PŘEHLED JUDIKATURY z oblasti živnostenského podnikání
PŘEHLED JUDIKATURY z oblasti živnostenského podnikání Sestavila Sylva Šiškeová
Vzor citace: Šiškeová, S.: Přehled judikatury z oblasti živnostenského podnikání. Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2010, s. 184.
Právní stav citované judikatury byl uzavřen ke dni 31. 10. 2009 © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010 ISBN: 978-80-7357-527-4 Všechny naše publikace si můžete objednat na adrese: Wolters Kluwer ČR, a. s., U nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 tel.: 246 040 000, fax: 246 040 401, e-mail:
[email protected], www.wkcr.cz
Obsah PŘEHLED JUDIKATURY z oblasti živnostenského podnikání Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
I.
DRUHY ŽIVNOSTÍ . . . . . . . . . . . .
9
1.1
Ohlašovací živnosti . . . . . . . . . . . . . .
9
A. Vázané živnosti . . . . . . . . . . . . . . .
9
1. Daňový poradce provozující účetní poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2. Správné zařazení živnosti mezi živnosti vázané . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2.2
16. Ustanovení odpovědného zástupce nezprošťuje podnikatele jeho povinností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 17. Ohlášení nesprávného odpovědného zástupce nezakládá bezdůvodné obohacení . . . . . . . . . 47 2.3
B. Volné živnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3. Ohlášení volné živnosti . . . . . . . . . 14 4. Provozování koncesované živnosti na základě oprávnění k živnosti volné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 5. Živnost „realitní činnost“ a prodej zboží v obchodě . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.2
2.4
26 29 30 31 2.5
PROVOZOVÁNÍ ŽIVNOSTI . . . 37
2.1
Bezúhonnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 11. Kdy je podmínka bezúhonnosti v rozporu s ústavním pořádkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12. Ztráta bezúhonnosti a účinky zahlazení odsouzení . . . . . . . . . . . . 13. Pojmy „spolehlivost“ a „bezúhonnost“ . . . . . . . . . . . . . . . 14. Vliv změny trestního zákona na posuzování bezúhonnosti . . . . . 15. Trestné činy vedoucí ke ztrátě bezúhonnosti . . . . . . . . . . . . . . . . .
37 38 40 43 45
Provozovna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 20. Pojem „vedlejší provozovna“ . . . . 21. Pojem „provozovna“ podle zákona o lihu a živnostenského zákona . . . . . . . . 22. Zákaz prodeje lihovin a tabákových výrobků v provozovně na tržišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23. Zákaz prodeje tabákových výrobků a lihovin mimo provozovny k tomu určené . . . . . . . . . . . . . . . .
26
II.
Výkon pracovní činnosti na základě živnostenského oprávnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 18. Simulace smlouvy o sdružení, výkon prací na živnostenský list . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 19. Výkon prací na základě živnostenského oprávnění . . . . . . . 52
Koncesované živnosti . . . . . . . . . . . . . 26 6. Koncese pro státní podnik . . . . . . . 7. Další podmínky provozování koncesované živnosti . . . . . . . . . . . 8. Provozování koncesované živnosti bez příslušného oprávnění . . . . . . . 9. Zrušení koncesované živnosti „taxislužba“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. Prokázání odborné způsobilosti pro vydání koncese . . . . . . . . . . . .
Odpovědný zástupce . . . . . . . . . . . . . 47
57
59
61
64
Ostatní aspekty provozování živnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 24. Daňová bezdlužnost jako zákonná podmínka podnikatelské činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25. Regulace stánkového prodeje tržním řádem . . . . . . . . . . . . . . . . . 26. Vymezení prodejních míst v tržním řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . 27. Povaha živnostenského listu . . . . . 28. Prodej upomínkových předmětů příspěvkovou organizací . . . . . . . . 29. Omezení práva podnikat . . . . . . . . 30. Kdy nejde o provozování živnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
67 70 73 74 76 81 84
5
Obsah III. ŘÍZENÍ VE VĚCECH ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 3.1
Obecná specifika řízení . . . . . . . . . . . 87 31. Nevydání živnostenského oprávnění po ohlášení volné živnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32. Prodloužení platnosti oprávnění k podnikání – dovolená nepravá retroaktivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33. Nepředložení neexistující listiny správnímu orgánu . . . . . . . . . . . . . 34. Ohlašovací povinnost při změně statutárního orgánu a následky dodatečného ohlášení po zákonné lhůtě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35. Prokázání odborné způsobilosti pro vydání koncese; důkaz z opaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2
87
87 89
90
92
Pozastavení provozování živnosti . . . 93 36. Pozastavení provozování živnosti pro rozpor se stavebním zákonem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
3.3
Zrušení živnostenského oprávnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 37. Podnikání po zrušení živnostenského oprávnění . . . . . . . 96 38. Zrušení živnostenského oprávnění je správním uvážením . . . . . . . . . . 98
IV. SPRÁVNÍ DELIKTY A TRESTNÉ ČINY NA ÚSEKU ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 4.1
Správní delikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 39. Neoprávněné provozování koncesované živnosti na základě oprávnění k živnosti volné . . . . . . . 101
6
40. Nutnost zjistit, kdo je dopravcem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41. Provozování živnosti prostřednictvím jiného . . . . . . . . . . 42. Zrušení koncesované živnosti „taxislužba“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43. Dvojí porušení povinností provozovatele taxislužby . . . . . . . . 44. Odebrání dokladu o způsobilosti řidiče taxislužby . . . . . . . . . . . . . . . 45. Regulace reklamy a právo podnikat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2
101 105 108 108 110 113
Trestné činy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 46. Nedovolené rozšíření předmětu podnikání; vymezení rozsahu trestu zákazu činnosti . . . . . . . . . . . . . . . 47. Stanovení výše škody u neoprávněného podnikání . . . . . . 48. Neoprávněné poskytování služeb mající povahu drobného živnostenského podnikání . . . . . . . 49. Meze udělení trestu zákazu činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50. „Větší rozsah“ neoprávněného podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51. Podvod a neoprávněné podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52. Trestné činy vedoucí ke ztrátě bezúhonnosti . . . . . . . . . . . . . . . . .
