Přehled zpráv

Přehled zpráv 23.5.2014 - 26.5.2014 Pražské jaro Euro Pražské jaro s FOK ......................................................................................................................................... 3 26.5.2014 Euro str. 66 Light - pozvánky/společnost Pražské jaro  Haló noviny Pražské jaro nabízí příjemná překvapení ....................................................................................................... 3 24.5.2014 Haló noviny str. 4 Z kultury Pražské jaro  (the) Světové prvenství třiadvacetiletého fagotisty Jana Hudečka ....................................................................... 4 24.5.2014 Haló noviny str. 4 Z kultury Pražské jaro  Tomáš HEJZLAR Hospodářské noviny Schollův hlas je čistý, ale radioaktivní ........................................................................................................... 6 26.5.2014 Hospodářské noviny str. 17 Kultura Pražské jaro  Frank Kuznik Lidové noviny Alespoň dotek s velkým světem..................................................................................................................... 7 26.5.2014 Lidové noviny str. 8 Kultura Pražské jaro  JINDŘICH BÁLEK Mladá fronta DNES HLAS týdne ..................................................................................................................................................... 8 24.5.2014 Mladá fronta DNES str. 6 Scéna Pražské jaro  Věra Drápelová Šéfdirigentem byl Jakub Hrůša už ve čtyřiadvaceti ...................................................................................... 8 26.5.2014 Mladá fronta DNES str. 59 Příloha - Festival 13 měst Pražské jaro  (jasu) Plzeňský deník Muzikolog Miroslav Mrázek slaví v červnu pětaosmdesátiny ....................................................................... 9 26.5.2014 Plzeňský deník str. 74 Příloha - Kultura Pražské jaro  JIŘÍ BLAŽEK Právo Vídeňští filharmonikové oslavili Richarda Strausse .................................................................................... 10 24.5.2014 Právo str. 17 Kultura Pražské jaro  (VLA)

Přehled zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz | [email protected]

Pražský deník Dnešek v Praze.............................................................................................................................................. 10 26.5.2014 Pražský deník str. 2 Z metropole Pražské jaro  Týdeník Rozhlas DOPISY .......................................................................................................................................................... 11 26.5.2014 Týdeník Rozhlas str. 4 Názory Pražské jaro  Finále s hessenskými symfoniky ................................................................................................................. 12 26.5.2014 Týdeník Rozhlas str. 9 Nalaďte si Pražské jaro  (dh)

Přehled zpráv


Pražské jaro Euro

Pražské jaro s FOK 26.5.2014

Euro

str. 66 Light - pozvánky/společnost Pražské jaro

2. ČERVNA Před závěrem Pražského jara představí Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK jednu z dramaturgických perel festivalu. Pod taktovkou Vladimíra Válka zazní progresivní program spojujíci v první polovině dvě opomíjené české skladby 20. století a ve druhé části večera Richarda Wagnera s Bedřichem Smetanou. Nejprve bude uvedena skladba Double pro orchestr z roku 1969 od Luboše Fišera, známého spíše ? lmovou tvorbou. Následovat bude Koncert pro klavír a orchestr Jaroslava Ježka, autora komponujícího pro Osvobozené divadlo. Sólový part zahraje klavírista Tomáš Víšek. Předehra ke třetímu dějství opery Lohengrin Richarda Wagnera otevře prostor pro méně známé dílo Bedřicha Smetany Triumfální symfonii E dur. Mocný opus zpracovává Haydnův chorál Zachovej nám, Hospodine. Haló noviny

Pražské jaro nabízí příjemná překvapení 24.5.2014

Haló noviny str. 4 Z kultury (the) Pražské jaro

Na mnoha místech naší metropole – v koncertních sálech i na dalších místech - probíhá 69. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (PJ). Již jeho uplynulá první polovina svědčí o výrazném programovém i interpretačním zkvalitnění a nových pozitivních trendech. Dramaturgii pozitivně ovlivnil také letošní Rok české hudby. Nezapomenutelné zážitky přinesl hned zahajovací večer. Na skutečně reprezentativní výši přednesla Česká filharmonie pod neobyčejně dokonalým - promyšleným i podmanivým -vedením svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka jeden ze skvostů české národní hudby, cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Letošní provedení lze vnímat jako jedno z nejlepších v celé festivalové historii. Dařilo se však i v následujících dnech. Například recitál pěvce Adama Plachetky lze - zejména v části smetanovské - vnímat jako událost mimořádného významu, na čemž se ovšem svým špičkovým výkonem výrazně podílela také zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou Roberta Jindry. Podobných velmi hodnotných nabídek vskutku reprezentativní úrovně mohli návštěvníci vyslechnout více. K hvězdným okamžiků samozřejmě patřilo vystoupení slavných Vídeňských filharmoniků v čele s famózním Christophem Eschenbachem. Festival PJ se od loňského (tehdy dosti problémového) ročníku výrazně zkvalitnil. Jeho programové změny lze vítat jako kroky pozitivní i perspektivní. Překvapení jsme se ovšem dočkali také v rámci 66. ročníku Mezinárodní hudební soutěže PJ, zaměřené letos na výkony mladých perspektivních hobojistů a fagotistů. Výborně si vedli také dva naši finalisté (viz níže). Soutěž, jež se poprvé uskutečnila v květnu roku 1947, opětovně prokázala svou ojedinělost i trvale životnou svébytnost. Josef Suk a Křečovice Dlouholetým prezidentem PJ byl světoznámý houslista a renomovaný pedagog, národní umělec Josef Suk (1929 až 2011). Jeho výkony na PJ patřily k nejvýraznějším, podobně jako se na špičkovém pražském festivalu postupně představila galerie dalších legend houslového umění - například Yehudi Menuhin, Shlomo Mintz, Anne-Sophie Mutterová, David Oistrach, Ruggiero Ricci, Isaac Stern, Henryk Szeryng, Maxim Vengerov či letos v plném interpretačním lesku také Gidon Kremer. Ze Sukova podnětu se zrodila sympatická tradice uskutečňování každoročních detašovaných koncertů PJ ve středočeských Křečovicích na Benešovsku. Tam totiž rod Suků žil -včetně houslistova dědečka, stále nedoceněného skladatele i pedagoga Josefa Suka (1874 až 1935). Slavný vnuk tam pravidelně koncertoval Plné znění zpráv


