Přehled zpráv

Přehled zpráv 5.6.2014 - 6.6.2014 MÚ Česká Lípa Blesk Auta mění častěji než barvu vlasů! ...................................................................................................................... 3 6.6.2014 Blesk str. 16 Společnost MÚ Česká Lípa  (dv) Českolipský deník Prezident přijel. Zatím nanečisto .......................................................................................................................... 3 6.6.2014 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  Primář pediatrie z Lípy: „Medicína postupuje příliš rychle. Posouváme biologické hranice.“ ..................... 3 6.6.2014 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  MICHAEL POLÁK Účet za stěhování, které se (zatím) nekoná: 7 milionů ...................................................................................... 6 6.6.2014 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  ZDENĚK KRAUS Vítání jara v Království .......................................................................................................................................... 7 6.6.2014 Českolipský deník str. 8 U nás doma MÚ Česká Lípa  Pavel Březina Zákupy – 120 minut v květnu 2014 ....................................................................................................................... 8 6.6.2014 Českolipský deník str. 8 U nás doma MÚ Česká Lípa  Egon Wiener ČRo Sever Seniorům na Českolipsku pomáhá speciální tísňová linka............................................................................... 8 5.6.2014 ČRo Sever str. 1 15:40 Informace ze severu Čech MÚ Česká Lípa  Forbes Česko PETR A PAVEL .....................................................................................................................................................10 5.6.2014 Forbes Česko str. 18 Forbes/Focus MÚ Česká Lípa  Jiří Nádoba, Jaroslav Mašek Liberecký deník Ochranka předem nacvičovala pondělní příjezd prezidenta ...........................................................................15 6.6.2014 Liberecký deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  DAVID MODRÝ, JANA ŠVECOVÁ Z programu třídenní návštěvy prezidenta Miloše Zemana v kraji ...................................................................16 6.6.2014 Liberecký deník str. 2 Liberecko MÚ Česká Lípa  (red)

Přehled zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz | [email protected]

Litoměřický deník Funky Dangers prožili nejúspěšnější sezónu ...................................................................................................16 6.6.2014 Litoměřický deník str. 8 U nás doma MÚ Česká Lípa  Funky Dangers Mladá fronta DNES Chocová chce doma v Lípě překonat rekordy ..................................................................................................17 6.6.2014 Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  (sed) Muž se strážníkům v hospodě prokázal pasem plným malůvek ....................................................................17 6.6.2014 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  (jan) Zeměměřič Církevní restituce: v evidenci je zmatek? .........................................................................................................18 5.6.2014 Zeměměřič str. 14 Pohled MÚ Česká Lípa  redakce Zpravodajství ČTK Liberecký kraj se odvolá proti zrušení tendru na dopravu ÚOHS ..................................................................20 5.6.2014 Zpravodajství ČTK str. 0 dli pol MÚ Česká Lípa  ivc

Přehled zpráv


MÚ Česká Lípa Blesk

Auta mění častěji než barvu vlasů! 6.6.2014

Blesk str. 16 Společnost MÚ Česká Lípa

(dv)

Marnivá Něrgešová ČESKÁ LÍPA – Každé dva roky si kupuje nové auto! Proč to moderátorka VIP zpráv na Primě Laďka Něrgešová (38) dělá? A kde na to bere? Vozy prý střídá kvůli barvě! „Stejně jako v šatníku, tam taky obměňujete barvy. Teď mám konkrétně bílé auto,“ říká moderátorka. Prý ale není zase až tak bohatá, jak to může vypadat a nakupuje ojetiny. „Mám člověka, který se mi o auta stará, je to znalec. Kupuju si tak tři čtyři roky ojeté,“ dodala Něrgešová při natáčení pořadu Autosalon. Tam ji ale přešel humor, když chtěla vystoupit během divoké jízdy. Jak to zvládla, uvidíte už zítra v 8:50 na Primě. Foto popis| Laďku přešel za volantem úsměv. Foto popis| Moderátorka si zkusila driftování neboli jízdu smykem. Českolipský deník

Prezident přijel. Zatím nanečisto 6.6.2014

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

NEJVYŠŠÍ „ŠAJBY“ včera na náměstí v České Lípě připravovaly příjezd prezidenta republiky Miloše Zemana. Harmonogram postupně procházel šéf krajského policejního ředitelství Vladislav Husák, hejtmanův sekretář Josef Chýle, starostka České Lípy Hana Moudrá i šéf okresního policejního ředitelství Petr Rajt. V rukou měli i kterých nechyběly mapy, ale i fotografie jednotlivých míst, na kterých se prezident objeví. Bylo možné zahlédnout vyfocené prostranství před Crystalexem i českolipské náměstí. „Je to klasická příprava bezpečnostních opatření,“ potvrdila Jana Světlá, policejní mluvčí. Foto autor| Foto: Deník/M. Polák Region| Severní Čechy

Primář pediatrie z Lípy: „Medicína postupuje příliš rychle. Posouváme biologické hranice.“ 6.6.2014

Českolipský deník str. 3 Českolipsko MICHAEL POLÁK MÚ Česká Lípa

ROZHOVOR S JOSEFEM GUTEM O TOM, ŽE POKROKY V MEDICÍNĚ MAJÍ SVŮJ RUB I HRANICE, A TAKÉ O TOM, ŽE ŽENSKÁ DĚLOHA ZŮSTÁVÁ NENAHRADITELNÁ Česká Lípa – Jeho primářský pokoj je jako pracovna vědce. Na stole, na okenním parapetu i na zemi má roztažené knihy, domácí i zahraniční odborné časopisy nebo jen nakopírované články z nich. Pokud by někdo hledal knižně shrnuté veškeré vědomosti o pediatrii a jejích jednotlivých oborech, mohl by začít třeba právě tady. U Josefa Guta, primáře pediatrie v České Lípě. Když jsem šel za ním, věděl jsem, že si jeho práce všimly i domácí mainstreamové časopisy a zařadily ho mezi nejvěhlasnější pediatry v Česku.

Plné znění zpráv


Plánovaný rozhovor se známým lékařem se ale během svého vzniku podstatně měnil. Kromě primáře a pediatra jsem měl najednou před sebou v jednu chvíli i vědce, v další moment filozofa a nakonec i běžného člověka. Toto je tedy Josef Gut v několika formách, ale obsahově vždy poutavě, zajímavě a k zamyšlení. * Pane primáři, někde jsem si přečetl, že jako lékař působíte od roku 1982. Celou dobu tady v České Lípě? V roce 1982 jsem promoval a nastoupil jsem sem. Původně jsem ale nechtěl, neměl jsem to v plánu. Ale znal jsem Vráťu Hadravu mladšího, spolu jsme dělali sanitáře v Motole a Vráťa říkal, že jeho otec v České Lípě primářuje a potřeboval by nějaké mladé lékaře. Jeho nabídka mě zaujala a vyrazil jsem sem na výlet z Prahy. Nikdy jsem předtím v Lípě nebyl. Ačkoli už stála nová nemocnice, tak dětské oddělení zůstávalo jako poslední v staré budově pod Holákem, kam jsem se byl podívat. Budova byla stará, ale přívětivá, stejně jako personál a hlavně primář, který na mě udělal velmi dobrý dojem vlídného a vzdělaného člověka. A odpoledne jsme se vydali s Vratislavem do Pekla na běžky. Zimní pekelská krajina se mně moc líbila. Tak jsme se tenkrát rozhodli jít do Lípy, i když už jsme měli rozjednané místo v Jablonci nad Nisou a v Jindřichově Hradci. Vědecká kariéra na klinikách mě sice trochu lákala, ale já jsem do Prahy nechtěl. Tenkrát na klinikách mohli stejně skončit v podstatě jenom straníci nebo lidi s protekcí. Takže jsem věděl, že musím odejít mimo Prahu a také jsem věděl, že v Praze bych musel bydlet v paneláku. To byla pro mě dost hrozivá představa. Historickou Prahu, kterou mám křížem krážem prochozenou, mám rád, ale pocházím z vesnice a bylo pro mě těžko představitelné bydlet na sídlišti. * Odkud tedy jste? Z Litoměřicka. Jsem z malé vesnice. V zásadě vesnický člověk. * Tohle tvrzení je docela legrační v určitém kontextu. Časopis Týden Vás před čtyřmi lety zařadil mezi 10 nejlepších pediatrů v ČR. Přičemž pět lidí z této desítky pocházelo z velkých fakultních nemocnic v Praze, dva byli z Hradce Králové a po jednom z Brna a Olomouce. Vás zařadili hned na třetí místo jako zástupce České Lípy. Dá se pediatrie na téhle vysoké úrovni dělat i tady v Lípě? Přijde mi to, jako kdyby fotbalista chtěl hrát za reprezentaci, ale kopal by jen B třídu v Novém Boru. Jasně, ale trochu ten příměr kulhá. Když chce dělat člověk takzvanou velkou vědu, dneska už ji nemůže dělat z okresu. To nejde, na to potřebujete podmínky a týmovou práci. Dneska se věci nedělají jako oneman show. Takže po téhle stránce určitě ne, ale jinak tvrdím, že dobrá medicína se dá dělat všude. * Nikdy Vás nelákalo pracovat v nějaké větší fakultní nemocnici, právě i z těch vědeckých důvodů? Nabídky jsem měl opakovaně, pak už mi byly dávány i s určitou výčitkou. Ale tehdy jsme měli malé děti a pro rodinu by to znamenalo určitý diskomfort. Protože v Praze zázemí nemáme, museli bychom se nastěhovat na nějaké velké sídliště. Zpočátku jsme tady rok bydleli na Špičáku v paneláku a pro mě to bylo neradostné období. Jak už jsem říkal, jsem z malé vesnice. Svého rozhodnutí nelituji. Zvláště v posledních letech si stále víc uvědomuji, že hektické tempo klinických pracovišť a rivalita mně nevyhovuje. S tím také souvisí to, že ve mně sílí pocit, že medicína jde hodně rychle dopředu, až moc rychle a někdy už jsem skeptický z řady nových věcí. Nevím, jestli je všechno dobře, co děláme. Jestli máme – obecně v těch medicínských podmínkách – dělat všechno, co umíme. * Můžete uvést nějaké případy z pediatrie? V čem pediatrie tak hodně postoupila? V čem postoupila nepochybně a mimořádně, to je péče o novorozence a zvláště o nedonošence. Zrovna na stole mám učebnici z roku 1937. V kapitole věnované nedonošeným dětem je napsáno, že děti s porodní váhou méně než 1 kg zpravidla umírají. Ani šance dětí s váhou do 2 kg nabyly valné. Kdežto dneska je to úplně jinak, to se radikálně změnilo. Úmrtnost novorozenců pod 2 kg je velmi malá. Problém v současnosti dělají nedonošenci s extrémně nízkou porodní hmotností. Já si pamatuji, že v mých začátcích péče o tyto děti byla více méně marná, takže když se tady narodilo dítě před 28. týdnem vývoje, tak jsem ho, možná to bude znít z dnešního pohledu drsně, nechal hlavně v klidu a důstojně umřít. Věděl jsem, že je prakticky nepřeložitelné (nevydrží převoz) do centra a také, že ani tam nemá vlastně velkou šanci. Tehdy se to ještě moc neumělo a ani v centrech neměli dobrou techniku ve srovnání se současným stavem. To se opravdu radikálně změnilo, protože péče o tyto děti je dneska do značné míry vyřešená a umí se o ně pečovat. Bohužel trend posledních let jasně ukazuje, že stále pomalu, ale jistě nedonošených dětí přibývá. Spekuluje se o více příčinách, ale jednou z nich určitě je to, že ženy odsouvají svá těhotenství do vyššího věku.



