Přehled zpráv

Přehled zpráv 8.12.2015 - 9.12.2015 Univerzita Pardubice allforpower.cz „Prostředí vysokých škol a firem je odlišné, ale cíl je společný: vychovat kompetentní absolventy strojních oborů, kteří na trhu práce chybí,“ ............................................................................................................................. 3 8.12.2015 allforpower.cz str. 0 Lidé-Věci-Události, Energetické strojírenství, Rozhovory Univerzita Pardubice (red)

brno.iDNES.cz Školám hrozí, že ztratí výzkum, který je drží v kontaktu s firmami ....................................................................... 5 8.12.2015 brno.iDNES.cz str. 0 Brno / Brno - Zprávy Univerzita Pardubice MF DNES, Dominika Hromková, Jan David

Českobudějovický deník Volba rektora univerzity se zopakuje ....................................................................................................................... 6 9.12.2015 Českobudějovický deník str. 5 Jižní Čechy Univerzita Pardubice RADEK GÁLIS

ČRo - brno.cz Rektor MU: Socialistická vláda brání v přístupu ke vzdělání, chce si zajistit voliče ........................................... 8 8.12.2015 ČRo - brno.cz str. 0 / zpravodajstvi Univerzita Pardubice Jan Boček

ekonom.cz Kde se vyplatí studovat? Práva jsou nejvýhodnější v Praze, humanitní obory ve Zlíně .................................. 10 8.12.2015 ekonom.cz str. 0 Ekonom.iHNed.cz Univerzita Pardubice Eva Hníková

Mladá fronta DNES Rektorovi chyběl jeden hlas. Univerzitu čeká druhá volba .................................................................................. 12 9.12.2015 Mladá fronta DNES str. 15 Jižní Čechy Univerzita Pardubice Ludmila Mlsová

parlamentnilisty.cz Na Západočeské univerzitě v Plzni proběhne beseda o uprchlické krizi ........................................................... 13 8.12.2015 parlamentnilisty.cz str. 0 Tiskové zprávy Univerzita Pardubice Tisková zpráva

tyden.cz Akademický senát nezvolil nového rektora Jihočeské univerzity....................................................................... 13 8.12.2015 tyden.cz str. 0 Školství Univerzita Pardubice ČTK

zpravy.rozhlas.cz Donedávna studenti na univerzitách přibývali, teď z nich mizí ........................................................................... 14 8.12.2015 zpravy.rozhlas.cz str. 0 / data Univerzita Pardubice Jan Boček,Marcel Šulek,Petr Kočí

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Rektor MU: Socialistická vláda brání v přístupu ke vzdělání, chce si zajistit voliče ......................................... 17 8.12.2015 zpravy.rozhlas.cz str. 0 / politika Univerzita Pardubice Jan Boček


2

Univerzita Pardubice allforpower.cz

„Prostředí vysokých škol a firem je odlišné, ale cíl je společný: vychovat kompetentní absolventy strojních oborů, kteří na trhu práce chybí,“ 8.12.2015

allforpower.cz

str. 0 Lidé-Věci-Události, Energetické strojírenství, Rozhovory (red) Univerzita Pardubice

uvedl v rozhovoru pro All for Power doc. Ing. Ivo Hlavatý, Ph.D., děkan Strojní fakulty VŠB-TU Ostrava. Celý rozhovor, který byl uveřejněn v čísle 5/2015, je ke stažení v elektronické podobě zde. Jakou změnu v 65leté historii považujete obecně za nejdůležitější a vy osobně za nejpřelomovější? Významných změn v životě fakulty bylo mnoho. Tou první a zásadní bylo zřízení samostatné Vysoké školy strojní se sídlem v Brušperku k 1. 9. 1950 na základě vládního nařízení. Toto datum fakulta pokládá za svůj zrod. Dalším milníkem bylo její sloučení s Vysokou školou báňskou v Ostravě a vytvoření Fakulty báňského strojnictví. V průběhu historie se pak měnila struktura fakulty i vyučovaných oborů v návaznosti na požadavky průmyslu. Dosavadní název Fakulta báňského strojnictví již nevystihoval celou šíři odbornosti, a proto byl na žádost vedení fakulty a školy a za podpory ministerstva školství změněn na Fakultu strojní v roce 1968. Potřeba elektroinženýrů vedla k zahájení výuky ve studijním oboru silnoproudá elektrotechnika v roce 1970, tím se kvalitativně změnil profil fakulty a v důsledku toho od roku 1977 opět i její název na Fakultu strojní a elektrotechnickou. Velkým, bohužel negativním zásahem do pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti, byly události let 1969 až 1972, tedy období tzv. normalizace. Období od druhé poloviny šedesátých let do konce roku 1989 je charakterizováno častými změnami a úpravami výukového procesu, jednak co do obsahu, ale také co do délky studia, a rovněž změnami organizačními. Zásadní přestavbu vysokoškolského studia přinesl nový vysokoškolský zákon v roce 1980. Ne všechny úpravy však měly pozitivní vliv na rozvoj fakulty, zvláště pak krácení doby studia. Podstatné změny v životě fakulty začala listopadová Sametová revoluce 1989. V lednu 1990 nastoupilo její nové vedení v čele s demokraticky zvoleným děkanem. O rok později zahájil svou činnost akademický senát, který je nejvyšším orgánem fakulty a jehož členové jsou voleni na shromáždění akademické obce. V roce 1991 vznikla samostatná Fakulta elektrotechnická a naše fakulta se vrátila k názvu Fakulta strojní. Změnu ve skladbě studijních oborů fakulty vyvolal rozpad bývalé České a Slovenské Federativní Republiky (oficiální název od 1990-1992) v roce 1993, kdy vznikla potřeba výchovy dopravních inženýrů a v souvislosti s tím byl v roce 1994 zřízen Institut dopravy. Od roku 2001/2002 v souladu s Boloňskou deklarací zavedla Fakulta strojní třístupňové strukturované studium, které realizuje dosud. To přineslo výrazné změny v oblasti studia. V krátkosti nelze vysvětlit, co patřilo mezi nejpodstatnější změny, činnost fakulty byla vždy úzce svázána se změnami ve společnosti, regionu, průmyslu. Fakulta má opravdu bohatou historii. Důležité je ale to, že vždy bylo jejím cílem připravovat kvalifikované odborníky pro praxi. V jakém stavu jste přebíral fakultu, když jste se stal děkanem? Fakulta nebyla v příliš dobré kondici a jsem jen rád, že už je to minulostí. Pracovali jsme s nejnižším rozpočtem za období mého působení, což vedlo k utlumení některých aktivit a úsporným opatřením. To se negativně odrazilo na kvalitě výuky a rozvoji fakulty. Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji klesal počet přihlášek ke studiu, což znamenalo další pokles prostředků z veřejných zdrojů. Byly zeslabeny kontakty s průmyslovými podniky, pracoviště fakulty se potýkala s existenčními problémy. Přesto však již tehdy začal narůstat výkon ve vědecké a výzkumné činnosti, a to bylo příznivým signálem toho, že fakulta má dobrý potenciál i dost sil k tomu, aby se s těmito problémy postupně vypořádala. Jakými opatřeními jste museli nastartovat zvrat a kde jste se nyní dostali? Zaměřili jsme se na zvýšení efektivity studia, podporu vědecko-výzkumné činnosti a hlavně spolupráci s praxí. Nyní mohu s radostí konstatovat, že za necelé čtyři roky se nám podařilo navýšit rozpočet o téměř 66 % zejména v důsledku nárůstu vědeckého výkonu fakulty i při klesající finanční podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Za to patří dík všem tvořivým a aktivním pracovníkům fakulty. Fakulta musí jako jiné procházet akreditacemi. Co nového v této oblasti můžete prozradit? Fakulta strojní prošla řadou úspěšných reakreditací s výsledným prodloužením akreditací na následujících osum let. Nově rozšířila akreditace sedmi oborů v bakalářském a magisterském stupni studia o výuku v anglickém jazyce. V letošním akademickém roce byl poprvé otevřen nově akreditovaný studijní program Energetika se studijním oborem „Energetika 21. století" pro kombinovanou formu studia. Ve výčtu nelze opomenou pokračování 2. ročníku


3

univerzity třetího věku v oboru energetika. Nejbližší reakreditace nás čeká v roce 2017, a to pro bakalářské studium, pokud novela vysokoškolského zákona nepřinese v oblasti akreditací očekávané změny. Jaký nový obor nebo téma byste na fakultě rádi otevřeli? Podali jsme žádost o akreditaci nového oboru v navazujícím Mgr. studiu s názvem „Průmyslové inženýrství". Tato problematika je zatím vyučována pouze v rámci specializace v oboru Strojírenská technologie. Na základě spolupráce s firmami však byly studijní plány přizpůsobeny jejich potřebám. Připravujeme také rozšíření akreditace na výuku v anglickém jazyce na další studijní obory, protože zaznamenáváme rostoucí počet zájemců o studium ze zahraničí. Kolik máte nyní studentů a kolik z toho je z ciziny? Z jakých států pocházejí? Na Fakultu strojní se k 30. 10. 2015 zapsalo 656 studentů do prvního ročníku bakalářského studia, a to navzdory předpovědi nepříznivého demografického vývoje. Po poklesu přibližně 21 % zapsaných studentů v loňském akademickém roce zaznamenáváme v letošním akademickém roce nárůst o 46 % oproti minulému roku. Na fakultě studuje v tomto akademickém roce přes 160 zahraničních studentů, což je ve srovnání s předchozími roky dvojnásobek. Velkou skupinu tvoří studenti z IPSA Paris, pro které je realizováno jednosemestrální studium „na míru". Další studenti přijíždějí zejména v rámci programu Erasmus a jiných programů zaměřených na mobility studentů. Převažují studenti ze států EU, ale postupně roste i počet studentů z Asie, zejména Číny. Jak jsou na tom vaši pedagogové s jazyky? Rozšiřujeme výuku v angličtině a s tím rostou i požadavky na úroveň jazykové zdatnosti akademických pracovníků. Většina z nich publikuje výsledky své vědecko-výzkumné (VaV) činnosti v angličtině, ale přednášet v cizím jazyce je mnohem obtížnější. Proto byly v minulém období věnovány značné finanční prostředky z projektů OP VK právě na další vzdělávání doktorandů a akademických pracovníků formou intenzivních jazykových kurzů. I v následujícím období budeme hledat dotační příležitosti a fakulta vyčlení pro tento účel rovněž prostředky ze svého rozpočtu. Jedním z prvních kroků, které jste ve funkci udělal, bylo zřízení Průmyslové rady. Jaké výsledky z této aktivity zaznamenáváte? Jak už jsem zmínil, Průmyslová rada byla hlavním iniciátorem přípravy nového oboru Mgr. studia „Průmyslové inženýrství". Kromě toho se odborníci z firem zapojují přímo do výuky, nabízejí exkurze, praxe a stáže studentům, zadávají témata diplomových prací, jsou členy státnicových komisí. Pro fakultu a její vedení představuje spolupráce se členy Průmyslové rady velmi potřebnou zpětnou vazbu. A navíc, zástupci firem se aktivně podílejí na propagaci studia na Fakultě strojní a strojních oborů obecně. Mění se pohled průmyslu na akademiky a naopak? Zda se mění pohled průmyslu na akademické pracovníky, to si netroufám říci. Na to se musíte zeptat zástupců praxe. Já vnímám spolupráci mezi firmami a akademickou sférou jako klíčovou a na tom se nic nemění. Představuji si pod tím dlouhodobou a cílevědomou činnost, ze které mají obě strany prospěch. Prostředí vysokých škol a firem je odlišné, ale cíl je společný: vychovat kompetentní absolventy strojních oborů, kteří na trhu práce chybí. Na straně firem je nutné vyhradit čas a odborníky, kteří se spolupráci s fakultou chtějí věnovat. Na straně fakulty je nutné naslouchat potřebám zaměstnavatelů, kteří dnes kromě odborných znalostí také požadují znalost jazyků, "sociální dovednosti" a praxi. Ale tu jim mohou poskytnout jen oni. Jak se vaše fakulta umísťuje v různých hodnotících soutěžích? Věřím, že se nám daří. Můžeme se pochlubit úspěchy studentů, absolventů, akademických pracovníků i fakulty samotné. Student Fakulty strojní Adam Gassman získal Cenu Wernera von Siemense 2014 v kategorii nejlepší diplomová/disertační práce ve spolupráci se společností Siemens. Doktorand Fakulty strojní Ing. Zdeněk Šmída zvítězil v 11. ročníku Studentské ceny ENVIROS se svojí diplomovou prací v soutěži Český energetický a ekologický projekt. Studentka Fakulty strojní Ladislava Lipinová získala stipendium GE Foundation ScholarLeaders. Fakulta strojní společně s OCHI – INŽENÝRING, spol. s r.o. a ELVAC, a.s. získali cenu TAČR 2014 „Technologický Oskar". Ing. Marek Gebauer získal mezinárodní ocenění za návrh dvojího chlazení brzdového systému závodních aut, jež je dnes přihlášeno jako mezinárodní patent. Roste vědecký výkon fakulty, ve kterém se tři roky řadíme na naší univerzitě na 2. místo za Fakultou elektrotechniky a informatiky. Těší nás významné ocenění zaměstnavatelů našich absolventů, a to 3. místo v žebříčku více než 100 fakult „Škola doporučená zaměstnavateli", které jsme získali v minulém roce a opakovaně i letos. V této anketě se umístily všechny Fakulty strojní ČR (5 fakult) v první sedmičce, to je velký úspěch vzhledem k obtížnosti studia! Všechna ocenění, která se nám podařilo získat, jsou velkou motivací pro další práci. Na jednu stranu se volá po tom, že na trhu chybí technici-inženýři, strojaři, na druhou stranu se průmysl z Česka a Evropy vytrácí... To je otázka pro politiky, sociology, naše vládní představitele. Vždyť přece Československo bylo jednou z nejprůmyslovějších zemí světa, a bylo to také díky technickému vzdělávání. Po Sametové revoluci jeho prestiž rychle upadala, především na úrovni učňovského školství. Česká společnost se na technické obory dívala s určitým despektem. Přispěly k tomu také problémy spojené s restrukturalizací průmyslu, privatizací a propouštěním. Mladým lidem se otevřely nové možnosti „snazšího" studia a o obtížné technické obory neměli zájem. Po ukončení studia však řada z nich nenašla práci. Vysoké technické školství je stále schopno produkovat kvalitní absolventy,


