Přehled zpráv

Přehled zpráv 4.2.2005 - 10.2.2005 Divadelní ústav Rozhovor s šéfdirigentem České filharmonie ....................................................................................................4 4.2.2005 BBC - česká redakce str. 1 17:30 Interview BBC Divadelní ústav

Voskovec + Werich století ....................................................................................................................................9 4.2.2005 ČT 1 str. 1 19:35 Události v kultuře Divadelní ústav

Sto let od narození J. Wericha............................................................................................................................10 4.2.2005 ČT 1 str. 18 22:30 Události, komentáře Divadelní ústav

Beseda s Vladimírem Franzem a Čestmírem Kopeckým.................................................................................12 4.2.2005 ČT 2 str. 1 20:45 Krásný ztráty Divadelní ústav

Once Upon a Time se dávají znovu dohromady...............................................................................................17 4.2.2005 iHNed.cz str. 0 Divadelní ústav

Víkend bude ve znamení Jana Wericha.............................................................................................................19 4.2.2005 iHNed.cz str. 0 Divadelní ústav

Víkend bude ve znamení Jana Wericha.............................................................................................................19 4.2.2005 iHNed.cz str. 0 Divadelní ústav

Strakonický dudák se současnou hudbou .......................................................................................................21 4.2.2005 novinky.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav Aleš Honus,Právo

Werich by v neděli oslavil sté narozeniny.........................................................................................................21 4.2.2005 novinky.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav František Cinger,Právo

Snowboarďáci týden před začátkem svého turné vedou hitparádu ..............................................................22 4.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav JND

Právo: Krasličtí dlužníci mají poslední šanci zaplatit ......................................................................................23 4.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 ekv sta Divadelní ústav PNP

Útěky před cizotou v Divadle Na zábradlí .........................................................................................................23 5.2.2005 academica.centrum.cz str. 0 Zábava Divadelní ústav Radka Kunderová

Přehled zpráv

1 © 2005 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz

Víkend bude ve znamení masopustního veselí a werichovských oslav ........................................................26 5.2.2005 ceskenoviny.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav ČTK

Víkend bude ve znamení masopustního veselí a werichovských oslav ........................................................27 5.2.2005 prazskenoviny.cz str. 0 Pražské noviny Divadelní ústav ČTK

Víkend bude ve znamení masopustního veselí a werichovských oslav ........................................................28 5.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav HRM

Sudkova industriální zahrada.............................................................................................................................29 6.2.2005 novinky.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav Tomáš Pospěch,Právo

Beckettovým Godotem pokračovala přehlídka regionálních scén.................................................................30 6.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav BOR

K Janu Palachovi jsem kritický ..........................................................................................................................31 7.2.2005 blisty.cz str. 0 Divadelní ústav Aleš Kozelský

Demeterová zahájila festival...............................................................................................................................34 7.2.2005 iHNed.cz str. 0 Divadelní ústav

Grand festival smíchu nabral obrátky ...............................................................................................................34 7.2.2005 novinky.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav Jiří P. Kříž,Právo

Koncert na podporu a propagaci regionálních kulturních památek ..............................................................35 7.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav SIH

ARCHITEKTURA: Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze.......................................................35 8.2.2005 neviditelnypes.cz str. 0 Divadelní ústav Zdeněk Lukeš

Přednáška Vzácné tisky Městské knihovny v Praze ........................................................................................36 8.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dji kul Divadelní ústav MI

TISKOVÁ ZPRÁVA: Charitativní koncert na pomoc SRÍ Lance aneb ”Vlnitý plech pro střechy rybářů”...36 9.2.2005 ceska-media.cz str. 0 Média-Tiskové zprávy Divadelní ústav Tisková informace TV Óčko - Zuzana Chudárková, (IH)

TISKOVÁ ZPRÁVA: Koncert na pomoc Srí Lance “Vlnitý plech na střechy rybářů” ve vysílání ČRo1 Radiožurnálu ........................................................................................................................................................37 9.2.2005 ceska-media.cz str. 0 Média-Tiskové zprávy Divadelní ústav Tisková informace ČRo1 - Radiožurnálu - Eliška Klepalová, (I

Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze......................................................................................37 9.2.2005 e-architekt.cz str. 0 salon Divadelní ústav Zdeněk Lukeš

Přehled zpráv


Eduard Ingriš: "československý Heyerdahl" a autor slavné Niagary ............................................................38 9.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav RMI

Organizátoři sobotního koncertu čekají výtěžek kolem čtyř milionů.............................................................39 9.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav SIH

Český rozhlas odvysílá přímý přenos benefičního koncertu..........................................................................39 9.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce med Divadelní ústav JND

Riceová v Paříži navštívila konzervatoř, cvičí Dvořákův kvintet ....................................................................40 9.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 mes mix Divadelní ústav ML

Kapela Killing Joke vystoupí čtyřikrát v Česku................................................................................................40 10.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 dce kul Divadelní ústav SIH

Češi a Němci budou zkoušet nový trend v zimních sportech.........................................................................41 10.2.2005 Zpravodajství ČTK str. 0 mes spl Divadelní ústav SD

Přehled zpráv


Divadelní ústav

Rozhovor s šéfdirigentem České filharmonie 4.2.2005

BBC - česká redakce str. 1 17:30 Interview BBC Divadelní ústav

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Od roku 2003 působí Zdeněk Mácal jako šéfdirigent České filharmonie. Vrací prestiž orchestru na zahraničních polích. Brněnský rodák byl vítězem mezinárodních dirigentských soutěží. Po sovětské okupaci odešel do exilu. Během své dirigentské dráhy řídil více než sto šedesát orchestrů. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je šéfdirigent České filharmonie, Zdeněk Mácal. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Dobrý den, pane Moravec. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Když jste v únoru roku 2003 před nástupem do pozice šéfdirigenta České filharmonie seznamoval novináře se svými představami vedení České filharmonie, vyzval jste žurnalisty doslova, a teď cituji: "Pokud můžete, nepište o mně, že jsem Čechoameričan, ale šéfdirigent České filharmonie," konec citátu. Proč jste považoval za nutné toto novinářům říct? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Já nevím, to byla momentální reakce a protože oni pořád Čechoameričan a používali to dost často v novinách. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vadilo vám to? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Nevadilo mi to, ale já jsem Čech a jsem šéfem České filharmonie, takže to Čechoameričan mi znělo trošku jako podezřele, nebo nějak jako zavádělo to. Ale mezitím se to všechno uklidnilo samozřejmě a když se o tom nikdo nezmínil, tak mi to vůbec nevadí. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy jste totiž ještě v tom únoru, že vás budu opět citovat doslova, řekl: "Dokonce se už snažím potlačit svůj moravský akcent, abych mohl být považován za opravdového Čecha," konec citátu. V souvislosti s tím, když jsem tato vaše slova četl, tak jsem přemýšlel nad tou otázkou, zda vaše Čechoameričanství, nebo respektive světoběžnictví, které za sebou máte, není výhodou a nemělo by být předností, než aby to člověk potlačoval? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Já nevím, já nic nepotlačuji. Ono je to těžké potlačit. Já to třeba řeknu v momentální náladě, nebo v momentě a kolikrát to třeba ani tak nemyslím. Ale to bych se musel vžít do toho momentu, kdy ta tisková konference byla. Nezapomeňte na to, že to bych se vrátil skoro po třiceti letech a jste jmenován šéfem České filharmonie a to je obrovská změna pro každého a zvláště pro mě. A já jsem samozřejmě za těch třicet let neztratil můj brněnský akcent a oni zase ti novináři, to je taková reakce na to, co vy mi řeknete, tak já na to zase reaguji. Když ti novináři tam říkali: "On má brněnský akcent." Já mám slovanský akcent nebo brněnský akcent zřejmě v pěti nebo v šesti jazycích. Já mluvím několika jazyky. Já se domluvím celkem výborně bez problémů. Ale je tam nějaký akcent a zřejmě je tam ten český, anebo moravský akcent tam je. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Američané vám říkají, že v angličtině, v americké angličtině máte akcent? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Je to heavy czech accent. Mám těžký akcent jako takhle. Rozumíte, ono je to těžké se toho akcentu zbavit, že. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A proč se ho zbavovat, to je právě ta otázka? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------To je dobrá otázka. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To je přece Mácal. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Jenže víte co, ono je to těžký, když Brňák má vést tady Českou filharmonii. Ono je to těžké, jenže mezitím jsem se dozvěděl, že je tady třeba řada na ministerstvech, pan ministr kultury Dostál je z Olomouce, kde jako student chodil na moje koncerty a když jsem byl jmenovaný šéfdirigentem, tak první den, který jsem nastupoval, jsem si udělal u něho audienci. A jeho sekretářky říkaly: "Pan ministr je strašně zaneprázdněn, dostanete osm, maximálně deset minut." O půl osmé ráno jsem si dal budíka a bez snídaně jsme tam jeli. Víte co? Nakonec jsme zjistili, že pan ministr Dostál jako mladý student chodil na moje koncerty s moravskou filharmonií, kterou jsem dirigoval v Olomouci a místo deseti minut jsme strávili hodinu a deset minut. Rozumíte? Takže to je všechno, teď jsem zjistil, že náměstek ministra kultury, který byl v Japonsku, pan inženýr Zdeněk Novák je z Brna a celá řada. Mám dojem, že i pan Cyril Svoboda je také Brňák. Ale to si nejsem jistý. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To přeci není podstatné, jestli je člověk z Brna. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Podstatné to není, ale dobře, já mám tak silný brněnský akcent, protože já jsem nejen Brňák, ale já jsem "Krpolák", a to je z Králova Pole, a to je skutečně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To znamená, že "Krpoláci" mají ten největší akcent? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------No, Starobrňáci jako mají pravděpodobně nejtěžší akcent. Ale rozumíte, vy tam vyrostete v tom prostředí, takže s tím mluvíte. Ale dneska mi to vůbec nevadí. Já jsem to spíš použil jako takovou zajímavost anebo jako takovou atrakci k tomu. Mezitím se to všechno uklidnilo, vyrovnalo. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Byl to těžký návrat po třiceti letech stanout v čele České filharmonie? Bylo to pro vás komplikované? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Ne, vůbec ne. Vůbec ne. Jako mě se ptali, jak je to pro mě emocionální a tak. A rozumíte, celý můj život vlastně, celých třicet, čtyřicet roků já jsem byl, já jsem pracoval hodně. Byl jsem nejen v jiném městě, ale já jsem byl Plné znění zpráv


kolikrát jeden týden v jednom státě a druhý týden v druhém státě. Ale já bych šel ještě dál. Byly měsíce, že jsem byl jeden týden v jednom kontinentě a druhý týden v jiném kontinentě. Prostě věci, když se dívám zpátky, si říkám, jak to člověk vůbec mohl vydržet tady tohle všechno. Samozřejmě, když mě Česká filharmonie oslovila, tak je to velká pocta a je to něco mimořádného, protože, když to vezmete nazpět, vy jste mladý, pane Moravec, ale rozumíte, před třiceti roky, nebo před pětadvaceti roky, znáte, jaká byla situace? Já jsem nemohl v životě vůbec doufat, že tady budu sedět s panem Moravcem ve studiu. Já jsem strávil hodně času v BBC, se všemi orchestry v BBC, ale víte kde, v Anglii. Já jsem ze Švýcarska, v Londýně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Na to, že BBC by vysílala z Prahy? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Jenom v BBC v Manchesteru a všude se všemi orchestry v Anglii. Já jsem dirigoval v Leedsu, já jsem dirigoval všechny londýnské orchestry, nejen BBC London, ale Royal Philharmoni, London Symphonie. Co jsou ještě ..., filharmonie New Philharmony Orchester. Všude po celé Anglii, protože jsme tam lítali, neříkám každý týden, ale rozhodně každý měsíc jsme ze Švýcarska letěli do Anglie, takže já jsem strávil prakticky víc času za můj život v Anglii, než dosavad teď, jak jsem po návratu v Praze. Já jsem v životě vůbec si nedovedl představit, že dnes budu tady sedět s vámi a že budu tady hovořit v Praze ze studia, protože to bylo v té době nepředstavitelné. Vy to víte, i když jste mladý, rozumíte, o čem mluvím, protože ta situace vypadala na to, že to tady zůstane na vždycky. Rozumíte. V Rusku byl komunismus sedmdesát, osmdesát roků, než se to tam převrátilo za Gorbačova. Tady to mohlo být dalších sedmdesát roků. Tak náš život, nejen můj, ale i váš život by minul a situace by se nezměnila. Naštěstí se to všechno změnilo a já jsem hrozně šťastný, že prostě tady máme možnost jako svobodní lidé, tak jako, co jsem cenil za posledních třicet let, a to jsem se toho nemohl nabažit. Já jsem přijel do Holandska, já jsem přijel do Německa, já jsem přijel do Ameriky a já jsem potkal poprvé novináře a já jsem prostě mohl mluvit, co jsem chtěl. Já jsem nemusel dávat pozor, jestli mám říct tohle anebo jestli mohu říct to, anebo nemohu říct tady to, tak, jak mluvím dneska s vámi. A to je ta nejdůležitější věc tohle, že tady sedíme jako svobodní lidé a to si musíme všichni uvědomit, že to je jedna z největších výsad, které člověk má. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ve kterých momentech si to člověk podle vás, Češi, Moravané a Slezané ne zcela uvědomují, svobodu, kterou mají, že je to to nejcennější, co mohli nabýt? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Já si myslím, že kolikrát si ani neuvědomují, co mají. Protože pořád slyšíte stížnosti na to a na to a na to. Podívejte se, já jsem byl součástí, protože jsme žili v Německu a já jsem byl šéfdirigentem západoněmeckého rozhlasu West Deutsche Rundfunk v Kolíně nad Rýnem. Václav MORAVEC, moderátor -------------------V roce 1970, pokud se nemýlím. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------V roce 1970 a 1975, rozumíte. To bylo po válce, kdy všechno bylo jako ve výstavbě, ale tam se pracovalo, tam se dělalo, tam se prostě každý byl nadšený s tím, že teď něco uděláme. Víte, to byl zázrak ta sedmdesátá léta. A ty jsem prožil. To byl zázrak v Německu tam. A z toho ještě dneska ti Němci žijí. A podobnou situaci bych očekával i zde, i když jsou problémy v tom. Ale rozumíte, já bych byl rád, aby Češi věděli, že máme něco, co je k nezaplacení a že musíme zatnou zuby a hlavně nečekat, že po obědě se můžete sebrat a jít k holiči a nevrátit se do práce. Je zapotřebí, že musíte pracovat do čtyřech nebo do pěti nebo do šesti a že jsou po celém světě, jsou podnikatelé, kteří se nestarají, jestli je sobota nebo neděle, ale prostě mají podnik a pracují a stráví tam dvacet čtyři hodin, potom jsou úspěšní, vydělají peníze, jenže, jak znáte českou povahu, no, jo, to je moc zodpovědnosti, to je moc práce. Já se raději nechám zaměstnat, čili dochází potom k tomu, že tady zahraniční firmy skupují podniky a Češi místo toho, aby to sami koupili tím, že si prostě vypůjčí a splácí potom, ale budou majitelé toho, oni by tam museli být dvacet čtyři hodin přítomní. Ono je lepší se nechat najmout a mít tu svou sobotu a neděli volnou, a potom naříkat a stěžovat si na vládu a na všechny ostatní. To je všechno, ale Plné znění zpráv


