MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Péče o lesy v evropské soustavě chráněných území NATURA 2000 ve Francii
Diplomová práce
Eva Daňková 2008/2009
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Péče o lesy v evropské soustavě chráněných území NATURA 2000 ve Francii“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 20. 4. 2009
............................................
Poděkování
Upřímně děkuji svému školiteli docentu Antonínu Bučkovi za korektury hlavních kapitol této diplomové práce, za vždy ochotný, trpělivý a tolerantní přístup při doprovázení mé maličkosti k jejímu dokončení a za každodenní podporu mého odhodlání ji napsat co nejlépe. Děkuji Ing. Jaouovi Celle, zaměstnanci společnosti Nature Midi-Pyrenées, který velmi ochotně a rychle odpovídal na všechny mé všetečné dotazy ohledně studovaných lokalit a za poskytnutí potřebné dokumentace. Děkuji za věcné principiální korektury PhD. Martinovi Svátkovi, autorovi zde použité metodiky. Děkuji za doprovod na studovaných územích, pomoc při pořizování fotografické dokumentace, pomoc s formální úpravou diplomové práce, dobré rady a duševní podporu Alešovi Kučerovi.
Abstrakt Eva Daňková: Péče o lesy v evropské soustavě chráněných území NATURA 2000 ve Francii Ve zde uvedené diplomové práci byly stručně charakterizovány lesy, lesní hospodářství a ochrana přírody ve Francouzské republice. K názorné ukázce podoby alespoň části sítě Natura 2000 ve Francii bylo učiněno hodnocení podle pozměněné metodiky Svátka a Bučka (2005) ve třech maloplošných chráněných územích, která jsou součástí rozsáhlé evropsky významné lokality „Garonne“. Z výsledků této práce vyplývá, že stav zachovalosti předmětů ochrany těchto lokalit je na Ramier de Bigorre „průměrný“ (64 bodů), na Port Vieux „dobrý“ (88 bodů) a na Saint Caprais „vynikající“ (99 bodů), zatímco péče o všechny tři lokality je hodnocena jako „dobrá“ (uvedeno je ve stejném pořadí: 89 bodů, 76 bodů a 75 bodů). Tato studie nejen že ověřuje použitelnost dané metodiky ve Francii, ale v důsledku učiněných hodnocení také poukazuje na chybějící ochranné pásmo kolem francouzských chráněných území, ale zároveň zdůrazňuje přednosti francouzského přístupu ve veřejných jednáních mezi všemi dotčenými stranami (concertation).
Klíčová slova: Francie, Natura 2000, evropsky významná lokalita „Garonne“, předmět ochrany, stav zachovalosti, péče.
Abstract Eva Daňková: Maintenance of forests in European ecological network of protected areas NATURA 2000 in France In this diploma work, forests, forest management and protection of nature in French Republic are characterised. To show a resemblance of some part of ecological network Natura 2000 in France, in accordance to improved method (Svatek, Bucek, 2005) three small-surface protected areas were evaluated, as a part of Spatial area of conservation „Garonne“. Results show a state of conservation of subjects of protection in three areas: Ramier de Bigore „average“ (64 points), Port Vieux „good“ (88 points) and Saint Caprais „great“ (99 points) while the management is for all three areas evaluated as „good“ (89 pts., 76 pts., 75 pts. in the same order). This study verifies applicability of presented method in France, but it also adverts to the missing buffer zones arround Franche protected areas. The important difference between Czech and Franche point of view on the protection and the management of sites Natura 2000 is a concertation in France, it means a public bargain between all touched persons.
Keywords: France, Natura 2000, Spatial area of conservation „Garonne“, subject of protection, state of conservation, maintenance
Abstrait Eva Daňková : La gestion des forêts du réseau européen Natura 2000 en France Dans ce travail, il y a les charactéristiques brèves des forêts, de l’aménagement forestier et de la protection de la nature en France. Pour la démonstration au moins d’une partie du réseau Natura 2000 en France, j’ai réalisé les évaluations de trois localités en cadre de la Zone Spéciale de Conservation « Garonne » selon la métodologie de Svátek et Buček ( 2005 ). Les résultats de ces évaluations montrent que l’état de la conservation est « moyen » ( 64 points ) sur Ramier de Bigorre, « bon » ( 88 points ) sur Port Vieux et « excelent » ( 99 points ) sur Saint Caprais, tandis que la gestion sur tous les trois espaces protégés est « bonne » ( en même ordre : 89 points, 76 points et 75 points ). Cette étude vérifie l’utilisabilité de la métodologie aux condotions fraçaises. Elle assigne le manque de la zone tampone autour des espaces protégés en France, mais en même temps, elle souligne les avantages des concertation pratiquées par les Français.
Mots de clé : France, Natura 2000, Zone Spéciale de Conservation « Garonne », objectif de la protection, état de la conservation, gestion.
Předmluva Během středoškolského studia na česko-francouzském Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře jsem si osvojila znalost francouzského jazyka a během studia na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně jsem poznala, že ve studiu tohoto jazyka už nikdy neustanu. Ve snaze spojit praktickým způsobem obor lesnictví s francouzštinou jsem se vydala prostřednictvím programu LLP/Erasmus do Toulouse na Inženýrskou školu PURPAN, kde se mi podařilo absolvovat tříměsíční intenzivní výukový blok o francouzském lesnictví. Proto, když se mi pak naskytla příležitost zpracovat tuto diplomovou práci, přijala jsem ji bez velkého váhání. Úsilí nutně vynaložené na studium lesního hospodářství ve francouzštině v terénu i na půdě PURPANu, konsultace problematiky výběru lokalit s místními odborníky, shánění dokumentace na francouzských úřadech, jízda na sotva pojízdném kole na lokality vzdálené přibližně 15, 25 a 35 km za všelijakého počasí, četné překlady z francouzštiny a další, se ukázaly jako kroky správným směrem, vedoucím k dokončení snad smysluplné diplomové práce. Doufám ve shovívavost čtenářů nad odbornými amatérskými překlady z francouzštiny, ve kterých se míním i nadále zdokonalovat, pročež každou kritiku považuji za konstruktivní a s vděčností ji vítám. Přeji každému čtenáři této práce, aby v ní našel hledanou informaci i inspiraci.
Vysvětlivky k použitým zkratkám ADEME Agentura pro životní prostředí a hospodaření s energií (Agence de l'environnement et de la maîtrise de l’énergie) AOPK Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky APPB Prefektorátní nařízení o ochraně biotopu CIEN výbor pro životní prostředí CIES výbor pro boj proti skleníkovému efektu CIPRNM meziresortní komise pro prevenci proti hlavním přírodním rizikům CNDD Výboru je Národní rada pro udržitelný rozvoj CRPF Sdružení soukromých vlastníků lesů ve Francii ČR Česká republika DIREN Directions régionales de l'environnement Regionální ředitelství životního prostředí DOCOB document d'objectif – plán péče o území sítě Natura 2000 ve Francii EU Evropská Unie EVL evropsky významná lokalita IFN Inventaire forestier national Národní inventarizace lesů ve Francii JV jihovýchod JZ jihozápad LHP lesní hospodářský plán MŽP Ministerstvo životního prostředí NIL národní inventarizace lesa NP národní park ONF Organisation nationale des forêts Státní lesnická organizace PO ptačí oblast PUPFL pozemky určené k plnění funkcí lesa S.M.E.A.G. (Syndicat Mixte d’Etude et d’Aménagement de la Garonne) Svaz pro Studium a Hospodaření v oblasti Garonny SCI (Sites of Community Importance) ptačí oblast SDAGE (Schéma Directeur d’Aménagement et de Gestion des Eaux) Hlavní schéma hospodaření a péče o vody SPA (Special Protection Areas) evropsky významná lokalita SV severovýchod SZ severozápad
ZICO (Zone importante pour la conservation des oiseaux) významná oblast pro ochranu ptáků ZNIEFF typu I ekologicky homogení maloplošná území zastřešující minimálně jeden vzácný nebo ohrožený druh nebo jedno přírodní stanoviště lokálního, regionálního, národního i komunitního významu zároveň. ZNIEFF typu II rozsáhlé přírodní celky, málo pozměněné člověkem, které jsou z hlediska biologického potenciálu velice významné. Mohou v sobě zahrnovat i území ZNIEFF typu I a plní jak mimodřevoprodukční funkce lesa, tak i úlohu ekologickou a krajinotvornou. ZPS (Zones de Protection Spéciale) ptačí oblast ZSC (Zones Spéciales de Conservation) evropsky významná lokalita
1
ÚVOD
1
2
CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE
2
3
LITERÁRNÍ REŠERŠE
3
3.1
Administrativní členění a přírodní podmínky Francie
3
3.2 Současný stav lesů ve Francii 3.2.1 Definice lesa 3.2.2 Rozloha lesů 3.2.3 Národní inventarizace lesů 3.2.4 Vichřice s významným dopadem na lesy 3.2.5 Diverzita francouzských lesních porostů
5 5 6 7 8 9
3.3 Dřevní produkce 3.3.1 Statistické údaje 3.3.2 Těžba dříví 3.3.3 Dřevovýroba 3.3.4 Certifikace lesů
16 16 18 19 20
3.4
20
Základní srovnání lesnictví ve Francii a v České republice
3.5 Ochrana životního prostředí ve Francii 3.5.1 Historie 3.5.2 Biodiverzita 3.5.3 Ochrana ovzduší 3.5.4 Ochrana vody 3.5.5 Odpadová politika
22 22 24 24 24 25
3.6 Ochrana přírody ve Francii 3.6.1 Kategorie ochrany území
25 25
3.7
NATURA 2000 ve Francii
30
3.8
Lesní porosty a Natura 2000 ve Francii
34
3.9
Ochrana mokřadů a Natura 2000 ve Francii
35
4
MATERIÁL: CHARAKTERISTIKA HODNOCENÉHO ÚZEMÍ
37
4.1 Povodí řeky Garonny v regionu Midi-Pyrenées 4.1.1 Základní údaje 4.1.2 Geografie 4.1.3 Klima 4.1.4 Půdy 4.1.5 Les 4.1.6 Ochrana přírody 4.1.7 Natura 2000 v regionu Midi-Pyrenées
37 37 37 37 38 39 42 43
4.2
45
5 5.1
Hodnocená chráněná území
METODIKA
46
Výběr chráněných území
46
1
5.2
Použitá metodika
46
5.3 Postup hodnocení současného stavu a péče podle modifikované metodiky od Svátka & Bučka (2005) (viz příloha č. 11.)
47
5.4
50
6
Výsledné hodnocení
VÝSLEDKY
52
6.1 Území č. 1: Ramier de Bigorre 6.1.1 Základní údaje o území Ramier de Bigorre 6.1.2 Výtah z dokumentace o lokalitě Ramier de Bigorre (Nature Midi-Pyrenées, 2006) 6.1.3 Vlastní hodnocení v terénu: 6.1.4 Výsledné hodnocení
52 52 53 58 60
6.2 Území č. 2: Port Vieux 6.2.1 Základní údaje o území Port Vieux 6.2.2 Výtah z dokumentace o lokalitě Port Vieux 6.2.3 Vlastní hodnocení v terénu : 6.2.4 Výsledné hodnocení
62 62 63 68 70
6.3 Území č. 3: Saint Caprais 6.3.1 Základní údaje o území Saint Caprais 6.3.2 Výtah z dokumentace o lokalitě Saint Caprais 6.3.3 Vlastní hodnocení v terénu: 6.3.4 Výsledné hodnocení
72 72 73 78 80
6.4
82
7
Závěrečné srovnání výsledků hodnocení na zkoumaných lokalitách
DISKUSE
85
7.1
Problematika pojmu lesa ve Francii
85
7.2
Srovnání lesů a lesnictví Francouzské a České republiky
86
7.3
Zásadní rozdíly mezi pojetím sítě Natura 2000 ve Francii a v České republice
87
7.4
Změny v metodice Svátka & Bučka (2005)
88
7.5
Diskuse k dokumentaci chráněných území
88
7.6 Diskuse k výsledkům hodnocení 7.6.1 Datum hodnocení 7.6.2 Předmět ochrany 7.6.3 Celkové hodnocení stavu chráněného území 7.6.4 Celkové hodnocení péče o chráněné území 7.6.5 Ochranné pásmo
89 89 89 90 90 90
7.7
Změny na lokalitách po ukončeném hodnocení v terénu.
91
7.8
K čemu může sloužit tato diplomová práce.
92
7.9 Úskalí jazykových překladů 7.9.1 Francouzština 7.9.2 Čeština
8
93 93 93
ZÁVĚRY
94
2
SUMMARY
96
CONCLUSION
98
SEZNAM INFORMAČNÍCH ZDROJŮ
100
3
1 Úvod Rozloha metropolitní části Francie je 543 965 km². Její lesnatost činí 28 % tedy 16 989 000 ha lesů. Francouzské lesy mají 63 % listnatých dřevin a 47 % jehličnatých dřevin. Relativní podíl soukromých vlastníků činí zhruba 74 %, 26 % rozlohy lesů je veřejných. Francie i Česká republika jsou členy Evropské Unie, a proto je jejich povinností legislativní implementace komunitárních předpisů, k nimž náleží i směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (1979) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1992). Tato implementace může být aplikována libovolnou formou, podle potřeb jednotlivých států a jejich legislativní tradice. Způsob naplnění těchto dvou klíčových právních dokumentů Evropských společenství byl v obou zemích zvolen skutečně prostřednictvím státní legislativy. V České republice byly tyto směrnice transponovány do zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. Ve Francii bylo totéž transponováno do Zákoníku o životním prostředí (Code d'environnement) v letech 1995 až 2000. Požadavky obou směrnic byly ve Francii přepsány do nařízení ze dne 11. dubna 2001, podle kterého je konkretizována povinnost umožnit chránit „reprezentativní vzorek nejohroženějších přírodních stanovišť a druhů Evropy“ za harmonické spoluexistence místních lidských aktivit. Podle poslední aktualizace webových stránek francouzské sítě Natura 2000 v květnu 2007 činila ve Francii činí celková výměra sítě Natura 2000 kolem 12 % (1 705 lokalit; 6,82 milionů ha) metropolitního území, z toho 1 334 evropsky významných lokalit (4,6 milionů ha) a 371 ptačích oblastí (4,2 milionů ha). V České republice je dle AOPK 1 (2009) dnes přibližně 18 % území, které tvoří 41 ptačích oblastí a 879 evropsky významných lokalit AOPK 2 (2009). Z celkové rozlohy lesů ve Francii zaujímají lesní porosty kolem 40 % území sítě Natura 2000 ve Francii. Z toho tvoří veřejné lesy 7 % rozlohy Francie a 20 % jejích naturových lokalit. Zastoupení lesů na těchto lokalitách je ve Francii významné a zaslouží zvláštní pozornost. Stejně tak ji zaslouží i odlišnosti mezi jednotlivými přístupy obou zmíněných zemí k péči o tato chráněná území. Zde uvedená diplomová práce se této problematice v rámci možností šířeji věnuje.
1
2 Cíle diplomové práce Hlavním cílem diplomové práce bylo zjistit, jakým způsobem je ve Francii zajištěna péče o lesní chráněná území, která jsou součástí evropské soustavy Natura 2000. Pro české lesnictví jsou informace o francouzských zkušenostech s vytvářením soustavy Natura 2000 velmi zajímavé, neboť v současné době je tato soustava vytvářena i v České republice. Hlavní cíl diplomové práce byl naplňován řešením dílčích cílů: 1. Zpracování charakteristiky lesů a lesního hospodářství ve Francii 2. Charakteristika současného stavu ochrany přírody ve Francii 3. Charakteristika postupu vytváření soustavy chráněných území Natura 2000 ve Francii 4. Aplikace české metodiky hodnocení stavu a péče o maloplošná zvláště chráněná území SVÁTKA & BUČKA (2005) na vybraných chráněných územích, které jsou součástí soustavy Natura 2000 ve Francii 5. Syntéza získaných poznatků o managementu ve studovaných lokalitách
2
3 Literární rešerše 3.1 Administrativní členění a přírodní podmínky Francie Metropolitní Francie je rozdělena do 22 správních regionů (ačkoli Korsika je spíše zámořské společenství, ale obecně se o ní mluví jako o regionu), které jsou dále rozděleny na 96 departementů, 341 okresů (arrondissements), 4039 kantonů a 36 568 obcí.
