PŘEHLED GRAMATIKY PRO DYSORTOGRAFIKY. Pavel Sýkora

PŘEHLED GRAMATIKY PRO DYSORTOGRAFIKY Pavel Sýkora

Pedagogicko-psychologické Centrum Korálek CZ.1.07/1.2.09/02.0022 Základní škola, Tišnov, Smíškova 840 Tišnov 2012

Vážení kolegové a rodiče, během několikaleté práce s dysortografiky jsem došel k nápadu vytvořit ucelený přehled gramatiky českého jazyka probírané na základní škole. Náš jazyk je neobyčejně krásný, ale také dosti složitý. Žák, u něhož byla diagnostikována specifická porucha pravopisu, s ním má nemalé obtíže. Dnes je již zcela běžné, že dítě může používat při výuce gramatické tabulky, kterých je na trhu celá řada. Já jsem se pokusil sestavit takový přehled, který by byl předlohou pro vytvoření vlastnoručně psaných přehledů samotnými žáky. Myslím si totiž, že jen osobní neustále aktualizované poznámky budou pro žáky opravdovou pomůckou a nejen souborem dalších dat, ve kterých se žák nevyzná. Jelikož obsah gramatiky se v jednotlivých ročnících rozšiřuje, vytvořil jsem zvlášť materiál pro druhý, třetí, čtvrtý a pátý ročník. Gramatiku pro druhý stupeň ZŠ jsem shrnul do jednoho přehledu s tím, že učivo obsažené ve vyšších ročnících je barevně odlišeno dle uvedeného klíče. Mojí představou je, že žák si pořídí kroužkový pořadač velikosti A5 s příslušnými eurofóliemi a do nich si bude vkládat právě probíranou gramatiku vytvořenou dle tohoto vzoru. Při přechodu na vyšší ročník listy jednoduše obmění nebo doplní. Obsah celé této příručky jsem konzultoval s učiteli českého jazyka Základní školy, Tišnov, Smíškova 840 a společně jsme se snažili vytvořit obecně platný přehled gramatiky českého jazyka na ZŠ. S ohledem na různé školní vzdělávací plány jednotlivých škol se ale může objevit jiné rozložení učiva v různých ročnících. Věřím, že pro vás bude tento přehled přínosem a užitečnou pomůckou při práci se žáky se SVP a nejen s nimi.

Děkuji všem učitelům českého jazyka Základní školy, Tišnov, Smíškova 840, zvlášť Haně Eklové za spolupráci na vytvoření tohoto přehledu.

1

PŘEHLED GRAMATIKY

2. ROČNÍKU PRO DYSORTOGRAFIKY

SLOVNÍ DRUHY Podstatná jména Jsou názvy osob, zvířat a věcí. tatínek, žena, kolo, pes, dveře, slunce Slovesa Jsou slova, která nám říkají, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje. sedí, peče, vaří, padá, utíká, zpívají, volá Předložky Jsou slova, která obvykle stojí před jmény. do (lesa), u (domu), k (mamince), na (okno)

1

DRUHY VĚT Větu začínáme velkým písmenem, na konci je tečka, otazník nebo vykřičník. Věty oznamovací Větami oznamovacími něco oznamujeme. Píšeme za nimi tečku. Věty tázací Větami tázacími se na něco tážeme (ptáme). Píšeme za nimi otazník. Věty rozkazovací Větami rozkazovacími něco rozkazujeme. Mohou vyjadřovat zvolání. Např.: Pomoc! Za větou píšeme tečku nebo vykřičník. Věty přací Věta přací vyjadřuje přání. Za větami přacími píšeme většinou tečku.

ABECEDA A B C Č D E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž

2

TVRDÉ A MĚKKÉ SOUHLÁSKY Po tvrdých souhláskách píšeme tvrdé y-ý. hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny Po měkkých souhláskách píšeme měkké i-í. ži, ši, či, ři, ci, ji di, ti, ni Ve slabikách di, ti, ni háček nepíšeme.

DALŠÍ PRAVIDLA Ve slabikách dě, tě, ně píšeme ě. Ve slabikách bě, pě, vě, mě píšeme ě. Vlastní jména osob, zvířat, měst a vesnic píšeme s velkým počátečním písmenem. Pokud nevíš, jak napsat slovo zakončené souhláskou, řekni si ji v jiném tvaru. - souhlásky na konci slov např. holub - zdůvodníme 2 holubi, - u souhlásek uprostřed slov např.žabka (je lépe říci zdrobnělinu – žabička) - u obou pro jistotu vyzkoušet více možností (holubi, holoubek, holuba, ……..) Jestliže je dlouhé ú na začátku slova, píšeme je s čárkou. Jestliže je dlouhé ů uprostřed slova, píšeme je s kroužkem.

3

ROZDĚLENÍ HLÁSEK

Samohlásky krátké: a, e , i /y, o , u Samohlásky

Samohlásky dlouhé: á, é, í/ý, ó, ú/ů Dvojhlásky au, ou

Hlásky

Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n Souhlásky

Souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň Souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z

4

PŘEHLED GRAMATIKY


ROZDĚLENÍ HLÁSEK ..............................................................................................................................2 ABECEDA ..............................................................................................................................................2 VYJMENOVANÁ SLOVA ........................................................................................................................3 PRAVOPIS .............................................................................................................................................4 TVOŘENÍ SLOV......................................................................................................................................5 PÁDOVÉ OTÁZKY ..................................................................................................................................6 SLOVESNÁ OSOBA ................................................................................................................................6 PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ ................................................................................................................7 Slova ohebná (dají se skloňovat nebo časovat) ...........................................................................7 1) Podstatná jména ..................................................................................................................7 2) Přídavná jména ....................................................................................................................7 3) Zájmena................................................................................................................................7 4) Číslovky.................................................................................................................................7 5) Slovesa .................................................................................................................................8 Slova neohebná (nedají se skloňovat ani časovat) ......................................................................8 6) Příslovce ...............................................................................................................................8 7) Předložky..............................................................................................................................8 8) Spojky ...................................................................................................................................8 9) Částice ..................................................................................................................................8 10) Citoslovce .........................................................................................................................8 VÝZNAM SLOV......................................................................................................................................9 CITOVÉ ZABARVENÍ SLOV.....................................................................................................................9 VLASTNÍ JMÉNA..................................................................................................................................10

