Přehled zpráv

Přehled zpráv 28.8.2015 - 11.9.2015 Univerzita Pardubice Brno Business Devátá fakulta Sport po všech stránkách ................................................................................................................ 3 28.8.2015 Brno Business str. 52 Sport Univerzita Pardubice Jiří Povolný

ČRo Dvojka Nástup dětí do kolektivu ............................................................................................................................................ 4 10.9.2015 ČRo Dvojka str. 1 10:04 Poradna Univerzita Pardubice

Hasičské noviny Další absolventi záchranářské Junior univerzity .................................................................................................. 10 11.9.2015 Hasičské noviny str. 7 Z činnosti sborů Univerzita Pardubice Ing. Jan Karger

idnes.cz - blog K čemu je dobrý školní stres? K ničemu (becvarova) .......................................................................................... 10 10.9.2015 idnes.cz - blog str. 0 Univerzita Pardubice Barbora Bečvářová

Lidové noviny Kolej, byt, nebo spolubydlení? Kde se usadit při vysoké škole .......................................................................... 12 11.9.2015 Lidové noviny str. 14 Servis LN Univerzita Pardubice NELA VEJVODOVÁ

Mladá fronta DNES Technici z univerzit nemohou chybět, představí roboty i dokonalá vozidla ...................................................... 14 11.9.2015 Mladá fronta DNES str. 78 Strojírenský veletrh Univerzita Pardubice Zuzana Brandová

Velký Den univerzity zve i na muziku ..................................................................................................................... 15 11.9.2015 Mladá fronta DNES str. 15 Kraj Hradecký Univerzita Pardubice (poš)

Moravskoslezský deník Vysoká škola báňská má chodník slávy jako Hollywood ..................................................................................... 16 11.9.2015 Moravskoslezský deník str. 2 Region Univerzita Pardubice LUCIE MALIŠOVÁ

novinky.cz Soukromé vysoké školy se posilují sdružováním ................................................................................................. 16 10.9.2015 novinky.cz str. 0 Věda a školy Univerzita Pardubice fš

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Opavský a hlučínský deník MĚSTO A UNIVERZITA DEKLAROVALI VŮLI SPOLUPRACOVAT ....................................................................... 17 11.9.2015 Opavský a hlučínský deník str. 3 Opavsko a Hlučínsko Univerzita Pardubice (kup)

Na univerzitu se hlásilo opět méně uchazečů ....................................................................................................... 18 11.9.2015 Opavský a hlučínský deník str. 3 Opavsko a Hlučínsko Univerzita Pardubice (klj)

pardubickenovinky.cz Legiovlak symbolem společného Československa .............................................................................................. 18 10.9.2015 pardubickenovinky.cz str. 0 regiony Univerzita Pardubice

Pardubický deník VÝROČÍ ...................................................................................................................................................................... 19 11.9.2015 Pardubický deník str. 6 Pardubicko/servis Univerzita Pardubice (kli)

Tvar O KORÁNU BEZ EMOCÍ ........................................................................................................................................... 20 10.9.2015 Tvar str. 16 Studie Univerzita Pardubice Zuzana Černá


2

Univerzita Pardubice Brno Business

Devátá fakulta Sport po všech stránkách 28.8.2015

Brno Business str. 52 Sport Univerzita Pardubice

Jiří Povolný

Snahy o zavedení tělesné výchovy do škol na území českých zemí sahají do první poloviny devatenáctého století. Byly to však snahy sporadické, narážející na odpor tehdejších c. k. úřadů i církve, která školy ovládala. Teprve pád Bachova absolutismu přinesl určité uvolnění a nemalý vliv mělo také založení Sokola v roce 1862. Na středních školách byl postupně zaváděn tělocvik jako nepovinný předmět. Ten byl zařazen jako povinný do učitelského vzdělávání v roce 1869. Přípravu učitelů prováděly učitelské ústavy, které byly na úrovni středních škol. Vysokoškolské tělovýchovné vzdělání poskytovala na počátku minulého století pouze Lékařská fakulta Karlovy univerzity v dvouletém kurzu. V Brně se vysokoškolská výuka tělesné výchovy váže k založení Masarykovy univerzity v roce 1918. Kurz pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy na středních školách zde byl zřízen roku 1922. Brzy dosáhl vysoké úrovně a představoval absolutní špičku v tehdejším Československu. Absolventi tříletého studia však nedosahovali titulu středoškolského profesora, což mělo i nepříznivé platové souvislosti. Kurz zanikl současně s uzavřením českých vysokých škol za II. světové války. Omezovány však byly i počty studentů na středních školách. Rozmach sportu po konci války Po skončení války byla obnovena výuka na Masarykově univerzitě, což se týkalo i kurzů profesorů tělesné výchovy. Na základě dekretu prezidenta Beneše byla v roce 1946 zřízena na Masarykově univerzitě pedagogická fakulta, do níž byly postupně včleněny i učitelské ústavy. Fakulta však byla v roce 1953 zrušena. Naštěstí již v roce 1952 byly na všech brněnských vysokých školách zřízeny katedry tělesné výchovy, na nichž našla místo většina odborníků, kteří mimo jiné vychovali řady mladých učitelů tělesné výchovy. Výuka učitelů tělesné výchovy se vrátila na univerzitu v roce 1962, kdy bylo na filozofické fakultě zahájeno dálkové studium tělesné výchovy. O dva roky později byly zrušeny katedry tělesné výchovy na jednotlivých fakultách a na pedagogické fakultě vzniká katedra teorie tělesné výchovy. K úplnému obnovení výuky tělovýchovných pedagogů však dochází až po roce 1978. Vlastní fakulta? Proč ne, ovšem trvalo to... Myšlenka na vybudování samostatné tělovýchovné fakulty na Masarykově univerzitě v Brně se objevuje počátkem devadesátých let minulého století. I když je podporována tehdejším rektorem Milanem Jelínkem, je z prostorových důvodů opuštěna. Ne na dlouho. Konec století je ve znamení úsilí o vznik deváté fakulty Masarykovy univerzity. S podporou tehdejšího rektora Jiřího Zlatušky začíná příprava materiálů pro akreditaci nové fakulty. „Nebyla to snadná práce,“ vzpomíná pozdější děkan fakulty Michal Charvát, „neměli jsme žádné zkušenosti a dá se říct, že jsme se učili vlastními chybami. Materiály se tak několikrát přepracovávaly.“ Dodejme ještě, že snaha o založení nové fakulty v Brně nebyla přijímána s nadšením ani na Karlově univerzitě v Praze, ani na Univerzitě Palackého v Olomouci. Přece jenom se jednalo o konkurenci. Nicméně úsilí o vznik nové fakulty přineslo svoje ovoce. Dne 11. září 2001 se podařilo projekt fakulty před Akrediční komisí vlády České republiky obhájit. Vedením skupiny, jejímž úkolem bylo zabezpečit zahájení činnosti fakulty a připravit volbu děkana, byl pověřen Michal Charvát. Nová fakulta, která po diskusi o nejvhodnějším pojmenování dostala název Fakulta sportovních studií, vznikla k 1. lednu 2002. Sloučila učitele a zaměstnance katedry tělesné kultury pedagogické fakulty a katedry tělesné výchovy Masarykovy univerzity. Současně změnila nová fakulta svoje sídlo. Po letech působení studia tělesné výchovy v budovách na Poříčí se přesunula v roce 2003 do Komárova do bývalého internátu 1. brněnské India, později kolejí a menzy. I když to v dané chvíli bylo jediné možné řešení, nebylo to příliš šťasné umístění. Budova na jižním okraji města poměrně vzdálená od městské hromadné dopravy neměla ve své blízkosti žádná sportoviště. Studenti i vyučující tak ztráceli drahocenný čas cestami po Brně. Univerzita se však snažila udělat maximum pro to, aby se tato nevýhoda co možná nejvíce eliminovala. U fakulty vzniklo basketbalové hřiště s umělým povrchem a také házenkářské hřiště, které dík zvětšeným rozměrům mohlo být využíváno i pro výuku kopané. V budově vznikla tělocvična úpolových sportů. Hlavní naděje však směřovaly do Bohunic, kde se již v té době začal budovat univerzitní kampus, v němž měla


3

nová fakulta dostat svoje místo. Výstavba fakulty byla zahájena v roce 2007. Další stěhování, snad definitivní, do nových prostor se uskutečnilo v roce 2009, když 7. října proběhlo slavnostní otevření budovy dokončené o dva měsíce dříve. Špičkové zázemí v bohunickém kampusu Univerzitní kampus v Bohunicích, jehož projekt vznikl v ateliérech firmy A plus a na němž se stavebně podílela firma Veselý, je rozsahem jednou z největších investic do školského zařízení ve střední Evropě v tomto století. Nákladem přes pět miliard korun postupně vzniklo na ploše 42 hektarů vzdělávací a výzkumně vývojové centrum Masarykovy univerzity. To poskytuje zázemí pěti tisícům studentů a tisíci pedagogů a výzkumníků z fakulty lékařské, biologickým a chemickým oborům fakulty přírodovědecké a konečně i fakulty sportovních studií, která tak získala nové prostory o ploše více než deset tisíc metrů čtverečních, z toho dva tisíce metrů ve sportovních halách. Kromě univerzální haly jsou součástí budovy ještě hala míčových sportů, pohybová tělocvična, tělocvična úpolových sportů a posilovna. Fakulta však využívá ještě další vlastní sportoviště. Z nich uveďme především areál tělocvičny Pod hradem s dvěma tělocvičnami a jednou posilovnou, malou a velkou tělocvičnu v areálu kolejí na Vinařské a tenisové kurty na Heinrichově. Je ovšem třeba uvést, že celý areál na svoji definitivní podobu čeká. V blízkosti fakulty jsou rezervovány pozemky na další tělovýchovné stavby. Hovoří se o krytém bazénu a atletické hale. Definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Po celou dobu od vzniku fakulty až do jejího etablování v Bohunicích stál v jejím čele Michal Charvát, který byl k 1. 1. 2003 jmenován děkanem a o tři roky tento svůj post, tentokrát na čtyři roky, obhájil. Od 1. ledna 2010 ho vystřídal Jiří Nykodým. Líheň nejen sportovců, trenérů a rozhodčích Fakulta sportovních studií se svou náplní dnes nepodobá prvním pokusům o výuku učitelů tělesné výchovy v minulém století. V bakalářském studiu ve dvouoborových programech spolupracuje s fakultami informatiky, sociálních studií, filozofickou a pedagogickou. V jednooborových vychovává trenéry, rozhodčí fotbalu a hokeje. Obor animátor sportovních aktivit reaguje na poptávku po odbornících pro tělovýchovu a sport ve volném čase. Regenerace a výživa ve sportu je unikátní specializace, která nemá v České republice obdobu. Je zaměřena nejen na vrcholový a výkonnostní sport, ale věnuje se i zdravému životnímu stylu. Management sportu se zaměřuje na tělovýchovné činnosti z ekonomického hlediska. Další obor je určen pro výuku bezpečnostních složek. Naopak fyzioterapie má široké možnosti využití od sportovního prostředí až po zdravotnická zařízení. Učitelství pro základní a střední školy je předmětem navazujícího magisterského studia. Fakulta se však nevěnuje pouze klasickým studentům. Celoživotní vzdělávání nabízí rozšíření nebo získání nové kvalifikace frekventantům všech věkových kategorií. Od roku 2007 se jeho původních sedm studijních programů rozšířilo téměř na padesát a počet klientů, kteří tuto nabídku využívají, vzrostl od roku 2008 sedminásobně. Fakulta sportovních studií není ústavem uzavřeným do svých zdí. Snaží se o spolupráci se subjekty nejen na území města Brna, ať jsou to školy nebo sportovní kluby. V rámci dobrovolnického programu se studenti podílejí na organizování sportovních akcí, z nichž některé mají celosvětový význam. Každoročně se také rozšiřuje spolupráce se zahraničními partnery, v níž má klíčové místo program Erasmus, v jehož rámci každoročně vyjíždějí do ciziny desítky studentů, kteří zde absolvují jedno- nebo dvousemestrální studium. Konečně každoročně narůstá počet vědeckovýzkumných projektů, jejichž úspěšné řešení dále zvyšuje prestiž školy. n Foto autor| foto: archív MU

ČRo Dvojka

Nástup dětí do kolektivu 10.9.2015

ČRo Dvojka str. 1 10:04 Poradna Univerzita Pardubice

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Nástup dětí do kolektivu, to je téma dnešní Zdravotnické poradny. Já tu vítám paní doktorku Hanu Houšťkovou, která je přednostkou Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Thomayerovy nemocnice v Praze. Dobrý den.