Obr. 1.: Francie (Anonymus 1, 2009) Největší část území metropolitní Francie se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Dále Francie ovládá následující zámořské oblasti: •
4 zámořské regiony (régions d'outre-mer): Guadeloupe, Francouzská Guyana, Martinik a Réunion, které mají stejný status jako metropolitní regiony. Každé z těchto území je také zároveň zámořským departementem (département d'outre-mer) se stejným statusem, jako má metropolitní departement. Tato
3
•
• • • •
• •
dvojitá struktura (region / departement) vznikla nedávno kvůli rozšiřování regionálních pravomocí mezi zámořská území. Může se však opět změnit v jednoduchou strukturu díky spojování regionálních a departementálních shromáždění. Výjimkou je např. Réunion, kde se uvažuje o vytvoření druhého departementu na jihu ostrova, tudíž by vznikl region Réunion se dvěma departementy. 3 zámořská společenství (collectivités d'outre-mer): Saint-Pierre a Miquelon, Wallis a Futuna a Mayotte (ačkoli Mayotte není zámořské společenství, ale spíše departementální společenství s možností stát se plnohodnotným departementem roku 2010, zařazuje se pro přehlednost většinou mezi zámořská společenství) 1 společenství sui generis: Nová Kaledonie - unikátní status v rámci Francie, ale prakticky má skoro stejné postavení jako zámořská území 1 zámořský stát (pays d'outre-mer): Francouzská Polynésie 1 zámořské území (territoire d'outre-mer): Francouzská jižní a antarktická území 5 ostrovů v Indickém oceánu bez stálého obyvatelstva, známých jako Roztroušené ostrovy, které jsou spravovány prefektem deparementu Réunion: Bassas da India, Europa, Juan de Nova, Glorioso a Tromelin 1 neobydlený ostrov v Tichém oceánu poblíž pobřeží Mexika, který je spravovaný Vysokým komisařem pro Francouzskou Polynésii: Clipperton suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí
Obr. 2.: Zámořské oblasti Francie a jejich vzdálenost od Paříže (v km) (Anonymus 2, 2009) Metropolitní část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným zvlněním reliéfu, často pod 200 m n.m. Nachází se zde vápnité a jílovité sedimenty dna druhohorního a třetihorního moře. Na zbytku území je naopak převážně pahorkatinná a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší
4
bod západní Evropy Mont Blanc (4 807 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Centrální masív, Jura, Vosges, Armorský masív a Ardenny. Nejnižším bodem Francie je delta řeky Rhôny, která je 2 metry pod úrovní moře. Největšími francouzskými řekami jsou Loira, Rhôna (pramenící ve Švýcarsku), Garonna (pramenící ve Španělsku), Seina a část toku Rýnu. Svým umístěním mezi 41º a 52º severní šířky v západní části euroasijského kontinentu spadá Francie do mírného klimatického pásma. Západní vítr přináší do Francie od Atlantského oceánu vlhkost, proto na západě, zejména v Bretani, dominuje oceánické klima s hojnými pravidelnými srážkami. Ve východní části (Lorraine a Alsace) jsou léta horká a vlivem kontinentálních anticyklon zimy chladné. U Středozemního moře jsou naopak zimy mírné a léta suchá a horká, ozáření sluncem je zde často vyšší než 2500 hodin za rok. Prudké podzimní srážky urychlují erozi půd a způsobují obávané záplavy. Ve středozemí vanou pravidelně silné větry, severní mistral v údolí řeky Rhôny a severák (tramontane) v Languedocu. Teplota Středozemního moře v létě dosahuje 23ºC až 25ºC po celé délce pobřeží. V regionech s vyšší nadmořskou výškou se projevuje horské klima s nižšími teplotami a hojnými srážkami. Ve vysokých horách může počet mrazivých dnů překročit 150 ročně a sněhový pokryv přetrvává až 6 měsíců v roce (MINISTÈRE DES AFFAIRES ÉTRANGÈRES, 2004).
3.2 Současný stav lesů ve Francii 3.2.1
Definice lesa
Pojem „les“ není ve francouzské legislativě přesně definován. Podle Výchozí zprávy Francie ze dne 20. prosince 2006 ve shodě se 7. a 8. paragrafem 3. článku Kyótského protokolu je lesem „plocha o minimální rozloze 0,5 ha, na které rostou stromy se zakmeněním alespoň 10 % a které dosahují v dospělosti minimálně 5 m. Mladé přirozené nebo uměle založené porosty, jejichž koruny nepokrývají 10 % a nedosahujících ani 5 m výšky jsou klasifikovány také jako „les“ za předpokladu, že jde o pozemky, které jsou normálně součástí lesních pozemků, dočasně odlesněných vlivem člověka nebo přírodních živlů, a musí být opět zalesněny. Za les jsou také považovány cesty napříč lesem, průseky a jiné otevřené prostory jejichž šířka nepřesahuje 20 m. Dále jsou za les považovány větrolamy, ochranné pásy porostů, liniové porosty a jiné porosty o rozloze více než 0,5 ha a o šíři 20 m a více. Naproti tomu porosty splňující podmínky podle dané definice lesa, ale plnící především nějakou nelesní úlohu (městské parky, zahrady aj.) jsou z kategorie „les“ vyňaty“. (ANONYMUS 1, 2006). Některé porosty, např. macchie (středozemní porosty jehličnatých křovin) garrigue (středozemská lesostep), hájové ploty (haies bocagères) typické pro střední a západní část země (viz obr. 3.) nebo drobné pobřežní porosty splňují tyto podmínky a jsou tedy ve Francii považované také za les.
5
Obr. 3.: Hájové ploty (ANONYMUS 4, 2008) 3.2.2
Rozloha lesů
Lesy pokrývají přibližně 28 % rozlohy Francie (vedle toho 34 % orné půdy, 20 % pastviny a 18 % zástavba, vodní plochy a jiné plochy), tedy asi 16,9 miliónů hektarů. V zámoří tato země disponuje navíc ještě 8,8 milióny hektarů lesů, z nichž 8,3 miliónů hektarů tropických lesů se nachází ve Francouzské Guineji v Jižní Americe (7 000 až 10 000 druhů), dále jsou to lesy francouzských Antil o rozloze kolem 46 500 ha na Martiniku a 66 400 ha na Gaudeloupe. Stejně tak je třeba zmínit 87 700 ha lesních porostů na ostrově Réunion v Indickém oceánu a 4 600 ha lesních porostů na Korsice. Za posledních 200 let se rozloha francouzských metropolitních lesů zdvojnásobila, což zapříčinilo, že je zde opět stejná lesnatost, jaká byla na území dnešní Francie na konci středověku. I v současné době vzrůstá rozloha lesů ročně o 30 000 ha díky dlouhodobé zalesňovací politice a ještě aktuálnějšímu opouštění zemědělských půd ve prospěch lesních. Vývoj zalesňování se liší podle jednotlivých regionů. V posledních letech je přibývání lesů významné na Korsice a v regionu Provence-Alpy-Azurové pobřeží, kde dochází k přirozeně spontánnímu zalesnění a dále na západě země, kde převládá umělá obnova. Naproti tomu východní část země a region Limousin jsou oblasti se stagnující rozlohou lesů. Podíl jehličnanů poklesl mezi lety 1994 a 1999 jen velmi nepatrně z 36,7 % na 36,3 %. Od té doby byl tento stálý trend narušen několika orkány v prosinci roku 1999 a v lednu 2009.
6
Obr. 4.: Hlavní lesní masívy Francie (SUÉRON, 2000) Nejzalesněnějšími oblastmi země jsou Var (zalesnění 56,5 %), Vogézy (47,8 %) a Landy (zalesnění 60,6 % - platilo před bouří Klaus 2009). V přirozeném stavu jsou francouzské lesy nížin a pahorkatin listnaté a smíšené a ve vyšších polohách jsou vystřídány lesy jehličnatými. Nerovnoměrné rozmístění lesních porostů zapříčiňuje, že je geografy severozápad Francie nazýván „Plešatá Francie“ a pojmenování „Vlasatá Francie“ je jimi přisuzováno východní části Francie a Ardenám ve středozemí (viz obr. 4.). Obecně lze tvrdit, že listnaté porosty, s celkovým podílem 2/3 na rozloze francouzských lesů, jsou převážně na západě a zbylá 1/3 jehličnatých porostů dominuje hlavně na východě. Stejně jako v Evropě mírného pásma je základní charakteristikou francouzských lesních porostů dominance druhů Quercus sp. a Fagus sylvatica (SUÉRON, 2000). 3.2.3
Národní inventarizace lesů
Národní inventarizace lesů (Inventaire forestier national, IFN) zpracovává již 45 let permanentní lesnické inventarizace. Před listopadem 2004 bylo zpracováno celé francouzské území podle departementů. Od tohoto měsíce byla zavedena nová metoda každoročních inventarizačních prací na území metropolitní Francie. Nadále jsou tedy k dispozici dvě série pozorování pro celou Francii. První série dat pokrývá období od roku 1978 do roku 1994. Druhá série zahrnuje data z období 1988 až 2004. Některé její výsledky jsou uveřejněny na internetových stránkách http://www.ifn.fr/, z nichž byly čerpány i některé následující údaje.
7
3.2.4
Vichřice s významným dopadem na lesy Lothar a Martin
V prosinci roku 1999 se nad západní Francií přehnaly dva uragány Lothar a Martin, které způsobily největší lesnické škody za celou historii francouzského lesnictví. První z nich se přehnal dne 26. prosince nad regiony Nord de la France, Bretagne, Normandie a Alsace a ustal až v Německu a ve Švýcarsku. Druhý zasáhl území více na jihu v noci mezi 27. a 28. prosincem 1999. Tyto uragány jejichž síla místy překročila rychlost 160 km/h, zdevastovaly celé rozlehlé lesy (viz obr. 5.). Ministerstvo zemědělství, výživy, rybolovu a venkovských záležitostí svěřilo Národní inventarizaci lesů (Inventaire forestier national, IFN) úlohu zmapování poškozených porostů a odhad způsobených škod na lesních porostech.
Obr. 5.: Odhady škod po vichřicích v prosinci 1999 (IFN, 2000) Na obr. 5. vytvořeném IFN značí bílé plochy oblasti beze škod. Růžově jsou pak označena místa, kde docházelo k pomístným vývratům solitérních stromů, nebo malých skupin stromů o rozloze do 5 arů, červená jsou místa, kde vývraty tvořily skupiny stromů o rozloze mezi 5 ary až 4 hektary a temně červené plochy označují oblasti s masivními poškozeními nad 4 ha. Mezi modrými a zelenými liniemi se vyskytuje území obou vichřic, kde se v roce 1999 přehnal vítr o rychlosti 120 km/h. Ve všech vichřicemi postižených departementech, které byly inventarizovány před bouří nebo během ní, byla učiněna nová inventarizační měření IFN, při kterých
8
bylo určeno, do jaké míry byly zasaženy kmenoviny a do jaké pařeziny. Co se týká škod na topolových výsadbách, byl určen pouze počet vývratů. Klaus Stejně tak byla tímto úkolem pověřena IFN letos v lednu, kdy v jihozápadní Francii orkán Klaus zničil přes 40 % borových lesů. V této oblasti je jen malé procento porostů pojištěno proti škodám způsobeným bouřemi, ačkoli patří mezi nejvýznamnější v produkci dřevní suroviny. Odhady IFN z počátku března 2009 hovoří o 42,5 mil. m3 poškozeného dříví. Zasaženo bylo 690 000 hektarů lesních porostů a 234 000 hektarů bylo poškozeno na více než 40 % rozlohy (IFN 1, 2009).
Obr. 6.: Hodnocení škod způsobených orkánem Klaus (IFN 2, 2009) Na obr. 6. jsou zeleně označeny plochy lesních porostů. Inventarizační plochy podle nichž se zaznamenávají poslední 4 uskutečněné inventarizace po roce 2004: šedá znamená plošku beze škod, žlutá škody do 20 %, oranžová 20 až 40 %, červená 40 až 60 % a černá nad 60 %. 3.2.5
Diverzita francouzských lesních porostů
Díky klimatické, geologické i orografické diverzitě se ve Francii vyskytují i velice rozrůzněná lesní společenstva.
9
Druhová struktura Lze konstatovat, že po celé Francii převládají listnaté porosty, a to jednodruhové a vícedruhové zhruba stejnou měrou. Další významné zastoupení mezi lesními porosty mají jehličnaté monokultury pokrývající zde skoro 3 miliony hektarů. Zanedbatelných 73 000 ha bylo nazváno nedeterminovanou směsí. A podíl momentálně odlesněných ploch je jasně patrný pouze na jihozápadě, kde jsou v umělých porostech borovice přímořské běžné holé seče dosahující i několika set hektarů. V severních částech a části jihozápadní se vyskytuje největší množství lesních ploch, se zbylými dvěma oblastmi činila tato inventarizovaná plocha lesů necelých 15 milionů hektarů.
Obr. 7.: Porosty Francie podle hlavní dřeviny (IFN 1, 2008) Z obr. 7. je zřejmé, že duby a buk (žlutě a zeleně) jsou hlavními dřevinami většiny lesních porostů Francie. Markantní změna zastoupení dřevinných druhů v rámci porostu je zřejmá na severu země a při atlantském pobřeží severně od Landes, kde je lesnictví zaměřeno více na produkci dřeva cenných a dalších listnáčů (červeně a růžově), v jižní polovině Bretaně je hlavní dřevinou porostů převážně modřín (světle růžově), na severovýchodě tvoří smrk ztepilý a jedle bělokorá (modře) porosty horských 10
oblastí a na jihu se nalézají borové porosty (různě fialově), a to borovice přímořská u Atlantského oceánu, borovice lesní v Alpách a Centrálním masívu a jiné borovice podél celého středozemního pobřeží. Tmavší odstín barev znázorňujících určité dřeviny vyjadřuje jejich zastoupení vyšší než 75 % porostu. Procentuální zastoupení hospodářských dřevin vypočítané podle plošného zastoupení uvedeného na webových stránkách IFN (2009) je pro dub zimní 11 %, dub letní 10 %, dub pýřitý 6 %, buk lesní 10 %, kaštanovník jedlý 6 %, habr obecný 5 %, jasan ztepilý 3 %, a ostatní listnáče 16 %, dále pro borovici přímořskou 7 %, borovici lesní 7 %, smrk ztepilý 7 %, jedli bělokorou 7 %, douglasku tisolistou 3 % a ostatní jehličnany 6 %. Následující tabulka nabízí srovnání zastoupení hlavních typů lesních porostů v pěti vylišených oblastech Francie. Typy porostů jsou vylišeny podle počtu druhů a typů asimilačních orgánů. Nedeterminovanou směsí jsou míněny porosty se zakmeněním nižším než 10 %. Přesná poloha pěti uvedených oblastí je zřejmá na obr. 8. Největší rozlohu zaujímají podle tab. 1. a obr. 8. listnaté porosty, jejichž nejvýznamnější podíl se nalézá na severu a na západě. Nejméně je ve Francii vícedruhových jehličnatých porostů, které jsou soustředěny spíše do východní části země. Nejvyšší podíl momentálně odlesněných ploch je zaznamenán v jihozápadní oblasti, kde existují i několikasethektarové holiny v borovém hospodářství Land. Tab. 1.: Rozloha hlavních typů hospodářských lesních porostů včetně topolových plantáží 2005 / 2006 (v tis. ha). Barevné označení typů porostů v tabulce koresponduje s barvami grafů obr. 8. (IFN 1, 2007) Typ porostu
Severozápad
Jednodruhové listnaté porosty Vícedruhové listnaté porosty Jednodruhové jehličnaté porosty Vícedruhové jehličnaté porosty Smíšené porosty Nedeterminovaná směs Momentálně odlesněné plochy Celkem
Severovýchod
Jihozápad
Střed a východ
Jihovýchod
Celkem
1 207
822
982
665
929
4 605
1 189
1 733
726
759
419
4 825
332
412
903
657
661
2 964
ε
97
ε
154
132
431
257
437
238
520
492
1 945
ε
ε
ε
ε
ε
73
ε
ε
76
ε
ε
131
3 042
3 523
2 970
2 780
2 661
14 976
ε = < 50 000 ha
11
Obr. 8.: Poměr rozlohy hlavních typů hospodářských lesních porostů včetně topolových plantáží 2005 / 2006 (IFN 1, 2007) Obr. 9 zobrazuje pro každý inventarizační bod (kromě Aude, Bouches-du-Rhône a Korsiky) počet druhů dřevin pozorovaných na inventarizační plošce. Udává střední hodnotu počtu druhů dřevin pozorovaných na inventarizační plošce pro každou lesní oblast. Inventarizační ploškou (placette) je od roku 2004 míněno místo, jež je součástí sítě Renecofor, kde jsou uskutečňována pravidelná pozorování. Odpovídá trvale vyznačené ploše o dvou hektarech, jejíž centrální půlhektarová část je oplocena. Počet druhů dřevin se na každé plošce a v každém porostu pohybuje od 1 do 11 a jejich průměrný počet je přibližně 2,3. O něco méně než třetina francouzských lesů (32 %) je složena pouze z jednodruhových porostů, 30 % ze směsi dvou dřevinných druhů, 21 % ze tří, 11 % ze čtyř druhů a 6 % je tvořeno pěti a více dřevinnými druhy. Lesy s největším počtem druhů lesních dřevin (5 a více) se vyskytují na východě na pomyslné spojnici měst Rouen a Nice. Obecně jsou listnaté, a to hlavně vysokokmenné lesy druhově bohatší (průměrně 2,8 druhů na inventarizační plošce), než lesy jehličnaté (průměrně 2,1 druhů na inventarizační plošce). Mezi oblasti s velmi chudou druhovo skladbou patří Landský masív na jihozápadě země a středomořský okraj. První zmíněná oblast je pokryta monokulturními výsadbami – dalo by se říci plantážemi borovice přímořské (Pinus pinaster) a to z 84 % zalesněné plochy landské plošiny, tedy 727 000 ha. V druhé oblasti nacházíme převážně nízkokmenné porosty dubu pýřitého (Quercus pubescens) a dobu cesmínolistého (Quesrcus ilex) a vysokomkenné lesy borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo borovice halepské (Pinus halepensis).
