PŘEHLED PUBLIKAČNÍ ČINNOSTI PRACOVNÍKŮ SPRÁVY KRNAP

PŘEHLED PUBLIKAČNÍ ČINNOSTI PRACOVNÍKŮ SPRÁVY KRNAP Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Flousek J. 1984: Netopýr brvitý, Myotis emarginatus (Geoffroy, 1806) a netopýr pobřežní, Myotis dasycneme (Boie, 1825) ve východních Čechách. Opera Corcontica 21, s. 187–192. Přehled výskytu uvedených druhů netopýrů v oblasti východních Čech. Flousek J. & Smrček M. 1984: Denní aktivita ptáků na základě výsledků akce Balt v Krkonoších. Akce Balt –sekce ČSSR, studie č. 6. Opera Corcontica 21, s. 103–126. Denní dynamika odchytu ptáků při odchytových akcích v Krkonoších. Flousek J., Hofmann G. & Beyer M. 1984: Zkušenosti ze záchranného chovu tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krkonošském národním parku. Památky a příroda 9, s. 100–104. Základní informace o záchranném chovu tetřeva hlušce v Krkonoších. Flousek J. 1985: Návrh na posílení populací sýce rousného (Aegolius funereus L.) a kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum L.) na území Krkonošského národního parku. Opera Corcontica 22, s. 139–151. Přehled výskytu uvedených druhů ptáků v Krkonoších a možnosti jejich aktivní podpory. Flousek J. & Vrána J. 1985: Dobrošovské zimoviště netopýrů. Vlastivědný sborník Okresního muzea Náchod, s. 196–209. Výsledky dlouhodobého sledování netopýrů v jednom z nejvýznamnějších zimovišť v ČR, v současnosti zařazeného jako EVL v rámci soustavy Natura 2000. Flousek J. & Hofmann G. 1986: Chov tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krkonošském národním parku (předběžné sdělení). Opera Corcontica 23, s. 171–191. Přehled zkušeností se záchranným chovem tetřeva hlušce v Krkonoších. Flousek J. 1987: Ekologická studie o linduškách (Anthus sp. div.) v Krkonoších 1983–1985. Opera Corcontica 24, s. 183-194. Biotopové preference a dlouhodobé trendy hnízdních populací tří druhů lindušek (lesní, luční a horské) v Krkonoších. Flousek J. 1987: Zkušenosti se záchranným chovem tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krkonošském národním parku. In: Program záchranného chovu tetřeva hlušce (Tetrao urogallus L.) a možnosti reintrodukce. SÚPPOP Praha, s. 11–33. Přehled zkušeností se záchranným chovem tetřeva hlušce v Krkonoších. Flousek J. 1988: Bird and mammal communities of the subarctic peatbog in the Krkonoše Mts. (Czechoslovakia). Věstník Čs. společ. zool. 52, s. 7–21. Výsledky tříletého detailního sledování početnosti ptáků a drobných savců v oblasti Úpského rašeliniště (východní Krkonoše). Flousek J. 1988: Hnízdní populace čečetky zimní (Carduelis flammea) v Krkonoších - vývoj, současné rozšíření, početnost. Opera Corcontica 25, s. 111–118. Historický vývoj a současnost hnízdní populace uvedeného druhu v Krkonoších. Flousek J. 1989: Impact of industrial emissions on bird populations breeding in mountain spruce forests in Central Europe. Ann. Zool. Fennici 26: 255–263. Vliv průmyslových imisí a následného rozpadu horských smrčin na populace hnízdících druhů ptáků v Krkonoších. Flousek J. 1989: Chráněné naleziště Herlíkovické štoly: významné zimoviště


Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo

netopýrů (Chiroptera) v Krkonoších. Opera Corcontica 26, s. 91–115. Výsledky dlouhodobého sledování netopýrů v nejdéle sledovaném a nejvýznamnějším krkonošském zimovišti.. Flousek J. 1989: Příroda Albeřických lomů. In: 100 let Albeřické jeskyně. ČSS ZO 5-02 Albeřice, s. 11–12. Stručná charakteristika přírodních poměrů v oblasti Albeřických lomů. Flousek J. 1990: Hraboš polní (Microtus arvalis) v subalpínském stupni Krkonoš. Opera Corcontica 27, s. 149–161. Biotopové preference, dynamika početnosti a geomorfologická aktivita „izolované“ populace hraboše polního na hřebenech Krkonoš. Flousek J. 1990: Sorex spp.: početnost a preference biotopů v Krkonoších. Zprávy ÚSEB 1990, s. 77–78. Biotopové preference a zjištěná početnost tří druhů rejsků (obecného, malého a horského) na různých stanovištích Krkonoš. Flousek J. 1990: Do point counts and line transects provide comparable results of population tendencies? In: Šťastný K. & Bejček V. (eds): Bird census and atlas studies. Proc. 11th Int. Conf. Bird Census and Atlas Work, Praha, s. 63–68. Porovnání dlouhodobých trendů početnosti hnízdících ptáků, získaných dvěma kvantitativními metodami v Krkonoších. Flousek J. & Řepa P. 1990: Comparison of breeding bird densities obtained by the line transect and point count methods. In: Šťastný K. & Bejček V. (eds): Bird census and atlas studies. Proc. 11th Int. Conf. Bird Census and Atlas Work, Praha, s. 79–81. Porovnání početnosti hnízdících ptáků, získaných dvěma kvantitativními metodami v různých biotopech Krkonoš a západních Čech. Flousek J. & Hudec K. 1991: Vliv průmyslových emisí a velkoplošného rozpadu lesních porostů na hnízdní společenstva ptáků ve střední Evropě. Sylvia 28, s. 51–63. Souhrnné zhodnocení středoevropských znalostí o vlivu imisí a stupně poškození lesa na hnízdící ptáky. Flousek J. 1992: Hnízdní adaptace ptáků v prostoru povrchového dolu. Sborník Okr. muzea Most, ř. Přír. 11-12/89-90, s. 71–81. Přehled různých přizpůsobení ptáků k hnízdění v přeměněné krajině s téměř úplnou absencí přírodních struktur. Flousek J. 1993: Prokázané hnízdění budníčka zeleného (Phylloscopus trochiloides) v Československu. Sylvia 29: 104–106. První prokázané hnízdění uvedeného druhu (se sibiřským typem rozšíření) v ČR. Flousek J. & Pavelka J. 1993: Budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) v Československu. Sylvia 29, s. 57–68. Souhrnný přehled výskytu uvedeného druhu na území tehdejšího Československa. Flousek J., Hudec K. & Glutz von Blotzheim U.N. 1993: Immissionsbedingte Waldschäden und ihr Einfluss auf die Vogelwelt Mitteleuropas. In: Glutz von Blotzheim U. N. & Bauer K. M. (eds): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 13 – Passeriformes 4. Wiesbaden, s. 11–30. Souhrnné zhodnocení středoevropských znalostí o vlivu imisí a poškození lesa na hnízdící ptáky. Flousek J. 1994: Breeding bird communities and air pollution in the Krkonoše Mountains (Czech Republic) in 1983-1992. In: Hagemeijer E. J. M. & Verstrael

Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo

T. J. (eds): Bird numbers 1992. Distribution, monitoring and ecological aspects. Proc. 12th Int. Conf. IBCC/EOAC, Noordwijkerhout, The Netherlands, s. 233– 238. Vliv průmyslových imisí a rozpadu lesních porostů na populace hnízdících druhů ptáků v Krkonoších. Flousek J. 1994: Krkonoše/Karkonosze bilateral biosphere reserve. In: Jeník J. & Price M. (eds.): Biosphere reserves on the crossroads of Central Europe. Czech Republic - Slovak Republic. Czech Nat. Comm. Unesco MAB Prague, s. 17–32. Souhrnná charakteristika bilaterální česko-polské BR Krkonoše/Karkonosze. Flousek J., Šťastný K. & Bejček V. 1994: Jednotný program sčítání ptáků v České republice: 1981-1990. Zprávy ČSO 39, s. 9–23. Výsledky dlouhodobého sledování hnízdících ptáků v ČR. Flousek J. 1995: Was there any monitoring behind the „Iron Curtain“? (An example of the Krkonose National Park and Biosphere Reserve). In: Herman T.B., Bondrup-Nielsen S., Willison J. H. M. & Munro N. W. P. (eds): Ecosystem monitoring and protected areas. SAMPAA, Wolfville, Nova Scotia, s. 291–298. Souhrnný přehled monitorovacích a výzkumných aktivit v KRNAP. Flousek J. 1995: Krkonose/Karkonosze Biosphere Reserve, Czech Republic/Poland. Northern Sciences Network Newsletter 18, s. 20–23. Přírodní hodnoty a aktivity v bilaterální BR Krkonoše/Karkonosze. Flousek J. 1995: Jsou v Orlických horách netopýři? Panorama 3/95, s. 37–40. Populární prezentace výsledků sledování netopýrů v Orlických horách. Flousek J. & Roberts G. C. S. (eds) 1995: Mountain national parks and biosphere reserves: monitoring and management. Proc. Int. Conf., September 1993, Špindlerův Mlýn, Czech Republic, s. 1–165. Sborník příspěvků prezentujících zkušenosti s monitoringem a managementem v různých horských národních parcích a biosférických rezervacích světa. Flousek J. 1996: Budníček iberský, Phylloscopus brehmii (Homeyer 1871), v České republice. Sylvia 32, s. 55–60. Výskyt nového ptačího druhu pro ČR. Flousek J. 1996: Cooperation in biodiversity conservation in the Czech and Polish Krkonoše national parks and biosphere reserve (Krkonoše and Karkonosze). In: Hamilton L. S., Mackay J. C., Worboys G. L., Jones R. A. & Manson G. B. (eds): Transborder protected area cooperation. Australian Alps LC, IUCN, s. 31–38. Přeshraniční spolupráce při ochraně biodiverzity v obou krkonošských národních parcích a bilaterální biosférické rezervaci. Flousek J. 1996: Společenstva ptáků a drobných savců v imisemi postižených ekosystémech Krkonoš: souhrn 1983–1995. In: Vacek S. (ed.): Monitoring, výzkum a management ekosystémů na území Krkonošského národního parku. Opočno 15.–17. 4. 1996, s. 64–71. Výsledky dlouhodobého monitoringu ptáků a savců v Krkonoších. Flousek J., Kociánová M., Mládková A., Pilous V., Štursa J., Vaněk J. & Vávra V. 1996: Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze. In: Jeník J. (ed.): Biosférické rezervace České republiky. Příroda a lidé pod záštitou UNESCO. Empora Praha, s. 41–64. Souhrnná charakteristika bilaterální česko-polské BR Krkonoše/Karkonosze. Flousek J. 1997: Impact of air pollution on montane forests. In: Messerli B. &

Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

Ives J. D. (eds.): Mountains of the world: a global priority. Parthenon Publ. London, s. 302–303. Stručný přehled známých vlivů průmyslových imisí na horské lesy. Flousek J. 1997: Krkavec velký (Corvus corax) v Krkonoších. Ročenka Správy KRNAP 1996, s. 36–38. Přehled výskytu a početnosti uvedeného druhu v KRNAP. Flousek J. 1998: Monitoring ptáků a savců v Krkonošském národním parku. In: Geoekologiczne problemy Karkonoszy. Materialy z sesji naukowej w Przesiece 15–18 X 1997, Tom 2, s. 15–19. Přehled monitorovacích aktivit v KRNAP, zaměřených na ptáky a savce. Flousek J., Chytil J. & Bufková I. 1998: Monitoring a výzkum v národních parcích USA. Ochrana přírody 53, s. 150–152. Zkušenosti s monitorovacími a výzkumnými aktivitami (vč. jejich koordinace a institucionálního zastřešení) v severoamerických národních parcích. Flousek J. 1999: Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) a lesní hospodářství v Krkonoších. In: Slodičák M. (ed.): Obnova a stabilizace horských lesů. VS VÚLHM Opočno, s. 49–53. Přehled znalostí o vlivu uvedeného druhu především na mladé výsadby lesních dřevin. Flousek J. & Gramsz B. 1999: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš (1991–1994). Správa KRNAP Vrchlabí, s. 1–424. (1) Mapování hnízdního rozšíření ptáků na území Krkonoš bylo připraveno jako první společný přírodovědný česko-polský projekt v historii bilaterální Biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze. (2) Rozšíření ptáků na území Krkonoš a jejich nejbližšího podhůří (350–1 602 m n. m., celková plocha 930 km2) bylo mapováno v období 1991–94 ve 15 kvadrátech o rozměrech 2,9 × 2,8 km (odvozených z mezinárodní geografické sítě). (3) Hnízdní výskyt každého ptačího druhu byl zaznamenáván dle standardních mezinárodních kritérií (17 kategorií průkaznosti); početnost ptáků v základních typech prostředí byla zjišťována s použitím standardních kvantitativních metod (bodová, liniová, mapovací, vyhledávání hnízd). (4) Pro každý kvadrát byla odhadnuta početnost každého ptačího druhu 9 kategoriích početnosti (využití údajů o denzitě ptáků v různých typech prostředí a podkladů geografického informačního systému: nadmořská výška, stupeň poškození lesa, typ prostředí). (5) Rozšíření a celková odhadovaná početnost každého druhu byla doplněna údaji o změnách jeho početnosti v uplynulých 16 letech (na základě 21 485 registrací 95 ptačích druhů). (6) V letech 1991-94 byl na celém sledovaném území zjištěn výskyt 181 druhů ptáků, z nichž 148 druhů v Krkonoších prokazatelně nebo pravděpodobně hnízdilo (vč. tří druhů uniklých ze zajetí). Z kategorie možného hnízdění (16 spp.) 8 druhů hnízdit mohlo a 8 druhů s velkou pravděpodobností ne. Zbývajících 17 druhů nehnízdilo. (7) Na české straně Krkonoš prokazatelně nebo pravděpodobně hnízdilo 138 druhů a navíc se vyskytovalo 9 druhů s možným hnízděním, v polské části pohoří to bylo 127 druhů ptáků a 1 druh s možným hnízděním. (8) Počet hnízdících druhů v jednotlivých kvadrátech se pohyboval mezi 42 až 114 spp. a byl ovlivněn nadmořskou výškou a diverzitou a kvalitou prostředí. Počty druhů klesaly od podhůří (většinou 70–90 spp.) po vrcholové partie (většinou 50–60 spp.). Nízký počet druhů (pod 50 spp.) byl zaznamenán v kvadrátech s převahou souvislých lesních porostů, často silně poškozených

