Přehled zpráv

Přehled zpráv 3.6.2015 Pražské jaro Hudební rozhledy STO DEVADESÁT LET ČESKÉ SPOŘITELNY A JEJÍ PODPORA KULTURY ........................................................3 3.6.2015 Hudební rozhledy Hana Jarolímková

Mladá fronta DNES Nebojte se lidí ve fraku, láká dirigent na koncert ....................................................................................................7 3.6.2015 Mladá fronta DNES Pražské jaro Věra Drápelová

Právo TŘI OSOBNOSTI NA PRAŽSKÉM JARU. ..................................................................................................................7 3.6.2015 Právo Pražské jaro (jaš)

Děti zpívaly dětem k svátku .......................................................................................................................................7 3.6.2015 Právo str. 15 Kultura Pražské jaro (rh)

Rozhlas Pražské jaro zakončí i koncert Brahmse. Je to vzrušující dílo, říká klavírista Lewis..........................................8 3.6.2015 Rozhlas.cz Pražské jaro Markéta Kaňková

Česká televize Pražské jaro skončí královsky...................................................................................................................................9 3.6.2015 Česká televize Pražské jaro ČT24

OperaPLUS Liverpoolská filharmonie s Petrenkem uzavřela Pražské jaro...............................................................................9 3.6.2015 OperaPLUS.cz Pražské jaro čtk

České noviny Liverpoolský orchestr s dirigentem Petrenkem uzavřel Pražské jaro ................................................................10 3.6.2015 Českénoviny.cz Pražské jaro čtk, Michal Kamaryt

iHNed.cz Dirigent Petrenko završil Pražské jaro. Festival letos vyprodal 38 koncertů.....................................................10 3.6.2015 iHNed.cz Pražské jaro čtk

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

České noviny Zájem o Pražské jaro trvá, ale mělo by zlepšit dramaturgii .................................................................................11 3.6.2015 Českénoviny.cz Pražské jaro čtk


2

Pražské jaro Hudební rozhledy

STO DEVADESÁT LET ČESKÉ SPOŘITELNY A JEJÍ PODPORA KULTURY 2.6.2015

Hudební rozhledy str. 6 Rozhovory Hana Jarolfmková Pražské jaro

V letošním roce oslavuje Česká spořitelna již 190 let své existence. Vznikla v roce 1825 pro drobné střadatele, kterými byly miliony lidí, přesunujících se na počátku 19. století z venkova do měst za pracovními příležitostmi. Pod výstižným symbolem včely tak uvedla v život dnes samozřejmý princip „pracuj, sklízej a zmnožuj plody své práce". V současnosti je s více než pěti miliony klientů největší bankou u nás a spravuje finanční toky nejen tzv. masové klientely, tedy typické české domácnosti, kvůli které téměř přede dvěma sty lety vznikla, ale rovněž finance té nejnáročnější a nejmovitější vrstvy obyvatelstva, o níž pečuje pod značkou Erste Premier. Finanční služby však poskytuje také podnikatelům, firmám i velkým společnostem, městům a obcím. Od roku 2011 stojí v čele této instituce s více než deseti tisíci zaměstnanci ing. Pavel Rysilka, předseda představenstva, jehož jsme vám před časem nejen poměrně zevrubně představili jako všestrannou osobnost, věnující se ve volných chvílích kromě sportu například i klasické hudbě (HR 2013/č. 11, str. 6), ale prostřednictvím kterého jsme tak trochu do chodu České spořitelny i nahlédli. Tentokrát se ale zaměříme pouze na jednu oblast její bohaté činnosti, kterou nám ing. Pavel Rysilka přiblíží, a tou bude podpora kultury. Abychom si však udělali poněkud ucelenější představu o mecenášských či sponzorských aktivitách této instituce, věnujme se v úvodu alespoň ve stručném průřezu významnějším projektům i z ostatních - mimokulturních - oblastí, jimž Česká spořitelna za dobu své existence věnovala svoji podporu. R nim určitě patří například zajištění nezávadné pitné vody pro Prahu (na tento projekt, vodovod z Ráraného, věnovala v letech 1889 až 1899 celých 500 000 korun), účast na výstavbě pražských nábřeží, chránících obyvatele proti opakovaným povodním (Městská spořitelna Pražská např. v roce 1890 obyvatelstvu darovala na odstranění následků povodňových škod 10 000 korun), financování slepeckého ústavu Palata či roku 1898 založení ústavu císaře Františka Josefa pro rekonvalescenty vTuchoměřicích. Spořitelna však také podpořila Nadaci císaře Františka Josefa a císařovny Alžběty, za první republiky přejmenovanou na Nadaci Spořitelny České pro chudé dcery státních úředníků, příslušejících do země České, či v roce 1925 u příležitosti 100 let své existence částkou 1,5 milionu korun veřejně prospěšné vědecké a umělecké cíle. Všeobecně prospěšné účely, k nimž patřilo např. i 50 000 zlatých, které deset let po svém založení věnovala Městská spořitelna Pražská na dostavbu Národního divadla, podporovaly i mimopražské předchůdkyně jako např. Městská spořitelna Mladoboleslavská, která přispěla k založení místního umělecko-průmyslového muzea... Jak je z tohoto stručného nástinu zřejmé, podpora nejrůznějších projektů - včetně oblasti společenské odpovědnosti - provází Českou spořitelnu již od počátků její existence. Samozřejmě že závažná společenská témata se v průběhu let mění, takže například v současnosti se prostřednictvím Nadace České spořitelny snaží pomáhat řešit nejen problémy seniorů či lidí s mentálním postižením, ale i prevenci a léčbu drogové závislosti... * I z tohoto úzkého výběru je zřejmé, že aktivity České spořitelny v oblasti podpory byly a jsou velice bohaté a různorodé. Jaký je vlastně rozdíl mezi sponzoringem, mecenášstvím a charitou, pane předsedo? Sponzoring vyžaduje nějaké plnění, většinou ale praktikujeme kombinaci obojího, tedy sponzoringu a charity či, chcete-li, mecenášství. Znamená to, že ten či onen projekt podporujeme především proto, aby mohl vůbec existovat, zároveň si tím však k němu kupujeme i nějaká práva, jako např. nárok na určitý počet vstupenek, které můžeme pak dále využít jako benefit apod. Projekty, které se rozhodneme finančně podpořit, vybíráme ale nejen z hlediska dlouhodobé užitečnosti pro Česko (mezi ně patří např. vzdělání či klasická hudba), ale i kvůli tomu, jak nám jsou hodnotově blízké a zda mají např. nějakou souvislost s naší historií. Vymezujeme se tím i vůči veřejnosti, které vysvětlujeme, proč je právě tohle téma důležité a zajímavé. Pokud budeme mluvit výlučně o charitě, z níž nechceme nic, nevnímáme ji pouze jako abstraktní finanční pomoc, kterou někam pošleme, ale zapojujeme se do ní i osobně - a to tím, že do různých potřebných projektů chodíme pracovat a s těmi lidmi se dostáváme do přímého kontaktu. I pro nás to má nedocenitelnou zpětnou vazbu, je to totiž velké poučení pro život, protože ti lidé se mnohdy mají stokrát hůř než kdokoliv z nás. Úplně jinak si pak žebříček hodnot v hlavě srovnáte... * Máte na mysli Den pro charitu, který pořádáte již sedm let?