* Kde je dnes hranice životaschopnosti u nedonošených dětí? Dnes se mluví o hranici životaschopnosti někde kolem 24. či 23. týdne, dokonce 22. týdne, to jinými slovy znamená, že se začíná s „kosmickou“ neonatologickou péčí i u těchto nedonošenců. Tak vzniká ale otázka, jestli se má věková hranice stále snižovat. Narážíme na biologické hranice. I v Evropě jsou země (např. Holandsko), kde jsou dosti zdrženliví. Technicky „plicně, srdečně či střevně“ je dnešní technologická medicína umí převést doslova z údolí smrti, ale tyto děti (zjednodušeně) mají ještě také hlavu a v ní mozek a ono to není jednoduché, když se narodí tak příliš brzy a žijí v úplně jiných životních podmínkách. V perinatologických centrech jim pomocí přístrojů, třeba dýchacích a výživových umí přechodně nahradit základní funkce, ale děloha je děloha. U těchto extrémně nezralých jedinců dlouhodobě přetrvává řada handicapů celé dětství. Ať chceme být inženýry čehokoliv, dělohu nahradit neumíme, tu složitou a svým způsobem tajemnou komunikaci a souhru mezi těhotnou matkou a jejím nenarozeným miminkem. Dnes probleskují dost znepokojivé zprávy, že mezi těmito příliš brzy narozenými se objevuje v pozdějším věku více autistů a dalších duševních poruch. Z toho nás asi ještě bude bolet hlava, jestli naše současné úsilí bylo správné. * Napadají vás tyto filozofické otázky jen při čtení odborných knih nebo i při vaší praxi? Lékařská profese a každodenní praxe s pacienty ve mně vyvolává i filozofické otázky po správnosti našeho konání, nejspíše asi jako v leckterém lékaři. To není jen vyčtené filozofování, je to právě denní setkávání s lidskou bolestí a naší omezeností. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že pediatrie jako obor je radostná a optimistická. Děti přece přinášejí radost a jas do našeho života. * A tady v České Lípě jste schopni se postarat i o ty mimořádně předčasně narozené děti, o kterých jste mluvil? Těžce nedonošené se zde rodí jen tehdy, pokud se nepodaří převézt matku před porodem do centra a od nás se očekává, že takového nedonošence stabilizujeme a zajistíme k převozu. Je však třeba vědět, že obecně porození extrémně nezralého nedonošence (pod 25. týden) mimo perinatologická centra velmi výrazně snižuje jeho šance. My ale už řadu let fungujeme jako tzv. intermediální jednotka, to znamená, že u nás zůstávají děti od 32. týdne a výše. Z perinatologického centra v Ústí nad Labem nám ale často následně vracejí i ty ještě dříve narozené. Po stabilizaci stavu, když už nepotřebují podporu dýchacích přístrojů a když dosáhnou 1400 1500 gramů, tak je k nám překládají na „dovykrmení“ a „vyzrání“. I tato péče je docela náročná. Na novorozeneckém oddělení je tým sester, který s těmito dětmi umí dobře pracovat a současný tým doktorů je také vyškolen v této péči. Ústecké centrum nás považuje za spolehlivého partnera, takže se nám nebojí takové děti svěřit. * Nedávno jsme v novinách připomínali výročí někdejšího primáře pediatrie Karla Vlasáka. Setkal jste se s ním ještě v osmdesátých letech tady na oddělení? Chodil ještě na občasné služby. Byl už v důchodu. Starší důstojný pán. Měl svůj anglický suchý humor, takový zvláštně pichlavý, ale celkově noblesní pán. On nikdy nesportoval (co pamatuji a co vím z vyprávění), podobně jako Winston Churchill tvrdil, že sport škodí zdraví. Já si nepamatuji, že bych ho viděl udělat rychlý krok. Byl klidný kavárenský typ. Velmi vzdělaný a příjemný lékař, vůči pacientům obětavý a pečlivý. To byly atributy, které mu seděly. * Po primáři Vlasákovi vedl pediatrii primář Hadrava a po něm už vy? Víceméně jsem musel. Primář Hadrava nám v roce 1991 najednou oznámil, že končí. My jsme ho docela usilovně přemlouvali „to nemyslíte vážně“. On ještě nebyl tak starý, bylo mu tehdy šedesát dva roků, myslím. Přemlouvali jsme ho, ale on se nenechal. Opravdu jsme toho litovali. Já jsem se cítil navíc tenkrát hrozně mladý. Mně bylo třicet čtyři roků. Stal jsem se v té době nejmladším primářem v České republice. Nevěděl jsem, jestli na to mám. Říkali jsme s doktorkou Kocinovou, že na „oddělení máme válečný komunismus“, protože jsme se až úzkostně báli, abychom neudělali chybu. Nějak jsme to zvládli, ale nebylo to jednoduché. * Takže jste primářem nějakých 22 nebo 23 let? Hrůza. * Proč? Mně to připadá úžasný!



Tak to tedy nevím. Už se cítím trochu amortizovaný. To tam klidně napište. Ale abych skončil optimisticky. Mám rád písničku Demografická Zdeňka Svěráka, kde v refrénu jsou tato slova: „Prosím Vás, mějte nás, do života vnesem jas. Mějte nás za mlada, zlepší se vám nálada. Prosím Vás, mějte, nakrmte je, chraňte je, dejte jim přístřeší, zlobí, ale potěší.“Evropská populace, včetně té naší stárne, takže nám hrozí reálně, že náš kontinent zestárne a stane se, tuším slovy Jana Pavla II., „komfortní čekárnou na smrt“. *** prim. MUDr. Josef Gut • je mu 57 let • absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze • v českolipské nemocnici pracuje od roku 1982 • žije v Novém Boru, je ženatý, má 2 děti a 2 vnoučata • koníčky: jízda na kole (to je velký koníček), četba (zejména historicky či filozoficky zaměřené knihy), výlety do přírody • je členem výboru České pediatrické společnosti, v jejímž čele stál několik let jako místopředseda, je zakladatelem Sdružení pro enurézu, jehož cílem byla osvěta, týkající se nočního pomočování u dětí • O medicíně: „Mně je opravdu zaměstnání koníčkem, medicína mě baví. Je to úžasný obor, i biologicky je to nesmírně zajímavé a když se do toho člověk vnoří, tak si s tím dost vystačí.“ • O tom, co má mimo jiné rád: „V poslední době jsem vůbec nejradši, když je ticho a zároveň nejsem zahlcený podněty z okolí. Čím dál víc to oceňuji a čím dál víc bývám rád sám se sebou.“ • O fascinaci přírodou: „Nedávno jsme našli na Bezdězu roháče. Žena si ho vzala do kapsy a on jí utekl. Ale fakt jsme našli roháče. To jsem zíral, normálně, že se dá na Bezdězu chytit roháč.“ Foto popis| Region| Severní Čechy

Účet za stěhování, které se (zatím) nekoná: 7 milionů 6.6.2014

Českolipský deník str. 1 Titulní strana ZDENĚK KRAUS MÚ Česká Lípa

O vyhozené peníze podle kraje nejde, transformace ústavu pro mentálně postižené ženy v Jestřebí bude pokračovat v jiných postupech. Českolipsko – Přes sedm milionů korun investoval Liberecký kraj do transformace ústavu pro mentálně postižené v Jestřebí. Přestože 52 klientek domova Sluneční dvůr se oproti plánům nebude v nejbližší době stěhovat do domků po okrese, vedení kraje tvrdí, že nejde o vyhozené peníze. Za projekty a pozemky v Jestřebí, Sosnové, Zahrádkách a České Lípě kraj zaplatil 7 144 843 korun. „Tyto peníze jsou převážně z rozpočtu kraje. V této částce jsou všechny investiční záměry, znalecké posudky a část neuznatelných nákladů u nákupu pozemku v Zahrádkách,“ sdělil Deníku radní Libereckého kraje Petr Tulpa s tím, že do evropských fondů kraj vrátí asi 670 tisíc korun. Největší částku kraj zaplatil za pozemky, s výjimkou Sosnové je však zřejmě k transformaci Slunečního dvora nevyužije. „Zatím si je ponecháme pro případné využití v druhé etapě transformace, anebo k dokončení stávajících projektů z krajských peněz. Prodej pozemků je rovněž možný,“ řekl Tulpa. Podle něj proces transformace není zastaven a bude pokračovat, ale v jiných postupech. Už dříve z kraje zaznělo, že náhradní řešení spočívá například v rekonstrukci budovy v majetku kraje v České Lípě pro sedm klientek domova. Podle stávající dokumentace by mohly vyrůst domky Sosnové pro dalších 16 osob. Uvažuje se i o rekonstrukci objektů přímo v areálu Slunečního dvora. Důvodem pro zastavení transformace je především fakt, že by kraj nestihl projekt dokončit do listopadu 2015, což by způsobilo problémy s využitím dotace z Evropské unie. „To je přesně to, co nechceme. Že na konci celého procesu budeme vracet peníze,“ vysvětluje radní. Vyčíslení ztrát kvůli pozastavení transformace je podle Tulpy těžké. Pokračování na straně 2 Účet za stěhování, které se (zatím) nekoná: 7 milionů Pokračování ze strany 1 „Nákup pozemků ztráta není, půjdou prodat. Projektové dokumentace se použijí pro případné úpravy včetně správních poplatků a nutných podpůrných prací. O promarněnou šanci nejde, vždyť proces transformace pokračuje,“ říká krajský radní Petr Tulpa, který na začátku roku občany Jestřebí marně přesvědčovalo nutnosti dostat klientky Slunečního dvora zpoza zdí ústavu mezi lidi. Na otázku, kdo ponese odpovědnost za nedotaženou transformaci Slunečního dvora, z kraje jednoznačná odpověď ne přišla. „Odpovědnost za neúplný investiční záměr nelze určit. Investiční záměr hledá