1

ROZDĚLENÍ HLÁSEK



Hlásky



ABECEDA A B C Č D E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž

2

VYJMENOVANÁ SLOVA Jsou taková, v jejichž kořenu píšeme -y po obojetné souhlásce: být, bydlet/bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav f: fyzika slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, l: lyže, pelyněk, plyš slynout, plyš, plytký, vlys, Lysolaje, Volyně my, mýt, myslit/myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, m: smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl, (mys, Kamýk) pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, p: zpytovat, pykat, pýr, pýřit se ,čepýřit se, (Pyšely) syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat/usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, s: sypat, (Syneč, Bosyně) vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, v: (Výtoň, Vyškov) z: brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně b:

y: píšeme i ve slovech odvozených

3

PRAVOPIS Velké počáteční písmeno píšeme: a) na začátku větných celků b) ve vlastních jménech Za větnými celky píšeme . ? nebo ! Tečku píšeme za větami oznamovacími rozkazovacími přacími Otazník píšeme za větami tázacími Vykřičník píšeme za důrazným rozkazem zvoláním za některými větami přacími Pokud se nám slovo nevejde na řádek, rozdělíme ho podle slabik. Slyšíme-li ve slově hlásku ú, píšeme a) na začátku slova ú b) uvnitř a na konci slov obvykle ů Po tvrdých souhláskách píšeme tvrdé y-ý hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny Po měkkých souhláskách píšeme měkké i-í ži, ši, či, ři, ci, ji di, ti, ni Po obojetných souhláskách v kořeni slova píšeme i, í. Ve vyjmenovaných slovech píšeme y, ý. Ve slabikách di, ti , ni (dí, tí, ní) nepíšeme háček. Ve slabikách dě, tě, ně píšeme ě. Ve slabikách bě, pě, vě, mě píšeme ě. Slova, v nichž je uvnitř nebo na konci párová souhláska, si řekneme v jiném tvaru, abychom věděli, jak je správně napsat (nehty – nehet, dub – duby).

4

TVOŘENÍ SLOV 1) Odvozováním předpona

kořen

zá zá

pas pas znám znám stav

po ú

příponová část ník ka ka

Předpona stojí před kořenem slova. Přípona stojí za kořenem slova. POZOR! Přípony si nepleťme s koncovkami (nesu, neseme, pole, na poli, krabička, krabičkami… Skloňováním a časováním měníme tvary téhož slova, netvoříme slova nová. 2) Skládáním slov Staro/bylý, plyno/jem, bystro/zraký, býlo/žravec, deseti/boj, vodo/vod

5

PÁDOVÉ OTÁZKY Skloňujeme podle pádových otázek: 1.

kdo, co?

2.

bez koho, čeho?

3.

ke, k komu, čemu?

4. 5.

vidíme koho, co? oslovujeme, voláme

6.

o kom, čem?

7.

s kým, čím?

SLOVESNÁ OSOBA Osoba

Číslo

1. osoba

Já (čtu).

2. osoba

Ty (čteš).

3. osoba

On (čte).

jednotné

Ona (čte). Ono (čte). 1. osoba

My (čteme).

2. osoba

Vy (čtete).

3. osoba

Oni (čtou).

množné

6

PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ Slova ohebná (dají se skloňovat nebo časovat) 1) Podstatná jména Jsou názvy osob (dítě), zvířat (tygr), věcí (lampa), vlastností (krása) a dějů (čtení). Rozlišujeme podstatná jména obecná a vlastní. Umíme u nich určit: rod (mužský, ženský, střední) číslo (jednotné a množné) pád (1. až 7. pád) 2) Přídavná jména Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí. (např.: milý, divoká, železné, dobří, maminčina) Ptáme se na ně otázkami: Jaký? Který? Čí? 3) Zájmena Zastupují názvy osob, zvířat a věcí (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Ukazují na ně (ten, tento, ta, tato, to, toto, ti, tito). Vyjadřují komu patří (můj, tvůj, svůj, jeho, její, náš, váš, jejich). Ptáme se jimi (jaký? který? čí?). Spojujeme jimi věty do souvětí (který, jenž, kdo, jaký). Vyjadřujeme jimi zápor (nikdo, nic, žádný). 4) Číslovky Vyjadřují počet. Odpovídají na otázky: Kolik? (sedm, sto, mnoho, málo…) Kolikátý? (první, čtvrtý, stý, několikátý…) Kolikerý ?(dvojí, trojí, dvoje, troje, několikerý…) Kolikrát ?(dvakrát, padesátkrát, stokrát, několikrát…)

7

5) Slovesa Vyjadřují děj, tedy to, co osoby, zvířata a věci dělají (běhá, myjeme se, vstávají, jsem, jsi, je) nebo co se s nimi děje (padá, stárneme, bála se, musíte). Umíme u nich určit osobu (1., 2., 3.) číslo (jednotné a množné) čas (přítomný, minulý, budoucí) Slova neohebná (nedají se skloňovat ani časovat) 6) Příslovce Vyjadřují čas (kdy? – včera, loni, zanedlouho) místo (kde? – tady, daleko, všude) způsob (jak? – špatně, zpaměti, vesele) Spojujeme jimi věty do souvětí (odkud, kam, kudy). 7) Předložky se vyskytují ve spojení s podstatnými nebo přídavnými jmény, se zájmeny a číslovkami (ze školy, u lesa, okolo domu, na slunném místě, před hlavní vchod, k nám, od mých rodičů, kolem sedmé hodiny, do pěti, po čtyřech). 8) Spojky Spojují slova nebo věty (a, i, nebo, ani, že, když, aby, kdyby, protože, jelikož, jakmile, neboť, třebaže…). 9) Částice Vyjadřují přání, radost, obavy, údiv apod. Stojí na začátku samostatných vět. (Patří k nim např. slova ať, kéž, nechť a také slova ano, ne.) 10) Citoslovce Napodobují zvuky (cink, mňau, bú), vyjadřují bolest (au, ach, ouvej), radost (jé, jéjej, hurá), překvapení (oh, ó, jú) a různé pokyny (hop, huš, pst, kšá).

8

VÝZNAM SLOV Slovo významem nadřazené

Slova významem podřazená Slova souřadná

ovoce

jablka

hrušky

švestky

třešně

Slova souznačná jsou slova stejného nebo podobného významu: zvonit - cinkat kluk – chlapec říkat – povídat hezký - pěkný Slova mnohoznačná jsou slova, která mají více významů: ucho (lidské) - ucho (u hrnce) kohoutek (zvíře) – kohoutek (vodovodní)

Slova protikladná jsou slova, jejichž význam je opačný: den - noc začátek - konec ano - ne bohatý - chudý

CITOVÉ ZABARVENÍ SLOV Slova bez citového zabarvení (otec, matka, pes, škola, spát). Slova s citovým zabarvením: a) lichotná (děvenka, pejsánek, polívčička, tatínek, spinkat) b) hanlivá (barabizna, psisko, dědek, chrnět)

9

VLASTNÍ JMÉNA Píšeme je s velkým počátečním písmenem. Vlastní jména jsou názvy: osob – jméno a příjmení (Jiří Novák, Olga Dvořáková) některých zvířat (Alík, Mourek, Pipka) měst a vesnic (Brno, Kutná Hora, Rytířova Lhota) ulic a náměstí (Nerudova, Staroměstské náměstí) hor a pohoří (Krkonoše, Jeseníky, Sněžka, Lysá hora) vodstev –moří, řek, jezer (Jaderské moře, Niagarské vodopády, Labe, Lipno) států (Francie, Polsko, Česká republika) příslušníků národů (Čech, Slovák, Francouz) Další skupiny vlastních jmen najdete v Pravidlech českého pravopisu.