3

Ano, za tu dobu se těchto dnů zúčastnilo již téměř 10 000 dobrovolníků, kteří pomáhali jak manuální prací, tak svými odbornými znalostmi v mnoha organizacích včetně partnerů naší Nadace. Od roku 2009 mají navíc zaměstnanci České spořitelny (a od roku 2013 i její klienti) možnost získat pro neziskovou organizaci, které dobrovolně pomáhají minimálně rok, grant. V zaměstnaneckém programu jsme doposud podpořili 56 grantů a rozdělili více než 3,5 mil. Kč. V klientském programu to bylo 44 grantů v hodnotě 2 mil. Kč, letos rozdělíme další milion. * Vraťme se však ke kultuře, která čtenáře našeho časopisu jistě zajímá ze všeho nejvíce. Kolik procent ze sponzorské částky, kterou celkově vydáváte, na kulturu jde a co všechno z této oblasti podporujete? To číslo je poměrně vysoké, protože zahrnuje více námi podporovaných aktivit než například sport, kde máme Rolo pro život, Stopu pro život a Český atletický svaz. Přibližně se jedná o 60 % a z klasické hudby do ní v současnosti spadají festivaly Pražské jaro a Smetanova Litomyšl, dále pak festivaly Colours of Ostrava, Festival Refír a nově Bohemia Jazz Fest, z výtvarné oblasti Designblok, Ceny Czech Grand Design a z literatury unikátní projekt, kterým je vydání mnohasvazkového díla Země koruny české... Pokud půjdeme trochu do minulosti, podporovali jsme např. i MHF Český Krumlov a Festival komorní hudby EuroArt Praha, Malou Galerii v Kladně, jejímž jsme zřizovatelem, festivaly Rock for People, Mezi ploty, United Islands, Vinohradské divadlo, Jičín město pohádek, Mikulovské výtvarné sympózium, Sen letní noci, Anifilm, výstavu Karel IV. - Císař z boží milosti na Pražském hradě, výstavu Anežka česká, koncerty pro Drop In, galerii DOX, Festival českého filmu Finále Plzeň, Mezinárodní festival dokumentárního filmu Jihlava a festival studentských filmů Famufest... * Zmíněné generální partnerství MHF Pražské jaro však v tomto roce vyměňujete za generální partnerství České filharmonie. Co vás k této změně vedlo? My úplně od Pražského jara neodcházíme, byli jsme u něj nadmíru spokojeni a vždy budeme na spolupráci s ním hrdi. Jedná se o neuvěřitelně profesionální tým, festival prezentuje špičkové domácí i zahraniční umělce a provází jej i stále narůstající zájem diváků a posluchačů. Po oslovení Českou filharmonií, která nám rovněž nabídla možnost generálního partnerství, jsme ale začali přemýšlet o změně, protože je nám tato instituce velmi blízká. A to jednak tím, jak jsme s Českou filharmonií a jejím sídlem v Rudolfinu, které dala Česká spořitelna postavit ke svým padesátinám, historicky spjati, a jednak tím, a říkám to zcela otevřeně, že díky současnému vedení České filharmonie jsme přesvědčeni o tom, že se jedná o nejlepšího vyslance České republiky a české kultury vůbec. Tak, jak jsme byli vždycky hrdi na průmyslovou dovednost českých lidí v čele se sklářstvím, pivovarnictvím, strojírenstvím či automobilovým průmyslem, tak přinejmenším stejně významné jsou i jejich schopnosti v oblasti kulturní - a to zejména v oboru klasické hudby. Jiří Rělohlávek (šéfdirigent České filharmonie) a David Mareček (ředitel České filharmonie) si to velice jasnozřivě uvědomují, a snaží se na tuto úspěšnou tradici našeho orchestru číslo jedna skvěle navázat a vrátit jej na piedestál, kam vždycky patřil. Vždyť dějiny České filharmonie lemují jména takových osobností, jakou byl např. Antonín Dvořák, který dirigoval její první koncert a jehož následovali Václav Talich, Jan Kubelík či Karel Ančerl. Neméně důležité je to, že nás velice oslovuje marketingový koncept této instituce, kterýje založen na nalézání cest, jak se dostat k mladým lidem, k hudební výchově, k zapojení mladých skladatelů a interpretů do své činnosti, což pro ně znamená neuvěřitelnou životní příležitost, ke zpřístupnění svých koncertů po celém Česku... * A co znamená to, ze od Pražského jara zcela neodcházíte? Vše jsme řešili v průběhu několika let společně u jednoho stolu jak s Jiřím Bělohlávkem a Davidem Marečkem, tak s Romanem Bělorem (ředitel MHF Pražské jaro) a dohodli jsme se, že ten krok uděláme pouze v případě, že Pražské jaro za nás najde adekvátní náhradu. Letos, i když jsme se už dohodli s Filharmonií a veřejně to vyhlásili, tedy ještě u tohoto festivalu zůstáváme... * Smetanova Litomyšl ale múze být klidná, s ní partnerství pokračuje i nadále... Ano, tam působíme jako generální partner již od roku 1992 a rovněž oceňujeme tým, jenž se na její organizaci podílí, zájem posluchačů, který stále roste a rozšiřuje se i do zahraničí, a v neposlední řadě i stále odvážnější dramaturgii tohoto festivalu, kterou provází řada originálních projektů, jež jinde neuvidíte. A jak vždycky říkám, Smetana je náš vrstevník, který se narodil pouhý rok před námi, a Litomyšl byla druhým nebo třetím městem, kam se Česká spořitelna rozšířila z Prahy. Podobně jako festival je to navíc město s dlouhou tradicí, zároveň je ale i moderní a mladé, takže renesančně-barokní architekturu tady doplňují i fantastické moderní projekty - a Smetanova Litomyšl, která je starší sestrou výtvarné Smetanovy Litomyšle, není zdaleka jediným festivalem, který se tu rozvíjí...


