Přehled Modelu růstu – základní koncepty
Určeno pro potřebu studentů kurzu SPP407 Teorie a metody sociální práce v kontextu
Připravil: Pavel Navrátil 2007
1
Upraveno podle: Loeschen, Sharon. Systemic Training in the Skills of Virginia Satir. Pacofic Grove: Brooks/Cole Publishing Copmpany, 1997.
2
Hlavní teze „modelu růstu“: 1. Naše původní rodina, včetně minulých generací nás významně ovlivňuje. Tj. ovlivňuje naše postoje a chování. 2. Rodiny jsou systémy a jako takové usilují o rovnováhu; pokud je rovnováha udržována prostřednictvím nepřiměřených rolí, rigidních pravidel a nebo díky nerealistickým očekáváním, potřeby jednotlivých členů nebudou naplňovány a rodina se stane dysfunkční. 3. Výsledkem dysfunkčního rodinného systému je nízká sebeúcta a obranné chování, protože základní silou lidského chování touha po hodnotě a její obrana. 4. Každá osoba má k dispozici všechny zdroje, které jsou potřeba, aby člověk mohl růst a zdravě fungovat. 5. Růst je možný vždy a nejefektivněji ho lze podporovat intervencí v úrovni procesu spíše než obsahu. 6. Proces změny je universální a má stupně.
3
LEKCE 3: Primární triáda (2 hodiny) 1) Rozcvička: 2) Úvod: Od chvíle, kdy jsme se viděli naposled, uplynul nějaký čas … a hodně se toho stalo. Zkusme se zamyslet nad tím, Co jste museli udělat, abyste teď tady mohli být? -
Diskuse ve skupině
3) Meditace Já jsem já 4) Připomenutí významu primární rodiny (vybrané koncepty) Koncept 1: Vliv původní rodiny Ve společné terapii rodiny (2007) Satirová popisuje vliv rodiny takto (str. 116): a) Vnitřním zrakem vnímám rodiče jako děti, které žily a vyrůstaly se svými rodiči (kteří jsou nyní prarodiči) a od nich se učili implicitní i explicitní pravidla o přístupu k životu. b) Rodiče vnímám jako architekty své vlastní rodiny. Přinášejí si do ní s sebou to, co se naučili jako děti ve svých původních rodinách. Vědomě i nevědomě tím formují kontext své současné rodiny. V modelu růstu ( 2005), který byl publikován po smrti V. Satirové John Banmen, Jane Gerber a Maria Gomori je o vlivu rodiny doplněno (str. 26-27): Str. 26 Rodiče nás učí tomu, co sami o světě ví. Některé z tisíců věcí, které nás obklopují, uznávají za hodnotné, některé ne. Právě tehdy se učíme, co můžeme čekat od ostatních, jak s nimi máme zacházet, co máme čekat od sebe a co svět čeká od nás. Str. 27 Rodiče nás učí svá pravidla chování. Uvnitř primární trády se dítě učí rodinná pravidla o bezpečí, o svém těle, o své hodnotě a schopnosti milovat. Rodiče očekávají (a často o tom mluví) , že jejich děti budou takové, jaké by podle nich měli být , ukazují jim co schvalují a co trestají. Identita dítěte je výsledkem učební situace , které se účastní tito tři lidé. Str. 27. Kojenec, jehož přežití závisí na jiných se stává dítětem, jehož identita závisí na druhých. Eventuálně používají rodinu jako metr k určení své ceny; pokud dodržují pravidla, cítí větší šanci, že budou milováni a respektováni. Satirová pozorovala, že po staletí byly rodiny utvářeny hierarchicky, což bylo ovšem zdrojem nerovností, disharmonie, konformity a ztráty smyslu jedinečnosti osobitosti. V hierarchických systémech víme, že: 1. někdo dominuje a že existuje jediná správná cesta a že každý se ji musí podřídit; 2. pokud vznikne problém, někdo musí být obviněn; 3. změna je nežádoucí.
4
Tyto systémy ovšem nevytvářejí prostor ocenění individuality, pro uznání odlišností v temperamentu, nadání, zájmů, pocitů, myšlenek nebo potřeb. V takovém případě může dojít a dochází ke ztrátě osobnosti všech členů systému, vč. dominantního. I on musí odevzdat část své osobnosti, aby se přizpůsobil systému. Důsledkem těchto mocenských nerovnováh bývá dysfunkce rodiny. Nezáleží dokonce tolik na tom, zda se jedná o vztah blahosklonnosti či zloby. Hierarchické systémy postrádají toleranci k různosti a jedinečnosti. Členové hierarchických systémů se nemohou vyjádřit svobodně, ale musí vystupovat konformně s ohledem na toho, kdo vlastní moc. Satirová nazvala takové systémy uzavřené. Conjoint family Therapy (1983, str. 237-8): Uzavřené systémy jsou takové, v nichž jejich členové musí být velmi obezřetní na to, co říkají. Základním předpokladem je představa, že všichni mají stejné názory, pocity a touhy (bez ohledu na to, zda je to pravda). V uzavřených systémech je nemožné upřímné sebevyjádření. Pokud k tomu dojde, je takové sebevyjádření považováno ostatními členy rodiny spíše za projev deviace, či nemoci. S rozdíly je nakládáno jako s nebezpečím, proto tyto osoby odlišností musí „sami sobě umřít“ pokud mají (chtějí) v takovém zůstat. Omezení individuálního růstu a zdraví jsou v takových skupinách zřetelná. Zjistila jsem, že emocionální poruchy nebo poruchy chování jsou jistým znamením, že narušená osoba je členem uzavřeného rodinného systému. Hierarchické systémy předpokládají lineární kauzalitu – tzn., že pro každý důsledek existuje jedna příčina. Jinou charakteristikou hierarchických systémů je odpor vůči změně. Změna