10

PŘEHLED GRAMATIKY


TVOŘENÍ SLOV......................................................................................................................................2 VYJMENOVANÁ SLOVA ........................................................................................................................3 PRAVOPIS PÍSMENA Ě ..........................................................................................................................3 SLOVNÍ DRUHY .....................................................................................................................................4 1) PODSTATNÁ JMÉNA .................................................................................................................4 2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA ....................................................................................................................5 3) Zájmena....................................................................................................................................5 4) ČÍSLOVKY ..................................................................................................................................5 5) SLOVESA ...................................................................................................................................6 6) PŘÍSLOVCE................................................................................................................................7 7) PŘEDLOŽKY...............................................................................................................................7 8) SPOJKY......................................................................................................................................7 9) ČÁSTICE ....................................................................................................................................7 10) CITOSLOVCE .........................................................................................................................7 SKLADBA...............................................................................................................................................8 SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM.........................................................................................................8

1

TVOŘENÍ SLOV 3) Odvozování předpona

kořen

zá zá


po ú


Připojením předpon/přípon měníme význam slov – tvoříme nová slova. Jejich význam však zůstává podobný. Slova, která mají společný kořen a jsou si blízká významem, se nazývají slova příbuzná. 4) Skládání Složené slovo vzniká spojením dvou slov (ropo/vod, svíti/plyn)

2



PRAVOPIS PÍSMENA Ě bě pě bje vje

pě

je-li –ě částí kořenu slova, také ve slovech odvozených zůstává -ě začíná-li kořen slova –je, vznikají po připojení předpon ob-, v- skupiny bje , vje píšeme vždy pouze pě

běh, doběhl vězeň, uvěznil objel, objevil, vjel, vjezd

zpěv

3

SLOVNÍ DRUHY 1) PODSTATNÁ JMÉNA Jsou názvy osob (dítě), zvířat (tygr), věcí (lampa), vlastností (krása) a dějů (čtení). Umíme u nich určit: pád (1. až 7. pád) číslo (jednotné a množné) rod (mužský, ženský, střední) vzor (viz. tabulka) Skloňujeme podle pádových otázek: 1.

kdo, co?

2.

bez koho, čeho?

3.

ke, k komu, čemu?

4. 5.

Rod


6.

o kom, čem?

7.

s kým, čím?

Zakončení 1.p.č.jedn. Zakončení 2.p.č.jedn. Mužský životný Bez koncovky -a -e S koncovkou –a -y -e -e Mužský neživotný Bez koncovky -u nebo –a -e Ženský S koncovkou –a -y -e -e Bez koncovky -e (-ě) -i Střední S koncovkou –o -a -e (-iště) -e (-iště) -e -ete -í -í

Vzor Tvrdý vzor pán Měkký vzor muž Tvrdý vzor předseda Měkký vzor soudce Tvrdý vzor hrad/les Měkký vzor stroj Tvrdý vzor žena Měkký vzor růže Měkký vzor píseň Měkký vzor kost Tvrdý vzor město Měkký vzor moře Měkký vzor kuře Měkký vzor stavení 4

2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí, nebo určují, čí osoby, zvířata nebo věci jsou. (např.: milý, divoká, železné, dobří, maminčina) Ptáme se na ně otázkami: Jaký? Který? Čí? 3) Zájmena Zastupují názvy osob, zvířat a věcí (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Ukazují na ně (ten, tento, ta, tato, to, toto, ti, tito). Vyjadřují komu patří (můj, tvůj, svůj, jeho, její, náš, váš, jejich). Ptáme se jimi (jaký? který? čí?). Spojujeme jimi věty do souvětí (který, jenž, kdo, jaký). Vyjadřujeme jimi zápor (nikdo, nic, žádný). 4) ČÍSLOVKY Vyjadřují počet. Odpovídají na otázky:

podle významu

určité vyjadřují přesný počet

neurčité nevyjadřují přesný počet

základní (kolik) jeden několik řadové první několikátý (kolikátý) druhové dvojí několikerý (kolikerý) násobné desetkrát několikrát (kolikrát) Za řadovou číslovkou, kterou napíšeme číslem, musí být tečka. 2. strana. (druhá strana)

5

5) SLOVESA Vyjadřují děj, tedy to, co osoby, zvířata a věci dělají (běhá, myjeme se, vstávají, jsem, jsi, je) nebo co se s nimi děje (padá, stárneme, bála se, musíte). Umíme u nich určit osobu (1., 2., 3.) číslo (jednotné a množné) čas (přítomný , minulý, budoucí) Osoba

Číslo

1. osoba

Já (čtu).

2. osoba

Ty (čteš).

3. osoba

On (čte).

jednotné

Ona (čte). Ono (čte).

Čas přítomný Čas budoucí

Čas minulý

1. osoba

My (čteme).

2. osoba

Vy (čtete).

3. osoba

Oni (čtou).

množné

SLOVESNÝ ČAS V koncovkách přítomného času se píše vždy měkké –i/-í. Budoucí čas se skládá z pomocného slovesa být a z neurčitku (infinitivu). Budeme táhnout. Budeš táhnout. Koncovka slovesa závisí na podmětu (shoda přísudku s podmětem).

6

6) PŘÍSLOVCE Vyjadřují čas (kdy? – včera, loni, zanedlouho) místo (kde? – tady, daleko, všude) způsob (jak? – špatně, zpaměti, veselo) Spojujeme jimi věty do souvětí (odkud, kam, kudy). 7) PŘEDLOŽKY se vyskytují ve spojení s podstatnými nebo přídavnými jmény, se zájmeny a číslovkami (ze školy, u lesa, okolo domu, na slunném místě, před hlavní vchod, k nám, od mých rodičů, kolem sedmé hodiny, do pěti, po čtyřech). 8) SPOJKY Spojují slova nebo věty (a, i, nebo, ani, že, když, aby, kdyby, protože, jelikož, jakmile, neboť, třebaže…). 9) ČÁSTICE Vyjadřují přání, radost, obavy, údiv apod. Stojí na začátku samostatných vět. (Patří k nim např. slova ať, kéž, nechť a také slova ano, ne.) 10) CITOSLOVCE Napodobují zvuky (cink, mňau, bú), vyjadřují bolest (au, ach, ouvej), radost (jé, jéjej, hurá), překvapení (oh, ó, jú) a různé pokyny (hop, huš, pst, kšá).

7

SKLADBA Věta má obvykle podmět a přísudek. Na podmět se ptáme: Kdo? Co? Přísudek : a) slovesný (je vyjádřen slovesem v určitém tvaru) Venku foukal vítr. b) jmenný

Věta jednoduchá má pouze jednu základní skladební dvojici. Souvětí vznikne spojením několika vět jednoduchých. Jednotlivé věty oddělujeme čárkou nebo spojkami a, i, nebo, před kterými většinou čárku nepíšeme. Každá věta v souvětí má vlastní základní skladební dvojici.

SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM V přítomném a budoucím čase je sloveso zakončeno na –i/-í. V minulém čase končí příčestí minulé v množném čísle –li/-ly. Platí následující pravidla: podmět rodu: mužského životného mužského neživotného ženského středního

koncovka -i -y -y -a

příklad Kluci cvičili. Tulipány rozkvetly. Hrušky opadaly. Kola se točila.

