PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech nekalé soutěže

PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech nekalé soutěže

PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech nekalé soutěže Sestavila Dana Ondrejová

Vzor citace: Ondrejová, D. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 302.

Právní stav citované judikatury byl uzavřen ke dni 1. 3. 2011. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 ISBN: 978-80-7357-670-7

Obsah PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech nekalé soutěže Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

I.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

9.

10. 11. 12. 13.

14.

15. 16. 17. 18.

OBECNÉ OTÁZKY NEKALOSOUTĚŽNÍHO JEDNÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Právo na podnikání a nekalosoutěžní jednání. Soukromá korupce . . . . . . . . . Svoboda názoru vyjádřeného reklamou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Objektivní charakter nekalosoutěžního jednání . . . . . . . . . . Objektivní charakter nekalosoutěžního jednání . . . . . . . . . . Objektivní charakter nekalosoutěžního jednání . . . . . . . . . . Nekalosoutěžní jednání jako ohrožovací delikt . . . . . . . . . . . . . Četnost nekalosoutěžního jednání . . . . Neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby a nekalosoutěžní jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby a nekalosoutěžní jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dehonestace profesní cti podnikatele a její ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K nekalosoutěžnímu jednání vydáním citace výroku třetí osoby . . . . . . . . . . . Překrývání práva na ochranu obchodní firmy a práva proti nekalé soutěži . . . . Překrývání práva na ochranu obchodní firmy a práva na ochranu proti nekalé soutěži. Nekalá soutěž volbou názvu zaměnitelného s označením výrobků soutěžitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Samostatné posuzování nároků vyplývajících z autorského práva a z práva proti nekalé soutěži . . . . . . . Užití slovní ochranné známky a zásah do autorských práv . . . . . . . . . Relativní charakter nekalosoutěžního jednání . . . . . . . . . . Souběh nekalé soutěže a známkoprávní ochrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K obecnému označení a nekalé soutěži . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.

20. 21.

15 19 22

22. 23.

24 25 28 28

44

46 49

52

GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE . . . . . . . . . . . 53

24.

Jednání v hospodářské soutěži na trhu rozdílných výrobků a služeb . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži na trhu rozdílných výrobků a služeb . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Vymezení pojmu „hospodářská soutěž“ . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžní vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžní vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Rušitel. Soutěžitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžitel. Soutěžní záměr . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Vznik účasti na hospodářské soutěži . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžní vztah. Soutěžní záměr. Soutěžní orientace jednání . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžní vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžní vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednání v hospodářské soutěži. Soutěžitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

33 26. 33

27.

33

28.

35

29.

36

30. 31. 32.

36 33. 34.

37 35. 40 36. 41 37. 42

43

II.

25.

37

K obecnému označení („cikánská omáčka“) a nekalé soutěži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . K obecnému označení („miss“) a nekalé soutěži . . . . . . . . . . . . . . . . . . K obecnému označení (motiv červeného hrníčku) a nekalé soutěži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Časové omezení práva na ochranu proti nekalé soutěži . . . . . . . . . . . . . . . Rozdíl mezi zájmy chráněnými právem proti nekalé soutěži a zákonem o regulaci reklamy . . . . . . . . . . . . . . . .

53 53 53 55 56 57 57 60 61 61

61 63 63 64

5

Obsah 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44.

45.

46.

47. 48. 49.

50. 51. 52. 53.

54.

55.

56.

Jednání v hospodářské soutěži. K jednání zaměstnance v hospodářské soutěži . . . 64 Dobré mravy soutěže. Užití výrazu „original“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Dobré mravy soutěže. Užití zapsané ochranné známky . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Dobré mravy soutěže. Nepravdivé tvrzení ve smlouvě o dílo . . . . . . . . . . 65 Dobré mravy soutěže. Obchodní firma a logo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Dobré mravy soutěže . . . . . . . . . . . . . . 66 Dobré mravy soutěže. Šíření (pravdivých) údajů o odchodu vývojových pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Dobré mravy soutěže. Zaslání dopisů s informací o výpovědi všech zaměstnanců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Rozpor s dobrými mravy soutěže. Doporučení subjektů pohřebních služeb nemocnicí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Dobré mravy soutěže . . . . . . . . . . . . . . 67 Dobré mravy soutěže . . . . . . . . . . . . . . 68 Dobré mravy soutěže. Subjekt oprávněný ke kvalifikaci dobrých mravů soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Dobré mravy soutěže . . . . . . . . . . . . . . 68 Dobré mravy soutěže. Použití označení ® nevlastníkem ochranné známky . . . . . 68 Dobré mravy soutěže. Tzv. průměrný spotřebitel při nákupu autobaterií . . . . 73 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům . . . . . . . . . . . . . . . 73 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům . . . . . . . . . . . . . . . 73 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům . . . . . . . . . . . . . . . 74 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům . . . . . . . . . . . . . . . 74

59. 60. 61.

62. 63. 64. 65. 66. 67.

68. 69.

70.

71. 72. 73.

74.

75.

III. HLEDISKO TZV. PRŮMĚRNÉHO SPOTŘEBITELE V NEKALÉ SOUTĚŽI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 57. 58.

6

Vymezení pojmu „spotřebitel“ . . . . . . 75 Vymezení pojmu „spotřebitel“ . . . . . . 75

76.

Nadsázka a přehánění v reklamě . . . . . 75 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Osoby s dyslektickými vadami . . . . . . 75 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Charakter reklamy. Průměrný spotřebitel v případě zájmu o uzavření úvěrové smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný uživatel internetu . . . . . . . . 79 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Posouzení zaměnitelnosti výrobků . . . 82 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Srovnání podobných označení . . . . . . 84 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Charakter reklamy . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Nadsázka v reklamě . . . . . . . . . . . . . . 87 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel alkoholických nápojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel v případě zájmu o uzavření leasingové smlouvy. Odkaz na bezplatnou telefonní linku v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Vyvolání nebezpečí záměny. Porušení práv k ochranné známce . . . . 89 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Nadsázka v reklamě . . . . . . . . . . . . . . 91 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Kontrolní úsilí spotřebitele . . . . . . . . . 94 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Zákazníci výukových materiálů angličtiny prodávaných podomním způsobem . . . 94 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Význam známkoprávní ochrany ve vztahu k rozhodnutí o koupi zboží. Povinnost nahlížení do veřejných rejstříků pro zabránění zaměnitelnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Posouzení údajů obsažených v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Spojitost mezi velikostí reklamy a velikostí toho, o co má být výrobek zvětšen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Obsah 77. 78.

79.

80.

81.

82.

83.

84.

85.

86.

87.

Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Cizojazyčná etiketa . . . . . . . . . . . . . . . 95 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Vymezení průměrného spotřebitele bez posudku znalce či průzkumu veřejného mínění . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Porovnání podobných ochranných známek spotřebitelem . . . . . . . . . . . . . 96 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Výraz „lifting“ jako součást názvu krému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Ochranná známka obsahující prvky anglického jazyka . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Specifické svazování klobás z pohledu průměrného spotřebitele . . . . . . . . . . . 98 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Posouzení módních výrobků v širokém smyslu průměrným spotřebitelem . . . . 99 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Označení „Napoléon“ pro francouzský vinný destilát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Stupeň pozornosti průměrného spotřebitele v závislosti na druhu kupovaného zboží (služeb) . . . . . . . . . 101 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Posouzení sloganu „doba kamenná je pryč“ průměrným spotřebitelem . . . 102 Hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Tvrzení o vlastní výrobě jako informace o zvláštní kvalitě zboží . . . . . . . . . . . . 104

IV. SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE PODLE GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE (TZV. NEPOJMENOVANÉ ČI SOUDCOVSKÉ SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 88. 89. 90.

Přetahování zaměstnanců od konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Přetahování zaměstnanců od konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Přetahování zákazníků od konkurence. Zabraňovací soutěž . . . . . . . . . . . . . . . 108

91. Cybersquatting (blokování doménových jmen) . . . . . . 110 92. Cybersquatting (blokování doménových jmen) . . . . . . 110 93. Skrytá reklama . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 94. Skrytá reklama . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 95. Užití označení původu jako nekalosoutěžní jednání . . . . . . . . . . . . 115 96. Vázané nabídky (obchody). Nekalé obchodní praktiky . . . . . . . . . . 119 97. Praktiky podmiňující účast spotřebitelů na výherní hře nebo na soutěži o ceny koupí výrobků nebo využitím služeb. Nekalé obchodní praktiky . . . . 122 98. Zobrazení luxusního zboží s ochrannou známkou jiným prodejcem než majitelem ochranné známky v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 99. Užití označení totožného s ochrannou známkou k uvedení své obchodní firmy z pohledu nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 100. Odstranění cizího označení ze zboží z pohledu nekalé soutěže . . . . . . . . . . . 125 101. Reklama zaměřená na lidské city . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

V.

