Přehled zpráv

Přehled zpráv 24.4.2015 - 27.4.2015 MÚ Česká Lípa 5plus2 „Pozor, vizita,“ už zní v novém.................................................................................................................................. 5 24.4.2015 5plus2 str. 20 Příloha Zdraví MÚ Česká Lípa  TOMÁŠ LÁNSKÝ Lidem vadí kamiony a zchátralá tržnice ................................................................................................................... 5 24.4.2015 5plus2 str. 5 Litoměřicko MÚ Česká Lípa  (dv) Zachraňují Lípu Musicu .............................................................................................................................................. 6 24.4.2015 5plus2 str. 3 Titulní strana MÚ Česká Lípa  TOMÁŠ LÁNSKÝ Brněnský deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach ...................................................................................................... 6 27.4.2015 Brněnský deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Českobudějovický deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach ...................................................................................................... 8 27.4.2015 Českobudějovický deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Českolipský deník ČÍSLO DNE .................................................................................................................................................................. 9 25.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  ČTĚTE UVNITŘ ............................................................................................................................................................ 9 25.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  Lípa Musica nabídne bratry Ebeny ......................................................................................................................... 10 25.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (ph) MÍSTO SEMAFORŮ „RUČNÍ“ PRÁCE ..................................................................................................................... 10 25.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  Muže při práci na zahradě kousla zmije do palce.................................................................................................. 10 25.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (red) Po přesunu záchranky se otevře cesta, jak zlepšit parkování ............................................................................. 11 25.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  Při rekonstrukci českolipského muzea kraj opraví i Svaté schody ..................................................................... 13 25.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (čtk)

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Díky mírné zimě ušetří lidé v Libereckém kraji za teplo tisíc Kč ......................................................................... 13 27.4.2015 Českolipský deník str. 2 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (čtk) Do Lípy přijede v úterý blízký přítel spisovatele Bohumila Hrabala.................................................................... 14 27.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (mip) Do ZŠ Sever už nepoteče ......................................................................................................................................... 14 27.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (kb) Chůze po uhlících změní vaší mysl, lákají „borci“ z Volfartic .............................................................................. 15 27.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  MICHAEL POLÁK Martin Půta je opět šéfem Euroregionu .................................................................................................................. 15 27.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  Nová výstava ............................................................................................................................................................. 16 27.4.2015 Českolipský deník str. 6 Kultura / servis MÚ Česká Lípa  Připravte se na čarodějnice ..................................................................................................................................... 16 27.4.2015 Českolipský deník str. 6 Kultura / servis MÚ Česká Lípa  Štafeta pro Růženku jde do úplného finále ............................................................................................................ 16 27.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (ava) Volfartice: přechod přes žhavé uhlíky .................................................................................................................... 17 27.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  ČRo Sever Dráhy otevřely na nádraží v Doksech a Mimoni půjčovnu kol ............................................................................. 17 24.4.2015 ČRo Sever str. 1 13:40 Informace ze severu Čech MÚ Česká Lípa  Zájemci mohou na Českolipsku využít novou půjčovnu kol ............................................................................... 18 24.4.2015 ČRo Sever str. 3 18:00 Události v regionu MÚ Česká Lípa  Celková rekonstrukce kašny na českolipském náměstí ...................................................................................... 19 25.4.2015 ČRo Sever str. 2 18:00 Události v regionu MÚ Česká Lípa  Česká Lípa má nový dotační program na podporu talentovaných dětí .............................................................. 19 25.4.2015 ČRo Sever str. 1 16:00 Události v regionu MÚ Česká Lípa  E15 Mírná zima ukrojila zisky teplárnám ....................................................................................................................... 20 27.4.2015 E15 str. 7 Byznys MÚ Česká Lípa  >čtk


2

Havlíčkobrodský deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 20 27.4.2015 Havlíčkobrodský deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Hospodářské noviny Bolestné komunální zrání ANO ............................................................................................................................... 22 27.4.2015 Hospodářské noviny str. 3 Události MÚ Česká Lípa  Petr Fischer Hradecký deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 22 27.4.2015 Hradecký deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Jablonecký deník Pouliční umění může růst ........................................................................................................................................ 24 27.4.2015 Jablonecký deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  JAN ŽÍLA Liberecký deník Digitalizace knihovního fondu ................................................................................................................................. 24 27.4.2015 Liberecký deník str. 2 Liberecko MÚ Česká Lípa  (red) Mladá fronta DNES Díky mírné zimě lidé v kraji výrazně ušetří za teplo .............................................................................................. 25 27.4.2015 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  (ČTK) Moravskoslezský deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 25 27.4.2015 Moravskoslezský deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Olomoucký deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 27 27.4.2015 Olomoucký deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Plzeňský deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 28 27.4.2015 Plzeňský deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ Pražský deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 30 27.4.2015 Pražský deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ


3

TRADE NEWS PŘEMÝŠLEJME VČAS, CO ZMĚNIT ........................................................................................................................ 31 27.4.2015 TRADE NEWS str. 58 Pozvánka MÚ Česká Lípa  Ústecký deník Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach .................................................................................................... 32 27.4.2015 Ústecký deník str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa  ADÉLA KAMENSKÁ


4

MÚ Česká Lípa 5plus2

„Pozor, vizita,“ už zní v novém 24.4.2015

5plus2

TOMÁŠ LÁNSKÝ

str. 20 Příloha Zdraví MÚ Česká Lípa

Českolipská nemocnice modernizovala sesterny a vyšetřovny, zavedla také nový komunikační systém s pacienty. Další na řadě pak budou operační sály. ČESKÁ LÍPA Návštěva českolipské nemocnice leckdy připomínala film Pozor, vizita!. Kachličky, linoleum a staré žebrované postele. Časy se ale mění. Díky mnohaleté modernizaci začíná špitál připomínat mnohem víc seriál Nemocnice Chicago Hope. V letošním roce zmodernizovala nemocnice šestici sesteren a vyšetřoven pacientů. Zde je pokrok vidět nejvíc. Vyšetřovna je totiž často prvním místem, které pacient důkladně pozná. „Sesterny byly vybaveny nábytkem z 80. let, tedy z doby, kdy se nemocnice stavěla. Rozhodli jsme se sjednotit nejen jejich tvář, ale i vybavení. Nově v nich je moderní nábytek a počítače,“ prozradil ředitel českolipské nemocnice Jaroslav Kratochvíl. Modernizace stála 1,1 milionu korun a „špitál“ ji hradil kompletně ze svého rozpočtu. Že nemocnice prochází výraznou proměnou, poznají i ti, kteří si zde musí poležet. Doposud museli pacienti spočinout na starých železných postelích. Ty nemocnice průběžně vyměňuje za moderní polohovací lůžka. „Mají speciální matrace proti proleženinám, integrovaný sklápěcí stolek a infuzní stojan. To minimalizuje počet nábytku v místnosti, protože doposud byl stolek a stojan na infuzi zvlášť a pacienti o ně často zakopávali,“ vysvětlil lékařský ředitel Radek Havlas. Lůžek nakoupila nemocnice 200, polovina z nich dorazila v těchto dnech. Rozmístěna jsou plošně po všech odděleních. Pacientům slouží i další novinka. Tou je nový komunikační systém mezi nimi a sestrami. Nová technika umožňuje nemocným mluvit se sestrou pomocí hlasového komunikátoru. Signalizaci může každý pacient spustit přímo od postele, sestra reaguje i ve chvíli, kdy není u terminálu v sesterně - volání totiž signalizuje světlo nade dveřmi do pokoje. Na projekt obměny postelí a modernizace komunikačního systému získala nemocnice dotaci šest milionů korun. Lepší operační sály Nejde o poslední novinky v českolipské nemocnici. Ještě v letošním roce začne modernizace části stávajícího přístrojového vybavení operačních sálů. Konkrétně půjde o nákup tří kusů endoskopických věží, dvou operačních stolů, dvou plně vybavených anesteziologických přístrojů s plnou monitorací, jednoho anesteziologického přístroje bez monitorace vitálních funkcí, jednoho ultrazvuku pro anesteziologicko-resuscitační oddělení, celkem tedy devíti kusů nových přístrojů. Foto popis| Prostředí sesteren je teď příjemnější a hlavně modernější. Foto autor| FOTO TOMÁŠ LÁNSKÝ

Lidem vadí kamiony a zchátralá tržnice 24.4.2015

5plus2 str. 5 Litoměřicko MÚ Česká Lípa

(dv)

LITOMĚŘICE / Už ne hazard, ale kamiony projíždějící centrem vadí Litoměřičanům nejvíce. Téma vzešlo z letošního Fóra - Desatero problémů, v němž nejpalčivější problémy města vybíraly přes dvě stovky jeho obyvatel. Problém dopravy, který je nyní znásobený ještě uzavírkou Tyršova mostu na Labi, trápil lidi už na minulých fórech. „Dopravní zatížení města zvolili lidé jako problém už v roce 2012, kdy volali po vybudování přivaděče od mostu Generála Chábery do Pokratic a přeložky silnice I/15 na Českou Lípu,“ řekla koordinátorka Zdravého města Litoměřice Rita Vlčková s tím, že stavba obchvatu je v kompetenci Ústeckého kraje.