8

PŘEHLED GRAMATIKY


ROZDĚLENÍ HLÁSEK 2 VYJMENOVANÁ SLOVA 2 TVOŘENÍ SLOV 3 SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY NA STYKU PŘEDPONY NEBO PŘÍPONY A KOŘENE ZDVOJENÉ SOUHLÁSKY 4 PŘEDPONY: vz-, s-, z- 4 SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY: bje-bě, vje-vě, mně-mě 5 PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ 6

3

SLOVA OHEBNÁ (DAJÍ SE SKLOŇOVAT NEBO ČASOVAT) ........................................6 1) PODSTATNÁ JMÉNA ........................................................................................6 2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA ...........................................................................................7 3) Zájmena ..........................................................................................................8 4) ČÍSLOVKY.........................................................................................................9 5) SLOVESA........................................................................................................10 SLOVA NEOHEBNÁ (NEDAJÍ SE SKLOŇOVAT ANI ČASOVAT) .................................11 6) PŘÍSLOVCE.....................................................................................................11 7) PŘEDLOŽKY ...................................................................................................11 8) SPOJKY ..........................................................................................................11 9) ČÁSTICE.........................................................................................................11 10) CITOSLOVCE...............................................................................................11 SKLADBA 12 SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM

12

1

ROZDĚLENÍ HLÁSEK



Hlásky





2

TVOŘENÍ SLOV 5) Odvozování předpona

kořen

zá zá


po ú


Připojením předpon/přípon měníme význam slov – tvoříme nová slova. Jejich význam však zůstává podobný. Slova, která mají společný kořen a jsou si blízká významem, se nazývají slova příbuzná. Neodvozené slovo : jen kořen (hrad, lov, lez) 6) Skládání Složené slovo vzniká spojením dvou slov (ropo/vod, svíti/plyn)

SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY NA STYKU PŘEDPONY NEBO PŘÍPONY A KOŘENE V předponách nad-, pod-, před-, od- se píše vždy písmeno d. V předponách bez-, roz-, vz- se píše vždy písmeno z. Př.: nadpis, odsoudit, předpona, podkroví, bezplatný, rozsypat, vztyčit Někdy souhláskové skupiny vyslovujeme jinak, než je píšeme (spodoba znělosti). Př.: předpoklad, rozchod, bezpečí, rozsvítit

3

ZDVOJENÉ SOUHLÁSKY PŘÍPONY: -ný, -ní Tvoří přídavná jména. V případech, kdy slovní kořen má zakončení na -n, píšeme v přídavném jméně –nn. den + -ní = denní ráno + -ní = ranní Podstatná jména odvozená z těchto přídavných jmen zachovávají psaní -nn: cennost, rovnodennost, činnost POZOR: raná zelenina – význam brzký viník, cenina, vinice – přípona -ík, -ina, -ice Přídavná jména zvířecí – krocaní, lachtaní, havraní, vraní mají příponu -í jako orlí nebo lví.

PŘEDPONY: vz-, s-, zvz- (má význam vzhůru) s- (směřovat dohromady) (shora dolů) (z povrchu pryč)

vzpínat, vztyčit lepit - slepit spadl, sjel, sletěl, skočil setřít, smýt, sfouknout

Z - (dokončení děje, jeho změna) kreslit - zkreslit malovat - zmalovat Dále se řídíme ustáleným zvykem tam, kde není možno zařadit k pravidlu: strávit, sníst, skončit, spotřebovat, strava, shořet, shnít zpěv, zpět, způsob, zkouška Rozdílné psaní předpony s-, z- má rovněž rozlišovací význam: sběh lidu- vojenský zběh sužovat starostmi – zužovat kalhoty sbít prkýnka k sobě- zbít nepřítele strhat plakát- ztrhat koně shlížet z rozhledny- zhlížet se v zrcadle, správa majetku- televizní zpráva zhlédnout film PŘEDLOŽKY: s, z (s = 7. pád, z = 2. pád) např.: s bratrem, s koněm, s rybami, s sebou z okna, z knihovny Pouze jednoznačné případy pohybu shora dolů píšeme se -s- i ve 2. pádě. 4

SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY: bje-bě, vje-vě, mně-mě Vyslovujeme stejně, píšeme různě. Rozhodující je podoba slovního kořene: ob-jet = objet (objezd) v-jet = vjet (vjezd) ob-jetí = objetí (objíždět) v-jetí = vjetí (vjíždět) Ve slovním základu píšeme skupinu -bě, -vě. běh, doběhl, vězeň, uvěznil Skupinu -pě píšeme vždy takto, protože v češtině není předpona p-. MNĚ - MĚ: Při psaní –mn- ve slovesech se řídíme tvarem slovesa ve 3.os.j.č. on zapomíná – on zapomněl PAMATUJ: zapomněl, vzpomněl, připomněl, pomněnka, domněnka tamější, rozuměl Při psaní -mn- v příslovcích se řídíme tvarem přídavného jména. příjemný - příjemně Stejné psaní zachováváme i u tvarů stupňovaných. STUPŇOVÁNÍ je vyjádření míry či velikosti nějaké vlastnosti nebo významu. přídavná jména: příslovce: 1. příjemný 1. příjemně 2. příjemnější 2. příjemněji 3. nejpříjemnější 3. nejpříjemněji střídmý - střídmě, tajemný – tajemně, soukromý - soukromě

5

PŘEHLED SLOVNÍCH DRUHŮ SLOVA OHEBNÁ (DAJÍ SE SKLOŇOVAT NEBO ČASOVAT) 1) PODSTATNÁ JMÉNA Jsou názvy osob (dítě), zvířat (tygr), věcí (lampa), vlastností (krása) a dějů (čtení). Rozlišujeme podstatná jména obecná a vlastní. Umíme u nich určit: pád (1. až 7. pád) číslo (jednotné a množné) rod (mužský, ženský, střední) vzor (viz. tabulka)

Skloňujeme podle pádových otázek: 1.

kdo, co?

2.

bez koho, čeho?

3.

ke, k komu, čemu?

4. 5.


6.

o kom, čem?

7.

s kým, čím?

6

PŘEHLED VZORŮ PODSTATNÝCH JMEN Rod Zakončení 1.p.č.jedn. Zakončení 2.p.č.jedn. Mužský životný Bez koncovky -a -e S koncovkou –a -y -e -e Mužský neživotný Bez koncovky -u nebo –a -e Ženský S koncovkou –a -y -e -e Bez koncovky -e (-ě) -i Střední S koncovkou –o -a -e (-iště) -e (-iště) -e -ete -í -í

Vzor Tvrdý vzor pán Měkký vzor muž Tvrdý vzor předseda Měkký vzor soudce Tvrdý vzor hrad/les Měkký vzor stroj Tvrdý vzor žena Měkký vzor růže Měkký vzor píseň Měkký vzor kost Tvrdý vzor město Měkký vzor moře Měkký vzor kuře Měkký vzor stavení

2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí. (např.: milý, divoká, železné, dobří, maminčina) Ptáme se na ně otázkami: Jaký? Který? Čí? tvrdá (trojí koncovka v jednotlivých rodech -ý, -á, -é): mladý, mladá, rozlišujeme mladé hravý medvídek měkká (ve všech rodech stejná koncovka – í): jarní cizí muž přivlastňovací (jsou zakončena na –ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino) :otcův, matčin Vzor matčin určuje koncovku přídavného jména přivlastňovacího (pomůžu si zájmenem ti/ty) Na přivlastňovací se tážeme čí? sousedovy slepice

7

3) Zájmena Zastupují názvy osob, zvířat a věcí (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Ukazují na ně (ten, tento, ta, tato, to, toto, ti, tito). Vyjadřují komu patří (můj, tvůj, svůj, jeho, její, náš, váš, jejich). Ptáme se jimi (jaký? který? čí?). Spojujeme jimi věty do souvětí (který, jenž, kdo, jaký). Vyjadřujeme jimi zápor (nikdo, nic, žádný).

SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN: 1. já ona 2. mě, mne 3. mně, mi

ní (jí) ní (jí)

4. mě, mne

ni (ji)

5. ------------------------------6. mně 7. mnou

ní ní (jí)

Podobně zájmeno náš má tvary v jednotném čísle dlouhé, kromě 4.p. a v množném čísle krátké. POZOR! Rozlišujeme sebou – s sebou. Kapr sebou házel. - Vzal si s sebou peníze.

8

4) ČÍSLOVKY Vyjadřují počet. Odpovídají na otázky: Kolik? (sedm, sto, mnoho, málo…) Kolikátý?(první, čtvrtý, stý, několikátý…) Kolikerý? (dvojí, trojí, dvoje, troje, několikerý…) Kolikrát? (dvakrát, padesátkrát, stokrát, několikrát…)

podle významu základní (kolik) řadové (kolikátý) druhové (kolikerý) násobné (kolikrát)



jeden

několik

první

několikátý

dvojí

několikerý

desetkrát

několikrát

Za řadovou číslovkou, kterou napíšeme číslem, musí být tečka. 2. strana. (druhá strana) POZOR! 7. pád dvěma, oběma se třemi

9

5) SLOVESA Vyjadřují děj, tedy to, co osoby, zvířata a věci dělají(běhá, myjeme se, vstávají, jsem, jsi, je) nebo co se s nimi děje (padá, stárneme, bála se, musíte). Umíme u nich určit : osobu (1., 2., 3.) číslo (jednotné a množné) čas (přítomný , minulý, budoucí) způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací) Osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba

1. osoba 2. osoba 3. osoba

Čas přítomný Čas budoucí

Čas minulý

Číslo Já (čtu). Ty (čteš). On (čte). Ona (čte). Ono (čte). My (čteme). Vy (čtete). Oni (čtou).

jednotné

množné


ZPŮSOB PODMIŇOVACÍ: - skládá se ze zvláštních tvarů slovesa být 1. bych 1. bychom 2. bys 2. byste 3. by 3. by K těmto tvarům přidáváme při používání příčestí minulé plnovýznamového slovesa. šel bych seděli byste byl by viděl byl by býval letěl

10

TVAR JEDNODUCHÝ A SLOŽENÝ Tvary sloves, které jsou vyjádřeny jedním slovem (plavte, udělají) a tvary sloves se zájmeny se, si (učíme se, blahopřejí si) se nazývají tvary jednoduché. Tvary sloves, které jsou vyjádřeny více slovy (uklidili jsme, budu bruslit), se nazývají tvary složené. Pamatujte: Všechny tvary sloves v čase minulém považujeme za tvary složené.

SLOVA NEOHEBNÁ (NEDAJÍ SE SKLOŇOVAT ANI ČASOVAT) 6) PŘÍSLOVCE Vyjadřují čas (kdy? – včera, loni, zanedlouho) místo (kde? – tady, daleko, všude) způsob (jak? – špatně, zpaměti, vesele) Spojujeme jimi věty do souvětí (odkud, kam, kudy). 7) PŘEDLOŽKY se vyskytují ve spojení s podstatnými nebo přídavnými jmény, se zájmeny a číslovkami (ze školy, u lesa, okolo domu, na slunném místě, před hlavní vchod, k nám, od mých rodičů, kolem sedmé hodiny, do pěti, po čtyřech). 8) SPOJKY Spojují slova nebo věty (a, i, nebo, ani, že, když, aby, kdyby, protože, jelikož, jakmile, neboť, třebaže…). 9) ČÁSTICE Vyjadřují přání, radost, obavy, údiv apod. Stojí na začátku samostatných vět. (Patří k nim např. slova ať, kéž, nechť a také slova ano, ne.) 10) CITOSLOVCE Napodobují zvuky (cink, mňau, bú), vyjadřují bolest (au, ach, ouvej), radost (jé, jéjej, hurá), překvapení (oh, ó, jú) a různé pokyny (hop, huš, pst, kšá).

11

SKLADBA Věta má obvykle podmět a přísudek (základní skladební dvojici). Na podmět se ptáme: Kdo, co? Přísudek : a) slovesný (je vyjádřen slovesem v určitém tvaru) Venku foukal vítr. b) jmenný Věta jednoduchá má pouze jednu základní skladební dvojici. Souvětí vznikne spojením několika vět jednoduchých. Jednotlivé věty oddělujeme čárkou nebo spojkami a, i, nebo, před kterými většinou čárku nepíšeme.. Každá věta v souvětí má vlastní základní skladební dvojici.

SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM V přítomném a budoucím čase píšeme –i/-í. V minulém čase končí příčestí minulé v množném čísle –li/-ly. Platí následující pravidla: podmět rodu: mužského životného mužského neživotného ženského středního

koncovka -i -y -y -a

příklad Kluci cvičili. Tulipány rozkvetly. Hrušky opadaly. Kola se točila.

Nemůžeme-li přesně určit, kdo je nositelem děje, píšeme v příčestí minulém -i. Šli jsme do školy. Seděli jsme v kině. Je-li více nositelů děje řídí se psaní -i/-y u sloves životností. Jediný životný nositel znamená psaní -i. Všichni žáci a žákyně lyžovali.

12

PŘEHLED GRAMATIKY

II.stupně ZŠ PRO DYSORTOGRAFIKY

HLÁSKY........................................................................................................................................ 2 VYJMENOVANÁ SLOVA............................................................................................................... 3 TVOŘENÍ SLOV ............................................................................................................................ 4 SKUPINA SOUHLÁSEK VZNIKAJÍCÍ PŘI ODVOZOVÁNÍ SLOV........................................................ 5 PŘEDPONY VZ-, S-, Z-.................................................................................................................. 7 PSANÍ I/Y V PŘÍČESTÍM MINULÉM ............................................................................................. 8 PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN............................................................................................................. 9 PSANÍ Ú, Ů, U............................................................................................................................ 10 TVAROSLOVÍ ............................................................................................................................. 11 PODSTATNÁ JMÉNA ................................................................................................................. 12 PŘÍDAVNÁ JMÉNA .................................................................................................................... 13 ZÁJMENA .................................................................................................................................. 13 ČÍSLOVKY .................................................................................................................................. 14 SLOVESA ................................................................................................................................... 15 PŘÍSLOVCE ................................................................................................................................ 17 PŘEDLOŽKY ............................................................................................................................... 17 SPOJKY ...................................................................................................................................... 17 ČÁSTICE..................................................................................................................................... 17 CITOSLOVCE.............................................................................................................................. 17 SYNONYMA............................................................................................................................... 18 HOMONYMA ............................................................................................................................ 18 ANTONYMA .............................................................................................................................. 18 SKLADBA ................................................................................................................................... 19 SOUVĚTÍ PODŘADNÉ ................................................................................................................ 20 SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ ................................................................................................................ 20 INTERPUNKCE........................................................................................................................... 20

Legenda: Černým písmem je napsána gramatika 6. ročníku a nižších ročníků. Zeleným písmem je napsána gramatika probíraná až v 7.ročníku Oranžovým písmem je napsána gramatika probíraná až v 8.ročníku Hnědým písmem je napsána gramatika probíraná až v 9. ročníku.