je vnímána jako nežádoucí, protože systém ohrožuje a může vyvolat (další) bolest. Tyto systémy pracují s představou, že jedinou cestou ochrany před další bolestí je zachovat stávající řád, odolat změně. Protože změna je ovšem v rodinách s dětmi konstantním jevem, musí rodiče čelit změnám rovněž permanentně. V rodinách s uzavřeným systémem rodiče reagují ještě usilovnější kontrolou a rigiditou. Koncept 2: Rodiny jako systémy Satirová popisuje, že vliv rodiny jako systému zakusila už v roce 1951, když poprvé pracovala s mladou ženou, která byla přijata s diagnózou schizofrenie. Během práce se Satirovou se dívka začala zlepšovat. Satirová přizvala ke spolupráci také matku, dívce se opět přitížilo. Situace se zopakovala, když terapie zúčastnil také otec. Teprve, když přizvala k terapii také posledního člena rodiny – malého chlapce, začala rozumět systému rodiny. Rodiče natolik chválili chlapce, že se dívka cítila méněcennou. Tato zkušenost umožnila Satirové začít chápat rodinu jako systém, ve kterém je celek větší než suma jeho částí. Umožnila ji také začít chápat rodinu jako celek, který může rušit, blokovat či přehlížet potřeby jednotlivců. V důsledku toho si jednotlivci mohou osvojit postoje či chování, která jsou ve vztahu k jeho osobě nekongruentní. V knize The New People making (1988), Satirová použila metaforu mobilu k vysvětlení principu rovnováhy v rodinných systémech: The New Peoplemaking (str. 137, 1988): V mobilu mohou všechny jeho součásti bez ohledu na velikost, tvar, být seskupeny zkrácením či prodloužením jejich drátků, reorganizací
5
vzdáleností mezi jednotlivými částmi, změnou jejich váhy. Podobně je to také v rodině. Žádný ze členů rodiny není identický jako některý jiný člen rodiny; každý je jiný a v jiné úrovni růstu. Podobně jako v mobilu, nemůžete umístit/ přemístit jednoho člena rodiny bez úvahy o jiných členech rodiny. Satirová rovněž pozorovala, že v rodinách, které se projevují dysfunkčně, je rovnováha udržována díky nepřiměřeným rolím, restriktivním a neměnným pravidlům nebo nerealistickými očekáváními. Nepřiměřené role Satirová prezentovala koncept nepřiměřených (nezdravých) rolí ve Společné terapii rodiny (2007), kde popsala dysfunkční rodinný triangl, v němž se partneři cítí opuštění a bez vzájemné důvěry. V důsledku toho se snaží naplnit svoje potřeby prostřednictvím dítěte, kterému ale vnucují role náhradního partnera, spojence, poslíčka, tišitele. Výsledkem je často symptomatické chování, ve kterém je jedno nebo i více dětí označeno jako „špatné“, „nemocné“, „bláznivé“. Satirová používala pro tuto situaci termín “identifikovaný pacient“. str. 44 - v některých rodinách se například všichni chlapci, nebo dívky stanou IP; - v některých rodinách se IP stane každé dítě na prahu adolescence; - v některých rodinách jsou dva i více identifikovaných pacientů v tutéž chvíli (střídavě). Restriktivní nebo rigidní pravidla Rodinný život je někdy řízen prostřednictvím restriktivních (omezujících) pravidel. V některých případech jsou tato pravidla zjevná, ale daleko častěji skrytá. V těchto případech jsou v rodině vysílány zprávy, které dávají najevo, jak lze myslet, cítit nebo co lze dělat. V hierarchických rodinách jsou velmi často udržována pravidla: -
někdo musí dominovat; někdo musí být obviněn; rozdíly jsou špatné; změně se musíme bránit.
Tato (obvykle) skrytá pravidla jsou doprovázena dalšími pravidly, že není OK -
vidět, slyšet, cítit, ptát se, komentovat.
to co vidím, slyším, cítím, chci. Satirová předpokládala, že pravidla omezující svobodu vyjádření jsou instrumentem ke sníţení sebeúcty a schopnosti fungovat. Někdy o těchto pravidlech Satirová hovořila jako od měl bych (shoulds) nebo jako víře umoţňující přeţití. Satirová v těchto pojmech vyjadřovala, že lidé často nevědomě fungují podle určitých pravidel, aby získali schválení od
6
svých rodin. Mají strach, že pokud podle nich nejednali, mohli by přijít o lásku, mohli by být zavrženi. Tento strach je ovšem zvláště u dětí také spjat ze strachem ze smrti. Nerealistická očekávání Součástí procesu udržování nepřiměřených rolí a omezujících pravidel je často také aplikace nerealistických očekávání. Dobře jsou tato nerealistická očekávání pospány ve Společné terapii rodiny (2007). Satirová popsala následující očekávání jednoho partnera od druhého: -
že mu bude všemocným rodičem a naplní jeho dosud nenaplněné potřeby; že ho zraní stejně, jako byl zraněn v dětství; že bude chtít a mít rád stejné věci jako on; že posílí jeho sebeúctu a hodnotu; že ho doplní a dodá to, co je bolestně nekompletní v něm (str. 22).
Ve vztazích rodič – dítě popsala Satirová následující nerealistická očekávání, která mohou mít rodiče vůči svým dětem: -
zvýší hodnotu rodiče (mít dítě je správné a očekávané – společnost ocení); bude chtít a mít rádo stejné věci jako rodiče; bude vděčné za věci, které rodiče neměli; bude rodičům společníkem, kamarádem, rodičem; že odvrátí manželský rozvrat (str. 39/40).