rozumíte, tvrdá práce, bez práce nejsou koláče, rozumíte. A celá ta věc je, že tady dneska sedím jako nezávislý a svobodný člověk, je to, že jsem celý život tvrdě pracoval. /ukázka symfonie/ Václav MORAVEC, moderátor -------------------Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal. Dovolte, abych se ještě jednou vrátil k vašim slovům, která jste pronesl v létě roku 2000 předtím, než jste se stal šéfdirigentem České filharmonie, cituji doslova: "Teprve v průběhu těch tří let se ukáže, jestli je moje láska s Českou filharmonií vzájemná a opravdová, nebo pouze dočasná, to teď nemohu věštit," konec citátu. Pane šéfdirigente, ukazuje se po roce a půl, když budeme používat fotbalovou terminologii zhruba po prvním poločase, že vaše láska s Českou filharmonií je vzájemná a opravdová nebo pouze dočasná. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------No, já myslím, že se hodně věcí jako vyjasnilo. Kupříkladu bych teďkom jmenoval, to bylo shodou okolností, ale já jsem tu druhou sezónu moji tuto druhou sezónu začal koncem srpna. Já jsem tady byl v srpnu, byli jsme na zájezdě v Německu, na těžkém zájezdě. Já jsem tady byl celé září. Zájezd po Rakousku, Maďarsku, Slovensku a Brnu na festivalech, abonentní koncert v Brně, nahrávání, v říjnu jsme byli skoro tři týdny ve Španělsku, cestování, hodně programů, vrátili jsme se na jeden týden. Mezitím jsem zde měl úplně jiný abonentní koncert a nastudování šesti nebo skoro sedmi programů na japonské turné, které následovalo v listopadu, skoro čtyři týdny, moc programů, protože jsme dělali český festival, festival české hudby v Japonsku, to znamená, dopoledne jsem zkoušel na abonentní koncert v Praze a odpoledne až do večera jsme zkoušeli na japonský zájezd. Všechno v rychlosti, byla to obrovská zátěž. Já jsem předtím neřekl ani slovo, protože jsem viděl, co to je za zátěž. Dneska zpětně mohu říct, protože to byl prubířský kámen, jestli ten orchestr to vydrží, jestli já to vydržím, jestli jsme schopni jako prostě hrát na vysoké úrovni přes cestovní zátěž a nepohodlí a množství programů. Jak můžeme podávat výkony, nejen orchestr, ale i já? Jako fyzicky, oni, aby to vydrželi fyzicky a já abych to vydržel. A kromě toho, jak na sebe budeme reagovat, jestli se projeví únava, nebo jestli to bude pokračovat. Na konci třítýdenního zájezdu v Japonsku, my jak jsme se vraceli domů, tak jsme měli ještě dva koncerty v Tchaj-pej. Já vám řeknu, že všichni byli zřejmě unavení včetně mě a celého orchestru, ale já vám řeknu, jak si stoupnu na pódium, jak uslyším zvuk České filharmonie, prostě mně to dá novou energii a já rozmáchnu ruku nebo nerozmáchnu, nebo se podívám, nebo se usměju, a prostě tím svým vyzařováním prostě inspiruji nazpět svůj orchestr a oni inspirují mě, takže vlastně to je takové dávání a braní. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Z toho, co říkáte, se tedy jasně ukazuje, že v tom prvním poločase se vyjasnilo to, že je to vzájemná láska. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Víte co? To bylo hrozně důležité, že těch tři a půl měsíce skoro denně jsme se viděli, že místo, aby prostě člověk byl přesycený, každým dnem ten vztah byl lepší, protože oni mě znají lépe a lépe. Já dneska přijdu a dneska dopoledne jsem zkoušel Brahmsovu 4. symfonii a tam jsou věci, které já bych si před rokem nemohl dovolit. Víte proč? Protože oni už čtou moje myšlenky. Víte, oni přesně reagují na moje gesta, což před rokem mě ještě tak neznali. Já se dneska už jenom podívám a oni přesně ví jenom v očích, co se podívám, teď jsem byl moc, teď jsem byl slabý. Já je nemusím ani zastavit, ani nic říct, což je fascinace. Protože to jsou vynikající muzikanti, jenom potřebují pro dělání dobré hudby, tak jako dělání dobrého interview, které děláme tady, potřebuje, aby tady v tom studiu byla atmosféra. Když tady nebude atmosféra, tak to můžeme zabalit a můžeme jít domů, rozumíte. To je stejné, když já dělám nejen koncert, ale zkoušky jsou důležité, protože to je příprava na koncert. Ten koncert potom, mně jde o to, aby se stalo něco magického, aby tam prostě bylo něco neopakovatelného, jako když posluchači dnes poslouchají naše vysílání, tak by řekli: "Aha, to mě zaujímá, tady to. A já se musím podívat, mně se líbí, jak ten Mácal mluví, já se musím jít podívat, jak on diriguje." Rozumíte, to je celý ten, to je, proč jsem tady s vámi ve studiu a proč to s vámi dělám. Já potřebuji prostřednictvím vás, prostřednictvím mikrofonů oslovit i posluchače, který mě neznají, kteří nechodí na koncerty České filharmonie, ale já je musím zaujmout něčím, co je přivede k tomu, aby řekli: "Ach, Mácal diriguje tento týden, no, to bych se měl podívat na koncert, jak to vypadá." A tam už je potom můj úkol nadchnout obecenstvo tak, aby prostě se vrátili znovu a znovu a chodili na koncerty. To je celý ten systém. Václav MORAVEC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Vy jste tedy dirigoval za celý svůj život zhruba sto sedmdesát těles. Mluvíte o energii, kterou je nutné předat i těm členům toho souboru. Lidem, kteří v tom tělese hrají. Ukazuje se, že s Českou filharmonií nebo s českými hudebníky je to to nejjednodušší nebo je něco, co českému tělesu, České filharmonii schází, když ji srovnáváte s americkými soubory, s britskými soubory, které jste dirigoval? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Já dostanu řadu věcí rychleji než s jinými orchestry, hlavně, pokud se týká českého repertoáru. Protože já jsem třeba nahrál celý cyklus Dvořákových symfonií a symfonických básní s Milwaukee Symphonie. Ale já jsem ji točil pro londýnskou firmu s různými orchestry, jenže samozřejmě já jsem ve zkouškách na koncertech musel připravit tak, aby to znělo česky. Jenže to je dost tvrdá práce. Pokud já hraju Dvořáka nebo český repertoár s Českou filharmonií, prostě přesně oni vědí, jak to mají hrát. To je stejné, když jsem jako mladý člověk přišel před berlínskou filharmonii nebo hamburský Nord Deutsche Rundfunk a hrál jsem Brahmse nebo Beethovena, prostě oni ví v podstatě, jak to mají hrát tady ty repertoáry. Takže, pokud jde o český repertoár, Česká filharmonie přinese věci prostě jenom na, když zvednu ruku nebo se podívám, že. Mně jde o to, aby i v tom světovém repertoáru a tady to není tak jednoznačné, protože Česká filharmonie vždycky byla známá pro český repertoár a po celém světě pořadatelé nás žádají, hrajte český repertoár, hrajte český repertoár, proto jsem velice rád, že začínáme jezdit i do zahraničí i s nečeským repertoárem. Já bych nechtěl předjímat příští sezónu, ale my jsme byli, jedno z prvních turné vlastně moje první turné bylo v Německu ve Weimaru a ve Wiesbadenu. Ve Wiesbadenu jsme hráli Beethovenu Pátou symfonii a ten pořadatel té společnosti tam přijel potom do Prahy. Já jsem úplně náhodou dělal tady šestou Pastorální symfonii, a on byl tak nadšený s tím, že příští sezónu poletíme třikrát nebo čtyřikrát do Wiesbadenu a budeme dělat komplet, celý komplet Beethovenových symfonií. Víte, já z toho mám velikou radost, protože jako česká filharmonie jedeme tam do Německa hrát Beethovena, čili repertoár, ve kterém jsou oni doma. Já samozřejmě ve Wiesbadenu jsem dirigoval několikrát, jednou jsem dirigoval s wiesbadenským orchestrem, ale hlavně jsem tam byl s frankfurtským rozhlasovým orchestrem a na turné s bamberskými nebo i jak jsem byl šéfem v Kolíně nad Rýnem, takže já ten sál znám a lidé mě tam znají a přijeli prostě. Já tam mám skoro svoje obecenstvo, bych řekl. Ale důležité je to, že ten Wiesbaden nás nepozval na cyklus Dvořákových symfonií, ale Beethovenových. Protože každý ví, že Česká filharmonie samozřejmě s českým repertoárem musí hrát dobře. Ale mým cílem by bylo, abychom se mohli prosadit na světových pódiích i v internacionálním repertoáru. Václav MORAVEC, moderátor -------------------V čem je to především komplikované? V čem ty počátky mezi vámi a Českou filharmonií byly komplikované, abyste mohli jet do Wiesbadenu hrát Beethovena? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Komplikované to vůbec nebylo. To bylo první turné. My jsme tam přijeli a byl to velký úspěch, tak nás pozvali. Tam nebyly vůbec žádné komplikace. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To znamená, že Česká filharmonie z vašeho pohledu tu internacionální scénu klasiky uměla už tehdy? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Podívejte, když jdete nazpět jako student, a to už je dost dlouhá doba, já jsem zažil tady Paula Kletzkiho, vynikajícího polského dirigenta, který emigroval, žije ve Švýcarsku, ten natočil s Českou filharmonií všechny Beethovenovy symfonie, a to je pro mě takový vzor, protože on vyrostl, on pracoval v Německu. Znal německou tradici, německý repertoár, ale pocházel z Polska jako já pocházím z Česka. Čili on nechal té České filharmonii volnost tak, aby tam dali něco toho svého specifického. To znamená, že každý věděl, že je to Beethoven, znělo to německy, ale přitom tam bylo něco navíc. A o to mi jde, aby Česká filharmonie nezněla jako dneska zní, ať si poslechnete kterýkoliv špičkový orchestr, ono to zní všechno stejně. Dneska už nerozeznáte, když posloucháte v radiu New York Philharmonic nebo Berliner Filharmonie nebo Philadelphia Orchestra, který orchestr to vlastně je. Ještě před třiceti roky nebo před dvaceti roky, všechny ty orchestry měly trošku osobitý zvuk. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Čím si vysvětlujte tu unifikaci? Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Tím, že jednak šéfové tráví míň a míň času, protože, když si vezmete před čtyřiceti roky /nesrozumitelné/ byl skoro celý rok byl ve Philadelphii. Dneska ti šéfové tráví pár týdnů, jestli, a jinak jsou to hosté. Z jedné stránky tomu nemůžeme zabránit, protože se žije mnohem rychleji, takže já tady nemohu stát prostě celý rok před obecenstvem jako mohl Talich tenkrát. To obecenstvo žádá změnu, změnu, změnu, že. Ale jde o to, aby prostě ten šéf strávil většinu času nebo větší část roku s tím orchestrem a dělal tu denní, nepříjemnou, takzvaně nepříjemnou práci, prostě to ABC, nebo BBC, rozumíte, cokoliv. Protože ti hosté přijedou na jeden týden. Dají dohromady ten svůj program, mohou udělat dobrou nebo nedobrou práci, ale prostě nemají zájem na to, aby se starali o nějaký specifický zvuk toho orchestru, protože minulý týden byli někde v jiném orchestru, tak se snaží dělat tu stejnou skladbu dělat podobně, jako to dělali někde jinde, a to znamená, a takhle to dělá celá řada mých kolegů, kteří jdou od orchestru k orchestru, takže všechny ty orchestry zní skoro stejně a nemají ten specifický charakter. Co může udělat specifický charakter nebo zvuk toho jednotlivého orchestru, je šéf, který dělá víc než jeden týden jako host proti hostu, dělá mnohem více týdnů v měsíci a já tady strávím dost měsíců, skoro tři měsíce v Praze a tři měsíce na turné, že pan ředitel Riedelbauch sám říkal českému tisku, že Zdeněk Mácal navrátil po letec nebo po dekádách navrátil tomu titulu šéfdirigenta České filharmonie to jméno a tu pozici, která tady byla, už si skoro nikdo nepamatuje. To ještě by možná říkal Neumann, nebo ještě dokonce před Neumannem, rozumíte. Což je, to neříkám já, jenom kvótuji, jako využíváte kvóty tady, což je pro mě velice jako lichotivé nebo příznivé, ale co je způsobeno práce, protože, kde jsem šéfoval v minulosti, jsem strávil vždycky většinu času s mým orchestrem, protože to je můj úkol, dát punc, dát tu linii k tomu. K tomu, abyste prostě mohl formovat tu instituci, ať je to rozhlas, nebo ať je to orchestr nebo ať je to jakákoliv firma musíte být přítomen dost času, aby vám prostě ty kuřata z toho holubníku neutekla. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Konstatuje světoběžník nabitý energií, chce se mi říci, šéfdirigent České filharmonie, Zdeněk Mácal. Já děkuji, že jste přišel. Přeji vám vše dobré a těším se opět před mikrofony BBC, na shledanou. Bylo to zajímavé. Zdeněk MÁCAL, šéfdirigent České filharmonie -------------------Já vám také děkuji, pane Moravec. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takové bylo Interview BBC. /ukázka symfonie/

Voskovec + Werich století 4.2.2005

ČT 1

str. 1 19:35 Události v kultuře Divadelní ústav

Otakar SVOBODA, redaktor -------------------V neděli uplyne sto let od narození Jana Wericha. Jeho pracovní partner Jiří Voskovec dorazil o čtyři měsíce později. Potkali se na střední a utekli z práv ke společnému divadelnění - Osvobozenému divadlu. Jejich improvizovaný i připravený humor, skvělé dialogy, vlastně politická satira, to vše získávalo na oblibě stále víc s blížící se válkou. Do šťastného tria je doplnil geniální skladatel Jaroslav Ježek, a tak vznikaly písničky přežívající dodnes, písničky jazzově načichlé, chytré a přitom zpěvné. Právě jejich šíření žádná diktatura nedokázala zabránit, stejně jako celému fenoménu Voskovec-Werich-Ježek, fenoménu chytrého humoru, který ovlivnil generace posluchačů i následovníků. Humoristické, laicky zpívající dvojice se staly českým symptomem a nasadily laťku, kterou se dnes už bohužel vlastně nikdo nesnaží ani doskočit. Jiří SVOBODA, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Slavná divadelní a také filmová éra Voskovce a Wericha začala v roce 1927, když přišli do Osvobozeného divadla se hrou West Pocket Revue. Jejich příchodem jakoby definitivně skončily staré časy. Čistý intelektuální humor s originální poetikou, kterým shazovali nabubřelost a škrobenost, a přehnané vlastenčení, ostrá satira, nový jazyk. Na divadelních prknech a filmových plátnech vyvolali senzaci, která trvala až do násilného ukončení jejich spolupráce v listopadu v roce 1938. Za společné desetiletí stihli šestadvacet her se stovkami repríz. A i když jim kritika vyčítala přehnanou levicovost, nelze opomenout dobu, ve které své hry a filmové scénáře psali. Jejich hry a filmy nikdy nepodlehly čisté politické agitaci. V nesvobodných komunistických časech bylo těžké zůstat Werichem, navíc bez Voskovce, kterého vystřídali Horníček, Kopecký, Škutina a také Jiří Suchý. Jan Werich už byl v té době žijící klasik, který měl ale vše podstatné už za sebou. Na humor a originální spojení Wericha a Voskovce pak později navázali Suchý se Šlitrem, Šimek s Grossmannem, Lasica a Satinský, Zkoumal-Vodňanský, bratři Justové. Éra Voskovce a Wericha určila další vývoj české kultury. Stali se synonymem pro to nejlepší, co dvacáté století našim kulturním dějinám dalo.

Sto let od narození J. Wericha 4.2.2005

ČT 1

str. 18 22:30 Události, komentáře Divadelní ústav

Jan NĚMEC, moderátor -------------------Víkend ve znamení vzpomínek na dvojici Voskovec- Werich. Česká televize připravila ke stému výročí narození obou autorů her a komiků nejen vzpomínkový večer, ale nabídne desítku dalších pořadů. Podívejme se teď na to, jak spolupráce Jana Wericha i Jiřího Voskovce začala, než každý zakotvil jinde. Otakar SVOBODA, redaktor -------------------V neděli uplyne sto let od narození Jana Wericha. Jeho pracovní partner Jiří Voskovec dorazil o čtyři měsíce později. Potkali se na střední a utekli z práv ke společnému divadelnění - Osvobozenému divadlu. Jejich improvizovaný i připravený humor, skvělé dialogy, vlastně politická satira, to vše získávalo na oblibě stále víc s blížící se válkou. Do šťastného tria je doplnil geniální skladatel Jaroslav Ježek, a tak vznikaly písničky přežívající dodnes, písničky jazzově načichlé, chytré a přitom zpěvné. Právě jejich šíření žádná diktatura nedokázala zabránit, stejně jako celému fenoménu Voskovec - Werich - Ježek, fenoménu chytrého humoru, který ovlivnil generace posluchačů i následovníků. Jiří SVOBODA, redaktor -------------------Slavná divadelní a také filmová éra Voskovce a Wericha začala v roce 1927, když přišli do Osvobozeného divadla se hrou West Pocket Revue. Jejich příchodem jakoby definitivně skončily staré časy. Čistý intelektuální humor s originální poetikou, kterým shazovali nabubřelost a škrobenost, a přehnané vlastenčení, ostrá satira, nový jazyk. Na divadelních prknech a filmových plátnech vyvolali senzaci, která trvala až do násilného ukončení jejich spolupráce v listopadu v roce 1938. Za společné desetiletí stihli šestadvacet her se stovkami repríz. A i když jim kritika vyčítala přehnanou levicovost, nelze opomenout dobu, ve které své hry a filmové scénáře psali. Jejich hry a filmy nikdy nepodlehly čisté politické agitaci. V nesvobodných komunistických časech bylo těžké zůstat Werichem, navíc bez Voskovce, kterého vystřídali Horníček, Kopecký, Škutina a také Jiří Suchý. Jan Werich už byl v té době žijící klasik, který měl ale vše podstatné už za sebou. Na humor a originální spojení Wericha a Voskovce pak později navázali Suchý se Šlitrem, Šimek s Grossmannem, Lasica a Satinský, Zkoumal - Vodňanský, bratři Justové. Éra Voskovce a Wericha určila další vývoj české kultury. Stali se synonymem pro to nejlepší, co dvacáté století našim kulturním dějinám dalo. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jan Werich se narodil šestého února roku 1905 v Praze. V letech 1927 až 38 spoluzakládal Osvobozené divadlo, ve kterém hrál a pro které psal, dokud nebylo v listopadu roku 1938 úředně zavřeno. Druhou světovou válku prožil v emigraci v USA, kde spolu s Voskovcem vystupovali v divadlech, například na Broadwayi v New Yorku, a taky spolupracovali se zahraničním vysílání pro Československo. Po válce nakrátko obnovili s Voskovcem Divadlo V+W, kde hráli nejpopulárnější hry. Po Voskovcově emigraci vystupoval Jan Werich v

Plné znění zpráv


Divadle satiry. To také dva roky vedl. A později hrál například v ABC s Miroslavem Horníčkem. Jan Werich zemřel poslední říjnový den roku 1980 v Praze. Jan NĚMEC, moderátor -------------------A divadelní kritik Vladimír Just, dobrý večer. Vladimír JUST, divadelní kritik -------------------Dobrý večer. Jan NĚMEC, moderátor -------------------Napsal jste, že se opakují stále omleté banality - moudrý klaun nebo třeba laskavý člověk. Jak byste vy sám Jana Wericha charakterizoval s odstupem času? Vladimír JUST, divadelní kritik -------------------No, já si myslím, že jestli Jan Werich se na nás odněkud seshora kouká, teď, jak se chystáme slavit, tak že se opakuje trošku ta situace, jak oni si dělali s Voskovcem legraci, že by Alois Jirásek, tak že Jan Werich, trošku je to přehnané. Zdá se mi, že to moudrý klaun a takový to nanebevzetí, taková ta ikona Werich, že to je něco proti smyslu jejich tvorby, to je něco, z čeho si celý život dělali legraci, ale zrovna tak si myslím, že je zase druhý takový mýtus, Werich jako málem budovatel socialismu a levicový umělec a tak dále a tak dále. Já si myslím, že i tomu by se velice rádi oba dva pánové zasmáli, existuje spousta důkazů, že oni prostě své špílce rozdělovali napravo i nalevo, byť jako ostatní příslušníci meziválečné avantgardy možná napravo více, ale to hlavní, s čím jaksi přišli a co je aktuální dodnes, to je odpor proti frázi. Jan NĚMEC, moderátor -------------------Dá se třeba dneska odlišit Jan Werich - člověk a Jan Werich - ikona, jak jste to zmínil? Vladimír JUST, divadelní kritik -------------------Já si myslím, že to je povinností kritického myšlení každého kritika, který by neměl přebírat ty, tu neomylnost toho, toho papeže humoru Jana Wericha, ale zároveň by neměl jaksi od pangejtu k pangejtu zase přebírat takový ty až téměř, to psal fašistický tisk, že to je agent, že jsou agenti, já nevím, Moskvy a tak dále a tak dále. Měl by každý se především seznámit s tím dílem. To dílo, i když je to paradox, pořád ještě není plně doceněno a prozkoumáno. Spíš se žije z těch mýtů, a ne z těch textů. Naštěstí praktičtí divadelníci dobře vědí, co v těch textech je, a proto jsou to dodnes jedny z nejhranějších textů vůbec na českém divadle za posledních půl století. A co je úplně neznámé, je třeba činnost, nebo takřka neznámé, je životní dráha a umělecká dráha Jiřího Voskovce potom ve Spojených státech, ale... /souzvuk hlasů/. Jan NĚMEC, moderátor -------------------Právě. Proč ten zůstal ve stínu Jiřího Wericha? Je to jenom tou emigrací, nebo ještě něčím jiným? Vladimír JUST, divadelní kritik -------------------Není. Není. jednak ta emigrace samo... částečně je, ta emigrace způsobila, že se v padesátých letech vydávaly hry a Wericha, potom v sedmdesátých letech se mluvilo o protagonistech Osvobozeného divadla, ty zákazy a zase povolování a zakazování, to stíhalo oba dva pány, ale já si myslím, že to je obrovská díra i pro Českou televizi, protože řada jeho skvělých výkonů, Voskovcových, třeba v Čechovových hrách, a tady je zajímavé, že jak Werich u nás, tak Voskovec v Americe se setkávají s Čechovem, naštěstí ty aktovky podle Čechova jsou u nás známé, ale třeba takový Strýček Váňa, za který... mmm, titulní roli dostal Voskovec v Americe cenu, to existuje i na filmovém záznamu a já bych byl rád, kdyby to jednou Česká televize, a řadu jiných jeho skvělých výkonů, odvysílala. To je naprostá jaksi neznámá, neznámé pole činnosti Jiřího Voskovce. To, čím oni oba dva zůstávají, tedy aktuální, je ta jejich společná tvorba, samozřejmě, pro českého diváka. Jan NĚMEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Český divák se teď bude moci na některá díla podívat o víkendu, já vám děkuji za návštěvu, hezký večer. Vladimír JUST, divadelní kritik -------------------Hezký večer. KONEC ROZHOVORU

Beseda s Vladimírem Franzem a Čestmírem Kopeckým 4.2.2005

ČT 2

str. 1 20:45 Krásný ztráty Divadelní ústav

Michal PROKOP, moderátor -------------------Dobrý večer, dámy a pánové, vítejte opět v baru jménem Krásný ztráty. Je asi jediným člověkem u nás, o kterém se dá říci, že je sám osobně výtvarným dílem, které určitě nepřehlédnete. Už z toho by člověk usoudil, že tvorba, které se tento vystudovaný doktor práv věnuje, bude mimořádně netradiční a provokativní. Ve skutečnosti ale máme co dočinění s člověkem, jehož hudba směřuje k velkým obecným tématům a ctí tradiční formy, jako jsou symfonie, opera či hudba v divadelní klasice. Renesanční rozměr mu dává i jeho malování velkých pláten, kterýmu se věnuje, když zrovna nemá hudební zakázku. Rád mluví o svém vztahu k přírodě, učí na akademii scénickou hudbu a jeho internetové stránky svědčí o velké cílevědomosti až pedantství. Vladimír FRANZ; hudební skladatel; výtvarník. Alternativní umění, zejména z oblasti filmu a televize naopak vytváří pověst tomuto renomovanému producentovi, který se proslavil takovými díly, jako byl televizní seriál Bigbít, filmy Knoflíkáři, Návrat idiota či nedávnou Nudou v Brně. Před několika lety se rozhodl opustit ochrannou náruč České televize a přes ředitelské angažmá v karlovarském divadle se ocitl v pozici skutečně nezávislého producenta. Člověk, který si rozhodně dokáže zjednat nejen profesionální respekt, ale také zařídit značný mediální ohlas své práce, se s věcmi lidově řečeno příliš nemaže, což je zároveň jeho předností, ale i zdrojem příležitostných potíží. Čestmír KOPECKÝ; producent. To vaše tetování připomíná kulturu Maurů, novozélandských domorodců. Vy jste se inspiroval nějak tímhle nebo jak to vlastně vůbec vzniklo? Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------Jako tetování jako fenomén se mi odjakživa líbilo, tak jsem si říkal, že se to zrealizuje. V každém případě jsem to bral jako formu jakéhosi bodyartu nebo bodydesignu, který ale jde na doraz. Tady furt kunsthistorici řvou po novém umění a po všem možným, ale když člověk vidí různé ty věci, že támhle si někdo sedne do galerie, kdybych vzal jako perforaci a předstírá něco, tak trošičku jako a pak za čtyřiadvacet hodin vlastně odejde a nic se nestalo a okolo toho je spuštěna palba neuvěřitelně jaksi, jak to je to správný. Tak jsem zkusil něco udělat opravdově. A oni se toho bojí. To je zajímavý, že dneska jakoby ten princip toho umění se bral jenom, pakliže je to jenom něco jako takovej špás, jako kavárenskej, nikoliv jako něco opravdovýho. Michal PROKOP, moderátor -------------------A když jste řekl, oni se toho bojí, to máte pocit jako lidi, publikum nebo, nebo kritici nebo umělecká veřejnost? Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------Spíš si myslím teoretici, ty lidi, lidi, kteří by to měli zhodnotit, zhodnotit z hlediska kunsthistorickýho, tak se k tomu chovají jako támhle nějaká vyděšená hospodyně odněkaď z Horní Dolní, což mě dost zaráží u tak odvážných a jaksi progresivních lidí. Michal PROKOP, moderátor --------------------



