Společenský večer
Nebojte se Jarošky Anketa: Výstupní projekty
Rozhovor se členem divadla
PEGAS
Příběh: Zahrada na Zahradnické
Duben 2013 Myšlenky
Recenze na hru: Alinens – Colonial Marines
Hra se slovy aneb Zdravé dobroty
Rozhovor s Michalem Březinou
Společenský večer Dojmy moderátorky Kláry Bylo zrovna tři čtvrtě na pět, když jsem konečně potkala Kubu.Vešli jsme společně do KD Rubínu a šli si dát věci do šatny. Byla jsem hrozně nervózní, ale Kuba byl klidný jako snad ještě nikdy. Deváťáci se fotili a ještě si zkoušeli polonézu a my jsme s Kubou čekali. Pak jsme konečně přišli na řadu a já se hrozně bála, že se zakoktám. Ale jakmile jsem začala, tak jsem nechtěla odejít z pódia, ale neměla jsem jinou možnost. A tak večer utíkal a přišel konec. Jenomže Kuba dlouho nejedl, a tak dostal křeče břicha z hladu. Ale dokončili jsme to. A mně bylo líto, že to už končí. Ale ZVLÁDLI JSME TO!!!!!!
Klára Horáková VIII.C
Nebojte se Jarošky! Nuže, lidičky, toto by mělo sloužit těm, kteří uvažují o dalším studiu na gymnáziu. A protože cílem tohoto článku je dovést vás (a jsem strašně rád, že to můžu říct) k nám na gymnázium, respektive vám říct, že Jaroška není jen pro pološílené matematiky, tak to bude napsáno jazykem lehce nespisovným... Ano, už se ve stavbě předchozí věty ztrácí i sám autor! Když se řekne Jaroška, vybaví se člověku matematika. Přesněji matematik... ona představa matematika – vyhublá kostra s brýlemi, se svetrem dvacet let starým (s nějakým hezkým vzorem, který po bližším prozkoumání ukáže zdařilý matematický vtip). Ale po dvou měsících docházky na Jarošku můžu říct, že takového studenta jsem na Jarošce ještě nepotkal. Co to tedy ta Jaroška je doopravdy, když ne banda matematických fanatiků? Tak především – matematická třída je v ročníku jen jedna, zbylé tři jsou všeobecné (jedna je z nižšího gymnázia na ulici Příční). Mnoho lidí se děsí i všeobecného studia na Jarošce kvůli matematice. Připadá mi to zbytečné. Celková obtížnost oproti matematické třídě na Křídlovické (na matematiku jsem měl naši paní třídní Mgr. Miloslavu Mužíkovou) je jen o něco větší (nepatrně) – což se u gymnázia dá čekat. K tomu, abyste v předmětech dostali za jedna, si častokrát stačí látku nastudovat před hodinou, když se má psát velký test, tak se na látku mrknout i doma. Vesměs ale mohu říct, že mi volného času neubylo, pořád nevím, co s ním... proto taky píšu tenhle článek...
Mnoho lidí překvapí prvek na gymnáziu daleko rozšířenější – ústní zkoušení. Ano, v prváku budete onu nejmenovanou fyzikářku (s iniciály M.M.) mít naopak velmi rádi za to, že vás na základce dusila v ústním zkoušení, že po vás chtěla, abyste mluvili sami. Tady to od vás vyžaduje skoro každý profesor – jednou za pololetí zkoušení, když to stihneme rychleji, tak i častěji. Co se profesorům upřít nedá, je jejich humor. Za těch pár měsíců má naše třída nasbíráno přes jeden a půl A4 "hlodů" z hodin (a ono jich bylo tak třikrát víc, ale kdo má u sebe neustále nosit deníček, že...) velikostí písma 10,5 px.
Dám sem tři „hlody“. Biologie, při práci s mikroskopy Já: „A nemůžou se ty buňky na tom sklíčku nějak rozprchnout?“ Prof. Vašíčková: „Ne, Martine, ony nemají nožičky... ale pro jistotu to sklíčko přichytněte svorkami.“ Hodina matematiky Prof. H. Hájková: „Řekněte mi nějaký příklad nekonečné množiny.“ Dan J.: „Lidská blbost.“ Zeměpis, zkoušení Prof. Hlásenský: „Co je na západní polokouli?“ Zdeněk J.: „Tak Amerika...“ Prof. Hlásenský: „No, především je tam západ...“
Jinak řečeno, Jaroška je skvělé místo se skvělými lidmi a (hlavně) se skvělými a čistými záchody. Není nad to si po ránu vyšlapat do pátého podlaží do jazykové učebny a další hodinu mít v tělocvičně, která je de facto v -0,5 podlaží – tělocvik je díky architektům tudíž obsažen i o přestávkách! Stačí jen dodat – pokud chcete jít na gymnázium, nebojte se Jarošky!
