Přehled zpráv

Přehled zpráv 2.5.2014 - 12.5.2014 Pražské jaro Českobudějovický deník Kouzlo Smetanovy hudby............................................................................................................................... 4 12.5.2014 Českobudějovický deník str. 17 Zábava Pražské jaro  (čtk) E15 Česká filharmonie, taktovka Ji řího Bělohlávka a Má vlast ........................................................................... 5 12.5.2014 E15 str. 16 Kultura Pražské jaro  Iva Přivřelová Haló noviny Pozítří začne soutěžní klání ............................................................................................................................ 6 6.5.2014 Haló noviny str. 10 Servis, tv programy Pražské jaro  (the) S hudbou jsme si blíž! .................................................................................................................................... 6 10.5.2014 Haló noviny str. 4 Z kultury Pražské jaro  (the) Hospodářské noviny Mluvčí Pražského jara bude na prestižním festivalu i dirigovat.................................................................... 8 12.5.2014 Hospodářské noviny str. 1 Titulní strana Pražské jaro  Ivan Hartman Hradecký deník Kouzlo Smetanovy hudby............................................................................................................................... 9 12.5.2014 Hradecký deník str. 17 Kultura/zábava Pražské jaro  (čtk) Hudební rozhledy ANONCE ........................................................................................................................................................ 10 5.5.2014 Hudební rozhledy str. 2 Anonce Pražské jaro  VIOLETA URMANA ZDOBÍ PRAŽSKÉ JARO ................................................................................................ 11 5.5.2014 Hudební rozhledy str. 3 Rozhovory Pražské jaro  Anna Šerých HILARY HAHN ............................................................................................................................................... 14 5.5.2014 Hudební rozhledy str. 6 Rozhovory Pražské jaro  Anna Šerých PROLOG PRAŽSKÉHO JARA S AMERIČANY.............................................................................................. 16 5.5.2014 Hudební rozhledy str. 10 Události Pražské jaro  X Vladimír Říha

Přehled zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz | [email protected]

 HISTORIE CESKÉ KVARTETNÍ ŠKOLY IV .................................................................................................... 16 5.5.2014 Hudební rozhledy str. 52 Studie, komentáře Pražské jaro  Jan Schulmeister Krkonošský deník Kouzlo Smetanovy hudby............................................................................................................................. 18 12.5.2014 Krkonošský deník str. 17 Kultura/zábava Pražské jaro  (čtk) Lidové noviny Pražské jaro startuje Kubelíkem................................................................................................................... 20 12.5.2014 Lidové noviny str. 1 Titulní strana Pražské jaro  Pražské jaro startuje Kubelíkem................................................................................................................... 20 12.5.2014 Lidové noviny str. 8 Kultura Pražské jaro  JINDŘICH BÁLEK Listy Prahy 1 Květnové hudební zajímavosti ..................................................................................................................... 21 2.5.2014 Listy Prahy 1 str. 4 Kultura Pražské jaro  Martina Fialková Literární noviny Gidon Kremer a opozitní myšlení ................................................................................................................. 22 7.5.2014 Literární noviny str. 10 Umění Pražské jaro  Metro Pražské jaro. Oblíbený festival startuje už dnes ......................................................................................... 23 12.5.2014 Metro str. 10 Kultura Pražské jaro  ČTK Mladá fronta DNES Mou vlast s Jiřím Bělohlávkem odvysílají také v Asii a Africe .................................................................... 23 7.5.2014 Mladá fronta DNES str. 9 Kultura Pražské jaro  (vd) Začíná největší festival klasiky Pražské jaro ............................................................................................... 24 12.5.2014 Mladá fronta DNES str. 3 Praha Pražské jaro  (ČTK) Olomoucký deník Kouzlo Smetanovy hudby............................................................................................................................. 24 12.5.2014 Olomoucký deník str. 17 Kultura - zábava Pražské jaro  (čtk)

Přehled zpráv


Právo Pražské jaro od pondělí ................................................................................................................................ 25 10.5.2014 Právo str. 18 Kultura Pražské jaro  (VLA)(ČTK) Pražský deník Kouzlo Smetanovy hudby............................................................................................................................. 26 12.5.2014 Pražský deník str. 10 Zpravodajství Pražské jaro  (čtk) Týdeník Rozhlas HVĚZDNÝ BASBARYTON ............................................................................................................................. 27 12.5.2014 Týdeník Rozhlas str. 9 Nalaďte si Pražské jaro  Agáta Pilátová Sedmá kniha madrigalů ................................................................................................................................ 27 12.5.2014 Týdeník Rozhlas str. 10 Nalaďte si Pražské jaro  (vh) Ústecký deník Pražské jaro poctou Kubelíkovi.................................................................................................................... 28 7.5.2014 Ústecký deník str. 15 Kultura Pražské jaro  (čtk)

Přehled zpráv


Pražské jaro Českobudějovický deník

Kouzlo Smetanovy hudby 12.5.2014

Českobudějovický deník str. 17 Zábava (čtk) Pražské jaro

Praha – Hudba Bedřicha Smetany okouzluje svou melodičností, lyričností a svěžestí. I když časem nabylo jeho dílo snad až podoby národního symbolu, „posily národa v dobách nejtěžších“, přece nezkamenělo a stále má co říci. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí v tuzemsku i ve světě nejhranějších českých autorů. Od úmrtí skladatele a dirigenta dnes uplyne 130 let. „Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal...“. Tak psal o skladateli jeho současník Jan Neruda v roce 1868. Litomyšlský rodák Smetana přišel na svět 2. března 1824 v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, poté i na klavír. Pro hudbu zanedbával svá studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Louisinu polku, inspirovanou první láskou, zkomponoval v šestnácti letech. V roce 1843 se vydal do Prahy, kde u Josefa Proksche studoval teorii a kompozici. Aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla (ND), která pracovala ve prospěch českého národního umění. Dlouho působil jako učitel hudby a od roku 1849 vedl vlastní hudební ústav. Pomáhala mu v něm i jeho žena Kateřina, která byla sama výbornou pianistkou. Spolu pak měli čtyři dcery, z nichž však tři záhy zemřely. Zůstala mu Žofie, u níž pak v Jabkenicích prožil závěr života. Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrůmvPraze. Prožil si zde ale i rodinnou krizi, když mu zemřela žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou, která byla o šestnáct let mladší. Také s ní měl dcery – Zdeňku a Boženu. Po návratu do Prahy se snažil budovat novou existenci. Prosazoval se ale těžko. Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Jako dirigent i skladatel prosazoval kvalitní repertoár. V té době také složil trojici oper – Dalibora, při premiéře odmítaného jako „wagneriánská cizota“, Libuši, jež se dočkala premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy. Smetana svými osmi operami (dále Hubička, Tajemství a Čertova stěna), oceňovanými pro kompoziční mistrovství, zaznamenal převrat v tehdejší tuzemské tvorbě. Spory o řízení opery i neustálé snahy o odchod Smetany z divadla rozhodla až skladatelova nemoc. V roce 1874 ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám. Nevzdal se však jako skladatel, ačkoli byl hluchý, sužovaný bolestmi a zničený počínající nervovou chorobou. V samotě jabkenické myslivny vytvořil v posledních deseti letech života vrcholné skladby, kterými se stal také předním hudebníkem evropským a světovým. Vedle mnoha dalších se jedná například o klavírní cykly Sny a České tance či o smyčcový kvartet Z mého života. Rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře je pak cyklus symfonických básní s názvem Má vlast. Jeho šest částí se pojí do dvojic: Vyšehrad – Vltava, Šárka – Z českých luhů a hájů a Tábor – Blaník. Dílo, které každoročně v den Smetanova úmrtí otevírá festival Pražské jaro, mělo soubornou premiéru v roce 1882. Skladatel dožil v pražském ústavu pro duševně choré. Osudnými se mu staly zhoubné účinky syfilidy, zemřel 12. května 1884. *** Pražské jaro Přímý přenos z dnešního zahájení festivalu, na němž zazní Má vlast v podání České filharmonie a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, odvysílá ČT art. Živě si ho mohou posluchači vychutnat i díky Českému rozhlasu Vltava. Už 69. ročník Pražského jara potrvá do 3. června. Zaměří se na prezentaci české tvorby, i vzhledem k mezinárodnímu projektu Rok české hudby. Připomene i sté výročí narození dirigenta Rafaela Kubelíka, zakladatele festivalu.

Plné znění zpráv


Foto popis| Bedřich Smetana Foto autor| Foto: ČTK Region| Jižní Čechy Publikováno| Českobudějovický deník; Zábava; 17 Publikováno| Českokrumlovský deník; Zábava; 17 Publikováno| Jindřichohradecký deník; Zábava; 17 Publikováno| Písecký deník; Zábava; 17 Publikováno| Prachatický deník; Zábava; 17 Publikováno| Strakonický deník; Zábava; 17 Publikováno| Táborský deník; Zábava; 17 ID| abdcb61e-a659-4a65-a8cd-2f28bcdb9da6 E15

Česká filharmonie, taktovka Ji řího Bělohlávka a Má vlast 12.5.2014

E15

Iva Přivřelová

str. 16 Kultura Pražské jaro

Startuje 69. ročník festivalu Pražské jaro. Přehlídka přivítá 130 orchestrů z celého světa a uvede 51 koncertů HUDEBNÍ FESTIVAL Tradičně na výročí úmrtí Bedřicha Smetany, 12. května, začíná Pražské jaro, populární mezinárodní festival převážně klasické hudby. Znovu na jeho zahájení zazní Smetanova Má vlast, letos v podání České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. 10:06 Koncert ve Smetanově síni Obecního domu bude věnován Rafaelu Kubelíkovi, který se před sto lety narodil. Světově proslulý český dirigent se v roce 1946 podílel na založení Pražského jara. Čeští filharmonici úvodní koncert zopakují ještě ve dvou reprízách, přenášet ho budou Česká televize i Český rozhlas, v přímém přenosu ho uvede i internetová televize ARTE Concert, ze záznamu se objeví v dalších šestadvaceti zemích nebo v jihokorejských kinech. Devětašedesátý ročník festivalu uvede 51 koncertů v 17 koncertních sálech Prahy a přivítá na 130 orchestrů, komorních ansámblů a sólistů. Pozvání na Pražské jaro přijal například britský dirigent Jonathan Nott, absolvent muzikologie v Cambridge a nynější šéfdirigent Bamberských symfoniků. Na jejich koncertu 24. května zaznějí díla Richarda Strausse a Gustava Mahlera. Přijedou i vítězové klavírní soutěže Arthura Rubinsteina, Roman Rabinovich a Daniil Trifonov, nebo soubor Accademia Bizantina s německým kontratenoristou Andreasem Schollem. Pražské jaro zakončí 3. června žák Leonarda Bernsteina, Paavo Järvi, spolu s americkou houslistkou Hilary Hahnovou a Frankfurtskými symfoniky. Součástí programu je i řada speciálních projektů k Roku české hudby 2014. Jen v prvním festivalovém týdnu zazní ve světové premiéře šest skladeb českých autorů, včetně Houslového koncertu, který na objednávku Pražského jara zkomponoval Adam Skoumal. Během posledního květnového víkendu festival nabídne esenci české komorní tvorby výhradně v podání domácích interpretů. Víkend české komorní hudby posluchače k tomu zavede do míst, která s koncertním provozem nejsou tak často spojována, krom jiných do Toskánského paláce či zahrad paláce Černínského. Soutěžní klání mladých umělců letos proběhne v oborech fagot a hoboj. V obou oborech padl rekord v počtu přihlášených kandidátů. Na festivalu zazní i divoký swing v podání uskupení Harlemania. Festival přichází také s několika inovacemi. Jednou z nich je debutový koncert dirigenta do 32 let. Ten první svěřila Umělecká rada festivalu pod taktovku Pavla Trojana Jr. Foto popis| Hvězdný start. Zahájení letošního ročníku Pražského jara obstará Jiří Bělohlávek Foto autor| Foto čtk O autorovi| Iva Přivřelová, l Praha Autorka je spolupracovnicí redakce



Haló noviny

Pozítří začne soutěžní klání 6.5.2014

Haló noviny (the)

str. 10 Servis, tv programy Pražské jaro

Zatímco 69. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (PJ) bude tradičně zahájen až 12. května, již pozítří začínají v pražských koncertních síních vylučovací kola 66. ročníku ve světě respektované Mezinárodní hudební soutěže PJ. Její prestiž je nesporná. Interpretační soutěž byla založena záhy po vzniku PJ. Ocenění laureáti se v průběhu let většinou stali předními a mezinárodně uznávanými interprety ve svých oborech. Je tradičně tříkolová a každoročně se koná v různých nástrojových oborech. »Dechové obory se vždy těší velkému zájmu hráčů a nejinak tomu je i letos,« uvedl tiskový mluvčí PJ, dirigent Pavel Trojan jr. »V obou oborech – tedy hra na hoboj i hra na fagot – letos padl rekord v počtu přihlášených kandidátů.« Do hobojové kategorie se přihlásilo 184 kandidátů z 36 zemí. »Byli mezi nimi - kromě zástupců z evropských zemí - také uchazeči ze vzdálené Austrálie, jakož i Ekvádoru, Mexika nebo Singapuru. Velký zájem o naši soutěž v posledních letech potvrzují Korejci. Letos se jich přihlásilo 24. Anonymním poslechem nahrávek přijala odborná komise k účasti celkem 62 soutěžících,« upřesnil tiskový mluvčí PJ. Hobojisté budou mít svá úvodní dvě kola od 8. května v budově Hudební fakulty pražské AMU. V rámci druhého kola bude premiérována skladba Impromtu, vytvořená speciálně pro kandidáty této soutěže. Zkomponoval ji mladý tvůrce Lukáš Sommer. Soutěžící museli skladbu nastudovat během pouhých dvou měsíců, protože sekretariát jim je posílá současně s oznámením o přijetí do soutěže. Finále oboru proběhne jako obvykle již v rámci festivalu PJ, a to ve Dvořákově síni Rudolfina 13. května. Soutěžící doprovodí Pražský komorní orchestr řízený Petrem Louženským. V oboru hra fagot došlo 111 přihlášek z 22 zemí. I zde komise vybrala 62 účastníků. Ti se osobně představí v přehrávkách prvního kola. Budou soutěžit od 9. května v pražském Národním domě na Vinohradech, kde akce probíhala i v minulosti. Finále se uskuteční v pražském Rudolfinu za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Foto popis| Závěrečné sestavování a lepení skleněných artefaktů – cen pro vítěze soutěže PJ Foto autor| FOTO - archiv