5

Za druhý nejvážnější problém lidé označili žalostný stav litoměřické tržnice, přejí si však také postavit venkovní posilovnu, nová dětská hřiště nebo zajistit kvalitní péči psychoterapie a psychiatrie. Opět se také objevilo přání vybudovat sportovní ovál u ZŠ Havlíčkova. O problémech města diskutovalo 226 občanů, nejvíce v historii fór. O konečném složení desatera problémů nyní lidé rozhodnou v anketě, která na webu Zdravého města poběží do konce května. „Anketa je zabezpečena tak, aby mohli hlasovat skutečně jen Litoměřičané,“ dodala Vlčková. Loni lidé zvolili největším problémem města hazard. Radnice vydala vyhlášku zpřísňující provoz heren, opozice se pak neúspěšně snažila vyvolat referendum o jejich zákazu. Regionální mutace| 5plus2 - Litoměřicko

Zachraňují Lípu Musicu 24.4.2015

5plus2

TOMÁŠ LÁNSKÝ

str. 3 Titulní strana MÚ Česká Lípa

Od největšího festivalu v kraji se odklonil hlavní mecenáš, hrozilo jeho omezení ČESKOLIPSKO Za pět minut dvanáct přišla pomoc pro hudební festival Lípa Musica, který má patnáctiletou historii a na Českolipsko přiváží největší jména vážné hudby. Odstřihli jej od milionového příspěvku, který každoročně dostával od českolipské radnice. Místo něj má přislíbeno 400 tisíc korun. Pomoc nabídl až sousední Nový Bor. „Přišel čas festivalu vrátit to, co on naopak po léta dával nám v podobě neopakovatelných hudebních zážitků,“ zdůvodnil mimořádný třísettisícový dar starosta Nového Boru Jaromír Dvořák (SLK). Proč vlastně Lípa Musica přišla o českolipský milion? Radnice zdůvodňuje nižší příspěvek tím, že význam festivalu mu nedává právo úplné nadřazenosti nad ostatními kulturními akcemi. „Festival Lípa Musica přišel v letošním roce o mimořádný příspěvek milion korun a musí o peníze žádat v dotačním programu v oblasti kultury tak, jako všichni ostatní organizátoři kulturních akcí. To však považuji za spravedlivé a transparentní,“ obhajuje krok starostka České Lípy Romana Žatecká (ČSSD). Pořadatel Lípy Musicy Martin Prokeš je za solidaritu Nového Boru rád. Chybějících 600 tisíc korun by se totiž mohlo promítnout do kvality festivalu, jehož dramaturgie je již hotová a smlouvy s interprety uzavřené. „Pokud by se očekávání nenaplnila, nemohu vyloučit, že bychom několik málo projektů museli zrušit či lépe odložit do budoucna,“ varoval Prokeš. *** 3,9 S tolika miliony letos festival hospodaří. Loni to bylo 4,3 milionu. Brněnský deník

Volyňští Češi. Nehledají kořeny, žene je strach 27.4.2015

Brněnský deník ADÉLA KAMENSKÁ

str. 12 Zpravodajství MÚ Česká Lípa

Praha– Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. Vohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach.


6

Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. *** „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Jižní Morava Publikováno| Brněnský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Vyškovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Břeclavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Blanenský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Hodonínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Znojemský deník; Zpravodajství; 12 ID| 2f351993-2c00-481f-8369-6a80d621cd68


7

Českobudějovický deník


Českobudějovický deník str. 12 Zpravodajství ADÉLA KAMENSKÁ MÚ Česká Lípa

Praha–Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. Vohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou


8

potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. *** „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Jižní Čechy Publikováno| Českobudějovický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Českokrumlovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jindřichohradecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Písecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Prachatický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Strakonický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Táborský deník; Zpravodajství; 12 ID| c4aaf2e0-9fdb-495f-ad48-f7e7bb684506 Českolipský deník

ČÍSLO DNE 25.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

3 Gymnázium v České Lípě navazuje na fantastické výsledky, kterých v posledních letech dosahovali jeho studenti zejména v přírodovědných oborech. Tentokrát jde ale o excelentní výkon v jazykovědném oboru. Student Petr Paulík vybojoval na půdě pražského Goethe Institutu třetí místo v republikovém kole konverzační soutěže v německém jazyce, přičemž soutěžící na nejvyšších místech dělily jen setiny bodů. Region| Severní Čechy

ČTĚTE UVNITŘ 25.4.2015


ONLINE: Odpovídal ředitel nemocnice Česká Lípa – Na další investice a opravy, nemocniční kuchyni i problémy s parkováním se čtenáři Českolipského deníku ptali ředitele českolipské nemocnice Jaroslava Kratochvíla během pátečního online rozhovoru. ...3 Amatérská liga florbalu jde do finále Česká Lípa – Amatérská florbalová liga města Česká Lípa (AFL CL) vstoupila do vyřazovacích bojů, ve kterých se týmy postupně střetly v předkole play off a v prvních semifinálových zápasech hraných na dvě vítězná utkání. Dnes večer jsou na programu bitvy o konečné pořadí. ...16 Region| Severní Čechy


9

Lípa Musica nabídne bratry Ebeny 25.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (ph) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Čtyřiadvacet akcí na šestnácti místech Libereckého a Ústeckého kraje a Saska nabídne letošní 14. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Kompletní program zveřejní organizátoři v polovině května, už nyní je však jasné, že se návštěvníci mohou těšit například na koncert bratří Ebenů, který se uskuteční u příležitosti Mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru, a festival vyvrcholí monumentálním provedením kantáty Carmina Burana Carla Orffa 21. listopadu v novoborském Městském divadle za účasti sólistů z pražského Národního divadla, spojených sborů z Wiesbadenu a Blanska a Filharmonie Hradec Králové. Předprodej vstupenek odstartuje v pondělí 1. června. Region| Severní Čechy

MÍSTO SEMAFORŮ „RUČNÍ“ PRÁCE 25.4.2015


HVIZDY PÍŠŤALKY se včera dopoledne ozývaly na křižovatce u čerpací stanice Shell v České Lípě. Semafory, které zde obvykle usměrňují dopravu, byly kvůli revizi na dvě hodiny mimo provoz. Dopravu na jedné z nejrušnějších křižovatek ve městě tak museli řídit policisté. Málo obvyklá situace, kterou řada motoristů zná jen z testů v autoškole, zaujala i kolemjdoucí, kteří se zastavovali a dění se zájmem sledovali. Foto autor| Foto: Deník/Petra Hámová Region| Severní Čechy

Muže při práci na zahradě kousla zmije do palce 25.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (red) MÚ Česká Lípa

Cvikov – Jak říká stará pranostika, na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Přesvědčil se o tom i muž středních let ze Cvikova, kterého včera při práci na zahrádce kousla zmije. Uštkla ho do palce ruky. Muže pak přivolaná záchranka odvezla do českolipské nemocnice,kde zůstává na pozorování, zdravotníci hlídají zejména srdeční činnost pacienta. Uštknutí zmijí jsou na Českolipsku vzácná, nejčastěji se přihodila houbařům. „Když člověk zmiji přímo neubližuje nebo na ni nešlápne, neuštkne. Vždy raději volí útěk než obranu. Je velmi plachá,“ řekl již dříve Zdeněk Vitáček, ředitel Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Podle něj zmije uštkne jen pokud se ocitne ve velkém ohrožení nebo nemá možnost útěku. Vždy jde o akt obrany. Region| Severní Čechy


10

Po přesunu záchranky se otevře cesta, jak zlepšit parkování 25.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa

HOSTEM ONLINE ROZHOVORU DENÍKU BYL ŘEDITEL NEMOCNICE V ČESKÉ LÍPĚ JAROSLAV KRATOCHVÍL Česká Lípa – Na další investice a opravy, nemocniční kuchyni i problémy s parkováním se čtenáři Českolipského deníku ptali ředitele českolipské nemocnice Jaroslava Kratochvíla. * Hezkou novou tvář nemocnice hyzdí přístupový chodník s rezavým zábradlím a opadanou omítkou. Nestálo by za to s tím něco udělat? Přístupový chodník nebyl součástí projektu zateplení. Nemocnice řeší priority postupně, dle svých finančních možností. Rekonstrukce této trasy patří k větším investicím, ale myslíme si, že ho zvládneme opravit do konce příštího roku. * Zhruba před pěti lety jsem zde byl nucen kvůli úrazu nohy strávit několik dní. Jídlo bylo bez chuti, prostě typická nemocniční strava. Jak je možné, že je to nyní naopak, podnikal jste nějaké konkrétní kroky? Strava mi opravdu velice chutnala a určitě mi to i do jisté míry zpříjemnilo nevšední dny strávené v nemocnici. Jídlo bylo kvalitní již v době, kdy jsem do nemocnice nastoupil. Za proměnou stravy stojí tým šéfa stravovacího provozu Mariána Bučka, i touto cestou mu děkuji. * Co si slibujete od toho, kdyby nemocnici spoluvlastnilo město Česká Lípa? Nejsem ten, kdo o tom rozhodne. Jsem správcem, kterého najal současný vlastník, tj. Liberecký kraj, pokud město rozhodne o svém majetkovém vstupu do nemocnice, věřím, že nebude měnit nastoupenou cestu, kterou se NsP poslední dva roky ubírá. * Bude v českolipské nemocnice plnohodnotné oddělení ORL? Je to scifi, nebo se toho dočkáme, abychom nemuseli jezdit do Liberce a podobně? Otevřít nový obor je velmi složité, protože v celé ČR je nedostatek lékařů specialistů. * Uvažuje nemocnice o rozšíření parkovacích míst pro držitele ZTP? Neustále se setkávám s problémem parkování při návštěvě vašeho zařízení s maminkou na vozíku. Je v plánu oprava příjezdových komunikací do areálu nemocnice? O problému víme a průběžně na jeho řešení pracujeme. Do konce roku 2015 bude přestěhována „záchranka“ do areálu bývalé dopravy nemocnice, tím se nám otevře cesta zlepšit parkovací systém v areálu NsP, který s uvedeným problémem bude počítat. * Vím, že je to otázka spíš pro záchrannou službu, ale bude opravdu pro sanity výhodné, že budou vyjíždět z areálu nemocnice do ulice Pod Špičákem? Výjezd posoudili odborníci ZZS LK, ale osobně si myslím, že výhodný bude. * Už se ví, kdo koupí nemocniční ubytovnu a pozemky v areálu nemocnice? Neví. Stále probíhá jednání mezi českolipskou radnicí a Libereckým krajem. * Pracuji v českolipské nemocnici. Proč současným zaměstnancům nenabízíte bonusy např. formou permanentek na masáže, plavání či rehabilitace?


11

V současné době připravujeme pro zaměstnance bonusový program ve formě karty, která umožní slevy na produkty nemocniční lékárny a Centra zdraví a dále jednáme se Sportem Česká Lípa o slevách do Sportareálu. Jako zaměstnankyně víte, že uvítám každý pozitivní nápad. * Opravdu se sestry z oddělení jako je chirurgie dočkají zvýšení platů, nebo podpoříte i ostatní oddělení? Mohou sestry očekávat nárůst platů, nebo si jich vážíte méně než dělníků v automobilovém průmyslu? Děláte něco pro zlepšení současného stavu, nebo se domníváte, že nemocnice stojí pouze na doktorech? Osobně si myslím, že nemocnice musí fungovat jako celek, na základě týmové spolupráce všech profesí. Výše mezd je dána rozpočtem nemocnice, který má příjmy a výdaje. Pokud společně vymyslíme, jak z položky A přesunout fondy do položky B na mzdy, rozhodně tomu nebudu bránit. Naopak. Nemocnice kromě mezd musí hradit spousty dalších nezbytných výdajových položek, nezbytných k chodu. * Využil jste někdy vy sám služeb nemocnice jako pacient? Jak jste byl spokojen? Ano, využil a byl jsem spokojen. * Jsou zaměstnanci nějakým způsobem motivováni k úsměvu a příjemnému jednání s pacientem? Snažíme se například o vylepšování pracovního prostředí, ale i o to, aby zaměstnanci nezapomínali na úsměv, pozdrav a vlídné slovo. * Nemocnice je už zateplená. Ale jak to bude s rozvody, které jsou v katastrofálním stavu? Je nějaká žádost o dotaci? Jak se k tomu staví kraj jako vlastník? Aktuálně řešíme získání dotace z Ministerstva zdravotnictví ČR na vodorovné rozvody, pokud ji dostaneme bude výměna provedena do začátku příštího roku. A samozřejmě s Libereckým krajem připravujeme celkovou rekonstrukci svislých rozvodů, ale zde ta částka bude mnohem vyšší a je třeba zajistit financování tohoto projektu. * Co říkáte na zrušení poplatků u lékařů? Přestože nejsem zastáncem poplatků, tyto mi vůbec nevadily. Jaký vliv mají poplatky na finanční stav nemocnice? Četla jsem, že si ta českolipská vede docela dobře. Co podle vás za tímto úspěchem stojí? Pokud jde o poplatky, souhlasím s vámi. Českolipská nemocnice tak přišla o zhruba deset milionů korun. Ano, vedeme si dobře a za výsledek děkuji všem zaměstnancům, kteří se o to nemalou měrou zasloužili. Ostatní si ponechám jako své „tajemství“. * Liberecký kraj se chystá výrazně investovat do nemocnice v Liberci. Neobáváte se, že na to bude doplácet naše nemocnice? Není tahle investice signálem, že si kraj ponechá jen jednu nemocnici a tu českolipskou prodá? V této věci obavu nemám. Českolipská nemocnice má nezastupitelnou pozici v rámci systému zdravotní péče v Libereckém kraji. * Nejde si nevšimnout za jakých platovým podmínek, bez jakýchkoliv benefitů, nebo navýšení platů v nemocnici pracují zaměstnanci obslužných provozů. Budete se zabývat i platovými podmínkami těchto zaměstnanců? Opakuji, vnímám nemocnici jako celek, obslužných profesí si vážím stejně, bez nich by to nešlo. * Jak hodnotíte jeho aktuální zdravotní stav českého zdravotnictví? Myslím, že dokáži komentovat kondici českolipské nemocnice, uzdravuje se. Ostatní posuzovat nechci. * Budete sledovat mistrovství světa v hokeji? Kdo podle vás vyhraje? Samozřejmě, sledovat zápasy budu. Tip nemám, ale fandím našim. * Máte rád seriál Nemocnice na kraji města? Díval jsem se, byl to dobrý seriál.


12

Foto popis| Celé znění pátečního http://www.ceskolipsky.denik.cz Foto autor| Foto: Petr Pokorný Region| Severní Čechy

online

rozhovoru

s

Jaroslavem

Kratochvílem

najdete

na

Při rekonstrukci českolipského muzea kraj opraví i Svaté schody 25.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (čtk) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – V rámci rekonstrukce střechy Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě se podařilo opravit i fasády. Kraj teď nechá opravit i Svaté schody v areálu augustiánského kláštera, přidá jen něco přes 350 000 korun. Rekonstrukce střechy měla stát podle původního odhadu 33 milionů korun, v soutěži se ji podařilo zlevnit na 23 milionů. Další peníze ušetřilo muzeum v průběhu realizace a díky tomu bylo možné opravit i omítky, řekla dnes náměstkyně hejtmana Hana Maierová (SLK). Českolipské muzeum sídlí v augustiniánském klášteře, který založil roku 1627 Albrecht z Valdštejna. Areál se postupně rozrostl o další objekty a svou definitivní podobu získal ve druhé polovině 18. století. Střecha budovy byla sice v 80. letech minulého století opravena, ale špatně a necitlivě. Do expozic a depozitářů muzea stále více zatékalo. Ředitel muzea Zdeněk Vitáček usiloval o opravu přes deset let, kvůli nedostatku peněz ji však kraj několikrát odložil. Práce začaly až na podzim 2013, hotovo má být do letošních prázdnin. Opravuje se za provozu. Havarijní stav střechy ohrožoval podle Vitáčka nejen sbírky, ale i samotnou stavbu. „Každá zima stav střechy jen zhoršovala, krovy byly napadené dřevokaznými houbami a hmyzem a v některých místech se střecha začínala propadat,“ popsal ředitel muzea. Při rekonstrukci byly krovy zpevněny a nevyhovující řezaný šindel nahradila pálená taška bobrovka. Pokračování na straně 3 Při rekonstrukci českolipského muzea kraj opraví i Svaté schody Pokračování ze strany 1 „Tehdejší řemeslníci odvedli špatnou práci, při rekonstrukci se ukázalo, že v některých místech byly krovy v havarijním stavu, původní šindel nebyl ani ošetřený,“ uvedl ředitel českolipského muzea Zdeněk Vitáček. „Ušetřit se podařilo díky dobrému technickému dozoru a dobré práci investičního oddělení, hlídali doslova každý trám. Původně se počítalo s kompletní výměnou krovu, nakonec se ale měnily jen ty části, které to potřebovaly, a díky tomu nám zbylo i na opravy omítek,“ vysvětlila náměstkyně hajtmana Maierová. Oprava střechy je už v závěrečné fázi. „Jsme u objektu Svaté schody, kde je stav omítek havarijní,“ doplnila. Na opravy už ale rezervy nebyly, proto kraj přidal 350.000 korun.„Díky tomu bude ale opravena nejen střecha, ale i všechny omítky v celém areálu,“ dodala náměstkyně hejtmana Hana Maierová. Foto popis| Region| Severní Čechy

