VZDĚLÁVACÍ MODUL PRO PRACOVNÍKY V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH SE ZAMĚŘENÍM NA HOSPICOVOU PÉČI
PÉČE O SENIORY, ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ A KLIENTY HOSPICOVÉ PÉČE
V DOMÁCNOSTI Kateřina Kaslová Blok I, © 2011
VZDĚLÁVACÍ BLOKY Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti Ošetřovatelství a první pomoc Hospicová péče Standardy kvality a vedení dokumentace v terénních službách Psychologické aspekty v péči o seniory, zdravotně postižené a umírající Komunikace v péči o seniory, zdravotně postižené a hospicové klienty
O PROJEKTU Vzdělávací modul pro pracovníky v sociálních službách zaměřený na hospicovou péči realizovaný v Ústeckém kraji Projekt CZ.1.04/3.1.03/45.00224 Cílem projektu je vytvoření vzdělávacího akreditovaného modulu pro pracovníky v sociálních službách, kterým novelou zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách vznikla povinnost dalšího vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok. Vzdělávací modul účastníkům nabídne doplnění kvalifikace prostřednictvím komplexního vzdělání v oblasti hospicové péče v celkovém rozsahu 144 hodin. Tento projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
Vzdělávací materiál vydalo občanské sdružení OPORA, Ústí nad Labem 2011. www.opora-os.cz
1 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti OBSAH Charakteristika kurzu.................................................................................................2 Úvod ..........................................................................................................................3 1 Zákon o sociálních službách....................................................................................5 1.1 Stručná historie zákona ...................................................................................5 1.2 Poskytovatel versus příjemce .........................................................................5 1.3 Vztah zákona o sociálních službách k terénní práci ........................................6 1.4 Příspěvek na péči ............................................................................................7 1.5 Povinnosti poskytovatele sociálních služeb ....................................................7 2 Definice cílových skupin I. ......................................................................................8 2.1 Senioři .............................................................................................................8 2.2 Zdravotně postižení ........................................................................................9 3 Definice cílových skupin II. ...................................................................................10 3.1 Smyslová postižení ........................................................................................10 3.2 Nemocní v terminálním stádiu ......................................................................11 4 Rodina, náročné životní situace, sociální klient ....................................................13 4.1 Rodina ...........................................................................................................13 4.2 Náročné životní situace .................................................................................14 4.3 Sociální klient ................................................................................................15 5 Pomáhající profese ...............................................................................................16 5.1 Specifika pomáhajících profesí......................................................................16 5.2 Specifika terénní práce .................................................................................16 5.3 Vztah klient versus pracovník .......................................................................18 6 Péče v rodině ........................................................................................................19 6.1 Osobní péče v rodině ....................................................................................19 6.2 Kritické momenty péče v rodině ...................................................................20 6.3 Překážky mobility v domácnosti ...................................................................20 7 Práce s klientem ...................................................................................................22 7.1 Problematické situace při práci s klietnem ...................................................22 7.2 Kasuistiky ......................................................................................................23 8 Kompenzační pomůcky I. ......................................................................................23 9 Kompenzační pomůcky II. .....................................................................................25 9.1 Kompenzační pomůcky .................................................................................25 9.2 Kondiční cvičení doma ..................................................................................25 Doporučená literatura .............................................................................................27
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 2
CHARAKTERISTIKA KURZU Vzdělávání bude probíhat prezenční vícedenní formou – 3 dny po 8 vyučovacích hodinách. Obsahem vzdělávání je seznámení účastníků s tématem péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti. Účastník kurzu bude seznámen s funkcemi a metodami sociální práce, se zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, specifikami práce s jednotlivými cílovými skupinami klientů, ale také se souvislostmi jako je instituce rodiny, specifika terénní práce, vztahy pracovníků vůči klientům a dále s možnými problematickými situacemi a překážkami při péči o klienta v domácím prostředí. V praktickém nácviku si účastník vyzkouší použití kompenzačních pomůcek a možnosti kondičního cvičení v domácnosti. Vzdělávání budou probíhat formou přednášek spojených s diskusí s účastníky, důraz však bude také kladen na praktický nácvik konkrétních situací při práci s klienty. Účastníci vzdělávání tak získají nejen teoretické znalosti, ale hlavně praktické dovednosti, které budou moci využít při práci s klienty.