12
Legenda
1 až 2 druhy
3 – 4 druhy 5 – 11 druhů
Obr. 9.: Počet druhů lesních dřevin sledovaných na jednotlivých inventarizačních ploškách (IFN 2, 2007) Obr. 10 zobrazuje diverzitu porostů z hlediska druhové skladby. V rámci jednotlivých departmentů jsou zobrazeny průměrné hodnoty druhové pestrosti získané prostřednictvím inventarizačních plošek. Departementy s nejnižším průměrem 1,2 – 1,9 druhů se vyskytují podél středozemního pobřeží v Landech a na Korsice, směrem k severovýchodní hranici Francie se průměrný počet druhů dřevin zvyšuje.
Obr. 10.: Druhová diverzita lesních porostů v jednotlivých departmentech. Jednotlivé odstíny žluté barvy zobrazují průměrný počet druhů na inventarizační plošce (viz legenda) (IFN 3, 2007)
13
Prostorová struktura Hospodářské tvary lesa Z hlediska hospodářského tvaru lesa jsou lesy členěny na les vysoký generativního původu (futaie), les sdružený neboli pařeziny pod vysokokmenným porostem (taillis sous futaie) a les nízký z pařezových výmladků (taillis). Dále v rámci vysokého lesa rozlišujeme les vysoký pravidelný (futaie régilière), což je stejnověká lesní monokultura a les vysoký nepravidelný (futaie irrégilière), který odpovídá víceetážovému jednodruhovému lesnímu porostu. (OTTO, 1998) Vlastnická struktura lesů V evropském měřítku je Francie mezi zeměmi s nejvyšším podílem soukromých lesů, a to po Portugalsku a Finsku. Jde o 74% podíl jejich rozlohy, což činí 11 milionů hektarů. Vedle soukromých lesů zde jsou lesy veřejné, kam patří lesy domaniální a lesy správních celků (neboli kolektivní, neboli jiné veřejné lesy). Domaniální – dříve královské či panské, dnes státní – lesy zaujímají 10 % kontinentální lesní rozlohy (16 490 km2), jiné veřejné lesy zaujímají 16% podíl z celkové rozlohy lesních pozemků. Část veřejných lesů v minulém století mírně ubyla, což znamená, že rozpínání lesních ploch probíhá převážně na soukromých pozemcích.
Obr. 11.: Počet vlastníků soukromých lesů podle rozlohy vlastnictví (ANONYMUS 5, 2009) Tab. 2.: Vlastnická struktura lesních pozemků ve Francii (v tis. ha) (SOCIÉTÉ FORESTIÈRE FRANCHE, 2006) hospodářský tvar →
vysokokmenný les
typ majetku ↓ listnatý % jehličnatý % smíšený
% střední les %
státní
578 17,0
503 12,0
43
5,6
kolektivní *
561 16,5
747 17,7
soukromý
2 248 66,2
celkem
3 396 100
227
pařezina
%
6,8
64
2,9
88 11,5
706 21,2
166
7,5
2 959 70,3
631 82,8
2 391 71,9
1 983 89,6
4 209 100
762 100
3 324 100
2 213 100
*lesy ve vlastnictví územních kolektivit: regionů, departementů a obcí
14
Tab. 3.: Rozloha hospodářských lesů včetně topolových plantáží podle typu vlastnictví ve Francii (v tis. ha) Barevné označení typů vlastnictví v tabulce koresponduje s barvami grafů na obr. 11. (IFN 5, 2007) Oblast
Státní lesy
Jiné veřejné lesy
Soukromé lesy
Celkem
severozápad
429
± 27
67
± 16
2 546
± 66
3 042
± 65
severovýchod
528
± 16
1 244
± 20
1 751
± 52
3 523
± 53
jihozápad
127
± 16
233
± 16
2 610
± 53
2 970
± 55
střed a východ
115
± 16
364
± 22
2 301
± 52
2 780
± 54
jihovýchod
285
± 21
481
± 27
1 895
± 57
2 661
± 66
1 484
± 44
2 389
± 46
11 103
± 125
14 976
± 132
Celkem podíl z celku
9,90%
16,00%
74,10%
100,00%
Vlastnická struktura lesů se podle jednotlivých oblastí liší. Více než 80 % soukromých lesů se vyskytuje na jihu a na západě země, zatímco nejvíce veřejných lesů je v severovýchodní části země. Obecní lesy a jiné veřejné nedomaniální lesy jsou významněji zastoupeny na východě (regiony: Alsace, Bourgogne, Franche-Comté a Lorraine) a z historických důvodů vzácněji na západě. S domaniálními lesy je možné se nejvíce setkat na severu Francie, kde zaujímají více než 17 % celkové rozlohy (regiony: Basse-Normandie, Haute-Normandie, Nord-Pas-de-Calais, Picardie, Île-de-France, Lorraine, Alsace). Orleánský les je nejrozlehlejší státní lesní masív Francie o rozloze 34 600 ha.
Obr. 12.: Poměr rozlohy hospodářských lesů včetně topolových plantáží podle typu vlastnictví ve Francii (v tis. ha) (IFN 5, 2007)
15
3.3 Dřevní produkce 3.3.1
Statistické údaje
Průměrná roční statistika dřevoprodukčního odvětví 1 Francie v dlouhodobém měřítku (SOCIÉTÉ FORESTIÈRE FRANCHE, 2006): • Těžba 20,9 milionů m3 užitkového dříví (kulatina, výřezy pro pilařské zpracování, výřezy pro výrobu loupané a krájené dýhy). • Těžba 11,1 milionů m3 průmyslového dříví (překližky, papírenské dříví, kůly, důlní výřezy). • 1 zaměstnanec připadá na 300 m3 pokáceného dříví. • V sektoru lesnictví a dřevařství pracuje 555 000 zaměstnanců, což činí 2,5 % aktivní francouzské populace. • 90 % zaměstnanců pracuje v oboru 1. a 2. transformace. • 92 % společností zaměstnává méně než 20 zaměstnanců. • Roční obrat činí 27,5 miliard euro. • Přidaná hodnota tvoří ročně 9 miliard euro, 50 % z ní připadne na papírensko/kartónový průmysl • Dřevní produkce se podílí na francouzském hrubém domácím produktu 3 %. Tab. 4.: Roční produkce dřeva podle dřevin v hospodářských lesích mimo topolové plantáže (v milionech m3 / rok) (IFN 5, 2007) Dřevina Fagus sylvatica Quercus robur Quercus petraea Castaneus sativa Carpinus betulus Fraxinus excelsior Quercus pubescens jiné listnaté Celkem listnaté Pinus pinaster Picea abies Pseudotsuga menziesii Abies alba Pinus sylvestris jiné jehličnaté Celkem jehličnaté Celkem
Veřejné lesy 4,5 ± 0,2 1,3 ± 0,2 2,8 ± 0,2 ε 1,7 ± 0,1 0,7 ± 0,1 ε 2,6 ± 0,2 14,2 ± 0,3 1,3 ± 0,3 3,4 ± 0,4 1,4 ± 0,4 3,6 ± 0,3 1,2 ± 0,2 1,9 ± 0,3 12,8 ± 0,6 27
Soukromé lesy 4 ± 0,2 6,9 ± 0,3 5,3 ± 0,3 5,7 ± 0,3 2,5 ± 0,1 3,4 ± 0,2 2,7 ± 0,2 12,1 ± 0,3 42,6 ± 0,7 10,3 ± 0,6 6,4 ± 0,5 5,7 ± 0,6 3,3 ± 0,3 3,5 ± 0,2 4,4 ± 0,4 33,6 ± 1,0 76,2
± 0,5
± 1,1
Celkem 8,4 8,3 8,2 6 4,3 4,1 2,9 14,7 56,8 11,5 9,7 7,1 6,9 4,8 6,3 46,4 103,1
± 0,3 ± 0,3 ± 0,3 ± 0,3 ± 0,2 ± 0,2 ± 0,2 ± 0,4 ± 0,8 ± 0,6 ± 0,7 ± 0,7 ± 0,5 ± 0,3 ± 0,5 ± 1,2 ± 1,1
3
ε = produkce dřeva nižší než 0,5 milionů m / rok
1
Dřevoprodukční odvětví zahrnuje tyto větve: lesní produkce dřeva lesní těžba a uvedení dříví na trh: (1) první transformace (pilařský průmysl, krájení a loupání dýh, výroba překližky, výroba dřevoviny na papír, výroba kůlů a stožárů). (2) druhá transformace (stavebnictví, nábytkářství, výroba palet, bednářství - emblémový francouzský obor, průmysl papíru a kartonů). 16
Zásoby dříví na pni Zásoby dřeva na pni ve francouzských lesích byly v roce 2005 odhadovány na 2,37 miliard m3. Tento objem vypočítaný IFN odpovídá hroubí s kůrou stojících stromů, jejichž průměr ve výšce 1,3 m je roven nebo větší 7,5 cm. Tato veličina se za 19 let zvýšila o 6,7 % (průměrně o 1,85 miliard m3 ročně). Za stejné období se změnila zásoba na hektar z 138 m3/ha na 160 m3/ha. Soukromý les zaujímá 70 % zásob dřeva na pni. Zásoba na hektar je vyšší v domaniálních lesích.
Obr. 13.: Zásoby dříví na pni (IFN 6, 2007) Obr. 13. ukazuje průměrný podíl objemu listnatého a jehličnatého dříví na pni podle francouzských národních lesních oblastí. Je zde zřejmé, že se francouzský les skládá především z listnatých druhů dřevin, které činí 63 % zásob dřeva na pni a dvě třetiny produkční lesní plochy. Mimo landský masív s naprostou převahou borovice přímořské (Pinus pinaster) jsou pro francouzské nížiny a podhůří typické listnaté porosty a jehličnaté dřeviny pro horské oblasti a pro středozemí. Dřeviny tvořící největší část z celkového podílu zásob dříví na pni jsou dub letní a dub zimní (1/4 zásob), buk lesní (11 %), smrk ztepilý (8 %), borovice přímořská (7 %) a jedle bělokorá (7 %) (IFN 6, 2007).
17
Obr. 14.: Zásoba dříví na pni podle dřevin (IFN 7, 2007) 3.3.2
Těžba dříví
Tab. 5.: Průměrná těžba podle jednotlivých dřevin v letech 1999 a 2004 (SOCIÉTÉ FORESTIÈRE FRANCHE, 2006) Dřevina (sortiment)
1999 3 tisíce m
%
Listnatá kulatina s kůrou 2 940 37
dub buk kaštanovník topol jasan, javor
2004 3 tisíce m
%
2 596
46
1 910
24
1 116
20
323
4
246
4
2 163
27
1 316
23
210
3
124
2
ovocné dřeviny
72
1
48
1
ořešák
17
0
9
0
jiné listnaté
347
4
215
4
7 982 100
5 670
100
Jehličnatá kulatina s kůrou 5 582 25
5 794
29
celkem listnaté jedle smrk douglaska
942
4
1 641
8
modřín
81
0
95
0
borovice přímořská
5 690
26
5 177
26
borovice lesní
1 339
6
953
5
jiné jehličnaté celkem jehličnaté celkem listnaté a jehličnaté
599
3
535
3
14 233
64
14 195
71
22 215 100
19 865
100
Štěpka 3 547
34
3 445
31
měkké listnáče
1 518
14
1 663
15
listnaté celkem
5 065
48
5 108
47
tvrdé listnáče
18
1 208
11
1 515
14
douglaska, modřín
513
5
664
6
borovice přímořská
2 485
23
2 304
21
jiné jehličnaté
1 304
12
1 387
13
celkem jehličnaté
5 510
52
5 870
53
10 575 100
10 978
100
Jiné průmyslové dříví důlní výřezy, dolovina 38 0
103
0
jedle, smrk
celkem štěpka
sloupovina
62
0
62
0
jiné průmyslové listnaté dříví
286
1
209
1
jiné průmyslové jehličnaté dříví
89
0
70
0
celkem jiné průmyslové dříví
475
1
444
1
celkem průmyslové dříví
11 050
31
11 422
34
palivové dříví
2 771
8
2 358
7
36 036 100
33 645
100
7 208
21
CELKEM z toho certifikované dříví
-
-
Objem palivového dříví těženého bez oficiálního nahlášení je odhadován na 28,5 milionů m3, z čehož je 10 milionů m3 pochází z nelesních porostů. Těžba průmyslového a užitkového dříví mezi lety 1947 a 1999 zaznamenala skutečnou explozi, neboť byla do 50. let 20. století takřka zanedbatelná. V roce 1995 však dosahuje hodnoty 5 milionů m3. Těžba průmyslového borového dříví ve stejném období také vzrostla, avšak v menší míře. Jedle bělokorá, smrk ztepilý, douglaska tisolistá a modřín opadavý se stali žádanými dřevinami v 80. letech minulého století. Z jehličnatého užitkového dříví je dlouhodobě nejvýznamnější borovice; pokud jde o jedli a smrk, o tyto dřeviny zájem mnohem více kolísá. Co se týká listnáčů, má těžba dubu sestupnou tendenci, zatímco u buku mírně vzrůstá. Míra těžby ostatních listnatých dřevin zůstala v tomto období víceméně stabilní. 3.3.3
Dřevovýroba Tab. 6.: Dřevo a dřevěné výrobky v roce 2005 (SOCIÉTÉ FORESTIÈRE FRANCHE,
2006)
Těžba Dřevovina a starý papír
EXPORT IPORT SALDO (miliony euro) (miliony euro) (miliony euro) 616 1 269 -653 390
1 062
-672
6 113
7 225
-1 112
Překližka
754
653
101
Nábytek a sedačky
989
2 743
-1 754
Jiné výrobky z mechanicky opracovaného dřeva
702
1 088
-386
různé jiné
92
322
-230
CELKEM
9 656
14 362
-4 706
Papír a kartony
19
3.3.4
Certifikace lesů
Řezáč (2003) uvádí, že „Ve světě se postupně vyvinuly různé certifikační systémy, které usilují o prosazení svých představ trvale udržitelného hospodaření v lesích. Vyspělé evropské lesnictví reagovalo na tyto snahy založením vlastního certifikačního systému: PEFC - Celoevropského systému certifikace lesů. Tento systém zapracovává současné požadavky společnosti na plnění funkcí lesů a současně zohledňuje historická specifika lesního hospodářství členských zemí PEFC. Svojí transparentností a nízkou nákladovostí vychází vstříc především drobným vlastníkům lesa, čímž bylo dosaženo jednoho z jeho hlavních cílů, tj. otevřenosti pro všechny bez rozdílu velikosti a typu vlastnictví.“ V Buletinu ČR z roku 2003 je jediný problém ve Francii podle PEFC „spatřován ve zdlouhavosti procedury udělování jednotlivých certifikátů. Certifikace zatím očekává další konkrétní náznaky ze strany trhu. Ve snaze podnítit další rozmach v oblasti certifikace, členové PEFCC přesvědčují o nutnosti posílit všeobecné povědomí o certifikaci u široké veřejnosti. Proto je v současné době soustředěna největší pozornost na komunikaci.“ Ve Francii rozlišujeme tři typy zpracování dřeva (transformation): • transformace = řezání (včetně loupání a krájení) • transformace = restrukturalizace (tvorba dřevotřísky a dřevovlákna) • transformace = rekonstituce (tvorba překližek) • Tab. 7.: Certifikace PEFC (SOCIÉTÉ FORESTIÈRE FRANCHE, 2006) PEFC ve Francii ke dni 31. března 2006 plocha certifikovaných lesů
počet certifikovaných lesnických společností
státní
1,56 mil. ha (37%)
Lesní těžba
280
kolektivní
1,11 mil. ha (27%)
První transformace*
379
soukromé
1,48 mil. ha (36%)
Druhá transformace**
58
Překližky, dřevovina
41
celkem
4,16 mil. ha (100%) celkem
758
*Produkty první transformace: pilařský průmysl, krájení a loupání dýh, výroba překližky, výroba dřevoviny na papír, výroba kůlů a stožárů **Produkty druhé transformace: stavebnictví, nábytkářství, výroba palet, bednářství - emblémový francouzský obor, průmysl papíru a kartonů
3.4 Základní srovnání lesnictví ve Francii a v České republice V následující tab. 8. jsou některé absolutní hodnoty převzaté ze Zelené Zprávy z roku 2006. Umožňují srovnání daných lesohospodářských ukazatelů Francie a České republiky. Je třeba při tom ale brát v úvahu, že ČR je zhruba sedmkrát menší země než Francie. 20
Tab. 8.: Srovnání vybraných ukazatelů lesního hospodářství České republiky a Francie (MINISTERSTVO ZEMĚDĚSTVÍ ČR, 2006) Ukazatel Rozloha země Lesnatost
Měrná jednotka tis. ha
Francie 54703
Česká republika
% 100
%
78 86,4
% 100
28
34
Celková rozloha porostní půdy a ostatních lesních pozemků (% udávají podíl z celkové rozlohy země)
tis. ha
16 989
31
2 630
33
Rozloha lesů (porostní půdy) (% udávají podíl z celkové rozlohy země)
tis. ha
15 156
28
2 630
33
Veřejné vlastnictví (% udávají podíl z celkové rozlohy lesů)
tis. ha
3 787
25
2 141
81
z toho:
státní
tis. ha
1 467
10
1 826
69
jiné veřejné instituce
tis. ha
2 320
15
315
12
Soukromé vlastnictví (% udávají podíl z celkové rozlohy lesů)
tis. ha
10 683
70
418
16
z toho:
fyzické osoby
tis. ha
8 983
59
418
16
lesní průmysl
tis. ha
0
0
0
0
ostatní soukromé instituce
tis. ha
1 700
11
0
0
Počet les. majetků ve veřejném vlastnictví podle velikostních kategorií: do 10 ha počet 1 358
2 522
11 – 20 ha
počet
1 410
511
21 – 50 ha
počet
2 809
651
51 – 100 ha
počet
2 637
388
101 – 500 ha
počet
5 759
327
501 – 10 000 ha
počet
1 938
65
10 001 – 100 000 ha
počet
15
102
nad 100 000 ha
počet
0
0
Počet les. majetků v soukromém vlastnictví podle velikostních kategorií: do 3 ha počet
119 443
3 – 5 ha
počet
10 954
6 – 10 ha
počet
4 530
11 – 20 ha
počet
1 124
21 – 50 ha
počet
660
51 – 100 ha
počet
132
101 – 500 ha
počet
389
501 – 10 000 ha
počet
27
nad 10 000 ha
počet
1
Roční objem těžby Podíl roční těžby na ročním přírůstu
3
tis. m s k. %
60 174
16 355 65,2
79,6
Data podle tohoto členění velikosti majetku nejsou k dispozici, ale lze alespoň konstatovat, že přibližně 2,4 milionů z 3,5 milionů soukromých vlastníků lesů Francie vlastní méně než 1 ha (viz obr. 11.).
