Přehled zpráv

Přehled zpráv 19.2.2015 - 20.2.2015 MÚ Česká Lípa Českolipský deník Česká Lípa chce zdvojnásobit počet lidi na veřejných pracích ............................................................................. 3 20.2.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (red) Dnes v listu .................................................................................................................................................................. 3 20.2.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  Do IAC v Zákupech zas jeli hasiči ............................................................................................................................. 4 20.2.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (ava) K zápisu přišlo v Lípě 583 dětí .................................................................................................................................. 4 20.2.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (kb) Stánkaře pro slavnosti teď v Lípě vybírá privátní firma ......................................................................................... 4 20.2.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  MICHAEL POLÁK Strážníkům utekl test fyzičky o fous ......................................................................................................................... 5 20.2.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (ava) Zloděje prozradilo rudé číro ...................................................................................................................................... 5 20.2.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (mip) Chebský deník Dobrá zpráva pro fanoušky ....................................................................................................................................... 6 20.2.2015 Chebský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  Mladá fronta DNES Primátor při hádce o Tibet: Co když vyvěsíme vlajku Islámského státu? ............................................................ 6 20.2.2015 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  Adam Pluhař Tvar ROZHOVOR S Martinem Solotrukem ........................................................................................................................ 7 19.2.2015 Tvar str. 15 Rozohovor MÚ Česká Lípa  Zpravodajství ČTK Česká Lípa chce zdvojnásobit počet lidi na veřejných pracích ........................................................................... 12 19.2.2015 Zpravodajství ČTK str. 0 eli odb MÚ Česká Lípa  ivc Hospic v Liberci bude hotov do podzimu, stojí už hrubé stavby ........................................................................ 12 19.2.2015 Zpravodajství ČTK str. 0 eli sta MÚ Česká Lípa

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1



knt


2

MÚ Česká Lípa Českolipský deník

Česká Lípa chce zdvojnásobit počet lidi na veřejných pracích 20.2.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (red) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Celkem 65 pracovníků na veřejně prospěšné práce bude v letošním roce v České Lípě. Počet pracovníků se tak zdvojnásobí, v současné době jich pro město pracuje dvaatřicet. Zaměstnávání lidí na veřejně prospěšných pracích (VPP) je jednou z priorit českolipské radnice, město díky nim i výrazně šetří. „Město je s činností pracovníků na veřejných pracích dlouhodobě spokojeno, zejména v letních měsících je jejich práce v ulicích neocenitelná. Kromě toho, že je město čisté, šetříme také prostředky z městského rozpočtu. Pokud bychom totiž pracovníky na veřejně prospěšné práce nezískali, museli bychom například za péči o zeleň a údržbu městských hřbitovů zaplatit o téměř dva miliony korun víc,“ vysvětlil místostarosta Juraj Raninec. Od jara do podzimu se počet lidí na veřejných pracích v České Lípě tradičně zvyšuje, protože je ve městě víc práce. Nezaměstnaní budou mít podle na starosti úklid ulic, péči o zeleň, jako je pletí záhonů či sekání trávy, údržbu městských hřbitovů a dětských hřišť, starat se budou také o další majetek města, jako jsou lavičky nebo zastávky MHD. Na činnosti pracovníků VPP budou dohlížet tři koordinátoři. „Chceme být aktivním partnerem úřadu práce a podporovat vlastními možnostmi aktivní zaměstnanost. Zaměstnáváme tak nejen pracovníky na veřejně prospěšné práce, na úřadě také zaměstnáváme lidi v rámci společensky účelných pracovních míst. Prostřednictvím těch pomáháme mladým nezaměstnaným získat praxi a naopak lidem nad 50 let neztrácet kontakt a znalosti z jejich praxe,“ doplnila starostka RomanaŽatecká. Česká Lípa patří v Libereckémkrajik městům, které nejvíc využívají nezaměstnaných na veřejných pracích. Víc lidí pracuje jen v Jablonci a Liberci. Liberecký kraj je v zemi ve využívání nezaměstnaných na VPP nejúspěšnější. Z 23.778 evidovaných uchazečů mělo na konci ledna krátkodobou práci 1028 lidí, což je 4,32 procenta. ČTK to už dříve řekla pověřená ředitelka Úřadu práce ČR Kateřina Sadílková. Průměr za celou zem je zhruba poloviční. Z 556.191 uchazečů bylo na konci ledna na veřejně prospěšných pracích 12.411 lidí, tedy 2,25 procenta. Region| Severní Čechy

Dnes v listu 20.2.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

Definitivní řešení skateparku padne v Boru příští týden Nový Bor – „Skatepark opravíme, pokud ušetříme za zimní údržbu,“ navrhují radní zastupitelům. Vehře je stále i demolice. ...3 Derby v KP pro hosty Česká Lípa – V 15. kole krajského přeboru futsalistů bylo na programu mimo jiné i prestižní městské derby mezi dvěma českolipskými rezervami. FC DémoniB hostil záložní celek F. A. Zole. Z výhry se nakonec radovali hosté. ...16 Region| Severní Čechy


3

Do IAC v Zákupech zas jeli hasiči 20.2.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (ava) MÚ Česká Lípa

Zákupy – Ani týden neuplynul než hasiči z Českolipska museli znovu zasahovat ve firmě IAC v Nových Zákupech. Tentokrát tam ve středu krátce před 22. hodinou vzplál velkoobjemný lisovací kontejner. Požár likvidovaly tři hasičské jednotky, hasiči zasahovali v dýchacích maskách. „Požár jsme likvidovali jedním útočným proudem. Po kontrole místa požářiště termokamerou byl odpad vytažen ven a provedli jsme dohašení,“ popsal velitel dobrovolné jednotky hasičů ze Zákup. Na místě zasahovali také profesionální hasiči z České Lípy i jejich dobrovolní kolegové z České Lípy a Mimoně. Pro firmu v Zákupech jde už o třetí požár během posledních třech měsíců. Naposledy hořelo minulý pátek, zřejmě kvůli technické závadě tam vzplál lisovací stroj. Stejné zařízení hořelo i loni v listopadu. Radnice v Zákupech chce v této souvislosti zahájit jednání s vedoucím pobočky firmy. Deníku to řekl starosta Zákup Radek Lípa. Ke společnému setkání by mělo dojít už v příštím týdnu. Foto popis| POŽÁR OBŘÍHO KONTEJNERU likvidovaly čtyři hasičské jednotky v areálu firmy IAC Zákupy ve středu večer. Foto autor| Foto: hasiči Zákupy Region| Severní Čechy

K zápisu přišlo v Lípě 583 dětí 20.2.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (kb) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – K zápisu do 1. tříd, který ve všech českolipských základních školách proběhl v pátek 13. února, přišlo v letošním roce 583 dětí. Je to o 26 dětí méně než v loňském roce. Podle předběžných čísel však letos bude pravděpodobně více odkladů nástupu do školy, zatím jich radnice eviduje 84 (loni 70). Podle předběžných čísel by pak mělo v září do prvních tříd nastoupit 499 dětí, což je o 40 méně než v roce 2014. Čísla se však mohou ještě měnit. Na některých školách totiž budou muset děti odmítat, některé z nich se mohou také do září odstěhovat. Region| Severní Čechy