Klíčová slova modulu rodina, klient, sociální práce, zákon o sociálních službách, příspěvek na péči, senior, zdravotně postižený, smyslově postižený, nemocný v terminálním stádiu, náročné životní situace, pomáhající profese, terénní práce, kasuistika, kompenzační pomůcka
3 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti ÚVOD Cílem tohoto vzdělávacího bloku je seznámit pracovníky v sociálních službách se základy terénní práce s klientem. Seznámit účastníky kurzu se základy sociální práce se seniory, zdravotně postiženými a hospicovými klienty. Seznámit účastníky kurzu se zákonem o sociálních službách. Seznámit účastníky kurzu se specifikami jednotlivých cílových skupin, vysvětlit souvislosti vzniku různých postižení. Osvojit si znalosti pro přímou práci s klientem a jeho rodinou. Osvojit si základní manipulaci s kompenzační pomůckou. ÚVODNÍ SEZNÁMENÍ S TÉMATEM – HISTORIE, FUNKCE A METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE Historie a vývoj sociální práce Počátky organizovaného charakteru sociální práce najdeme v 11. století. Sociální práce je zpočátku spojována především s církví a církevními řády. Pod vládou církve vznikají první sociální instituce ve středověku jako sirotčince, chudobince, starobince, špitály, lazarety a hospice. Roli církve postupně přebírají obce, s rozvojem měšťanstva města a postupně vrchnost. Sociální práce ve světě Anglie Robert Owen Octavie Hillová Elisabeth Fryová Německo Johann Bernhard Basedow Rusko Anton Semjonovič Makarenko USA Jane Addamsová Sociální práce v ČR Rakousko - Uhersko V 18. století přebírá hlavní roli v sociální oblasti stát, v roce 1775, je zaveden zákon o žebrácích a tulácích, a dále také zákon o válečných vysoudilcích. Až na konci 19. století přichází první zákony na ochranu
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 4 pracujících, např. zákon o úrazovém pojištění a zákon o nemocničním pojištění dělníků. Období první republiky Ministerstvo sociální péče, založené v roce 1919, se zabývá válečnými vysloužilci a zajišťuje sociální dávky pozůstalým po obětech války. Společně s Československým červeným křížem vyhledává nezvěstné po 1. světové válce, zaměřuje se na děti a mládež, na nezaměstnané. Jednou z největších osobností meziválečného období je bezesporu Tomáš Baťa. Období okupace Správu nad sociálními institucemi přebírá Německo, tyto instituce dále existují, mají však velmi okleštěné pravomoci. Rok 1948 Sociální politika i sociální práce je plně v rukou státu. Stát vyhlašuje tzv. ideu rovnosti, snížení třídních rozdílů mezi vrstvami obyvatelstva. V tomto období dle představ státu sociální problémy neexistují. Porevoluční vývoj Struktura sociální práce se radikálně mění, vznikají nové instituce, které do této doby nebylo potřeba, např. úřady práce, azylové domy pro bezdomovce, uprchlické tábory. Nejdůležitějšími znaky sociální práce po roce 1989 jsou profesionalizace, vědeckost a především specializace. Funkce sociální práce a) preventivní (primární, sekundární, terciární)
b) paliativní
c) kurativní
d) integrační
Metody sociální práce a) Case work
b) Community work
c) Group work
d) Family work
(poznámky)
5 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 1 ZÁKON O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH 1.1 STRUČNÁ HISTORIE ZÁKONA Základní cíl zákona o sociálních službách je zajistit lidem v nepříznivé sociální situaci pomoc a podporu prostřednictvím sociálních služeb a stanovit pravidla pro jejich poskytování. Zákon určuje jednotlivé druhy sociálních služeb a typy zařízení, v nichž mohou být služby poskytovány. Zákon vyšel ve sbírce zákonů dne 31. března 2006 s platností od 1. ledna 2007. 1.2 POSKYTOVATEL VERSUS PŘÍJEMCE Mezi uživatelem a poskytovatelem musí být uzavřena smlouva o poskytnutí služby, ve stanovených typech služby nebo při žádosti jednoho z nich písemná. Sociální služba, říká zákon, je činnost nebo soubor činností, jimiž se zajišťuje pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci. Sociální služby jsou buď pobytové, ambulantní, nebo terénní. Sociální služby se dělí na služby sociální péče, služby sociální prevence a sociální poradenství. Sluţby sociální péče napomáhají osobám se stabilizovaným zdravotním stavem zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim zapojení do běžného života společnosti. Služby sociální péče osobní asistence
denní stacionáře
pečovatelská služba
týdenní stacionáře
sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
domovy pro osoby se zdravotním postižením
průvodcovské a předčitatelské služby
domovy pro seniory
podpora samostatného bydlení
domovy se zvláštním režimem
odlehčovací služby
chráněné bydlení
centra denních služeb
tísňová péče
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 6 Sluţby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou jím ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky, způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence raná péče
noclehárny
telefonická krizová pomoc
služby následné péče
tlumočnické služby
azylové domy
domy na půl cesty
sociálně terapeutické dílny
kontaktní centra
terapeutické komunity
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
krizová pomoc
terénní programy
nízkoprahová denní centra
sociální rehabilitace
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Sociální poradenství poskytuje informace přispívající k řešení nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. Odborné sociální poradenství se zaměřuje na potřeby jednotlivých sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, v poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí a zahrnuje též sociální práci s osobami se specifickými potřebami. 1.3 VZTAH ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH SLUŢBÁCH K TERÉNNÍ PRÁCI Terénní prací rozumíme služby kontaktující klienty v jejich přirozeném prostředí. Cílem zákona o sociálních službách je individualizace poskytování sociálních služeb a umožnění osobám závislým na péči setrvat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí, což terénní služby podporují.
7 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 1.4 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI Příspěvek na péči dostane od státu člověk, který je kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu závislý na pomoci jiné osoby. Příspěvek mu poslouží k jejímu zajištění. Osoba, které je příspěvek přiznán si sama určí, zda za příspěvek koupí sociální službu, nebo jej dá příbuznému, který se o ni stará. Výše příspěvku na péči (Kč měsíčně):
Stupeň závislosti
do 18 let
nad 18 let
I.
3000
2000 (od 1.1.2011 - 800)
II.
5000
4000
III.
9000
8000
IV.
12000
12000
1.5 POVINNOSTI POSKYTOVATELE SOCIÁLNÍCH SLUŢEB Poskytovatel sociálních služeb musí: zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech a způsobu poskytování sociálních služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby; zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby; plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, vést evidenci žadatelů o sociální službu.