4

MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Dobrý den. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Paní doktorko, že jsou děti samozřejmě vystaveny vyššímu riziku infekčních chorob, které se navíc zřejmě velmi dobře a rychle v kolektivu šíří, je celkem zřejmé. Jak připravit dítě na nové prostředí, kolektiv z hlediska zdravotního, pokud to dítě buď se vrací po prázdninách do školy a nebo vůbec je to malý předškoláček a míří třeba poprvé do školky? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Tak asi jinak se budeme chovat k dítěti, které do té doby bylo zcela zdravé a nedělalo nějaké problémy, ale i tam můžeme být nemile překvapeni a jinak je to u dětí, které naopak jsou opakovaně léčeny pro nejrůznější infekce dýchacích cest, zažívací traktu a tak dále. To dítě by mělo jít do kolektivního zařízení, teď budu mluvit o školce, tak, aby se tam těšilo, aby tam nešlo vystresované uplakané dítě, které se třese a drží se maminky. Ne, že bychom tohle to nezažily, nevím, jak vy, paní Voldánová? Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------No, právě, já naštěstí ne. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Já jsem to i zažila u některých svých dětí a je to hrozné jim to vysvětlit, ale je potřeba na tom pracovat už s předstihem a říkat mu jak to bude hezké a kamarádi, aby mu řekli, že se na něj těší a tak dále, aby tam nešly celý rozrušený, protože ta duše a tělo spolu souvisí. No, a další věc je potom něco, čemu můžeme obtížně bránit, a to je zdravotní stav těch ostatních dětí, které do té školky jdou. Víme, že tam jsou některé ty děti opravdu od rána až do podvečera, že to je dlouhý čas, že ne celou dobu mohou být třeba na procházkách nebo na zahrádkách, pokud mají školky zahrady, a jsou v těsném kontaktu se svými spolužáky, někdy se také mají velmi rády, takže se objímají a samozřejmě ten fyzický kontakt usnadňuje přenos bakterií a virů, kterými tyto děti jsou pravidelně prakticky osídleny a velmi snadno se to přidá tomu jak se říká imunologicky naivnímu dítěti, které přichází poprvé do školkového zařízení. Jsou samozřejmě děti, které a priori byly zdravé, nikdy nestonaly, přijdou do školky a teď maminky bědujou, lomí rukama, naprosto s nima soucítím, ale je to velmi obtížné do toho vstoupit. Je dobře, aby ty infekty, které mají, jaksi se léčily náležitě, aby tedy vyhledaly lékařskou pomoc, aby dostatečně dlouho to dítě mělo rekonvalescenci. Ale můžeme je potěšit, 99,9 % dětí se uzdraví, ale někdy to vyžaduje velikou trpělivost celé rodiny, výpomoc babiček, protože se opakují ty infekty, a ty děti jako je dobře nechávat opravdu dostonat, aby nešly ještě s příznaky předchozí choroby a nechytaly něco jiného. Pak jsou děti, které nastoupí a prostě nezastůňou, a těm to všichni závidíme, i ty ostatní maminky i my lékaři se tomu někdy divíme. No, ale samozřejmě může se tma vyskytnout případ dítěte, které má vysloveně poruchu obranyschopnosti, a proto jsem říkala, že je dobře, aby to dítě viděl lékař, aby eventuálně přišel na nějakou zásadní poruchu, která by buďto byla léčitelná, nebo která by třeba i vyloučila možnost toho dítěte dál navštěvovat kolektivní zařízení. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Je možná nějaká, řekněme prevence, úprava jídelníčku, potravinové doplňky, otužování, abychom předešli všemu tomu, co jste naznačila, aby maminky nelomily doma rukama, že dítě je 3 dny ve školce a týden doma. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, to možná bych skoro dostala Nobelovu cenu, kdybych něco takovýho vymyslela. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka --------------------


5

No, ale zkusme. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Ale, ale chce to takový rozumný přístup. Já dneska vidím, že ty děti, některé maminky jsou velmi úzkostné, jsou to maminky, které vlastně pocházejí z jednogeneračních rodin a nemají vlastně s dětma takové ty dlouhodobější styky, takové ty praktické věci, co měly naše babičky. Moje babička měla 10 dětí a v životě s nima nebyla u lékaře, samozřejmě. Za prvé by asi na to neměla při deseti dětech, a ty děti žily stále venku, že jo, nebyla kolektivní zařízení, neexistovala. Dneska se bez kolektivních zařízení neobejdeme a musím říct, že většina z nich je neobyčejně kvalitních po té výchovné stránce a opravdu jsem ráda, když vidím svoje vnoučata, jak spokojeně přicházejí ze školky a líčí jak paní učitelka, co s ní dělaly, jak to bylo hezké, jak se naučily básničky, písničky, tanečky a jsou opravdu spokojené děti. Ale pak teda přijde ta chvíle, kdy začnou prskat a teď se to rozjede, že jo, a dostane to jedno od druhýho Jednoznačná, jednoznačné doporučení určitě neexistuje. Je fakt, že naše děti jsou ve vysokém procentu jaksi nechci říkat vyloženě obézní, ale mají nadváhu a jsou dost se přejídají sladkostmi, a to určitě není cesta ke zlepšení imunologického stavu toho dítěte. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Co nějaké potravinové doplňky, vitaminy nasadit dopředu? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Tak vitaminy určitě nemohou uškodit, a třeba vitamin C se nedá předávkovat a některým dětem opravdu dělá dobře vyšší dávky, takže tam bych se toho nebála. Existují samozřejmě ale i některé komerční preparáty, o jejichž účinnosti bych teda mohla spekulovat. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Pochybovat. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Ano, ano. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Takže opatrně s potravinovými doplňky. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Ano. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Řekněme si, které infekce se řadí mezi nejčastější a možná jak se přenášejí? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, úplně nejčastější jsou nepochybně virózy. Těch virů jsou desítky a stovky a z těch nejčastějších, to samozřejmě všichni známe chřipku, pak známe podobné viry, které se jenom trošku jinak jmenují a jsou ze stejné skupiny, ze stejné skupiny virů. Víte, že občas jsou takové panické, panické ataky bych řekla různé MERSy a tak dále, které zaplaťpánbůh se k nám vysloveně jako epidemie nerozšířily, tak tam už jsou potom vyloženě epidemiologická opatření. Ale ty běžné rýmy, kašle, to jsou zhruba asi tak desítka nejčastějších virů, které se šíří nejčastěji tím, že ty děti, jak mezi sebou komunikují, tak samozřejmě tvoří při řeči takový ten sprej infekční a ten doletí poměrně daleko až k těm kamarádům, a to je jedna možnost. A potom jsou kontaktní, kdy prostě dotykem po


6

površí, po hračkách a nedá se všechno vysterilizovat, to všichni víme, se i takto může to dítě nakazit. Takže teď třeba vyšla nová americká studie, kdy zjistili, že nejlepší neléčebný efekt jako prevence chřipky je mytí rukou 5x denně v dětských kolektivních zařízeních. Je to levné, je to běžné, myslím si, že jako preventivní opatření to beru, že určitě to nemí vedlejší účinky. To se taky bojíme u nejrůznějších návodů, nejrůznějších léků, léčiv a doplňků. Takže to je také jedna možnost, že to je teda kontaktní, kontaktní infekce. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Teď mi ještě, paní doktorko, řekněte, když maminka po ránu slyší své dítě kašlat nebo dítě smrká a teď řeší tu otázku, jestli už to dítě má nechat doma a zůstat s ním tedy doma, anebo jestli ještě může do školky, je tam nějaká hranice, kdy byste řekla ano, ještě ano, ne, už ne. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, jednoznačná určitě není, že. Někdy, pamatuji si, když jsme přicházeli ke školce, a tam to bylo teda jak v plicním sanatoriu a nejvíc kašlaly paní učitelky. Ale je to velmi individuální. Jsou děti, které prostě při každé drobné infekci se okamžitě rozkašlou a je otázka, co teda okolo sebe šíří, jestli to jsou jenom sliny, hleny, které se tvoří ve zvýšené míře v těch horních cestách dýchacích, ale jestli obsahují i viry, to samozřejmě se nezkouší nějak. Ale ideální je mít babičku, bez těch se řada z nás neobejde, a nechat to dítě doma, když aby se zbavilo aspoň v té akutní fázi, kde je to dítě nejinfekčnější. Někdy mi to připadá, jako je mi líto těch zdravých dětí, když slyším jak tam třeba ty děti kašlou a je prostě evidentní, že prostě zdravé nejsou. Kdysi dávno byly takzvané filtry ve školkách, to už se dneska nedělá. Musely děti ukázat kůži, bříško, jestli nemají vyrážku a musely otevřít pusu a paní učitelky se jim koukaly do krku, jestli nemají červené, a když měly červený, tak šly domů. Tak, to už se dneska nedělá, ale já myslím, že ty maminky samy ve vlastním zájmu by měly tohle to, znají to své dítě, vědí, jak to asi bude probíhat. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Tak, s paní doktorkou hanou Houšťkovou dnes probíráme ve Zdravotnické poradně téma nástup dětí do kolektivu. Po písničce se můžete ptát i vy třeba na to jaké jsou nemoci nebo nejčastější nemoci, které dětem v kolektivu hrozí. Psát můžete na známou adresu mailto:[email protected] a samozřejmě budeme přijímat i vaše telefonáty, takže můžete po písni volat na čísla 221552525 a nebo 2424. / Písnička / Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Ve Zdravotnické poradně dnes probíráme nástup dětí do kolektivu a na tohle téma si povídám s paní doktorkou Hanou Houšťkovou, přednostkou Pediatrické kliniky z Thomayerovy nemocnice v Praze. Paní doktorko, jaké jsou tedy nejčastější nemoci, které hrozí dětem v kolektivu, jak je rozdělit? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, určitě jsou to onemocnění dýchacích cest, to je jedna půlka, a druhý zase zažívacího traktu a všechno jsou to vlastně infekce, protože epidemiologicky je to velmi snadné v tom kolektivu získat. Co se týče těch toho dýchacího traktu, tak jsou to samozřejmě virózy, o kterých jsme se zmiňovaly, ale jsou to i závažné bakteriální infekce. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Jak to poznat? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, je to už potom asi většinou na lékaři, protože bakteriální infekce, pokud skutečně už se jedná už o onemocnění a nejedná se o nosičství, na to bych chtěla upozornit. Nosičství je vlastně bezpříznaková přítomnost bakterií v dýchacím traktu. Ty děti mohou být infekční pro své okolí, ale samy nemocné být nemusí. Ale pokud už mají jasné příznaky, teplota, zhoršení klinického stavu, já nevím kašel výrazný, dušnost a tak dále, tak musíme pátrat po bakteriální infekci, která vyžaduje léčbu antibiotiky. Takže tam potom se vyšetřuje klinicky, případně laboratorně.