Stánkaře pro slavnosti teď v Lípě vybírá privátní firma 20.2.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MICHAEL POLÁK MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Novou koncepci v řízení stánků s občerstvením na městských slavnostech, které se konají každoročně na konci června, chystá město Česká Lípa. Údajně proto, aby nabídku nápojů a jídel zkvalitnilo, a hlavně, aby upřednostnilo místní prodejce. Vyšlo to najevo poté, co se Deník zajímal o to, proč stánkaře pro městské slavnosti vybírá soukromá firma, a sice velkoobchod s nápoji a alkoholem českolipského podnikatele Jana Dvořáka. Redakci na to upozornili sami stánkaři, kteří se do výběru vyvolených, jenž pro městské slavnosti „vyselektoval“ podnikatel Dvořák, nevešli. „Není za tím ale žádná černota, nic nekalého,“ říká Petr Novák, ředitel příspěvkové organizace Kultura Česká Lípa, která má každoročně přípravu městských slavností na starosti. „Celé to vzniklo z myšlenky, že jdeli o městské slavnosti, je potřeba dát šanci místním českolipským prodejcům. Oni teď mají u nás prioritu.“ Výběr místních prodejců dostal na starosti právě „nápojový“ podnikatel Jan Dvořák. „Díky své osobní znalosti funguje jako koordinátor stánků s občerstvením,“ vysvětlila Dvořákovu úlohu Kristýna Brožová, mluvčí českolipské radnice. Podle ní Dvořák nedostává od příspěvkové organizace Kultura žádnou odměnu. „Veškeré peníze za pronájem stánkařských míst jdou do městské kasy,“ ujistila mluvčí. Pokračování na str.2


4

Stánkaře pro slavnosti teď... Dokončení ze str.1 Majitel velkoobchodu s nápoji a alkoholem ale na celé transakci samozřejmě neprodělá: všechny stánky s občerstvením, jejichž prodejce si sám vybírá, bude totiž zásobovat právě jeho firma. Podnikatel tvrdí, že se městu s novou koncepcí sám nabídl, protože chtěl českolipské radnici pomoct. „Město dlouhodobě pro tyto akce spolupracuje s pivovarem Svijany. Ale na slavnostech docházelo k tomu, že prodejci, kteří si od města pronajali místo pro stánek, si vždycky dovezli i svoje pivo. Tím nastalo to, že dohoda s pivovarem nebyla zcela naplněná,“ popsal Dvořák, proč nabídl své služby. „Já slavnosti už řadu let zásobuji, zabývám se cateringem velkých akcí a dokážu to celé zajistit.“ Lípa už tedy nenabízela stánky jednotlivým prodejcům, ale všechny si dopředu zaplatila právě firma Jana Dvořáka. Městu údajně nabídl o třetinu větší cenu, než kolik do městské kasy vloni za pronájem místa pro stánky s občerstvením přiteklo. Podnikatel také přiznal, že kvůli zachování kvality od něj nedostal stánek každý. „Mám svoje vyzkoušené cateringové firmy a solidní stánkaře a ty jsem tam prostě dal,“ řekl Dvořák. „Tlak od stánkařů tu byl, hlásí se mi i další, ale ono už mi to do koncepce nezapadá. Už se tam nevejdou nebo o nich vím, že občerstvení neposkytují kvalitní.“ Upozornil také na to, že část ze stánků bude pojata jako prezentace vybraných českolipských restaurací. „Takže bude mít stánek restaurace Skleník, restaurace Wildcook z Crystalu, nebo řeznictví Staněk,“ upřesnil Dvořák. Na dotaz, jestli restaurace Skleník, která je velkým propagátorem plzeňských piv, bude také točit Svijany, podnikatel odpověděl: „Bude muset. Bude točit Svijany a třeba jedno svoje pivo. To je otázka dohod, které se ještě vyvíjí. Normální stánkaři ale budou točit jenom Svijany“. Region| Severní Čechy

Strážníkům utekl test fyzičky o fous 20.2.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (ava) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Česká Lípa má dva městské strážníky, kteří nesplňují podmínky testů fyzické zdatnosti. Vyplývá to ze závěrečné zprávy městské policie o ukončení posledních opravných termínů za rok 2014. Strážníci ve věku nad pětačtyřicet let v nich získali pouze 7,5 a 9,5 bodu z potřebného minima 10 bodů. Nedobrý výsledek pocítí na svém osobním ohodnocení. „Není to důvod pro změnu pracovního zařazení nebo propuštění,“ řekl zástupce pro výkon služby Antonín Doležal. „Strážníci jsou testováni dvakrát. Vtomto případě jde o vnitřní směrnici a potom jednou za tři roky jejich zdatnost prověří ministerstvo vnitra,“ vysvětlil Doležal. Testy absolvovalo zhruba 40 strážníků. Body získávali za běh, sedylehy na 2 minuty, kliky na výdrž, běh na kilometr a shyby na hrazdě. Region| Severní Čechy

Zloděje prozradilo rudé číro 20.2.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (mip) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Jako kdyby zablikala kontrolka „Pozor, tady něco nehraje!“ Hlídka státních policistů v neděli nad ránem zbystřila, když při obhlídce místa činu narazila na mladíka s extravagantním účesem typu číro, navíc obarveným na červeno. Policisté, kteří přijeli do Mikovcovy ulice v České Lípě vyšetřovat vykradené auto, už totiž dopředu věděli, s kým mají tu čest. „O mladíkovi s červeným čírem je totiž známo, že má za sebou pestrou kriminální minulost, a to konkrétně spojenou s vloupáním do motorových vozidel. Policisté mu proto věnovali zvýšenou pozornost a netrvalo dlouho, kdy se jim k vloupání do Seatu Toledo, které bylo nahlášeno chvíli předtím, přiznal,“ popsala českolipská policejní mluvčí Ivana Baláková. Pokračování na str.2


5

Zloděje prozradilo rudé číro Dokončení ze str.1 Mladíkovi s červeným účesem ani nic jiného nezbývalo, protože měl ve svém batohu část kradených věcí, které z tohoto auta pocházely. Krádež ohlásila majitelka seatu, která byla s přítelem na jídle v nedalekém baru, a po návratu k autu zjistila, že někdo rozbil zadní boční okénko a vzal si z auta kabelku, kterou tu nechala ležet na sedadle. Měla v ní peněženku, kosmetiku, parfém a další osobní věci, vše v celkové hodnotě 4 tisíce korun. Poté, co si s mladíkem promluvili i kriminalisté, dozvěděli se od něj, že se od počátku roku vloupal v České Lípě do dalších tří vozidel. Kromě toho se již zodpovídá z dalších 4 vloupání do aut, ze kterých už je obviněn a dopustil se jich v závěru uplynulého roku. „Celkem tedy v České Lípě způsobil majitelům aut škodu za 131 tisíc korun,“ informovala policejní mluvčí. Policisté po jeho zadržení podali státnímu zástupci podnět k jeho vzetí do vyšetřovací vazby, aby na svobodě ve své trestné činnosti nepokračoval. Při rozhodování o vazbě ale mladík slíbil soudci, že své trestné činnosti zanechá a povede spořádaný život, takžena rozhodnutí o vině a trestu za posledních 8 vloupání v Lípě si počká na svobodě. Region| Severní Čechy Chebský deník