S hudbou jsme si blíž! 10.5.2014

Haló noviny str. 4 Z kultury (the) Pražské jaro

V několika pražských koncertních sálech již zaznívá – tedy ještě před pondělním zahájením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (PJ) – hudba. Do Prahy se totiž sjeli účastníci letošního 66. ročníku Mezinárodní hudební soutěže PJ. Tentokrát je věnována mladým perspektivním hobojistům a fagotistům. Vylučovací soutěžní kola začala předevčírem. Ojedinělá událost mezinárodního významu, mající ve světě mimořádný zvuk i prestiž, však u nás bohužel zůstává po roce 1989 až příliš ve stínu nejrůznějších jiných – mediálně často nadbytečně hodnocených – akcí. Pražská přehlídka hudebního mládí bývá právem srovnávána například s moskevskou interpretační soutěží Čajkovského či s obdobně vysoce hodnocenou klavírní přehlídkou Chopinovou ve Varšavě. »S nápadem pořádat mezinárodní hudební soutěž při festivalu Pražské jaro přišel později světoznámý dirigent Rafael Kubelík již jako dvaatřicetiletý talentovaný šéf České filharmonie společně s dalšími hráči tohoto tělesa v roce 1946, kdy byly vypsány podmínky houslové soutěže o cenu Jana Kubelíka,« upřesnil tiskový mluvčí PJ Pavel Trojan jr. »První soutěžní ročník se uskutečnil v květnu roku 1947 za čestného předsednictví tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka.« Hudba sbližuje národy Náročná a nesmlouvavá mezinárodní porota se však v roce vzniku soutěže (1947) rozhodla žádnému z uchazečů první cenu neudělit, byť úroveň byla podle pamětníků reprezentativní. Myšlenka se však ujala, vždyť možnost vítěze následně veřejně vystoupit na programu samotného PJ samozřejmě lákala. Kromě toho jsou



však vítězové každoročně oceňováni také dalšími způsoby. Patří k nim možnost získání osobitého uměleckého díla z produkce světoznámých karlovarských skláren MOSER, jejichž mistrovská produkce tvoří dokonce součást interiérů představitelů mnoha zemí světa. Zanedlouho po svém zrodu se pražská akce stala jednou ze zakládajících složek Světové federace mezinárodních hudebních soutěží (WFIMC), jež sídlí v Ženevě. Sdružuje kolem stovky soutěžních organizací, ovšem jen málokterá pořádá víceoborové přehlídky každý rok. Soutěž PJ dlouhodobě svědčí o špičkových kvalitách a vysoké úrovni účastníků. Úspěšně se v tomto klání daří i českým soutěžícím. Postupem času se pražská akce rozrostla na šestnáct soutěžních oborů s nejsložitější strukturou: koná se každoročně, je víceoborová a na programu má vždy jinou sestavu. Jednotlivé obory (zpravidla dva v jednom ročníku) se střídají v určitých cyklech, jež určuje stálá soutěžní komise. Soutěž PJ se koná vždy začátkem května, aby finálová kola již tvořila nedílnou součást festivalu. Nejúspěšnější kandidáty tak mohou slyšet i běžní zájemci. Takovou možnost poskytnou i oba letošní finálové večery 13. a 14. května ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Představí se tam letošní nejlepší hobojisté a fagotisté. Počátky hvězdných kariér Pražská umělecká klání světu objevila desítky výjimečných osobností. Patřili k nim zejména slavní houslisté Igor Bezrodnyj, Alan Loveday či Viktor Pikajzen, violoncellisté Natalia Gutmanová, Boris Pergamenčikov, Mstislav Rostropovič, Daniel Šafran, Natalia Šachovská i mnozí další špičkoví umělci. Z našich to v průběhu let byli například klavírista Jan Panenka, pěvci Štefan Margita a Dagmar Pecková či světoznámé Smetanovo kvarteto, jež díky tomuto někdejšímu úspěchu započalo svou mnohaletou vrcholnou uměleckou dráhu. Také úroveň porotců je svědectvím, že soutěž PJ má mimořádné postavení. Jury totiž tvoří vynikající hudebníci či pedagogové z celého světa - zastoupení domácích členů je však zásadně menšinové. V porotách zasedli například sovětský houslista David Oistrach, německý dirigent světové pověsti Wolfgang Schneiderhan, vynikající klavíristé Lazar Berman či Rudolf Firkušný, neméně obdivuhodná violoncellistka Angelica Mayová, dosud zřejmě nepřekonaný francouzský trumpetista Jean-Pierre Rampal a řada dalších osobností. Z našich výkony soutěžících hodnotili kupříkladu skladatel Alois Hába, houslista Josef Suk, dirigenti Václav Neumann či Rafael Kubelík a další. Jejich umělecká dráha si získala respekt také v cizině. Stále aktuální poselství »Je dobře, že festival Pražské jaro i jeho interpretační soutěž se staly již zcela neodmyslitelnou součástí kulturního dění, a nejen v naší metropoli,« řekl mi počátkem roku 1988 v rozhlasovém studiu dlouholetý člen jury i prezident festivalového výboru PJ, všestranný hudebník dr. Václav Holzknecht, od jehož narození uplynulo letos 2. května 110 let. »Díky rozhlasovým a televizním přenosům koncertů se mohou s děním na festivalu i během jeho soutěže seznamovat široké vrstvy obyvatel v celé republice. Nejenže to pozitivně prospívá samotné festivalové tradici, ale umožňuje zájemcům i z nejvzdálenějších míst spoluprožívat tyto neobyčejně krásné hudební slavnosti. Jsou totiž svou podstatou nejen velice hodnotné, na skutečně nejvyšší možné umělecké výši, ale také jsou nanejvýš demokratické. Hudba se totiž prostřednictvím rozhlasu a televize dostává do domovů i těch od Prahy vzdálených obyvatel, kteří by se jinak nemohli setkání s hudbou z nejrůznějších důvodů osobně účastnit.« Pro vysílání tehdejšího Československého rozhlasu před více než čtvrtstoletím Václav Holzknecht dále uvedl: »Pořadatelé festival i jeho soutěž od samotného počátku vnímají jako událost vrcholnou a celonárodní, která samozřejmě nesmí být určena jen vybraným skupinám vyvolených jedinců. Proto jsem velice rád, že péče o tuto – i ve světě vysoce oceňovanou událost – má ze strany státu trvalý charakter. Festival totiž plní svým posláním svou základní ideu, že totiž hudba nejen obohacuje jednotlivé lidské bytosti, ale stejně tak sbližuje celé národy. To bylo aktuální nejen v době vzniku festivalu, ale je to neméně důležité trvale,« řekl dr. Holzknecht nedlouho před svým náhlým skonem. Propagace ve světě Podobně pozitivně a s neskrývaným nadšením se o festivalových myšlenkách a záměrech i o poslání mezinárodní interpretační soutěže PJ vyjadřovali mnozí další, jejichž jména se stala nedílnou součástí vrcholného světového hudebního dění. Patřili k nim například skladatelé Leonard Bernstein, Arthur Honegger, Krzystof Penderecki, Dmitrij Šostakovič a plejáda jiných světových velikánů. Z našich k nim patřili zejména skladatelé Václav Dobiáš, Jiří Pauer či Jan Seidel, také však vynikající houslista světové pověsti Josef Suk, kteří



v čele PJ působili jako jeho dlouholetí vrcholní představitelé. Jejich šéfovské »žezlo« nyní převzal dirigent Jiří Bělohlávek. Od roku 1994 se stalo další novodobou tradicí soutěže PJ, že pořadatelé objednávají pro každý ze soutěžních oborů povinnou skladbu od významných soudobých českých autorů. V minulosti k nim patřili například Petr Eben, Karel Husa, Ivana Loudová, Otmar Mácha a další. Tím je sledována podpora propagace české soudobé hudby ve světě. Soutěž PJ se tradičně koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy. Slavnostní vyhlášení proto probíhá v historických prostorách Brožíkovy síně na Staroměstské radnici za primátorovy přítomnosti. Letos se uskuteční 15. května v 11 hodin. Foto popis| Ceny pro letošní laureáty Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara Foto popis| Dr. Václav Holzknecht Foto autor| FOTO – archiv skláren MOSER Hospodářské noviny

Mluvčí Pražského jara bude na prestižním festivalu i dirigovat 12.5.2014

Hospodářské noviny str. 1 Titulní strana Ivan Hartman Pražské jaro

Hudba Bohuslav Martinů sehraje na dnes začínajícím Pražském jaru malou, ale symbolickou přesilovku s Mozartem. Časy se mění. Zatímco na festivalových koncertech zazní sedm skladeb donedávna opomíjeného českého modernisty, je jindy všudypřítomný rakouský klasik zastoupen jen šesti tituly. „Ačkoliv může být Pražské jaro považováno za konzervativní festival, tohle je důkaz, že tomu tak není,“ říká mluvčí festivalu Pavel Trojan. Devětadvacetiletý muž je sám příkladem toho, že nejvýznamnějšímu českému festivalu klasické hudby ustrnutí nehrozí. Nadcházející neděli se na Pražském jaru Trojan postaví do čela symfonického tělesa. Řídit bude orchestrální koncert nazvaný Debut Pražského jara, určený dirigentům do dvaatřiceti let. Programovou novinku letos inicioval prezident festivalu Jiří Bělohlávek. A doporučil právě Trojana. Ten měl donedávna rozjetou také dráhu televizního herce, v populárním seriálu Dobrá čtvrť hrál dokonce hlavní roli. Pak se ale herectví vzdal. „Dlouho jsem se rozhodoval, protože těžko lze věnovat čas oběma profesím, aby se uspokojivě rozvíjely. Rozhodl jsem se pro hudbu, kterou jsem na rozdíl od herectví vystudoval,“ říká. Trojanova cesta ke koncertu, který vzhledem k mezinárodní prestiži Pražského jara nejspíš rozhodne o jeho kariéře, je kuriózní a připomíná tu baťovskou: od jednoho páru bot k fabrice. Prvním „párem“ byly před lety za Trojanových studií dirigování a hudebního managementu brigády v organizační struktuře festivalu, loni se stal jeho zaměstnancem a staral se o reklamní kampaň, letos povýšil na mluvčího. Jakousi symbolickou „fabrikou“ se pak v neděli stane Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, který bude Trojan dirigovat. Pokračování na straně 5 Hudební festival Pražské jaro Mluvčí Pražského jara bude i dirigovat dokončení ze strany 1 Program koncertu Pavla Trojana s FOK je pro devětašedesáté Pražské jaro, které výrazně reaguje na letošní Rok české hudby, příznačný. Tak jako ve většině z pěti desítek festivalových koncertů jsou zastoupena díla českých autorů, Trojan uvede skladby dvou z nich: Vítězslava Nováka a Otmara Máchy. Navíc Máchova Variace na téma a smrt Jana Rychlíka vnáší do programu odkaz dalšího českého komponisty, průkopníka takzvané nové hudby v 60. letech minulého století, zároveň ale autora muziky k populárním filmům, jakými byly Hudba z Marsu nebo Limonádový Joe. „Máchovu skladbu jsem slyšel poprvé na konzervatoři v rámci dějin hudby a mám z toho dlouholetý silný zážitek,“ říká Trojan o moderním díle, které s Českou filharmonií uvedl krátce před svou emigrací v létě 1968 její tehdejší šéfdirigent, mezinárodně proslulý Karel Ančerl. Trojan se díky programu svého koncertu také poprvé setká s mladým izraelským klavíristou Romanem Rabinovichem, vítězem prestižní Rubinsteinovy soutěže. Uvedou spolu druhý klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. „Rabinovich byl od počátku součástí programu. Umělecká rada festivalu se shodla, že program bude spojen nejen s mladým dirigentem, ale také s mladým sólistou,“ vysvětluje Trojan, který si Rachmaninova oblíbil během studií v Londýně. Tehdy tam ruský šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru Valerij Gergijev uváděl během sezony koncerty všech Rachmaninových orchestrálních skladeb.



„V očích mnoha hudebníků je Rachmaninov eklektik, který na začátku 20. století ještě komponoval jako skladatelé v 19. století. Proto má mezi hudební veřejností zvláštní pověst. Ale v Londýně jsem si uvědomil, jak je to báječný symfonik, neuvěřitelně originální, v žádném případě to není zpátečník,“ hájí Trojan ruského skladatele, který v roce 1943 zemřel v americkém exilu. Také sám Pavel Trojan není jen interpret, ale hudbu také skládá. V tom následuje svého otce, nynějšího ředitele Pražské konzervatoře Pavla Trojana staršího. A organizační práci v Pražském jaru považuje Trojan junior za přínosnou i pro své komponování. „Už to, že jsem ve styku s nejlepšími interprety současnosti, je obrovský zážitek a zkušenost. Skladatelé často žijí ve vlastním světě, ale právě práce pro festival mě vtahuje do reality,“ říká autor například Sinfonietty pro komorní orchestr inspirované románem Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova či hudby k muzikálu Sedmero havranů pro Divadlo Semafor. Mnoho let vedl Trojan také paralelní herecký život. Vystupoval v Dětské opeře Praha a v Divadle Viola. Před kamerou debutoval v televizním filmu Dušana Kleina Borůvkový vrch z roku 2002 a pak se objevil v několika seriálech. Hudba nad herectvím definitivně zvítězila před pěti lety, i když některé závazky prý ještě „dojíždějí“. „Kdyby mi nějaký režisér nabídl roli, tak ji neodmítnu, ale sám role nevyhledávám. Když v tom aktivně nepodnikáte žádné kroky nebo nejste Alain Delon, tak nabídky samy nepřicházejí,“ vysvětluje Trojan s tím, že pro dirigování je ovšem herecká průprava užitečná. „Nechci tvrdit, že dirigent je herec, ovšem něco z herectví je v dirigování přítomno – autentičnost a přesvědčivost. Špatný herec se pozná podle toho, že říká text, aniž by si uvědomoval jeho význam. A u dobrého dirigenta je důležité, aby pohyby byly vnitřně motivovány a bylo za nimi něco hlubšího než jen povrchní impulz, jako když se dirigent usmívá na trubky pouze proto, že mají sólo,“ dodává Trojan. A usmívá se. *** Rozhodl jsem se pro hudbu, kterou jsem na rozdíl od herectví vystudoval. Pavel Trojan mluvčí a dirigent Služba Vlasti Dvě reprízy místo obvyklé jedné bude mít dnešní zahájení 69. Pražského jara. Smetanovu Mou vlast zahraje Česká filharmonie ještě zítra a pozítří. Bělohlávek bude zahajovat festival už počtvrté od roku 1983. „Můj vztah k Mé vlasti se léty prohloubil a ještě zvroucněl. Těším se, že letos budu moci dílo realizovat s ansámblem nejpovolanějším, s nímž mne nyní váže pouto úzké spolupráce. Doufám, že se nám podaří oživit tu skladbu v tom nejlepším světle a opět posunout interpretační laťku o kousek výše,“ řekl Bělohlávek HN. Koncert je věnován 100. výročí narození dirigenta Rafaela Kubelíka. Právě jeho provedení Mé vlasti po jeho návratu z emigrace v roce 1990 Bělohlávka „uchvátilo úžasnou silou dramatické výpovědi“. Foto popis| DIRIGENTI Pavel Trojan (vlevo) bude jako dirigent na Pražském jaru debutovat. Šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, který ho doporučil, dnes festival zahájí tradiční Mou vlastí Bedřicha Smetany. Foto autor| FOTO: PRAŽSKÉ JARO – IVAN MALÝ O autorovi| Ivan Hartman, mailto:[email protected] Hradecký deník