VZTAH GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE A JEDNOTLIVÝCH ZVLÁŠTNÍCH (ZÁKONNÝCH) SKUTKOVÝCH PODSTAT NEKALÉ SOUTĚŽE . . . . . . . . . . . 129

102. Vztah generální klauzule a jednotlivých zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 103. Vztah generální klauzule a jednotlivých zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 104. Vztah generální klauzule a jednotlivých zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 105. Vztah generální klauzule a jednotlivých zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 106. Vztah generální klauzule a jednotlivých zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

7

Obsah VI. JEDNOTLIVÉ ZVLÁŠTNÍ (ZÁKONNÉ) SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 107. Šíření pravdivých informací jako nekalosoutěžní jednání . . . . . . . . 131 108. Klamavá reklama. Nepravdivý údaj v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 109. Klamavá reklama. Nedostatek reklamou inzerovaného zboží v prodejně . . . . . . 131 110. Klamavá reklama. Klamavost údaje obsaženého v reklamě . . . . . . . . . . . . . 133 111. Klamavá reklama. Ceny neobsahující daň z přidané hodnoty . . . . . . . . . . . . . 133 112. Klamavá reklama. Reklama na doplněk stravy deklarující hubnoucí efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 113. Klamavá reklama. Označení „Národní cirkus“ z pohledu klamavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 114. Klamavá reklama. Charakter harmonizace směrnice o klamavé a srovnávací reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 115. Klamavá reklama. Označení kosmetického výrobku „Clinique“ . . . 136 116. Klamavá reklama. Paralelní dovozy . . 137 117. Klamavé označení zboží a služeb. Označení původu na výrobku nepocházejícího z dané oblasti. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . 138 118. Klamavé označení zboží a služeb. Označení „naturrein“ pro jahodový džem obsahující pectin a další prvky . . . . . . 141 119. Vyvolání nebezpečí záměny. Ochrana obchodní firmy a zvláštních označení podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 120. Vyvolání nebezpečí záměny. Užití zaměnitelné obchodní firmy . . . . 144 121. Vyvolání nebezpečí záměny. Ochrana obchodní firmy . . . . . . . . . . . 144 122. Vyvolání nebezpečí záměny. Zaměnitelnost doménových jmen . . . . 145 123. Vyvolání nebezpečí záměny. Číselný údaj jako rozlišovací znak. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . 145 124. Vyvolání nebezpečí záměny. Zaměnitelnost dovětků doménových jmen „cz“ a „com“. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

8

125. Vyvolání nebezpečí záměny. Obecné označení z pohledu nekalé soutěže . . . 151 126. Vyvolání nebezpečí záměny. Zaměnitelnost názvů a titulních stránek dvou časopisů. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 127. Vyvolání nebezpečí záměny. Napodobení propagačních materiálů. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . 154 128. Vyvolání nebezpečí záměny. Zaměnitelnost obchodních firem. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . 155 129. Vyvolání nebezpečí záměny. Vyobrazení shodného (jiným soutěžitelem používaného) motivu na obalu zboží . . . . . . . . . . . . . 159 130. Vyvolání nebezpečí záměny. Známkoprávní ochrana. Parazitování na pověsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 131. Parazitování na pověsti. Vymezení dobré pověsti podnikatele . . . . . . . . . . 163 132. Parazitování na pověsti. Vymezení dobré pověsti podnikatele . . . . . . . . . . 164 133. Podplácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 134. Zlehčování. Zveřejnění informací o neuhrazených závazcích . . . . . . . . . . 165 135. Zlehčování. Oprávněná obrana . . . . . . 165 136. Srovnávací reklama. Výklad podmínek pro přípustnost srovnávací reklamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 137. Srovnávací reklama. Srovnání cen výrobků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 138. Srovnávací reklama. Identifikace jiného soutěžitele prostřednictvím číselného označení jeho produktů . . . . 171 139. Srovnávací reklama. Forma a obsah srovnávání. Srovnání ceny . . . . . . . . . 172 140. Srovnávací reklama. Identifikace jiného soutěžitele prostřednictvím číselného označení jeho produktů. Těžení z dobré pověsti jiného soutěžitele . . . . . . . . . . 175 141. Srovnávací reklama. Srovnávání hromadného sortimentu výrobků. Podmínky uplatňované na srovnávací reklamu. Srovnání ceny . . . . . . . . . . . . 176 142. Srovnávací reklama. Srovnání prostřednictvím odkazu na druh zboží a služeb bez současného odkazu na konkrétního soutěžitele. Soutěžní vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

Obsah 143. Srovnávací reklama. Užití ochranné známky ve srovnávací reklamě . . . . . . 181 144. Srovnávací reklama. Užití ochranné známky ve srovnávací reklamě. Výslovné prohlášení, že inzerované zboží je napodobeninou výrobku nesoucího ochrannou známku . . . . . . . . . . . . . . . 183 145. Srovnávací reklama. Aktivní legitimace v případě užití ochranné známky jako klíčového slova u vyhledávače „Google“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 146. Srovnávací reklama. Srovnání potravinářských výrobků. Klamavost srovnávací reklamy. Srovnání cen dvou sortimentů zboží . . . . . . . . . . . . . 187 147. Porušování obchodního tajemství . . . . 189 148. Porušování obchodního tajemství. K povinnosti zachování obchodního tajemství znalcem . . . . . . . . . . . . . . . . 190

VII. PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI OBSAŽENÉ V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU . . . 191 149. Kumulativní použití právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži . . . . . . . . 191 150. Aktivní legitimace jediného akcionáře ve věcech nekalé soutěže . . . . . . . . . . . 191 151. Zdržení se nekalosoutěžního jednání. Uložení povinnosti určené připojeným vyobrazením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 152. Zdržení se nekalosoutěžního jednání . . . 193 153. Zdržení se nekalosoutěžního jednání . . . 194 154. Zdržení se nekalosoutěžního jednání . . . 194 155. Zdržení se nekalosoutěžního jednání . . . 194 156. Zdržení se nekalosoutěžního jednání. Rozdíl oproti nároku na odstranění nekalosoutěžního stavu . . . . . . . . . . . . 195 157. Odstranění nekalosoutěžního stavu. Vyvolání nebezpečí záměny obchodních firem . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 158. Odstranění nekalosoutěžního stavu. Dementace pravdivých údajů nepravdivými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 159. Odstranění nekalosoutěžního stavu. Nárok na změnu obchodní firmy . . . . . 198 160. Přiměřené zadostiučinění. Přiměřenost výše peněžního zadostiučinění . . . . . . 198

161. Přiměřené zadostiučinění jako nástroj reparace újmy nemateriální povahy . . 199 162. Přiměřené zadostiučinění jako nástroj reparace újmy nemateriální povahy. Sankční stránka přiměřeného zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 199 163. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 202 164. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 203 165. Přiměřené zadostiučinění jako nástroj reparace újmy nemateriální povahy. Přiměřenost výše peněžního zadostiučinění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 166. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 204 167. Přiměřené zadostiučinění. Volba mezi peněžní a nepeněžní formou přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 168. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 208 169. Přiměřené zadostiučinění. Újma nemateriální povahy . . . . . . . . . 209 170. Přiměřené zadostiučinění. Spjatost nekalé soutěže a nároku na majetkové zadostiučinění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 171. Přiměřené zadostiučinění. Újma nemateriální povahy . . . . . . . . . 209 172. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 209 173. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 210 174. Přiměřené zadostiučinění . . . . . . . . . . 210 175. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 210 176. Přiměřené zadostiučinění. Peněžní forma přiměřeného zadostiučinění . . . . . . . . . 210 177. Promlčení nároku na přiměřené zadostiučinění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 178. Promlčení nároku na přiměřené zadostiučinění v materiální podobě . . . 211 179. Promlčení nároku na přiměřené zadostiučinění v materiální podobě . . . 211 180. Náhrada škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 181. Promlčení nároku na náhradu škody . . . 211 182. Rozdíl mezi nárokem na náhradu škody a na přiznání přiměřeného zadostiučinění v nekalosoutěžních sporech . . . . . . . . . 212 183. Vydání bezdůvodného obohacení . . . . 212

9

Obsah 184. Vydání bezdůvodného obohacení . . . . 212 185. Vydání bezdůvodného obohacení . . . . 212 186. Promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení . . . . . . . . . . 213

VIII. PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI OBSAŽENÉ V OBČANSKÉM SOUDNÍM ŘÁDU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 187. Předběžné opatření. Přípustnost ústavní stížnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 188. Předběžné opatření. Dokazování a výslech účastníků . . . . . . . . . . . . . . . 215 189. Předběžné opatření. Uložení změny obchodní firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 190. Předběžné opatření. Porušení práva na soudní ochranu . . . . . . . . . . . . . . . . 216 191. Předběžné opatření. Předmět ochrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 192. Předběžné opatření. Odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 193. Předběžné opatření. Odpovědnost za škodu způsobenou vydáním předběžného opatření . . . . . . . . . . . . . 216 194. Předběžné opatření. Nemožnost složení jistoty. Ústavní stížnost . . . . . . . . . . . . 217 195. Předběžné opatření. Zákaz změny usnesení, jímž byl soudem prvního stupně odmítnut nebo zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, odvolacím soudem . . . . . . . . . . . . . . . . 217 196. Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

IX. TRESTNĚPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 197. Trestný čin nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona . . . . . . . . 219 198. Trestný čin nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona . . . . . . . . 220

10

199. Trestný čin nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona . . . . . . . . 220 200. Trestný čin nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 201. Trestný čin nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 202. Nekalá soutěž a trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 trestního zákona . . . . . . . . 222 203. Nekalá soutěž a trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 trestního zákona . . . . . . . . 222

X.