Dobrá zpráva pro fanoušky 20.2.2015

Chebský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

Cheb – Daleký výjezd do České Lípy, brzké vstávání a první zápas druhé ligy vlastně ještě před startem turnaje. Junioři Akademiku v sobotu dohrávali odložený zápas s českolipským Autodromem už od 8:30. Pak narazili na poslední Litvínov a nevyzpytatelné Lovosice. Z ligového turnaje, netradičně třízápasového, odvezli dvě výhry – šest bodů. ...20 Region| Západní Čechy Mladá fronta DNES

Primátor při hádce o Tibet: Co když vyvěsíme vlajku Islámského státu? 20.2.2015

Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Liberecký Adam Pluhař MÚ Česká Lípa

Jak se budete dívat na to, když týden po tibetské vlajce vyvěsíme vlajku IS? Řečnická otázka libereckého primátora na sociální síti vyvolala poprask. LIBEREC Liberecký primátor Tibor Batthyány (ANO) položil v příměru na sociální síti vedle sebe vlajku Tibetu a Islámského státu. Pobouřil tím nejen facebookovou komunitu, ale i obyvatele Liberce. „Vím, že mezi Islámským státem a Tibetem je zásadní rozdíl, ale potřeboval jsem silnou a drzou větu, aby lidé přemýšleli o tom, že si dělají názor podle médií. Je to jejich věc. Ale na základě médií by se neměla rozhodovat radnice. Vážená instituce, která v našem případě zastupuje sto tisíc lidí,“ vysvětloval později primátor Tibor Batthyány svůj výrok. Diskuse na facebooku vzešla z celkem nevinné otázky Davida Václavíka na letošní nepřipojení se Liberce k akci Vlajka pro Tibet. Všiml si, že Liberec chybí v seznamu měst, které se k akci přihlásily. Krajský Liberec se k akci nepřipojí poprvé po 16 letech pravidelného vyvěšování tibetské vlajky. „To jste takoví zbabělci nebo takoví cynici, že vám ten Tibet nestojí ani za jednu symbolickou vlajku? Ohrozilo by to nějakou tučnou čínskou investici v průmyslové zóně? Copak jsme nebyli před čtvrtstoletím v


6

podobné situaci?,“ rozhořčil se na síti Tomáš Cvrček, když před tím primátor lakonicky uvedl, že město vlajku nevyvěsí. A na to primátor odpověděl: „Jak se budete dívat na to, když týden po tibetské vlajce vyvěsíme vlajku IS? Podle čeho se budete rozhodovat? Radnice je tu pro Liberečany. Měla by se starat o to, aby zde žili rádi a dobře. Ne zasahovat laicky do zahraniční politiky státu. Čemu na tom nerozumíte?,“ uvedl primátor Batthyány. Nevyvěsit tibetskou vlajku rozhodla porada vedení města. Vedla ji k tomu loňská peripetie, kdy radní pod vedením bývalé sociálnědemokratické primátorky Rosengergové povolili občanskému sdružení Dekomunizace vyvěsit na průčelí radnice obrovský plakát s ruským prezidentem Putinem naklonovaným s Hitlerem a Stalinem. „Vyznělo to tak, že město Liberec považuje Putina za druhého Hitlera. Tohle hodnocení městu vůbec nepřísluší. Radnici chceme udržovat v neutralitě,“ myslí si primátor Batthyány. Jenže podle kritiků je neurážlivé vyvěšení tibetské vlajky, která symbolizuje porušování lidských práv, zcela jiný případ. A snad ještě víc než nevyvěšení vlajky lidem vadí položení dvou světů odlišných jako dvě galaxie do jednoho příměru. „Pane primátore, nejsem zastánce jakéhokoliv vyvěšování vlajek, ale zmínka o ISIL (islámský stát, pozn. redakce) ve spojitosti s vyvěšením tibetské vlajky se může jevit jako projev ignorance a totální absence smyslu pro solidaritu. Nu což, je to váš boj,“ míní Jakub Jelínek. Srovnání pobouřilo třeba i známého libereckého knihkupce a aktivistu Martina Fryče. Primátor podle něj uráží statisíce trpících lidí. „Na jedné straně primátor zmínil stát, který bojuje metodami nejhrubšího násilí a zastrašováním proti lidem s jiným názorem a zabíjí je. Na druhé straně lidi v Tibetu, pro které je násilí jen výjimkou. Častěji ho použijí ze zoufalství proti sobě, když protestují proti potlačování náboženství, svobody slova a vlastnictví,“ poukázal na nesouměřitelnost přirovnání Martin Fryč. „Výrok je mimořádně hloupý a odpovídá perlám opilého pana prezidenta. Takové lapsy nesmí demokratický politik udělat ani v soukromí na facebooku. Tím spíš, že facebook už je dnes veřejná platforma a politik v ní musí volit slova,“ domnívá se Martin Fryč. V sousedním Jablonci na rozdíl od Liberce vlajka Tibetu zavlaje. Ve čtvrtek to schválili zastupitelé. V České Lípě vlajka na radnici nebude na rozdíl od loňska. „Jak se budete dívat na to, když týden po Tibetské vlajce vyvěsíme vlajku IS? Podle čeho se budete rozhodovat? Radnice je tu pro Liberečany. Měla by se starat o to, aby zde žili rádi a dobře. Ne zasahovat laicky do zahraniční politiky státu. Čemu na tom nerozumíte?“ Primátor Liberce na Facebooku Foto popis| Primátor Liberecký primátor Tibor Batthyány vyvolal pobouření vyjádřením na facebooku o Tibetu a Islámském státu. Foto autor| Foto: Ota Bartovský, MAFRA O autorovi| Adam Pluhař, redaktor MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Tvar

ROZHOVOR S Martinem Solotrukem 19.2.2015

Tvar str. 15 Rozohovor MÚ Česká Lípa

* Začněme rozhovor třeba festivalem Ars Poetica. V Čechách funguje stejnojmenný festival, ale ten má svou specifickou koncepci zaměřenou na jednotlivé autorské osobnosti. Jmenujme třeba Irmu Geisslovou, D. Ž. Bora či Karla Šebka. To ale v případě slovenské Ars Poetiky, troufnu si říci, neplatí. Jak to s ní tedy je, o co se snaží? Mezinárodní festival Ars Poetica, Bratislava, byl založený roku 2003 a tento rok jsme zorganizovali dvanáctý ročník. Jde skutečně o mezinárodní festival poezie, každoročně na festivalu prezentujeme desítky mezinárodních autorů. Většinou je charakterizuje originální poetika – posouvání tradic evropského myšlení o poezii vpřed. Nejde nám ani tak o odhalování minulosti jako o mapování forem a podob současné evropské, ale i šíře mezinárodní poezie. Součástí festivalové iniciativy je taktéž každoroční vydávání přibližně čtyřsetstránkové antologie světové poezie ve slovenském překladu a kromě toho velmi významnou snahou festivalu je spojování poezie s dalšími uměleckými disciplínami či žánry. Aktivně pro festival vyhledáváme programové vložky, které kombinují vizuální poezii s poezií textovou. Sound poetry, poezie a film, poezie a současný tanec a další průniky uměleckých disciplín jsou naší každoroční snahou.