Rodiče mohou mít nerealistická přání, protože si neuvědomují dětské vývojové potřeby. Mohou například očekávat chovánmí, které je nad možnosti dítětě, či naopak mohou chtít, aby dítě zůstala na nižším stupni déle než je přiměřené. Cvičení: 1. Část (15 minut – práce ve stoje): Rozmyslete si, se kterými dvěma lidmi byste rádi spolupracovali a s nimiž chcete vytvořit triádu. Vstaňte a utvořte triádu. Ve stoje proveďte následující úkol. Rozdělte se na A B C. A se postaví mezi B a C a začne se pomalu otáček kolem své vlastní osy. Pak B a C referují o třech věcech: 1. Co pozorují na osobě? Ve vztahu k oblečení, výrazu tváře … 2. Jaké to pro ně bylo pozorovat kolegu z triády? 3. Co jim na pozorovaném připomnělo někoho jiného? A pak na závěr referuje o to, jaké to pro něj je, když jej pozorují dva další lidé. Všichni se v roli otáčejícího prostřídají. Všichni si vzájemně poreferují o svých zkušenostech. 2. Část Vytvoří se nové triády (5 minut). Všichni členové skupinky se prostřídají tak, aby byl vždy se dvěma novými členy, s nimiž dnes zatím v triádě nebyli. Opakují cvičení jedna.
7
3. Část Vytvoří se opět nové triády (5 minut). Všichni členové skupinky se prostřídají tak, aby byl vždy se dvěma novými členy, s nimiž dnes zatím v triádě nebyli. Opakují cvičení jedna. 4. Část Ve velké skupině. Čeho jste si všimli během těchto procesů? 5. Část tvorba - výcvikové triády. -
ROZHLÉDNĚTE SE KOLEM SEBE, PODÍVEJTE SE NA VŠECHNY ČELNY VE SKUPINĚ S KAŢDÝM JSTE UŢ VSTOUPILI DO NĚJAKÉ INTERAKCE, S KAŢDÝM VÁS UŢ POJÍ NĚJAKÁ ZKUŠENOST. DOVOLTE SI VYBRAT MEZI VŠEMI ČLENY TY, S NIMIŢ BYSTE Z JAKÉHOKOLIV DŮVODU CHTĚLI SPOLUPRACOVAT NA SVÉM RŮSTU.
8
LEKCE 3: Koncept 3: Nízká sebeúcta Kongruence Být kongruentní podle Satirové znamená schopnost vyvážit v naší komunikaci Já, Druhé a Kontext. Rovněž to znamená, jsme schopni komunikovat kongruentně: náš verbální i nonverbální projev vyjadřuje tu stejnou zprávu.
Pokud je člověk omezen, pokud je omezeno jeho Self, projevuje se obranným chováním, které Satirová označila jako sebezáchovné pozice (survival stances). Jedná se o usmiřování, obviňování, superracionalitu a rušení. Tyto pozice vyjadřují naše naučená pravidla. Usmiřování Usmiřování je sebezáchovná pozice, při které nebereme v úvahu vlastní hodnotu. Veškerou svoji cenu, hodnotu, sílu předáváme druhému člověku. Na všechno jsme připraveni odpovědět ano. Je vyjádřením pravidla, že konflikt nesmí vzniknout. D: Když jsem ráno přišel, zjistil jsem, že ten monitor byl polámaný. Vzalo mi to 1 hodinu, než jsem zjistil příčinu a opravil to. M: Je mi to moc líto. Měl jsem pořídit kvalitnější vybavení. D: Všiml jsem si, že Petr včera s počítačem pracoval jako poslední. M: Je mi to líto, měl jsem na Petra dohlídnout. Prosím tě, odpusť mi to!
9
Verbální projev Souhlas
Dojem Žebrání
Chování Nesamostatný mučedník
„Je to moje chyba“ „Bez tebe nejsem nic“ „Moji povinností je, abych tě učinil šťastným“
„Není mi pomoci“ „Prosebné výrazy i barva hlasu“ „Nestabilní tělesná pozice“
Lepší než vstřícnější chování Vzdávání se něčeho Skuhrání a žebrání
Vnitřní zkušenost Nemám cenu
Psychologický efekt Neurotický Depresivní Sebevražedný
Fyziologický efekt Stres Problémy se žaludkem (zvracení, vředy aj.) Diabetes Migréna Zácpa
„Cítím se jako nikdo“ „Nemám žádnou cenu“
Nepočítá se sebou
Zdroje: Starostlivost, senzitivita
10
Obviňování Obviňování je opakem usmiřování. Je vyjádřením pravidla, že musíme být vždy silní.
D: Když jsem ráno přišel, zjistil jsem, že ten monitor byl polámaný. Vzalo mi to 1 hodinu, než jsem zjistil příčinu a opravil to. M: Ty jsi to opět polámal? To už je popáté! Ty jsi takový lajdák. D: No, zjistil jsem, že naposledy byl včera u počítače Petr. M: Nyní ještě obviňuješ někoho jiného, nikdy si nedokážeš přiznat pravdu a převzít odpovědnost!
Verbální projev Nesouhlas
Dojem Obviňování
Chování Útok
„Nikdy neděláš nic dobře“ „Je to všechno tvoje vina“ „Proč jsi tak neschopný?“
„Já to tady vedu“ „Silová pozice“ „Napětí, tenze“
Souzení Přikazování Hledání chyb
Vnitřní zkušenost Osamělost
Psychologický efekt Paranoidní Delikventní Vražedný
Fyziologický efekt Svalové napětí a potíže se zády Problémy oběhového systému, vysoký tlak Artritida Zácpa Astma
„Jsem osamělý a neúspěšný“
Nepočítá s ostatními
Zdroje: Asertivita
11
Superrracionalita Superracionální pozice nepočítá s druhými jako se subjektem komunikace. Pracuje především s kontextem, a to na úrovni dat, logiky. D: Když jsem ráno přišel, zjistil jsem, že ten monitor byl polámaný. Vzalo mi to 1 hodinu, než jsem zjistil příčinu a opravil to. M: Chybovat je lidské, všichni proto musíme strávit čas nápravou našich chyb. Proč si tedy stěžuješ?