Hradecký deník str. 17 Kultura/zábava (čtk) Pražské jaro

Praha – Hudba Bedřicha Smetany okouzluje svou melodičností, lyričností a svěžestí. I když časem nabylo jeho dílo snad až podoby národního symbolu, „posily národa v dobách nejtěžších“, přece nezkamenělo a stále má co říci. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí v tuzemsku i ve světě nejhranějších českých autorů. Od úmrtí skladatele a dirigenta dnes uplyne 130 let. Litomyšlský rodák Smetana přišel na svět 2. března 1824 v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, poté i na klavír. Pro hudbu zanedbával svá studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Louisinu polku, inspirovanou první láskou, zkomponoval v šestnácti letech. Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrům v Praze. Prožil si zde ale i rodinnou krizi, když mu zemřela



žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou, která byla o šestnáct let mladší. Také s ní měl dcery – Zdeňku a Boženu. Po návratu do Prahy se snažil budovat novou existenci. Prosazoval se ale těžko. Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Jako dirigent i skladatel prosazoval kvalitní repertoár. V té době také složil trojici oper – Dalibora, při premiéře odmítaného jako „wagneriánská cizota“, Libuši, jež se dočkala premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy. Smetana svými osmi operami oceňovanými pro kompoziční mistrovství, zaznamenal převrat v tehdejší tuzemské tvorbě. Spory o řízení opery i neustálé snahy o odchod Smetany z divadla rozhodla až skladatelova nemoc. V roce 1874ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám. Nevzdal se však jako skladatel, ačkoli byl hluchý, sužovaný bolestmi a zničený počínající nervovou chorobou. V samotě jabkenické myslivny vytvořil v posledních deseti letech života vrcholné skladby, kterými se stal také předním hudebníkem evropským a světovým. Vedle mnoha dalších se jedná například o klavírní cykly Sny a České tance či o smyčcový kvartet Z mého života. Rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře je pak cyklus symfonických básní s názvem Má vlast. Jeho šest částí se pojí do dvojic: Vyšehrad – Vltava, Šárka – Z českých luhů a hájů a Tábor – Blaník. Dílo, které každoročně v den Smetanova úmrtí otevírá festival Pražské jaro, mělo soubornou premiéru v roce 1882. Skladatel dožil v pražském ústavu pro duševně choré. Osudnými se mu staly zhoubné účinky syfilidy, zemřel 12. května 1884. *** Pražské jaro Přímý přenos z dnešního zahájení festivalu, na němž zazní Má vlast v podání České filharmonie a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, odvysílá ČT art. Živě si ho mohou posluchači vychutnat i díky Českému rozhlasu Vltava. Už 69. ročník Pražského jara potrvá do 3. června. Region| Východní Čechy Hudební rozhledy

ANONCE 5.5.2014

Hudební rozhledy str. 2 Anonce Pražské jaro

Violeta Urmana. Známe ji z Met, známe ji z pražského recitálu. Pěvkyně, která si nejdříve dobyla svět jako Wagnerova Rundry, pak dokázala, že také největší role italského sopránového repertoáru jsou její doménou. Svým hlasem čaruje i v písních a v těch nejkrásnějších, které Richard Strauss napsal, nezapomenutelně. Na otázku, co ji na Straussově tvorbě, která zdobí kariéru těch nejlepších zpěvaček, přitahuje, odpověděla, že je nejen nádherně napsaná, ale přesto že je pro pěvce velmi náročná, zároveň jim poskytuje velkou satisfakci. I Wagner patří do jejího stálého repertoáru. A jak vnímá jeho poeticky plné prolnutí slova a tónu? „Wagner vytvořil svůj gesamtkunstwerk velmi komplexně. Porozumět významu slov je teprve začátek celého smyslu a poselství díla. Je důležité dostat se k základu, záměru situace, kterou vytváří jednota slova a hudby A pak nastupují vlastní hudební a interpretační záměry a také určité režisérovy požadavky"... -»strana 3 O Festival Pražské jaro se v posledních letech odhodlal k jedné novince, a tou je, že stále více využívá tzv. prologů neboli koncertů ještě před oficiálním zahájením festivalu. Ve světě je běžné, že pořadatelé využívají takto evropských turné velkých orchestrů, které by jinak během května či června nemohli získat a hlavně zaplatit. Loni to byli u nás Berlínští filharmonikové, letos, o téměř dva měsíce dříve, dvě známé festivalové veličiny, německá houslistka Julia Fischer a americký orchestr San Francisco Symphony v čele s Michaelem Tilsonem Thomasem. Fischer i orchestr na festivalu již několikrát hostovaly, sama sólistka, Němka slovenského původu, bude letos rezidenční umělkyní Pražského jara a vystoupí během festivalu dokonce několikrát. A budeme se mít na co těšit, neboť již v březnu s Američany uchvátila, když přednesla kouzelným způsobem jedno z nejtěžších děl houslové literatury 20. století, Prokofjevův Koncert č. 1 D dur, op. 19... -> strana 10 0 Poslední scénickou premiérou Opery Národního divadla v sezóně 2013/14 byly Příhody lišky Bystroušky, v poradí deváté nastudování této Janáčkovy opery v historii ND. Uvádění oper tohoto skladatele, který musel tak dlouho zápasit o své prosazení, je dnes provázeno paradoxem - zatímco ve světě se v posledních letech jeho díla objevují v repertoárech divadel od Austrálie po Jižní Ameriku a Janáček je po celém světě v posledních pěti letech sedmnáctým!!! nejhranějším



operním skladatelem, u nás každý divadelní ředitel ví, že pokles návštěvnosti zařazením jeho opery bude muset vyvážit divácky atraktivnějšími tituly, nejlépe italské, německé nebo francouzské provenience. Příhody lišky Bystroušky, dílo ojedinělé a moudrým přitakáním životu prosluněné, psal Leoš Janáček v letech 1921 až 1923, na prahu své sedmdesátky, už jako slavný a světem uznávaný skladatel. Jako předlohu si zvolil kreslený seriál malíře Stanislava Lolka a redaktora Rudolfa Těsnohlídka... -> strana 25 Člověk, otevřený vůči každému, u koho vycítil upřímný zájem o svou práci. Člověk, v jehož slovním projevu byla jakási šťavnatá zemitost, kterou neztratil ani v noblesním prostředí velkého světa. Temperamentní interpret, který v hrané hudbě stále hledal a nalézal cíl přiblížit se v dané chvíli ke zvukovému ideálu -to vše zosobňoval klavírista, skladatel a pedagog v jedné osobě -Josef Páleníček (1914-1991). Narodil se 19. července 1914 v bosenském městečku Trávnik, kam byl jeho otec, pocházející z moravské muzikantské rodiny, povolán pracovně jako geometr. Když mu byly čtyři roky, to právě skončila 1. světová válka, byl představen v Sarajevu tamnímu regenschorimu panu Matějskému (mimochodem rovněž českého původu), který se stal jeho prvním učitelem klavírní hry. Podporován častým domácím muzicírovaním, o které se kromě otce zasloužil i jeho dědeček a strýc, vzpomínal, že už v pěti letech dovedl na klavíru harmonizovat melodii, kterou předtím vyslechl... -» strana 48 Foto popis|

VIOLETA URMANA ZDOBÍ PRAŽSKÉ JARO 5.5.2014

Hudební rozhledy str. 3 Rozhovory Anna Šerých Pražské jaro

Známe ji z Met, známe ji z pražského recitálu. Pěvkyně, která nejdříve dobyla svět jako Wagnerova Rundry, pak dokázala, že také největší role italského sopránového repertoáru jsou její doménou. Svým hlasem čaruje i v písních a v těch nejkrásnějších, které Richard Strauss napsal, nezapomenutelně. * Straussovy písně jsou klenoty, které zdobí kariéru těch nejlepších zpěvaček. Co vás na Straussově tvorbě přitahuje? Straussova hudba je nádherně napsaná, Strauss klade velké nároky na pěvce, ale zároveň nám dává velkou satisfakci. * Jak vnímáte Wagnerovo poeticky plné prolnutí slova a tónu? Je to pro pěvkyni také tak hluboký zážitek, jako máme my, posluchači, nebo interpretační nároky jsou tak velké, že se pěvec musí kontrolovat a do nitra postavy se nedostane? Než jsem začala se zpěvem, měla jsem dokončené studium klavíru a to mně při práci neobyčejně pomáhá. Máte pravdu, na scéně se člověk musí absolutně soustředit, musí mít všechno simultánně pod kontrolou - hlas, hereckou akci, synchronizaci s orchestrem, dirigentem a ostatními pěvci, musí být připraven na jakoukoli změnu. Wagner vytvořil svůj gesamtkunstwerk velmi komplexně. Porozumět významu slov je teprve začátek celého smyslu a poselství díla. Je důležité dostat se k základu, záměru situace, kterou vytváří jednota slova a hudba. A pak nastupují vlastní hudební a interpretační záměry a také určité režisérovy požadavky a jeho celková představa role. Je nesmírně důležité mít hlas neustále pod kontrolou, ale to je zároveň jen úplný začátek interpretace a ztělesnění role. Rdyž nemáte schopnost vytvořit charakter role, tak nemáte na scéně co dělat. Vím naprosto jistě, že nikoho nezajímá déle než tak pět minut poslouchat zpěváka, který sice perfektně odzpívává noty, ale nic tím zpěvem neříká. Hlas by měl být nástroj, který vyjadřuje mnoho různých emocí a stavů mysli. * Váš hlas, váš zjev patří divadlu. Jste uvyklá zpívat i v přímém přenosu s vědomím kamer, detailních záběrů a mikrofonů. Jaký je váš názor na tento trend filmových přenosů? Živé přenosy pro velké množství posluchačů nám přirozeně přinášejí velkou popularitu a dávají také hodně potěšení divákům. Je báječné zpívat Aidu v New Yorku a v tom samém momentě být viděna a poslouchána v kinech v Litvě. ´Kamarád se mě ptal - když my tě vidíme naživo v osm večer, v kolik hodin je vlastně představení? V jednu odpoledne, což je popravdě dost nezvyklé. Přece jenom nejsme stroje a občas se ani necítíme zrovna nejlépe, ale to obecenstvo neví. Vždycky je to velká zodpovědnost, nikdo nejsme dokonalý, pro mne je důležité zanechat ten nejlepší dojem, dát ze sebe to nejlepší, a to je nervově náročné a vzrušující.



* Vystupujete při významných událostech, jako bylo znovuotevření Velkého divadla v Moskvě. Kdo pro takovou příležitost vybírá repertoár, árii Johanky z Arku jste si zvolila sama? Měla jsem zpívat Lízu (Piková dáma), ale myslela jsem si na Jeanne d 'Arc a najednou mě k mé velké radosti požádali, abych zpívala právě Johanku (Čajkovského Panna orleánska). Běžně navrhuji repertoár sama a někdy přirozeně dojde na nějaký speciální požadavek. * Respektujete každé přání režiséra, nebo dokážete prosadit i svůj názor? Jistě pamatujete inscenaci, na které jste pracovala obzvlášť ráda. Moc se mi líbila práce na Parsifalovi s Peterem Steinem v Salcburku, s Petrem Sellersem na Tristanovi a Isolde v Madridu, byla jsem šťastná v Paříži při práci na Macbethovi s režisérem Dmitrijem Čerňakovem, stejně jako se mně velice líbila práce na opeře Medea (Luigi Cherubini), kterou ve Valencii režíroval Gerardo Vera. Mám moc ráda inteligentní produkce, mohou být i hodně moderní a extravagantní, nesnáším pouze vulgaritu. * Co bylo hlavním impulzem, že jste skončila s klavírem a začala zpívat? Kariéra pianistky mne vlastně nikdy nelákala, trávit hodiny u piana, líbí se mi používat vlastní hlas jako nástroj k vyjádření vlastní muzikality. Náruživost pro zpěv jsem objevila někdy v šestnácti a studovat zpěv jsem začala až po dokončení studia klavíru, bylo mi šestadvacet. Nerada nechávám důležité práce nedokončené, takže jsem nejprve diplomem uzavřela sedmnáctileté studium klavíru. Bylo pozdě na to začít se zpěvem, ale pro mne to byl ve skutečnosti ten správný moment, myslím, že trpělivost je velmi důležitá součást úspěchu. Ráda jsem zpívala od malička, ale tu vášeň ke zpěvu probudila Lucia di Lammermoor, jak ji zpívala Maria Callas. * Kdo tehdy objevil váš úžasný pěvecký potenciál a museli vás přemlouvat k tak velké změně? Měla jsem hezký hlas tří oktávového rozsahu a touhu zpívat od dětství, když jsem se rozhodla pro zpěv, tak mně nikdo nedával garanci šťastné kariéry, vlastně žádné kariéry a někdo mé budoucnosti pěvkyně nevěřil vůbec. Ale já jsem si zkrátka věřila a sledovala jsem svůj hudební zájem a své pěvecké zaujetí. Velmi pečlivě jsem studovala, jak se svým hlasem lépe a lépe vyjádřit. Aby hlas, ten dokonalý nástroj, mohl vyjádřit každou emotivní nuanci, to vyžaduje velmi soustředěnou práci na vokalní technice. Existuje člověk, kterými říkal, že nikdy nebudu schopna zpívat Normu, ale já jsem cítila, že to dokážu. Normu jsem přece zpívala a zpívala jsem ji skutečně dobře. Neexistují dva stejné hlasy a každý zpěvák, každá pěvkyně by měli vědět, co může. * Jste ambasadorka své rodné země a Litva si vás váží, máte mnoho vyznamenání. Vilnius je pověstně krásné město se starobylou univerzitou. Co bychom my, kteří Litvu dosud nenavštívili, měli o vaší zemi vědět? Jsem velmi hrdá na to, že jsem Litevka a že lidé ve vlasti mne cti a mají rádi. Litva je malá, ale moc krásná země s více než tisíci jezery a ve Vilniusu s krásným starým městem, je tam nádherně hlavně v létě. Navíc má důležitou a zajímavou historii, kterou ani všichni Litevci dobře neznají, protože v čase sovětské nadvlády byla utajovaná, nesmělo se o ní ani psát ani číst. Žádná kniha o ní nebyla k maní. * O čem zpívá vaše nejmilejší litevská folklorní píseň? Tak trošku se stydím, že mám jen jednu litevskou píseň ve svém repertoáru, ale myslím, že je to ta nejkrásnější: Ulijona. Je o dívce, která se zamilovala do mladíka, který požádal její bratry o její ruku. Ale oni nedali ke sňatku svolení. Ta píseň je, jak říkám, takové litevské bel canto. * Které bylo vaše první sopránové vystoupení? Docela od počátku kariéry jsem zpívala role, které jsou takové vyšší mezzo, takový ten „Zwischenfach" jako třeba Kundry, Sieglinde, Ifigenie v Aulidě, Didon (Berliozovi Trojane), Judith (Bartókuv Modrovousuv hrad). Když jsem v roce 2000 zpívala v La Scale Azucenu, cítila jsem, že je čas na změnu. Vždycky jsem pracovala na technice zpěvu a hlas se mně stále víc projasňoval a byla jsem vlastně nešťastná, že nezpívám party z hlavní sopránové linie, mám na mysli třeba Amelii, Aidu a podobné. Hlubší, níže položený zpěv, víc ve středním rejstříku můj hlas namáhal. Tak jsem se rozhodla pro radikální změnu, pro italský sopránový dramatický repertoár. První rolí z tohoto repertoáru byla Maddalena de Coigny (Andrea Chénier od Umberta Giordana), pak následovala Lady Macbeth, sopránový part ve Verdiho Requiem, Isolda, Aida, Tosca, Norma, Leonora di Vargas v Síle osudu, Amélie v Maškarním plese, Gioconda a později i Odabella v Atillovi nebo Medea Luigiho