7

* Když už jsme u těch průniků, sound poetry atd. – nedávno vyšla pod Psím vínem antologie displej.eu. Jedna část antologie je věnovaná právě slovenské poezii. Je tam Nora Ružičková, přispěl do ní Michal Rehúš... U slovenské poezie mám velký problém. Celý večer tu mluvíme o tradici, přitom mně, čtenáři, který má znalosti o slovenské poezii kusé a nesystematické, se při zmínění slovenské poezie vybaví okruh kolem Šimka, Ábelové..., což je pro mě takový velice podivný proud. Jak se k tomu stavíte vy – jakožto člověk fundovanější? Umělecké prostředí je přirozeně otevřené různým směrům. Jakákoli antologie nebo jakákoli umělecká dramaturgická snaha je podmíněná různými očekáváními a kritérii vkusu. Současná slovenská poezie rozhodně nestojí na jménech jako Michal Rehúš nebo Mirka Ábelová. Dvě sbírky Mirky Ábelové jsou přijaté velice kontroverzně... a každý ať si udělá vlastní úsudek. Případně druhá sbírka Michala Rehúše, Poetika ataku, obsahuje především (a možná nic víc a nic míň než) atak na etablované velikány slovenské poezie a kultury a mám obavu, že nenabízí nic víc, a ptám se, zda je toto umění něco víc než... no, jestli je to vůbec umění. Nebo jestli to je něco vhodné k psychoanalýze či psychoterapii. * Mně právě přišlo, že nemálo autorů slovenské poezie (a také těch, kteří jsou provázáni s českou scénou) jsou programoví provokatéři. Například se Šimkem se vůbec nedá diskutovat, on se jen snaží „trollit“ nebo něco podobného, Ábelová se spojuje s pofiderními hudebníky... A pak mi do toho zapadá třeba takový Ivan Štrpka jako pomyslný protipól, významný a stále publikující. Slyšet je nicméně pól Šimka, Rehúše... Pro mne osobně Ivan Štrpka patří do úplně jiné kategorie a jiného vesmíru než Vlado Šimek, Mirka Ábelová nebo Michal Rehúš. Podle mého čtení Ivan Štrpka tvoří poesis, to znamená tvorbu, nikoli trollení či provokatérství – to dokáže bez přehánění kdekdo, není to otázka odvahy, je to otázka kategorie, přiměřenosti a nepomýlenosti. Víte, když máte šachový turnaj, nikdo neočekává, že tam přijde někdo, kdo převrhne šachovnici a řekne: „Všichni jste kokoti, já hrát nebudu, já jsem největší génius.“ Ne, to není vítěz, to je jen troll, jehož vyhodí, vyvedou ven. V poezii se zdá, že provokatér, který nic nedokázal, který jen převrhne šachovnici a sám nic neukáže, tak tím něco udělá. Já osobně to považuji za nedorozumění. Já chci vidět to geniální řešení, já chci opravdu vidět tu geniální hru. Převrhávat šachovnici, kálet na fotbalovém hřišti, případně močit přes kurt dokáže kdekdo. Pro mne to neznamená nic, jen vulgaritu, nepřiměřenost a absolutní triviálnost. Doufám a těším se, že v slovenské poezii převládne očekávání tvorby, a ne provokace a už vůbec ne laciné, ikonoklastické provokace, která nedělá nic jiného, než že má – bez jakéhokoli mandátu, bez jakékoli legitimity – ambici paušalizovat, snižovat a ničit hodnotu, skutečnou hodnotu, opravdové výsledky tvořivosti mnohých autorů a umělců. A při tom nenabízí nic jiného než sebe samu, provokaci, která vlastně ani provokací není. Je to především přízemnost, protože provokace, kdyby byla tvořivou provokací, mohla by být přínosem. Ale skutečná provokace znamená provokaci tvořivou, překonávání těch, kdo jsou před námi. Ve sportu to, že jsem lepší, znamená, že já mám lepší kličku, lepší forehand nebo backhand než ty, starče, ne že močím na kurt, ne že píšu křídou, že protivník je magor nebo že by konečně mohl něco ukázat. Ne, ty, ty malý trpaslíčku, nejdříve něco ukaž – v tvůrčím smyslu. * Taxonome ničemů V detektivním románu Edmunda Crispina Zatoulané hračkářství si dva muži uvěznění ve skříni, básník a universitní don, hrají pro zkrácení dlouhé chvíle hru – jmenují „záporné postavy v románech, ale takové, které autor považoval za kladné“. Už v této možnosti se skrývá zřejmá nesnáz, chceme-li se zabývat postavami darebáků, zlosynů a mizerů v literárních dílech. Jak například chápat postavu udavače vlastních rodičů Pavku Morozova v knize, která byla zamýšlena co účelová oslava jeho činu? A jak chápat desperáta Fabia v Klímově Velkém románu? Oč snazší je percepce lotrů v jihoamerické prose – slovy Jorgeho Louise Borgese je každý, kdo bojuje proti vládě, vnímán jako kladná postava, neboť tamní vlády jsou vždy špatné. V evropském kontextu je kladný každý lump, který bojoval nezákonnými prostředky proti tyranům či uchvatitelům moci (Robin Hood, Václav Babinský – který mimochodem cestou z České Lípy do Teplic zamordoval bez skrupulí svého spolucestujícího, jenž frapantně nebyl představitelem nenáviděné habsburské vlády) nebo se jistými atributy vyšinul nad prosté smrtelníky. Příkladný je anglický model lupičegentlemana 18. století Dicka Turpina (jeho sláva je věčná, jak dokazuje ve své době populární šestákový román Černá Bess neboli Rytíř silnic, který v letech 1866– 1868 vyšel v 254 pokračováních, nebo skutečnost, že v minulém století po něm královské námořnictvo pojmenovalo loď), hrdinské skutky argentinského rebela Martína Fierra nebo gangstera Johna Dillingera, příběh zmarněné lásky Viléma a Jarmily. Povšimněme si, že chválit veřejně takového Hooda, Dillingera či Lipse Tulliana obvykle přinese mluvčímu uznalé pokyvování hlavou, kdežto panegyrika o Ulrice Meinhofové a Andreasu Baaderovi může skončit zpohlavkováním mluvčího. Dříve než do tématu vnesu ještě větší zmatek, zmíním se o díle Johna Mortimera Oxfordská kniha ničemů (1992). Mortimer si pro svůj účel sestavil taxonomii ničemů, bohužel však v úžasu nad tím, kolik jich odhalil, sešel ze své přísně exaktní cesty. V jeho knize se vedle sebe setkávají gauneři literární, ale i gauneři mezi literáty, zlověstné celebrity i celebrity mezi zlosyny, a k dokonání všeho je ze své práce tak vysílen, že