Díky mírné zimě ušetří lidé v Libereckém kraji za teplo tisíc Kč 27.4.2015

Českolipský deník str. 2 Českolipsko (čtk) MÚ Česká Lípa

Liberecký kraj – Díky mírné zimě ušetří lidé napojení na velké teplárny v Libereckém kraji i více než tisíc korun za teplo. Třeba v České Lípě spotřebovala průměrná domácnost napojená na Českolipskou teplárenskou za zimu zhruba o dva gigajouly tepla méně než loni, což může představovat úsporu kolem 1400 korun. Topná sezona ale končí až 31. května, takže na hodnocení celé sezony je příliš brzy, řekl Lukáš Jankovský, mluvčí Teplárny Liberec a Českolipské teplárenské ze skupiny MVV. Loni bylo ještě tepleji Podle meteorologů byla letošní zima jedna z nejteplejších v historii, průměrná teplota byla o 1,9 stupně vyšší než je dlouholetý průměr. Loni ale bylo ještě tepleji. „Ve srovnání s loňským rokem se lišil pouze průběh zimy. Podzimní měsíce provázely vyšší teploty, od prosince do března pak bylo chladněji,“ řekl Jankovský. Odběr tepla se podle


13

něj v posledních letech snižuje nejen kvůli teplým zimám, ale také kvůli pokračujícímu zateplování a úsporným opatřením ze strany zákazníků. „V meziročním srovnání představoval pokles dodávek jednotky procent,“ dodal Jankovský. Jablonecká energetická srovnává topné sezony jen velmi obtížně. „Poslední roky docházelo k masivnímu odpojování a zateplování objektů. Proti průměru minulých let byla zima, zatím jen období leden až březen 2015, mírnější o zhruba jednu polovinu měsíce března,“ uvedla mluvčí společnosti Lenka Vrátná. Firma před zahájením topné sezony odstavila vysoce ztrátovou teplárnu v jabloneckých Rýnovicích, odběratelé to však nijak nepocítili. „Nedošlo k žádným podstatným plošným výpadkům při výrobě a rozvodu tepla, byly řešeny jen lokální havárie,“ dodala. Odpojují se celé domy V Jablonci je v současné době na teplárnu napojeno zhruba 4400 domácností, ještě před rokem jich bylo kolem 6000. V posledních letech se odpojují celé bytové domy, důvodem byla hlavně vysoká cena. Tase ale už před rokem snížila na 689 korun za gigajoule a po dokončení revitalizace sítě slibuje firma další zlevnění až na 650 korun. „Některé bytové domy či družstva nakonec od odpojení upouštějí. Jedná se například o věžáky v Pasekách,“ řekl již dříve Petr Roubíček pověřený řízením společnosti. Odběratelé se ale neodpojují jen v Jablonci, také bytové domy v Liberci staví vlastní plynové kotelny, aby si snížily náklady na teplo. Třeba jednomu společenství vlastníků na Františkově v Liberci klesly za loňský rok náklady na teplo o polovinu ve srovnání s rokem 2012, kdy byl ještě dům napojen na Teplárnu Liberec. Za úspory kolo a tábory Důvodem tak výrazné úspory je nejen o pětinu nižší spotřeba, ale především levnější teplo – za gigajoule loni zaplatili o 40 procent méně než před dvěma lety. „Ze záloh mi vrátí 15.000 korun, koupím dcerce kolo a ještě zaplatím dětem letní tábory a soustředění,“ řekl majitel třípokojového bytu v domě. Region| Severní Čechy

Do Lípy přijede v úterý blízký přítel spisovatele Bohumila Hrabala 27.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (mip) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Výjimečného hosta z oblasti literatury bude v úterý 28. dubna hostit Městská knihovna v České Lípě. Na přednášku přijede Tomáš Mazal, dlouholetý blízký přítel a pomocník Bohumila Hrabala. Mazal je také autorem mimořádně čtivého a fakty nabitého spisovatelova životopisu, v němž krok za krokem konfrontuje Hrabalovo psaní a skutečný život. Součástí knihy je více než 300 fotografií, z nichž většina pochází z Hrabalova soukromého archivu a je zde publikována vůbec poprvé. Obsahuje také mnoho faksimilí rukopisů a dokumentů. Kniha byla přeložena do několika cizích jazyků, včetně čínštiny. Region| Severní Čechy

Do ZŠ Sever už nepoteče 27.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (kb) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Necelé dva miliony korun investuje město do dalšího zateplení střech na základní škole Sever v České Lípě. Zateplovat se budou střechy nad pavilony A1 a A2, město tak naváže na investice z předchozích let, kdy došlo k zateplení střech nad pavilony D1a D2. Stavební práce by měly přinést zejména úsporu peněz za vytápění, do školy také již nebude porušenou střechou zatékat. Stavbu bude mít na starosti firma IZOLACE Ústí, které českolipští radní zakázku přidělili, a to za zhruba 1,8 milionu korun. Hotovo by měla mít nejpozději do konce srpna. Práce budou probíhat o velkých letních prázdninách. Region| Severní Čechy


14

Chůze po uhlících změní vaší mysl, lákají „borci“ z Volfartic 27.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko MICHAEL POLÁK MÚ Česká Lípa

Unikátní čarodějnická noc pro odvážné: na farmě se bude chodit po rozpálených uhlících Volfartice – Neobvyklou oslavu čarodějnického svátku chystají už popáté dobrodruzi ve Volfarticích na Českolipsku. Namísto sledování plamene a opékání buřtů se na jedné z místních farem bude po setmění chodit po žhavých uhlících. „Je to zábava, ale také důležitý okamžik. Ukázka toho, jak to má člověk srovnané v hlavě. Jde o překonání vlastního strachu, totální změnu mysli. Kdo prošel, ten už ví,“ říká Josef Šantrůček, majitel farmy a hlavní tahoun volfarticky vypadající značky Wolf Art Ice, pod jejíž hlavičkou se celá akce koná. Viděli to čirou náhodou v televizi „Minulý rok si u nás po uhlících zkoušeli přejít zaměstnanci jedné malé firmy. Je to dobrá věc pro kolektiv, oddělí to zrno od plev,“ říká Šantrůček a nejde poznat, jak moc to myslí vážně. Na nápad s chůzí po žhavých uhlících přišel jeho kamarád a výborný muzikant Jiří Opočenský. „Vzniklo to úplně náhodou. V televizi jsme mimoděk zahlédli spot o chůzi po uhlících a já navrhl, abychom to zkusili. Spojili jsme to s oslavou čarodějnic,“ vzpomíná na začátky v roce 2011 Opočenský. Po žhavých uhlících chodily během předchozích ročníků i ženy. „Dvě to zkusily,“ říká hrdě Josef Šantrůček. Ajak dopadly? „Ta první se rozvedla,“ směje se majitel farmy. A druhá? „Ta taky“. Nutno dodat, že nikomu se doposud nic škaredého nestalo. Nohy účastníků firewalkingu to odnesly maximálně malými puchýřky. Ve Volfarticích nepůjde jen o překonání rozžhavené plochy, ale o zábavu se vším všudy. Teď čarodějnice, příště i festival Celá akce začíná 30. dubna v 15 hodin přípravou na celý večer a zapálením velkého ohně. Od 18 hodin začnou hrát pozvané kapely Spermators, Šašci bez hodnosti a Osliz. První noha do uhlíků vstoupí ve 22 hodin a o hodinu později začne after party. Na farmě nebudou pro návštěvníky chybět nejrůznější druhy občerstvení včetně specialit ze skopového. Firewalking je zatím jen malá část toho, co by v budoucnu měla značka Wolf Art Ice zastřešovat. Organizátoři by na loukách za farmou rádi v budoucnu nastartovali hudební festival obdobného formátu, jakým býval reggae festival v Žizníkově. Jemu se trochu přiblíží už letošní čarodějnice: útrata za občerstvení se bude platit fiktivními talony, speciální měnou, jako to kdysi bývalo i na „regéčku“. Žhavé uhlíky Wolf Art Ice kdy: 30. dubna kde: Volfartice, farma naproti novému dětskému hřišti začátek: v 15 hodin od 18 hodin hrají: Spermators (alternative rock / Volfartice) Šašci bez hodnosti (punkprogressive / Česká Lípa) Osliz (punkrock / Mimoň) 22 hodin – průchod uhlíky 23 hodin – after party Foto popis| Region| Severní Čechy