Cherubiniho. Takových deset let jsem zpívala většinou italský sopránový repertoár a byla jsem v něm velmi šťastná. Teď nastává čas, kdy se postupně vracím ke svým kořenům a zpívám sopránové Wagnerovy role a italské mezzo. * Juozas Gruodisje litevský skladatel, jeho píseň máte v repertoáru. Je nějaký současný litevský skladatel, který pro vás komponuje? Juozas Gruodis mně harmonizoval Ulijonu. Ale to je vše, co litevského zpívám. Je spousta litevských zpěvaček, které zpívají litevskou hudbu, já se specializuji na Wagnera, Verdiho, Berlioze a jiné světové skladatele a na díla, která svědčí mému hlasu. Čím je part náročnější, tím lépe: Medea, Gioconda, Isolda - to jsem já! Nezajímám se o soudobou hudbu ani litevskou ani světovou, můj zájem o modernu končí víceméně Schonbergem. Kdyby ale například takový maestro Pierre Boulez nebo Esa-Pekka Salonen něco pro mne napsali, tak bych to nastudovala a zpívala s hrdostí. * Letos v létě vás uslyšíme ve veronské Aréně jako Amneris. Je to vaše prvé vystoupení v tomto úžasném amfiteatru? Svůj debut Amneris v Arena di Verona jsem odzpívala v roce 2013, o slavnostním představení přesně v den, kdy to bylo sto let od prvého uvedení Aidy v Aréně. Mnohokrát mne už do Verony zvali, vždycky jsem odřekla v obavách z tak velkého prostoru. A pak jsem tam náhle debutovala před 15 tisíci posluchači, bez jediné noty zpěvu předtím, dokonce bez jediné zkoušky. Arena má neuvěřitelnou atmosféru, velmi specifickou a s některými akustickými problémy je to docela zábavné. Zpívat v uzavřeném prostoru je mnohem příjemnější, ale vidět ten úžasný prostor a mít tolik lidí před sebou je tak vzrušující, že jsem se rozhodla letos v létě se tam vrátit. * Jste romantička? Zatočila se vám hlava, když jste prvně vstupovala do Met? Když jsem po roce kariéry prvně zpívala v La Scale, tak jsem si vymyslela takové povzbuzující motto: Jsi Renata Tebaldi, to je tvoje divadlo - běž a zpívej! Opravdu to pomohlo. V Met jsem debutovala ve své milované roli Kundry. Všecko bylo perfektní: produkce jednoduše nádherná, Plácido Domingo zpíval Parsifala, Levine dirigoval, v Met je všecko tak dobře zorganizované, že je tam radost pracovat. Připravila jsem se co nejlépe a nepamatuji se, že bych měla nějaké zvláštní obavy. V New York Times napsali: návrat velké umělkyně - a to bylo o mně. Byla jsem jednoduše šťastná a jsem šťastná pokaždé, když v Met zpívám, a výtečných inscenací a krásných rolí jsem tam už odzpívala požehnaně! V roce 2009, když jsem zpívala Aidu a stála v Triumfální scéně nahoře vzadu, čekala na svůj výstup a měla jsem dost času pohlédnout do toho mohutného hlediště, tak mně prolétlo hlavou: „Není to úžasné, ty, děvče z malého litevského města, stojíš na této scéně a zpíváš titulní roli Aidy?" To byl opravdu velký, velký pocit zadostiučinění všech mých snů. Když jsem ještě studovala klavír a ještě jsem vůbec nezpívala, četla jsem v polštině knihu bývalého generálního ředitele Met Rudolfa Binga, úplně mě fascinovala. A najednou - já jsem tady! Neuvěřitelné!!! * Vaše profese vyžaduje spolupráci s velkým počtem lidí. Jaké vlastnosti si nejvíc ceníte? Ze všeho nejvíc si cením respektu a profesionality. Je prostě iritující, když vidíte, že dirigent nebo režisér nemají o díle ani potuchy, ale ještě horší je, když nemají respekt k autorovi díla. On byl ten génius, který dílo napsal, a především my, interpreti, máme mít k jeho géniu úctu. Zpěvák musí mít dostatek vědomostí o tom, jak má zpívat, a dirigent zas, jak má dirigovat. Je hodně špatné, když je člověk znuděný už při práci a je pak jisté, že se publikum bude zaručeně nudit také... Jsem velmi otevřená různým scénickým ztvárněním, ale hudba musí velmi pečlivě sloužit autorovým myšlenkám, které jsou velmi exaktně vepsány do not. * Tolik jste toho již dokázala. Máte nějaké životní heslo, které vám pomáhá? Měj velké sny a soustřeď se! * Z mnoha rolí, které jste ztvárnila, je vám některá postava zvlášť blízká? Necítím žádné zvláštní spojení s žádnou ze svých rolí, ty postavy většinou procházejí velmi extrémními situacemi. Přesto každá z rolí ve mně něco zanechává, každá prochází spektrem mého cítění a myšlení. Moc ráda mám Isoldu, Aidu, Normu, Didonu, Giocondu. * Chystáte se se svým mužem Alfredem Nigrem na nějaké společné turné?



Oba máme velice odlišný repertoár, takže spolu většinou zpíváme jen v Macbethovi a v Tristanu a Isolde, na koncertech pak duety z Bohémy, Madama Butterfly, Traviaty, což nikdy nebyly mé jevištní role. Ale vždycky je to úžasný pocit moci tou nejkrásnější hudbou vyznat lásku někomu, koho skutečně milujete. To skutečně povznáší. Také mou milovanou litevskou Ulijonu už jsme spolu zpívali. Foto popis| Violeta Urmana

HILARY HAHN 5.5.2014

Hudební rozhledy str. 6 Rozhovory Anna Šerých Pražské jaro

HOUSLE, VIRTUOZITA, HUDEBNOST Hilary Hahn reprezentuje americkou novou vlnu houslových velikánů odchovaných na Curtisově institutu ve Filadelfii, její vrstevnice je Leila Josefowicz, která má také zálibu v soudobé hudbě, i Janine Jansen. Hilary Hahn kraluje. Pětatřicetiletá Hilary Hahn drží svou pozici v rangu nejslavnějších muzikantů, a to nejen houslistů, brilancí hry a neobvyklým rozsahem repertoáru, kterýjde staletími od evergreenů po novinky, jež si nechává psát. Do Prahy přijíždí s Koncertem pro housle a orchestr D dur, op. 77 Johannesa Brahmse, za jehož nahrávku s Academy of St. Martin in the Fields pod taktovkou sira Nevilla Marrinera dostala v roce 2001 Cenu Grammy. My ji uslyšíme s velkým orchestrem výtečně pověsti a osmdesátileté tradice, Symfonickým orchestrem Frankfurtského rozhlasu a šéfdirigentem Paavem Járvim. Brahmsův jediný houslový koncert je považován za vizitku kvality každého houslového virtuosa, Hilary Hahn jej měla v repertoáru už jako teenager. Obdivuje jeho plnou symfonickou strukturu a originalitu houslového partu, osobité porozumění nástroji, skladatel totiž dbal na rady přítele Josepha Joachima a Hilary Hahn hraje právě Joachimovu kadenci. Její pojetí v nahrávce připomíná legendárního Jaschu Heifetze a Nathana Milsteina a Hilary Hahn je tomu ráda, vždyť její učitel Jascha Brodsky byl jejich kolega a blízký přítel. Na ruskou houslovou školu etablovanou v Americe měla štěstí od začátku. Když si otec Hahn všiml na vývěsce baltimorského Peabody institutu náboru předškoláků do kurzů hudební výuky Suzuki, dostala Hilary do rukou housličky dřív, než oslavila čtvrté narozeniny. V pěti letech si ji převzala ruská emigrantka, houslistka Klara Berkovich. Zvídavé holčičce dávkovala výuku dokonale, když už v deseti letech ji předala na Curtis! Vstup na institut, který je snem hudebních studentů z celého světa, si dívenka zajistila virtuózním koncertem Giovanniho Viottiho a do své třídy si ji vybral právě ten učitel, po kterém toužila, třiaosmdesátiletý kmet Jascha Brodsky. Plných šest let, do konce svého života, se jí plně věnoval. Tatínek, knihovník a teolog, si pečlivě zapisoval všechny instrukce, které ten houslový mág -Brodského interpretační tradice jde až k Eugěnu Ysaýeovi a ruskému Zimbalistovi - dával absolutně nejmladší studentce institutu. V jeho lekcích vyrostla nejen na obligátním Kreutzerovi, ale také na houslové technice našeho Otakara Ševčíka, jehož zásady svět stále uznává. Hilary Hahn si Ševčíkovo Pizzicato pro levou ruku bere takřka stále jako každodenní cvičení. Pro housle je zrozená, tak napovídají její ruce, štíhlé prsty a hlavně levička, prsty levé ruky má dokonce o „čtvrt palce", tedy asi o šest milimetrů delší než na pravé! Fakt pro někoho úsměvný, pro mnoho houslistů záviděníhodný. Jedenáctiletá Hilary Hahn absolvovala své prvé velké vystoupení s orchestrem v Baltimoru. Tehdejší šéf tamního orchestru David Zinman figuruje v jejím životě jako důležitý mentor, který jí pomáhal orientovat se v hudebním světě. Tak jako Jascha Brodsky nedovolil, aby houslové koncerty Brahmsův a Beethovenův nastudovala příliš brzy, ač po nich toužila odmalička a byla by je i zahrála, tak David Zinman dohlédl, aby ji média nevtáhla do víru atrakce zázračného dítěte. Na Curtisu studovala Hilary housle a hudební nauky, literaturu, západní kultury a němčinu a byla hotová už v šestnácti. Ještě nechtěla vysokoškolské posluchárny opustit, pokračovala tedy v literárních disciplinách tvůrčího psaní poezie a literární fikce a studiem anglické literatury. Houslovým pedagogem po smrti Jaschi Brodského se jí stal Jaime Laredo, velmi jej ctí, spolu i koncertují. Oficiální životopis udává rok 1995 jako vstup Hilary Hahn na pódia Evropy. Lorin Maazel ji tehdy přizval ke koncertům „svého" Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a v přenosech v rádiu a televizi představil světu novou hvězdu. Víme, že v Evropě hrála už dřív. Ve vzpomínkách na zajímavé vzory jí utkvěl i Josef Suk: hrála pod jeho taktovkou se Sukovým komorním orchestrem a Jurijen Bašmetem Mozartovu Sinfonii concertante a violista Karel Untermůller má svůj archiv detailní a přesný: „V Elmu jsme s ní hráli 13. a 14. prosince 1993. Moc dobře si vzpomínám na tu rozkošnou dívčinu s kudrnatými vlásky i na jejího tatínka, který ji na cestách doprovázel. S Josefem Sukem jsme si mnohokrát přáli, abychom získali dostatek sponzorských peněz a mohli Hilary pozvat znova. Byly to krásné okamžiky, které jsme s ní prožili, a dosud uchováváme v paměti obdiv k její interpretaci. Úžasná, skvělá, báječná mladá houslistka." Vstupem do galaxie dospělosti ta