Verbální projev Extrémní objektivita
Dojem Rigidní, rezervovaný
Chování Autoritářství
„Poukazy na pravidla a na to správné“ „Abstraktní slova a dlouhé (akademické vysvětlování)“ „Člověk musí být inteligentní“
„Člověk musí být v pohodě, klidu a soustředěný – za každou cenu“ „Ztuhlé tělo“ „Povýšené výrazy, pokud nějaké“
Rigidni, zásadový, vůdčí Racionalizované chování Manipulativní Kompulzivní
Vnitřní zkušenost Osamělost a zranitelnost
Psychologický efekt Obsese – kompulze Společenská odtažitost Katatonie
Fyziologický efekt Rakovina Infarkt Bolesti zad
„Jsem osamělý a zranitelný“ „Nemůžu ukázat, co se ve mně děje“
Nepočítá se sebou ostatními
Zdroje: intelekt 12
Rušení Čtvrtá pozice vyjadřuje opak superracionality. Působí jako zábavní, spontánní a rozšafní lidé.
D: Když jsem ráno přišel, zjistil jsem, že ten monitor byl polámaný. Vzalo mi to 1 hodinu, než jsem zjistil příčinu a opravil to. M: Díval ses včera večer na fotbal Česko: Německo? D: Ano, díval jsem se, ale mluvil jsem o polámaném monitoru… M: A jak se ti zápas líbil? Mě se líbil moc, byl mnohem lepší ne předchozí zápas. Penaltu vstřelili tak úžasně… D: Ahoj...
Verbální projev Bez linie
Dojem Zmatený
Chování Odvedení pozornosti
Nedává to smysl, nevede to k cíli Neustále mění téma
„Nejsem tady naplno“ „Vystupování neměnnými pohyby“ „Kostrbatá a viklající se pozice“
Nepřiměřené počínání Hyperaktivita Přerušování
Vnitřní zkušenost Osamělost a zranitelnost
Psychologický efekt Zmatený Nepřiměřený Psychotický
Fyziologický efekt Přetížený nervový systém Žaludeční potíže Diabetes Migrény Zácpa
„Jsem osamělý a zranitelný“ „Nemůžu ukázat, co se ve mně děje“
Nepočítá s ničím
Zdroje: Spontaneita, kreativita, humor
13
14
Koncept 6: Proces změny a terapeutický proces (MR: 78-104) Proces intervence podle Satirové koresponduje či je paralelní k teorii stupňů změny. Podstatou terapie je totiž změna. Proces změny souvisí s využitím 4 konceptů: objevování, uvědomění, porozumění a nové aplikace. Objevování znamená potřebu prozkoumat to, co se stalo v minulosti, co se děje nyní a jak to spolu souvisí. V procesu změny pomáhá objevit skryté vzorce copingu, zda v sobě nepotlačujeme hněv, strach, agresi, bezmoc. Uvědomění znamená schopnost dvojího naslouchání. Jde o naslouchání obsahu i procesu. Obsah vyjadřuje „co se stalo“. Proces se týká významů, pocitů, pocitů z pocitů, rodinným pravidlům a obranám. Porozumět znamená schopnost zachytit úmysl řečníka namísto toho, abychom na základě vlastní projekce jeho sdělení odsuzovali. Jde o schopnost přiřazovat sdělením adekvátní významy. Nové aplikace se týkají toho, co jsem v procesu změny objevili, byli schopni ocenit, co nyní chápeme novým způsobem, který umožňuje růst. Například: Potřeba nových informací x dohadování se Víme jak vyjednávat x soutěžení Dokážeme ověřovat interpretace x odsuzování
15
Integrace
Status quo
Nový způsob copingu se stává běžný, všichni jej znají a může se nastolit nový status quo.
V této fázi rodina vnímá potřebu změny, ale současně se jí obávají či ji nejsou schopni provést.
Realizace, procvičování
Cizí prvek Cizorodý prvek vstupuje do systému a vyvolá stav nerovnováhy
Nacvičování a posilování nových forem copingu.
Nové moţnosti Systém vnímá nové možnosti copingu.
Chaos Systém je vyveden z rovnováhy a jeho členové cítí, že to co se děje je mimo jejich kontrolu.