4

což se jednoznačně projevilo ve výsledku ankety „Škola doporučená zaměstnavateli", jak jsem uvedl v předchozí otázce. Je jich ale pro praxi málo, a chovají se tržně. Pokud naleznou výhodnější podmínky v jiném regionu nebo zahraničí, odcházejí. Jaký máte názor na systém financování fakulty a co byste určitě okamžitě změnil a jak? Financování podle počtu studentů rozhodně nepřispívá ke kvalitě vysokoškolského vzdělávání. Masifikace vysokoškolského vzdělávání po přechodu na strukturovanou formu studia (bakalářské, magisterské, doktorské studium) vyvolala snižující se kvalitu studentů, kteří na vysoké školy nastupují, ale i klesající úroveň poskytovaného vzdělání. Nyní v souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem a poklesem prostředků z veřejných zdrojů roste tlak na vysoké školy, aby se snažily diverzifikovat své finanční zdroje. V tomto je fakulta úspěšná, objem získaných finančních prostředků na VaV včetně doplňkové činnosti ve VaV činil cca 35% z celkového objemu finančních prostředků. Fakulta se snaží zapojit všechny dostupné zdroje jak pro výzkumné, tak výukové projekty. V současném modelu financování však zůstává jediná možnost pro zkvalitnění ekonomického zázemí vysokých škol, a to navýšení normativu na studenta a udržení rozpočtu vysokých škol alespoň na dosažené úrovni. Snahou technických a především strojních fakult by měl být společný postup vůči MŠMT s cílem dosáhnout zvýšení koeficientu náročnosti studia. Tím by se odstranila schizofrenie, kdy na jedné straně se hovoří o nedostatku techniků v našem národním hospodářství, ale preferují se soukromé školy humanitního či ekonomického zaměření. Jsem přesvědčen, že stabilní, dostatečně vysoké veřejné financování technického vysokého školství a výzkumu je rozhodující pro zajištění budoucnosti nejen vysokých škol, ale i ČR. Navíc, podfinancované vysoké školy se jen stěží mohou zapojit do soutěže o finanční zdroje z fondů EU, protože jejich schopnost spolufinancovat výzkumné projekty je omezená. Stanislav Cieslar

URL| http://www.allforpower.cz/clanek/prost...ojnich-oboru-kteri-na-trhu-prace-chybi/

brno.iDNES.cz

Školám hrozí, že ztratí výzkum, který je drží v kontaktu s firmami 8.12.2015

brno.iDNES.cz

str. 0 Brno / Brno - Zprávy Univerzita Pardubice

MF DNES, Dominika Hromková, Jan David

Vysoké školy mají strach, že nebudou mít peníze na výzkum, který provádějí s firmami. V Brně je tím nejvíce ohroženo Vysoké učení technické. Aplikovaný výzkum, na němž se zejména školy, jako je Vysoké učení technické v Brně (VUT), podílejí se soukromými firmami, má pro ně klíčový význam. Vznikají z něj konkrétní, v praxi používané technologie a univerzity díky němu budují žádané vazby se soukromým sektorem, které dávají mimo jiné možnost uplatnění studentům a absolventům. Jenomže z vysokých škol teď zní důrazné varování - že právě tomuto, takzvaně kolaborativnímu výzkumu vážně hrozí kolaps. Rada vysokých škol kvůli tomu tento týden poslala dopis vicepremiérovi pro vědu Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL) i na ministerstva školství a průmyslu. Podle rady je příčinou problémů zánik klíčových dotačních programů, z nichž v minulých letech školy čerpaly finance. Problém se týká všech brněnských univerzit, VUT však nejvíce. „Zhoršuje to projednávání spolupráce s našimi průmyslovými partnery, kteří částečně ztrácí zájem kvůli nízké a ekonomicky nebezpečné podpoře. Kolaborativní výzkum je tak v útlumu,“ sdělila mluvčí VUT Radana Kolčavová. Za program není náhrada Místopředsedkyně komise pro vědeckou činnost Rady vysokých škol Vlasta Radová se domnívá, že ke zhoršení situace přispívá hlavně konec programu Alfa Technologické agentury České republiky. Zajímá vás dění v krajích? Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy. „Loni v programu skončilo 234 projektů, letos to bude dalších 207. Celkově je to víc než jedna miliarda korun, které budou vědcům od roku 2016 chybět,“ vysvětlila.


5

Podle ní totiž za program Alfa neexistuje jiná varianta. Agentura má sice připravený nový program Epsilon, ale kvůli nepřidělení peněz v něm letos nevyhlásila nové výzvy a velmi pravděpodobně tak neučiní ani v roce 2016. S prohlášením však nesouhlasí ministerstvo školství. „Potřebnými prostředky nedisponuje pouze Technologická agentura. Školy mají příležitost čerpat dotace i z jiných zdrojů,“ uvedla mluvčí ministerstva Jarmila Balážová. Ministerstvo školám doporučuje, aby na výzkum využily i prostředky, které dostávají jako příspěvek na dlouhodobý rozvoj svého výzkumu. Zástupci univerzit ovšem upozorňují, že nic takového není právně možné. Výzkumné organizace nesmí při spolupráci podniky podporovat z veřejných peněz, firmy z toho nesmějí mít výhody. „Ministerstvem zmiňovaný příspěvek je tak podporou z veřejných prostředků, a pokud by škola tyto prostředky použila na kolaborativní výzkum, škole by hrozily finanční i trestněprávní postihy,“ vysvětluje Radová. Peníze z EU v ohrožení Podle předsedy Rady vysokých škol Jakuba Fischera se mohou do problému dostat vědecká centra financovaná z evropského programu Výzkum a vývoj pro inovace. Centrum musí za každou korunu z tohoto programu získat dvě koruny z jiných zdrojů. A klíčovým z nich je právě aplikovaný kolaborativní výzkum, na nějž nejsou peníze. „Vzniká zde velmi kritická situace, která může v příštím roce způsobit kolaps vybudovaných zařízení,“ dodal. Do problému se může dostat i Masarykova univerzita, jež sice na dotacích Technologické agentury nijak závislá není, ovšem většina její spolupráce se soukromou sférou byla díky projektům agentury zahájena. „Může poklesnout objem smluvního výzkumu,“ připouští mluvčí univerzity Tereza Fojtová. Nic neřeší ani navrhovaná možnost čerpat peníze z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, spadajícího pod ministerstvo průmyslu. Ten totiž na školy nahlíží jako na velké podniky a ty si musejí projekty z programu z 50 procent spolufinancovat. Ministerstva chtějí se školami jednat Možností také je, že hlavní tíži financování společného výzkumu ponesou soukromé firmy. V Brně už to tak dělá třeba softwarová společnost Red Hat, které hodně spolupracuje s VUT. „Díky společnému výzkumu můžeme být v kontaktu s talentovanými lidmi, kteří nejsou svázáni s žádnou prací,“ vyzdvihl Radovan Musil z Red Hatu. Příslušná ministerstva hodlají o celé situaci s vysokými školami jednat. Podle úřadu pro vědu a výzkum místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka se prostředky pro rozvoj výzkumných organizací navíc v příštích letech navýší až o deset procent. „Pokles úrovně nehrozí, cílem je naopak ji zvýšit. Zároveň je potřeba zlepšit orientaci vysokých škol při provádění výzkumu na skutečné a konkrétní potřeby podnikatelského sektoru,“ uvedl mluvčí úřadu Radek Melichar. URL| http://brno.idnes.cz/vysoke-skoly-peni...y.aspx?c=A151205_2210435_brno-zpravy_tr Českobudějovický deník

Volba rektora univerzity se zopakuje

9.12.2015

Českobudějovický deník str. 5 Jižní Čechy RADEK GÁLIS Univerzita Pardubice

O novém rektorovi Jihočeské univerzity na období 2016 – 2020 Akademický senát JU ve třech kolech nerozhodl České Budějovice – Jediný hlas chyběl současnému rektoru Jihočeské univerzity Liboru Grubhofferovi, aby obhájil svůj post pro následující čtyři roky. Při včerejší tajné volbě na rektorátu univerzity v Českých Budějovicích neuspěl ani napotřetí. Čtyřiceti členný Akademický senát složený z pěti zástupců za každou fakultu (tři akademičtí pracovníci a dva studenti) se sešel kompletní a v prvním kole voleb hlasoval v poměru 17 hlasů pro Libora Grubhoffera a 13 pro Miloslava Šocha, v druhém 20 : 13 a ve třetím 20 : 14, zbývající senátoři odevzdali sice platné, ale neoznačené lístky.