dětská hvězda nepohasla. Září mocně a stále zajímavěji. Také její webovky jsou plné bezvadných muzikantských názorů, vtipných komentářů a milé úcty k posluchačům. Její kariérní fakta jsou jasná: odehrála už víc než tisíc koncertů s orchestry, spolupracovala s více než dvěma sty dirigentů, světem křižuje všemi směry, jen neudává počet nalétaných a naježděných kilometrů. Svým obdivovatelům připravuje obrázky z koncertních cest, podílí se o dojmy. Co bude dominantním dojmem pobytu v Praze, jakou pražskou momentku zařadí, to se dočteme. Hilary Hahn častuje příznivce osobitým humorem, jak dává k dispozici vlastní interview s rybičkou v akváriu, je vtipné beze zbytku. Vypovídá i podprahově o psychických nárocích neustálého cestování, o nevyhnutelném klišé hotelových pobytů, o samotě. Na tu měla ještě před lety svůj recept: takové ležérní kalhoty s mnoha kapsami a v té největší pašovávala myšku Mars. O tom, jak Hilary Hahn přemýšlí, vypovídají i její dávná interview, která vedla se svými kolegy, s japonským dirigentem Eijim Ouem, povídání s klaviristkou, dávnou spolupracovnicí Natálií Zhu, s Novozélanďanem, dirigentem Grantem Cooperem a spoustou dalších zajímavých umělců. Nevím, kolik má nahrávací trh exkluzivních smluv s mladými umělci, Hilary Hahn, exkluzivní umělkyni Deutsche Grammophon, bylo šestnáct, když nahrála své prvé CD: Hilary Hahn Plays Bach, jeho sólové Partity a Sonáty. Vydobyla okamžitě prestižní Diapason d'Or a nadšení kritiků nejvýznamnějších hudebních magazínů. Bach je autor, kterým je prodchnuta, hraje jej každodenně a s jeho hudbou má i mysteriózní zážitky i další nahrávku Bach Concertos. Dnes má na trhu jednadvacet dramaturgicky náročných a obsáhlých titulů. Když sáhla po vytouženém Beethovenově Koncertu D dur, rozhodla se pro nečekané spojení s Leonardem Bernsteinem. Považuje za ideální konfrontovat rozličné světy, zde zpěvný a impozantně patetický koncert Beethovenův s Bernsteinovou formálně a hudebně zcela odlišnou meditací nad Platónovým Symposiem. Co autory sbližuje? Oba hráli na klavír a dirigovali a své houslové koncerty napsali, když jim bylo šestatřicet. Ty shody životních reálií jsou v hudbě spíš zástupné, ale interpretace mladé houslistky (nahrávka z roku 1999) je tak skvělá, že její Beethovenův Koncert D dur a Bernsteinova Serenada získaly nominaci Grammy (Baltimore Symphony Orchestra a David Zinman). O dva roky později, v roce 2001, si z pozice nominantky vykročila rovnou pro cenu Grammy, opět za nejlepší sólovou hru s orchestrem, tentokrát za koncerty Brahmsův a Stravinského (Academy of St. Martin in the Fields a sir Neville Marriner). Hilary Hahn je jako nadšená hledačka pokladů, iniciuje pro sebe různé skladby autorů, které si pečlivě vybírá. Multimediální Edgar Meyer je vynikající, originální hráč na basu a dovede rozehrát i jiné nástroje v mnoha žánrech, jeho hudba plyne v klasice, bluegrassu i jazzu a pro Hilary Hahn napsal ke konci devadesátých let houslový koncert. V roce 2000 jej nahrála spolu s Koncertem pro housle a orchestr amerického klasika Samuela Barbera. Získala hned dvě ceny - Cannes Classical Award a Deutsche Schallplattenpreis. Když v následné nahrávce (2002) spojila houslový koncert e moll Felixe MendelssohnaBartholdyho a prvý Šostakovičův a moll, op. 77, nadhodila možnost otvírání zajímavých obzorů a nových vnímání. Kritikům dala téma porovnávat, jak hraje Šostakoviče jinak než třeba Maxim Vengerov, posluchačům propojila svět Mendelssohnova niterného zpěvu, který chytne za srdce, a Sostakovičovu houslovou virtuozitu, jeho akcenty a názvuky dokonce bachovské, tu shakespearovskou demonstraci nejhlubších citů, myšlenek a nálad, jak mínil o tomto koncertu dedikant díla, David Oistrach. Své přání, aby její housle zněly jako ptačí zpěv, si naplnila v roce 2004 v podivuhodném CD anglosaské houslové poetiky, v Koncertu Edwarda Elgara a houslové, skřivánčí fantazii Vaughana Williamse The Lark Ascending. Nabídla průzračně čistou, intimní lyriku a nahrávka se sirem Colinem Davisem a London Symphony Orchestra dostala Preis der deutschen Schallplattenkritik, anglická kritika její pojetí a hru zatratila, tak trochu jako škrabání po povrchu klenotu... Houslistka Hahn však neklouže po povrchu, ve svém hudebním ponoru vylovila a předvedla další zajímavosti, k Niccolôvi Paganinimu přidala na CD z roku 2006 virtuózního kolegu a současníka Louise Spohra a předvedla, jak to Spohrovo pozapomenuté dílo skvěle doplňuje charakteristický obrázek raného romantismu. Jak hraje Hilary Hahn například Houslový koncert Ericha Korngolda, to ukazuje její portrétní DVD, váže se k berlínskému koncertu s Berlínskou filharmonií v roce 2007. V následujícím roce získaly její koncerty Sibelia a Schonberga další Grammy, dvojnásobné, cenu za sólový výkon a nominaci za nejlepší nahrávku klasiky. Hilary Hahn ve své objevitelské cestě neodpočívá. Čajkovského Houslový koncert předkládá s novinkou, kterou Jeniffer Higdon, její profesorka z Curtisu, napsala pro ni. To zpěvné dílo s vynalézavými nástrojovými zvláštnostmi a vyznamenané Pulitzerovou cenou odměnila Hahn nahrávkou s Royal Liverpool Philharmonie a Vasilijem Petrenkem (2010) a dělá skladatelce výtečnou reklamu. Čajkovského koncert hraje v původní autorově verzi z roku 1878 a opět dosvědčuje, že jde na dřeň hudební pravdy, každé dílo přijímá jako dílo současníka, dílo, které právě objevujeme. Silfra je pozoruhodná přírodní trhlina na Islandu a název improvizací, do kterých se pustila Hilary Hahn s německým skladatelem Volkerem Bertelmannem alias Hauschkou. Vznikl pozoruhodný, spontánně vynalézavý dialog preparovaného klavíru a mistrovských houslí. Svět hledané pravdy, svět objevů. Od něj je dramaturgický krůček a časově rok k další nahrávce, která vydobyla nekompromisní respekt: Hilary Hahn Encores, tedy přesně - 27 pozoruhodných drobností, 27 přídavků od 27 skladatelů. Psali na objednávku poté, co je oslovila. A oslovila je až poté, co hodiny, měsíce a léta poslouchala soudobou hudbu a testovala, s kým jedinečně souzní. Nejen zvukovou představou, dbala i na lidské porozumění, což dokládá i společnými rozhovory, které zveřejnila. A nejsou to jen celebrity nebo jen muži, nebo jen Američané jako David Lang, Paul



Moravec, David del Tredici, Mason Bates, Jeff Myers, Elliott Sharp, James Newton Howard, Nico Muhly, také Ázerbájdžánec Franghiz Ali-Zadeh, Japonec Somei Sato, Číňanky Du Yun či Bunching Lam, Španěl Anton Garcia Abril, Izraelec Avner Dorman, Fin Einojuhani Rautavaara, Novozélanďanka Dame Gillian Whitehead, Velšan Richard Barrett, Američanka Jennifer Higdon, Řek Christos Hatzis, Brit Mark-Antony Turnage, Ukrajinec Valentin Silvestrov, Indka Kala Ramnath, Ruska Lera Auerbach, Američanka Tina Davidson, Japonec Mičiru Óšima, Dán Soren Nils Eichberg nebo Brit Max Richter. Jejich drobné skladbičky úspešné vkladá do svých recitálových koncertů a jistě i právě teď vzniká dílo, třeba i české, s dedikací: Hilary Hahn s obdivem a vděčností... Ta pozoruhodná kráska s tváří Giottova anděla žije hudbou a přítomným okamžikem. Její Brahms ve Smetanově síni bude také Brahms pravdy a přítomné chvíle: slavnostního zakončení Pražského jara 2014. * Foto popis| Hilary Hahn

PROLOG PRAŽSKÉHO JARA S AMERIČANY 5.5.2014

Hudební rozhledy str. 10 Události X Vladimír Říha Pražské jaro

Praha, Obecní dům Festival Pražské jaro se v posledních letech odhodlal k jedné novince a tou je, že stále více využívá tzv. prologů neboli koncertu ještě před oficiálním zahájením festivalu. Ve světě je běžné, že pořadatelé využívají takto evropských turné velkých orchestrů, které by jinak během května či června nemohli získat, a hlavně zaplatit. Loni to byli u nás Berlínští filharmonici, letos o téměř dva měsíce dříve dvě známé festivalové veličiny, které 24. 3. spojil prolog Pražského jara. Ve vyprodané Smetanově síni vystoupily spolu německá houslistka Julia Fischer a americký San Francisco Symphony. Fischer i orchestr na festivalu již několikrát hostovaly, sama sólistka, Němka slovenského původu, bude letos rezidenční umělkyní Pražského jara a vystoupí během festivalu dokonce několikrát. A budeme se mít na co těšit, neboť již v březnu s Američany uchvátila, když přednesla kouzleným způsobem jedno z nejtěžších děl houslové literatury 20. století, Prokofjevův Koncert č. ID dur, op. 19. Bravurní technika a výrazová mnohostrannost je u ní samozřejmostí a také spojení lyrických i groteskních momentů skladby bylo zážitkem z největších, což lze říci i o výkonu partnerského orchestru. Vedený šéfdirigentem Michaelem Tilsonem Thomasem zahájil večer krátkou poctou Antonínu Dvořákovi, když uvedl jako náhradu za hudbu Jaromíra Weinbergera z opery Švanda dudák Dvořákovu Legendu cis moll, op. 59 č. 6. Po přestávce dostal orchestr nejvíce prostoru v Berliozově Fantastické symfonii, op. 14, ve které se Thomas věnoval hlavně kontrastu prvních tří vět se závěrečnou dvojicí vět „ďábelských". Ty zahráli členové orchestru San Francisco Symphony se správnou divokostí a výrazovou bohatostí. Přesto možno konstatovat, že bychom raději uvítali nějaké dílo současné americké tvorby nebo alespoň 20. století. Tak spíše zaujal přídavek, jímž čtvrté hostování Američanů u nás skončilo, Waltz z baletu Rodeo Aarona Coplanda. Foto popis| Michael Tilson Thomas a Julia Fischer

HISTORIE CESKÉ KVARTETNÍ ŠKOLY IV 5.5.2014

Hudební rozhledy Jan Schulmeister

str. 52 Studie, komentáře Pražské jaro

III. WIHANOVO KVARTETO Začátek uměleckého životopisu tohoto souboru se datuje k měsíci září roku 1985. Oba jeho houslisté - Leoš Čepičky a Jan Schulmeister - přicházejí jako čerství absolventi konzervatoří v Pardubicích a Kroměříži na Akademii múzických umění do Prahy, kde je čeká další čtyřleté studium. Po dobu studia jsou ubytováni na vysokoškolské koleji AMU v Hradební ulici, kde je také oslovuje jejich starší kolega, violoncellista Aleš Kaspřík. Přichází s nabídkou hry ve smyčcovém kvartetu a tím také ke studiu komorní hudby ve třídě prof. Antonína Kohouta, cellisty legendárního Smetanova kvarteta. Dostává se mu kladné odpovědi a ještě spolu s violistkou Světlanou Mirovskou začínají zkoušet svou první kvartetní skladbu - Haydnův Smyčcový kvartet D dur, op. 64 „Skřivánčí". Mladého souboru se v roce 1989 také ujímá prof. Miloš Sádlo. Tito dva pedagogové se na dlouhá léta stávají jeho velkými oporami a není divu, že je Wihanovo kvarteto dodnes považuje za své „kvartetní tatínky".



Po necelém roce Světlana Mirovská soubor opouští a na dobu dvou let (až do roku 1988) do kvarteta přichází spolužák obou houslistů, violista Jiří Řehák. V té době soubor nese název Smyčcové kvarteto AMU. V roce 1987 kvarteto absolvuje svou první soutěž, která probíhá v Praze v rámci vysokoškolské umělecké odborné činnosti. Této soutěže se účastní posluchači Akademií múzických umění z Brna, Bratislavy a Prahy. Soubor si odnáší první cenu a začíná se připravovat na celostátní kvartetní soutěž „O cenu Beethovenova Hradce". Tato interpretační soutěž, která se uskutečňuje v Hradci nad Moravicí, má dodnes velmi vysokou úroveň a v posledních letech je to již mezinárodní klání mladých umělců z celého světa. Z této soutěže si Kvarteto AMU odváží druhou cenu a před sebou má zatím svůj nejvyšší cíl v průběhu svých studií na AMU účast na mezinárodní soutěži smyčcových kvartetních souborů při festivalu Pražské jaro. Soutěž se konala v květnu 1988 v sále pražského Anežského kláštera. V prvním kole hrálo kvarteto AMU Mozartův Smyčcový kvartet C dur, KV465 „Disonantní" a Dvořákův Smyčcový kvartet F dur „Americký". Ve druhém kole Janáčkovy „Listy důvěrné" a Smyčcový kvartet č. 4 „Tři epizody" Jiřího Pauera. Ve finále provedli Beethovenův Smyčcový kvartet e moll, op. 59. Kvarteto zde získalo první cenu i cenu České hudební mládeže pro nejmladšího finalistu. Díky těmto dosaženým úspěchům začala mladý soubor zastupovat tehdy monopolní umělecká agentura Pragokoncert. Následovaly první umělecké výjezdy do zahraničí - Bulharsko a Polsko. V témže roce z kvarteta odchází violista Jiří Řehák a na jeho místo nastupuje Jiří Žigmund. S ním již také hrají svůj absolventský koncert, který se koná 11.5. 1989 v sále pražské Městské knihovny a soubor zde oficiálně přijímá svůj dnešní název - Wihanovo kvarteto. Ještě před nástupem na povinnou jednoroční vojenskou službu dostalo Wihanovo kvarteto nabídku studovat mistrovskou třídu na vysoké hudební škole v Mnichově. Tuto možnost si však kvartetisté ponechali až na dobu po vykonání základní vojenské služby, kterou jako komorní soubor Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého absolvovali ve zkráceném devítiměsíčním termínu. V průběhu této vojenské služby totiž Wihanovo kvarteto zažilo „Sametovou" revoluci 1989 a oba houslisté, kteří již byli ženatí, mohli podle tehdejšího usnesení tuto službu po devíti měsících opustit. Z kolegiality ale počkali na své kvartetní kolegy a dosloužili zde jako civilní hudební pracovníci. Na svůj první významnější koncert v zahraničí si mladí kvartetisté museli počkat až do března 1990, kdy na koncertě pro Evropu, pořádaném televizní společností RAI Italia, provedli v Benátkách Schubertův Smyčcový kvartet d moll „Smrt a dívka". Vtémže roce kvarteto odjelo také na mezinárodní soutěž komorních souborů do sicilské Trapani. Tam získalo druhou cenu a titul laureáta, přičemž první cena nebyla udělena. Od září 1990 začala čtveřice studovat na Hochschule fůr Musik v Mnichově u profesora Heinze Endresse, primária Endress Quartett (v 60. a 70. letech významné německé komorní těleso, které se specializovalo na německé klasiky Mozarta, Haydna, Beethovena). Jejich mnichovské studium trvalo dva roky a v roce 1992 zde získali Meisterklassendiplom". Největší soutěžní úspěch jejich kariéry přichází v dubnu roku 1991, kdy Wihanovo kvarteto vyhrává prestižní, světově uznávanou London International String Quartet Competition, kterou založil lord Yehudi Menuhin. Kromě ceny absolutního vítěze si soubor odváží také speciální Audience Price - Cenu publika. Lord Yehudi Menuhin soutěžní výkony Wihanova kvarteta vysoce ocenil a v rozhovoru pro anglický rozhlas a televizi zařadil tento mladý soubor mezi světová kvarteta své generace. Toto vítězství přineslo kvartetu - mimo jiné -i účinkování ve slavné Wigmore Hall, kterou od té doby koncertně navštěvuje každoročně. Anglie se tak stala druhým hudebním domovem souboru. O rok později uděluje mladému ansámblu Český hudební fond cenu za CD s nahrávkami Smyčcových kvartetů Maurice Ravela a Benjamina Brittena. Ve stejném roce také obdrží cenu Českého komorního spolku při České filharmonii. V březnu roku 1993 mělo Wihanovo kvarteto v Paříži koncert pro Radio France a na základě tohoto vystoupení dostalo pozvání na mistrovské kurzy k prof. Hatto Beyerlemu (prvnímu violistovi slavného Alban Berg Quartet). Toto osudové setkání odstartovalo dlouholetou spolupráci, kdy se Hatto Beyerle stal nejen velkým rádcem Wihanova kvarteta, ale také jeho hudebním partnerem na mnoha koncertech, které s Wihanovci v letech 19961998 provedl. Rvartetisté k němu také každoročně zajížděli (až do roku 2010) pro cenné rady do rakouského Grossramingu, kde dodnes (i přes svůj vysoký věk) pořádá mezinárodní kurzy komorní hudby. 10. října 1994 Wihanovo kvarteto spolu s Josefem Sukem účinkovalo v Rudolfinu na slavnostním koncertě k 100. výročí založení Českého spolku pro komorní hudbu (Smyčcový kvartet č. 4 Sergeje Tanějeva, Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 a Dvořákův Smyčcový kvintet op. 97). Koncert se uskutečnil se stejným programem přesně na den po stu letech, kdy tato díla interpretovalo České kvarteto a kdy se violového partu v Dvořákově kvintetu ujal sám autor. V roce 1995 uskutečňuje soubor dvouapůlměsíční turné po Austrálii, Novém Zélandě a Japonsku, kde absolvuje 30 koncertů včetně vystoupení v Sydney Opera House, Melbourne Concert Hall a japonském Bunka-Kaikan v Tokiu. V květnu roku 1996 se Wihanovo kvarteto zúčastňuje Mezinárodní soutěžní přehlídky komorní hudby v japonské Osace (Osaka International Chamber Music Festa). Na základě zaslaných hudebních snímků bylo ze 125 přihlášených souborů vybráno 25 komorních ansámblů různého obsazení, kterým pořadatelé poslali zároveň s