16
Obrázek 1 Terapeutický proces podle V. Satirové
Navázání kontaktu
Vytvoření vazby
Úvodní fáze
Střední fáze
Konečná fáze
Příprava na změnu/y
Tvorba změn/y
Posílení změn/y
Potvrzení (validating)
Probuzení naděje
Podpora vědomí
Probuzení účasti a vlastnictví
Zpochybnění dysfunkčních rysů
Hledání/ učení možností
Řízená praxe
Mapování
Kontraktace
Modelování
Koučování
Potvrzení změn
Proplétání
Personalizace
Zpochybnění dysfunkčního chování
Specifikace
Vizualizační nácvik
Zdůraznění
Zpochybnění percepcí
Řízené dialogy
Věnování pozornosti
Objevení zdrojů
Pozorování
Normalizace
Posouvání od obsahu k procesu
Ocenění
Zkoumání
Zpochybnění interpretací
Zmírňování obviňování
Individualiza ce
Identifikace dysfunkčních procesů
Zpochybnění domněnek a očekávání
Rozlišování
Zdůraznění pozitivních změn
Ukotvění
Sochání
Reflektování Vzdělávání Objasňování
Invokace představ
Sochání Tlumočení Přemosťování Přerámování
17
Úvodní fáze Navázání kontaktu Vytvoření vazby Věnování pozornosti Pozorování
Potvrzení Probuzení naděje Objevení zdrojů Normalizace Ocenění Individualizace Reflektování Objasňování Tlumočení Přemosťování Přerámování
18
Přehled úvodní fáze Cílem úvodní fáze procesu je, aby lidé cítili úctu a bezpečí. Tento úkol je podle Satirové věcí celé naší osobnosti. Přesto jej lze doprovodit určitými dovednostmi, které lze rozlišit do tří kategorií: 1) navázání kontaktu, 2) potvrzení a 3) podpora vědomí. Obrázek 2 Úvodní fáze Navázání kontaktu
Potvrzení (validating)
Podpora vědomí
Vytvoření vazby
Probuzení naděje
Mapování
Věnování pozornosti
Objevení zdrojů
Pozorování
Normalizace
Posouvání od obsahu k procesu
Ocenění
Zkoumání
Individualiza ce
Identifikace dysfunkčních procesů
Proplétání
Reflektování Vzdělávání Objasňování Sochání Tlumočení Přemosťování Přerámování
Navázání kontaktu Proces začíná pochopitelně tvorbou kontaktu, vztahu. Satirová byla přesvědčena, že efektivní terapie stojí především na schopnosti vytvořit dobrý kontakt a vztah. Vytvoření vazby Satirová usilovala o vytvoření kontaktu na intelektuální, emocionální i tělesné úrovni. Kontakt navazovala dotykem rukou, očním kontaktem, výrazem tváře i tónem hlasu. Obvykle začala utvářet kontakt podáním ruky při příchodu. Satirová předpokládala, že dotek je základní lidskou potřebou a používala jej k přiblížení se lidem vždy, když to bylo možné a přiměřené. Satirová vítala lidi vřele, učila se a používala jejich jména. K navázaní vazby používala rovněž tělesnou pozici i blízkost. Pokud stála, obvykle se dívala osobě klienta tváří v tvář ve vzdálenosti paže, pokud seděla používala často náklon těla 45° směrem ke klientovi.
19
Věnování pozornosti Satirová se soustředila na každého člověka individuálně, poskytovala každé osobě svůj čas a pozornost, aby s nimi navázala přímé spojení. Aby jim porozuměla a získala dobrou vazbu, pečlivě naslouchala. Zvláštní pozornost věnovala tónu hlasu a samozřejmě obsahu slov. Pozorování Satirová věnovala lidem pozornost nejenom s cílem vytvořit dobrou vazbu, ale také s cílem získat potřebné údaje, informace. Pečlivě si všímala projevů řeči těla. Zvláště si všímala změn: očí výrazu tváře zabarvení kůže frekvenci a hloubce dechu držení těla vzdálenosti svalovému napětí. Vedle řeči těla Satirová pozorovala: zdroje sebeúctu komunikační charakteristiky akceptaci sebe i druhých skrytá pravidla očekávání a role používání moci změny v percepci a chování.
20
Cvičení: Navázání kontaktu Cvičení A: Různé druhy komunikace v akci Zadání: 1. Skupinu rozdělíme na dvě stejně velké části A a B. 2. Lidé se postaví proti sobě na vzdálenost 4 metrů. 3. Následující úkoly nejprve provede skupina A, pak skupina B. 4. Projděte kolem druhého aniž se na něj podíváte a vraťte se do své pozice. 5. Projděte kolem druhého a snažte se navázat oční kontakt a vraťte se do své pozice. 6. Projděte kolem druhého, snažte se navázat oční kontakt, vyslovte jeho jméno a vraťte se do své pozice. 7. Projděte kolem druhého, snažte se navázat oční kontakt, vyslovte jeho jméno, dotkněte se ho a vraťte se do své pozice. 8. Projděte kolem druhého, snažte se navázat oční kontakt, zakřičte jeho jméno, dotkněte se ho a vraťte se do své pozice. 9. Ve skupině pak zhodnoťme naši zkušenost. Cvičení B: Zadání: Cvičení pro práci ve třídě. Učitel přečte zadání a pak rozdělí třídu do skupin po čtyřech. Čas asi 20 minut na osobu, 60 minut celkem. 1. V každé skupině se lidé představí před zahájením cvičení (pokud se neznají). 2. Skupinky se dohodnou, kdo bude: pomáhající, klient, pozorovatel pomáhajícího a pozorovatel klienta. 3. Student-klient hovoří o problému, nejlépe zvolí takový problém, který je reálný, ale ne příliš závažný. Prezentace problému by měla trvat do 5 minut. 4. Student-pomáhající se snaží vytvářet kontakt neverbálně! Používá pouze vlastní energii, výrazy tváře, polohu těla a pohyby. 5. Pozorovatel pomáhajícího zapisuje své pozorování studenta-pomáhajícího a všímá si očního kontaktu, výrazů tváře, polohy těla a pohybů. 6. Pozorovatel klienta zapisuje svá pozorování a všímá si změn ve výrazu tváře, v barvě kůže, dýchání, pozici těla, úrovni energie, tónu hlasu a v pocitech. Je vhodné, aby si pozorovatel načrtnul na papír kategorie, do nichž bude později zapisovat. 7. Jakmile student-klient domluví, skupina chvíli tiše sedí a nechá vše doznít. 8. Pomáhající vysloví, popíše pocity, které slyšel v klientově sdělení. Klient reaguje, zda jsou pozorování ne/přesná. 9. Pozorovatelé popíšou svá pozorování. 10. Studenti se prohodí, aby se všichni čtyři vystřídali ve svých rolích a získali zkušenost v utváření kontaktu. 11. Jakmile skončí práce ve skupinách diskutují zkušenosti z neverbálního navazování kontaktů.
21
Techniky validování Potvrzení (validating)
Probuzení naděje Objevení zdrojů Normalizace Ocenění Individualizace Reflektování Objasňování Tlumočení Přemosťování Přerámování
Probouzení naděje Abychom mohli s klienty pracovat, musíme jim často pomoci obnvit víru, že situace může být lepší. K jednotlivci: „I když se nyní cítíte beznadějně, vidím pro vás nové možnosti“. „Chápu, proč (že) jste ztratil odvahu, ale vím, že máte možnosti, které můžeme prozkoumat“. K páru: „Od každého z vás bych rád slyšel, v co doufáte, že se tu dnes stane“. „ Rozumím, že oba zažíváte zklamání z vašeho manželství, ale vidím mnoho možností jak zlepšit vaše soužití“. K rodině: „Vidím mnoho nových možností pro vaši rodinu, když se naučíte jak být spolu jiným způsobem než dosud“.