PROCESNÍ SPECIFIKA VE VĚCECH NEKALÉ SOUTĚŽE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

204. Důkazní břemeno ve sporech z nekalé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 205. Věcná příslušnost soudu ve věcech nekalé soutěže a průmyslového vlastnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

XI. PŘESHRANIČNÍ PŘESAHY NEKALOSOUTĚŽNÍHO JEDNÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 206. Přeshraniční charakter reklamy . . . . . . 227 207. Reklamní restrikce jako opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu a vývozu . . . . . . . . . . 227 208. Vytváření bariér na vnitřním trhu specifickými požadavky na balení a označování zboží . . . . . . . . . . . . . . . 227 209. Vytváření bariér na vnitřním trhu rozdílnými požadavky na reklamu . . . 228 210. Šíření reklamy přes internet a její omezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Vybraná ustanovení právních předpisů . . . 231 Přehled uveřejněných judikátů podle právních předpisů . . . . . . . . . . . . . . 272 Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání

PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech nekalé soutěže Sestavila Dana Ondrejová

Právo proti nekalé soutěži je založeno na kombinaci generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.) a demonstrativního výčtu tzv. zvláštních (pojmenovaných či zákonných) skutkových podstat nekalé soutěže (§ 45–52 obch. zák.). Aby bylo určité jednání podřaditelné pod některou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, musí být nejprve kumulativně naplněny všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže (opomeneme-li „exces“ v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu – v rozsudku ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005, který nebyl dále v judikatuře tohoto soudu následován), tedy musí se jednat o jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Generální klauzule nekalé soutěže je rovněž samostatně aplikovatelným ustanovením, tedy právním institutem umožňujícím „pojmout“ za nekalosoutěžní také takové jednání, které není obsaženo ve zvláštních skutkových podstatách nekalé soutěže; lze jej tedy považovat za jakýsi „všeobjímající“ institut zařazující určité jednání do nekalosoutěžního v případě splnění všech podmínek generální klauzule nekalé soutěže. Z výše uvedeného vyplývá, že významnou roli v oblasti nekalé soutěže hraje právě judikatura, která svým způsobem nejen „interpretuje“, ale do jisté míry také „dotváří“ relativně stručnou a formulačně neurčitou (srov. např. pojem „dobré mravy soutěže“) právní úpravu nekalé soutěže. Právo proti nekalé soutěži je označováno rovněž jako právo soudcovské. Význam judikatury právě v této právní oblasti je tak nemalý, a proto je její znalost nezbytným předpokladem pro všechny, kdo se chtějí nekalosoutěžnímu jednání „vyhnout“ či být úspěšní v soudním řízení. Předkládaná publikace se zaměřuje toliko na aktuální judikaturu v oblasti nekalé soutěže, doposud v jiných publikacích zabývajících se nekalosoutěžní judikaturou nepublikovanou, tedy na rozhodovací činnost soudů zejména za posledních deset let (v případě Soudního dvora Evropské unie i na starší rozhodnutí, zejména s ohledem na relativní „střídmost“ v jeho rozhodovací praxi). Jedná se zejména o rozhodnutí Nejvyššího soudu,

11

Úvod ale také o významná rozhodnutí soudů nižších instancí, Ústavního soudu, Soudního dvora Evropské unie a německých soudů (volba právě judikatury této země vyplývá z blízkosti německé právní úpravy i právní praxe ve vztahu k té naší). Tato publikace obsahuje vyjma „čistě“ nekalosoutěžní judikatury také několik rozhodnutí ze souvisejících právních oblastí, týkajících se například promlčení přiměřeného zadostiučinění v oblasti ochrany osobnosti, které je zde uvedeno proto, že k této problematice se doposud v oblasti nekalé soutěže Nejvyšší soud nevyjádřil a jedná se o svojí podstatou shodné instituty – zde by tedy občanskoprávní judikatura mohla být určitou „inspirací“ pro oblast nekalé soutěže. Dále jsou zde např. uvedena některá významná rozhodnutí týkající se obecně předběžného opatření, které má v oblasti nekalé soutěže nezastupitelný význam a je velmi často využívaným institutem s ohledem na značnou efektivitu z pohledu rychlosti rozhodování soudů o předběžných opatřeních, a jejichž znalost je důležitá i v právu proti nekalé soutěži. Autorka

12

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání

UŽITÉ ZKRATKY Publikace: EMP ObPR PrRo R

– Evropské a mezinárodní právo – Obchodněprávní revue – Právní rozhledy – Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu

Vážný

– Sbírka rozhodnutí Nejvyššího soudu (ročníky 1918 až 1939) označená jménem pořadatele této sbírky a doplňkovou zkratkou

Právní předpisy: Dohoda TRIPS – Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (příloha k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace – sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.) Listina – usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky obč. zák. – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník obch. zák. – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník o. s. ř. – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád směrnice o klamavé a srovnávací reklamě – směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES [nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění)] směrnice o nekalých obchodních praktikách – směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 směrnice o ochranných známkách – směrnice Rady 89/104/EHS o ochranných známkách, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách Smlouva ES – Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957 (Římská smlouva) Smlouva o fungování EU – Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957 (Římská smlouva), ve znění Lisabonské smlouvy tr. zák. – zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Ústava – ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky UWG – Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (zákon SRN proti nekalé soutěži)

13

Užité zkratky zák. o ochraně spotřebitele – zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zák. o ochranných známkách – zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) zák. o provozování rozhlasového a televizního vysílání – zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů zák. o regulaci reklamy – zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů zák. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví – zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví) Ostatní: OHIM

14

– Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání

I. OBECNÉ OTÁZKY NEKALOSOUTĚŽNÍHO JEDNÁNÍ 1. Právo na podnikání a nekalosoutěžní jednání. Soukromá korupce § 44 a násl. obch. zák. I. I výklad ustanovení § 44 obch. zák. musí být proveden s ohledem na ústavně garantovaná práva. Ačkoliv Listina základních práv a svobod primárně garantuje základní práva, která představují subjektivní veřejná práva a působí přímo pouze mezi jednotlivcem a veřejnou mocí, působí v některých případech základní práva tak, že jednoduchým právem „prozařují“. Tak je tomu ve vztazích horizontálních, tedy ve vztazích, které nejsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si jejich účastníci rovni. II. Úprava nekalé soutěže, jak je provedena v obchodním zákoníku, je navázána zejména na ustanovení čl. 26 Listiny, které zaručuje svobodné podnikání. Toto ustanovení přímo chrání jednotlivce toliko před zásahy ze strany veřejné moci, avšak ovlivňuje i výklad zákonné úpravy, která má sloužit k ochraně podnikatelské činnosti před škodlivými zásahy jednotlivců (tj. v horizontální rovině). III. Právo na svobodné podnikání podle čl. 26 Listiny, jež v tomto případě působí jako objektivní hodnota ovlivňující výklad podústavního práva, je navíc nutné vykládat spolu se zásadou materiálního právního státu zakotvenou v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Takto vyloženo dává uvedené ustanovení obecným soudům povinnost poskytnout ochranu podnikatelské činnosti, pokud je do ní zasaženo způsobem, který se příčí elementárním

pravidlům férovosti a dobrým mravům soutěže. Ústavně konformní výklad ustanovení § 44 obch. zák. by totiž měl podnikateli v co možná nejvyšší míře zaručit právo na podnikání v prostředí nezatíženém korupcí a klientelismem. Nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 27/09 Z odůvodnění: Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal porušení základních práv zakotvených v čl. 26 a 36 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy. Porušení uvedených základních práv spatřoval stěžovatel v tom, že Vrchní soud v Olomouci – jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR – potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Tím byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal přiznání přiměřeného zadostiučinění za nekalosoutěžní jednání vedlejšího účastníka. Stěžovatel upozorňoval, že se vedlejší účastník dopustil podplácení rozporného s poctivou soutěží. Ačkoliv totiž sjednal uzavření kupní smlouvy se třetím subjektem jako zaměstnanec stěžovatele, inkasoval zároveň od tohoto subjektu platby za prodané zboží. Podle stěžovatele tak jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť porušoval své povinnosti vůči zaměstnavateli a přijímal úplatky za plnění své povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu. Jeho jednání bylo rovněž způsobilé přivodit újmu jiným soutežitelům a spotřebitelům, poněvadž v jeho důsledku došlo k poškození profesionální pověsti stěžovatele a zároveň i k deformaci kupní ceny (a tím pádem i podmínek na trhu). Ačkoliv jde primárně

15

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání o otázku podústavního práva, spatřuje zde stěžovatel významný ústavněprávní rozměr. Stěžovatel má totiž právo na spravedlivý proces a podnikání v právním prostředí. Obecné soudy nepřihlédly k tomu, že Listina základních práv a svobod vyžaduje takovou interpretaci podústavního práva, která vychází ze zásad spravedlnosti a férovosti podmínek pro podnikání. To vyplývá již ze samotné podstaty materiálního právního státu. Výklad, podle něhož bylo zjevné soukromoprávní uplácení v souladu s dobrými mravy soutěže a nebylo způsobilé přivodit újmu spotřebitelům a soutěžitelům, přitom uvedeným zásadám nevyhovuje. Stěžovatel se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhal, aby mu vedlejší účastník zaplatil částku 200 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění a částku 187 188 Kč z titulu náhrady škody. V této žalobě tvrdil, že se vedlejší účastník dopustil nekalosoutěžního jednání, které splňovalo všechny znaky vyžadované generální klauzulí a zároveň bylo podřaditelné pod skutkovou podstatu podplácení. Vedlejší účastník byl totiž u stěžovatele zaměstnán jako vedoucí útvaru nákupu a podnikání; v této pozici se podílel na sjednávání kupních smluv s dodavateli. S jedním z dodavatelů – společností P., v. o. s. – však zároveň bez vědomí stěžovatele uzavřel smlouvu o zprostředkování, na základě níž pobíral provizi za každý dodaný kus zboží. Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Skutková tvrzení stěžovatele vzal za prokázaná, avšak dospěl k závěru, že nebyl naplněn jeden ze znaků generální klauzule nekalé soutěže – totiž, že jednání vedlejšího účastníka nebylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům. Tento svůj závěr opřel o skutečnost, že stěžovatel nakonec smlouvu s dodavatelem podepsal a s cenou tedy souhlasil. Proto dle názoru Krajského soudu v Brně nedošlo k deformaci cen na trhu.