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 8
2 DEFINICE CÍLOVÝCH SKUPIN I. 2.1 SENIOŘI 2.1.1 Stáří – obecně pojem pro označení pozdních fází ontogeneze, je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních změn a změn, které jsou podmíněny vnějšími faktory. 2.1.2 Změny ve stáří a) Somatická involuce b) Psychické změny c) Choroby stáří 2.1.3 Teorie aktivního stáří Příprava na stáří je celoživotním procesem. Každý jednotlivec by se měl na období stárnutí a stáří připravovat v průběhu celého života. Předpokladem jejího úspěšného zvládnutí je zaměření se na aktivity a perspektivy do budoucnosti. 2.1.4 Instituce poskytující pomoc seniorům a) pro aktivní seniory
b) pro neaktivní seniory
9 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 2.2 ZDRAVOTNĚ POSTIŢENÍ 2.2.1 Druhy a příčiny zdravotního postiţení
a) vrozené
Příčiny vzniku zdravotního postižení
b) získané Druhy tělesného postižení: 1) obrny
dětská mozková obrna (DMO)
traumatické obrny
dětská obrna (tzv. polymyelitis)
obrny míchy
2) mozkové záněty 3) mozkové nádory 4) mozkové příhody 5) deformace
rozštěpy
amputace
deformity končetin
svalové atrofie
deformity páteře
revmatická onemocnění.
2.2.2 Socializace Socializací nazýváme proces začlenění člověka do společnosti. Socializace má 4 stupně: integrace, adaptace, utilita, inferiorita. V případě, že nedojde k socializaci, nastává tzv. segregace (vyčlenění ze společnosti). 2.2.3 Instituce poskytující pomoc zdravotně postiţeným školy při nemocnicích
lázně pro dospělé
školy při léčebnách a lázních
nestátní instituce
domovy pro osoby se zdravotním postižením
agentury domácí péče
ústavy pro tělesně postižené
hospice
rehabilitační ústavy
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 10
3 DEFINICE CÍLOVÝCH SKUPIN II. 3.1 SMYSLOVÁ POSTIŢENÍ 3.1.1 Druhy smyslových postiţení zrakové vady a) refrakční vady - s těmito vadami se dá snadno žít (tupozrakost, krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus, barvoslepost, šeroslepost) b) zbytky zraku - 10-15 dioptrií, původem je poškození CNS a tyto vady nelze odstranit c) nevidomost - úplná ztráta zraku sluchové vady Sluchové vady známe tzv. převodní (je postižena kvalita vnímání hlasitosti signálu), percepční (slyšená řeč je celkově deformována, problém s vnímáním celých slov) a smíšené (špatně slyší i špatně rozumí). a) nedoslýchavost - lehká, střední a těžká b) zbytky sluchu - sluchové vnímání omezeno jen na silné zvukové podněty, kombinace zvukové a znakové řeči c) hluchota - celková ztráta sluchu, užití znakové řeči 3.1.2 Kompenzační pomůcky pro smyslová postiţení Zrakové vady Brýle
Mluvicí kalkulačky, hodinky, mobilní telefony
Lupy
Hlásiče vodní hladinky
Televizní lupy
Hlásič varu
Slepecká hůl
Sponky pro párové oblečení
Čtecí zařízení
Podavač
Pichtův psací stroj
Počítač s výstupky (klávesnice)
11 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti Sluchové vady Osobní zesilovače
Vibrotaktilní a elektrotaktilní pomůcky
Rádiová sluchadla
Logopedické pomůcky - pomůcky pro tvoření mluvené řeči
Zvukové adaptery
Signalizační pomůcky
Vibrační a světelné budíky 3.1.3 Instituce poskytující pomoc smyslově postiţeným Zrakové vady a) střediska rané péče b) mateřské školy pro děti nevidomé a se zbytky zraku c) speciální třídy pro děti s vadami zraku d) speciální pedagogická centra e) rehabilitační střediska f) nestátní instituce - nadace, sdružení
Sluchové vady a) střediska rané péče b) mateřské školy pro neslyšící c) speciální třídy pro děti s vadami sluchu d) speciální pedagogická centra e) rehabilitační střediska f) nestátní instituce - nadace, sdružení
3.2 NEMOCNÍ V TERMINÁLNÍM STÁDIU 3.2.1 Nejčastější diagnózy klientů hospicové péče maligní nádory
progredující demence
chronické srdeční selhání
rozvinutý imobilizační syndrom
chronické ledvinové selhání
terminální stadia AIDS
CHOPN
persistentní vegetativní stav
amyotrofická laterální skleróza
vigilní koma
skleróza multiplex
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 12 3.2.2 Specifika práce s klientem v terminálním stádiu Dle definice paliativní medicíny jsou klienti v terminálním stádiu ti, jejichž onemocnění je progredující, nevyléčitelné a jehož prognóza se počítá v několika měsících. Takovéto onemocnění předpokládá u většiny nemocných a jejich blízkých potřebu podpory ve všech oblastech biopsycho-sociálně-spirituálního přístupu, to znamená vysoce profesionální zájem ze strany zdravotně-sociálního sektoru. Péče v domácím prostředí poskytuje možnost zapojení pacienta a jeho rodiny do procesu umírání. Základním principem péče o umírající je umožnit důstojné umírání, ale i život s nevyléčitelnou chorobou. Je zapotřebí věnovat pozornost nejen umírajícímu, ale také truchlící rodině. 3.2.3 Instituce pro nemocné v terminálním stádiu hospice
nemocnice následné péče
mobilní hospice
ošetřovatelská oddělení při nemocnicích
domovy pro seniory
pečovatelská služba