6

Že volba nebude snadná, se tušilo už po veřejném představení obou kandidátů 23. listopadu, a fakt, že první kolo nerozhodlo, nebylo překvapením. „Abychom nebyli vyšochováni,“ zazněl bonmot od příznivců současného rektora v kuloárech mezi I. a II. kolem. Potřebnou většinu 21 hlasů nezískal žádný kandidát ani v II. a III. kole. Volby se tak budou opakovat. Kandidáti se můžou hlásit do 14. prosince, volba je plánována na 12. ledna, současný rektor má mandát do 31. března 2016. „Zvolení jsem očekával, ale byl jsem připraven i na tuto variantu, protože v historii Jihočeské univerzity to není poprvé,“ připomněl předseda Akademického senátu Ondřej Doskočil zvolený za Zdravotně sociální fakultu s tím, že druhá volba, jejíž harmonogram hned vyhlásili, bude podle stejných pravidel. „Volba měla proběhnout 90 dní před koncem funkčního období rektora, což se stalo. Předpokládám, že senátoři si uvědomí svou zodpovědnost a pokusí se rektora univerzity zvolit hned v následujícím kole,“ pokračuje s tím, že kdyby to nestihli do konce března, pak by zřejmě ministerstvo někoho dosadilo na zástup. „Ti, kteří se nerozhodli pro žádného z obou kandidátů, mohou mít různé motivy. Třeba nejsou přesvědčeni ani o jednom z nich, a se zájmem čekají, že do druhé volby vstoupí nějací noví kandidáti,“ dodal Ondřej Doskočil. Nezvolení naopak trochu zarazilo Šimona Hellera, místopředsedu senátu, zvoleného za studenty pedagogické fakulty. „Je na zodpovědnosti senátorů, jak volí nebo nevolí,“ komentoval Šimon Heller výsledek. „Věřím, že v druhém kole už bude rektor zvolený a že si většina senátorů uvědomí, že opakovat volby stále dokola není správnou cestou. To, že nebyl zvolený ani jeden z nich, jim moc nenahrává, spíš někomu dalšímu. Těžko spekulovat, kdo by to byl. Domnívám se, že profesor Libor Grubhoffer je nejúspěšnější rektor,kteréhokdy naše univerzita zatím měla. Oceňuji, že dokáže prosazovat svůj názor a není pouhým úředníkem, a protomědo jisté míry výsledek volby zklamal,“ dodal Šimon Heller. Volby pozorně sledovala i Barbora Stuhlová, studentka Pedagogické fakulty JU. „Dívám se na ně zvenku, protože nejsem studentskou senátorkou, ale místopředsedkyní studentské komory Rady vysokých škol a zároveň delegátkou Jihočeské univerzity,“ říká Barbora Stuhlová. „Ani mě nepřekvapilo, že volby dnes nedopadly, protože tu byla sporná nálada na obě strany už při veřejném představování kandidátů. Jsem hodně zvědavá na další volbu, a předpokládám, že se možná objeví ještě další kandidáti. O to bymohlybýt příští volby zajímavější,“ dodává studentka. Výsledky volby, které se konaly právě v den 35. výročí smrti Johna Lennona, komentovali i oba kandidáti. „Dostat dvacet hlasů je docela dobré a na těsný výsledek jsem už za ta léta, co se utkávám ve volbách rektora, zvyklý,“ uvedl Libor Grubhoffer. Připomněl, že před lety těsně prohrál s Františkem Střelečkem. „Předpokládal jsem, že i nyní bude výsledek velmi těsný, takže mě nepřekvapil. Myslím, že tento stav každopádně nahrává někomu, kdo to nemyslí s Jihočeskou univerzitou dobře. Určitě jsem proto připraven kandidovat znovu, takže jedeme dál,“ říká Libor Grubhoffer. Svých čtrnácti hlasů si váží i druhý kandidát profesor Miloslav Šoch, děkan Zemědělské fakulty JU. „Je to volba, která dopadne, jak dopadne. Předem se očekávalo, že některé hlasy budou platné, ale neoznačené. Jde o vyjádření vůle voličů, respektive fakult, co si do budoucna přejí. Napřed si nechám udělat rozbor, jak to s nimi je, protože je třeba zamyslet se nad tím, proč s námi oběma nesouhlasí. Až vyhodnotím situaci, rozhodnu se, zda do další volby jít,“ říká MiloslavŠochs tím, že je zvědavý i na případně další kandidáty.„Záleží na nich,zda se rozhodnout do volby jít. Když se střetne víc kandidátů, je z koho vybírat a volební kola nejsou tak monotematická,“ říká Miloslav Šoch a tvrdí, že na to být rektorem nelpí. „Funkce je funkce a ta není k životu nezbytně nutná, takže není důvod si dělat velké vrásky,“ bere děkan včerejší výsledky volby s nadhledem. Foto popis| OBA kandidáti Libor Grubhoffer a Miloslav Šoch. Foto autor| Foto:Deník/Radek Gális Region| Jižní Čechy Publikováno| Českobudějovický deník; Jižní Čechy; 05 Publikováno| Českokrumlovský deník; Jižní Čechy; 05 Publikováno| Jindřichohradecký deník; Jižní Čechy; 05 Publikováno| Písecký deník; Jižní Čechy; 05 Publikováno| Prachatický deník; Jižní Čechy; 05 Publikováno| Strakonický deník; Jižní Čechy; 05 Publikováno| Táborský deník; Jižní Čechy; 05 ID| 6a9d0ac8-f8a5-4794-ab48-ef404e29ef35


7

ČRo - brno.cz

Rektor MU: Socialistická vláda brání v přístupu ke vzdělání, chce si zajistit voliče 8.12.2015

ČRo - brno.cz str. 0 / zpravodajstvi Univerzita Pardubice

Jan Boček

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek v posledních týdnech vysvětluje vládě, proč by neměla snižovat rozpočet vysokých škol. Kromě chybějících peněz jsme s ním mluvili také o tom, proč klesají počty studentů, jak se učí Slováci nebo jak se přizpůsobit nerozhodné generaci. Ve svém rektorském projevu říkáte, že „za pět let demografického vývoje jsme dostatečně nezohlednili ani změnu poslání vysokého školství, ani demografické a sociální trendy posledních dekád.“ Které to jsou?Nejdůležitější trend je emerging adulthood, vynořující se dospělost, jak mě poučili kolegové z fakulty sociálních studií. Generace, která dnes přichází na univerzitu, je z hlediska uvažování o budoucí kariéře méně vyhraněná, než byli studenti před dvaceti nebo čtyřiceti lety. To souvisí s celou řadou trendů ve společnosti: prodlužováním věku, bohatnutím; nejsou takové tlaky jako dřív vojenská služba pro muže. Takže z relativně tvrdého prostředí, které vyvíjelo velký tlak na definitivní rozhodnutí v osmnácti letech, jsme se dostali k prostředí, které umožňuje mnohem delší období postupné krystalizace rozhodnutí.Blesková cesta tam a zase zpátky: Donedávna přibývali, teď studenti z univerzit mizíCo to znamená pro vysoké školy?Podívejte se, kolik studentů nedokončí bakalářské studium. Zapíšou se totiž zároveň třeba na práva, sociální studia a ekonomickou fakultu a teprve po čase se rozhodnou, kterou cestou půjdou. Možná nám tak ukazují správnou konstrukci začátku studia.Jak to?Struktura studijních oborů je na začátku studia příliš jemně členěná. V devatenácti letech si musíte vybrat, jestli se chcete v životě věnovat sociologii, sociální práci nebo třeba psychologii.Není to přitom tak automatické, jak to dnes vypadá. V době mých studií to tak nebylo, na filozofické fakultě jsme měli poměrně rozsáhlý společný základ z českých dějin. Změnilo se to až po devadesátém roce; obory se pod ekonomickým tlakem snažily naplnit kurikulum jen svými předměty.Často říkáte, že chcete přiblížit Masarykovu univerzitu kvalitním zahraničním školám. Jak tohle řeší ony?Na řadě z nich si teprve na konci prvního ročníku vybíráte focus area, tedy směr, na který se chcete soustředit. Odložení téhle volby je způsob, jak se vyrovnat s tím, že dnešní populace je jiná. Nemá cenu naříkat nad tím, že méně ví, co chce. Dnešní studenti ani nemůžou vědět, co chtějí, protože netuší, do jakého světa míří. Ten je tak dynamický, že předvídat budoucí podobu pracovního trhu je dost složité.Jak by měl vypadat ten společný základ?Začal by se studovat obecněji definovaný program, třeba sociální vědy. Ten by měl několik specializací, které si člověk volí až od druhého ročníku, pak by třeba mířil k sociologii nebo k sociální práci… Teď trochu fantazíruju, ale umím si to představit.Zadruhé bych rád, kdyby se napříč univerzitou běžně nahlíželo z humanitních do přírodovědných oborů a opačně. Takže si umím představit, že by třeba psychologové mohli studovat něco od neurovědců nebo neurologů na medicíně. A obráceně.Pokud to mám shrnout: bakalářské programy by měly být pojaté obecněji, měly by přesahovat rámec oboru a studenti by měli mít povinnost nahlédnout do způsobu uvažování jiné části univerzity.Jak to chcete prosadit?Snáze by se to dalo prosadit, kdyby byla přijata novela vysokoškolského zákona, protože ta změní akreditační systém a otevře cestu k institucionální akreditaci, kdy může univerzita vytvářet studijní plány sama. Pokud by ta novela náhodou přijata nebyla – já pořád doufám, že bude – stále je prostor pro to, abychom se na tom dohodli uvnitř univerzity.Mám pocit, že po těch dvaceti letech od doby, kdy vznikala většina našich studijních programů, všichni cítí, že je potřeba změna. Uvidíme, jak daleko půjdeme, co z mých snů se dá realizovat, a co ne. Každopádně se mi zdá, že napříč institucí v tomhle panuje shoda. Musíme se pokusit adaptovat strukturu oborů na dnešní podmínky. Včetně poptávky z hlediska trhu práce.Ostatní vysoké školy mají o něco podobného zájem?Přiznám se, že bych čekal, že úplně ne. Mám neskromný pocit, že v téhle věci – ale to je tradiční role naší univerzity – jsme místo, kde se o těchhle věcech přemýšlí a hledají se ne úplně ortodoxní řešení.Vojnu v Česku neprosadíteV některých zemích je zvykem po střední škole na chvíli vyrazit na zkušenou nebo rok pracovat, než si vyberu vysokou školu. Nepomohlo by právě tohle řešit nerozhodnost studentů? Nelíbilo by se vám, kdyby něco podobného bylo zvykem i u nás?Ne.Proč?Nejsem nakloněn tomu, aby se ještě zvyšoval věk, kdy lidi na univerzitu přichází. Přestože souhlasím s diagnózou o vynořující se dospělosti, tak si myslím, že u nás začínají studenti studovat zbytečně pozdě. Celé to prodlužování základní a střední školy je nesmysl. Nepovažuju za dobré, že maturanti mají dneska devatenáct až dvacet let. Vlastně by mi přišlo zdravé, kdyby ze střední školy vyšli v osmnácti. Kdyby to tak bylo, kdyby v osmnácti absolvovali střední školu a pak rok někde pracovali – jako dobrovolníci nebo šli na vojnu – tak by jim to v některých věcech mohlo prospět. Ale byl bych hrozně opatrný v odkládání začátku studia.Z jakého důvodu?Myslím, že je to zbytečně pozdě z hlediska učení. Je rozumné naučit se co nejrychleji co nejvíc. Nevím, jestli ta roční pauza je ku prospěchu, nebo ne. Ale většina


