Přehled zpráv

Přehled zpráv 14.5.2015 Pražské jaro Haló noviny Hold Šostakovičovi .................................................................................................................................................. 3 14.5.2015 Haló noviny str. 10 Servis - tv programy Pražské jaro (the)

Hospodářské noviny VÍC SEBEVĚDOMÍ, MÉNĚ ÚCTY................................................................................................................................4 14.5.2015 Hospodářské noviny str. 18 Kultura Pražské jaro Petr Fischer

Lidové noviny Pokojně odvyprávěná Má vlast .................................................................................................................................5 14.5.2015 Lidové noviny str. 7 Kultura Pražské jaro JINDŘICH BÁLEK

Mladá fronta DNES Nová opera Filoktétés zastoupí Ostravu i na Pražském jaru .................................................................................6 14.5.2015 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Moravskoslezský Pražské jaro (mao)

Novinky.cz Zahajovací Má vlast s několika inovacemi ............................................................................................................. 6 14.5.2015 Novinky.cz Pražské jaro Vladimír Říha, Právo

OperaPLUS Pražské jaro má na programu závěr soutěže a operu Z mrtvého domu ............................................................. 7 14.5.2015 OperaPLUS Pražské jaro čtk

iHNed.cz Pražské jaro: Mou vlast jako by "tančil" nervní Mahler, nikoli radostný Smetana ............................................ 7 14.5.2015

iHNed.cz

Pražské jaro

Petr Fischer

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Glossary

Pražské jaro? Lóže zase zela prázdnotou............................................................................................................. 8 14.5.2015 GLossary


2

Pražské jaro

Pražské jaro

Hold Šostakovičovi 14.5.2015

Haló noviny (the)

str. 10 Servis - tv programy Pražské jaro

Jedním z letošních vrcholů festivalu Pražské jaro bude dvojí vystoupení slavné Petrohradské filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jurije Těmirkanova. Historie orchestru sahá do roku 1882. Na Pražském jaru naposledy těleso vystoupilo roku 2012 pod Těmirkanovou taktovkou. Doprovodilo vynikající houslistku Julii Fischerovou. Letos se představí s programem sestaveným výhradně z děl Dmitrije Šostakoviče (na snímku). Na programu sobotního vystoupení je monumentální Symfonie č. 7 C dur, op. 60 »Leningradská«. Velkolepé hudební dílo o hrůzách Velké vlastenecké války v nacisty obklíčeném městě nad Něvou je působivým hudebním svědectvím – nejen tryznou nad padlými, ale zejména nadějí, že ideál spravedlnosti zvítězí. Šostakovič tak své dílo pojímal. »Když jsem uprostřed nacisty obléhaného města tuto kompozici před více než třiceti roky tvořil, nikomu tehdy nebylo nijak lehko. Uvědomoval jsem si, že vlastně symfonii nemusím ani dokončit,« napsal mi těsně před svým skonem – tedy před čtyřmi desítkami let – již velmi roztřeseným, těžce čitelným písmem světoznámý sovětský skladatel. »Ptal jste se mne na můj vztah k Bohuslavu Martinů. Jeho geniální dílo hluboce obdivuji. Musím ještě podotknout, že si jako jeden z mála dokážu velmi živě uvědomit, s jakou hloubkou a pravdivostí tento český klasik tehdy tvořil díla, jako je třeba symfonická skladba Lidice a další s podobnou tematikou. To může dokonale pochopit jen ten, kdo něco podobného prožil. O to více si vážím Martinů, že se dokázal protifašistickou tematikou silně inspirovat, stejně jako další čeští skladatelé. České hudby si velmi vážím. Se skladatelem Václavem Dobiášem mne dlouhodobě pojí upřímné přátelství. Je to nejen velmi poctivý skladatel, ale především neobyčejně slušný a korektní člověk. Děkuji, že máte o mou tvorbu a o mne samotného zájem. Velmi si toho vážím.« Šostakovič se svou rodinou prožil prvních třiadvacet dní (z celkových 872) leningradské blokády, než byl posléze letecky na příkaz z moskevského centra evakuován do bezpečí. Během těchto dní vznikly první tři věty symfonie. Poslední, čtvrtá část již byla napsána v Kujbyševě, nynější Samaře. Tam dílo 5. března 1942 premiérově zaznělo v provedení evakuovaného orchestru moskevského Velkého divadla. V nedělním programu PJ se s Petrohradskou filharmonií představí houslista Julian Rachlin. Přednese Šostakovičův Houslový koncert č. 1 a moll, op. 77. Kromě toho je na festivalovém programu Šostakovičova Symfonie č. 5 d moll, op. 47. Foto popis| Dmitrij Šostakovič Foto autor| FOTO - archiv