13 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 4 RODINA, NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE, SOCIÁLNÍ KLIENT 4.1 RODINA Rodina je nejstarší základní společenská skupina, která prochází neustálými změnami co do své velikosti, významu i společenské integrace. 4.1.1 Historie a vývoj rodiny V historii lze najít mnoho forem rodiny. Nejstarším typem je tzv. skupinové manželství, kdy spolu žili muži i ženy ve skupině a existoval volný výběr partnerů. Děti narozené z těchto svazků byly společné, protože nebylo jasné, kdo je otcem jednotlivých dětí. Později se vydělily jednotlivé dvojice a vznikalo párové soužití. 16. století - relativně malé, nukleární rodiny udržující četné a intenzivní kontakty s celou komunitou. 17. až 18. století nukleární rodina se vymezila oproti celé společnosti. Od 19. stol. - v mnoha aspektech přetrvává prakticky dodnes, kdy mluvíme o moderní rodině. 4.1.2 Druhy a funkce rodiny Druhy rodiny primární x rozšířená
orientační x prokreační
Funkce rodiny a) Biologicko - reprodukční funkce - zabezpečuje udržení života b) Ekonomicko - zabezpečovací funkce - zabezpečuje dostatek materiálních prostředků c) Emocionálně - ochranná funkce - zabezpečuje uspokojení citových potřeb d) Socializačně - výchovná funkce - zabezpečuje vhodnou socializaci dětí e) Zájmově - rekreační funkce - zabezpečuje vhodné odpočinkové aktivity 4.1.3 Rodina pečující Období péče o vážně nemocného v domácím prostředí je dobou velmi náročnou po stránce fyzické i psychické. Na druhé straně je to i období velmi vzácné a obohacující pro nemocného i pro pečujícího. Z toho důvodu je nezbytné zvážit své síly a možnosti. V případě, že je potřeba k nemocnému v noci vstávat, je vhodné, aby se střídalo více lidí, rozdělili si mezi sebou „služby“ a vždy se někdo měl
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 14 možnost vyspat. Při dlouhodobějším pečování je dobré zvážit možnost respitního pobytu pro nemocného. Je dobré zeptat se ošetřujícího lékaře na obvyklý průběh nemoci, kolik času má nemocný před sebou (prognózu onemocnění). Úmrtí člena rodiny je pro nejbližší příbuzné patrně nejstresovějším zážitkem, jakému mohou být vystaveni. 4.2 NÁROČNÉ ŢIVOTNÍ SITUACE Náročná životní situace je taková situace, při níž člověk nevystačí s navyklým vzorcem chování a musí vynaložit zvýšené úsilí, popřípadě překonat určité překážky na cestě k uskutečnění cíle. 4.2.1 Faktory ovlivňující míru zátěţe Roli v prožívání zátěže hraje věk, předchozí zkušenosti, typ osobnosti, kvalita prožitého dětství, ale také psychický a fyzický stav a v neposlední řadě také sociální prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. 4.2.2 Příčiny a stupně zátěţových situací Příčinou vzniku náročné životní situace bývá činitel tzv. stresor, ten je možno chápat jako vliv negativně působící na jedince. Odpovědí organismu je stresová reakce; výsledným produktem organismu jedince je poté stres. Stresory můžeme pojmenovat a rozčlenit do kategorií podle jejich původu. a) Stresory materiálního původu b) Stresory sociálního původu c) Stresory psychického původu Náročné životní situace rozlišujeme podle intenzity na: a) prosté - vyžadují zvýšené úsilí, ale člověk se s nimi vyrovná sám bez psychického narušení, můžeme je považovat za pouhé narušení běžného stereotypu (návštěva lékaře) b) konfliktogenní (frustrující) - vedou k nežádoucím psychickým stavům (stres, frustrace, konflikt), nakonec se dají zvládnout, narušují naši rovnováhu, vyžadují řešení a hledání nových způsobů řešení, nenesou však trvalé následky (maturita) c) patogenní - extrémně zátěžové, způsobují patologii, vykolejení, člověk není schopen situaci sám zvládat (ztráta blízkého, rozvod)
15 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 4.2.3 Reakce na náročné ţivotní situace Agrese přímá
verbální (i myšlenková)
nepřímá
fyzická
Únik únik do fantazie a snění
regrese
patofilie (únik do nemoci)
pokus o sebevraždu
negativismus Předpoklady správné psychohygieny: a) adekvátní sebepojetí (přiměřené sebepojetí) b) vědět, co vydržím, nepřeceňovat se, nepodceňovat se c) převažující pocit životní spokojenosti d) ovládat techniky vyrovnávání se stresem a adaptivně jich využívat e) soulad životních rolí s osobnostním vybavením člověka 4.3 SOCIÁLNÍ KLIENT Sociálním klientem se stává každý, kdo vyhledá pomoc jakékoli sociální instituce nebo je v ní umístěn. Sociálním klientem nazýváme například i obviněné, odsouzené a svěřence (dětských domovů nebo výchovných ústavů). Sociálním klientem se může stát každý na základě nepříznivé životní situace, objeví-li se u něj tzv. sociální problém. Sociálním problémem nazýváme jakoukoli negativní zkušenost, kterou klient není schopen zvládnou vlastními silami a potřebuje pomoc institucí. Nastane-li situace přechodná a zpravidla příliš nezasahující psychiku jedince, mluvíme o tzv. sociálním oslabení. O sociálním vykolejení mluvíme v okamžiku, kdy nepříznivá situace klienta má dlouhodobý charakter a zasahuje nepříznivě psychiku dotčeného jedince.