územní vazby, ale rozhodnutí správních i samosprávních orgánů neumí předjímat,“ vysvětluje Tulpa a jako příklad zmiňuje ploché střechy plánovaných domků, které stály za zdržením. „Územní plán Sosnové a České Lípy – Lada ploché střechy nezakazuje, ale odmítají je obce. Proto se může stát, že ploché střechy investiční záměr akceptuje, ale rozhodnutí příslušného stavebního úřadu k žádosti o stavební povolení je zamítne,“ říká radní s tím, že tento problém se proto objevil až v projektové dokumentaci. „Ta se musela předělat a tím došlo k časové ztrátě v harmonogramu dokončení,“ dodává. Druhý závažný problém je podle něj v postupech výběrových řízení. „Projevuje se v nich úzkostlivá snaha mít všechno v dokonalé formě – prodlužuje to všechny termíny a hlavně porušuje to veškeré návaznosti v harmonogramu prací,“ míní Tulpa. Podle něj jsou na vině nedotažené akce, především dogmatický a nepružný systém realizace evropských dotací a přehnaná snaha udělat z detailu nekonečný problém. „Dalším viníkem je rakouskouherské myšlení nás všech, kteří se drží pro mě nepřijatelné představy, že kradou všichni, a proto je třeba kontrolovat i úmysl,“ uzavírá radní. *** Co bylo v plánu? Podle původního záměru mělo vyrůst sedm domků pro klientky Slunečního dvora v Sosnové, Zahrádkách, České Lípě – Lada a Jestřebí za skoro 85 milionů korun. Kraj však transformaci z důvodu nedodržení harmonogramu prací zastavil, což vítají některé obce, které byly ostře proti výstavbě domků na svém území. Do dvou let chce Liberecký kraj najít náhradní řešení pro transformaci Slunečního dvora. Kolik a kde kraj utratil Pozemek Jestřebí – 1 516 000 Kč Sosnová – 2 772 000 Zahrádky – 750 000 Česká Lípa – 644 350 Projektová dokumentace Jestřebí – 114 950 Sosnová – 381 697 Zahrádky – 114 950 Česká Lípa – 199 650 Ostatní Jestřebí – 207 892 Sosnová – 168 114 Zahrádky – 137 704 Česká Lípa – 137 536 Celkem Jestřebí – 1 838 842 Sosnová – 3 321 811 Zahrádky – 1 002 654 Česká Lípa – 981 536 CELKEM: 7 144 843 Kč Region| Severní Čechy

Vítání jara v Království 6.6.2014

Českolipský deník str. 8 U nás doma Pavel Březina MÚ Česká Lípa

V sobotu 26. dubna uskutečnila naše organizace ROSKA Česká Lípa výlet na ranč Království u Šluknova. Tímto způsobem jsme prakticky přivítali jaro a zkusili svoji odvahu a naše možnosti při jízdě na koni. Tentokrát se zúčastnilo 10 členů a někteří z nás měli s sebou i rodinný doprovod. Vzhledem k poměrně dobrému počasí jsme si jízdu na koníkách všichni užili. Jediným naším problémem bylo dostat se bezpečně do sedla. Za pomoci obslužného personálu a doprovodu jsme to nakonec zvládli. Poté jsme nabyli jistotu a jízdu, která trvala cca 20 minut, jsme si patřičně vychutnali. Přesvědčili jsme se o tom, že koně jsou skutečně královská a přívětivá zvířata. Souznění s nimi nám přineslo nebývalé zážitky. Hipoterapie skutečně skýtá nejen fyzické, ale i psychické uvolnění. O odvaze a odhodlání našich členů svědčí i skutečnost, že si jízdu na koni vyzkoušeli i lidé jinak odkázaní převážně na invalidní vozík. Na závěr naší akce jsme společně poseděli v místní stylové hospůdce. Bylo to dobře prožité odpoledne. Foto popis| Region| Severní Čechy



Zákupy – 120 minut v květnu 2014 6.6.2014

Českolipský deník str. 8 U nás doma Egon Wiener MÚ Česká Lípa

Proč zrovna syn Napoleona zvaný Orlík dostal ke svému jménu titul vévoda zákupský, a proč se zrovna následník trůnu rakouskouherského oženil na zámku v Zákupech, to vše je zahaleno rouškou romantické záhady. Co se ale měsíc, co měsíc děje v podzámčí zámku Zákupy nemá v severních Čechách obdoby. Organizátoři z nedaleké České Lípy posíleni profesionální hlídací agenturou provozují v okolí zámku svým rozsahem nebývalé všehotrhy. Na parkovištích s mnoha sty místy k parkování najdete auta z celé České republiky i blízkého zahraničí. Takzvaně „zaběhnutá“ burza má své rutinní tanečky, odlišné od jiných burz. Třeba to, že mnozí prodejci si zaberou svůj claim – vyhrazené místo – už den předem a spí v autech, aby jim jejich „vyhrazené“ místo nikdo neobsadil. I tak nemají nic jisté a nemusí to vždy skončit, jak si kdo naplánoval. Auta s prodejci přijíždí po celou noc a neosvětlené plochy často vedou k hlučným sporům a hlasitým názorovým střetům. Ráno v šest hodin je většinou již vše na svém místě včetně desítek pořadatelů. Zákazníci přicházejí o něco později i s dětmi. Vždyť je to pouť! Mají zde všechno: cukrovou vatu, nafouknuté balónky, opékané klobásy, kukuřici, dětské odložené hračky, oblékání.... Rodiče zde najdou náhradní díly pro své miláčky, sběratelé překupníky a majitele krámků se starožitnostmi. O nemilá překvapení není nouze. Starou šavli tu, místo někoho, kdo ji našel na seníku, prodává zbohatlík z krajského města za hříšné peníze, jako ještě včera v krámě na hlavní ulici. Ale co s tím kdo udělá? Tihle pánové si berou šekové knížky a slušnou hotovost i do krematoria. Co kdyby.... Nezakopni! Vedle těchto „udělanců“ se burza v Zákupech vyznačuje značnou terénní nerovností a tudíž, když nakupuješ – nezakopni. A ber si vždy dvoje boty. Ty slušné v autě sundej a vezmi si ty, co nosíš do lesa, ke králíkům, do kravína. Máš záruku, že když nekoupíš nic, nezničíš si ani boty. Zde také neplatí, že když už jste posekali trávu, tak ji taky shrabete a odvezete. Nevím, kdo odpovídá za kadibudky, ale jsou lidi, co by raději umřeli, než by je v Zákupech použili. Viz Tycho de Brahe nebo moje Jana. Nevím, zda Zákupy aspirují na čtyři hvězdičky největších burz Čech a Evropy, ale vím jistě, že na to i přes jistou snahu pořád nemají. Burza by měla mít aspoň dva dny a trochu profesionality. A to ti „dobrovolníci“ nemají a odmítají. Tohle jim prý stačí. Neradují se ze života. Evidentně by všichni byli raději v sobotu v šest ráno pod duchnou v posteli se svou milou. Na rozdíl od tisíců lidí, kteří si tuhle burzu oblíbili a jedou sem v časnou ranní hodinu. Žel, i přes nízké vstupné a platbu za místo k prodeji, je zde víc kazů na kráse, které by se daly odstranit, a přetrvávají. Doufám, že liberecká burza, která té zákupské šlape na paty, ji v rámci konkurenčního boje donutí napravit problémy, které tahle setkání dosud provázejí. Ať tedy všechny burzy světa doprovází sluníčko, pohodoví organizátoři a lidové ceny. Ať všichni najdou, co hledají. Foto popis| Region| Severní Čechy ČRo Sever

Seniorům na Českolipsku pomáhá speciální tísňová linka 5.6.2014

ČRo Sever

str. 1 15:40 Informace ze severu Čech MÚ Česká Lípa

moderátor -------------------Zůstat zraněný a bez pomoci může být pro zdravého člověka kritické. V případě seniorů a tělesně postižených to doslova ohrožuje život. Předejít tomu mohou nejen v České Lípě díky tísňové lince Anděl Strážný. Tu provozuje soukromá bezpečnostní agentura a senioři si mohou v případě potřeby zavolat pomoc nebo nechat



ohlídat užívání léků. Pro ně to především znamená možnost zůstat co nejdéle ve svém domácím prostředí. Bez této služby by museli třeba do některého domu pro seniory a podobně. Milena MOCOVÁ, manažerka bezpečnostní agentury -------------------Každý klient má u sebe vlastně zařízení tísňové péče. Je to taková, taková krabička, která má SOS knoflík. A tím se vlastně dovolá senior přímo na tady na to dispečerské pracoviště a zpětně se s ním spojí dispečer, který s ním handsfree hovoří. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Vysvětluje, jak systém funguje, manažerka bezpečnostní agentury Milena Mocová. Milena MOCOVÁ, manažerka bezpečnostní agentury -------------------Je tam vlastně stav nehybnosti, kdyby ten člověk náhodou upadl a sám si nemohl zmáčknout tlačítko, tak vlastně krabička vyhodnotí krizovou situaci. Pokud klient potřebuje, abysme mu připomínali léky, tak vlastně se volá přímo tomu klientovi v pravidelných časových intervalech. osoba -------------------Dobré ráno, Anděl Strážný, Hubáčková. Jak se máte? osoba -------------------Všechno dobrý. osoba -------------------Optám se vás, léky už jste si vzala? osoba -------------------Ano. Anna ČERMÁKOVÁ -------------------Život se mi zlepšil v tom, že můžu bejt sama tady. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Hodnotí službu Anděla Strážného bezmála sedmdesátiletá Anna Čermáková a dodává, proč si službu objednala. Anna ČERMÁKOVÁ -------------------Protože jsem tu spadla, tady na terásce. A nebyla jsem schopná, a to bylo v zimních měsících, se zvednout. Věděla jsem, že je něco zle. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Anna Čermáková má problémy s pohybovým aparátem. I proto na dispečinku její pohyb hlídají každou půlhodinu. Anna ČERMÁKOVÁ -------------------Ta chůze je nejistá. Teď se nebojím, protože vím, že zmáčknu tohle tlačítko a že se mi okamžitě ozvou. A vědí, jak mě čapnout, mě nemůžou jen tak čapnout ze země, protože mám tu páteř postiženou. Oni mi volají, když se jako třeba nehnu nebo si neuvědomím, že toho Anděla mám a že bych s ním měla zamávat. Stát se může zdravýmu člověku cokoli, ale nemocnej člověk, to je... a já si nechci připustit, že jsem nemocná.



Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Nutností je u sebe nosit speciální pager, který hlídá nejen pohyb seniora, ale je možné v případě potřeby si z něj zavolat i pomoc. Anna ČERMÁKOVÁ -------------------Zmáčknu červené tlačítko, tak... a teď mně přijde zpátky dotaz. osoba -------------------Dobrý den, Anděl Strážný, u telefonu... Anna ČERMÁKOVÁ -------------------Dobrý den, moc zdravím. Je to pouze zkouška, máme tu návštěvu, tak jenom ukazuju, jak to funguje. osoba -------------------Tak v pořádku. Hlavně že vy jste v pořádku. Anna ČERMÁKOVÁ -------------------Jsem v pořádku, děkuju. Děkuju moc. osoba -------------------Tak přeju vám hezký den, paní Čermáková. Anna ČERMÁKOVÁ -------------------A vám krásnou službu. A kdybych něco potřebovala, tak jí řeknu. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Českolipská bezpečnostní agentura je jednou z přibližně třech společností, které službu v České republice nabízí. Z České Lípy Tomáš Mařas, Český rozhlas. Forbes Česko

PETR A PAVEL 5.6.2014

Forbes Česko

str. 18 Forbes/Focus MÚ Česká Lípa

Jiří Nádoba, Jaroslav Mašek

Petr Kellner a Pavel Tykač – dva čerství padesátníci, kteří se podobají jeden druhému víc, než si myslíte. Štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš… Těžko říct, jestli koncerty Richarda Müllera končí pokaždé stejně. Ale když zpíval v půli května na Žofíně, tak to jako tečka pasovalo bezvadně. Müller tu byl hostem na uzavřené narozeninové party Pavla Tykače, který se narodil v roce 1964 ve znamení býka a minulý měsíc se přehoupl přes padesátku. Stejně jako o pět dnů mladší Petr Kellner, který slavil jubileum hned dvakrát – jednou v New Yorku ve stylu Velkého Gatsbyho (v kostýmech z 20. let 20. století) a o týden později v Hergetově cihelně. Oba dnes patří mezi pět nejbohatších Čechů. Kellner je na tom s majetkem o něco lépe, to je ale jen drobná nuance, která nic nemění na tom, že hlavní dějová linie obou příběhů je hodně podobná. A nejen proto, že oba mají druhou manželku, čtyři děti a jisté místo v dějepisu divokého českého kapitalismu i v žebříčku dolarových miliardářů. „Vždycky jsem jim to přál,“ říká Dušan Tříska, vynálezce kuponové privatizace, která umožnila oběma finančníkům vyniknout.



To Tříska dobře ví a motivy první kuponové knížky měl i na papíru, do kterého Kellnerovi zabalil svůj narozeninový dárek. V Třískově vidění světa byli lidé typu Kellner a Tykač „hrdiny kapitalistické práce“, bez nichž by se postkomunistická československá ekonomika těžko dávala do pohybu. A i když jsou v jejich životech i temnější kapitoly, kvůli kterým musí na své image pořád pracovat, tak jubileum je určitě dobrá záminka pro to, připomenout si, jak se dnešní padesátníci dostali tam, kde jsou. A v čem se jejich cesty podobaly. Koho to zajímá, ten se nad oněmi záběry nejspíš už pobavil, ale pro pořádek připomeňme, že Petr Kellner model 1989 je snadno k dohledání na YouTube. Stačí vyťukat „Petr Kellner ve filmu“ a vyskočí půlminutový šot z filmu Čas sluhů, kde dostal vedle Karla Rodena, Ivany Chýlkové a Jitky Asterové epizodní miniroli. Ve zlomovém roce 1989, kdy film vznikl, pracoval mezi filmaři na Barrandově a rozpad socialismu jej zastihl v plné síle. Od promoce na Vysoké škole ekonomické uběhly dva roky, stejně jako v případě Tykače coby absolventa ČVUT. Pro oba mladé inženýry z České Lípy a Čelákovic se s pádem komunismu otevřel svět, jemuž porozuměli jako málokdo. „Přišla revoluce a já jsem byl ohromně ambiciózní. Chtěl jsem vydělat peníze,“ vzpomínal v dubnu ve Forbesu Pavel Tykač. Společný cíl vydělat peníze, co nejvíce peněz, neopustil v následujících přelomových letech ani jednoho z tehdy pětadvacetiletých a hodně hladových mladíků. S podnikáním začali dlouho předtím, než Tříska s Václavem Klausem odstartovali svůj kuponový experiment. Tykač začal dovážet počítače, Kellner kopírky. To hlavní ale mělo teprve přijít. Jinými (Kellnerovými) slovy: na začátku bylo třeba „obětovat krátkodobé cíle dlouhodobým projektům“. A tak se dnešní šéf PPF vypravil v roce 1991 do Teplic, odkud pocházel jeho tehdejší (později vyšetřovaný, zatčený a opuštěný) společník Milan Vinkler a odkud přišel i kapitál pro odstartování Prvního privatizačního fondu. Tedy instituce, podle níž se PPF jmenuje dodnes. Kellnerovi sice bylo teprve 27, i tak ale v Teplicích přemluvil o generaci staršího šéfa místních skláren Sklo Union a budoucího šéfa Svazu průmyslu Štěpána Popoviče ke společnému podniku. Dostal půjčku 40 milionů a privatizační startup byl na světě. Za peníze Kellner vybavil první sídlo firmy v Praze pod Vyšehradem (na svoji dobu prý vcelku reprezentativně, s vkusným nábytkem a parkovacím stáním), objednal televizní šoty s populárním hercem Josefem Dvořákem a hned na přelomu let 1991 a 1992 vstoupil do boje o přízeň milionů „diků“ – neboli „držitelů investičních kuponů“ –, mezi něž se mohl zařadit každý, kdo si za symbolických 1035 Kčs pořídil kuponovou knížku. Václav Klaus tehdy podle svého souputníka Třísky vůbec nepočítal s tím, že fondy budou pro Čechy a Slováky při rozdělování privatizačních bodů nějak zvlášť zajímavé. Vývoj se ale ubíral opačnou cestou. Většina lidí nakonec za svoje body nekupovala přímo akcie privatizovaných podniků, ale svěřila je „odborníkům“ ve fondech. PPF skončila v Česku jako šestá nejúspěšnější hned po fondech velkých bank a Viktora Koženého. Tou dobou ještě Kellner a Tykač neměli tolik společného. Jejich paralelní světy se protnuly až záhy – ve chvíli, kdy se místo rozdávání kuponů začalo hrát o to, jak podíly od milionů drobných akcionářů zkoncentrovat a jak privatizovaný majetek dostat pod svoji kontrolu. Zatímco Kellner měl o svém osudu finančníka jasno vlastně od počátku, Tykače nejprve sbírání kuponů tolik nezajímalo. Věnoval se dovážení počítačů, jejichž marže byly pohádkově vysoké a trh s nimi kouzelně prázdný. Chtěla je každá firma i trochu zámožnější domácnost. Byl to jeho slovy start od nuly k miliardě, po prvním roce podnikání měla distribuční firma Vikomt dvaatřicetiprocentní podíl na trhu. V roce 1993 Tykač svůj podíl prodal prý za stovky milionů korun, z ojetého žigulíka přesedl do zbrusu nového favorita a vletěl do financí. „Koupili jsme podíly na Regiobance v Hradci, ale pochopili jsme, jak to asi dopadne s malými bankami, a tak jsme ji prodali IPB. Pak přišla plzeňská banka,“ vysvětluje ve svém medailonu od Fero Feniče z roku 1996, jak vlastně začínal ve finančnictví. Na mysli má Kreditní banku Plzeň, o níž ještě uslyšíte. Pokud se chcete potěšit barevnými kravatami devadesátých let a tehdejší Tykačovou čupřinou, dokument lze na webu dohledat stejně snadno jako Kellnerův herecký štěk. Tak začala Tykačova jízda bankovnictvím a kapitálovým trhem, při níž si byli co do zaměření podnikání s Kellnerem asi nejblíže. Zatímco pro Tykače ale následně skončila srážkou s ČNB a s tehdejším establishmentem, Kellnerovi se podařilo víceméně hladce ovládnout Českou pojišťovnu. Ale nepředbíhejme. „Drobní akcionáři, plačte!“ byla agresivní reklamní kampaň, kterou Tykač při sbírání kuponových knížek rozjel se zpožděním tří let a dvou privatizačních vln za „Dvořákovým“ Kellnerem. V roce 1995 se jím vedený Motoinvest obrátil na drobné akcionáře velkých fondů i menších firem, začal vykupovat jejich podíly a získané akcie přeprodával dál. Na čem šlo vydělat? I malé, levně koupené podíly v různých firmách se měnily ve zlato v okamžiku, kdy se v nich rozpoutal boj o jejich definitivní ovládnutí či získání majority. Živilo se tak hodně obchodníků s cennými papíry a časem se jim začalo říkat posunovači. Sháněli a posunovali podíly, které měly pro někoho velkou cenu. A marže byly ještě větší než u počítačů. Podle tehdejších Tykačových vyjádření získal Motoinvest možnost spravovat majetek v objemu více než 15 miliard korun, a Kellnera tak ve velikosti majetku porážel.



