PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech předběžných opatření

Opatreni_1-224_Sestava 1 5.12.13 9:46 Stránka 1

PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech předběžných opatření

1


2


PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech předběžných opatření sestavil Karel Svoboda

3


Vzor citace: Svoboda, K. Přehled judikatury ve věcech předběžných opatření. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013, s. 224.

Právní stav citované judikatury byl uzavřen ke dni 31. 6. 2013. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013

ISBN: 978-80-7478-414-9 (brož.) ISBN: 978-80-7478-415-6 (e-pub)

Všechny naše publikace si můžete objednat na adrese: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 tel.: 246 040 400, fax: 246 040 401, e-mail: [email protected], www.wkcr.cz

4


PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech předběžných opatření Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . 12

A. I.

a)

1.

2. 3.

4.

5. 6.

7.

8. 9. b)

10.

11.

12. 13.

14. c)

Předběžná oPAtření . . . . . . . 15

Pravidla řízení o předběžném opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Podmínky řízení . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Pravomoc k vydání předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Překážka věci rozsouzené . . . . . . . . . . Opětovný návrh na vydání téhož předběžného opatření I . . . . . . . . . . . . Opětovný návrh na vydání téhož předběžného opatření II . . . . . . . . . . . . Nařízení téhož předběžného opatření v jiné věci. „Přenesení“ předběžného opatření do jiné věci . . . . . . . . . . . . . . Předběžné opatření vydané věcně nepříslušným soudem . . . . . . . . . . . . . Příslušnost soudu při obavě z ohrožení výkonu rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . Postup odvolacího soudu při nedostatku pravomoci k nařízení předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Věcná příslušnost v průběhu probíhajícího dovolacího řízení . . . . . . . . . . . . . . . . .

15 16

17

18 19

20

21 22

23

náležitosti návrhu na vydání předběžného opatření . . . . . . . . . . . . 25

Požadavek určitosti návrhu a rozhodnutí o předběžném opatření . . . . . . . . . . . . Spojitost návrhu na vydání předběžného opatření s návrhem ve věci samé . . . . . Provázanost s řízením ve věci samé a její vliv na obsah návrhu na vydání předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . Petit požadující zablokování veškerých prostředků na účtu odpůrce . . . . . . . . . Deklarující výrok předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

25

25 26

15. 16. 17. d) 18.

19. 20.

21. 22.

23.

24.

25. 26.

27.

28.

29

29.

Legitimace v řízení o předběžném opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

31.

30

30.

Obsah

Člen bytového družstva jako účastník řízení o předběžném opatření týkajícího se dispozicí s bytem . . . . . . . . . . . . . . . 31 Aktivní legitimace ke vznesení námitky práva na bezplatný převod předběžným opatřením postiženého bytu . . . . . . . . 32 Pasivní legitimace statutárního orgánu obchodní společnosti . . . . . . . . . . . . . . 34

Pravidla týkající se průběhu a vedení řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Podpůrné využití jiných ustanovení občanského soudního řádu v řízení o předběžném opatření. Zastavení řízení o předběžném opatření pro překážku věci rozhodnuté . . . . . . . . . . . . . . . . . . K odnětí možnosti jednat před soudem před rozhodnutím o předběžném opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Problém zachování rovnosti zbraní při rozhodování o předběžném opatření . . . „Koncentrace“ skutkových tvrzení k okamžiku vyhlášení prvostupňového rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skutkové okolnosti vznesené v odvolacím řízení I . . . . . . . . . . . . . . . Skutkové okolnosti vznesené v odvolacím řízení II . . . . . . . . . . . . . . Iniciativa soudu při stanovení doby trvání předběžného opatření . . . . . . . . Povinnost k ohraničení doby trvání předběžného opatření nařízeného před zahájením řízení . . . . . . . . . . . . . Zánik předběžného opatření ze zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zánik předběžného opatření následkem zastavení řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . Následky zániku předběžného opatření při neúspěchu navrhovatele ve věci samé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předběžné opatření soudu versus rozhodčí nález . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Trestněprávní ochrana předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Soupis nájemcových movitých věcí soudním vykonavatelem . . . . . . . . . . .

36 37

38 42

43

45

47 48

50

51 52

52

53

55

5


Obsah e) 32.

33.

34. 35.

36. II. a)

37.

38. 39. 40. 41.

42.

43.

44.

45.

46.

47.

48.

6

Pravidla pro zjišťování skutečností podstatných pro rozhodnutí o předběžném opatření . . . . . . . . . . . 57

Co a kdy se prokazuje a co se osvědčuje – obecné pravidlo . . . . . . . . . . . . . . . . Míra prokazování obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí . . . . . . . . Dokládání rozhodných skutečností při ochraně prozatím neexistujícího exekučního titulu . . . . . . . . . . . . . . . . . Osvědčování přiměřenosti povinnosti ukládané předběžným opatřením . . . . Prověřování, zda je povinnost ukládaná předběžným opatřením splnitelná . . . .

57

58 60

61

63

důvody pro vydání předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

obecná pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Předběžné opatření jako prostředek k nápravě faktických, nikoliv právních vztahů . . . . . . . . . . . . . . . . . . K rozdílům při posouzení důvodů pro vydání předběžného opatření podaného před a po zahájení meritorního řízení . . . . . . . . . . . . . . . . Problém předjímání meritorního rozhodnutí výrokem předběžného opatření – základní pravidlo . . . . . . . . Problém předjímání meritorního rozhodnutí výrokem předběžného opatření – výjimky . . . . . . . . . . . . . . . Povinnost uložená předběžným opatřením do minulosti . . . . . . . . . . . . Předběžné opatření odůvodněné poukazem na délku řízení . . . . . . . . . . Obava z ohrožení výkonu rozhodnutí dokládaná neznámým pobytem odpůrce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předběžné opatření omezující osoby stojící mimo rámec sporného vztahu . . . Omezení vlastnického práva předběžným opatřením . . . . . . . . . . . . Povinnost omezující třetí osobu ve vlastnickém právu . . . . . . . . . . . . . . Nařízení předběžného opatření pro nezaplacení kupní ceny . . . . . . . . . Předběžné opatření zakazující zcizení věci navrhované po jejím prodeji . . . .

49.

b)

50. 51.

52.

53. c)

65

54.

66

56.

55.

67

57.

69

58.

70

71

72

72

74

75

77

77

59.

Konkurence předběžného opatření a rozsudku o tomtéž. Zápočet plnění poskytnutého na základě předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Kritéria pro zvažování přínosu předběžného opatření a možné újmy způsobené předběžným opatřením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Princip subsidiarity předběžného opatření. Konkurence mezi předběžným opatřením a žalobou na náhradu škody . . . . . . . . 81 Vztah mezi petitem a ohroženým právem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Kritéria důvodnosti obavy, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen . . . . . . . . . . . . 85 Předběžné opatření zakazující nakládání s věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Předběžné opatření omezující výkon dovolené nebo přikázané činnosti . . . 88

Předběžné opatření uložené v rozporu se zákonnou povinností . . . . . . . . . . . . 88 Zákaz provádět stavební práce podle stavebního povolení . . . . . . . . . . 89 Předběžné opatření zákazu výstavby do přezkumu stavebního povolení mimo odvolací řízení . . . . . . . . . . . . . . 90 Návrh na předběžné opatření odůvodněný poukazem na nesprávnost úředního rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Povinnost uložená orgánu veřejné moci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Meze předběžného opatření v řízení podle páté části občanského soudního řádu (při přezkumu správních rozhodnutí v oblasti soukromého práva) . . . . . . . . 93

III. Povinnost ke složení jistoty (§ 75b o. s. ř.) a k náhradě škody způsobené předběžným opatřením (§ 77a o. s. ř.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 60.

61.

62.

Zjevně bezúspěšný návrh na vydání předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . 96 Prokazování skutečností osvobozujících od složení jistoty . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Nelikvidní majetek a jeho vliv na povinnost zaplatit jistotu . . . . . . . . . 99


Obsah 63.

64. 65. 66. 67.

68.

69.

70.

71.

72.

73.

IV. 74. 75. 76. 77. 78. V. a) 79.

80.

81.

Ztráta v podnikání versus povinnost ke složení jistoty . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Nezaevidovaná platba jistoty . . . . . . . 102 Dodatečné složení jistoty . . . . . . . . . . 102 Jistota při splnění podmínek pro částečné osvobození od placení soudního poplatku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Nepřezkoumatelné rozhodnutí odvolacího soudu . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Podmínky pro přiznání náhrady škody způsobené předběžným opatřením . . . 107 Subjekty odpovědné za škodu způsobenou předběžným opatřením . . . 108 Ke zjištění výše újmy způsobené předběžným opatřením . . . . . . . . . . . . 110 Povaha rozhodnutí o náhradě újmy způsobené předběžným opatřením . . . 111 Újma vzniklá oddálením prodeje věci následkem předběžného opatření . . . . 113 Odpovědnost za škodu vzniklou během exekuce na základě později zrušeného předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . 114

b)

následky nesplnění povinnosti uložené předběžným opatřením . . . . 116

91.

82. 83.

84.

85.

86.

87. 88.

89.

90.

Zakázaný převod věci . . . . . . . . . . . . . 116 Zastavení nemovitosti zablokované předběžným opatřením. Pojem nakládání s věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Námitka relativní neplatnosti převodu věci versus předběžné opatření zakazující nakládání s věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Dispozice s věcí mezi manžely po vydání předběžného opatření zakazujícího převod věci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Lhůta pro podání návrhu na zahájení meritorního řízení . . . . . . . . . . . . . . . . 121

92.

Předběžná opatření ve zvláštních případech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

97.

Předběžná opatření zabezpečující právo na ochranu osob . . . . . . . . . . . 123

Předběžné opatření zakazující uveřejňování informací . . . . . . . . . . . . 123 Předběžné opatření zakazující zjišťovat finanční situaci navrhovatele . . . . . . . . 124 Předběžné opatření spočívající v zákazu užití ochranné známky . . . . . . . . . . . . 126

93. c) 94. 95.

96.

98. d)

Předběžná opatření ve věcech péče o nezletilé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Iniciativa soudu při nesplnění podmínek pro vydání předběžného opatření podle § 76a o. s. ř. . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Limit při stanovení prozatímního výživného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Moderace vyživovací povinnosti předběžným opatřením . . . . . . . . . . . . 130 Účel předběžného opatření upravujícího styk mezi rodičem a dítětem . . . . . . . . 132 Předběžné opatření předjímající rozsudek. Zabezpečení styku rodiče s nezletilým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Předání nezletilého do péče rodiče, kterému je bráněno ve styku s dítětem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Pochybnosti o vhodnosti styku rodiče s dítětem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Předběžné opatření odnímající dítě z péče matky – obecná pravidla . . . . . 137 Neschopnost matky se postarat o dítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Umístění nezletilého do léčebny při odmítání styku . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Umístění dítěte v nemocnici při nesouhlasu rodičů . . . . . . . . . . . . . 141 Předběžná rozhodnutí zajišťující výlohy neprovdané matky . . . . . . . . . . 143 Předběžná opatření na ochranu před domácím násilím . . . . . . . . . . . . 146 Pojem domácího násilí . . . . . . . . . . . . Legitimace v řízení ve věcech domácího násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . Možnosti vykázání účastníka z obydlí, náleží-li právo k bytu třetí osobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Následky zániku předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozhodnutí o nákladech řízení . . . . . .

146

147 149

151 151

Předběžná opatření v pracovněprávních vztazích . . . . . . 153

99. Předběžné opatření ukládající povinnost k zaměstnávání na tomtéž místě . . . . . 153 100. Srážky ze mzdy zapovězené předběžným opatřením . . . . . . . . . . . . 154

7


Obsah e)

Předběžné opatření v dědickém řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

101. Meze předběžného opatření v dědickém řízení . . . . . . . . . . . . . . . . 155

f)

Předběžné opatření v insolvenčním řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

102. Obecně k přípustnosti předběžného opatření v insolvenčním řízení . . . . . . 103. Předběžné opatření omezující dlužníka po prohlášení konkursu . . . . . . . . . . . . 104. Povinnost uložená správci konkursní podstaty (insolvenčnímu správci) I . . . 105. Povinnost uložená správci konkursní podstaty (insolvenčnímu správci) II . . . 106. Předběžné opatření jako prostředek k vynucení součinnosti s insolvenčním správcem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107. Předběžné opatření insolvenčního soudu zasahující do souvisejícího nalézacího řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . 108. Řízení o předběžném opatření přerušené konkursem . . . . . . . . . . . . . .

156

156

157

157 159 160

161

VI. Výkon předběžného opatření . . . . . . 163

109. Vykonatelnost předběžného opatření . . . 110. Zánik předběžného opatření ze zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111. Exekuční následky zániku předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . 112. Požadavek na „zdržení se exekuce“ . . . 113. Změna předběžného opatření a její vliv na jeho vykonatelnost . . . . . . . . . . . . . 114. Exekuční řízení jako „věc sama“ ve smyslu § 74 a 102 o. s. ř. . . . . . . . . 115. K výkonu předběžného opatření ukládajícího povinnost složit věc do úschovy soudu . . . . . . . . . . . . . . . . 116. Vliv předběžného opatření na právní účinky návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí . . . . . . . . . . . .

163

164

164 165

165

167

167 168

VII. Pravidla pro rozhodování o ústavní stížnosti napadající rozhodnutí o předběžném opatření . . . . . . . . . . . 171 117. Přípustnost přezkumu rozhodnutí o předběžném opatření Ústavním soudem – dřívější postoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

8

118. Přípustnost přezkumu rozhodnutí o předběžném opatření Ústavním soudem – aktuální stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 119. Princip subsidiarity ústavní stížnosti . . . 173 120. Meze skutkového přezkumu rozhodnutí o předběžném opatření Ústavním soudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 121. Předmět přezkumu předběžného opatření Ústavním soudem . . . . . . . . . . . . . . . . 175 122. Vymezení důvodů stížnosti (spravedlivý proces versus omezení vlastnického práva) . . . . . . . . . . . . . . . 176 123. Formální (procesní) podstata práva na spravedlivý proces . . . . . . . . . . . . . 178 124. Zjevná protiústavnost hodnocení důkazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 125. Podmínka přezkoumatelnosti rozhodnutí o předběžném opatření . . . . . . . . . . . . 180 126. Zrušení předběžného opatření po právní moci rozhodnutí ve věci samé . . . . . . . 181 VIII. Předběžná opatření v řízení podle soudního řádu správního . . . . . . . . . 183

127. Předběžné opatření jako ochrana před pokračujícím nezákonným zásahem správního orgánu . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 128. Přípustnost předběžného opatření po podání kasační stížnosti . . . . . . . . . 184 129. Přípustnost kasační stížnosti do rozhodnutí o předběžném opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 b. I.

oStAtní Předběžná říZení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Smírčí řízení (§ 67 o. s. ř.) . . . . . . . . . 189

130. Povaha smíru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 131. Smír jako procesní i jako hmotněprávní úkon . . . . . . . . . . . . . . . 189 132. Charakter věcí připouštějících uzavření soudního smíru . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 133. Rozpor smíru s právními předpisy . . . 191 134. Určitost smíru jako podmínka jeho vykonatelnosti . . . . . . . . . . . . . . . 193 135. Rozdíly mezi prétorským smírem a smírem během řízení ve věci samé . . . 194 136. Pravomoc k prétorskému smíru . . . . . 195 137. Smlouva o převodu nemovitosti jako součást smíru . . . . . . . . . . . . . . . . 196


Obsah II.

Určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů . . . . . . . . . . . . . . 197

138. K formálním náležitostem souhlasného prohlášení rodičů . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 139. Přítomnost při prohlášení otcovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

III. Zajištění důkazu . . . . . . . . . . . . . . . . 199

140. Obecné podmínky pro zajištění důkazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

141. Aktivní legitimace k podání návrhu na zajištění důkazu . . . . . . . . . . . . . . . 200 142. Předběžné opatření v souvislosti se zajištěním důkazu . . . . . . . . . . . . . . 201

Přehled uveřejněných judikátů podle právních předpisů . . . . . . . . . . . . . . 203

Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

9


Úvodem

10


Určení otcovství

PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech předběžných opatření Sestavil Karel Svoboda

Úvod Právní úprava předběžných opatření je stále podrobnější a komplikovanější. Jednak přibývají nové typy předběžných opatření, naposledy opatření na ochranu před domácím násilím zakotvené v § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (účinného od 1. 1. 2014), jednak přibývají instituty, které mají zneužívání předběžných opatření zamezit (např. povinnost ke složení jistoty podle § 75b o. s. ř.).

Potřeba uspořádání judikatury zaměřené právě na předběžná opatření a instituty s nimi související je proto velmi aktuální a je také důvodem pro vydání tohoto Přehledu. Tento soubor však není jen výběrem soudních rozhodnutí. Pokud se judikatura v některých problémových směrech vyvíjí nebo není jednoznačná, připojuji k textu vlastní poznámku, v níž situaci komentuji. Jestliže některý institut doznává od 1. 1. 2014 zásadnějších změn, jak je tomu právě u předběžného opatření na ochranu před domácím násilím, je toto vyjádřeno opět v rámci poznámky k prezentovanému judikátu, včetně uvedení toho, do jaké míry je dosavadní judikatura využitelná. Autor

11


Určení otcovství

Seznam použitých zkratek

Zkratky citovaných pramenů:

ASPI JUd bA PPP PrRo Sb. nS Sb. nSS Sb. ÚS S IV SoJ SoRo

označení judikátu v systému ASPI Bulletin advokacie Právní praxe v podnikání Právní rozhledy Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, C. H. Beck Praha Sborník rozhodnutí a stanovisek Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR Soudní judikatura Soudní rozhledy

Zkratky citovaných právních předpisů: ex. řád

IZ

Listina

n. o. z. obč. zák. obch. zák. o. s. ř. s. ř. s. tr. ř. tr. zák. tr. zákoník Ústava zák. o rodině ZKV

zák. č. 229/1991 Sb.

zák. č. 549/1991 Sb. zák. č. 265/1992 Sb. zák. č. 182/1993 Sb. zák. č. 72/1994 Sb.

12

zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky zákon č. 94/1963 Sb., o rodině zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání

zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)


zák. č. 216/1994 Sb. zák. č. 85/1996 Sb. zák. č. 82/1998 Sb.

zák. č. 274/2001 Sb. zák. č. 127/2005 Sb. zák. č. 262/2006 Sb. zák. č. 256/2013 Sb. Úmluva

Úmluva o právech dítěte

1)

Účinnost od 1. 1. 2014.

Seznam použitých zkratek

zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)1) sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte

13


Určení otcovství

14


Pravidla řízení o předběžném opatření

A. PŘEDběžná oPATŘEní

I. Pravidla řízení o předběžném opatření a) Podmínky řízení

1. Pravomoc k vydání předběžného opatření § 76 odst. 2, § 235a o. s. ř.

Rozhodnout o návrhu na předběžné opatření (zde: katastrálnímu úřadu se ukládá zdržet se provedení záznamu v katastru nemovitostí) je v pravomoci soudu a nikoli správního orgánu, je-li dána pravomoc soudu rozhodnout také ve věci samé (zde: o žalobě pro zmatečnost).

Usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. Konf 41/2008 Sb. NSS 1933/2009 Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 udělil příklep vydražiteli. Toto usnesení předložil vydražitel Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálnímu pracovišti Praha, který provedl zápis do katastru nemovitostí. Vydražitel se stal vlastníkem vydražených nemovitostí dnem právní moci usnesení obvodního soudu o příklepu ze dne 27. 3. 2007, tedy 17. 4. 2007.

Dne 20. 9. 2007 podali účastníci 1) a 2) u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu pro zmatečnost mj. i proti usnesení o udělení příklepu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a na vydání předběžného opatření dle § 76 odst. 2 o. s. ř. Obvodní soud řízení o návrhu účastníků 1) a 2) na vydání předběžného opatření zasta-

vil a věc postoupil Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze.

Kompetenční senát se s postupem soudu neztotožnil. Zdůraznil, že předběžné opatření je institutem občanského soudního řízení, a k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření podle § 76 odst. 2 o. s. ř. je proto příslušný obvodní soud. Ten také rozhoduje o žalobě pro zmatečnost v řízení, v němž byl takový návrh podán, pokud svou pravomoc k rozhodování o věci samé nezpochybnil. Zákon nepředpokládá, že by o návrhu mohl rozhodovat jiný orgán než soud.

Pravomoc k nařízení předběžného opatření má soud tehdy, týká-li se návrh na vydání předběžného opatření věcí, v níž je dána pravomoc soudu rozhodovat meritorně. Soud tedy musí o předběžném opatření rozhodnout vždy, má-li pravomoc rozhodovat o věci samé. Může předběžné opatření nařídit, návrh na nařízení předběžného opatření zamítnout, odmítnout nebo řízení o návrhu zastavit. Soud ale nesmí ukládat takovou povinnost, která nespadá do jeho pravomoci.

V souzeném případě obvodní soud nezpochybnil svou pravomoc k rozhodování žaloby pro zmatečnost, jejíž součástí byl návrh na vydání předběžného opatření podle § 74 odst. 2 o. s. ř. S tvrzením obvodního soudu, že k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se proto zvláštní senát neztotožnil.

15


Předběžná opatření

K provedení záznamu do katastru nemovitostí je příslušný katastrální úřad, který při zápisu vlastnického práva kontroluje pouze formální náležitosti předložených listin, tedy zda jsou předloženy bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Pokud je listina způsobilá k vykonání záznamu, provede příslušný orgán zápis do katastru nemovitostí. Účinky záznamu jsou pouze deklaratorní, vlastnické právo subjekt nabývá již právní mocí usnesení o příklepu. Pokud jsou splněny podmínky stanovené zákonem, katastrální úřad zapíše vlastnické právo, aniž by zkoumal cokoli dalšího. Pokud při tomto postupu nepochybil, nemůže Zeměměřický a katastrální inspektorát do jeho činnosti zasahovat.

2. Překážka věci rozsouzené § 74, § 159a odst. 5 o. s. ř.

Překážka věci pravomocně rozsouzené platí i pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 841/2007 SoJ 112/2008, s. 612 Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo uloženo druhé žalované, aby do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy zastavila stavební a jiné práce (kromě zajišťovacích) a zdržela se výkonu i sjednávání jakýchkoliv stavebních a jiných prací (kromě zajišťovacích) na konkrétní stavbě. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze zrušil usnesení soudu prvního stupně a zastavil řízení o nařízení předběžného opatření. Podle odvolacího soudu je dána

16

překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť shodný návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut (mezi týmiž účastníky) již předchozím usnesením Městského soudu v Praze, který jako odvolací soud změnil prvotní usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9. Nynější návrh na nařízení předběžného opatření byl doplněn pouze o tvrzení, jejichž obsahem je polemika se závěry posledně označeného usnesení Městského soudu v Praze.

Nejvyšší soud se s výše uvedenými závěry ztotožnil. Uvedl, že dovolatelčina argumentace se omezuje na konstatování, že nový návrh na nařízení předběžného opatření vychází z jiného stavu, než který tu byl při podání původního návrhu na vydání předběžného opatření, aniž by ovšem uvedla, v čem tkví ona odlišnost. Takto formulované tvrzení není způsobilé vyvolat pochybnost o správnosti právního posouzení věci, a stejně tak na jeho základě nelze usuzovat na existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Podle obsahu spisu lze prostým srovnáním textu obou návrhů na nařízení předběžného opatření zjistit, že později podaný návrh se od předchozího zčásti liší vskutku jen doplněním dílčích (pro posouzení totožnosti skutku nevýznamných) argumentů a polemikou se závěry předchozího rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření z 10. 10. 2005.

Poznámka: O tom, že předchozí pravomocné rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé vytvořit překážku věci rozsouzené ve vztahu k dalšímu návrhu, který v petitu požaduje totéž, není pochyb. Soudní praxe však existenci překážky věci rozhodnuté v případě podání nového návrhu na předběžné opatření s ohledem na rozdíly mezi meritorním rozhodnutím a předběžným opatřením posuzuje do jisté míry jinak – viz poznámka k následujícímu nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 31/97.


3. opětovný návrh na vydání téhož předběžného opatření I

§ 74 odst. 1, § 75c odst. 4, § 102, 103, 159a o. s. ř.

navrhovatel může opětovně podat návrh na vydání předběžného opatření z téhož skutkového základu, jímž se domáhá uložení téže povinnosti, pokud tento nový návrh opře o další skutečnosti, které mu v době zamítnutí původního neúspěšného návrhu nebyly známy a zároveň tuto neznalost sám nezavinil. Nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 31/97 Sb. ÚS 67/1997, s. 183

Z odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích bylo dne 9. 4. 1996 rozhodnuto, že se odpůrkyni (stěžovatelce) zakazuje bez souhlasu navrhovatele (České pojišťovny, a. s.) disponovat s konkrétními nemovitostmi.

Důvodem podaného návrhu na vydání předběžného opatření byla skutečnost, že otec odpůrkyně (stěžovatelky) byl uznán vinným trestným činem podvodu, protože jako zaměstnanec navrhovatele s hmotnou odpovědností na sebe či na svého syna neoprávněně postupně převedl ke škodě navrhovatele sedmimístnou finanční částku.

S celým svým nárokem byl navrhovatel odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále okresní soud zjistil, že banka poskytla bratru stěžovatelky půjčku ve výši 600 000 Kč a tuto pohledávku si zajišťovala zástavní smlouvou na předmětných nemovitostech, jejichž majitelkou je stěžovatelka. Návrh na vklad této zástavní smlouvy, byl již v době podání návrhu na vydání předběžného opatření podán.


Navrhovatel se vůči otci odpůrkyně (stěžovatelky) domáhá zaplacení částky 1 692 509 Kč s příslušenstvím. Další žalobou odporuje darovací smlouvě uzavřené mezi otcem stěžovatelky a stěžovatelkou v průběhu trestního řízení. Okresní soud proto nařídil předběžné opatření, neboť se domníval, že v tomto případě je důvodná obava z ohrožení případného výkonu rozhodnutí, když předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavním právem. Důvodem vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření byla i skutečnost, že po zamítnutí původního návrhu na vydání předběžného opatření došlo k podstatné změně poměrů mezi účastníky v tom směru, že navrhovatel podal žalobu, kterou napadl darovací smlouvu, jíž stěžovatelka předmětné nemovitosti nabyla, a zároveň došlo k jejich zatížení zástavním právem.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Uvedl, že při rozhodování o novém návrhu na předběžné opatření nastala změna poměrů, neboť když o prvém návrhu na předběžné opatření rozhodoval zamítavě odvolací soud (dne 17. 2. 1995), nebylo mu nic známo o existenci zástavní smlouvy ze dne 5. 1. 1995 k předmětným nemovitostem a tato zástavní smlouva tehdy ještě ani nebyla vložena do katastru nemovitostí (návrh na vklad této smlouvy byl podán až 16. 1. 1995). Změna poměrů od posledního rozhodování spočívá také v tom, že v mezidobí již byla podána žaloba podle ustanovení § 42a obč. zák. (odpůrčí žaloba), která byla v době předchozího rozhodování o návrhu na předběžné opatření pouze předpokládána. Za situace, kdy otec stěžovatelky (údajný dlužník navrhovatele) byl již trestně odsouzen za pojišťovací podvody a běží soudní řízení o zaplacení pohledávky navrhovatele související s tímto trestním odsouzením, byly dány podmínky pro výjimečné nařízení předběžného opatření, i když dosud nebylo skončeno ani řízení o odpůrčí žalobě, ani řízení o zaplacení dlužné částky.