nejen v době své vrcholné slávy, ale i po utlumení interpretačních aktivit. Sukovy výkony vždy patřily svou niterností hráčského projevu k citově nejpodmanivějším – a tudíž nezapomenutelným. Péčí vdovy po houslistovi, paní Marie Sukové, sympatická tradice nadále pokračuje. Letošní program PJ »Sukovy Křečovice« se uskuteční zítra (25. 5.) v 10.30 hodin. Vstup na koncert v křečovickém kostele sv. Lukáše bude opět zdarma. V podání předních současných interpretů tam zítra zazní kromě děl skladatele Suka známá díla houslistova praděda Antonína Dvořáka, dále tvorba Johanna Sebastiana Bacha, Bohuslava Matěje Černohorského či Jana Křtitele Vaňhala. Poselství Národní umělec Josef Suk zasílal čtenářům našeho deníku opakovaně své neformálně pojímané písemné zdravice. Nedlouho před svým skonem mi špičkový houslista světové pověsti zaslal obsáhlejší osobní dopis, v němž mj. uvedl: »Předně Vám chci, pane doktore, velice poděkovat za veškerou Vaši podporu Pražského jara, i za další Vaše činorodé aktivity. Osobně jsme se poprvé shledali tuším při zrodu knihy ‚Houslisté tří století’, kterou jste kdysi, před více než třiceti roky, připravoval k tisku ve vydavatelství Panton. I následně jsem Vaše snahy sledoval s neméně upřímným zájmem, například Váš přínos pro založení a činnost Společnosti Bohuslava Martinů. Jsem Vám vděčen za vše, co jste dlouhodobě činil také pro propagaci Pražského jara. Bylo toho v uplynulých desetiletích mnoho. Každá dobře myšlená připomínka totiž mohla mimořádným hudebním událostem vždy jen a jen prospívat.« Všeobecně uznávaný národní umělec Josef Suk se zájmem průběžně sledoval ohlasy PJ i v naší kulturní rubrice. V jisté krizové situaci se dokonce rovněž osobně zasadil, aby Haló noviny nebyly v souvislosti s PJ opomíjeny. »Samozřejmě sleduji i jiné Vaše texty, ať byly odvysílány v rozhlase nebo vycházely na stránkách deníků či v odborných časopisech. I když jste někdy volil kritičtější formulace, cítil jsem z nich vždy nejen Váš upřímný zájem, dokonce zanícení, ale také poučenou znalost. Děkuji Vám za to vše upřímně.« Zatímco pro recenzenty je doba konání PJ každoročním »maratonem« spojeným s popularizací festivalu, především s hodnocením koncertů, pro vrcholného představitele PJ Suka šlo – jak přiznal – nejen o velké časové vytížení, nýbrž současně také o mnoho nezapomenutelných dojmů. »Jsou spojeny i s mnoha osobními setkáními. K festivalu však především patří mé zážitky z koncertních sálů a jejich zázemí. Je to pro mne vždy příležitost k porovnávání vývoje u nás a ve světě, tedy i ke stálému poznávání,« uvedl houslista Suk. »Mnohé se sice od počátků PJ i jeho soutěže samozřejmě změnilo, ovšem to zásadní přetrvává. Je to krása hudby, její síla nás pozitivně ovlivňovat, zejména v době, kdy se kolem nás množí tolik negativních událostí všeho druhu a kdy lidé zapomínají být svou podstatou dobrými bytostmi. Právě hudba a její svět může ovlivňovat každého z nás, dokonce celé národy. Festival PJ se této myšlence po více než šest desetiletí nikdy nezpronevěřil. Plní mne to nadějí, že vše dobré přijmou také naši potomci, další generace posluchačů a interpretů. Hudba má totiž nepopsatelnou moc nás vnitřně obohacovat.« *** Festival Pražské jaro i jeho mezinárodní hudební soutěž jsou pro každého z nás, kteří se na dění jakkoliv podílíme, záležitost vždy velmi bezprostřední, takřka srdeční. Můžeme sice k ideálům festivalu i jeho soutěže přistupovat z jakýchkoliv hledisek a postojů, vždy nás však spojuje zájem o jejich udržení, zkvalitňování a svébytnost. Národní umělec Josef SUK Foto popis| Josef Suk společně s varhaníkem Alešem Bártou Foto popis| Z koncertu v křečovickém kostelíku Foto autor| FOTO – archiv

Světové prvenství třiadvacetiletého fagotisty Jana Hudečka 24.5.2014

Haló noviny

Tomáš HEJZLAR

str. 4 Z kultury Pražské jaro

Soutěž Pražského jara, na jejímž vzniku se spolupodílel také dirigent Rafael Kubelík (1914-1996), je u nás v posledním čtvrtstoletí bohužel mediálně zastíněna událostmi nesrovnatelně nicotnějšími. Ve světě je však trvale srovnávána například s moskevskou interpretační soutěží Čajkovského či s obdobně vysoce hodnocenou klavírní přehlídkou Chopinovou ve Varšavě. Zachovává si totiž stále vysokou interpretační úroveň. O to cennější je letošní trofej mladého fagotisty Jana Hudečka.