pozvánkami k účasti i letenky. Zvláštností tohoto soutěžního festivalu je udílení cen, které nejsou jako obvykle udávány v místech, ale v medailích. Wihanovo kvarteto si z Japonska odváží bronzovou medaili, a ukončuje tak ve své hudební kariéře své soutěžní období. V rámci svých koncertních turné se však do Japonska s malými výjimkami každoročně vrací. V červenci roku 1997 byli kvartetisté pozváni k účinkování na prestižním festivalu Gidona Kremera do rakouského Lockenhausu a o měsíc později na Kremerův festival do švýcarského Gstaadu. O rok později uskutečňuje kvarteto svoje první turné do USA a v roce 2000 hraje na koncertech ve slavné newyorské Kaufmann Hall a Library of Congress ve Washingtonu. Na koncertě ve Frick Gallery of New York poprvé v j ejich provedení zazněla úprava Paganiniho capriccia č. 24. Koncert byl přenášen rozhlasem a aranžér této skladby, William Zinn, záznam vystoupení vyslechl a kvartetistům poslal dopis s nabídkou natočení všech 24 Paganiniho capriccií v jeho úpravě. Wihanovo kvarteto tuto nabídku přijalo a v roce 2009 komplet ve světové premiéře vychází u anglické vydavatelské společnosti Nimbus Alliance. Nahrávací činnost souboru je ve svých prvních patnácti letech spojena pouze s českými vydavatelskými společnostmi (Bonton, Popron, Studio Matouš, Lotos a ArcoDiva). U těchto společností vyšlo Wihanovcům 26 zvukových nosičů. CD Smyčcových kvartetů Arnolda Schônberga a Hanse Pfitznera získalo nejvyšší ocenění francouzského hudebního periodika Repertoire, přičemž přední francouzský kritik Pascal Brissaud hodnotil mistrnou interpretaci jednoho z nejobtížnějších děl světové komorní literatury - dodekafonního Schônbergova kvarteta č. 4: „... velkou zásluhu zde má mladé Wihanovo kvarteto. Vytříbená technika, perfektní souhra, vybroušený zvuk, elegance, aristokratická čistota frázování, sebevědomý jiskřivý styl a bohatá škála výrazových prostředků. Fascinující nahrávka mladého ansámblu, kterýma v současnosti své místo mezi nejlepšími kvartety." Od roku 2009 kvarteto nahrává pro anglickou vydavatelskou společnost Nimbus Alliance. Dosud pro ni pořídilo 14 zvukových nosičů. Mimo jiné soubornou nahrávku Beethovenových smyčcových kvartetů, přičemž je tato nahrávka živým záznamem šesti koncertů, které se uskutečnily během koncertní sezony 2007/2008 v klášteře svaté Anežky České v Praze. Souborné kvartetní dílo Ludwiga van Beethovena však Wihanovo kvarteto nahrálo dvakrát, a sice poprvé formou studiových snímků v letech 1995-2005 pro vydavatelskou společnost Lotos. Toto souborné dílo je zaznamenáno na 10 CD a obsahuje také málo hrané Beethovenovy kvartety, které ještě nenesou opusová čísla. Ludwig van Beethoven již od vzniku souboru patří k páteři jeho kmenového repertoáru. Skladateli se Wihanovci věnují po celou dobu své umělecké kariéry a zásadní podíl na interpretaci má prof. Hatto Beyerle, který je již od počátku jejich setkání směroval k tomu nejhlubšímu a absolutnímu vnímání komorního díla tohoto hudebního velikána. Mimo pražské souborné provedení jeho ucelené kvartetní dílo také provedli dvakrát v Anglii. Během měsíce května 2008 v londýnské Blackheath Hall a o rok později v Paganini Hall v Shropshiru. Pedagogická činnost Wihanova kvarteta je spjata s mnoha univerzitami ve Velké Británii. Jako komorní pedagogové během let 2003-2014 uskutečnili mistrovské kurzy na vysokých školách v Londýně, Cardiffu, Manchesteru, Birminghamu a Banghoru. V roce 2003 soubor začíná pedagogicky působit jako rezidenční hostující kvarteto na Trinity College of Music v Londýně. V témže roce začínají Wihanovci učit také na kurzech komorní hudby pro společnost „Pro Corda". Jejich angličtí přátelé Simon a Pamela Majaro založili v roce 1998 nadaci Cavatina Chamber Music Trust, která podporuje mladé hudebníky ve věku 8-22 let v oblasti komorní hry. Pořádá pro ně koncerty ve školách i kurzy komorní hudby. Wihanovo kvarteto se podílí na těchto aktivitách a v roce 2004-2006 bylo nejen za své interpretační výkony, ale také za svou osvětovou činnost v podobě učení mladých souborů nominováno na cenu Královské filharmonické společnosti. Mezi jejich žáky patří také Sacconi Quartet a Carducci Quartet -v současné době kvarteta, která se řadí mezi ta nejlepší mladá komorní tělesa nejen v Anglii, ale též v evropském měřítku. V koncertní sezóně 2014/2015 oslaví Wihanovo kvarteto třicet let své interpretační činnosti a za tuto dobu uskutečnilo více než 2000 koncertů a na stovku záznamů rozhlasových i televizních společností po celém světě. Foto popis| Wihanovo kvarteto: zleva Jiří Žigmund, Jan Schulmeister, Aleš Kaspřík a Leoš Čepičky Krkonošský deník


Krkonošský deník str. 17 Kultura/zábava (čtk) Pražské jaro

Praha – Hudba Bedřicha Smetany okouzluje svou melodičností, lyričností a svěžestí. I když časem nabylo jeho dílo snad až podoby národního symbolu, „posily národa v dobách nejtěžších“, přece nezkamenělo a stále má co



říci. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí v tuzemsku i ve světě nejhranějších českých autorů. Od úmrtí skladatele a dirigenta dnes uplyne 130 let. „Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal...“. Tak psal o skladateli jeho současník Jan Neruda v roce 1868. Litomyšlský rodák Smetana přišel na svět 2. března 1824 v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, poté i na klavír. Pro hudbu zanedbával svá studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Louisinu polku, inspirovanou první láskou, zkomponoval v šestnácti letech. V roce 1843 se vydal do Prahy, kde u Josefa Proksche studoval teorii a kompozici. Aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla (ND), která pracovala ve prospěch českého národního umění. Dlouho působil jako učitel hudby a od roku 1849 vedl vlastní hudební ústav. Pomáhala mu v něm i jeho žena Kateřina, která byla sama výbornou pianistkou. Spolu pak měli čtyři dcery, z nichž však tři záhy zemřely. Zůstala mu Žofie, u níž pak v Jabkenicích prožil závěr života. Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrům v Praze. Prožil si zde ale i rodinnou krizi, když mu zemřela žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou, která byla o šestnáct let mladší. Také s ní měl dcery – Zdeňku a Boženu. Po návratu do Prahy se snažil budovat novou existenci. Prosazoval se ale těžko. Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Jako dirigent i skladatel prosazoval kvalitní repertoár. V té době také složil trojici oper – Dalibora, při premiéře odmítaného jako „wagneriánská cizota“, Libuši, jež se dočkala premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy. Smetana svými osmi operami (dále Hubička, Tajemství a Čertova stěna), oceňovanými pro kompoziční mistrovství, zaznamenal převrat v tehdejší tuzemské tvorbě. Spory o řízení opery i neustálé snahy o odchod Smetany z divadla rozhodla až skladatelova nemoc. V roce 1874 ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám. Nevzdal se však jako skladatel, ačkoli byl hluchý, sužovaný bolestmi a zničený počínající nervovou chorobou. V samotě jabkenické myslivny vytvořil v posledních deseti letech života vrcholné skladby, kterými se stal také předním hudebníkem evropským a světovým. Vedle mnoha dalších se jedná například o klavírní cykly Sny a České tance či o smyčcový kvartet Z mého života. Rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře je pak cyklus symfonických básní s názvem Má vlast. Jeho šest částí se pojí do dvojic: Vyšehrad – Vltava, Šárka – Z českých luhů a hájů a Tábor – Blaník. Dílo, které každoročně v den Smetanova úmrtí otevírá festival Pražské jaro, mělo soubornou premiéru v roce 1882. Skladatel dožil v pražském ústavu pro duševně choré. Osudnými se mu staly zhoubné účinky syfilidy, zemřel 12. května 1884. *** Pražské jaro Přímý přenos z dnešního zahájení festivalu, na němž zazní Má vlast v podání České filharmonie a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, odvysílá ČT art. Živě si ho mohou posluchači vychutnat i díky Českému rozhlasu Vltava. Už 69. ročník Pražského jara potrvá do 3. června. Zaměří se na prezentaci české tvorby, i vzhledem k mezinárodnímu projektu Rok české hudby. Připomene i sté výročí narození dirigenta Rafaela Kubelíka, zakladatele festivalu. Foto popis| Bedřich Smetana Foto autor| Foto: ČTK Region| Východní Čechy Publikováno| Krkonošský deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Chrudimský deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Jičínský deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Náchodský deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Svitavský deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Orlický deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Rychnovský deník; Kultura/zábava; 17 Publikováno| Pardubický deník; Kultura/zábava; 17 ID| a84b9307-bf70-4bd2-a9bf-765ca1bddd3c



Lidové noviny

Pražské jaro startuje Kubelíkem 12.5.2014

Lidové noviny str. 1 Titulní strana Pražské jaro

KULTURA Dnes začíná 69. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Nabízí tradičně velkou a doširoka rozkročenou přehlídku hudebních akcí. strana 8 Foto popis|

Pražské jaro startuje Kubelíkem 12.5.2014

Lidové noviny str. 8 Kultura Pražské jaro

JINDŘICH BÁLEK

Dnes začíná 69. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Nabízí tradičně velkou a doširoka rozkročenou přehlídku hudebních akcí. Letošní Pražské jaro zahajuje Česká filharmonie se svým šéfdirigentem. Tak tomu bylo v minulosti mnohokrát, v posledních letech se ovšem dirigenti i orchestry střídají, takže tento nejtradičnější způsob zahájení vnímáme jako sváteční – samozřejmě také díky osobnosti Jiřího Bělohlávka. A v symbolické rovině to bude jakási slavnostní pečeť jeho návratu do čela České filharmonie. Také je moc dobře, že koncert je věnován 100. výročí narození Rafaela Kubelíka. Jinak nejslavnějším orchestrem letošního ročníku je Vídeňská filharmonie, která letos přijede s hudbou Richarda Strausse a dirigentem Christophem Eschenbachem. Strauss má letos také výročí, to však do českého hudebního života proniká tradičně jen málo. Jeho opery stojí dlouhodobě vysoko nad provozovacími možnostmi našich divadel a většinou ani nemají nejlepší pověst. Vídeňská filharmonie přiveze ve své vzorové interpretaci tři jeho nejslavnější orchestrální skladby – Metamorfózy a symfonické básně Don Juan a Enšpíglova šibalství. A virtuózní Burleskou pro klavír a orchestr ozdobí program klavírní superstar Lang Lang. Je to podobné, jako kdyby Česká filharmonie dorazila na vídeňský festival s Vltavou a Slovanskými tanci. Všichni si to rádi vyslechneme, jen se trochu obáváme, jestli na výkonu hvězdného orchestru nebude opět znát, že to je jeden z mnoha zájezdových koncertů. Může se snadno stát, že jiné hostující orchestry budou Pražské jaro vnímat jako prestižnější záležitost a jejich koncert zanechá silnější dojem. To se týká jak Bamberských symfoniků, kteří provedou Mahlerovu První, tak rozhlasového orchestru z Frankfurtu či Národního polského orchestru z Katovic. U prvních dvou můžeme očekávat nejvyšší standard německých orchestrů a energické dirigenty střední generace Notta a Jävriho. Bude zajímavé jejich výkony porovnat s FOKem či SOČRem, které na festivalu také mají své originální programy s dirigenty Altrichtrem a Válkem. Sólo pro naše soubory Vprogramu hostujících souborů letos ovšem zaujme exkluzivní výběr souborů a sólistů zaměřujících se na starou hudbu. Soubor Les Arts Florissants provede u nás málo uváděného Monteverdiho, jeho Sedmou knihu madrigalů. Přijede legendární kontratenorista Andreas Scholl s hudbou Henryho Purcella. Své publikum u nás už má vokální Hilliard Ensemble, který ve své bystré dramaturgii po léta kombinuje hudbu starou a soudobou. Méně známý, ale rozhodně špičkový je Freiburger Barockorchester ve vrcholném programu s Bachovými Braniborskými koncerty. Řadu čestně doplňují domácí soubory Collegium Marianum a Collegium 1704. V Roce české hudby se na festivalu objeví mimořádný Víkend české komorní hudby. Ten připomíná něco, co se v programech tak velkého festivalu objevovalo vždy jakoby jen epizodně: že tradici české komorní hudby nesou velmi výrazné soubory. Mnohé drží krok se světovou špičkou dlouhodobě – a daleko jednoznačněji než naši sólisté a orchestry. Z mladší generace jsou to jak Kvarteto Pavla Haase, tak Bennewitzovo kvarteto – v generaci starší Wihanovo, Pražákovo i Panochovo kvarteto. Apak jsou tu samozřejmě další nástrojová seskupení: klavírní duo, trio, noneto...