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 16
5 POMÁHAJÍCÍ PROFESE 5.1 SPECIFIKA POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ 5.1.1 Definice pomáhajících profesí Hlavní náplní práce těchto povolání je pomáhat lidem. Jedná se o lékaře, zdravotní sestry, pedagogy, sociální pracovníky, psychology, pečovatelky a další podobná zaměstnání. K výkonu těchto povolání zpravidla nestačí jen absolvování příslušného vzdělání a osvojení si potřebných vědomostí. K výkonu pomáhající profese jsou nutné především osobnostní předpoklady jako náklonnost, trpělivost, empatie, ale také jistá psychická a fyzická odolnost, která je nutná vždy, pracujeme-li s lidmi. 5.1.2 Moc a pomoc Každý pomáhající si musí být vědom své moci vůči klientovi. Při poskytování služeb musí být vždy jasné zda podoruji či řídím. Samozřejmě jsou pomáhající profese, kdy určitý podíl řízení zaručuje úspěch, také se někdy bez řízení neobejdeme při práci s klienty, kteří nejsou v pozici klienta dobrovolně (věznice). Smyslem zákona o sociálních službách je převést co nejvíce aktivity z pracovníka na klienta, a to ve všech oblastech sociálních služeb, to samozřejmě znamená především podporu ze strany pomáhajícího pracovníka. 5.2 SPECIFIKA TERÉNNÍ PRÁCE 5.2.1 Cíle terénní práce Cílem sociálních služeb je podle Standardů kvality sociálních služeb „umožnit lidem v nepříznivé sociální situaci využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti i přirozené vztahové sítě, zůstat součástí přirozeného místního společenství, žít běžným způsobem. Poskytované sociální služby zachovávají a rozvíjejí důstojný život těch, kteří je využívají, jsou bezpečné a odborné“. Z uvedeného vymezení vyplývá význam přirozeného prostředí jako žádoucího životního prostoru lidí v nepříznivé sociální situaci, důraz na práva a lidskou důstojnost uživatelů a na odbornost poskytovaných služeb. Konkrétní cíle, které by sociální služba měla naplňovat, stanovuje uživatel ve spolupráci s pracovníkem. Za cíle terénní práce lze považovat:
17 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti
prevenci sociálního vyloučení a jeho prohlubování, prevenci sociálně rizikových jevů, sociální začleňování, mírnění negativních důsledků a rizik životních situací klientů, včetně jejich dopadu na společnost, zmírňování nerovností, včetně nerovného přístupu ke službám, vzdělávání, bydlení atp., pomoc klientům získávat/znovu nabývat sociální kompetence, předávání informací.
5.2.2 Specifika a základní principy terénní práce Specifikem terénní sociální práce je, že pomáhající vyhledává potenciální uživatele sociálních služeb v jejich přirozeném prostředí a společná setkání tak obvykle neprobíhají na půdě organizace, která terénního sociálního pracovníka/ terénního pracovníka zaměstnává. Návštěvy v domácnostech uživatelů v rámci práce v přirozeném prostředí také poskytují příležitost ke spolupráci s celou rodinou a širším společenstvím. K základním principům terénních sociálních služeb patří: dodržování práv uživatelů – sociální služba je poskytována s důrazem na respektování vůle, ochrany důstojnosti, soukromí a dalších práv uživatelů, zplnomocňování uživatelů, práce v přirozeném prostředí uživatelů, kontinuita a návaznost služeb, princip nízkoprahovosti. 5.2.3 Cílové skupiny terénní práce osoby ze sociálně vyloučených lokalit, u kterých dochází ke kumulaci problémů (chudoba, dluhy, nezaměstnanost, lichva, špatný stav bydlení, špatný přístup ke službám, špatná kvalita vzdělání, kriminalita apod.), osoby sociálním vyloučením ohrožené osoby ohrožené závislostmi osoby poskytující placené sexuální služby děti a mládež ohrožené společensky nežádoucími jevy rodiny s dětmi (nezávisle na tom, v jaké lokalitě žijí) osoby bez přístřeší
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 18 5.3 VZTAH KLIENT VERSUS PRACOVNÍK 5.3.1 Kontakt s klientem Jednou z nejdůležitějších dovedností je schopnost vhodné komunikace s klientem. Ke klientovi přicházíme s úkolem předem vždy jasně definovaným, naším cílem je klientovi pomoci a podpořit ho nejen po stránce fyzické, ale často i po stránce psychické. Zároveň přicházíme do jeho přirozeného prostředí - domů, což může být pro klienta samo o sobě psychickou zátěží. 5.3.2 Hranice Hranici vůči okolí má každý samostatný celek, osobnost člověka nevyjímaje. Při práci s klientem je velice důležité, že ve vztahu klient versus pracovník musí být předem jasně dané a oboustranně respektované hranice, které se nepřekračují. Toto můžeme chápat jako určité vymezení a rozdělení pravomocí. Při dlouhodobém pečování dochází často k tzv. splývání, kdy pracovník bere záležitosti klienta za své vlastní. Opačným případem může být manipulace ze strany klienta. Je to jakási potřeba být potřebný ze strany pracovníka či blízké osoby, potřeba být opečovávaný ze strany klienta. V této situaci přichází vlna emocí, kterou nejsme schopni příliš ovlivnit, klient však potřebuje, abychom mu rozuměli, dovedli si představit jeho prožitky, zároveň však, abychom neztratili nic ze své profesionality. 5.3.3 Supervize Supervize je v našich podmínkách nazývána jako prvek řízení a kontroly. Supervize je účinný nástroj pro pracovníky, jež v ideálním případě pomáhá plnění úkolů organizace. Supervizor v zařízení sociálních služeb funguje v pozici rádce, s pracovníky probírá problematické situace s kienty, které se odehrávají v každodenní praxi.