Plné znění zpráv


Dva favorité Do interpretační soutěže PJ se v obou oborech (hra na hoboj a fagot) letos přihlásilo celkem 295 účastníků z přibližně čtyř desítek států. Jde o patrný nárůst - loni jich bylo »jen« 134 z 28 zemí. V hobojové sekci se však letos na vrcholných místech žádný český soutěžící neumístil - do druhého kola z našich postoupila jen hobojistka Jana Kopicová. Naopak ze 111 přihlášených mladých fagotistů z 22 zemí se do finále probojovali dva naši zástupci: společně s vítězným třiadvacetiletým Janem Hudečkem také o tři roky mladší Michaela Špačková, jež obdržela čestné uznání poroty. Po loňském suverenním vítězství jednadvacetileté hornistky Kateřiny Javůrkové, jež je v současnosti členkou Pražské komorní filharmonie (PKF - Prague Philharmonia), také letošní úspěšné výsledky svědčí o dlouhodobě kvalitní - leč obvykle opomíjené - pedagogické přípravě talentů z našich hudebních učilišť. V roce 2015 se bude soutěžit v oborech flétna a klarinet. Názory Uznávaný fagotista a pedagog František Herman, bývalý člen České filharmonie a zakladatel souboru Collegium Musicum Pragense, výkony obou letošních českých finalistů hodnotí jako dokonalé. »Už samotná přítomnost soutěžících z mnoha zemí celého světa je povzbuzující. V současné komplikované době pokládám za významné, že se tu navzájem setkávají nejen jako snaživí a čestní soupeři, ale rovněž coby rozumní a sympatičtí lidé bez rozdílu svého původu,« uvedl letošní předseda mezinárodní poroty prof. Herman. V podobném duchu se vyjádřil také dlouholetý předseda stálé Soutěžní komise mezinárodní hudební soutěže PJ Jiří Hlaváč, jenž však letos vzhledem ke svému věku z tohoto postu dobrovolně odchází. »Jediným důvodem mého rozhodnutí je věk. V šestašedesáti letech již další perspektivu nenabízím,« poznamenal profesor Hlaváč. Při vyhlašování laureátů v Brožíkově síni pražské Staroměstské radnice řekl: »Nic neumí tolik oklamat jako úspěch. Soutěž Pražského jara se stala dlouhou cestou za pravdou. Rád bych zde připomněl myšlenku slavného atleta Emila Zátopka. Uvedl, že pro udržení trvalé úrovně je nezbytné začínat denně a stále znova, tedy čestně se vyrovnávat se soupeři. Laureátům samozřejmě přeji, aby se ani oni nebáli dlouhých tras také v umění a současně stále navazovali na dosavadní umělecký vývoj. Skvělé vítězství fagotisty Jana Hudečka může být příkladem i jeho nástupcům.« Hudečkův triumf Závěrečná kola fagotistů se konala ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Finalisté z České republiky, Itálie a Německa tu podali velmi vyrovnané výsledky. Zatímco dvacetiletá Michaela Špačková svůj výkon prodchla spíše něžnou elegancí v lahodné zvukové podobě, v Hudečkově projevu zaujala především všudypřítomná působivá muzikálnost a smysl pro celistvost pojetí přednesených kompozic společně s jemně tvořenými nuancemi ve výrazovosti. Tím se fagotista Hudeček odlišoval od svých soupeřů. Výkony tedy nezaložil jen na průkazných technických dispozicích, nýbrž se spíše orientoval na celkové vyznění skladeb. Znalci se ještě před konečným verdiktem poroty shodovali, že se jednalo o výkon pozoruhodný, ve srovnání s ostatními finalisty od samotného počátku patrně soustředěný, procítěný a prolnutý působivou kantilénou. »Pocit vítězství v tak veliké soutěži, jakou je Pražské jaro, je určitě silný -řekl bych, až nepopsatelný,« sdělil reportérovi naší redakce vzápětí po vítězství Jan Hudeček. »V průběhu soutěže samotné jsem si říkal, jestli stojí za to prožívat tolik napětí a přemýšlet nad tím, jestli postoupím do dalšího kola, či nikoliv. Teď už mohu říci, že za ten pocit vítězství to určitě stálo!« dodal šťastný laureát. Původní rozsáhlejší rozhovor s tímto nadějným fagotistou zveřejníme příště. *** Českobudějovický rodák Jan Hudeček (*13. srpna 1990) pochází z hudební rodiny. Hře na fagot se věnoval od šesti let ve třídě Zdeňka Halouna na českobudějovické Základní umělecké škole Bohuslava Jeremiáše. Už tehdy vyhrával v mnoha přehlídkách a soutěžích. Po absolvování českobudějovické konzervatoře se stal posluchačem pražské Hudební fakulty Akademie múzických umění. I nadále získával prvenství v mnoha soutěžích. Od prosince 2011 Hudeček působí jako sólofagotista v Orchestru Národního divadla v Praze. Foto popis| Letošní 66. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara přinesl v oboru hry na fagot sympatické – odborníky ovšem tušené – překvapení: sedmičlenná mezinárodní porota totiž přiřkla prvenství fagotistovi Janu Hudečkovi z pražské Akademie múzických umění. V kategorii hra na hoboj zvítězil šestadvacetiletý Francouz Johaness Grosso.