Dílo

působeních imisí, naopak nejvyšší počet druhů hnízdil v území s mokřadními biotopy. (9) Celková denzita ptáků v prostředí podhorského a horského charakteru (mozaika všech biotopů Krkonoš a jejich podhůří) dosáhla 330 (235–480) hnízdících párů na 1 km2 krajiny. (10) Celková početnost ptáků v období 1983–98 kolísala, s výraznou kulminací v roce 1983, 1990 a 1993 a naopak minimálními hodnotami v letech 1985–87 a 991. (11) Prokázána byla významná negativní závislost mezi stupněm poškození lesních porostů a počtem hnízdících druhů ptáků, jejich celkovou početností a druhovou diverzitou: pokles všech uvedených charakteristik od kvalitních k těžce poškozeným a mrtvým porostům. Na zalesňovaných imisních holinách se sledované hodnoty opět zvyšovaly. (12) Jednotlivé druhy ptáků lze podle reakcí na stupeň poškození lesa rozdělit do tří skupin: - Lesní druhy, jejichž početnost klesala s rostoucím poškozením (např. drozd zpěvný Turdus philomelos, králíček ohnivý Regulus ignicapillus), vč. druhů, jejichž početnost se významně nelišila v lehce a středně poškozených porostech a prudce klesala až v lesích s většinou stromů odumírajících (např. holub hřivnáč Columba palumbus, králíček obecný Regulus regulus, sýkora parukářka Parus cristatus). - Druhy otevřených prostranství, jejichž početnost výrazně stoupala se stupněm poškození lesa a často dosahovala svého maxima na imisních holinách (např. tetřívek obecný Tetrao tetrix, linduška lesní Anthus trivialis, bramborníček hnědý Saxicola rubetra), vč. druhů jejichž početnost vzrůstala na imisních holinách s mladými výsadbami (např. pěvuška modrá Prunella modularis, budníček menší Phylloscopus collybita, budníček větší P. trochilus). - Ostatní druhy, které na stupeň poškození výrazněji nereagovaly a jejichž ústup byl spojen až s absolutní likvidací stromového patra (např. střízlík obecný Troglodytes troglodytes, červenka obecná Erithacus rubecula, drozd brávník Turdus viscivorus). (13) Ze 181 druhů pozorovaných v Krkonoších patřilo 79 druhů mezi zvláště chráněné v České republice (z toho 15 druhů kriticky ohrožených) a 164 druhů ke chráněným v Polsku. Na kontinentální úrovni se zde vyskytovalo 40 druhů z kategorií zranitelný, vzácný a ubývající dle evropské klasifikace ptáků, 39 hrožených druhů z přílohy I Evropské směrnice o ochraně ptáků a 84 zájmových druhů evropské ochrany přírody (z toho 9 druhů v kategoriích 1 a 2). (14) Největší koncentrace ohrožených druhů byla na lokalitách se zastoupením mokřadních biotopů (vodní toky, rybníky a rákosiny, podmáčené louky, subarktická rašeliniště) a rozsáhlejších bukových porostů a v relativně teplejších oblastech podhůří. (15) Souhrnné hodnocení významu sledovaného území z hlediska výskytu a ochrany ptáků řadí mezi ornitologicky nejvýznamnější oblasti: - alpínské vrcholy, ledovcové kary a subarktická rašeliniště na hřebenech západních a východních Krkonoš (CZ/PL), - bukové porosty v severním podhůří Krkonoš (PL), - komplex mokřadních biotopů u Podgórzynu v severním podhůří Krkonoš (PL), - mozaika lesních a lučních biotopů v oblasti Rýchor a jejich podhůří v jihovýchodní části Krkonoš (CZ). Flousek J. 2000: Avifauna vybraných významných ornitologických lokalit:


Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

Krkonoše. Sylvia 36, s. 26–30. Stručná charakteristika významné ptačí oblasti (IBA) Krkonoše. Flousek J. 2000: Analýza vybraných limitujících faktorů: Vliv imisí na lesní porosty. Sylvia 36, s. 61–67. Souhrnné zhodnocení vlivu imisí na lesní porosty a hnízdní společenstva ptáků. Flousek J. 2000: Transfrontier cooperation in monitoring and research in the Giant Mountains (Czech Republic/Poland). In: Price M. F. (ed.): EuroMAB 2000. Proc. 1st Meet. EuroMAB Nat. Comm. & BR Coord., 10–14 April 2000, Cambridge, UK, s. 81–84. Přeshraniční spolupráce při monitoringu a výzkumu v obou krkonošských národních parcích a bilaterální biosférické rezervaci. Flousek J. & Gramsz B. 2000: Ornitologická významnost území Krkonoš. Opera Corcontica 37, s. 194–199. Vyhodnocení ornitologického významu Krkonoš na základě výsledků plošného mapování ptáků. Flousek J. & Raj A. 2000: The Krkonoše/Karkonosze bilateral biosphere reserve. In: Breymeyer A. & Dabrowski P. (eds): Biosphere reserves on borders. Pol. Acad. Sci. Warsaw, s. 94–107. Souhrnná charakteristika bilaterální česko-polské BR Krkonoše/Karkonosze. Flousek J. 2001: Zimoviště netopýrů v Krkonoších, Orlických horách a na Broumovsku. Vespertilio 5, s. 93–110. Výsledky dlouhodobého sledování netopýrů na zimovištích v uvedené oblasti. Flousek J. 2001: Krkonoše. In: Málková P. & Lacina D. (eds.): Významná ptačí území v České republice. ČSO Praha, s. 54–57. Souhrnná charakteristika významné ptačí oblasti (IBA) Krkonoše. Flousek J. 2002: Krkonoše Mountains. In: Málková P. & Lacina D. (eds.): Important bird areas in the Czech Republic. Czech Soc. Ornit. Prague, s. 54– 57. Souhrnná charakteristika významné ptačí oblasti (IBA) Krkonoše. Flousek J. 2002: Populační dynamika drobných savců v imisemi postižených oblastech Krkonoš. In: Bryja J. & Zukal J. (eds.): Zool. dny Brno 2002, s. 122– 123. Výsledky dlouhodobého sledování dynamiky drobných savců v KRNAP. Flousek J. 2002: Pollution: Rain of destruction. World Conservation (IUCN Bull.) 1/2002, s. 13–14. Stručná charakteristika vlivu průmyslových imisí na horské lesy. Flousek J. 2002: Krkonoše. In: Hora J., Marhoul P. & Urban T. (eds.): Natura 2000 v České republice: Návrh ptačích oblastí. ČSO Praha, s. 9/1-9/6. Ornitologická charakteristika Krkonoš jako navržené ptačí oblasti pro zařazení do soustavy Natura 2000. Flousek J. 2003: Pěšky nebo lanovkou? Veronica 17, 1, s. 26. Stručné seznámení s diskutovanými možnostmi zpřístupnění vrcholu Sněžky. Flousek J. 2004: Proč jsou Krkonoše ještě národním parkem? Veronica 18, 2, s. 4–6. Přehled důvodů, proč si Krkonoše stále zasluhují statut národního parku. Flousek J. & Bartonička T. (eds) 2004: Bats of the Sudetes. Proc. 2nd CzechPolish-German Conf., 17–18 September 2004, Česká Lípa, Czech Republic, s. 1–111. Sborník příspěvků, prezentujících výsledky monitoringu a výzkumu netopýrů v sudetských pohořích ČR, Polska a Německa.

Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt Dílo



Flousek J., Vohralík V. & Fejklová P. 2004: Nové nálezy myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v Krkonoších. Lynx, n. s., 35, s. 35–41. Souhrnný přehled výskytu uvedeného druhu drobného savce v oblasti severovýchodních Čech. Flousek J. 2005: Krkonošské horizonty. Veronica 19, 5, s. 30. Pronikání stožárů pro přenos signálů mobilních telefonů do Krkonoš. Flousek J. 2006: Sport a krajina národního parku? Veronica 20, 3, s. 4–7. Problematika sportovních aktivit v národním parku. Flousek J. 2006: Kulík hnědý (Charadrius morinellus). Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica). In: Metody monitoringu druhů přílohy I směrnice ES o ptácích. ČSO Praha. Metodiky monitoringu dvou naturových druhů ptáků v ČR. Flousek J. & Šálek M. E. 2007: Hnízdění a výskyt budníčka zeleného (Phylloscopus trochiloides) v Krkonoších. Sylvia 43, s. 154–164. Krkonoše patří v posledních 20 letech k lokalitám s nejpočetnějším výskytem budníčka zeleného (Phylloscopus trochiloides) ve vnitrozemí střední Evropy. V období 1987–2007 tu bylo shromážděno celkem 78 záznamů zpívajících samců, včetně čtyř prokázaných nebo pravděpodobných hnízdění. Práce shrnuje veškeré dosavadní nálezy, hodnotí jejich časové a výškové rozložení a popisuje první nález hnízda uvedeného druhu na území České republiky. Flousek J., Hartmanová O., Štursa J. & Potocki J. (eds) 2007: Krkonoše. Příroda, historie, život. Nakl. Miloš Uhlíř – Baset, Praha, s. 1–864. Souhrnné monografické zpracování aktuálních znalostí o Krkonoších. Flousek J. 2008: Linduška luční Anthus pratensis. Linduška horská Anthus spinoletta. Konipas horský Motacilla cinerea. Konipas bílý Motacilla alba. Pěvuška podhorní Prunella collaris. In: Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. (eds): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum Praha: 343–345, 346– 347, 351–353, 354–356, s. 570. Vyhodnocení dosavadních znalostí o migraci, tahových cestách a zimovištích ptáků v ČR. Flousek J. 2008: Fauna krkonošských lesů včera, dnes a zítra. Veronica 22, 3: 12. Populární informace o změnách fauny v krkonošských lesích. Flousek J. 2009: Pták roku 2009 – skorec vodní. ČSO Praha, s. 1–16. Populární publikace seznamující s životem uvedeného druhu (v rámci dlouhodobé kampaně ČSO o ohrožených druzích ČR). Flousek J. & Harčarik J. 2009: Sjezdové lyžování a ochrana přírody. Ochrana přírody 64, 6, s. 8–10. Problematika sjezdového lyžování v chráněných územích ČR. Flousek J., Hora J., Chutný B., Kučera Z., Pavel V. & Vojtěchovská E. 2010: Slavík modráček tundrový Luscinia svecica svecica. In: Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V. & Kučera Z. (eds): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. AOPK ČR, Praha, s. 148–149. Výsledky první etapy naturového monitoringu uvedeného druhu v ČR. Flousek J. 2011: Koncepce monitoringu a výzkumu v Krkonošském národním parku. Ochrana přírody 66, 3, s. 15–19. Souhrnná informace o přípravě a obsahu uvedené koncepce v KRNAP. Flousek J. & Kaspar J. 2011: Biodiversity conservation in the transboundary biosphere reserve Krkonose/Karkonosze. In: Austrian MAB Committee (ed.):