16

Stěžovatel následně podal odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který stěžovateli částečně vyhověl, když svým rozsudkem změnil výrok soudu prvního stupně, pokud jde o přiznání zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Dovodil totiž i existenci třetího znaku generální klauzule – tj. způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům a spotřebitelům. Korupční jednání vedlejšího účastníka totiž poškodilo dobrou pověst stěžovatele a ke korupci mohlo svádět i další zaměstnance. Nejvyšší soud ČR však na základě dovolání vedlejšího účastníka rozsudek odvolacího soudu zrušil, neboť byl podle jeho názoru založen na neúplném a tudíž nesprávném posouzení věci. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že jednání vedlejšího účastníka nebylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům a spotřebitelům; zároveň konstatoval, že vrchní soud nedostatečně posoudil otázku souladnosti jednání vedlejšího účastníka s dobrými mravy soutěže. Vrchní soud věc znovu projednal. Ve svém rozsudku opětovně dospěl k závěru, že znaky generální klauzule nekalé soutěže byly naplněny. Samotná skutečnost, že stěžovatel smlouvu s dodavatelem uzavřel, neznamená, že by jednání vedlejšího účastníka nebylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům a spotřebitelům. Stěžovatel se totiž spoléhal na osobu vedlejšího účastníka a jeho odbornost. Korupční jednání uvedeného charakteru poškozuje dobrou pověst stěžovatele a vede ke zvyšování cen, které jsou ovlivněny transakčními náklady spojenými s korupcí. Nejvyšší soud ČR však svým rozsudkem zrušil i tento rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, přičemž soudu vytknul zejména neúplné a nesprávné posouzení věci; zdůraznil zejména, že jednání vedlejšího účastníka nebylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům a spotřebitelům.

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání Vrchní soud poté napadeným rozsudkem rozhodl v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ústavní soud ČR přezkoumal napadený výrok rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud ČR nejprve považuje za vhodné poznamenat, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné jen se znalostí předcházejícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR; je zjevné, že po (již druhém) kasačním rozhodnutí dovolacího soudu omezil soud odvolací odůvodnění napadeného rozhodnutí jen na svoji vázanost právním názorem soudu vyšší instance. Zdá se dokonce, že odvolací soud v této věci sice explicitně vyjádřil respekt k rozhodnutí soudu dovolacího, implicitně však – tím, že v odůvodnění nepředložil hmotněprávní argumenty odůvodňující formulaci výroku – k němu zaujal zřetelně rezervovaný postoj. A právě v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR nelze napadený rozsudek považovat za souladný s ústavním pořádkem. Právní názor, jehož výrazem je výrok napadeného rozsudku, je totiž nutno hledat v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. I v tomto rozhodnutí, ač je celkově velmi rozsáhlé, však relevantní právní argumentace v podstatě chybí. Dovolací soud svůj závěr o nenaplnění podmínek generální klauzule odůvodnil následovně: „Žalovaný jako zaměstnanec žalobce (ve funkci vedoucího útvaru nákupu a skladového hospodářství) za situace, kdy měl žalobce určité problémy s předchozím dodavatelem obalových výrobků, byl kontaktován společností P., v. o. s., (tuto společnost dříve sám žalobce odmítl). Se společností P., v. o. s., uzavřel dne 11. 10. 1996 žalobce

kupní smlouvu na dodávku obalových výrobků, jejichž cena byla samotným žalobcem při podpisu smlouvy snížena z původně navrhované částky 6,80 Kč za kus na částku 6,60 Kč za kus. Dále bylo prokázáno, že až po uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a společností P., v. o. s., uzavřel žalovaný na návrh společnosti P., v. o. s., s touto společností smlouvu o zprostředkování (dne 20. 10. 1996) na dobu od uzavření smlouvy do ukončení výroby obalových materiálů pro žalobce, v níž bylo dohodnuto, že za každý dodaný výrobek mu bude vyplacena provize v rozsahu 0,60 Kč, a to poté, co bude zaplacena kupní cena dodaného zboží žalobcem společnosti P., v. o. s.“ Dovolací soud (a v důsledku vázanosti jeho právním názorem i soud odvolací) tak dovodil, že jednání vedlejšího účastníka nebylo způsobilé přivodit újmu spotřebitelům ani soutěžitelům toliko z časové souslednosti uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zprostředkování. Tím však došlo k opomenutí skutečností rozhodných pro poctivé obchodní vyjednávání a rozhodování. Stěžovatel se rozhodoval na základě dostupných informací a spoléhal přitom na loajalitu a odbornou zdatnost svého zaměstnance. Je proto zcela nepřijatelné odmítat jeho nároky s tím, že s cenou sám souhlasil. Pokud by totiž byl obeznámen se všemi okolnostmi vyjednávání (např. s nekalým jednáním svého zaměstnance), s cenou by pravděpodobně nesouhlasil. Navíc obecné soudy zcela pominuly, že újma ve smyslu § 44 obch. zák. nemusí být pouze hmotná, ale může spočívat i v poškození prestiže či dobré pověsti soutěžitele. Zmíněný postup Nejvyššího soudu ČR a v návaznosti na něj i soudu odvolacího je tudíž ryze formalistický a ignoruje účel úpravy nekalé soutěže v obchodním zákoníku, kterým je ochrana před agresivními, nemravnými a škodlivými praktikami ostatních soutěžních subjektů. Bagatelizace jed-

17

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání nání vedlejšího účastníka, který porušoval své povinnosti vůči stěžovateli a dopouštěl se skrytého a těžko prokazatelného uplácení ve formě provizí nákupčím, k níž v důsledku rozhodnutí obecných soudů došlo, je z ústavněprávního hlediska nepřijatelná. Takové jednání nepochybně deformovalo ceny na trhu a škodilo pověsti stěžovatele. Stěžovatel byl navíc nucen vynaložit nemalé náklady nejen na úhradu deformovaných cen, nýbrž i na hledání nového zaměstnance, který by vedlejšího účastníka nahradil. Ústavní soud ČR podotýká, že podle čl. 83 Ústavy je jeho základním úkolem ochrana ústavnosti; proto mu zásadně nepřísluší hodnotit interpretaci jednoduchého práva. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud ČR oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody stěžovatelů chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud ČR tedy není třetí či čtvrtou instancí v systému obecného soudnictví a není ani součástí soustavy obecných soudů. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy proto zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud ČR konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. a u., sv. 15, č. 98) až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). Ústavní soud ČR však má shora nastíněné podmínky svého zásahu za splněné; dospěl totiž k závěru, že aplikace ustanovení § 44 obch. zák. na skutkový stav, jak byla provedena obecnými soudy, je v rozporu s principy spravedlnosti. Tím, že posoudily jednání vedlejšího účastníka zcela

18

formalisticky a nepřihlédly k ústavním principům, jež prostupují i úpravu nekalé soutěže, porušily obecné soudy ústavně garantovaná práva stěžovatele. I výklad ustanovení § 44 obch. zák. totiž musí být proveden s ohledem na ústavně garantovaná práva. Ačkoliv Listina základních práv a svobod primárně garantuje základní práva, která představují subjektivní veřejná práva a působí přímo pouze mezi jednotlivcem a veřejnou mocí, působí v některých případech základní práva tak, že jednoduchým právem „prozařují“. Tak je tomu ve vztazích horizontálních, tedy ve vztazích, které nejsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si jejich účastníci rovni (srov. například nález ve věci sp. zn. I. ÚS 185/04, Sb. n. a u., sv. 34, str. 19). Úprava nekalé soutěže, jak je provedena v obchodním zákoníku, je navázána zejména na ustanovení čl. 26 Listiny, které zaručuje svobodné podnikání. Toto ustanovení přímo chrání jednotlivce toliko před zásahy ze strany veřejné moci, avšak ovlivňuje i výklad zákonné úpravy, která má sloužit k ochraně podnikatelské činnosti před škodlivými zásahy jednotlivců (tj. v horizontální rovině). Právo na svobodné podnikání podle čl. 26 Listiny, jež v tomto případě působí jako objektivní hodnota ovlivňující výklad podústavního práva, je navíc nutné vykládat spolu se zásadou materiálního právního státu zakotvenou v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Takto vyloženo dává uvedené ustanovení obecným soudům povinnost poskytnout ochranu podnikatelské činnosti, pokud je do ní zasaženo způsobem, který se příčí elementárním pravidlům férovosti a dobrým mravům soutěže. Ústavně konformní výklad ustanovení § 44 obch. zák. by totiž měl podnikateli v co možná nejvyšší míře zaručit právo na podnikání v prostředí nezatíženém korupcí a klientelismem; tyto podmínky byly naplněny v původních rozhodnutích Vrchního soudu

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání v Olomouci (čj. 4 Cmo 34/2003-83 a čj. 4 Cmo 162/2007-132), jež byla Nejvyšším soudem ČR zrušena. Opačný výklad – přijatý v napadeném rozsudku a shora nastíněný – který jednání vedlejšího účastníka aprobuje, těmto požadavkům nevyhovuje.

I pouhé vystavení neduhu na pranýř může být podstatným přínosem ke svobodnému vnitřnímu rozboru a sebereflexi. Mysl občana nezraněná bídou okolního světa nepředstavuje zájem, k jehož ochraně by stát směl omezit základní práva. Jinak by tomu bylo tehdy, pokud by reklama ukazovala odporné, strach vzbuzující nebo mládež ohrožující fotografie.

Lze tedy uzavřít, že obecné soudy v projednávané věci aplikovaly ustanovení § 44 obch. zák. způsobem, který se příčí elementárním zásadám shora vylíčeným. Tím, že jednání vedlejšího účastníka označily jako nezpůsobilé přivodit újmu ostatním soutěžitelům a spotřebitelům, porušily stěžovatelovo právo na svobodné podnikání v podmínkách materiálního právního státu a právo na spravedlivý proces.