Martin Friedmann, bývalý žák naší školy, student Gymnázia tř. Kapitána Jaroše
Anketa – Výstupní projekty Jaké téma absolventského projektu sis zvolil a proč? Adam Č. + Petr S.: Hlavolamy, protože je to náš jediný společný zájem. Honza S.: Ze začátku jsem váhal mezi dvěma tématy. Nakonec jsem si zvolil téma o koních: „Království za koně“, protože se do školního prostředí hodí lépe. Anička H.: Historie naší školy. Zajímají mě informace o škole, na které jsem strávila devět let. Jarek P. + Martin K.: Firma Samsung, téma pivo již bylo použito v minulých letech.
Byl jsi už na konzultačních hodinách? Jak to probíhalo? Adam Č. + Petr S.: Ano, byli, u paní učitelky Sekaninové, dala nám knižní zdroje. Honza S.: U paní učitelky Špičkové, potěšilo mě to. Anička H.: Byla jsem za panem učitelem Vallou a paní ředitelkou, domluvili jsme se na termínu dokončení. Jarek P. + Martin K.: Ano, byli jsme, myslím, že máme dobrého konzultanta. Konzultace probíhala dobře.
Lukáš Sukop a Jan Sobol IX.C
Rozhovor se členem divadla Odpovídá Miroslav Malenda z divadla Na Dlani
Pane Malendo, proč vás baví hrát divadlo? Je to pro mě neopakovatelná zábava – ta atmosféra, napětí – můžu se vtělit do osudů jiných osob, to mě baví.
Jaká byla vaše první role? Byl to starý čert Šuspajtl, který se chová spíše jako člověk, zůstal v pekle sám, všichni čerti totiž utekli. Musel mezi lidi s úkolem získávat jejich duše, ale lidem neškodil, zalíbila se mu totiž dobrota mnoha lidských srdcí a zůstal.
Jaká byla vaše zatím poslední role a o jaký typ postavy je? Jde o postavu staršího rybáře Fortunata z Goldoniho hry Poprask na laguně. Fortunato žije se svou ženou a dvěma vdavekchtivými švagrovými. Snaží se být přísný, pořád se rozčiluje a křičí, ale je to dobrák, všechny tři ženy si dělají, co chtějí, a vysmívají se mu.
Proč by děti a dnešní mládež měly chodit do divadla? Aby si rozšířily pohled na život, divadlo také pomůže se dostat na určitou úroveň myšlení. Není nic horšího, než když se svět zúží na sledování televize a jídlo.
Členové redakce
Záhada na Zahradnické Můj život začíná tím, že jsem se narodil roku 2001, a to 25. 8. Můj život byl normální jako každý jiný, ale to se změnilo 30. 9. 2008, kdy jsem začal chodit do školy. Učil jsem se docela dobře na svůj věk. Přesto se to začalo měnit. Začal jsem se mlátit s ostatníma klukama a je pravda, že jsem i já někdy dostal "nakládačku". Na druhé straně jsem měl i pár kamarádů! Jmenovali se: Adam AdLer, David Tomáš, Tadeáš Veverka a Richard Marek. Adam byl drsňák. David zase šašek. Tadeáš, to byl takovej dobrodruh. Ríša, ten měl "mega IQ". Ale i přes pár odlišností máme něco společného, a to je smysl pro přátelství. To bylo něco, co nás všechny spojovalo. To je teda úlet, co? A přesto je to pravda. A co já? Já jsem asi moc důvěřivej. Ale že bych byl hloupej, to teda ne. Já asi nemám žádnou vlastnost! Vy byste asi rádi věděli, jakou zajímavou příhodu jsem se svými kamarády prožil a proč tento příběh píšu. Ta příhoda začala 29. 12. 2009, když jsem s Ríšou a Tadeášem šli pro Adama a Davida. Když jsme byli všichni pohromadě, šli jsme na Zahradnickou, tam je hřiště, kde se setkáváme. Hráli jsme si na honču, schovku a na zombie... Když tu najednou Adam šlápl na kámen. Tu se pod ním objevil modrý portál, do kterého spadl. První, kdo si toho všiml, byl David. Všichni jsme jen hleděli na ten modrej portál! Tu jsme se přiblížili až moc blízko a všechny nás to dovnitř vtáhlo...
Pokračování příště.
Jan Bouchal V.B Na počítači přepsal Tomáš Nguyen V.B
Myšlenky Už jste někdy přemýšleli nad různými životními či filozofickými otázkami? Pokud ne, třeba vás tento článek trochu navnadí... popřemýšlejte o tématech níže... a použití ve výuce je vítáno – páni učitelé a paní učitelky!