Abstrakt Dílo


Abstrakt Dílo


Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

Biosphere reserves in the mountains in the world. Excellence in the clouds? Austrian Academy of Sciences Press, Vienna, s. 104–107. Aktuální přeshraniční spolupráce při ochraně biodiverzity v bilaterální Biosférické rezervaci Krkonoše/Karkonosze. Anděra M., Andreas M., Balvín O., Bačkor P., Bartonička T., Benda P., Berková H., Bláhová A., Celuch M., Červený J., Danko Š., Flousek J., Gaisler J., Hanák V., Hanzal V., Hofmannová A., Horáček D., Horáček I. (ed.), Hulva P., Jahelková H., Jóža M., Kaňuch P., Kovařík M., Lehotská B., Lehotský R., Lemberk V., Lučan R. K., Pjenčák P., Reiter A., Řehák Z., Nová-Schmitzerová P., Šafář J., Tájek P., Uhrin M. (ed.) & Zukal J. 2010: A tribute to bats. Lesnická práce, Kostelec n. Č. l., s. 1–400. Souhrnná publikace o výskytu, monitoringu, výzkumu a ochraně netopýrů v ČR a na Slovensku. Bělka T., Flousek J. & Vrána J. 1989: Postup šíření krkavce velkého (Corvus corax L.) v severovýchodních Čechách. Zprávy MOS 47, s. 19–27. Historie výskytu krkavce velkého v oblasti severovýchodních Čech. Brinke T., Flousek J., Hora J. & Vojtěchovská E. 2010: Krkonoše. In: Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V. & Kučera Z. (eds): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. AOPK ČR, Praha, s. 222–224. Předměty ochrany a výsledky první etapy naturového monitoringu v Ptačí oblasti Krkonoše. Brinke T., Flousek J., Hora J., Kučera Z. & Pavelka J. 2010: Lejsek malý Ficedula parva. In: Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V. & Kučera Z. (eds): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005–2007. AOPK ČR, Praha, s. 156–158. Výsledky první etapy naturového monitoringu uvedeného druhu v ČR. Březina S., Flousek J., Chvojková E., Harčarik J., Vaněk J. & Bauer P. 2011: Kumulace vlivů zástavby na krkonošských loukách. Ochrana přírody 66, 2, s. 12–15. Konzultační návrh metodiky pro naturové hodnocení. Horáček D., Jóža M. & Flousek J. 2004: Výsledky podzimního odchytu netopýrů na lokalitě Herlíkovické štoly v Krkonoších. In: Flousek J. & Bartonička T. (eds): Bats of the Sudetes. Proc. 2nd Czech-Polish-German Conf., 17-18 September 2004, Česká Lípa, Czech Republic, s. 43–52. Souhrnné výsledky odchytu netopýrů v nejvýznamnějším krkonošském zimovišti. Hudec K., Flousek J. & Chytil J. 1999: Přehled ptáků České republiky a ochranných norem k nim se vztahujících. Příloha Zpráv ČSO 48, s. 1–16. Seznam ptačích druhů ČR a jejich ochrana dle české legislativy či mezinárodních úmluv. Hudec K., Miles P., Šťastný K. & Flousek J. 2011: Výškové rozšíření ptáků hnízdících v České republice. Opera Corcontica 48, s. 135–206. Zhodnocení publikovaných i nepublikovaných údajů o výškovém hnízdním rozšíření ptáků v ČR až do roku 2006. Zpracováno je celkem 19 našich hlavních horských celků, text je doplněn obsáhlou přílohou, v níž jsou u všech hnízdících druhů uvedena nejvyšší známá hnízdiště v jednotlivých horstvech. U některých druhů s centrem výskytu ve vyšších polohách jsou uvedeny i nadmořské výšky nejníže položených hnízdišť. Ve vztahu k nadmořské výšce byly porovnány počty druhů ve dvou odlišných typech prostředí – vodním (65 sp.) a suchozemském (154 sp.). Z vodních ptáků hnízdí 17 druhů do nadmořské výšky 500 m n. m., pod kterou

u nás leží převážná většina rozsáhlejších vodních ploch. Izohypsa 800 m n. m. představuje horní hranici zbývajících menších rybničních oblastí a do této výšky hnízdí 33 druhů. Zbývajících 15 druhů hnízdí i nad 800 m n. m., kde se vyskytují již jen malé plochy nebo specifická prostředí stojatých vod, jako jsou horská rašeliniště. Typicky suchozemských druhů, jejichž rozšíření zasahuje až do pahorkatin, ale nepřekračuje 500 m n. m., je pouze 13; obdobný počet druhů (14) hnízdí do 800 m n. m. Převážná většina suchozemských ptáků (127) však zasahuje svým hnízdním výskytem do poloh nad 800 m n. m. a tyto druhy dělíme do tří skupin: 1. Druhy hnízdící pravidelně od nejnižších poloh až nad 800 m n. m. (73 sp.). Jedná se hlavně o lesní/arboreální druhy (85 %), včetně ptáků křovin nebo lesních okrajů, hledajících potravu i mimo les. Ptáci otevřených ploch a ptáci využívající kulturní krajinu či specifická stanoviště tvoří pouze 8 %, resp. 7 %. 2. Druhy hnízdící převážně v nižších polohách a zasahující nad hranici 800 m n. m. jen zřídka nebo výjimečně (43 sp.). Většinou jsou to druhy využívající kulturní krajinu (60 %), dále druhy lesní (25 %) a druhy otevřených ploch (15 %). 3. Druhy hnízdící ve vyšších polohách a odtud případně sestupující níže (11 sp.). Sem patří druhy subalpínských biotopů (27 %) a horského lesa (73 %). Při stanovení rozdílů mezi jednotlivými pohořími bylo hodnoceno 32 druhů, jejichž pravidelné hnízdní rozšíření zasahuje nad 800 m n. m. Nejvíce druhů (14) s nejvýše známými hnízdišti se vyskytuje v Krkonoších, 10 druhů (jeden společný s Krkonošemi) dosahuje nejvyšších výšek na Šumavě. V Jeseníkách hnízdí nejvýše pět druhů, v Beskydech a Krušných horách po dvou druzích. Hodnoceny byly rovněž dlouhodobé změny ve výškovém rozšíření ptáků. Zvýšení početnosti populací druhů hnízdících v nižších polohách s následným posunem do vyšších poloh během 20. století je nepochybné u 14 druhů (Nycticorax nycticorax, Ciconia nigra, C. ciconia, Anser anser, Anas platyrhynchos, Netta rufina, Aythya ferina, A. fuligula, Turdus pilaris, Locustella naevia, L. fluviatilis, Acrocephalus palustris, Remiz pendulinus, Pica pica). Dalších pět druhů se na území ČR nově nastěhovalo po roce 1940 a se zvyšováním početnosti v nižších polohách se postupně šířilo i do vyšších poloh (Cygnus olor, Circus aeruginosus, Grus grus, Streptopelia decaocto, Locustella luscinioides). Podobný, ale méně výrazný výškový vzestup byl zaznamenán i u dalších druhů na národní nebo jen lokální úrovni. Opuštění hnízdišť v nižších polohách bylo zjištěno u tří druhů tetřevovitých ptáků (Bonasa bonasia, Tetrao tetrix, T. urogallus) – u všech jako důsledek snižování jejich početnosti během 20. století a roztříštění populací do izolovaných refugií ve vyšších polohách. Pro šest druhů je zdokumentováno opouštění vyšších poloh a snížení horní hranice hnízdění především od poloviny 20. století v souvislosti se snižováním jejich početnosti (Ixobrychus minutus, Tyto alba, Athene noctua, Caprimulgus europaeus, Galerida cristata, Emberiza hortulana). Sestup „horských“ druhů do nižších poloh, související se zvýšením jejich početnosti, je dokumentován pro pět druhů (Glaucidium passerinum, Aegolius funereus, Anthus pratensis, Turdus torquatus, Nucifraga caryocatactes). Naopak zvýšení dolní hranice je doloženo u jediného druhu (Anthus spinoletta). Při srovnání se středoevropskými pohořími bylo zjištěno, že 16 druhů hnízdících na území ČR dosahuje nejvyšších nadmořských výšek ve střední

Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Evropě. Mezi nimi převažují vodní ptáci (9 sp.) nad suchozemskými druhy (7 sp.), patrně v souvislosti s větším rozsahem výše položených vodních ploch v ČR. Chytil J., Flousek J. & Bufková I. 1999: Biosférická rezervace Pinelands jako vzor řízení velkoplošného chráněného území. Ochrana přírody 54, s. 23–24. Příklad vzorového řízení biosférické rezervace. Kryštufek B., Vohralík V., Flousek J. & Petkovski S. 1992: Bats (Mammalia: Chiroptera) of Macedonia, Yugoslavia. In: Horáček I. & Vohralík V. (eds.): Prague Studies in Mammalogy. Prague, s. 93–111. Souhrnná publikace o netopýrech Makedonie. Macko S. A., Anderson I., Flousek J. & Dulfer R. 1998: Natural abundance measurements of stable isotops of nitrogen and carbon as tracers of diet and environmental change. In: Kovář P., Pušová R. & Kulíšek P. (eds.): Present and historical nature-culture interactions in landscapes. Prague 6–13 Sept. 1998: 67. Možnosti využití analýzy izotopů dusíku a uhlíku ke sledování potravy a změn v obývaném prostředí např. u drobných savců. Pavel V., Chutný B., Flousek J., Kovařík P. & Šálek M. E. 2003: Konipas citronový (Motacilla citreola) v Krkonoších. Panurus 13, s. 125–127. Přehled výskytu uvedeného druhu v KRNAP. Reif J., Vermouzek Z., Voříšek P., Šťastný K., Bejček V. & Flousek J. 2010: Population changes in Czech passerines are predicted by their life-history and ecological traits. Ibis 152, s. 610–621. A species’ susceptibility to environmental change might be predicted by its ecological and life-history traits. However, the effects of such traits on longterm bird population trends have not yet been assessed using a comprehensive set of explanatory variables. Moreover, the extent to which phylogeny affects patterns in the interspecific variability of population changes is unclear. Our study focuses on the interspecific variability in long-term population trends and annual population fluctuations of 68 passerine species in the Czech Republic, assessing the effects of eight life-history and five ecological traits. Ordination of life-history traits of 68 species revealed a lifehistory gradient, from ‘r-selected’ (e.g. small body mass, short lifespan, high fecundity, large clutch size) to ‘K-selected’ species. r-selected species had more negative population trends than K-selected species, and seed-eaters declined compared with insectivores. We suggest that the r-selected species probably suffer from widespread environmental changes, and the seed-eaters from current changes in agriculture and land use. Populations of residents fluctuated more than populations of short-distance migrants, probably due to the effect of winter climatic variability. Variance partitioning at three taxonomic levels showed that whereas population trends, population fluctuations and habitat specialization expressed the highest variability at the species level, most lifehistory traits were more variable at higher taxonomic levels. These results explain the loss of statistical power in the relationship between life histories and population trends after controlling for phylogeny. However, we argue that a lack of significance after controlling for phylogeny should not reduce the value of such results for conservation purposes. Schifferli L. & Flousek J. 1985: Motacilla cinerea Tunstall, 1771 – Bergstelze. In: Glutz von Blotzheim U. N. & Bauer K. M. (eds): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 10 – Passeriformes 1. Wiesbaden, s. 836–872. Monografické zpracování znalostí o uvedeném druhu ve střední Evropě.

Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo

Abstrakt Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo

Schifferli L. & Flousek J. 1997: Motacilla cinerea, Grey wagtail. In: Hagemeijer E.J.M. & Blair M.J. (eds): The EBCC atlas of European breeding birds: their distribution and abundance. TAD Poyser London, s. 496–497. Souhrnná charakteristika výskytu a biologie uvedeného druhu v Evropě. Soukupová L., Flousek J., Váňa J. & Vaněk J. 1995: Biotic indicators. In: Soukupová L., Kociánová M., Jeník J. & Sekyra J. (eds.): Arctic-alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera Corcontica 32, s. 5–88. Biotické indikátory arkto-alpínské tundry v Krkonoších. Straškrabová V. & Flousek J. 1999: Long-term ecological research – specific problems in Central European countries, case situation in Czech Republic. In: Bijok P. & Prus M. (eds.): Long term ecological research – examples, methods, perspectives for Central Europe. Proc. ILTER Regional Workshop, 16–18 Sept 1998, Madralin, Poland, s. 21–24. Přehled aktivit LTER v ČR. Svoboda A., Pavel V. & Flousek J. 2007: Vliv početnosti drobných savců na hnízdní úspěšnost lindušky luční (Anthus pratensis) v Krkonoších. Sylvia 43, s. 44–50. V rámci výzkumu hnízdní biologie lindušky luční (Anthus pratensis), probíhajícího na vrcholových rašeliništích v Krkonoších, jsme se v letech 2001–2006 zabývali identifikací hlavních hnízdních predátorů a dynamikou populací vybraných druhů drobných savců (především Sorex sp. a Microtus sp.). Hnízdní predace na aktivních a umělých hnízdech byla sledována pomocí videozáznamu, digitálních fotoaparátů a teplotních dataloggerů. Ke zjištění početnosti drobných savců byla použita kvadrátová metoda a odchyt do sklapovacích pastí. Zaznamenanými predátory hnízd lindušky luční byli převážně zástupci rodu Microtus. Ve vzorku odchycených drobných savců byli zjištěni především hraboš mokřadní (M. agrestis) a rejsek obecný (Sorex araneus). Hnízdní predace v jednotlivých letech vykazovala podobné trendy jako fluktuace početnosti drobných savců (zvýšení početnosti drobných savců vedlo ke zvýšení predace na hnízdech). V datovém vzorku byl nalezen výrazný trend, potvrzující vzájemnou pozitivní závislost predace hnízd lindušky luční a početnosti drobných savců. Šťastný K., Bejček V., Voříšek P. & Flousek J. 2004: Populační trendy ptáků lesní a zemědělské krajiny v České republice v letech 1982–2001 a jejich využití jako indikátorů. Sylvia 40, s. 27–48. Jednotný program sčítání ptáků v České republice byl zahájen v roce 1981 s použitím metody bodového transektu. Pro analýzu bylo vybráno 46 druhů – 22 druhů zemědělské krajiny a 24 druhů lesních na základě klasifikace podle Pan-European Common Bird Monitoring Project. K odhadu chybějících hodnot a výpočtu indexů a trendů byly použity loglineární modely (program TRIM). Analyzována byla data z období 1982–2001, přičemž index v roce 1982 byl brán jako referenční. Větší úbytek početnosti byl zjištěn u ptačích druhů zemědělské krajiny než u druhů lesních: zemědělská krajina – pokles u 8 (36 %), nedostatečně známý trend u dalších 8 (36 %) a nárůst u 6 druhů (27 %), žádný druh se stabilní početností; druhy lesních ekosystémů – pokles u 5 (21 %), nedostatečně známý trend u dalších 5 (21 %), nárůst u 11 (46 %) a stabilní početnost u 3 druhů (13 %). Složený index (indikátor) ptáků zemědělské krajiny vykázal v letech 1982–2001 pokles o 13,5 % a u lesních druhů naopak nárůst o 18,7 %. Šťastný K., Bejček V., Flousek J. & Voříšek P. 2005: Indikátor ptačích populací v zemědělských a lesních ekosystémech. In: Vačkář D. (ed.): Ukazatele změn biodiverzity. Academia Praha: s. 95–104.


Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Možnosti využití ptáků jako indikátoru změn v prostředí. Tkadlec E., Bejček V., Flousek J., Šťastný K., Zima J., Hrindová V. & Sedláček F. 2011: Populační cykly hraboše mokřadního v České republice. In: Bryja J., Řehák Z. & Zukal J. (eds): Zool. dny Brno, s. 229. Výsledky dlouhodobého sledování dynamiky početnosti uvedeného druhu v ČR. Van der Horst P., Flousek J. & Němcová L. 1995: Use of GIS in monitoring breeding birds and forest decline in the Krkonoše National Park (preliminary results). In: Pollution monitoring and geographic information systems. Proc. EARSeL Workshop, Brandýs n. L., May, s.145–157. Příklad využití GIS při vyhodnocení výsledků monitoringu ptáků v Krkonoších. Vaněk J. & Flousek J. 1987: Červený seznam vyhynulých a ohrožených druhů živočichů v české části Krkonoš. Opera Corcontica 24, s. 145–158. První červený seznam ohrožených živočichů Krkonoš. Vodnárek D., Flousek J., Fišera J., Jasso L. & Šimurda J. 2006: Početnost vrabce domácího (Passer domesticus) v Krkonoších a jejich podhůří. Prunella 31: s. 14–19. Výsledky plošného mapování a zjišťování početnosti uvedeného druhu v Krkonoších. Voříšek P., Klvaňová A., Brinke T., Cepák J., Flousek J., Hora J., Reif J., Šťastný K. & Vermouzek Z. 2009: Stav ptactva České republiky 2009. Sylvia 45, s. 1–38. Avifaunu ČR tvoří 406 druhů ptáků, z nichž polovina tu hnízdí. Ve srovnání se začátkem 80. let 20. století početnost asi třetiny druhů poklesla, u třetiny vzrostla a zbytek zůstává stabilní. Přibývají zejména druhy, které jsou předmětem mezinárodní ochrany nebo jejichž zákonná ochrana umožnila návrat zpět, druhy těžící z měnícího se stavu lesů či zvykající si na blízkost člověka. Nejrychleji naopak mizí ptáci zemědělské krajiny a některé druhy vázané na mokřadní biotopy. Intenzifikace zemědělství spolu s opouštěním půdy a zarůstáním krajiny v posledních letech vede k ústupu polních ptáků. K úbytku mokřadních ptáků přispívá zejména intenzivní rybníkářství. Naopak očekáváme pozitivní vliv vyhlášení ptačích oblastí soustavy Natura 2000, pokud však budou důsledně plněny podmínky ptačí směrnice EU. Mezi ně patří i vyhlášení zbylých dvou ptačích oblastí. Význam ptáků pro lidi je vesměs kladný stejně jako vztah většiny veřejnosti k nim. Problémy přinášejí konflikty zájmů některých skupin a z toho plynoucí nerespektování zákonné ochrany ptáků. V nezákonném pronásledování ptáků patří mezi nejnebezpečnější trávení. Problémy také přinášejí lidské stavby v energetice a dopravě či necitlivé rekonstrukce objektů. Ptáci jsou již také ovlivněni změnou klimatu, která představuje zásadní faktor ovlivňující stav ptactva v ČR v budoucnosti. Ochrana přírody selhává v případech úbytku polních a mokřadních ptáků a není příliš účinná ani v druhové ochraně. Jedním z důvodů je nedostatečné využívání a podpora vědeckých poznatků včetně poznatků z dlouhodobého monitoringu. Halda J., Hauer T., Kociánová M., Mühlsteinová R., Řeháková K., Šťastná P. 2011: Biodiverzita cévnatých rostlin, lišejníků, sinic a řas na skalách s ledopády v Labském dole. Opera Corcontica 48, s. 45–67. Tato práce přináší přehled výsledků z inventarizačního průzkumu cévnatých rostlin, lišejníků, sinic a řas, provedeného v Labském dole na deseti skalních lokalitách, kde se pravidelně v zimě tvoří ledopády. Vzhledem k využití horolezecké techniky byly detailně prozkoumány i nepřístupné partie skalních

Dílo

Abstrakt

oblastí. Vůbec poprvé v Labském dole proběhl lichenologický a fykologický systematický inventarizační průzkum. V rámci průzkumu bylo nalezeno celkem 45 druhů lišejníků, 32 druhů sinic, 86 druhů řas a 74 druhů cévnatých rostlin. Výsledky potvrdily jedinečnost těchto lokalit. Příspěvek přináší čtyři nové druhy lišejníků pro ČR (Pilophorus strumaticus, Rhizocarpon amphibium, Pyrenopsis picina a Staurothele clopima), dále druhy recentně nepublikované (např. Ephebe lanata, Rhizocarpon lavatum a také druhy pozoruhodné z ekologického hlediska – vázané na stinné a vlhké ostřikované balvany či skály (Porina lectissima, Pyrenopsis picina či Staurothele clopima). Z hlediska fykologie jsou např. významné tyto druhy: Iyengariella sp. – první nález pro ČR a velmi v ČR vzácné druhy Chroococcus montanus, Stigonema informe, Staurastrum pileolatum a Cosmarium hornavanense. Botanickým průzkumem byl potvrzen historicky udávaný výskyt Poa laxa z hran Labského dolu a existence dalších vzácnějších druhů jako Carex lasiocarpa, Drosera anglica, Primula minima, Selaginella selaginoides aj. Šťastná P. 2011: Turistické aktivity v rámci přeshraniční spolupráce na území Krkonoš. Sborník abstraktů z Visegrádské konference V4DIS Internet ve státní správě a samosprávě, konané 4.–5. 4. 2011 v kong. cen. ALDIS v Hradci Králové, s. 195. Správa KRNAP, jakož i ostatní instituce státní správy, využívá ICT technologie jako účinný nástroj komunikace s veřejností, její informovanosti a případně i vzdělávání. Vzhledem k tomu, že na území Krkonoš funguje jako hlavní správce území z pohledu ochrany přírody, informuje tímto způsobem jak místní subjekty, tak návštěvnickou veřejnost. Protože však území hor spadá severní stranou do Polska, je řešení problémů v řadě případů oboustranné, v tomto směru však je stále ještě třeba dost věcí zlepšovat a v současnosti k tomuto účelů probíhá několik přeshraničních projektů, které by měly současný stav posunout dále. Nejdůležitějším nástrojem komunikace s veřejností jsou webové stránky KRNAP (www.krnap.cz), které kromě ostatních informací obsahují sekci „Zaměřeno na veřejnost“ a kde se, kromě akcí pořádaných pro veřejnost, nachází odkaz, který se týká cestovního ruchu a po jeho rozbalení i jednotlivých turistických aktivit (např. cykloturistika, pěší turistika, skialpinismus, lezení na ledopádech), která lze provozovat na území KRNAP a za jakých konkrétních podmínek. Kromě toho je na příslušných stránkách uveden i návštěvní řád, který se vyjadřuje i k turistických aktivitám jež zatím nejsou na www stránkách tak podrobně řešeny jako výše zmiňované. Asi nejlépe řešený je odkaz na skialpinismus a lezení na ledopádech, kde kromě zobrazení podrobných map, jsou uvedeny i důvody, proč jsou stanoveny konkrétní podmínky z pohledu ochrany přírody, varování před případnými nebezpečnými situacemi a kontakty na první pomoc. K lezení na ledopádech se váže i aplikace rezervačního systému (http://ledopad.krnap.cz/) omezující počet denních návštěvníků, jež zkušebně probíhá tuto zimní sezónu. Do budoucna by se počítá se zpřesněním těchto informací i k ostatním sportovněrekreačním aktivitám (např. vodní sporty, horolezectví, létání aj.) a s těsnějším provázáním na Mapový server Správy KRNAP, který na stránkách funguje, ale spíše samostatně. Samozřejmostí budou i jazykové mutace (polština, angličtina). Co se týče provázanosti webu Správy KRNAP s polskou stanou národního parku, funguje zatím pouze jako vzájemný odkaz. Avšak i v rámci projektu INSPIRE je řešeno propojení GIS vrstev týkající se turismu jak na polské tak české straně, které by se potom staly jednotné pro návštěvníky z obou stran.

Dílo

Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Šťastná P. 2011: Lezení na ledopádech a skialpinismus v Krkonoších. Sborník příspěvků z konference Rekreace a ochrana přírody – ruku v ruce? konané 4.–6. 5. 2011 v hotelu Santon, Brno. Lesnická a dřevařská fakulta Mendelova univerzita v Brně, s. 65–68. Aktivita lezení na lokalitách s vytvořenými ledopády nebyla doposud v Krkonoších legálně povolena. Důvod pro tento zákaz vycházel z jejich převládajícího výskytu v nejvíce chráněných oblastech KRNAP a také z jejich obtížné dostupnosti v terénu. Během roku 2009 začaly diskuze o možném zkušebním uvolnění nejvíce dostupného ledopádu Buď fit v Labském dole pro veřejnost a činnost České asociace horských vůdců. Proto v následující vegetační sezóně začal podrobný průzkum mokrých skalních lokalit z oborů lichenologie, botaniky, bryologie a fykologie. Ze získaných výsledků byly stanoveny podmínky provozu pro blížící se zimní sezónu. Dále bylo rozhodnuto o vytvoření monitorovacího systému pro zájmové předměty ochrany. Frekvence a využívání lokality byla v zimní sezóně 2010/11 omezena systémem limitované registrace. V prvním roce se registrovalo celkem 416 uživatelů, ale aktuální návštěvnost byla pouze 251, což tvořilo pouze 15 % možné kapacity využívání pro tuto zimní sezónu. Důvodem pro takový výsledek může být špatné počasí a registrování se tzv. „do zásoby“. Nejvíce navštěvované dny pak patřily víkendu. Získaná data pak budou použita pro rozhodování v budoucnosti. Skialpinismus je aktivita, která získala popularitu v České republice hlavně v posledních pěti letech a dnes je běžným způsobem trávení volného času. Vytíženost tras však byla dle letošního pozorování poměrně malá a neřešila problém nelegálních vstupů do zimovišť tetřívka obecného. Z tohoto důvodu Správa KRNAP pokusně připravila osm skialpinistických výletních tras (okruhů). S oběmi aktivitami se může veřejnost podrobně seznámit prostřednictvím webových stránek Správy KRNAP. Šťastná P., Klimeš L., Klimešová J. 2010: Biological flora of Central Europe: Rumex alpinus L. Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics č. 12/1, 67–79 [v angličtině]. Šťovík alpský – Rumex alpinus L. (čeleď Polygonaceae) je vytrvalý rhizomatální druh osidlující břehy potoků a mokřadů na živinami bohatých vlhkých až zamokřených opuštěných pastvinách a loukách. Jeho tradiční domovský areál představují hory střední a jižní Evropy, ale jeho současná distribuce je částečně ovlivněna i jeho využíváním jako zeleniny a léčivky v minulosti. Tento souhrnný článek obsahuje informace týkající se jeho taxonomie, morfologie, populační biologie, genetiky, chemie, fyziologie a ekologie. Halada J., Kocourková J., Březina S., Šťastná P., Ševců A. 2010: Lišejníky v alpínském pásmu Krkonoš (inventarizační průzkum a vegetační monitoring v rámci mezinárodního projektu GLORIA). Opera Corcontica č. 47, s. 165– 185. V letech 2008 a 2009 byl proveden vegetační průzkum alpínských zón pěti krkonošských vrcholů v rámci mezinárodního projektu GLORIA (the Global Observation Research Initiative in Alpine Environments). Jednalo se o Luční horu, Malý Šišák, Smogorniu, Studniční horu a Vysoké Kolo. Na každém vrcholu byla sledována pokryvnost cévnatých rostlin a lišejníků v 16 blocích se 4 čtverci o velikosti 1 × 1 m. Tyto plochy byly umístěné ve svahu ve směru čtyř světových stran v dané vzdálenosti od nejvyššího bodu vrcholu. Celkem bylo v 80 plochách nalezeno 95 druhů lišejníků, z nich patří Stereocaulon alpinum a Umbilicaria torrefacta mezi kriticky ohrožené a 17 druhů mezi zranitelné.