19 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 6 PÉČE V RODINĚ 6.1 OSOBNÍ PÉČE V RODINĚ 6.1.1 Kdo pečuje Rodinnou péči nejčastěji zajišťuje nejbližší příbuzenstvo, přičemž největším podílem pečují ženy. Dost častým modelem je také situace, kdy manželka pečuje o svého nemohoucího manžela, je v péči velice důsledná a brání se umístění do institucionální péče delší dobu, než ostatní skupiny. V případě, že musí pečovat muž o ženu, nastává situace, kdy se do péče aktivně zapojují také další ženy z širší rodiny. Druhou nejčastější variantou jsou pečující děti, které se snaží do poslední chvíle pomoci rodičům bez nutnosti umístění do pobytového zařízení. I v tomto případě častěji pečují ženy než muži. 6.1.2 Zvládnutelná domácí péče Rodinná péče představuje nejstarší model péče o staré a nemocné. Dnes jsou již možné alternativy, které ulehčí rodině toto pečování. Velice důležitá je finanční podpora pečujících, kdy dnes nastupuje role příspěvku na péči. Zpravidla je však péče poskytována na úkor zaměstnání, což ani příspěvek na péči neřeší. Další kategorií jsou podpůrné služby pečujícím rodinám, které by měly vhodně navazovat především jako služby odlehčovací. V neposlední řadě se musíme zmínit o vhodném vzdělávání pečujících. Péče v rodině vyžaduje celou řadu praktických dovedností. 6.1.3 Pozitiva a negativa domácí péče Pozitiva:
Negativa:
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 20 6.2 KRITICKÉ MOMENTY PÉČE V RODINĚ 6.2.1 Zdravotní problémy pečovatele Péče o nemocného vždy znamená neúměrně vysokou fyzickou námahu způsobenou častým zvedáním, obracením, přenášením apod. Jednoznačně hovoříme o potřebě rehabilitace a léčení těchto důsledků námahy. Psychické zdraví pečovatele je také často narušeno především dlouhodobým stresem a psychickým vypětím. 6.2.2 Osamělost pečovatele Osamělost pečovatele je vážný společenský problém, který je způsoben především psychikou náročností pečování o nemocného. Pečovatel často nemá nikoho, na koho by se mohl obrátit pro pomoc, je odtržen od společenského dění, ztrácí kontakty na přátele, často je opomíjen i širší rodinou. 6.2.3 Pomoc státu nebo obce Podpora státu nebo obce nemá u nás příliš velkou tradici. Vždy v minulosti byly upřednostňovány instituce pro péči o staré a nemocné, důraz na péči v domácnosti je kladen až v posledních několika letech. 6.2.4 Trauma rodiny Proces rozhodování o umístění blízké osoby do péče instituce bývá bolestný jak pro pečujícího tak pro osobu závislou na péči, je-li schopna si toto uvědomovat. Často se dostavují pocity viny, výčitky a duševní traumata. 6.3 PŘEKÁŢKY MOBILITY V DOMÁCNOSTI 6.3.1 Bezpečné prostředí Úrazy seniorů představují závažnou příčinu geriatrické imobility, funkčně závažné nemoci a úmrtnosti. Uplatňují se nejen vlastní úrazy, ale také strach z nich. V bytě se vyskytují nejčastěji překážky v podobě prahů, různých kabelů elektrických spotřebičů a nevhodný nábytek. Mimo byt jsou to hlavně schody a obrubníky. V posledních letech se i u nás rozšiřuje možnost signalizace, která umožňuje rychlé přivolání pomoci v případě akutního ohrožení.
21 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 6.3.2 Nutné úpravy v bytě Domácí prostředí upravujeme tak, aby bylo pro všechny obyvatele příjemné ale přitom bezpečné pro ošetřovanou osobu. Vždy vycházíme z individuálních potřeb ošetřovaného. Veškerý nábytek v bytě by měl být dostatečně stabilní a těžký, aby ani v případě ztráty rovnováhy nedošlo k jeho překocení. Hrany a rohy nábytku by měly být opatřeny dostatečně měkkou ochranou, vždy je nutné zachovat dostatečný prostor pro průchod. Vyvarujeme se použití různých předložek a koberečků kvůli možnému uklouznutí, podlahová krytina by měla být neklouzavá ale dobře udržovatelná, je vhodné odstranit prahy. V případě pohybu po bytě či domě je dobré vybavit ošetřovaného kvalitní neklouzavou obuví. U schodů musí být po celé délce zábradlí, v horní a dolní části schodů zábrana. Zábradlí i zábrana musejí být spolehlivě upevněny. Sedací nábytek by měl být opatřen područkami, měl by být dostatečně stabilní pro bezpečné vstávání. Při sedu by měl kyčelní kloub svírat pravý úhel, plosky nohou musí bezpečně dosáhnout na zem. Toaletu a koupelnu vždy vybavíme madly pro bezpečné usedání a vstávání, do vany umístíme sedátko a protiskluznou podložku. Na WC můžeme pořídit vhodný nástavec. U pacienta upoutaného na lůžko je vhodné pořídit polohovatelné lůžko, nejlépe s bočnicemi. Místnost pro spaní upravte tak, aby byl možný přístup k lůžku z obou boků postele. V tomto případě mohou pečující s ošetřovaným snadno manipulovat. Pokoj ošetřovaného je vhodné vybavit jídelním a nočním stolkem. Pokud je ošetřovaný schopen použít toaletu, ale jeho zdravotní stav mu nedovolí překonat potřebnou vzdálenost mezi lůžkem a WC, rozšíříme vybavení pokoje ještě o toaletní křeslo (WC křeslo). Pokud má ošetřovaný zájem o sledování televizoru, umístěte jej naproti lůžku. Pokud nemůžeme být s ošetřovaným neustále v jedné místnosti, můžeme do pokoje umístit takzvanou „chůvičku“. Velmi důležité je osvětlení celého prostoru dobrým, ale nepřímým osvětlením, které neoslňuje. Doporučuje se, aby malé světlo svítilo celou noc.