Foto popis| Jan Hudeček Foto popis| Michaela Špačková Foto autor| FOTO – archiv Pražského jara/ Zdeněk CHRAPEK Hospodářské noviny

Schollův hlas je čistý, ale radioaktivní 26.5.2014

Hospodářské noviny str. 17 Kultura Frank Kuznik Pražské jaro

Pražské jaro Co mají společného Henry Purcell, Beatles, mezinárodní vztahy a atomové zbraně? Přece Andrease Scholla, který ve středu v Rudolfinu po boku souboru Accademia Bizantina zazpívá na Pražském jaru. Krystalický kontratenor tohoto německého pěvce bývá označován za jeden z nejlepších na světě, už méně se ale ví, co všechno se jeho majiteli honí hlavou. Například vloni se Scholl zúčastnil natáčení alba Quarter to Six, které vytvořil izraelský crossoverový hudebník Idan Raichel. K písni nazvané In Stiller Nacht složil Raichel hudbu a Scholl německý text – a výsledkem byla první německy zpívaná popová píseň, kterou hrála izraelská rádia. „Poprvé jsem do Izraele přijel před šestnácti lety a překvapilo mě, jak jsou Izraelci vůči Němcům milí,“ vysvětlil HN Scholl, který je dnes ženatý s izraelskou klavíristkou a cembalistkou Tamar Halperinovou. „Rád jsem touto písní přispěl k tomu, abychom si byli ještě o něco blíž.“ První lekci v mezinárodních vztazích absolvoval Scholl ještě na vojně, když během studené války v Německu sloužil po boku amerických vojáků. Jeho jednotka pracovala s jadernými hlavicemi, které se Scholl naučil nejen převážet, ale dokonce musel i vědět, jak je odpálit či zničit v případě ruské invaze. „Zpětně vzato mi to přijde absurdní, protože ty rakety měly dolet zhruba sto kilometrů,“ vzpomíná. „Nedošlo nám, že kdybychom je odpálili, nikdo z nás by nepřežil.“ Hudbě se Scholl začal věnovat dlouho předtím. Díky rodinnému zázemí od sedmi let zpíval v chlapeckém sboru a z vojny přešel rovnou na Basilejskou školu staré hudby. Na doporučení dirigenta Williama Christieho pak v roce 1994 nahrál Händelova Mesiáše s ansámblem Les Arts Florissants, což odstartovalo jeho mezinárodní dráhu. Stará hudba si však nerozuměla se Schollovým koníčkem – elektronickým popem. „Už v osmdesátých letech jsem poslouchal spoustu italského diska, dále kapely Erasure a New Order nebo Howarda Jonese,“ vypočítává. „Dodnes si rád pustím dobrou elektroniku.“ V sedmnácti si Scholl koupil první syntetizátor a od té doby sbírá všechno možné: staré mikrofony či kamery, na které natáčí amatérské filmy, anebo nejrůznější vybavení, které s manželkou instalují ve svém domácím nahrávacím studiu. Tam natočili i píseň In Stiller Nacht. „Zrovna před chvílí jsem četl, jak ve studiu pracovali Beatles,“ říká. „Když si dnes člověk potřebuje zdvojit hlasovou linku, poslouží mu základní software. Beatles nic takového neměli, pročež museli použít několik magnetofonů, z nich své hlasy souběžně pustit a hned je nahrát do jedné společné stopy. Na svoji dobu byli neuvěřitelně inovativní,“ tvrdí Scholl. A stejně nápaditý byl podle něj i anglický barokní skladatel Henry Purcell. Za nahrávku jeho skladeb pro společnost Decca získal Scholl předloni cenu BBC. Podstatnou část repertoáru zazpívá ve středu i v Praze, kam se vrací po deseti letech. „Purcellova hudba má v sobě tolik emocí, že je nadčasová. Skladby jako Music for a While nebo Dido’s Lament, které budu zpívat, nezestárly,“ říká pěvec, podle kterého má baroko k pop-music blíž, než se může zdát. „Hit se pozná tak, že ho stačí slyšet jednou, a už ho nezapomenete. Purcell skládal přesně takové.“ Foto autor| Foto: Decca – James McMillan O autorovi| Frank Kuznik, mailto:[email protected]