17



Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka stížností, kterou však Ústavní soud posoudil jako nedůvodnou. Ústavní soud nevyslovil žádné výhrady k postoji obecných soudů, podle něhož navrhovatel může opětovně podat návrh na vydání předběžného opatření z téhož skutkového základu, jímž se domáhá uložení téže povinnosti, pokud tento nový návrh opře o další skutečnosti, které mu v době rozhodování o původním neúspěšném návrhu nebyly známy a zároveň mu nelze tuto neznalost přičíst k tíži.

Poznámka: I v případě opětovného rozhodování o návrhu na vydání téhož předběžného opatření musí soudy zvažovat, zda věcnému verdiktu nebrání překážka věci rozhodnuté (§ 103, 159a o. s. ř.). Vodítkem pro posouzení, zda další navrhovatelem uváděné okolnosti mohou být důvodem pro nové a jiné věcné rozhodnutí o předběžném opatření, je § 74c odst. 4 o. s. ř., podle něhož pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Tuto normu lze vykládat buď tak, že skutečnosti odůvodňující nové věcné rozhodnutí musí nastat až po vynesení původního verdiktu, nebo tak, že se jedná i o takové skutečnosti, o kterých soud neměl v době prvoinstančního rozhodnutí vědomost. Ve prospěch prvého přístupu hovoří fakt, že soudní praxe s odkazem na § 159a o. s. ř. uzavírá, že okolnosti, které nastaly před vyhlášením rozsudku, nemohou být důvodem pro nové projednání věci (a ani odvolacím důvodem). Mohou pouze založit právo podat návrh na obnovu podle § 228 a násl. o. s. ř. Obecné soudy i Ústavní soud však zjevně využívají druhého konceptu, podle něhož „novou“ skutečností, která navrhovatele opravňuje k podání návrhu na vydání téhož předběžného opatření, je i skutečnost, která navrhovateli k okamžiku rozhodnutí o jeho návrhu nebyla bez jeho zavinění známa. Tento náhled je možné podpořit argumen-

18

tem, že vůči rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, není obnova přípustná (§ 228 odst. 1 o. s. ř.). Pojem překážky věci rozhodnuté tedy má při posuzování opětovných návrhů na vydání předběžného opatření poněkud jiný obsah než při posuzování opakované žaloby pro totéž. Ostatně Ústavní soud poslední dobou naznačuje, že s ohledem na výhradně nedefinitivní (nemeritorní) charakter rozhodnutí o předběžném opatření je možné s úspěchem podat opakovaný návrh na vydání předběžného opatření i tehdy, když navrhovatel až dodatečně doloží podstatnou okolnost, kterou měl a mohl osvědčit nebo prokázat (§ 75c odst. 1 o. s. ř.) již při podání původního návrhu (viz následující sp. zn. IV. ÚS 1422/12). Takový přístup naznačuje, že soud zahájí řízení o návrhu na vydání předběžného opatření jen tehdy, když navrhovatel požaduje tentýž výrok na základě týchž nezměněných skutečností, které dokládá (nebo nedokládá) týmiž důkazními prostředky, jako při původním návrhu.

K možnosti podat opětovný návrh na vydání předběžného opatření, nebyla-li v prvotním řízení složena jistota (§ 75b o. s. ř.) a k možnostem prokazovat skutečnosti rozhodné pro vydání předběžného opatření i v odvolacím řízení srov. s usnesením Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2300/07, a v poznámce k němu.

4. opětovný návrh na vydání téhož předběžného opatření II § 75c odst. 1, § 102 o. s. ř.

novou skutečností, na jejímž základě lze opakovanému návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, může být i dodatečně vypracovaný znalecký posudek, je-li k novému návrhu přiložen a vyplývá-li z něho přiměřenost návrhu na vydání předběžného opatření.


Usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1422/12 ASPI JUD220817CZ

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým se žalovanému zakazuje jakákoli dispozice s konkrétní stavbou. Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů, a to především se závěrem Vrchního soudu v Praze, dle kterého by nařízení předběžného opatření bylo nepřiměřené ve vztahu k nároku, jehož ohrožení je v případě výkonu rozhodnutí tvrzeno. Stěžovatel dále namítá, že žalovaný nemá mimo nemovitostí v k. ú. Brňany žádný majetek vyšší hodnoty a že předběžné opatření tak je jediným způsobem zajištění jeho pohledávky vůči žalovanému.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Při rozhodování o předběžném opatření musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o jeho vydání žádá, tak i ochrana tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje, přičemž ochrana jedné strany nemůže dosáhnout takové intenzity, aby znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany.

I kdyby předběžné opatření omezující dispozici s nemovitým majetkem žalovaného skutečně bylo jediným prostředkem způsobilým zajistit uspokojení pohledávky stěžovatele vůči žalovanému, je třeba vycházet i z oprávněných zájmů žalovaného. Stěžovatel se domáhal opatření limitujícího dispozici s veškerým nemovitým majetkem žalovaného, aniž by osvědčil přiměřenost rozsahu jeho požadavku a aniž by tedy


obecné soudy mohly z konkrétních údajů tuto přiměřenost posoudit rovněž z hlediska proporcionality k újmě, která by navrhovaným předběžným opatřením mohla vzniknout žalovanému jako druhému účastníku řízení. Stěžovatelova pohledávka vůči žalovanému činila částku 251 270 Kč s přísl. a náklady řízení. Předmětem návrhu na vydání předběžného opatření pak byl pozemek o výměře 126 m2, na tomto pozemku stojící rodinný dům a k tomu přiléhající další pozemek o výměře 2 373 m2. Za této situace nemá Ústavní soud závěru, dle kterého i bez znaleckého ocenění nemovitostí, jichž se předběžné opatření mělo dotýkat, není vzhledem k výši nároku žalobce rozsah požadovaného předběžného opatření přiměřený, co vytknout.

5. nařízení téhož předběžného opatření v jiné věci. „Přenesení“ předběžného opatření do jiné věci § 74, § 77 odst. 2, § 102 o. s. ř.

Podle § 77 odst. 2 o. s. ř. předběžné opatření soud zruší, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Jestliže navrhovatel poté uplatní vůči odpůrci v řízení v jiné věci další návrh na nařízení předběžného opatření, lze předběžné opatření opět nařídit na základě návrhu, podaného v tomto řízení, za podmínek § 102 a § 74 a násl. o. s. ř., přičemž podmínky pro nařízení předběžného opatření soud zkoumá ve vztahu k předmětu tohoto dalšího řízení.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 1997, sp. zn. 10 Cmo 444/97 PPP 3/1997, s. 21

Z odůvodnění:

Krajský soud rozhodl o zrušení svého předběžného opatření, jímž bylo odpůrci

19



zakázáno, aby jakýmkoli způsobem, mimo převodu na navrhovatele, nakládal s konkrétními nemovitostmi. Usnesení o zrušení nařízeného předběžného opatření je odůvodněno tím, že pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno. Soud přitom vycházel ze zjištění, že pohledávka navrhovatele byla uspokojena. Protože nařízení předběžného opatření bylo odůvodněno obavou navrhovatele, že výkon soudního rozhodnutí o zaplacení pohledávky, kterou má navrhovatel vůči odpůrci, by byl ohrožen zaplacením pohledávky, důvod existence předběžného opatření odpadl.

Proti usnesení navrhovatel podal včasné odvolání. Uvedl, že s rozhodnutím o zrušení předběžného opatření nesouhlasí. Jako důvod nesouhlasu uvedl zejména, že ačkoliv pohledávka navrhovatele byla zcela uhrazena, trvá obava navrhovatele o uspokojení jeho dalšího nároku, o němž je vedeno jiné řízení pro částku přesahující 87 000 000 Kč. Navrhovatel získal informaci o tom, že majetek má být privatizován formou veřejné soutěže, je obava, že výkon rozhodnutí v tomto sporu by byl ohrožen, proto navrhuje, aby usnesení o zrušení předběžného opatření bylo odvolacím soudem zrušeno.

Odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. – Podle § 102 o. s. ř. lze nařídit předběžné opatření i po zahájení řízení za podmínek stanovených v § 74 a násl. o. s. ř. Bylo-li zahájeno řízení o zaplacení jiné pohledávky navrhovatele vůči odpůrci (v odvolání navrhovatel uvádí, že jde o náhradu škody ve výši přesahující 87 000 000 Kč), může být podán návrh na nařízení předběžného opatření v tomto řízení a soudem pak bude na základě tohoto návrhu zkoumáno splnění podmínek stanovených pro nařízení předběžného opatření v souladu s § 74 a násl. o. s. ř., a to ve vztahu k předmětu řízení. V odvolání navrhovatel neuvádí, zda v probíhajícím řízení takový návrh byl podán.

20

Další v odvolání uváděnou námitku, že soud prvního stupně v době rozhodování nemohl vědět o vyhlášení veřejné soutěže na prodej majetku odpůrce, považuje odvolací soud za irelevantní. Rozhodnou skutečností pro posouzení, zda pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, je výlučně skutečnost, že pohledávka věřitele – navrhovatele již byla uhrazena, proto omezení dispozice dlužníka – odpůrce s jeho majetkem již není důvodné.

Poznámka: Právě prezentovaný verdikt Vrchního soudu v Praze vychází ze zásady, že žádné předběžné opatření neexistuje samo o sobě, ale je vázáno na zcela konkrétní řízení ve věci samé, které již probíhá nebo bude ve velmi blízké budoucnosti zahájeno. Proto nelze připustit, aby předběžné opatření vydané v jedné meritorní věci bylo „přeneseno“ do jiného sporu mezi týmiž účastníky.

Zmíněný judikát neřeší situaci, kdy navrhovatel ještě před zrušením předběžného opatření podá návrh na spojení dvou dosud nezávisle projednávaných věcí. Pokud soud návrhu na spojení věci vyhoví, může podle mého názoru existující předběžné opatření zrušit jen tehdy, když pomine důvod pro jeho další trvání s přihlédnutím k oběma vztahům, které jsou nyní řešeny společně.

6. Předběžné opatření vydané věcně nepříslušným soudem § 74 odst. 3, § 104a odst. 1 o. s. ř.

Věcně nepříslušný soud nemůže ani nařídit předběžné opatření.

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 1994, sp. zn. 13 Co 651/94 PrRo 8/1996, s. 375


Z odůvodnění:

Okresní soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření o zákazu žalovaného provádět jakékoliv převody nemovitostí v jeho vlastnictví (ve výroku specifikovaných) do doby konečného uhrazení pohledávek plynoucích z úvěrových obchodů se žalobkyní.

Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesení okresního soudu podle § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytkl, že měl nejdříve zkoumat svoji věcnou příslušnost, jak mu ukládá ust. § 104a odst. 1 věta prvá o. s. ř., neboť v souzené věci se žalobkyně domáhá vydání předběžného opatření k zajištění pohledávek z uzavřených úvěrových smluv. K projednání sporu jich se týkajících je věcně příslušný jako soud prvého stupně krajský soud. Uzavřel, že krajský soud je věcně příslušný i k projednání návrhu na nařízení předběžného opatření, protože předběžné opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. je institutem zajišťujícím zatímní úpravu poměrů účastníků před zahájením řízení.

Poznámka: Podle § 74 odst. 3 o. s. ř. je příslušným k nařízení předběžného opatření soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. – I když věcná nepříslušnost soudu prvého stupně vyjde najevo až během řízení o odvolání do usnesení o předběžném opatření, je to důvodem pro zrušení a vrácení věci, a to s ohledem na § 104a odst. 1 o. s. ř., podle něhož věcnou příslušnost soud zkoumá kdykoliv za řízení. Dokud není předběžné opatření pro věcnou nepříslušnost soudu, který je vydal, zrušeno, ponechává si své právní účinky.


7. Příslušnost soudu při obavě z ohrožení výkonu rozhodnutí § 9, 74, 102, § 252 odst. 1 o. s. ř.

Je-li navrhováno nařízení předběžného opatření z důvodu obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí, které bude vydáno v řízení zahájeném k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, nejedná se o věcnou příslušnost soudu podle § 252 odst. 1 o. s. ř. (výkon rozhodnutí), ale o věcnou příslušnost ve věcech směnečných (šekových) podle § 9 o. s. ř.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 10 Cmo 581/95 PPP 2/1995, s. 21 Z odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal vydání předběžného opatření, jímž by odpůrci bylo zakázáno nakládat s jejich nemovitostmi. Důvodem pro nařízení předběžného opatření je obava z ohrožení výkonu rozhodnutí, které bude vydáno v řízení zahájeném k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu. Krajský soud vyslovil svoji věcnou nepříslušnost k řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v L. V odůvodnění uvedl, že věcná příslušnost krajských soudů k řízení není dána, jedná-li se o výkon rozhodnutí, kde je podle § 252 odst. 1 o. s. ř. dána věcná příslušnost okresních soudů, přičemž Okresní soud v L. je obecným soudem povinného (exekučním soudem).

Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. – Ze spisového materiálu odvolací soud zjistil, že navrhovatel se domáhá uložení předběžného opatření, spočívajícího v zákazu nakládání s nemovitostmi, na odpůrci jako výstavci směnky v částce

21



20 000 000 Kč. Navrhovatel podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na dlužnou částku proti výstavci směnky. Aby nedošlo k převodu majetku odpůrců na jiné osoby dříve, než dojde k vydání vykonatelného rozhodnutí soudu ve věci, navrhuje se vydání předběžného opatření. – Věcná příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně je dána podle ust. § 9 o. s. ř., protože v daném případě jde o spor z právních vztahů týkajících se směnek a po jeho zahájení je navrhováno předběžné opatření. Protože ve věci nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, nemůže se jednat o výkon rozhodnutí, a tedy o věcnou příslušnost podle § 252 o. s. ř.