Vy jste, Vladimíre, člověk, jehož práce směřuje k takzvanému vysokému umění. Píšete divadelní filmovou muziku a skládáte i opery a máte na kontě teď dokonce poměrně čerstvě i symfonii Písně o samotách. Je to tak, že? Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------No, je to tak. Michal PROKOP, moderátor -------------------Jak se vám žije v tomto světě? Neměl jste někdy chuť jaksi zasáhnout širší publikum? Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------Víte, já nevím, já jsem na tom vyrůstal odmalička. Když mi bylo čtyři, pět let, tak jsem jako poslouchal Smetanu. Normálně děti poslouchají asi něco jinýho. A chodil jsem do Národního divadla nikoliv z musu, ale protože jsem tam nějak chtěl chodit. Čili jakoby se mě tohle vlastně, kultura, pop kultura, která je jistě úžasná, jsou v ní vynikající věci, dlouho, dlouho vlastně ani netkla. Čili ten způsob uvažování byl vlastně skoro úplně jinej. To teprve jako pozdějc. Michal PROKOP, moderátor -------------------Jak vysoko stojí u producenta žebříčku hodnot vkus? Je to hlavní kritérium pro vás třeba, nebo jsou tam ještě jiná důležitější? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------No, vkus je dobrá věc. Já si myslím, že lidi se vůbec jako sdružujou, i když někdo se do někoho zamiluje, tak vždycky je to tak trošku otázka vkusu a kamarádi spolu, že bez toho to myslím nejde. Ale já dávám přednost tomu, jestli má, jestli jde tomu tvůrci o stejnou věc, jestli, jestli ten problém, kterej tam vnáší, jestli, jestli má stejnou touhu jako já, aby ten divák odešel z toho kina nebo, nebo koukal na, než skončí ten televizní pořad, tak aby si z toho odnesl to samý, co si představuju já, že by si tak jako odnýst měl, nebo že bych si chtěl odnýst já teda, jo. Tak to je myslím daleko ještě o něco důležitější. Ten vkus má někdy teda, on je docela hodně zásadní, ale někdy vede k tomu, že člověku se něco líbí a za dva roky ne a pak zase za tři, jo. Takže tak úplně tím, jak ta doba postupuje, tak ty věci se stávají najednou ..., třeba já mám rád hrozně umělý hmoty a talíře a všecky ty umakarty, všechno, co jsme nenáviděli, když to začlo, tak teď mi to přijde romantický a naopak krásný. Tak tak bych úplně na ten vkus zas stoprocentně nesázel. Michal PROKOP, moderátor -------------------Přece jenom na základě něčeho si vybíráte, do čeho půjdete. Dáte spíš na, na osoby, který přinesou tu věc, myšlenku, ten projekt, nebo právě se řídíte nějakým ekonomickým kritériem, do jaké míry to vůbec má šanci, aby se to vrátilo, nebo jestli to je moc drahý, anebo, nebo ještě něčím jiným? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Tím se nezabejvám, abych řekl pravdu. To, když se pro něco rozhoduju, tak mě to musí oslovit a musím se na to těšit a musím bejt, musím v noci se budit radostí, že to bude a že se to snad povede a tak. Když jsem hrál tenis třeba, tak mě, jako jsem měl největší radost, když jsem prohrál, když jsem měl před sebou nějakou perspektivu, že můžu vyhrát, jo, mě to strašně motivuje a mám tu radost z toho zápasu, jo. Čili vlastně mě, když na něco nejsou peníze nebo do něčeho jdu, tak se tím zabejvám jako prostě soubojem, jako úkolem a ne jako kalkulací, jo. Já nemám rád takový to, když si ty producenti sednou a řeknou, tak na čem bysme nejvíc vydělali, tak se pustíme do tohodle, jo, a, Franto, ty tam ještě dopiš, že jí to slepý dítě ještě umře, jo, to veme všechny a tak. Tohleto je mi úplně cizí. Michal PROKOP, moderátor -------------------Jak se díváte na snahy spojit řekněme velké hudební formy, třeba operu, s takovými těmi právě populárními fenomény současného života. Mám třeba teď namysli hokejovou operu Nagano? Vy jste prý nabídl mimo jiné Národnímu divadlu nějakou operu o Leninovi. Plné znění zpráv


Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------To nebyl taková jakoby legrácka, ale to byl takovej, vlastně triptych by to byl, emigrace vlastně, sestup a pád. Byla to taková anatomie monstra. Vzhledem k tomu, že v zemi, kde, já nevím kolik, dvacet procent neustále má takové levicové hodně smýšlení z hlediska volebních jaksi choutek, si nemyslím, že tato látka je neaktuální, přestože se v Národním divadle tvářili jako na něco, na co se musí bleskurychle zapomenout, že už se k tomu nesmíme vracet. Ale to by se Rusové, nesměl by existovat já nevím Solzenicyn, v tom Německu existoval Heinrich Böll. V Německu kdyby se jaksi všichni už tak krásně se vším vyrovnali. Já doufám, že ji zrealizujeme. Ale u opery je vždycky nebo u symfonii je důležitý, pro koho to píšu, kam to píšu, protože já mám třeba duchovní operu Ludus Danielis. Ta leží deset let vlastně v šuplíku a letos už se to mělo realizovat s FOK. Zase FOK jako z toho lehce vycouvalo a radši bude hrát Mozarta a Novosvětskou, protože tu umí a nemusí tomu věnovat žádnou jaksi velkou péči. Co se týče těch jednotlivých, už to bude, těch jednotlivých oborů, to propojování, tak samozřejmě ta opera musí reflektovat situaci. Dokonce je dobré vlastně používat i různý vlastně slohový pásma. Je dobrý uvažovat napříč styly, jako to dělal třeba Igor Stravinský. Ta opera udělala strašný omyl ve dvacátém století dvěma věcma. Jednak že se snažila být tak přísně turisticky čistá v tom stylu, až šlo vlastně do háje drama, šlo do háje melodika, vlastně to, co tu operu činí jaksi pěknou, protože na opeře musí být zároveň podívaná. Je to nějaký obraz, slet obrazů, které se hýbou a dohromady dávají nějaký, nějaký celkový takový dramatický oblouk. A navíc se do toho se snažila být co nejrealističtější. Já si myslím, že opera je tím víc jaksi opernější, tím méně je pravděpodobná. Čili nejtrapněji působí takový ty scény, kdy někdo hledá fusekle ve skříni, a to musí přijít takový génius jako Janáček, aby vyřešil třeba telefonování jako ve Věci Markopulos, kde je to sice grandiózní, ale každýmu se to takhle nepovede. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vy jste pomohl jako producent na svět celý řadě filmů zajímavých. Já nevím, třeba Knoflíkářům Petra Zelenky nebo Saši Gedeona Návrat idiota nebo teď Nuda v Brně z těch novějších Vladimíra Morávka. Jak se to stane, že se na vás jako na producenta třeba obracejí lidi, kteří jsou vlastně skoro o generaci mladší, alespoň někteří z nich? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Já už, v mým mládí to byl, generační konflikt byl docela jasnej a srozumitelnej, zásadní, a dokonce mám pocit ještě mezi mnou a generacemi mejch rodičů, že to existuje. A zdá se mi, že už to dneska není tak zásadní, jo. Dneska už mi se zdá, že, že když se dá dohromady skupina lidí, který mají nějakej společnej zájem, že to nutně nemusí bejt jednogenerační. Čili, čili asi v tom nehledám, koneckonců, koneckonců já taky mám radši, já mám v zásadě téměř výhradně autorský filmy nebo takový věci. Tím pádem vlastně se zabejvám tím, že hledám někoho, kdo to dělá, kdo je začínajícím autorem nebo režisérem. Má to tu výhodu, že ty lidi ještě mají o čem co říct. Jako když už pak se jim to stane profesí, tak tedy, tak málokdy se podaří, že se, že se třeba jako podaří pátej, šestej, sedmej film. A když už jako si zvyknou, že, na to všechno, co s tím souvisí, tak už tam není v tom, už v tom není ta touha změnit svět. Michal PROKOP, moderátor -------------------Co považujete za svoji majstrštyk, jestli to tak můžu říct? Jsou to třeba takový věci, jako byl seriál Bigbít televizní, nebo spíš třeba některý z těch filmů? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Oni jsou to jiný žánry, takže já nemůžu teďka srovnávat jakoby Českou sodu s Bigbítem a tak, ale jsou věci, který se podařily víc, některý míň. Někdy majstrštyk je něco, o kom, o čem nikdo ani neví, jo. U toho Bigbítu nebylo vůbec myslím těžký a nebyla to velká zásluha. Tam byl, nejtěžší bylo prostě nějakým způsobem přes, přes touhu Český televize, která to vlastně nechtěla, tak to nějakým způsobem, jako aby to vzniklo, jo. Takže jsme hráli takovou hru, že Maté běhal po Kavkách a gumoval a já jsem to uváděl pod jinými pořady a tak jakoby, takhle to vznikalo. Tak čili ten majstrštyk byl v tom, že to byla spíš taková bojová hra na pionýrským táboře, než že by to byla producentská práce. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vy jste pak po zhruba jednadvaceti letech tu televizi opouštěl. Neměl jste trochu strach z neznáma? Plné znění zpráv


Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Asi ne, asi ne. Mně ten život jako, já jsem sice tak jako paradoxně prožil ten celej život nebo třičtvrtě života s jednou prací a s jednou ženou. A nikdy jsem se jako tomu osudu nevzepřel. Ale vlastně jsem vždycky toužil po nějakým dobrodružství. Tak, tak jsem, tak jsem v duchu tu televizi už předtím několikrát jako opustil, tu ženu taky jako. A pak jsem jakoby jeden čas uvažoval o tom, že bych emigroval, tak, tak já jsem nebyl zas až tak úplně fixovanej. Pro mě to není žádný velký trauma, pro mě je to, a ono vlastně neskončilo. Mě ta televize zajímá dál a já to všechno sleduju a zabejvám se tím a občas s ní spolupracuju. Michal PROKOP, moderátor -------------------Já jsem měl teď spíš namysli jaksi odejít na tu volnou nohu. Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Já jsem někdy v nějakým 86. myslím, jsem si řekl, že už tady k žádný změně v týhle zemi nedojde a že by bylo možná hezký se odstěhovat někam do přírody a žít, žít na venkově, protože jsem Pražák. Tak jsem rozhodl, že teda bych mohl zkusit bejt taxikářem a že by jako tejden jezdil taxíkem a tři neděle nedělal bych jako toho taxikáře, že bych si ty našetřená statisíce, miliony užíval, ale že bych si je prostě, jako že bych pracoval jenom tejden a tři neděle bych se válel na tý chalupě a žil bych tam, jo. No, ale zezačátku jsem si nebyl tak úplně jistej teda, jestli je to možný takhle, jo. Tak jsem tenkrát pracoval v takzvaným souběžným pracovním poměru a ve dne jsem byl, ve dne jsem byl v televizi a tam jsem dělal ty vážný obličeje, tady jsem dělal produkčního a večer jsem jezdil tím taxíkem. A Petr Zelenka to pak použil do filmu Knoflíkáři. Nelepil jsem si teda žádnej knírek, ani to nešlo, ale tak občas jsem vezl někoho z tý televize, komu jsem byl takovej povědomej, ale, ale přišel jsem na to, že ta hranice, jako když si křídou namalujete čáru na zemi, že to překročí, že ty jistoty, že ty jistoty, který má člověk, kterej je někde v zaměstnání dlouho nebo tak, tak ten je vlastně taky nemá, taky má dvouměsíční pracovní výpověď, ten, ta firma může zkrachovat a to. A fůry našich spoluobčanů jsou nezaměstnaný, tak já jsem jako, já jsem jako přišel na to, že když ta jezdí, za tři tisíce tady jezdilo v televizi dvě stě řidičů a mohli, tenkrát ty taxikáře ještě nezabíjel, mohli dělat taxikáře a mohli mít padesát tisíc měsíčně, ale museli by překročit tuhletu křídou namalovanou pomyslnou čáru. Tak já už jsem ji jednou tak jako v duchu překročil. Tím taxikářem jsem se nestal, protože přišel 89. a já jsem v tu ránu pustil ty klíče od taxíku do kanálu a už jsem za to nikdy nesedl, jo. A mohl jsem začít dělat, co jsem chtěl. Ale tak jsem se, když jsem tu televizi opouštěl, moc nebál. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vy jste potom nějakou dobu dělal ředitele v karlovarském divadle a stala se taková zvláštní věc, že najednou se o tomto regionálním divadle začalo psát jako výrazně více, než je obvyklé o jiných regionálních divadlech. Myslíte si, že to je nějakým vaším mimořádným talentem, nebo to vidíte, ten důvod někde jinde ještě? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Já bych si přál, kdyby to bylo talentem, teda musím říct, jo, ale zase z tý druhý strany mně se to zdá, že to je všechno velice snadný, teda abych se přiznal. Dokonce si myslím, že v těch Karlových Varech, kde jsem se nedočkal teda těch, toho konce, kdy jsem to dovedl tak, kam jsem, kam jsem chtěl, že se to tak jako nabízelo, jo. Fakt je, že jsem použil nějaký kamarády a přátele, který tam režírovali nějaký věci, který byly úžasný, který se jim povedly. A já zásluhu na tom necejtím vůbec žádnou, jo. A teď samozřejmě díky tomu, tomu mohu expandovat, jo. Michal PROKOP, moderátor -------------------A cítíte ten odchod jako osobní prohru, myslím ten odchod z těch Karlových Varů, z toho divadla z postu ředitele? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Tam se stala taková věc, že oni tam to divadlo rozkradli, když ho rekonstruovali. Dodneška se neví kdo, ale je to evidentní. A když se změnil primátor, tak já jsem, já jsem nepřevzal ten majetek, protože se to nedalo, oni od toho poztráceli faktury a oni řekli, že potřebujou ředitele, kterej to převezme. No, tak to bylo evidentní, že to já nebudu, že jo. Opět mi přišlo líto, co tam mohlo bejt, jako co se vybudovalo. To město mi pomohlo s tím, že se Plné znění zpráv


tam otevřela alternativní scéna, která skvěle fungovala, byla narvaná a ta už dneska zase zapadá do těch sutin a už ji zavřeli. A tak tohle je mi líto, nemluvě o tom, že to je nádherný město, musím říct, kde se krásně žije a kde mám všude hodně kamarádů a manželku dokonce, takže po tomhle se mi stýská, ale není možný to udělat za tu cenu, že by člověk jako překročil sám sebe, to nejde prostě. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vladimíre, vy na mě děláte dojem velkého individualisty, jestli se nepletu, ale taky vím, že zároveň učíte na akademii, a dokonce vím, že jste byl jednu dobu myslím předsedou akademického senátu. Jak se ten váš individualismus jaksi snáší s kolektivem studentů? Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------Tak já myslím, že dobře, protože pro mě je to, že jdu od praxe k teorii. To mě děsí třeba u některých kritiků, kteří nemají tu praktickou zkušenost s tím dílem jaksi, čili si nikdy na to nesáhli, jak o tom můžou vůbec psát jako, to potom lze psát takhle o všem. No, a tady je vůbec důležitá věc, že jsem v Evropě, na tom se furt nic nedá měnit, a to evropanství je dva tisíce let nějaký tradice ležící na kultuře já nevím židovský, antický a křesťanský. A to tady je, tady nejsme vyhnaný z ráje jako v Americe, kde má člověk pocit, že někdo někoho převezl za řeku, ten tam strašně hlasitě vyskakuje a křičí, převezte nás zpátky, jsme tady. A součástí toho evropanství je vidět, byť v takový hlubině, určitý bezpečí. To znamená, že já musím vědět, že přede mnou byl, já nevím, Rembrandt, Michelangelo, Rasmus, rotterdamskej svatej Řehoř, já nevím, kdokoliv, Beatles a že v podstatě kdyby ty lidi tenkrát si spolu něco třeba nezačali některý, tak já jsem tady taky nebyl. Čili stojíme na ramenou velký civilizace, která tady je, a je to zároveň hlubina bezpečí, zároveň odrazovej můstek, kterej můžeme negovat, můžeme na něj nadávat, ale je okolo nás. A mně jde o to, aby se to těm lidem předalo, že nespadli z Marsu, že všecko vlastně tady bylo, jak se k tomu dospělo a jak udělat nějaký chyby znova, jak je některý neudělat a tak dále. Navíc ty lidi, těm je dvacet let, a to jsou vlčáci, kteří samozřejmě číhají. A člověk nemůže najednou jaksi, se zastavit ve vývoji nebo a přijít jako nějakej ctihodnej prďola, protože by ho rozdrtili a rozcupovali na cucky. Čili člověk musí být neustále vlastně ve střehu. Ale zase jak voni jsou jaksi mladý a mají fůru energie a fůru různých nápadů, tak člověk se s tím neustále vlastně konfrontuje a musí se s tím nějak prát. Čili je to vzájemná interakce, která je strašně důležitá myslím. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vy učíte vlastně na stejný akademii, pravda na jiný fakultě, produkci. Cítíte to taky takhle? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------No, já se vším, co dělám, tak o tom příšerně pochybuju, abych se vám přiznal, jo. Čili, čili s každým filmem a s každým projektem a se, s čímkoliv, co dělám, tak jako mám velmi často pocit, že to není ani úžasný, ani závratný a že to k ničemu není. Čili že bych se přiznal, tak já nikdy nemám takovou skepsi, jo. Já teda určitě mám tak takovou dílnu, se tomu říká, a snažím se, aby jsem jim vysvětlil, co dělá producent, protože ono se to často plete s tím produkčním. Tak teďka jsem zvolil takovou metodu, že jim předvádím, co to je bejt teda jakoby producentem. Michal PROKOP, moderátor -------------------Co to je teda? Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Producenti jsou různí, on opravdu někdo k tomu přistupuje opravdu tak jako, že si veme doma bandasku a řízek do chlebníku a jde do práce a tam to postaví a tam pracuje. A někdo, někdo, někdo je takovým producentem impulzivním a někdo chladně kalkuluje, některým kolegům mám chuť říct, jestli nechtějí pracovat v lehkejch topnejch olejích, protože jestli jsou ty peníze to hlavní, tak pak jako si v jiný branži vydělají daleko víc a zejména s tím, co všechno dovedou, že jo. A tak jako je to všechno strašně pestrý, tak já se jim snažím před, předvést tak jako sám sebe s tím, co dělám a co jsem udělal a vysvětlit jim, jak jsem k tomu došel, jak, jakým způsobem, přičemž mě teda tak jako trošku, mám pod tou kůži samozřejmě tu Českou televizi, to znamená, že mě zajímají věci, který nějakým způsobem jsou užitečný, tak jako je užitečný, užitečný školství nebo kultura nebo věda. Takovým tím, že jako ty prvňáčci si na sebe taky nevydělají, ale ještě snad žádnej vůl neřekl, že by se měly teda jako zrušit školy, když už se k tomu blížíme, tak jako si, zrovna takhle si představuju, že to je takový, takovej, Plné znění zpráv