8

vysokoškolských systémů počítá s tím, že se pokračuje rovnou. V USA, v Německu…V Británii nebo Austrálii je roční nebo i delší pauza po střední škole běžná. A jedni z nejlepších studentů jsou prý Izraelci, kteří jdou na vysokou školu tři roky po střední.Jenže v Izraeli je ten volný čas vyplněn vojnou. To je mocný socializační nástroj. Samozřejmě dost brutální, zvlášť v případě země, která je vlastně neustále ve válce. Ale to je výjimečná situace, která se nedá jinde opakovat. Míra společenské shody je v Izraeli vysoká a souvisí s ohrožením. V zemi, kterou neohrožuje nic než její vlastní občané, je tohle neprosaditelné.Roční pauza by měla cenu jen tehdy, pokud by byla vyplněna něčím, co má významný socializační nebo vzdělávací efekt. Pokud by byl ten rok vyplněn nicneděláním, je to zhoubné. A neumím si představit, jak by to systém vynucoval.Takže vám vyhovuje stav, kdy se hned po maturitě jde na vysokou školu.Myslím si, že studenti by měli zůstat v procesu vzdělávání – a to nemyslím jenom učení se do školy – až do bakaláře. Tahle fáze se pak má uzavřít, oni se mají rozběhnout do světa a živit se.Zároveň ale mají mít otevřenou cestu zpátky. Připadá mi správné, když bakaláře dostudují v jedna nebo dvaadvaceti letech, jdou pracovat a teprve na základě pracovní zkušenosti se přihlásí na magistra. To se taky určitě bude dít dost často. Potřebujeme, aby se bakalář a magistr rozpojili ještě víc než dosud.Takže vy si mezeru představujete mezi bakalářem a magistrem.Ano. Volba magisterského oboru pak může vycházet z pracovní zkušenosti. To mi připadá v pořádku.Nemá cenu vést válku o ohlodanou kostTeď k penězům. Jak se vám daří vyjednávat s vládou o rozpočtu pro vysoké školy?Nedaří. Těch 700 nebo 800 milionů, které máme slíbené, vlastně pořád není schváleno. To jsou holubi na střeše. Nemáme jistotu, že skutečně do rozpočtu doputují.Kolik peněz po vládě chcete?Chci, abychom měli aspoň tolik co loni. Vláda navrhla rozpočet nižší o 7 procent, to je 1,3 miliardy korun. Reálně, při započítání spolufinancování evropských projektů, je to meziroční snížení skoro o 1,6 miliardy. Tyhle peníze musíme někde najít.Kde je budete hledat?Prvních 500 milionů už vláda schválila a dušuje se, že dalších 300 milionů najde, ale nelze se na to zcela spolehnout. Nějaký poslanecký návrh přidává dalších 200 milionů, je to takové handlování na koňském trhu. Myslím, že tohle je špatné řešení. Už léta se počítá s tím, že se rozpočet vysokých škol dolepuje z nějakých mimorozpočtových zdrojů. Do rozpočtu se napíše menší částka, pak se někde hledá půlmiliarda, případně víc, a tentokrát ještě víc, protože letos vláda naplánovala větší škrty. V době hospodářského růstu, kdy přidává všem ostatním resortům, na vysokých školách šetří.Základní a střední školy přitom letos dostanou šest miliard přidáno.Nemá cenu vést válku o ohlodanou kost mezi regionálním a vysokým školstvím. Základní a střední školy čelí mírnému nárůstu populace, kterou obsluhují, takže mají dostat víc peněz.Ale vysokým školám by se nemělo alespoň škrtat. S ministrem Chládkem jsme se dohodli, že se rozpočet nebude snižovat a zároveň budou klesat počty studentů. Tak mělo dojít k nápravě klíčového ukazatele, což je částka na jednoho studenta. U něj je celkem bezprostřední vazba na kvalitu výuky.Nápravě klíčového ukazatele? Na jednoho studenta u nás dostáváme asi 40 tisíc korun, což je – třeba při porovnání se zeměmi OECD – relativně málo. To číslo je za naši univerzitu, ale podobný problém mají školy v celé republice.Nedávno jste v rozhovoru pro Český rozhlas říkal, že vysoké školy ve skutečnosti nepřijdou o stovky milionů, ale v souvislosti s evropskými dotacemi o několik miliard…Ano. Do konce letošního roku se čerpají prostředky z minulého programového období, to skončí 31. prosincem. Této vládě, aniž by to byla jenom její vina, se nepovedlo včas připravit nové operační programy, takže v čerpání evropských peněz nastane pauza. Celý příští rok zřejmě žádné evropské peníze na svůj provoz a rozvoj vysoké školy mít nebudou. Zejména na mimopražských školách se přitom tyhle peníze staly způsobem vyrovnání nedostatku z národních zdrojů. Dopad bude velmi znatelný, on je cítit už v letošním roce. Jen na naší univerzitě chybí stovky milionů korun, v celém systému vysokých škol to odhaduju na jednotky miliard ročně. A to se ještě prohloubí v příštím roce.Stát brání ve vzděláníMinisterstvo školství letos nařídilo omezit počet přijatých studentů v celém vysokém školství o 2,5 procenta. To je reakce na menší počty maturantů?To číslo přesně neodpovídá počtům maturantů. Je výsledkem vyjednávání a trochu odpovídá demografickému trendu. Ale nevím, jak přesně; nedíval jsem se, jaký je rozdíl v množství devatenáctiletých oproti minulému roku.Podle demografické prognózy se pokles zastavil.Přesto se počet vysokoškolských studentů uměle snižuje. Socialistická vláda se paradoxně snaží zabránit ve vzdělání širšímu okruhu lidí. Levicové vlády obvykle mívají v programu rozšiřování přístupu ke vzdělání, protože chtějí pomoci ekonomicky slabším vrstvám. U nás se naopak zdá, že zvolily strategii, která jim možná má zajistit budoucí voličstvo: ponechat co nejvíc lidí bez vysokoškolského vzdělání.Zároveň chcete snižovat počty studentů na své škole, v čem je to jiné?Jedna věc je regulace celého systému. To je politické rozhodnutí. Trochu zlomyslně spekuluji o jeho motivech, ale je to prostě politické rozhodnutí. Mimochodem, takhle se žádná vláda v okolí nechová.Když ale mluvím za tuhle univerzitu, je to něco jiného. Ta si klade ve vnitřní shodě za cíl posouvat se k mezinárodní elitě. Nezbytnou podmínkou je postupný pokles počtu studentů na učitele.Odmítání studentů tedy znamená, že chcete elitnější Masarykovu univerzitu?Ano, jsem přesvědčen o tom, že na univerzitě našeho typu – tedy zaměřené na výzkum – má studovat menší část populace. Větší část by měla studovat v nějakých profesních programech na školách, kterým se v Německu říká Fachhochschule, v jiných zemích polytechniky.V Česku se stalo to neštěstí, že se v devadesátých letech založily regionální univerzity podle mustru Univerzity Karlovy. Navzájem se příliš neliší. Proto musí přijít diverzifikace vysokých škol: víc lidí by mělo studovat v profesních programech, o něco méně na výzkumných školách. Pak je logické, že my bychom se měli zmenšovat. Ale nesouhlasím s tím, že by mělo ubývat studentů na vysokých školách jako celku.Kolik studentů chcete na univerzitě mít?Před pár lety jsem se na tohle téma bavil s kolegy na Freie Universität v Berlíně. Říkají, že kolem roku 1990 měli 40 tisíc studentů, dnes jich mají 25 tisíc.


9

Patří k nejlepším světovým univerzitám a jsou rádi, že se dostali ke zvladatelným proporcím. Podle mého soudu je pro zachování osobního charakteru interakce mezi lidmi na univerzitě nutné, aby se instituce držela v nějaké velikosti. Nevím, kde přesně je strop; jiný je u Karlovy univerzity, která má fakulty v několika městech, jiný u nás. Myslím, že rozumné bude dostat se k nějakým 30 tisícům studentů.Ministerstvo školství chce, aby v magisterském studiu pokračovala jen polovina absolventů bakalářského stupně. Vypadá to, že moc prostoru hledat si vlastní cestu vám nedává. Snažíme se využívat všechny možnosti k tomu, abychom přijímali méně bakalářů a více magistrů a doktorandů.A ty možnosti jsou?Můžeme s ministerstvem vyjednávat o limitech přijímaných studentů. Vzdáme se třeba 300 bakalářů ve prospěch 300 navazujících magistrů. Tohle děláme každý rok.Takže nějaký manévrovací prostor pro hledání vlastní cesty vám ministerstvo dává?Nějaký ano. Pomohla tomu zmíněná dohoda, vyjednaná loni s ministrem školství Chládkem, shoda, kterou nám v březnu potvrdil i premiér Sobotka. Pak ji ale nepromítli do vyjednávání o státním rozpočtu. Dohoda zněla, že zatím zachováme rozpočet tak, jak je, mírně bude ubývat studentů, a tím pádem bude růst průměrný normativ (peníze na jednoho studenta, pozn. red.), což se děje. To je taky jediná možnost, jak teď zvyšovat kvalitu.Myslím si ale, že pod tlakem veřejnosti bude muset stát dřív nebo později znovu otevřít vysoké školy pro víc studentů. Veřejnost se totiž s vysokou selektivitou bude srovnávat poměrně obtížně.Slováky chceme, mají lepší výsledkyKdyž po roce 2000 univerzita zmasověla, učitelé si dost těžko zvykali. Teď, když se situace zase otáčí…Neotáčí, to je jenom korekce. Ale dost velká. Budete chtít po učitelích, aby si zvykali na nový způsob výuky?Ano, budeme po nich chtít, aby se víc pěstovaly interaktivní formy výuky, měly by se omezovat masové přednášky. Musíme vyvinout nějaký systém tutorialů, kde se látka bude procvičovat interaktivní formou. Ale já myslím, že se na to řada lidí těší. Vznikne větší prostor třeba na cílenou práci s talentovanějšími studenty, nebo naopak na asistenci těm, kteří se školou zápasí. V období obrovského stresu ze zmasovění na tohle nikdo neměl moc čas. Když třeba píšete posudky na 30 diplomových prací, k individuální práci se studenty se nedostanete.Masarykova univerzita má ještě jeden specifický problém: studenty ze Slovenska. Na ty ministerstvo dává méně peněz než na české studenty. Je pravda, že z hlediska peněz Slováci můžou být problém. Jsme ale připraveni smířit se s tím, že za ně dostaneme o něco méně, protože jsou to lepší studenti. Z hlediska kvality studia jsou pro univerzitu přínosem.Mají větší snahu?Neřekl bych. Spíš obecně platí, že migrují ti lepší studenti. Ať už ze Slovenska k nám, nebo od nás do Anglie. Slováci mají silnou motivaci jít studovat k nám, na Slovensku je s českými kamennými univerzitami srovnatelně kvalitní jenom Univerzita Komenského. V téhle situaci si můžeme do jisté míry víc vybírat. Takže i kdyby to znamenalo, že dostaneme o pár tisíc na hlavu méně, tak to z hlediska prospěchu instituce stojí za to. URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1562199

ekonom.cz

Kde se vyplatí studovat? Práva jsou nejvýhodnější v Praze, humanitní obory ve Zlíně 8.12.2015

ekonom.cz str. 0 Ekonom.iHNed.cz Univerzita Pardubice

Eva Hníková

Nejvyšší platy mají absolventi ekonomie, práv či techniky z kvalitních univerzit. Absolventi pražské VŠE vydělávají pět let po ukončení studia více než 48 tisíc korun hrubého a podobně jsou na tom absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Absolventi humanitních oborů si v průměru přijdou na 25 tisíc korun měsíčně. Ekonom přes SMS Pošlete do úterý 22:00 SMS ve tvaru: EKONOM JMENO PRIJMENI ULICE CP OBEC PSC na číslo 90211 a časopis Ekonom vám doručíme až domů. Více zde. Cena SMS služby včetně doručení výtisku je 49 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha. Studenti vysokých škol v Česku očekávají nástupní plat v průměru ve výši 33 tisíc korun hrubého. Vyplývá to z čerstvé mezinárodní studie poradenské společnosti Deloitte. Ačkoliv jsou Češi skromnější než Slováci, většina zdejších absolventů se hned po nástupu do práce k očekávanému průměru nepřiblíží. Zpravidla jejich mzdy rostou výrazněji až po pár letech praxe.