21
3.5 Ochrana životního prostředí ve Francii 3.5.1
Historie
Klima v holocénu bylo natolik stálé, že hluboce a trvale určilo podobu lesů hor, nížin a středozemní oblasti. Dopad lidské činnosti na jeho podobu je velice složitý proces. Je však třeba dodat, že 4 000 až 7 000 let trvajících antropických vlivů na krajinu (v různé míře podle konkrétní oblasti) zanechalo hlubokou stopu, často dokonce nezahladitelnou. Člověk se stal organizátorem a tvůrcem struktury obcí a krajiny, včetně té lesní. V paleolitu (asi před 400 000 lety) lovci-sběrači disponovali přibližně 1 000 ha lesa na hlavu. Vliv na prostředí byl tehdy sotva znatelný. Mnohem později Galové neměli než 2 ha lesa na jednoho obyvatele. 2 Klučení lesů rychle postupovalo. Požadavek rychlého rozšiřování zemědělské půdy za účelem zajištění obživy pro vzrůstající lidskou populaci byl nejmarkantnější ve středověku. Nátlak na les nicméně neskončil u klučení. Les byl využíván pro pastvu prasat a ovcí, jež zde nacházeli žaludy a krmili se nejchutnějšími listnáči jako například jasan nebo ořešák. Shrabávala se hrabanka pro obohacování polí a především, kácely se lesy pro zisk z palivového, jakož i stavebního dříví. Od 13. století se pokusily státy v Evropě chránit nejkrásnější lesní území, přičemž ale pokračovala těžba materiálu pro stavbu katedrál a lodí (DREYER & DREYER, 1998). Ve Francii bylo ale třeba vyčkat až do poloviny 19. století, aby si lidé uvědomili, že těžení lesa má své limity. Tak došlo na první skutečná omezení práv využívání lesa a znovuzalesňování rozsáhlých území a obor lesnictví se tak začal výrazněji profilovat do dnešní podoby. Od té doby se rozloha lesů na území evropské části Francie zdvojnásobila díky dvěma hlavním příčinám: lesnické činnosti (zalesňování a péče o les) a opouštění zemědělských půd a pastvin pro chov dobytka a prasat, kde se později spontánně les obnovil sám. Jeho rozrůstání postupovalo průměrnou rychlostí 0,5 % za rok, až dosáhlo dnešních hodnot 28 % zalesnění. Přesto zůstává oproti průměrné lesnatosti Evropské Unie (40 %) velmi nízkou (BRABIS, 2006). Ve Francii, jako ve většině vyspělých států, došlo v posledních 30 letech k rozvoji environmentální politiky. Francie jako jedna z prvních zemí zřídila Ministerstvo ochrany přírody a životního prostředí, které mělo za úkol z daného hlediska posuzovat činnost ostatních ministerstev. Už v roce 1960 vydala zákon o tvorbě národních parků a v roce 1964 zákon o ochraně vody předbíhající svou dobu svým založením na principu „znečišťovatel platí“. Mezi lety 1970 a 1998 byla tato nová environmentální politika upevňována prostřednictvím nových legislativních nařízení a tvorbou specializovaných institucí, zabývajících se sběrem a eliminací odpadů (1976), kvalitou ovzduší (1981) nebo hospodařením energií (1982). Tyto společnosti byly shromážděné od roku 1990 pod Agenturou pro životní prostředí a hospodaření s energií (Agence de l'environnement et de la maîtrise de l’énergie, ADEME). Tato politika vedla rovněž k přijetí Národního plánu pro životní prostředí (1990), který znamenal první rozsáhlou reformu státní
2
dnes je to 0,25 ha / osobu. 22
správy životního prostředí, pověřenou v roce 1991 tvorbou Regionálních ředitelství životního prostředí (Directions régionales de l'environnement, DIREN). Během klíčového období 1998 – 2001 byla úloha životního prostředí ve veřejné politice posílena a byla zahájena veřejná jednání, při nichž došlo k vývoji způsobů „koncertace“ (= hledání společného stanoviska nebo postupu po společné konzultaci) a „kontraktualizace“ (= uzavírání smluv); k modernizaci a posílení správy životního prostředí; k upevnění nařizovací části v environmentální legislativě hlavně v orientačním zákoně hospodaření a trvalém rozvoji území (1999) a k přijetí zákoníku o životním prostředí (2000). Od roku 2002 je ve Francii kladen důraz: •
na trvalý rozvoj, který je zapracován do národní strategie v podobě projektu konstitucionální charty za životní prostředí • na právo v oblastech vody, přírody, krajiny, znečištění, prevence a rizik • na posílení kapacit v oblasti hodnocení životního prostředí socioekonomické analýzy • a na mezinárodní jednání. Národní politika trvalého rozvoje je kontrolována Meziresortním Výborem pro udržitelný rozvoj založeným v roce 2003, jíž předsedá francouzský premiér. Byla poskládána ze tří již existujících institucí: výbor pro životní prostředí (CIEN), výbor pro boj proti skleníkovému efektu (CIES) a meziresortní komise pro prevenci proti hlavním přírodním rizikům (CIPRNM). Tento výbor je odpovědný definovat problematiku oceli a koordinovat a zajišťovat plnění politiky vlády pro udržitelný rozvoj. Zkoumá soulad každého ministerstva s politikou udržitelného rozvoje, kterou schvaluje vláda. Pomocným orgánem Výboru je Národní rada pro udržitelný rozvoj (CNDD), která reaguje na žádosti občanských společností a místních úředních orgánů v souladu s požadavky vlády a přispívá tak k prohloubení rozvoje národní strategie udržitelného rozvoje. Během posledních let se objevuje ochrana životního prostředí jako nezbytnost, která svou působností sahá za hranice státu. Začala být chápána, jako celoplanetární problém. Na základě tohoto poznání vzniklo mnoho mezinárodních smluv, směrnic a úmluv. Francie se v současné době angažuje na více než 100 takových textech v rámci Evropy a na 30 v celosvětovém měřítku. Navíc sehrála ve více jednáních úlohu iniciátora a hybatele a díky tomu přijalo 24 států dne 11. března 1989 Haagskou deklaraci o ochraně atmosféry a tvorbě fondu pro světové životní prostředí (1990) určeného na podporu znevýhodněných zemí. Byla to také Francie, která navrhla učinit celou Antarktidu přírodní rezervací s vědeckovýzkumným posláním, a také to, že její okolí bude svatostánkem pro velryby. Strategické priority Francie asociují boj proti chudobě, hlavně v nevyspělých zemích Třetího světa, podporu trvalého rozvoje, posílení institucionálních kapacit a ochranu životního prostředí. Během mezinárodních summitů v Riu (1992), v New Yorku (1997), v Kyotu (1997 a v Johannesbourgu (2002) se Francie výrazně zasloužila o podporu trvalého rozvoje (více viz příloha č. 2).
23
3.5.2
Biodiverzita
Francouzská flóra dnes čítá více než 4 670 rostlinných druhů, francouzská fauna nad 600 druhů obratlovců, což je 67 % druhů obratlovců v Evropě. Jsou rozděleny na 80 druhů sladkovodních ryb, 29 druhů obojživelníků, 39 druhů plazů, 350 druhů ptáků s pravidelným výskytem, z nichž 270 hnízdí na území Francie, 135 druhů savců (z nichž je asi dvacet výjimečných jako kytovci nebo tuleň). Bezobratlá fauna je zde prakticky nekvantifikovatelná, stejně jako kdekoli na světě a číslo 39 000 druhů, které jsou v současnosti pro toto území popsané, není zdaleka konečné. 3.5.3
Ochrana ovzduší
Od roku 1997 přijala Francie boj proti znečištění ovzduší za jednu ze svých priorit. Zavázala se k realizaci politiky, jejímž předmětem je permanentní redukce emisí znečišťujících atmosféru. Legislativní a zřizovací moderní a integrovaný návrh, informování veřejnosti, normy kvality ovzduší a redukce emisí u zdrojů byly v té době uvedeny do běžné praxe. Francie byla první zemí, která v lednu 2000 přijala národní program o boji proti klimatickým změnám, který předurčoval určitou míru redukce skleníkových plynů v atmosféře pro rok 2010 vzhledem k roku 1990. Tato země se účastní i mezinárodního plánu v rámci Göteborgského protokolu o redukci emisí oxidů dusíku a organických volatilních látek o 40 % z roku 1999 do roku 2010. V červnu 2003 přijala program redukce emisí v průmyslu, transportu, stavebnictví a zemědělství a dalších souvisejících technických odvětvích (paliva, technologie motorů, vozidla na plyn, elektřina) organizačních oblastech (urbanismus) a v daňových sektorech. V automobilové dopravě určují evropské normy, vytvořené na základě evropského programu „Auto-Oil“ z roku 1998, že se množství škodlivých emisí v tomto roce musí u nových výrobků po roce 2005 (automobilů i paliv) snížit na polovinu. Do roku 2010 budou tyto normy ještě přísnější, v současnosti na nich spolupracují Francie s Německem. 3.5.4
Ochrana vody
Francie má oproti jiným zemím relativně mnoho zdrojů vody, ale jejich rozmístění v rámci hexagonu je nerovnoměrné. Dne 23. října 2000 byla Francií přijata směrnice pro komunitární politiku v oblasti ochrany vody. Odpovídá jí nařizovací část zákona o správě vod organizované podle velkých povodí s příslušnými Výbory povodí. Tyto výbory zahrnují jak zástupce územních společností a státní referát, tak i spotřebitele. Jejich cílem do roku 2015 je uvést všechny vodní zdroje Francie do dobrého ekologického stavu. Aby toho mohlo být dosaženo, byla zahájena rozsáhlá jednání národní úrovně, při kterých bylo vymezeno, jakým způsobem se má postupovat. Rok 2003 byl vyhlášen jako světový rok vody, což bylo neoficiální symbolickou příležitostí Francie k reakci na výzvu Mezinárodního Společenství zabudovat jisté principy do národních měřítek. V tomto duchu se v daném roce uskutečnila jednání v Johannesbourgu, 3. Světové Fórum o vodě v Kyotu a Evian Summit G8. V oblastech intenzivního zemědělství je znečištěna i podzemní voda. K zamezení tomuto znečišťování používají francouzské úřady různých nástrojů: legislativní, ekonomické nebo pořádání akcí založených na dobrovolnosti. Na území metropole se
24
francouzský stát zasloužil na kompletaci zařízení pro sběr a úpravu odpadních vod do roku 2005. Od roku 1992 se investice pro tento účel významně navýšily. Francouzský institut pro životní prostředí (Institut français de l'environnement, IFEN) odhaduje, že v současné době je v „dobrém stavu“ (definovaném podle rámcové směrnice o vodě 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady z 23. října 2000) pouze 1/3 francouzských toků (BRABIS, 2006). Cílem Evropy je dosáhnout tohoto stavu u všech toků do roku 2050. Mořská voda je také zahrnuta do zmíněného boje proti znečištění ze zemědělství, měst, průmyslu či námořních katastrof. Každý rok přitahuje 5 500 km francouzských pláží milióny turistů. Péče o vody určené ke koupání je účinně realizovaná ve více než 700 lázeňských obcích. V průběhu celého roku je analyzováno přes 20 000 vzorků mořské vody, za účelem permanentního ověřování kvality vody, která musí odpovídat evropským nařízením. Každoročně je před letní sezónou vydáván seznam nejčistších míst ke koupání. Evropská směrnice o vodě 2000/60/ES předurčuje očekávanou kvalitu mořské vody pro rok 2015 a dobrý ekologický stav ústí řek do moří a pobřežních vod do vzdálenosti jedné míle, ale i stav teritoriálních vod do 12 námořních mil od pobřeží (MINISTÈRE DES AFFAIRES ÉTRENGÈRES, 2004). 3.5.5
Odpadová politika
Ve všech vyspělých zemích nepřestávají přibývat odpady zejména z průmyslu a domácností. Každý rok Francie produkuje 28 miliónů tun komunálního odpadu. Za posledních třicet let se tato produkce více než zdvojnásobila, a tak dosáhla hodnoty 460 kg na jednoho obyvatele za rok. Většina odpadů je spalována v elektrárnách splňujících evropské požadavky na míru znečištění ovzduší. V rámci národního programu jsou od 1. ledna 1993 průmysloví výrobci povinni podílet se na financování nebo přímé eliminaci obalů, které uvádí na trh. Cílem programu je recyklovat 75 % odpadů 3 (MINISTÈRE DES AFFAIRES ÉTRENGÈRES, 2004).
3.6 Ochrana přírody ve Francii 3.6.1
Kategorie ochrany území
Ve Francii existuje několik kategorií ochrany území na mezinárodní, národní i lokální úrovni. Území chráněná státní legislativou jsou například národní přírodní parky nebo přírodní rezervace, mezi území chráněná na základě smluvní ochrany patří regionální přírodní parky nebo departementní chráněná území a další. Územím chráněným na základě územní suverenity je chráněné území litorálu a jezerních břehů a chráněná území podle Evropských směrnic spadají do nadnárodní ochrany.
3
ČR vyprodukovala v roce 1994 47 720 tis. tun odpadů, z toho 41,5 % z průmyslu, 17,4 % z energetiky, 11,5 % ze zemědělství a lesnictví, 4,3 % tvořil komunální odpad a 0,3 % odpad z těžby. (DIRNER, 1997) Odpady jsou u nás stále převážně skládkovány narozdíl od většiny vyspělých zemí, včetně Francie, kde převládá spalování.