Lidové noviny

Alespoň dotek s velkým světem 26.5.2014

Lidové noviny str. 8 Kultura Pražské jaro

JINDŘICH BÁLEK

Na Pražské jaro v uplynulých dnech zavítala očekávaná dvojice zahraničních orchestrů - Vídeňští filharmonikové a Bamberští symfonikové. Oba koncerty měly také atraktivní sólisty, klavíristu Lang Langa a sopranistku Violetu Urmanovou. Letošní hostování Vídeňských filharmoniků s dirigentem Christophem Eschenbachem bylo celé věnováno blížícímu se 150. výročí narození Richarda Strausse. Zazněly jeho tři nejslavnější orchestrální skladby a virtuózní Burleska s klavírem. A jako přídavek zahrál orchestr předehru k operetě Vídeňská krev Johanna Strausse a jednu žertovnou polku. Oba tito Straussové spolu sice nemají mnoho společného ani rodově, ani stylem kompozice, orchestr má ale k oběma mimořádný vztah. A dovede jim propůjčit zvukové kouzlo, které se po desetiletí pěstuje právě jen ve Vídni. Zvuk smyčcové skupiny je měkký a zářivě čistý, zvuk celého orchestru i ve velkém obsazení překvapivě průzračný až komorní. Úvodní Straussovy Metamorfózy zněly lehce a velmi meditativně, ač je to především tryzna za Německo tragicky poničené válkou, kterou rozpoutalo. Barvitý a vitruózně instrumentovaný Strauss přišel až po přestávce. Symfonické básně Don Juan a Enšpíglova šibalství nabídly přehlídku charakteristicky krásného orchestrálního zvuku, který přirozeně přecházel z tématu na téma a z drobných sól k velkým plochám. Pokud jde o vystoupení Lang Langa, mohli jsme sledovat, jak se i přes komplikovaný part Straussovy Burlesky přenesl s nenapodobitelnou lehkostí. Jako by to bylo celou dobu jen elegantní salonní muzicírování. Přidal ještě Chopinův Minutový valčík, pravda spíše v kvapíkovém tempu, a protože potlesk nebral konce, ještě drobnou skladbu, která připomínala spíše filmový soundtrack. Vlastně těžko říct, jestli ovace byly vyvolány bezprostředním zážitkem, anebo tím, že ho všichni považují za superstar. Lang Lang je při hře zcela soustředěn na hudbu a jako by ho celá ta sláva pronásledovala jen tak mimochodem. O to větší obavy vždycky máme, jestli ustojí dlouhodobý tlak své planetární slávy -a s jistou úlevou při hře slyšíme, že hudba je pro něj pořád ještě na prvnímmístě. Program byl vděčný a svým způsobem až příliš zájezdový. Jistě bychom rádi slyšeli Vídeňské filharmoniky i v osobitějším projektu -ale to je v současnosti mimo možnosti všech našich pořadatelů. V posledních letech jsme slyšeli na Pražském jaru Vídeňské filharmoniky třikrát. Jejich vystoupení je pokaždé ostře sledováno, protože nejprestižnější a nejdražší orchestr s tolika slavnými nahrávkami prostě musí nabídnout to nejlepší. A minulá vystoupení byla přes všechny kvality poznamenána pocitem, že pro slavný orchestr je Praha jednou z mnoha zastávek. Letos byla atmosféra bezprostřednější a bylo to také poprvé, kdy Vídeňští filhamonikové přidávali -což je sympatické gesto. A přidali přesně to, co umějí jenom oni. Nenapodobitelnou vídeňskou líbeznost a hráčské mistrovství. Koncert končil po půl jedenácté a nesporně byl dotekem s velkým hudebním světem. Až příliš nadšené publikum Po čtvrtečním vystoupení Vídeňských filharmoniků hostovali v sobotu na Pražském jaru Bamberští symfonikové se svým šéfem Jonathanem Nottem. Z jubilujícího Richarda Strausse hráli atraktivní výběr písní s doprovodem orchestru a po pauze Mahlerovu První symfonii. Straussovy písně jsou hezkým příkladem pozdního romantismu, jsou spíše o náladě než o výrazných melodiích. Slyšetměkký a homogenní zvuk orchestru bylo ovšem stejně krásné jako hlas sólistky, ale velký nosný hlasViolety Urmanové se dovedl prosadit i přes zvuk velkého orchestru. Provedení Mahlerovy symfonie mělo v sobě mnoho ze slovanské vřelosti, kterou máme tendenci německýmorchestrům upírat. Bamberští symfonikové o sobě neříkají, že jsou absolutní světová špička, z jejich vystoupení si ale člověk uvědomí, kolik velmi dobrých orchestrů jezdí po světě a odvádí naprosto špičkové výkony. Laťka stojí celkově nesmírně vysoko a rozdíly mezi velmi dobrými a nejlepšími jsou překvapivě malé. Hosty z Bamberku ovšem těžko přesvědčíme, že Praha má své vzdělané a náročné publikum, jestliže se na jejich koncertě nadšenecky tleskalo po každé písni a každé větě symfonie. Právě tento úkaz je daní za vysoké vstupné. Vedle těchto dvou orchestrů je letos na Pražském jaru excelentně zastoupena stará hudba. V posledním týdnu očekáváme Andrease Scholla i Hilliard Ensemble. A řadu skvěle zahájil už Freiburský barokní orchestr vzorovým provedením Bachových Braniborských koncertů. Ale také Collegium Marianum provedením Zelenkových Lamentací. U některých souborů se zkrátka nemusí moc spekulovat nad dramaturgií, stačí je nechat zahrát to, v čem jsou prostě nejlepší. Osobitého ducha pak musí dodat festivalu celková atmosféra a jeho publikum. A je otázka, jestli ho v Praze ještě máme. Foto popis| Došlo i na přídavek. Čínský klavírista Lang Lang vystoupil 22. května s Vídeňskými filharmoniky v pražském Obecním domě. Vlevo je dirigent Christoph Eschenbach.



Foto autor| FOTO ČTK O autorovi| JINDŘICH BÁLEK, Autor je redaktorem ČRo Mladá fronta DNES

HLAS týdne 24.5.2014

Mladá fronta DNES str. 6 Scéna Věra Drápelová Pražské jaro

Vedle světových pěveckých hvězd hostuje na letošním Pražském jaru také domácí špička. Kromě Simony Šaturové, která vystoupí s recitálem, je to především Ivan Kusnjer. Ve čtvrtek 29. května bude jedním ze sólistů koncertu PKF-Prague Philharmonia, na jehož programu bude i Dvořákova kantáta Svatební košile. Náš přední barytonista přednese pod taktovkou Jakuba Hrůši part vypravěče. Kusnjerova spolehlivá technika a nezaměnitelná barva jeho hlasu v koncertním repertoáru vždy vynikaly. Dokazuje to i jeho diskografie, v níž najdeme hned tři nahrávky Dvořákova zhudebnění této Erbenovy balady. Foto popis|

Šéfdirigentem byl Jakub Hrůša už ve čtyřiadvaceti 26.5.2014

Mladá fronta DNES (jasu)