8. Postup odvolacího soudu při nedostatku pravomoci k nařízení předběžného opatření

§ 7 odst. 1, § 74, § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Jestliže odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo věcně rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, řízení zastaví a rozhodne o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci podle jeho názoru patří, pak v případě, že v předchozím řízení nebyla otázka pravomoci soudu účastníky zpochybněna a odvolací soud účastníky se svým právním názorem na pravomoc soudu neseznámí a neumožní jim se k němu vyjádřit, zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1221/2009 ASPI JUD192920CZ Z odůvodnění:

Okresní soud v Benešově nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému

22

povinnost: a) zdržet se bránění žalobci v časově neomezeném přístupu k telekomunikačnímu zařízení pro přenos signálů veřejné mobilní komunikační sítě dle normy GSM, umístěnému na střeše konkrétního domu, b) zdržet se bránění žalobci v napojení a obsluze uvedeného zařízení. Žalobci byla uložena povinnost, aby ve lhůtě jednoho měsíce „od vydání předběžného opatření podal u zdejšího soudu návrh na zahájení řízení ve věci samé“.

Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně ve spojení s opravným usnesením zrušil a řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Stavebnímu úřadu při Obecním úřadu v Čerčanech. Odvolací soud poukázal na skutečnost, že v předmětné věci se žalobce domáhá nařízení předběžného opatření, kterým by mu bylo umožněno plnit povinnosti vyplývající pro něj z § 12 odst. 1 zák. č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Na budově žalovaného je totiž umístěno technické zařízení sloužící k přenosu signálu a dat pro účely mobilní telekomunikační sítě žalobce, kterému k provozování tohoto zařízení svědčí právo ze zákona vzniklého věcného břemene, a ač je žalovaný povinen výkon práva vyplývajícího z tohoto věcného břemene umožnit, je žalobci ve výkonu těchto oprávnění bráněno. Z toho je zřejmé, že mezi žalobcem, jakožto podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť a žalovaným, jakožto vlastníkem nemovitosti, na níž je vysílač umístěn, dochází ke sporu ohledně realizace a rozsahu práv vyplývajících pro žalobce jak ze zákona č. 127/2005 Sb., tak z nájemní smlouvy, kterou s právním předchůdcem žalovaného uzavřel právní předchůdce žalobce. S odkazem na § 104 odst. 13 zák. č. 127/2005 Sb. dospěl soud k závěru, že mezi účastníky se jedná o spor o rozsah oprávnění vyplývajících z § 104 odst. 1, 2, 6 uvedeného zákona, o kterém rozhoduje příslušný stavební úřad v součinnosti s Českým telekomunikačním


úřadem. Proto není k projednání tohoto sporu dána pravomoc soudu; odvolací soud z tohoto důvodu postupoval způsobem uvedeným ve výroku jeho usnesení a rozhodl o postoupení věci příslušnému stavebnímu úřadu.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné s odkazem na právní větu uvedenou v návěstí. Zdůraznil, že práva a povinnosti vyplývající z nájemního vztahu jsou vztahy občanskoprávními. Jistá míra spornosti ohledně pravomoci soudu k vynesení předběžného opatření měla vést odvolací soud k vyšší míře součinnosti mezi účastníky a seznámit je se svým názorem ohledně nedostatku pravomoci soudů vydat předběžné opatření. A to zvláště za situace, kdy účastníci v předchozím řízení pravomoc soudů nijak nezpochybnili.

V okolnostech rozhodných pro právní posouzení věci je navíc usnesení odvolacího soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neboť v žalobě žalobce výslovně uváděl a podrobně odůvodnil, že svá oprávnění týkající se nároku obsaženého v návrhu na nařízení předběžného opatření dovozuje mimo jiné z obsahu nájemní smlouvy jakožto soukromoprávního nároku. S touto okolností se však odvolací soud ve svém rozhodnutí žádným způsobem nevypořádal z pohledu, zda ani k projednání takto odůvodněného nároku není dána pravomoc soudu.

Poznámka: Výše uvedeným způsobem Nejvyšší soud judikoval tehdy, když se zjevně neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že není dána pravomoc obecných soudů k rozhodnutí o předběžném opatření, nebo alespoň pokládal tuto procesní otázku za spornou. Tam, kde by byl nedostatek pravomoci nasnadě, je možné, že by Nejvyšší soud netrval na tom, že před zastavením řízení musí odvolací soud účastníky vyzvat k vyjádření.


9. Věcná příslušnost v průběhu probíhajícího dovolacího řízení § 9, § 74 odst. 3, § 102 o. s. ř.

Věcně příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření podaného v průběhu probíhajícího dovolacího řízení je soud rozhodující ve věci v prvním stupni.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Nd 290/2007 ASPI JUD99597CZ Z odůvodnění:

Věcně příslušným k nařízení předběžného opatření je v prvním stupni okresní nebo krajský soud, který podle hledisek uvedených v § 9 odst. 1 až 3 o. s. ř. je příslušný k řízení o věci samé (§ 74 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud je věcně příslušný k nařízení předběžného opatření pouze ve věcech, v nichž rozhoduje jako soud prvního stupně (srov. § 9 odst. 4 o. s. ř.). Ke shodnému závěru dospěla jak odborná literatura (srov. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 286, bod 2 – dále jen „komentář“), tak i soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 20 Nd 172/2004).

V dané věci nejde o situaci předvídanou ustanovením § 102 o. s. ř., které dopadá pouze na předběžná opatření nařizovaná v průběhu řízení, tj. od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení. Komentář nezmiňuje ustanovení § 102 o. s. ř. mezi těmi, která jsou ve smyslu § 243c o. s. ř. přiměřeně použitelná v dovolacím řízení (srov. s. 1296, bod 1). Naopak připouští možnost dovolatele bránit se účinkům pravomocných rozhodnutí, u nichž nepřichází v úvahu odklad vykonatelnosti (tj. patrně i zamítavého rozhodnutí), u příslušného soudu prvního stupně návrhem na vydání

23



předběžného opatření, jsou-li splněny předpoklady podle § 74 a násl. (srov. s. 1286, bod 2).

Předběžné opatření, jehož nařízení se žalobkyně domáhá, se týká sporu vedeného v prvním stupni u Krajského soudu v Hradci Králové, jehož předmětem bylo vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty úpadce. V těchto věcech rozhodují jako soudy prvního stupně krajské soudy. Text komentáře, jehož se žalobkyně dovolává, tedy její názor o věcné příslušnosti okresního soudu nepotvrzuje, ale naopak vyvrací.

Z odkazu na § 74 a násl. o. s. ř. se rovněž podává, že nejde o předběžné opatření podle § 102 o. s. ř. Z povahy věci pak není nutné, aby z návrhu vyplývalo, že žalobce zamýšlí podat návrh na zahájení řízení ve věci samé, ani soud nebude (v případě vyhovění návrhu) žalobci podání takového návrhu ve smyslu § 76 odst. 3 o. s. ř. uklá-

24

dat, neboť v tomto případě je účel uvedeného ustanovení naplněn tím, že probíhá dovolací řízení, které může vyústit ve zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, čímž se (znovu) otevře nalézací řízení.

Poznámka: Obdobně a z týchž důvodů viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 15 Cmo 24/2008: „O požadavku dovolatele, aby do skončení dovolacího řízení o jeho vylučovací žalobě bylo žalovanému správci konkursní podstaty zakázáno zpeněžit majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, náleží rozhodnout konkursnímu (nyní insolvenčnímu) soudu v rámci jeho dohlédací činnosti (§ 12 ZKV ve znění účinném do 31. 12. 2007). Návrhu na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř., kterým by o takovém požadavku měl rozhodnout soud, který o vylučovací žalobě rozhodl v prvním stupni, nelze vyhovět.“



b) náležitosti návrhu na vydání předběžného opatření 10. Požadavek určitosti návrhu a rozhodnutí o předběžném opatření § 43 odst. 1, § 74, § 251 o. s. ř.

Výrok usnesení o nařízení předběžného opatření, zakazujícího žalovanému disponovat s nemovitostmi (případně návrh na vydání takového předběžného opatření), není vykonatelný.

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 1994, sp. zn. 13 Co 696/94 SoRo 4/96, s. 81 Z odůvodnění:

Okresní soud předběžným opatřením zakázal žalovanému disponovat s konkrétními nemovitostmi a zároveň vyslovil, že omezení zákazu dispozice se stanoví na dobu 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení.

Odvolací soud k odvolání žalovaného usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vysvětlil, že okresní soud pochybil, pokud žalovanému zakázal disponovat s nemovitostmi, neboť náš právní řád nezná pojem dispozice s věcí. Dispozice s věcí nemá tedy konkrétní právem stanovený obsah a může znamenat např. nejen zákaz převodu nemovitostí, ale i zákaz je zastavit, udržovat je, nebo dokonce je užívat. Přitom omezení podle § 74 a násl. o. s. ř. má v tomto případě sloužit pouze k zajištění peněžité pohledávky, nikoliv ke znemožnění užívání nemovitostí žalovaným nehledě na to, že každé rozhodnutí soudu musí kromě dalších náležitostí obsahovat přesný rozsah a obsah plnění, přesné vymezení práv a povinností

účastníků, neboť jinak by nebylo vykonatelné (§ 251 a násl. o. s. ř.). Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů okresnímu soudu uložil, aby s ohledem na § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobce vyzval k doplnění nesprávného resp. neúplného návrhu.

Poznámka: Současná procesní úprava soudu zapovídá, aby postupem podle § 43 o. s. ř. vyzýval navrhovatele k odstranění vad návrhu na vydání předběžného opatření (s výjimkou specifických předběžných opatření podle § 76a a § 76b o. s. ř.). Neprojednatelný návrh má být bez dalšího odmítnut. – Toto striktní pravidlo aktuální judikatura do jisté míry moderuje s tím, že soud může své pochybnosti o případné neurčitosti samotného petitu předběžného opatření odstranit i s přihlédnutím k ostatnímu obsahu předběžného opatření, zejména k odůvodnění – srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011.

11. Spojitost návrhu na vydání předběžného opatření s návrhem ve věci samé § 43, 74, § 79 odst. 1, § 102 o. s. ř.

tvoří-li návrh na vydání předběžného opatření samostatné podání a zároveň je-li učiněn po zahájení řízení podle § 102 o. s. ř., nemusí návrh na předběžné opatření sám o sobě obsahovat stejně určité vymezení účastníků řízení jako návrh ve věci samé (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), jestliže má s návrhem ve věci samé takovou míru souvislosti, že je z něj okruh účastníků nepochybný.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 7 Cmo 649/2001 ASPI JUD236239CZ

25


Předběžná opatření Z odůvodnění:

Navrhovatelé se v řízení ve věci samé domáhali odvolání likvidátora u prvního dalšího účastníka, jakož i jmenování nového likvidátora soudem. Podáním soudu posléze došlým navrhli vydání předběžného opatření, podle kterého by byl dosavadní likvidátor společnosti, jakož i sám druhý další účastník řízení, povinni zdržet se podání návrhu na výmaz prvého dalšího účastníka – společnosti v likvidaci – z obchodního rejstříku.

Městský soud návrh na vydání předběžného opatření odmítl. Učinil tak proto, že dle jeho názoru byli účastníci označeni nedostatečně (navrhovatelé V. P. a J. P. a účastníci řízení Investiční fond D. – I., a. s. „v likvidaci“ a L. L.). Tím pádem je návrh na předběžné opatření nesrozumitelný a neurčitý, přičemž pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, nelze ani použít § 43 o. s. ř., a tudíž byl návrh bez dalšího odmítnut.

Vrchní soud k odvolání navrhovatelů usnesení o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření zrušil. – Zcela přesné označení účastníků v intencích § 79 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat především samotný návrh na zahájení řízení. Návrh na předběžné opatření po zahájení řízení může být buďto podán tak, že je integrální součástí podání obsahujícího návrh ve věci samé (nalézá se na stejné listině a okruh účastníků řízení uvedených v samotném návrhu se vztahuje i na předběžné opatření), či je podáno samostatným podáním nejdříve v den, kdy byl podán návrh, či později.

V dané věci soud z návrhu ve věci samé ze dne 11. 6. 2001 zjistil, že účastníci jsou na něm označeni dostatečně, dle požadavku § 79 odst. 1 o. s. ř. Jestliže pak byli tito účastníci na podání soudu došlém dne 6. 8. 2001 obsahujícím návrh na předběžné

26

opatření označeni pouze jmény či firmou, přičemž podání obsahuje výslovný odkaz na návrh ze dne 11. 6. 2001, pak je nepochybné, že účastníci řízení byli určeni dostatečně určitě také v rámci návrhu na nařízení předběžného opatření.

Poznámka: Judikát vychází ze zásady, že soud má jakékoliv podání posuzovat v kontextu ostatních podání téhož účastníka, které soudu již došly. Tento fakt od 1. 1. 2013 není zcela samozřejmý – v § 241a odst. 4 o. s. ř. se praví, že v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení. Nicméně toto nové pravidlo se uplatní jen pro účely dovolání, neboť jeho smyslem je, aby se text dovolání netříštil a aby nezákonnost, na kterou dovolatel poukazuje, byla formulována co nejjasněji a nejstručněji.

12. Provázanost s řízením ve věci samé a její vliv na obsah návrhu na vydání předběžného opatření § 74, § 76 odst. 3 o. s. ř.

I. Při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 74 o. s. ř. je třeba potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí posuzovat ve vztahu k nároku, který má být uplatněn ve věci samé. Z návrhu na nařízení předběžného opatření musí být zřejmé, zda bude následovat žaloba na určení (přičemž je třeba uvést konkrétní právní vztah či právo, jež by mělo být předmětem takového určení s uvedením, z čeho navrhovatel dovozuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení), či zda má následovat žaloba na plnění s uvedením důvodu požadovaného plnění. teprve tehdy může soud při nařízení předběžného opatření navrhovateli zároveň podle § 76 odst. 3 o. s. ř. uložit,


aby podal návrh na zahájení řízení ve lhůtě, kterou mu určí.

II. Při nařízení předběžného opatření před zahájením meritorního řízení soud navrhovatele nepoučuje o tom, jak má formulovat petit budoucí žaloby. Znění tohoto petitu totiž musí vyplývat již ze samotného návrhu na vydání předběžného opatření, jinak soud návrh na vydání předběžného opatření zamítne.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. 7 Cmo 237/2000 SoRo 11/2000, s. 332 Z odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal vydání předběžného opatření, jímž by bylo odpůrci zakázáno až do rozhodnutí ve věci samé převádět majetek společnosti uvedený v konkrétním inzerátu zveřejněném v Hospodářských novinách (zejména akcie určité společnosti).