4

* Když už jsme v té Litomyšli, pokročila nějak jednání ohledně umístění té nádherné sbírky obrazů, která je v majetku České spořitelny a s níž se v současnosti mohou zájemci setkávat prostřednictvím výstavy v regionech CR, do prostor místního zámku? Zatím, bohužel, příliš ne. Město Litomyšl, od kterého ta nabídka přišla, je jedna věc, a zámek spravovaný Státním úřadem památkové péče věc druhá - ne vždy jsou mezi nimi snadná jednání... Výstava tedy dále koluje (pod názvem Mistři České malby ji mohli zájemci zhlédnout již v Českých Budějovicích, Kašperských horách, Kralovicích-Mariánské Týnici, Děčíně, Hradci Královém, Uherském Hradišti, Litomyšli, Znojmě, Železném Brodě a Jablonci nad Nisou) a v každém městě vždy s obrazy z daného regionu. O sbírce jsme však vydali pro případné zájemce i krásnou publikaci... * Z festivalů jiných žánrů jste se letos rozloučili s United Islands, místo něhož jste si pro další léta vybrali festival Bohemia Jazz Fest... Ano, poprvé jsme tento projekt podpořili v loňském roce, ovšem uvažovali jsme o něm již delší dobu. Jedná se vlastně o festival, který putuje po nejrůznějších českých historických městech, v nichž oživuje jejich centra. Jeho duší je Rudy Linka, který dnes patří k nejlepším jazzovým kytaristům na světě, díky čemuž se mu také daří do Česka přilákat opravdu kvalitní renomované kapely a hráče. Navíc je neuvěřitelně zdatný organizátor a skvěle si rozumí se starosty, bez jejichž podpory by se festival nedal uskutečnit. Shrnuto, jedná se o kvalitní organizaci, kvalitní muzikanty a krásná prostředí, kdy v neposlední řadě festival slaví letos své 10. výročí, a tak jsme nějak to slavení - stejně jako se 120 lety České filharmonie - s těmi našimi 190 lety spojili... * K nejnovějším projektům z hudební oblasti, které jste si vzali takříkajíc pod svá křídla, patří i bejbypankovy rodinný Festival Kefír, na němž se již představili např. nizozemští Blaas of Glory, Monika Načeva s kytaristou Michalem Pavlíčkem, Tonya Graves, Mňága a Žďorp, Iva Bittová, francouzští The Inspector Cluzo a řada dalších... Ano, letos tento festival, konaný ve středočeské Třebovli a nabízející kromě koncertů i celou řadu dalších aktivit, sice podporujeme teprve třetím rokem, ale dělá nám radost: již druhý rok se počet jeho návštěvníků zdvojnásobil, celkem tedy přišlo 10 tisíc lidí. * Naopak již osvědčeným projektem je festival Colours of Ostrava, jehož je Česká spořitelna radu let dokonce generálním partnerem... Svoje jméno spojujeme s tímto ne zcela běžným festivalem, o nějž projevuje zájem rovněž stále více návštěvníků (v roce 2013 jich přišlo 33 tisíc, o rok později pak už 41 tisíc) již od roku 2003. Poslední tři roky probíhá ve fantastickém industriálním prostoru Dolních Vítkovic a všichni účinkující, kteří na něm vystupují, jsou pro posluchače něčím přitažliví. Navštěvují ho všechny generace a to nejen za účelem pobavit se, ale také něco nového do sebe vstřebat a obohatit se. Festival trvá čtyři dny a je rozdělen do mnoha scén. Některé jsou specializované, jiné pro začátečníky, hraje se hodně etno či world music a slyšíme tam i řadu nejrůznějších hudebních fúzí, které jsou zajímavé. V zásadě každý žánr té nonartificiální hudby již trochu svoje tradiční možnosti vyčerpal, všechny ale našly cestu, kudy se dále rozvíjet - a to právě v tom, že se spojují do různých originálních mixů - a to včetně klasiky. * S hudbou a dalšími druhy umění úzce souvisejí i prostory, do kterých za nimi publikum chodí. Připomeňme na počátku rozhovoru zmíněnou pomoc České spořitelny- v tomto případě přesněji Městské spořitelny Pražské - při dostavbě Národního divadla, výstavbu Domu umělců - tedy Rudolfina, jejíž náklady přesáhly dva miliony zlatých a pro kterou se Česká spořitelna rozhodla u již zmíněné příležitosti JO. výročí svého založení, dvoumilionovou dotaci Národnímu muzeu či pozemek, který tato instituce věnovala na výstavbu Vinohradského divadla... Ano, byly to přímé mecenášské dary, za nimiž dneska něco stojí... Z těch nejvýznamnějších architektonických skvostů, na jejichž výstavbě se Česká spořitelna podílela nebo je vlastnila, určitě stojí za připomenutí ještě nádherná budova Akademie věd na Národní třídě, což bývala pražská centrála České spořitelny. I když se totiž po listopadu 1989 všechny tři vlády, federální, česká a slovenská (jež si uvědomily, že bez zdravého a silného bankovního sektoru tady nebude prosperovat ani ekonomika), rozhodly posílit bankovní sektor i tím, že bankám vracely jejich po roce 1948 znárodněné budovy, v tomto případě se udělala výjimka, za níž jsme stáli všichni včetně Václava Klause, Vladimíra Tošovského, Vladimíra Dlouhého či Karla Dyby. Jednomyslně jsme se totiž shodli na tom, že vedle bank musí stejně dobře prosperovat i vzdělání, věda a výzkum, a tak zůstala budova v majetku Akademie věd, která tam má kromě velké knihovny i své prezídium.