116 118
120 121 124 126 127
PŘÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Listina základních práv a svobod . . . . . . . Živnostenský zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon . . . . . Přehled uveřejněných judikátů podle právních předpisů . . . . . . . . . . . . . . . Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
129 130 175 176 182
Úvod
PŘEHLED JUDIKATURY z oblasti živnostenského podnikání
Sestavila Sylva Šiškeová
Předkládaná publikace obsahuje výběr judikatury z oblasti práva živnostenského podnikání. Výběr zahrnuje rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Vrchního soudu v Praze, jakož i krajských soudů, jež byla publikována ve sbírkách judikatury či v časopisecké podobě (viz seznam zkratek). Práce je systematicky členěna do čtyř částí, jež jsou dále strukturovány. První část se zabývá problematikou jednotlivých druhů živností, druhá část se věnuje základním aspektům provozování živnosti, jako je bezúhonnost podnikatele, provozovna, ustanovení odpovědného zástupce atd. Další, v pořadí třetí kapitola obsahuje judikaturu vztahující se k řízení ve věcech živnostenského podnikání. Poslední část se pak věnuje správním deliktům a trestným činům na úseku živnostenského podnikání. V přílohách publikace najde čtenář plné znění živnostenského zákona (bez obsáhlých příloh, jež jsou však snadno k nalezení např. v systému ASPI) i relevantní ustanovení Listiny základních práv a svobod a trestního zákona. Pro lepší orientaci obsahuje kniha dva rejstříky: rejstřík věcný a rejstřík právních předpisů. Pokud není uvedeno jinak, právní předpisy uváděné v jednotlivých judikátech reflektují znění právních předpisů rozhodné pro jednotlivé právní případy. Některé judikáty byly pro lepší orientaci v textu redakčně kráceny; tím však nebyly dotčeny jejich nosné části, mající zobecňující povahu. Autorka
7
Úvod Seznam zkratek: ASPI PrRo Rt SbNSS SbÚS SoJ SjS SP
SoRo
8
– Systém ASPI (provozuje Wolters Kluwer ČR, a. s.) – Právní rozhledy (vydává C. H. Beck) – Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek (vydává Nejvyšší soud ČR v nakladatelství LexisNexis CZ s. r. o.) – Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (vydává Nejvyšší správní soud v nakladatelství ASPI, a. s., od června 2009 přejmenovaném na Wolters Kluwer ČR, a. s.) – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky (vydává C. H. Beck) – Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva (vydává nakladatelství ASPI, a. s., od června 2009 přejmenované na Wolters Kluwer ČR, a. s.) – Soudní judikatura ve věcech správních (do dubna 2000 vydávalo nakladatelství Codex Bohemia, s. r. o., od května 2000 do konce roku 2002 ASPI Publishing, s. r. o.) – Soudní judikatura ve věcech správních 1993–1997. Úplný přehled soudních rozhodnutí vydávaných v letech 1993–1997 jako příloha časopisu Správní právo. Uspořádal JUDr. Michal Mazanec. (V roce 1999 vydalo nakladatelství Linde Praha, a. s.) – Soudní rozhledy (vydává C. H. Beck)
Vázané živnosti
I. DRUHY ŽIVNOSTÍ 1.1 Ohlašovací živnosti A. Vázané živnosti 1. Daňový poradce provozující účetní poradenství § 6 odst. 8 zák. ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky § 19 odst. 1 zák. ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole Na daňového poradce, který je zároveň držitelem živnostenského oprávnění k provozování vázané živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, se při provozování účetního poradenství, vedení účetnictví a vedení daňové evidence vztahuje § 6 odst. 8 zák. ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, který upravuje jeho povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 15 Ca 62/2005 č. 1261/2007 SbNSS Dne 29. 10. 2004 uložil Městský úřad Chomutov žalobci pokutu dle § 19 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále též „zákon o státní kontrole“), ve výši 6 000 Kč. Rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že žalobce nesplnil povinnost vyplývající z § 14 odst. 1 téhož zákona, neboť ve stanovené lhůtě na žádost kontrolního pracovníka nepředložil originální doklady a další písemnosti a neposkytl po-