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 22
7 PRÁCE S KLIENTEM 7.1 PROBLEMATICKÉ SITUACE PŘI PRÁCI S KLIETNEM 7.1.1 Předsudky Při našem vnímání hraje podstatnou roli celý systém stereotypů. Stereotypy nejsou záležitostí veskrze negativní, tvoří součást našeho myšlení a umožňují nám rychlou a ve většině případů účinnou orientaci ve světě. Tato skutečnost je složitější v případech, kdy se stereotypní vnímání sociokulturních skupin na základě kusých, ojedinělých, zkreslených a zevšeobecněných údajů stává základem jednání vůči jedincům z těchto skupin. Stereotypy a předsudky jsou východiskem všech forem diskriminačního jednání. 7.1.2 Komunikační bariery Komunikační bariérou myslíme překážku, která ztěžuje komunikaci. Může mít různé příčiny. Nejzávažnější příčinou je mentální nebo fyziologický handicap, event. různé zábrany nebo poruchy psychologické. Komunikační bariéra vzniká i v případě nekompatibilnosti referenčních systémů, tzn. v případě neporozumění. 7.1.3 Agrese klienta Agresí klienta rozumíme jakoukoli útočnost, která se projevuje jednáním vedoucím k poškození věcí nebo osob. Bývá reakcí na ohrožení, ale také naučeným způsobem prosazování vlastního přání. Možné příčiny rizikového chování: vnitřní
vnější
mezilidské
Pokud je použití fyzické intervence nezbytné, musí být rozumné vzhledem k dané situaci a síly musí být použito v nejmenší míře nutné k zabránění nebezpečí hrozícího klientovi nebo dalším osobám. Formy fyzické intervence – zásahu
23 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti a) zabránění člověku v chůzi za použití ruky nebo zábrany. b) zabránění člověku, který se rozhodl opustit určitý prostor. c) použití prostředků, materiálů či pomůcek k omezení mobility člověka.
7.2 KASUISTIKY 7.2.1 Klient v domácím prostředí
7.2.2 Klient v ústavní péči
JÍDLO A SEBEOBSLUHA
8 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY I. talíře s vyvýšeným okrajem
speciální prkénko s okrajem
hrnek s výřezem pro nos
držáky horkých talířů
hrnek se savičkou
zapínač knoflíků
nastavitelné příbory s možností fixace
navlékač ponožek
zakřivené nože, pravoúhlé nože
přesouvací prkno
protiskluzné podložky
nastavitelné stoličky
půliče a drtiče léků
stolička pod nohy
různé otvíráky sklenic a pet lahví
podavač předmětů
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 24 KOMUNIKACE komunikační tabule
naslouchadla
psací potřeby
OSOBNÍ HYGIENA
brýle
sedačky a sedátka do vany, do sprchy
mužské nádoby na moč („bažant“)
stoličky k vaně
nástavce na WC
protiskluzné podložky do vany
madla na WC a do koupelny
toaletní křesla
vaničky pro mytí hlavy
podložní mísy
prodloužené mycí houby
POLOHOVÁNÍ A MANIPULACE S OŠETŘOVANÝM polohovací lůžka
antidekubitní podložky pod paty
bezpečnostní postranice k lůžku, polstrované postranice
stabilizační antidekubitní opěrky zad (pro polohu v sedu)
pěnové a antidekubitní matrace
antidekubitní podložky na polohování
jídelní a pracovní deska nad lůžko
antidekubitní podložky pod lokty
jídelní a pracovní stolky k lůžku
antidekubitní podložky do vozíku
hrazda nad lůžko, žebříček k lůžku
pojízdné zvedáky
zdravotní polštáře
různé textilní manipulační pomůcky
25 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti 9 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY II.
VOZÍKY
CVIČENÍ
CHŮZE
9.1 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY nízká čtyřbodová chodítka
vycházková hůl
nízká dvoubodová chodítka
tří a čtyřbodové vycházkové hole
pultová chodítka
francouzské hole
podpažní berle
protiskluzné gumové nástavce na hole
kombinované vycházkové hole se sedákem
protiskluzné pětihrotové nástavce na hole a berle
molitanové míčky
gymnastické míče
ježci (míčky s ostny)
nestabilní plochy
siliče prstů (kroužky, míčky...)
thera-bandy (posilovací gumy)
overbally
stepery
mechanické vozíky
schodolezy
schodišťové sedačky a plošiny pro vozíky
antidekubitní sedáky a podložky na vozíky
elektrické skútry
pracovní a jídelní desky na vozíky
nájezdové rampy pro vozíky
elektrické vozíky
9.2 KONDIČNÍ CVIČENÍ DOMA 9.2.1 Zásady cvičení Pokud v domácí péči ošetřujeme osobu upoutanou na lůžko nebo osobu s malou pohybovou aktivitou během dne, je důležité s ní cvičit. Cvičením udržujeme tělesnou kondici, hybnost kloubů, podporujeme funkci dýchacího a oběhového systému. Cvičení může posloužit i jako způsob zabavení nemocného během dne. Pokud měl dříve ošetřovaný kladný vztah k pohybu, většinou cvičení uvítá. Při cvičení se vyplavují hormony endorfiny, které navozují příjemné pocity.
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 26 a) Důležité je nejen cvičit, ale i protahovat končetiny, aby nedocházelo ke zkracování šlach. b) Nikdy necvičíme takzvaně přes bolest. Mírnou bolest lze tolerovat, ale pokud cvičenec udává velkou bolest, děláme raději menší pohyb, aby se klouby uvolnily a bolest ustoupila. c) Cvičení nemusí být vždy jen klasické skrčení a natažení končetin. Do těchto aktivit patří i samostatné oblékání, převlékání, obouvání se. U hůře pohyblivých osob může být převlékání natolik náročnou aktivitou, že již nemají sílu cvičit. d) Posloupnost a počet cviků je vždy individuální. e) Při cvičení se vždy přizpůsobujeme cvičenci a jeho zdravotnímu stavu. f) Cviky můžeme dle potřeby a schopností cvičence střídat. g) Je lépe cvičit častěji během dne a kratší dobu než jednou za den, ale dlouho. h) U nehybné osoby provádíme pohyb pasivně. Pokud je ošetřovaný schopný samostatného pohybu, provázíme ho jen slovně. i) Všechny pohyby provádíme pomalu a plynule, aby je ošetřovaný mohl procítit a pochopit. Při pomalém pohybu se lépe zapojí svaly. 9.2.2 Moţnosti cvičení Cvičení na lůžku
Cvičení v sedě Cvičení v sedu můžeme zařadit u cvičenců schopných samostatně sedět nebo u cvičenců, kteří potřebují v sedu jen mírnou dopomoc.