7

Vyšetřují se zánětlivé markery, rodiče už to dobře znají, je to C reaktivní protein a některé další a ten nám přiblíží to, jestli se skutečně jedná, rozliší nám částečně, jestli se jedná o virovou a nebo je pravděpodobnější bakteriální infekce. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Já vás poprosím, vezměte si sluchátka, protože máme na lince prvního posluchače nebo posluchačku, nevím, dobrý den. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Dobrý den. osoba -------------------Dobrý den, Pavlíková. Já jsem se chtěla zeptat paní doktorky na její názor, na nutnost očkování trojkombinací při vstupu do školky. V rodině kamarádky je autismus, má 3,5leté dítě a bojí se svý dítě nechat očkovat touto trojkombinací vzhledem k tomu, že v rodině otce ten autismus se objevil. Jaký na to má paní doktorka názor? Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Děkujeme za otázku. MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, tak to je samozřejmě jaksi ožehavé téma autismus a očkování, nicméně dělalo se tolik studií a speciálně na tuto trojvakcínu, která žádná ta studie neprokázala, že by tato vakcína se mohla sebeméně podílet na vzniku autismu. Jsou tam úplně jiné faktory, ale autismus je problém a objasněno to skutečně není. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Takže vy byste rozhodně doporučila očkovat, předpokládám? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Já bych doporučila očkovat, samozřejmě za všech kautel, je potřeba poradit se s psychologem, s neurologem, jestli tam nejsou nějaké zásadní ještě kontraindikace z této strany, ale bohužel dneska je to tak, a není to zas jaksi překvapivé, že školky berou jenom očkované děti nebo většina školek bere jenom očkované děti. Takže tím zase je to dítě vyloučeno z kolektivu. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Představují děti neočkované nějaké zásadnější riziko pro ostatní v kolektivu? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, samozřejmě mohou být nosiči u některých očkování, to se týká především pneumo, očkování proti pneumokokům, které ten pneumokok může dělat těžká invazivní onemocnění až smrtelná. A jsou děti, který jsou nosiči, že, teď záleží na tom, kolik těch nosičů v tom kolektivu je a jak, jaksi, jaké prostředí tam je, jestli jsou tam děti, které nejsou příliš jaksi imunologicky dobře vybavené a mohou být nakaženy právě tím bezpříznakovým přenašečem nebo nosičem, tak proto vlastně stát vynaložil teda opravdu nemalé peníze, protože tohle očkování je velmi drahé, a to proočkování té populace, my to vidíme v nemocnicích, dřív nám chodily děti se záněty mozkových blan, který na to i umíraly nebo byly těžce poškozené nebo měly rozsáhlé poškození plic, takže až se musely operovat třeba plíce. To už dneska prakticky nevidíme, protože ta populace je tak proočkovaná Prevenarem nebo Synflorixem, což jsou právě konjugované vakcíny proti pneumokokovým infekcím, že to téměř vymýtilo z naší populace tenhle ten velmi bolestný a tragický problém.


8

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Tak, máme dalšího posluchače na telefonu, posluchačku. Dobrý den. osoba -------------------Dobrý den, Šárka Václavíková. Prosím vás, já bych se ráda zeptala, mám sedmiletou dcerku, která marodí jen velmi zřídka. Chodila normálně do školky, a loni začala navštěvovat základní školu a vlastně od září se jí začaly objevovat velké opary na spodním rtu, které jdou vlastně až na bradu, a má to vlastně měla to co měsíc. Tak jsme potom nasadily homeopatika, což ji zabralo, když je brala, opar neměla. Vysadily jsme, a hned zase ten opar má. Pak na jaře měla klid, to bylo v pořádku, a teď zase o letních prázdninách zase ty opary se rozjely a s úderem září hrůza. Tak jestli by mi paní doktorka mohla poradit? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------No, chtělo by to asi podrobné imunologické vyšetření, zjistit i který typ toho oparu se podílí na těch klinických projevech, protože jsou různé druhy oparů. Takže detailněji a eventuálně máme ještě léky, které nejsou teda homeopatika, ale jsou protivirové Acyclovir, takže jestli ten by ji třeba dlouhodoběji nepomohl. osoba -------------------Dobře, moc vám děkuju, na shledanou. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------My děkujeme za vaši otázku. Já bych možná měla poslední velké téma, které se otevírá, je černý kašel. Mysleli jsme, že je vymýcený, ale ono to tak není, viďte, paní doktorko? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------S černým kašlem je to trochu problém, protože vlastně očkování, které běžně jaksi naše populace dostává v kojeneckém věku, neudrží imunitu až do dospělosti a tím pádem mladé ženy, které jaksi mají malé děti, mohou klidně onemocnět černým kašlem a černý kašel, který bereme, že už to je jaksi taková banalita, banalitou v naší populaci určitě není, protože byly už i úmrtí kojenců na černý kašel právě za situace, kdy jinak zdravá maminky, kdysi očkovaná, začala kašlat. Ty příznaky černého kašle u takové osoby mohou být relativně nenápadné, může to vypadat jako běžná viróza, ale jestliže pečuje o novorozence nebo malého kojence, který ještě nemá za sebou alespoň druhou dávku očkování proti černému kašli, tak to dítě může onemocnět, a ty děti mívají velmi závažný průběh černého kašle. Měly jsme i děti, které jsme museli zajistit, byly na umělé plicní ventilaci a měly další dramatické, dramatické průběhy černého kašle. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Čili doporučujete třeba přeočkovat po určité době, pokud se žena rozhodne mít rodinu? MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Ano, doporučuje se, doporučuje se, že by mladé ženy, které plánují rodinu, se mohly nechat přeočkovat, protože není to nic příjemného, on ten černý kašel pro tu ženu jako takovou zásadního nepřináší, ale kašle třeba půl roku a není ji dobře a limituje jí to v běžných činnostech. Takže já bych byla určitě pro očkování. Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Mohly bychom probrat ještě spoustu věcí, bohužel čas nám to nedovolí, nicméně, paní doktorko, já vám děkuji za vaši návštěvu a věřím, že se k tomuto tématu co nevidět ještě vrátíme. Díky, na shledanou.


9

MUDr. Hana HOUŠŤKOVÁ, přednostka Pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Thomayerovy nemocnice, Praha -------------------Já také děkuji za pozvání, na shledanou.

Hasičské noviny

Další absolventi záchranářské Junior univerzity 11.9.2015

Hasičské noviny str. 7 Z činnosti sborů Univerzita Pardubice

Ing. Jan Karger

V červenci se v ÚHŠ Jánské Koupele konalo prázdninové soustředění mládeže zapojené do projektu „Junior univerzita - vzdělávání mladých záchranářů“. Tento projekt byl již v minulosti velmi úspěšně realizován v Moravskoslezském kraji a byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. V letošním roce je zabezpečován KSH Olomouckého kraje. Cílem projektu je blíže seznámit žáky formou vysokoškolského studia, ale přitom praktickým a zábavným způsobem s přírodovědnou a technickou oblastí. Junior univerzita má za cíl přesvědčit žáky, že přírodní vědy a technika, odborné předměty jako je matematika, chemie, fyzika nebo biologie, jsou velice lákavé a perspektivní a jsou využitelné v praxi. Navíc probíraná témata souvisí s činností záchranářů, kteří mají ve společnosti nejvyšší kredit. Tím, že Junior univerzita je realizována ve spolupráci se středními školami a vysokou školou, kde se studují záchranářské obory, se tak žákům otevírá možnost seznámení se s prostředím na těchto školách a tato zkušenost může být pro žáky rozhodující i při výběru budoucího studia a zaměstnání. Během studia Junior univerzity se žáci seznámí s celou řadou témat. Výuka je plánována s důrazem na praktickou činnost a je využito i laboratoří VŠB-TU Ostrava a zařízení a dílen SPŠ v Hranicích a SŠTaS v Karviné. Výuka je doplněna o zajímavé exkurze např. na pracoviště HZS, expozice Svět techniky apod. Studium je zabezpečeno formou víkendových soustředění a týdenního prázdninového soustředění. Před zahájením studia se uskutečnila slavnostní imatrikulace, mladí studenti složili slib. Každý student Junior univerzity obdržel svůj studijní průkaz. Hodnocení studentů probíhá jako na vysoké škole prostřednictvím kreditního systému. Na základě obdržených kreditů mohou žáci získat titul „inženýrek“. Na závěr proběhne na akademické půdě VŠB-TU Ostrava slavnostní promoce a předání diplomu. Projekt je zásadním způsobem financován ústředím Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska z finanční dotace poskytnuté Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Na zabezpečení projektu přispívá i Olomoucký kraj. I to byl důvod, proč studenty Junior univerzity navštívil hejtman Olomouckého kraje Ing. Jiří Rozbořil v doprovodu ředitele HZS Olomouckého kraje plk. Ing. Karla Kolaříka a dalších hostů, kteří se studenty Junior univerzity pobesedovali u táboráku a společně s nimi si i zazpívali a opekli špekáčky.

idnes.cz - blog

K čemu je dobrý školní stres? K ničemu (becvarova) 10.9.2015

idnes.cz - blog str. 0 Univerzita Pardubice

Barbora Bečvářová

Škola bez známek, zkoušení, písemek a domácích úkolů? Proboha proč? Nepřeskočilo vám? Jo vy je nechcete stresovat! Ale to se přece musí! Jak jinak by si na stres zvykli? V životě na ně přeci nějaký ohledy nikdo brát nebude! Otužovat se musej už odmala! Slýcháte podobné hlášky ve svém okolí často? A chybí vám palebná síla v podobě vědecky podložené argumentace? Tak právě pro vás (a pro sebe jako tahák na příští slovní přestřelku) jsem napsala tento článek. A začneme pěkně zeširoka, abychom si ujasnili pojmy.