5

* Česká spořitelna ale podporuje i oblast výtvarného umění a literatury... Naší vlajkovou lodí z oblasti vizuálního kumštu je Designblok, tedy generální partnerství doprovodného programu dnů designu v Praze, které trvá již od roku 2002 (v posledních čtyřech letech se zmíněného generálního partnerství ujalo nadstandardní bankovnictví České spořitelny, Erste Premier). Jedná se o užité umění, což je velice kreativní, protože je nejen tvůrčí, ale i praktické, má přesah do průmyslu a dobře se exportuje. Ani v literatuře však nejsme pozadu. Vloni skončil takřka neuvěřitelný projekt, u kterého jsme stáli od jeho počátku: vydání nejreprezentativnějšího díla o českých dějinách v nakladatelství Paseka Ladislava Horáčka - Dějiny koruny české. Podíleli se na něm naši nejlepší historikové, a tak ocenění - zlatou Svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského - které mu udělil kardinál Duka, si plně zaslouží. Je to opravdu nádherná věc... * Podpora kulturních projektuje tedy, jak jsme si přečetli, poměrně široká a bezesporu velice reprezentativní. Ale přece jenom, peníze v této oblasti stále chybějí a slibované jedno procento z celkových výdajů státního rozpočtu, o které kultura usiluje řadu let, je i přes ujišťování již několika vlád, zdá se, dodnes v nedohlednu. Uvažujete vzhledem k této skutečnosti do budoucna ještě o nějakém jejím navýšení? Momentálně v této oblasti patříme k vůbec nejsilnějším sponzorům u nás, takže zatím ne. Navíc jsme k celé této oblasti založením největší nadace v České republice, nazvané Depositum Bonům, přibrali přede dvěma lety i vzdělání... * Základním fondem zmíněné nadace, podporující projekty na základních a středních školách, se staly takzvané nevybrané vklady. Můžete to našim čtenářům přiblížit? Zákon v celé Evropě zrušil možnost anonymních vkladních knížek a i když jsme asi deset let prostřednictvím nejrůznějších inzerátů vyzývali klienty k vybrání těchto úspor nebo k jejich převedení na jiný vklad, nějaké finanční prostředky, které jsme neměli komu vrátit, nám zůstaly. A právě ty (celkem se jednalo o cca 1,5 miliardy) jsme do oné zmíněné nadace vložili, a tak jí umožnili tento velkorysý projekt smysluplně dotovat. * A kdybyste měl být z hlediska zacílení té podpory konkrétnější? Nadace peníze věnuje na to, aby se ke zmíněným školákům (a to i v regionech) dostali obzvláště nadaní absolventi technických a přírodovědeckých fakult jako učitelé, kteří jim budou co nejzajímavějším způsobem pomáhat ve výuce matematiky a fyziky (v matematice podporujeme metodu matematika hrou prof. Milana Hejného - a ve fyzice je metodičkou projektu Elixír do škol RNDr. Irena Dvořáková, Ph. D.). Kromě toho mají školy v našich 21 regionálních centrech zdarma k dispozici i velmi zajímavé učební pomůcky k výuce fyziky, jedná se např. o USB mikroskopy, model parního stroje apod., na něž by školy neměly peníze a děti by se k nim tak nikdy nedostaly. Máme na to úžasné odezvy, děti to hrozně baví a nám se tak třeba podaří, aby si k těmto technickým a přírodovědným oborům vybudovaly pozitivní vztah, nebály se jich a případně se rozhodly je i studovat, aby pak díky tomu například v budoucnu pomohly tradičnímu českému exportnímu průmyslu. Vždyť nejen vyspělé humanitní vědy a reprezentativní oblast umění jsou pro rozvoj společnosti důležité... * Moje poslední otázka se bude týkat vašeho ryze soukromého projektu a tím je rekonstrukce bývalé sklárny na Vysočině, kde má být umístěna výstava starého českého skla. Jak jste s ní daleko? Letos by se snad již vše mělo dotáhnout do konce. Byl bych velmi rád, protože tato nejvýznamnější horácká sklárna byla založena v roce 1835, a tak i ona bude v tomto roce slavit výročí: a to 180 let od svého vzniku, což je o pouhých deset let méně než Česká spořitelna! Sklárna, která vyvážela svoje výrobky do celého světa od New Yorku po Paříž, Madrid, Vídeň, Damašek či Smirnoff, fungovala až do roku 1886 a na světové výstavě Expo ve Vídni v roce 1873 získala první cenu. Založila ji známá sklářská rodina Conráthů z Kamenického Šenova, která má na tamním sklářském hřbitově nádherný náhrobek od sochaře Emanuela Maxe, jehož sochy stojí např. i na Karlově mostě či na zámku v Sychrově a který je rovněž autorem slavného pomníku maršála Radeckého, původně umístěného na Malostranském náměstí a po roce 1919 přemístěného do Lapidária Národního muzea. Výstavu doplní i multimediální prezentace, a to nejen historie českého sklářství (a toho horáckého zvláště), ale rovněž zmíněné sklárny a pilně se pracuje také na dokumentárním snímku s touto tematikou... ***