1

HLÁSKY

HLÁSKA je jednotlivý zvuk lidské řeči, ze které se skládá slovo. Dělíme je na samohlásky a souhlásky. SAMOHLÁSKY: dlouhé á,é,í,ó,ú,ů krátké a,e,i,o,u,y dvojhláska ou, au SOUHLÁSKY: tvrdé h,ch,k,r,d,t,n měkké ž,š,č,ř,c,j,ď,ť,ň obojetné b,f,l,m,p,s,v,z SLABIKA je seskupení souhlásek a samohlásek.

TVRDÉ SOUHLÁSKY: V CITOSLOVCÍCH píšeme: MĚKKÉ SOUHLÁSKY: OBOJETNÉ:

protože v nich píšeme -y (hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny) (chichi) ži, ši, či, ři, ci, ji, di, ti, ni v nich můžeme psát -y nebo -i

2



3

TVOŘENÍ SLOV

TVOŘENÍ SLOV: 1. Odvozováním 2. Skládáním 3. Zkracováním 4. Přejímáním z cizích jazyků 5. Tvorbou nových slov SLOVO JE TVOŘENO: - předponou, kořenem, příponou, koncovkou V češtině se nejčastěji slova tvoří ODVOZOVÁNÍM - pomocí předpon a přípon: za-vod-nit, za-les-nit SKLÁDÁNÍ - je tvorba slov spojením dvou kořenů. Př. vod-o-vod, vod-o-pád, vod-o-trysk, myši-lov, les-mistr, ohni-vzdorný Můžeme si pomoci vloženou samohláskou: -o OBMĚNY HLÁSEK PŘI ODVOZOVÁNÍ: 1. Krácení a dloužení samohlásek lámat-lamač, létat-letadlo, hlas-hlásek, vymyslit-výmysl 2. Střídání samohlásek: vítr-větrný, bílý-bělejší 3. Změna souhlásky: Praha-Pražan-pražský, noha-nožka

4

SKUPINA SOUHLÁSEK VZNIKAJÍCÍ PŘI ODVOZOVÁNÍ SLOV

Začíná-li slovní kořen stejnou hláskou, píšeme obě hlásky: oddálit, rozzlobit, bezzásadový...

PŘEDPONY:

nadodpředpodrozbezob-

Píšeme vždy stejně, i když výslovnost splývá nebo je jiná.

PŘÍPONY: -ský, -ství, -stvo Pravopis zůstává stejný: lidský, pařížský, vítězství, lidstvo Pouze v některých případech změkčujeme hlásku ve slovním základu nebo stahujeme hlásky: Brandýs + -ský = brandýský, v mn.č. brandýští Písek + -cký = písecký, v mn.č. písečtí Praha + -ský = pražský (hlásková změna h→ž) Ve shodě s výslovností píšeme: děcko, knížectví, zvířectvo PŘÍPONY: -ný, -ní Tvoří přídavná jména. V případech, kdy slovní kořen má zakončení na -n, píšeme v přídavném jméně –nn. den + -ní = denní ráno + -ní = ranní Podstatná jména odvozená z těchto přídavných jmen zachovávají psaní -nn: cennost, rovnodennost, činnost POZOR: raná zelenina – význam brzký viník, cenina, vinice – přípona -ík, -ina, -ice Přídavná jména zvířecí – krocaní, lachtaní, havraní, vraní mají příponu -í jako orlí nebo lví.

5

SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY: bje-bě, vje-vě, mně-mě Vyslovujeme stejně, píšeme různě. Rozhodující je podoba slovního kořene: ob-jet = objet (objezd) v-jet = vjet (vjezd) ob-jetí = objetí (objíždět) v-jetí = vjetí (vjíždět) Ve slovním základu píšeme skupinu -bě, -vě. běh, doběhl, vězeň, uvěznil Skupinu -pě píšeme vždy takto, protože v češtině není předpona p-. MNĚ - MĚ: Při psaní –mn- ve slovesech se řídíme tvarem slovesa ve 3.os.j.č. on zapomíná – on zapomněl PAMATUJ: zapomněl, vzpomněl, připomněl, pomněnka, domněnka tamější, rozuměl Při psaní -mn- v příslovcích se řídíme tvarem přídavného jména. příjemný - příjemně Stejné psaní zachováváme i u tvarů stupňovaných. STUPŇOVÁNÍ je vyjádření míry či velikosti nějaké vlastnosti nebo významu. přídavná jména: příslovce: 1. příjemný 1. příjemně 2. příjemnější 2. příjemněji 3. nejpříjemnější 3. nejpříjemněji střídmý - střídmě, tajemný – tajemně, soukromě - soukromý

6

PŘEDPONY VZ-, S-, ZPŘEDPONY: vz-, s-, zvz- (má význam vzhůru) vzpínat, vztyčit, vzpomínat s- (směřovat dohromady) lepit - slepit (shora dolů) spadl, sjel, sletěl, skočil (z povrchu pryč) setřít, smýt, sfouknout z- (dokončení děje, jeho změna) kreslit - zkreslit malovat - zmalovat Dále se řídíme ustáleným zvykem tam, kde není možno zařadit k pravidlu: strávit, sníst, skončit, spotřebovat, strava, shořet, shnít zpěv, zpět, způsob, zkouška Rozdílné psaní předpony s-, z-, má rovněž rozlišovací význam: sběh lidu- vojenský zběh sužovat starostmi – zužovat kalhoty sbít prkýnka k sobě- zbít nepřítele strhat plakát- ztrhat koně správa majetku- televizní zpráva shlížet z rozhledny- zhlížet se v zrcadle, zhlédnout film PŘEDLOŽKY: s, z (s = 7. pád, z = 2. pád) např.: s bratrem, s koněm, s rybami, s sebou z okna, z knihovny Pouze jednoznačné případy pohybu shora dolů píšeme se -s i ve 2. pádě.