22
Objevování/potvrzení zdrojů Lidé mají mnoho zdrojů, která však nedokáží využít. Mají zablokovaný přístup ke svým zdrojům. V rozhovoru můžeme najít náznaky těchto zdrojů a můžeme je klientům pomoci znovuobjevit. K jednotlivci: „Petro, jsem si jist, že jste při jednání se svoji dcerou využila svoji moudrost“. „Uvědomuješ si Jitko, že jsi musela mít tak moc odvahy, abys to dokázala bratrovi přímo říci?“ K páru: „Uvědomuji si, že jste se oba snažili uplatňovat nový způsob jak se vzájemně sdílet. To je výborné“. K rodině: „Jste si vědomi síly a odvahy, kterou jste museli nashromáždit, abyste sem dnes přišli?“ Normalizace Lidé do poradny přichází s pocitem úplného selhání. Je pro ně velmi podpůrné, když zjistí, že jejich zkušenost není ojedinělá a že je normálním projevem lidského života. K jednotlivci: „Chybovat je přeci lidské. Chyby jsou důležité informace pro naše učení a růst“. K páru: „Všechny páry po svatbě projdou zklamáním. Zajímá mě, jak jste to zvládli vy dva“? K rodině: „Ví ještě někdo další mezi vámi, co to je bát se vyslovit, co cítí?“ Oceňování Satirovský model používá přímé oceňování jako nástroj povzbuzení lidí v jejich úsilí, odvaze, snášení bolesti atd. K jednotlivci: „Opravdu oceňuji co vše už jste zvládl“. K páru: „Oceňuji úsilí, které jste do toho vložili“. K rodině: „Oceňuji, kolika způsoby jste se pokusili tuto situaci zvládnout.“
23
Individualizace Mnozí klienti mají potíže s identifikací svých pocitů, názorů či se je obávají vyjádřit. K jednotlivci: Karle, rád bych na tuto věc slyšel tvůj názor.“ K páru: Každý z vás je jedinečný, úžasný člověk s odlišnou perspektivou. Sem zvědavý, jak vidíš situaci ty Aničko?“ K rodině: „Ivane, od každého jsme slyšeli, jaké má přání, co se tu má stát. A co si přeješ ty?“ Reflektování Reflektování pocitů či vyjádřených postojů vytváří a prohlubuje kontakt. Umožňuje sdílet, ověřovat informace i emoce. K jednotlivci: „Slyším, že máš z v nitřních změn, které se v tobě odehrávají, dobrý pocit.“ K páru: „Z toho co říkáte, cítím bolest nad tím, co se děje ve vašem manželství“. K rodině: Slyším, že neúspěšné pokusy o nápravu vám vzaly veškerou chuť do dalšího snažení“. Objasňování Tato technika napomáhá objasnit všem účastníkům terapie postoje či pocity všech přítomných. Podobně ji samozřejmě využívá pomáhající profesionál pro vedení pomáhajícího procesu. K jednotlivci: „Cítíte se v koncích, protože vaše pokusy zlepšit situaci nefungovaly?“ K páru: „Rozumím tomu správně, že chcete mít ve vztahu více svobody?“ K rodině: „Myslíš tím, že máš strach kvůli tomu, že syn nehovoří o svých pocitech“? „Rád bych si ujasnil, zda rozumím dobře této věci. Myslíte si, že dobrý syn je takový, který vždy udělá, co se mu řekne. Je to tak?“
24
Tlumočení V satirovském modelu se v komunikace jde pod povrch sdělení. Co znamenají? Je to způsob ověřování hypotéz a domněnek, které mohou být terapeuticky významné. K jednotlivci: „Když říkáte, že jste uvízl na mrtvém bodě, říkáte, že jste doufal, že budete mít lepší pozici v práci “? K páru: Slyším, že hovoříte o problému, který má váš syn s nočním pomočováním. Slyším také, že se vám nelíbí, jak na to reaguje váš manžel.Také ale slyším, že vás asi trápí jiné věci ve vztahu mezi vámi a vaším manželem?“ K rodině: „Říkáte mi, že jste velmi vděčný svému otci za jeho pomoc po rozvodu. Mám ale pocit, že také říkáte, že vám váš otec nedává dost prostoru, abyste se mohl cítit jako dospělý. Je-li to tak, můžete mi o tom povědět více?“ Přemosťování Přemosťování se používá jako technika, která podporuje akceptaci. Jde o akceptaci sebe i druhých. Přemosťování je vlastně hledání spojitostí mezi různými zdánlivě protichůdnými projevy, jednáním. K jednotlivci: Marie…, slyším, že se dokážete identifikovat s pocity samoty a izolace, které popsala vaše dcera. Měla jste podobné pocity během studia na střední škole. K páru: „Oba dva chcete trávit čas spolu. Pouze se prostě lišíte v tom, jak s časem naložit.“ K rodině: „Oba chcete pro svého syna to stejné. Pouze se lišíte v tom, jak mu pomoci.“ Přerámování Přerámování je technika, pomocí které se negativně pociťovaná událost, situace, vlastnost ukazuje jako pozitivní. K jednotlivci: „Říkáte, že jste tvrdohlavý. Povězte mi, kdy vám byla vaše houževnatost ku prospěchu.“ K páru: „Slyším, že oba dobře víte, jak naplnit svoje potřeby.“ (Partneři se vzájemně obviňují, že jsou sobečtí.) K rodině: Josefe, co prožíváte, když vidíte vašeho syna jak se učí být mužem a stát na vlastních nohou?“ (Otec si stěžuje na „pubertální“ chování syna)
25
Cvičení ve třídě Cíl: Poskytnout studentům příležitost cvičit validační odpovědi v pomáhající interakci. Pokyny: Skupina se rozdělí po třech/čtyřech. Potřebný čas: Asi 1 hodina na jednoho Kroky: 1. Každá skupina začne rozhodnutím, kdo bude klient, pozorovatel klienta i pomáhajícího a kdo bude pomáhající. 2. Klient hovoří o svém problému s pomáhajícím. 3. Pomáhající se snaží poskytovat validační odpovědi, reakce. 4. Pozorovatel pomáhajícího zapíše reakce pomáhajícího. Použije co nejpřesněji jeho slova. Pozorovatel ukončí proces, až zapíše šest reakcí, které identifikoval jako validační. 5. Pozorovatel klienta zapíše reakce klienta, které zachytil jako reakce na pomáhajícího. 6. Nechejte doznít asi minutu. 7. Pozorovatel pomáhajícího přečte rekce pomáhajícího. 8. Pozorovatel klienta zhodnotí, zda se tyto reakce jevily jako přínosné či nikoliv. 9. Klient poskytne zpětnou vazbu.