Člověk se všemožně snaží zapadnout do společnosti. Ale občas, jednou za čas, se člověk začne projevovat pro společnost naprosto nestandardně. Pravděpodobně si tak musí dokázat svoji jedinečnost, aby věděl, že vždy bude osobnost. Někdo se jednou za půl roku vydá na Larp a jen tak pro zábavu si vezme jednou za čas na sebe středověký plášť i s kapucí. Někdo si sama sebe ozvláštní drogami, někdo jiný chodí s řetězy kolem krku... Člověk potřebuje vědět, že patří do společnosti, ale také potřebuje vědět, že on sám samostatně existuje. Co se vyvíjí rychleji? Člověk nebo technika? Technika. Takže člověk se nedokáže přesně přizpůsobit technice, neví, jak si s ní poradit tak, aby mu neublížila nebo nad ním nepřevládla nadobro. Je otázkou, co by se stalo, kdyby se člověk vyvíjel stejně rychle jako technika, zda by z dnešního pohledu skončil hůře nebo lépe (propadl by počítačům apod. anebo by si uvědomil nebezpečnost techniky a odvrátil se od ní). Absolutně objektivní pohled neexistuje, existuje jen relativní objektivní pohled, což je pohled subjektivní. Nemáš-li problémy, nevěš hlavu, mozek si je vymyslí! Když píšeš nějaký příběh či povídku a připadá ti tvůj literární výtvor špatný až trapný, tak je vše v pořádku. Divné by naopak bylo, kdyby se ti tento výtvor jevil jako bezchybný, znamenalo by to totiž, že se psaním možná i uživíš.
Martin Friedmann, bývalý žák naší školy, student Gymnázia tř. Kapitána Jaroše
Recenze na hru Aliens: Colonial Marines
Tato je nepřímé pokračování legendární hry Aliens versus Predator se skvělou hratelností a atmosférou, s níž navazuje na první díly této série. Můžete se těšit na skvělou sci-fi plnou strachu a adrenalinu. Příběh je z pera známých hollywoodských scénáristů Davida Weddlyho a Bradleyho Thompsona, tím je zajištěna špičková výprava příběhu. Děj navazuje na konec filmu Vetřelce, tedy na alternativní konec, který si scénáristé přizpůsobili pro hru. Příběh začíná na vesmírné lodi Sulaco, v níž se pohybuje náš čtyřčlenný tým (Winter, Bella, O´Neil, Monday). Hra nemá ústředního hrdinu. Za každého budeme moci hrát a dívat se na celou situaci jejich očima a to je záměr vývojářů a scénáristů. Takže se budeme bavit přímo královsky. Ve hře se setkáme s novou výzbrojí a vylepšenými vetřelci. Ale hlavně si prožijeme úžasný herní a filmový zážitek plný napětí, akce a dobrodružství.
Adam Adler V.B
Hra se slovy aneb zdravé dobroty
Banán, mrkev ráda mám, ke snídani si je dám, k tomu ještě čokoládu, ať si zlepším náladu. Vymýšlím tu loga... banán „moje droga“. Hop a skok, akční jsem jak cvok. Oříšků pár rozlousknu, do mrkve se zakousnu. Vezmu si ještě párátko, ať mám v puse prázdno nakrátko. K obědu mám bukvici, rozmlácenou o palici. Malinu mám strašně ráda, je to moje marmeláda, však nejlepší je čokoláda. Je lepší nežli zlato, život bych dala za to. A kdybych zlatou cihlu vlastnila, tuny čokolády bych si koupila. K večeři si vejce dám, na pánvi je rozmíchám. K večeři před spaním, na zeleninu se naladím. A potom, když už spím, jenom o ovoci sním. A ráno: Vyprázdněná lednička!!! Jsem náměsíčná holčička. :)
Tereza Kal´avská A Veronika Olejárová VIII.A
Rozhovor s Michalem Březinou Český krasobruslař Michal Březina získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy v Záhřebu. Jak jsme se dočetli, vylepšil si tak osobní rekord a po čtyřech čtvrtých místech se posunu na stupně vítězů. Mezi Michalovy největší úspěchy patří: bronz na ME 2013, čtvrtý na MS 2011 a 2010, čtvrtý na ME 2012 a 2010, stříbro na MSJ 2009, mistr ČR 2010, třikrát juniorský mistr ČR 2005-07, bronz na Ruském poháru 2012, vítěz Americké brusle 2011 a vítěz. Nebelhorn Trophy 2007.
sezóna 2010/2011, volná jízda
O Michalovi jsme se dozvěděli, že začal bruslit v sedmi letech, před sezónou se začal připravovat pod vedením nového trenéra Viktora Petrenka a do repertoáru zařadil i čtverný skok, který se mu dnes na druhý pokus povedl. Michal doplňkově plave a jezdí na kole. Vedle sportu jej baví počítače, filmy a hudba. Za své vzory považuje Jozefa Sabovčíka, Petra Barnu a Alexeje Jagudina. Michal v minulých letech navštěvoval naši školu.
Jak zvládáte náročné tréninky, nejen fyzicky, ale i psychicky? Teď už je zvládám, ale když jsem byl menší, bylo to horší. Dnes bez problémů trénuji třikrát až čtyřikrát týdně, trénink trvá až čtyři hodiny.
Můžete popsat první dojmy ze získání poslední medaile? Poprvé jsem vybojoval velkou medaili… Potěšilo mě to o to víc, že tam byl i můj taťka a můj kamarád, který také získal medaili. (Ondřej Hotárek).
Budeš mít někdy dovolenou? Jak dlouho a jak ji strávíš? Budu mít dovolenou, zatím ale nevím kdy, rozhodnu se až podle letní přípravy.
Členové redakce