7

PSANÍ I/Y V PŘÍČESTÍM MINULÉM

PSANÍ i/y v příčestích: 1. Váže-li se sloveso k podstatnému jménu rodu mužského životného, je jeho koncovka v čase MINULÉM, čísle mn. -i. Moji přátelé mi rádi pomohli. Hoši radostně běhali. Platí to i v případech, kdy má životné koncovky podstatné jméno jinak neživotné. Sněhuláci stáli. Strašáci se kolébali. 2. Váže-li se sloveso k podstatnému jménu r. mužského neživotného, píšeme v koncovce slovesa -y. Automobily startovaly. Podstatné jméno DEN je v každé své podobě pojímáno jako neživotné, proto: Dny minuly. Dni minuly. 3. Váže-li se sloveso k podstatnému jménu rodu ženského, píšeme v jeho koncovce -y. Ženy cvičily. Růže rozkvétaly. Báby klevetily na pavlačích Žižkova. 4. Nemůžeme-li přesně určit, kdo je nositelem děje, píšeme v příčestí minulém -i. Šli jsme do školy. Seděli jsme v kině. 5. Je-li více nositelů děje, řídí se psaní -i/-y u sloves životností. Jediný životný nositel znamená psaní -i. Všichni žáci a žákyně lyžovali.

8

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN 1. Na začátku každé věty. 2. Po dvojtečce, následuje-li přímá řeč. 3. K vyjádření společenské nebo náboženské úcty. Tvůj, Ty, Vaše Ctihodnosti, Bůh, Hospodin apod. 4. Ve jménech, a to jak vlastních, tak i názvů, které mají úlohu jmen vlastních. Karel, Čechy U zeměpisných názvů dvojslovných. Velká Británie, Vysoké Tatry U zeměpisných názvů s předložkou píšeme malým písmenem předložku. Bystřice nad Pernštejnem, Ústí nad Labem, apod. U zeměpisných názvů, které obsahují i obecné jméno druhové, píšeme velkým písmem jen konkrétní název. Pyrenejský poloostrov, poloostrov Pyrenejský Ostatní názvy místní píšeme velkým písmenem i pokud obsahují předložku, po předložce vždy následuje velké písmeno. Na Příkopě, U Lípy Názvy ulic, náměstí apod. - velkým písmenem píšeme až vlastní jméno. náměstí Míru, ulice Jana Masaryka Vojenské hodnosti píšeme vždy malým písmenem. kapitán, poručík 5. Názvy institucí a škol mají i v názvu víceslovném pouze první písmeno VELKÉ. Střední a základní školy však musí být konkrétně označeny. Ministerstvo financí ČR Fond národního majetku Okresní úřad Praha - západ Střední zdravotnická škola ve Štěpánské ulici v Praze 6. Přídavná jména odvozená ze jmen vlastních píšeme velkým písmenem. Katčin míč, Petrovo auto, Novákův sešit 7. Přídavná jména odvozená z názvů píšeme malým písmenem. česká zpěvačka, norský losos, tišnovský hřbitov Nebeská tělesa a souhvězdí píšeme velkým písmenem. 8. Malý vůz, Jupiter

9

PSANÍ Ú, Ů, U Přípona -ura je vždy krátká - kultura, literatura ú - píšeme na začátku slova Má-li slovo předponu, zachováváme psaní -ú-: - neúspěch, bezúčelný Je-li slovo složené ze dvou slov a druhé začíná na –ú: - trojúhelník, pravoúhlý A v citoslovcích: -bú, vrkú, hú, cukrú ů - píšeme uprostřed a na konci slova: - půda, domů PAMATUJ: Ocún, léčebná kúra, túra, múza, skútr, ragú, fúze

10

TVAROSLOVÍ Slova rozdělujeme na: podstatná jména přídavná jména zájmena číslovky slovesa příslovce předložky spojky částice citoslovce

slova ohebná

slova neohebná

11

PODSTATNÁ JMÉNA Skloňujeme podle pádových otázek: 1.

kdo, co?

2.

bez koho, čeho?

3.

ke, k komu, čemu?

4. 5.


6.

o kom, čem?

7.

s kým, čím?

Vzory rodu mužského Bez koncovky pán - tvrdý, životný hrad - neživotný muž - měkký, životný stroj - neživotný S koncovkou předseda - tvrdý, životný soudce - měkký, životný

Vzory rodu ženského

Vzory rodu středního

žena růže píseň kost

město moře kuře stavení

12

PŘÍDAVNÁ JMÉNA rozlišujeme

tvrdá (trojí koncovka v jednotlivých rodech -ý, -á, -é): mladý, mladá, mladé hravý medvídek měkká (ve všech rodech stejná koncovka – í): jarní cizí muž přivlastňovací (jsou zakončena na –ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino) :otcův, matčin Vzor matčin určuje koncovku přídavného jména přivlastňovacího (pomůžu si zájmenem ti/ty) Na přivlastňovací se tážeme čí? sousedovy slepice

ZÁJMENA - jsou slova, která mohou zastupovat příslušná podstatná nebo přídavná jména Osobní - já, ty, on, ona, ono, my, vy , oni, ony, ona + zvratné -sePřivlastňovací – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + -svůjUkazovací – ten, ta , to , ti, ty, ta, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám Tázací – kdo, co, jaký, který, čí ? Vztažná – kdo, co, jaký, který, čí, jenž Neurčitá – někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, kdokoli, cosi, kdosi, všechen, každý Záporná – nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN: 1. já ona 2. mě, mne ní (jí) 3. mně, mi ní (jí) 4. mě, mne ni (ji) 5. ------------------------------6. mně ní 7. mnou ní (jí) Podobně zájmeno náš má tvary v jednotném čísle dlouhé (kromě 4.p.) a v množném čísle krátké. POZOR! Rozlišujeme sebou – s sebou. Kapr sebou házel. - Vzal si s sebou peníze.

13

ČÍSLOVKY

podle významu



základní (kolik) řadové (kolikátý) druhové (kolikerý) násobné (kolikrát)

jeden první dvojí desetkrát

několik několikátý několikerý několikrát

Za řadovou číslovkou, kterou napíšeme číslem, musí být tečka. 2. strana. (druhá strana) POZOR! 7. pád dvěma, oběma se třemi

14

SLOVESA Slovesa časujeme. Určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, vzor, rod, vid, třídu. Osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba

Číslo Já (čtu). Ty (čteš). On (čte). Ona (čte). Ono (čte). My (čteme). Vy (čtete). Oni (čtou).

1. osoba 2. osoba 3. osoba

Čas přítomný Čas budoucí Čas minulý

TŘÍDA

jednotné

množné


- první až pátá podle koncovek: -e, -ne, -je, -í, -á

VZORY TŘÍD: 1.tř. 2.tř. 3.tř. 4.tř. 5.tř.