Krajský soud v Hradci Králové návrh zamítl. Konstatoval, že ačkoli navrhovatel dobu trvání předběžného opatření vymezil dobou do rozhodnutí ve věci samé, žádný návrh ve věci samé nepodal. Pokud by soud navrhovateli uložil ve smyslu § 76 odst. 3 o. s. ř. podat návrh ve věci samé, mohl by mu uložit, aby se domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo odpůrci zakázáno bez souhlasu valné hromady zcizit věci, které jsou specifikovány v návrhu na nařízení předběžného opatření. Výrok rozhodnutí ve věci samé by byl totožný s předběžným opatřením, jehož se navrhovatel domáhá a nešlo by tudíž svou povahou o úpravu zatímní. Dále soud prvního stupně konstatoval, že navíc samotné zveřejnění nezávazného inzerátu dostatečně neosvědčuje úmysl odpůrce věci prodat bez souhlasu valné hromady. Nic nebrání tomu, aby odpůrce na valné hromadě projednal již


konkrétně zamýšlené prodeje konkrétním zájemcům, vybraným na základě inzerátu.

Vrchní soud v Praze odvolání navrhovatele neshledal důvodným. Pro posouzení toho, zda je z hlediska nařízení předběžného opatření osvědčen návrh ve věci samé, je proto třeba vědět, jaký konkrétní nárok má být předmětem řízení ve věci samé. Jen tak lze posoudit nejen osvědčení nároku ve věci samé, ale i potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků do doby, než ve věci samé bude rozhodnuto a jen tak lze posoudit i obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Nelze pominout, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně – do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozsudkem – poměry upravil. Potom ale musí být již v okamžiku podání návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovateli jasno, zda bude následovat žaloba na určení (přičemž by bylo třeba uvést konkrétní právní vztah či právo, jež by mělo být předmětem takového určení s uvedením, z čeho navrhovatel dovozuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení) či zda má následovat žaloba na plnění s uvedením důvodu požadovaného plnění. V daném případě navrhovatel nedoložil, že by nějaký návrh ve věci samé podal a dokonce v návrhu na nařízení předběžného opatření ani netvrdil, že by tak mínil učinit. Z návrhu na nařízení předběžného opatření musí být zřejmé, jaký návrh ve věci samé hodlá navrhovatel podat a teprve tehdy může soud při nařízení předběžného opatření navrhovateli zároveň podle § 76 odst. 3 o. s. ř. uložit, aby návrh na zahájení řízení ve lhůtě, kterou mu určí, podal. Určení předmětu řízení, který je vymezen v návrhu ve věci samé, je plně v rukou navrhovatele a soud nemůže místo něj zvažovat všechny možné eventuality návrhů, které by přicházely v úvahu a uložit mu podání toho, který sám

27



soud považuje za vhodný. Takový postup by byl porušením zásady rovnosti účastníků řízení. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení potvrdil.

Poznámka: Princip provázanosti předběžného opatření s již probíhajícím nebo předpokládaným řízením ve věci samé je signalizován již samotným názvem institutu „předběžného opatření“. Vyplývá rovněž z § 76 odst. 3 a z § 77 odst. 1 o. s. ř., které soudu ukládají pro případ, že nařídí předběžné opatření před zahájením řízení, aby uložil navrhovateli, aby v konkrétní lhůtě podal návrh na zahájení řízení ve věci samé. Jinak předběžné opatření marným uplynutím lhůty zanikne. Účinky předběžného opatření navíc zanikají v souvislosti s pravomocným skončením řízení ve věci samé [§ 77 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř.]. Z této provázanosti vyplývá, že soud nemůže návrhu na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení vyhovět, pokud navrhovatel neuvede a neosvědčí skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní hmotné právo, které může během následujícího řízení ve věci samé prosadit a od něhož se bezprostředně odvíjí navrhovatelův požadavek uvedený v návrhu na vydání předběžného opatření.

Právě uvedené závěry však nejsou zcela bez pochyb. – Připomeňme soudní praxi před 1. 1. 2013, která dovozovala, že navrhovatel předběžného opatření na ochranu před domácím násilím (dřívější § 76b o. s. ř.) nemusí být aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé, a přesto je možné předběžné opatření vydat, podal-li již návrh na zahájení meritorního řízení někdo jiný – např. bývalá manželka se domáhala vydání předběžného opatření vykazující jejího bývalého manžela z bytu. Byt však byl již dříve převeden na společnou dceru účastníků, která již podala nebo se chystá podat žalobu o vyklizení bytu (usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 13 Nc 20/2012).

28

Připomínám i závěr části soudní praxe, podle něhož předběžné opatření před zahájením řízení, jež má sloužit k zabezpečení exekučního titulu, lze vydat jen tehdy, když již tento exekuční titul existuje (§ 74 odst. 1 o. s. ř.). – Existuje-li již vykonatelné rozhodnutí, který předběžné opatření chrání, nelze mluvit o tom, že na předběžné opatření je navázáno další nalézací řízení. Exekučního titulu totiž již bylo dosaženo.

Jurisprudence také dovodila, že předběžné opatření není provázáno s řízením ve věci samé ani tehdy, je-li podáno v průběhu dovolacího řízení s odůvodněním, že případný kasační výrok dovolacího soudu může vyústit ve zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, čímž se (znovu) otevře nalézací řízení. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Nd 290/2007.

Některá rozhodnutí, na která soudy pohlížejí jako na předběžná opatření sui generis (rozhodnutí o nákladech a příspěvku na výživu neprovdané matky podle § 95 odst. 1, 2 zák. o rodině), dokonce nejsou s řízením ve věci samé vůbec spjata. Samozřejmě lze vést diskuzi o tom, zda § 95 odst. 1, 2 zák. o rodině byl skutečně předběžným opatřením nebo zda se jednalo o předběžnou povinnost vyplývající výhradně z hmotného práva, která má s procesní úpravou institutu předběžného opatření jen málo společného, nebo ze své povahy vylučuje aplikaci celé řady klíčových ustanovení upravujících institut předběžného opatření (srov. se stanoviskem občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky z 18. 12. 1986, sp. zn. Cpj 306/84). V této souvislosti nelze pominout, že v některých případech prozatímních hmotněprávních opatření (např. u soudního soupisu movitých věcí nájemce-dlužníka za účelem zajištění pohledávky pronajímatele podle § 672 odst. 2 obč. zák.) soudní praxe po jistém váhání naopak dovodila, že se nejedná o předběžné opatření


(srov. s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 21 Co 391/2011, a s poznámkou k němu).

13. Petit požadující zablokování veškerých prostředků na účtu odpůrce § 75a, § 76 odst. 1 o. s. ř.

návrh na vydání předběžného opatření, jímž se má odpůrci zakázat, aby disponoval s veškerými peněžitými prostředky, které již jsou nebo v budoucnosti budou připsány na jeho konkrétní bankovní účet, je dostatečně určitý a nelze jej v době podání návrhu vyhodnotit jako zjevně nepřiměřený okolnostem případu. Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 749/06 ASPI JUD134510CZ

Z odůvodnění:

Manželství mezi stěžovatelem a ing. V. Z. zaniklo rozvodem. Na základě návrhu ing. V. Z. probíhá u Obvodního soudu pro Prahu 10 řízení o vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví (dnes společné jmění manželů). Na základě návrhu ing. V. Z. vydal soud usnesení, kterým v rámci předběžného opatření zakázal stěžovateli disponovat s finančními prostředky uloženými na označených účtech vedených na jméno M. S. u Komerční banky, a. s. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z jednání stěžovatele je zřejmé, že převáděl a převádí majetek, z něhož by mohla být uspokojena pohledávka žalobkyně, na jiné osoby, zejména na svou nynější manželku. Tím by mohlo dojít k ohrožení oprávněných zájmů žalobkyně, neboť mezi účastníky stále běží řízení „o vypořádání BSM“. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.


Podle stěžovatele soudy výše uvedenými rozhodnutími zasáhly do jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a podle čl. 4 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 11 Listiny. Rozhodnutí o předběžném opatření je prý projevem svévole soudu, neboť hodnotu vypořádaného majetku nelze nyní vůbec odhadnout a nelze tedy ani určit, jaká výše pohledávky bude jednotlivým účastníkům přisouzena. Usnesení o vydání předběžného opatření neobsahují ani žádný limit, do jaké výše se stěžovateli zakazuje disponovat s finančními prostředky uloženými na účtech. Soud přitom nemohl mít představu, v jakém rozsahu bude subjekt, vůči němuž předběžné opatření směřuje, na svých právech omezen. Ani žalobkyně neuvedla limit, do jaké výše má stěžovatel zakázáno s těmito prostředky nakládat a soud měl návrh odmítnout.

Ústavní soud odmítl stížnost jako zjevně neopodstatněnou. – Žalobkyně ing. V. Z. soudu osvědčila že stěžovatel převáděl majetek, z něhož mohla být uspokojena její pohledávka, na jiné osoby. Obava z možného ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí se proto mohla jevit i s ohledem na průběh sporu jako důvodná. Soudy svá rozhodnutí v tomto směru také dostatečně a přesvědčivě odůvodnily.

Pokud jde o námitku, že napadená rozhodnutí neobsahují žádný limit, do něhož se stěžovateli zakazuje disponovat s finančními prostředky uloženými na účtech, ztotožňuje se Ústavní soud s odůvodněním citovaného usnesení Městského soudu v Praze. Z něho vyplývá, že podmínkou nařízení předběžného opatření ve smyslu ust. § 76 odst. 1 o. s. ř. není zjištění výše finančních prostředků nacházejících se na účtu a že takové zjištění ani není reálné provést s ohledem na sedmidenní lhůtu, ve které je soud podle § 75c odst. 2 o. s. ř. o návrhu na vydání předběžného opatření povinen rozhodnout.

29



Není-li známa celková částka uložená na účtech, nemohl soud ani stanovit stěžovatelem požadovaný limit, do kterého se mu zakazuje disponovat s finančními prostředky. Trvání na takovém požadavku by ve svém důsledku znamenalo nemožnost příslušné předběžné opatření vydat. Je třeba reflektovat i skutečnost, že výše obchodních podílů v předmětných společnostech bude teprve určena znaleckými posudky, takže úvahy o možných částkách, které z účtů společnosti připadnou žalobkyni či stěžovateli, by byly pouhou spekulací. Ústavní soud proto i tuto námitku stěžovatele odmítl.

Poznámka: Při zvažování, zda je petit předběžného opatření dostatečně určitý a v obecné rovině přiměřený situaci, soud vyhodnocuje výhradně možnost jeho reálné vykonatelnosti a obvyklé následky, nikoliv to, zda a jaké majetkové hodnoty skutečně jsou nebo budou předběžným opatřením postiženy. Pokud dodatečně vyjde najevo, že dopad předběžného opatření je pro odpůrce nepřiměřeně tíživý, lze se domáhat změny nebo zrušení předběžného opatření postupem podle § 78f odst. 2 o. s. ř. – Právě popsaný závěr, který vyplývá z citovaného usnesení Ústavního soudu, do jisté míry modifikuje princip přiměřenosti předběžného opatření, a to s ohledem na potřebu urychleného rozhodnutí o návrhu na jeho vydání. K principu přiměřenosti následku předběžného opatření viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1966, sp. zn. 5 Cz 77/66, a poznámka k němu.

14. Deklarující výrok předběžného opatření

§ 74 odst. 1, § 70 odst. 1 o. s. ř .

Předběžným opatřením lze poskytnout prozatímní ochranu oprávněnému

30

jedině uložením povinnosti druhému účastníku (něco konat, něčeho se zdržet, něco trpět). Je vyloučeno předběžným opatřením deklarovat určité právo účastníka. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 1994, sp. zn. 14 Co 847/94 PrRo 9/96, s. 423

Z odůvodnění:

V řízení o odstranění neshody mezi účastníky okresní soud vyhověl návrhu žalobce a nařídil předběžné opatření, jímž vyslovil, že žalobce je oprávněn prostřednictvím odborné elektroinstalační firmy provést opravu elektrické instalace v domě č. p. 315 v Havlíčkově ulici v B., tj. osadit do zbudovaného sloupku, který bude umístěn na vhodném místě a bude součástí oplocení při chodníku v Havlíčkově ulici, skříň s hlavním měřením a ovládáním elektrické energie, včetně přívodů.

K odvolání žalovaného krajský soud změnil usnesení okresního soudu a návrh žalobce na předběžné opatření zamítl, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem bylo, že obsah předběžného opatření byl totožný s petitem žaloby, což není možné, neboť takovým předběžným opatřením by se předbíhalo rozhodnutí ve věci samé. Druhým důvodem zamítnutí návrhu bylo to, že předběžným opatřením se spíše měla žalovanému uložit povinnost tak, jak to vyplývá z § 76 odst. 1 o. s. ř., v daném případě konkrétně povinnost strpět určité jednání. Poznámka: Potřeba formulovat petit předběžného opatření ve formě uložení povinnosti vyplývá ze zásady, že předběžné opatření slouží k prozatímní úpravě faktických, nikoliv právních poměrů účastníků.



c) Legitimace v řízení o předběžném opatření 15. Člen bytového družstva jako účastník řízení o předběžném opatření týkajícího se dispozicí s bytem

čl. 10 Ústavy § 74 odst. 1, § 76 odst. 2, 3, § 77 odst. 2, § 102 o. s. ř. § 23, 24 zák. č. 72/1994 Sb.