10

Co je to stres? Stres je stav, kterým jedinec reaguje na nadměrnou zátěž. Výsledkem stresu je pak tzv. stresová reakce, vyvolávající v těle psychické i fyziologické změny. Jen si představte, jak stojíte před tabulí nebo před šéfem, cítíte se pod tlakem, začínají se vám potit dlaně, rudnout uši a co se znalostí týče, máte najednou totální okno. Je tohle ideální podhoubí pro proces učení? Dle mého naivního, přecitlivělého názoru, není. Co není stres? Abychom si tu ale nehráli na to, že z dětí chceme dělat skleníkové květinky, je třeba podotknout, že přiměřená (školní) zátěž není stres. Dostatek podnětů, mezi nimiž jsou leckdy i ty nepříjemné, naopak děti motivuje. Tyto podněty však zpravidla přirozeně vyplývají z běžného života, a není třeba je uměle vytvářet. Míněn je zde například přiměřený přísun informací, potřeba naučit se fungovat v kolektivu různorodých povah a temperamentů, nutnost komunikovat i s lidmi, kteří nám nejsou úplně sympatičtí… Když se propojí učení se stresem Příroda proces učení podmínila klidem, příjemnými pocity a hravostí. Stresovou reakci naopak vytvořila proto, aby byl živočich schopen útěku či boje a myšlení, které by ho vlastně jen zdržovalo, příroda v takové chvíli raději zablokovala. My lidé jsme si to však ve škole trochu zvrhle propojili. Nutíme děti do učení, stresujeme je známkami, vyvíjíme tlak na výkon… Problémem je, že když se u dětí stres s procesem učení trvaleji propojí (což ve škole plné písemek, zkoušení, pětiminutovek a přemíry nevstřebatelných informací nemusí trvat dlouho), spustí se vlastně stresová reakce pokaždé, jakmile mozek jen zavětří, že by se musel učit. Děti tak postupem času školní učení nejenže nebaví, ale často k němu pociťují přímo odpor. Pracovní versus školní stres Obhájci školního stresu často operují také tím, že v práci budou děti taky jednou ve stresu. Opomenut je tu ovšem fakt, že mezi učením se něčemu novému (ve škole) a prováděním v podstatě naučených úkonů (v práci) je značný rozdíl. Při učení se totiž tvoří v mozku zcela nové spoje, zatímco při práci jde o využívání spojů již vytvořených. A tak zatímco vliv stresu při práci tak fatální důsledky nemá, pro učení se je vysloveně škodlivý. Proč má tedy stres ve školách stále své pevné místo? Je to smutné, ale zdá se, že pedagogika, jakožto věda, nám trošku usnula na vavřínech. Dle slov Karla Rýdla, prorektora Univerzity Pardubice, který se výzkumem alternativního vzdělávání zabývá od 90. let., se klasické školství novými poznatky o způsobu učení, kupříkladu z oboru psychologie či neurovědy, neřídí. I přesto, že dnes už lépe rozumíme tomu, jak lidský mozek funguje, a že se lépe a mnohem efektivněji učí v příjemném prostředí bez stresů než pod tlakem, pedagogika to ve svých teoretických východiscích dosud nezohlednila. A právě proto vzniká tolik „alternativních“, často rodiči iniciovaných, škol. Jak ustát školní stres?


11

Asi se všichni shodneme na tom, že chceme-li eliminovat stres, jakým někdy vzdělávací instituce na děti působí, je značně kontraproduktivní nervovat děti školou ještě doma. V ideálním případě bychom tedy neměli tlačit děti k excelentním školním výkonům, vyžadovat jedničky a trestat za pětky, dvacet tisíckrát za odpoledne připomínat domácí úkoly nebo se dokonce vysmívat dětským školním útrapám. Když už bezpečné prostředí pro vstřebávání nových informací nevytváří škola, měly by děti nacházet pocit bezpečí alespoň doma. A to bez obav, že dostanou výprask za poznámku. Že budou nuceni opět si vyslechnout monolog o tom, kterak skončí u lopaty, jestliže si tu známku z matiky nezlepší. Případně že jim bude zakázáno jít ven, dívat se na pohádku či hrát na počítači, jakmile se v žákovské objeví nepřijatelná číslovka. To všechno dětskou motivaci k učení a vztah ke škole jen zhoršuje. A navyšuje míru stresu, s níž se děti potýkají. Buďme raději rodiči, kteří mají pro děti pochopení, uvědomují si, že děti by se neměly učit pro známky, a že chyby nejsou zlo, ale ideální způsob, kterak se poučit pro příště. Rodiči, kterým děti důvěřují a před nimiž mohou odhalit své obavy. Rodiči, které bychom sami chtěli mít. … Pokud vás téma vzdělávání zajímá, přečtěte si i předchozí článek ze školní série s názvem Kam to dítě upíchnout aneb V jakých institucích lze realizovat povinnou školní docházku? Příště se pak vrhneme na téma známkování a mou oblíbenou vnitřní motivaci. A pokud byste raději odlehčenější četbu, jelikož vám jde ze všeho toho vzdělávání hlava kolem, stáhněte si můj ebook zdarma, obsahující 10 optimistických fejetonů o mateřství . Barbora Bečvářová

URL| http://becvarova.blog.idnes.cz/c/47621...obry-skolni-stres-k-nicemu.html?ref=rss

Lidové noviny

Kolej, byt, nebo spolubydlení? Kde se usadit při vysoké škole 11.9.2015

Lidové noviny str. 14 Servis LN Univerzita Pardubice

NELA VEJVODOVÁ

Začátek akademického roku se blíží a čerství vysokoškoláci právě řeší nejen záležitosti týkající se nových studijních povinností, ale také spoustu praktických, provozních problémů. Pro „přespolní“ je úkolem číslo jedna ubytování. Jaká je nabídka a jak z ní vybírat? Studenti Univerzity Karlovy mají na několika místech republiky k dispozici kolem třinácti tisíc lůžek, Masarykova univerzita disponuje 4115 lůžky, nejhůře jsou na tom s ubytovacími kapacitami soukromé vysoké školy. „Zájem o rezervaci kolejí na další semestr je v létě zpravidla vyšší než počet nabízených lůžek,“ uvádí Tereza Fojtová, tisková mluvčí Masarykovy univerzity. „Během akademického roku se však poptávka s nabídkou vyrovná, takže na kolejích nezůstávají volná lůžka a zároveň jsou uspokojeni všichni studenti, kteří mají zájem o dlouhodobější ubytování na kolejích,“ dodává. Podle jejích slov univerzita ani neuvažuje, že by ubytovací kapacity rozšířila, cílem je ale zvýšení kvality ubytování. Hororové historky


12

V posledních letech do rekonstrukce kolejí investovalo hned několik českých vysokých škol. Některé budovy totiž byly v téměř dezolátním stavu. Mezi studenty kolují legendy o plísni, hnilobě a probíjejících zásuvkách. „Hledání ubytování bylo příšerné,“ vypráví devatenáctiletá studentka Anna, která se dostala do Prahy na psychologii. „Myslela jsem si, že půjdu na kolej – ta představa mi ani moc nevadila. Když jsem se na jeden pokoj v pro mě rozumné cenové relaci podívala, bylo mi jasné, že takhle to nepůjde. Rozpadající se starý nábytek, opravdu málo místa, společné sprchy a záchody na konci chodby. Zaslechla jsem i historky o švábech a potkanech, ale nevím, co je na tom pravdy. Nakonec jsem se vydala ubytování hledat jinam: sehnala jsem si dvě spolubydlící a společně bydlíme v pronajatém bytě.“ Tuzemské koleje totiž obvykle nebývají v ideálním stavu. Budovy i zařízení jsou staré a na opravu vysoké školy nemají peníze. A pokud k ní dojde, zpravidla následuje i zdražení ubytování. Naposledy se toto téma široce probíralo před dvěma lety, kdy pražské koleje podražily v průměru o několik stovek právě kvůli rekonstrukcím. Ceny kolejí se často uvádí za jeden den. V Praze cena jednolůžkového pokoje se sociálním zařízením vychází zhruba na 160 korun na den, cena vícelůžkových pokojů se pohybuje kolem osmdesáti korun. V Brně jsou koleje o pár desetikorun na den levnější, jednolůžkové pokoje se dají sehnat asi za stokorunu na den, vícelůžkové pak třeba i za padesát. Celkové měsíční náklady na ubytování se pohybují v rozmezí tří až pěti tisíc korun. Kdy a kde hledat? Dobře udělal ten, kdo si začal hledat ubytování už před letními prázdninami. Právě tehdy bývá nabídka největší. Studenti prvních ročníků mívají místo na kolejích obvykle zajištěno dopředu, mají přednost. Bitva o volné pokoje nastává hlavně ve vyšších ročnících. Ani v září ale není nic ztraceno, pár šťastlivců ještě místo na koleji získá, ostatním se téměř jistě podaří ubytování sehnat v soukromí. Nejjednodušší je hledat volné pokoje nebo byty přes internet, kde je nabídka většinou stále aktuální. Studentům se ale doporučuje vyhnout se realitním kancelářím, které obvykle chtějí poplatky za zprostředkování. Co znamená spolubydlení Byznys spojený s pronajímáním bytů studentům zažívá v posledních letech boom. Nejčastěji je nabídka spojena se spolubydlením. Celý byt si pronajme skupinka studentů, kteří se pak o náklady podělí a tím ušetří. A i když v tomto případě také nájemníci ztrácejí soukromí, mají ho stále více než na koleji. Spolubydlící se nejčastěji hledají ve skupinách na Facebooku, dají se ale najít i na dalších webech určených pro vysokoškoláky (viz rámeček vlevo). Nabídka i poptávka jsou velké a stále se mění. Na ulici ze dne na den Slova nájem a podnájem odlišuje předpona, ale v běžném životě je rozdíl markantnější. „Nájmem se rozumí situace, kdy majitel nemovitosti přenechá svůj byt či dům k dočasnému užívání druhé osobě a ta mu za to platí nájemné. Oproti tomu podnájem vzniká ve chvíli, kdy nájemce dává třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část a peníze potom inkasuje sám. Takový typ bydlení je zpravidla levnější,“ říká Jiří Hartmann z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři. Nižší ceny studenty lákají, často si ale neuvědomují rizika. Podnájem pro ně bývá vhodnější, umožňuje totiž pronajmout si například pouze jeden pokoj, a bydlení je tak cenově dostupnější. „Je důležité si uvědomit, že podnájemce není nijak výrazně chráněn zákonem. Výpověď z podnájmu může přijít klidně ze dne na den,“ varuje Jiří Hartmann. „Výpovědní lhůta může být totiž nájemcem ve smlouvě o podnájmu určena libovolně. Student tak může v podstatě skončit ze dne na den na ulici. Není-li však ve smlouvě lhůta upravena, je standardní, tedy tříměsíční.“ Užitečné weby * http://www.studentreality.cz Jeden ze zástupců webů o bydlení pro studenty, najít tu lze jak pronájem bytu, tak jen pokoje či nabídky spolubydlení. * http://www.studentreality.cz Skvělá stránka pro hledání bydlení, určená přímo pro studenty. Byt se dá najít nejen v Praze nebo Brně, ale i v menších městech. Včetně nabídek spolubydlení. * http://www.studentskebydleni.cz Další stránka s nabídkami pronájmu ubytování, opět z celé České republiky. Dají se tu také najít nabídky spolubydlení. * http://www.kolej.cz Ubytování na kolejích i spolubydlení. Pokud vám nevyhovuje kolej a chcete se přestěhovat jinam, můžete tu uspět v sekci Výměna koleje. * http://www.studenta.cz Rady, tipy, zajímavé rozhovory, tak trochu něco od všeho. Čtyřikrát do roka navíc provozovatelé vydávají tištěný časopis Student. * http://www.primat.cz Hodnocení učitelů a škol, spousta informací a materiálů. Najdou se tu snad všechny tuzemské vysoké školy, hodnocení i materiály se počítají na tisíce. Sdílení výpisků a skript má však jedno velké úskalí: stejně jako s nejrůznějšími facebookovými a dalšími stránkami tohoto zaměření jsou i s tímto


13

zdrojem přednášející v drtivé většině obeznámeni. Nezřídka se tak stává, že do testů pak dávají otázky, které se ve sdílených materiálech nevyskytují. * http://www.vysokeskoly.cz Další stránka s užitečnými tipy a radami nejen pro čerstvé vysokoškoláky. Často tu vznikají celé seriály rad, jsou tu informace o kolejích, seminárních pracích i menzách. * http://www.student.finance.cz Rady, jak skloubit studium a práci, jak to udělat s daněmi, opět i zajímavé rady ohledně studia samotného. * http://www.student.cz Pracovní agentura nejen pro studenty, na webu jsou k nalezení kromě zajímavých brigád i užitečné rady, třeba ohledně daní. * http://www.studentpoint.cz Spíše lifestylový web zaměřený na studenty a studentský život, ovšem se zajímavými a užitečnými články. * http://www.vejska.cz Seznam vysokých škol, je tu i bezpočet studijních materiálů a seznam studentských organizací. Foto popis| Bydlení na koleji možná přináší rodičům větší pocit jistoty, ale ne vždy jeho cena odpovídá kvalitě Foto autor| FOTO SHUTTERSTOCK O autorovi| NELA VEJVODOVÁ, Autorka je vysokoškolská studentka a spolupracovnice Lidových novin