8

téměř polovina knihy je prostým přetiskem příslušných pasáží literárních děl či novinových článků. Mortimer však patří k průkopníkům – vedle Borgese, autora Obecných dějin hanebnosti – a jeho taxonomie je vysoce užitečná, v češtině však působí značně rozpustile. Mortimerovo zastřešující slovo je villain čili padouch, ničema, mizera, zlosyn. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány typům zlosynů – a hned první potíže jsou v oddílech Crook (čili darebák, hochštapler, podvodník) a Conman (čili podvodník, švindlíř, padouch). Další kapitoly jsou věnovány vrahům, licoměrníkům, zrádcům, tyranům a – nastojte – svůdcům. Nepochybuji, že Angličan jasně odliší crooka a conmana, čeština, jakkoli je to jazyk bohatý, neposkytuje v této oblasti jasná vodítka. V této souvislosti mě Bohuslav VaněkÚvalský upozornil na fakt, že v češtině nelze říct bez citového a postojového zabarvení slovo vůně (běžně o nikom neřekneme, že voní „jako prkna z cigánský maringotky“) – máme smrad, zápach, výpar, aroma, odér (i ve slovech „vydával příjemný odér“ cítíme lehce ironický afekt). Vše závisí na určitém konsensu. Zarazilo by vás, kdyby legendární opus belmondovské kinematografie vysílali zničehonic pod názvem Policajt, nebo padouch? Podíváme se na ničemy čistě literární, ať již stvořené podle živoucí předlohy či vysněné, a budeme respektovat přání autora – a to včetně případů, kdy padouchem je autorovo alter ego (viz zpověď gangstera Joea Blacka Nemáš šanci). Na otázku, zda může být ničemou i vypravěč, odpověděla Agatha Christie už ve Vraždě Rogera Ackroyda (1926). Jelikož pořádek musí být, stvořil jsem vlastní taxonomii a oslovil jsem na padesát čtenářů i autorů s prosbou, zda by se s námi nepodělili o své literární zlosyny a lumpíky. Zcela prosté rozdělení navrhuje Ivo Medek Kopaninský: „Darebák je každý, kdo chce zadarmo knihu, jejíž vydání jsem do posledního pětníku zaplatil. V tom se nepochybně ztotožňuji s Josefem Váchalem – viz jeho korespondenci o Krvavém románu. A padouch je každý, kdo ji nechce vůbec.“ * Bestie, démoni, běsové… Jednou nohou stojí v zemi nezemi, v blaženém zásvětním bezčasí, v antipatickém světě, ale rádi pronikají k nám. Žijeme jakžtakž v jistotě, že k nám promlouvají jen a pouze prostřednictvím umění. Nejen jejich schopnosti, ale nezřídka i jejich podoba je nelidská. Od podmračeného, chmurného davu, který v roli nepojmenovatelného, téměř abstraktního nepřítele stále častěji osidluje současnou prosu, se liší ohromnou vůlí amotivací, která při bližším zkoumání míří zcela mimo dobro i zlo. V klasické pohádce je takovým démonem Erbenův černokněžník v pohádce O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. Václav Kahuda zdůrazňuje jeho dominantní rysy: stařeckou sexualitu, blud všemocnosti – při zachovalých magických schopnostech – a solutivní faktory seberealizace – při prokazatelných tělesných deformitách. Do rodiny bestií patří upíři jako lord Ruthven (W. J. Polidori: Upír, 1819) – podle mnohých současníků démonická verse lorda Byrona, hrabě Dracula (B. Stoker: Dracula), potvory se světovládnými ambicemi jako Sauron (J. R. R. Tolkien: Pán prstenů) i padouši z gotických románů, jež Sigmund Freud opisuje jako „tajuplné, neblahé a zlověstné“. Do pandemonia démonických padouchů patří i rázovité postavy géniů, kteří se stali obětí vlastní ctižádosti, emocí a intelektu. Tyto postavy však nejsou vždy vykresleny v přísně černobílých liniích – autor své antihrdiny nezřídka tajně obdivuje a čtenář k nim chová náklonost, již lze opsat jako kryptofilii: kapitán Achab, kapitán Nemo (Dvacet tisíc mil pod mořem definuje Václav Kahuda jako „substrát krásného schizoidního dobrodružství“). A pokud je neobdivuje ani čtenář, ani autor, sklání se před nimi alespoň kladný hrdina – Sherlock Holmes před profesorem Moriartym (ostatně sám Holmes několikrát prohlásil, že by byl stejně úspěšným zločincem, kdyby chtěl). Postava démonického vědce, výjimečně obdařeného jedince, který ve svém okolí šíří panickou hrůzu i respekt, se objevuje poprvé u Mary Shelleyové (Frankenstein neboli Moderní Prométheus, 1818), v 19. století ji najdeme u Stevensona i Doylea. Pozapomenuta je novela Julesa Verna Mistr Zacharius (1854), v níž ďábelské síly vyvolané ambiciosním hodinářem dají existenci fantastickému gnómovi, živému zosobnění mechanického stroje. Zvlášť hanebný případ pádu přivozuje „Faustův syndrom“ – doktor Faust, lékař v Machenově Velkém bohu Panovi (1894), Furnival v Chladném přístavu F. B. Younga (1924), Mistr v Čarodějově učni (1971) Otfrieda Preußlera (Václav Kahuda mu mimo jiné připisuje monstrosní efebofilii spojenou se sadismem). Pohybujeme-li se už v oblasti les Merveilleux, v říši nadpřirozena, je nezbytné zmínit i příklady „obyčejných“ jedinců, které nikoli jejich nenasytná touha či ambice, ale nepříznivá shoda okolností přivedla k stínové existenci démonů. Takový byl osud kněžky Medusy nebo libyjské královny Lamie, jíž Héra ukradla děti. Po krvi lačnící Lamie se pak explicitně objevuje například v proslulé novele A. K. Tolstého Ďáblův dům (1841), kde hlavní hrdina zúčtuje s bestií, která jako včelka přelétává z postavy do postavy. Všichni tito antihrdinové prošli patrně nezvratnou negativní proměnou. Dokonalé vyznění má tato proměna v případě Řehoře Samsy – paradoxního blížence Musilova Ulrycha, „muže bez vlastností“. Neumím si představit jinou kategorii než démonickou, kam bychom obě tato arciknížata nanicovatého šmrdolení lidské existence mohli zařadit. * Mizerové, gauneři, zlosyni… Tuto čeládku žene hamižnost, bezstarostné a neodpovědné experimenty páchané ve jménu vyšších cílů i touha konat zlo pro zlo samotné. Specifickou kategorií gaunerů tvoří spasitelé lidstva, kteří pracují pro děsivé instituce dobra. Kahudova definice majora Zemana a jeho kohorty – „skuteční pionýři tajemství, vysoce morální bytosti, mistři zrady pro vyšší cíle, poctiví pracanti, oběti své doby, sensitivní vykonavatelé umění tzv. tiché vraždy