Martin Půta je opět šéfem Euroregionu 27.4.2015


Liberec – Funkci předsedy české části Euroregionu Nisa na další dva roky obhájil hejtman Libereckého kraje Martin Půta (SLK). Předsedou Euroregionu Nisa se stal již v roce 2011, kdy tuto funkci převzal po předchozím exhejtmanovi Petru Skokanovi. Znovuzvolen byl nyní potřetí. Z rozpočtu Euroregionu Nisa je placena zejména


15

realizace různých přeshraničních projektů, setkávání odborných pracovních skupin nad nejrůznější mi tématy a zajišťování zastupování Libereckého kraje v Bruselu nebo pobočku celoevropské sítě info kanceláří EUROPE Direct. Region| Severní Čechy

Nová výstava 27.4.2015

Českolipský deník str. 6 Kultura / servis MÚ Česká Lípa

ČESKÁ LÍPA Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě zve na zahájení výstavy Českolipsko a Praha, která se koná k 70. výročí konce druhé světové války. Výstava mapuje podíl umělců z Českolipska na výzdobě na uměleckých památkách hlavního města v 18. – 20. století. Vernisáž se koná 29. dubna od 16.30. Region| Severní Čechy

Připravte se na čarodějnice 27.4.2015

Českolipský deník str. 6 Kultura / servis MÚ Česká Lípa

ČESKÁ LÍPA Tvořivou dílnu pro malé i velké pořádá v pondělí 27. dubna od 16 hodin v oddělení dětské literatury Městská knihovna Česká Lípa. Děti i jejich rodiče se tak budou moci připravit na čtvrteční pálení čarodějnic a vyrobit si originální převlek na čarodějnický rej. Region| Severní Čechy

Štafeta pro Růženku jde do úplného finále 27.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (ava) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Poslední výzva! Redakce Českolipského deníku právě dnes definitivně uzavře registraci na akci Štafeta pro Růženku, která se koná tento pátek na atletickém stadionu u Ploučnice. Týmy, které by rádi podpořili nemocné děvčátko z České Lípy symbolickým sportovním výkonem, mají poslední šanci registrovat se do dnešní 20. hodiny. Redakce v tuto chvíli eviduje bezmála 50 přihášených týmů, které uhradily startovné 200 korun. Mezi nimi jsou jak sportovní nadšenci, tak úplní amatéři, každého čeká překonat úsek 100 metrů. Tři nejrychlejší týmy se mohou těšit na originální trofeje i další věcné ceny od sponzorů akce. Redakce ocení i nejoriginálnější štafetu a chystá také cenu útěchy. Návštěvníky čeká bohatý doprovodný program. Přesný harmonogram páteční akce i časy jednotlivých rozběhů zveřejníme ve středečním vydání Českolipského deníku. Hlásit se je možné na adrese mailto:[email protected] nebo telefonu 724 482 838. Region| Severní Čechy


16

Volfartice: přechod přes žhavé uhlíky 27.4.2015


Česká Lípa – Neobvyklou oslavu čarodějnického svátku chystají už popáté dobrodruzi ve Volfarticích na Českolipsku, po setmění se tu bude chodit po žhavých uhlících. ...3 Region| Severní Čechy ČRo Sever

Dráhy otevřely na nádraží v Doksech a Mimoni půjčovnu kol 24.4.2015

ČRo Sever

str. 1 13:40 Informace ze severu Čech MÚ Česká Lípa

moderátorka -------------------Ve 14 hodin a 14 minut míříme na Českolipsko. Dráhy totiž otevřely na nádraží v Doksech a Mimoni na Českolipsku půjčovnu kol. Lidé teď můžou bez problémů kombinovat výlet vlakem, s cykloturistikou a nemusejí se ani vracet tam, kde si kolo vzali. Ve dvou půjčovnách na Českolipsku je k dispozici skoro 20 kol. Milovníci výletů na kole tak můžou třeba vyrazit směrem od Máchova jezera do zachovalé přírody v okolí Ralska. Do drážní půjčovny zašel i redaktor Tomáš Mařas. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Dobrý den. Ivana TOMKOVÁ, pokladní dokského nádraží -------------------Dobrý den. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------My jsme teď v půjčovně, řekněme v drážní půjčovně kol. 10 kol je tady, počítám dobře? Ivana TOMKOVÁ, pokladní dokského nádraží -------------------Ano, 10. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------2 dětská. Ivana TOMKOVÁ, pokladní dokského nádraží -------------------3 dámská, 1 se sedačkou dětskou a 5 pánských kol. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Pojedu vlakem, tady si ho půjčím a pojedu třeba směrem na Ralsko nebo nikam jinam. Kde já to kolo musím vrátit? Musím zpátky sem do Doks?


17

Ivana TOMKOVÁ, pokladní dokského nádraží -------------------Můžete ho vrátit v Doksech, ale i ve stanici Mimoň nebo v Český Lípě, ale v rámci pracovní doby musíme nejdřív teda upozornit, v kolik se třeba ty pokladny otevírají a zavírají, aby nepřijeli pozdě. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Vysvětluje pokladní dokského nádraží Ivana Tomková. Já jako milovník podvečerních cyklistických výletů si ho půjčím ve 4 hodiny, není už pozdě? Martin ŠPAČEK, České dráhy -------------------Není pozdě, můžete kolo vrátit i druhej den za jednu sazbu jednodenní. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Dodává Martin Špaček z Českých drah. Martin ŠPAČEK, České dráhy -------------------Zájemců dopředu už víme, že bude hodně, protože denně jsou procesí s dotazy. Takže vypadá, že v květnu bude spíš vyprodáno. Přijdete, zaťukáte na okýnko, tak se sice může stát, že se na vás pokladní hezky usměje, ale řekne: bohužel nemáme. Takže lepší by bylo si kolo asi v té hlavní sezoně rezervovat dopředu. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Dá se to kolo rezervovat tady třeba pro Doksy nebo Mimoň v úplně jiné stanici? Martin ŠPAČEK, České dráhy -------------------Takhle tato možnost není, je možné, že příští rok nakoupíme kol víc, rozšíříme počet půjčoven i těch možností, ale nejprve musíme vyhodnotit nebo vlastně zmapovat zájem věci. V Ústeckým kraji cyklopůjčovny ČD existují a v České Lípě kromě toho, že můžete vrátit naše kolo, tak je na dobré cestě domluva s ústeckým zákaznickým servisem Českých drah, že bude možný z Ústí nad Labem z Děčína a z těch konců přijet na kole a vrátit ho u nás v Český Lípě. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------My jsme vyšli z půjčovny kol opět na peron. Proč právě půjčovna na nádraží v Doksech a v Mimoni? Martin ŠPAČEK, České dráhy -------------------Proto že se jedná o turisticky atraktivní oblast. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------V Libereckém kraji se drážní půjčovna kol otevřela v Doksech a v Mimoni. V Ústeckém kraji už funguje v Děčíně, v Lovosicích nebo Roudnici nad Labem. Z Doks Tomáš Mařas, Český rozhlas.

Zájemci mohou na Českolipsku využít novou půjčovnu kol 24.4.2015

ČRo Sever

str. 3 18:00 Události v regionu MÚ Česká Lípa

František JANAČÍK, moderátor -------------------Zájemci mohou na Českolipsku využít novou půjčovnu kol na nádraží v Doksech a v Mimoni. Kola pak mohou vrátit nejen v těchto stanicích, ale také na nádraží v České Lípě. Podle Martina Špačka z Českých drah nemusí za tato kola ve vlaku platit.