žadované pravdivé a úplné informace o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 14. 1. 2005 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. V žalobě zejména namítal, že doklady vztahující se k daňovému poradenství nemohl předložit, neboť mají vztah k údajům klienta, takže pokud by tak učinil, porušil by zákonný závazek mlčenlivosti, jenž vyplývá ze zákona o daňovém poradenství. Ani vázanost státního úředníka mlčenlivostí ho povinnosti mlčenlivosti uložené zákonem o daňovém poradenství nezbavuje. Žalovaný ve svém vyjádření zejména uvedl, že podle § 60a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), se působnost živnostenské kontroly vztahuje na plnění povinností stanovených zákonem, případně na podmínky provozování živnosti uložené v koncesní listině. Na kontrolní postupy se pak vztahuje zákon o státní kontrole. Z toho vyplývá, že živnostenské úřady mohou u podnikatele provést kontrolu zaměřenou pouze na podnikání v činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, neboť pouze ta se řídí živnostenských zákonem. Žalobce byl požádán o předložení peněžních deníků, smluv, na základě kterých je vedeno účetnictví, jakož i vydaných účet-
9
Druhy živností ních dokladů za vedení účetnictví. Požadované originální doklady vztahující se k činnosti vedení účetnictví žalobce ve stanoveném termínu nepředložil. Dodal totiž toliko doklady se začerněnými údaji, což bylo hodnoceno pouze jako částečné poskytnutí součinnosti při kontrole. To byl také důvod pro uložení pokuty. Předmětem kontroly nebyla činnost daňového poradenství, neboť ta se řídí zákonem o daňovém poradenství. Žalobce nepopřel, že by prováděl účetní práce a ohlásil živnost s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Oprávnění provozovat výše uvedenou činnost vzniklo žalobci ohlášením živnosti obecnímu živnostenskému úřadu. Z předložených smluv o daňovém poradenství vyplývá, že žalobce pro své klienty prováděl také vedení účetnictví, a proto obecní živnostenský úřad jako kontrolní orgán požadoval i předložení originálních dokladů a poskytnutí pravdivých a úplných informací v souladu se zákonem o státní kontrole. Krajský soud v Ústí nad Labem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Živnostenskou kontrolu provádějí v rámci své působnosti živnostenské úřady, které sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem, ustanoveními zvláštních právních předpisů vztahujícími se na živnostenské podnikání, poskytování služeb podle § 69a a na podmínky provozování živnosti uložené v koncesní listině (§ 60a věta první živnostenského zákona). Výkon živnostenské kontroly se pak podle § 60b poslední věty živnostenského zákona řídí zvláštním zákonem. Tím je zákon o státní kontrole, který v § 14 odst. 1 věta první ukládá kontrolova-
10
ným osobám povinnost vytvořit základní podmínky k provedení kontroly, zejména poskytnout součinnost odpovídající mezi jinými i oprávněním kontrolních pracovníků uvedených v § 11 písm. b) a d). Podle nich jsou kontrolní pracovníci při provádění kontroly oprávněni požadovat po kontrolovaných osobách, aby ve stanovených lhůtách předložily originální doklady a další písemnosti a poskytly pravdivé a úplné informace o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech. Za nesplnění těchto povinností pak může kontrolní orgán uložit kontrolované osobě pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, jak vyplývá z § 19 odst. 1 zákona o státní kontrole. Výkon živnostenské kontroly podle zákona o státní kontrole je však živnostenský úřad oprávněn provádět pouze u činností, na které dopadá živnostenský zákon, neboť ten podle svého ustanovení § 1 upravuje pouze podmínky živnostenského podnikání (živnosti) a kontrolu nad jejich dodržováním. Podle Přílohy č. 2 k živnostenskému zákonu je vázanou živností také „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“. Její obsahová náplň je pak vymezena v Příloze č. 2 k nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, jako poskytování rad v otázkách vedení účetnictví a daňové evidence v rámci právních předpisů, zejména v otázkách používání účetních metod, vyhotovování účetních dokladů, sestavování účtového rozvrhu, účtování o účetních případech v účetních knihách, sestavování účetní uzávěrky a konsolidované účetní uzávěrky, výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy, provádění analýz finanční situace účetních jednotek, jakož i zpracování podkladů (návodu) pro systém vedení účetnictví. Provádění účetních operací dle zvláštního právního předpisu. Vedení daňové evidence.