9

a jiných kouzel“ – je bezezbytku vystihuje. Sem patří andělský génius Ozymandias (Alan Moore: Strážci), který páchá vraždu ve jménu dobra. Tato kategorie ostatně představuje leitmotiv dystopických sci-fi o policejně kontrolované budoucnosti. Ecův inkvisitor Bernard Guy je příkladem zlosyna velkého formátu, který je fanaticky oddaný té „své“ děsivé instituci dobra. Představiteli hamižné, nízké, ale přece jen ve své ohavnosti titánské gauneriády jsou Foglarův Mažňák starší (Záhada hlavolamu aj.), povedený trojlístek Danglars, Villefort, Mondego (A. Dumas starší: Hrabě Monte Christo, 1844–1845) či prospěchářský developer Saruman (J. R. R. Tolkien: Pán prstenů). Mezi otrlými čtenáři si nejvyšších met dobydou zlosyni pracující pro zlo samotné. Leonard Medek na první místo řadí Chilona Chilonidese ze Sienkiewiczova Quo vadis, neboť: „[…] páše zlo z čiré lásky k němu. Nemá žádnou omluvu, třeba že by chtěl napravit svět (obvyklá motivace velepadouchů v bondovkách), nebo že by to po něm vyžadovalo jeho božstvo, ani že by si to sofisticky mravně zdůvodnil (Raskolnikov ve Zločinu a trestu), ani není šílený.“ Stejnou motivaci má vlčí démon Gmork (M. Ende: Nekonečný příběh, 1979), který Nicotě pomáhá pro vlastní potěchu a v jistém smyslu ve vlastní neprospěch, neboť sám je povýtce bytostí fantastickou. „Předpokládáme-li, že zlý skutek, zločin je bezdůvodný, znamená to, že jej nelze vůbec považovat za vinu a že nelze stíhat toho, kdo se ho dopustil,“ uvažuje Lafcadio Wluiki (A. Gide: Vatikánské kobky, 1914) a otevírá cestu Mersaultovi (A. Camus: Cizinec, 1941), který sice člověka zastřelí bezdůvodně, ale přesto končí ve vězení. Nelze v této souvislosti nevzpomenout téma a anketu, které pro Tvar připravil Jan Nejedlý o vražedkyni Olince Hepnarové (znovu se s ní setkáme in Jan Nejedlý: Nová pražská strašidla, 2012), jež svůj čin filosoficky odůvodnila právě citáty z Cizince. Nedávné výsostně pitomé filmové zpracování příběhu E. A. Poea (Havran, 2012) pojednává o klasickém motivu, kdy tvůrce fiktivních padouchů stvoří monstrum opravdové – zaníceného čtenáře svého díla, který fiktivní světy transformuje v realitu podobně jako architekt universa. A upřímně řečeno, přiznejme si, kdo z nás nechtěl kdy být Švábem Švábovičem z Charmsovy hry Jelizaveta Bam, vrahounským hostinským Chlupatým Adamem z Váchalova Krvavého románu (1924) nebo Roderickem Usherem, který pohřbí svého sourozence? Jak kdosi moudře poznamenal: „Reálné konání člověka se ale atomisovalo a lidé se musejí střetávat ve vzájemném násilí, aby si uvědomili, že každý z nich něco koná.“ Na druhou stranu, doznávám, že výše uvedené trio, které patrně tolik obdivujete, představuje spíše trojlístek mizerů: neustále ševelící úředník-satrapa Šváb Švábovič je zosobněním neosobního totalitárního režimu. Jak se domnívám, jeho literárním druhem je jistý pan Gupta alias Chattam-šad – který nenávidí příběhy a jejich vypravěče – z Rushdieho dětsky hravé novely Hárún aMoře příběhů (1990). Chlupatý Adam zvaný Filištirbert je podloudník a zákeřný ničema. A Usher? Zkusme vložit do úst jeho překrásné sestry Madeleine slova, jimiž by ho počastovala, kdyby Poe povídku Pád domu Usherů předčasně neutnul – řekla by Zlosyne!, Lotře!, Démone!, Rošťáku!, nebo Mizero!? Ano, jistě mizero. Mizera nedosahuje niveau zlosynů a gaunerů. V novele Bílí lidé (1906) Arthura Machena uvažuje jedna z postav nad definicí zla. Zatímco opilec, který v návalu etyletického běsu ubije vlastní ženu, je označen egidou „mizera“, absolutní zlo explicíruje takto: „Velcí lidé, velcí v dobru stejně jako ve zlu, jsou ti, kteří opouštějí nedokonalé kopie a míří k dokonalým originálům. Nepochybuji o tom, že mnozí z největších světců nikdy nevykonali dobrý skutek v běžném smyslu. A na druhé straně byli tací, kteří sestoupili do hlubin propastí zla a kteří za celý život nespáchali nic, čemu se říká špatný skutek.“ Z promluvy tohoto gentlemana dále vyplývá, že takovým zloduchem by mohl být kupříkladu Létající Čestmír, kdyby ovšem létal bez přispění květin. V literatuře se ovšem mnohem častěji setkáme, najmě za našich časů, s obyčejnými mizery. Vzácný pokus o dokonalý řez mezi dobrem a zlem však učinil Italo Calvino v novele Rozpůlený vikomt (1951). Autor k dílu sám přičinil noticku: „Rozpůlený, zmrzačený a neúplný člověk je sám sobě nepřítelem, […] někdejší harmonický stav je ztracen, o novou úplnost se usiluje…“ Jeho vikomt rozpůlený dělovou koulí, bloudící světem, je rozdělen na polovinu dokonalé pekelné stvůry a dokonalého světce – a obě jsou děsivé – obě touží po likvidaci druhé poloviny (i když světec to říká jinými slovy) – a obě se scelí v novém boji, kdy proti sobě stojí jako půl muž proti půl muži. Jejich jednotě nadchází katarse, ba téměř idylka. Mnohdy stačí jeden hnací motiv (chtíč, pomsta, hamižnost) dohnaný do paroxysmu, a hle, z ničemy téměř zlosynovské kategorie je náhle politováníhodná figura. Takový je osud tajných hrdinů velkých epických příběhů: král Uther Pendragon z artušovských legend, Rowlingové profesor Snape nebo Tolkienův Glum. Arciže jsou zajímavější než jednoznačně kladné postavy marodného krále Artuše, fotrovatícího Harryho Pottera či konfusního vykulence Froda. * Dcery zla, manipulátorky, rufiánky… Zatímco Borges v Obecných dějinách hanebnosti uvádí obchodně nadanou krutou pirátku vdovu Čingovou, Mortimer ženy ve své knize ničemů opomíjí. Helena Machovcová mi klade na srdce, abych nezapomněl na jednu zvlášť výtečnou „zlodceru“. Je to proslulá „zlá a zákeřná, vypočítavá manipulátorka a špiónka, krásná a okouzlující Milady de Winter Alexandra Dumase“ (Tři mušketýři). Přitom právě s ženou jsou spojeny – pokusím se to vyjádřit pregnantně, a přitom prostě – nyktomorfní symboly odkazující na obrazy temných vod, femininních struktur ženyvampa, čarodějnice či vaginy jako jeskyně smrti. Ženskou postavu si rovněž nelze odmyslet od představy katamorfních symbolů čili schématu pádu pojícího se s Eviným jablkem. Zde staneme před obrazem tělesnosti a útrob jako paraboly k intestinálnímu labyrintu podsvětí. Na nejednoznačně vnímanou roli ženy – najmě od druhé