Mladá fronta DNES

Technici z univerzit nemohou chybět, představí roboty i dokonalá vozidla 11.9.2015

Mladá fronta DNES str. 78 Strojírenský veletrh Zuzana Brandová Univerzita Pardubice

Ani letos na Strojírenském veletrhu nebudou chybět vysokoškolští technici. Přinášejí novinky ze světa nanotechnologií, robotiky nebo motorismu. Vše představí v projektu Transfer technologií a inovací v pavilonu A1. Pět vysokých škol se letos bude prezentovat na strojařském veletrhu. Nemůže mezi nimi chybět domácí Vysoké učení technické (VUT) Brno, které má připravené jak úplné novinky, tak inovovaná zařízení. Návštěvníci uvidí například robota, kterého vyvinula výzkumná skupina STRaDe na fakultě informačních technologií pro hledání osob v závalech či lavinách. Zejména využití bioradaru a georadaru přináší nový rozměr pro automatizované vyhledávání osob, přičemž i další senzory, jako je termokamera, citlivý mikrofon a ultrazvukové snímače, výrazně zvyšují šanci nalezení osoby v neznámém prostředí. Robota je možné řídit drátově či bezdrátově, umí pracovat i v autonomním režimu za využití lokalizace, tvorby map a autonavigace v neznámém prostředí. Fakulta strojního inženýrství představí balistický záchranný systém pro bezpilotní prostředky a adaptivní systém mazání okolků kolejových vozidel. „S tím se lidé mohou běžně setkat při cestě tramvají, aniž by o tom věděli. Ten systém dokáže výrazně snížit tření a opotřebení mezi okolkem kola a kolejnicí v kolejové dopravě, snížit úroveň hlukové emise a spotřebu maziva, které je uvolňováno do okolního prostředí,“ vysvětlila mluvčí VUT Jitka Vanýsková. ČVUT představí formuli a roboty České vysoké učení technické (ČVUT) z Prahy přiveze kromě letošních novinek i známý projekt formule s novým typem vozu FS.07, jde v pořadí už o sedmý vůz z dílny týmu CTU CarTech. Studenti staví vůz formulového typu, který bude konkurenceschopný, levný a spolehlivý. Jeho schopnosti se prověřují při závodech. Na voze se hodnotí nejen jízdní vlastnosti, ale také design, kolik by stála sériová výroba, a jeho spotřeba paliva. Forma pro lisování žáruvzdorných materiálů nebo systém pro vyrovnávání obrobků, to jsou exponáty, které také návštěvníci stánku ČVUT na veletrhu najdou. Pražští technici představí robotické nastavení přísavek na rámech pro lisování karoserií a projekt Robomill, jehož základní myšlenkou je spojení běžně existujících sériových robotů za pomoci upravených úchopných hlavic do stavu paralelní struktury. „ČVUT je tradičním vystavovatelem, který se veletrhu účastní pravidelně už podevatenácté,“ upřesnila Ilona Prausová z ČVUT. Z Liberce přivezou elektromobil Technická univerzita v Liberci (TUL) se v Brně představí počtvrté. Mezi letošními novinkami má 3D brýle, mikromanipulátor a vyfukovací stroj. Mikromanipulátor je určený k výrobě přesně definovaných nanovláken. „Nanovlákna jsou vytvářena a pokládána individuálně, a tak je možné tvořit složité a předem definované struktury, jako jsou plošné paralelní i křížené mříže, nanopříze a jejich kombinace. Oproti pokusům prováděným ve světě pracujeme s délkami řádově ve stovkách milimetrů,“ vysvětlil Tomáš Kysilka z TUL. Tato technologie se využívá i v medicíně.


14

Liberecký elektromobil druhé generace nazývaný eŠus je experimentální vozidlo pro výzkumnou činnost a výuku. Dosahuje maximální rychlosti 130 kilometrů v hodině. Elektromobil první generace univerzita na veletrhu představila před třemi lety. I když se veletrh koná v Brně, návštěvníci stánku TUL se pomocí 3D brýlí přenesou na půdu univerzity. „Exponát využívá technologie Google Cardboard a brýlí vytvořených na 3D tiskárně vlastní konstrukce v laboratořích TUL. Prostřednictvím brýlí bude možné navštívit laboratoře fakulty strojní a areál univerzity,“ pozval k návštěvě stánku Tomáš Kysilka. Technici z Ostravy zdokonalí motocykl Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB–TUO) se na veletrhu pochlubí pěti technologiemi. Návštěvníkům nabídne systém aktivní změny geometrie motocyklu. „Vyvinutý systém uložení přední vidlice umožňuje v průběhu jízdy aktivně měnit rozvor kol, úhel přední vidlice a závlek kola, čímž mění jízdní projev motocyklu. Tím zvyšuje jeho univerzálnost, kdy při zkrácení rozvoru a závleku kola se stává motocykl snadněji ovladatelným, při prodloužení zase stabilnějším při vyšších rychlostech,“ popsala mechanismus mluvčí ostravské univerzity Klára Janoušková. Tento systém se dá použít na běžné typy rámu motocyklu se standardním uchycením přední vidlice. Jeho součástí je i autonomní řídicí jednotka, která vyhodnocuje jízdní režimy a na základě toho upravuje geometrii. Funguje v automatickém i manuálním režimu. Ostravská univerzita dále vystaví například přístroj pro záznam a vyhodnocení prostorového pohybu tuhých konstrukčních celků, který funguje pomocí 2D laserových snímačů. Pátou vysokou školou, která se na veletrhu představí, je Západočeská univerzita v Plzni. Foto popis| Závodnička Na veletrhu se objeví v pořadí už sedmý vůz z dílny týmu CTU CarTech z pražského ČVUT. Studenti staví formuli, která bude konkurenceschopná, levná a spolehlivá. Foto popis| 3D brýle Prostřednictvím této pomůcky se dostanete do Liberce, kde navštívíte laboratoře fakulty strojní. Foto popis| Robot RUDA Vysoké učení technické v Brně ukáže robota, kterého vyvinula výzkumná skupina STRaDe na fakultě informačních technologií. Umí hledat osoby v závalech či lavinách. Využívá bioradar a georadar i další senzory, jako je termokamera, citlivý mikrofon a ultrazvukové snímače. Robota je možné řídit drátově či bezdrátově, umí pracovat i v autonomním režimu. Foto autor| 3x foto: archiv škol O autorovi| Zuzana Brandová, spolupracovnice MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Vysočina

Velký Den univerzity zve i na muziku 11.9.2015

Mladá fronta DNES str. 15 Kraj Hradecký (poš) Univerzita Pardubice

HRADEC KRÁLOVÉ Všechny absolventy i přátele zve Univerzita Hradec Králové zítra k návratu do poslucháren a k setkání s bývalými učiteli a spolužáky. Den univerzity se v Hradci poprvé konal před dvěma lety a zúčastnily se dva tisíce lidí. „Letošní zážitkový program myslí na všechny generace. Od 10 do 16 hodin budou zpřístupněné hlavní univerzitní objekty a další prostory, v nichž si návštěvníci prohlédnou místa svých studií i zcela nové učebny,“ uvedl kancléř univerzity Ondřej Tikovský. Komentovanými prohlídkami provede rektor Josef Hynek a někteří děkané. „Připravili jsme řadu přednášek, vědeckých experimentů a výstavy dokumentující činnost univerzitních pracovišť. Lze si poslechnout výklad přírodovědce o mykotoxinech kolem nás, přednášku historika o životě v kraji za dob husitského povstání nebo se podívat, jak se dají využít ve výuce drony,“ prozradil Tikovský. V areálu vystoupí skupiny Progres 2, Abraxas, Kantoři, Memphis a The Atavists, chybět nebudou ani herní, taneční a odpočinkové zóny a občerstvení. Festivalová část Dne univerzity se koná od 12 do 22 hodin v univerzitním kampusu Na Soutoku. Podrobný program na http://www.uhk.cz. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Hradecký kraj


15

Moravskoslezský deník

Vysoká škola báňská má chodník slávy jako Hollywood 11.9.2015

Moravskoslezský deník str. 2 Region Univerzita Pardubice

LUCIE MALIŠOVÁ

Před rokem vznikl u rektorátní budovy Vysoké školy Báňské – Technické univerzity Ostrava chodník slávy s první stopou. Tu „druhou“ odhalí rektor univerzity už dnes. Ostrava – Myšlenka mít „svůj chodník slávy“ se objevila náhodou při neformálním setkání rektora VŠB-TU Ostrava Iva Vondráka se zástupci průmyslu loni na jaře. Uplynulo pár měsíců a idea se stala realitou. „Naše myšlenka získala konkrétní podobu ve spolupráci se sochaři Borisem Holubem a Jiřím Klímou, kteří pamětní desky navrhli, a také je vytvořili. Záměr chodníku je jasný – ukazuje, kteří absolventi zanechali na naší univerzitě pomyslnou stopu,“ uvedla mluvčí VŠB-TU Ostrava Klára Janoušková. Chodník se nachází před hlavní budovou porubského kampusu. Rektor univerzity tam v minulém roce slavnostně odhalil úplně první odlitek stopy. Ten patří bývalému absolventu strojní fakulty VŠB- -TU Ostrava Janu Světlíkovi. „Přišlo mi, že často zapomínáme na významné osobnosti našeho regionu, což je škoda. Naše univerzita je na práci svých absolventů hrdá, proto bylo jen otázkou času vymyslet, jak ji připomínat. Chodník slávy je trvalou a důstojnou připomínkou těch nejlepších,“ popsal rektor univerzity Ivo Vondrák s tím, že chtějí každý rok odhalit nejvýše jednu stopu významného absolventa. Střídat by se měli absolventi, kteří působí v průmyslu a na akademické půdě. S návrhem na ocenění může přijít kdokoliv. Samotný výběr je pak na zástupcích jednotlivých fakult univerzity. „Letos bude in memoriam odhalena stopa panu profesorovi Mazancovi, který je absolventem Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství. Stopu odhalí Eva Mazancová, dcera akademika, která u nás na univerzitě působí, a děkanka Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství Jana Dobrovská,“ dodala mluvčí VŠB-TU Ostrava Klára Janoušková. „Všiml jsem si stopy a podle mě je dobré, že se univerzita snaží své bývalé absolventy alespoň takto ocenit. Přiznávám ale, že já sám po něčem podobném netoužím,“ uvedl student VŠB-TU Ostrava Jakub Beránek. Dnes dopoledne se bývalí absolventi Hutnické, Stojní a Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské se jdou po padesáti letech na Zlaté promoci a odpoledne se společně setkají u slavnostního odhalení stopy věnované akademiku Karlu Mazanci. Foto popis| CHODNÍK SLÁVY před rektorátní budovou VŠB-TU Ostrava s první stopou významného absolventa. Foto autor| Foto: Deník/Lukáš Kaboň Region| Severní Morava Publikováno| Moravskoslezský deník; Region; 02 Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Region; 02 Publikováno| Havířovský deník; Region; 02 Publikováno| Karvinský deník; Region; 02 Publikováno| Novojičínský deník; Region; 02 ID| 5c4566a5-f31e-45e2-9a94-28a973ebe3e3

novinky.cz

Soukromé vysoké školy se posilují sdružováním 10.9.2015

novinky.cz str. 0 Věda a školy fš Univerzita Pardubice

Nový vzdělávací holding Akademická aliance přijal počátkem září do svých řad další subjekt - Vysokou školu obchodní v Praze. Propojení několika vysokých škol v této alianci má vytvořit instituci středoevropského charakteru postavenou na společných vzdělávacích programech, vědeckovýzkumných projektech, publikační činnosti a personálním zázemí.