26
Domácí cvičení 1:1 Cíl: Cílem cvičení je naučit se rozlišovat mezi efektivními a neefektivními reakcemi. Časový nárok: Asi 15 minut. Pokyny: Přečtěte si následující výpověď klienta a vyberte reakce, které považujete za nejefektivnější (nejvhodnější). Klient vypráví: „Moje holka se mě opravdu těžce dotkla. O víkendu jsme šli na mejdan a ona mě dokonale ignorovala. Taky toho vypila tolik, že se úplně opila. Bylo to trapné. Protože to nebylo v poslední době poprvé, chtěl jsem s ní o tom mluvit. Odmítla to, že nemá žádný problém. Pro mě to ale problém je, protože jsem s alkoholem měl vážné problémy a už rok jsem vydržel abstinovat. Potřebují mít kolem sebe lidi, kteří mě v tom podporují.“ Vyberte odpověď, která bude nejvíce účinná při objasňování (klasifikaci) klientových pocitů a jeho chápání situace. 1. a) „Co se na tom mejdanu stalo?“ b) „Znamená to, že uvažujete o ukončení vztahu? 2. a) „Jak se vám podařilo zůstat střízlivý?“ b) „Máte strach z jejího vlivu?“ Vyberte odpověď, která bude nejvíce účinná při objasňování (klasifikaci) klientových pocitů a jeho stanovisku. 3. a) „Navštěvujete schůzky AA?“ b) „Cítíte se špatně, protože začínáte tušit, že tato dívka pro vás není vhodná?“ 4. a) „Zdá se, že vás velice rozrušilo, že dívka popírá svoje problémy s alkoholem?“ b) „Vypadá to, že byste ji měl pomoci.“ Vyberte odpovědi, která bude nejvíce účinná při překladu ukrytých sdělení v klientově vyprávění. 5. a) „Domníváte se, že musíte ukončit vztah, abyste uchránil svoji abstinenci?“ b) „Myslím, že mezi vámi jsou hluboké otázky, které musí být zpracovány.“ 6. a) „Slyším, že se bojíte o svoji abstinenci - pokud s ní zůstanete. Takhle to prožíváte?“ b) „Zdá se, že chování vaší dívky během víkendu souvisí s jejími pocity viny.“
1
Správné odpovědi – viz příloha.
27
Podpora vědomí/ růstu uvědomění Poté co se Satirové podařilo vytvořit ve vztahu s klientem pocit bezpečí, zaměřovala se na podporu růstu vědomí silných stránek klienta i disfunkčních charakteristik jeho fungování. Mapování Satirová se zaměřovala na práci s tří-generačním modelem rodinné chronologie, který zahrnoval následující údaje: Data narození a úmrtí všech členů rodiny, včetně údajů o samovolných i umělých potratech, narození mrtvého dítěte. Historické údaje, které charakterizují epochu a jsou významným kontextem života členů rodiny (např. pád Železné opony) Všechny významnější události, jako například sňatky, rozvody, stěhování, přírodní katastrofy, nehody. Adjektiva charakterizující všechny členy rodiny Jména a charakteristiky osob, které měli na rodinu vliv, ale které nemají k rodině žádnou (formální) vazbu. Při mapování se Satirová ptala na faktické údaje, aby zlepšila úroveň pohody. Postupně kladla osobnější otázky a zaměřovala se na charakteristiky všech členů rodiny a jejich způsoby zvládání. . V tomto procesu se často dozvěděla mnoho o rodinných pravidlech a někdy dokonce o rodinných tajemstvích. Příklady otázek, které lze použít během mapování: * Ve vztahu k historickým údajům „Víte, kdy a kde se narodil Váš dědeček? Víte jaký měl život, když vyrůstal? Pokud Váš dědeček již zesnul, znáte okolnosti jeho smrti?“ * Ve vztahu k větším událostem „Kdy se vzali Vaši rodiče? Víte, jak se poznali? Co víte o jejich námluvách? Jaké je jejich manželství dnes?“ * S ohledem na charakteristiky „Pokud byste mě poslal na letiště, abych vyzvedl vaši matku, jak bych ji poznal?“ Řekněte mi několik charakteristik (adjektiv), které popisují její osobnost. Jak vnímáte tyto charakteristiky, pozitivně nebo negativně?“ * S ohledem na pravidla „Co by Vaše matka řekla o penězích? Jak Vaši rodiče zacházeli s konflikty?“ * S ohledem na tajemství „Kdy máte narozeniny? … Vidím, že Vaši rodiče byly v manželství méně než devět měsíců před Vaším narozením. Víte něco o okolnostech této situace?“ * S ohledem na významné osoby „Měli v průběhu Vašeho dětství nějací lidé mimo rodinu vliv na její chod?“
28