Svoboda projevu je chráněna nezávisle na tom, zda je vyjádření racionální nebo emotivní, odůvodněné nebo bezdůvodné, či zda je ostatními přijímáno jako užitečné nebo škodlivé, hodnotné nebo bezcenné.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ČR napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 1 BvR 1762/95 a 1787/95 PrRo č. 6/01, s. 299–302

Vrchní soud v Olomouci, ke kasaci jehož rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ČR dochází, bude v dalším řízení vázán podle čl. 89 odst. 2 Ústavy právě tímto nálezem a nikoliv právními názory obsaženými v předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu.

Z odůvodnění:

2. Svoboda názoru vyjádřeného reklamou § 44 a násl. obch. zák. Svoboda názoru zahrnuje i komerční vyjadřování názorů, jako je čistá hospodářská reklama, pokud je naplněna hodnotícím či názorovým obsahem. Vyjadřování názorů, které obracejí pozornost veřejnosti k obecným neduhům doby, požívá ústavní ochrany ve zvláštní míře.

Předmětem řízení se staly tři reklamní prezentace společnosti United Colors of Benetton uveřejněné na barevné dvojstraně německého časopisu Stern. První reklama s názvem „Ropou znečištěná kachna“ směřovala do problematiky ropného znečištění životního prostředí. Byla na ní zachycena umírající divoká kachna plovoucí na hladině v husté vrstvě uniklé ropy. Druhá reklama s názvem „Dětská práce“ představovala tíživé sociální podmínky zemí třetího světa na příkladu manuálně pracujících dětí. Třetí reklama spočívala ve fotografii nahého lidského pozadí s vytetovaným nápisem „H.I.V. positive“. Všechny prezentace byly na krajích doplněny tradičním sloganem společnosti „United Colors of Benetton“. Záhy po uveřejnění vyzvala německá Centrála pro potírání nekalé soutěže

19

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání příslušné nakladatelství, aby se zdrželo další publikace těchto reklam a po jeho odmítnutí se obrátila se žalobou na soud, který jí v plném rozsahu vyhověl. Po odvolání společnosti United Colors of Benetton i příslušného nakladatelství potvrdil rozhodnutí Nejvyšší soudní dvůr SRN, když konstatoval, že se ve všech případech jedná o nekalosoutěžní reklamu ve smyslu § 1 UWG (generální klauzule nekalé soutěže). Základem právní argumentace Nejvyššího soudního dvora SRN byl rozpor reklamy s dobrými mravy, neboť inzerent měl údajně u nikoli nepatrné části spotřebitelské veřejnosti vzbudit záměrnou sebeprezentací ve spojení s neštěstím pocity spoluúčasti a solidarity s jeho podnikáním. Soud zaujal stanovisko, že soutěžitelé v zásadě mohou vyjadřovat své názory ke společensky závažným tématům formou reklamy na sebe samé, ale musí při tom dodržet souvislost tématu s jejich osobou, činností nebo produktem. V posuzovaném případě tak tomu nebylo, neboť představení těžkého utrpení lidí a zvířat ve spojení s logem oděvní společnosti United Colors of Benetton nebylo ani věcně podložené ani společensky přínosné. Pravým záměrem nekalého jednání mělo být skryté psychologické ovlivnění spotřebitelů s ryze komerčním cílem zvýšení odbytu. Zobrazení „bídy světa“ bylo zneužito k vyvolání pocitu solidarity spotřebitelů s takto se prezentující společností a jako takové bylo shledáno nemravným. Pokud jde o třetí z reklam („H.I.V. positive“), Nejvyšší soudní dvůr SRN doplnil své úvahy o nepřípustný zásah do lidské důstojnosti nemocných AIDS, kteří jsou reklamou nálepkováni a vyčleněni ze společnosti. Ohodnotil ji proto jako zvláště nevkusnou a zraňující. Upozornil rovněž na nedobré působení reklamy na populaci nekonfrontovanou s nemocí AIDS, v níž je takto podporován pocit separace nemoc-

20

ných ze společnosti. Zejména s ohledem na generaci mladých příjemců reklamy, kteří již postrádají srovnání s hrůzným vyčleněním lidí ze společnosti v německé minulosti, musí i soutěžní právo působit proti diskriminaci trpících a proti klíčící mentalitě „onálepkovaných“. Společnost United Colors of Benetton rozhodnutí přijala, nakladatelství však podalo ústavní stížnost. Spolkový ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl, neboť napadenými rozsudky obecných soudů bylo nepřípustně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, když mu upřely realizaci svobody tisku zaručenou mu čl. 5 odst. 1 druhou větou spolkové ústavy. Podle Ústavního soudu SRN ústavně chráněná svoboda tisku zahrnuje celý obsah činnosti vydavatele, tedy i svobodu publikace cizích názorů … Vydavateli nesmí být zakázána publikace cizích názorů, pokud je samotnému jejich nositeli dovoleno je vyjadřovat a šířit. Všechny tři sporné reklamy odpovídají komerčnímu vyjadřování názorů naplněnému hodnotícím či názorovým obsahem. Všechny znázorňují obecné společenské problémy (znečištění životního prostředí, dětská práce, segregace nemocných), a tím zároveň obsahují hodnotový soud k sociálně a politicky závažným otázkám. Jedná se o výmluvné, tvorbu názorů ovlivňující obrazy s názorovětvorným obsahem. Z toho ostatně vycházejí i napadené rozsudky, když uvádějí, že „reklama záměrně pranýřuje bídu světa“. Ústavní soud SRN dospěl k závěru, že vyjadřování názorů, které obracejí pozornost veřejnosti k obecným neduhům doby, požívá ústavní ochrany ve zvláštní míře. Na tom nic nemění, že společnost United Colors of Benetton vyjádřila uvedená společenská témata v rámci sebereklamy,

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání vzdala se jakéhokoli komentáře a připomněla se vlastním logem. Zákaz zveřejnit předmětné reklamy společnosti United Colors of Benetton není z ústavněprávního hlediska přípustný. Velká část dnešní reklamy je charakterizována snahou vzbudit pozornost a sympatie citově zabarvenými motivy. Všudypřítomná je komerční reklama, která se sugestivní silou vzbuzuje libidózní touhy, zaklíná se svobodou a nezávazností a slibuje lesk společenské prominence. Je možné, že spotřebitel je proti těmto motivům již obrněn. Tento efekt návyku však neopravňuje připisovat dosud méně zatíženému pocitu soustrasti obtěžující účinky. Zájmy jiných soutěžitelů ani zásada volné soutěže nebyly předmětnými reklamami dotčeny. Sebereklama, která není spojena s konkrétním zbožím, se stala běžnou, aniž by tím utrpěl princip výkonové soutěže. I jiní soutěžitelé, kteří zamýšlejí k podpoře svého odbytu užít obdobné formy reklamy, mohou tak učinit stejně jako společnost United Colors of Benetton. Tématika společenských problémů v reklamě není typická a v souvislosti s předmětem činnosti společnosti United Colors of Benetton může působit odcizeně. Tím však není pro nezaujatého pozorovatele zpochybněna vážnost výpovědi poselství. Kdyby tomu bylo jinak, nemohla by u něj vzbudit žádnou soustrast. Způsob výkladu generální klauzule nekalé soutěže obecnými soudy neobstojí ve světle svobody projevu. Nejvyšší soudní dvůr SRN uvedl, že reklama „H.I.V. positive“ hrubě zraňuje lidskou důstojnost, stigmatizuje nemocné

AIDS, a tím je vyčleňuje ze společnosti. Tak jednoznačný význam však reklama nemá. Ukazuje pouze bez jakéhokoli komentáře člověka, který je označený jako H.I.V. pozitivní. Není tím vnucován skandální, ale realitě nepříliš vzdálený stav společenské diskriminace a vyčlenění infikovaných H.I.V. ze společnosti. Přiléhavým se jeví význam, že má být veřejně poukázáno na tento stav hodný kritiky. Takovou reklamou by mohlo být zváno i na kongres o nemoci AIDS, jak trefně poznamenal stěžovatel. Řeč fotografie je snad v konvenčním smyslu nepřístojná. Ze zobrazeného člověka ovšem není vidět více než horní polovina obnaženého pozadí, na němž se zdá být velkým černým písmem vytetována zkratka „H.I.V.“ a pod ní šikmo umístěno slovo „positive“. Pouze z toho se nedá vyčíst ani cynizmus ani jakákoliv afirmativní tendence. Reklama je založena pouze na upoutání pozornosti konfrontovaných čtenářů. Význam reklamy ve smyslu kritického výkřiku nemůže být v celém kontextu zpochybněn. Je sice nezvyklé, že společnost podnikající v oblasti textilního průmyslu provozuje sebereklamu vážně míněnými společenskopolitickými tématy a stojí to v ostrém kontrastu s odvětvovými zvyky jiných soutěžitelů. To může vyvolávat pochyby o vážnosti kritického úmyslu reklamy a být shledáno neslušným, jak formuloval Nejvyšší soudní dvůr SRN. V kontextu však tím nemůže být vyvolán dojem, že by reklama sama o sobě stigmatizovala a separovala infikované H.I.V. ze společnosti. Její kritická tendence, její burcující působení, jsou nepřehlédnutelné. Jinak by tomu snad bylo, kdyby reklamou byl podporován konkrétní produkt; ve spojení s určitými spotřebními předměty nebo službami by mohlo vznikat zesměšňující nebo sužující působení. Samotný nápis „United Colors of Benetton“ takové působení nevyvolává.