Člen bytového družstva, který disponuje ex lege právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví družstva do svého vlastnictví, je aktivně legitimován v řízení o zrušení předběžného opatření, kterým bylo bytovému družstvu k návrhu třetí osoby (věřitele družstva) zakázáno zcizovat nebo zatěžovat nemovitosti, na jejichž bezplatný převod má tento člen právní nárok. Nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 123/08 Sb. ÚS 160/2010

Z odůvodnění:

Předběžným opatřením bylo Pražskému bytovému družstvu zakázáno zcizit či zatížit nemovitosti (mj. i byt, na jehož bezplatný převod do vlastnictví měl právo stěžovatel jako člen bytového družstva). Stěžovatel, přestože není účastníkem řízení ve věci samé, podal u soudu prvého stupně návrh na zrušení předběžného opatření (§ 77 odst. 2 o. s. ř.).

Obvodní soud pro Prahu 5 návrh stěžovatele na zrušení předběžného opatření zamítl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že stěžovatel není ve smyslu § 74 odst. 1 o. s. ř. k podání předmětného návrhu aktivně legi-

timován, neboť není účastníkem řízení, a že ve smyslu § 77 odst. 2 o. s. ř. tento návrh není z hlediska použitých důvodů důvodný. Městský soud je ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil, přičemž se plně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o absenci aktivní legitimace stěžovatele.

Ústavní soud obě rozhodnutí v rámci řízení o ústavní stížnosti zrušil. Zdůraznil, že podle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů disponují členové družstva za splnění určitých podmínek právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví družstva do svého vlastnictví. Bezplatnost převodu není projevem svobodné vůle dlužníka, nýbrž je dána ex lege, a z povahy věci pak plyne, že daný majetek nelze užít k uspokojení pohledávek družstva. Rozpor norem podústavního práva je jen zdánlivý, a to z důvodu, že pro posouzení věci je rozhodné uvážit opodstatněnou preferenci aplikované normy podústavního práva sledující ústavně chráněný účel před jinou normou takového práva sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu. V dané věci členům družstva vzniklo ex lege legitimní očekávání, jež požívá ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu, resp. těmto osobám svědčí ochrana realizace jejich majetkového práva. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud uzavřel, že členům družstva, kteří splnili určité (zákonem požadované) podmínky a ze zákona disponují právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky ve vlastnictví družstva, svědčí opodstatněná přednost ochrany jejich základního práva na ochranu majetku. Závěr obecných soudů o absenci aktivní legitimace, učiněný s odkazem na § 74 odst. 2 o. s. ř., nelze přijmout právě s ohledem na to, že dané právo členů družstva zakotvené v mezinárodní smlouvě má před zákonem

31



přednost (čl. 10 Ústavy). Závěrem Ústavní soud upozornil, že věřitel družstva si musí být vědom struktury majetku družstva, do něhož náleží i byty a další nemovitosti těch členů družstva, kteří ze zákona disponují nárokem na bezplatný převod do svého vlastnictví. Tomuto nároku je třeba, vzhledem k z něho plynoucímu legitimnímu očekávání, poskytnout přednostní ochranu.

Poznámka: Ústavní soud uzavírá, že člen družstva, který má právo na bezplatný převod družstevního bytu, vůči němuž je nebo bude vedeno meritorní řízení, sice není účastníkem nalézacího řízení, v němž se projednává údajný závazek družstva, ale je účastníkem řízení o předběžném opatření, při němž navrhovatel (věřitel družstva) žádá, aby byl postižen majetek družstva, který je zatížen právem člena družstva na bezplatný převod bytu. – Tuto skutečnost by si měl navrhovatel předběžného opatření uvědomit a svůj požadavek na vydání předběžného opatření směřovat nejen vůči bytovému družstvu (přímému odpůrci), ale i vůči družstevníkům, jejichž právo na bezplatný převod bytu má předběžné opatření postihnout, má-li tuto informaci možnost zjistit.

Předestřený názor Ústavního soudu překonává gramatickou dikci § 74 odst. 2 a § 76 odst. 3 o. s. ř., které zjevně předpokládají, že účastníky řízení o zrušení předběžného opatření jsou výhradně účastníci nalézacího řízení, na které je předběžné opatření navázáno. Rozšíření zákonné definice účastníků řízení o předběžném opatření lze do jisté míry opřít i o § 76 odst. 2 o. s. ř., z něhož, byť nevýslovně, vyplývá, že účastníkem řízení o předběžném opatření je i třetí osoba odlišná od účastníků nalézacího řízení, pokud jí má být předběžným opatřením uložena přímá povinnost. Členu družstva s právem na bezplatný převod bytu se však žádná přímá povinnost neukládá, třebaže je nepochybně vyhově-

32

ním návrhu na vydání předběžného opatření nepřímo postižen.

Zobecníme-li prezentovaný nález Ústavního soudu, konstatujeme, že účastníkem řízení o předběžném opatření je i jiný držitel práva majícího majetkovou hodnotu, pokud tato hodnota je předběžným opatřením přímo nebo i zprostředkovaně dotčena. Ovšem jen za předpokladu, že toto přednostní právo je dáno zákonem, nikoliv smlouvou, a pokud ze zákona zároveň vyplývá, že toto právo požívá speciální ochrany. – Zákonem vymezený okruh účastníků řízení o předběžném opatření vymezený v § 74 odst. 2 o. s. ř. tedy není zcela vyčerpávající.

16. Aktivní legitimace ke vznesení námitky práva na bezplatný převod předběžným opatřením postiženého bytu čl. 10 Ústavy § 74 odst. 1, § 76 odst. 2, 3, § 77 odst. 2, § 102, § 120 odst. 3 o. s. ř. § 23, 24 zák. č. 72/1994 Sb.

námitku, že předběžné opatření, jímž se bytovému družstvu zapovídá převod bytové jednotky, není na místě vydat, protože konkrétní člen družstva má zákonné právo na bezplatný převod této bytové jednotky, nemůže vznést bytové družstvo, ale jeho člen, jemuž náleží právo bezplatného převodu. Nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 676/07 Sb. ÚS 219/2007 Z odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 vydal v rámci řízení o zaplacení pohledávky žalobce vůči žalovanému – bytovému družstvu – před-


běžné opatření, kterým družstvu zakázal převod konkrétní bytové jednotky. Člen bytového družstva se zákonným právem na bezplatný převod tohoto bytu posléze podal návrh na zrušení tohoto předběžného opatření. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl tak, že se návrh na zrušení předběžného opatření zamítá. Dospěl k závěru, že stěžovatel (člen bytového družstva se zákonným právem na bezplatný převod bytu) není k jeho podání aktivně legitimován, neboť není účastník řízení ve smyslu ustanovení § 74 odst. 2 o. s. ř. Jak meritorní řízení, tak řízení o vydání předběžného opatření totiž probíhá jen mezi žalobcem a žalovaným. Soud nad tento rámec dále konstatoval, že daný návrh stěžovatelů – s ohledem na jeho obsah – posoudil jako podnět k postupu dle § 77 odst. 2 o. s. ř., podle kterého může předseda senátu předběžné opatření zrušit, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Soud však důvody zrušení citovaného předběžného opatření neshledal, neboť v dané fázi řízení nelze uzavřít, že osvědčené skutečnosti (existence důvodného předpokladu pohledávky žalobce vůči žalovanému a odmítnutí jejího dobrovolného splnění ze strany žalovaného), z nichž soud prvního stupně, jakož i soud odvolací vycházely při rozhodování o jeho nařízení, byly prokázáno jinak. Městský soud v Praze usnesení soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil.

Ústavní soud však posoudil stížnost stěžovatele (člena družstva) jako důvodnou. – V případech, kdy dle § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb. členové družstva (a to za splnění určitých podmínek) disponují právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví družstva (žalovaného) do vlastnictví svého a bezplatnost takového převodu není projevem svobodné vůle dlužníka, nýbrž je dána ex lege, potom byl výklad Ústavního soudu ve věci, sp. zn. III. ÚS 258/03, ve svém celku (ústící ve svých důsledcích v závěr, že


takto nabytý majetek nelze užít k uspokojení pohledávek – v tehdejší souzené věci – jiných konkursních věřitelů) v podstatě dán povahou věci samé (argumentum intrinsecum). Ústavní soud je proto přesvědčen, že za daných okolností je i v souzené věci rozpor norem podústavního práva (na jehož vyústění pak odlišně nahlíží na jedné straně stěžovatel, na straně druhé žalobce), rozporem jen zdánlivým; to proto – obdobně jako v citovaných nálezech – že pro posouzení věci je rozhodné uvážit opodstatněnou preferenci aplikované normy podústavního práva, sledující určitý ústavně chráněný účel, před jinou normou takového práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu.

Ústavní soud v dané souvislosti připomíná svá rozhodnutí, sp. zn. IV. ÚS 85/05 a sp. zn. IV. ÚS 170/05, v nichž v podstatě uvedl – k tvrzení tehdejšího stěžovatele, tj. družstva, že mu předběžné opatření neumožňuje (v obou souzených věcech jím bylo žalované družstvo – pozn. autora) splnit zákonné povinnosti k převodům bytových jednotek – že taková námitka nepřísluší družstvu, nýbrž osobám oprávněným k nabytí bytových jednotek, kterým případně vzniklo ex lege legitimní očekávání požívající ústavní ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Zákonné nároky těchto osob nelze přehlížet právě s ohledem na ochranu legitimního očekávání dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Ústavní soud si je vědom toho, že právě v nyní souzené věci se dovolávají svých práv členů družstva (stěžovatelé), jímž svědčí v této podobě ústavní ochrana realizace majetkového práva. Ústavní soud ostatně již vícekrát potvrdil ústavní ochranu legitimního očekávání (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/02, sp. zn. Pl. ÚS 50/04, sp. zn. Pl. ÚS 51/06), když například uvedl, že „k principu legitimního očekávání v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva judikoval, že z ní zřetelně vy-

33



stupuje pojetí ochrany legitimního očekávání jako majetkového nároku, který byl již individualizován individuálním právním aktem, anebo je individualizovatelný přímo na základě právní úpravy“.

Princip ochrany legitimního očekávání stěžovatelů plynoucího z ustanovení § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb. byl v souzené věci porušen. Proto usuzuje, že stěžovateli [tedy členovi družstva, který splnil určité (zákonem požadované) podmínky a který disponuje (ex lege) právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví žalovaného do vlastnictví svého], svědčí opodstatněná přednost ochrany jejich základního práva na ochranu majetku (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě). Za tohoto stavu nelze akcentovat – jak učinily obecné soudy – nedostatek aktivní legitimace stěžovatelů podle § 74 odst. 2 o. s. ř., neboť základní právo stěžovatelů zakotvené v mezinárodní smlouvě podle čl. 10 Ústavy má před zákonem přednost. To platí navíc za situace, kdy si žalobce (stávající – avšak i předcházející – věřitel) musel být vědom struktury majetku žalovaného. Do tohoto majetku náleží mimo jiné byty a další nemovitosti těch členů družstva, kteří ze zákona disponují nárokem na bezplatný převod bytu (další nemovitosti) do svého vlastnictví. Uvedenému nároku a z něj plynoucímu legitimnímu očekávání, je nutno (ostatně i dle dosavadní judikatury Ústavního soudu) poskytnout přednostní ochranu jako ústavně chráněnému účelu.

Poznámka: V poznámce k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 123/08, jsem uvedl, že účastníkem řízení o předběžném opatření směřujícího k omezení dispozice bytového družstva s konkrétním bytem je i člen družstva, který má zákonné právo k převodu této bytové jednotky. Jestliže je navrhovatel předběžného opatření o této skutečnosti informován nebo tento fakt může zjistit (např.

34

z výpisu z katastru nemovitostí), musí předběžné opatření směřovat i vůči tomuto členovi družstva, protože předběžné opatření postihuje na majetkových právech nejen bytové družstvo, ale především tohoto člena družstva. – Obsah právě prezentovaného judikátu tento můj názor potvrzuje. Jestliže námitku, že postižený byt je zatížen zákonným právem na bezplatný převod, nemůže vznést samotné družstvo, ale jen sám člen družstva, kterému zmíněné právo náleží, je logické, že člen družstva má být účastníkem řízení o předběžném opatření již od samotného počátku. Jinak se bude rozhodovat o něm a bez něho.

Závěr Ústavního soudu o tom, že soud nemůže přihlédnout k námitce bytového družstva, že byt je zatížen právem na bezplatný převod do vlastnictví člena družstva, pokládám za zavádějící. Tato skutečnost se totiž může jevit jako pravděpodobná z výpisu z katastru nemovitostí, případně z jiných listin, které navrhovatel přiloží již k návrhu na vydání předběžného opatření. Možnost zatížení bytu právem na bezplatný převod tedy může vyplývat přímo z obsahu spisu. Za takových okolností k této možnosti může soud z vlastní iniciativy přihlédnout (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), i to i vzhledem k faktu, že okruh účastníků řízení o předběžném patření je definován přímo zákonem, nikoliv pouze návrhem na vydání předběžného opatření. Procesní předpisy tedy soudu nebrání, aby usnesení, jímž zamezuje nakládání s bytem družstevníka, zaslal nejen odpůrci (družstvu) ale i družstevníku, a to sám od sebe.

17. Pasivní legitimace statutárního orgánu obchodní společnosti § 261a odst. 1 o. s. ř.

Představenstvu akciové společnosti nelze předběžným opatřením uložit žádnou povinnost.


Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3631/2010 ASPI JUD208741CZ

Z odůvodnění:

Z ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř. plyne, že soudní rozhodnutí, které ukládá povinnost útvaru, který není osobou v práv-


ním smyslu, neobsahuje označení povinné osoby, a není tudíž (materiálně) vykonatelné. Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, ukládající povinnost představenstvu akciové společnosti jakožto orgánu právnické osoby, tedy nikoli samotné společnosti či snad členům jejího představenstva jako fyzickým osobám, je proto nevykonatelným soudním rozhodnutím.

35



d) Pravidla týkající se průběhu a vedení řízení

18. Podpůrné využití jiných ustanovení občanského soudního řádu v řízení o předběžném opatření. Zastavení řízení o předběžném opatření pro překážku věci rozhodnuté

§ 74 a násl., § 102, § 104 odst. 1, § 159a odst. 5 o. s. ř.