Vázané živnosti Živností však podle § 3 odst. 2 písm. e) živnostenského zákona není v rozsahu zvláštních zákonů činnost daňových poradců. Na ni dopadá zákon o daňovém poradenství, který podle svého § 1 písm. a) upravuje poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb (daně), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. Pro zjištění základu daně z příjmů se vychází z účetnictví vedeného podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, pokud zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem (§ 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Ustanovení § 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, stanoví rozsah a způsob vedení účetnictví a jeho průkaznost u právnických osob, zahraničních osob, organizačních složek státu, jakož i u fyzických osob, které podnikají nebo provozují jinou samostatnou výdělečnou činnost, pokud prokazují své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro účely zjištění základu daně z příjmů. V daňovém řízení prokazuje správce daně existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí a záznamů vedených daňovým subjektem a za tímto účelem si pracovníci správce daně mohou od daňového subjektu při daňové kontrole uvedenou dokumentaci vyžadovat, jak vyplývá z § 31 odst. 8 písm. c) a § 16 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Z těchto skutečností vyplývá, že vedení daňové evidence představuje poskytování právní pomoci ve věcech daní ve smyslu § 1 písm. a) zákona o daňovém poradenství. Účetnictví je pak rozhodné pro stano-
vení daňové povinnosti, takže se jedná o institut, který je s daněmi bezprostředně a úzce spojen a bez nich by postrádal opodstatnění. Z toho tedy vyplývá, že účetní poradenství a vedení účetnictví jsou věcmi, které ve smyslu § 1 písm. a) zákona o daňovém poradenství s daněmi přímo souvisejí. Proto účetní poradenství, vedení účetnictví a vedení daňové evidence představují činnosti, které je oprávněn vykonávat daňový poradce v režimu zákona o daňovém poradenství a nemusí je provádět v rámci vázané živnosti „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“. Jestliže tedy daňový poradce uvedené činnosti provádí, vztahuje se na něho § 6 odst. 8 zákona o daňovém poradenství, který upravuje jeho povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Tato povinnost mlčenlivosti je pak u daňového poradce dána i v případě, že je současně vlastníkem oprávnění na zmíněnou vázanou živnost. Lze tedy uzavřít, že živnostenský úřad nemůže provádět živnostenskou kontrolu, v jejím rámci požadovat poskytnutí součinnosti a ukládat pořádkovou pokutu za nesplnění povinností u těch držitelů živnostenského oprávnění na vázanou živnost „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, kteří jsou současně daňovými poradci podle zákona o daňovém poradenství. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce takové živnostenské oprávnění obdržel, ale současně byl zapsán do komory daňových poradců. Proto živnostenský úřad překročil rámec své působnosti, když u žalobce prováděl živnostenskou kontrolu a v jejím průběhu žalobci uložil pořádkovou pokutu za nepředložení písemností
11
Druhy živností a neposkytnutí informací, na které se vztahovala povinnost mlčenlivosti podle zákona o daňovém poradenství. Vydáním napadeného rozhodnutí i rozhodnutí živnostenského úřadu tedy došlo k porušení hmotněprávních ustanovení § 60a živnostenského zákona a § 6 odst. 8 zákona o daňovém poradenství.
2. Správné zařazení živnosti mezi živnosti vázané § 2 odst. 8 zák. č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči*) příloha č. 2 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona Pod pojem chemické a biologické přípravky na ochranu rostlin, který je vymezen v § 2 odst. 8 zák. č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů, lze podřadit přípravky vymezené písmeny a) až d) citovaného ustanovení. Přípravek sloužící k ničení nežádoucích rostlin je tak rovněž přípravkem sloužícím k ochraně rostlin. Z uvedeného vyplývá, že zařazení podnikatelské činnosti založené na používání přípravku k ničení nežádoucích rostlin pod vázanou živnost „Ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin“ (příloha č. 2 živnostenského zákona) je správné. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2007, sp. zn. 22 Ca 401/2005 č. 1499/2008 SbNSS Z odůvodnění: (…) Krajský soud dospěl k závěru, že hubení plevelnatých rostlin chemickým
prostředkem Roundup, jež prováděl žalobce, je podřaditelné pod odborná opatření prováděná za účelem uchování zdraví rostlin a ochrany rostlinných produktů a jako takové je součástí rostlinolékařské péče ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o rostlinolékařské péči. Uvedené plevely, které žalobce zjištěným způsobem ničil, jsou rostliny, které působí, nebo mohou způsobovat, poškození rostlin nebo rostlinných produktů. Jsou to tedy organismy, které jsou podřaditelné pod pojem škodlivé organismy vymezený § 2 odst. 5 cit. zákona. To, že přípravek Roundup je chemickým přípravkem způsobujícím zničení, příp. poškození rostlin, je skutečnost nesporná. Spornou mezi žalobcem a žalovaným je otázka, zda tento přípravek s ohledem na jeho účinky lze označit za přípravek na ochranu rostlin. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že logickým a gramatickým výkladem § 2 odst. 8 cit. zákona lze dospět k závěru, že chemickými (a také biologickými) přípravky na ochranu rostlin jsou všechny přípravky, které jsou podřaditelné pod kterékoliv písmeno a) až d) cit. ustanovení. Pojem chemické a biologické přípravky je pojmem nadřazeným, pod který lze podřadit cíleně vymezené přípravky rozlišené podle způsobu jejich působení pod písm. a) až d). Zcela nepochybně přípravek, který slouží k ničení nežádoucích rostlin nebo jejich částí, je podřaditelný pod obecný pojem chemický či biologický přípravek na ochranu rostlin. Ve smyslu tohoto výkladu je pak správné podřazení podnikatelské činnosti, jež je založena na používání takového přípravku, pod živnost „Ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin“. Jestliže totiž přípravky na ochranu rostlin jsou také ty, které rostliny ničí, pak používání takovýchto přípravků musí být součástí
*) S účinností od 31. 5. 2004 zrušen zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů
12
Vázané živnosti předmětné živnosti. Krajský soud také neshledal opodstatněnou argumentaci žalobce obsahovou náplní vázané živnosti „Ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin“ stanovenou v nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, a to z toho důvodu, že ža-
lobcem použitý výklad tohoto ustanovení je nepřípustně restriktivní. Žalobce opomíjí podstatnou skutečnost, že konkrétní projevy ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy uvedené v obsahové náplni předmětné živnosti v závorkách jsou uvedeny pouze demonstrativně, takže jejich výčet lze rozšířit i nad rámec příkladů zde vyjmenovaných.