Cvičení proti odporu Odporová cvičení zařazujeme, pokud chceme zvýšit svalovou sílu končetin.
27 | Péče o seniory, zdravotně postižené a klienty hospicové péče v domácnosti DOPORUČENÁ LITERATURA BALICKÁ, K., et al. Práce s klientem s rizikem v chování: manuál průvodce dobrou praxí. 1st ed. Praha: MPSV, 2009. 79 p. ISBN 80-86878-27-9. BENDLOVÁ, P., et al. Kompenzační pomůcky pro osoby se specifickými potřebami. 1st ed. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci - Fakulta pedagogická, 2006. 104 p. ISBN 80-244-1436-8. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 1st ed. Praha: Galén, 2000. 191 p. ISBN 80-7262-034-7. HOLMEROVÁ, I., et al. Vybrané kapitoly z gerontologie. 2nd ed. Praha: Gema, 2003. 88 p. ISBN 80-86541-12-6. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1st ed. Praha: Triton, 2003. 223 p. ISBN 80-7254-329-6. JEŘÁBEK, H. Rodinná péče o staré lidi. 1st ed. Praha: UK FSV CESES, 2005. 99 p. (dostupné z http://ceses.cuni.cz/CESES-20-version1-sesit05_11_jerabek.pdf). ISSN 1801-1640. KOLÉBALOVÁ, J., et al. Rehabilitujeme doma: jak pomoci nemocnému v pohybových aktivitách v domácím prostředí. 1st ed. Brno: Moravskoslezský kruh, 2010. 95 p. ISBN 978-80-254-7334-4. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 4th ed. Praha: Portál, 2000. 147 p. ISBN 80-7178-429-x. KÜBLER-ROSS, E. O smrti a umírání. 1st ed. Turnov: Arica, 1993. 251 p. ISBN 80900134-6-5. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2nd ed. Praha: Karolinum, 1994. 263 p. ISBN 80-7066-980-2. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2nd ed. Praha: Portál, 2008. 271 p. ISBN 978-80-7367-368-0. MATOUŠEK, O. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 1st ed. Praha: Portál, 2007. 183 p. ISBN 978-80-7367-310-9. MATOUŠEK, O., et al. Základy sociální práce. 1st ed. Praha: Portál, 2001. 309 p. ISBN 80-7178-473-7. MATYSKOVÁ, K. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. 1st ed. Praha: Okamžik, 2009. 60 p. ISBN 978-80-86932-24-8. SATIR, V. Kniha o rodině. 1st ed. Brno: Práh, 1994. 350 p. ISBN 80-901325-0-2. SAWICK, S., WEDLICHOVÁ, I., FLEISCHMANN, O., et al. Osobnost jedince a náročné životní situace. 1st ed. Ústí nad Labem: Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, 2008. 158 p. ISBN 978-80-7414-068-6. SCHERREROVÁ, D., KOLIBOVÁ, H. Práce s klientem. 1st ed. Opava: Slezská univerzita, 1999. 86 p. ISBN 80-7248-020-0.
Kateřina Kaslová, www.opora-os.cz | 28 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1st ed. Praha: Grada, 2007. 96 p. ISBN 978-80247-2170-5. Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb.. 2008
O NÁS Občanské sdružení OPORA je poskytovatelem sociálních služeb pro seniory, osoby se zdravotním postižením a sociálně znevýhodněné spoluobčany. Svou činnost zaměřujeme především na služby, které našim klientům umožňují setrvat v domácím prostředí - pečovatelskou službu, domácí hospicovou péči, odborné sociální poradenství a sociálně aktivizační služby. Zároveň také usilujeme o zvyšování kvality a dostupnosti sociálních služeb a aktivně se účastníme komunitního plánování sociálních služeb. Od roku 2009 rozvíjíme také aktivity v oblasti vzdělávání pracovníků ze zdravotní a sociální sféry. Své služby nyní poskytujeme na území hlavního města Prahy. Středočeského, Libereckého a Ústeckého kraje. Posláním naší organizace je usilovat o zlepšení kvality života občanů seniorů, občanů se zdravotním postižením a občanů v nepříznivé sociální situaci, žijících ve svém přirozeném sociálním prostředí. Chceme prosazovat a obhajovat zájmy a práva výše uvedené cílové skupiny ve společnosti a podporovat zavádění nových trendů a přístupů v oblastech terénních sociálních služeb. Snažíme se také o podporu rozvoje komunitní práce. .
KONTAKT Mgr. Tereza Silbernaglová, projektová manažerka Bc. Markéta Hahnová, projektová asistentka OPORA, IČ 63 15 49 35 Jungmannova 1024, 413 01 Roudnice nad Labem Pobočka Ústí nad Labem: Velká Hradební 2, 401 00 Ústí nad Labem Telefon: + 420 777 588 855 E-mail:
[email protected] Web: www.opora-os.cz
Vzdělávací modul pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na hospicovou péči © 2011
OPORA Jungmannova 1024, 413 01 Roudnice nad Labem Tel: 416 837 226, 777 588 855
[email protected] www.opora-os.cz