takovej úkol vyprávět těm lidem ty pohádky a snažit se jim něco říct. V zásadě si myslím, že tak jako viděj na živý, na živo člověka a kterej jim vypráví, jak začla první klapka Nudy v Brně a jak, jak to postupuje až k tomu, že se dostala na nějakej festival. Michal PROKOP, moderátor -------------------Vy jste jeden z těch typů, který navazují na, na ty renesanční ideály těch velkých mistrů, který zároveň byli malíři, hudebníky, architekty, konstruktéry, já nevím, protože vy taky malujete. O tom jsme se zatím příliš nezmínili. Myslíte si, že tyhlety dva, přinejmenším tyhlety dva vaše talenty se nějak navzájem ovlivňujou? Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------Já jsem o tom přemejšlel a zjistil jsem, že asi moc ne, že je to, jsou to dva různý jazyky, kterýma se pojmenovává svět. Já jsem ti rozdělil takhle. Muzika je pro mě taková komunikace s lidma, byť je to někdy hodně zašifrovaný, ale je to komunikace, kde říkám, tenhle supermarket je hnusnej, támhleta paní je krásná, pojďte lidi sbírat sběr nebo to si teďka vymejšlím samozřejmě nesmysly, ale prostě tahlecta záležitost. No, a v tom malování dlouho to bylo, protože člověk, já mám jakožto sice Pražák, ale člověk, který furt jak může, tak vypadne z Prahy. A pakliže chodím za chůze v lese, na poli, všude, tak mě věci napadají a vlastně pracuju jaksi. V Praze nejsem schopnej nic, poněvadž furt musí bejt, bejt ve střehu, kde mě přejede auto, co, co se stane, což se v případě tý přírody ne a tam je klid a pro mě je důležitý místo, kde chodím, čeho se dotýkám, jaký jsou tam kytky, jaký jsou tam kameny, kdy ta krajina má nějaký navštívení, jakou má hezkou energii. V tom malování šlo o takovou jako vlastně šifru, sevřít to. Já bych mohl napsat stejně tak básničku na to téma, nebo sevřít to prostě do takový obrazový zkratky, šifry. Čili vlastně ty obrazy, byl takovej vlastně jakoby intimní deník, zároveň báseň. Já jsem říkal, že vlastně obraz je soulož provedená zkratem básně. To znamená, že je to fyzickej úkon se skrz ten obraz vlastně zmocnit toho, co vidím. Je pravda, že třeba na určitých obrazech, když jsem dělal určitý místo, tak mi zněl akord nebo nějakej rytmická nebo melodická pasáž z nějaký muziky, ať už mý, nebo úplně cizí, a že kdykoliv se na to místo podívám, tak mi vždycky zazní. Stejně tak jako v určitých skladbách na určitým místě najednou vidím třeba nějakou křižovatku jako, která je úplně, nevím, jo, na určitým na jednom místě z Borise Godunova se mi vždycky vybaví ta samá křižovatka v Duchcově. Nevím proč jako jo. Teď jsem úplně rapidně zase se vrátil k takovýmu období, že najednou se tam začly v těch obrazech objevovat daleko, ne už tolik ta metaforická expresivní záležitost, ale informace. Takže třeba jsem udělal obrazy jako jedno zmrtvýchvstání, Ježíš na mazlení, kde je chlupatej Ježíš, kterej, jsem ho tam vystřihl jako do takový chlupatý deky. A pozoruje to pes, Mickey Mouse a kočka, který jsou takovými svědky toho zázraku. Čestmír KOPECKÝ, producent -------------------Teď ses vyvinul do tý doby, co jsem viděl, tak ty poslední obrazy ... Vladimír FRANZ, hudební skladatel, výtvarník -------------------Nebo, nebo je daleko drsnější obraz, který se jmenuje Nejasná zpráva. Ta je velmi jasná. Je to vlastně třímetrový obraz Poslední večeře, schéma, kde sedí uprostřed je Mickey Mouse, ale ve veškeré počestnosti, a kolem něj je dvanáct takových těch kosočtverců. Každý má jinou barvu. Ten vepředu zrovna je takovej, je černej, ale ke každýmu ale jde bublina, proto i ten princip toho komiksu a grafiky je důležitej vlastně. A teď říkají slova jako "humanika", "tolerance", "demokracie", "rodina", "ekologie", "Bůh", "svědomí", "duše", což ten obraz není, že bych se vysmíval jako já nevím ikonografii Poslední večeře, ten obraz je o tom, o vyprázdnění pojmu slov, čili je takový vlastně sociálně kritickej cyklus a o tom, že je sociálně kritický, jsem se přesvědčil, protože když jsem měl výstavu na Národní třídě, tak se tam občas taky dělaly tiskové konference a vždycky, když tam, než ta konference probíhala, tak tenhle obraz sundali a otočili zády, aby to neurazilo naše demokraticky smýšlející publikum. Michal PROKOP, moderátor -------------------Raz, dva, tři a ... Tak, a to bylo pro dnešek všechno. Dámy a pánové, děkuji za pozornost a příště opět v baru jménem Krásný ztráty na shledanou.

Once Upon a Time se dávají znovu dohromady Plné znění zpráv


4.2.2005

iHNed.cz str. 0 Divadelní ústav

Kultura.iHNed.cz 4. 2. 2005 15:49 Once Upon a Time se dávají znovu dohromady Skupina, která v 90.letech vyprodávala kluby a sály po celé České republice opět koncertuje a koncem února zahraje v pražském Rock Café. Specifická hudba "berlínských Australanů" měla mezi českými posluchači vždy velké zázemí. Nejen koncerty Nicka Cavea, který byl svého času nejznámějším představitelem této komunity, ale i skupin Crime And The City Solution či Hugo Race & True Spirit byly už od začátku devadesátých let hojně navštěvovány. K této svérázné hudební líhni patří i Once Upon A Time, kapela, která se na našich pódiích zjevila na začátku minulé dekády jako jedna z prvních a od té doby ji ke zdejší scéně poutají silné vazby. Jako předkapela se na koncertě představí skupina Phila Shoelta. Temné balady, avantgardní rock a dřevní bluesAč jsou Once Upon A Time automaticky řazeni k Berlínu, dali se dohromady už v roce 1985 v australském Melbourne, kde si vydobyli velmi dobrou pozici nejen samostatnými koncerty, ale i v roli předskokanů tak velkých (a rozdílných) jmen hudební scény jako je zpěvačka Nico či excentrický bluesman Screamin´ Jay Hawkins. Koncem osmdesátých let se stejně jako řada jejich hudebních kolegů odstěhovali do Evropy a v Berlíně byli spolutvůrci zajímavé volné hudební komunity, jíž byl společný poměrně temný pohled na svět, divoký styl života i hudební kořeny. Evropa se v širším měřítku s hudbou Once Upon A Time seznámila v roce 1990, kdy předskakovali velkému turné Nicka Cavea & The Bad Seeds. Následovalo vydání prvních alb a neúnavné koncertování, během něhož se Once Upon A Time poprvé v roce 1991 objevili v Čechách na turné. Prostředí "swingující Prahy" kapele učarovalo natolik, že její členové byli k vidění na zdejších pódiích i v dalších letech a kapela si dokonce jako výzdobu obalu svého alba Don´t Look Down (1993) zvolila obraz českého malíře Pavla Brázdy. MEZITUTLEK: Tahouny jsou kytarista a zpěvák Bruno Adams a bubeník Chris Hughes Tvůrčí přetlak zejména dvou hlavních osobností, kytaristy a zpěváka Bruna Adamse a bubeníka Chrise Hughese, vedl k pozvolnému utlumování aktivit Once Upon A Time a k zaměřování uměleckých zájmů jejich členů k jiným projektům. Prvně jmenovaný se začal příležitostně prezentovat jako sólista (v této roli jsme jej viděli v rámci křtu alba Phila Shoenfelta Ecstatic v roce 2002 v pražské Akropoli), druhý je stabilně angažován v kapele Huga Race a příležitostně bubnuje i s dalšími umělci (mj. i s Peterem Gabrielem, byl též hostem Pavla Fajta na jeho Sletu bubeníků). Adams a Hughes ovšem také založili spolu s Philem Shoenfeltem vynikající skupinu Fatal Shore, jejíž debutové album vydala v roce 1997 česká firma Rachot. Once Upon A Time se dali po delší době dohromady v Berlíně vloni k příležitosti benefičního vystoupení. Po zjištění, že jejich hudební vazby stále fungují, se dohodli na příležitostném vystupování. Pro jejich české fanoušky je dobrou zprávou, že jedním z prvních míst, na kterých si neutuchající sílu svého projevu ověří, je jejich oblíbená Praha. Předkaskokanem bude Phil SchoenfeltPřed temnými australskými baladami zazní ještě temnější skladby ovlivněné americkou gotickou literaturou v podání Phila Shoenfelta. Jako předkapela vystoupí v Rock Café kapela muzikanta, který se před lety usadil v Praze. Americká gotická literární tradice čerpá z Edgara Allana Poea a dalších spisovatelů detektivek, jako byl třeba Jim Thompson. Philovy texty se často přibližují až biblickému jazyku. Je v nich černý někdy až šibeniční smysl pro humor. Hudba sama často zkresluje, láme se ve zpětných vazbách a hlucích. Jejím základem je však kvalitní melodie, která dokáže posluchače zaujmout. Dá se říci, že právě volba Phila Shoenfelta je ideálním tahem v kombinaci s podobně laděnou skupinopu Once Upon a Time. Koncert je součástí série Pratur International Bluenight, která je přehlídkou současné bluesové scény. Více se můžete dozvědět na www.blues.cz -----------------------------------------------Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. Copyright © 1996-2004 ECONOMIA a. s. URL| http://ihned.cz//2-15602890-000000_newtondetail-ff



Víkend bude ve znamení Jana Wericha 4.2.2005


HN.IHNED.CZ 4. 2. 2005 00:00 Víkend bude ve znamení Jana Wericha Víkend bude ve znamení Jana WerichaJan Werich patřil k osobám multimediálním, proto není divu, že oslav a vzpomínkových akcí k příležitosti stého výročí jeho narozenin budou plná doslova všechna média. Malé předznamenání jeho neobvyklé osobnosti, která se musela nějak vypořádat s neobvyklou dobou, zažili již návštěvníci retrospektivní výstavy Adolfa Hoffmeistera. Mohli se zde nečekaně pobavit nad dopisem, který v letech raného komunismu posílal Werich Hoffmeisterovi do Ameriky. Slavný komik v něm Hoffmeistera prosil o zakoupení pérování pro svůj americký vůz, věc v Československé republice vskutku lehce nedostatkovou. Na vlnách éteruČeský rozhlas 2-Praha uvede v den výročí v sobotu 5. února od 20.05 hodin pořad Roberta Tamchyny Jubélium aneb Jan Werich stoletý. Nabídne známé i dosud nepublikované nahrávky, například unikátní zvukové záznamy z rozhlasového vysílání s Jiřím Voskovcem během druhé světové války ze Spojených států. V neděli 6. února od 15.05 hodin na stejné stanici zazní pravidelný pořad Ondřeje Suchého Padesátník, který Jana Wericha představí tak, jak ho měli rádi jeho blízcí. Nedělní pořad stanice Vltava (12.50 - 13.05 hodin) Výročí týdne - Moudrosti života bude patřit mozaice ze zvukových vzpomínek a úvah Jana Wericha. V pořadu "Setkávání" v neděli 6. února od 14 hodin pak bude hostem Jany Klusákové Vladimír Just, který bude hovořit na téma Jan Werich. V+W ve vitríněVelká výstava k jubileu nejen Wericha, ale i jeho hereckého a autorského souputníka Jiřího Voskovce (který se narodil o čtyři měsíce později), bude v neděli zahájena v prostorách Staroměstské radnice v Praze. Otevřena bude do 29. března. Bude zde k vidění množství sběratelských unikátů, například původní kostýmy z Vest Pocket Revue či původní zvukové nosiče písní. Také pražská Městská knihovna uspořádala expozici věnovanou fenoménu V+W, a to již od 1. února. Část je věnována také tvorbě Jaroslava Ježka. Výstavu, která potrvá do konce dubna, doprovodí také přednášky. V úterý 8. února bude filmový historik Pavel Taussig hovořit o Werichově filmové tvorbě a rolích, o dva dny později jsou návštěvníci zváni na pořad Hudba a písničky Osvobozeného divadla. V úterý 8. února bude v pražském knihkupectví Luxior představena kniha Ondřeje Suchého Werichův Golem a Golemův Werich o cestě golemovského tématu z divadla do filmu. Plátno a obrazovkaFilmový klub Ponrepo bude uvádět od pondělí přehlídku filmů, na nichž se Jan Werich podílel, od snímků Jindřicha Honzla z počátku 30. let až například k filmu Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Výročí V+W bude dominovat v sobotu 5. února prvnímu programu České televize. Odpoledne připomene známou televizní komedii Medvěd, ve 20.00 bude následovat vzpomínkový pořad Pocta V+W moderovaný Jiřím Suchým. Více o J. Werichovi v magazínu HN Víkend -----------------------------------------------Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. Copyright © 1996-2004 ECONOMIA a. s. URL| http://ihned.cz//2-15598320-000000_newtondetail-bc

Víkend bude ve znamení Jana Wericha 4.2.2005


hn.ihned.cz 4. 2. 2005 00:00 Víkend bude ve znamení Jana Wericha Plné znění zpráv


Jan Werich patřil k osobám multimediálním, proto není divu, že oslav a vzpomínkových akcí k příležitosti stého výročí jeho narozenin budou plná doslova všechna média. Malé předznamenání jeho neobvyklé osobnosti, která se musela nějak vypořádat s neobvyklou dobou, zažili již návštěvníci retrospektivní výstavy Adolfa Hoffmeistera. Mohli se zde nečekaně pobavit nad dopisem, který v letech raného komunismu posílal Werich Hoffmeisterovi do Ameriky. Slavný komik v něm Hoffmeistera prosil o zakoupení pérování pro svůj americký vůz, věc v Československé republice vskutku lehce nedostatkovou. Na vlnách éteru Český rozhlas 2-Praha uvede v den výročí v sobotu 5. února od 20.05 hodin pořad Roberta Tamchyny Jubélium aneb Jan Werich stoletý. Nabídne známé i dosud nepublikované nahrávky, například unikátní zvukové záznamy z rozhlasového vysílání s Jiřím Voskovcem během druhé světové války ze Spojených států. V neděli 6. února od 15.05 hodin na stejné stanici zazní pravidelný pořad Ondřeje Suchého Padesátník, který Jana Wericha představí tak, jak ho měli rádi jeho blízcí. Nedělní pořad stanice Vltava (12.50 - 13.05 hodin) Výročí týdne - Moudrosti života bude patřit mozaice ze zvukových vzpomínek a úvah Jana Wericha. V pořadu "Setkávání" v neděli 6. února od 14 hodin pak bude hostem Jany Klusákové Vladimír Just, který bude hovořit na téma Jan Werich. V+W ve vitríně Velká výstava k jubileu nejen Wericha, ale i jeho hereckého a autorského souputníka Jiřího Voskovce (který se narodil o čtyři měsíce později), bude v neděli zahájena v prostorách Staroměstské radnice v Praze. Otevřena bude do 29. března. Bude zde k vidění množství sběratelských unikátů, například původní kostýmy z Vest Pocket Revue či původní zvukové nosiče písní. Také pražská Městská knihovna uspořádala expozici věnovanou fenoménu V+W, a to již od 1. února. Část je věnována také tvorbě Jaroslava Ježka. Výstavu, která potrvá do konce dubna, doprovodí také přednášky. V úterý 8. února bude filmový historik Pavel Taussig hovořit o Werichově filmové tvorbě a rolích, o dva dny později jsou návštěvníci zváni na pořad Hudba a písničky Osvobozeného divadla. V úterý 8. února bude v pražském knihkupectví Luxior představena kniha Ondřeje Suchého Werichův Golem a Golemův Werich o cestě golemovského tématu z divadla do filmu. Plátno a obrazovka Filmový klub Ponrepo bude uvádět od pondělí přehlídku filmů, na nichž se Jan Werich podílel, od snímků Jindřicha Honzla z počátku 30. let až například k filmu Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Výročí V+W bude dominovat v sobotu 5. února prvnímu programu České televize. Odpoledne připomene známou televizní komedii Medvěd, ve 20.00 bude následovat vzpomínkový pořad Pocta V+W moderovaný Jiřím Suchým. Více o J. Werichovi v magazínu HN Víkend -----------------------------------------------Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. Copyright © 1996-2004 ECONOMIA a. s. URL| http://ihned.cz//2-15599640-000000_newtondetail-e4



Strakonický dudák se současnou hudbou 4.2.2005

novinky.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav

Aleš Honus,Právo

Nejnovější zpracování Tylova Strakonického dudáka, které má v ostravském Divadle Antonína Dvořáka premiéru v sobotu, uvidí diváci v jiném hávu, než na jaký jsou u jedné z nejúspěšnějších národněobrozeneckých her zvyklí. Největším překvapením je bezesporu volba hudebního doprovodu, kterou lze ve spojení s největší českou klasikou označit za revoluční. Nový šéf činohry Janusz Klimsza se totiž rozhodl ke spolupráci přizvat pražského skladatele slovenského původu, jenž pod pseudonymem Swetja skládá hudbu, ovlivněnou world music. "Viděl jsem jeden z jeho koncertů. Hrál tam na spoustu nástrojů, mezi kterými byla třeba i pila a balalajka, a mně se to velice líbilo. Je to hudba hodně elektronická a hodně moderní," tvrdí Klimsza. Vůbec si přitom nemyslí, že by se moderní muzika ke starému příběhu nehodila. Inscenátoři se totiž snaží o aktuální pohled na hru a, jak tvrdí Klimsza, v době prvního uvádění hry v polovině 19. století představení doprovázely skotačivé rytmy polky, což byla v té době hudba veskrze moderní. Podle dramaturga Marka Pivovara je ve hře skryto mnoho aktuálních významů, které se snaží režisér Janusz Klimsza objevovat. "Ve hře se například mluví o tunelování, i když samozřejmě ne dnešním jazykem. Věci, které se děly tehdy, se prostě dějí i dnes," řekl Pivovar. Inscenace se bude držet textu Dramaturg však ubezpečuje, že inscenátoři důsledně vycházejí z textu a toho, co do něj velký český obrozenec vložil. "Ale postavy se snažíme vykreslit plnokrevně, ne jako obvyklé jednoduché typy, ale jako skutečné lidi s jejich klady a zápory," dodal Pivovar. V hlavních rolích nejnovějšího zpracování hry o Švandovi a jeho kouzelných dudech se představí Petr Houska (Švanda), Pavlína Kafková (Rosava), Jan Fišar (Vocílka), Gabriela Mikulková (Dorotka), Zdeněk Kašpar (Kalafuna) a další členové ostravského činoherního souboru a také několik studentů Janáčkovy konzervatoře Ostrava. Na pódiu diváci uvidí také režiséra Janusze Klimszu, který se objeví v jedné ze dvou rolí "divných" žen. "Hledal jsem herečku, která by unesla svoji kolegyni. A protože jsem ji nenašel, propůjčil jsem se k tomu já," vysvětlil režisér. Netradiční pojetí tuzemské klasiky však ne vždy dopadá dobře, což ukazují dvě nedávné inscenace pražského Národního divadla: Prodaná nevěsta [recenze] a Krvavé křtiny [recenze]. URL| http://www.novinky.cz/04/91/90.html

Werich by v neděli oslavil sté narozeniny 4.2.2005

novinky.cz

František Cinger,Právo

str. 0 Kultura Divadelní ústav

Slavit 6. února sto let od narození Jana Wericha je trochu protimluv. Jestliže V+W měli k něčemu hodně daleko, tak to byla potřeba velkých slov a oslav. "Tedy jestli Werich a já jsme někdy začli na programové základně, byl to zavilý odpor k jubileům, výročím, vlajkoslávám, fáborům a korouhvím, k veškerému hujajá a piškumpré a sláva mu, on je pašák," vyjádřil se kdysi Voskovec. "Zahájili jsme svou činnost co revoltu proti kdejakému Slavme slavně slávu slavných Slávů - tomu věnec budiž dán, skleničko ty skleněná - proti Slavínům, Památníkům, Panteonům, Pantátům, Potentátům a Páprdům." Od humoru pro humor k satiře Začali školskou parodií Vest Pocket Revue (1927), s níž přešli do Osvobozeného divadla. Postupem času opouštěli představu humoru pro humor. Od hry Caesar (1932) se definitivně vzdali "idyly svého někdejšího ideálu čisté komiky", jak se vyznali sami. "Je dostatečně známo, že jsou věci, které bereme velmi vážně a za které bojujeme zbraněmi, které máme v ruce. To jest satirou." Satira antifašistické hry Osel a stín (1933) byla tak účinná, že si vysloužila ostrou reakci německého velvyslanectví. Osel promlouvající k lidem totiž opakoval Hitlerovy výroky. Služebně jejich představení navštívil Edvard Beneš. Požádal je, aby si pro vyjádření "oslových" myšlenek vybrali kohosi jiného, nějakou soukromou osobu. Vznikl z toho "Adolf Kohos, soukromník". Werich a film Témata své tvorby hledali mezi lidmi, na ulici. Stavěli se proti střelbě do stávkujících dělníků, sympatizovali s voláním po právu na práci. Přijali pečeť levicového divadla. Tento étos měly i jejich filmy. Hej rup Plné znění zpráv