13
Druhy živností
B. Volné živnosti 3. Ohlášení volné živnosti § 2 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Z žádného právního předpisu nelze dovodit, že činnost, označovaná jako „vymáhání pohledávek“, je živností ve smyslu § 2 živnostenského zákona. Nevydáním živnostenského oprávnění pro tuto činnost tedy nebylo dotčeno právo chráněné čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 7. 1995, sp. zn. IV. ÚS 140/95 ASPI ID: JUD31167CZ Z odůvodnění: Ústavní soud obdržel dne 29. 5. 1995 ústavní stížnost stěžovatele, kterou se tento, s odvoláním na porušení čl. 1 a čl. 26 odst. l Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), domáhá zrušení shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Okresního úřadu, živnostenského úřadu v Táboře, ze dne 13. 10. 1994, čj. ŽU/2483/94/Po. Zároveň navrhuje i zrušení uvedeného rozhodnutí okresního živnostenského úřadu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Obecního živnostenského úřadu v Táboře ze dne 1. 9. 1994, čj. ZR 1778/94, jehož zrušení rovněž navrhuje. Rozhodnutím Obecního živnostenského úřadu v Táboře, který přezkoumával ohlášení volné živnosti stěžovatele, podané tomuto úřadu dne 13. 7. 1994, bylo, jak Ústavní soud zjistil z předloženého spisového materiálu uvedeného úřadu, rozhodnuto
14
tak, že ohlášením živnosti s předmětem podnikání – vymáhání pohledávek – oprávnění provozovat tuto živnost stěžovateli nevzniklo a živnostenský list na výše uvedenou činnost nebude vydán. Uvedené rozhodnutí bylo vydáno poté, co stěžovatel ohlásil Obecnímu živnostenskému úřadu v Táboře podáním ze dne 13. 7. 1994 živnost s předmětem podnikání „vymáhání pohledávek“. Živnostenský úřad, s poukazem na ustanovení § 2 zákona č. 455/1991 Sb., stěžovatele vyzval, aby ohlášený předmět podnikání upřesnil. Ten pak v určené lhůtě ohlášení doplnil tak, že ohlášená živnost spočívá především v těchto činnostech: l. obstarávání informací o adrese dlužníka, na které se zdržuje, 2. obstarávání informací o jeho majetkových poměrech, 3. obstarávání informací o případném omezení vlastnických práv dlužníka k jeho majetku, 4. zprostředkování možnosti objednavatele uzavřít s jeho dlužníkem dohodu o narovnání dluhu nebo vzájemném zápočtu pohledávek, 5. zabezpečení dalších úkonů řešících úhradu pohledávky, např. zajištění závazků formou splátkového kalendáře, převzetí a převod hotovostní platby od dlužníka k objednavateli, prodej věcí, které dlužník nabídl objednateli k uspokojení jeho pohledávky jako věcné plnění, odebrání najaté věci dlužníkovi na podkladě oprávněného odstoupení objednatele od leasingové smlouvy a její předání objednateli, Přitom výčet těchto zamýšlených činností stěžovatel upřesnil tím, že se jedná
Volné živnosti o zprostředkování všech potřebných úkonů, směřujících k uplatnění, realizaci a splacení pohledávek objednatele za jeho dlužníky mimosoudní cestou. Rozhodnutí obecního živnostenského úřadu k odvolání stěžovatele přezkoumával Okresní živnostenský úřad v Táboře, který svým rozhodnutím ze dne 13. 10. 1994 odvolání stěžovatele podle § 59 odst. 2 správního řádu*) zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Oba správní orgány dospěly ke shodnému závěru, že činnost, označená jako „vymáhání pohledávek“, nenaplňuje zákonem předepsané znaky živnosti. Okresní živnostenský úřad, jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, pak také v postupu obecního živnostenského úřadu neshledal porušení procesních práv stěžovatele. Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozhodoval o žalobě stěžovatele, podané proti rozhodnutí okresního živnostenského úřadu, ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodnutí okresního živnostenského úřadu potvrdil, přitom v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě uvedl, že v případě stěžovatele bylo jako předmět podnikání ohlášeno vymáhání pohledávek a následně upřesněno, že je tím myšleno smluvní vymáhání pohledávek mimosoudní cestou. Živnostenský úřad byl v takovém případě povinen ve smyslu ustanovení § 47 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky, stanovené živnostenským zákonem a poté vydat živnostenský list nebo v případě zjištění, že podmínky zákona splněny nejsou, rozhodnout o tom, že živnostenské oprávnění, které by jinak vzniklo ohlášením, v daném případě nevzniklo. Před zjištěním, zda jsou splněny zákonné podmínky ohlášené čin-