21

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání

3. Objektivní charakter nekalosoutěžního jednání § 44 a násl. obch. zák. Při posuzování nekalosoutěžního jednání nemůže být relevantní, co ten který soutěžitel svým jednáním zamýšlel, nýbrž jak jeho jednání objektivně působilo na osoby, jimž bylo určeno. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 8/2001 Z odůvodnění: Žalovaný zaslal společnosti M. P. a dalším čtyřem hutním společnostem dopis následujícího znění: „Vážení obchodní přátelé, dostala se nám do rukou nabídka firmy D. v. o. s. O., jejíž kopii Vám v příloze zasíláme. Jako dlouholeté obchodní partnery, se kterými jsme v oboustranném prospěšném kontaktu, si Vás dovolujeme upozornit, že převážná část nabídky firmy D. se týká duševního majetku VÚHŽ a. s. D. a byla vyvinuta v úkolech, na jejichž řešení jste se podíleli prostřednictvím bývalého GŘ HŽ a naše společnost se zavázala k jejich následné dodávce na základě konkrétních objednávek. Při realizaci uvedené nabídky a případné dodávce dochází k nekalosoutěžnímu jednání, proti němuž jsme nuceni se bránit soudní cestou. Podáváme Vám tuto informaci, abyste se z neznalosti těchto skutečností nestali přímými, resp. nepřímými účastníky soudního sporu.“ Krajský obchodní soud v Ostravě návrh žalobce, aby žalovaný zaslal žalobci omluvný dopis v navrhovaném znění a zaplatil mu zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, zamítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se tvrzeného nekalosoutěžního jednání nedopustil, ale pouze se oprávněně bránil proti nekolosoutěžnímu jednání žalobce.

22

Vrchní soud v Olomouci rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě změnil tak, že žalovaný je povinen zaslat do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku adresátům dopisu obsahujícího tvrzení o nekalosoutěžním jednání, dopis tohoto znění: „Vážení obchodní přátelé, omlouváme se za nesprávnou informaci, kterou jsme Vám poskytli o činnosti v. o. s. D. v dopise z 12. 6. 1992 zn. 112/R. Prohlašujeme výslovně, že se tato společnost v dopise uvedeného nekalosoutěžního jednání nedopustila.“ A dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění. Na základě zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že účastníci řízení byli v době, kdy žalovaný rozeslal dopis, jehož důsledky jsou předmětem sporu, soutěžiteli a předmětný dopis byl nejen způsobilý přivodit žalobci v hospodářské soutěži újmu, ale újmu mu i přivodil. Po posouzení z hlediska ustanovení § 50 obch. zák., zvláště s přihlédnutím k poslední větě odstavce 2 tohoto ustanovení, odvolací soud dospěl k závěru, že šlo o zlehčování obchodní pověsti žalobce a nejednalo se přitom o oprávněnou obranu. Podle názoru odvolacího soudu jde především o to, zda informace obsažené v dopise žalovaného ze dne 12. 6. 1992 jsou pravdivé. Je nesporné, že společníci žalobce byli dlouholetými zaměstnanci žalovaného, podíleli se na jeho výzkumných úkolech a přitom získali bezpochyby řadu odborných znalostí a zkušeností. Byli rovněž nepochybně osobně známi i obchodním partnerům účastníků, a to již proto, že jejich okruh není příliš široký. Pokud došlo k reálné konkurenci produktů účastníků řízení, nelze bez dalšího dokazování posoudit, zda společníci žalobce jako bývalí pracovníci žalovaného odcizili obchodní tajemství žalovaného, co případně bylo oním odcizeným obchodním tajemstvím a co jsou jen

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání přirozené zkušenosti a dovednosti, které každý nabývá v průběhu své pracovní kariéry a pak je volně používá. Žalobce se v průběhu řízení bránil tvrzení žalovaného, že pouze okopíroval jeho produkty a ty potom vydával za vlastní. Odvolací soud měl však za to, že i pokud by bylo tvrzení žalovaného v předmětném dopise pravdivé, jeho jednání nelze hodnotit jako oprávněnou obranu. Do určité míry lze vést paralelu mezi oprávněnou obranou před nekalou soutěží podle obchodního zákoníku a nutnou obranou podle trestněprávních předpisů a je tedy nutno vždy zkoumat jednak důvodnost, jednak přiměřenost obrany před nekalosoutěžním jednáním vzhledem k dobrým mravům soutěže. Nedůvodnost jednání žalovaného spatřil odvolací soud zejména v tom, že žalovaný již od vzniku společnosti žalobce věděl nebo vědět musel nejen o její existenci, ale i o jejím personálním obsazení a předmětu činnosti. Až do doby ukončení pracovních poměrů společníků žalobce však neučinil nic k ochraně svých oprávněných zájmů, zejména neuzavřel se společníky žalobce žádné dohody, které by jim bránily v konkurenční činnosti. Teprve v polovině roku 1992 došel k závěru, že žalobce je pro něj nepříjemným konkurentem a rozhodl se jej vyřadit z hospodářské soutěže zpochybněním jeho obchodní pověsti. Nepřiměřenost obrany žalovaného spatřoval odvolací soud ve zřejmé zlovolnosti dopisu žalovaného ze dne 12. 6. 1992, když žalovaný záměrně nekonkrétní formulací svého dopisu dosáhl toho, že obchodní aktivity žalobce se staly nevěrohodnými, což mohlo mít pro žalobce fatální důsledky. Účinek dopisu ještě zvyšoval jeho závěr, v němž se případným obchodním partnerům žalobce nepřímo vyhrožovalo soudními spory. Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy posoudil odvolací soud žalobu co do

základu za důvodnou, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Nejvyšší soud ČR dovolání v části odmítl a v části zamítl. Dovolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že má za to, že při hodnocení obsahu dopisu a z něj vyplývajících důsledků je rozhodné objektivní vyznění, bez zřetele na subjektivní pohnutky pisatele dopisu. Tak je tomu při posuzování každého nekalosoutěžního jednání, protože nemůže být relevantní, co ten který soutěžitel svým jednáním zamýšlel, nýbrž jak jeho jednání objektivně působilo na osoby, jimž bylo určeno. V tomto smyslu je nezbytné se s posouzením odvolacího soudu ztotožnit, poněvadž předmětný dopis vyzněl nepochybně jako jednání nekalé soutěže, a to zlehčování ve smyslu ustanovení § 50 obch. zák. Takovým zlehčováním je i uvádění a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu a o tom, že byl předmětný dopis způsobilý přivodit újmu žalobci, není pochyb. Z výsledků dokazování rovněž nepochybně plyne, že inkriminovaný dopis byl zaslán nejen jednomu adresátovi – a. s. M. P., ale i dalším čtyřem hutním společnostem, o čemž svědčí kupř. dopis a. s. N. h. O. z 9. 7. 1992, adresovaný žalobci, a dále zejména výpovědi svědků B. A., pracovníka TŽ T., V. J., pracovníka NH O. a dalších. Pokud jde o tzv. oprávněnou obranu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 věta druhá obch. zák., dovolací soud shodně s odvolacím soudem dovozuje, že nelze mít za to, že žalovaný soutěžitel byl k takovému jednání, tj. rozeslání zlehčujícího dopisu obchodním partnerům, okolnostmi donucen.

23

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání Jednání žalovaného uvedenou formou nebylo adekvátní okolnostem, žalovaný měl možnost se bránit tvrzenému nekalosoutěžnímu či konkurenčnímu jednání žalobce přiměřeně jiným způsobem, než zlehčováním podle výše cit. ustanovení, popř. poškozováním jeho obchodní pověsti apod. V daném případě byla jednáním žalovaného naplněna skutková podstata zlehčování podle ustanovení § 50 obch. zák., avšak i generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., když žalovaný předmětným dopisem jednal v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a toto jednání bylo způsobilé přivodit újmu žalobci jako soutěžiteli (přitom zákon zde nevyžaduje, aby taková újma skutečně způsobena byla). Zároveň je namístě též zdůraznit, že věcná opodstatněnost či pravdivost předmětného dopisu není z hlediska aplikovaných skutkových podstat relevantní, když rozhodný je objektivní důsledek či výsledek nekalosoutěžního jednání žalovaného prostřednictvím dopisu (přitom škodlivým následkem nemusela být hmotná újma, postačila hrozba takové újmy, nehledě na morální újmu, popř. dobrou pověst, tzv. goodwill žalobce).