18

Martin ŠPAČEK, České dráhy -------------------Přeprava kol je bezplatně a v našich těchto tří stanicích Česká Lípa, Doksy a Mimoň může, kdyby třeba chtěli jít na oběd nebo si prohlídnou Vodní hrad v Český Lípě nebo někam, tak si můžou bezplatně kolo v těchto tří stanicích i schovat.

Celková rekonstrukce kašny na českolipském náměstí 25.4.2015

ČRo Sever


Iveta BLÁHOVÁ, moderátorka -------------------Na přelomu května a června až se ustálí počasí by měla začít rekonstrukce, celková rekonstrukce kašny na českolipském náměstí. Hlavním důvodem, proč se bude opravovat, je postupující eroze a únik vody. Kristýna BROŽOVÁ, mluvčí českolipské radnice -------------------V zimě tu kašnu poškozuje mráz a v létě dochází k velkým ztrátám vody v té kašně, proto se město rozhodlo tuto kašnu celkově zrestaurovat. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Vysvětluje mluvčí českolipské radnice Kristýna Brožová. Kristýna BROŽOVÁ, mluvčí českolipské radnice -------------------To se budou dělat nějaký ty rozbory a tak. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Kromě celkového vyčištění kašny zpevnění a vytmelení bude restaurátor Alan Doupal instalovat dovnitř i olověnou vanu, která by měla zabránit nejen únikům vody. Alan DOUPAL, restaurátor -------------------Tam, kde třeba to prosakuje nebo ztrácí se voda, to ten efekt má a chrání to trošku ten materiál. Tomáš MAŘAS, redaktor -------------------Kompletně zrestaurovaná kašna by měla být hotová do konce září. Z České Lípy Tomáš Mařas, Český rozhlas.

Česká Lípa má nový dotační program na podporu talentovaných dětí 25.4.2015

ČRo Sever


Iveta BLÁHOVÁ, moderátorka -------------------Česká Lípa má nový dotační program na podporu talentovaných dětí. Nadějné děti do 19 let z něj mohou čerpat například náklady na vybavení. K dispozici je 150 tisíc korun. Jeden žadatel může získat maximálně 30 tisíc. Podporovat chce město především starší manuálně zručné děti. Tomáš MAŘAS, redaktor --------------------


19

Kromě manuálně zručných dětí mají šanci získat dotaci i ty nadané v jazycích, přírodovědných a matematických oborech, sportovci nebo umělci. S tímto programem začíná město letos úplně poprvé a děti chce podporovat dlouhodobě. Mezi kritéria, která mohou rozhodnout o udělení dotace, patří nejen věk dítěte, ale i úroveň, které v oboru dosahuje. Z České Lípy Tomáš Mařas, Český rozhlas.

E15

Mírná zima ukrojila zisky teplárnám 27.4.2015 >čtk

E15 str. 7 Byznys MÚ Česká Lípa

Praha - Dodávky tepla většiny tepláren se v letošní zimní sezoně opět snížily, lidé by tak měli za tepelnou energii ušetřit. Vyplývá to z informací Teplárenského sdružení ČR. Podle něj by mohli lidé loni za teplo ušetřit dva až tři tisíce korun. Hydrometeorologický ústav uvedl, že loňský rok byl nejteplejší za posledních 54 let, tedy v celé historii měření průměrné teploty pro území Česka. „Aktuální vyúčtování je za kalendářní rok 2014 a ten byl celý výjimečně teplý,“ potvrdil mluvčí Teplárenského sdružení Pavel Kaufmann. Skončená zima byla podle něj ohledně spotřeby tepla podobná předchozí, jen měla jiný charakter. V meziročním porovnání byla teplejší zhruba do poloviny ledna, chladnější počasí od konce ledna do konce dubna spotřebu dorovnalo. Díky mírné zimě ušetřili například lidé napojení na velké teplárny v Libereckém kraji. Třeba v České Lípě spotřebovala průměrná domácnost napojená na Českolipskou teplárenskou za zimu zhruba o dva gigajouly tepla méně než loni, což může představovat úsporu kolem 1400 korun. Spotřebitelé ušetřili i podle Pražské teplárenské. Ta uvedla, že za sezonu dodala meziročně o zhruba tři procenta méně tepelné energie. Hydrometeorologický ústav uvedl, že loňský rok byl nejteplejší za posledních 54 let, tedy v celé historii měření průměrné teploty pro území Česka Havlíčkobrodský deník


Havlíčkobrodský deník str. 12 Zpravodajství ADÉLA KAMENSKÁ MÚ Česká Lípa

Praha –Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. Vohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková.


20

Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. *** „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Vysočina Publikováno| Havlíčkobrodský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jihlavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Třebíčský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Žďárský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Pelhřimovský deník; Zpravodajství; 12 ID| ee3c2c0d-eeb3-4a2a-bab8-d126d3ff35f1


21

Hospodářské noviny

Bolestné komunální zrání ANO 27.4.2015

Hospodářské noviny str. 3 Události Petr Fischer MÚ Česká Lípa

Komentář k tématu Těžko se „dávají věci do pořádku“, když chybí stabilita. Hlavní volební slib hnutí ANO, které vyhrávalo obecní volby ve velkých městech, naráží na něco pro něj tak nečekaného, jako je politická realita. A ANO si s ní prostě (zatím) neví rady. Nejde ani tak o koaliční partnery, kteří hrají proti ANO, jako se o to „nenápadně“ snaží ve vládní koalici ČSSD. Největší problém Babišova hnutí je hnutí samo: to, že jde o nejasnou politickou strukturu, která se v obcích dávala dohromady na poslední chvíli, a která právě proto nefunguje. Rozpadající se koalice na Karlovarsku kvůli vyloučené člence ANO, která si drží mandát,českolipskákoalicevtroskáchkvůli manažersky problematické radní – to jsou jen některé příklady politické nezkušenosti, která z ANO na lokální úrovnidělánestabilní prvek a obtížného partnera k jednání. Je to typický projev hledání formy a vnitřního stranického fungování, který postihuje každéhopolitickéhonováčka. ANOprochází běžnými politickými nemocemi,bez nichž se stranicky nedospívá, problém je jen v tom, že něco takového si ANO coby „manažerská“stranazapovědělo. Zatímconacentrální úrovni to ředitel Babiš uhlídá a ve sněmovně vše šlape, ve vzdáleném a často náhodně hledaném komunále to nejde. A věci, které se měly díky ANO dávat do pořádku, stojí na místě, čekají na politické dohody a k pořádku mají daleko. Z odstupu viděno je to ale dobře – sledujeme přerod ANO z centrálně řízeného pseudoživlu v decentralizovanou politickou jednotku, která má nejblíže ke skutečnému vytváření konkrétních politik. To tady, v obecních bojích, se z hlasovacího automatu Firmy rodí nové, tvořivé ANO. Pokud si toho všimne i velký vůdce a začne přemýšlet o distribuci své moci (méně Babiše, více jiných), může bolestné komunální zrání ANO nakonec prospět celé politické scéně. Foto popis| O autorovi| Petr Fischer, mailto:[email protected] Hradecký deník


Hradecký deník ADÉLA KAMENSKÁ


Praha–Hrůzaanejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenicesi vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. Vohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta


22

Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Východní Čechy Publikováno| Hradecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Krkonošský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Chrudimský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jičínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Náchodský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Svitavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Orlický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Rychnovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Pardubický deník; Zpravodajství; 12 ID| 313f1710-eed9-4aad-b68a-08f06fe77192