Vedle pěveckých a dirigentských hvězd je vždy dost důvodů připomenout, jak pozoruhodnou hudební kapitolou je komorní hudba. Stále častěji jsme navíc svědky toho, že nejvýraznější sólisté se naplno věnují i komorní hudbě, a často opravdu všestranně. Je to příklad houslistky Julie Fischerové, která se už představila jako fenomenální sólistka za doprovodu orchestru ze San Franciska při festivalovém prologu. Během festivalu má ještě samostatný houslový recitál – provede jak obávaný Tartiniho Ďáblův trylek, tak další virtuózní kus od Sarasateho – a vystoupí i se svým Julia Fischer Quartet, jako klavíristka. Není pochyb, že lepší bude jako houslistka – je ale sympatické, že dovede sledovat co možná nejširší spektrum hudebního univerza. Podobně si počínal i houslista Gidon Kremer, který letos přijíždí s Kremeratou Baltikou více jako umělecký vedoucí než jako sólista. Kremer v poslední době zaujal i díky berlínskému koncertu proti potlačování lidských práv v Rusku – jeho koncert na Pražském jaru ovšem vypadá mnohem konformněji. Na festivalu bývá obvyklé, že některé koncerty trochu nespravedlivě zaniknou vedle několika málo hvězdných jmen. Ale uvidíme, třeba některézmatiné a nokturen, nebo soubory Konvergence, Martinů Voices či klavírista Daniil Trifonov přinesou nějaké zásadní překvapení. *** Vídeňská filharmonie představí orchestrální skladby Metamorfózy a symfonické básně Don Juan a Enšpíglova šibalství. Virtuózní Burleskou pro klavír a orchestr ozdobí program klavírní superstar Lang Lang. Na letošním ročníku festivalu Pražské jaro vystoupí několik našich souborů. Mnohé z nich dovedou držet krok se světovou špičkou dlouhodobě – a daleko jednoznačněji než někteří naši sólisté a orchestry. Foto popis| Julia Fischerová je jednou z hlavních hvězd letošního ročníku hudebního festivalu Pražské jaro. Představí se nejen jako houslistka, ale vystoupí i se svým Julia Fischer Quartetem jako klavíristka. Foto autor| FOTO DECCA / FELIX BROEDE O autorovi| JINDŘICH BÁLEK, Autor je hudební publicista, redaktor Českého rozhlasu Listy Prahy 1

Květnové hudební zajímavosti 2.5.2014

Listy Prahy 1 str. 4 Kultura Pražské jaro

Martina Fialková

Rok české hudby Výročí Roku české hudby, připadající na květen, se nesou v duchu dvou velikánů 19. století. 1. května před 110 lety (1904) zemřel Antonín Dvořák (narozen 8. září 1841), jeden z nejvýznamnějších světových hudebních skladatelů všech dob. Bedřichu Smetanovi jsme se již věnovali v březnu, kdy jsme připomněli 190. výročí narození. Smetana zemřel 12. května 1884, je to tedy již 130 let. Tento květnový den se stal později na jeho památku tradičním zahajovacím dnem festivalu Pražské jaro a Smetanova Má vlast dílem, z jehož krásy se každoročně těší hosté zahajovacího koncertu a tradičně i televizní diváci. V letošním Roce české hudby bude symbolicky svěřena do rukou a pod taktovku Jiřího Bělohlávka s Českou filharmonií. Koncert je věnován památce dalšího letošního jubilanta, dirigenta Rafaela Kubelíka, který ji nezapomenutelně dirigoval v květnu 1990, kdy se po pádu komunistického režimu vrátil triumfálně na Pražské jaro. 1. května před 140 lety (1874) předčasně zemřel Vilém Blodek (narozen 3. října 1834) skladatel, pedagog a výborný flétnista období romantismu. Jeho nejznámějším dílem je opera V studni, první česká komická opera, jednoaktovka, která si získala vedle Smetanových a Dvořákových oper velkou oblibu a byla uváděna i v zahraničí. Libreto k ní napsal Karel Sabina. Jan Vičar, hudební skladatel a muzikolog oslaví v květnu 65. výročí narození (5. května 1949). V současnosti je profesorem na Univerzitě Palackého v Olomouci a v Praze na Hudební fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje hudební teorii, estetiku a hudební kritiku. Kromě autorství řady publikací a článků je především skladatelem, jehož tvorbu milují české sbory. Jan Křtitel Vaňhal – 275. výročí narození (12. května 1739 – 20. srpna 1813) prožil nejúspěšnější část života ve Vídni. Zde se stýkal s Mozartem, Haydnem a dalšími osobnostmi a patřil k nejoblíbenějším skladatelům své doby.



Milada Šubrtová, sopranistka mimořádného rozsahu, se skvělou pěveckou technikou a podmanivým projevem se narodila 24. května 1924. Připomínáme 90. výročí narození (zemřela 1. srpna 2011). Zpívala 40 let na prknech Národního divadla, její životní rolí byla Dvořákova Rusalka. Ačkoli zpěv vystudovala pouze soukromě, patřila k extratřídě české opery a neměla by problém s uplatněním na nejlepších světových scénách, kdyby jí to tehdejší režim umožnil. Květnové tipy na koncerty k Roku české hudby tentokrát omezíme na nejvýznamnější událost – Mezinárodní festival Pražské jaro, na němž zazní k této příležitosti řada skladeb jubilujících skladatelů. Největší poctou české hudbě je, když ji do svého reperotáru zařazují světové hvězdy první velikosti: např. pianista Roman Rabinovich zahraje Smetanovy České tance (15. května). houslistka Julia Fischer pak skladby Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka (26. a 27. května), basbarytonista vídeňské Staatsoper Adam Plachetka má Smetanovsko-Dvořákovský recitál 17. května a festival zakončí 8. symfonií Antonína Dvořáka hrSinfonieorchester Frankfurt s dirigentem Paavo Järvim (3. června). Festival pochopitelně nabízí celou řadu dalších vynikajících interpretů a koncertů se světovým repertoárem. Foto popis| Rafael Kubelík Literární noviny

Gidon Kremer a opozitní myšlení 7.5.2014

Literární noviny str. 10 Umění Pražské jaro

Dvanáctého května začíná tradiční hudební festival Pražské jaro. Festival zároveň každoročně zahajuje sérii hudebních festivalů klasické hudby konajících se po celé republice, která je uzavírána opět v Praze festivaly Pražský podzim a Struny podzimu. Z mého pohledu bude letošní ročník Pražského jara neskutečně kvalitní, zejména z hlediska pozvaných účinkujících. Pokud nahlédnete do programu, zjistíte, že člověk vlastně ani neví, z čeho si má vybrat. Jeden koncert lepší než druhý. Ten, který mě ale zajímá nejvíc, se koná 16. května v pražském Rudolfinu – vystoupí zde totiž dle mého názoru jeden ze dvou největších houslistů – Gidon Kremer. Existuje myšlenková operace, kterou lze nazvat paradoxním, případně opozitním myšlením. Gidon Kremer takovou operaci, ať už vědomě či nevědomě, provádí v hudbě, přesněji řečeno v interpretaci. Paradoxní myšlení se projevuje v umění, ve sportu, ve vědě, ale i v životě jako takovém. Prvním mně známým mistrem takového myšlení byl Alexandr Veliký. Jak taková operace probíhá a jak se projevuje, konkrétně v Kremerově případě, v hudbě? Kremer je neuvěřitelně (nejen hudebně) vzdělaný člověk. Studoval u velikánů klasického pojetí houslové hry, mimo jiné u Voldemara Sturestepa. Jeho styl a znalosti sahají velice daleko do historie. Jeho dokonalé, řekl bych geniální, ovládání houslí tedy vychází z kombinace talentu a studia se snahou obsáhnout své předchůdce. Když se velikáni v historii ocitali v jeho situaci, kdy vlastně vše bylo na svém vrcholu a překážky byly už odstraněny, vznikl problém – kam a jak dál? Názor na věc již totiž není ovlivňován a směřován prací na zvládnutí materie samotné. Až od tohoto okamžiku můžeme hovořit o tom, že hudebník má nebo nemá hudební názor. Často některé supertalenty v tomto okamžiku skončí a víc se o nich už nedozvíme. Zásadní otázka zní: „Co mám tedy vlastně chtít, když mohu cokoliv?“ Právě tento moment mnoho špičkových umělců (a nejen jich) nevyřeší. Jedna možnost, jak se s tím vypořádat, je opozitní přístup, který známe právě od Alexandra Velikého a který zastává i Kremer. Veškerou sumu umu, vzdělání, talentu a veškerá do té doby poznaná pravidla otočil doslova v pravý opak. To si ovšem může dovolit jen ten, který to, co otáčí, ovládá a chápe. Nemůžeme o Kremerovi říct, že vybočil z tradice. On ji naopak obsáhl a pracuje s ní zcela vědomě a svobodně, ovšem přetáčí ji do neobvyklých poloh. Řada umělců si nevystačí s banálním postupem, že to, co tradice předkládá jako pomalé a tiché, bude hrát rychle a hlasitě. Aby takový odvážný princip fungoval, je potřeba jít skutečně do hloubky a mít něco navíc. Něco, co není naše zásluha – neskutečný talent. Pokud je dotyčný navíc geniální, vzniká zvláštní moment – nic nikomu nepřipadá divné, posluchači mají pocit, že slyší naprostou tradiční klasičnost a nikoho nemusí napadnout, že je vše obráceně. A právě proto se už nemohu dočkat vrcholu letošního ročníku Pražského jara, kdy zahraje Gidon Kremer. RÉMY Martin Autor je hudební publicista a bonviván. http://www.remymartin. cz/, www. facebook.com/ RemyMartinCZ Foto popis| Gidon Kremer Foto autor| Foto: archiv



Metro

Pražské jaro. Oblíbený festival startuje už dnes 12.5.2014

Metro str. 10 Kultura Pražské jaro

ČTK

Přes pět desítek koncertů předních symfonických i komorních těles, písňových i klavírních recitálů a operních představení nabídne 69. mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Začíná dnes a potrvá do 3. června. Zaměří se více na prezentaci české tvorby i vzhledem k mezinárodnímu projektu Rok české hudby, který je pro letošní rok vyhlášen. Připomíná rovněž stoleté výročí narození legendárního dirigenta Rafaela Kubelíka, zakladatele festivalu. K významným projektům poprvé patří „komorně-hudební maraton“, nazvaný Víkend české komorní hudby. V závěru festivalu uvede nejlepší současné tuzemské komorní interprety. Netradičně přitom provede i několika koncertními místy Starého Města a Malé Strany. Začne v pátek 30. května v Muzeu Kampa. *** Pražské jaro Festival dnes zahájí Má vlast od Bedřicha Smetany, živě ji bude přenášet kanál ČT Art a rozhlasová stanice Vltava. * K největším hvězdám festivalu patří například Vídeňská filharmonie, Mahlerův komorní orchestr, Bamberští symfonikové i virtuoska Julia Fischerová. Závěrečný koncert bude patřit Frankfurtskému rozhlasovému symfonickému orchestru. Regionální mutace| Metro - Praha

Mou vlast s Jiřím Bělohlávkem odvysílají také v Asii a Africe 7.5.2014

Mladá fronta DNES str. 9 Kultura (vd) Pražské jaro

PRAHA Neobyčejnou pozornost vyvolává ve světě klasické hudby letošní zahájení Pražského jara. Přitahuje spojení České filharmonie a Jiřího Bělohlávka, pod jehož taktovkou zazní Smetanova Má vlast. Koncert bude v pondělí 12. května živě přenášet nejen Česká televize, ale také internetová televize Arte Concert. Ze záznamu ho pak odvysílají stanice v téměř třech desítkách zemí, kromě kulturních stanic v Rakousku, Německu a Francii se připojí také kanály v Číně, Japonsku nebo Jihoafrické republice. Promítání koncertu zařadí do svého programu i řetězec jihokorejských kin Megabox. Pocta Kubelíkovi Večer, který se odehraje v pražském Obecním domě, je už dlouho vyprodaný. Letos má netradičně dvě reprízy, o něž byl rovněž velký zájem. „Téměř vyprodáno je i dvacet dalších koncertů, nicméně na většinu z nich vstupenky ještě sehnat lze,“ sdělil tiskový mluvčí festivalu Pavel Trojan. Zahajovací koncert bude věnován památce Rafaela Kubelíka, který festival roku 1946 spoluzakládal a od jehož narození uplyne letos v červnu sto let. Do Prahy přijel při té příležitosti jeho syn Martin. „Má vlast reflektovala krédo otcova čtyřicetiletého exilu. Říkal, že opustil vlast, aby nemusel opustit národ,“ zdůrazňuje. Syn přiznává, že on sám nezdědil talent otce-dirigenta, ani děda, houslisty Jana Kubelíka. „Můj druhý dědeček byl architekt a já byl vtažen do tohoto světa, jsem historikem architektury. Bez hudby však nemohu žít,“ prozrazuje.