Dílo Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Čtvrtina nalezených druhů je svou ekologií vázaná na vysokohorské prostředí. Ohrožených druhů bylo nejvíce nalezeno na Luční hoře, která navíc hostí společenstva lišejníků nejvíce odlišná od zbytku studovaných vrcholů. Důvody této odlišnosti se nepodařilo uspokojivě vysvětlit, zčásti je však můžeme připsat velkému zastoupení suti. Na vrcholu Vysokého Kola a Malého Šišáku byly nalezeny tři zajímavé druhy lišejníků: Arctoparmelia centrifuga (L.) Hale, Flavocetraria cucullata (Bellardi) Kärnefelt et A. Thell a Immersaria athroocarpa (Ach.) Rambold et Pietschm. Tyto nálezy jsou pozoruhodné svou ojedinělostí v rámci ČR a tím, že jde o potvrzení mnoho desítek let starých pozorování. Mezi mírou ohroženosti druhů lišejníků a těsností jejich vazby na vysokohorské prostředí zde vyšla určitá pozitivní vazba. Celkový počet druhů lišejníků ve studovaných plochách souvisel s lokálními podmínkami mikrostanoviště, např. s pokryvností cévnatých rostlin nebo zastoupením opadu. Konkrétní druhové složení lišejníků se velmi lišilo mezi jednotlivými vrcholy, navíc počty druhů lišejníků a cévnatých rostlin byly navzájem silně negativně korelované. Vliv orientace svahu na charakteristiky lišejníků zde nebyl prokázán. Šťastná P. 2010: Krkonoše – národní park a turistická destinace. Sborník z konference Rekreace a ochrana přírody konané 5.–6. 5. 2010 v Křtinách u Brna. Lesnická a dřevařská fakulta Mendelova univerzita v Brně, s. 53–56. Krkonoše jsou pro svou jedinečnou přírodu a krajinu, nejvyšší nadmořskou výšku v České republice, dobrou dostupnost z okolních velkých měst a států a pro odpovídající kvalitu služeb historicky velmi atraktivním územím cestovního ruchu (dále CR). Vysoká návštěvnost, nároky na neustále se zvyšující komfort návštěvníků a požadavky investorů na další rozvoj tvrdého turismu se však často neslučují s posláním národního parku a jeho využívání šetrným způsobem. Pro uspokojení investorů a zároveň zachování přírodních hodnot, je proto nutné nastavení jistého způsobu regulace. Vhodná je její pozitivní forma, např. udržení cyklistů na vyhrazených místech díky kvalitě cyklostezek. Velmi důležitá je též úspěšná komunikace se zástupci obcí. Využívání regulačních nástrojů je primárně určeno zákonnými normami, konkrétně zákony č. 114/1992 a č. 289/1995 Sb. v pl. zn. Účinným nástrojem je též naplňování strategie z plánu péče pro národní park a jeho ochranné pásmo, kde je ochrana území odstupňována podle zón. V něm jsou též uvedeny lokality nekonfliktní pro aktivity CR včetně obecných představ o využívání území. Až na výjimky plynoucí z historických důvodů se daří v nejpřísněji chráněných partiích provozovat pouze aktivity přátelské k přírodnímu prostředí a většinu činností tzv. tvrdého turismu směřovat do ochranného pásma a třetí zóny KRNAP. V současnosti je s obcemi projednáváno rozšíření první a druhé zóny KRNAP. Další zásadní nástroje pak představují územní plány obcí, návštěvní řád a různé strategické materiály. Bartoš I., Braun V., Flašar J., Halfar J., Horáček J., Hůla P., Hušek J., Jaskula F., Kos J., Lehký J., Mocek J., Peterka L., Remeš R., Šíma J., Šťastná P., Valda S., Vítek O., Zicha J. 2010: Usměrňování vybraných sportovních a rekreačních aktivit v ZCHÚ. Metodické listy AOPK ČR, Praha, č. 16, s. 85. Metodické listy jsou výstupem z činnosti odborné skupiny pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR (OS RST) a částečně z textů připravených ve spolupráci OS RST a MŽP. Další informace o OS RST je možné shlédnout na internetových stránkách AOPK ČR, pod odkazy AOPK ČR – odborná činnost – odborné skupiny nebo na přímém odkazu http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3026. Tyto metodické listy mají za cíl usměrnit nejen výkon státní správy ve

Dílo

Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt Dílo Abstrakt

vymezeném oboru rekreace a sportů, ale i obecně přístup správ CHKO k těmto aktivitám. Principy rozhodování musí být vždy stejné, rozdíly ve výsledcích by měly být dány pouze odlišností místních podmínek. Metodické listy budou postupně doplňovány metodikami dalších aktivit (např. běžecké a sjezdové lyžování, vzdušné sporty). Vycházejí zejména ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění (dále jen ZOPK), ale diskutována jsou i ustanovení jiných předpisů. Metodické listy vycházejí z kompetencí správ CHKO jako regionálních pracovišť AOPK ČR k území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek dle vyhl. č. 46/2010 Sb. Pokud to není blíže specifikováno v textu, všechny formulace se vztahují jen na ZCHÚ v péči AOPK ČR, resp. na činnost správ CHKO jako pracovišť AOPK ČR. Využití tohoto materiálu ze strany správ NP, krajských úřadů nebo jiných organizací není nijak vyžadováno. Vzhledem ke značné podobnosti prostředí jsou však v tomto materiálu čerpány zkušenosti a popisovány souvislosti (např. legislativa) i z území mimo kompetence AOPK ČR. Šťastná P. 2009: The experience with implementation of NATURA 2000 to the Krkonose Mts. Sborník příspěvků ze semináře Mountain Tourism in NATURA 2000 Areas – conflict of opportunity? konaného 22.–25. 10. 2009 v Kudově Zdrój, Polsko, s. 22–24 [v angličtině]. Krkonoše představují jednu z Evropsky významných lokalit a Ptačích oblastí České republiky v rámci soustavy Natura 2000. Zahrnují 21 prioritních stanovišť a několik zájmových druhů ptáků (7), savců (2) a rostlin (4). Na druhou stranu jsou krkonošské hřebeny dlouhodobě turisticky využívané s vybudovanou kvalitní infrastrukturou cestovního ruchu. Dle současného zákonného systému je v ČR aktivní role rozvojových aktivit (také v rámci turismu) vložena převážně do rukou obcí a místních soukromých objektů. Rozvojové projekty cestovního ruchu však bohužel bývají často v rozporu s posláním chráněných území soustavy Natura 2000. Prioritou jsou bohužel akce s krátkodobým ekonomickým přínosem, které však často představují problematický záměr pro krajinu a přírodní ekosystémy z dlouhodobého hlediska. Pro účinné usměrňování vývoje turistických aktivit v rámci zájmů ochrany přírody je proto nutná úzká spolupráce se stanovištně podobnými územími jako jsou horské oblasti (národní i zahraniční) a zachování stejného rozhodovacího postupu v rámci jednotlivých rekreačních a sportovních aktivit. Vítek O., Šťastná P., Pásková M. (2007): Práce s návštěvníkem a udržitelný cestovní ruch. vydala AOPK ČR v rámci projektu Síť vzdělávacích a informačních center v CHKO ČR, Praha, s. 52. Publikace se zabývá obecnou problematikou týkající se chráněných území z hlediska ochrany přírody a činnosti jejich správních orgánů. Konkrétně se týká monitoringu návštěvnosti, limity únosnosti krajiny, regulací turistických aktivit, dopadů na přírodní ekosystémy atd. Dále se přináší informace o tom, jak pracovat s návštěvníkem, jak mají vypadat centra šetrné turistiky, průvodcovská činnost, geoparky, eko-certifikace a poplatky za vstup. Šťastná P., Zahradníková J. 2007: Terénní a vegetační úpravy sjezdových tratí. Informační leták, vyd. Správa KRNAP, s. 2. Informační leták podává informace o tom, jak vybudovat sjezdovou trať s co nejmenšími dopady na přírodní prostředí. Zabývá se terénními úpravami, likvidací dřevní hmoty a vegetačními úpravami. Zahradníková J., Šťastná P. 2007: Jak zatravňovat? Informační leták, vyd. Správa KRNAP, s. 2. Informační leták podává informace o tom jak zatravnit plochu bez vegetace

Dílo

Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Dílo

Abstrakt

vzniklou po terénních úpravách s co nejmenšími dopady na přírodní prostředí. Řeší možnost použití osiva, které neobsahuje prošlechtěné odrůdy a popisuje osvědčený způsob zatravnění pomocí mulče. Šťastná P. 2006: The current problems with the historical existence of chalets in the core zone of the Krkonoše Mts., national park, Czech Republic. Sborník příspěvků z konference Exploring the Nature of Management. The third Int. Conf. on Monitoring and management of visitor flows in recreational and protected areas, konané 13.–17. 9. 2006 v Rapperswill, Švýcarsko, s. 475– 477 [v angličtině]. Kromě těžby kovových rud a jiných zajímavých nerostů ovlivnilo vzhled Krkonoš hlavně období tzv. budního hospodaření, při kterém vznikly dnešní rozlehlé luční enklávy, ale také byla postavena řada zemědělských objektů, které se časem proměnily na dnešní turistické objekty. Některé z nich jsou umístěné na hřebenových partiích hor, kde po vzniku národního parku v roce 1963 s čímž souvisel i vznik zonace, spadly do nejpřísněji chráněné zóny. Dnes zde občas dochází ke konfliktním situacím kdy požadavky majitelů na zvýšení komfortu a atraktivity objektu pro návštěvníky jsou v některých případech v rozporu se zák. o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Nedávným příkladem byla Luční bouda. Správa KRNAP se přesto snaží vyjít provozovatelům objektů vstříc v podobě různých výjimek jako umožnění vjezdu pro ubytované hosty, spravuje dotační program pro obhospodařování luk, zajímá se o zájmy boudařů formou setkávání u kulatého stolu a přímo i nepřímo propaguje jejich služby. Vizí Správy je dobrá komunikace, jež by přesvědčila obě strany a na které Správa KRNAP usilovně pracuje. Šťastná P. 2005: Bilateral Krkonoše/Karkonsze Transboundary Biosphere Reserve. Sborník příspěvků ze setkání koordinátorů a managerů biosférických rezervací konaného 25.–29. 10. na zámku Hernstein, Rakousko, s. 55–56 [v angličtině]. Krkonoše se rozkládají jak na české, tak na polské straně hor. Dohromady toto území tvoří bilaterální biosférickou rezervaci, ale zároveň tato místa zahrnují i další způsob ochrany jako ochrana stanovišť (evropsky významná lokalita) a ptačí oblasti evropské soustavy Natura 2000, statut národního parku, směrnice na speciální ochranu ptáků (SPA/Birds Directive). Na obou stranách hranice se nacházejí také mokřady chráněné Ramsarskou úmluvou. Na druhou stranu je toto území význačně zatížené turistickým ruchem a stavební činností. Tato vícenásobná ochrana území napomáhá částečně zbrždění a regulaci tvrdého turismu a nepovolení projektů s negativním dopadem. Šťastná P. 2005: Mountain Huts and tourism on the Czech side of Krkonoše Mts. Sborník příspěvků ze semináře Mountain Huts – Chalenges for Tourists and Nature? konaném 14–17.4. ve Sklarske Poręba, Polsko, s. 29–32 [v angličtině]. Krkonoše jsou nejvyššími českými horami, od dávné minulosti osídlené lidmi, kteří zde nejprve těžili nerostné bohatství, později farmařili a dnes se živí turistickým ruchem. Z doby farmaření 17.– zač. 20. století vznikla charakteristická krajina s boudami na lučních enklávách, která se zde zachovala do současnosti. Je velkou snahou o zachování rozlehlých lučních ploch i do budoucnosti, jelikož jsou kromě krajinářského hlediska hodnotné i z pohledu ochrany přírody. Problémem však zůstává současný životní styl společnosti a jednostranný způsob využívání pro potřeby turismu (hlavně sjezdové a běžecké lyžování), jemuž se zde vše podřizuje. Krkonoše jsou zvláště v zimním období přeplněné návštěvníky; lůžková kapacita již před několika lety mnohonásobně překročila navrhované hranice a rozvoj lze

vzhledem k zákonným možnostem ČR těžko regulovat v místech, kde se přímo nevyskytuje předmět ochrany přírody a krajiny. Řešením je udržet rozvoj v mezích „udržitelného turismu“, o kterém se sice hodně mluví, ale tak těžko se prosazuje do praxe pro svou náročnost a menší výdělečnost. Dílo Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Vacek S., Vacek Z., Schwarz O. a kol. 2010: Struktura a vývoj lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Lesnická práce s. r. o., 2010, 568 s. Knižní monografie představuje výsledky výzkumu lesních porostů a jejich vyhodnocení na 38 trvalých výzkumných plochách (TVP) v národních parcích Krkonoš (v KRNAP 34 ploch, v KPN 4 plochy) za období 1976–2010. Vedle popisů a sledování vývoje nejdůležitějších charakteristik lesních porostů je v textu věnována pozornost i možnostem zvyšování diverzifikace porostů vhodným managementem. TVP reprezentují bukové, smíšené (bukosmrkové až smrkobukové) a smrkové porosty, porosty v ekotonu horní hranice lesa a porosty v reliktních borech v různých stanovištních podmínkách, s různou úrovní vlivu imisí. Na těchto plochách byla hodnocena struktura a vývoj lesních porostů a byla provedena predikce vývoje stromové složky ekosystémů na následujících 20 let, a to v úzké vazbě na vegetační a půdní poměry. Výzkum postihuje stav lesů ještě před počátkem imisně ekologické kalamity a zahrnuje prakticky celý její průběh včetně následných regeneračních procesů, což z publikace činí jedinečný zdroj informací v celoevropském kontextu. U všech jedinců stromového patra byla na jednotlivých plochách hodnocena horizontální struktura, byl spočítán index Hopkins-Skellamův, PielouMountfordův a Clark-Evansův, rozdíly v horizontální struktuře byly kvantifikovány pomocí Ripleyovy K-funkce a vyjádřeny graficky. Vizualizace struktury studovaných porostů a simulace jejich vývoje byla provedena pomocí růstového modelu SIBYLA. Pro vyhodnocení vývoje průměrné defoliace, dynamiky odumírání a predikci jejich vývoje byl použit program TDM. Výsledky dokládají, že vývoj porostů s výrazněji ovlivněnou strukturou je v mnoha ohledech odlišný od porostů relativně přirozených. Vacek Z., Raj A., Mikeska M., Boček M., Schwarz O., Hošek J., Šach F., Černohous V., Bílek L., Hejcman H., Nosková I., Baláš M. 2010: Půdy lesů a ekosystémů nad horní hranicí lesa v národních parcích Krkonoš. Lesnická práce s. r. o., s. 304. Monografie obsahuje výsledky dlouhodobého výzkumu stavu a vývoje lesních půd (jsou jednou ze základních charakteristik stavu lesních ekosystémů a míry jejich poškození negativními antropogenními jevy). Výzkum probíhal na 37 TVP (34 v KRNAP a 3 na území KPN) v období 1974–2010 a na více než 200 dočasných zkusných plochách. Výzkum postihuje i stav půd ještě před počátkem imisně ekologické kalamity v lesních porostech rozdělených do skupin lesů bukových, smíšených, smrkových, klečových a v reliktních borech. V práci jsou prezentovány dlouhodobě sledované půdní charakteristiky konkrétních půdních sond včetně fotografické dokumentace. Získaná data byla vždy vyhodnocena matematicko-statistickými postupy. Pozornost je věnována i problematice acidifikace a atmosférické depozice, vápnění, introskeletové erozi a změnám vodního režimu odvodněním lesních půd. Je popsán výskyt a charakteristika půdních typů v úzké vazbě na konkrétní stanovištní a porostní poměry a v prostředí GIS byla vytvořena půdní mapa národních parků Krkonoš. Výsledky prokazují jednak značnou variabilitu krkonošských půd v různých stanovištních a porostních poměrech, jednak výrazné změny

Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo

Abstrakt

půdních charakteristik ve středních a vyšších polohách Krkonoš i přes relativně krátkodobě působící antropogenní vlivy. Vacek S., Vacek Z., Bílek L., Nosková I., Schwarz O. 2010: Structure and development of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. Journal of Forest Science 56 (11), s. 518–530 Práce se zabývá zhodnocením struktury a vývoje modelových bukových, smíšených a smrkových porostů na 38 trvalých výzkumných plochách v české a polské části Krkonoš. Velká pozornost byla věnována nejen druhové skladbě (přirozené, současné a cílové), ale i prostorové (horizontální i vertikální) a věkové struktuře porostů. U všech jedinců stromového patra byla na jednotlivých plochách zhodnocena horizontální struktura. Byly spočítány: Hopkins-Skellamův index, Pielou-Mountfordův index, Clark-Evansův index. Rozdíly v horizontální struktuře byly kvantifikovány pomocí Ripleyovy K-funkce a vyjádřeny graficky. Vizualizace struktury studovaných porostů a simulace jejich vývoje byla provedena pomocí růstového modelu SIBYLA. Vacek S., Vacek Z., Bílek L., Nosková I., Schwarz O. 2010: Regeneration of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. Journal of Forest Science 56 (11), s. 541–554. Příspěvek se zabývá hodnocením přirozené, kombinované a umělé obnovy na 38 výzkumných plochách v české i v polské části Krkonoš. Při výzkumu obnovy lesních porostů byla velká pozornost věnována nejen druhové skladbě, ale i prostorové (horizontální i vertikální) a věkové struktuře juvenilních stadií dřevinné složky ekosystémů a jejich vývoji v různých stanovištních podmínkách prostředí. Na základě sledování druhové skladby, horizontální a vertikální struktury juvenilních stadií jednotlivých porostů i dynamiky jejich změn byla zhodnocena prosperita obnovy v úzké vazbě na vývojová stadia a fáze různých základních porostních typů bukových, smíšených (smrkobukových, jedlobukových, smrkojedlobukových), smrkových porostů, porostů v ekotonu horní hranice lesa i porostů reliktních borů. Přes řadu společných rysů se obnova lesa v různých stanovištních a porostních podmínkách Krkonoš vyznačuje určitými rozdíly ve své dynamice. Ta je podmíněna odlišnými ekologickými poměry, limity prostředí, ale i biologickými vlastnostmi dominantních dřevin. Schwarz O., Hošek J., Anděl P., Hruška J., Hofmeister J., Svoboda T. a Petržílka L. 2009: Soubor map atmosférické depozice, překročení kritických zátěží síry a dusíku pro lesní ekosystémy a lišejníkové indikace imisní zátěže v KRNAP a CHKO Jizerské hory. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., s. 34 . Jedná se o soubor 12 tematických map, a sice 5 map atmosférické depozice (BC, Ca, protonů, S a N), 2 mapy kritických zátěží (S a N) pro lesní ekosystémy, 2 mapy překročení kritických zátěží v meq/m2/rok (S a N) pro lesní ekosystémy, 2 mapy překročení kritických zátěží v % (S a N) pro lesní ekosystémy a mapa bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků. Mapy atmosférické depozice síry, dusíku a protonů byly vytvořeny na základě kontinuálního měření atmosférické depozice v oblasti. Udávají celkovou depozici vypočtenou z podkorunových srážek. Mapa atmosférické depozice dusíku udává celkovou depozici vypočtenou z depozice dusičnanového a amoniakálního dusíku. Mapy kritických zátěží síry a nutričního dusíku lesních půd a jejich překročení pro oblast Krkonoš a Jizerských hor byly vypočteny dle metodiky UN ECE na základě terénních dat a modelování (hydrologie, atmosférická depozice, příjem živin vegetací a dalších).

Dílo Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Kritická zátěž síry byla překročena aktuální atmosféricko depozicí zejména v oblasti Jizerských hor. V Krkonoších byla překročena jen na části území. Kritická zátěž nutričního dusíku byla značně překročena aktuální atmosférickou depozicí v Jizerských horách i v Krkonoších. Mapa lišejníkové bioindikace byla vytvořena pomocí abundance a druhové kompozice epifytických lišejníků. Vyjadřuje dlouhodobou imisní zátěž obou horských regionů. Vacek S., Vacek Z., Schwarz O., a kol. 2009: Obnova lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., č. 11, s. 288. Monografie shrnuje poznatky z české i polské části Krkonoš. Obsahuje jednak teoretická východiska obnovy lesa (přirozené, kombinované i umělé), jednak výsledky získané na 37 trvalých výzkumných plochách a na více než 200 dočasných výzkumných plochách na české (KRNAP) i polské (KPN) straně Krkonoš. Trendy v obnově lesů v Krkonoších lze charakterizovat v první řadě jako zásadní nárůst podílu přirozené obnovy porostů na úkor obnovy umělé, a to nejen v nižších polohách, ale i ve vyšších partiích. Zvrat v tomto trendu nastal především po semenném roce 1993, kdy po dlouhé době došlo nejen k přirozené obnově smrku ztepilého, ale i buku lesního a postupně i dalších dřevin. Jako rámcové jednotky diferencované péče o lesní ekosystémy byly zvoleny typy vývoje lesa (TVL), konstruované pomocí agregace příbuzných typologických jednotek, a to souborů lesních typů (SLT) a alternativně stanovištních typů lesa (Typ siedliskowy lasu – TSL). Na území Krkonoš bylo dle přírodních podmínek předběžně vylišeno 29 typů vývoje lesa, dále členěných podle vzdálenosti od cílového stavu na typy porostů (TP3 vzdálený, TP2 přechodný a TP1 cílový). Hlavním závěrem předkládané publikace je potvrzení značného potenciálu přirozené obnovy prakticky ve všech stanovištních podmínkách obou krkonošských národních parků – českého i polského. Při vhodné diferencované péči o lesní ekosystémy je možné obnovu krkonošských lesů zajistit využitím přirozené obnovy, ať již řízené či spontánní, v nezbytných případech doplněné o kvalitně provedenou obnovu umělou. I v případě lesů v chráněných územích platí, že má-li být přirozená obnova úspěšná, musí být porosty pro přirozenou obnovu řádně připraveny. Příprava porostů k přirozené obnově spočívá především ve vhodné výchově a rozčlenění porostů a musí být řešena s ohledem na způsob přirozené obnovy, strukturu porostů a způsob přibližování dřeva. Citelný problém představují škody zvěří na obnovovaných porostech, protože zvěř selektivně vyhledává především dřeviny znovuzaváděné do lesních ekosystémů. Vacek S., Simon S., Remeš J. (eds) (spoluautor Schwarz O.) 2007: Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., s. 447. Monografie v úvodní části shrnuje a analyzuje práce týkající se pěstování strukturně pestrých a přírodě blízkých lesů. Na úvodní část pak navazuje syntéza rozsáhlých poznatků, výsledků a zkušeností autorského týmu. Velká pozornost je věnována struktuře a vývoji v přírodních lesích a jejich minimálnímu areálu pro autoreguleční procesy, zásadám obnovy podporujícím trvale udržitelné obhospodařování lesa, hospodářské úpravě zejména bohatě strukturovaných lesů, modelům tvorby bohatě strukturovaných lesů diferencovaně podle stanovištních podmínek a porostních poměrů, zásadám

výběru dřevin a principům tvorby bohatě strukturovaných lesů, problematice velkoplošných přírodních disturbancí v bohatě strukturovaných lesích a významu a managementu odumřelého a tlejícího dřeva. Mezi modelovými příklady jsou uvedeny diferencované způsoby managementu lesních ekosystémů v KRNAP podle zón ochrany přírody národního parku, simulace vývoje lesních porostů s podsadbou jedle bělokoré, tvorba přírodě blízkých porostů v genové základně Janské Lázně, metodika a vypracování speciálních lesnických map pro management lesních ekosystémů Krkonoš a pilotní projekt „Bažinky“, kategorizace lesních ekosystémů podle stanovištních podmínek a stavu lesního porostu a návrh rámcových zásad managementu lesních ekosystémů Krkonoš. Dílo

Vacek S., Matějka K., Simon J., Malík V., Schwarz O., Podrázský V., Minx T., Tesař V., Anděl P., Janovský L., Mikeska M. 2007: Zdravotní stav a dynamika lesních ekosystémů Krkonoš pod stresem vyvolaným znečištěním ovzduší. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., č. 4, s. 216.

Abstrakt

Monografie dokumentuje a vyhodnocuje vývoj zdravotního stavu a dynamiku lesních ekosystémů s důrazem na poškození lesních dřevin. Jedna se o výsledky získané z 32 trvalých výzkumných ploch a z řady dílčích ploch v různých stanovištních a porostních poměrech a období 1976 až 2006. Dynamika zdravotního stavu bukových, smrkobukových a smrkových porostů v české části Krkonoš je dlouhodobě hodnocena podle olistění (filiace) a odlistění (defoliace). Podle dynamiky zdravotního stavu byla identifikována tři charakteristická období. V období prvních příznaků poškození (1976–1980) docházeno ke snížení olistění do 1 % na rok. V období silného poškození (1981–1988) se roční defoliace pohybovala v rozmezí 3–16 %. V období ústupu poškození (1989–2006) kolísala roční defoliace mezi 0–4 % a na některých plochách docházelo i ke zvýšení olistění o 1–3 %. Zaznamenány byly i některé stanovištní změny, které lze interpretovat jako indikaci posunu ekosystémů do nižších vegetačních stupňů. Popsány byly i škody spárkatou zvěří a vliv dřevokazných hub na lesní ekosystémy. V závěru jsou navržena pěstební a ochranářská opatření k eliminaci imisně ekologického stresu, ke stabilizaci lesních ekosystémů a k posílení jejich biodiverzity.

Dílo

Schwarz O. 2007: Upřesnění metodiky pro stanovení ekologické stability, zranitelnosti a únosnosti lesního biomu na území biosférické rezervace Krkonoše. Opera Corcontica 44/2, s. 463–473.

Abstrakt

Jedná se o upřesnění metodiky Programu GEF – Czech Republic Biodiverzity Protection Project (1997). Potenciální stabilita a zranitelnost lesních ekosystémů české části biosférické rezervace Krkonoše/Karkonose a jejich potenciální únosnost pro klíčové lidské aktivity (účelové lesní hospodářství, individuální turistika, zimní sporty, dopravní infrastruktura) jsou upřesněny s ohledem na lokální imisní zátěž a na potenciální výskyt stanovišť a druhů v zájmu EU v konkrétním typu ekosystému Krkonoš. Východiskem pro diferenciaci území podle velikosti imisní zátěže je bioidikace imisní zátěže pomocí lišejníků a modely překročení kritických zátěží. Schwarz O., Vacek S. 2007: Využití dálkového průzkumu Země pro tvorbu speciálních map a pro diferenciaci lesních ekosystémů Krkonoš a jejich managementu. Opera Corcontica 44/2, s. 485–492. Příspěvek se zabývá kategorizací lesních ekosystémů Krkonoš z hlediska možnosti ponechání přirozenému vývoji bez zásahů nebo po účelových

Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Dílo

zásazích provedených v různém časovém horizontu. Pro kategorizaci lesních ekosystémů byly použity speciální lesnické mapy vytvořené na podkladě dat získaných dálkovým průzkumem Země. Schwarz O., Vacek S., Podrázský V., Kuś J. 2007: Vývoj stavu spárkaté zvěře a škod zvěří v bilaterální biosférické rezervaci Krkonoše/Karkonosze. Opera Corcontica 44/2, s. 499–510. Příspěvek uvádí hlavní zásady mysliveckého managementu v Krkonoších, vývoj stavů spárkaté zvěře (na polské a české straně zjišťovány odlišnou metodou), vývoj poškození lesních porostů zvěří a údaje o vlivu zvěře na lesní ekosystémy zjišťované pomocí kontrolních oplocenek. Schwarz O., Vacek S., Kuś J., Matějka K. 2007: Vyhodnocení podílu odumřelého dřeva v lesních porostech bilaterální biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze. Opera Corcontica 44/2, s. 415–421. V příspěvku je v grafické podobě prezentováno množství souší a tlejícího dřeva v lesních porostech bilaterální biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze, a to v nejmenších jednotkách prostorpvého rozdělení lesa. Odumřelé dřevo bylo evidováno v r. 2002 v rámci přípravných prací pro plány managementu v KPN i v KRNAP. Na polské straně Krkonoš bylo zjišťováno zvlášť stojící a zvlášť ležící odumřele dřevo, v české části biosférické rezervace byl zjišťován pouze údaj souhrnný, tzn. všechno odumřelé dřevo v lesním porostu. Vacek S., Podrázský V., Mikeska M., Schwarz O., Simon J., Boček M., Minx T. 2006: Lesy a ekosystémy nad horní hranicí lesa v národních parcích Krkonoš. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., č. 2, s. 112. Monografie se v úvodních kapitolách zabývá historií lesnického výzkumu v Krkonoších, charakteristikou zájmového území a obecným metodickým přístupem ke studiu lesních ekosystémů i porostů nad horní hranicí lesa v české i v polské části Krkonoš. Charakteristika území Krkonošského národního parku i Karkonoskiego parku narodowego vychází z vegetačních rekonstrukcí. Současná druhová skladba, věková struktura a produkce jsou výsledkem taxačních šetření při popisu porostů. Struktura a vývoj lesních porostů byly studovány na modelových výzkumných plochách umístěných převážně do fragmentů přírodě blízkých, přirozených či původních porostů. Podobně tomu bylo i při výzkumu dřevinných složek ekosystémů nad horní hranicí lesa. Prostorová struktura na studovaných plochách byla změřena pomocí zařízení FieldMap. Vizualizace a simulace vývoje studovaných porostů byla provedena pomocí růstových simulátorů. V rámci monitoringu zdravotního stavu porostů byly ekologickou analýzou vlivu imisně ekologických stresů na ekosystémy lesa získávány poznatky především o tom, jak jsou narušovány nebo měněny vztahy uvnitř dřevinné složky ekosystému tvořící jeho podstatu. Analýza vlivu imisí vycházela z dendroekologických reakcí jednotlivých stromů v rámci textury porostů. Dynamika zdravotního stavu bukových, smrkobukových a smrkových porostů v české části Krkonoš na 32 TVP je dlouhodobě hodnocena podle olistění (foliace) a stupňů odlistění (defoliace). Z výsledků studia půdních a fytocenologických poměrů, struktury, vývoje a zdravotního stavu porostů jednoznačně vyplývá unikátní postavení Krkonoš uprostřed středoevropské krajiny dlouhodobě ovlivňované člověkem. Toto unikátní postavení se i přes značnou antropogenní zátěž odráží ve velké rozmanitosti horských ekosystémů v bilaterální biosférické rezervaci Krkonoše/Karkonosze. Schwarz O., Vacek S., Simon J. 2006: Dálkový průzkum země jako podklad

Abstrakt

pro tvorbu alternativního managementu lesních ekosystémů Krkonoš. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 103– 114. Příspěvek se zabývá využitím dálkového průzkumu země jako podkladu pro tvorbu alternativního managementu lesních ekosystémů Krkonoš. Pro jednotlivé kategorie lesních ekosystémů byly zpracovány provozně uchopitelné rámcové zásady managementu. Plošně vymezené typy porostů a synteticky vytvořené kategorie lesních ekosystémů mohou být, spolu s rámcovými zásadami obhospodařování diferencovaně dle kategorií lesních ekosystémů (a tím i zonace) a s modelovými simulacemi vývoje porostů, základními výchozími atributy alternativního LHP, resp. plánu péče pro lesní ekosystémy v KRNAP a jeho ochranném pásmu.

Dílo

Vacek S., Simon J., Minx T., Schwarz O. 2006: Simulace vývoje lesních porostů na modelových plochách v Krkonoších. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 183–204.

Abstrakt

Příspěvek pojednává o simulaci vývoje lesních porostů na vybraných TVP v Krkonoších pro ověření možností jejich ponechání samovolnému vývoji. Modelování samovolného vývoje bylo provedeno pomocí růstového simulátoru SILVA 2.2. na TVP v autochtonních bukových, smrkobukových a smrkových porostech. Pro tři TVP byla provedena vizualizace současného stavu porostů a spočítána predikce vývoje po 25, 50 a 100 letech. Získané výsledky potvrdily hypotézu o možném ponechání vybraných porostů samovolnému vývoji (probíhají v nich autoregulační procesy na dostatečné úrovni).

Dílo

Vacek S., Simon J., Schwarz O., Minx T., Hofmeister Š. 2006: Simulace vývoje autochtonního smrkobukového porostu v Bažinkách s virtuální podsadbou jedle bělokoré. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 205–220. Příspěvek pojednává o simulaci vývoje autochtonního smrkobukového porostu v 1. zóně Krkonošského národního parku, kde v druhové skladbě v současné době chybí jedle bělokorá (Abies alba). Modelování vývoje porostu při skupinovém a jednotlivém vnášení jedle podsadbou bylo provedeno pomocí růstového simulátoru SILVA 2.2. Byla provedena vizualizace současného stavu porostu a byla spočítána predikce vývoje po 25, 50 a 100 letech při dvou variantách virtuální podsadby. Získané výsledky slouží jako podklad pro realizaci konkrétního managementu (vnášení jedle do porostu podsadbou) v obdobných stanovištích a porostních podmínkách pro urychlení návratu ekosystému do přírodě blízkého stavu.

Abstrakt

Dílo

Vacek S., Simon J., Schwarz O., Minx T., Hofmeister Š. 2006: Simulace vývoje autochtonního bukového porostu na Rýchorách s virtuální podsadbou jedle bělokoré. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 221–236.

Abstrakt

Příspěvek pojednává o simulaci vývoje autochtonního bukového porostu v 1. zóně Krkonošského národního parku, kde v druhové skladbě v současné době chybí jedle bělokorá (Abies alba). Modelování vývoje porostu při skupinovém a jednotlivém vnášení jedle podsadbou bylo provedeno pomocí růstového simulátoru SILVA 2.2. Byla provedena vizualizace současného stavu porostu a

byla spočítána predikce vývoje po 25, 50 a 100 letech při dvou variantách virtuální podsadby. Získané výsledky slouží jako podklad pro realizaci konkrétního managementu (vnášení jedle do porostu podsadbou) v obdobných stanovištích a porostních podmínkách pro urychlení návratu ekosystému do přírodě blízkého stavu. Dílo

Dílo

Dílo

Dílo Dílo

Dílo

Dílo

Dílo

Dílo

Dílo

Abstrakt

Materna J., Daniel M., Danielová V. 2005. Altitudinal distribution limit of the tick Ixodes ricinus shifted considerably towards higher altitudes in Central Europe: results of three years monitoring in the Krkonoše Mts. (Czech Republic). Central European Journal of Public Health 13, s. 24–28. Materna J. 2005. Structure and seasonal dynamics of oribatid communities (Acari: Oribatida) inhabiting moss covers on granite boulders in a mountain spruce forest. In: Tajovský K., Schlaghamerský J., Pižl, V. (eds.): Contributions to Soil Zoology in Central Europe I. ISB AS CR, České Budějovice, s. 91–94. Danielová V., Rudenko, N., Daniel, M., Holubová, J., Materna, J., Golovchenko M., Schwarzová, L. 2006. Extension of the Ixodes ricinus ticks and agents of tick-borne diseases to mountain areas in the Czech Republic. International Journal of Medical Microbiology 296 (S1), s. 48–53. Materna, J. 2007. Masový výskyt chvostoskoka Vertagopus westerlundi (Collembola: Isotomidae) na sněhové pokrývce v západních Krkonoších. Opera Corcontica 44/2, s. 575–581. Danielová V., Schwarzová, Materna J., Daniel M., Metelka L., Holubová J., Kříž, B.2008. Tick-borne encephalitis virus expansion to higher altitudes correlated with climate warming. International Journal of Medical Microbiology 298 (S1), s. 68–72. Matterna, J., Daniel, M., L., Metelka, L., Harčarik, J. 2008. The vertical stribution, density and the development of the tick Ixodes ricinus in mountain areas influenced by climate changes (The Krkonoše Mts., Czech Republic). International Journal of Medical Microbiology 298 (S1), s. 25–37. Daniel M., Materna J., Hönig V., Metelka L., Danielová V., Harčarik J., Kliegrová S., Grubhoffer L. 2009. Vertical distribution of the tick Ixodes ricinus and tick-borne pathogens in the Northern Moravian mountains correlated with climate warming (Jeseníky Mts., Czech Republic). Central European Journal of Public Health 17, s. 139–145. Danielová V., Daniel M., Schwarzová L., Materna J., Rudenko N., Golovchenko M., Holubová J., Grubhoffer L., Kilián P. 2010. Integration of a tick-borne encephalitis virus and Borrelia burgdorferi sensu lato into mountain ecosystems following a shift in the altitudinal limit of distribution of their vector Ixodes ricinus (Krkonoše Mountains, Czech Republic). Vector-Borne and Zoonotic Diseases 10 (3), 22s. 3–230. Materna J., Vaněk J., Kůrka A., Vonička P. 2010. Epigeičtí pavouci (Araneae), sekáči (Opiliones) a střevlíci (Coleoptera: Carabidae) vybraných rostlinných společenstev krkonošské a skandinávské tundry. Opera Corcontica 47, s. 187–210. Halada J., Kocourková J., Březina S., Šťastná P., Ševců A. 2010: Lišejníky v alpínském pásmu Krkonoš (inventarizační průzkum a vegetační monitoring v rámci mezinárodního projektu GLORIA). Opera Corcontica č. 47, s. 165– 185. V letech 2008 a 2009 byl proveden vegetační průzkum alpínských zón pěti krkonošských vrcholů v rámci mezinárodního projektu GLORIA (the Global

Observation Research Initiative in Alpine Environments). Jednalo se o Luční horu, Malý Šišák, Smogorniu, Studniční horu a Vysoké Kolo. Na každém vrcholu byla sledována pokryvnost cévnatých rostlin a lišejníků v 16 blocích se 4 čtverci o velikosti 1 × 1 m. Tyto plochy byly umístěné ve svahu ve směru čtyř světových stran v dané vzdálenosti od nejvyššího bodu vrcholu. Celkem bylo v 80 plochách nalezeno 95 druhů lišejníků, z nich patří Stereocaulon alpinum a Umbilicaria torrefacta mezi kriticky ohrožené a 17 druhů mezi zranitelné. Čtvrtina nalezených druhů je svou ekologií vázaná na vysokohorské prostředí. Ohrožených druhů bylo nejvíce nalezeno na Luční hoře, která navíc hostí společenstva lišejníků nejvíce odlišná od zbytku studovaných vrcholů. Důvody této odlišnosti se nepodařilo uspokojivě vysvětlit, zčásti je však můžeme připsat velkému zastoupení suti. Na vrcholu Vysokého Kola a Malého Šišáku byly nalezeny tři zajímavé druhy lišejníků: Arctoparmelia centrifuga (L.) Hale, Flavocetraria cucullata (Bellardi) Kärnefelt et A. Thell a Immersaria athroocarpa (Ach.) Rambold et Pietschm. Tyto nálezy jsou pozoruhodné svou ojedinělostí v rámci ČR a tím, že jde o potvrzení mnoho desítek let starých pozorování. Mezi mírou ohroženosti druhů lišejníků a těsností jejich vazby na vysokohorské prostředí zde vyšla určitá pozitivní vazba. Celkový počet druhů lišejníků ve studovaných plochách souvisel s lokálními podmínkami mikrostanoviště, např. s pokryvností cévnatých rostlin nebo zastoupením opadu. Konkrétní druhové složení lišejníků se velmi lišilo mezi jednotlivými vrcholy, navíc počty druhů lišejníků a cévnatých rostlin byly navzájem silně negativně korelované. Vliv orientace svahu na charakteristiky lišejníků zde nebyl prokázán. Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

FLOUSEK J. & HARČARIK J. (2009): Sjezdové lyžování a ochrana přírody. Ochrana Přírody, 64/6: 8 – 10. Příspěvek reaguje na intenzivní rozvoj lyžařských středisek v horských národních parcích a chráněných krajinných oblastech v České republice. Shrnuje výsledky mnoha evropských studií zabývajících se různými aspekty sjezdového lyžování a jeho vlivu na přírodu. FLOUSKOVÁ Z., HARČARIK J., KLIMEŠ M., KULICH J., HUŠKOVÁ B., HUŠEK J. & MEJZROVÁ J. (2009): Apartmány ano či ne? Průvodce procesem plánování a rozhodování pro obce a veřejnost na příkladu Krkonoš. 44 pp. Brožura analyzuje problematiku výstavby apartmánů v České republice, včetně legislativního rámce. Popisuje možnosti zapojení obcí a veřejnosti do procesu územního plánování a rozhodování o realizaci staveb apartmánového typu. Na sedmi různých příbězích staveb apartmánových domů v Krkonoších je ukázáno na modelové příklady klopýtnutí v procesu rozhodování. ŠTURSA J., KWIATKOWSKI P., HARČARIK J., ZAHRADNÍKOVÁ J. & KRAHULEC F. (2009): Černý a červený seznam cévnatých rostlin Krkonoš. Opera Corcontica, 46: 67 – 104. Příspěvek dokumentuje současný stav ohrožení flóry cévnatých rostlin české a polské strany Krkonoš a stručně charakterizuje hlavní příčiny poklesu biodiverzity v tomto pohoří. V různém stupni ohrožení se nachází 395 taxonů, což představuje téměř 44 % z přirozené horské flóry Krkonoš. V jednotlivých kategoriích dle mezinárodní klasifikace IUCN je zařazeno: na české straně Krkonoš v kategoriích A1, A2 – 26 druhů, v různém stupni ohrožení se nachází 311 druhů (C1 – 102, C2 – 76, C3 – 70, C4a – 40 a C4b – 23), na polské straně Krkonoš do skupiny vyhynulých a nezvěstných rostlin (A1, A2) náleží 26 druhů, v různém stupni ohrožení je pak 317 druhů (C1 – 106, C2 – 64, C3 – 87, C4a – 39, C4b – 21). Černý a červený seznam by se měl stát účinným