3

Hospodářské noviny

VÍC SEBEVĚDOMÍ, MÉNĚ ÚCTY 14.5.2015

Hospodářské noviny str. 18 Kultura Petr Fischer Pražské jaro

Každý rok je to tíha a starost – zahajovat Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. Proto se také pořadatelé v posledních leteceh snaží úvodní rituál ozvláštňovat, tu zahraničním dirigentem, jindy mladými, nehotovými hráči, tak aby Smetanovo nejslavnější dílo bylo přece jen jiné a nové, přičemž zapadá otázka, zda tuto novost Má vlast v sobě nese. Letos dostali poprvé šanci Němci, z čehož se v roce oslav sedmdesáti let od konce války stala symbolická záležitost. Jak budou právě Němci – odvěký nepřítel českého živlu, s jehož doteky se ve své obrozenecké snaze vypořádával i Bedřich Smetana – hrát pro Čechy tak důležitou skladbu? Jak se právě oni vyrovnají s českým národním patosem a se specifickou, melancholicky uplakanou lyrikou? (Ale ptal by se na to někdo, kdyby to nebyl jediný zajímavý PR ohled povinného úvodního koncertu Pražského jara?) Dirigent Thomas Hengelbrock s NDR Sinfonieorchester Hamburg předvedl v úterý Mou vlast dokonalou. Bylo-li v něčem ono němectví, snad v přesnosti a pečlivosti rozebírání partitury, zejména v tanečních pasážích, které snad nikdy v Mé vlasti nebyly tak zdůrazněny. Jako by „tančil“ poněkud nervní Mahler, nikoli radostný milý Smetana. Třeba na kamenech v řečišti Vltavy, o něž se voda v Hengelbrockově pojetí rytmicky zarážela jako o vodní mlýnky, aby se mohla s novým drajvem znovu rozběhnout dál. Hengelbrock vzal od počátku skladbu ze široka. Česká země, jejíž dějiny, vzhled a všeliké vnitřní a vnější proudy Smetana velebí, jako by se v hudbě rozšířila a zvětšila, dějinně zvýznamnila, chtělo by se říct. A přitom to nebyl růst expanzivní, nýbrž dostředivý. Národní patos Smetanovy skladby zůstal, ale ztratil na přehnanosti a tím i na často vnímané směšnosti. Nejvíce v Táboru, kde se Smetana pod rukama Hengelbrocka mění v analytika zkoumajícího vrstvení národního mýtu o hrdinných husitech, kteří kromě odvážného vzdoru napáchali i mnoho zla – a přesto inspirují. I lyrika v Českých luzích a hájích zněla od severoněmeckých symfoniků uvěřitelně, nedojímavě, dynamicky, tvrdě i měkce zároveň. Bylo to povedené oživení Smetanova programního veledíla, protože prováděné s nadhledem a nepřeháněnou, sebevědomou úctou. Tak jak to my, Češi, ponořeni do své milované Mé vlasti (do obrazu více než do skutečnosti) umíme opravdu jen málokdy. *** Dirigent Thomas Hengelbrock předvedl Mou vlast dokonalou. Její taneční pasáže snad nikdy nebyly tak zdůrazněny. Foto popis| Vyprávěj Bedřich Smetana se pod rukama německého dirigenta Thomase Hengelbrocka měnil v analytika zkoumajícího vrstvení národního mýtu. Foto autor| Foto: PJ – Zdeněk Chrapek O autorovi| Petr Fischer, mailto:[email protected]