10

Jak ale ukazují výsledky mezinárodního průzkumu o vysokoškolácích Reflex, nejlépe jsou na tom absolventi ekonomie, práv nebo technik z vybraných škol. Do průzkumu se v Česku před časem zapojilo 35 tisíc absolventů zdejších vysokých škol. Provádělo ho Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy. Z šetření ukončeného v roce 2013 vyplynulo, že absolventi pražské VŠE vydělávají pět let po ukončení studia více než 48 tisíc korun hrubého a podobně jsou na tom absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Jak ukazují další výsledky, speciálně u ekonomů hodně záleží na tom, jakou konkrétní školu vystudovali. Prvenství VŠE může souviset s prestiží, s kvalitou studia, ale samozřejmě i s faktem, že absolventi této školy si častěji hledají práci v metropoli, kde jsou platy obecně vyšší než ve zbytku republiky. Na nadprůměrné platy se mohou těšit také absolventi technických a přírodovědných oborů. Podstatný vliv má opět zvolená škola. Mezi techniky mají nejvyšší platy pět let po ukončení studia absolventi ČVUT a Západočeské univerzity v Plzni. Roli může hrát, že dotyční po škole pracují v metropoli, navíc Plzeň je relativně blízko Prahy, takže někteří za prací dojíždí. V kategorii přírodovědných oborů, kam se v tomto případě řadí také informatika, bodovalo ČVUT, jehož absolventi pět let po ukončení studia dostanou v průměru 44 tisíc korun. Absolventi brněnského VUT měli na výplatní pásce 35 755 korun. A podobně na tom byli absolventi pražské Univerzity Karlovy. V případě společenských a humanitních oborů si nejvíce peněz tři až pět let po ukončení studia vydělali absolventi zlínské Univerzity Tomáše Bati. "Do kategorie humanitních oborů spadá mnoho různých profesí," upozorňuje Martin Zelenka ze Střediska vzdělávací politiky UK s tím, že průměrné platy mohou být v tomto případě na rozdíl od právních a ekonomických oborů zavádějící. Stejný problém podle Zelenky nastává i u zdravotnických, lékařských a farmaceutických oborů. "Tam jsme zahrnuli absolventy medicíny, ale třeba i zdravotní sestry, u kterých se nyní požaduje vysokoškolské vzdělání," vysvětluje Zelenka. Průměrný plat pět let po ukončení studia se tak u různých škol pohybuje mezi 20 až 33 tisíci. Ovšem čerství absolventi medicíny vydělávají v průměru kolem 20 tisíc a pět let po ukončení školy 46 tisíc korun. Kde vyděláte nejvíc? Srovnali jsme mzdy ve 200 nejvýznamnějších českých firmách - čtěte ZDE O osudu VW se rozhodne i v bazarech. Důležitou roli budou mít auta z operativního leasingu - čtěte ZDE Minimální rozdíly v platech jsou patrné u absolventů pedagogiky, což je vcelku logické. Většina absolventů skončí na veřejných školách, kde je mzdová hladina podobná. Nejvíce si tři až pět let po ukončení studia vydělávají absolventi Univerzity Hradec Králové - přijdou si skoro na 26 tisíc korun, nejhůře jsou na tom absolventi Masarykovy univerzity s průměrným platem 21 322 Kč. Kde se vyplatí studovat Uvádíme vždy průměrný příjem tři až pět let po ukončení studia v Kč. U vybraných oborů jsou uvedeny tři vysoké školy s nejvyšším průměrným příjmem absolventů. Kolik vydělávají absolventi ekonomie Vysoká škola ekonomická v Praze 48 356 Univerzita Karlova v Praze 45 361 Západočeská univerzita v Plzni 35 871 Kolik vydělávají absolventi práv Univerzita Karlova v Praze 48 050 Masarykova univerzita v Brně 34 946 Západočeská univerzita v Plzni 33 959 Kolik vydělávají absolventi technických oborů České vysoké učení technické v Praze 39 794 Západočeská univerzita v Plzni 38 972 Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 38 141


11

Kolik vydělávají absolventi společenských a humanitních oborů Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 29 354 Univerzita Karlova v Praze 27 360 Univerzita Palackého v Olomouci 26 135 Zdroj: Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy v Praze Kompletní žebříčky pro tyto i další obory najdete v aktuálním vydání týdeníku Ekonom. Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu a iPhonu. URL| http://Ekonom.iHNed.cz/c1-64950570-kde...dnejsi-v-praze-humanitni-obory-ve-zline

Mladá fronta DNES

Rektorovi chyběl jeden hlas. Univerzitu čeká druhá volba 9.12.2015

Mladá fronta DNES str. 15 Jižní Čechy Univerzita Pardubice

Ludmila Mlsová

Libor Grubhoffer včera neobhájil křeslo šéfa Jihočeské univerzity na další čtyři roky. Čtyřiceti senátorům nestačila ani tři kola tajného hlasování, aby si vybrali mezi ním a Miloslavem Šochem. Volbu rektora si zopakují 12. ledna. ČESKÉ BUDĚJOVICE Když jsou kandidáti na rektora jenom dva, bude rozhodnuto po prvním kole, nebo vůbec. V dalších kolech je to už jenom divadlo, říkali před včerejší volbou znalci z Jihočeské univerzity. A měli pravdu, byť současnému rektorovi Liboru Grubhofferovi unikla obhajoba křesla šéfa univerzity nejtěsnějším rozdílem. Zasedací místnost v budově rektorátu se odpoledne zaplnila do posledního místa, na volbu rektora dorazilo všech 40 akademických senátorů. Při kličkování dlouhou místností za plentu kvůli tajné volbě a zase zpátky k hlasovací schránce před stoly obsazenými vedením akademiků se ještě v prvním kole někteří dobře bavili. „Vy už máte ten svátek za sebou. My ho máme před sebou. Jaký to je?“ ptali se dva mladí senátoři kolegů. „Hustý,“ zazněla pohotově odpověď. Výsledek prvního kola volby zněl: 17 hlasů pro Grubhoffera a 13 pro jeho protikandidáta, děkana zemědělské fakulty Miloslava Šocha. Dalších devět hlasovacích lístků bylo neoznačených, a jeden dokonce neplatný. Každý čtvrtý senátor se tak vyhranil proti oběma kandidátům. Bez jakýchkoliv prodlev, diskusí či obstrukcí dostali senátoři hlasovací lístky pro druhé kolo tajné volby. V něm si o tři hlasy polepšil na 20 současný rektor, zatímco děkan Šoch zůstal na 13 hlasech. Grubhofferovi tak chyběl k nadpoloviční většině jediný hlas. Rozhodnutí o novém rektorovi nepřineslo ani třetí, stejně rychlé volební kolo – Grubhoffer zůstal na 20 hlasech, Šoch jich dostal 14. Ve druhém a třetím kole tak vlastně došlo jen ke snížení nerozhodnutých senátorů z původních devíti, respektive deseti, na sedm a nakonec na šest. „U minulé volby rektora před čtyřmi lety byla situace obdobná. Bude následovat druhá volba, která má naprosto stejná pravidla jako první,“ uvedl předseda Akademického senátu Jihočeské univerzity Ondřej Doskočil ze zdravotně sociální fakulty. V listopadu 2010 chyběl Grubhofferovi, který byl tehdy děkanem přírodovědecké fakulty, také jediný hlas k otevření cesty vedoucí do křesla rektora. Jeho nejsilnějším soupeřem byla tehdy Magdalena Hrabánková z ekonomické fakulty, která nakonec zvítězila až ve druhé volbě na začátku prosince. Současný rektor Hrabánkovou vystřídal ve funkci v lednu 2012 až po její náhlé smrti v létě předchozího roku. Současnou volbu komentuje rektor Libor Grubhoffer s nadhledem. „Myslím, že výsledek hovoří za vše. Očekával jsem, že to bude velmi těsné. A za ta léta volebních klání už mi několikrát jeden hlas chyběl. Proto určitě půjdu dál,“ podotkl. Jeho protikandidát Miloslav Šoch se s ním utkává v posledních letech o křeslo šéfa univerzity potřetí a bezprostředně po včerejší volbě ještě nebyl rozhodnutý, zda půjde i do lednového kola. Dosavadní výsledek si chce nejdřív promyslet. „Já bych to vůbec nepovažoval za zklamání. Očekávalo se, že tam budou neplatné hlasy, takhle se diskutovalo už předtím. Před rozhodnutím, zda půjdu do druhé volby, si ještě udělám rozbor situace, jak je to vlastně s těmi neplatnými hlasy. Protože je třeba se zamyslet nad tím, kdo s námi jako s kandidáty nesouhlasí,“ plánoval Šoch.


12

Druhé kolo volby nového rektora začíná pro celou univerzitu znovu od začátku. „Volba se má uskutečnit 90 dní před koncem funkčního období a to jsme dodrželi. Pokusíme se rektora zvolit napodruhé. Předpokládám, že si senátoři uvědomí svou zodpovědnost a pokusí se v další volbě rektora zvolit,“ sdělil Doskočil. Funkční období rektora Jihočeské univerzity vyprší 31. března 2016. Foto popis| 20 hlasů Tolik hlasů dostal ve třetím kole první volby Libor Grubhoffer. Ke zvolení do funkce potřeboval 21 hlasů. Foto popis| 14 hlasů Miloslav Šoch si ve třetím kole polepšil oproti prvnímu i druhému kolu o jeden hlas. Kolik jich získá příště? Foto autor| 2x Foto: Marek Podhora, MAFRA O autorovi| Ludmila Mlsová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy parlamentnilisty.cz

Na Západočeské univerzitě v Plzni proběhne beseda o uprchlické krizi 8.12.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Tiskové zprávy Tisková zpráva Univerzita Pardubice

Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier pokračuje v sérii debat na akademické půdě. V úterý 8. 12. 2015 od 14:00 hodin se zúčastní diskuse na půdě Západočeské Univerzity v Plzni na téma „Uprchlická krize: proč rozdělila českou společnost“. Spolu s ministrem Jiřím Dienstbierem bude debatovat profesor Ivo T. Budil. Ministr Dienstbier již dříve absolvoval debaty na Ostravské univerzitě, Slezské univerzitě v Opavě, Univerzitě Palackého v Olomouci a Masarykově univerzitě v Brně. Po teroristických útocích v Paříži vnímá ministr Dienstbier potřebu o tématu uprchlické krize mluvit o to naléhavěji. Zdůrazňuje, že boj proti terorismu a uprchlická krize jsou dvě rozdílná témata. Opakovaně připomíná, že je třeba hledat společné evropské řešení a zaměřit se především na vylepšení životních podmínek v zemích, odkud uprchlíci přicházejí a zastavit tak či omezit migraci do Evropy. Podle profesora antropologie Ivo T. Budila bychom se měli vyhnout úplnému odmítání migrantů i nepromyšlené vstřícnosti. “Při negativní reakci hned vědí, na čem jsou. Při té pozitivní se později zklamou, a o to více budou frustrovaní,” říká profesor. URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=411851

tyden.cz

Akademický senát nezvolil nového rektora Jihočeské univerzity 8.12.2015

ČTK

tyden.cz str. 0 Školství Univerzita Pardubice

Akademický senát Jihočeské univerzity v úterý nezvolil nového rektora. Ani jeden z kandidátů, dosavadní rektor Libor Grubhoffer a děkan zemědělské fakulty Miloslav Šoch, nedostali v žádném ze tří kol potřebný počet hlasů. Druhá volba rektora, který by se měl mandátu ujmout od 1. dubna, bude 12. ledna. Akademický senát Jihočeské univerzity (JČU) v úterý nezvolil nového rektora. Ani jeden z kandidátů, dosavadní rektor Libor Grubhoffer a děkan zemědělské fakulty Miloslav Šoch, nedostali v žádném ze tří kol potřebný počet hlasů. Druhá volba rektora, který by se měl mandátu ujmout od 1. dubna, bude 12. ledna.