10

poloviny 20. století – upozorňuje proslulá horrorová scéna souboje mezi šlachovitou hrdinkou Ripleyovou a šťavnatou Matkou vetřelců (Vetřelci, 1986). Mohli bychom uvažovat nad přinejmenším hermafroditní identitou Sauronovou, ale lépe-li, obrátím se k lidským antihrdinkám. Příznačné je, že jak čeština nezná slovo zlodcera či zlocérečka, thesaurus wordu nezná slovo antihrdinka. Přitom kdo by neznal Carollovu Černou královnu. Její ničemnosti jsou však téměř maskulinní. Jemněji musíme přistoupit k Proustově Odettě de Crécy, marnivé nevěrnici, která nezvratně narušila Swannovu „vratkou ušlechtilost“ (jak Swanna definuje Jaroslav Krátký ve studii Postavy a světy, 2002). Zajímavý obrat nastane v případě jediné Lovecraftovy záporné ženské postavy (potažmo téměř jediné ženy v jeho díle) z novely Věc na prahu (1933). Z démonické studentky černé magie se vyklube její otec, který si zabral její půvabné tělo, zatímco dceři odkázal svou hnijící mrtvolu. Padouch užívající s potěšením ženské zbraně je jediná žena, která kdy přelstila slavného detektiva z Baker Street 221B. Je bezmála komické, s jakým až hrozivým potěšením si filmaři vedle školometa Moriartyho do svých opusů dosazují Irenu Adlerovou. Ta musí být prostě všude a sám se divím, že jejich interakce neskončí veselkou (lhostejno koho s kým). Skutečným případem Enriquety Martí i Ripollésové, známé kolem roku 1911 jako „upírka z ulice Ponent“, se v románu Zlá žena (2010) inspiroval Marc Pascal. Zde máme moderní podobu skutečné baby Jagy, potažmo všech babizen z pohádek, které si svou zuřivost vybíjejí na dětech. A mimochodem, je-li řeč o těch malých bestiích, zřídkakdo pojednal dětského padoucha tak nestoudně otevřeně jako Ray Bradbury v povídce Malý vrah (1946). Dětský hrdina v povídce „Sredni Vaštar“ Hectora Munroa známého jako Saki sice rovněž vraždí, ale jeho oběť je tou emanací ženského zla, které můžeme opsat jako tyranku. * Rošťáci, lumpové, pobertové… Provedl jsem mezi přáteli malé šetření na téma Kdo je tvůj nejmilejší či nejzavrženíhodnější ničema, padouch, gauner v literatuře. Výsledky byly samozřejmě rozmanité, ale naprostá většina jmenovala co padouchy fatálně nejburlesknější a z hlediska literárního zážitku nejkruciálnější postavy z knížek pro děti, ano, i pro mládež. Václav Kahuda svůj bohatý rejstřík začíná tchořem Šuperkou (stvořeným Václavem Čtvrtkem) a hned podává jeho anamnesu: „kreativní myšlení, repetitivní viktimizace, hraniční porucha osobnosti“. Zcela příznačný archetyp – myslím, že pro většinu z nás – nabízí Martin Ryšavý. Reflektor, hrdina trampského románu Jaroslava Jana Paulíka Arizona (1928), je z rodu sympatických rošťáků, lumpů a pobertů: „Reflektor je bývalý námořník a divoký syn posázavských lesů, prorok amystik, který stylem života provokuje spořádané občany a v klíčové scéně neuposlechne výzvy četnického velitele, aby odhodil zbraň a zřekl se svého klobouku i dalších kovbojských atributů. V ostré přestřelce s četníky, kterou následně rozpoutá, si vede jako skutečný pistolník a nakonec se nechá zastřelit, aby mohl ukončit svůj život jak se patří, tedy monologem umírajícího kovboje. Kovbojský úbor kombinuje se zvrácenou filosofií choromyslného básníka Bedřicha Nietzscheho, v jejímž duchu mu nic není dobré a teprve vlastní smrt ho zcela uspokojí.“ Zvláštním druhem rošťáka je řemeslník a výrobce puzzle Gaspard Winckler (G. Perec: Život návod k použití, 1979), který zhatí životní projekt miliardáře Bartlebootha. Ten si ho najal, aby jeho akvarely rozřezal na pět set puzzle, které Bartlebooth skládá a nechává smazat s cílem zanechat za sebou po padesáti letech pilné práce prázdný papír. Winckler, kterému se takové mrhání životem hnusí, dosáhne ve výrobě puzzle takové virtuosity, že pětistou hádanku Wincklerovými úskoky frustrovaný Bartlebooth už nikdy nesloží. Podstatným rysem rošťáků je jejich dvojdomost, protiví se zákonům a pravidlům, ale svými činy si získávají naše sympatie – do té míry, do jaké jsme ochotni zajít. Ladislav Klíma svými hrdiny nezřídka učinil rošťáky, ale dlužno podotknout, že jako jejich stvořitel je neváhal i potrestat – viz reinkarnaci božského lotra Fabia v profesora morálky. O tom, zda trpaslíci (a dobře víme, jakou neplechu dokáží natropit v jakémkoli uměleckém díle) jsou zlí, či dobří, nedokáže rozhodnout ani Tolkien v Hobitovi (1937): „Tak už to je: trpaslíci nejsou žádní hrdinové, ale vypočítaví podšívkové s velikými představami o hodnotě peněz; někteří jsou prolhaní a proradní a vůbec pěkní špatové; někteří takoví nejsou…“ * Kam zmizeli? Pokud se čtenář oddává čistě potěšení z literatury imaginativní, ať je to hochkunst, brak či kýč, nemůže si stěžovat na nedostatek lumpů, jejichž ničemnost nabývá kosmických rozměrů a jejichž hanebná těla by „znesvětila i oprátku“. Ale přece jen, dětské vidění světa se vytrácí a čtenář, jak říká Michal Šanda, se stává otrlým. A tak se ve svých knihách potkává jen se samými hlupáky, kazisvěty a sígry, kteří mají za úkol spíše čtenáře epatovat (jako ten zlořečený Neználek), nebo s podvodníky, hochštaplery a falešníky (jako Felix Krull a Julián Sorel), a jen výjimečně se setká s okouzlujícími darebáčisky a lotříky se šmrncem (jako feldkurát Katz a vikomt de Valmont). Zřídka se stane, že by autor učinil ničemu titulní postavou (k výjimkám patří arciničemný vypravěč z Ecova posledního románu Pražský hřbitov), ale jak by panečku mesiášské očekávání zázraku v české literatuře osvěžila taková autobiografie zloducha? Jak zhruba říká Michel Leiris: „Za každou literární zpovědí je nepřiznaná touha dojít odpuštění.“ Kdo jiný než nějaký transsensační zlosyn či zlodcera by po takové metě měl bažit? Foto autor| foto Mikuláš