nosti, vymezené jejím předmětem, je tedy nutno ve smyslu § 2 a následujících živnostenského zákona zkoumat otázku, zda činnost, která je oznamována, je vůbec činností, na kterou se ustanovení § 2, pojem živnosti vymezující, vztahuje, a zda tedy je dána pravomoc příslušného živnostenského úřadu oprávnění k provozování takové činnosti vydat, když živnostenské oprávnění je možno vydat jen k činnosti, kterou lze podřadit pod činnost vymezenou v ustanovení § 2 živnostenského zákona. Z žádného právního předpisu pak nelze dovodit, že činnost, označovaná jako vymáhání pohledávek, je ve smyslu uvedeného ustanovení živností. Je tomu tak proto, že nelze učinit závěr, že aktivity spojené s vymáháním pohledávek spadají pod režim živnostenského zákona, když vymáhání pohledávek mimosoudní cestou zahrnuje nesporně i prvek donucení, zejména u příkladmo uváděného odejmutí najaté věci. Tím spíše při existenci zákonných prostředků, kterými se věřitelé mohou domáhat svých zákonných práv. V této souvislosti soud poznamenal, že splnění splatné pohledávky lze vynutit soudní, správní nebo daňovou exekucí. Jiné prostředky, stěžovatelem označované jako mimosoudní, zákonnému pojmu živnosti neodpovídají. K jednání s dlužníkem může věřitel jiného zmocnit, aniž by k tomu zmocněnec musel být subjektem živnostenského oprávnění, když živnostenská činnost, tak, jak je vymezena v ustanovení § 2 živnostenského zákona, aktivity stěžovatelem zamýšlené nepředpokládá. V závěru pak soud přisvědčil stanovisku žalovaného správního orgánu o tom, že za situace, kdy nelze vyloučit, že by pohledávky mohly být vymáhány právem netolerovanými postupy, je nezbytné trvat na tom, aby označení živnostenské činnosti bylo v živnostenském listě určité a pojmově nezaměnitelné s ji-
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), byl s účinností od 1. 1. 2006 zrušen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem.
*)
15
Druhy živností nými aktivitami, které nelze podřadit pod zákonný a tedy uznávaný pojem živnost. Proti tomuto rozsudku pak stěžovatel podává ústavní stížnost, v jejíchž důvodech v podstatě opakuje argumenty uváděné již jak v odvolání proti rozhodnutí obecního živnostenského úřadu, tak i v žalobě, kterou napadl rozhodnutí okresního živnostenského úřadu. Poukazuje na nedostatečné poučení ze strany obecního živnostenského úřadu ve vztahu ke konkretizaci požadovaného upřesnění předmětu činnosti živnosti, což označuje jako nesplnění povinnosti správního orgánu vyplývající z ustanovení § 19 odst. 3 správního řádu. Jako zásadní námitku pak uplatňuje skutečnost, že správní orgány a následně i soud, který nezákonnost postupu správních orgánů neodstranil, v rozporu se zákonem č. 455/1991 Sb. neposoudil předmět podnikání, který stěžovatel k výzvě správního orgánu prvního stupně upřesnil formou příkladmo uvedených činností, jako zprostředkování všech potřebných úkolů, směřujících k uplatnění, realizaci a splácení objednávek objednavatele za jeho dlužníky mimosoudní cestou, jako volnou živnost podle citovaného zákona, a dovozuje, na základě důvodů, které podrobně rozvádí, které však již všechny uváděl v žalobě proti rozhodnutí Okresního živnostenského úřadu v Táboře, že jeho požadavek na vydání živnostenského listu s předmětem podnikání vymáhání pohledávek je oprávněný. Poukazuje dále na skutečnost, že do správního spisu založil výpis z obchodního rejstříku obchodní společnosti C. M., a. s., z něhož vyplývá, že této společnosti, po předchozím vydání živnostenského oprávnění, byl povolen a rejstříkovým soudem zaregistrován mimo jiné předmět podnikání „vymáhání pohledávek“, přitom zjistil, že živnostenské oprávnění bylo vydáno bez jakýchkoliv obstrukcí a za situace, kdy uvedená společnost splnila tytéž náležitosti, které splnil
16
stěžovatel vůči správním orgánům. Stěžovatel je přesvědčen, že shora uvedenými správními rozhodnutími a rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích byla porušena jeho ústavní práva, zakotvená v článcích l a 26 odst. l Listiny základních práv a svobod, a proto žádá, aby Ústavní soud jeho ústavní stížnosti vyhověl a všechna shora citovaná rozhodnutí zrušil. Účastník řízení a vedlejší účastník shodně navrhli zamítnutí ústavní stížnosti, v podstatě z důvodů uvedených v jejich rozhodnutích, přitom Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém písemném vyjádření k obsahu ústavní stížnosti pak dále uvedl, že stěžovatel žádné nové skutečnosti v ústavní stížnosti neuvádí, když argumentuje údaji a úvahami, které byly soudu známy. Odkaz na ústavní práva, zakotvená v čl. l a v čl. 26 odst. l Listiny, není přiléhavý. Článek 26 zakotvuje mimo jiné právo každého podnikat a provozovat hospodářskou činnost, avšak za splnění podmínek stanovených zákonem, jak to také druhý odstavec citovaného článku výslovně uvádí. Soulad zamýšlené činnosti stěžovatele se zákonem č. 455/1991 Sb. byl přezkoumáván příslušným správním orgánem v rámci jeho pravomoce. K namítané nerovnosti dovozované ze skutečnosti, že jiné společnosti za splnění shodných náležitostí, jako v případě stěžovatele, bylo živnostenské oprávnění vydáno, bylo stěžovateli v odůvodnění rozsudku vysvětleno, že soud se při přezkumné činnosti řídí zákonem a že rozhodnutí správních orgánů ani v zdánlivě shodných případech nejsou pro soud závazná. Vedlejší účastník pak ve svém vyjádření k ústavní stížnosti kromě důvodů, uvedených již v jeho rozhodnutí, zdůraznil, že to, jakou činnost měl stěžovatel na mysli ohlášením předmětu činnosti „vymáhání pohledávek“ bylo možno dovodit jen z jeho odpovědi na výzvu prvoinstančního správního orgánu, aby předmět ohla-