13

"Není to nic mimořádného, při minulé volbě rektora byla situace podobná," řekl předseda akademického senátu Ondřej Doskočil. Připomněl tak proces volby v letech 2011 a 2012. Tehdy se rovněž o funkci rektora utkali Grubhoffer a Šoch. V úterý potřeboval kandidát k tomu, aby uspěl, minimálně 21 hlasů. Grubhoffer získal ve dvou kolech od akademického senátu 20 hlasů. "Myslím si, že výsledek hovoří za vše. Očekával jsem, že to bude velmi těsné. Už jsem si za roky klání zvykl, že mi několikrát chyběl třeba jen jeden hlas, takže mě to dnes ani nepřekvapilo," řekl novinářům Grubhoffer. Dodal, že počítá s tím, že bude kandidovat na rektora i při lednové volbě. Podobně uvažuje Šoch. "Ještě si udělám rozbor situace, ale osobně se domnívám, že bych do té druhé volby šel," řekl děkan zemědělské fakulty. Oba kandidáti mají protichůdné názory na chod univerzity. Šoch se domnívá, že organizace je příliš centralizovaná a jednotlivé fakulty mají nízkou pravomoc při rozhodování. Kvůli tomu v minulosti Grubhoffera kritizoval. Nynější rektor zase tvrdil, že ve své funkci postupuje maximálně demokraticky. Akademický senát Jihočeské univerzity, jenž o volbě rozhoduje, má 40 členů. Zasedají v něm zástupci všech osmi fakult univerzity z řad učitelů i studentů. Grubhoffer i Šoch se o funkci utkali už v prosinci 2010. Tehdy uspěla děkanka ekonomické fakulty Magdalena Hrabánková, která však v srpnu 2011 zemřela. Na pozici rektora ji nahradil Grubhoffer.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/sko...ektora-jihoceske-univerzity_365009.html

zpravy.rozhlas.cz

Donedávna studenti na univerzitách přibývali, teď z nich mizí 8.12.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 0 / data Univerzita Pardubice

Jan Boček,Marcel Šulek,Petr Kočí

Na začátku století prošly univerzity radikální změnou: z elitní instituce, kam zamířilo kolem 20 procent maturitního ročníku, se během pár let staly masové školy pro 70 procent maturantů. Teď se trend obrátil a školy se opět mírně vylidňují. Proč změna nastala a co to pro život na univerzitách znamená? Kolem roku 2000 začal zlatý věk českých veřejných vysokých škol. Právě odezněla devadesátá léta a s nimi přišly k maturitě silné ročníky Husákových dětí. Velká část po střední škole chtěla pokračovat na univerzitu, ale nedostala se; univerzitní svět byl v té době otevřený jen pro nejlepší. Vedle toho v roce 1998 prošel sněmovnou nový vysokoškolský zákon. Zavedl novinku: pětileté magisterské studium – tehdy dominantní typ vysokoškolského vzdělání – rozdělil na tříletého bakaláře a dvouletého navazujícího magistra. Tím školy dostaly nástroj, jak takzvanou odloženou poptávku silných devadesátkových maturantů uspokojit. Mimochodem, stejný zákon umožnil i vznik soukromých vysokých škol. Zároveň převládal názor, že české hospodářství trpí nedostatkem vysokoškoláků. S jedenácti procenty vysokoškolsky vzdělané populace jsme na tom byli hůř, než třeba Maďarsko, a jen o něco lépe, než nejméně vzdělaný člen Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD): Turecko. Hrnečku, vař! Pro financování škol platilo jednoduché pravidlo: čím víc studentů, tím vyšší státní dotace. Tečka. Bylo proto v zájmu samotných škol nabírat tolik studentů, kolik se jich do přednáškových sálů vešlo. Počty přijímaných během několika let vyrostly o desítky, na některých školách i víc než sto procent. Za deset let se počet studentů prvního ročníku v celém vysokém školství víc než zdvojnásobil. Co se děje při takhle rychlé expanzi, popsal newyorský sociolog Martin Trow v roce 1973. Univerzitní systémy rozdělil na elitní (země, kde vysoké školy navštěvuje méně než 15 procent absolventů středních škol), masové


14

(15 až 50 procent) a univerzální (nad 50 procent). Pro každý jsou podle něj typické některé vlastnosti: vychovávají jinou část společnosti, mají jiné funkce, jinak vypadá ideální studentská „kariéra“, a tak dále. „V elitním školství je přístup k univerzitnímu vzdělání považován za privilegium, může za něj buď narození, nebo talent,“ píše. […] „Když pak ale podíl absolventů na vysokých školách stoupne přes 50 procent, účast na vyšším vzdělávání je považována za povinnost. Neschopnost dostat se na vysokou školu pro okolí znamená, že daný jedinec trpí vadou charakteru nebo chorobou mysli, kterou je potřeba vysvětlit nebo omluvit,“ dodává Trow. Přeměny mezi elitní, masovou a univerzální fází vysokého školství jsou obvykle plynulé a trvají desítky let. České univerzity to zvládly za pár roků. Ještě v devadesátých letech se pohybovaly na hranici elitního a masového školství, během několika málo let na začátku 21. století se z nich staly školy univerzální. Místo osobního kontaktu hrála stále významnější roli frontální výuka, kdy jeden přednášející „krmil“ svým výkladem desítky nebo stovky studentů. Místo elitních magistrů, které si mohly školy piplat dlouhých pět let, musely najednou stavět na méně výběrových, tříletých bakalářích, určených pro pracovní trh. Ten přitom, stejně jako univerzity, vůbec netušil, co s nimi. Prudký růst vysokých škol také znamenal zhoršení ukazatele, který má blízko ke kvalitě výuky: kolik je studentů na jednoho učitele. Až za Maďary i Poláky Během deseti let přibylo průměrnému vysokoškolskému učiteli šest a půl studenta. Startovní pozice českých vysokých škol přitom nebyla špatná, na začátku 21. století jsme měli výuku osobnější než průměr OECD. Podobně jako okolní země. V oněch deseti letech se ovšem české vysoké školy nechaly unést rostoucími počty studentů a s nimi i bobtnajícími rozpočty. Pro armádu studentů přitom nedokázaly zajistit adekvátní množství učitelů. V počtu studentů na jednoho učitele se české vysoké školy posunuly daleko za průměr OECD. Nejzávažněji působí srovnání s Maďarskem: obě země stály v roce 2000 na stejné startovní čáře, Maďaři dokázali počet studentů na jednoho učitele udržet, Češi ne. V obou zemích přitom studentská populace rostla podobným tempem. Dvacítka studentů na jednoho pedagoga je ovšem průměr. Univerzity, fakulty nebo obory, které zažily rychlejší rozvoj a nabraly víc studentů, obvykle nedokázaly držet krok a stejně rychle nabírat i vyučující. Problém s kvalitou je proto na některých místech ještě závažnější, než ukazuje už tak dost nelichotivý průměr. Rozpuk vysokých škol nepřímo podpořila i Evropská unie, když v roce 2006 stanovila vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání jako podmínku práce v některých povoláních, kde dosud stačilo absolvovat střední školu. To se dotklo například zdravotních sester. Vrchol počtu studentů nastal v roce 2010. Na vysoké školy docházelo téměř 400 tisíc studentů a státní dotace vysokým školám vyrostla na 20,8 miliardy korun. Hrnečku, dost Po roce 2010 přišel opačný trend. Vysokým školám začali ubývat studenti a s nimi i peníze. Nejprve vyschl pramen maturantů. V roce 2000 dospělo do maturitního věku přes 140 tisíc lidí, v roce 2015 už jen 90 tisíc. Dnes na vysoké školy přicházejí početně nejslabší ročníky v samostatné české historii. A co hůř, dalších sedm let nebude lépe. Teprve dnešní jedenáctileté děti půjdou k maturitě ve větším houfu. Ani na odloženou poptávku se vysoké školy najednou nemohly spolehnout. Většina těch, kteří si chtěli nebo museli dodělat vysokou školu, už tak učinila. V nové situaci byl systém dotací na hlavu nevýhodný. Tlačil totiž vysoké školy k tomu, aby nabíraly co nejvíc studentů, zároveň ale přestalo být kde brát. Univerzity proto musely buď přidat na agresivitě a přetahovat se o každého studenta, nebo začít nabírat i ty, kteří na vysokou školu zkrátka nemají. Poměr učitelů a studentů navíc dosáhl takového stavu, že se rozvoj univerzit víceméně zastavil. Učitele zahltily buď desítky diplomových prací, nebo – častěji – psaní projektů, kterými si na sebe vydělají. Samotné učení ustoupilo do pozadí.