11

Foto popis| Reportáž i rozhovor připravil Jiří Feryna Foto popis| Albert Welti: Půlnoční strašidlo Foto popis| Stephen E. Fabian: Noční hlídač Foto popis| Austin Osman Spare: Upíři přilétají Zpravodajství ČTK

Česká Lípa chce zdvojnásobit počet lidi na veřejných pracích 19.2.2015

Zpravodajství ČTK str. 0 eli odb ivc MÚ Česká Lípa

Česká Lípa 19. února (ČTK) - Česká Lípa chce zdvojnásobit počet lidí, které zaměstnává na veřejně prospěšných pracích. Teď pracuje pro město 32 nezaměstnaných, od 1. března do konce listopadu by jich radnice ráda měla 65. Zaměstnávání lidí na veřejně prospěšných pracích (VPP) je jednou z priorit českolipské radnice, město díky nim i výrazně šetří. ČTK o tom dnes informovala mluvčí města Kristýna Brožová. "Město je s činností pracovníků na veřejných pracích dlouhodobě spokojeno, zejména v letních měsících je jejich práce v ulicích neocenitelná. Kromě toho, že je město čisté, šetříme také prostředky z městského rozpočtu. Pokud bychom totiž pracovníky na veřejně prospěšné práce nezískali, museli bychom například za péči o zeleň a údržbu městských hřbitovů zaplatit o téměř dva miliony korun víc," vysvětlil místostarosta Juraj Raninec (ODS). Od jara do podzimu se počet lidí na veřejných pracích v České Lípě tradičně zvyšuje, protože je ve městě víc práce. Nezaměstnaní budou mít podle Brožové na starosti úklid ulic, péči o zeleň, jako je pletí záhonů či sekání trávy, údržbu městských hřbitovů a dětských hřišť, starat se budou také o další majetek města, jako jsou lavičky nebo zastávky MHD. Na činnosti pracovníků VPP budou dohlížet tři koordinátoři. "Chceme být aktivním partnerem úřadu práce a podporovat vlastními možnostmi aktivní zaměstnanost. Zaměstnáváme tak nejen pracovníky na veřejně prospěšné práce, na úřadě také zaměstnáváme lidi v rámci společensky účelných pracovních míst. Prostřednictvím těch pomáháme mladým nezaměstnaným získat praxi a naopak lidem nad 50 let neztrácet kontakt a znalosti z jejich praxe," doplnila starostka Romana Žatecká (ČSSD). Česká Lípa patří v Libereckém kraji k městům, které nejvíc využívají nezaměstnaných na veřejných pracích. Víc lidí pracuje jen v Jablonci a Liberci. Liberecký kraj je v zemi ve využívání nezaměstnaných na VPP nejúspěšnější. Z 23.778 evidovaných uchazečů mělo na konci ledna krátkodobou práci 1028 lidí, což je 4,32 procenta. ČTK to už dříve řekla pověřená ředitelka Úřadu práce ČR Kateřina Sadílková. Průměr za celou zem je zhruba poloviční. Z 556.191 uchazečů bylo na konci ledna na veřejně prospěšných pracích 12.411 lidí, tedy 2,25 procenta. ivc snm Cas| 12:23

Hospic v Liberci bude hotov do podzimu, stojí už hrubé stavby 19.2.2015

Zpravodajství ČTK str. 0 eli sta knt MÚ Česká Lípa

-------------------Ke zpravodajství: AUDIO; FOTO/aktuality -------------------Liberec 19. února (ČTK) - Výstavba krajského hospice v Liberci za 94 milionů korun by měla skončit do podzimu, zatím jsou dokončeny hrubé stavby všech objektů. Nyní dělníci pracují zejména uvnitř. Novinářům to dnes při kontrolním dnu řekl Jindřich Lechovský, který na stavbě pro Liberecký kraj zajišťuje stavební dozor. Výstavbu zařízení pro nevyléčitelně nemocné financuje kraj za přispění evropských fondů.


12

"Dělají se hrubé montáže technických sítí, to znamená topení, vzduchotechnika, voda a kanalizace," uvedl Lechovský. Podle něj se díky příznivým klimatickým podmínkám dá pracovat i venku. "Dělají se úpravy kolem objektu stacionáře, kde byl mírný skluz kvůli problémům při zakládání objektu," řekl. Stavbu přibrzdil nález skládky s nebezpečným azbestem, kterou musí zlikvidovat odborná firma. Na stavbě podle Lechovského pracuje denně 50 až 70 lidí. Liberecký kraj je jedním z mála v zemi, který nemá kamenný hospic. Nevyléčitelně nemocným pacientům a jejich rodinám zatím slouží terénní hospicová péče a také speciální rodinné pokoje v nemocnicích Liberci, Turnově a České Lípě. Tam je zájem tak velký, že v pátek budou otevírat čtvrtý pokoj. V Liberci hospic s 28 jednolůžkovými pokoji vzniká přestavbou bývalého sirotčince, který bezplatně i s pozemky věnovalo město. Jejich hodnota se odhaduje na 23 milionů korun. Podle Lechovského z budovy staré více než sto let zůstaly prakticky jen obvodové zdi. Jednou z mála zachovaných místností je kaple, která je zřejmě nejkrásnější částí v bývalém kojeneckém ústavu. Budova z přelomu 19. a 20. století už získala tři přístavby, dvě křídla a stacionář. Na jedné straně hospice je již také hotová fasáda. Opravuje se i administrativní budova, která se nachází několik desítek metrů pod hospicem a která je určená pro personál. Mark Kuntoš kš Cas| 15:36


13

Přehled zpráv

Recommend Documents