Dílo

Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo

nástrojem v praktickém managementu území obou krkonošských národních parků a měl by být průběžně doplňován na základě probíhající inventarizace a monitoringu. LUKEŠOVÁ A., KOCIÁNOVÁ M., VÁŇA J., ŠTURSOVÁ H., ELSTER J., HARČARIK J., HALDA J., KOCOURKOVÁ J. & JANKOVSKÁ V. (2010): Vyvařované půdy tundry Krkonoš a Abisko Mts – předběžná srovnávací studie. Opera Corcontica, 47: 55 – 82. Mrazem vyvařované půdy představují samostatný tundrový ekosystém strukturních půd ovlivněný permafrostem. Naše pozorování z pohoří Abisko a Krkonoš potvrzují vyvařování i v Krkonoších, tj. mimo zónu permafrostu. Na vytlačování kašovité hmoty na povrch půdy mají v Krkonoších větší vliv procesy hydrodynamické než mrazové. Vyvařování bylo na rozdíl od pohoří Abisko, kde je běžným jevem, zjištěno na velmi omezené ploše (řádově cm2), pouze ve středových částech několika fosilních tříděných polygonů, netříděných kruhů a na půdních lysinách. Předložená práce je prvním orientačním zhodnocením kolonizace vyvařovaných půd živými organismy na území pohoří Abiska a Krkonoš. Na 4 lokalitách v Abisko Mts (Slattatjakka Mt., u jezera Njulla, „heaths“ v blízkosti Abisko Tourist Station, Stordalen) a 3 lokalitách v Krkonoších (alpinské polohy Luční hory, plató nad Sněžnými jámami, Vysoké Kolo) byly studovány následující parametry: druhové složení řas, sinic, lišejníků, játrovek, mechů a cévnatých rostlin, biomasa řas a základní půdní fyzikální a chemické charakteristiky. Celkem bylo z obou oblastí izolováno 97 druhů řas (78 z Abiska, 46 z Krkonoš). Počet druhů řas převyšoval na všech studovaných lokalitách počty druhů ostatních studovaných skupin organismů. V porovnání s Krkonošemi byla v Abisko Mts zaznamenána vyšší druhová bohatost sinic, řas, mechorostů, cévnatých rostlin, vyšší celková biomasa řas, vyšší obsah půdního Ca, Mg, K, Na a vyšší hodnoty pH půdy. Podobnost společenstev řas obou oblastí byla nízká, pouze 2 z 19 druhů sinic a 32 z 78 druhů eukaryotních řas byly společné oběma oblastem. Na většině lokalit převažovaly zelené řasy. Nejhojněji nacházeným druhem byla Pseudococcomyxa simplex (100 % frekvence), která tvořila dominantu v kyselých půdách. Sinice dominovaly na jediné lokalitě s vyšším pH v Abisko Mts (v blízkosti Abisko Tourist Station). Půdní pH se jeví jako hlavní faktor určující charakter společenstev řas. Menší druhové zastoupení cévnatých rostlin na krkonošských lokalitách pravděpodobně odráží dlouhodobý (holocenní) reliktní charakter zdejších arkticko-alpínských tundrových společenstev v podmínkách středohor střední Evropy. Aplikace členění Arktidy na 6 bioklimatických subzón podle Chernova a Matvejevy a Walkera a kol. řadí lokality v Abisko Mts. do subzón C–F, v Krkonoších do D–F. Zahradníková J., Machovec J., Machovec J., Vašina V. 2011: Dendroflora zámeckého parku ve Vrchlabí. Opera Corcontica 48: 119–134 Práce seznamuje s 30 nejvýznamnějšími dřevinami nebo skupinami dřevin zámeckého parku ve Vrchlabí a uvádí soupis 155 perspektivních stromů a 22 významných skupin keřů. V druhové a kvalitativní analýze hodnotí veškerou dendrofloru parku. V diskusi porovnává její současný stav se stavem v roce 1996, v době před rozsáhlou rekonstrukcí zeleně a navrhuje některé stromy i celý park k ochraně podle Zákona o ochraně přírody a krajiny. Zahradníková J. & Harčariková L. 2010: Banka semen ohrožených druhů rostlin Krkonoš. Opera Corcontica 47: 211–230

Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo

Banky semen jsou velmi důležité pro budoucí uchování genetického materiálu. Základní sbírka semenné banky ohrožených rostlinných druhů Krkonoš je uložena ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Ruzyni a v současné době obsahuje 130 vzorků semen 97 taxonů rostlin. Duplicitní (zálohová) sbírka existuje na Správě KRNAP a obsahuje 66 vzorků semen 56 taxonů. Po speciální přípravě (luštění, čistění, sušení, gravimetrické analýze, balení) jsou semena uchovávána při nízkých teplotách (–18 až –20 °C). Životnost rostlinného materiálu je díky těmto podmínkám prodloužena až o několik desetiletí. Důležitou součástí přípravných procedur je stanovení metodiky, jak odstranit dormanci semen, aby bylo možné stanovit klíčivost před uložením a v průběhu skladování ji ověřovat. V praxi to znamená založení celé řady paralelních zkoušek klíčivosti probíhajících za odlišných podmínek (např. chladová stratifikace, střídání denních a nočních teplot, různý světelný režim, použití růstových stimulátorů). Výsledky testů klíčivosti jsou prezentovány u 24 vybraných taxonů: Agrostis rupestris, Alchemilla fissa, Antennaria dioica, Arabis sudetica, Arnica montana, Bartsia alpina, Bupleurum longifolium subsp. vapincense, Campanula bohemica, Dianthus superbus subsp. alpestris, Drosera rotundifolia, Galium sudeticum, Gentiana asclepiadea, Geum montanum, Gladiolus imbricatus, Hypericum humifusum, Lilium martagon, Meum athamanticum, Minuartia corcontica, Pedicularis sudetica, P. sylvatica, Poa laxa, Primula minima, Pulsatilla alpina subsp. austriaca, Swertia perennis. Štursa J., Kwiatkowski P., Harčarik J., Zahradníková J. & Krahulec F. 2009: Černý a červený seznam cévnatých rostlin Krkonoš. Opera Corcontica 46: 57–92. Příspěvek dokumentuje současný stav ohrožení flóry cévnatých rostlin české a polské strany Krkonoš a stručně charakterizuje hlavní příčiny poklesu biodiverzity v tomto pohoří. V různém stupni ohrožení se nachází 396 druhů, což představuje téměř 44 % z přirozené horské flóry Krkonoš. V jednotlivých kategoriích dle mezinárodní klasifikace IUCN je zařazeno: na české straně Krkonoš v kategoriích A1, A2 – 26 druhů, v různém stupni ohrožení se nachází 311 druhů (C1 – 102, C2 – 76, C3 – 70, C4a – 40 a C4b – 23), na polské straně Krkonoš do skupiny vyhynulých a nezvěstných rostlin (A1, A2) náleží 26 druhů, v různém stupni ohrožení je pak 317 druhů (C1 – 106, C2 – 64, C3 – 87, C4a – 39, C4b – 21). Černý a červený seznam by se měl stát účinným nástrojem v praktickém managementu území obou krkonošských národních parků a měl by být průběžně doplňován na základě probíhající inventarizace a monitoringu. Schwarz O., Zahradníková J., Harčarik J., Harčariková L., Jansa V. (ed). 2009: Záchrana genofondu rostlinných druhů v Krkonošském národním parku a jeho ochranném pásmu. Ms. (depon. Správa KRNAP Vrchlabí).

Dílo

Zahradníková J. 2008: Staré odrůdy ovocných dřevin Krkonoš. -In: Štrojsová A., Petříková H. (eds), Současný vědecký výzkum v Krkonoších, Vrchlabí: 18 19

Abstrakt

Článek popularizující formou podává informace o průzkumu starých ovocných stromů na území Krkonoš a o navazujícím projektu výsadby vybraných dřevin do genofondového sadu v zahradě při augustiniánském klášteru ve Vrchlabí, jejichž řešiteli byli VŠÚO Holovousy a Správa KRNAP. Zahradníková J., Šťastná P. 2007: Zatravňování obnažených ploch na území KRNAP a jeho ochranného pásma.

Dílo

Metodický materiál. Správa KRNAP, Vrchlabí, 2009 Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Dílo

Abstrakt

Dílo Abstrakt

Dílo Abstrakt

Materiál informuje o důvodech, které vedou ke speciálním postupům při zatravňování na území KRNAP a ochranného pásma a o vlastních postupech (mulčování zeleného sena, přísevy a výsevy vybranými odrůdami trav, ponechání úhoru). Zahradníková J. & Harčariková L. 2007: Rod hořeček (Gentianella Moench) v Krkonoších – monitoring, management a studium reprodukce. – In: Štursa J. & Knapik R. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., říjen 2006, Svoboda n. Úpou. Opera Corcontica, 44/1: 327–333. Práce je příspěvkem ke studiu dvou kriticky ohrožených druhů rostlin České republiky hořečku ladního pobaltského (Gentianella campestris subsp. baltica) a hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica). Především přináší výsledky monitorování jejich početnosti v průběhu let 1991– 2005 na třech lokalitách české části Krkonoš (Horní Albeřice, vrch Bíner u obce Černý Důl, PP Slunečná stráň) ve vztahu k managementu (kosení, pastva, vyhrabávání stařiny a dosev semen). Představuje i některé poznatky o klíčivosti a vzcházení semen. Chrtek J., Plačková I., Zahradníková J., Kirschner J., Kirshnerová L. Štěpánek J. Krahulcová A., Krahulec F. & Harčarik J. 2007: Genetická variabilita vybraných horských druhů cévnatých rostlin v Krkonoších. – In: Štursa J. & Knapik R. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., říjen 2006, Svoboda n. Úpou. Opera Corcontica, 44/1: 251–264. Příspěvek se zabývá genetickou variabilitou (zjišťovanou pomocí analýzy isoenzymů) a vybranými aspekty reprodukční biologie 6 převážně vysokohorských taxonů. Poměrně velká diverzita byla zjištěna u druhu Festuca versicolor. Populace Gladiolus imbricatus je naopak geneticky homogenní; u semen byla zjištěna dormance. U Luzula spicata subsp. spicata byla prokázána nízká heterozygozita a genetická varibilita, která je zřejmě důsledkem převažující autogamie a fluktuace ve velikosti populací; diaspory klíčí pouze po skarifikaci. Všechny keře Salix bicolor v Úpské jámě patří k jednomu klonu; vnitro- i mezipopulační variabilita byla zjištěna u Salix herbacea. Všechny rostliny (genety) Veronica bellidioides na Sněžce jsou geneticky shodné. ZAHRADNÍKOVÁ J., PAPRŠTEIN F., KLOUTVOR J. & HARČARIKOVÁ L. 2005: Mapování, inventarizace a ochrana starých ovocných dřevin v Krkonoších v letech 1995–2004. – Opera Corcontica, 42: 107–125. V letech 1995–2004 proběhlo v Krkonoších mapování krajových odrůd ovocných dřevin zajímavých z hlediska ochrany genofondu. Celkem bylo evidováno 134 odrůd ovocných plodin. Pro ochranu in situ a on farm (genofondový sad ve Vrchlabí) bylo vybráno 40 položek. Daphne ČR – Institut aplikované ekologie a Správa KRNAP (kolektiv autorů): Zemědělský rádce pro šetrné hospodaření v Krkonoších V prosincových dnech roku 2008 spatřila světlo světa nová publikace „Zemědělský rádce pro šetrné hospodaření v Krkonoších“. Útlá brožura se dotýká nejdůležitějších témat a směrů, které dnes již neodmyslitelně patří k „přírodně-šetrnému“ zemědělskému hospodaření. Autoři z řad Správy Krkonošského národního parku, neziskové organizace Daphne z Českých Budějovic i další oslovení odborníci se v ní pokouší poradit nejen zemědělcům. Z publikace se například dozvíme, jak se vyznat ve složitém systému agrárních dotací, jak správně pečovat o louku s rozptýlenou zelení,

jak začít s agroturistikou, chovem včel či jak se aktivněji zapojit do dění v regionu. Součástí jsou i praktické postřehy a nechybí ani odkazy na další zajímavé zdroje informací včetně kontaktů na úřady.

Dílo Abstrakt

Publikaci lze získat v elektronické podobě na internetových stránkách Správy KRNAP (www.krnap.cz). Janata T.,., Pohlodková K. a Vancl F.F: Ovce pečují o květnaté krkonošské louky. Zpravodaj SCHOK 1/2011, s.9. V časopise pro chovatele ovcí a koz se prezentují dosavadní zkušenosti i úskalí chovu ovcí na krkonošských květnatých loukách.

PŘEHLED PUBLIKAČNÍ ČINNOSTI PRACOVNÍKŮ SPRÁVY KRNAP

Recommend Documents