Jenže. „Byla to jízda na toboganu s fatálním koncem,“ říká dnes Tykač. Při svém tažení finančním světem Motoinvest pořádně naštval šéfy velkých státních bank, jimž pod rukou skupoval podíly v jejich investičních fondech (často za peníze půjčené od nich), aby jim je následně dráž prodal zpět. Jeden příklad za všechny: Tykač potrápil například Komerční banku, která v obavě před ztrátou kontroly nad svým fondem rozjela velkou reklamní kampaň, kde slibovala jeho drobným akcionářům, že za předem stanovenou cenu jejich akcie vykoupí. Nepočítala ovšem s tím, že se Tykačův souputník Jan Dienstl, s nímž dnes spoluvlastní firmu Severní energetická kopající za padnutí limitů těžby na Mostecku, dostaví na její pobočku s kufříkem akcií za 1,3 miliardy korun. Motoinvest tak přiměl banku pod pohrůžkou okamžitého vyplacení k přistoupení na podmínky, o nichž předtím nechtěla slyšet. Napětí kolem „hochů z Motoinvestu“ rostlo a skupinu začala pečlivě sledovat centrální banka s tehdejším guvernérem Josefem Tošovským, jemuž se dravý finančník vůbec nezamlouval. Byl snad Kellner menší dravec, nebo měl jen více trpělivosti, rozumu a štěstí? Spíše to druhé. Fondy PPF držely po privatizaci větší či menší podíly ve dvou stovkách podniků. A cíl, ke kterému bylo v divoké době raných 90. let potřeba dospět, byl stejný jako u Tykače a dalších – majetek spravovaný ve prospěch drobných (a zpravidla dezorientovaných) „diků“ shromáždit co nejrychleji a nejúsporněji pod sebe. Kellner si nepočínal tak hřmotně a provokativně jako Tykač se svojí třetí vlnou, ale v džungli raného kapitalismu si šel za svým stejně tvrdě. Fondy PPF jako jedny z prvních využily díru v zákoně a transformovaly se na takzvaný holding. Klienti rázem nedrželi podílové listy fondů, ale jen obyčejné akcie jako v každé jiné firmě. Fondy se tak vymanily ze státního dohledu i předpisů pro kapitálový trh (byť obojí před 20 lety za mnoho nestálo), což pozici vůči drobnějším podílníkům ještě více zjednodušilo. Kouzlo, jak se ze správce aktiv stát jejich majitelem, tak Kellnerovi zabralo jen pár let a probíhalo v různých variacích podle podobného scénáře – drobným podílníkům něco nechat (PPF uváděla, že za jednu kuponovou knížku si klienti odnášeli až 37 tisíc korun), ale myslet přitom i na kumulaci zdrojů pro vlastní expanzi. Z dnešního pohledu to vypadá jako drobnosti, v archivech lze ale dohledat, že i PPF postupovala při přeskupování majetku na hraně zákona. „Dohled nad finančním trhem zjistil několik případů, kdy firmy ze skupiny PPF přenášely zvýšená rizika nebo spíš téměř jisté ztráty na běžné klienty. Komise pro cenné papíry podala v této souvislosti dvě trestní oznámení,“ vzpomíná Libor Michálek, dnešní senátor a nejznámější český whistleblower (stejný Michálek, který upozornil na první velkou aféru Nečasova kabinetu ve spojitosti s ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem), dříve kontrolor kapitálového trhu na různých postech. Ani jedno z trestních oznámení nakonec nevedlo ani ke sdělení obvinění – ale i kdyby, podle lidí jako Tříska šlo jen o podružnosti, které jsou vzhledem k velikosti privatizace irelevantní. „Ano, věděli jsme, že nastane mela. Ale jestli jsem se něčeho děsil, tak ne toho, že někdo něco koupí a prodá a někdo jiný bude řvát. Ale toho, že všichni zůstanou sedět na zadku,“ říká dnes Tříska a Kellnera líčí jako jednoho ze svých největších oblíbenců. Hlavně ve srovnání s lidmi, kteří se tehdy po trhu pohybovali. Vrchol Kellnerova privatizačního tažení přišel v roce 1996, kdy si vzal do té doby největší sousto – Českou pojišťovnu. A na rozdíl od Pavla Tykače, který ve stejném roce usiloval o ovládnutí České spořitelny, Kellner jak známo uspěl. Princip byl přitom podobný jako v mnoha předchozích případech – tedy zkoncentrovat to, co se při kuponové privatizaci rozdrobilo. Už začátkem roku 1996, tedy v nervózní předvolební době, kdy Česko začaly trápit krachy menších bank a první příznaky posttransformační malátnosti, fondy PPF koupily od České spořitelny a Interbanky téměř 20 procent akcií. Faktickou kontrolu v pojišťovacím velkopodniku získal Kellner v létě díky jiné, z dnešního pohledu epizodní kauze – a sice díky krizi v Kreditní bance Plzeň, jedné z menších bank, které se v polovině 90. let dostaly do problémů (a kde shodou okolností rovněž figuroval i Tykač). Jedním z hlavních akcionářů v Kreditní bance Plzeň byla tehdy právě Česká pojišťovna. A když stát hledal v létě 1996 cestu, jak krizi v bance vyřešit, spláchl při tom i faktickou privatizaci pojišťovny. Řešení tehdy odkývali ministr financí Ivan Kočárník, guvernér ČNB Josef Tošovský a šéf Fondu národního majetku Roman Češka (mimochodem, nikdy o něm nejednala vláda). Vznikla dohoda, že PPF převezme řízení pojišťovny, dostane zelenou k jejímu postupnému ovládnutí a pojišťovna za to pomůže se sanací kolabující Kreditní banky. Banka tak jako tak záhy zkrachovala, Kellner už ale pojišťovnu z rukou nedal – s odůvodněním, že stav banky byl podstatně horší, než se původně zdálo. „Já už zpětně neumím říct, nakolik to bylo legitimní. Ale z vlastní zkušenosti vím, že člověk má často vůli něco zastabilizovat a až pak zjistí, že to zastabilizovat nejde,“ vzpomíná tehdejší šéf FNM Češka. Důležitou okolností tehdejších jednání ale podle něho byl fakt, že stát tak jako tak tahal coby akcionář České pojišťovny „za kratší konec“, kdy následkem kuponové privatizace ovládal jen minoritu. Problém Kreditní banky tak zpětně vidí jako druhořadé téma – to hlavní, a sice privatizaci, považuje při zpětném pohledu za úspěch. „Z jejich strany to byl určitě dobrý obchod, pozitivní roli ale nakonec sehrála i PPF jako vlastník, který tu firmu nijak nepoškodil,“ bilancuje Češka. Celá operace měla pikantní dohru o rok později, kdy Kočárník odešel rovnou z vlády do představenstva pojišťovny.



Kočárník dnes už vzpomínat nechce (rozhovor u příležitosti Kellnerových padesátin odmítl s tím, že „toho ví strašně málo“). Poprask, který jeho přestup vyvolal, ale už tehdy výstižně shrnul šéfredaktor Respektu a dnešní šéf vnějších vztahů PPF Vladimír Mlynář. V článku s názvem „Tunel Ivana Kočárníka“ z června 1997 natvrdo píše o tom, jak exministr z titulu své funkce pomáhal „za – mírně řečeno – výhodných podmínek“ přihrát pojišťovnu do rukou PPF a jak velkou deziluzi tehdy případy jako Kočárníkova trafika vyvolávaly. „Jako by i rozumní lidé postupně ztráceli víru, že přes všechny průšvihy a nesnesitelnosti jde vývoj v zásadě správným směrem… Místo toho se zřetelně rozmáhá pocit, že se pomalu suneme ke světu bez pravidel, v němž je těm silným povoleno vše,“ napsal před 17 lety Mlynář. Jak vidno, na divokou privatizaci 90. let a její dohry existuje i kritičtější pohled než ten, o kterém mluví Tříska. Tykač neměl pro svůj pokus se spořitelnou o moc horší předpoklady. I on patřil do fanklubu Václava Klause, který ho chválil jako „štiku v rybníku“ a angažmá ve spořitelně schvaloval, a i on měl v celé akci dobře našlápnuto. K všeobecnému překvapení měl Tykačův Motoinvest v roce 1996 pod kontrolou přes deset procent akcií spořitelny a začal se domáhat postu v dozorčí radě. Jenže spořitelna s vklady milionů obyvatel byla přece jen o něco větší a citlivější sousto než pojišťovna. A pak tu byl podle Tykače ještě jeden rozdíl, a sice ten, že Kellner měl větší trpělivost s politiky. „Na rozdíl od nás pochopil, že se to má dělat jinak, a uspěl. Myslím, že tehdy PPF hrála také velký vabank, ale podařilo se jí to,“ říká o polovině 90. let Tykač. Bod zlomu, od něhož podnikatelská hvězda jednoho dál stoupala a druhého šla načas k zemi, přišel v noci z pondělí na úterý 17. září 1996. Vláda tehdy po údajně nejdelším nočním jednání od doby dělení Československa spolu s centrálními bankéři rozhodla, že do Agrobanky – největší privátní banky té doby, spadající pod vládu Motoinvestu – nastoupí nucený správce. Události tím pádem nabraly opačný směr než v pojišťovně. Za Tykače a princip „nevměšování“ prý dlouho bojoval premiér Václav Klaus, ale guvernér Tošovský byl neoblomný. Rozhodnutí vysvětloval nižšími povinnými rezervami a vazbou uvalenou na člena dozorčí rady banky Davida Knop-Kostku, který patřil do úzkého vedení Motoinvestu, kvůli srpnovému krachu Kreditní banky Plzeň (KbP). Byly to divoké dny, jimž předcházelo krátké zatčení Jana Dienstla v pátek 13. září, taktéž v souvislosti s KbP. Ten pak jen několik dní po zavedení nucené správy v Agrobance oznámil, že se skupina stahuje z bankovnictví. Postupem let vycházely najevo informace o tom, jak Motoinvest využíval Agrobanku k různým machinacím s cennými papíry, policejní vyšetřování vedené po několika liniích ale nakonec nikam nevedlo. Někdejší „hoši z Motoinvestu“ dodnes říkají, že jejich vystrnadění z bank byl hlavní cíl centrální banky a vylekaných šéfů velkých státních peněžních ústavů, kterým vybírali zlatá vejce. Každopádně to byl konec jedné etapy, která měla samozřejmě své dohry. Bouřlivým závěrečným dějstvím, na něž by Tykač nejraději zapomněl, byl prodej CS Fondů o rok později. Z těch bylo měsíc po jejich prodeji ze skupiny Motoinvest vytunelováno 1,23 miliardy korun. Za transakci byli pravomocně odsouzeni čtyři lidé, Tykač s Dienstlem byli policií obviněni až v roce 2006, ale posléze bylo jejich stíhání zastaveno. Od roku 2013 je trestní stíhání Tykače obnoveno a na další vývoj se čeká. Ten jakoukoli vinu odmítá s tím, že si pouze nepohlídali, komu svá aktiva pod tlakem prodávají. Co by se stalo, kdyby centrální banka nezasáhla a Tykač zůstal v bankovnictví? Dost možná by byl dnes číslo jedna na českém žebříčku miliardářů. Nakročeno k tomu měl v roce 1996 víc než Kellner. Místo růstu ale přišel zhruba čtyřletý útlum. Tykač se stáhl z byznysu, prošel si rozvodem a věnoval se dospívajícím dětem. Zpátky se vrátil až po roce 2000, kdy začal na popud Dienstla skupovat pohledávky z konsolidační agentury přes firmu EC Group, což opět trochu připomínalo slavnou dobu posunovací, jen místo akcií se přesouvaly dluhy. Dál už příběh znáte. V případě Tykače přišly výdělečné investice do akcií na pražské burze, nákup Czech Coalu a válka o ceny uhlí. Kellner prodal pojišťovnu do Itálie a peníze otočil v Rusku ve splátkovém prodeji a v dalších obchodech. Osudy obou dnešních padesátníků se začaly opět protínat. V roce 2009 vydělali zhruba šest miliard korun na akci Petrcíle. Při ní se podařilo v předchozí arbitráži proti státu získaný podíl v ostravských hutích prodat miliardáři Lakšmí Mittalovi, který o něj měl eminentní zájem. ArcelorMittal Ostrava totiž díky tomuto podílu mohl definitivně ovládnout. Loni spolu válčili přes Energetický a průmyslový holding, který z části patří Kellnerovi a který se až do Vánoc marně dobýval k Tykačovu uhlí z Czech Coalu. Spor Tykače s Kellnerovým společníkem a šéfem EPH Danielem Křetínským se ale nakonec vyřešil právě na ose Tykač– Kellner. Koneckonců Tykač měl v dejvickém sídle PPF pronajaté jedny ze svých kanceláří a oba padesátiletí býci se nakonec dokážou domluvit. Dnešní paralela kulhá snad jen ve dvou bodech. Zaprvé: Tykač v poslední době hovoří o tom, že se byznysu věnuje méně, spíše ho zpovzdálí kontroluje a čas věnuje hlavně rodině, zatímco u Kellnera není o žádném ústupu nic známo. A zadruhé: zatímco u Kellnera už jsou divoká 90. léta takřka zapomenuta ve prospěch pověsti nejúspěšnějšího českého byznysmena, Tykač má stále na krku policejní vyšetřování kvůli kauze, která se táhne už 18 let a která jeho image pořád kazí. A tak, když Müller zpívá Tykačovi o pěti kilech