23

Jablonecký deník

Pouliční umění může růst 27.4.2015

Jablonecký deník str. 1 Titulní strana JAN ŽÍLA MÚ Česká Lípa

Graffiti budou díky rozhodnutí rady města vznikat na třech místech v Jablonci zcela legálně. Umělci jsou z toho nadšení. Jablonec n. N. – Rada města Jablonec nad Nisou odsouhlasila ve městě tři plochy pro legální graffiti. Sprejeři mohou vytipované a schválené plochy využít pro svoji tvorbu bez předběžného schvalování návrhu graffiti pod podmínkou, že motiv nebude mít rasistický podtext a nebude obsahovat vulgarismy. Jedná se o dlouhou zeď podél ulice Harrachovská u OBI, dále takzvanou Myší díru spojující ulice U Nisy a Na Vršku a opěrnou zeď podél ulice Polní. Všechny plochy jsou ve vlastnictví města a budou označeny tabulkou s popisem, že jde o legální plochu pro umělecké graffiti. „Vznik těchto ploch urguji tři nebo čtyři roky. Nejednou za tu dobu nastal okamžik, kdy jsem si říkal, že to vzdám, ale nakonec se vynaložené úsilí vyplatilo. Jsem nadšený, že se i Jablonec konečně připojil k dalším městům v kraji, kde legální plochy existují. Může to pomoci nastartovat další lidi k tomu, že s graffiti začnou,“ myslí si Ondřej Beneš, který byl hlavním iniciátorem vzniku těchto volných ploch. Sám připomenul, že ve městě už nějakou dobu fungují 4 plechové stěny. Ty ovšem kvůli svému čtvercovému formátu, což využije nejlépe pouze jeden umělec, nejsou úplně nejvhodnější. „Uvědomujeme si, že legální plochy nevyřeší vandalismus ve městě, ale jde o možnost dát mladým lidem prostor, ve kterém se mohou realizovat bez obavy z postihu. Navíc graffiti jako druh umění k tváři moderního města patří,“ říká primátor města Petr Beitl. Jablonec se tak připojí k dalším 55 českým a moravským městům, která legální plochy pro graffiti na svém území povolují. V Libereckém kraji tuto možnost sprejerům nabízí Liberec, Jilemnice, Turnov a Česká Lípa. *** Co je Graffiti? Graffiti je v obecném smyslu druh výtvarného projevu pracující ve veřejném prostoru technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Vychází z původního řeckého slovesa psát. V pozdější době je obohaceno o další techniky a stává se streetartem. wikipedia Region| Severní Čechy Liberecký deník

Digitalizace knihovního fondu 27.4.2015

Liberecký deník str. 2 Liberecko (red) MÚ Česká Lípa

Liberec – V Libereckém kraji úspěšně probíhá projekt Digitalizace knihovního fondu. „V něm jsou průběžně digitalizovány dokumenty knihovního fondu Krajské vědecké knihovny Liberec, Muzea Českého ráje Turnov, Oblastní galerie Liberec, Vlastivědného muzea a galerie Česká Lípa a Severočeského muzea v Liberci,“ uvedl náměstek hejtmana přes ekonomiku, správu majetku a informatiku Marek Pieter. Digitalizace knih je prováděna pod odborným vedením Krajské vědecké knihovny v prostorách Univerzitní knihovny TU Liberec. „Každým dnem přibývá cca 4 tisíce zdigitalizovaných listů různých formátů a díky projektu bude digitalizováno na 1 000 000 listů knih a jiných, převážně historických písemností,“ doplnil Pieter, který si digitalizaci knihy vyzkoušel. (viz foto vlevo) Podle pracovníků Univerzitní knihovny jsou mezi digitalizovanými publikacemi zajímavé historické kusy s válečnou a vojenskou tematikou na území Liberce, dokumenty v německém jazyce vztahující se k Libereckému kraji a městu Liberec. Krajská vědecká knihovna má tyto dokumenty z vlastního archivu nebo je získává od dárců v rámci


24

pozůstalosti nebo zrušených obecních knihoven z regionu. Součástí digitální podoby knih jsou i kvalitní obrázky, texty a kompletní popisná metadata. Všechny tyto části musí projít přísnou kontrolou, aby se zdigitalizovalo všechno tak, jak má a některé části nechyběly. Foto popis| Region| Severní Čechy Publikováno| Liberecký deník; Liberecko; 02 Publikováno| Českolipský deník; Českolipsko; 02 ID| 958d2900-63a4-45a8-b575-4cea2fcd276b Mladá fronta DNES

Díky mírné zimě lidé v kraji výrazně ušetří za teplo 27.4.2015

Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Liberecký (ČTK) MÚ Česká Lípa

LIBERECKÝ KRAJ Díky mírné zimě ušetří lidé napojení na velké teplárny v Libereckém kraji i více než tisíc korun za teplo. Třeba v České Lípě spotřebovala průměrná domácnost napojená na Českolipskou teplárenskou za zimu zhruba o dva gigajouly tepla méně než loni, což může představovat úsporu kolem 1400 korun. „Topná sezona ale končí až 31. května, takže na hodnocení celé sezony je příliš brzy,“ řekl Lukáš Jankovský, mluvčí Teplárny Liberec a Českolipské teplárenské ze skupiny MVV. Podle meteorologů byla letošní zima jedna z nejteplejších v historii, průměrná teplota byla o 1,9 stupně vyšší, než je dlouholetý průměr. Loni ale bylo ještě tepleji. Odběr tepla se podle Jankovského v posledních letech snižuje nejen kvůli teplým zimám, ale také kvůli pokračujícímu zateplování a úsporným opatřením ze strany zákazníků. Jablonecká energetická srovnává topné sezony jen velmi obtížně. „Poslední roky docházelo k masivnímu odpojování a zateplování objektů,“ řekla mluvčí společnosti Lenka Vrátná. Firma před zahájením topné sezony odstavila vysoce ztrátovou teplárnu v jabloneckých Rýnovicích, odběratelé to však nijak nepocítili. „Nedošlo k žádným podstatným plošným výpadkům při výrobě a rozvodu tepla, byly řešeny jen lokální havárie,“ dodala. V Jablonci je v současné době na teplárnu napojeno zhruba 4400 domácností, ještě před rokem jich bylo kolem 6000. V posledních letech se odpojují celé bytové domy, důvodem byla hlavně vysoká cena. Ta se ale už před rokem snížila na 689 korun za gigajoule a po dokončení revitalizace sítě slibuje firma další zlevnění až na 650 korun. Odběratelé se ale neodpojují jen v Jablonci, také bytové domy v Liberci staví vlastní plynové kotelny, aby si snížily náklady na teplo. Třeba jednomu společenství vlastníků ve Františkově v Liberci klesly vloni náklady na teplo o polovinu ve srovnání s rokem 2012, kdy byl ještě dům napojen na Teplárnu Liberec. „Ze záloh mi vrátí 15 tisíc korun, koupím dcerce kolo a ještě zaplatím dětem letní tábory a soustředění,“ řekl majitel třípokojového bytu v domě. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj Moravskoslezský deník


Moravskoslezský deník str. 12 Zpravodajství ADÉLA KAMENSKÁ MÚ Česká Lípa

Praha–Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který


25

první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. V ohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původem z Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. *** „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Severní Morava


26

Publikováno| Moravskoslezský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Havířovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Karvinský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Novojičínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Zpravodajství; 12 ID| 26271966-0da9-4403-81d6-7a92d15cc04d Olomoucký deník


Olomoucký deník ADÉLA KAMENSKÁ


Praha–Hrůzaanejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenicesi vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. Vohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková.


27

„Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Střední Morava Publikováno| Olomoucký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Prostějovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Šumperský a jesenický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Přerovský a hranický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Zlínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Valašský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Slovácký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kroměřížský deník; Zpravodajství; 12 ID| 8f350d6d-291c-4ec3-9065-b38b53560fdb Plzeňský deník


Plzeňský deník ADÉLA KAMENSKÁ


Praha–Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. V ohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech.


28

„Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. *** „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Zpravodajství; 12 Publikováno| Domažlický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Chebský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Karlovarský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Klatovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Rokycanský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Sokolovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Tachovský deník; Zpravodajství; 12 ID| 46d80fb7-898a-48b2-b43b-d89f3e0dfbbb


29

Pražský deník


Pražský deník ADÉLA KAMENSKÁ


Praha–Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. Vohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původemz Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou


30

potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Boleslavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Benešovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kladenský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Berounský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kolínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kutnohorský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Mělnický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Nymburský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Příbramský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Rakovnický deník; Zpravodajství; 12 ID| 266c9497-c079-441e-968b-3e866b7049ef

TRADE NEWS

PŘEMÝŠLEJME VČAS, CO ZMĚNIT 27.4.2015

TRADE NEWS str. 58 Pozvánka MÚ Česká Lípa

ASOCIACE SOUKROMÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR NABÍZÍ VŠEM ZÁJEMCŮM POZNÁNÍ I ZÁBAVU Na Mezinárodní rok rodinných farem, který se loni setkal s velkým zájmem, naváže letos ASZ ČR sérií Selských slavností a odborných seminářů u příležitosti Mezinárodního roku půdy. Organizace spojených národů, která ho vyhlásila, tak chce zvýšit povědomí společnosti o důležitosti ochrany půdy a péče o ni. SELSKÉ SLAVNOSTI S DOPROVODNÝMI SEMINÁŘI A KULTURNÍM PROGRAMEM Farma Hrnčíř Proseč pod Křemešníkem (okres Pelhřimov) 16. 5. 2015 Půda v mém vlastnictví – legislativa týkající se vlastnických vztahů k půdě Ekofarma Jalový dvůr Heršpice (okres Vyškov) 16. 6. 2015 Kam se ztrácí naše půda? Problematika ubývání půdního fondu Farma rodiny Zitkových Vlčnov (okres Chrudim)