Volné živnosti šované činnosti upřesnil. Toto upřesnění však obsahuje výčet činností, pro jejichž výkon již stěžovatel živnostenské oprávnění má. To platí i o činnosti, kterou označuje jako „odebrání najaté věci dlužníkem na podkladě oprávněného odstoupení objednatele od leasingové smlouvy a její předání objednateli“. Pakliže by totiž nešlo o nedovolenou svépomoc, jak by tomu nasvědčoval obsahový význam pojmu „odebrání“, mohlo by se jednat jen o obstaravatelskou nebo zprostředkovatelskou činnost podle živnostenských listů, které mu byly vystaveny pod čj. ZT/3281/93, eventuálně čj. ZT/4384/94/Ko. Za situace, kdy stěžovatel ani v řízení před živnostenskými úřady, ani v řízení před soudem a dokonce ani v ústavní stížnosti neuvedl jedinou činnost, k jejímuž výkonu by dosud neměl živnostenské oprávnění, a hodlá ji proto provozovat na základě ohlášení živnosti s předmětem podnikání „vymáhání pohledávek“, je jeho tvrzení, že napadená rozhodnutí omezují jeho Listinou zaručená práva provozovat určitou hospodářskou činnost, evidentně nepodložené. Tyto skutečnosti, podle názoru vedlejšího účastníka, opravňují k závěru, že se stěžovatel ústavní stížností nebrání proti neústavnímu omezení provozovat určitou, v souladu se zákonem přesně označenou, živnost, ale usiluje o vydání průkazu živnostenského oprávnění, v němž by byl předmět živnosti označen způsobem, který by umožňoval rozsah živnostenského oprávnění interpretovat podle jeho aktuálních potřeb, přitom tolerovat takové tendence by odporovalo smyslu a účelu živnostenského zákona. Po seznámení se s obsahem spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 498/94, jakož i s obsahem správních spisů Městského úřadu v T., živnostenského odboru, sp. zn. OŽ/635/95/Ve, a Okresního úřadu v Táboře, okresního živnostenského úřadu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstat-
něná. Za stavu, kdy podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry orgánů, které ve věci doposud rozhodovaly, přitom v podstatě pouze opakuje argumenty, uváděné již v předchozích řízeních, s nimiž se jak orgány správní, tak i následně soud, patřičně zabývaly a náležitým způsobem vypořádaly, nezbývá, než odkázat na stanovisko vyjádřené v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu, a to, že tento soud není soudem nadřízeným soudům obecným, není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud ovšem tyto dodržují principy zakotvené v hlavě páté Listiny. Porušení uvedených principů – zásad spravedlivého procesu – v předchozím řízení Ústavním soudem zjištěny nebyly, navíc Ústavní soud se v daném případě ztotožňuje i s právními závěry soudu. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva vyplývající z čl. l a čl. 26 odst. l Listiny. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 7. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 4/95, vyjádřil názor, že rovnost v sociálních vztazích, má-li se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity, zpochybňující alespoň v určitém směru již samu podstatu rovnosti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva. V posuzovaném případě pak stěžovatel namítá porušení práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, vyplývajícího z čl. 26 odst. l Listiny. Práv uvedených v tomto ustanovení Listiny je však možno, s ohledem na ustanovení čl. 41 odst. l Listiny, domáhat se pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Takovým zákonem pak nepochybně je zákon o živnostenském podnikání, který byl jak správními orgány, tak i soudem, v případě stěžovatele aplikován způsobem, v němž Ústavní soud neshledal protiústavnost. Proto nelze stěžovateli přisvědčit v tom, že by v jeho
17
Druhy živností případě došlo k porušení práv zakotvených v čl. l a 26 odst. 1 Listiny. Ústavní stížnost stěžovatele je tedy z uvedených důvodů neopodstatněná a Ústavní soud ji proto jako takovou podle § 43 odst. l písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl.