(1934) se dnes může zdát jako agitka, ale ve své době sklidil úspěch. "Humor V+W je značně lepší než bratří Marxů," napsal o nich nadšeně britský Daily Express. Werich miloval Shakespeara a ze všech jeho postav nejvíc Falstaffa. Bonvivána, který zároveň ví, kde přestává legrace a musí se projevit jako muž. Shakespearovo téma zpracoval do vlastní upravené hry. Nikdy si ho však nezahrál. Werich spolu s Voskovcem a v době jeho druhého exilu i sám rád sundaval obraz historických velikánů na zem. Zajímal ho vždy jejich lidský rozměr. Všelijaké vzletné myšlenky byl Werich zvyklý opřít si pěkně o zem a zasmát se, i když mluvil o vážných věcech. Právo na vlastní kritický názor, potřeba pojmenovat skutečnost a rozdíl mezi ideálem a realitou se projevily ve filmech Císařův pekař a pekařův císař, Až přijde kocour, v jeho literárních textech i veřejných vystoupeních. Okouzlení možnostmi češtiny Trvalý přínos V+W a potom i Wericha s druhým hereckým partnerem Miroslavem Horníčkem spočívá ve využití netušených možností češtiny k poetickým vyjádřením i k humoru. Mnohý jejich písňový text je malý poetický klenot. Tím snad nejvíce ovlivnili své následovníky. K poetice V+W se hlásili jak Suchý se Šlitrem, Lasica se Satinským, Divadlo Járy Cimrmana a mnoho dalších. Okouzlující jsou hříčky typu "a lano-li nenapne-li se?", nesmrtelné jsou Ježkovy melodie s texty V+W jako Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, či Nikdo nic nikdy nemá rád. Nelze pominout moderní Werichovo herectví, zjevné i v televizních miniaturách z díla A. P. Čechova, které okouzluje i o víc než půl století později. "U Wericha nikdo není zatracen, nejspíše ještě zesměšněn. Jeho herectví nesnese utrpení druhého a jeho řešení zlých situací je nejprostší a nejúčinnější v náhlém přátelském úsměvu nebo šibalském zamrknutí a myslím, že by Macbeth nevraždil a Othello netrpěl, kdyby se byl poradil s Werichem," charakterizoval ho přítel Jiří Trnka. "Zrovna tak dovedl i naopak nahodit svoji pumu prosté logické pravdy do společnosti lidí, kteří si vzájemně přikyvují nad nějakou nespravedlností posvěcenou vyššími účely. Odtud jeho nenávist k válce a fašismu, kde stojí vedle Švejka a vidí celou tu nelidskost, ovšem bez Švejkova lišáctví a cynismu." Osudy Jana Wericha ovlivnilo dění ve 20. století Osudy Jana Wericha (ale i jeho partnera Voskovce) jsou obrazem politické reality minulého století. Boj proti fašismu, válečný exil, návrat do proměněné republiky, rozchod dvojice V+W. K Werichovu životopisu patří také účast na "obrodném procesu" pražského jara i nemožnost veřejného vystupování v době normalizace. Nejen česká kultura tak přišla o to, co mohl ještě Werich vytvořit. Nic na tom nezměnil ani kompromis s mocí při tzv. Antichartě. Nemocný člověk směřoval ke smrti, která přišla 31. října 1980. Nová vydání na CD muzikálu Divotvorný hrnec, vyprávění vlastní knihy Italské prázdniny, dvanáctidílný komplet i s neznámými nahrávkami Haškova Švejka, některé scény a předscény z inscenací Caesar (1955), Husaři (1956) a Balada z hadrů (1957), nová vydání pohádek Fimfárum, které se dočkaly i filmové verze, svědčí o trvalém zájmu veřejnosti. V sobotu připomene Wericha Česká televize. [celá zpráva] URL| http://www.novinky.cz/04/92/31.html

Snowboarďáci týden před začátkem svého turné vedou hitparádu 4.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 JND Divadelní ústav

dce kul

PRAHA 4. února (ČTK) - Soundtrack k filmu Snowboarďáci, jehož tvůrci za pár dní vyjedou na turné po Česku, se v uplynulém týdnu dostal do čela domácí hitparády nejprodávanějších desek. Na druhé místo odsunul album Anety Langerové Spousta andělů. Na třetí příčce se umístil Večer s písní Karla Kryla od Daniela Landy. Pětici nejúspěšnějších alb uzavírají Největší italské hity 2 od Michala Davida a Busted Sámera Issy. Česká sekce Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) ČTK informovala, že z domácích desek se v první desítce nejprodávanějších prosadily také nahrávky Juliána Záhorovského, Divokého Billa, Šárky Vaňkové a další deska Daniela Landy. Do dvacítky nejprodávanějších se dále vešly desky Karla Plíhala, Lucie Bílé, kapel Support Lesbiens, Čechomor a Kryštof, Karla Zicha a další deska Michala Davida.



Ze zahraniční produkce se na domácím trhu v minulých dnech nejlépe prodávala zejména alba, která natočili U2, Linkin Park & Jay-Z, Robbie Williams a výběr Taneční liga. Oficiální žebříček Top 40 nejprodávanějších alb a výběrů populární hudby české i zahraniční produkce publikuje IFPI na základě hlášení obchodů pokrývajících téměř polovinu objemu prodeje zvukových nosičů v Česku. jnd kar Cas| 16:44

Právo: Krasličtí dlužníci mají poslední šanci zaplatit 4.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 PNP Divadelní ústav

ekv sta

KRASLICE (Sokolovsko) 4. února (ČTK) - Poslední šanci na úhradu dluhů dostali nájemníci panelového domu v ulici Bedřicha Smetany v Kraslicích. Včetně nájemníků, kteří řádně platí, jsou už třetí týden odpojeni od tepla a teplé vody. Pokud alespoň část svých pohledávek neuhradí zhruba do deseti dnů, přijdou i o pitnou vodu. Řadě z nich navíc hrozí za dluhy na nájemném vystěhování, uvádí v dnešním regionálním vydání deník Právo. Ve čtvrtek se sešli dlužníci s šéfem kraslických vodohospodářů Otakarem Mikou a majitelem domu Miroslavem Matuškem, aby si dohodli způsob placení. Výsledkem bylo, že přibližně dvacet rodin musí dát do několika dnů dohromady alespoň jednu měsíční zálohu za teplo a pitnou vodu, dohromady asi 110.000 korun. Drtivá většina nájemníků žije ze sociálních dávek a už na schůzce někteří z nich pochybovali, že částku budou schopni vybrat. "Pokud neuhradí zálohy, nejen že dodávku tepla neobnovíme, ale odpojíme i pitnou vodu," řekl Mika. Určitý druh pomoci nabídl i kraslický sociální odbor. Jeho vedoucí Ivana Rážová dlužníkům doporučila, aby si na úřadě vyjednali, že jejich příspěvek na bydlení půjde rovnou na účet majitele domu. Matušek od lidí vybral v lednu asi 55.000 korun. "Dostat jsem však měl 170.000," přiblížil platební morálku obyvatel svého domu. Na sousedy dlužníky doplácí v domě asi pět rodin, které nájemné i služby platí. "Už pomalu sháním jiné bydlení," řekla listu Bohumila Hráchová. pnp mol Cas| 08:55

Útěky před cizotou v Divadle Na zábradlí 5.2.2005

academica.centrum.cz str. 0 Zábava Radka Kunderová Divadelní ústav

Pravděpodobně to znáte. Zkouškové v plném proudu, sedíte u počítače a seminárka ne a ne se napsat. Raději vstanete a jdete vyluxovat, utřít nádobí, popřípadě při velkém odporu k psaní i vyčistit koupelnu. Ani úklid celého bytu vás však před povinností psát nezachrání a vy opět sedíte naproti šklebící se bílé obrazovce a propadáte existenciálním pocitům. Stejně je na tom i hlavní postava Jandlovy hry Z cizoty. Jak by asi vypadala hra napsaná ve volných trojverších, ve které všechny postavy o sobě mluví ve třetí osobě? Dá se to vůbec zahrát? O tom, že dá, a s výjimečně závažným výsledkem, se můžete přesvědčit v pražském Divadle Na zábradlí, kde tuto prapodivnou hru Rakušana Ernsta Jandla (1925-2000) nazvanou Z cizoty hrají tři vynikající herci. On (Alois Švehlík), tedy hlavní postava Jandlovy hry, zná stavy podobné psaní seminárek velmi dobře. Je totiž spisovatel. Divadlo Na zábradlí mu sice na jeviště nenastěhovalo počítač, ale psací stroj, avšak bílá stránka tam nebo onde straší stále stejně. On (postava se tak skutečně jmenuje) tedy zrovna samým zoufalstvím doma nevysává, ale zato nasává, a tím pádem má hned záminku pro odklad práce: jde si nakoupit další flašky. Plné znění zpráv


Ty pak dovleče do své "nory" - omšelého bytu s dřevěným okopaným stolem překypujícím papíry, s konferenčním stolkem pro občasné návštěvy (Ona Marie Málková, On 2 - David Švehlík), postelí a s ledničkou, která se bělá na konci snižujícího se průlezu uprostřed scény jako světlo na konci tunelu. Hra ani inscenace však zdaleka nepromlouvá jen o "syndromu bílého papíru", jak jsem se vám v úvodním odstavci snažila sprostě nakukat, abyste si ve zkouškovém divadelní rubriku vůbec přečetli. Profese spisovatele je pro tvůrce pouhým odrazovým můstkem, či spíše trampolínou, pomocí které nás vynáší k úvahám (nejen) o jazyce, jímž si pojmenováváme svět a tím si ho také tvoříme. Postavy hry o sobě mluví výhradně v er-formě, čímž vyniká kritický odstup, který k sobě zaujímají, a zároveň jejich odcizení sebe sama. Jako byste si ráno oblékali kalhoty a říkali si nahlas: "Obléká si kalhoty, půjde si vyčistit zuby". A potom na schůzce sdělili svému milovanému protějšku své pocity slovy: "Miluje tě, ale je unavený z učení a nejradši by si šel lehnout." Dramatik Jandl v kongeniálním spojení s režisérem Nebeským se nechává unášet existenciálními, ale naštěstí humorem prosvětlenými úvahami a nezastaví se, dokud nedojdou k smrti (na předscéně je stále přítomný hrobeček s plastovými květinkami). Přesto tvůrci nebojácně odstřelují sentiment a kýč a s vědomím potenciální marnosti našeho pinožení se sami sobě , a tedy i nám, smějí. Jestli jste ještě nezažili v divadle pověstnou katarzi, přijďte se zasmát taky. KDY?16. února 2005 od 19:00 Inscenace byla dvojnásobně nominována na Ceny Alfréda Radoka, bude soutěžit o tituly Inscenace roku 2004 a Herecký výkon roku (Alois Švehlík). Divadlo Na zábradlí bylo dále navrženo na Divadlo roku. Divadlo Na zábradlí Praha: Ernst Jandl: Z cizoty. Překlad: Jiří Stach, režie: Jan Nebeský, scéna Jan Štěpánek, kostýmy: Jana Preková, dramaturgie: Ivana Slámová. www.divadlonazabradli.cz PŘEDSTAVENÍ, KTERÁ BY VÁM NEMĚLA UTÉCT: __________________________________________ PRAHA: Festival Malá inventura 23. 27. 2. 2005 Vše, co jste chtěli vidět na nezávislé divadelní scéně a minulý rok jste to nestihli. Tak charakterizují organizátoři festival Malá inventura, jehož třetí ročník prosviští koncem února třemi pražskými divadly s pověstí nezávislosti. Pokud vás zajímá progresivní divadlo pokoušející se hledat nové cesty k vystižení současnosti, máte jedinečnou příležitost k ochutnávce. Festival nabízí například výtvarné divadlo jednoho herce, hudební recitál, ženský divadelní happening nebo maňáskovou inscenaci pro dospělé. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit pravda dosti neradostný, ale výtvarně i herecky přinejmenším zajímavý pokus plzeňského amatérského spolku TYAN o Antigonu. Ne však Sofoklovu, mladý soubor si zvolil současnou adaptaci starořecké hry od Romana Sikory. Výsledkem je multimediální podívaná, která zahrnuje mrazivé projekce katastrofické počítačové animace, přízračné kosmo-kostýmy (prý kyberpunkové) i lesbickou lovestory se špatným koncem. Ústy divadelní kritičky Radmily Hrdinové: politicko-erotická "cool" o zhnusení světem. KDY? 27. února 2005 Velký sál divadla Alfred ve dvoře v 19 a 21 hod Program festivalu a další informace najdete na stránkách divadel: www.alfredvedvore.cz, www.universalnod.cz, www.archatheatre.cz Divadlo v Celetné Martin McDonagh: Mrzák inishmaanský Současný irský dramatik, miláček pražských divadel, si za hlavního hrdinu své hry tentokrát vybral klučinusirotka se znetvořenýma nožkama, který touží stát se filmovou hvězdou. Od třpytivé "dokonalosti" světa showbusinessu ho však dělí přinejmenším moře jsme přece na irském ostrovu Inishmaan, navíc v roce 1934. Ačkoliv takto popsaný námět čpí sentimentem, McDonagh i inscenátoři Divadla v Celetné mu nedali šanci a nahradili ho vonným smyslem pro černý, ale osvobozující humor. Svůj (či půjčený) kapesníček však přesto Plné znění zpráv


možná zavlažíte, ovšem slzy z vás nebudou násilím vymáčkávány, nýbrž pravděpodobně nechtě vytrysknou uprostřed smíchu. KDY? 8. a 24. února 2005 od 19:30 Divadlo Vosto5: Sniežka www.VOSTO5.cz Partička znamenitě nadaných improvizátorů a ještě ke všemu pohledných mladíků na sebe výrazně upozornila na letošním festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov, kam byla nominována právě jejich Snieźka. Hravá hra o nešťastné lásce k Polce a o výstupu na nejvyšší českou horu se nevyhýbala ani parodii na přijímací zkoušky na herectví nebo přednášce o turismu. V této taškařici jde však především o pohrávání s publikem, které chlapcům - alespoň v Hronově - zobalo z ruky. Dokonce i přítomní teatrologové sdíleli nadšení prostého lidu a přirovnávali "Vostopětku" k Semaforu (pro bezstarostnou legraci, která vystihuje atmosféru doby) a vypočítávali její inspirační zdroje (studentská recese, Cimrmani, Pražská pětka). Ano, takto nějak jsme kdysi dováděli na posledním zvonění. Byly to krásné časy a s Vosto5 si je můžete připomenout. Ačkoliv možná budete trochu závidět, protože takhle dobří jste určitě nebyli! KDY? 26. února 2005 v Divadle Na Prádle od 19: 30 BRNO Divadlo Neslyším: Houser Kašpar www.neslysim.cz Brněnské divadelní podhoubí se může chlubit unikátem, který nemá obdoby v celém Česku, dokonce ani v Brnem obzvlášť milované Praze. Jedná se o soubor složený z neslyšících herců-profesionálů, které vypěstovala divadelní fakulta brněnské JAMU. Zatímco šestičlenná trupa vesele šíří slávu Čechie, Moravie i Slezie na zahraničních festivalech (Rakousko, Španělsko, Polsko a dokonce i USA a Rusko!), v českých kuloárech se o ní zatím příliš nešeptá. Pokud máte zájem "uslyšet" a prolomit ticho kolem těchto výjimečných lidí, zajděte si do sklepní scény Divadla Husa na provázku. KDY? 11. února 2005 od 19:30 OSTRAVA Komorní scéna Aréna www.divadlo.cz/arena-ostrava Michail Bulgakov: Psí srdce Ruský režisér Sergej Fedotov má v českém divadelním mikrosvětě, v němž často hostuje, dvojí pověst. Jednak mága kouzlícího ve svých inscenacích pomocí šerosvitu, jednak tyrana, o kterém už někteří herci nechtějí nikdy slyšet. Tento intenzivně milovaný i vášnivě zatracovaný muž zdramatizoval román svého slavného ruského spoluobčana (který jak vidno nenapsal jen Mistra a Markétku) a prostřednictvím vstřícných ostravských herců stvořil jeho jevištní podobu. Výsledkem je inscenace, která získala dvě ceny Alfréda Radoka: za mužský herecký výkon (Michal Čapka v roli psa a posléze člověka, jemuž byl implantován psí mozek) a za Inscenaci roku, navíc obdrželo ostravské Psí srdce druhé místo v anketě Divadelních novin taktéž v kategorii Inscenace roku 2003. Ať už jsou Fedotovovy metody jakékoliv, poselství jeho inscenace je humanistické. Ústy profesora Preobraženského (Pavel Cisovský) říká Fedotov spolu s Bulgakovem: To chce vlídnost, pane. Vlídnost je jediný způsob dorozumění s živým tvorem. Teror nic nezmůže, i kdyby bylo zvíře sebeinteligentnější. KDY? 25. února 2005 od 18:30 PARDUBICE Východočeské divadlo: Festival smíchu 6. až 13. února 2005 www.vcd.cz Jestli vám ve zkouškovém není zrovna do smíchu, nebo už ho máte naopak za sebou a chcete se odreagovat, buďte rádi, že to máte do Pardubic blízko. Pořádají zde totiž už popáté Festival smíchu a to by v tom byl čert, abyste si aspoň na jedné ze šesti soutěžních komedií trošku nezaplácali do stehen! Dramaturgie festivalu vybrala od každého žánru trochu. Můžete si smlsnout například na Goldoniho Sluhovi dvou pánů (kdo by neznal donutilovskou verzi pražského Národního divadla), tentokrát v podání Slezského divadla Opava nebo třeba na netradiční Prodané nevěstě Klicperova divadla z Hradce Králové. A pokud by vám nesedla ani jedna favoritka ze soutěžní šestice, máte na výběr téměř dvacet akcí off-programu, mezi něž patří i koncert Ester Kočičkové, Machiavelliho Mandragora zahraná studenty herectví pražské DAMU nebo Teatr Ludowy z Krakova, který přiveze komedii Wieczor kawalerski aneb Báječná svatba. Aneb když už se Plné znění zpráv


máme ubavit k smrti, jak předpovídá (nejen) médiolog Neil Postman, ať je to aspoň v divadle a ne u TV obrazovky. Pro toho, kdo dočetl až sem, připravila Academica zvláštní bonus: Pokud chcete na vlastní oči vidět veleváženou divadelní kritičku, autorku těchto řádečků, máte v Pardubicích šanci! Kdo mě pozná, může psát recenze místo mě! A kdo mě napozná, může mi alespoň napsat své tipy na dobrá představení na [email protected] URL| http://academica.centrum.cz/clanek.phtml?id=1250

Víkend bude ve znamení masopustního veselí a werichovských oslav 5.2.2005

ceskenoviny.cz str. 0 ČTK Divadelní ústav

Kultura

PRAHA - Víkend v Praze bude patřit masopustnímu veselí. Tradiční veselice se koná na Žižkově, masopustní maškary lidé mohou potkat i v Hostivaři, na Lužinách a masopustní bál se večer uskuteční i na Ořechovce. V metropoli také pokračuje festival Dny evropského filmu. V Tereziánském křídle Starého královského paláce připravili v expozici Příběh Pražského hradu doprovodný program pro děti. Začíná dnes už v 09:00 a jmenuje se Malování s knížaty a králi. Od 14:00 Vladimír Pechar, autor výstavy Knížata a králové zemí Koruny české, provede zájemce výstavou fiktivních portrétů českých panovníků a panovnic. Akce trvá do 17:00. Ve 12:00 dnes začíná masopust v Toulcově dvoře v Hostivaři. Ve 13:00 je sraz účastníků průvodu. Poté budou představeny masopustní masky a za hudebního doprovodu folklorního souboru Malá česká muzika z Prahy se průvod vydá starou Hostivaří. Po návratu na dvůr následují hudební vystoupení a masopustní scénky. Masopustní veselice na Lužinách začne dnes ve 14:00. V programu vystoupí skupina Čejka Band, dívčí duo Pussy, dětský bavič Šejkr, uskuteční se balonková show a soutěž o nejlepší masku. Průvody masek k místu určení se uskuteční ve 13:30 od Komunitního centra sv. Prokopa v Nových Butovicích, od kostela sv. Jakuba ve Stodůlkách nebo od prodejny Meinl na Velké Ohradě. Ve 14:00 začíná dnes masopust v žižkovském Paláci Akropolis. Na programu je dětské maškarní odpoledne, v 18:30 začne výstava fotografií starého Žižkova a v 19:00 maškarní večer. Den pro legraci připravilo Sdružení Werichovci ke stému výročí narození zakladatelů Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Začíná dnes v 15:00 v kulturním středisku Průhon v Praze 6. V neděli se od 11:00 bude na Olšanských hřbitovech vzpomínat na Jiřího Voskovce a Jana Wericha u příležitosti jejich letošního 100. výročí narození. V kinech Aero a Světozor pokračuje už jen do neděle festival Dny evropského filmu. Projekce začínají v 16:30, 19:00 a 21:00, program je na internetové stránce www.eurofilmfest.cz. Přehlídka profesionálních českých operních souborů Festival Opera 2005 pokračuje dnes od 19:00 ve Stavovském divadle inscenací Belliniho opery Norma v podání Slezského divadla Opava. Ve Španělské synagoze bude dnes od 19:00 v rámci projektu Umělci proti smrti představena výstava a kniha o telčském rodákovi a malíři Františku Mořici Náglovi od autora Oldřicha Klobase. Komorní soubor Schulhoff Quartet pak přednese skladby Erwina Schulhoffa, Antonína Dvořáka a Wolfganga Amadea Mozarta. V Domě spolku Hlahol na Masarykově nábřeží začíná dnes ve 20:00 benefiční koncert srílanské klavíristky Gajathri Khemadasové. Akci pořádá sdružení Umělci pro Srí Lanku. Druhý koncert se uskuteční v neděli od 15:00. V karlínském Domě dětí a mládeže Spektrum se dnes od 20:00 koná koncert v rámci hudební přehlídky Malý alikvotní festival. Vystoupí hudebníci Lothar Berger, Marika Falková a Claudia Gayatri z Německa a zpěváci z pořádajícího sdružení Tashi Deley a muzikoterapeut Vlastimil Marek. Masopustní bál v restauraci Na Ořechovce začíná dnes ve 20:00. V Emauzském klášteře začíná v neděli v 17:00 benefiční koncert houslisty Pavla Šporcla pro Domov sv. Karla Boromejského. Od 18:00 se v neděli v klubu Roxy koná benefiční koncert, na kterém vystoupí české hudební kapely Umakart, Khoiba, Roe Deer, Lety Mimo a Al Yaman. Akci pořádá sdružení Umělci pro Srí Lanku. Festival Opera 2005 pokračuje v neděli od 19:00 ve Státní opeře Praha vystoupením Janáčkovy opery Národního divadla z Brně. Přijedou s Perníkovou chaloupkou Engelberta Humperdincka. Městské divadlo Brno uvede v neděli od 19:00 v Divadle na Vinohradech Beckettovo Čekání na Godota. Představení je součástí přehlídky profesionálních souborů České divadlo 2004/2005. V divadle Bez zábradlí zahájí v neděli v 19:00 Slovenské národní divadlo Bratislava inscenací Konečně svobodný! desátý ročník festivalu Slovenské divadlo v Praze. Plné znění zpráv