31

4. 7. 2015 Hodnota mé půdy – hodnocení a oceňování zemědělské půdy Statek Vodňanský Blíževedly (okres Česká Lípa) 12. 9. 2015 Chráním půdu správně? Ochrana půd před erozí Farma rodiny Novákových Obora (okres Tábor) 26. 9. 2015 Půda jako dědictví dalším generacím – přirozené předávání rodinných statků Statek Adámek a Vaněčkův statek Čelina (okres Příbram) 17. 10. 2015 Krajina státní hranicí nekončí – jak se hospodaří našim sousedům Akce budou příležitostí podiskutovat o aktuálních tématech s představiteli oborových organizací, státních institucí, municipalit a odborných kruhů. Kromě zástupců zemědělských nevládních organizací by se jich měli zúčastnit sedláci a vlastníci půdy z celé ČR. Hlavním partnerem letošních Selských slavností je Komerční banka, která poskytuje komplexní finanční služby včetně financování nákupu půdy, strojů a technologií i zvýhodněnou nabídku pro začínající zemědělce. Hlavní odborný partner – firma PRP Technologies – poskytne za pomoci půdních sond v jednotlivých lokalitách zevrubné informace o důsledcích klesající úrodnosti půdy. Foto popis| Atmosféra jedné z loňských selských slavností Ústecký deník


Ústecký deník ADÉLA KAMENSKÁ


Praha – Hrůza a nejistota. Tak popisují situaci Čechů na Ukrajině jejich příbuzní žijící v České republice. „Moje sestřenice má syna, kterému letos v posledním ročníku práv přišel rozkaz, že po skončení studia musí nastoupit do armády a jít bojovat na frontu. Sestřenice si vyprosila,aby jej nechali alespoň dostudovat,“ říká volyňská Češka Marina Krušinková, která žije v Čechách již od 90. let. První etničtí Češi z oblastí přímo ohrožených konfliktem na Ukrajině přijeli do Česka na začátku března. Vláda letos přijme 250 zájemců, žadatelů ale eviduje přes tisíc. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), který první navrátilce navštívil na začátku dubna, se program repatriace soustředí v první řadě na potomky krajanů žijící na východě Ukrajiny. V ohrožení jsou ale i etničtí Češi žijící v západní části země, daleko od ohniska konfliktu. Podle pamětnice a kronikářky Věry Ornstové hrozila i části její rodiny povinnost narukovat. „Příbuzní žijí v permanentním strachu, že se situace zvrtne, a bojí se o život.“ Obě Češky z Volyně jsou vděčné, že Češi z Ukrajiny dostali podobnou šanci, jakou poskytla kdysi česká vláda jim, když utíkali před jaderným ozářením po výbuchu Černobylu. Podobně jako v jejich případě nehrají hlavní roli při žádosti o návrat do vlasti české kořeny, ale strach. Češtinu znali z písní Karla Gotta


32

Obě ženy pocházejí z vesnice Malá Zubovščina, ze které je i podstatná část druhé vlny volyňských emigrantů z 90. let. V Malé Zubovščině, podobně jako ve vesnici Malinovka, se od 19. století udržovaly nejen české tradice jako draní peří, zpěv písní nebo typické české svatby, ale i čeština postavená na staročeských základech. „Když jsme tehdy přijeli do Čech, byli jsme překvapení, jakým jazykem se to tu vůbec mluví. Byli jsme zvyklí na staročeštinu, moderní řeč jsme znali pouze z Tří oříšků pro Popelku nebo z desek Karla Gotta. Ale domluvili jsme se výborně,“ říká Krušinková. Etničtí Češi, kteří do České republiky přijíždějí nyní, už česky téměř neumí a zbořit jazykovou bariéru pro ně bude obtížnější. Většina východní Ukrajiny je ruskojazyčná, včetně škol, a ne všude se udržují tradice a jazyk jako dřív. I přes dobrou znalost češtiny ale nebyl ani v 90. letech pro černobylské krajany přesun do tehdejší ČSFR jednoduchý. Předcházelo mu několik let života bez informací a v obavách. „Teprve v létě jsme se dozvěděli, že je v oblasti, kde jsme žili, velmi vysoká radiace, takže děti začaly jezdit povinně každé prázdniny na pionýrské tábory nebo dovolené. Bylo to vládní nařízení. Později jsme se dozvěděli, že vzduch v oblasti je čistý, ale není možné konzumovat žádné bylinky, ovoce, zeleninu nebo houby, které tam rostly. A nakonec přišlo pravidelné měření štítné žlázy. Bylo hrozné, jak pomalu nám vláda dávkovala přísun informací a jak málo jsme o vážnosti situace věděli,“ říká Ornstová. Po několika letech obav přišlo vysvobození: mohli se vrátit do Čech. Na Ukrajině však museli zanechat majetek. „Byli jsme převáženi během tří let autobusy a veškeré jmění s výjimkou několika krabic zůstalo v původní vlasti,“ říká Jaroslav Ornst. Na občanství pak čekali čtyři a půl roku. Československá vláda dala tehdy městům možnost určit si, kolik přistěhovalců dokážou přijmout a kolika z nich poskytnou práci. Nejvíce černobylských Čechů tak putovalo do okolí Sokolova, Teplic nebo České Lípy. „Dnes už toto rozložení neplatí. Jsme tu přes dvacet let a mnozí změnili bydliště. Plně jsme se sjednotili s českou společností a nesetkáváme se s žádnou diskriminací nebo reakcemi na to, že jsme původem z Volyně,“ říká Ornstová. Nebylo to tak ale vždycky, přízvuk a neznalost historických a kulturních poměrů upoutávaly zpočátku na volyňské Čechy pozornost. „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska. Obecně jsme ale byli přijati dobře,“ říká Marina Krušinková. „Těsně po přistěhování jsem slyšela, jak se v televizi ptají, co si myslí o volyňských Češích. Dotazovaný pokrčil rameny a řekl, že jsou trošku lepší než cikáni. Ale takové názory nebyly časté, většina lidí se k nám chovala pěkně,“ dodává i paní Věra. Potomci Volyňáků už rusky neumí Marině Krušinkové bylo 17 let, když odjížděla z Malé Zubovščiny. Dodnes se trochu potýká s neznalostmi české kultury. „Ale nejsou to vždycky jen vážná nedorozumění. I v jiných věcech nejsme typicky čeští. Já se třeba nedívám na hokej,“ směje se. To u jejích potomků už je to jiné. „Nikdo z kamarádů mých dětí už nepozná, že jsou potomky Volyňáků. Neumí ruštinu ani ukrajinštinu. V případě ruštiny je to škoda, ale ony se raději učí anglicky,“ dodává. Navzdory těžkostem a útrapám, kterými si museli při přesídlení projít, volyňští Češi potvrdili, že nemají o rozhodnutí odejít žádné pochybnosti. „Cítíme se jako Češi a vždycky jsme se cítili jako Češi. Jsme vděční Václavu Havlovi a české vládě, že nás vzala zpátky. Věříme, že i nově příchozím se tady bude líbit,“ říká paní Věra. Podle Arcidiecézní charity Praha, která se stará v Červené nad Vltavou o osmdesát krajanů z Ukrajiny, postupuje asimilace dobře. Jsou registrováni na úřadech, děti navštěvují školu a dospělí hledají práci a trvalé ubytování. Nový domov mohou nabídnout města, která mají dostatek bytů, jako například Havířov. *** „Na Ukrajině nám nadávali do Maďarů a tady si mysleli, že jsme z Ruska.“ Marina Krušinková Foto popis| Region| Severní Čechy Publikováno| Ústecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Děčínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Chomutovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Litoměřický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Žatecký a lounský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Mostecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Teplický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Liberecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jablonecký deník; Zpravodajství; 12


33

Publikováno| Českolipský deník; Zpravodajství; 12 ID| c291cce2-c75b-4272-b79c-24f50d11c14f


34

Přehled zpráv

Recommend Documents