I. Ustanovení § 74 až 77a o. s. ř. sice neupravují postup soudu v řízení o předběžném opatření v plném rozsahu a zákon ani nestanoví podpůrné použití ustanovení obsažených v ostatních částech občanského soudního řádu, ze systematického uspořádání občanského soudního řádu lze však dovodit, že pro řízení upravená v části druhé (včetně řízení o předběžném opatření) se plně použijí ustanovení části první a přiměřeně též ustanovení částí dalších, zejména části třetí. to platí samozřejmě jen tehdy, není-li v § 74 až 77a o. s. ř. stanoveno jinak, a jen v rozsahu potřebném k dosažení účelu sledovaného institutem předběžného opatření. I pro rozhodování o předběžném opatření se tedy uplatní obecné zásady rozhodování soudů, dle nichž je žalobnímu návrhu možno vyhovět pouze částečně, a dle nichž tudíž není možné na odlišnost dvou žalobních návrhů usuzovat pouze z toho, že v pozdějším z nich je upuštěno od části požadovaného plnění.

II. není porušením zásady dvojinstančnosti, pokud odvolací soud usnesení soudu prvého stupně bez dalšího změní tak, že řízení zastaví pro překážku věci rozhodnuté.

36

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 800/2011 ASPI JUD200648CZ Z odůvodnění:

Okresní soud v Semilech zrušil své předchozí usnesení ze dne 30. 10. 2009, jímž byl odmítnut návrh na nařízení předběžného opatření pro nesložení jistoty žalobcem a zamítnul návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo žalovanému zakázáno jakkoliv nakládat s konkrétním pozemkem.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesení okresního soudu zrušil a řízení o nařízení předběžného opatření zastavil. Vyšel ze zjištění, že o témže návrhu mezi týmiž účastníky, odůvodněnému stejnými skutkovými tvrzeními, bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 7. 2008, č. j. 21 C 177/2008-13 (tímto soudem byla posléze věc postoupena Okresnímu soudu v Semilech jako soudu věcně a místně příslušnému), tak, že návrh byl zamítnut. Jedinou odlišností návrhů je, že původní návrh byl podán dne 7. 7. 2008 a v pořadí druhý byl podán dne 27. 10. 2009. Časový odstup obou návrhů delší než patnáct měsíců ani nově předložený důkaz o úmyslu žalovaného nemovitost zcizit však nic nemění na tom, že jde o návrhy totožné. Bylo-li již o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v souladu s ustanovením §159a odst. 5 o. s. ř. věc znovu projednávána. Tato skutečnost pak představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř., mající za následek, že soud musí řízení o později podaném návrhu zastavit. Neučinil-li tak soud prvního stupně, nezbylo soudu odvolacímu než jeho


rozhodnutí zrušit a řízení zastavit v naznačeném rozsahu.

Nejvyšší soud dovolání odmítl. S odkazem na právní větu uvedenou v návěstí zdůraznil, že i při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření je třeba zohlednit ustanovení § 83 a § 159a odst. 5 o. s. ř., dle nichž je-li návrhem uplatňován tentýž nárok, brání opětovnému rozhodování o něm překážka věci rozhodnuté.

Za daných okolností nelze považovat za případnou ani námitku týkající se procesního postupu odvolacího soudu, jež se zakládá především na tvrzeném porušení zásady dvojinstančnosti, a to nejen proto, že mimo případy, kdy se jedná o procesní pochybení spojené se sporným výkladem procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 836/2008), nezakládá tento nedostatek zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, ale především proto, že povinností soudu je kdykoliv za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (srov. § 103, 104, 211 o. s. ř.). Ustanovením § 219a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 221 o. s. ř. je pak odvolacímu soudu uloženo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, jestliže jsou zde takové vady řízení, že řízení nemělo vůbec proběhnout pro nedostatek podmínky řízení, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a řízení zastavit. Za daných okolností byl tedy postup odvolacího soudu zcela v souladu s relevantními ustanoveními občanského soudního řádu.

Poznámka k právní větě ad II. návěstí: Existují specifické procesní situace, při jejichž naplnění Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud nemůže zastavit řízení o předběžném opatření bez toho, aniž by si předem vyžádal stanovisko účastníků řízení – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1221/2009.


19. K odnětí možnosti jednat před soudem před rozhodnutím o předběžném opatření § 74, 102 o. s. ř.

Při rozhodování o předběžném opatření není soud povinen provádět dokazování ani výslech účastníků. Vychází ze skutečností prokázaných či osvědčených navrhovatelem. Při vlastním osvědčování nároku (typicky na základě předložených listin) není nutno dbát formálních požadavků zákonem předepisovaných pro dokazování, včetně požadavku, aby se druhá strana sporu mohla vyjádřit k obsahu listin, ovlivňujících úsudek soudu o splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99 Sb. NS 58/2001, s. 534 Z odůvodnění:

Při přijímání rozhodnutí, jež je opatřením dočasným a – jak se podává i z jeho názvu – předběžným, převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku. I v řízení o předběžném opatření musí soud hodnotit provedené důkazy, nicméně (při současném prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků) rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li tvrzené skutečnosti alespoň osvědčeny, to jest jeví-li se alespoň pravděpodobnými. Procesní odpovědnost v uvedeném směru nese navrhovatel předběžného opatření. Zákon tedy nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování a naopak – u vědomí, že výslechem účastníka řízení, proti němuž návrh na nařízení předběžného opatření směřuje,

37



by mohl být zmařen účel uvažovaného opatření – v ustanovení § 75 odst. 3 o. s. ř. výslovně formuluje zásadu, že účastníci nemusí být (ani) vyslechnuti. Při vlastním osvědčování nároku (typicky na základě předložených listin) pak není třeba dbát těch formálních požadavků, které zákon předepisuje pro dokazování, včetně požadavku, aby se druhá strana sporu mohla před rozhodnutím o předběžném opatření k obsahu listin, z nichž bude soud činit závěr o tom, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, vyjádřit.

Poznámka: K výjimkám při nařízení předběžného opatření, které podstatným způsobem omezuje osobní svobodu nezletilého dítěte, viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. III. ÚS 3363/10, a poznámka k němu. K výjimkám během odvolacího řízení viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09.

20. Problém zachování rovnosti zbraní při rozhodování o předběžném opatření

čl. 96 odst. 4 Ústavy čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny § 1, 3, 4, 6, § 18 odst. 1, § 74, 76g, 220 o. s. ř.

I. Součástí práva na spravedlivý proces je zásada „rovnosti zbraní“. Každé procesní straně má být dána přiměřená možnost přednést svou záležitost, včetně důkazů, za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana. Princip rovnosti účastníků řízení působí i ve vztahu k řízení o nařízení předběžného opatření jako dílčí části soudního řízení, a to především s ohledem na možnost uložení povinnosti, která se může významným

38

způsobem dotknout právního postavení žalovaného subjektu. Má-li tedy být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k návrhu na nařízení předběžného opatření, které se relevantním způsobem promítnou do úvahy soudu ve vztahu k posouzení důvodnosti takového návrhu.

II. Ze zásady rovnosti účastníků řízení nelze vyvozovat, že všichni účastníci řízení musí v každém okamžiku řízení současně disponovat určitým procesním prostředkem. Proto nelze v nedoručení rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření žalovanému spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků řízení (§ 76b o. s. ř.). Protože však předběžné opatření je způsobilé významným způsobem zasáhnout do základních práv a svobod účastníka řízení, zákonná úprava řízení o nařízení předběžného opatření musí vytvořit procesní prostor, aby při reflektování účelu předběžného opatření byla současně zachována dotčenému účastníkovi řízení reálná možnost ochrany jeho práv ve vztahu k nařízenému předběžnému opatření, a to nejpozději v odvolacím řízení.

III. Ustanovení § 220 odst. 3 ve znění do 1. 4. 2011, je v části, která umožňuje změnu usnesení, jímž byl soudem prvního stupně odmítnut nebo zamítnut návrh na vydání předběžného opatření nebo jímž bylo řízení o tomto návrhu zastaveno, v kontextu nyní platného a účinného občanského soudního řádu v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09 Sb. ÚS 8/2010, s. 69


Z odůvodnění:

Žalobou ze dne 3. 1. 2008 se společnosti Studio Moderna, s. r. o., a Studio Moderna SA domáhaly vůči navrhovatelce a společnostem BESTSELLER, s. r. o., a Nodus Technologies, spol. s r. o., uložení povinnosti zdržet se užívání blíže specifikovaných označení či provozu blíže specifikovaných internetových stránek. S žalobou byl spojen rovněž návrh na vydání předběžného opatření, kterým se žalobkyně domáhaly stanovení většiny povinností, jež jsou obsaženy v petitu žalobního návrhu. Ve vztahu k navrhovatelce byl návrh na uložení povinností předběžným opatřením totožný s vlastním žalobním petitem. Usnesením ze dne 10. 1. 2008 zamítl Městský soud v Praze návrh na vydání předběžného opatření. Uvedené rozhodnutí bylo doručeno pouze právnímu zástupci žalobkyň. Dne 30. 1. 2008 podaly žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo následně doplněno podáními ze dne 21. 3. 2008 a 1. 4. 2008. Napadeným rozhodnutím rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že vyhověl návrhu na vydání předběžného opatření ve vztahu ke všem žalovaným společnostem.

Navrhovatelka napadla rozhodnutí vrchního soudu, jímž bylo předběžnému opatření vyhověno, ústavní stížností s tím, že byla z řízení o vydání předběžného opatření zcela „vynechána“ a tím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. S ústavní stížnosti byl spojen rovněž návrh na zrušení § 76g a § 220 odst. 3 o. s. ř. V návaznosti na výše uvedenou argumentaci navrhovatelka tvrdí, že ustanovení § 76g o. s. ř., podle něhož se žalovaný nedozví o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na předběžné opatření a o možnosti podání odvolání ze strany žalobce, má za následek popření zásady rovnosti účastníků řízení v neprospěch žalovaného. Pokud je navrhovateli přiznáno právo apelace proti rozhodnutí a vyjádření svého názoru k němu,


o němž odvolací soud jedná a rozhoduje, pak by stejné právo mělo být přiznáno v odvolacím řízení i osobě, které se má předběžným opatřením uložit povinnost. Dále tvrdí, že v důsledku § 220 odst. 3 o. s. ř. je soud nucen postupovat takovým způsobem, že žalovanému znemožní realizaci jeho práva domáhat se revize rozhodnutí, kterým je mu uložena povinnost. Na rozdíl od navrhovatele je mu tak upřeno právo využít všechny řádné a mimořádné prostředky. Aplikace obou ustanovení přitom může mít za přímý následek neodčinitelný zásah do práva účastníka řízení na rovnocenné zacházení a práva na spravedlivý proces. Pokud totiž dojde k nařízení předběžného opatření, žalovaný sice bude mít možnost později se k věci vyjádřit, jeho tvrzení však budou posuzována v kontextu řízení a rozhodování ve věci samé, replikována žalobcem a samotný fakt existence nařízení povinnosti neovlivní a nezvrátí.

Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Zároveň s účinností od 1. 4. 2011 derogoval i ust. § 220 odst. 3 o. s. ř., podle něhož nejsou-li splněny podmínky pro potvrzení usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, odvolací soud je změní. Naopak zmítl návrh na zrušení § 76b o. s. ř., podle něhož byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen navrhovateli.

Kromě v záhlaví uvedených závěrů ústavní soud sdělil, že princip rovnosti účastníků řízení představuje stěžejní zásadu spravedlivého procesu. Tento ústavní princip garantuje rovné postavení účastníků soudního řízení co do práv, jež účastníkům určitého typu řízení přiznává právní řád (srov. nález ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 657/05). Obdobným způsobem je tento princip interpretován i v ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, který za součást práva na spravedlivý proces ve smyslu

39



čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) považuje zásadu „rovnosti zbraní“. Z této zásady tento soud dovozuje, že každé procesní straně má být dána přiměřená možnost přednést svou záležitost, včetně důkazů, za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana (rozsudek ze dne 27. 10. 1993 ve věci Dombo Beheer B. V. proti Nizozemí, č. 14448/88, bod 33). Princip rovnosti účastníků řízení působí i ve vztahu k řízení o nařízení předběžného opatření jako dílčí části soudního řízení, a to především s ohledem na možnost uložení povinnosti, která se může významným způsobem dotknout právního postavení žalovaného subjektu. Má-li tedy být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k předmětnému návrhu, které se relevantním způsobem promítnou do úvahy soudu ve vztahu k posouzení důvodnosti návrhu.

Postavení účastníků řízení o nařízení předběžného opatření na úrovni jednoduchého (podústavního) práva vykazuje řadu specifik ve srovnání s řízením ve věci samé. Podle § 74 odst. 2 o. s. ř. jsou účastníky kromě navrhovatele i ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. V řízení před soudem prvního stupně ale není návrh doručen ostatním účastníkům řízení. Soud totiž o tomto návrhu rozhoduje bez nařízení veřejného slyšení, přičemž k doručení ostatním účastníkům řízení přistoupí pouze v případě, že návrhu alespoň částečné vyhoví.

Napadené ustanovení § 76g o. s. ř. tím zakládá výjimku z obecné úpravy doručování usnesení podle § 168 odst. 2 o. s. ř., neboť ačkoliv proti takovémuto rozhodnutí je přípustné odvolání, není v případě zastavení nebo odmítnutí návrhu na nařízení

40

předběžného opatření nebo v případě zastavení řízení o takovémto návrhu doručováno jiným účastníkům než navrhovateli, která je odůvodněna právě specifiky řízení o předběžném opatření – viz právní věta ad II. návěstí. Při posouzení ústavnosti ust. § 220 odst. 3 o. s. ř. však plénum došlo k opačnému závěru.