15

Akademici proto spolu s politiky začali vymýšlet, jak počty studentů regulovat. Odpovědí na napjatou situaci byly stropy počtu přijímaných studentů. Ministerstvo školství nově – od roku 2011 – každoročně stanovilo limit na množství přijatých, které dané univerzitě proplatí. Omezilo tak počet studentů, které pustí do celého systému univerzitního vzdělávání. Při financování výuky také nově zohlednilo kvalitu učitelů; školy s lépe otitulovanými učiteli, kteří mají lepší výsledky publikační činnosti, dostaly víc peněz.Je to jako handlování na koňském trhu Univerzity rády přistoupily na snížení počtu studentů – ovšem s tím, že ministerstvo zachová dotace z roku 2010. To by jim umožnilo vrátit poměr studentů na učitele – a tedy kvalitu výuky – na čísla obvyklá v západní Evropě. Plán jim ale překazila ekonomická krize. V letech 2011 a 2012, za ministrování Josefa Dobeše (VV), kvůli ní klesly dotace mnohem významněji, než množství studentů. Klíčový ukazatel, tedy roční dotace na jednoho studenta, spadl na historické minimum: 49 tisíc korun. Následující nestraničtí ministři, Petr Fiala a Dalibor Štys, dokázali dotace vysokým školám udržet, dokonce i mírně zvednout. Částka na studenta se tak vrátila na 57 tisíc korun, tedy úroveň z roku 2008 (čísla ovšem nejsou upravena o inflaci, takže ve skutečnosti jde o menších 57 tisíc). Aktuální rozpočet, navržený ministrem školství Chládkem a prosazovaný ministryní Valachovou (oba ČSSD), opět počítá se snižováním dotací pro vysoké školy. „Je to jako handlování na koňském trhu,“ popisuje vyjednávání rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek v rozhovoru pro Český rozhlas. „Už léta se do rozpočtu dává o půlmiliardu nebo i víc nižší částka, než je potřeba. Ta se pak dolepuje z nějakých mimorozpočtových zdrojů.“Lepší školy dostanou zaplaceno víc studentů Od roku 2011 se pravidla pro rozdělení peněz mezi vysoké školy mění jen v parametrech, princip zůstává stejný. Boj o peníze začíná každoročně v okamžiku, kdy vláda určí celkovou částku, kterou veřejným vysokým školám nabídne. Ta se vzápětí objeví ve vládním návrhu rozpočtu. Nejde ovšem o definitivní číslo; změnit se může při projednávání rozpočtu v Poslanecké sněmovně nebo při vyjednávání s Českou konferencí rektorů. Každý rok zároveň ministerstvo stanoví limity přijímaných studentů v rámci celého vysokého školství. Ty jsou rok od roku nižší. Za poslední čtyři roky tak klesl limit na počet přijatých bakalářů a „dlouhých“ magistrů o 14 procent, navazujících magistrů ubylo o 10 procent. Limity víceméně kopírují demografický vývoj – přibližně stejně rychle, jako ubývá maturantů, ubývá i přijatých na vysoké školy. Školy můžou limity ignorovat a přijmout víc studentů, ministerstvo jim na ně ale nedá ani korunu; proto je obvykle dodržují. V dalším kroku se peníze rozdělí mezi univerzity. V tomto okamžiku přebírá řízení automat. Přesněji matematický model, který má na starosti odměňovat vysoké školy s lepšími učiteli, kvalitnější vědou, lepším uplatněním absolventů nebo častějšími výměnami se zahraničními univerzitami. Na základě těchto kritérií pak povolí kvalitnějším školám přijmout víc studentů – což znamená i větší dotaci. Školám, které mají schopné učitele, přihraje bakaláře, těm s lepším výzkumem přidělí víc míst pro magistry a doktorandy. Kritéria se nevztahují na umělecké vysoké školy, ty jsou financovány podle mírně odlišných pravidel, a samozřejmě ani na soukromé vysoké školy. Aktuální podrobná pravidla financování najdete na stránkách MŠMT.1 lékař je 2,8 politologa Než model peníze rozdělí, podívá se ještě, jaké obory se na každé univerzitě studují. Příspěvek na každého studenta pak vynásobí koeficientem náročnosti oboru. Budoucí lékař stojí víc než budoucí politolog. Přesně 2,8×, říká glejt ministerstva školství. Každá univerzita si pak mezi fakulty a obory rozdělí peníze podle vlastního klíče. Do toho stát nezasahuje. Tím, že se limity přijímaných studentů řídí matematickým modelem, bychom teoreticky měli být schopní předvídat, jak na tom školy budou v dalších letech. V praxi to bohužel nejde. Kromě toho, že stát každoročně odebírá ze systému předem neznámý počet studentů, mají navíc rektoři možnost vyjednávat o poměru bakalářů a magistrů. Školy, které se chtějí profilovat jako výzkumné univerzity, mohou například přijmout méně bakalářů a naopak více navazujících magistrů.Chce se více bakalářů, méně magistrů. Ale jak na to?


16

Model financování má, kromě snížení počtu studentů v systému, ministerstvu pomoci dosáhnout dvou cílů: za prvé, rozdělit vysoké školy na výzkumné a praktické. První mají mít vyšší podíl navazujících magistrů, ty druhé více bakalářů, kteří se rovnou vydají na pracovní trh. V současné době totiž jasně dominuje scénář, kdy studenti po bakaláři pokračují na magistra. Jen loni nastoupilo do navazujících magisterských programů 82 procent čerstvých bakalářů. Ministerstvo školství si klade za cíl dostat se na padesát procent; polovina studentů by si tedy po bakalářském studiu měla najít práci. Tady ministerstvo naráží na hluboký problém: české vysoké školy se po roce 1998 vydaly přibližně stejnými cestami. Rozdělení na bakalářský a magisterský stupeň mělo papírově vést školy k tomu, aby vytvořily dva samostatné programy; první zaměřený na pracovní trh, druhý na akademickou kariéru. Místo toho většina z nich prostě rozdělila dosavadní pětileté studium na dvě části s tím, že studenti beztak postupně absolvují obě. Bakalářský stupeň měl přinést větší pestrost univerzitních programů, nejdůležitější změnou mělo podle tehdejších představ na ministerstvu školství být zavedení takzvaného „profesního bakaláře“. Nic takového se nestalo. Regionální školy slepě kopírovaly chování velkých univerzit, které dál své programy zaměřovaly převážně na výzkum.Víc než polovina studií končí předčasně Druhým cílem ministerstva je zmenšit podíl maturantů, kteří jdou na vysoké školy. Reaguje tak na trend, kdy jen mezi roky 2000 a 2010 vyrostl poměr čerstvých maturantů, kteří zamíří na vysokou školu, z 50 na bezmála 75 procent. Dnes se na vysoké školy vydává kolem 70 procent maturantů. Třetina z nich přitom studium nedokončí. Ministerstvo školství proto stanovilo ideální poměr maturantů, kteří pokračují na vysokou školu, na dvě třetiny ročníku. Velká část těch, kteří se hlásí na vysokou školu, navíc netuší, čemu se v budoucnu chtějí věnovat. To není žádné překvapení, nicméně míra nerozhodnosti je opravdu vysoká: víc než polovinu svých oborů studenti ukončí předčasně. Číslo se navíc postupně zvyšuje. Studenty brání rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. „Dnešní studenti ani nemůžou vědět, co chtějí, protože netuší, do jakého světa míří. Ten je tak dynamický, že předvídat budoucí podobu pracovního trhu je dost složité.“Rozpočet by se neměl snižovat, ale zřejmě bude Česká společnost tedy směřuje k relativně menšímu množství vysokoškoláků. Jejich podíl v populaci je přitom stále poměrně nízký; zvlášť to vynikne při porovnání s okolními zeměmi. Menší počty studentů by měly univerzitám dát prostor pro zlepšení kvality studia. To ale jen za podmínky, že vláda nebude školám snižovat rozpočet. Jenže právě k tomu se schyluje, jak si můžete přečíst ve zmiňovaném rozhovoru s rektorem Masarykovy univerzity Mikulášem Bekem.

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1562075

Rektor MU: Socialistická vláda brání v přístupu ke vzdělání, chce si zajistit voliče 8.12.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 0 / politika Univerzita Pardubice

Jan Boček

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek v posledních týdnech vysvětluje vládě, proč by neměla snižovat rozpočet vysokých škol. Kromě chybějících peněz jsme s ním mluvili také o tom, proč klesají počty studentů, jak se učí Slováci nebo jak se přizpůsobit nerozhodné generaci.


17

Ve svém rektorském projevu říkáte, že „za pět let demografického vývoje jsme dostatečně nezohlednili ani změnu poslání vysokého školství, ani demografické a sociální trendy posledních dekád.“ Které to jsou?Nejdůležitější trend je emerging adulthood, vynořující se dospělost, jak mě poučili kolegové z fakulty sociálních studií. Generace, která dnes přichází na univerzitu, je z hlediska uvažování o budoucí kariéře méně vyhraněná, než byli studenti před dvaceti nebo čtyřiceti lety. To souvisí s celou řadou trendů ve společnosti: prodlužováním věku, bohatnutím; nejsou takové tlaky jako dřív vojenská služba pro muže. Takže z relativně tvrdého prostředí, které vyvíjelo velký tlak na definitivní rozhodnutí v osmnácti letech, jsme se dostali k prostředí, které umožňuje mnohem delší období postupné krystalizace rozhodnutí.Blesková cesta tam a zase zpátky: Donedávna přibývali, teď studenti z univerzit mizíCo to znamená pro vysoké školy?Podívejte se, kolik studentů nedokončí bakalářské studium. Zapíšou se totiž zároveň třeba na práva, sociální studia a ekonomickou fakultu a teprve po čase se rozhodnou, kterou cestou půjdou. Možná nám tak ukazují správnou konstrukci začátku studia.Jak to?Struktura studijních oborů je na začátku studia příliš jemně členěná. V devatenácti letech si musíte vybrat, jestli se chcete v životě věnovat sociologii, sociální práci nebo třeba psychologii.Není to přitom tak automatické, jak to dnes vypadá. V době mých studií to tak nebylo, na filozofické fakultě jsme měli poměrně rozsáhlý společný základ z českých dějin. Změnilo se to až po devadesátém roce; obory se pod ekonomickým tlakem snažily naplnit kurikulum jen svými předměty.Často říkáte, že chcete přiblížit Masarykovu univerzitu kvalitním zahraničním školám. Jak tohle řeší ony?Na řadě z nich si teprve na konci prvního ročníku vybíráte focus area, tedy směr, na který se chcete soustředit. Odložení téhle volby je způsob, jak se vyrovnat s tím, že dnešní populace je jiná. Nemá cenu naříkat nad tím, že méně ví, co chce. Dnešní studenti ani nemůžou vědět, co chtějí, protože netuší, do jakého světa míří. Ten je tak dynamický, že předvídat budoucí podobu pracovního trhu je dost složité.Jak by měl vypadat ten společný základ?Začal by se studovat obecněji definovaný program, třeba sociální vědy. Ten by měl několik specializací, které si člověk volí až od druhého ročníku, pak by třeba mířil k sociologii nebo k sociální práci… Teď trochu fantazíruju, ale umím si to představit.Zadruhé bych rád, kdyby se napříč univerzitou běžně nahlíželo z humanitních do přírodovědných oborů a opačně. Takže si umím představit, že by třeba psychologové mohli studovat něco od neurovědců nebo neurologů na medicíně. A obráceně.Pokud to mám shrnout: bakalářské programy by měly být pojaté obecněji, měly by přesahovat rámec oboru a studenti by měli mít povinnost nahlédnout do způsobu uvažování jiné části univerzity.Jak to chcete prosadit?Snáze by se to dalo prosadit, kdyby byla přijata novela vysokoškolského zákona, protože ta změní akreditační systém a otevře cestu k institucionální akreditaci, kdy může univerzita vytvářet studijní plány sama. Pokud by ta novela náhodou přijata nebyla – já pořád doufám, že bude – stále je prostor pro to, abychom se na tom dohodli uvnitř univerzity.Mám pocit, že po těch dvaceti letech od doby, kdy vznikala většina našich studijních programů, všichni cítí, že je potřeba změna. Uvidíme, jak daleko půjdeme, co z mých snů se dá realizovat, a co ne. Každopádně se mi zdá, že napříč institucí v tomhle panuje shoda. Musíme se pokusit adaptovat strukturu oborů na dnešní podmínky. Včetně poptávky z hlediska trhu práce.Ostatní vysoké školy mají o něco podobného zájem?Přiznám se, že bych čekal, že úplně ne. Mám neskromný pocit, že v téhle věci – ale to je tradiční role naší univerzity – jsme místo, kde se o těchhle věcech přemýšlí a hledají se ne úplně ortodoxní řešení.Vojnu v Česku neprosadíteV některých zemích je zvykem po střední škole na chvíli vyrazit na zkušenou nebo rok pracovat, než si vyberu vysokou školu. Nepomohlo by právě tohle řešit nerozhodnost studentů? Nelíbilo by se vám, kdyby něco podobného bylo zvykem i u nás?Ne.Proč?Nejsem nakloněn tomu, aby se ještě zvyšoval věk, kdy lidi na univerzitu přichází. Přestože souhlasím s diagnózou o vynořující se dospělosti, tak si myslím, že u nás začínají studenti studovat zbytečně pozdě. Celé to prodlužování základní a střední školy je nesmysl. Nepovažuju za dobré, že maturanti mají dneska devatenáct až dvacet let. Vlastně by mi přišlo zdravé, kdyby ze střední školy vyšli v osmnácti. Kdyby to tak bylo, kdyby v osmnácti absolvovali střední školu a pak rok někde pracovali – jako dobrovolníci nebo šli na vojnu – tak by jim to v některých věcech mohlo prospět. Ale byl bych hrozně opatrný v odkládání začátku studia.Z jakého důvodu?Myslím, že je to zbytečně pozdě z hlediska učení. Je rozumné naučit se co nejrychleji co nejvíc. Nevím, jestli ta roční pauza je ku prospěchu, nebo ne. Ale většina vysokoškolských systémů počítá s tím, že se pokračuje rovnou. V USA, v Německu…V Británii nebo Austrálii je roční nebo i delší pauza po střední škole běžná. A jedni z nejlepších studentů jsou prý Izraelci, kteří jdou na vysokou školu tři roky po střední.Jenže v Izraeli je ten volný čas vyplněn vojnou. To je mocný socializační nástroj. Samozřejmě dost brutální, zvlášť v případě země, která je vlastně neustále ve válce. Ale to je výjimečná situace, která se nedá jinde opakovat. Míra společenské shody je v Izraeli vysoká a souvisí s ohrožením. V zemi, kterou neohrožuje nic než její vlastní občané, je tohle neprosaditelné.Roční pauza by měla cenu jen tehdy, pokud by byla vyplněna něčím, co má významný socializační nebo vzdělávací efekt. Pokud by byl ten rok vyplněn nicneděláním, je to zhoubné. A neumím si představit, jak by to systém vynucoval.Takže vám vyhovuje stav, kdy se hned po maturitě jde na vysokou školu.Myslím si, že studenti by měli zůstat v procesu vzdělávání – a to nemyslím jenom učení se do školy – až do bakaláře. Tahle fáze se pak má uzavřít, oni se mají rozběhnout do světa a živit se.Zároveň ale mají mít otevřenou cestu zpátky. Připadá mi správné, když bakaláře dostudují v jedna nebo dvaadvaceti letech, jdou pracovat a teprve na základě pracovní zkušenosti se přihlásí na magistra. To se taky určitě bude dít dost často. Potřebujeme, aby se bakalář a magistr rozpojili ještě víc než dosud.Takže vy si mezeru představujete mezi bakalářem a magistrem.Ano. Volba magisterského oboru pak může vycházet z pracovní zkušenosti. To mi připadá v pořádku.Nemá cenu vést válku o ohlodanou kostTeď k penězům. Jak se vám daří