4. Objektivní charakter nekalosoutěžního jednání § 44 a násl. obch. zák. Obchodní zákoník v příslušných ustanoveních upravujících nekalou soutěž (§ 44 a násl. obch. zák.), která stanovují, co je jednáním v nekalé soutěži, volní složku projevu vůle (zavinění úmyslné či nedbalostní, zakládající možnost vyvinění – exkulpace) neřeší, ale právě naopak odpovědnost rušitele zakládá na objektivním principu. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005

24

Z odůvodnění: Žalobkyně podniká kromě jiného v oblasti poskytování softwaru a v roce 1997 si u právního předchůdce žalovaného 1) zaregistrovala internetovou doménu s názvem „s.cz“ a tuto užívala do 6. 8. 2001, kdy jí byl přístup znemožněn, její obsah byl smazán a nahrazen jiným. Ke dni 14. 8. 2001 došlo dle pokynu bývalého člena představenstva žalobkyně a ustanoveného administrátora Ing. M. H. k registraci převodu domény z žalobkyně na žalovanou 2). Městský soud v Praze uložil žalovanému 1), aby umožnil žalobkyni zaregistrovat se jako majitelka domény s názvem „s.cz“ v rejstříku (databázi) domén pod doménou nejvyššího stupně „cz“, který spravuje a který je přístupný na internetových stránkách a aby jí umožnil řádné užívání domény s názvem „s.cz“ (výrok I.) a žalované 2) uložil povinnost zdržet se užívání domény s názvem „s.cz“ (výrok II.). Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni svědčí priorita v registraci a užívání domény „s.cz“. Postavení Ing. H. k žalobkyni v době převodu domény posoudil z pohledu Pravidel registrace doménových jmen a Pravidel komunikace, autorizace a potvrzování změn (dále jen „Pravidla“), vydaných žalovaným 1), závazných pro zúčastněné strany jako vztah mandanta a mandatáře (§ 566 a násl. obch. zák., případně § 724 a násl. obč. zák.), neboť v rozhodné době Ing. H. již nebyl členem představenstva žalobkyně, tj. nebyl osobou oprávněnou vykonávat za žalobkyni činnosti spojené s technickým provozem domény. Dospěl k závěru, že administrátor při převodu domény na žalovanou 2) překročil svoje oprávnění, a protože žalobkyně překročení podle § 33 odst. 1 obč. zák. neschválila, ale naopak se převodu bránila, právní účinky převodu vůbec nenastaly. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání na následný vztah Ing. H. a žalované 2), v jejímž zájmu a v jejíž prospěch byl právní úkon převodu učiněn, naplnilo jednání žalované 2) generální klauzuli nekalé soutěže, neboť šlo o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, které současně naplnilo i skutkovou podstatu parazitování na pověsti a nedovoleného užívání zvláštního označení, které se v zákaznických kruzích stalo pro žalobkyni příznačným. Protože výsledek rozhodnutí vůči žalovanému 1) jako registrátorovi doménových jmen je vázán na výsledek rozhodnutí vůči žalované 2), shledal žalobu důvodnou rovněž vůči žalovanému 1), byť na jeho straně k protiprávnímu jednání nedošlo z důvodu, že dlouhodobě jednal za žalobkyni právě s Ing. H., tudíž při přeregistraci domény nepochybil, neboť o překročení oprávnění administrátora nevěděl a ani vědět nemohl. K odvolání žalované 2) Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud plně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Odmítl námitky odvolatelky o nesprávném posouzení otázky existence jejího soutěžního vztahu k žalobkyni. Dospěl k odlišnému právnímu závěru o vztahu Ing. H. k žalobkyni. Aplikaci § 724 a násl. obč. zák. shledal nesprávnou a zdůraznil, že Ing. H. vztah obdobný vztahu mandátnímu měl k žalobkyni pouze po dobu, kdy byl členem představenstva (§ 66 odst. 2 obch. zák.). Poté, co přestal být členem kolektivního orgánu žalobkyně, však již pouze fakticky pokračoval v původním pověření. Právní úkony, které v té době učinil, proto nemohly mít a neměly předpokládané právní účinky. Přes tento závěr však odvolací soud dovodil, že žalobkyně mohla být jednáním Ing. H., konaným ve prospěch žalované 2), potažmo tudíž žalovanou 2) poškozena, neboť to byla žalovaná 2), která využila ke svému podnikání doménu „s.cz“, do té doby nepřetržitě užívanou žalobkyní, jednala proto v rozporu s dobrými mravy soutěže a takovéto jedná-

ní bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Tím, že žalobkyně ztratila možnost presentovat se na internetu pod adresou „s.cz“, byla značnou měrou vyřazena ze soutěže. Na druhé straně žalovaná 2) získala nahrazením obsahu stránek vlastním textem soutěžní výhodu. Uzavřel, pokud jde o žalovaného 1), že uložení povinnosti provést registraci domény je nezbytné, aby byl nastolen původní pokojný stav. Pokud jde o žalovanou 2), požadavek na zdržení se užívání domény „s.cz“ odpovídá tomu, že k doméně nenabyla práv a jejím užíváním se vůči žalobkyni dopouštěla zakázaného nekalosoutěžního jednání. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto označil za věcně správné. Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl.

5. Objektivní charakter nekalosoutěžního jednání § 44 a násl. obch. zák. Zákonná úprava nekalé soutěže není založena na pravdivosti či nepravdivosti rozšiřovaných informací, ale na způsobu, okolnostech a důsledcích, které měly sdělované údaje na postavení dotčeného subjektu (srov. § 44 odst. 1 až § 52 obch. zák.). Proto není relevantní provádět o nich dokazování, neboť skutečnosti zjištěné z provedených důkazů by posouzení povahy jednání žalované nemohly ovlivnit. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005 Z odůvodnění: Předmětem podnikání žalobkyně bylo mimo jiné vyhotovování a montáž pultů centralizované ochrany. Společníky žalobkyně byli Ing. H., Ing. Ž. a Ing. O. Externím spolupracovníkem a společníkem byl také Ing. Š. Žalobkyni bylo přiznáno výji-

25

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání mečné postavení, založené usnesením vlády ČR z roku 1992, doplněné rozhodnutím Policie ČR o výběru pultu centralizované ochrany, vyvinutého žalobkyní, do výzbroje Policie ČR. Ve výběrovém řízení, které bylo realizováno na základě usnesení vlády, žalobkyně zvítězila se svým výrobkem F. II a uzavřela kupní smlouvu na dodávku tohoto zařízení. Za žalobkyni s policií jednali převážně Ing. O. a Ing. H. V dubnu 1994 ukončili pracovní poměr s žalobkyní její dosavadní vývojoví pracovníci Ing. M., Ing. F a Ing. N a vzápětí uzavřeli pracovní smlouvu s žalovanou, přičemž dohody o rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, stejně jako pracovní smlouvy s žalovanou s těmito osobami sjednal a podepsal Ing. O. Ten také v květnu roku 1995 zaslal Policejnímu prezidiu Policie ČR dopis, v němž obdobným způsobem informoval o situaci ve společnosti žalobkyně a téměř ve stejném čase o situaci u žalobkyně obdobným způsobem informovali pracovníky Policejního prezidia též Ing. Š. a Ing. H. Odpovědní pracovníci Policejního prezidia získané informace interpretovali jako rozpad žalobkyně a následný spor o autorství softwaru v nich vzbudil obavy o právní bezvadnost jejích výrobků a vyvolal nejistotu o tom, se kterým z obou subjektů předešle jednali. S ohledem na skutečnost, že komunikační protokol, nezbytný pro výrobu softwarového vybavení pultu centralizované ochrany, znaly obě společnosti, a protože existovalo povědomí o odchodu vývojových pracovníků žalobkyně k žalované, rozhodla Policie ČR ve druhé polovině roku 1997 o umožnění vstupu dalšího dodavatele objektových zařízení pro systém F. II, a to společnosti A., s. r. o. Následně pak byla zavedena praxe výběrových řízení, v nichž byly průběžně úspěšnými jak žalobkyně, tak i žalovaná. Krajský soud v Brně zamítl žalobu v rozsahu nároku, aby žalované byla uložena povinnost zaslat na adresu Ministerstva

26

vnitra ČR dopis ve znění specifikovaném v žalobě (výrok I.), dále zamítl žalobu v rozsahu nároku, aby žalovaná zaplatila žalobkyni na přiměřeném zadostiučinění částku 2 500 000 Kč (výrok II.) a rovněž zamítl nárok na přiznání práva uveřejnit výrok a zkrácené odůvodnění rozsudku na náklady žalované v deníku H. noviny a magazínu S., a to v každé z těchto tiskovin jedenkrát (výrok III.). Soud prvního stupně dovodil, že jednání žalované bylo jednáním v hospodářské soutěži a že žalobkyně i žalovaná jsou soutěžiteli ve smyslu definice § 41 obch. zák. Dále naznal, že v posuzovaném případě je zásadní otázkou posouzení obsahu dopisu nazvaného „Závažné oznámení“ ze dne 17. 5. 1995, který žalovaná zaslala Ministerstvu vnitra ČR. Obsah tohoto dopisu posoudil jako sdělení o hrozícím rozpadu vývojového týmu či hrozícím reálném nebezpečí prolomení ochrany softwarového vybavení, které však ve svých důsledcích nepředstavuje jednání v rozporu s dobrými mravy, byť lze konstatovat, že obsah oznámení je na samé hranici korektnosti. Dospěl k závěru, že rozeslání dopisu nenaplnilo podmínku způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, tedy přivodit újmu žalobkyni, a že nebylo prokázáno, že by pouze a výlučně v důsledku předmětného oznámení ze dne 17. 5. 1995, rozeslaného hlavnímu odběrateli žalobkyně, tj. Policii ČR, začala Policie ČR spolupracovat s žalovanou, s tím, že následný kontakt žalované s Policií ČR, v důsledku zavedení výběrových řízení, byl naopak žádoucí, neboť došlo ke vzniku konkurenčního prostředí na trhu, aniž by však byla žalobkyně z dalších obchodních vztahů s Policií ČR vyloučena. Nastolení praxe výběrových řízení ve svém důsledku znamenalo zmenšení objemu zakázek žalobkyně, aniž by však bylo prokázáno, že k tomuto snížení obchodních aktivit žalobkyně došlo v důsledku jednání žalované, tedy v důsledku