Předběžné opatření vytváří předpoklad pro účinnou ochranu subjektivních práv účastníka před soudem. Účinnost této ochrany je dána tím, že tímto opatřením se lze urychleně domoci stanovení povinnosti vůči žalovanému, v čehož důsledku lze zamezit ohrožení pozdějšího výkonu soudního rozhodnutí, resp. tím lze zamezit případným negativním důsledkům do právní sféry navrhovatele, ke kterým by mohlo dojít v důsledku nemožnosti výkonu jeho práv až do rozhodnutí soudu ve věci samé. Požadavek rychlosti, jakož i překvapivosti z hlediska předvídatelnosti uložení předběžného opatření dotčenému účastníku řízení umožňuje efektivnost uvedeného procesního prostředku. Vyloučení těchto požadavků by znemožnilo účinnost tohoto prostředku při soudní ochraně subjektivních práv.

Pokud by soud zaslal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým nevyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření, ostatním účastníkům řízení nebo pokud by nařídil jednání, fakticky by tím v řadě případů znemožnil reálné dosažení ochrany práv formou předběžného opatření, neboť žalovaný by mohl svým postupem znemožnit dosažení jeho účelu. Takovýto postup obecného soudu je tedy vyloučen z povahy předběžného nařízení, a lze uzavřít, že výkladem a aplikací § 210 odst. 1 a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nelze s ohledem na účel předběžného opatření zabezpečit možnost žalovaného uplatnit jeho procesní práva před soudem prvého stupně.


Možnost pro uplatnění tvrzení a námitek žalovaného však při existenci dosavadního § 220 odst. 3 o. s. ř. není dána ani následně, v době rozhodování odvolacího soudu o předběžném opatření a ani poté. Za přiměřený procesní prostředek nelze považovat ani případný podnět ke zrušení předběžného opatření soudem ve smyslu § 77 odst. 2 o. s. ř. Toto ustanovení v podstatě podmiňuje trvání předběžného opatření trváním důvodů, pro které bylo nařízeno. Soud je podle tohoto ustanovení povinen předběžné opatření zrušit, pokud podle jeho názoru pominou důvody jeho nařízení. Již z uvedeného je zřejmé, že jakýkoliv podnět ve vztahu k soudu by nemohl docílit přezkoumání zákonnosti předběžného opatření v době jeho nařízení, neboť podle uvedeného ustanovení soud posuzuje aktuální trvání těchto podmínek, a nikoliv to, zda tyto podmínky byly dány v době nařízení.

Za těchto okolností Ústavní soud konstatuje, že současná právní úprava nevytváří procesní prostor pro účastníka řízení, jemuž je v důsledku změny usnesení soudu prvého stupně odvolacím soudem podle § 220 odst. 3 o. s. ř. stanovena předběžným opatřením povinnost, aby mohl v obdobném rozsahu jako žalobce chránit svá práva v řízení před soudem. V důsledku právní úpravy je tak na úrovni jednoduchého (podústavního) práva založen rozpor s ústavní zásadou rovnosti účastníků řízení, což může v případě aplikace této právní úpravy vést k porušení základního práva účastníka řízení plynoucího z uvedené zásady.

Poznámka: Právě prezentovaný nález odvolacímu soudu striktně nezakazuje změnit prvostupňový verdikt o předběžném opatření. Jestliže odvolací soud mění výrok tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítá (protože tak měl učinit již soud prvého stupně), je takový postup


z ústavního hlediska korektní. Pokud ovšem byl návrh na nařízení přeběžného opatření byl soudem prvého stupně zamítnut a odvolací soud se domnívá, že mělo být návrhu vyhověno, může odvolací soud změnit rozhodnutí soudu prvého stupně v neprospěch odpůrce jen tehdy, když na tuto možnost odpůrce předem upozorní a poskytne mu prostor k uplatnění jeho argumentů (srov. např. s usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 3722/2010).

Ke změně prvostupňového rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření by odvolací soud měl i po zrušení § 220 odst. 3 o. s. ř. Ústavním soudem přistoupit tehdy, když návrh na vydání předběžného opatření je odůvodněn potřebou prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky (např. obnovení dodávek tepla nebo vody do bytu navrhovatele). Za takových okolností zpravidla nebude cíl předběžného opatření zmařen tím, že se odpůrce o existenci návrhu na vydání předběžného opatření dozví ještě předtím, než bude předběžnému opatření vyhověno. Odvolací soud proto může odpůrce ještě před rozhodnutím o odvolání poskytnout odpůrci prostor k případné argumentaci. Naopak jestliže je důvodem pro podání návrhu na vydání předběžného opatření obava, že je ohrožen výkon soudního rozhodnutí, a odvolací soud se na rozdíl od soudu prvého stupně domnívá, že by předběžnému opatření mělo být vyhověno, zpravidla má dojít ke zrušení prvostupňového verdiktu a vrácení věci k novému rozhodnutí. Pokud by odvolací soud za této situace odpůrce vyrozuměl o existenci návrhu na vydání předběžného opatření, mohl by účel posléze vydaného předběžného opatření zmařit. – Připomeňme, že zamítavé rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření se odpůrci nedoručuje (§ 76g o. s. ř.).

41



21. „Koncentrace“ skutkových tvrzení k okamžiku vyhlášení prvostupňového rozhodnutí § 75c odst. 4, § 76 o. s. ř.

Při rozhodování o předběžném opatření lze přihlédnout pouze ke skutečnostem, které osvědčil, případně prokázal navrhovatel do doby, než soud prvého stupně rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření. další skutečnosti nemohou být předmětem prověřování ani v řízení před odvolacím soudem.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 362/04 ASPI JUD114217CZ

Z odůvodnění:

Nezbytnou podmínkou pro nařízení předběžného opatření je existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků s tím, že u ostatních okolností významných pro rozhodnutí postačí, že budou osvědčeny. Důkazní břemeno prokázání potřeby zatímní úpravy právních poměrů účastníků leží vždy na žalobci (navrhovateli).

Z povahy řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá, že soud vzhledem ke krátké lhůtě, v níž musí o takovém návrhu rozhodnout, nemůže provádět dokazování a vyjde pouze ze skutečností tvrzených v návrhu, jež jsou v době jeho podání osvědčeny. Předběžné opatření ovšem může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, přičemž procesní odpovědnost za výsledek řízení (důkazní břemeno) v tomto směru má žalobce (navrhovatel). Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány. K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li

42

alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Procesní odpovědnost i v tomto směru má žalobce. Pro rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

Znamená to mimo jiné, že nemůže být v řízení o předběžném opatření přihlédnuto k tvrzením, listinám nebo k dalším důkazům, které neměl k dispozici soud prvního stupně v době vyhlášení (vydání) svého usnesení, bez zřetele k tomu, který z účastníků je uvádí nebo předpokládá. Pro odvolací řízení to znamená, že účastníci řízení nemohou v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy.

Poznámka: Jedná se o judikát staršího data, který se vypořádává s výkladem § 75c odst. 4 o. s. ř., podle něhož pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. – Právě prezentovaný náhled Ústavního soudu sděluje, že toto ustanovení je jakousi koncentrací (obdobou § 119a odst. 1 o. s. ř.). Dovozuje, že nejen navrhovateli, ale i odpůrci je zapovězeno, aby v odvolacím řízení uváděl další okolnosti, které sice nastaly před vynesením prvostupňového rozhodnutí, avšak soud prvého stupně o nich nevěděl. Tento názor však odpůrce znevýhodňuje takovým způsobem, že Ústavní soud ve svých pozdějších rozhodnutích od něho upustil s odůvodněním, že takový výklad by byl v rozporu s principem rovnosti zbraní. Koncentrace tedy v odvolacím řízení, jde-li o odpůrce, neplatí. Odpůrce tedy může uvádět (např. právě v odvolání do předběžného opatření, jež mu uložilo povinnost) další skutečnosti, avšak jen za předpokladu, že zde existovaly již v době vydání předběžného opatření (§ 75c odst. 4 o. s. ř.). Tyto skutečnosti však musí dokládat spolu s podáním, v němž je uvádí. – K pozdějšímu vývoji judikatury viz nález Ústavního


soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 16/2009, nebo usnesení téhož soudu dne 23. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/12, a ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/11.

Judikát, sp. zn. II. ÚS 362/04, sice pokládám za do jisté míry (především ve vztahu k odpůrci) překonaný, nicméně jsem jej zařadil do přehledu proto, že se jedná o jeden z možných názorů na výklad § 75c odst. 4 o. s. ř., s nímž je vhodné se v rámci odůvodnění odvolání ze strany odpůrce vyrovnat s poukazem na novější judikaturu.

22. Skutkové okolnosti vznesené v odvolacím řízení I

čl. 13 Úmluvy čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny § 74 odst. 1, § 75c odst. 3, 4, § 102, § 170 odst. 1 o. s. ř.

I. Ze skutečnosti, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, vyplývá, že v průběhu odvolacího řízení navrhovatel předběžného opatření již nemůže uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy. nejde totiž o běžné řízení, v němž by soud umožňoval sporným stranám vznášet postupně protiargumenty.

II. Ústavní soud při přezkumu rozhodnutí obecných soudů a předběžném opatření provádí jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole. Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/12 ASPI JUD224710CZ


Z odůvodnění:

Stěžovatel se žalobou domáhá určení, že kupní smlouva, kterou se dlužník stěžovatele zavázal na žalovaného převést nemovitosti, je vůči stěžovateli relativně neúčinná. Součástí žaloby byl i návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud žalovanému zakázal s nemovitostmi nakládat. Stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření odůvodnil obavou, že by převodem vlastnictví byl ohrožen výkon rozhodnutí, respektive potřebou zatímně upravit poměry účastníků, neboť by nemovitosti po jejich převodu nemohly být postihnuty výkonem rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 42a odst. 4 obč. zák. Zatímco Okresní soud v Mělníku návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, odvolací Krajský soud v Praze usnesení soudu prvého stupně změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá procesní pochybení krajského soudu, neboť nebylo přihlédnuto k jeho vyjádření k odvolání žalovaného uplatněnému proti návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření. Uvádí, že dne 1. 3. 2012 obdržel od soudu odvolání žalovaného, a to bez stanovení lhůty k jeho vyjádření. Stěžovatel přípisem ze dne 9. 3. 2012 požádal soud s ohledem na komplikovanost věci o poskytnutí lhůty k vyjádření do 15. 4. 2012. Jeho žádost zůstala bez odezvy, stěžovatel tudíž vyjádření podal k poštovní přepravě dne 21. 3. 2012. Krajský soud vydal již dne 30. 3. 2012 napadené usnesení, v němž uvedl, že stěžovatel se k odvolání nevyjádřil. Šetřením stěžovatel zjistil, že jeho vyjádření bylo odvolacímu soudu doručeno prostřednictvím soudu prvního stupně dne 4. 4. 2012. Stěžovatel považuje nezohlednění vyjádření, jakož i nevypořádání se s argumenty v něm uvedenými, za protiústavní zásah do práva na spravedlivý proces a za nepřípustné zvýhodnění protistrany v řízení.

43



Stěžovatel v ústavní stížnosti dále polemizuje se závěry krajského soudu, dle nichž neprokázal, že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, ani neprokázal existenci potřeby zatímní úpravy právních poměrů účastníků, zároveň ani neosvědčil ostatní okolnosti významné pro nařízení navrhovaného předběžného opatření, neboť není osvědčeno jednání dlužníka směřující ke zmenšení jeho majetku. Stěžovatel uvádí konkrétní okolnosti, které mají prokázat existenci jeho pohledávky vůči dlužníkovi; skutečnosti, které mají osvědčit důvod odporovatelnosti, spočívající v úmyslu dlužníka zkrátit stěžovatele uzavíráním kupních smluv o prodeji nemovitostí s vědomím, že nebude moci dostát svým závazkům a okolnosti, které mají prokázat opodstatněnost obavy ohrožení výkonu rozhodnutí.

Ústavní soud stížnost odmítl. Zdůraznil, že při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků, ale jde o opatření, které má jen dočasný dosah, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu. Účelem předběžného opatření je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv stěžovatele bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta. I když Ústavní soud v judikatuře vyjádřil, že některá rozhodnutí prozatímní povahy lze podrobit ústavněprávnímu přezkumu, z povahy věci vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole.

Z povahy předběžného opatření vyplývá požadavek, aby rozhodnutí bylo bezodkladně vydáno a včas rozhodnuto i o odvolání proti usnesení o jeho nařízení (či zamítnutí). Povahou a účelem předběžného opatření je dána i speciální právní úprava

44

pro řízení o předběžném opatření, kdy zákon neukládá soudu provádět dokazování a účastníci nemusí být vyslechnuti (§ 75c odst. 3 o. s. ř.), ale soud vychází ze skutečností prokázaných či osvědčených navrhovatelem a podle jejich posouzení rozhoduje o tom, zda předběžné opatření nařídí či nikoliv (potvrdí či zruší rozhodnutí soudu prvého stupně). Pro rozhodování o návrhu na předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu prvého stupně (§ 75c odst. 4 o. s. ř.). V průběhu odvolacího řízení tak účastnící řízení nemohou uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy a není vedeno běžné řízení, v němž by soud umožňoval sporným stranám vznášet postupně protiargumenty.

Z ustanovení § 210 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že výslovnou povinností soudu ani nebylo doručit stěžovateli opisy odvolání podaného proti usnesení o nařízení předběžného opatření (nebylo rozhodnuto ve věci samé) a poskytnout mu lhůtu k vyjádření. Z okolnosti, že v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávně uvedeno, že se stěžovatel k odvolání nevyjádřil, nelze dovozovat porušení ústavnosti. Stejně tak nelze za porušení ústavnosti považovat okolnost, že soud nepostupoval zákonu neodpovídajícím vykonstruovaným postupem, navrhovaným stěžovatelem, tj. již přijaté usnesení dodatečně nezměnil. Krajský soud při posuzování věci v souladu se zákonem vycházel ze stavu v době rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž s právními závěry okresního soudu se neztotožnil, protože neshledal kvalifikované důvody stanovené v ust. § 102 o. s. ř., umožňující nařízení předběžného opatření. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí je přitom zřejmé, že návrhem stěžovatele se důkladně zabýval a jeho argumentaci zvažoval. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech předběžných opatření

Recommend Documents