25
Tab. 9.: Typy ochrany území ve Francii (Julve, 2005) Typ ochrany území Zvláště chráněné oblasti středomoří Aires spécialement protégées et Aires spécialement protégées d'importance méditerranéenne Nařízení o ochraně biotopu Arrrêtés de Protection de Biotope Seznam krajin Atlas des paysages Chráněná území litorálu a jezerních břehů Conservatoire de l'Espace Littoral et des Rivages Lacustres Národní botanická chráněná území Conservatoires Botaniques Nationaux Regionální přírodní chráněná území Conservatoires Régionaux d'Espaces Naturels Mezinárodní Úmluvy Conventions internationales Listina evropských chráněných živočišných druhů Diplômes européens des espaces protégés Seznam významných stromů Inventaire des arbres remarquables Botanické zahrady Jardins botaniques Významné památky Monuments classés Registrované památky Monuments inscrits
Počet lokalit ve Francii
Celková rozloha
123 195 000 ha 516
275 000 ha
79 departementů 508
70 500 ha a 861 km břehů jezer a mořského pobřeží
8 21 74 000 ha 15 6 53 departementů 40 až 70 14119 27407 4 200 000 ha
NATURA 2000 1219 NATURA 2000 Opérations Grands Sites
43
Národní parky Parcs Nationaux
7
Regionální přírodní praky Parcs Naturels Régionaux Zoologické zahrady Parcs zoologiques Revitalizační plány Plans de restauration Lokální pravidla pro reklamu a výchovu Règlements locaux de publicité et d'enseignes Biogenetické rezervace Réserves Biogénétiques Státní biologické rezervace Réserves Biologiques Domaniales Biosférické rezervace (UNESCO) Réserves de la biosphère Národní rezervace lovu a divoké fauny Réserves Nationales de Chasse et de faune sauvage Rezervace lovu a divoké fauny Réserves de Chasse et de faune sauvage
44
(přes 480 000 ha mořské lokality 7,6% metropolitního území) 513 000 ha 369 919 ha centrálních zón (0,7% území) 907 978 ha okrajových zón 7,1 milionů ha 12,5% metropolitní území
18 fauna, 2 flora 1200 35 177 10
44 144 ha 143 900 ha 847 000 ha
9 31 699 ha 21 20 834 ha.
26
Národní přírodní rezervace Réserves Naturelles Nationales Regionální přírodní rezervace (dříve Dobrovolné p. r.) Réserves Naturelles Régionales (ex Réserves Naturelles Volontaires) Sites classés Světvé dědictví (UNESCO) Sites du patrimoine mondial Registrované lokality Sites inscrits Ramsarské lokality Sites RAMSAR Taxe Départementale sur les Espaces Naturels Sensibles Ptačí oblasti Zones de Protection Spéciale Středozemní oblasti zvláštní ochrany Zones de Protection Spéciale pour la Méditerranée Významné oblasti pro ochranu ptáků Zones Importantes pour la Conservation des Oiseaux (ZICO) Přírodní oblasti ekologického faunistického a floristického významu Zones Naturelles d'Intérêt Ecologique Faunistique et Floristique (ZNIEFF)
156
546 100 ha
153 2620
16000 ha 807 000 ha
2 4780
1 636 000 ha
18 71 departementů 174
1 428 000 ha
70 285 4,7 milionů ha 14755 16 milionů ha
Dnes se na území Francie nachází 7 národních parků a v zámoří od roku 2007 další 2 a 12 dalších projektů je v současnosti v jednání, z nichž jistě alespoň jeden bude pravděpodobně zrealizován už v roce 2010 (NP Calanques) (Anonymus 6, 2009). Tab. 10.: Francouzské národní parky (Anonymus 7, 2009) Rozloha (km2)
Národní park
Založen
Parc national de la Vanoise
6. července 1963
1,250 km²
Parc national de Port-Cros
14. prosince 1963
7 km²
Parc national des Pyrénées
23. března1967
457 km²
Parc national des Cévennes
2. září 1970
913 km²
Parc national des Écrins
27. března 1973
918 km²
Parc national du Mercantour
18. srpna 1979
685 km²
Parc national de la Guadeloupe
20. února 1989
173 km²
Parc amazonien de Guyane
27. února 2007
33,900 km²
Parc national de la Réunion
5. března 2007
1,054 km²
27
Kromě 9 NP má Francie 45 regionálních přírodních parků spravovaných 3 706 obecními úřady v 68 departementech 21 regionů. Pokrývají 7 milionů hektarů, což je 13 % území Francie včetně zámořských oblastí (více informací viz příloha č. 3).
Obr. 15.: Regionální přírodní parky Francie (Anonymus 7, 2009)
28
Tab. 11.: Počet francouzských národních a přírodních parků podle oblastí a regionů (Anonymus 8, 2009) Region Metropolitní oblast Alsace Aquitaine Auvergne Basse-Normandie Bourgogne Bretagne Centre Champagne-Ardenne Corse Franche-Comté Haute-Normandie Île-de-France Languedoc-Roussillon Limousin Lorraine Midi-Pyrénées Nord-Pas-de-Calais Pays de la Loire Picardie Poitou-Charentes Provence-Alpes-Côte d'A Rhône-Alpes
Přírodní parky 2 2 2 3 1 1 4 2 1 2 1 4 3 2 3 3 3 3 1 0 5 6
Národní parky 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 3 2
Zámořské oblasti Guadeloupe Guyane Martinique Réunion
Přírodní parky
Národní parky
0 1 1 0
1 1 0 1
Mimo to k nejvýznamnějším kategoriím přírodní územní ochrany patří ještě „rezervace lovu a divoké zvěře“, „přírodní rezervace“, „zařazená a zapsaná část krajiny“ a „chráněné území litorálu a jezerních břehů“. Rezervace myslivosti a divoké zvěře chrání od roku 1982 druhy legislativně vymezené jako zvěř v lesnickém zákoníku (Code forestier). Jedná se zde především o druhy zvěře s výrazným lokálním poklesem populací a jejichž význam pro ekosystém je nezpochybnitelný. Zahrnují oblasti pozemní, říční i mořské. Poprvé se pojem přírodní rezervace objevil v zákoně ze dne 1. července roku 1957. Tak, jak je tento termín pojímán dnes, je však zakotveno v článku 16 zákoníku o životním prostředí ze dne 10. července roku 1976. Jde o chráněné území zřízené za účelem zachování biologického a geologického přírodního bohatství. Tím, že podléhají několika správním orgánům, jsou povinny respektovat zvláště přísná pravidla ochrany a řízení. Dodnes jich bylo vytvořeno 327 jak na zemi, tak i na moři resp. ostrovech. Zahrnují 161 národních přírodních rezervací, 160 regionálních přírodních rezervací a 6 přírodních rezervací na Korsice. Pokrývají 2 849 242 ha. Nejrozsáhlejšími francouzskými rezervacemi jsou Přírodní rezervace francouzských jižních zemí (Antarktida, 2,27 milionů ha), Přírodní rezervace des Nouragues (Guyna, 100 000 ha tropického lesa) a Přírodní rezervace des Bouches de Bonifacio (Korsika, 79 460ha). Naopak nejmenší francouzskou rezervací je Přírodní geologická rezervace du Toarcien
29
(departement Deux-Sèvres, 0,60 ha). První rezervace vznikla na území departementu Isère v roce 1961, nazývá se Přírodní rezervace du Lac Luitel. „Zařazené a zapsané části krajiny“ mají za hlavní předmět zájmu zachování lokálního krajinného a kulturního rázu významné hodnoty. Takové zařazení bývá naprosto nezbytné; jakýkoli zásah do této krajiny vyžaduje speciální povolení. Zákon z roku 1930, nastolil tento pojem klíčovým právním důvtipem předsedajícím přírodním rezervacím, národním parkům a ochraně přírody vůbec. „Chráněné území litorálu a jezerních břehů“ vytvořené v roce 1975, zaujímalo 738 km břehů francouzského území. Tyto plochy byly vyňaty z práva vlastníků jimi obchodovat a poté byly odevzdány více správcům. Veřejnosti je otevřeno z těchto 396 nezcizitelných míst pouze les Pinia a okolí nádrže Palo (na Korsice).
3.7 NATURA 2000 ve Francii Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Aby jejich ochrana byla smysluplná, je nutno ji pojímat celokontinentálně, tedy neuvažovat státní hranice. Podle Evropské agentury pro životní prostředí dochází v Evropě k významnému snižování biodiverzity. Význam Natury 2000 spočívá ve snaze zastavit toto snižování, ne-li zvrátit nepříznivé tendence ztrácení přírodního bohatství. V současnosti pokrývá síť Natura 2000 průměrně 10 až 15 % území členských států 4 Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“, 1979) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“, 1992). Směrnice ve svých přílohách vyjmenovávají, pro které druhy rostlin, živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality soustavy Natura 2000 vymezeny. Seznam typů přírodních stanovišť v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany obsahuje Příloha I, seznam druhů rostlin a živočichů v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany obsahuje Příloha II, kritéria pro výběr lokalit vhodných jako lokality významné pro Společenství a pro vyhlášení jako zvláštní oblasti ochrany obsahuje Příloha III, a seznam druhů živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu obsahuje Příloha IV Směrnice „o stanovištích“. V letech 1995 až 2000 proběhla implementace směrnic do Zákoníku o životním prostředí (Code d‘environnement). Požadavky obou směrnic byly ve Francii přepsány do nařízení ze dne 11. dubna 2001, podle kterého je povinnost umožnit chránit „reprezentativní vzorek nejohroženějších přírodních stanovišť a druhů Evropy“ za 4
Ve Francii je to dnes kolem 12 % metropolitního území. (http://www.natura2000.fr/spip.php?rubrique8) V České republice je to 18 % území. (Anonymus 9, 2009) 30
harmonické spoluexistence lidských aktivit. Následně byla ve Francii vydána dvě rozhodnutí, rozhodnutí č. 2001-1031 z 8. listopadu 2001 o metodě určování lokalit Natury 2000 pozměňující články R. 214-15 až R. 214-22 Zákoníku o venkově a rozhodnutí č. 2001-1216 z 20. prosince 2001 o hospodaření na lokalitách Natury 2000 pozměňující články R. 214-23 až R. 214-39 téhož zákoníku. 5 Podle „směrnice o ptácích“ jsou vyhlašovány ptačí oblasti (v originále Sites of Community Importance SCI, ve francouzštině Zones de Protection Spéciale ZPS). Vznikly převážně z dříve již existujících významných oblastí pro ochranu ptáků (Zone importante pour la conservation des oiseaux, ZICO). Podle „směrnice o stanovištích“ jsou vyhlášeny evropsky významné lokality (v originále Special Protection Areas SPA, ve francouzštině Zones Spéciales de Conservation ZSC). Společně tvoří tyto dva typy lokalit soustavu Natura 2000 ve všech členských zemích EU. V rámci každé biogeografické oblasti 6 Evropy je Evropskou komisí sepsán seznam Zvláštních oblastí ochrany (SIC, první etapa evropsky významných lokalit) ve shodě s členskými státy za účelem vytvořit souvislou síť chráněných území. Publikace těchto seznamů v Úředního věstníku (Journal officiel de la France, JORF) vždy po vydání rozhodnutí Evropské Komise a jejich uveřejnění v Úředním věstníku Evropské Unie (Journal officiel de l‘Union européenne, JOUE). První seznam francouzských ptačích oblastí a evropsky významných lokalit byl sestaven už roku 1986. Do této doby byly vydány seznamy pro alpskou, atlantskou a kontinentální biogeografickou oblast. Aby byla splněna podmínka trvalého hospodaření v přírodních oblastech ve smyslu Natury 2000, rozhodla se Francie pro smluvní politiku, protože zapojení lokálních partnerů a obzvláště vlastníků a správců je zde nejlepší zárukou déletrvajícího úspěchu této sítě. Proto se tato země rozhodla sledovat dva principy: snaha o nejvyšší možnou integraci do ostatních veřejných politik a přenesení odpovědností na nejrelevantnější aktéry, aby byly účinně podchyceny všechny nastávající problémy. V červnu roku 2001 Francie stanovila 117 ptačích oblastí o celkové rozloze 885 000 ha (kolem 1,6 % území státu), což usoudila Evropská komise jako nedostačující. Ještě téhož roku předložila Francie Evropské komisi seznam 1 107 evropsky významných lokalit (téměř 6 % území státu). Ani tento počet a tato rozloha navržených území nebyla podle ostatních členských států v pořádku. Komise proto zahájila vědecké přehodnocování komunitární důležitosti dalších lokalit za účelem zajištění, že všechny druhy a přírodní stanoviště jsou v rámci vyznačené sítě zastoupeny dostatečně, aby zde byla garance jejich trvalého zachování na úrovni šesti velkých evropských biogeografických celků. Výsledky analýz dělaných za účelem harmonizace ukázaly, že v roce 2001 Francie splnila 64 % povinností vyplívajících ze směrnic. Při tom evropský průměr tohoto plnění členskými státy se pohybuje kolem 50 % (INSTITUT FRANÇAIS DE L’ENVIRONNEMENT, 2002). Poté Francie zavedla transparentní a lépe organizované vyjednávání smluvních podmínek (concertation) mezi všemi zúčastněnými stranami (vlastník, správce, stát, Komise) a posílení finančních prostředků prostřednictvím Fondu pro správu přírodních 5
Pro území České republiky byly tyto požadavky začleněny do zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. 6 Celkem bylo vyčleněno 6 biogeografických oblastí: boreální, makaronéská, alpská, atlantská, středozemní a kontinentální. Česká republika se vyskytuje pouze v kontinentální oblasti, zatímco Francie ve čtyřech biogeografických oblastech, a to v alpské, atlantské, středozemní i kontinentální. 31
lokalit. Evropská komise podala doplňující návrh ke směrnicím, a to o finančních omezeních a o pozastavení některých evropských podpor, jako strukturálních fondů. Určení evropsky významné lokality trvá ve Francii obecně déle než u ptačí oblasti. Původně byla realizace vytvoření celé francouzské sítě odhadována na červen roku 2004. Určení lokalit zabralo nečekaně ještě víc času, a tak byla francouzská síť schválena až v roce 2007. Od roku 2006 byly hlavní odpovědnosti za plnění plánů péče pro lokality Natury 2000 přeneseny na pověřené obce. Pro každou lokalitu Natury 2000 byl vyhotoven plán péče zvaný „document d’objectif“ (DOCOB) během dvou až tříletého procesu vyjednávání smluvních podmínek pro každou lokalitu zvlášť. Tento proces je řízený komisí, kterou jmenuje prefekt. DOCOB by měl obsahovat dvě části: kompilační část obsahující ekologickou a antropickou charakteristiku lokality, inventarizace, předmět ochrany a cíl péče a část syntézy, ve které jsou hospodářská doporučení a konkrétní opatření pro zajištění zachování předmětu ochrany. Slouží jako zdroj informací pro všechny zúčastněné strany smlouvy. DOCOBy zpracovávají pověřené společnosti Správa národního parku Pyreneje, Státní lesniká organizace (ONF), Správy regionálních přírodních parků, obce, regionální zemědělská komora, Sdružení soukromých vlastníků lesů (CRPF) a jiní. V roce 2001 bylo vyhotovováno 420 těchto plánů, z nichž 100 bylo již téměř dokončeno. Jejich uvedení v praxi je podmíněno podepsáním smlouvy o spravování lokality Natura 2000 sestavené po jednání na míru každé lokalitě zvlášť. Lokality soustavy Natura 2000 nemají být pouze rezervacemi s přísnou ochranou, kde je vyloučeno hospodaření či dokonce jakýkoliv lidský zásah. Často jsou to naopak území, kde se díky tradičnímu a citlivému hospodaření dochovala cenná společenstva nebo vzácný rostlinný či živočišný druh. Takový způsob hospodaření se stává důležitým nástrojem ochrany. V lokalitách soustavy Natura 2000 jsou tedy zakázány jen takové činnosti, které mají negativní vliv na výskyt předmětů ochrany. Proto také veškeré plány a projekty, které nějakým způsobem mohou významně ovlivnit evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhají samostatnému posuzování vlivů projektů z hlediska zachování předmětu ochrany. „Držitelé pozemku mohou dobrovolně podepsat smlouvu (Smlouva Natura 2000), na základě které pak dostávají finanční podporu, umožňující jim změnit místní činnost tak, aby byla chráněna druhová rozmanitost. Nejsou ale povinni své postupy hospodaření měnit, pokud neodporují péči o předmět ochrany definovaném v plánech DOCOB. Každý takový plán zpracovávaný Národní lesnickou organizací ve spolupráci s Evropskou Unií stojí průměrně 50 až 100 000 €.“ (COMMISSION EUROPÉENNE, 2003) Omezení, vyplývající z implementace směrnic do francouzských zákonů, jsou vyšší zdanění pozemků, povinnost sladit plány péče s požadavky sítě Natura 2000, případně původní plány přepracovat. Stát v nařízení také vymezuje možné části smlouvy Natura 2000. Náklady na realizaci smlouvy jsou odhadovány regionálně veřejným orgánem s pomocí odborné komise. Národní lesnická organizace již podepsala více než 30 kontraktů přibližně za 1 milion €. Existuje ale i možnost dobrovolného zapojení do prospěšných akcí podepsaných vlastníky výměnou za uvolnění z daní za nemovitost. Lesy zaujímají 39,4 % území sítě Natura 2000 ve Francii, některé zdroje uvádějí i přes 50 % (COMMISSION EUROPÉENNE, 2003) z toho tvoří veřejné lesy 7 % rozlohy Francie a 20 % jejích naturových lokalit.