6

Zdá se, že vaše energie je zcela nevyčerpatelná, tak ať vše úspěšné zvládnete... Foto popis| O autorovi| Hana Jarolímková, Zadáno pro: Česká spořitelna Mladá fronta

Nebojte se lidí ve fraku, láká dirigent na koncert 3.6.2015

Mladá fronta DNES str. 10 Kultura Věra Drápelová Pražské jaro

PRAHA Poslední večer Pražského jara bude v Obecním domě patřit Královské liverpoolské filharmonii. Jsou to staří známí. Roku 1993 jako první zahraniční hudebníci přednesli Smetanovu Mou vlast. Tehdy jim šéfoval Libor Pešek, nyní je vede Rus Vasilij Petrenko. „Mám stále několik hráčů, kteří tehdejší koncert hráli. Díky Peškovi je orchestru dodnes blízká česká hudba. Já zase přidávám jiný slovanský tón,“ podotýká Petrenko. Na dnešním koncertě uvedou Klavírní koncert č. 1 Johannesa Brahmse se sólistou Paulem Lewisem a Dvořákovu Symfonii č. 7. Její nezvykle temný charakter Petrenko v současnosti prožívá obzvlášť intenzívně. „Dvořák ji psal pod dojmem smrti své matky. A dnes uplyne právě čtyřicet dní od úmrtí mé vlastní matky. Toto období má v pravoslaví zvláštní význam, nyní duše stoupá do nebe,“ vysvětluje dirigent. Pletou si ho s jinými Petrenko působí v Liverpoolu od roku 2006. Zavedl mimo jiné popularizační projekty. „Přesvědčujeme lidi, aby se nebáli podivně oděných osob na pódiu. Klasiku může pochopit každý,“ tvrdí. Má úspěch, hůře ale vysvětluje, že není někdo jiný. „V hudebním světě je víc Petrenků. Kirill je také dirigent, Andrej sbormistr. Nejsme příbuzní, ale občas si nás pletou. Pak třeba slyším, že můj Wagner byl úžasný. A já musím říct, to jsem nebyl já...“ směje se Petrenko. Právo

TŘI OSOBNOSTI NA PRAŽSKÉM JARU. 3.6.2015

Právo (jaš)

str. 3 Zpravodajství Pražské jaro

Britský klavírista Paul Lewis, švédská sopranistka Lisa Larssonová a ruský dirigent Vasilij Petrenko se včera setkali s novináři u příležitosti svých koncertů na festivalu Pražské jaro. Foto autor| Foto PRÁVO – Michaela Mrázková Právo

Děti zpívaly dětem k svátku 3.6.2015

Právo str. 15 Kultura Pražské jaro

(rh)

Kühnův dětský sbor připravil v rámci programu 70. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Koncert pro rodiče s dětmi. Konal se na Mezinárodní den dětí 1. června v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Program respektoval dětské publikum, kterého bylo v sále dost, jak délkou, tak i přístupností skladeb. Na programu byla drobná díla letošních jubilantů – Jakuba Jana Ryby, Zdeňka Šestáka, Jiřího Temla a Jana Hanuše.


7

Rozhlas

Pražské jaro zakončí i koncert Brahmse. Je to vzrušující dílo, říká klavírista Lewis 3.6.2015

Rozhlas.cz Pražské jaro

Markéta Kaňková

Více než padesát koncertů, řadu světových hvězd a také jeden dirigentský debut letos nabídl festival Pražské jaro. Jubilejní sedmdesátý ročník přehlídky vyvrcholí dnes večer koncertem Královské liverpoolské filharmonie a ruského dirigenta Vasilije Petrenka. Jako sólista se ve Smetanově síni Obecního domu představí anglický klavírista Paul Lewis. Zahraje první klavírní koncert Johanesse Brahmse, ke kterému, jak řekl Českému rozhlasu, má obzvlášť silný vztah. „Tento koncert jsem poznal už jako malý chlapec, ve věku osmi, devíti let, v době, kdy jsem začal intenzivně poslouchat a studovat hudbu. A okamžitě jsem si ho zamiloval. Je to obtížné, rozměrné, padesát minut trvající dílo, a pro každého klavíristu je jeho interpretace velký závazek. Myslím si, že je velice důležité najít a určit ten správný moment, kdy začít tento koncert hrát,“ poznamenal Lewis. A kdy byl ten správný moment pro vás? „Já sám jsem se ho naučil velice brzy, ale nechtěl jsem ho veřejně provádět, měl jsem před ním ohromný respekt. Poprvé jsem s ním vystoupil vlastně až před třemi lety a tehdy jsem říkal sám sobě: Proč jsem to neudělal dřív? V každém případě musím říct, že se neskutečně těším, že právě s tímto dílem vystoupím dnes večer na závěrečném koncertě Pražského jara. Je to jedno z nejvášnivějších děl plné výrazových možností a je neuvěřitelně vzrušující nechat ho procházet mezi prsty.“ V posledních měsících jsme měli možnost slyšet v Praze tento koncert například v podání francouzské klavíristky Héléne Grimaud nebo polského génia klavíru Krystiana Zimermana. Bude tedy jistě zajímavé porovnat váš přístup, vaše čtení díla. Jak byste ho charakterizoval? „Musím přiznat, že se nikdy nesnažím selektovat určité aspekty díla, něco z něj vyzdvihovat nebo násilně podtrhávat. Nejde mi o to, abych na velkých dílech hudby zanechával otisk své vlastní osobnosti. To je podle mého názoru špatný přístup. Prvořadým úkolem nás, interpretů, je podle mě nenechat z díla uniknout to, co je do něj vloženo. Co nepravdivěji vystihnout jeho smysl, jeho poselství.“ „Co se Brahmse týče, nechci jeho hudbu prezentovat tak, jak je často chápána a vnímána. Nevím, jestli něco podobného existuje v češtině, ale u nás v angličtině se používá termín „brown Brahms“ – něco jako melancholický, zatěžkaný Brahms. Jeho první klavírní koncert je pro mě ale dílem neuvěřitelné energie, vášnivého srdce a hlubokého lidského zoufalství. Především tyto kvality chci nechat vyvstat ze své hry. Hudbu považuji za něco mnohem vyššího a většího než jsem já sám. A tomu také veškeré své působení a úsilí na poli hudby podřizuji.“ Na koncertě vystoupíte po boku Královského liverpoolského orchestru. Jak byste popsal vaši vzájemnou interakci s tímto tělesem? „S liverpoolskými filharmoniky nás myslím pojí velice dobrý vztah. Je to pokaždé živé a inspirativní setkání. Známe se poměrně důvěrně, hráli jsme společně už mnohokrát. Když s nějakým orchestrem hrajete mnoho let, vybuduje se mezi vámi zvláštní pouto, určitý druh důvěry, který vám umožňuje být mnohem více uvolněný a svobodný.“ „Vzájemná důvěra vám pak umožňuje zkoušet nové věci a dovolit si ve vzájemné interakci i určitou a velice potřebnou míru spontaneity. Brahmsův první klavírní koncert má silný symfonický charakter, na druhé straně má ale i velice silnou komorní, intimní linii. Souhra sólisty a orchestru je v tomto kusu velice důležitá, a já myslím, že nám dobře funguje.“ Závěrečný koncert festivalu povede ruský dirigent Vasilij Petrenko, současný šéfdirigent liverpoolských filharmoniků. Sdílíte stejný názor, stejný pohled na Brahmse? A jak byste popsal způsob, jakým pracuje s orchestrem?