-e -ne -je -í -á

nese, bere, maže, peče, umře tiskne, mine, začne kryje, kupuje prosí, trpí, sází dělá

Nepravidelná slovesa jsou: být - jsem

jíst - jím

chtít - chci

vědět - vím

15

ZPŮSOB PODMIŇOVACÍ: - skládá se ze zvláštních tvarů slovesa být 1. bych 1. bychom 2. bys 2. byste 3. by 3. by K těmto tvarům přidáváme při používání příčestí minulé plnovýznamového slovesa. šel bych seděli byste byl by viděl byl by býval letěl

TRPNÝ ROD: 1. Vyjadřujeme tvarem zvratného slovesa: udělá se, připravilo se 2. Příčestím trpným tvořeným příponami -en, -n: jsem veden, bylo vytvořeno, je posbíráno

SLOVESNÝ VID: 1. Slovesa, která vyjadřují ohraničený děj jsou dokonavá. chytil, chybil 2. Slovesa, která vyjadřují děj, který nekončí, opakuje se, jsou nedokonavá. stojí, sedí, točí

16

PŘÍSLOVCE Přislovce jsou slova neohebná, některá však můžeme stupňovat. 2. stupeň má přípony: -eji, -ěji (veseleji) 3. stupeň má předponu: -nej, ve spojení s 2. stupněm (nejveseleji) např.: - vesele, veseleji, nejveseleji - levně, levněji, nejlevněji Příslovce vyjadřují místo, čas, způsob, příčinu, stupeň, míru. Celkově nám proto přibližují okolnosti dějů.

PŘEDLOŽKY Předložky jsou samostatným slovním druhem. - v, na, pro, o, přes, u Se 2. pádem se pojí předložka z, ze, se 7. pádem se pojí předložka s, se.

SPOJKY - spojují větné členy nebo věty Jsou: 1. souřadící - spojují volně členy nebo věty stejné platnosti - ale, nebo, a, i 2. podřadící - spojují větu závislou k větě řídící - protože, když, aby, že

ČÁSTICE Vyjadřují rozkaz, přání, pochybnost. - nechť, ať, kéž

CITOSLOVCE Vyjadřují nálady, city, vůli, hlasy, zvuky. - ach, brr, ó, bum

PŘEDLOŽKY, SPOJKY A ČÁSTICE NEJSOU VĚTNÝMI ČLENY.

17

SYNONYMA Synonyma jsou slova stejného nebo podobného významu. zvonit - cinkat kluk – chlapec říkat – povídat hezký - pěkný

HOMONYMA Slova, která stejně znějí, ale mají různý význam. kolej (vlaková) - kolej (vysokoškolská ubytovna) háček (malý hák - předmět) - háček (problém - hlavolam) - bít (tlouci) být (existovat)

ANTONYMA Jsou slova protikladná: den - noc ano - ne

začátek - konec bohatý - chudý

18

SKLADBA Skladba je nauka o větě a souvětí. Věta je souvislý logický celek, vyjadřující nějakou myšlenku - děj. Slovům ve větě říkáme větné členy. Podle významu je dělíme na: základní

- podmět - přísudek rozvíjející - předmět - přívlastek - příslovečné určení - doplněk Rozeznáváme věty jednoduché a souvětí. Věta jednoduchá je: jednočlenná (nemá podmět, ale pouze přísudek) Prší. Je mi smutno. dvojčlenná (má podmět i přísudek, patří sem i věty s podmětem nevyjádřeným) Petr jel na výlet. Vrátili se. Souvětí dělíme na:

- podřadné (souvětí, které má pouze jednu větu hlavní) - souřadné (souvětí, které má dvě a více vět hlavních)

Určování větných členů: Podmět : Ptáme sena něj Kdo, co? Přísudek : a) slovesný (je vyjádřen slovesem v určitém tvaru) Venku foukal vítr. b) jmenný (je vyjádřen sponovým slovesem – být, bývat, stát se, stávat se a podstatným nebo přídavným jménem) Pavel je lékařem. Předmět : Ptáme se na něj pádovými otázkami 2.-7. pádu (kromě 5.pádu), závisí na slovese, nebo přídavném jméně. Koupil jsem si nový svetr. Přívlastek: Ptáme se na něj : jaký, který, čí? Závisí na podstatném jméně. Pavel má doma krásný obraz. Příslovečné určení: Místo (na otázky kde, odkud, kudy, kam) – Vrátili se z výletu. Čas (na otázky kdy, odkdy, jak dlouho) – Brzy budu hotov. Způsob (na otázky jak, jakým způsobem)– Práce mu šla rychle. Míra (na otázky jak moc, do jaké míry)– Udělal to velmi rychle. Příčina (důvod, na otázku proč, nač, k čemu) – Pro nemoc nemohl přijít. Účel (na otázku za jakým účelem) – Dívky jely na nákup. Podmínku (na otázku za jaké podmínky) – Při dobré vůli se určitě dohodneme.

19

Přípustku (na otázku i přes co, navzdory čemu) – Přes zákaz šli sami do lesa. Doplněk: Ptáme se na něj jak, jaký? Závisí na jméně a slovese současně. Zboží leželo ve skladu vybalené.

SOUVĚTÍ PODŘADNÉ Je takové, ve kterém je pouze jedna věta hlavní. Vedlejší věta rozvíjí některý větný člen věty hlavní. Stojí-li vedlejší věta samostatně, nedává jasný smysl. Hlavní věta je smysluplná, když stojí samostatně. Věty vedlejší jsou:

-podmětná (Kdo se bojí, nesmí do lesa.) -přísudková (Nebyl jediný, kdo se o tu práci zajímal.) -předmětná (Poraďte mi, kde bych ho našel.) -přívlastková (Město, které jsme navštívili, se nám líbilo.) -příslovečná (Půjdeme tam, kde roste hodně hub.) Rozlišujeme stejné druhy vedlejších vět příslovečných , jako jsou druhy příslovečných určení. -doplňková (Viděli jsme Honzu, jak hraje na dvoře fotbal.)

Pro jejich určení užíváme stejné otázky jako pro větné členy, ale ptáme se celou větou hlavní. Věta hlavní musí být oddělena od věty vedlejší vždy čárkou!

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ Je složeno ze dvou nebo více vět hlavních. Mezi hlavními větami rozlišujeme tyto poměry: - slučovací (a, i, ani…) - stupňovací (ba, ba i, dokonce, nejen – ale i….) - odporovací (ale, avšak, však, nýbrž…) - vylučovací (nebo, anebo, buď – nebo…) - příčinný – důvodový (neboť, vždyť, totiž, však také) - důsledkový (proto, a proto, tudíž, tedy, a tak)

INTERPUNKCE Čárka ve větě jednoduché: 1. Odděluje několikanásobné větné členy.

20

2. Odděluje volně připojený větný člen - volný přívlastek (Naše auto, po dlouhé cestě celé zablácené, stálo před domem.) - přístavek (Bedřich Smetana, významný český skladatel, je autorem opery Libuše.) - zdvořilostní obraty (Pane učiteli, uvolněte mého syna z vyučování.) Čárka v souvětí: 1. Podřadném - před každou spojkou, vztažným zájmenem a příslovcem 2. Souřadném - před každou spojkou kromě souřadných spojek a, i, ani, nebo s významem slučovacím. Věta hlavní musí být oddělena od věty vedlejší vždy čárkou! Ostatní interpunkční znaménka: ., ?, ! užíváme na konci věty " užíváme na začátku a na konci přímé řeči, v citacích a ironizujících vyjádřeních ;středník a pomlčku užíváme pro rozhraní vět

21

PŘEHLED GRAMATIKY PRO DYSORTOGRAFIKY. Pavel Sýkora

Recommend Documents