Divadlo v Řeznické uvede v neděli od 19:30 premiéru inscenace Balada o smutné kavárně amerického dramatika Edwarda Albeeho. Ve Španělském sále Pražského hradu pokračuje v neděli od 19:30 cyklus Hudba Pražského hradu. Na programu bude výběr scén z opery Titus Wolfganga Amadea Mozarta v podání Pražské komorní filharmonie, Pražského komorního sboru a sólistů Tomáše Černého, Anny Wierzbické, Dagmar Peckové a dalších. URL| http://www.ceskenoviny.cz/kultura/index_view.php?id=114028


prazskenoviny.cz str. 0 Pražské noviny ČTK Divadelní ústav

PRAHA - Víkend v Praze bude patřit masopustnímu veselí. Tradiční veselice se koná na Žižkově, masopustní maškary lidé mohou potkat i v Hostivaři, na Lužinách a masopustní bál se večer uskuteční i na Ořechovce. V metropoli také pokračuje festival Dny evropského filmu. V Tereziánském křídle Starého královského paláce připravili v expozici Příběh Pražského hradu doprovodný program pro děti. Začíná dnes už v 09:00 a jmenuje se Malování s knížaty a králi. Od 14:00 Vladimír Pechar, autor výstavy Knížata a králové zemí Koruny české, provede zájemce výstavou fiktivních portrétů českých panovníků a panovnic. Akce trvá do 17:00. Ve 12:00 dnes začíná masopust v Toulcově dvoře v Hostivaři. Ve 13:00 je sraz účastníků průvodu. Poté budou představeny masopustní masky a za hudebního doprovodu folklorního souboru Malá česká muzika z Prahy se průvod vydá starou Hostivaří. Po návratu na dvůr následují hudební vystoupení a masopustní scénky. Masopustní veselice na Lužinách začne dnes ve 14:00. V programu vystoupí skupina Čejka Band, dívčí duo Pussy, dětský bavič Šejkr, uskuteční se balonková show a soutěž o nejlepší masku. Průvody masek k místu určení se uskuteční ve 13:30 od Komunitního centra sv. Prokopa v Nových Butovicích, od kostela sv. Jakuba ve Stodůlkách nebo od prodejny Meinl na Velké Ohradě. Ve 14:00 začíná dnes masopust v žižkovském Paláci Akropolis. Na programu je dětské maškarní odpoledne, v 18:30 začne výstava fotografií starého Žižkova a v 19:00 maškarní večer. Den pro legraci připravilo Sdružení Werichovci ke stému výročí narození zakladatelů Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Začíná dnes v 15:00 v kulturním středisku Průhon v Praze 6. V neděli se od 11:00 bude na Olšanských hřbitovech vzpomínat na Jiřího Voskovce a Jana Wericha u příležitosti jejich letošního 100. výročí narození. V kinech Aero a Světozor pokračuje už jen do neděle festival Dny evropského filmu. Projekce začínají v 16:30, 19:00 a 21:00, program je na internetové stránce www.eurofilmfest.cz. Přehlídka profesionálních českých operních souborů Festival Opera 2005 pokračuje dnes od 19:00 ve Stavovském divadle inscenací Belliniho opery Norma v podání Slezského divadla Opava. Ve Španělské synagoze bude dnes od 19:00 v rámci projektu Umělci proti smrti představena výstava a kniha o telčském rodákovi a malíři Františku Mořici Náglovi od autora Oldřicha Klobase. Komorní soubor Schulhoff Quartet pak přednese skladby Erwina Schulhoffa, Antonína Dvořáka a Wolfganga Amadea Mozarta. V Domě spolku Hlahol na Masarykově nábřeží začíná dnes ve 20:00 benefiční koncert srílanské klavíristky Gajathri Khemadasové. Akci pořádá sdružení Umělci pro Srí Lanku. Druhý koncert se uskuteční v neděli od 15:00. V karlínském Domě dětí a mládeže Spektrum se dnes od 20:00 koná koncert v rámci hudební přehlídky Malý alikvotní festival. Vystoupí hudebníci Lothar Berger, Marika Falková a Claudia Gayatri z Německa a zpěváci z pořádajícího sdružení Tashi Deley a muzikoterapeut Vlastimil Marek. Masopustní bál v restauraci Na Ořechovce začíná dnes ve 20:00. V Emauzském klášteře začíná v neděli v 17:00 benefiční koncert houslisty Pavla Šporcla pro Domov sv. Karla Boromejského. Od 18:00 se v neděli v klubu Roxy koná benefiční koncert, na kterém vystoupí české hudební kapely Umakart, Khoiba, Roe Deer, Lety Mimo a Al Yaman. Akci pořádá sdružení Umělci pro Srí Lanku. Festival Opera 2005 pokračuje v neděli od 19:00 ve Státní opeře Praha vystoupením Janáčkovy opery Národního divadla z Brně. Přijedou s Perníkovou chaloupkou Engelberta Humperdincka. Městské divadlo Brno uvede v neděli od 19:00 v Divadle na Vinohradech Beckettovo Čekání na Godota. Představení je součástí přehlídky profesionálních souborů České divadlo 2004/2005. V divadle Bez zábradlí zahájí v neděli v 19:00 Slovenské národní divadlo Bratislava inscenací Konečně svobodný! desátý ročník festivalu Slovenské divadlo v Praze. Divadlo v Řeznické uvede v neděli od 19:30 premiéru inscenace Balada o smutné kavárně amerického dramatika Edwarda Albeeho. Plné znění zpráv


Ve Španělském sále Pražského hradu pokračuje v neděli od 19:30 cyklus Hudba Pražského hradu. Na programu bude výběr scén z opery Titus Wolfganga Amadea Mozarta v podání Pražské komorní filharmonie, Pražského komorního sboru a sólistů Tomáše Černého, Anny Wierzbické, Dagmar Peckové a dalších. URL| http://www.ceskenoviny.cz/domov/praha/index_view.php?id114028


Zpravodajství ČTK str. 0 HRM Divadelní ústav

dce kul

PRAHA 5. února (ČTK) - Víkend v Praze bude patřit masopustnímu veselí. Tradiční veselice se koná na Žižkově, masopustní maškary lidé mohou potkat i v Hostivaři, na Lužinách a masopustní bál se večer uskuteční i na Ořechovce. V metropoli také pokračuje festival Dny evropského filmu. V Tereziánském křídle Starého královského paláce připravili v expozici Příběh Pražského hradu doprovodný program pro děti. Začíná dnes už v 09:00 a jmenuje se Malování s knížaty a králi. Od 14:00 Vladimír Pechar, autor výstavy Knížata a králové zemí Koruny české, provede zájemce výstavou fiktivních portrétů českých panovníků a panovnic. Akce trvá do 17:00. Ve 12:00 dnes začíná masopust v Toulcově dvoře v Hostivaři. Ve 13:00 je sraz účastníků průvodu. Poté budou představeny masopustní masky a za hudebního doprovodu folklorního souboru Malá česká muzika z Prahy se průvod vydá starou Hostivaří. Po návratu na dvůr následují hudební vystoupení a masopustní scénky. Masopustní veselice na Lužinách začne dnes ve 14:00. V programu vystoupí skupina Čejka Band, dívčí duo Pussy, dětský bavič Šejkr, uskuteční se balonková show a soutěž o nejlepší masku. Průvody masek k místu určení se uskuteční ve 13:30 od Komunitního centra sv. Prokopa v Nových Butovicích, od kostela sv. Jakuba ve Stodůlkách nebo od prodejny Meinl na Velké Ohradě. Ve 14:00 začíná dnes masopust v žižkovském Paláci Akropolis. Na programu je dětské maškarní odpoledne, v 18:30 začne výstava fotografií starého Žižkova a v 19:00 maškarní večer. Den pro legraci připravilo Sdružení Werichovci ke stému výročí narození zakladatelů Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Začíná dnes v 15:00 v kulturním středisku Průhon v Praze 6. V neděli se od 11:00 bude na Olšanských hřbitovech vzpomínat na Jiřího Voskovce a Jana Wericha u příležitosti jejich letošního 100. výročí narození. V kinech Aero a Světozor pokračuje už jen do neděle festival Dny evropského filmu. Projekce začínají v 16:30, 19:00 a 21:00, program je na internetové stránce www.eurofilmfest.cz. Přehlídka profesionálních českých operních souborů Festival Opera 2005 pokračuje dnes od 19:00 ve Stavovském divadle inscenací Belliniho opery Norma v podání Slezského divadla Opava. Ve Španělské synagoze bude dnes od 19:00 v rámci projektu Umělci proti smrti představena výstava a kniha o telčském rodákovi a malíři Františku Mořici Náglovi od autora Oldřicha Klobase. Komorní soubor Schulhoff Quartet pak přednese skladby Erwina Schulhoffa, Antonína Dvořáka a Wolfganga Amadea Mozarta. V Domě spolku Hlahol na Masarykově nábřeží začíná dnes ve 20:00 benefiční koncert srílanské klavíristky Gajathri Khemadasové. Akci pořádá sdružení Umělci pro Srí Lanku. Druhý koncert se uskuteční v neděli od 15:00. V karlínském Domě dětí a mládeže Spektrum se dnes od 20:00 koná koncert v rámci hudební přehlídky Malý alikvotní festival. Vystoupí hudebníci Lothar Berger, Marika Falková a Claudia Gayatri z Německa a zpěváci z pořádajícího sdružení Tashi Deley a muzikoterapeut Vlastimil Marek. Masopustní bál v restauraci Na Ořechovce začíná dnes ve 20:00.



V Emauzském klášteře začíná v neděli v 17:00 benefiční koncert houslisty Pavla Šporcla pro Domov sv. Karla Boromejského. Od 18:00 se v neděli v klubu Roxy koná benefiční koncert, na kterém vystoupí české hudební kapely Umakart, Khoiba, Roe Deer, Lety Mimo a Al Yaman. Akci pořádá sdružení Umělci pro Srí Lanku. Festival Opera 2005 pokračuje v neděli od 19:00 ve Státní opeře Praha vystoupením Janáčkovy opery Národního divadla z Brně. Přijedou s Perníkovou chaloupkou Engelberta Humperdincka. Městské divadlo Brno uvede v neděli od 19:00 v Divadle na Vinohradech Beckettovo Čekání na Godota. Představení je součástí přehlídky profesionálních souborů České divadlo 2004/2005. V divadle Bez zábradlí zahájí v neděli v 19:00 Slovenské národní divadlo Bratislava inscenací Konečně svobodný! desátý ročník festivalu Slovenské divadlo v Praze. Divadlo v Řeznické uvede v neděli od 19:30 premiéru inscenace Balada o smutné kavárně amerického dramatika Edwarda Albeeho. Ve Španělském sále Pražského hradu pokračuje v neděli od 19:30 cyklus Hudba Pražského hradu. Na programu bude výběr scén z opery Titus Wolfganga Amadea Mozarta v podání Pražské komorní filharmonie, Pražského komorního sboru a sólistů Tomáše Černého, Anny Wierzbické, Dagmar Peckové a dalších. hrm kš Cas| 04:42

Sudkova industriální zahrada 6.2.2005

novinky.cz

Tomáš Pospěch,Právo

str. 0 Kultura Divadelní ústav

Tak, jak je v těchto dnech představováno v Císařské konírně na Pražském hradě dílo Josefa Sudka, většina obdivovatelů tohoto světoznámého českého fotografa asi nezná. Výstava Smutná krajina připravená Správou Pražského hradu ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně přibližuje dodnes nepříliš známý soubor, panoramatické krajinářské snímky z Litvínovska a Mostecka, pořízené Sudkem mezi léty 1957-1962. Malíř Bohdan Kopecký přivedl Josefa Sudka do severozápadních Čech v době zániku starého Mostu, jednoho z našich nejstarších a památkově bohatých měst. V sousedství se na bývalých skrývkách stavěl Most nový. Sudek sem ale přišel i ve zlomovém čase, kdy se teprve proměňoval rolnickohornický charakter krajiny, před masivní povrchovou těžbou následujících desetiletí, která přivodila zánik mnoha obcí a zcela proměnila ráz tohoto kraje. V kontextu Sudkovy lyrické fotografické tvorby mají jeho krajiny z hnědouhelné pánve zvláštní pozici. Namísto tajemných intimních zahrádek "architekta" nebo "sochařky", skvostnosti pražských veřejných zahrad, historické velkoleposti pohledů na Prahu, bukolické noty Janáčkových Hukvald nebo divoké romantické krásy beskydského pralesa Mionší zde Sudek programově fotografoval zdevastovanou a převážně plochou otevřenou krajinu. Jistě si byl vědom její pomíjivosti, vždyť na místech mnohých vesnic nacházel hluboké těžní jámy, cesta mezi Mostem a Teplicemi ze dne na den vedla jinudy a starobylý Most se ztrácel doslova před očima. Ale navzdory nepochybné potřebě "vydat svědectví" nebyl Sudek jen dokumentátor. Nalezl zde krajinu mlh, kouře a smogu, tedy rozptýleného měkkého světla, pro Sudka tak významného, krajinu, kde příroda prohrávala boj s městem, ale také se podivuhodně s civilizací snoubila v křehké dekadentní kráse. V košatosti Sudkovy tvorby se u diváků těší přízni především lyričnost. Poněkud se proto zapomíná, že ve dvacátých letech byl také autorem industriálních snímků z holešovického přístavu, že o deset let později fotografoval na zakázku kolínskou elektrárnu od Jaroslava Frágnera, moderní architekturu Hradce Králové a Baťova Zlína, nebo že paralelně s Litvínovskem a Mosteckem vytvářel i panoramatické snímky pražské periferie. Jiná "krajinkářská" fotografie Právě jejich prostřednictvím vyvstane nejlépe poetika Smutné krajiny, vnímatelná příhodně přes malířskou, literární i fotografickou tvorbu umělecké Skupiny 42. Můžeme zde sledovat svár



lidského a přírodního, jak se poživačné, rozlézající město pomocí zvláštních "příměstských" útvarů a prapodivného estetična sloupů, ohrad, kůlen, garáží, skleníků a zahrádek zakusuje do okolní volné přírody. Sudkovy Smutné krajiny nejsou ekologickými snímky, ale můžeme je takto - z pohledu ekologie - vnímat. Jím zachycená devastace dnes působí celkem poeticky a mile. Především když budeme tyto fotografie tolik zkoušené krajiny vstřebávat se znalostí hrozivě varovných, nepoetických, i když svým způsobem vznešeně krásných, panoramat z Černého trojúhelníku fotografa Josefa Koudelky nebo posmutnělé obžaloby dalšího dokumentaristy Ibry Ibrahimoviče. Sudek jen tuší důsledky: vznik desítek tepelných elektráren, chemických závodů, zničení rozsáhlého území, zpřetrhané vazby, tradice mnoha lidí, osmisetleté historie mnoha zaniklých vesnic včetně zatím posledních Libkovic. Josef Sudek od počátku zamýšlel vydat z těchto panoramatických snímků knihu Severní krajina. Takové téma si ale příliš přízně nezískalo. Nakonec prodal v roce 1973 maketu knihy se sto dvaceti osmi na kartonech nalepenými fotografiemi Moravské galerii v Brně, která část z nich pod názvem Smutná krajina vydala nejdříve v roce 1998 v Mnichově a o rok později ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Litoměřicích také u nás. K nynější výstavě v Císařské konírně v Praze připravilo už druhé vydání téměř devadesáti snímků ve výběru historika fotografie Antonína Dufka nakladatelství Kant. Zatímco v knize nám intimnost podélných kontaktů nevadí, na výstavě umocněny řazením do jediné "nekonečné" horizontální linie vydrží jednotvárné pochodování podél těchto poměrně drobných snímků jen opravdu náruživý milovník Sudkova díla. Zůstává také otázkou, zda nebrilantní, mnohdy temné a tonálně nerovnoměrné snímky, restaurátorsky sejmuté z kartónů původní makety, odrážejí definitivní autorský záměr, nebo jestli je Sudek pokládal pouze za pracovní verzi. To ale nic nemění na tom, že se Smutné krajině Josefa Sudka konečně dostává důstojného veřejného předvedení. Připomeňme si, že právě v době, kdy ČEZ žádá o opětné prolomení limitů těžby, a ohrožuje tak další vesnice. Josef Sudek: Smutná krajina / Sad landscape Výstava: Císařská konírna Pražského hradu do 20. března 2005 Kniha (2. vydání): Texty Antonín Dufek, Bohdan Kopecký, Dalibor Kozel Úvodní báseň: Emil Juliš Kant, Praha 2004 URL| http://www.novinky.cz/04/92/54.html

Beckettovým Godotem pokračovala přehlídka regionálních scén 6.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 BOR Divadelní ústav

dce kul

PRAHA 6. února (ČTK) - Beckettovým Čekáním na Godota pokračovala dnes v Praze celoroční přehlídka regionálních scén České divadlo 2004/2005. V Divadle na Vinohradech hostovalo Městské divadlo Brno, kde inscenaci v překladu Karla Krause nastudoval režisér Zdeněk Černín. Inscenace má za sebou 28 repríz a excelují v ní Boleslav Polívka a Jiří Pecha. Polívka a Pecha naplnili beckettovské čekání, Pro Godota našel Černín ideál v Polívkovi s Pechou, Godot nepřišel, Pecha a Čorba ano, Herecký galakoncert brněnských klaunů a Jak se s Polívkou čeká na Godota - tak nazvali kritici své kladné recenze této inscenace. Sám autor označil svoji nejslavnější hru Čekání na Godota za "ďábelský western". Poté, co obešla celý kulturní svět, dostalo se jí uznání jako jednomu z nejgeniálnějších dramatických výtvorů našich časů. Beckettův přínos divadelně dramatické kultuře je označován za stejně přelomový a zásadní, jako byl v jiných oblastech uměleckého tvoření óznačován přínos Kafkův, Apollinaierův, Joyceův nebo Janáčkův a Picassův. Další novinkou brněnského souboru bude 19. února Hrubínova Romance pro křídlovku. Koncem dubna uvede na jeviště muzikál Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Kdyby tisíc klarinetů. Přehlídka České divadlo, kterou organizuje umělecká agentura Foibos, vstoupila loni na podzim do jubilejního desátého ročníku. Divákům v metropoli nabízí na tři desítky inscenací. Dalším hostujícím kolektivem v Praze bude 13. února Divadelní společnost Petra Bezruče z Ostravy.



Jiří Borovička kar Cas| 19:28

K Janu Palachovi jsem kritický 7.2.2005

blisty.cz str. 0 Divadelní ústav

Aleš Kozelský

Přečetl jsem si diskusi o Janu Palachovi. Jsem ročník 1967, takže nemohu mít vlastní vzpomínky na srpnovou okupaci a všechny události, které Palachovu činu předcházely. Od doby, kdy jsem se o Janu Palachovi poprvé dověděl, jsem měl názor spíše kritický, jeho čin jsem nechápal. Za bývalého režimu jsem o něm věděl jen velmi málo, dnes již je tomu jinak, avšak Palachův čin jsem nejen nepochopil, a jsem k němu ještě kritičtější než dříve. Než se pokusím popsat proč, ocituji úryvek z "Bratrů Karamazových" F.M.Dostojevského, který podle mého názoru Jana Palacha a jeho následovníky přesně charakterizuje.