8

„Vasilij je osobnost plná energie a života. Myslím, že nejde ani tak úplně o to, abychom sdíleli stejná východiska a stejný pohled na věc. Jde spíše o to, abychom dokázali najít mezi našimi světy a naším vnímáním a chápáním hudby průsečík a vytvořit společně něco, co je pravdivé a skutečně přesvědčivé. A já pevně věřím, že to je náš případ. Spolupracovali jsme spolu mnohokrát a já se s Vasilijem cítím komfortně, dobře se mi s ním spolupracuje.“ Nejste jen uznávaným sólistou, ale také ceněným komorním hráčem. Co připravujete v nejbližší době – ať už v sólové kariéře nebo v oblasti komorní hudby? „Upřímně cítím, že komorní hudbě bych se v budoucnosti chtěl a také měl věnovat mnohem víc, než jsem v tuto chvíli schopen. V minulosti jsem intenzivně spolupracoval a stále spolupracuji s anglickým pěvcem Markem Padmorem.“ „Se svou ženou jsem také v Anglii založil festival komorní hudby, který začne za několik týdnů. V nejbližší době mě čeká několik sólových recitálů s Beethovenovými sonátami, v létě budu vystupovat na festivalu v Tanglewoodu, připravuji se na vystoupení s Clevelandským a Bostonským symfonickým orchestrem. Chystám se hrát především Schumanna, Mozarta, a stále více Brahmse. To je plán pro nejbližší měsíce.“ Můžeme se v dohledné době těšit také na další nahrávky? „Před nedávnou dobou mi vyšla nahrávka s Musorgského Obrázků z výstavy. V lednu by měla vyjít nová nahrávka s Brahmsovým prvním klavírním koncertem, kterou jsme vytvořili s dirigentem Danielem Hardingem a Švédským rozhlasovým symfonickým orchestrem. A pro nejbližší budoucnost plánuji bachovskou nahrávku, rád bych se také pustil do Haydna a Mozartových klavírních koncertů. Příští rok se ale ponese ve znamení Brahmse.“

Česká televize

Pražské jaro skončí královsky 3.6.2015 ČT24

Českátelevize.cz Pražské jaro

Hudební roční období 70. Pražského jara 3. června končí. O závěr se postará Královská liverpoolská filharmonie pod vedením dirigenta Vasilije Petrenka. Festivalovému publiku se představila už o den dříve. Královský liverpoolský filharmonický orchestr je nejstarším britským orchestrem, jehož tradice sahá až do roku 1840. Kromě klasického repertoáru orchestr pravidelně uvádí díla soudobých autorů (John Taverner, Michael Nyman) a mimo jiné aktivně spolupracuje s osobnostmi z řad populární hudby. Program v Obecním domě nabídne Symfonii č. 7 d moll Antonína Dvořáka a Klavírní koncert č. 1 d moll Johannese Brahmse s hostujícím klavíristou Paulem Lewisem, který je pokládán za jednoho z předních mezinárodně uznávaných hudebníků své generace. První ze dvou koncertů Královského liverpoolského filharmonického orchestru v úterý přinesl program složený z děl předních autorů hudby 20. století. Hostem byla švédská sopranistka Lisa Larssonová. Letošní 70. ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května 2015 provedením Smetanovy Mé vlasti Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. OperaPLUS

Liverpoolská filharmonie s Petrenkem uzavřela Pražské jaro 3.6.2015 čtk

OperaPLUS.cz Pražské jaro

Koncert Královského liverpoolského filharmonického orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem dnes ve vyprodaném Obecním domě uzavřel 70. ročník festivalu Pražské jaro. V první části koncertu liverpoolský klavírista


9

Paul Lewis s nejstarším britským orchestrem provedl Klavírní koncert č. 1 d moll Johannese Brahmse. Pak zazněla Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka. Ruský dirigent, který před třemi lety Pražské jaro s Českou filharmonií zahajoval, před koncertem řekl, že Symfonie č. 7 d moll má pro něj právě dnes zvláštní význam. Dvořák ji zkomponoval po smrti své matky, Petrenkovi zemřela matka před čtyřiceti dny. „Je to pro mě mimořádná záležitost, v pravoslavném náboženství se jedná o významný den, protože čtyřicátý den stoupá duše člověka do nebe,“ vysvětlil Petrenko. Tradice Královského liverpoolského filharmonického orchestru sahá až do roku 1840. Kromě klasického repertoáru orchestr pravidelně uvádí díla soudobých autorů a mimo jiné aktivně spolupracuje s osobnostmi populární hudby. Letošní ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května Smetanovou Mou vlastí Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Největší tuzemská přehlídka klasické hudby nabídla přes čtyři desítky koncertů, mnohé se podle odborníků staly událostí sezony. Příští rok zahájí festival Česká filharmonie pod taktovkou amerického dirigenta estonského původu Paava Järviho.