32
Od roku 2005 je Francie navíc členem Eurosite, což je nejrozsáhlejší síť věnovaná zachování přírody, shromažďující více než 95 členských organizací (včetně veřejných orgánů, soukromých organizací a nevládních organizací) z 26 evropských zemí. Jejím cílem je výměna praktických a technických informací o přírodním managementu mezi evropskými přírodními lokalitami za účelem zlepšení zachování přírody v Evropě. Na území celé Evropské Unie je vymezeno 253 typů přírodních stanovišť, 200 druhů živočichů a 434 druhů rostlin. Oproti tomu je na území ČR vymezeno 58 typů přírodních stanovišť, 55 druhů živočichů, 36 druhů cévnatých rostlin a 4 druhy mechorostů (AOPK 3, 2009). Tab. 12.: Klíčové hodnoty programu Natura 2000 ve Francii (Anonymus 1, 2007) konstituce sítě Množství lokalit Natura 2000 (květen 2007) 1706 což činí 12% rozlohy Francie EVL (angl.: SPA, fr.:SIC) PO (angl.: SAC, fr.:ZPS) podle biogeografických oblastí:
6,82 milionů ha 1334 371
4,6 milionů ha 4,2 milionů ha
Alpská 144 Atlantská 496 Kontinentální 492 Středozemní 269 s tím, že některé lokality jsou na více geografických oblastech Natura 2000 na moři 697 000 ha Stanoviště a druhy v zájmu Společenství vyžadující vyhlášení lokality Natura 2000 ve Francii ptáci živočišné druhy (savci, plazi, bakterie, hmyz apod.) rostlinné druhy přírodní stanoviště Struktura pozemní sítě (IFEN, květen 2007) miliony ha zemědělská území 2,78 lesy 2,66 stepi, otevřená prostředí 0,89 vlhké oblasti + vody (mimo moře) 0,41 antropizovaná území 0,08
274 95 62 131
% 41 39 13 6 1,1
Obecní struktura (květen 2006) počet obcí, které mají více než 5 % rozlohy na lokalitě Natura 2000 z toho litorální obce horské obce
8 400 500 2000
14 milionů obyvatel
Plány péče pro území Natura 2000 (DOCOB) zahájena tvorba DOCOB DOCOB uvedeny již v praxi Celkem (březen 2007) 583 459
33
PO EVL
Účastníci sítě územní orgány veřejné instituce sdružení projektové kanceláře jiné
60 523
104 355
zahájena tvorba DOCOB DOCOB uvedeny již v praxi 245 98 269 72 288 119 105 11 3 0
územní orgány veřejné instituce sdružení projektové kanceláře jiné
27 % 30 % 31 % 12 % 0%
33 % 24 % 39 % 4% 0%
Smluvní ochrana Smlouvy Natura 2000 mimo zemědělská území počet 2006 260 2005 164 2004 130 2003 62 2002 3 průměrný obnos = 27 600 €
obnos v milionech € 7,3 4,18 3,19 2,15 0,0058
% 33 21
Signatáři smluv Natura 2000 územní orgány vlastníci správy regionálních přírodních chráněných území (Conservatoires régioaux des Espaces Naturels) sdružení veřejné instituce společnosti
16 13 9,5 7,5
Kontrakty o trvalém zemědělství CAD Natura 2000 (leden 2007)
počet 3 100
Hodnocení stavu zachovalosti stanovišť a druhů Počet druhů a přírodních stanovišť, které jsou předmětem pro hodnocení jejich stavu zachovalosti (červenec 2007)
460
3.8 Lesní porosty a Natura 2000 ve Francii V příloze I. Směrnice „o stanovištích“ 92/43/EHS je vyjmenováno 59 typů lesních biotopů, které jsou vzácné, reziduální a nebo jsou životním prostředím jakéhokoli druhu vyjmenovaném také v této příloze. Tato lesní společenstva jsou rozdělena do šesti kategorií přírodních biotopů evropského významu. Jsou to kategorie: Evropské lesy
34
mírného pásu, Středomořské opadavé lesy, Středomořské tuholisté lesy, Středomořské horské jehličnaté lesy, Horské jehličnaté lesy mírného pásu, Lesy východní tajgy. Lesy členských států Evropské Unie pokrývají přibližně 133 milionů hektarů, což je asi 36 % celkového území Natura 2000. 87 % z toho je považováno za hospodářské lesy, 65 % komunitárních lesních porostů je v soukromém vlastnictví. Celková rozloha lesů v EU narůstá. Obecně lze konstatovat, že lesních porostů ve Francii každoročně přibude zhruba o 50 000 ha. Produkce dřeva vzrůstá v EU každý rok, ale odolnost porostů se snižuje. Jen nepatrná část evropských lesů je původní, jde pouze o drobné izolované enklávy. V rámci EU byly vlivem člověka vytvořeny nové lesní biotopy, například mlaziny vánočních stromků s krátkou dobou obmýtí, plantáže hybridních topolů a nepůvodních eukalyptů (Eucalyptus sp.) a jiných společenstev, která jsou zpravidla charakteristické velmi nízkou biodiverzitou. Přestože tedy lesních porostů v EU přibývá, jejich environmentální kvalita má trend úpadku.
3.9 Ochrana mokřadů a Natura 2000 ve Francii První legislativní definice mokřadu (Zones humides) byla ve Francii dána zákonem ze dne 3. ledna 1992: „Mokřadem se rozumí území běžně zaplavované nebo zásobované sladkou, slanou nebo brakickou vodou, a to trvale nebo epizodicky; hydrofilní vegetace se zde vyskytuje alespoň po část roku.“ Druhá, upřesňující definice zazněla v Ramsarské úmluvě o mokřadech (Ramsar, Írán, 2. února 1971): „...území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými, brakickými nebo slanými, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka nepřesahuje při odlivu 6 metrů.“ Do této kategorie spadají samozřejmě mimo rašelinišť, slatin, sladkovodních bažin, podmáčených luk, mangrovů, slaných bažin a pobřežních lagun a dalších i aluviální lesy na březích řek, které jsou předmětem následujícího hodnocení. Ochrana všech těchto biotopů je žádoucí například proto, že představují přirozenou zásobárnu vody v krajině, okolo toků působí příznivě na jeho erozivní vlastnosti, mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek, poskytují vhodné podmínky pro existenci specifických mokřadních organismů, jsou jedním z největších fondů genetické biodiverzity (50 % druhů ptáků, 20 % druhů vegetace) aj. Rozloha mokřadů v Evropě se však v 80. a 90. letech snížila na polovinu, někde ubyla vlivem záměrné úpravy krajiny člověkem (vybagrování, zavezení zeminou, odvodnění, tvorba příkopů apod.), jinde vlivem silného znečištění. Neexistuje úplný seznam francouzských mokřadů. Většinou jsou k dispozici pouze seznamy ornitologických oblastí (ZICO, Ramsar), oblastí s významnou florou a faunou (ZNIEFF), přírodních stanovišť evropského významu (Natura 2000) nebo seznam typů využití půdy (Corine Land Cover). První tři seznamy se týkají pouze chráněných území (35 % francouzských mokřadů spadá do této kategorie), Corine Land Cover má výrazně větší prostorový záběr, ale její metodika neuvažuje mokřady menších rozměrů (o rozloze pod 25 ha nebo o šíři pod 100 m), ani nerozlišuje například louky podmáčené od luk obhospodařovaných. Většina francouzských mokřadů je zahrnuta v síti Natury 2000. Od počátku 60. let docházelo k intenzivní degradaci 12 a k částečné degradaci dalších 40 naturových humidních lokalit (více než 10 % rozlohy Francie). Nejsilněji byly poznamenány podmáčené louky, lada a aluviální lesy.
35
Vztah mezi lesy a vodou v krajině je zásadní. Stromy výrazně ovlivňují hydrologickou bilanci povodí. Při dešti interceptují koruny stromů mnoho vody, alespoň 25 % srážek eliminují evaporací a transpirací a zpomalují a zmírňují tak dopady deště na půdu. Kořeny v půdě působí jako filtr. Tok vody lesem se uskutečňuje především pod povrchem a je tak výrazněji pomalejší než by byl povrchový odtok. Významný je účinek lesa na povodně v oblastech s málo propustnými a málo hlubokými půdami. Hlavní ekologickou funkcí lesů podél břehů řek je hydrologická funkce. Tyto lesy zpevňují břehy řek kořenovými systémy, zmírňují oslunění toku a tedy jeho zahřívání, brzdí rychlost toku při záplavách a snižují tak půdní erozi v aluviální oblasti, filtrují znečištění zejména fosfáty a nitráty, které se pak v podzemních vodách lesních oblastí nevyskytují v tak silných množstvích. V údolí řeky Garonny jsou množství NOx v podzemní vodě lesních lokali dvacetkrát nižší než v podzemních vodách zemědělských oblastí. Nicméně do vzdálenosti 250 m od řeky v pásu o šířce 15 m se podél této řeky lesní oblasti vyskytují omezeně (do 20 %). Převládají zde ale spíš městská a zemědělská krajina. Navíc mají některé lesní plochy podobu topolových plantáží, které jsou jako lesní společenstvo hydrologicky oproti přírodě blízkým lužním společenstvům prakticky neúčinné a mělo by v budoucnosti v tomto regionu (MidiPyrennées) docházet k jejich omezení ve prospěch porostů jasanů, dubů a olší, které jsou zde doporučovány i z ekonomického hlediska (INSTITUT FRANÇAIS DE L’ENVIRONNEMENT, 2002).
36
4 Materiál: Charakteristika hodnoceného území Měla jsem možnost hodnotit tři chráněná území v blízkosti města Toulouse. Tato území se vyskytují v regionu Midi-Pyrenées podél řeky Garonny.
4.1 Povodí řeky Garonny v regionu Midi-Pyrenées 4.1.1
Základní údaje
Délka celého povodí činí 500 km, rozloha povodí 56 000 km2, průměrný průtok 625 m3/s (v Toulouse max. 3000 m3/s a min. 32 m3/s). 4.1.2
Geografie
Tato řeka pramení ve španělských Pyrenejích v nadmořské výšce 1870 m, po výstupu z hor protéká Akvitánskou pánví a ústí rozsáhlou nálevkou (Gironde, délka 72 km) do Biskajského zálivu Atlantského oceánu. Její povodí je asymetrické. Přítoků z leva je mnoho, ale nejsou vydatné. Nejmocnější levý přítok Neste vtéká do Garonny rychlostí 15 m3/s, všechny ostatní už rychlostí menší než 10 m3/s. Hlavní přítoky do ní vtékají zprava. Jsou to Tarn (375 km, 230 m3/s), Lot (480 km, 60 m3/s) a Dordogne (480 km, 400 m3/s) tekoucí z oblasti Centrálního masívu. Jde o povodňovou oblast vlivem přívalových dešťů a tání sněhu z hor (KRÁL, 1999). Nadmořská výška toku se pohybuje mezi 50 a 500 m n. m. Říční koryto je orientováno v západní části sever-jih a ve východní části východ-západ. Tyto dvě části jsou odděleny systémem říčních teras. 4.1.3
Klima
Klimatická proměnlivost je způsobována zejména vlivem oceánickým a středozemním. Nepravidelná srážkovost dosahuje ročních hodnot od 650 mm do 950 mm. Průměrná roční teplota je 12,5°C (MÉTÉO FRANCE, 2008).
Obr. 16.: Klimatické ovlivnění regionu Midi-Pyrenées (CRPF Midi-Pyrenées 1, 2009)
37
Obr. 17.: Rozložení množství srážek v regionu Midi-Pirenées (CRPF MidiPyrenées 2, 2009)
Obr. 18.: Průměrná roční teplota v regionu Midi-Pyrenées (CRPF Midi-Pyrenées 3, 2009) 4.1.4
Půdy
Na úbočích se vyskytují minerálně silné půdy s vápnitými jíly, tzv. tégly; v oblastech rovin a mírných svahů se vyskytují odvápněné půdy s převládajícím zastoupením prachových částic, což má za následek méně příznivou strukturu a slabou propustnost pro vodu - často jsou to půdy dosti vyvinuté, místy vedoucí až k
38
podzolizaci. Naproti tomu jsou půdy severně a východně exponovaných svahů většinou kyselé, více svěží, mocnější, s lepším lesním potenciálem. 4.1.5
Les
Období intenzivních odlesňování probíhalo ve dvou vlnách. Během první fáze se na počátku 19. století rozloha přirozených lesů podél toku snížila na polovinu vlivem zakládání topolových plantáží euro-amerických klonů Populus nigra x Populus deltoides (viz obr. 19.). Na konci 20. století se k tomu přidala těžba štěrku, úprava toku a zakládání zemědělských oblatí, až se tato rozloha snížila na pohých 9 %. Topolové plantáže tvoří 4000 ha ze 7000 ha aluviálních lesů v horní polovině toku jižně od Toulouse, celkem však činí 91 % rozlohy pobřežních lesů v celém povodí Garonny (KLIMO, 2008). Obecně se vyskytují na půdách mělkých a suchých, s jižní či západní expozicí vznikají rozrušováním kompaktního vápence. Setkáváme se zde s rustikální vegetací mnohdy středozemního charakteru. Tato oblast podléhá silnému sezónnímu hydrickému deficitu, zvláště v létě. Zásoba podzemní vody je v tomto smyslu významný faktor.
Obr. 19.: Topolové plantáže na březích Garonny (CRPF Midi-Pyrenées, 2005) Následující tabulka obsahuje výčet dřevin, které se v regionu Midi-Pyrenées vyskytují a uvádí některá jejich regionální lesopěstitelská doporučení.
39
Tab. 13.: Přítomné lesnické druhy (CRPF Midi-Pyrenées, 2005) DRUH dub letní (Quercus robur) dub zimní (Quercus petraea)
HLAVNÍ VLASTNOSTI
LESOPĚSTITLSKÁ SPECIFIKA
Méně časté duby než dub pýřitý. V V dostatečně mladém porostu místních podmínkách jsou umožňují semenné stromy získat v schopny poskytovat dřevo vysoké dobrém termínu kvalitní listnatou kvality. kulatinu. Porosty s nepravidelnou strukturou mohou také představovat předmět zvláštního zájmu.
dub pýřitý (šípák) Jsou časté na jižních svazích a na (Quercus pubescens) vyvýšených místech strání. Vyskytuje se nejčastěji v podobě tenké, pomalu rostoucí a málo produktivní kmenoviny. Dub pýřitý nebývá využíván k produkci užitkového dřeva. Slouží pouze příležitostně k výrobě trámů nebo železničních pražců. Je však výborným zdrojem palivového dříví. Mezi doporučené dřeviny pro tento region je však zařazen, protože je dokonale přizpůsoben chudým půdám a protože majitelé těchto porostů budou mít spíše zájem na jejich udržení, než aby investovali do pokusů o náročnou přeměnu druhové skladby na nějaký méně skromný druh.
Pro dub pýřitý a doubravy na jižních svazích tohoto regionu je zachovávání výmladkového hospodaření s holosečnou sklizní dříví každých 40 až 50 let jako ta nejrozumnější možnost. Tradiční krajina se po takových zásazích opět rychle obnovuje, pokud zamezíme vstupu ovcí do porostu v prvních 5 až 10 letech obnovy (ohradit). Zajímavá je zde i možnost sylvo-pastorálních sečí.
dub červený (Quercus rubra)
Tvoří drobné dospělé porosty s Častý nálet umožňuje snadnou velmi kvalitním a velmi ceněným přirozenou obnovu kmenoviny. Při dřevem. Často je využíván k umělé obnově je však třeba zalesňování zemědělských půd. věnovat zvýšenou pozornost Velmi odolná dřevina dávající výběru vhodného stanoviště, velmi dobré výsledky i na kyselých protože jinak je náchylný k půdách. chorobám kořenového systému.
ořešák královský (Juglans regia) ořešák černý (J. nigra) ořešák - kříženec (J. regia x nigra)
Tradiční dřevina venkova tohoto K umělé obnově je třeba vybírat regionu se vyskytuje takřka všude. bohatší a hluboké půdy. Po silných Kříženci jsou stále častější a probírkách při tloušťce 60 cm produktivnější. rychle druhotně přirůstá. I nízké kmeny jsou ekonomicky zajímavé.
šlechtěné topoly (Populus sp.)
Použití omezené na půdy dobře Vyžaduje zvláštní péči: orba, zásobené vodou. Je tradiční proklest, časté prořezávky, dřevinou podél toku Garonny. Je ochranu před častým výskytem stále předmětem výzkumu chorob (rzí) a škůdců (mšic aj.), topolových kultur a lesnických obměnu kultivarů na malých technologií. Snahou je získat v co územích (max. 3 nebo 4 ha), nejkratším čase co nejvíce dřeva kultivace mykorrhizních hub, atd. na loupanou dýhu.Výzkum je zaměřen na konkurenceschopnost topolového dřeva vůči jiným obalovým materiálům (kartony, plasty).