uheráku a džínsech Calvin Klein, oslavenec ví svoje: „Opravdu to neznamená, že když máte více peněz, jste v životě šťastnější.“ Pokud nevěříte, vyberte si další verš z textu Michala Horáčka o penězích: Tak možná že to není štěstí, ale je to fajn… *** KELLNER VS. TYKAČ KELLNER VĚK: 50 POŘADÍ MEZI ČESKÝMI MILIARDÁŘI: 1. POŘADÍ MEZI SVĚTOVÝMI MILIARDÁŘI: 106. ODHADOVANÝ MAJETEK: 11 MLD. USD MANŽELSTVÍ: 2 DĚTI: 4 ČAS NA HŘIŠTI: 25 LET TAH NA BRANKU 100 % ŽLUTÉ KARTY 0 TYKAČ VĚK: 50 POŘADÍ MEZI ČESKÝMI MILIARDÁŘI: 5. POŘADÍ MEZI SVĚTOVÝMI MILIARDÁŘI: 1565. ODHADOVANÝ MAJETEK: 1 MLD. USD MANŽELSTVÍ: 2 DĚTI: 4 ČAS NA HŘIŠTI: 25 LET TAH NA BRANKU 100 % ŽLUTÉ KARTY 1 TIMELINE 1986 – Rodák z České Lípy dokončuje Vysokou školu ekonomickou v Praze a začíná pracovat například jako asistent produkce na Barrandově. To mu vydrží až do listopadové revoluce. 1991 – Vzniká Správa prvního privatizačního fondu, která pro 1. vlnu kuponové privatizace založila čtyři fondy. Kellner si chodí pro rady k Dušanu Třískovi, otci privatizace. 1993 – Fondy PPF mají akcie 202 podniků v nominální hodnotě 4,9 miliardy Kč. První byznysový výlet do Ruska, zatím neúspěšně. Fondy Petr Veliký v tamní privatizaci neuspěly. 1994 – Ve druhé vlně kuponovky mají fondy PPF důvěru 140 tisíc lidí. 1996 – Start akce Česká pojišťovna, která Kellnera definitivně dostala do klubu nejbohatších Čechů. 1997 – Kellner si plní sen a kupuje největší Volvo kombi. Ivan Kočárník míří do čela České pojišťovny. 1998 – Home Credit roste na českém trhu. 2000 – PPF dokupuje majoritu v České pojišťovně od IPB. 2002 – Kellner přibírá parťáka Jiřího Šmejce, jenž získává pět procent PPF za úspěšnou akci Nova. Home Credit jde do Ruska, Kellner kupuje první Gulfstream. 2006 – Forbes zařadil Kellnera na seznam světových dolarových miliardářů. 2007 – Vznik Generali PPF Holdingu, do něhož Kellner vkládá Českou pojišťovnu a získává 1,1 miliardy eur. 2009 – Do energetiky vstupuje EPH řízený Danielem Křetínským. Letos by z něj PPF měla s více než miliardovým ziskem v eurech vystoupit. Zakládá rodinnou nadaci. 2010 – Home Credit začíná podnikat v Číně, Kellner létá Boeingem 737 700BBJ, založena firma Sotio. 2013 – Jiří Šmejc vystupuje z PPF, dál ale řídí cenný Home Credit. 2014 – PPF se zabydluje v české Telefónice. 1987 – Tykač získává titul inženýr z pražské ČVUT, po vojně nastupuje ve výpočetním středisku firmy TOS v rodných Čelákovicích. 1991 – Spoluzakládá dovozce počítačů, firmu Vikomt Holoubkov. 1992 – Zatím bez pozornosti začíná operovat skupina Motoinvest, u jejíhož zrodu se objevují jména Pavel Tykač, Jan Dienstl a Aleš Tříska (bratr Dušana). Svatopluk Potáč, bývalý ředitel Státní banky Československé, byl Tykačovým poradcem. Konec 1995 – Motoinvest se představuje. Vítězí nad IPB v boji o Agrobanku, největší privátní bankou té doby a zároveň se během 14 dnů poprvé předvede veřejnosti poté, co vyjde najevo, že se naboural do největších fondů spravovaných státními bankami. 1996 – Vrchol éry Motoinvestu. „Měli jsme představu, že v deseti dvaceti lidech skoupíme možná čtvrtinu českého průmyslu a nikdo z politiků se nad tím nepozastaví,“ uvedl Tykač. Motoinvest získává minoritní podíl v České spořitelně a žádá místa v dozorčí radě. V září ale do Agrobanky nastupuje nucený správce dosazený ČNB a finanční centrum skupiny je rozprášeno. Tykač a spol. začínají rozprodávat majetek. Únor, březen 1997 – Motoinvest prodává CS Fondy, z nichž po měsíci zmizí zhruba 1,3 miliardy korun. Pro Tykače začíná nepříjemný nekonečný příběh. 1999 – Tykač se na několik měsíců stává poradcem tehdejšího ministra financí Iva Svobody, jenž byl později odsouzen za vytunelování firmy Liberta. 2002 – EC Group s Tykačem a Dienstlem v zádech kupuje balík špatných pohledávek z ČKA v nominální hodnotě 38 miliard Kč za 4,25 miliardy. 2006 – Po investicích na pražské burze vstupuje Tykač do uhelného byznysu a kupuje prvních 40 % Mostecké uhelné, dnes Czech Coal. Spolu s Janem Dienstlem je obviněn za zmizení peněz z CS Fondů, o dva roky později je stíhání zastaveno. 2013 – Czech Coal uzavřel padesátiletý kontrakt na dodávky uhlí s ČEZ a definitivně se etabloval jako významný energetický hráč. Zároveň ukončil válku o ceny uhlí s EPH. Trestní stíhání Tykače kvůli CS Fondům opět obnoveno, na výsledek se čeká. 2014 – Forbes zařadil Tykače na seznam světových dolarových miliardářů. KELLNER SI NEPOČÍNAL TAK HŘMOTNĚ A PROVOKATIVNĚ JAKO TYKAČ, ALE ŠEL ZA SVÝM STEJNĚ TVRDĚ.



Foto popis| Liberecký deník

Ochranka předem nacvičovala pondělní příjezd prezidenta 6.6.2014

Liberecký deník

str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

DAVID MODRÝ, JANA ŠVECOVÁ

Liberec – S konvojem černých limuzín, doprovázeným houkajícími a blikajícími policejními automobily a motorkami, se mohli včera setkat lidé v Liberci. Důvod byl prostý. Policisté tu ve spolupráci s ochrankou prezidenta republiky Miloše Zemana připravovali bezpečnostní opatření na jeho brzkou návštěvu. Do Liberce totiž dorazí již v pondělí. O den později navštíví i Hrádek nad Nisou, Českou Lípu a Jablonec. „Nacvičovaly se jednotlivé trasy a průjezdy celé kolony městem,“ popsala manévry mluvčí policie Jana Světlá. Policie nechce nechat nic náhodě a na celou návštěvu se připravuje. Krajští policisté spolupracují s kolegy z Útvaru pro ochranu prezidenta na zajištění jeho bezpečnosti. „Dalším úkolem policistů z Krajského ředitelství policie Libereckého kraje bude zajištění plynulého a bezpečného průjezdu kolony automobilů převážejících hlavu státu, ale také zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti v místech, kde se Miloš Zeman setká s lidmi,“ okrajově přiblížila Světlá činnost policistů podílejících se na rozsáhlém bezpečnostním opatření. To, že příprava bezpečného průběhu návštěvy prezidenta musí proběhnout několik dnů předem, potvrdila i slova bývalého náčelníka vojenské zpravodajské služby ČR Andora Šándora. „Důležité je vzít v úvahu specifika místa, do jaké míry je oblast společensky a sociálně komplikovaná,“ sdělil Šándor. Podstatné je podle něj také vytipovat například únikové cesty či dostupnost nemocnice. „To by měla ochranka před návštěvou každého státníka dopředu provést,“ prozradil Šándor. Dodal, že pravidla ochrany hlavy státu jsou přesně stanovena a nedají se měnit. V terénu kromě policistů z mnoha útvarů budou i městští strážníci. „Budeme se podílet na celém opatření, které je řízeno Policií ČR. Vzhledem k charakteru akce se k tomu ale blíže vyjadřovat nebudeme,“ sdělila mluvčí libereckých strážníků Daniela Bušková. Ticho kolem Vondrouše Policisté budou nejen doprovázet kolonu vozidel s Milošem Zemanem, ale také monitorovat okolí v místech setkání s lidmi. Jejich úkol je jasný, zajistit veřejný pořádek. „Nebude to o tom, že bychom sledovali konkrétní osobu,“ odpověděla Světlá na otázku, zda budou policisté preventivně monitorovat Romana Vondrouše. Ten se nechvalně proslavil tím, že v roce 2012 vystřelil v Chrastavě na Liberecku na předchozího prezidenta Václava Klause z airsoftové pistole. „Nikdo mě nekontaktoval. Proč také, jsem spořádaný občan,“ řekl Deníku Vondrouš s narážkou na verdikt soudu. Dělník, který chtěl svým činem upozornit na některé sociální jevy a stav současné společnosti, se podle svých slov nechystá ani na některá z avizovaných setkání prezidenta Zemana s občany. „Se stavem společnosti spokojen nejsem, změny jdou pomalu, ale na setkání s někým, koho vodí ochranka, se rozhodně nechystám,“ řekl. ...2 Ochranka prezidenta nacvičovala příjezd Dokončení ze str. 1. Svou osobní zkušenost s ochranou hlavy státu má i někdejší ředitel odboru vnitřní politiky kanceláře prezidenta Václava Havla a liberecký politik Jan Šolc. „Prezidentské cesty po krajích republiky byly a jsou vypjatými dny celé prezidentské kanceláře. I když je všechno naplánováno na minutu (skutečně je na to vypsán ‚minutovník‘), vyvstávají nečekané situace, které se musí řešit bleskově,“ potvrdil. V plném zápřahu je podle něj především ochrana prezidenta.„Vzpomínám si na průjezd jedním malým městečkem, kde stál u křižovatky chlap jako stodola a vysoko zvednutou pravicí počítal provokativně na prstech, kolik projelo vozů prezidentské kolony, mezi nimi také sanitka, požární vůz či auta ochranky. Pokud si vzpomínám bylo to vždy tak sedm vozů, ale i víc. Toho chlapa jistě nezajímalo, že je na to vládní výnos,“ dodal Jan Šolc. Do Liberce zamíří prezidentská kolona z Prahy v pondělí ráno, k budově krajského úřadu má dorazit před jedenáctou dopoledne. Motoristé se však nemusejí obávat žádných podstatných komplikací v dopravě. Policisté totiž žádné uzavírky nechystají.