"Tito mladíci na neštěstí nechápou, že obětovat život je snad mezi všemi jinými možnostmi právě nejsnadnější oběť, ale obětovat kupříkladu pět, šest let bujarého mládí namáhavému, těžkému studiu, vědě, třeba jen proto, aby člověk zdesateronásobil své schopnosti pro službu téže pravdě, témuž velkému činu, který si vyvolil a umínil vykonat - taková oběť zas a zas naprosto přesahuje jejich síly." (Spisy F.M.Dostojevského, svazek desátý, str.34, SNKLU, Praha 1965) 1. Palachovo vysokoškolské studium je na www.totalita.cz popsáno takto: "Po maturitě se přihlásil na Filozofickou fakultu UK. Přijímací zkoušky sice udělal, ale nebyl přijat. Proto to zkusil na Vysoku školu ekonomickou, obor politická ekonomie, který ho také zajímal. Tentokrát byl úspěšný a od roku 1966 začal studovat. Přesto se dál zajímal o historii a sen studovat na filozofické fakultě ho neopustil. Zrealizovat se ho pokusil v roce 1968, kdy úspěšně vykonal zkoušky na FF UK a byl přijat do druhého ročníku obor dějepis - politická ekonomie. Během studia na VŠ cestoval - dvakrát byl v SSSR na letní studentské brigádě (1967, 1968), v polovině září 1968 odjel na sklizeň vína do Francie (tuto brigádu si zařídil ještě během studií na VŠE). Z korespondence vyplývá jeho kritický vztah k sovětské realitě, cítil ovzduší strachu mezi lidmi." Já se ptám - "Kde později pracovali Palachovi spolužáci z oboru politická ekonomie na VŠE?" Nebyli to náhodou političtí pracovníci? Nebyli to už na VŠ "kovaní" svazáci či už kandidáti a členové KSČ, lidé, kteří si už jako studenti plánovali kariéru ve strukturách režimu? Znovu opakuji, že Palach začal studovat v roce 1966, tedy za prezidenta Novotného, dlouho před začátkem "obrodného procesu", před IV.sjezdem spisovatelů. Nevěřím, že maturant z Mělníka byl tak skvělý politolog, že společenské změny předvídal. "Dvě letní studentské brigády v SSSR" - já jsem studoval také ekonomii, (obor ASŘ v ekonomice, jsem z Ostravska, pobíral jsem nejvyšší sociální stipendium, takže jsem si vybíral z fakult v Ostravě, nebyl jsem žádný disident, ale studovat např. národohospodářské plánování či ekonomiku průmyslu, kde bylo oproti mému oboru výrazně více výuky marxismu, jsem nechtěl) a vím, že na brigádu do SSSR mohli jet jen prověření lidé. Soudruzi z vedení fakulty se nebáli ničeho víc, než toho, že by někdo ze studentů provedl na veřejnosti něco z jejich pohledu politicky nepřijatelného. Obava, že by k něčemu takovému navíc došlo v SSSR, byla samozřejmě ještě větší. 2. Dopis Jana Palacha na rozloučenou Následující znění z: http://archiv.radio.cz/palach99/pdopis.html: "Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem.



Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: Okamžité zrušení cenzury Zákaz rozšiřování "Zpráv" Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně. Pochodeň č. 1 PS. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej." Nejsem psycholog ani psychiatr, nebudu se pokoušet dopis detailně analyzovat, přesto si neodpustím několik poznámek. a) "Naše národy se ocitly na okraji beznaděje - to mi přijde jako hodně suverénní soud, jak zjistil, co si myslí oba národy, s kolika Slováky třeba blíže mluvil? Připusťme ale, že tehdy bylo už každému jasné, o co jde. b) "Naše skupina se skládá z dobrovolníků" - existovala tato skupina doopravdy nebo jen v Palachově fantazii? Opravte mě, pokud se mýlím, ale myslím, že platí druhá možnost. c) "Okamžité zrušení cenzury. Zákaz rozšiřování "Zpráv". - tento rozpor bije do očí. Pan Milan Krejčiřík ho vysvětluje takto): "Jistěže z pohledu člověka, který žije ve svobodné společnosti se to může jevit jako rozpor, jenže musíme si uvědomit, že u nás nebyla ani v roce 1968 úplná svoboda, natož potom po vojenské intervenci a okupaci sovětskými vojsky. Na jaře 1968 jsme sice mohli snadněji jezdit do zahraničí a došlo k uvolnění ve veřejných sdělovacích prostředcích. Vedoucí role komunistické strany byla ale stále uzákoněna a jakékoliv její zpochybnění vedlo k represi. Veřejně diskutovat o nějaké změně politického systému bylo nepřijatelné. Soudy pracovaly nadále podle direktiv komunistických sekretariátů. Jak by se tedy dal vyjádřit odpor ke snůšce lží v okupačních Zprávách. Ve svobodné společnosti je možné stíhat vydavatele soudně, ale copak bylo tehdy možné se soudit s okupační mocností? Jan Palach vyjádřil ten nejsilnější protest proti potlačování pravdy a legalizaci lži." Toto vysvětlení nemohu přijmout. Počátkem roku 1969 ještě bylo možno se kriticky vyjadřovat, jeden příklad za všechny, LP deska Karla Kryla Rakovina, vyšla až měsíce po Palachově činu, Karel Kryl v jedné z písni Jana Palacha připomíná. Neodpustím si poznámku, že Jan Palach jako student politické ekonomie znal jistě dobře marxistické pojetí svobody jako poznané nutnosti. d)"Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně." Toto je vydírání! V tomto případě vydírání dítěte vůči dospělým. Sám jsem se s jednáním podobného typu ("neudělá-li se něco tak, jak chci já, udělám něco, co mě poškodí na zdraví a vy za to budete zodpovědni") setkal u staré paní, u níž lékař stanovil psychotickou diagnózu. Myslím si, že kdyby Vás osobně někdo podobně oslovil ("např. pokud neotisknete to či ono, spáchám sebevraždu a Vy mě budete mít na svědomí"), předal byste takovéhoto člověka odborníkovi-psychiatrovi. e) "V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej." - suverenita dvacetiletého mladíka, který ví nejlépe, jak postupovat v mezinárodní politice komentář nepotřebuje. Plné znění zpráv


3. Můj názor na čin Jana Palacha je tedy následující: Šlo o člověka, který vyrůstal v neúplné rodině, na http://archiv.radio.cz/palach99/palach.html se mimo jiné uvádí:"Když mu bylo třináct let, zemřel mu otec. Chlapec to nesl těžce, neboť Josef Palach se svým synům velmi věnoval", hoch tedy vyrůstal jen s matkou, navíc se den před tragickou událostí účastnil pohřbu svého strýce. Znovu opakuji, že nejsem psycholog ani psychiatr, ale věc se mi jeví tak, že se Jan Palach, vyrůstající bez otce, identifikoval s oficiálním komunistickým názorem (vzpomínám si, že v jedné z knih Jana Pelce je vylíčen jako aktivista ČSM v Rusku, vím, není to věrohodné, ale je možnost se zeptat Palachových spolužáků), přivítal "obrodný proces" v roce 1968 a srpen 1968 a posrpnový vývoj vnímal daleko citlivěji, než lidé s rodinným zázemím. Navíc se přidal vliv smrti strýce, případně jiných osobních problémů (další důvěryhodné informace o jeho osobním životě nemám, troufám si ale tvrdit, že problémy v partnerských vztazích má v tomto věku téměř každý). Souběh těchto okolností vyústil podle mého názoru v lidskou tragédii, sebevraždu mladého, mimořádně senzitivního člověka. Okolnosti činu se mi jeví spíše než jako snaha o vyburcování národa jako projev exhibicionismu a mesiašského komplexu (my dvacetiletí studenti víme (resp. já sám to vím, ale musím napsat, že je nás více, abych zapůsobil) co si národy myslí, jak by měla vypadat zahraniční politika a s čím by měl lid vystoupit). Tomu, že pohřeb Jana Palacha byl: "důstojným a tichým vyjádřením všeobecného nesouhlasu s okupací země", rozumím. Rozhodně ale musím nesouhlasit s vytvářením palachovské legendy, s glorifikací Palachova činu. Jsem přesvědčen, že jde o víc, než o spor o kvalitu literárního díla nebo význam toho či onoho hudebního skladatele. Jde o to, zda připustíme, že takovýto čin je, byť v mezních podmínkách, činem hrdinským (nejen hodným našeho pochopení, soucitu, ale činem hodným našeho obdivu, činem, za který se patří udělit státní vyznamenání). Přikloníme-li se k názoru, že jde o čin hrdinský, musíme být připraveni na to, že se k podobnému zoufalému činu odhodlá někdo z našich blízkých. Posouzení, zda konkrétní situace tuto oběť vyžaduje přece nemůže být jiné, než subjektivní. Nejsem nekritickým příznivcem prezidenta Klause, ale tón kritiky v době okolo prezidentské volby labilní mladé lidi k zoufalým činům nepřímo vyzýval. Jako věřící člověk vím, že na mnoha místech ve Starém zákoně čteme o tragédiích izraelského národa vyhnanství, otroctví, Nový zákon se odehrává v době římské okupace. Přesto nikde nenacházíme postavu, která sama, aniž je protivníkem atakována (Samson) spáchá sebevraždu na protest proti stávající politické situaci. Jan Hus, často s Palachem společně uváděný, mohl získat život výměnou za svoji čest, Jan Palach v podobné situaci nebyl. Okupační vojska způsobila v roce 1968 smrt mnoha desítek osob, jsem přesvědčen, že mnoho z nich bylo zastřeleno, protože odmítlo spolupracovat (např. neukázali vojákům cestu, ale naopak přemalovávali ukazatele) nebo je lidsky, od plic "poslalo někam". Člověk, který se nepokoří, ale nechá se pro své přesvědčení zabít je pro mne hrdina, ale to není případ Jana Palacha. Myslím, že F.M.Dostojevskij, který o pronásledování, útlaku a nesvobodě věděl své, to napsal nejlépe. P.S.: Už jenom velice stručně. Vzpomínám si velice dobře, jak v lednu 1989 četl Václav Havel z dopisu studenta, který se chtěl u příležitosti 20.výročí Palachova upálení upálit také. Václav Havel ho vyzýval, aby se přišel poklonit Palachově památce, ale nenosil s sebou žádnou hořlavinu. Nevím, co si o tom myslet. Kdybych podobný dopis dostal já, snažil bych se pisatele zastřeně, tak, aby tomu rozuměl jen on sám, od takovéhoto činu odradit. To, že se dopis i reakce Václava Havla četly znovu a znovu v řadě relací různých zahraničních rozhlasových stanic mohlo jednak přitáhnout na Václavské náměstí řadu zvědavců - lidských hyen, jednak vyprovokovat některého labilního člověka, uvažujícího o sebevraždě k tomu, aby ji spáchal takto - v záři kamer západních televizních štábů, akreditovaných v hotelech na náměstí. Chci věřit, že nikdo neuvažoval způsobem: "Pokud se někdo upálí, komunisté budou mít problémy a pomůže to naší věci."



Demeterová zahájila festival 7.2.2005


HN.IHNED.CZ 7. 2. 2005 00:00 Demeterová zahájila festival Po úspěšné realizaci mezinárodního hudebního projektu České sny se brněnská hudební agentura C.E.M.A. pustila do druhého ročníku atraktivní festivalové koncertní série nazvané Cyklus koncertů staré hudby "Barbara Maria Willi uvádí". U jeho zrodu stála renomovaná cembalistka Barbara Maria Willi, varhanice a badatelka z Freiburgu, která od roku 1991 žije a pedagogicky působí v Brně na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Zde založila cembalové oddělení a pořádá interpretační kursy staré hudby. Sérii šesti komorních koncertů staré hudby představuje elitu našich a zahraničních interpretů hrajících převážně na dobové nástroje. Probíhá celoročně v sále Josefa Dobrovského v brněnském konventu Milosrdných bratří. Současně podporuje aktivity nového výzkumného centra Forum Early Music při hudební fakultě JAMU, jež pořádá a koordinuje mistrovské kursy staré hudby, kongresy a interdisciplinární badatelské projekty. Počáteční vyhranění festivalu jen na stylovou interpretaci barokní hudby se ukázalo být v průběhu prvního roku omezujícím limitem, dnes Barbara Maria Willi k jeho koncepci dodává: "Chceme oživit hudbu tak, jak se hrála v 18. století, konfrontovat národní styly epoch baroka a klasicismu s vědomím toho, že stylové interpretace jsou jedním z nejzajímavějších současných trendů." Druhý ročník festivalu, který dramaturgyně každým večerem vtipně z pódia provází, byl zahájen ve čtvrtek 3. února duem vynikajících umělkyň, naší houslistky Gabriely Demeterové a cembalistky Giedré LukšaitéMrázkové, pocházející z Litvy. Ve společných skladbách Václava Vodičky, Františka Bendy a zejména v dílech Johanna Sebastiana Bacha Sonáta G dur BWV 1019 pro housle a obligátní cembalo a Sonáta f moll BWV 1018 pro housle a obligátní cembalo prokázaly obě interpretky vedle precizní souhry a samozřejmé intonační čistoty schopnost pozoruhodných hudebních vzepětí, zvukovou plnost a suverénní vyrovnanost. Sólově se bravurně předvedly ve skladbách od Heinricha Ignaze Franze Bibera Passacaglia in g pro housle a Josefa Antonína Štěpána Sonáta D dur op. III, č. 3 pro cembalo . Úvodní koncert tak příjemně signalizoval, že i letošní ročník přinese posluchačům mimořádná hudební setkání. Na příštím představení festivalu 30. března vystoupí komorní formace s barytonistou Romanem Janálem, violoncellistou Jiřím Bártou, Barbarou Mariou Willi na kladívkový klavír a hráčkou na klasicistní flétnu Janou Semerádovou. Dne 28. dubna do Brna zavítá jeden z nejlepších slovenských barokních orchestrů Musica Aeterna. Koncert 15. září představí na varhanní pozitiv Jaroslava Tůmu, dále Marka Štryncla a náš chlapecký sbor Boni pueri z Hradce Králové, zpívající bez nadsázky na světové úrovni. Závěrečné večery na konci roku budou patřit violoncellistovi Jiřímu Bártovi s houslistou Annegretem Siedelem a B. M. Willi na kladívkový klavír a harfistce Janě Bouškové s dramaturgyní festivalu na cembalo. /Od naší spolupracovnice/ -----------------------------------------------Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. Copyright © 1996-2004 ECONOMIA a. s. URL| http://ihned.cz//2-15607360-000000_newtondetail-f8

Grand festival smíchu nabral obrátky 7.2.2005

novinky.cz str. 0 Kultura Divadelní ústav

Jiří P. Kříž,Právo



Herečka Luba Skořepová zahájila v neděli na jevišti Východočeského divadla v Pardubicích pátý Grand festival smíchu. Po krátkém klaunském výstupu Petry Janečkové a Milana Němce, kteří jubilejní Festival smíchu otevřeli, pak už na jeviště vtrhli Jihočeši z Českých Budějovic. Ve stylu "nového, ještě zářivějšího" pracího prášku představili Poprask Carla Goldoniho. Režisér Tomáš Svoboda ho přenesl od benátské laguny do veřejné prádelny s třinácti automatickými pračkami, kolem nichž vlhne, víří a pere se špinavé prádlo vztahů dočista do čista. Mafiánští patroni Roman Nevěčný a Václav Vodička, potřeštěné vdavekchtivé Italky Dana Verzichová, Jaroslava Červenková nebo Lenka Krčková, vyšetřovatel Petr Šporcl, řečený Catani... Diváci odcházeli z divadla smíchem očištěni. Festival pokračuje "presto" Pondělní soutěžní program Festivalu smíchu obstará v Pardubicích pražské Divadlo Na Fidlovačce, které představí Töpferovu inscenaci Habaďúry Michaela Cooneyho. Mimo soutěž zahraje brněnské HaDivadlo Top Dogs Urse Widmera v režii Jiřího Pokorného. V úterý pokračuje soutěž Prodanou nevěstou hradeckého Klicperova divadla v režii Vladimíra Morávka, mimo soutěž se představí dopoledne na Hronovické scéně výborná inscenace studentů ostravské Janáčkovy konzervatoře Jeho urozenost pan měšťák aneb Cirkus Moliére, večer U Anežky české vystoupí s Veselými písněmi o smrti mystifikátorka a čarodějka Ester Kočičková s Lubomírem Nohavicou. URL| http://www.novinky.cz/04/93/84.html

Koncert na podporu a propagaci regionálních kulturních památek 7.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 SIH Divadelní ústav

dce kul

PRAHA, 28. února 2005 20:00, Rudolfinum, Dvořákova síň, nám. Jana Palacha 1, Praha 1 Charitativní koncert na podporu a propagaci regionálních kulturních památek a městských památkových rezervací. Pořádá podnikatel Tomio Okamura. Vystoupí stočlenný japonský pěvecký sbor, několik japonských sólistů a další. Část výtěžku z koncertu bude věnována na opravu Karlova mostu a další část bude použita na přípravu propagačního materiálu o regionálních kulturních památkách a městských památkových rezervacích v japonštině, který bude distribuován japonským turistům cestujícím do ČR. Zdroj: organizátor akce Tomio Okamura, tel. 724 288 090 ČTK Cas| 19:58

ARCHITEKTURA: Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze 8.2.2005

neviditelnypes.cz str. 0 Divadelní ústav

Zdeněk Lukeš

Minulý víkend byl v Praze Richard Meier, jeden z nejvýznamnějších světových architektů a nositel nejprestižnější architektonické ceny - Pritzker Prize za rok 1984. Je to autor Gettyho centra v Kalifornii, nového kostela na předměstí Říma, frankfurtského Uměleckoprůmyslového muzea a mnoha dalších známých budov, pro které je typický bílý plášť a střídmé linie. Nyní byl podle jeho návrhu dokočena galerie pana Burdy v BadenBadenu a na Manhattanu se staví tři obytné věže u řeky Hudsonu. Meier tu nebyl poprvé, v roce 1995 měl např. přednášku na Pražském hradě, v roce 2000 v Městské knihovně. Pro firmu ECM projektuje už několik let nové budovy na Pankráci a také nový plášť na mrakodrapy bývalého Motokovu a Rozhlasu. Ano, to je ta dosud nejvyšší budova města, stále ovšem nedokončená (109m, 27 pater). Meier projektoval i novou administrativu přímo pod ní, ovšemže celou bílou, a ta už stojí.