4

Lidové noviny

Pokojně odvyprávěná Má vlast 14.5.2015

Lidové noviny str. 7 Kultura Pražské jaro

JINDŘICH BÁLEK

Cyklem symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast začalo 70. Pražské jaro a byla to premiéra pro Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Ten vede už několik let Thomas Hengelbrock, který nabídl pojetí seriózní a zvukově zajímavé. Bez přítomnosti prezidenta republiky a s českou hymnou, při které zůstal i orchestr důstojně stát - to byly první okamžiky zahajovacího koncertu. Od loňska se podle nejnovější tradice hrálo bez přestávky, což jednoznačně posílí umělecký dojem. U publika vyvolalo provedení ovace vestoje a celkově se dá říct, že přijetí německých hostů bylo velice srdečné. Dirigent nespěchal, a zejména Vyšehrad začal až v extrémně pomalém tempu, které ale vygradovalo ve střední části, aby se opět vrátilo do pietního klidu. A v dalších symfonických básních záměrně nevolil příliš velké tempové kontrasty, a ani dramatické momenty nebyly pro toto provedení typické. Spíš by se dalo mluvit o pokojně vyprávěcím přístupu i o jisté opatrnosti. Takto odplynula Vltava, ale i Šárka, kde můžeme pochválit klarinetové sólo, zatímco flétnisté v úvodu Vltavy měli co dělat. Pojetí spíše lyricko-epické než dramatické pak vlastně trvalo až do konce, což zejména v Luzích způsobilo jistou jednotvárnost. Mám dojem, že u Smetany se musí vzít hudebně dramatická stavba víc vážně a podle toho každou báseň stavět. Dirigent Thomas Hengelbrock se profiluje svým „novátorstvím v tvorbě hudebního stylu“ a objevováním méně hraných děl. A jeho přístup nezapřel jeho sympatie k historicky poučené interpretaci a Nikolausi Harnoncourtovi. Projevil se hrou, kde se vibrato objevilo jen výjimečně a také užitím staršího typu lesních rohů, které jsou intonačně daleko choulostivější. A hlavně - stál před námi zcela jiný zvukový ideál než u moderního romantického orchestru. Zatímco jiní dirigenti pečlivě odvažují zvukové proporce mezi jednotlivými nástrojovými skupinami, Hengelbrock je nechává znít svobodně a přirozeně jaksi najednou. Nedá se tedy mluvit o zvukových finesách, ale spíše o návratu na počátek nějaké interpretační tradice. Jako bychom před sebou měli obnaženou celou partituru najednou. K tomu přistupuje i fakt, že každý cizí orchestr a dirigent má s touto partiturou podstatně menší zkušenost. Celkově jsme tedy slyšeli pojetí důstojné, hledačské, i když po mém soudu ne vrcholné. Dáváme ale jasně najevo, že nechceme slyšet jen „tu svou“ Mou vlast. Jen tak dál a třeba i odvážněji Bylo rozhodně dobře sáhnout pro zahajovací koncert Pražského jara také k německým orchestrům a věřme, že to nebylo naposledy. A nemusí se ani slavit konec 2. světové války - Německo je svým způsobem velmoc, pokud jde o dobré orchestry, a zařídit hostování chce i kus štěstí. Získat pro podobnou příležitost Berlínské filharmoniky je nápad z říše nesplnitelných snů, o Bavorský rozhlasový orchestr či Staatskapelle Dresden by se určitě ještě vyplatilo usilovat - a pozvat například výborné Bamberské symfoniky, to by zase chtělo více pořadatelské odvahy k silnějšímu smiřujícímu gestu. Ale to už je jiné téma. Je svým způsobem škoda, že se k podobně symbolickým hostováním odhodláváme až po sedmdesáti letech a že to vedle mnoha jiných vzpomínkových akcí nemá širší společenskou odezvu. Foto popis| Důstojné a hledačské pojetí. Dirigent Thomas Hengelbrock představil v Praze svůj pohled na Smetanovu skladbu. Foto autor| FOTO ČTK O autorovi| JINDŘICH BÁLEK, Autor je redaktor ČRo


5

Mladá fronta DNES

Nová opera Filoktétés zastoupí Ostravu i na Pražském jaru 14.5.2015

Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Moravskoslezský (mao) Pražské jaro

Unikátní premiéru nově napsané opery Filoktétés nabízí dnes Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě. Hrdinské drama z dob antiky inspirované Sofoklovou předlohou zkomponoval Jan Klusák, který mimo jiné složil filmovou hudbu k řadě snímků Evalda Šorma nebo k seriálu Nemocnice na kraji města. Operu Filoktétés nastudoval dirigent Ivan Markovič, režíruje ji Jiří Nekvasil. V hlavní roli se představí Jakub Tolaš (na snímku s Janou Hrochovou). Filoktéta uvede i Národní divadlo v Praze, kde bude hostovat v rámci Pražského jara. Foto autor| Foto: Alexandr Satinský, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Moravskoslezský kraj