16

Konglomerát tak zahrnuje Vysokou školu podnikání a práva (původně Vysoká škola manažerské informatiky, ekonomiky a práva z Prahy a Vysoká škola podnikání z Ostravy) či Panevropskou vysokou školu v Bratislavě. Aliance pod sebou sdružuje soukromé vzdělávací organizace na všech stupních – od mateřské až po vysokou školu. Škálu ostatních programů v holdingu doplňují studijní obory Vysoké školy obchodní v Praze (VŠO), zaměřené na cestovní ruch a služby v letecké dopravě. Školu aktuálně studují tři tisíce studentů.Přizpůsobit se požadavkům trhu práce Strategie Akademické aliance potvrzuje současný efektivnější trend v organizaci vysokých škol, který má připravit silné ekonomické zázemí vzdělávacích subjektů. Přispívá k tomu stále větší poptávka po propojování studia s praxí se snahou o zvyšování šance na uplatnění studentů na trhu práce. Jedním ze zakladatelů Akademické aliance je Radek Řechka, zakladatel Vysoké školy manažerské informatiky, ekonomiky a práva (VŠMIEP), kterou v dubnu sloučil s Vysokou školou podnikání v Ostravě. „Není to úplně tak, že bychom se sloučili,“ uvedl Řechka. „Vytvořili jsme úplně novou vysokou školu, akciovou společnost Vysoká škola podnikání a práva, kam původní dvě školy převedou své studenty a učitele, aby teď od září mohla Vysoká škola podnikání a práva začít fungovat,“ dodal. „Naším záměrem je dosahovat cestou propojování vzdělávacích institucí synergických a dalších inovačních a konkurenčních efektů s cílem umocnit a zvyšovat přidanou hodnotu pro klienta – studenta. To bychom rádi nabídli a zvládli mimo jiné i správnými produkty. Tedy obory, přizpůsobenými potřebám trhu práce a dovednostně orientovanou výukou s praktickými prvky, bez memorování a zahlcování nadbytečnými informacemi,“ shrnul situaci Radan Jünger, předseda představenstva Akademické aliance.Studentů ubývá Slučování škol podle Řechky zapříčinila demografická křivka. „Ubývá studentů, zejména těch prezenčních, ale i kombinovaných, protože kdo si potřeboval dodělat titul, tak už ho dávno má,” tvrdí. „Malé školy budou s úbytkem studentů ještě menší a nedokážou ekonomicky ani pedagogicky zabezpečit kvalitu. Prostě běžná škola, která má 300 studentů a běžné školné, tedy ne 100 tisíc na semestr, nedokáže zaplatit docenty a profesory, aby vyhověli jednak standardům Akreditační komise, ale aby obecně byla kvalita výuky jako na vysoké škole. Nemůže to být jen nějaká vzdělávací agentura nebo vyšší odborná škola,” dodal Radek Řechka.

URL| http://www.novinky.cz/veda-skoly/38012...soke-skoly-se-posiluji-sdruzovanim.html

Opavský a hlučínský deník

MĚSTO A UNIVERZITA DEKLAROVALI VŮLI SPOLUPRACOVAT 11.9.2015

Opavský a hlučínský deník str. 3 Opavsko a Hlučínsko (kup) Univerzita Pardubice

OPAVSKÝ primátor Martin Víteček a rektor Slezské univerzity Pavel Tuleja včera na radnici podepsali memorandum o vzájemné spolupráci. Memorandum se stane základem k uzavírání samostatných smluv a dohod, a to především v oblastech rozvoje podnikání, zaměstnanosti a sociálních služeb, vzdělávání, mezinárodní spolupráce, kulturních, sportovních a společenských aktivit, odborného poradenství a mediální spolupráce. „Město samozřejmě spolupracovalo s univerzitou i doposud. Rádi bychom však vzájemné vztahy upevnili a prohloubili, abychom mohli více využít potenciál univerzity a univerzita naopak intenzivněji vnímala podporu města. Opava může být hrdá na to, že je městem univerzitním, a byla by škoda při některých projektech,ať už národních či dotovaných Evropskou unií, nepostupovat společně,“ uvedl primátor Martin Víteček. Rektor Slezské univerzity Pavel Tuleja podotkl, že podobné memorandum už univerzita uzavřela s Karvinou. „Podepsal jsem podobný dokument jako tehdejší děkan Obchodně-podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Karviné a chápal jsem to jako významný krok. Na základě tohoto memoranda se už podařilo realizovat první projekty. Myslím si, že i dnešní podpis je významným krokem pro statutární město Opava a že městu přinese své ovoce. Je to začátek našich společných projektů,“ dodal rektor Tuleja.


17

Foto autor| Foto: Deník/Pavel Kubný Region| Severní Morava

Na univerzitu se hlásilo opět méně uchazečů 11.9.2015

Opavský a hlučínský deník str. 3 Opavsko a Hlučínsko (klj) Univerzita Pardubice

Opava – Klesající demografická křivka i neúspěšní studenti u maturity. Takto si Slezská univerzita v Opavě vysvětluje ubývající počet uchazečů o studium. S tímto faktem se ovšem snaží pracovat. Vede rozsáhlou propagační kampaň a rozšiřuje nabízené obory. Ke studiu v akademickém roce 2015/2016 bylo na opavskou vysokou školu zasláno celkem 4713 přihlášek. Jenpro představu – v roce 2012 jich bylo ještě 5400, v roce 2013 jich bylo zhruba o osm set méně. Jak už před dvěma lety univerzita konstatovala, je pravděpodobné, že s léty bude uchazečů kvůli demografické křivce u odpovídajících ročníků ubývat. A nepletla se. „Ano, uchazečů je opět méně než v loňském roce. Pro nás jsou sice tato čísla určitým ukazatelem, ale ne ta nejdůležitější. Důležitější pak budou čísla, která ukáží, kolik studentů se reálně ke studiu zapsalo a skutečně na Slezskou univerzitu nastoupí. Bohužel je trend, že si budoucí studenti VŠ podávají dvě i tři přihlášky, a kterou školu si vyberou, se rozhodují podle výsledků přijímacích řízení až na poslední chvíli,“ uvedl tiskový mluvčí Slezské univerzity v Opavě Martin Kůs a dodal: „Připustit si ale musíme i fakt, že významné procento letošních maturantů u maturitních zkoušek neuspělo, a tedy nesplňují jednu ze základních podmínek přijetí na VŠ či univerzitu.“ V letošním akademickém roce mírně narostl počet akreditovaných oborů. Letos jich univerzita otevírá pětašedesát, a to jak bakalářských, magisterských, tak doktorských. Dalších devět se vyučuje v anglickém jazyce. Předně se pak snaží zaměřit na to, aby teoretickou výuku obohatila o praxi a možnost absolvovat část studia v zahraničí. Velký zájem v posledních letech univerzita eviduje především o studium na Institutu tvůrčí fotografie nebo o studium angličtiny. Mezi další oblíbené obory pak patří často Veřejná správa a regionální politika, Všeobecná sestra, Sociální patologie a prevence, Marketing a management a Ekonomika v podnikání a službách. „O studium Audiovizuální tvorby projevilo zájem čtyřia šedesát uchazečů, což je pro školu, která nemá žádnou letitou tradici ve výuce filmařsky zaměřených profesí, docela dobrá vizitka. To jen potvrzuje myšlenku, že vtažení větší praxe a více profesních odborníků do výuky je ku prospěchu věci,“ doplnil Martin Kůs. *** Počet uchazečů na jednotlivých fakultách Slezské univerzity Filozoficko-přírodovědecká fakultu v Opavě 1351 Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné 2 161 Fakulta veřejných politik v Opavě 1 096 Matematický ústav v Opavě 105 Region| Severní Morava

pardubickenovinky.cz

Legiovlak symbolem společného Československa 10.9.2015

pardubickenovinky.cz str. 0 regiony Univerzita Pardubice

V rámci pracovní cesty v Pardubickém kraji navštívili představitelé Prešovského samosprávného kraje a Zakarpatské oblastní rady také pardubické hlavní nádraží. Zde si prohlédli legionářský vlak připomínající osudy československých legií v období první světové války. Společně s hejtmanem Martinem Netolickým zavítaly v pondělí obě delegace také do Berlovy vápenky v Třemošnici, sešly se s vedením Univerzity Pardubice a na závěr shlédly basketbalové utkání mezi BK JIP Pardubice a BK ISKRA Svit.


18

„Díky legionářskému vlaku se vracíme do období prvorepublikového Československa, kdy naše národy tvořily společný stát. Jsem proto velmi rád, že mohu tento unikátní projekt připomínající odkaz československých legií na východní frontě představit také našim zahraničním partnerům,“ uvedl hejtman Martin Netolický, který obě delegace přivítal společně s Františkem Bobkem z Československé obce legionářské. „Úspěch tohoto projektu dokazuje přes 40 tisíc návštěvníků, kteří prozatím expozici navštívili, a jsem přesvědčen, že další tisíce dorazí i do dalších destinací, ve kterých legionářský vlak na své cestě republikou zastaví,“ dodal hejtman Netolický. Univerzita rozšiřuje zahraniční spolupráci. Rektor Univerzity Pardubice Miroslav Ludwig podepsal společně s prorektorkou Užhorodské národní univerzity Myroslavou Lendělovou memorandum o spolupráci obou škol. „Hledání nových partnerů, i mimo Evropskou unii, je jednou z dlouhodobých priorit naší univerzity,“ říká Miroslav Ludwig. Především konkrétní projekty znamená partnerství se Zakarpatím Prorektorka Lendělová na setkání zmínila především možnost prohlubování vzájemné spolupráce a navazování na vřelé vztahy mezi oběma regiony a zároveň pozvala hejtmana Martina Netolického, aby se v rámci oslav 70 let od založení školy ujal několika přednášek. Pardubickenovinky.cz informoval Bc. Dominik Barták, tiskový mluvčí pro Pardubický kraj. (jv,pardubickenovinky.cz foto:pk)

URL| http://www.pardubickenovinky.cz/zpravy...lak-symbolem-spolecneho-ceskoslovenska/