4. Provozování koncesované živnosti na základě oprávnění k živnosti volné § 63a odst. 3 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona § 2 odst. 1 a 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě I. Podnikatel neoprávněně podniká, nemá-li živnostenské oprávnění k provozování činnosti, která je živností, anebo má-li sice živnostenské oprávnění, které ale předmět skutečně provozované činnosti (živnosti) nepokrývá. II. Má-li podnikatel pouze oprávnění k živnosti volné (zde: „služby se speciálními stroji“), podniká neoprávněně, vykonává-li v tomto rámci také činnost, k níž je třeba koncese (zde: „silniční doprava nákladní“). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 7 A 87/2002 č. 126/2004 SbNSS Okresní živnostenský úřad v Bruntálu uložil dne 27. 3. 2002 žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za neoprávněné podnikání v živnosti koncesované s předmětem podnikání „silniční motorová doprava nákladní“. Žalobce se odvolal, žalovaný však jeho odvolání dne 17. 5. 2002 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobce tedy dne 19. 7. 2002 rozhod-
18
nutí žalovaného napadl žalobou u Vrchního soudu v Praze. Především namítal, že nevykonává činnost odpovídající obsahu koncesované živnosti „silniční motorová doprava nákladní“, neboť činnost žalobce spočívá právě v poskytování „služeb se speciálními stroji“ a nikoliv v „dopravě“. Žalobce totiž provádí práce se speciálními stroji téměř výhradně po lesních cestách; převoz dřeva z místa skládky do místa naložení na vagóny ČSD je uskutečňován po veřejné komunikaci pouze v minimální délce. Žalobce dále upozornil na to, že podniká na základě živnostenského oprávnění v rámci živnosti volné „služby se speciálními stroji“, ke které mu byl vydán živnostenský list již 10. 12. 1992. Na povinnost nahradit volnou živnost živností koncesovanou jej živnostenský úřad v souvislosti se změnami zákona nikdy neupozornil. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 3. 9. 2003 zejména uvedl, že žalobce se dopustil neoprávněného podnikání tím, že od roku 1993 nejméně ke dni kontroly provedené dne 7. 5. 2001 provozoval činnost, která je obsahem koncesované živnosti „silniční motorová doprava nákladní“, aniž na tento předmět činnosti měl příslušné živnostenské oprávnění. Jak správní orgán I. stupně zjistil při kontrole dne 7. 5. 2001, žalobce provozuje činnost spočívající v nakládce dříví v lese, přepravě tohoto nákladu částečně po lesních komunikacích a částečně po silnicích, třídění dříví při skládání a skládce na úložiště nebo ukládání do vagónů vozidlem značky TATRA 815 s hydraulickým nakladačem a přívěsem. Tato činnost pak svým charakterem odpovídá obsahu koncesované živnosti „silniční motorová doprava nákladní“, neboť zahrnuje dopravu věcí s naplněním ustanovení § 2 odst. 1 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, tj. činnost vykonávanou dopravcem, který provozuje dopravu pro cizí potřeby. Obdobně bylo nutno danou čin-
Volné živnosti nost charakterizovat jako „silniční motorovou nákladní dopravu“ i za účinnosti zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství, tedy v době, kdy žalobce ohlašoval svoji živnost (8. 12. 1992), kterou nazval „služby se speciálními stroji“. Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Z odůvodnění: Provozování živností je podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, podnikáním, které je vázáno na přesně vymezená pravidla. Živnost je činností samostatnou, soustavnou, vykonávanou vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, a to v souladu s dalšími podmínkami vymezovanými živnostenským zákonem. K tomu, aby podnikatel mohl provozovat některou ze živností, musí disponovat příslušným živnostenským oprávněním. Absence živnostenského oprávnění při provozování činnosti, která je živností, má charakter tzv. neoprávněného podnikání. V ustanovení § 61 odst. 1 živnostenského zákona se výslovně uvádí, že neoprávněným podnikáním je provozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění. Tomu je nutno rozumět tak, že neoprávněným podnikáním je takový postup i tehdy, kdy podnikatel sice disponuje živnostenským oprávněním, ale
nikoliv takovým, které by bylo způsobilé pokrýt předmět skutečně provozované činnosti s povahou živnosti. To souvisí s tím, že živnosti se člení co do druhů na živnosti ohlašovací (dále dělené na volné, řemeslné a vázané) a živnosti koncesované, a dále v jejich rámci se potom dané druhy živností ještě rozlišují tzv. oborově. Každý jednotlivý „obor“ živnosti je potom zpravidla spojen s požadavkem na to, aby uchazeč o živnostenské oprávnění splňoval vždy příslušnou tzv. odbornou nebo jinou způsobilost (to vždy tehdy, pokud ji živnostenský zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují). To v plném rozsahu platí pro živnosti ohlašovací řemeslné a vázané, a dále pro živnosti koncesované. Jedině živnosti ohlašovací volné jsou živnostmi, pro jejichž provozování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti (§ 25 živnostenského zákona). Výčet živností ohlašovacích řemeslných a vázaných (tzv. oborů živností), stejně jako výčet živností koncesovaných (jejich oborů), je od přijetí živnostenského zákona uváděn v jeho přílohách. Pokud jde o výčet živností (oborů živností) volných, ten právní úpravou až do r. 2000 stanoven nebyl; teprve od r. 2000 je vymezen nařízením vlády č. 140/2000 Sb.*), kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak původně nebyly u živností volných (obdobně však ani u živností ohlašovacích řemeslných a vázaných, ani u živností koncesovaných) právně vymezeny obsahové náplně jednotlivých živností. To je provedeno opět teprve od r. 2000, a to jmenovitě nařízením vlády č. 469/2000 Sb.**), kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností.
*) S účinností od 1. 7. 2008 zrušeno zákonem č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony **) S účinností od 14. 8. 2008 zrušeno nařízením vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností.
19