Novinky.cz

Zahajovací Má vlast s několika inovacemi 14.5.2015

Novinyk.cz Vladimír Říha Pražské jaro

Pokud vyprodaný sál pražské Smetanovy síně očekával od úterního úvodního koncertu 70. ročníku Pražského jara nějaká překvapení, dostalo se mu jich jen částečně. První „německá“ Má vlast v podání Symfonického orchestru Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku byla směsí několika novinek, ale také tradice. V sále, kde stejně jako loni chyběl prezident Miloš Zeman (omluvil se kvůli odjezdu do Olomouce), zaujali němečtí hosté pod vedením šéfdirigenta Thomase Hengelbrocka hned na úvod. Přednesli totiž vestoje českou národní hymnu. V samotném Smetanově cyklu symfonických básní přijal dirigent loňskou Bělohlávkovu „inovaci“ a orchestr ho zahrál bez přestávky v jednom celku. Hengelbrock je vyznavač historizujících provedení, a tak zvolil provedení bez vibrat a s použitím lesních rohů 19. století. Tempem i dynamikou potvrdil svůj výklad díla jako vyprávění velkých příběhů. Zpočátku volil spíše pomalá tempa (Vyšehrad, Vltava), aby v konci (Tábor, Blaník) až nečekaně zrychlil. Jeho epické podání sice postrádalo slovanskou zpěvnost, ale až naturalistické podání některých míst odhalilo i českému publiku jinou stránku známého díla. Nejlépe se mu povedla Vltava a Z českých luhů a hájů, kupodivu hůře Šárka, kde se projevily veškeré klady i zápory německé dechové školy (rozdílné klarinety a flétny) a závěrečné dvě „husitské“ básně Tábor a Blaník, v nichž temný zvuk mezinárodně složeného orchestru hodně detailů přikryl.

První německý pokus o prezentaci erbovního díla české hudby lze charakterizovat jako úspěšný. Idea směřující k uvádění hudebního cyklu orchestry z jiných zemí je určitě přínosná. Nakonec Hamburský rozhlasový orchestr byl již pátým zahraničním v historii festivalu. Prokázal, že patří k těm nejlepším v Německu (vedle mnichovského) a zajímavá byla i Hengelbrockova koncepce. Nakonec každý interpret má právo chápat dílo po svém.


6

OperaPLUS

Pražské jaro má na programu závěr soutěže a operu Z mrtvého domu 14.5.2015 OperaPLUS čtk Pražské jaro Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, jehož jubilejní sedmdesátý ročník byl zahájen 12. května, dnes nabídne hudební soutěž v oboru klarinet a operu Leoše Janáčka Z mrtvého domu. Soutěž bude mít dnes ve Dvořákově síni pražského Rudolfina na programu finále, které se v oboru flétna uskutečnilo ve středu večer. Soutěž se završí 15. května předáváním cen v Brožíkově síni Staroměstské radnice. Finále v oboru klarinet se uskuteční za doprovodu PKF – Prague Philharmonia pod vedením Jana Jakuba Bokuna. Účastníci provedou Koncert pro klarinet a orchestr A dur Wolfganga Amadea Mozarta a Koncert pro klarinet, harfu, klavír a smyčceAarona Coplanda. Tříkolová soutěž byla zahájena 7. května. V druhém kole na účastníky čekala povinná skladba napsaná na objednávkuPražského jara: pro flétnu Transflautato od Sylvie Bodorové a pro klarinetisty ClarinoPré od Aleše Pavlorka. V obou případech se jedná o skladby s klavírem. Předsedou poroty pro obor flétna je Dán András Adorján, pro klarinet Jiří Hlaváč. V Národním divadle bude mít v rámci programu Pražského jarapremiéru opera Leoše Janáčka Z mrtvého domu. Orchestr a sbor Národního divadla povede Robert Jindra. V režii Roberta Jindry se v hudebním dramatu inspirovaném Dostojevského románemZápisky z mrtvého domu představí Štefan Margita (Filka Morozov), Josef Moravec (Skuratov) nebo Pavol Remenár (Šiškov). Letošní sedmdesátý ročník festivalu Pražské jaro, jehož je soutěž součástí, zahájil 12. května 2015 provedením Smetanovy Mé vlasti Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen Královskému liverpoolskému filharmonickému orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem. Festival nabídne více než čtyřicítku koncertů, Více informací najdete na stránkách festivalu Pražské jaro.