Pardubický deník

VÝROČÍ 11.9.2015

Pardubický deník str. 6 Pardubicko/servis (kli) Univerzita Pardubice

11. září 1518 připojil Vilém z Pernštejna koupí od Štěpána Anděla z Ronovce za dva a půl tisíce českých grošů ke svému panství město Přelouč s několika okolními vesnicemi; 1862 se narodil Jindřich Kopfstein, malíř, žák pražské a mnichovské akademie, prof. průmyslové školy v Pardubicích; 1865 se konaly první volby do okresního zastupitelstva v Holicích. Okresním starostou byl zvolen Jan Jarkovský z Bělče; 1877 se narodil Jaroslav Skácel, 1919 – 37 ředitel Veřejné obchodní školy v Pardubicích, městský radní; 1883 se narodil JUDr. Karel Macilis, 1939 – 45 vládní rada a přednosta Ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích; 1897 se narodil Ing. dr. Zdeněk Kadlus st., profesor a později ředitel Zemědělské školy v Přelouči (+1975); 1902 se narodil v Sezemicích Ing. Bohuslav Kratochvíl, autorizovaný civilní inženýr a stavitel v Pardubicích, od roku 1936 v Praze; 1918 byl jmenován čestným občanem Přelouče spisovatel Alois Jirásek; 1919 uspořádal Čs. aviatický klub Praha letecký závod Praha-Pardubice-Praha s otáčkou mezi věžemi Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje; 1927 se konalo zahajovací filmové představení v kině „Bio invalidů“ v Přelouči; 1936 se narodil herec Pavel Landovský, český divadelní, filmový a televizní herec,1963 – 65 působil i ve VČD (+2014); 1949 se narodil v Holicích Ladislav Formánek, fotograf, nositel titulu Autor Svazu českých fotografů, autor publikace „Holice ve fotografii“; 1957 se narodila v Pardubicích Ludmila Jelínková, plavkyně, naše první žena přemožitelka kanálu La Manche, dne 3. 8. 1988 jej přeplavala ve směru z Anglie do Francie; 1960 byl v Dašicích položen základní kámen ke stavbě základní školy; 1962 zemřel v Praze holický rodák doc. MUDr. Václav Petráň, docent Psychiatrické kliniky UK v Praze; 1966 zemřela v USA Ing. Mary J. Schneiderová, první česká žena stavební inženýrka, 1923 – 24 působila u stavební firmy Vendelín Dvořák v Pardubicích, pro kterou pracovala mj. vyměřovala zamýšlenou přehradu u Stéblové; 2002 se staly Pardubice jedním z 56 míst světa. kde se uskutečnil projekt „Rolling Requiem“. Pardubice tak v den prvního výročí útoku na newyorská dvojčata uctily památku obětí této teroristické akce; 2003 uvedlo pardubické soukromé gynekologické a porodnické centrum Parfus ve Smilově ulici do provozu třetí mamograf ve městě; 2003 byla na Univerzitě Pardubice zahájena 3. vědecká konference na téma „Nové trendy v dopravě a spojích“; 2003 bylo v Lázních Bohdanči zahájeno dvoudenní zasedání Rady Sdružení 35 českých lázeňských měst, která mají lázeňský statut; 2004 se konaly na Kunětické hoře 3. „Dny Pardubického kraje“, lidová slavnost, propagující kulturu a podnikání v kraji; 2010 se konaly v Tyršových sadech v Pardubicích tradiční dožínky, které pro Pardubáky připravilo městské Kulturní centrum; 2013 zavítal na třídenní návštěvu Pardubicka a dalších míst Pardubického kraje prezident republiky Miloš Zeman.


19

Region| Východní Čechy

Tvar

O KORÁNU BEZ EMOCÍ 10.9.2015

Tvar str. 16 Studie Univerzita Pardubice

Zuzana Černá

V souvislosti se současnými evropskými událostmi se do popředí veřejných diskusí o islámu dostává také téma svaté knihy muslimů – koránu. Velmi často zaznívají výroky o násilnosti a nelogičnosti koránu a celého islámu. V pozadí těchto diskusí je často zřetelná implicitní a někdy i explicitní komparace koránu s biblí. Ta sice také obsahuje statě týkající se násilí, avšak západní společnost klade důraz na to, že dávno opustila slepou víru v boží slovo v ní obsažené, a naopak se dala na cestu rozumu. Projevuje se to nejen v přístupu k bibli samotné, ale také například tím, že značně omezila roli náboženství ve veřejném prostoru. Diskuse tak dnes a denně ukazují iracionalitu příslušníků druhého světového náboženství, kteří se řídí textem koránu, jenž v jejich vlastních očích neztratil status zjeveného přímého slova božího, a tudíž k němu není přistupováno jako k historické památce. Co však znamená korán pro samotné muslimy a jaká jsou jeho vnitřní specifika? Mohamedova negramotnost a pozdní kodifikace Korán je sbírkou textů, které byly přednášeny Mohamedem v průběhu jeho prorocké činnosti, jež trvala dvacet dva let (610–632). Podle tradice je předobraz koránu ve své původní podobě uchován v nebi a je znám jako „Matka knih“. Korán je tak považován za věčné a nestvořené Boží slovo, které bylo Prorokovi předáno skrze archanděla Gabriela v dokonalém a přesném znění (Kropáček, s. 28). V arabském originále je slovo korán odvozeno od slovesa qara’a, což znamená doslova přednášet, recitovat, číst. Konkrétně je myšlena recitace toho, co bylo Mohamedovi zjeveno od Boha a předáno archandělem Gabrielem, který jej podle tradice poprvé k recitaci vyzval v roce 610 slovy Čti!, na což Prorok odvětil: Neumím číst! Následně cítil, jako by ho někdo škrtil. Když stisk pominul, vše se opakovalo ještě třikrát. Nakonec Mohamed podlehl. „Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil…“ jsou slova, která jsou považována za nejstarší část Zjevení a jsou obsažena v súře „Kapka přilnavá“ (Ostřanský, 2015, s. 98). Mimo jiné je to také Mohamedova negramotnost, která u mnoha muslimů dodnes slouží jako jeden z argumentů, že korán je slovo pocházející přímo od Boha. V prvních počátcích bylo zjevení uchováváno pouze ústní tradicí, sám Mohamed zřejmě svolil se zaznamenáváním textu až v medínském období. K úplné kodifikaci textu však došlo teprve dlouho po Mohamedově smrti za třetího chalífy Uthmána mezi lety 651–656. Důvodem takto pozdní kodifikace je také fakt, že Písmo bylo předáváno výhradně Mohamedovi a toto předávání fakticky skončilo jeho smrtí. Potřeba písemného textu pak vyvstala také proto, že korán znali zpaměti přímí druhové Mohameda, kteří umírali v bojích, a nepřímým předáváním na další generace vznikalo mnoho odchylek od původního znění. Podněty ke kodifikaci podle jedné tradice vznikly již za prvního chalífy Abú Bakra. Jak však bylo uvedeno výše, ke konečné kanonizaci textu došlo za chalífy Uthmána, který nechal ustanovit komisi, v jejímž čele stanul Zajd ibn Thábit. Tato komise pak během pěti let vypracovala konečnou kanonickou podobu textu. (Kropáček, 2003, s. 29) Struktura koránu Korán je rozdělen na 114 súr (neboli kapitol) a obsahuje přibližně 6 236 veršů. Súry jsou v koránu řazeny od nejdelší, která nese název „Kráva“ amá 286 veršů, po nejkratší súru obsahující 3–6 veršů. Samotné číslování veršů je velmi problematické. Jak již bylo naznačeno výše, korán je svým charakterem určen především k předříkávání, a nikoli čtení, a proto je velmi obtížné stanovit, kde daný verš začíná a končí. Počet veršů v podstatě záleží na samotných badatelských školách. Výše uvedený souhrnný počet veršů je přejat z novodobého oficiálního egyptského vydání koránu (Kropáček, 2003, s. 29). Jedinou výjimku řazení súr od nejdelší po nejkratší představuje „Otevíratelka knihy“ mající sedm veršů, která je umístěna na samém začátku knihy: Ve jménu Boha milosrdného, slitovného, Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, milosrdnému, slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, Veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou. (Korán, přel. I. Hrbek) Na rozdíl od zbytku koránu se jedná o súru, která je spíše modlitbou k Bohu. Nepromlouvá v ní totiž Bůh, ale naopak člověk sám se k Bohu obrací. Někteří muslimští exegeté však tvrdí, že také na počátku této súry má stát ono Rci, což by odkazovalo k Božímu slovu. Až na súru devět („Pokání“), začíná většina súr basmalou, tedy slovy „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“. Uvádí se, že basmala původně sloužila k rozdělení jednotlivých súr (Potměšil, 2012, s. 58), které kanonizací vlastně svým způsobem ztratilo smysl. Zajímavé je


20

poznamenat, že slova basmaly se postupně stala integrální součástí muslimské kultury, takže dnes není nijak neobvyklé, že jimi začíná každý významný dokument, přednes či vysokoškolská přednáška. Četbu koránu z historické perspektivy, která usiluje o pochopení vývoje textu samotného, poněkud znesnadňuje právě uthmánské řazení súr, které jej řadí dle délky, a nikoli dle chronologie. Na počátku každé súry je uvedeno, zda se jedná o súru mekkánskou, nebo medínskou, tedy zda byly konkrétní verše zjeveny v období, kdy Mohamed působil v Mekce, či až po jeho odchodu (známém též jako hidžra, což v kontextu tehdejšího Arabského poloostrova znamenalo i zpřetrhání kmenových vazeb) do Jahtribu, který byl později přejmenován na Medínu, tedy Město Prorokovo. Memorování a recitace Již bylo řečeno, že korán je primárně určen pro předříkávání, a nikoli čtení. Jedním z rysů muslimské kultury je tedy to, že se korán učí zpaměti již od nízkého věku. Vzpomínám si, jak na mě zvláštně zapůsobil přednes větší části nejdelší súry koránu, která byla recitována žákem prvního stupně základní školy v íránském Komu. Pro kulturu, která dávno položila důraz spíše na školu hrou a opustila memorování základních faktů, se stala i tato praxe muslimských zemí předmětem kritiky. Přitom se však jedná o mnohaletou tradici, kde jsou ti, kdož znají korán zpaměti, bráni s velkou vážností. Vždyť pamatovat si korán znamená pamatovat si a umět recitovat poměrně obtížný text o 77 934 slovech! Člověk, který zná celý korán zpaměti, je označován titulem háfiz (ochránce, strážce). Nejde však jen o pouhé memorování, ale také o samotnou recitaci. V současných muslimských zemích nejsou výjimkou soutěže v recitaci koránu. Stejně jako slova basmaly, tak i recitace koránu se stala neoddělitelnou součástí společenského života. Recituje se při všech možných příležitostech, od oficiálních veřejných setkání po rodinné oslavy. Je to mimo jiné také potřeba běžné recitace a učení se koránu zpaměti, proč se text dále člení na třicet přibližně stejných částí (džuz’). Každá tato část je dále rozdělena na půlku. Znamená to tedy, že pro postupné memorování koránu je určeno dohromady šedesát částí (Kropáček, 2003, s. 30). Dělení na třicet stejných částí se pak využívá především v průběhu ramadánu, kdy by měli věřící během třiceti nocí přečíst či odrecitovat celý korán od začátku do konce. Potíže s překlady K tématu koránu se vztahuje také otázka jazyka. Muslimy je korán vnímán jako nestvořené, přímé slovo Boží, a tedy vzor krásy. Je to právě jazyk koránu, který určil závaznou normu správnosti psané arabštiny. Muslimové jsou jak na původní arabský jazyk svého textu, tak na jeho formu i obsah hrdí, což v historii dalo vzniknout doktríně o nedostižné jedinečnosti koránu, která ho vnímá jako nenapodobitelný nejen z obsahového hlediska, ale rovněž z hlediska uměleckého účinku (Kropáček, 2003, s. 33). Tato doktrína se opírá také o jeden z veršů, kde se praví, že „… I kdyby se lidé a džinové spojili, aby něco podobného Koránu tomuto vytvořili, nebyli by schopni přijít s něčím podobným, byť by si vzájemně byli pomocníky.“ (17:18). I s touto doktrínou souvisela dlouho trvající neochota muslimských učenců oficiálně akceptovat překlad koránu do cizích jazyků, jelikož „při překladech do cizích jazyků se část rétorické údernosti, svérázného kouzla a významových odstínů arabského originálu nevyhnutelně ztrácí“ (Kropáček, 2003, s. 34). Proti praxi překladů se v historii vyslovovala zvláště jedna ze čtyř sunnitských právních škol, která následovala učení svého zakladatele Ibn Málikího. To však neznamená, že by jazykové překlady koránu nevycházely. Samozřejmě existovaly například perské či turecké překlady, které však vycházely doplněny o arabský originál. Uvádí se, že první historický překlad části koránského textu z arabštiny do perštiny byl zhotoven Salmánem al-Fárisím, druhem Prorokovým, který přeložil do svého jazyka „Otevíratelku knihy“. Nejstarší perský překlad celého koránu pak pochází z roku 956 n. l. Případně lze vzpomenout překlad indický, pocházející z 9. století. Přeneseme-li se na evropský kontinent, prvním historicky doložitelným kompletním překladem je překlad do latiny od anglického učence Roberta z Kettonu, který byl vytištěn v roce 1543. Na jeho základě pak později vznikly překlady do italského a francouzského jazyka. Poptávka po překladu do cizích jazyků byla natolik veliká, že ji oficiální muslimské autority ve dvacátých letech 20. století nakonec akceptovaly. Tato potřeba byla navíc podpořena silným nacionálním cítěním nově vznikajících států po první světové válce. Je však důležité zdůraznit, že byť jsou překlady oficiálně akceptovány, jsou považovány za pouhou interpretaci posvátného textu. Tento status bývá u některých cizojazyčných překladů uveden poznámkou na počátku knihy. Muslimští učenci se dále shodli všeobecným konsensem na zákazu doslovného překladu koránu, neboť tím dochází k hlubšímu zkreslení a pokřivení významu. Jinými slovy, překladatel by se měl snažit ve svém rodném jazyce přiblížit arabskému originálu, jak je to jen možné. Také recitace mimo arabský originál není povolena. Nakonec i modlitby by měly být věřícími pronášeny v arabském jazyce. Zvládnout arabštinu dle svých intelektuálních schopnosti je totiž povinností každého věřícího. Avšak každá z muslimských škol se k této povinnosti staví odlišně. Málikovská škola tak např. stanovuje, že je třeba naučit se arabsky alespoň „Otevíratelku knihy“, aby byla modlitba platná. Muslimští učenci si také uvědomují, že překlady koránu do cizích jazyků mají své nesporné výhody. Islám je, stejně jako křesťanství, náboženstvím misijním. Z