České noviny

Liverpoolský orchestr s dirigentem Petrenkem uzavřel Pražské jaro 3.6.2015

Českénoviny.cz Pražské jaro

čtk, Michal Kamaryt

Praha - Koncert Královského liverpoolského filharmonického orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem dnes v Obecním domě uzavřel 70. ročník festivalu Pražské jaro. Vyprodaná Smetanova síň aplaudovala vestoje Klavírnímu koncertu č. 1 d moll Johannese Brahmse a Symfonii č. 7 d moll Antonína Dvořáka. Vystoupení jako přídavek zakončila Polonéza z opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. V první části koncertu Brahmsův koncert s nejstarším britským orchestrem provedl liverpoolský klavírista Paul Lewis. Dílo s třemi výrazně kontrastními větami skladatel Arnold Schönberg označil za kombinaci symfonie a koncertu, v níž mají party klavíru i orchestru naprosto rovnocenné postavení. Lewis, jehož nahrávky děl Beethovenových a Schubertových získaly řadu prestižních cen, si vysloužil dlouhý potlesk. Jako přídavek nabídl skladbu Ference Liszta. Ve druhé části koncertu zazněla Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka, která měla premiéru roku 1885 v Londýně. Ruský dirigent Petrenko, který před třemi lety Pražské jaro s Českou filharmonií zahajoval, před koncertem řekl, že Symfonie č. 7 d moll má pro něj právě dnes zvláštní význam. Dvořák ji zkomponoval po smrti své matky, Petrenkovi zemřela matka před 40 dny. "Je to pro mě mimořádná záležitost, v pravoslavném náboženství se jedná o významný den, protože čtyřicátý den stoupá duše člověka do nebe," vysvětlil absolvent petrohradské konzervatoře Petrenko, který je v současné době také šéfdirigentem Filharmonie Oslo. Tradice Královského liverpoolského filharmonického orchestru sahá až do roku 1840. Kromě klasického repertoáru orchestr pravidelně uvádí díla soudobých autorů a mimo jiné aktivně spolupracuje s osobnostmi populární hudby. Česká hudba má v repertoáru tohoto orchestru dlouholetou tradici podpořenou během šéfdirigentského působení Libora Peška a Petra Altrichtera. Letošní ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května Smetanovou Mou vlastí Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Největší tuzemská přehlídka klasické hudby nabídla přes čtyři desítky koncertů, mnohé se podle odborníků staly událostí sezony. Příští rok zahájí festival Česká filharmonie pod taktovkou amerického dirigenta estonského původu Paava Järviho.

iHNed.cz

Dirigent Petrenko završil Pražské jaro. Festival letos vyprodal 38 koncertů 3.6.2015 iHNed.cz čtk Pražské jaro Středečním koncertem v Obecním domě skončil letošní ročník Pražského jara. To dle prvních odhadů prodalo zhruba 90 procent vstupenek. Vyprodaných bylo 38 koncertů.


10

Koncert Královského liverpoolského filharmonického orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem ve středu ve vyprodaném Obecním domě uzavřel 70. ročník festivalu Pražské jaro. Ten si udržel zájem diváků, návštěvnost se podle prvních odhadů pohybuje kolem 90 procent a vyprodaných bylo 38 koncertů. Hudební kritika přesto do příštích let doporučuje zamyslet se nad dramaturgií. Podle hudebního publicisty Jindřicha Bálka by se dramaturgie měla vydat jinou cestou a víc sledovat mezinárodní kontext. "Je otázka, jestli se některé koncerty českých umělců zbytečně neutopí v rozsáhlé festivalové nabídce," řekl Bálek. Čeští muzikanti by prý neměli mít pocit, že mají automaticky právo vystupovat na Pražském jaru, protože patří k 'rodinnému stříbru'. Jako gesto smíření k 70. výročí konce druhé světové války zahájil festival Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku, jako první německý orchestr v historii. Podle Bálka lze diskutovat, jestli by jiné německé těleso nepodalo výraznější výkon. Také hudební kritička Věra Drápelová si myslí, že Pražské jaro by mělo zvažovat, komu z českých interpretů dát prostor. Za 'ne zcela domyšlený' považuje například projekt pěvce Adama Plachetky a jeho mladých svěřenců. Za vrcholy festivalu označili Bálek i Drápelová vystoupení Petrohradské filharmonie a Orchestru Národní akademie Svaté Cecílie v čele s šéfdirigentem Antoniem Pappanem. "Vynikající klavírní výkony předvedli Maria Joao Piresová a Murray Perahia, dalším vydařeným koncertem bylo hostování berlínského orchestru Akademie staré hudby," řekla Drápelová. Muzikoložka Hana Jarolímková vyzdvihla vydařené recitály - čínské klavíristky Čchen Sa, houslisty Jamese Ehnese či klavíristy Paula Lewise. Zajímavé okamžiky podle ní přinesly i komorní orchestry ansámblu Bach Collegium Japan, Akademie staré hudby a orchestru Vídeňské akademie. "Snad by ale stálo za to zamyslet se nad dramaturgií festivalu, která se sice snažila o stylovou a žánrovou pestrost, ale jejíž těžiště spočívalo až na výjimky převážně v repertoáru od konce 18. do první poloviny 20. století," podotkla. Letošní návštěvnost se podle ředitele Romana Bělora opět pohybuje kolem 90 procent. Největší tuzemská přehlídka klasické hudby, která funguje jako obecně prospěšná společnost, má celoroční obrat kolem 75 milionů korun. Na 60 milionů pohltí provoz, zhruba 20 milionů pochází z prodeje vstupenek. Ten z celoročního obratu tvoří přibližně 22 procent. Na loňském 69. ročníku lidé za lístky utratili přibližně 24 milionů a festival se vyprodal z 94 procent. O rok dříve to bylo 22,5 milionu korun a 93procentní vyprodanost. Ještě v roce 2010 byla o deset procent nižší. "Jsem rád, že Pražské jaro je pro řadu posluchačů zárukou kvality, byť jsou programy pro ně možná zdánlivě odvážné," dodal Bělor. V první části středečního posledního koncertu na Pražském jaru liverpoolský klavírista Paul Lewis s nejstarším britským orchestrem provedl Klavírní koncert č. 1 d moll Johannese Brahmse. Pak zazněla Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka. Ruský dirigen Vasilij Petrenko, který před třemi lety Pražské jaro s Českou filharmonií zahajoval, před středečním koncertem řekl, že Symfonie č. 7 d moll má pro něj právě dnes zvláštní význam. Dvořák ji zkomponoval po smrti své matky – a Petrenkovi zemřela matka před 40 dny. "Je to pro mě mimořádná záležitost, v pravoslavném náboženství se jedná o významný den, protože čtyřicátý den stoupá duše člověka do nebe," vysvětlil Petrenko. Tradice Královského liverpoolského filharmonického orchestru sahá až do roku 1840. Kromě klasického repertoáru orchestr pravidelně uvádí díla soudobých autorů a mimo jiné aktivně spolupracuje s osobnostmi populární hudby. Příští rok zahájí festival Česká filharmonie pod taktovkou amerického dirigenta estonského původu Paava Järviho. Vrátit by se měl i londýnský Symfonický orchestr BBC a další významná tělesa a umělci. Z 90 procent je festival podle Bělora již připraven. Pro příští ročník festival řeší odchod generálního sponzora České spořitelny, už hledá nového. Tuzemská banka každoročně přispívala více než deseti miliony korun.