40
olše lepkavá (Alnus glutinosa)
Roste spontánně podél celého Kvůli jejímu rychlému růstu je toku řeky. Její dřevo je využíváno třeba častých prořezávek. Rotace k výrobě nábytku ve Španělsku. pouhých 30 let je dostatečná k získávání nejkvalitnějšího dřeva. Vyskytují se však i odumírající porosty, jimž je třeba začít věnovat zvýšenou pozornost.
cedr atlantský (Cedrus atlantica)
Zatím málo využívaný, ale má Vyžaduje půdy s příznivou významný potenciál v nábytkářství strukturou, ne příliš kompaktní. Je a truhlářství. Jeho dřevo je ceněné částečně odolný proti suchům. díky trvalosti a odorativnosti.
habr obecný (Carpinus betulus)
Vyskytuje se na svěžích půdách. Tím, že je dnes jeho jediným využitím výroba papíru, je habr nedoceněnou dřevinou.
kaštanovník (Castanea sativa)
Rozšířený v pařezinách na Je doporučena těžba na holo kyselých půdách, zvláště na každých 30 let. Časné prořezávky severních svazích podél toků. příznivě ovlivňují kvalitu dříví, aniž Dřevo trpí odlupčivostí letokruhů, by ohrozily zdravotní stav obecně neposkytuje příliš kvalitní pařeziny. dřevo. Může být ale využito na výrobu drobného řeziva (krytiny, podlahy, parkety, okenice aj.), ale hlavně stanových kolíků a opěrných tyčí pro region Languedoc-Roussillon.
eukalyptus (Eucalyptus sp.)
Skromná dřevina, ale i přes Vhodný k přeměně zemědělských selekci klonů zůstává citlivý vůči ploch na pařezinu s krátkou dobou mrazu. obmýtí, která dává jakostní dřevo pro výrobu papíru. Holá seč je možná každých 10 let. První tři sklizně jsou ekonomicky velmi zajímavé.
lesní ovocné dřeviny :
Tyto ovocné dřeviny, zejména Měly by být předmětem zvláštní břek, jsou prakticky v každém lesnické péče, bez ní mívají sklon listnatém lese v Midi-Pyrennées. k deformaci kmene nebo slabému Mohou být zdrojem velmi přírůstu. kvalitního dříví pro umělecké truhlářství.
jeřáb břek (Sorbus torminalis) jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)
Tvoří pouze pařeziny.
jabloň lesní (Malus sylvestris)
hrušeň polnička (Pyrus pyraster)
třešeň ptačí (Prunus avium)
Je třeba ji umístit na bohaté půdy. Časté prořezávky a probírky jsou neodmyslitelné pro rychlé získání dřeva I. a II. jakosti.
41
borovice černá korsická (Pinus nigra laricio de Corse) borovice přímořská (Pinus pinaster)
Borovice korsická je tolerantní Při první probírce je třeba uvolnit vůči kompaktním, mělkým a v létě cílové jedince (asi 350 stromů/ha). suchým půdám. Poskytuje dřevo střední jakosti. Borovice přímořská roste pouze na kyselých půdách, kde se s ní setkáváme často ve směsi s kaštanovníkem, což jí zajišťuje příhodné podmínky pro vznik kvalitniho dřeva.
trnovník akát (Robinia pseudacacia)
Poskytuje kvalitnější materiál pro Vyskytuje se skoro výhradně v kolíky a opěrné tyče do stanů než podobě monokulturních pařezin. výše zmíněný kaštanovník. Doba obmýtí může být 20 let i na půdách středně bohatých.
4.1.6
Ochrana přírody
V úseku mezi Toulouse a Tarn bylo vyhlášeno podél toku Garonna chráněné území ZNIEFF typu II (viz příloha č. 1) na rozloze 5 700 ha, které v sobě zahrnuje i 16 specifických lokalit ZNIEFF typu I o celkové rozloze 1700 ha. Tři lokality významných oblastí pro ochranu ptáků (Zone Importante pour la Conservation des Oiseaux, ZICO) definovaných podle Směrnice „O ptácích“ v tomto kraji nesou jména Blagnac (3 200 ha), Grisolles (1 050 ha) a Moissac (1 300 ha). Mimo to je zde vyhlášeno regionální chráněné území (conservatoire) na území la Baraque-Grisolles na ochranu volavky popelavé (Ardea purpurea).
Obr. 20. Druh řádu Coleoptera na Ramier de Bigorre (foto Daňková, 2008)
42
4.1.7
Natura 2000 v regionu Midi-Pyrenées
Obr. 21.: Lokality Natura 2000 v regiony Midi-Pyrenées (DIREN Midi-Pyrenées, 2009)
43
Obr. 22.: Lokality sítě Natura 2000 v regionu Midi-Pyrenées (MEDD, Francième Claritas 1, 2009) Tab. 14.: Zastoupení společenstev na evropsky významné lokalitě “Garonne, Ariège, Hers, Salat, Pique a Neste” (MEDD, Francième Claritas 2, 2009) tekoucí a stojaté vody opadavé lesy topolové plantáže orná půda louky mokřady lesostep, vřesoviště, macchie, garrigue skalnaté útvary, písečné duny
41 % 26 % 9% 8% 5% 4% 4% 1%
44
4.2 Hodnocená chráněná území Všechna tři vybraná území se vyskytují v regionu Midi-Pyrenées, 15 až 40 km na severozápad od Toulouse, v oblasti meandrující řeky Garonny, kde je průměrný průtok 200 – 250 m3/s. 42 % této oblasti je decenálně povodňovým územím, 7,5 % plochy je zaplavováno každoročně (KLIMO, 2008). Tato území jsou součástí evropsky významné lokality sítě Natura 2000 „Garonne, Ariège, Hers, Salat, Pique a Neste” (kód lokality FR7301822). Plán péče o území sítě Natura 2000 (DOCOB) pro tuto lokalitu zatím není vypracován. Existují a jsou k dispozici pouze dílčí dokumenty jednotlivých lokalit.
Obr. 23.: Lokalizace tří hodnocených území (upraveno podle Nature MidiPyrenées, 2007)
45
5 Metodika Za účelem získání co nejširšího a zároveň přehledného povědomí o dostupných naturových lokalitách v krátkém čase, který jsem měla při studiu v Toulouse k dispozici, jsem zvolila Metodiku hodnocení stavu a péče v maloplošných zvláště chráněných územích (SVÁTEK & BUČEK, 2005). Postup práce zahrnoval volbu zájmových chráněných území, která jsou součástí soustavy Natura 2000 ve Francii, zpracování disponibilní dokumentace k daným územím, vlastní hodnocení v terénu podle příslušně upravené metodiky SVÁTKA & BUČKA (2005) a zpracování získaných dat k výslednému hodnocení.
5.1 Výběr chráněných území Při výběru chráněných území jsem se zaměřila na evropsky významné lokality sítě Natura 2000 v okolí města Toulouse. Jak se ukázalo, není mnoho z čeho v této oblasti vybírat (viz obr. 21.). Jedinou nejbližší evropsky významnou lokalitou jsou břehy řeky Garonne rozprostírající se na mnoha stech kilometrech čtverečných a relativně blízko ještě evropsky významná lokalita Gresiňský les. Kvůli jediné možnosti transportu, a to na kole, jsem nakonec mezi územími Gresiňským lesem (Forêt de la Grésigne) vzdáleným přibližně 100 km a Garonnou (Garonne) protékající přímo městem Toulouse zvolila Garonnu. Tato evropsky významná lokalita je značně rozlehlá. Přitom zvolená metodika (SVÁTEK & BUČEK, 2005) je určena pouze pro maloplošná území, a tak jsem se rozhodla zpracovat jen tři uvedené části „Garonne“ 1. Ramier de Bigorre, 2. Port Vieux a 3. Saint Caprais, které mají pro daný úkol ideální výměry 20, 33 a 33,17 hektarů, a jsou pro ně zpracovány jednotlivé plány péče nebo jiná dokumentace na základě níž bylo lze pracovat.
5.2 Použitá metodika Hodnocení jsem učinila podle Metodiky hodnocení stavu a péče v maloplošných zvláště chráněných územích (SVÁTEK & BUČEK, 2005). „Tato metodika umožňuje rychlé získání aktuálních informací o stavu maloplošných chráněných území a o adekvátnosti a efektivnosti péče o tato území. Je autory pojata tak, aby ji bylo možné aplikovat i při hodnocení všech maloplošných území se zvláštním statutem ochrany, například biocenter, biokoridorů a interakčních prvků, tvořících skladebné součásti územních systémů ekologické stability krajiny i registrovaných a evidovaných významných krajinných prvků.“ Metodiku bylo nutné v několika bodech pozměnit, aby byla zachována objektivita hodnocení v mírně odlišných podmínkách francouzských chráněných území (viz níže). Metodika hodnocení stavu a péče v maloplošných chráněných územích je založena na principech jednoduchosti, univerzálnosti, rychlosti a komplexnosti. Byla koncipována především pro potřeby provádění vrchního státního dozoru MŽP v maloplošných zvláště chráněných územích. Hodnocení může provádět každý odborník seznámený se základy ekologie a současné nauky o ochraně přírody (sozologie) (SVÁTEK & BUČEK, 2005). Základem hodnocení byl rychlý terénní průzkum, soustředěný na získání aktuálních informací o reálném stavu území a výsledcích péče. Na počátku terénního průzkumu byla zjištěna přesná poloha hranic chráněného území v terénu, přičemž již
46
docházelo k hodnocení kritérií „ochranné pásmo“, případně „omezování vnějších negativních vlivů“ aj. Následně jsem prováděla terénní průzkum přímo v chráněném území a hodnotila všechna ostatní kritéria stavu a péče. Bezprostředně po uskutečnění terénního průzkumu jsem zapsala udělené stupně k jednotlivým kritériím stavu a péče se stručným zdůvodněním hodnocení. Při provádění terénního průzkumu jsem pořídila fotografickou dokumentaci zjištěných skutečností (viz přílohy č. 5., 6., a 7.). Terénní průzkum byl základem mého hodnocení všech kritérií stavu a péče kromě dvou, jimiž jsou „dokumentace“ a „významné druhy“. Stav dokumentace jsem posoudila na základě existujících dokumentů o chráněném území; k posouzení přítomnosti významných druhů nestačil rychlý terénní průzkum, proto jsem jako hlavní zdroj informací o jejich výskytu použila plány péče či inventarizační průzkumy; terénní průzkum pak sloužil k doplnění či zpřesnění těchto údajů. Před samotným hodnocením stavu a péče jsem získala předběžné informace z plánů péče či jiných informačních zdrojů o územích od společnosti Nature MidiPyrenées, která zajišťovala v době hodnocení péči na dvou ze tří studovaných území Ramier de Bigorre a Port Vieux, a chystala se tak učinit i na Saint Caprais, pročež měla i pro tuto již zpracovanou základní dokumentaci. Některé informace jsem doplnila z cedulí umístěných na studovaných lokalitách. Dokumentaci jsem využila především k získání základních informací o chráněném území (identifikační údaje, lokalizace, charakteristika ekotopu a bioty, předmět a cíl ochrany), seznámení s návrhy zásahů a opatření, předběžné upozornění na hodnoty či problémy území a k hodnocení stavu dokumentace a přítomnosti významných druhů. Existence platného plánu péče nebyla zcela nezbytnou podmínkou pro provedení hodnocení. Pro lokalitu Saint Caprais byly využity pouze přípravné podklady pro potencionální plán péče. Bylo třeba především vědět, co je předmětem ochrany tohoto území. Kromě plánu péče a inventarizačních průzkumů jsem využila i dalších informací, například mapových podkladů, výročních zpráv péče o území nebo zřizovacích předpisů chráněného území (prefektorátní nařízení o ochraně biotopu). Užitečným zdrojem informací mi byly i internetové stránky o chráněných územích ve Francii http://www.espace-nature.net/, o povodí řeky Garonny www.lagaronne.com nebo například o síti Natura 2000 www.natura2000.fr aj.
5.3 Postup hodnocení současného stavu a péče podle modifikované metodiky od Svátka & Bučka (2005) (viz příloha č. 11.) Při hodnocení byla posuzována všechna níže uvedená kritéria stavu i péče, viz tab. 15. a tab. 16.
47
Tab. 15.: Osm kritérií, podle kterých byl hodnocen současný stav chráněných území (SVÁTEK & BUČEK, 2005) název kritéria
stručná charakteristika hodnocení kritéria
zachovalost
posouzení zachovalosti území z hlediska předmětu ochrany
struktura
hodnocení prostorové, věkové a druhové struktury biocenóz
významné druhy reprodukce narušení obnovy invazní a expanzivní druhy skládky a odpad jiné negativní vlivy
hodnocení stavu a vývoje populací zvláště chr. a sozologicky významných druhů hodnocení schopnosti reprodukce populací posouzení závažnosti a rozsahu narušení obnovy s důrazem na výskyt invazních neofytů a neozoí s ohledem na jejich rozsah a dopad na současný stav území hodnocení dalších případných negativních faktorů ovlivňujících stav území
Tab. 16.: Osm kritérií, podle kterých byla hodnocena péče o chráněná území (SVÁTEK & BUČEK, 2005) název kritéria
stručná charakteristika hodnocení kritéria
dokumentace
posouzení kvality existující dokumentace o území
informační tabule cesty
hodnocení kvality informačních a výstražných tabulí na chráněném území posouzení péče o síť cest (regulace návštěvnosti, eroze, fragmentace)
ochranné pásmo 50 m hodnocení funkčnosti ochranného pásma i všech jevů v něm se vyskytujících omezování vnějších neg. vlivů
posouzení eliminace všech významných a zřetelných negativních vlivů z okolí
péče o obnovu
hodnocení opatření, která obnovu ochraňují, umožňují či podporují
zásahy
hodnocení veškerých zásahů a opatření, ovlivňujících stav území
dosahování cílů ochrany
celkové posouzení péče vzhledem k dosahování cílů ochrany
Kritérium „značení hranic“ bylo z původní verze metodiky Svátka & Bučka (2005) vypuštěno a místo něj bylo použito důležitostí a tedy i bodově srovnatelné kritérium „informační cedule“ (viz tab. 16.), v němž byla hodnocena kvalita informačních a výstražných tabulí a značek na chráněném území podle vlastní vytvořené stupnice. Toto hodnocení je v následující tab. 17. Význam stupňů hodnocení kritéria „informační cedule“:
48
Tab. 17.: Význam stupňů hodnocení kritéria „informační cedule“ počet bodů
verbální význam stupně
1
extrémně nízká informativní funkce a extrémní škodlivost tabulí a značek v porostu velmi špatná informativní funkce a vysoká škodlivost tabulí a značek v porostu
2
špatná informativní funkce nebo vysoká škodlivost tabulí a značek v porostu
3
průměrná informativní funkce nebo mírná škodlivost tabulí a značek v porostu
4
dobrá informativní funkce a žádná škodlivost tabulí a značek v porostu
5
vynikající informativní funkce a žádná škodlivost tabulí a značek v porostu
0
Ostatní kritéria byla hodnocena podle kapitol 4. a 5. Svátka & Bučka (2005) v nezměněné podobě (viz příloha č. 11.) Mnou zvolená šíře ochranného pásma každé z lokalit činila vždy 50 m, jak doporučují Svátek & Buček (2005) pro území, která nemají vyhlášenou konkrétní šíři ochranného pásma. Jedná se tedy prakticky o tento případ, neboť u francouzských chráněných území ochranné pásmo oficiálně neexistuje. U každého kritéria bylo základním principem hodnocení vždy srovnání aktuálního skutečného stavu (či péče) s optimálním stavem (či péčí) daného území. Optimální stav (péče) je takový stav (péče) území, při kterém jsou nejlépe naplněny cíle jeho ochrany a chráněné území tak nejlépe plní svůj účel. Optimální stav (péče) se u různých chráněných území liší, tak jako se liší předměty a cíle jejich ochrany. Z výše uvedených principů vyplývá, že při hodnocení současného stavu území jsem neposuzovala významnost (hodnotu) území, ale stav daného území. Vysoké výsledné hodnocení současného stavu území neznamená, že jde o území vysoce významné, ale že současný stav území vysoce odpovídá představě o optimálním stavu daného území. Při hodnocení chráněného území byla tedy posuzována míra souladu jeho současného stavu s optimálním stavem, nikoliv významnost či hodnota chráněného území (SVÁTEK & BUČEK, 2005). Každé z šestnácti kritérií uvedených v tab. 15. a tab. 16. bylo ohodnoceno stupněm dle následující verbálně numerické stupnice: Tab. 18.: Stupnice k hodnocení jednotlivých kritérií stavu a péče počet bodů
verbální význam stupně
0
extrémně nízký
1
velmi špatný
2
špatný
3
průměrný
4
dobrý
5
vynikající
U každého kritéria znamená stupně 0 nejhorší (nejnižší) ohodnocení; stupeň 5 značí nejlepší (nejvyšší) hodnocení. U všech kritérií tedy platí zásada: čím vyšší stupeň, tím lepší hodnocení.