21

islámského hlediska je Boží slovo zjeveno nejen pro Araby, ale pro celé lidstvo, a díky překladům pak zvěst zasáhne větší množství lidí. Nadto lidé, kteří se učí korán v originále zpaměti, pak mají k ruce překlad, což jim napomáhá v lepším rozumění textu. Korán(y) v češtině Podívejme se nyní na historii setkávání českých zemí s textem koránu. S přeloženými fragmenty se můžeme setkat například v Antialkoránu evangelického šlechtice Václava Budovce z Budova, který vychází z latinského překladu. Budeme-li však hovořit o úplných překladech koránského textu, pak můžeme vyjmenovat tři zásadní. Nejstarší překlad, který vyšel roku 1912 v Brně, zhotovil katolický kněz Ignác Veselý. Překlad koránu mu trval 12 let a byl publikován ve třech částech. První část obsahovala súry 1–7 a byla vydána ještě před první světovou válkou. V druhém vydání roku 1923 vyšly súry 8–35 a zbylé súry byly vydány v roce 1925. Sám Veselý uvádí, že ve své práci vychází z překladu Abrahama Hinkelmana, který byl vydán roku 1694, a Ludovice Marraciho, jenž vyšel v roce 1698. Oba překlady obsahovaly i originální text v arabštině. Podle arabisty Ivana Hrbka se však Ignác Veselý opíral více o latinský a možná ještě jiný překlad a arabštinou spíše nevládl, což se může odrážet v komentáři, že autor neprojevil „básnickou a rétorickou sílu originálu“ (Hrbek, 2000, s. 783). Další jeho výtka směřuje k samotnému jazyku překladu, který je zastaralý. Avšak zastaralost jazyka, jenž se neustále vyvíjí, bezesporu časem potká každou knihu. Mnohem závažnější námitkou je, že text obsahuje velmi málo komentářů. Většina z nich je pak v převážné míře poplatná tehdejšímu běžnému katolickému pohledu na islám a korán. Druhým překladatelem koránu do českého jazyka byl arabista Alois Richard Nykl, jehož překlad vyšel v roce 1934. V předmluvě k prvnímu vydání v češtině popisuje nejen své důvody, proč se rozhodl tento arabský text přeložit do češtiny, ale také potíže s tím spojené. Jeho překladatelská práce trvala více než šestnáct let. Zajímavé je, že první nakladatel, jemuž překlad nabídl, prý s díky odmítl, se slovy, že „pro knihu takového druhu by nebylo v zemích koruny české kupců“ (Nykl, 1934). Když pak jeho text vyšel, byť o mnoho let později, byl téměř bleskově rozebrán. Ivan Hrbek v rozhovoru s Lubošem Kropáčkem nazvaným Nad překladem Koránu oceňuje tento Nyklův počin jako dílo vysoce kvalifikovaného odborníka, na jehož komentářích k textu je znát, že nejen důkladně osobně poznal islámskou kulturu, ale že se také věnoval studiu islámské literatury. Na druhé straně ani u Nykla si neodpustil kritickou poznámku k jazyku překladu, který navzdory svému vydání v polovině třicátých let nese stopy jazyka prvních desetiletí dvacátého století, což je způsobeno především tím, že Nykl od roku 1910, kdy započal práci na překladu, pobýval v českých zemích až do své smrti poměrně zřídka. Podle mého názoru je však spíše na čtenářově vkusu, kterému jazyku dá v textu přednost, zda Nykla, Veselého či Hrbka. Nedostatkem celého Nyklova překladu je pak omezený prostor věnovaný komentářům – k jednotlivým súrám jsou podány pouze krátké vysvětlivky –, což značně znesnadňuje porozumění textu zvláště čtenáři neznalého islámu. Původní text totiž obsahuje mnoho nejasných narážek korelujících s dobou Mohamedova života na Arabském poloostrově v 7. století, který měl svá specifika. Bez této znalosti nelze pochopit ani praktický dopad koránských předpisů na tehdejší život (Mendel, Ostřanský, Rataj, 2007, s. 220). Posledním a dosud nejpoužívanějším překladem koránu je dílo arabisty Ivana Hrbka. Jeho blízký spolupracovník a přítel Luboš Kropáček v knize Po cestách kamenitých jej popisuje jako „neúnavného badatele, který si ukládal neustále další úkoly“ (Zikmund, Paulus, 2014, Kropáček, s. 32). Hrbek pracoval na překladu více než dvacet let a současného čtenáře, který žije v počítačové éře, bezesporu zaujme i styl jeho práce, kdy si „výkladové komentáře k jednotlivým veršům ukládal pečlivě na stovky jednotně seřazených kartotéčních lístků umisťovaných do krabice od bot“ (Zikmund, Paulus, Kropáček, 2014, s. 32). Hrbkův překlad má v porovnání s Nyklovou prací svá specifika. Pravděpodobně nejvýraznějším rozdílem je řazení súr, které je chronologické, a nikoli tradiční od nejdelší po nejkratší. Svou volbu zdůvodňuje tím, že čtenář tak snáze sleduje jak vývoj Mohamedových náboženských představ, tak jeho politického působení. Jediným ústupkem chronologickému řazení je zařazení „Otevíratelky knihy“ na počátek textu. Všechny súry jsou opatřeny původním číslováním, které respektuje jak evropský Flügelův, tak egyptský standard. K samotnému jazykovému překladu Hrbek uvádí: „Jak známo, Korán je napsán v rýmované próze; anebo lze říci, že Mohamed používal asonanci. Snažím se ve svém překladu o napodobení této rýmované prózy, popřípadě asonanci, ovšem tak, aby nebyl rušen ani smysl, ani charakter češtiny. Nepoužívám archaismů, a není-li rým možný, vyhnu se mu. Některé pasáže jsou opravdu velmi těžko přeložitelné, poněvadž jejich jazyk je někdy dvojznačný, anebo je dokonce možný i větší počet interpretací. Tak např. v súře al-’alaq, »Kapka přilnavá«, překládám: Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal… U výrazu perem – bi-l-qalam – jsou možné dva výklady: 1. naučil člověka užívat pera, tj. psaní, 2. naučil prostřednictvím pera, tj. psaného slova, jakým jsou všechna předchozí písma židovská a křesťanská. Odtud vycházela představa o nebeském prototypu všech Písem, z něhož Bůh prostřednictvím andělů zjevuje jednotlivé části různým prorokům („Nad překladem Koránu“, Nový Orient, s. 34).


22

Hrbkův překlad koránu je mimo jiné vybaven velmi obsáhlým komentářem, tedy tím, co chybělo předchozím překladatelům v jejich překladech. Je nesporné, že otevřeli si korán člověk neznalý islámu, avšak kypící touhou jej poznat, obsáhlý úvod ho vpraví do sociálního, politického a v neposlední řadě náboženského života předislámské Arábie, i do života a působení samotného Proroka. Nelze než s Hrbkem souhlasit, že tato znalost je nezbytná pro pochopení koránských veršů a dopadů Mohamedových náboženských, ale také politických reforem. Vskutku užitečná je také kapitola věnující se koránu obecně, kde jsou čtenáři interpretována náboženská témata koránského pojetí Boha, andělů, eschatologie apod. Hovoříme-li o českých překladech koránu, za krátkou zmínku stojí i práce Libuše Shortové, která vychází z anglického překladu z roku 1990. Tento překlad byl sponzorován a vydán pod patronací islámského hnutí Ahmadíja, jež bylo založeno v roce 1889 a v současné době působí ve více než 180 zemích světa. Emoce (prozatím) vítězí Můžeme konstatovat, že v českém prostředí v současnosti existují dva kvalitní české překlady koránského textu. Otázkou však zůstává, jaké čtenářské skupině jsou dnes určeny, zvláště vezmeme-li v potaz Hrbkovu kritiku nedostatku vysvětlivek v Nyklově textu. Sám Hrbek se v 70. letech rozhodl nejen pro podrobné osvětlení koránského textu způsobem, který bude nápomocen především čtenáři, jenž s islámem nepřišel nikdy do styku, ale také pro „revoluční“ řazení súr chronologickým způsobem, které je rekonstrukci původního textu českému čtenáři nápomocné. Přes všechnu snahu arabistů však převládá v současných veřejných diskusích spíše emotivní a zkratkovitá argumentace, zaměřená především proti islámu a jeho vyznavačům. (Velmi ráda bych poděkovala Martinu Klapetkovi za pečlivé čtení tohoto textu a cenné komentáře. Z. Č.) Zuzana Černá v současnosti působí jako asistentka na Katedře religionistiky Univerzity Pardubice. Zaměřuje se na oblast náboženství a vzdělávání a kulturu a náboženství Íránu. Použitá literatura: Hourani, Albert F.: Dějiny arabského světa. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. Korán, přel. Ivan Hrbek, Praha, Academia, 2000. Kropá?ek, Luboš: Duchovní cesty islámu. Praha, Vyšehrad, 2003. Kropá?ek, Luboš: „Nad překladem koránu. Rozhovor s dr. Ivanem Hrbkem.“ In: Nový Orient, roč. 43, 7/1993. Mendel, Miloš, Ost?anský, Bronislav, Rataj, Tomáš: Islám v srdci Evropy. Praha, Academia, 2008. Ost?anský, Bronislav: Atlas muslimských strašáků, aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“. Praha, Academia, 2014. Potm?šil, Jan: Šarí’a. Úvod do islámského práva. Praha, Grada, 2012. Zikmund, Martin T., Paulus, Jan, Kropá?ek, Luboš: Po cestách kamenitých. Praha, Vyšehrad, 2014.


23

Přehled zpráv

Recommend Documents