str. 59 Příloha - Festival 13 měst Pražské jaro

Hudební svět o něm velice dobře ví. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupí hned při zahajovacím koncertu 3. června v Domě kultury ve Žďáru nad Sázavou. Pod jeho taktovkou zahraje totiž PKF - Prague Philharmonia hudbu Antonína Dvořáka ke třem básním Karla Jaromíra Erbena. Vodníka, Holoubka a Polednici bude zároveň recitovat fenomenální herečka i vynikající operní zpěvačka Soňa Červená. Hvězdný mladík O kom je řeč? O jednom z nejvýraznějších dirigentů mladé generace Jakubu Hrůšovi, letos třiatřicetiletém brněnském rodákovi, kterého uznávaný časopis Gramophone označil už před třemi lety za jednoho ze „světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost“. Absolvent Akademie múzických umění v Praze studoval kromě jiných u dirigenta Jiřího Bělohlávka, zakladatele orchestru PKF – Prague Philharmonia, jehož je momentálně právě talentovaný Jakub Hrůša šéfdirigentem. Není to jeho první takový post. Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně vedl už před devíti lety, tedy jako čtyřiadvacetiletý, pak se stal asistentem šéfdirigenta Orchestre Philharmonique de Radio France. Dnes je také hudebním ředitelem už osmdesát let trvajícího prestižního anglického festivalu Glyndebourne on Tour a hlavním hostujícím dirigentem Tokijského metropolitního symfonického orchestru. Uznávané nahrávky Na výčet významných světových orchestrů, s nimiž mladý dirigent vystoupil, by tento článek stačil jen stěží. Stejně jako na kompletní seznam jeho účasti na prestižních festivalech celého světa. Pro ilustraci dodejme, že v roce 2010 zahájil s PKF festival Pražské jaro jako druhý nejmladší dirigent v celé jeho historii. Jakub Hrůša je i uznávaným dirigentem oper. V Glyndebourne dirigoval třeba Carmen, Dona Giovanniho, Bohému či Rusalku, v Národním divadle v Praze Příhody lišky Bystroušky a Rusalku, další opery nastudoval v Hongkongu či v Královském dánském divadle v Kodani, kde se v roce 2011 stal designovaným hudebním ředitelem, ale sám kvůli koncepčním neshodám se zdejší administrativou do roka rezignoval. Jeho nahrávky na kompaktních discích vyvolávají velmi kladné kritiky, nejlepší snad živě dirigovaná Smetanova Má vlast z Pražského jara 2010. Nahrál ji s PKF, s nímž jej i letos čekají četná zahraniční turné. Foto popis| Rodák z Brna Jakub Hrůša je dnes velmi uznávaný. Foto autor| Foto: archiv



Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Vysočina Plzeňský deník

Muzikolog Miroslav Mrázek slaví v červnu pětaosmdesátiny 26.5.2014

Plzeňský deník JIŘÍ BLAŽEK

str. 74 Příloha - Kultura Pražské jaro

JUBILEUM Miroslav Mrázek, plzeňský rodák, hudební pedagog, publicista, muzikolog, sbormistr a varhaník, oslaví 29. června 85. narozeniny. Blízko k hudbě měl už od dětství. Jako sextán Masarykova gymnázia v Plzni vedl studentský sbor a o rok později i chrámový sbor u redemptoristů na Chodském náměstí v Plzni. Ve studiu hudby pokračoval na Pedagogické fakultě UK v Plzni a v Praze. Už tehdy si vzal k srdci slova svého milovaného pedagoga, univerzitního profesora Josefa Plavce, který studentům říkal: „Jen učit nestačí, je třeba být i aktivním hudebníkem, vědcem a publicistou.“ Miroslav Mrázek skutečně pak po celý život nejen hudbu vyučoval a provozoval, ale i o ní psal a dosud píše, stále je i občasným recenzentem našeho Deníku. Svou učitelskou dráhu začal v roce 1953 na Pedagogické škole v Karlových Varech. Následujícího roku byl povolán na Vyšší pedagogickou školu, později Pedagogickou fakultu v Plzni. Dnes patří k posledním žijícím pamětníkům jejího vzniku. Současně působil i jako sbormistr Vysokoškolského uměleckého souboru, kde úzce spolupracoval s hudebním skladatelem Tomášem Sakem. Jako vysokoškolský pedagog napsal mimo dvojí skripta i řadu studií, článků a publikací. Po téměř devatenácti letech působení na fakultě byl v době normalizace pro své zaměření na duchovní hudbu a nekonformní postoje propuštěn a dva roky zůstal bez zaměstnání. Až na zásah prezidentské kanceláře Ludvíka Svobody se uchytil jako výpomocný učitel hudby na lidových školách umění v okolí Plzně. Působil i jako vychovatel v Domovech mládeže v Plzni, kde založil z ubytovaných konzervatoristů komorní hudební soubor. Od září roku 1980 mohl až do odchodu do důchodu v roce 1989 opět vyučovat hudební předměty na Střední pedagogické škole ve Stříbře, kde vychoval celou řadu budoucích pedagogů. V té době, kdy z politických důvodů nemohl publikovat, se soustředil na svou druhouzálibu– nařízenísborovýchtěles. Tak se stalo, že v letech 1979 až 1987 byl sbormistrem plzeňského smíšeného sboru Smetana. Ve Stříbře pak vedl až do roku 1989 ženský pěvecký sbor Vlasta. Doktor Miroslav Mrázek však působil také téměř 20 let i jako varhaník v kostele Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí v Plzni. Hudebně tam doprovázel i celou řadu profesionálních pěvců a instrumentalistů plzeňského divadla. Jen namátkou jmenujme sopranistku Lilku Ročákovou, tenoristy Jana Jandu, Jana Adamce, basbarytonistu Karla Křemenáka a mnohé jiné. Od roku 2002 byl Miroslav Mrázek uměleckým vedoucím Plzeňského vokálního tria při Centru Karla Klostermanna. A kterého ze skladatelů má Miroslav Mrázek nejraději? „Bedřicha Smetanu,“ říká rozhodně a dodává: „Na téma Bedřich Smetana – pedagog jsem napsal svou dizertační práci, která je uložena ve Smetanově muzeu v Praze. I letos jsem si s chutí vyslechl při zahajovacím koncertě Pražského jara jeho Mou vlast, toto ojedinělé dílo ve světové hudební literatuře. Ač tvořené za naprosté autorovy hluchoty, nemá jediné slabé, prázdné či zbytečné místo. V tom spatřuji Smetanovu genialitu.“ Zdravotní stav doktora Miroslava Mrázka a jeho občasné dlouhodobé pobyty v nemocnici mu dnes už nedovolují vydat se častěji do koncertních síní, kde ho posluchači vždy snadno poznají podle poznámkového sešitu a tužky v ruce. Sám k tomu říká: „Snažím se, pokud mně síly stačí, alespoň zpovzdálí sledovat hudební dění kolem sebe a podle možností o něm pak písemně referovat či spíše uplatňovat své hojné a nesnadno posbírané hudební prožitky a zkušenosti.“ Foto popis| JUBILANT MIROSLAV MRÁZEK byl při jednom z koncertů, které recenzoval, zachycen s hudebním Triem Siraels. Foto autor| Foto: Jiří Blažek O autorovi| JIŘÍ BLAŽEK (autor je redaktorem ČRo Plzeň) Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Domažlický deník; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Chebský deník; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Karlovarský deník; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Klatovský deník; Příloha - Kultura; 74