18

vyjednávat s vládou o rozpočtu pro vysoké školy?Nedaří. Těch 700 nebo 800 milionů, které máme slíbené, vlastně pořád není schváleno. To jsou holubi na střeše. Nemáme jistotu, že skutečně do rozpočtu doputují.Kolik peněz po vládě chcete?Chci, abychom měli aspoň tolik co loni. Vláda navrhla rozpočet nižší o 7 procent, to je 1,3 miliardy korun. Reálně, při započítání spolufinancování evropských projektů, je to meziroční snížení skoro o 1,6 miliardy. Tyhle peníze musíme někde najít.Kde je budete hledat?Prvních 500 milionů už vláda schválila a dušuje se, že dalších 300 milionů najde, ale nelze se na to zcela spolehnout. Nějaký poslanecký návrh přidává dalších 200 milionů, je to takové handlování na koňském trhu. Myslím, že tohle je špatné řešení. Už léta se počítá s tím, že se rozpočet vysokých škol dolepuje z nějakých mimorozpočtových zdrojů. Do rozpočtu se napíše menší částka, pak se někde hledá půlmiliarda, případně víc, a tentokrát ještě víc, protože letos vláda naplánovala větší škrty. V době hospodářského růstu, kdy přidává všem ostatním resortům, na vysokých školách šetří.Základní a střední školy přitom letos dostanou šest miliard přidáno.Nemá cenu vést válku o ohlodanou kost mezi regionálním a vysokým školstvím. Základní a střední školy čelí mírnému nárůstu populace, kterou obsluhují, takže mají dostat víc peněz.Ale vysokým školám by se nemělo alespoň škrtat. S ministrem Chládkem jsme se dohodli, že se rozpočet nebude snižovat a zároveň budou klesat počty studentů. Tak mělo dojít k nápravě klíčového ukazatele, což je částka na jednoho studenta. U něj je celkem bezprostřední vazba na kvalitu výuky.Nápravě klíčového ukazatele? Na jednoho studenta u nás dostáváme asi 40 tisíc korun, což je – třeba při porovnání se zeměmi OECD – relativně málo. To číslo je za naši univerzitu, ale podobný problém mají školy v celé republice.Nedávno jste v rozhovoru pro Český rozhlas říkal, že vysoké školy ve skutečnosti nepřijdou o stovky milionů, ale v souvislosti s evropskými dotacemi o několik miliard…Ano. Do konce letošního roku se čerpají prostředky z minulého programového období, to skončí 31. prosincem. Této vládě, aniž by to byla jenom její vina, se nepovedlo včas připravit nové operační programy, takže v čerpání evropských peněz nastane pauza. Celý příští rok zřejmě žádné evropské peníze na svůj provoz a rozvoj vysoké školy mít nebudou. Zejména na mimopražských školách se přitom tyhle peníze staly způsobem vyrovnání nedostatku z národních zdrojů. Dopad bude velmi znatelný, on je cítit už v letošním roce. Jen na naší univerzitě chybí stovky milionů korun, v celém systému vysokých škol to odhaduju na jednotky miliard ročně. A to se ještě prohloubí v příštím roce.Stát brání ve vzděláníMinisterstvo školství letos nařídilo omezit počet přijatých studentů v celém vysokém školství o 2,5 procenta. To je reakce na menší počty maturantů?To číslo přesně neodpovídá počtům maturantů. Je výsledkem vyjednávání a trochu odpovídá demografickému trendu. Ale nevím, jak přesně; nedíval jsem se, jaký je rozdíl v množství devatenáctiletých oproti minulému roku.Podle demografické prognózy se pokles zastavil.Přesto se počet vysokoškolských studentů uměle snižuje. Socialistická vláda se paradoxně snaží zabránit ve vzdělání širšímu okruhu lidí. Levicové vlády obvykle mívají v programu rozšiřování přístupu ke vzdělání, protože chtějí pomoci ekonomicky slabším vrstvám. U nás se naopak zdá, že zvolily strategii, která jim možná má zajistit budoucí voličstvo: ponechat co nejvíc lidí bez vysokoškolského vzdělání.Zároveň chcete snižovat počty studentů na své škole, v čem je to jiné?Jedna věc je regulace celého systému. To je politické rozhodnutí. Trochu zlomyslně spekuluji o jeho motivech, ale je to prostě politické rozhodnutí. Mimochodem, takhle se žádná vláda v okolí nechová.Když ale mluvím za tuhle univerzitu, je to něco jiného. Ta si klade ve vnitřní shodě za cíl posouvat se k mezinárodní elitě. Nezbytnou podmínkou je postupný pokles počtu studentů na učitele.Odmítání studentů tedy znamená, že chcete elitnější Masarykovu univerzitu?Ano, jsem přesvědčen o tom, že na univerzitě našeho typu – tedy zaměřené na výzkum – má studovat menší část populace. Větší část by měla studovat v nějakých profesních programech na školách, kterým se v Německu říká Fachhochschule, v jiných zemích polytechniky.V Česku se stalo to neštěstí, že se v devadesátých letech založily regionální univerzity podle mustru Univerzity Karlovy. Navzájem se příliš neliší. Proto musí přijít diverzifikace vysokých škol: víc lidí by mělo studovat v profesních programech, o něco méně na výzkumných školách. Pak je logické, že my bychom se měli zmenšovat. Ale nesouhlasím s tím, že by mělo ubývat studentů na vysokých školách jako celku.Kolik studentů chcete na univerzitě mít?Před pár lety jsem se na tohle téma bavil s kolegy na Freie Universität v Berlíně. Říkají, že kolem roku 1990 měli 40 tisíc studentů, dnes jich mají 25 tisíc. Patří k nejlepším světovým univerzitám a jsou rádi, že se dostali ke zvladatelným proporcím. Podle mého soudu je pro zachování osobního charakteru interakce mezi lidmi na univerzitě nutné, aby se instituce držela v nějaké velikosti. Nevím, kde přesně je strop; jiný je u Karlovy univerzity, která má fakulty v několika městech, jiný u nás. Myslím, že rozumné bude dostat se k nějakým 30 tisícům studentů.Ministerstvo školství chce, aby v magisterském studiu pokračovala jen polovina absolventů bakalářského stupně. Vypadá to, že moc prostoru hledat si vlastní cestu vám nedává. Snažíme se využívat všechny možnosti k tomu, abychom přijímali méně bakalářů a více magistrů a doktorandů.A ty možnosti jsou?Můžeme s ministerstvem vyjednávat o limitech přijímaných studentů. Vzdáme se třeba 300 bakalářů ve prospěch 300 navazujících magistrů. Tohle děláme každý rok.Takže nějaký manévrovací prostor pro hledání vlastní cesty vám ministerstvo dává?Nějaký ano. Pomohla tomu zmíněná dohoda, vyjednaná loni s ministrem školství Chládkem, shoda, kterou nám v březnu potvrdil i premiér Sobotka. Pak ji ale nepromítli do vyjednávání o státním rozpočtu. Dohoda zněla, že zatím zachováme rozpočet tak, jak je, mírně bude ubývat studentů, a tím pádem bude růst průměrný normativ (peníze na jednoho studenta, pozn. red.), což se děje. To je taky jediná možnost, jak teď zvyšovat kvalitu.Myslím si ale, že pod tlakem veřejnosti bude muset stát dřív nebo později znovu otevřít vysoké školy pro víc studentů. Veřejnost se totiž s vysokou selektivitou bude srovnávat poměrně obtížně.Slováky chceme, mají lepší výsledkyKdyž po roce 2000 univerzita zmasověla, učitelé si dost


19

těžko zvykali. Teď, když se situace zase otáčí…Neotáčí, to je jenom korekce. Ale dost velká. Budete chtít po učitelích, aby si zvykali na nový způsob výuky?Ano, budeme po nich chtít, aby se víc pěstovaly interaktivní formy výuky, měly by se omezovat masové přednášky. Musíme vyvinout nějaký systém tutorialů, kde se látka bude procvičovat interaktivní formou. Ale já myslím, že se na to řada lidí těší. Vznikne větší prostor třeba na cílenou práci s talentovanějšími studenty, nebo naopak na asistenci těm, kteří se školou zápasí. V období obrovského stresu ze zmasovění na tohle nikdo neměl moc čas. Když třeba píšete posudky na 30 diplomových prací, k individuální práci se studenty se nedostanete.Masarykova univerzita má ještě jeden specifický problém: studenty ze Slovenska. Na ty ministerstvo dává méně peněz než na české studenty. Je pravda, že z hlediska peněz Slováci můžou být problém. Jsme ale připraveni smířit se s tím, že za ně dostaneme o něco méně, protože jsou to lepší studenti. Z hlediska kvality studia jsou pro univerzitu přínosem.Mají větší snahu?Neřekl bych. Spíš obecně platí, že migrují ti lepší studenti. Ať už ze Slovenska k nám, nebo od nás do Anglie. Slováci mají silnou motivaci jít studovat k nám, na Slovensku je s českými kamennými univerzitami srovnatelně kvalitní jenom Univerzita Komenského. V téhle situaci si můžeme do jisté míry víc vybírat. Takže i kdyby to znamenalo, že dostaneme o pár tisíc na hlavu méně, tak to z hlediska prospěchu instituce stojí za to. URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1562073


20

Přehled zpráv

Recommend Documents