České noviny

Zájem o Pražské jaro trvá, ale mělo by zlepšit dramaturgii 3.6.2015 čtk

Českénoviny.cz Pražské jaro

Praha - Končící 70. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro nabídl přes čtyři desítky koncertů a podle hudebních kritiků se řada stala událostí sezony. Festival si udržel i zájem diváků, návštěvnost se podle prvních odhadů pohybuje kolem 90 procent. Vyprodaných bylo 38 koncertů. Hudební kritika přesto do příštích let doporučuje zamyslet se nad dramaturgií. Vyplývá to ze zjištění ČTK. Dramaturgie by se podle hudebního publicisty Jindřicha Bálka měla vydat jinou cestou a víc sledovat mezinárodní kontext. "Je otázka, jestli se některé koncerty českých umělců zbytečně neutopí v rozsáhlé festivalové nabídce," řekl ČTK Bálek. Čeští muzikanti by prý neměli mít pocit, že mají automaticky právo vystupovat na Pražském jaru, protože patří k 'rodinnému stříbru'. Jako gesto smíření k 70. výročí konce druhé světové války zahájil festival Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z


11

Hamburku, jako první německý orchestr v historii. Podle Bálka lze diskutovat, jestli by jiné německé těleso nepodalo výraznější výkon. Také hudební kritička Věra Drápelová si myslí, že Pražské jaro by mělo zvažovat, komu z českých interpretů dát prostor. Za 'ne zcela domyšlený' považuje například projekt pěvce Adama Plachetky a jeho mladých svěřenců. Za vrcholy festivalu označili Bálek i Drápelová vystoupení Petrohradské filharmonie a Orchestru Národní akademie Svaté Cecílie v čele s šéfdirigentem Antoniem Pappanem. "Vynikající klavírní výkony předvedli Maria Joao Piresová a Murray Perahia, dalším vydařeným koncertem bylo hostování berlínského orchestru Akademie staré hudby," řekla Drápelová. Muzikoložka Hana Jarolímková vyzdvihla vydařené recitály - čínské klavíristky Čchen Sa, houslisty Jamese Ehnese či klavíristy Paula Lewise. Zajímavé okamžiky podle ní přinesly i komorní orchestry ansámblu Bach Collegium Japan, Akademie staré hudby a orchestru Vídeňské akademie. "Snad by ale stálo za to zamyslet se nad dramaturgií festivalu, která se sice snažila o stylovou a žánrovou pestrost, ale jejíž těžiště spočívalo až na výjimky převážně v repertoáru od konce 18. do první poloviny 20. století," podotkla. Letošní návštěvnost se podle ředitele Romana Bělora opět pohybuje kolem 90 procent. Největší tuzemská přehlídka klasické hudby, která funguje jako obecně prospěšná společnost, má celoroční obrat kolem 75 milionů korun. Na 60 milionů pohltí provoz, zhruba 20 milionů pochází z prodeje vstupenek. Ten z celoročního obratu tvoří přibližně 22 procent. Na loňském 69. ročníku lidé za lístky utratili přibližně 24 milionů a festival se vyprodal z 94 procent. O rok dříve to bylo 22,5 milionu korun a 93procentní vyprodanost. Ještě v roce 2010 byla o deset procent nižší. "Jsem rád, že Pražské jaro je pro řadu posluchačů zárukou kvality, byť jsou programy pro ně možná zdánlivě odvážné," dodal Bělor. Příští rok zahájí festival Česká filharmonie pod taktovkou amerického dirigenta estonského původu Paava Järviho. Vrátit by se měl i londýnský Symfonický orchestr BBC a další významná tělesa a umělci. Z 90 procent je festival podle Bělora již připraven. Pro příští ročník festival řeší odchod generálního sponzora České spořitelny, už hledá nového. Tuzemská banka každoročně přispívala více než deseti miliony korun.


12

Přehled zpráv

Recommend Documents