„Je ale velmi pravděpodobné, že dojde pouze k dočasnému omezení dopravy v místech, kudy bude zrovna projíždět prezidentská kolona, případně mohou být uzavřeny silnice vedoucí k místům, jako je náměstí, kde se prezident setká s lidmi,“ doplnila policejní mluvčí. Foto popis| BEZPEČNOSTNÍ PROVĚRKA. Příprava bezpečného průběhu návštěvy prezidenta se provádí několik dnů předem. Pravidla ochrany hlavy státu jsou přesně stanovena a nedají se měnit. Foto autor| Foto: Deník Region| Severní Čechy

Z programu třídenní návštěvy prezidenta Miloše Zemana v kraji 6.6.2014

Liberecký deník str. 2 Liberecko (red) MÚ Česká Lípa

Na třídenní návštěvu Libereckého kraje přicestuje prezident ČR Miloš Zeman v pondělí 9. června. Nejprve navštíví oficiální představitele města a kraje, poté bude besedovat se studenty na SPŠSE. V 16.20 se setká s občany Liberce na náměstí před libereckou radnicí. Následovat bude prohlídka židovské synagogy a setkání s osobnostmi kraje v kavárně Pošta. V úterý navštíví prezident Veterinární základnu Armády ČR v Chotyni a setká se s představiteli a obyvateli Hrádku nad Nisou. Poté odjede do České Lípy a ve středu navštíví Jablonec nad Nisou. Region| Severní Čechy Litoměřický deník

Funky Dangers prožili nejúspěšnější sezónu 6.6.2014

Litoměřický deník str. 8 U nás doma Funky Dangers MÚ Česká Lípa

Funky Dangers patří nejen mezi nejlepší tanečníky v ústeckém regionu, v České republice, ale dosáhli i neuvěřitelného úspěchu ve světě. Během posledních 3 měsíců nasbíraly všechny jejich soutěžní skupiny úžasné úspěchy, které je bezpochyby zařadily mezi nejlepší taneční skupinu v České republice. V taneční skupině roku se v ústeckém kraji umístili takto: baby děti 1. místo, děti 1. místo, junioři 1. místo. Pokračovali dále na mistrovství Čech, kde bodovali opět mezi těmi nejlepšími – 1. místo junioři, 2. místo baby, 2. místo děti. Velké finále, které se konalo 9.5. a 10.5.2014 v Praze, bylo pro všechny nezapomenutelným zážitkem. Dětská skupina si z MČR odvezla titul Mistři ČR, baby děti titul vícemistři a junioři se radovali z místa třetího. „Finále Taneční skupiny roku je vždy velkolepé – obrovská stage se skvělým osvětlením, led stěny, skvělý moderátor i atmosféra. Česká televize letos natáčela ty nejlepší skupiny z České republiky a my jsme mezi nimi. Pořád tomu nemohu uvěřit“ řekla trenérka Kamila Dadoková Tímto ale jejich taneční boj nekončil. Účastnili se soutěže organizované festivalem tanečního mládí, kde se opět nominovali na MČR z prvního místa (baby, děti i junioři) a dětem se podařilo ve velkém finále MČR vybojovat druhý titul Mistrů ČR. I junioři opět ukázali, že patří mezi ty nejlepší a obsadili místo druhé. Ačkoliv se zdá, že úspěchů bylo dost, Funky Dangers tímto nekončí. Na soutěži HIP HOP UNITE v konkurenci 17 a 9 týmů získávají zlatou a stříbrnou medaili a dostávají tak příležitost reprezentovat Českou republiku na mistrovství Evropy ve Vídni. Mezi tím než dojde k odjezdu, účastní se soutěže O pohár starostky města v České Lípě, kde potvrzují své letošní nasazení: 1. místo mini děti, 1.místo děti, 1. místo junioři. 30.5. Funky Dangers odjíždí do Vídně na mistrovství Evropy a potvrzují, že ani ve světě se neztratí! V konkurenci 14 týmů a 10 týmů v případě juniorů dosahují obě taneční skupiny neuvěřitelného 3. místa! „Jsme moc rádi za tyto skvělé úspěchy. Je to sen každého trenéra, každého tanečníka a nám litoměřickým se povedlo ukázat, že když se do toho jde srdcem, se skvělou partou dětí, lze dosáhnout i toho, oč em se nám kdysi jen zdálo. Velké díky patří všem rodičům, kteří stojí po boku svých dětí na každé soutěži, vytváří neuvěřitelnou atmosféru a také jsou podporou nám trenérkám, v případě potřeby. Letos nám Kamča opět vycestovala do USA, kde bude 4 měsíce čerpat nové taneční informace a dovednosti. Já jsem měla těsně před státnicemi, takže jsme se ani jedna ME účastnit nemohly. Suplovali za nás rodiče a zvládli to na výbornou“. Prozradila druhá z trenérek Adéla Marková. Děkujeme dětem za jejich neuvěřitelné nasazení, rodičům za



výpomoc a všem přátelům, kteří nám fandí. Také bychom rádi poděkovali norskamoda.cz, která naše děti do Vídně oblékla. Foto popis| Region| Severní Čechy Mladá fronta DNES

Chocová chce doma v Lípě překonat rekordy 6.6.2014

Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Liberecký (sed) MÚ Česká Lípa

Krátce PLAVÁNÍ V České Lípě se o tomto víkendu koná XXXI. mezinárodní mistrovství České republiky v plavání kategorie veteránů Masters 2014. Na domácí půdě se představí i českolipská plavkyně, mnohonásobná česká rekordmanka, dvojnásobná mistryně Evropy a účastnice olympijských her v Londýně 28letá Petra Chocová. „Když už do této kategorie oficiálně patřím, tak si doma zazávodím a pokusím se překonat světové rekordy. Přiznám se, že kdyby nebyl tento šampionát v České Lípě, tak mě ani nenapadne závodit,“ řekla Petra Chocová. Foto popis| Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Muž se strážníkům v hospodě prokázal pasem plným malůvek 6.6.2014

Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Liberecký (jan) MÚ Česká Lípa

ČESKÁ LÍPA - Když strážníci českolipské městské policie vstoupili do nádražní restaurace v České Lípě, aby tu zkontrolovali, zda mají hosté v pořádku své doklady, netušili, jaké je čeká překvapení. Uchystal jim je jeden z návštěvníků podniku. Jeho pas byl plný malůvek a samolepek. „Prokázal se strážníkům svým cestovním pasem, ve kterém si provedl nezákonné úpravy,“ popsal zástupce ředitele českolipské městské policie Antonín Doležal. Krom toho, že si neuměle prodloužil dobu platnosti pasu, si jej vyzdobil spoustou malůvek a samolepek. Svůj čin nijak nezdůvodnil, občanský průkaz u sebe neměl. Podle zákona o cestovních dokladech mu za tuto svéráznou úpravu jeho cestovního pasu hrozí pokuta až do výše deseti tisíc korun. „Jde ale o člověka, který žije spíš na ulici, takže je otázka, zda se z něj nějaké peníze podaří vymoci,“ konstatoval Doležal. Foto popis| Muž si vyzdobil cestovní pas. Foto autor| Foto: Městská policie Česká Lípa Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj



Zeměměřič

Církevní restituce: v evidenci je zmatek? 5.6.2014

Zeměměřič str. 14 Pohled MÚ Česká Lípa

redakce

Komentář k článku v Lidových novinách VÚGTK letos oslavuje 60 let od svého založení. Jedním z velmi zajímavých a pro celý obor přínosných výstupů této veřejné výzkumné instituce je monitoring tisku. Lidové noviny (20. 2. 2014, str. 17) uveřejnily článek Kateřiny Menzelové s názvem Církevní restituce: v evidenci je zmatek. Článek naleznete v monitoringu tisku pod adresou http://www.vugtk.cz/monitor/ restricted/article/9317/ Uživatelský účet si zdarma založíte na počkání a ihned můžete číst zmiňovaný článek (ale i články jiné). Článek v Lidovkách Autorka tvrdí, že v evidencích majetku jsou vážné chyby a dokumentuje, jak zásadně se mohou měnit vlastnické poměry a jak lajdácky byly vedeny evidence majetku. V obci Provodín nedaleko České Lípy vykáceli místní v 80. letech 20. století část lesa. Na parcele postavili rodinné domky s obslužnou komunikací. Pozemky získali za úplatu majitelé nových domků a cesta patřila státním lesům. „Po odsunu Němců a před únorem 1948 přišlo nové obyvatelstvo a pojem církevní les neměl od roku l948 opodstatnění a nebyl v paměti nových českých obyvatel“ vysvětluje starosta obce František Perun. Po roce 1989 zůstala cesta u rodinných domků v majetku státu, zapsána byla pod Lesy ČR. Ještě před přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi jednalo vedení obce s Biskupstvím litoměřickým a s farností Jestřebí, pod níž věřící římskokatolické církve z Provodína spadají. „V zásadě jsme se shodli na tom, že za pozemky s rodinnými domky poskytne stát finanční náhradu, pokud jde o komunikaci, připouštěl jsem, že obec by ji odkoupila“ říká Perun. Avšak 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Vyloučil, že by se mohl vracet pozemek zastavěný stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát, a že by se vydávaly komunikace. Za naturální majetek, který se nevrátí církvím zpět, dostanou finanční kompenzaci. Jenže začátkem srpna loňského roku byla komunikace vedoucí k rodinným domkům v obci Provodín zapsána v katastru nemovitostí na list vlastnictví farnosti Jestřebí. Obec se dotazovala Lesů ČR i katastrálního úřadu, z jakého titulu byl vlastník cesty změněn. Oba v dopise obci tvrdí, že postupovaly mimo rámec zákona (o majetkovém vyrovnání – pozn. red.), a že byla opravena chyba v evidenci. Lidové noviny se Lesů ČR též dotazovaly na zdůvodnění, do uzávěrky ale odpověď nepřišla. Farář farnosti Jestřebí Josef Rousek pro LN uvedl, že převod komunikace na farnost nespadal pod církevní restituce. „Vše patřilo farnosti a obec s tímto majetkem pouze nakládala. V pozemkových knihách jsme byli vždy vedeni jako majitelé“ říká farář a dodává, že již před několika lety Lesy ČR samy napsaly farnosti dopis, že komunikaci fakticky nikdy nevlastnily a majetkové poměry by se měly dát do pořádku. Stát se neobtěžoval se zápisem do pozemkových knih. Jeden ze spoluautorů zákona o majetkovém vyrovnání právník Jakub Kříž tvrdí, že zákon na takové situace pamatuje. „Pokud do nabytí účinnosti zákona nedošlo ke zrušení evidence vlastnictví v katastru nemovitostí, je tato osoba vlastníkem i po 1. lednu 2013“ tvrdí Kříž. To, že část majetku církvím nebyla nikdy odňata, potvrzuje i další ze spoluautorů normy, poslanec Marek Benda (ODS). „Taková situace není výjimečná“ dodává Benda. Podstatný zvrat v příběhu z Provodína však nastal ve středu 19. února, kdy se bývalý starosta Perun vydal do archivu. Našel listinu, kterou 1. října 1950 Krajský národní výbor v Liberci vyvlastnil nemovitosti včetně pozemku v Provodíně, na jehož části dnes stojí rodinné domy a vede k nim obslužná komunikace. Dle další nalezené listiny, výkazu držby z roku 1958, byly pozemky zapsány pod Krajskou správu lesů. Otázkou je, proč tato skutečnost nebyla nikdy poznamenána do pozemkových knih. Očividně ani Lesy ČR nepátraly po tom, proč v pozemkových knihách nebylo zrušeno vlastnictví farnosti Jestřebí. A neprověřoval to ani katastrální úřad. Obec Provodín, poté co byla objevena listina z roku 1950 a z roku 1958, může požádat o výmaz farnosti Jestřebí z katastru nemovitostí jako vlastníka komunikace pro spornost zápisu. Ve dvouměsíční lhůtě může též