Domácí cvičení 2: Cíl: Cílem cvičení je nacvičovat použití rodinných map.. Časový nárok: Asi 2 hodiny. Pokyny: 1. Seznamte se s textem na str. 282-285 MR, který popisuje použití rodinných map. 2. Vytvořte mapu vaší původní rodiny a uveďte jména, data narození (případně úmrtí) rodičů, sourozenců, prarodičů, tet a strýců. U rodičů, prarodičů a sourozenců uveďte také jejich tři adjektiva (charakteristiky). 3. Až budete mít vytvořenou mapu rodiny, napište odpovědi na následující otázky: a. Měl(a) jste vždy možnost „rozumět“, co se děje ve vaší rodině? Nebo se vyskytovala období „tajností“ a „nejasností“? b. Bylo vždy ve vaší rodině akceptováno, že každý má nárok na své pocity? Byly některé pocity více akceptovatelné než jiné? c. Bylo ve vaší rodině možno vždy vyjádřit myšlenky a postoje? d. Bylo ve vaší rodině akceptovatelné požádat o to, co jste chtěli? e. Byl/a jste povzbuzován/a, abyste se nebála riskovat? f. Vzpomenete si nějaká skrytá rodinná pravidla? g. Jste si vědom nějakých rolí, která jste na sebe v rodině převzal/a. h. Jak byste popsal/a komunikační procesy ve vaší rodině: přímé nebo nepřímé, upřímné nebo neupřímné, respektující nebo neuctivé? i. Jaké primární copingové pozice využívali ve stresu oba rodiče? j. Jak reagovala vaše rodina na změny? k. Jak vaši rodič zacházeli s konflikty? S hněvem? l. Jak byly v rodině akceptovány rozdíly v osobnosti, talentu atp.? m. Byl někdo dominantní? Převládal v rodině duch rovnosti bez ohledu na pohlaví, věk nebo roli? n. Jakou dovednost, přednost jste získal/a díky životní zkušenosti ve vaší rodině? o. Co byste ve své budoucí rodině chtěl/a uspořádat jinak? Zpracování tématu ve třídě: „Vybublalo“ vám něco při zpracování Vaší mapy?
29
Cvičení pro začátek hodiny: Jaký pocit jste měli ze zpracování Rodinné mapy. Zamyslete se nad svoji rodinou původu a najděte metaforu, která ji charakterizuje. Svoji metaforu sdělte ostatním a zapište či zapamatujte pro další práci. Cvičení ve třídě: Cíl: Cílem cvičení je procvičit a zažít různé formy komunikace… Časový nárok: Asi 15 minut. Pokyny: 1. Vytvořte dvojice. 2. Jeden z dvojice říká ANO, druhý NE. 3. Jeden z dvojice říká ANO, druhý ANO. 4. Jeden z dvojice říká NE, druhý NE.. 5. Procházíme a k různým osobám komunikujeme ANO, NE. Zpracování tématu ve skupině: Vybublalo“ vám něco při tomto cvičení?
30
Mapa původní rodiny A) Rodiče 1. krok * náboženské vyznání * profese * etnický původ * vzdělání * zájmy
Jméno otce Datum narození Místo narození Současný věk (nebo věk při úmrtí)
2. krok Ke každému zapište: * tři přídavná jména + * tři přídavná jména – * primární pozice copingu * sekundární pozice copingu * vymyslete metaforu B) Děti
Datum sňatku
Jméno matky Datum narození Místo narození Současný věk (nebo věk při úmrtí)
Jméno 1 dítěte Datum narození Místo narození Současný věk (nebo věk při úmrtí
3. krok * přidejte děti podle pořadí * přidejte informace jako v kroku 1 * přidejte informace jako v kroku 2 4. krok * proveďte to stejné jako v kroku 3 pro rodiče z matčiny strany * proveďte to stejné jako v kroku 3 pro rodiče z otcovy strany * proveďte to stejné jako v kroku 3 pro současnou rodinu
Jméno 2. dítěte Datum narození Místo narození Současný věk (nebo věk při úmrtí
5. krok 5.1. Hvězda hovoří v triádě: Fakta z rodinných map Pocity, které měla, když vytvářela mapu Vzorce, které= rozpoznala v trojgeneračním systému Rodinná pravidla Hodnoty a přesvědčení Záchranné pozice Mýty a tajemství 5.2. Sleduj hvězdu V čem si rozšířila uvědomění? Co chce aktualizovat a změnit? Co chce k životu přidat? Jakou metaforu by požila pro rodinu? 31
Vztahy v rodinné mapě:
Závislý vztah (enmeshment) Bouřlivý, divoký, nepřátelský vztah
Normální, přijímající vztah
Vzdálený, negativní, lhostejný vztah
32
33
Příloha: Domácí úkoly: vyhodnocení k DÚ 1 1. Správná je rekce (b), protože se pokouší objasnit smysl klientova sdělení. Reakce (a) se neadekvátně zaměřuje na obsah klientových zkušeností. 2. Správná je reakce (b), protože se pokouší objasnit klientovy pocity. Rekce (b) odbíhá od klientovy zprávy. 3. Správná je reakce (b), protože se pokouší objasnit pocity a smysl klientova sdělení. Reakce (a) posouvá pozornost ke klientovu chování. 4. Přiměřená je reakce (a), protože se pokouší porozumět klientovým pocitů ve vztahu k dívce. Rekce (b) dává radu. 5. Vhodná je otázka (a) protože se zaměřuje na odkrytí ukrytého sdělení. Otázka (b) je vyjádření pracovníkova názoru. 6. Vhodná je otázka (a), protože odkrývá „spodní“ pocity. Rekce (b) je vyjádření pracovníkova názoru
34