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání rozeslání předmětného dopisu. Uzavřel, že jednání žalované nenaplnilo všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., nelze je tudíž kvalifikovat jako jednání nekalosoutěžní. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvého stupně změnil ve výroku I. tak, že uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku, zaslat na adresu Ministerstva vnitra ČR dopis v následujícím znění: „Oznamujeme Vám, že údaje obsažené v dopise ze dne 17. 5. 1995 o tom, že nastalo reálné nebezpečí rozpadnutí vývojového týmu ve společnosti F., spol. s r. o., a tom, že ze strany této firmy existuje nebezpeční prolomení ochrany softwarového vybavení, přičemž vyřazení všech ochran pro celý systém může potvrdit pouze firma F.–A., spol. s r. o., nejsou pravdivé“ a současně ve zbývající části rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvého stupně, pokud jde o skutková zjištění, jakož i co do právního závěru, že jednání žalované bylo jednáním v hospodářské soutěži, neboť je zcela nepochybné, že žalobkyně i žalovaná jsou soutěžiteli. Neztotožnil se však s právním závěrem soudu prvého stupně, že popsané jednání žalované spočívající v rozeslání dopisu „Závažné oznámení“ není jednáním v rozporu s dobrými mravy. Naopak z tohoto dopisu dovodil naprosto zřetelný úmysl žalované vyvolat u hlavního odběratele žalobkyně pochybnosti o možnosti další bezproblémové spolupráce s žalobkyní. Odvolací soud zdůraznil, že v dopise jsou poskytovány žalovanou částečně pravdivé informace o skončení pracovního poměru vývojových pracovníků systému F. u žalobkyně, ale také informace, jimiž žalovaná prezentuje nastalou situaci jako nebezpečí prolomení ochrany softwarového vybavení ze strany žalobkyně s tím,

že je naprosto nepochybné, že zaručit bezpečnost celého systému, což je prioritou odběratele tohoto systému, může toliko žalovaná. Rozeslání dopisu odvolací soud nepovažuje pouze za „jednu z informací“, která byla v roce 1997 k dodávanému systému F. Policii ČR poskytnuta, ale za zásadní přelomový moment ve vztazích mezi žalobkyní a jejím hlavním odběratelem. Výsledek, spočívající v tom, že sice žalobkyně nebyla úplně vyřazena z těchto dodávek, ale bylo zavedeno výběrové řízení a v tomto následně byla upřednostněna společnost A. R. T., spol. s r. o., nic nemění na tom, že obsah tohoto dopisu byl v rozporu s dobrými mravy a byl způsobilý žalobkyni přivodit újmu. Odvolací soud zdůraznil, že rozesláním tohoto dopisu žalovaná naplnila v souběhu s dalšími skutkovými podstatami (parazitování a klamavá reklama) všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže, když šířenými údaji o vlastním podnikání a výrobcích způsobila možnost klamné představy o tom, že je jediným subjektem, který může do budoucna zajistit bezproblémové fungování systému. Uzavřel, že obsah dopisu je rozhodný zejména z pohledu šíření údajů o odchodu pracovníků žalobkyně a o rozpadu jejího vývojového týmu, což s ohledem na konkrétní specifika případu a závazkového vztahu žalobkyně a Policie ČR zakládá na straně jedné způsobilost jednání žalované přivodit žalobkyni újmu, na straně druhé na úkor žalobkyně zjednat žalované, nebo podniku s ní personálně propojenému, prospěch, jehož by jinak nedosáhla, a proto v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a zaslání vysvětlujícího dopisu Ministerstvu vnitra ČR žalované uložil. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).

27

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání Dospěl-li odvolací soud k závěru o tom, že se žalovaná rozesláním „Závažného oznámení“ ze dne 17. 5. 1995 dopustila jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, a že popsané jednání bylo způsobilé přivodit žalobkyni u dosavadního prioritního odběratele Policie ČR újmu, bylo by zcela nadbytečné zjišťovat skutkové okolnosti týkající se pravdivosti údajů v tomto oznámení obsažených. Zákonná úprava nekalé soutěže není založena na pravdivosti či nepravdivosti rozšiřovaných informací, ale na způsobu, okolnostech a důsledcích, které měly sdělované údaje na postavení dotčeného subjektu (srov. § 44 odst. 1 až § 52 obch. zák.). Proto není relevantní, jak se dovolatelka dožaduje, provádět o nich dokazování, neboť skutečnosti zjištěné z provedených důkazů by posouzení povahy jednání žalované nemohly ovlivnit. Za tohoto stavu nelze než uzavřít, že řízení tvrzenou vadou, za niž dovolatelka označila neprovedení označených důkazů, netrpí, a že dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyl v souzené věci naplněn.

6. Nekalosoutěžní jednání jako ohrožovací delikt § 44 a násl. obch. zák. Nekalosoutěžním jednáním mohou být i ohrožovací delikty, v konkrétním případě nemusí dojít k dokonání jednání; vždy postačí, jsou-li splněny podmínky generální klauzule nekalé soutěže, příp. nad jejich rámec i další podmínky konkrétní skutkové podstaty nekalé soutěže. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3910/2007 Z odůvodnění viz rozhodnutí č. 117.

28

7. Četnost nekalosoutěžního jednání § 44 a násl. obch. zák. Doporučovala-li žalovaná nemocnice v jediném případě na základě informačního letáku, který výslovně nezmiňoval žalobce, dva konkrétní subjekty podnikající v oblasti pohřebních služeb, kdy však tento leták obsahoval odkaz na zdroj umožňující vyhledání dalších subjektů podnikajících v dané oblasti, nelze toto jednání samo o sobě považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006 Z odůvodnění: Žalobkyně (poskytovatel pohřebních služeb) se podanou žalobou domáhala po žalované (zdravotnické zařízení) povinnosti zdržet se používání letáku „Informace pro pozůstalé k vyřízení pohřbu“, zdržet se nabídky pohřebních služeb způsobem omezujícím se pouze na některé jí vybrané subjekty, přiměřeného zadostiučinění ve formě nepeněžní, tj. aby žalovaná byla povinna uveřejnit na své náklady omluvu ve třech denících – M. F.–D., R. a J. D. – v jednom vydání v textu navrženém žalobkyní, a přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžní ve výši 200 000 Kč z titulu nekalého soutěžního jednání žalované podle § 44 odst. 1 obch. zák.; dále žalobkyně požadovala, jako vedlejší právo, přiznání práva na uveřejnění rozsudku v denících M. F.–D., R. a J. D. na náklady žalované. Krajský soud v Brně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zdržet se ve svých doporučeních, nesoucích údaje k vyřízení pohřbů zesnulých, jmenovitého doporučování pozůstalým použít služby konkrétního a žalovanou vybraného subjektu poskytujícího

Obecné otázky nekalosoutěžního jednání pohřební výkony, aniž by stejným způsobem informovala o ostatních subjektech poskytujících služby v oblasti pohřebnictví, přičemž je nerozhodné, jakého způsobu bude k přenosu informací použito (výrok I.), dále že je žalovaná povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku zveřejnit na své náklady omluvu žalobkyni – obchodní společnosti C., spol. s r. o. – za nekalosoutěžní jednání ve výše uvedených denících, a to ve vydání vycházejícím v pracovní den a v textu navrženém žalobkyní (výrok II.), dále že se zamítá žaloba s žádostí, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (výrok III.) a že se žalobkyni nepřiznává právo na uveřejnění výrokové části rozsudku v denících M. F.–D., R. a J. D. na náklady žalované (výrok IV.). Podle závěru soudu prvního stupně jednání žalované je jednáním nekalosoutěžním. Soud prvního stupně zkoumal jednotlivě každou ze tří podmínek generální klauzule nekalé soutěže (podle § 44 odst. 1 obch. zák.) a dospěl k závěru, že jednáním žalované jsou v daném případě naplněny všechny tyto podmínky. U první podmínky – jednání v hospodářské soutěži – soud prvního stupně konstatoval, že je zcela nesporné, že žalobkyně a žalovaná podnikají v rozdílných předmětech činnosti, že v zařízení žalované čas od času dochází k úmrtí jejích pacientů a že dochází k nepřímému střetu jejich činností, neboť pozůstalí zemřelých pacientů žalované se dostávají do situace, kdy musí řešit další otázky s úmrtím svých blízkých spojené, tj. i otázku pohřebních služeb. Žalovaná dle rozhodnutí soudu prvního stupně splnila první podmínku generální klauzule tím, že poskytovala informace, v nichž byly doporučovány dvě konkrétní pohřební služby a upřednostňována pouze jedna, čímž zasáhla fakticky do podnikatelského trhu subjektů působících v oblasti pohřebních služeb.

Při zkoumání druhé podmínky – rozpor s dobrými mravy soutěže – soud prvního stupně přisvědčil tvrzení žalobkyně, že žalovaná nikoli z dobré vůle, vedena humanitárními účely, podává informace pozůstalým svých klientů, ale naopak má za to, že je fakticky morální povinností žalované, aby byla ku pomoci pozůstalým zemřelých osob ve chvíli, kdy toto zřejmě nejvíce potřebují. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná si musí být vědoma, jak její doporučení v daném směru na pozůstalé osoby působí, tj. faktu, že informace, kdy doporučuje pouze jednu jedinou osobu podnikající v oblasti pohřebních služeb, je informací, která může být pro pozůstalé osoby včasnou a potřebnou, avšak pro subjekty působící na tomto trhu, které takto doporučovány nejsou, informací, která je určitým způsobem na tomto trhu podnikání znevýhodňuje, tedy je způsobilá je poškodit. Při bližším zkoumání třetí podmínky generální klauzule – způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům – soud prvního stupně vyzdvihl zejména skutečnost, že žalovaná pravidelně informovala pozůstalé osob u ní zemřelých o tom, že pohřeb je možno vyřídit jen u jedné osoby, což bylo na úkor jiných subjektů na tomto trhu působících, tedy i žalobkyně. Soud prvního stupně dovodil, že pokud žalovaná neposkytovala obecné informace s odkazem kupř. na všechny pohřební služby uvedené ve Zlatých stránkách a fakticky upřednostňovala pouze jediný subjekt, způsobila tímto jednáním stav, kdy potencionální zákazníci žalobkyně byli směřováni právě na tento jediný subjekt a takové jednání bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se dopouštěla nekalosoutěžního jednání a protože ve své obraně takovéto jednání nevyvrátila, resp. neprokázala, že již

29