Začíná největší festival klasiky Pražské jaro 12.5.2014

Mladá fronta DNES str. 3 Praha (ČTK) Pražské jaro

Krátce PRAHA Přes pět desítek koncertů předních symfonických i komorních těles, písňových i klavírních recitálů a operních představení nabídne 69. mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Začíná dnes a potrvá do 3. června. Zaměří se více na prezentaci české tvorby i vzhledem k mezinárodnímu projektu Rok české hudby, který je pro letošní rok vyhlášen. K největším hvězdám festivalu patří například Vídeňská filharmonie s dirigentem Christophem Eschenbachem a světoznámým čínským pianistou Lang Langem. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha Olomoucký deník


Olomoucký deník str. 17 Kultura - zábava (čtk) Pražské jaro

Praha – Hudba Bedřicha Smetany okouzluje svou melodičností, lyričností a svěžestí. I když časem nabylo jeho dílo snad až podoby národního symbolu, „posily národa v dobách nejtěžších“, přece nezkamenělo a stále má co říci. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí v tuzemsku i ve světě nejhranějších českých autorů. Od úmrtí skladatele a dirigenta dnes uplyne 130 let. „Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal...“. Tak psal o skladateli jeho současník Jan Neruda v roce 1868. Litomyšlský rodák Smetana přišel na svět 2. března 1824 v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, poté i na klavír. Pro hudbu zanedbával svá studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Louisinu polku, inspirovanou první láskou, zkomponoval v šestnácti letech. V roce 1843 se vydal do Prahy, kde u Josefa Proksche studoval teorii a kompozici. Aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla (ND), která pracovala ve prospěch českého národního umění. Dlouho působil jako učitel hudby a od roku 1849 vedl vlastní hudební ústav. Pomáhala mu v něm i jeho žena Kateřina, která byla sama výbornou pianistkou. Spolu pak měli čtyři dcery, z nichž však tři záhy zemřely. Zůstala mu Žofie, u níž pak v Jabkenicích prožil závěr života. Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrůmvPraze. Prožil si zde ale i rodinnou krizi, když mu zemřela žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou, která byla o šestnáct let mladší. Také s ní měl dcery – Zdeňku a Boženu. Po návratu do Prahy se snažil budovat novou existenci. Prosazoval se ale těžko. Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Jako dirigent i skladatel prosazoval kvalitní repertoár. V té době také složil trojici oper – Dalibora, při premiéře odmítaného jako „wagneriánská cizota“, Libuši, jež se dočkala premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy. Smetana svými osmi operami (dále Hubička, Tajemství a Čertova stěna), oceňovanými pro kompoziční mistrovství, zaznamenal převrat v tehdejší tuzemské tvorbě. Spory o řízení opery i neustálé snahy o odchod Smetany z divadla rozhodla až skladatelova nemoc. V roce 1874 ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám. Nevzdal se však jako skladatel, ačkoli byl hluchý, sužovaný bolestmi a zničený počínající nervovou chorobou. V samotě jabkenické myslivny vytvořil v posledních deseti letech života vrcholné skladby, kterými se stal také předním hudebníkem evropským a světovým. Vedle mnoha dalších se jedná například o klavírní cykly Sny a České tance či o smyčcový kvartet Z mého života. Rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře je pak cyklus



symfonických básní s názvem Má vlast. Jeho šest částí se pojí do dvojic: Vyšehrad – Vltava, Šárka – Z českých luhů a hájů a Tábor – Blaník. Dílo, které každoročně v den Smetanova úmrtí otevírá festival Pražské jaro, mělo soubornou premiéru v roce 1882. Skladatel dožil v pražském ústavu pro duševně choré. Osudnými se mu staly zhoubné účinky syfilidy, zemřel 12. května 1884. Pražské jaro Přímý přenos z dnešního zahájení festivalu, na němž zazní Má vlast v podání České filharmonie a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, odvysílá ČT art. Živě si ho mohou posluchači vychutnat i díky Českému rozhlasu Vltava. Už 69. ročník Pražského jara potrvá do 3. června. Zaměří se na prezentaci české tvorby, i vzhledem k mezinárodnímu projektu Rok české hudby. Připomene i sté výročí narození dirigenta Rafaela Kubelíka, zakladatele festivalu. Foto popis| Bedřich Smetana Foto autor| Foto: ČTK Region| Střední Morava Publikováno| Olomoucký deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Prostějovský deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Šumperský a jesenický deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Přerovský a hranický deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Zlínský deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Valašský deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Slovácký deník; Kultura - zábava; 17 Publikováno| Kroměřížský deník; Kultura - zábava; 17 ID| 57796001-224b-453e-a82f-ba4533625d20 Právo

Pražské jaro od pondělí 10.5.2014

Právo

(VLA)(ČTK)

str. 18 Kultura Pražské jaro

Zahajovací koncert 69. ročníku festivalu klasické hudby Pražské jaro, na němž 12. května uvede Smetanovu Mou vlast Česká filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, bude u příležitosti stého výročí narození poctou Rafaelu Kubelíkovi. Dirigent Jonathan Nott se na festivalu představí s Bamberskými symfoniky a litevskou sopranistkou Violetou Urmanou na koncertu 24. května. V programu 69. ročníku Pražského jara bude mít více než obvykle vzhledem k Roku české hudby hodně prostoru tuzemská tvorba. Například 15. května zazní v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Altrichtera premiéra Houslového koncertu, který na objednávku Pražského jara zkomponoval Adam Skoumal. Na koncertu 19. května v prostorách pražského Anežského kláštera zájemci uslyší v podání ansámblu Konvergence pět českých skladeb ve světové premiéře. Českou dramaturgii nabídne také 21. května koncert Moravské filharmonie Olomouc s violoncellistou Mischou Maiským. Posledním a zároveň desátým přenosem z newyorské Metropolitní opery v sezóně 2013/14 je Popelka italského skladatele Rossiniho. Inscenace, kterou jsme již viděli v roce 2009, tentokrát spojí tři hvězdy – dirigenta Fabia Luisiho, americkou mezzosopranistku Joyce Di Donatovou poprvé jako Angelinu a peruánského tenoristu Juana Diega Floréze jako Dona Ramira. Režii má Cesare Lievi.




Pražský deník str. 10 Zpravodajství (čtk) Pražské jaro

Praha – Hudba Bedřicha Smetany okouzluje svou melodičností, lyričností a svěžestí. I když časem nabylo jeho dílo snad až podoby národního symbolu, „posily národa v dobách nejtěžších“, přece nezkamenělo a stále má co říci. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí v tuzemsku i ve světě nejhranějších českých autorů. Od úmrtí skladatele a dirigenta dnes uplyne 130 let. „Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal...“. Tak psal o skladateli jeho současník Jan Neruda v roce 1868. Litomyšlský rodák Smetana přišel na svět 2. března 1824 v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, poté i na klavír. Pro hudbu zanedbával svá studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Louisinu polku, inspirovanou první láskou, zkomponoval v šestnácti letech. V roce 1843 se vydal do Prahy, kde u Josefa Proksche studoval teorii a kompozici. Aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla (ND), která pracovala ve prospěch českého národního umění. Dlouho působil jako učitel hudby a od roku 1849 vedl vlastní hudební ústav. Pomáhala mu v něm i jeho žena Kateřina, která byla sama výbornou pianistkou. Spolu pak měli čtyři dcery, z nichž však tři záhy zemřely. Zůstala mu Žofie, u níž pak v Jabkenicích prožil závěr života. Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrům v Praze. Prožil si zde ale i rodinnou krizi, když mu zemřela žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou, která byla o šestnáct let mladší. Také s ní měl dcery – Zdeňku a Boženu. Po návratu do Prahy se snažil budovat novou existenci. Prosazoval se ale těžko. Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Jako dirigent i skladatel prosazoval kvalitní repertoár. V té době také složil trojici oper – Dalibora, při premiéře odmítaného jako „wagneriánská cizota“, Libuši, jež se dočkala premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy. Smetana svými osmi operami (dále Hubička, Tajemství a Čertova stěna), oceňovanými pro kompoziční mistrovství, zaznamenal převrat v tehdejší tuzemské tvorbě. Spory o řízení opery i neustálé snahy o odchod Smetany z divadla rozhodla až skladatelova nemoc. V roce 1874 ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám. Nevzdal se však jako skladatel, ačkoli byl hluchý, sužovaný bolestmi a zničený počínající nervovou chorobou. V samotě jabkenické myslivny vytvořil v posledních deseti letech života vrcholné skladby, kterými se stal také předním hudebníkem evropským a světovým. Vedle mnoha dalších se jedná například o klavírní cykly Sny a České tance či o smyčcový kvartet Z mého života. Rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře je pak cyklus symfonických básní s názvem Má vlast. Jeho šest částí se pojí do dvojic: Vyšehrad – Vltava, Šárka – Z českých luhů a hájů a Tábor – Blaník. Dílo, které každoročně v den Smetanova úmrtí otevírá festival Pražské jaro, mělo soubornou premiéru v roce 1882. Skladatel dožil v pražském ústavu pro duševně choré. Osudnými se mu staly zhoubné účinky syfilidy, zemřel 12. května 1884. *** Pražské jaro Přímý přenos z dnešního zahájení festivalu, na němž zazní Má vlast v podání České filharmonie a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, odvysílá ČT art. Živě si ho mohou posluchači vychutnat i díky Českému rozhlasu Vltava. Už 69. ročník Pražského jara potrvá do 3. června. Zaměří se na prezentaci české tvorby, i vzhledem k mezinárodnímu projektu Rok české hudby. Připomene i sté výročí narození dirigenta Rafaela Kubelíka, zakladatele festivalu. Foto popis| Bedřich Smetana Foto autor| Foto: ČTK Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Boleslavský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Benešovský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Kladenský deník; Zpravodajství; 10



Publikováno| Berounský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Kolínský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Kutnohorský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Mělnický deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Nymburský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Příbramský deník; Zpravodajství; 10 Publikováno| Rakovnický deník; Zpravodajství; 10 ID| 1b03d9d2-fb4b-45ee-9fed-b1a7cc42cdec Týdeník Rozhlas

HVĚZDNÝ BASBARYTON 12.5.2014

Týdeník Rozhlas str. 9 Nalaďte si Agáta Pilátová Pražské jaro

POSLECHNU SI I přes své mládí má za sebou pěvec Adam Plachetka (1985) hvězdnou kariéru. Slyšet jeho výrazný, krásný basbaryton je vždycky zážitek. V necelých dvaceti letech debutoval v Národním divadle, kde pak ztvárnil řadu významných rolí, kupříkladu v Mozartových operách. Má však rád i barokní hudbu a českou operní tvorbu. Představil se v Covent Garden, je sólistou Vídeňské státní opery, vystupuje na světových pódiích. Často se vrací domů, například s recitálem na letošní Pražské jaro či v dubnu do Kongresového centra ve Zlíně, kde vystupoval s Dvořákovými biblickými písněmi a áriemi ze Smetanových oper. Záznam tohoto koncertu si 19. května večer na Vltavě určitě naladím.

Sedmá kniha madrigalů 12.5.2014

Týdeník Rozhlas str. 10 Nalaďte si (vh) Pražské jaro

V programu letošního Pražského jara najdeme také vynikající interprety takzvané staré hudby. V Praze vystoupí - zřejmě naposledy - legendární The Hilliard Ensemble nebo kontratenorista Andreas Scholl, Freiburger Barockorchester, ale také soubory české - Collegium Marianum a Collegium 1704. Jedním z vrcholů festivalu slibuje být vystoupení francouzského souboru Les Arts Florissants. Ansámbl patří ke světové špičce a řadí se mezi ty starší, mohli bychom říci zakladatelské soubory specializující se na starou hudbu. Vznikl v roce 1979 a je jen o pět let mladší než například slavný Hesperion XXI., nebo již zmiňovaný The Hilliard Ensemble. Soubor založil francouzskoamerický cembalista a dirigent William Christie, který se od počátku zaměřil na francouzskou barokní hudbu, především na tu operní. O tom vypovídá i jméno souboru, které je převzato z názvu opery Marca-Antoina Charpentiera. Les Arts Florissants nepřivede na Pražské jaro William Christie, ale zpěvák Paul Agnew, který se souborem dlouhodobě spolupracuje a od roku 2007 tam působí i v roli dirigenta. V současné době pracuje s ansámblem na nesmírně ambiciózním projektu - má vzniknout kompletní nahrávka madrigalů Claudia Monteverdiho. Osm knih madrigalů, které Monteverdi ještě za svého života vydal tiskem, jsou jedním z monumentů západoevropské hudby. Vznikly ve více než padesátiletém rozmezí a dokumentují proměnu Monteverdiho kompozičního stylu, který dodnes slouží jako ukázka proměny hudebního myšlení pozdní renesance směrem k baroku. Operní specialisté Les Arts Florissants přijedou do Prahy zazpívat Sedmou knihu madrigalů Claudia Monteverdiho. V díle, které je spíše sledem dramatických scén, hraje vedle vokální linky zásadní roli také složka nástrojová. Návštěvníci koncertu a posluchači Vltavy se mohou 25. května těšit na provedení přece jen ne tak často uváděné sedmé knihy, která předchází známější knize osmé. *** Neděle 25. května, ČRo Vltava, 20.00 Foto popis| Les Arts Florissants přivede na Pražské jaro zpěvák Paul Agnew



Ústecký deník

Pražské jaro poctou Kubelíkovi 7.5.2014

Ústecký deník str. 15 Kultura (čtk) Pražské jaro

Praha – Zahajovací koncert 69. ročníku festivalu Pražské jaro, na němž 12. května Smetanovu Mou vlast uvede Česká filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, bude poctou Rafaelu Kubelíkovi u příležitosti stého výročí narození tohoto dirigenta. Koncert budou přenášet Česká televize a Český rozhlas, na internetu nebo v kinech ho uslyší lidé po celém světě. „Má vlast byla stěžejním dílem v mnoha aspektech života mého otce. Na úrovni hudební Smetanovu Mou vlast často dirigoval a cyklus nahrál sedmkrát s předními orchestry světa,“ uvedl Martin Kubelík. Dirigent Jonathan Nott, který se na festivalu představí s Bamberskými symfoniky a litevskou sopranistkou Violetou Urmanou 24. května, označil Pražské jaro za jeden z nejdůležitějších festivalů klasické hudby. V podání Bamberských symfoniků zazní díla autorů pozdního romantismu Richarda Strausse a Gustava Mahlera. Vprogramu bude mít vzhledem k Roku české hudby hodně prostoru tuzemská tvorba. Více informací se nachází na http://www.festival.cz. Region| Severní Čechy Publikováno| Ústecký deník; Kultura; 15 Publikováno| Děčínský deník; Kultura; 15 Publikováno| Chomutovský deník; Kultura; 15 Publikováno| Litoměřický deník; Kultura; 15 Publikováno| Žatecký a lounský deník; Kultura; 15 Publikováno| Mostecký deník; Kultura; 15 Publikováno| Teplický deník; Kultura; 15 Publikováno| Liberecký deník; Kultura; 15 Publikováno| Jablonecký deník; Kultura; 15 Publikováno| Českolipský deník; Kultura; 15 ID| 9721b301-249e-4a3c-a8a4-3e096338aca0



Přehled zpráv

Recommend Documents