iHNed.cz

Pražské jaro: Mou vlast jako by "tančil" nervní Mahler, nikoli radostný Smetana 14.5.2015 Petr Fischer

iHNed.cz Pražské jaro

Pražské jaro zahájil německý orchestr s německým dirigentem: NDR Sinfonieorchester Hamburg s Thomasem Hengelbrockem. Jejich Má vlast byla dokonalá. Zejména v tanečních pasážích jako by "tančil" poněkud nervní Mahler, nikoli radostný milý Smetana. Každý rok je to tíha a starost − zahajovat Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. Proto se také pořadatelé v posledních leteceh snaží úvodní rituál ozvláštňovat, tu zahraničním dirigentem, jindy mladými, nehotovými hráči, tak aby Smetanovo nejslavnější dílo bylo přece jen jiné a nové, přičemž zapadá otázka, zda tuto novost Má vlast v sobě nese. Letos dostali poprvé šanci Němci, z čehož se v roce oslav sedmdesáti let od konce války stala symbolická záležitost. Jak budou právě Němci − odvěký nepřítel českého živlu, s jehož doteky se ve své obrozenecké snaze vypořádával i Bedřich Smetana − hrát pro Čechy tak důležitou skladbu? Jak se právě oni vyrovnají s českým národním patosem a se specifickou, melancholicky uplakanou lyrikou? (Ale ptal by se na to někdo, kdyby to nebyl jediný zajímavý PR ohled povinného úvodního koncertu Pražského jara?) Dirigent Thomas


7

Hengelbrock s NDR Sinfonieorchester Hamburg předvedl v úterý Mou vlast dokonalou. Bylo-li v něčem ono němectví, snad v přesnosti a pečlivosti rozebírání partitury, zejména v tanečních pasážích, které snad nikdy v Mé vlasti nebyly tak zdůrazněny. Jako by "tančil" poněkud nervní Mahler, nikoli radostný milý Smetana. Třeba na kamenech v řečišti Vltavy, o něž se voda v Hengelbrockově pojetí rytmicky zarážela jako o vodní mlýnky, aby se mohla s novým drajvem znovu rozběhnout dál. Hengelbrock vzal od počátku skladbu ze široka. Česká země, jejíž dějiny, vzhled a všeliké vnitřní a vnější proudy Smetana velebí, jako by se v hudbě rozšířila a zvětšila, dějinně zvýznamnila, chtělo by se říct. A přitom to nebyl růst expanzivní, nýbrž dostředivý. Národní patos Smetanovy skladby zůstal, ale ztratil na přehnanosti a tím i na často vnímané směšnosti. Nejvíce v Táboru, kde se Smetana pod rukama Hengelbrocka mění v analytika zkoumajícího vrstvení národního mýtu o hrdinných husitech, kteří kromě odvážného vzdoru napáchali i mnoho zla − a přesto inspirují. I lyrika v Českých luzích a hájích zněla od severoněmeckých symfoniků uvěřitelně, nedojímavě, dynamicky, tvrdě i měkce zároveň. Bylo to povedené oživení Smetanova programního veledíla, protože prováděné s nadhledem a nepřeháněnou, sebevědomou úctou. Tak jak to my, Češi, ponořeni do své milované Mé vlasti (do obrazu více než do skutečnosti) umíme opravdu jen málokdy.

Glossary

Pražské jaro? Lóže zase zela prázdnotou... 14.5.2015 Glossary Pražské jaro Preludium 70. ročníku Pražského jara nebylo zrovna radostné, neboť v dubnu Česká spořitelna, která je od roku 2001 generálním partnerem festivalu, oznámila, že od příštího roku jím nebude a hodlá sponzorovat Českou filharmonii. Ale letošní ročník to rozhodně neovlivní, takže zahajovací koncert začal jako tradičně 12. května ve 20:00 ve Smetanově síni pražského Obecního domu a byl přenášen Českou televizí. Na programu byla již po šedesátéosmé Smetanova Má vlast. Ne vždy ovšem byla Má vlast hrána jako zahajovací koncert a v roce 1951 se nehrála vůbec, protože přednost dostal Slavnostní koncert k 30. výročí založení KSČ s kantátou Václava Dobiáše Buduj vlast. Letos zahajoval Mou vlastí Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku řízený šéfdirigentem Thomasem Hengelbrockem. V historii festivalu to bylo teprve popáté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazněl v podání zahraničního orchestru. A v podání německého orchestru se tak stalo vůbec poprvé. Takhle to vypadalo po pádu komunismu: 2014 ČF, Jiří Bělohlávek 2013 Orchestre Philharmonique de Radio France, Peter Oundjian 2012 ČF, Kirill Petrenko 2011 Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, Jiří Bělohlávek 2010 Pražská komorní filharmonie, Jakub Hrůša 2009 SOČR, Antoni Witt 2008 Filharmonie Brno, Petr Altrichter 2007 ČF, Zdeněk Mácal 2006 SOČR, Ondřej Kukal 2005 London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis 2004 FOK, Jiří Kout 2003 ČF, Christian Arming 2002 ČF, Ken-ichiro Kobayashi 2001 SOČR, Vladimír Válek 2000 FOK, Petr Altrichter 1999 ČF, Charles Mackerras