podat žalobu na určení vlastnictví, kterou se bude u soudu domáhat, že vlastníkem zmíněné komunikace je stát, potažmo Lesy ČR. Z finančního hlediska jde o naprostou marginálii. Cesta zabírá plochu zhruba 3300 metrů čtverečních a obec by ji zřejmě musela odkoupit, buď od státních Lesů ČR, i když v případě souhlasu vlády by mohla být cesta převedena bezplatně, nebo od farnosti. Kauza ale ukazuje, jak zásadní nepořádek vládne v evidencích majetku, dle nichž se řídí mimo jiné i církevní restituce. A jak se bez zjištění všech skutečností rozhoduje o vlastníkovi majetku. Nezodpovězenou otázkou též zůstává, do jaké míry tyto skutečnosti zohlednil zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. „Do roku 1948 se pozemkové knihy vedly přesně, skutečně osvědčovaly vlastnictví. Za komunismu se nikdo zápisy nevzrušoval, pro komunisty bylo důležité, že se s majetkem hospodaří“ říká poslanec Marek Benda. Dodává, že rozplétání vlastnických vztahů z dob komunismu trvá doposud. Komentář odborníka Článek psal někdo, kdo nemá vůbec přehled o vedení katastru nemovitostí, ani o předchozí evidenci nemovitostí, natož o pozemkových knihách. Pokusíme se to vysvětlit: • Do pozemkových knih se povinně zapisovalo do konce roku 1950 (viz obecný knihovní zákon č. 95/1871 a zákon o zakládání nových pozemkových knih č. 92/1874 – oba byly platné v plném znění do 31. 12. 1950 a zcela zrušeny až v r. 1964). Jedinou výjimkou z povinného knihování byly konfiskace podle dekretu č. 12/45 Sb. Tedy smlouva či jiná listina nabývala platnosti až po zaknihování – stejně jako dnes až po vkladu do KN. • Od 1. 1. 1951 začal platit nový občanský zákoník (říká se mu „střední občan“) a ten už pomíjel povinné vklady do pozemkových knih a listina nabývala platnosti po připojeném souhlasu příslušného ONV a přihlášení k poplatkové registraci. Zápis do pozemkové knihy byl dobrovolný (nepovinný) a měl pouze deklaratorní povahu. Tento stav trval až do úplného uzavření pozemkových knih k 1. 1. 1964 zákonem č. 22/1964 Sb. • Právě v této době (1951-64) došlo k mnoha převodům aniž o nich byla jakákoliv souhrnná evidence. Mnoho státních institucí vydávalo své výměry a rozhodnutí, které nebyly nikde evidovány. Velice důrazně se proto musejí „pozemkové knihy“ ohradit proti nařčení z lajdáckosti ve vedení majetku, protože se vše řídilo tehdy platnými zákony. • Po uzavření pozemkových knih se začala postupně zavádět evidence nemovitostí, která byla ovšem založena především na uživatelských, nikoliv na vlastnických vztazích. Tady stačilo, že jakýkoliv státní podnik nebo instituce prohlásila, že s uvedenými nemovitostmi hospodaří a tyto byly zapsány na jejich list vlastnictví. Střediska geodézie, která vedla evidenci nemovitostí, o ničem nerozhodovala, listiny pouze evidovala. Smlouva mezi občany podléhala povinné registraci na státním notářství a státní instituce a podniky pouze změny do EN ohlašovaly. • V roce 1993 zanikla evidence nemovitostí a všechny existující zápisy i sbírku listin převzal nově vzniklý katastr nemovitostí. Tak se mohlo stát, že v katastru nemovitostí je zapsané vlastnické právo určitému právnímu subjektu, ale ve sbírce listin není žádná nabývací listina. Samozřejmě nelze tak obrovskou spoustu zápisů najednou překontrolovat, prohledat kdejaký archiv a doplnit správné doklady – o opravy se již několik let orgány resortu ČÚZK urputně snaží. Pokud se zjistí jakýkoliv rozpor při kontrole, tak se hledá v katastrálním archivu příslušný doklad a jestliže se nenajde žádná listina o přechodu na stát, vrací se vlastnictví podle pozemkové knihy na původního (posledně zaknihovaného) vlastníka. Takto se to stalo i v případě popisovaném v článku, kdy zbytek původní parcely znovu přepsali na církev. Samozřejmě se může zpětně objevit originál listiny, která „přebije“ zápis v pozemkové knize. Ovšem o pravosti listiny musí rozhodnout pouze soud. • Starosta v článku vypravuje pohádky o paměti nového obyvatelstva – pravda je taková, že pozemkové knihy byly vždy veřejně přístupné, uložené u soudů až do roku 1993 a KAŽDÝ se v nich mohl na vlastní oči přesvědčit o vlastníku minimálně k roku 1945 (tedy i před počátkem konfiskací). Pracovníci pozemkových knih dosvědčí, že např. i v roce 1977 se vydávaly výpisy a lustra. • Jak je výše uvedeno, množství pozemků, ať už církevních anebo panských (zapsaných v zemských deskách), bylo za trvání evidence nemovitostí převedeno na různé státní LV a to bez jakékoliv nabývací listiny. Tedy církevní majetek se zásadně dokazuje výpisem z pozemkových knih a následně se dohledává, zda existuje nějaká neknihovaná listina o přechodu na stát – může to být listina z tzv. II. pozemkové reformy (1947-64), nebo výměr o výkupu, či právoplatné rozhodnutí ONV. Rozhodně to nemůže být listina o konfiskaci, neboť majetek církve a jejích řádů žádné konfiskaci nepodléhal. Jestliže se listina nenajde, vlastnictví se obnoví podle pozemkové knihy a takové pozemky nejsou předmětem restituce dle zákona č. 428/2012 Sb. Všechny osoby povinné podle zákona č. 428/2012 Sb. velice pečlivě dohledávají, zda požadované pozemky lze církevním subjektům vydat, či nikoliv. A toto vydání musí být podloženo všemi dostupnými právními listinami. • Pokud se týká „výkazu držby z roku 1958“, tak jde o důkaz o tom, kdo na pozemcích hospodařil. Držba není vlastnictví! Pokud jde o nalezenou listinu z roku 1950 o vyvlastnění, není z článku zcela jasné, zda obsahuje všechny právní náležitosti, které v té době musela mít a zda bude soudem uznána. Shrňme si Žádná nově stanovená instituce v dějinách netvořila svoji evidenci „vesmírným třeskem“, ale vždy přebírala již existující záznamy z předchozích evidencí a doplňovala je o nové skutečnosti – aktualizovala je .



Například při zakládání pozemkových knih (od r. 1871) se čerpalo ze starých knih gruntovních, městských nebo urburních . Při zakládání evidence nemovitostí – EN (od r. 1964) se čerpalo z knih pozemkových. Nově vzniklý katastr nemovitostí – KN (od r. 1993) převzal údaje z EN. Drobná úvaha na závěr Jak se dospělo k zákonem stanovenému mnohamiliardovému obnosu jako náhradě za nevydané pozemky, tak to ví jen Bůh a strana. Podle selského rozumu se nejdřív mělo vydat, co vydat šlo, a teprve potom spočítat, co se nevydalo a stanovit náhradu. „S Boží pomocí“ to šlo i opačně. Na základě konzultací s pracovníky KN a pozemkové knihy zpracovala Foto autor| Foto: redakce, 10. ledna 2013 na ČÚZK Zpravodajství ČTK

Liberecký kraj se odvolá proti zrušení tendru na dopravu ÚOHS 5.6.2014

Zpravodajství ČTK str. 0 dli pol ivc MÚ Česká Lípa

-------------------Ke zpravodajství: AUDIO Doplnili jsme další informace ve 2., 3. a 5. odstavci -------------------Liberec 5. června (ČTK) - Liberecký kraj se odvolá proti rozhodnutí antimonopolního úřadu (ÚOHS), který minulý týden zrušil tendr na regionální autobusovou dopravu. Zakázku za více než čtyři miliardy korun vypsal kraj už v roce 2012. Vada, kterou kraji úřad vytýká, je tam od začátku a dokonce byla v předběžném oznámení o zakázce. Rozhodnutí úřadu proto kraj považuje za nedůvodné, řekl dnes novinářům liberecký hejtman Martin Půta (STAN). Noví dopravci měli přitom začít jezdit od prosince letošního roku. Do soutěže podalo nabídky deset firem, kvůli odvolání však teď nemůže kraj smlouvy s novými dopravci uzavřít. Ti současní na konci letošního roku skončí. "Uděláme všechno proto, aby cestující žádný rozdíl mezi těmi letošními a novými jízdními řády nepoznal," řekl Půta. Kraj chce už 18. června zahájit jednání s dopravci, kteří se do soutěže přihlásili. Bude zřejmě muset uzavřít krátkodobé smlouvy, aby autobusovou dopravu od 14. prosince v kraji zajistil. Nikdo dnes nedokáže odhadnout, jak dlouho bude kraj na rozhodnutí ÚOHS po odvolání čekat, a hlavně, jaký bude verdikt. Zakázka měla zajistit autobusovou dopravu v kraji od prosince 2014 do prosince 2024. Podle ÚOHS Liberecký kraj pochybil v nastavení podmínek veřejné soutěže, konkrétně šlo o chybné nastavení dokumentů požadovaných k prokázání stáří kvalifikace. Nevyhověl ale námitkám Bítešské dopravní společnosti, která si stěžovala na netransparentnost soutěže. Liberecký kraj tak podle mluvčího antimonopolního úřadu Martina Švandy porušil zákon o veřejných zakázkách. Úřad zakázku zrušil a kraj má uhradit 30.000 korun za náklady řízení. Nebylo to poprvé, co zadání někdo napadl, už před více než rokem úřad tendr prověřoval na základě připomínek firmy Arriva. Tehdy ale námitkám nevyhověl. Tendr, který připravilo předchozí sociálnědemokratické vedení kraje, byl od začátku terčem kritiky. Podle Starostů pro Liberecký kraj byla zakázka ušita na míru společnosti BusLine, která je největším dopravcem v kraji. Nově zvolené vedení kraje v čele se Starosty chtělo proto předloni na podzim soutěž zrušit a vypsat znovu. Podle krajského odboru veřejných zakázek pro to ale nebyl žádný jasný důvod. "Kraji by v takovém případě hrozila pokuta až 20 milionů korun," řekl Půta. Proto se zadání jen upravovalo - zmizela diskriminační kritéria, podíl subjektivního hodnocení se snížil ze 30 na deset procent. Rozhodující je teď nabídková cena. Regionální autobusovou dopravu v Libereckém kraji zajišťuje devět dopravců. Na 214 linkách by měli letos najezdit 12,8 milionu kilometrů. Největším dopravcem je BusLine, jezdí na 93 linkách, 45 linek zajišťuje ČSAD Česká Lípa a 41 linek ČSAD Liberec. Kraj dopravcům podle odhadů zaplatí kolem 226 milionů korun. Za kilometr dostávali loni 32 korun, letos se v prvním čtvrtletí cena snížila na 31,50 Kč. Nabídky v tendru byly ještě



nižší - od 25,74 Kč do 31,13 Kč za kilometr. Každá ušetřená koruna za kilometr znamená v desetileté zakázce úsporu 100 milionů korun. Leona Vacková dr Cas| 14:08



Přehled zpráv

Recommend Documents