Projekt adaptace bývalého rozhlasu je řešen tak, že těžkopádná budova získá lehký průsvitný kabát a tím se pohledově aspoň trochu znehmotní. Měla by získat také lepší proporce, aniž ovšem dojde k jejímu navýšení. Dříve se Meier zabýval myšlenkou doplnit mrakodrapí drúzu ještě o další dvě věže, odpůrci výškových staveb však spustili takový křik, že zůstalo jen u té studie. Ale o tom už jsem kdysi psal zde. Nyní se hledá jiná cesta, jak se vyhnout mrakodrapům a přitom rozeklané panorama Pankráce nějak vyspravit. Původně zde totiž mělo být věží více, ale pražský Manhattan tu nakonec nevznikl. Nyní tedy vznikají projekty nižších budov, které poněkud zvednou bázi, v okolí se objeví ještě několik staveb, které nelze označit za mrakodrapy, ale budou o něco vyšší než okolní zástavba. Výsledkem by mělo být poněkud zmírnit výškový kontrast mezi oběma extrémy. Meier využil návštěvu Prahy k prohlídce vil na Babě (byli jsme se podívat na hezky opravenou Stamovu vilku) a taky Oranžérie Evy Jiřičné na Pražském hradě. Přál si vidět Sudkovu výstavu v Císařské konírně (moc se mu líbila) a na naše doporučení zašel i na Preissiga v Jízdárně. Ani toto jméno mu nebylo cizí - vždyť český grafik působil úspěšně řadu let v USA. A co vy - už jste se na zmíněné výstavy vypravili? Pozor, už brzy budou končit, podobně, jako Hofman v obecním domě a Králíček ve Fragnerce... Zdeněk Lukeš Archiv rubriky Architektura až do r. 1998

Přednáška Vzácné tisky Městské knihovny v Praze 8.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 MI Divadelní ústav

dji kul

HAVLÍČKŮV BROD, 16. února 2005 17:00, Stará radnice, salonek, Havlíčkovo náměstí Přednáška Vzácné tisky Městské knihovny v Praze - postižení povodněmi 2002 a restaurování. Pořádá Krajská knihovna Vysočiny. Zdroj: Veronika Tonarová, tel.:569 400 484 ČTK Cas| 17:47

TISKOVÁ ZPRÁVA: Charitativní koncert na pomoc SRÍ Lance aneb ”Vlnitý plech pro střechy rybářů” 9.2.2005

ceska-media.cz

str. 0

Média-Tiskové zprávy Divadelní ústav

Tisková informace TV Óčko - Zuzana Chudárková, (IH)

V neděli 13. února od 20 hodin bude Óčko živě přenášet již druhý charitativní koncert, tentokrát na pomoc Srí Lance, která byla jako jedna z asijských zemí zasažena ničivou vlnou tsunami. Ve velkém sále Lucerny vystoupí Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, Dan Bárta, Radůza, bratři Ebenové, Iva Bittová, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř, Jaroslav Dušek, Hana Hegerová, Jiří Suchý, Věra Bílá a Kale, Vladimír Mišík a Etc.,Ester Kočičková, Jiří Schmitzer, Oskar Petr a řada dalších umělců. V průběhu přímého přenosu koncertu bude možné zasílat dárcovské sms, jejichž výtěžek a zároveň výnos ze vstupného bude věnován na nákup vlnitého plechu a jeho dopravu do rybářských vesnic na Srí Lance. Během prvního - lednového - charitativního koncertu zaslali diváci TV Óčko esemesky za téměř 1,8 milionu Kč. Plné znění zpráv


URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=142552

TISKOVÁ ZPRÁVA: Koncert na pomoc Srí Lance “Vlnitý plech na střechy rybářů” ve vysílání ČRo1 - Radiožurnálu 9.2.2005

ceska-media.cz

str. 0

Média-Tiskové zprávy Divadelní ústav

Tisková informace ČRo1 - Radiožurnálu - Eliška Klepalová, (I

V neděli 13. února Český rozhlas 1 – Radiožurnál vysílá v přímém přenosu charitativní koncert na pomoc Srí Lance “Vlnitý plech na střechy rybářů”. Na koncertu, který začíná ve 20:00 hodin ve Velkém sále pražské Lucerny, vystoupí Ondřej Havelka Melody Makers, Brodwayské ukolébavky, Hana Hegerová a Petr Malásek, Bratři Ebenové, Zdeněk Svěrák, Iva Bittová, Radůza, Jaroslav Dušek, David Kraus, Oskar Petr a Jiří Vopava, Jiří Schmitzer, Věra Gondolánová, Filip Gondolán, Zdeněk Plech, Vladimír Mišík a ETC, Ester Kočičková, Věra Bílá a Kale, Jiří Suchý a další. Z finančních prostředků získaných ze vstupného bude realizován nákup vlnitého plechu a jeho doprava do rybářských vesnic, protože vlnitý plech používají chudí rybáři na střechy svých chýší a je pro ně jednou z nejcennějších věcí, na kterou často vydělávají celý život. Koncert se koná pod záštitou honorárního konzula Srí Lanky v ČR pana Josefa Pěnkavy, který je zároveň hlavním garantem průběhu akce až po dopravu vlnitého plechu pro střechy rybářů. Přímý přenos moderuje Martin Hrdinka. URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=142565

Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze 9.2.2005

e-architekt.cz str. 0 salon Divadelní ústav

Zdeněk Lukeš

Minulý víkend byl v Praze Richard Meier, jeden z nejvýznamnějších světových architektů a nositel nejprestižnější architektonické ceny - Pritzker Prize za rok 1984. Je to autor Gettyho centra v Kalifornii, nového kostela na předměstí Říma, frankfurtského Uměleckoprůmyslového muzea a mnoha dalších známých budov, pro které je typický bílý plášť a střídmé linie. Nyní byl podle jeho návrhu dokočena galerie pana Burdy v BadenBadenu a na Manhattanu se staví tři obytné věže u řeky Hudsonu. Meier tu nebyl poprvé, v roce 1995 měl např. přednášku na Pražském hradě, v roce 2000 v Městské knihovně. Minulý víkend byl v Praze Richard Meier, jeden z nejvýznamnějších světových architektů a nositel nejprestižnější architektonické ceny - Pritzker Prize za rok 1984. Je to autor Gettyho centra v Kalifornii, nového kostela na předměstí Říma, frankfurtského Uměleckoprůmyslového muzea a mnoha dalších známých budov, pro které je typický bílý plášť a střídmé linie. Nyní byl podle jeho návrhu dokočena galerie pana Burdy v BadenBadenu a na Manhattanu se staví tři obytné věže u řeky Hudsonu. Meier tu nebyl poprvé, v roce 1995 měl např. přednášku na Pražském hradě, v roce 2000 v Městské knihovně. Pro firmu ECM projektuje už několik let nové budovy na Pankráci a také nový plášť na mrakodrapy bývalého Motokovu a Rozhlasu. Ano, to je ta dosud nejvyšší budova města, stále ovšem nedokončená (109m, 27 pater). Meier projektoval i novou administrativu přímo pod ní, ovšemže celou bílou, a ta už stojí. Projekt adaptace bývalého rozhlasu je řešen tak, že těžkopádná budova získá lehký průsvitný kabát a tím se pohledově aspoň trochu znehmotní. Měla by získat také lepší proporce, aniž ovšem dojde k jejímu navýšení. Dříve se Meier zabýval myšlenkou doplnit mrakodrapí drúzu ještě o další dvě věže, odpůrci výškových staveb však spustili takový křik, že zůstalo jen u té studie. Nyní se hledá jiná cesta, jak se vyhnout mrakodrapům a přitom rozeklané panorama Pankráce nějak vyspravit. Původně zde totiž mělo být věží více, ale pražský Manhattan tu nakonec nevznikl. Nyní tedy vznikají projekty nižších budov, které poněkud zvednou bázi, v okolí se objeví ještě několik staveb, které nelze označit za mrakodrapy, ale budou o něco vyšší než okolní zástavba. Výsledkem by mělo být poněkud zmírnit výškový kontrast mezi oběma extrémy. Meier využil návštěvu Prahy k prohlídce vil na Babě (byli jsme se podívat na hezky opravenou Stamovu vilku) a taky Oranžérie Evy Jiřičné na Pražském hradě. Přál si vidět Sudkovu výstavu v Císařské konírně (moc se mu



líbila) a na naše doporučení zašel i na Preissiga v Jízdárně. Ani toto jméno mu nebylo cizí - vždyť český grafik působil úspěšně řadu let v USA. A co vy - už jste se na zmíněné výstavy vypravili? Pozor, už brzy budou končit, podobně, jako Hofman v obecním domě a Králíček ve Fragnerce… Psáno pro Neviditelného psa Související články:>> Téma: Pankrácká pláň URL| http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=1107&KatId=5

Eduard Ingriš: "československý Heyerdahl" a autor slavné Niagary 9.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 RMI Divadelní ústav

dce kul

PRAHA 9. února (ČTK) - "Na břehu Niagary stojí tulák starý, na svou první lásku vzpomíná," tak začíná slavná trampská píseň Niagara, jejímž autorem je Eduard Ingriš. Tento úspěšný skladatel i dirigent ale podnikal též nebezpečné expedice v Jižní Americe, provázel Hanzelku a Zikmunda po Peru, natáčel popravu říšského protektora K. H. Franka a jeho přítelem byli kupříkladu Ernest Hemingway, John Wayne či Igor Stravinskij. Od narození "československého Heyerdahla" uplyne v pátek 11. února 100 let. Rodák ze Zlonic u Slaného, který zemřel v 85 letech v USA, prožil život plný dramatických zvratů. Tento muzikant, filmař, fotograf, cestovatel a mořeplavec patřil k uznávaným osobnostem kulturního dění již za první republiky. Byl úspěšným skladatelem i dirigentem - dirigoval kupříkladu Pražský symfonický orchestr. První operetu složil již v patnácti letech, celkem složil přes 600 písní, 60 operet a hudbu k 11 filmům. Píseň Niagara je z operetní revue Trampské milování z roku 1931. Po druhé světové válce se ale Ingriš, který v květnu 1946 natáčel popravu říšského protektora K. H. Franka, ocitl na druhé straně stahující se železné opony. Na podzim 1947 - údajně na popud knihy německého dobrodruha Herberta Rittlingera Sjížděl jsem dravé řeky, kterou dostal k Vánocům 1944 - totiž zamířil do exilu do Brazílie a později do Peru, kde se stal dirigentem místního Státního symfonického orchestru. Nepřestával ale cestovat a poznávat život indiánů v povodí Amazonky (o jedné výpravě natočil barevný film Nepokořená Amazonka). Podnikl též plavbu po řece Huallaze, navštívil Cuzko a Machu Picchu či se přes jezero Titicaca plavil do Bolívie. Na podporu teorie svého přítele Thora Heyerdahla o migraci dávných Inků z Jižní Ameriky do Polynésie uskutečnil v prosinci 1954 plavbu na balzovém voru Kantuta I (květina, kterou uctívali Inkové) z Peru do Polynésie. Ta ale skončila nezdarem. O pět let později, v dubnu 1959, se mu ale pokus na voru Kantuta II zdařil. A právě v Peru Ingriše potkali cestovatelé Hanzelka se Zikmundem. "Okamžitě jsme si padli do oka, měli jsme stejné zájmy. Doprovázel nás na pověstné ostrovy Chinchas při peruánském pobřeží. A my jsme o něm nesměli napsat ani řádku, poněvadž to prostě byl emigrant," vzpomínali později. V polovině 50. let, rovněž v Peru, spolupracoval na snímku Stařec a moře podle stejnojmenného Hemingwayova románu, s nímž se tehdy seznámil: "V jeho společnosti jsem ožil a z toho, jak mě ve volném čase vyhledával, jsem usoudil, že si mě oblíbil." V srpnu 1962 se v Los Angeles seznámil s Ninou Karpuškinovou, o 26 let mladší dcerou ruského kozáka, který se usadil v Brně. V devětapadesáti letech se tak poprvé oženil a rozhodl se zůstat v USA (usadil se v horách Sierra Nevada v Kalifornii). Léta strávil s manželkou na cestách, pořádal promítání svých filmů a besedy, které měly mimořádný ohlas. V roce 1964 byl nominován na Oscara za hudbu k filmovému dramatu The Gallant One a o rok později ho Heyerdahl vyzval k účasti na expedici Ra. Ingriš ale s těžkým srdcem odmítl, protože jeho žena čekala dítě. Plné znění zpráv


Eduard Ingriš zemřel 12. ledna 1991 v Renu ve státě Nevada. Robert Míka sat khj Cas| 10:00

Organizátoři sobotního koncertu čekají výtěžek kolem čtyř milionů 9.2.2005


dce kul

PRAHA 9. února (ČTK) - Na pomoc dětem postiženým na Vánoce přírodní katastrofou v jihovýchodní Asii se uskuteční v pražské vysočanské Sazka Areně charitativní koncert. V sobotu 12. února bude možné sledovat vystoupení hvězd české populární hudby také v přímém přenosu na televizních obrazovkách a o tři dny později ze záznamu v rozhlasovém vysílání. "Byla bych ráda, kdyby se vybralo kolem čtyř milionů korun," řekla na dnešní tiskové konferenci Vendula Svobodová z nadačního fondu Kapka naděje. Lidé mohou přispět na konto a do 16. února také dárcovskými SMS. Statisíce korun předají do této sbírky sponzoři. Svobodová má konkrétní seznam přístrojů a vybavení potřebného pro dětskou nemocnici v Galle na Srí Lance. "Poskytnutí pomoci bude otázkou jen několika dnů či týdnů," poznamenala. V zemích zasažených vlnou cunami je vedle bezmála 300.000 obětí ještě půl milionu raněných a nemocných, kteří potřebují pomoc velmi rychle. "Na seznamu, který jsme dostali z pediatricko-porodnického oddělení nemocnice v Galle, jsou přístroje zhruba za čtyři miliony korun. Seznam hovoří o věcech, jako jsou inkubátory, anesteziologická zařízení, postýlky a tak dále. Věřím, že se nám prostřednictvím megakoncertu podaří nashromáždit možná i více financí," řekla Svobodová ČTK. Jak připomněla, Češi od počátku roku dárcovskými SMS věnovali na obnovu Asie a na pomoc obětem již okolo 300 milionů korun. "To je krásná částka," dodala. V Sazka Aréně mají zazpívat například Karel Gott, Helena Vondráčková, Lucie Bílá, Leona Machálková, Monika Absolonová, Petr Kolář, Aleš Brichta, Bohuš Matuš, Michal David a další. "Uvidíte konstelaci umělců, kteří by společně těžko někdy vystoupili," uvedl skladatel populární hudby Karel Svoboda. Se svou ženou Vendulou a s dalšími českými celebritami zažil při dovolené katastrofu na vlastní kůži. "Možná se někdy v showbyznysu nemáme rádi nebo se pomlouváme, ale v takovémhle případě jde všechno stranou," řekl Svoboda novinářům k chystanému programu. Obětem katastrofy má v nejbližších dnech pomoci také koncert nazvaný Vlnitý plech na střechy rybářů, který se uskuteční v neděli 13. února ve Velkém sále pražské Lucerny. Vystoupí na něm mimo jiné Ondřej Havelka a Melody Makers, Hana Hegerová či Bratři Ebenové. Přímý přenos z koncertu odvysílá Český rozhlas 1 Radiožurnál. Petr Veber sih khj Cas| 15:31

Český rozhlas odvysílá přímý přenos benefičního koncertu 9.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 JND Divadelní ústav

dce med

PRAHA 9. února (ČTK) - Přímý přenos benefičního koncertu nazvaného Vlnitý plech na střechy rybářů, který se uskuteční 13. února ve Velkém sále pražské Lucerny, odvysílá Český rozhlas (ČRo) 1 - Radiožurnál. ČTK to dnes sdělila Eliška Klepalová z rozhlasu. Výtěžek koncertu organizátoři věnují na pomoc obětem katastrofálního zemětřesení a vln cunami v jihovýchodní Asii. Plné znění zpráv


Z výtěžku vstupného organizátoři zakoupí vlnitý plech, který použijí rybáři na Srí Lance na střechy svých chýší. "Je pro ně jednou z nejcennějších věcí, na kterou často vydělávají celý život," uvedla Klepalová. Na koncertě vystoupí Ondřej Havelka a Melody Makers, Hana Hegerová a Petr Malásek, Bratři Ebenové, Zdeněk Svěrák, Iva Bittová a Radůza. Představí se zde také Jaroslav Dušek, David Kraus, Oskar Petr s Jiřím Vopavou, Jiří Schmitzer, Věra Gondolánová, Filip Gondolán, Vladimír Mišík s ETC, Ester Kočičková, Věra Bílá a Kale, Jiří Suchý a další zpěváci a hudebníci. Koncert se koná pod záštitou honorárního konzula Srí Lanky v Česku Josefa Pěnkavy, který je zároveň hlavním garantem akce a dopravy plechu rybářům. Podle posledních odhadů po sobě prosincová katastrofa v Asii zanechala 295.000 mrtvých a pohřešovaných lidí, z toho téměř 31.000 na Srí Lance. jnd khj Cas| 11:45

Riceová v Paříži navštívila konzervatoř, cvičí Dvořákův kvintet 9.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 ML Divadelní ústav

mes mix

PAŘÍŽ 9. února (ČTK) - Návštěvou hudební školy ukončila návštěvu Paříže americká ministryně zahraničí a ve volném čase klavíristka Condoleezza Riceová. Svěřila se také, že se skupinou hudebníků nacvičuje kvintet Antonína Dvořáka. Riceová před Francií navštívila Blízký východ a dnes dopoledne odletěla do Bruselu. Před tím se však ještě zastavila na pařížské konzervatoři Hectora Berlioze, kde se zúčastnila hodiny hudební teorie a poslechla si produkci studentského komorního orchestru. Riceová je sama dobrá klavíristka a hrála se známým americkým cellistou Yo-Yo Ma. Dnes však na pařížské konzervatoři nehrála. Před tím, než by mohla hrát v Paříži by si prý musela osvěžit techniku. "Slibuji, že příště něco nacvičím a budu hrát," řekla Riceová. Vzápětí dodala, že spolu s dalšími hudebníky komorní skupiny pracuje na kvintetu Antonína Dvořáka. Studenti zahráli šéfce americké diplomacie skladbu pro harfu a violoncello italského skladatele Luigiho Maurizia Tedeschiho, téma pro žestě francouzského skladatele Alfreda Desenclose a fantazii Ludwiga van Beethovena pro sbor a klavír. ml jf Cas| 14:30

Kapela Killing Joke vystoupí čtyřikrát v Česku 10.2.2005


dce kul

(ČTK vydává k této zprávě foto) PRAHA 10. února (ČTK) - Britská undergroundová skupina Killing Joke vedená Jazem Colemanem předstoupí během února čtyřikrát před české publikum. V Praze zahraje 21. února a předtím vystoupí od 16. února postupně v Brně, v Horšovském Týně na Plzeňsku a ve Vroutku na Karlovarsku. Hudebník a producent Jaz Coleman, který už v Česku proslul albem Proměny natočeným s kapelou Čechomor, se podle svých slov chystá aranžovat pro sbor a orchestr a také dirigovat hudbu Karla Kryla.



Novinářům dnes řekl, že s českou kulturou cítí velké duchovní spříznění. Z tuzemské hudby oceňuje především lidovou tvorbu a klasiku. Oficiální česká rocková hudba je podle něj až na výjimky "horší než japonská". Pro hudební underground podle něj zatím bohužel v Praze chybí vhodný prostor. Coleman také na Česku kritizoval korupci a přetrvávající komunistické myšlení. "Skoro bych řekl, že Česká republika vstoupila do Evropské unie příliš brzy," poznamenal. Skupina Killing Joke letos připomene 27 let od svého vzniku při šňůře koncertů. Má začít v Londýně a pokračovat v Asii, na Blízkém východě, v USA a Austrálii a skončit téměř za rok na Novém Zélandě, kde Coleman nyní žije. "Budeme hrát hudbu z celé naší kariéry. V Sydney uvedeme v říjnu svá symfonická aranžmá," řekl Coleman. Na 70. léta, kdy postpunková kapela začínala, vzpomíná jako na dobu, kdy všichni bydleli jen pár ulic od sebe. Killing Joke si získali fanoušky drsným a temným rockem ovlivněným hudbou nastupující new wave i smyslem pro černý humor. "Ovlivnili jsme dvě generace. Jsme skutečný underground. Pokud snad máme nějaké hity, vznikly omylem," prohlásil Coleman. Petr Veber sih kš Cas| 13:12

Češi a Němci budou zkoušet nový trend v zimních sportech 10.2.2005

Zpravodajství ČTK str. 0 SD Divadelní ústav

mes spl

BERLÍN/PRAHA 10. února (zpravodajka ČTK) - Nově se rozvíjející zimní sport, takzvaný snowkiting, budou moci koncem února zhodnotit i obyvatelé české a německé strany Krušných hor. Snowboarder či lyžař je při něm zavěšen do tažného draka - kitu, kterým se nechá táhnout zasněženou plání. V příhraničním německém Oberwiesenthalu 23. února začíná první krušnohorská soutěž ve snowkitingu nazvaná Testival. Snowkiting se řadí mezi extrémní sporty. Když je silný vítr, dosáhne rychlost jízdy několika desítek kilometrů v hodině. V rámci Testivalu, který potrvá do 27. února, budou moci tento sport obdivovat přihlížející z české i z německé strany Krušných hor. Akci organizuje podle listu Sächsische Zeitung snowboardové centrum Burton Snowboardcenter v Oberwiesenthalu a jeho lektor Jörg Dittmann. Městečko se těší, že Testival přivítá jako čestného hosta třiadvacetiletého snowkitera Dominika Zimmermanna přezdívaného Bonsai. Na programu mimo jiné jsou snowboardové a snowkitové kurzy a bezpečnostní trénink. Nový sport si oblíbily desítky Čechů. Na Božím Daru v Krušných horách plachtí na lyžích či snowboardu denně pět až deset lidí. "Pokud je dobré počasí, zdvíhají se nadšenci do vzduchu a vyloženě si to užívají," řekl ČTK náčelník krušnohorské horské služby Rudolf Chlad. O plánovém závodě zatím neví. Výhodou snowkitingu je, že nejsou potřeba žádné lanovky ani sjezdovky, pouze zasněžené pláně. "Když se ale tito adrenalinoví sportovci vydají mezi lyžaře, kterých je tu nyní moře, je to opravdu nebezpečné," uvedl Chlad. Při dobrém větru se může člověk zdvihnout za plachtou až několik metrů nad zem. "Neumí-li dotyčný draka ovládat, může narazit do stromu," upozornil Chlad. Dodal ale, že zatím žádný vážný úraz ze snowkitingu v Krušných horách nezaznamenali. Snowkiting se v Čechách objevil před dvěma lety. Nadšenci již mají své kluby a pořádají závody. "Člověk nepotřebuje nic moc speciálního, stačí klasické lyže, carvingy nebo snowboard, dobrý sníh, vítr a drak. Kdo umí dobře lyžovat, naučí se snowkiting za hodinu," řekl Bedřich Smetana ze společnosti WS-SKI Rent, která disciplínu vyučuje. Sportovní draci připomínají padáky z paraglidingu. Nejmenší rozpětí křídel měří dva metry, největší až 18 metrů. Snowkiting se prý nejlépe provozuje na zamrzlých vodních plochách či rovných pláních. "Žádné ledovce či kopce. Stačí rovina, kde fouká. V Čechách se dobře lyžuje v Jizerských horách nebo v Peci pod Sněžkou v Plné znění zpráv


Krkonoších," uvedl. "Dříve se takto plachtilo na zasněžené přehradě Lipno," řekl ČTK Jindřich Holinger ze skiareálu Telnice na Ústecku. sd fir mik Cas| 07:24



Přehled zpráv

Recommend Documents