Publikováno| Rokycanský deník; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Sokolovský deník; Příloha - Kultura; 74 Publikováno| Tachovský deník; Příloha - Kultura; 74 ID| 4abd0904-4b24-47fb-a8e5-607cd901dba5 Právo

Vídeňští filharmonikové oslavili Richarda Strausse 24.5.2014

Právo str. 17 Kultura Pražské jaro

(VLA)

Vrcholem druhého týdne festivalu Pražské jaro se stal koncert Vídeňských filharmoniků, třetí v historii festivalu. Hostování předního světového orchestru je vždy událostí, a tak nikoho nepřekvapilo, že čtvrteční koncert ve Smetanově síni Obecního domu byl vyprodán. Částečně i proto, že jako sólista večera vystoupil čínský klavírista Lang Lang, hudební ikona a mediální hvězda. Pod vedením německého dirigenta Christopha Eschenbacha připravili „Vídeňáci“ v roce 150. výročí narození Richarda Strausse zcela straussovský program. Opřeli ho o dvě nejslavnější Straussovy symfonické básně Don Juan a Enšpíglova šibalství. Nicméně v úvodu zazněly dvě skladby z raného i závěrečného období skladatele. Vlastní život rekapitulující meditativní Metamorfózy pouze pro smyčce prokázaly světovou úroveň orchestru. Následující Burleska pro klavír d moll zdůraznila žert a hravost a dala čínskému pianistovi šanci prokázat jeho virtuozitu. Lang Lang pak ještě přidal dvě věci, v neuvěřitelném tempu zahraný Chopinův Minutový valčík a filmovou melodii Michela Legranda. Po přestávce si dirigent v obou nejhranějších básních skladatele pomohl i pozměněným uspořádáním orchestru. Dojem z baladického Dona Juana a nespoutaného Enšpígla byl i díky skvělým sólům dalších skupin orchestru vynikající. Pražský deník

Dnešek v Praze 26.5.2014

Pražský deník str. 2 Z metropole Pražské jaro

13:00 Zasedání zastupitelstva Prahy 10 v prvním patře budovy B v ulici Vršovická 68. Zastupitelé se budou zabývat koupí Ďolíčku, tedy stadionu, kde hraje svá utkání fotbalový klub Bohemians 1905. Zastupitelé mají jednat také o stavbě nové radnice. 17:00 Zahájení Literárního výletu 19 v Rakouském kulturním fóru na Jungmannově náměstí 18. Pokračovat bude v 18.15 Společnost Franze Kafky (Široká 14, Praha 1), 19.20 Vojenský historický ústav Praha (U Památníku 2, Praha 3), 20.10, Havlíčkovo nám. (Praha 3), 20.50 Památník národního písemnictví (Strahovské nádvoří. 1) a končí ve 21.15 v Klášterním pivovaru Strahov. 18:00 Veřejná prezentace dílen ze ZŠ Havlíčkovo náměstí a ZŠ Jarov Praha 3 v divadlu PONEC, která probíhá v rámci projektu Tanec školám. 19:00 Zahájení výstavy akvarelů Heleny Slavíkové v Hradčanské galerii Josefa Kalouska na Hradčanském náměstí 12 při příležitosti jejích 90. narozenin. Výstava potrvá do 12. července. 20:00 Koncert německé houslistky Julie Fischerové v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro v Rudolfinu. Region| Střední Čechy