8

1998 ČF, Vladimír Válek 1997 FOK, Gaetano Delogu 1996 London Classical Players, Sir Roger Norrington 1995 ČF, Libor Pešek 1994 FOK, Neeme Jä 1993 Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Libor Pešek 1992 ČF, Zdeněk Košler 1991 ČF, Gustav Kuhn 1990 ČF, Rafael Kubelík ----------------1946 ČF, Rafael Kubelík Jsou 2 důvody, proč je letošní koncert zajímavý. Ten první - že v roce 70. výročí konce války to byli právě Němci, kdo hráli Mou vlast. Dirigent Thomase Hengelbrock v pondělí novinářům řekl, že historické souvislosti vzniku festivalu vnímá silně a je pro něj poctou, že Němci mohou nejdůležitější český hudební festival zahájit. A druhým důvodem je, jak tuto ikonickou českou skladbu, která se sice nehraje často, a už vůbec ne celá, ale každý jen trochu hudbymilovný Čech ji má "v uších", podá zahraniční orchestr se zahraničním dirigentem. NDR Sinfonieorchester Hamburg byl založen jako součást Radio Hamburg britskou okupační správou v roce 1945. O jeho počáteční úspěchy se významně zasloužil jeho první šéfdirigent Hans Schmidt-Isserstedt. V následujících letech působily u orchestru osobnosti jako John Eliot Gardiner, Herbert Blomstedt Christoph Eschenbach či Christoph von Dohnányi. Od roku 2011 stojí v jeho čele Thomas Hengelbrock. Německý dirigent a houslista, 56letý Thomas Hengelbrock, v roce 1985 spoluzakládal Freiburger Barockorchester, asistoval Witoldu Lutoslawskému, Mauricii Kagelovi či Antalu Dorátimu. V letech 2002–2003 působil jako umělecký ředitel vídeňské Volksoper, v roce 2011 pak debutoval na festivalu v Bayreuthu. V lednu příštího roku má v Baden-Badenu převzít Karajanovu (dříve ji převzali na př. Anne-Sophie Mutter, Daniel Barenboim nebo Cecilia Bartoli.)„Slyšet Thomase Hengelbrocka je ohromující. Otevírá nám nové obzory. Posouvá zvuk na vyšší úroveň než většina ostatních dirigentů. Pod jeho mistrovstvím k nám hudba doslova promlouvá.“ (Frankfurter Rundschau). NDR Orchestra sice nepatří k úzké špičce světových symfonických těles, ale přesto je ze souborů, jejichž kvalita umožňuje splnit požadavky každého díla a dirigenta. Proto také ona řada významných dirigentů v jeho CV. Smetanovo dílo také zahráli bez problémů, dirigent působil dojmem, že hudbu patřičně prožívá, jen v lyrických pasážích se neobjevila ona naposlouchaná zpěvnost smyčců a efektu bylo dosahováno spíš pomalými tempy. Tedy vlastně dosaženo nebylo. Ovšem nikde není řečeno, že to nebyl záměr, že takhle to dirigent cítí. Ale jinak bylo provedení dostatečně skvělé na to, aby znovu připomnělo, jak geniálním skladatelem Smetana byl, a jak Nejedlého cpaní jeho hudby kam se dalo skladateli spíš uškodilo, protože v podvědomí nemálo myslí zůstala vryta linie husité - Smetana - vedoucí úloha KSČ. Sál byl samozřejmě naplněn, jen prezidentská lože zela prázdnotou. Poslední čeští prezidenti si už vybudovali takovou hezkou tradici, že kulturu ignorují. Ale třeba se mýlím, třeba je pan Zeman ještě příliš plný zážitků ze setkání s pány Putinem, Lavrovem a Jakuninem. V každém případě se prý přijede podívat na vystoupení Petrohradské filharmonie. Ostatně jeho předchůdce v posledních prezidentských letech navštěvoval také jen koncerty ruských interpretů. Snad se v neděli o tu lóži nepoperou. Doufejme, že se nedočkáme toho, až festival bude zahajovat sbor veteránů a "Slavja otěčestvo náše".


9

Přehled zpráv

Recommend Documents