Týdeník Rozhlas

DOPISY 26.5.2014

Týdeník Rozhlas str. 4 Názory Pražské jaro

Redakce si vyhrazuje právo na úpravu čtenářských a posluchačských ohlasů. Ne se všemi stanovisky se redakce ztotožňuje. K ROZHLASU V časech dobrých i zlých Rádio mám stále stejně rád jako noviny a ani mladší médium v podobě televize nemůže můj zájem o tento nádherný sdělovací prostředek ohrozit. Pro dokonalé vnímání života jsou uši skoro tak důležité jako oči. Myslím si, že postupem stáří nabývá rozhlas pro člověka stále víc na významu, protože mi utkví v paměti víc slova z dávné minulosti. Stále mi například v uších zní vtipné dialogy pánů V+W nebo humorné výstupy brněnské dvojice Ko Ko - Konupky a Kosiny. Nebo jak nevzpomenout na vzrušenou atmosféru kolem Pražského povstání, kdy by byla nepřítomnost rozhlasu nemyslitelná. I později, v roce 1968 nebo 1989, jsme byli s vysíláním rozhlasu přímo srostlí. A jak si pak nevzpomenout na temné časy našich dějin, kdy zahraniční rádio povzbuzovalo i posilovalo naděje v šťastný konec stávající mizerie. V brněnském rozhlase se „uhnízdila" chvályhodná tradice „rozhovorovatelů". V každém údobí se takový šťastný spojovací článek mezi rozhlasem a posluchačem objeví -v přítomnosti si rozumíme kupříkladu s Josefem Veselým. Svou roli sehrál rozhlas i ve vězení. Vzpomínám na dávnou příhodu v jáchymovském uranovém dole Eliáš, kde pobýval známý rozhlasák Zdeněk Mančal. Byl to zajímavý den: dopoledne nám promítali filmový týdeník z Pražského povstání, kdy bdělé místní cenzuře uniklo, že tentýž hlasatel z Pražského povstání v Praze v důstojnické uniformě je mezi námi v trestaneckém mundúru coby politický vězeň. K dovršení této tragikomedie jsme slyšeli hlas téhož Mančala večer z rozhlasu z Čapkovy R. U. R. Snad bude moje zmínka o této příhodě užitečná pro generaci, pro kterou je novinka, že ne všichni bojovníci za svobodu se dočkali vděku od téhož národa. Rozhlas budiž pochválen - provází nás věrně v časech dobrých i nepříznivých. Jan Roman, Brno Budu hrát na „vilolončelon" Své posluchače vyzvala stanice Vltava, ať napíšou dojmy, které v nich vyvolal poslech interpretační soutěže Pražského jara. Sledovali jsem na internetu obě části soutěže s dětmi - tříletým Petrem a osmiletým Sašou (dvanáctiletý Jirka se nenechal vyrušit od lega). Petr na začátku tvrdil, že až bude velký, bude hrát na „vilolončelon", později už k tomuto plánu přidal 1 hoboj. Mým favoritem byl Brazilec Ricardo, Sašovým Francouz Phillipe. Nemáme ve zvyku fandit hokejistům, zato u těchto muzikantů jsme si to užili! Eva Pleskotové, Praha K TÝDENÍKU Moje vzpomínky na Františka Kovaříčka Nedá mi to, abych nepoděkovala za článek k nedožitému jubileu skladatele a pedagoga Františka Kovaříčka (TR 21/2014). Udělal mi radost a vyvolal ve mně řadu milých vzpomínek. Poznala jsem Františka Kovaříčka v roce 1982, kdy jsem po vysoké škole nastoupila v tehdejší Státní vědecké knihovně Maxima Gorkého v Ústí nad Labem a dostala za úkol vést ústeckou pobočku Hudební mládeže (HM). Začala jsem jezdit společně s našimi členy na všechny akce HM, zapojovali jsme se aktivně a já jsem byla zvolena do výboru HM, jehož byl František Kovaříček předsedou. Tak jsme se setkávali častěji a měli možnost spolu více rozmlouvat. Ve výboru jsem pracovala téměř deset let. Na jedné přehlídce klubových pořadů v Líšně u Benešova mě František Kovaříček zaslechl, jak nadšeně mluvím o hře kytaristy Vladimíra Mikulky. S úsměvem ke mně přišel a povídá: „Některé tvé názory jsou velmi svérázné, ale zajímavé. Nechceš, natočíme to do rádia." Natočili jsme na magnetofon rozhovor asi dvacetiminutový, ale nikdy se nevysílal. Vladimír Mikulka totiž za pár dní emigroval. František Kovaříček byl shovívavý k nám mladým, ale zároveň i přísný. V polovině osmdesátých let televize natáčela a vysílala pořady o činnosti poboček Hudební mládeže. Jeden z nich se natáčel i v Ústí nad



Labem. Jenže bohužel o jarních prázdninách, kdy všechny ústecké školy byly povinně v přírodě, a proto přišlo na natáčení málo mladých lidí. To jsem to od pana profesora schytala, že jsem vše nezařídila lépe! Zlobit se ale dlouho nedovedl. PhDr. Marie Vacová, Bílovice nad Svitavou

Finále s hessenskými symfoniky 26.5.2014

Týdeník Rozhlas str. 9 Nalaďte si (dh) Pražské jaro

Závěrečný koncert letošního Pražské jara, který Vltava přenáší živě, byl svěřen Symfonickému orchestru Hessenského rozhlasu z Frankfurtu nad Mohanem. Je třetím nejstarším rozhlasovým hudebním tělesem v Německu, jeho historie sahá do konce dvacátých let minulého století. Prvním dirigentem byl v letech 1929 až 1937 Hans Rosbaud. Zasloužil se o utváření specifického profilu tělesa s dramaturgií postavenou nejen na klasickém, ale také soudobém repertoáru. Slibně se rozvíjející aktivity orchestru přerušila válka, a tak se po jejím skončení zasadila řada významných hudebních osobností o znovuoživení jeho činnosti. Důležité bylo v šedesátých letech působení amerického dirigenta Deana Dixona a hned následující předlouhá perioda Eliahu Inbala. Ten stál v čele orchestru v letech 1961 až 1990. Byla to éra velice úspěšná, během níž se orchestr stal mezinárodně uznávaným tělesem, objevujícím se na prestižních evropských pódiích. Mnohokrát získaly ocenění i studiové nahrávky orchestru - například komplet Brucknerových symfonií. Následovalo období Dmitrije Kitajenka, kterého vystřídal opět Američan -Hugh Wolff. Od roku 2006 stojí v čele orchestru příslušník významné dirigentské rodiny estonského původu Paavo Jarvi. Právě s touto sezonou jeho angažmá u orchestru končí, nástupcem bude sedmatřicetiletý kolumbijský dirigent Andrés Orozco-Estrada. Velká očekávání jsou spojena s vystoupením sólistky večera, půvabné Hilary Hahn. Cíleně vedená kariéra letos pětatřicetileté houslistky začala v raném dětském věku. V deseti letech byla přijata na prestižní Curtisův hudební institut ve Filadelfii, o šest let později začala vystupovat s významnými světovými orchestry. Je držitelkou dvou cen Grammy. Ačkoli většina jejích vystoupení je spojena s klasickým repertoárem, s oblibou využívá i příležitostí k interpretaci moderní hudby. V Praze přednese Houslový koncert D dur Johannesa Brahmse, ve druhé polovině večera zazní v provedení Symfonického orchestru Hessenského rozhlasu Symfonie č. 8 G dur Anglická Antonína Dvořáka. *** Úterý 3. června, ČRo Vltava, 20.00 Foto popis| Velká očekávání jsou spojena s vystoupením sólistky večera, půvabné Hilary Hahn



Přehled zpráv

Recommend Documents