49
Pozn. Pokud je tedy hodnoceno např. kritérium „významné druhy“ vysokým stupněm, jde o zlepšování stavu populací významných druhů; v případě kritéria „invazní a expanzivní druhy“ znamená hodnocení vysokým stupněm nízké zastoupení invazních a expanzivních druhů. Zlepšování stavu populací významných druhů je hodnoceno jako pozitivní, zatímco výskyt invazních druhů je jevem nežádoucím. Vždy je tedy dodrženo pravidlo: vysoký stupeň = kladné hodnocení daného kritéria (SVÁTEK & BUČEK, 2005). Pro odlišení důležitosti jednotlivých kritérií má každé z nich přidělen násobný koeficient (multiplikátor). Násobným koeficientem byl vynásoben udělený stupeň a tak byl získán příslušný celkový počet bodů pro dané kritérium. Násobný koeficient pro nové kritérium „informační cedule“ byl vzhledem k obdobné důležitosti převzat z původního kritéria „značení hranic“.
5.4 Výsledné hodnocení Takto získané body jsem sečetla pro všechna hodnocená kritéria současného stavu; obdobně byly sečteny i body pro všechna hodnocená kritéria péče. Výsledné hodnocení současného stavu CHÚ jsem pak vypočítala jako procentuální podíl získaného celkového počtu bodů z maximálně možného počtu bodů, jež lze pro hodnocená kritéria stavu získat. Obdobně výsledné hodnocení péče o CHÚ bylo vypočítáno jako procentuální podíl získaného celkového počtu bodů z maximálně možného počtu bodů, jež lze pro hodnocená kritéria péče získat. Výstup hodnocení Výstup hodnocení chráněného území obsahuje čtyři části: 1) Základní údaje o území 2) Hodnocení současného stavu území 3) Hodnocení péče o území 4) Výsledné hodnocení (tabulky, grafy, slovní zhodnocení) (SVÁTEK & BUČEK, 2005) Současný stav území jsem verbálně ohodnotila podle tab. 19.: Tab. 19.: Verbální hodnocení současného stavu CHÚ celkový počet bodů 0 – 30 31 – 50 51 – 70 71 – 90 91 – 100
verbální význam výsledného hodnocení současného stavu CHÚ velmi špatný špatný průměrný dobrý vynikající
50
Podle celkového počtu bodů je péče o území hodnocena podle tab. 20.: Tab. 20.: Verbální hodnocení péče o CHÚ celkový počet bodů 0 – 30 31 – 50 51 – 70 71 – 90 91 – 100
verbální význam výsledného hodnocení péče o CHÚ velmi špatná nedostatečná průměrná dobrá vynikající
Výsledné hodnocení bylo zpracováno počítačovým programem v prostředí Microsoft Excel vytvořeným SVÁTKEM & SVÁTKEM (2005).
51
6 Výsledky 6.1 Území č. 1: Ramier de Bigorre 6.1.1
Základní údaje o území Ramier de Bigorre Kategorie ZCHÚ: • • •
součást evropsky významné lokality sítě Natura 2000 „Garonne“ n° FR7301822 součást Zelené oblasti řídícího plánu hospodaření a správy vod (Zone verte du SDAGE 7) území s prefektorátním nařízením o ochraně biotopu
Zřizovací předpis: Prefektorátní nařízení o ochraně biotopu8 (Arrêté préfectoral de protection de biotope, APPB) z 5. listopadu 1993 upravené 15. prosince 1994 Kraj: Region Midi-Pyrénées, Departement de la Haute Garonne Obec: Merville Výměra ZCHÚ: 33 ha Vlastník / nájemce území: Domaine Public Fluvial (státní majetek) / od roku 1986 pronajmuto společnosti Nature Midi-Pyrénées Správce ZCHÚ: Nature Midi-Pyrénées Plán péče: Jiná dokumentace:
Předmět ochrany:
genetta) Cíl ochrany:
Plán péče 2007 - 2012 Plán péče červen 2004 – srpen 2006 Technická inventarizace APPB z 5. listopadu 1993 upravené 15. prosince 1994 Mozaika aluviálních biotopů (91F0, 3270, 6430, 91E0) Ryby (Ciprinidae, Esox lucius) Savci (Putorius eversmanni, Mustela putorius, Genetta Zachování biotopů sítě Natura 2000 (91F0, 3270, 6430) Zajištění výskytu chráněných živočišných druhů
7
Hlavní schéma hospodaření a péče o vodu („Schéma directeur d'aménagement et de gestion des eaux“ SDAGE), jehož cílem je realizace významné zásady zákona o vodě ze dne 3. ledna 1992 v měřítku velkoplošných povodí. Podle zákona z roku 1992, „je voda součástí společného národního přírodního dědictví“. Její ochrana, využití a rozvoj použitelných zdrojů s respektem k přírodní rovnováze, jsou povšechným zájmem. Hlavní zájmy projednávané organizací SDAGE jsou také součástí tohoto zákona: ochrana vodních ekosystémů, vlhkých stanovišť a mokřadů ochrana proti veškerému znečišťování a obnova kvality vod rozvoj a ochrana zdrojů pitné vody valorizace vody jako ekonomického prostředku a jeho rozdělení (Anonymus, 2006) 8
Prefektorální nařízení o ochraně biotopu (Arrêtés Préfectoraux de Protection de Biotope, APPB) má za účel prevenci zániku biotopů, na které je vázaný určitý chráněný volně žijící živočišný druh nebo planě rostoucí rostlinný druh, podle článků L.441-1 et L.411-2, R411-15 a R.411-17 zákoníku o životním prostředí. 52
6.1.2
Výtah z dokumentace o lokalitě Ramier de Bigorre (Nature MidiPyrenées, 2006) Obecná charakteristika lokality:
Meandr Ramier de Bigorre je situována na levém břehu Garonny. Zahrnuje aluviální lesní porosty, ostrůvky štěrkových nánosů, mrtvá ramena a aluviální louky. Místo je spravováno tak, aby bylo umožněno vedle ochrany přírodě blízkých lokalit i jejich zpřístupnění a informování veřejnosti o ekologické a funkční stránce toku a jejího pobřeží. Od roku 1996 zajišťuje správu území asociace Nature Midi-Pyrenées. Její snahou je území co nejvíce ponechat přírodě, aby zde postupně opět nabyla svých nároků a práv.
Obr. 24.: Hranice lokality Ramier de Bigorre
53
Obr. 25.: Výskyt biotopů CORINE 9 Land Cover na lokalitě Ramier de Bigorre 10 (Nature Midi-Pyrenées, 2007) Tab. 21.: Legenda k obr. 25.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Ramier de Bigorre (upraveno podle Nature Midi-Pyrenées, 2007) Barva
Kód CORINE 22.1 24.1 24.2 24.52 35.21 37.7X 37.72 37.A 84.1/84.3 44.X 44.4 41.7
Kód NATURA 2000
3270 6430 91E0 91F0
9
Popis biotopů CORINE Land Cover (viz příloha č. 9.) Na obr. 26.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Ramier de Bigorre jsou pro zjednodušení vyobrazeny pouze biotobpy s převládajícím plošným podílem. Některé biotopy zde tedy nejsou viditelné z důvodu nízkého podílu jejich výskytu v rámci polygonu. 10
54
Obr. 26: Výskyt biotopů sítě Natura 2000 na lokalitě Ramier de Bigorre 11 (Nature Midi-Pyrenées, 2007) Tab. 22.: Legenda k obr. 26.: Výskyt biotopů sítě Natura 2000 na lokalitě Ramier de Bigorre (upraveno podle Nature Midi-Pyrenées, 2007) Barva
Kód NATURA 3260 91F0
Názvy typů biotopů Podle Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al., 2001)
Kód CORINE
Nížinné až horské vodní toky 22.432/24.4 Smíšené lužní lesy podél velkých řek atlantské a středoevropské. 44.4 provincie
11
Na polygonech obr. 26.: Výskyt biotopů sítě Natura 2000 na lokalitě Ramier de Bigorre., kde se vyskytuje více typů biotopů je reprezentován vždy ten majoritnější. Proto zde není vyobrazen minoritní biotop 91E0 v rámci polygonu, ve kterém jsou více zastoupeny umělé porosty hybridních topolů. 55
Péče o území Cíle definované pro období 1996 – 2006 byly: • zachovat les schopný plnit trvale mnohé funkce a zlepšit jeho kapacity v tomto směru, aniž by byl uplatňován produkční cíl • definovat technický itinerář pro rekonstrukci aluviálních porostů za účelem zvýšení jejich biodiverzity • realizace pokusného zařízení na monitorování a měření regenerace Většina prací byla vykonána přímo asociací Nature Midi-Pyrenées (observatoř, mobiliář, bariéry, udržování cest, floristická a faunistická pozorování aj). Jiné práce vyžadující zvláštní kvalifikaci jako kácení silných stromů, probírky nebo štěpkování byly svěřeny specializovaným institucím. Od roku 1998 se podařilo asociaci Nature Midi-Pyrenées diagnostikovat 3 mrtvá ramena různého stáří a fungování a připravit je na pozdější revitalizaci. Suchá louka o 2 ha ohrožená kolonizací jasanem ztepilým, ostružiníkem a javorem jasanolistým byla obnovena aplikací každoročního pozdního kosení za účelem zvýšení otevřeného prostranství v rámci mozaiky aluviálních biotopů. Vedle parkoviště bylo založeno arboretum, jehož velká část odumřela vlivem nepříznivého počasí v roce 2003 ve spojení se zhutněnou štěrkovitou vysychavou půdou. Proto je dnes toto místo zarostlé a záměrně těžko přístupné motorovým vozidlům. Vývoj této lokality od roku 1998 do roku 2006 pod vlivem společnosti Nature Midi-Pyrenées je v plánu péče 2004-2006 doložen fotografiemi v příloze č. 5. Od roku 2003 následovaly 4 roky sucha střídající se s desetiletými povodněmi (únor 2003 a leden 2004) mající nepříznivý dopad na vegetaci. Způsobily navíc znepřístupnění parkoviště a zničení observatoře. Vylepšování během zimy 2004-2005 bylo nutné kvůli odumírání mladých výhonů vlivem veder v roce 2003. Jilm vaz byl předmětem stálé péče ve snaze ochránit stromy před grafiózou. Dnes se nejeví žádný z exemplářů jako napadený touto chorobou. Ožínání byla prováděna manuálně křovinořezem v období mimo hnízdění místních ptáků a srpem a ručními nůžkami po zbytek roku. Týkalo se zvláště 4 druhů: chmelu (Humulus lupulus), ostružiníku (Rubus fruticosus), kopřivy (Urtica dioica) a bezu (Sambucus nigra). Na jaře bylo ožínáno vícekrát, na podzim pouze jednou. Ochrana proti ohryzu a okusu zajíci nebo srnčí zvěří je nezbytná. Nicméně tyto typy ochran se ukázaly jako nevhodné, neboť po povodních jsou pouzdra plná prachu, čímž se snižuje jejich prostupnost pro světlo. Regulace invazních druhů Ailanthus altissima, byla zajišťována pravidelným kosením. Prosvětlování v místech většího výskytu Buddleja davidii a Acer negundo bylo příznivě nahrazeno druhem Cornus sanguinea. Tab. 23.: Výsadba lesních dřevin (Nature Midi-Pyrenées, 2006) rok výsadby druh jilm vaz jasan ztepilý duby topol bílý javor klen javor babyka celkem
2000/2001
2001/2002
2002/2003
2003/2004
2004/2005
2005 /2006
celkem
130 91 56 0 1 0 278
0 41 5 10 6 2 64
0 12 5 5 4 0 26
0 3 2 6 62 0 73
0 7 1 0 11 5 24
0 0 0 0 12 0 12
130 154 69 21 96 7 477
56
S odnožemi vrb vysázených v letech 2001 a 2003 které činí 194 kusů činí umělá obnova celkem 671 vysázených stromů. Tab. 24.: Mortalita vysázených dřevin v letech 2001 až 2006 (Nature MidiPyrenées, 2006) Druh jilm vaz jasan ztepilý duby topol bílý javor klen javor babyka vrby
celková mortalita (ks/sledované období)
relativní podíl 21 18 51 19 77 0 194
16 % 12 % 74 % 90 % 80 % 0% 100 %
Z rybářského hlediska je na této lokalitě žádoucí podpořit zachování trdliště pro více druhů ryb (Ciprinidae, Esox lucius), jeho umělé udržování je nutné. Ryby se snáze vytírají v místech s klidnější vodou, jako jsou meandry porostlé uměle obnovenou vodní vegetací. V těchto místech je k vytírání ryb dostatečná hloubka i v době nižších hodnot vodních srážek během roku, tj. konec ledna a konec května. V současnosti se na lokalitě nevyskytují žádné heliofyty, vyskytují se zde pouze hygrofilní trávy. Proto zde byla úspěšně uměle založena rákosina (viz obr. 27.).
Obr. 27.: Zakládání rákosiny na Ramier de Bigorrev roce 2004 (Nature MidiPyrenées, 2006) Inventarizace: fauna v Ramier de Bigorre savci tchoř světlý (Putorius eversmanni) tchoř tmavý (Mustela putorius) ženetka tečkovaná (Genetta genetta) ryby kaprovití (Ciprinidae) štika obecná (Esox lucius) saproxylofágní hmyz viz příloha č. 4 flora v Ramier de Bigorre viz příloha č. 8
57
6.1.3
Vlastní hodnocení v terénu:
stupeň
Tab. 25.: Hodnocení současného stavu území
zachovalost
2
struktura
2
významné druhy
5
reprodukce
4
narušení obnovy
3
invazní a expanzivní druhy
3
skládky a odpad
4
jiné negativní vlivy
4
Kategorie území:
součást území sítě Natura 2000 „Garonne“, součást Zelené oblasti řídícího plánu hospodaření a správy vod a území s prefektorátním nařízením o ochraně biotopu
Název území:
Ramier de Bigorre
Datum hodnocení: 20. 4. 2008 Na břehu je zachováno přirozené druhové složení stromového patra biotopu 91F0 a v jižní části fragment biotopu 6430 (viz obr. 25.), ale na místě údajného výskytu biotopů 6430 a 91E0 podle obr. 26. je zde pokryto přibližně 40 % rozlohy soukromými umělými plantážemi hybridních topolů, které lze považovat za degradovaná území. V místě zachovalého biotopu 91F0 (obr. 26.) jsou třípatrové porosty, v bylinném patře vlhkomilné druhy, bahenní a vodní druhy v zamokřených oblastech, místy liány a roztroušeně ležící mrtvé dřevo. Na velké části území jsou nepřirozené, nestabilní a druhově velmi chudé topolové monokultury rostoucí v geometricky symetrickém trojúhelníkovém sponu. Pro rozvoj rybích druhů jsou zde příznivé podmínky – trdliště. Podle Nature Midi-Pyrenées (2004) je výskyt tchoře pravidelně potvrzován. Další významné druhy viz přílohy 4 a 8. Zdejší výskyt hybridních topolů ohrožuje zbylé původní porosty možností sprášení a zmutování s topoly přírodních biotopů a výraznou přirozenou obnovou hybridních topolů vytěsňující přirozenou obnovu původních společenstev. Reprodukce rybích druhů jako hlavního předmětu ochrany probíhá podle Nature Midi-Pyrenées (2004) v pořádku. Expanzivní druhy jsou odstranitelné, ale nálet topolů nahrazuje přirozenou obnovu na okrajích porostů chráněných biotopů na 100 % míst možné obnovy. Povodně a sucha zde byly v posledních letech neovlivnitelnými, ale zcela přirozenými zábranami úspěšné obnovy. Na lokalitě je zaznamenán pomístně chmel otáčivý (Humulus lupulus) a bez černý (Sambucus nigra), hloučkovitě ostružiník křovitý (Rubus fruticosus) a častý výskyt souvislých porostů podražce křovištního (Aristolochia clematitis) a kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) ve směsi i zvlášť. Umělé porosty invazních topolů produkují nálet na vystupujících ostrovech v řece a na břehovém okraji biotopu a omezují tak na okrajích vývoj původního společenstva. Místy se na lokalitě nachází odpadky rekreantů mimo umístěné odpadkové koše. V nejjižněji položeném mrtvém rameni ležela pneumatika a igelit (viz příloha č. 5). Těsně u břehu je skládka stavebních materiálů zarůstající topolovým náletem bez zřejmého dopadu na současný stav území. U odpočivadel pro navštěvníky jsou vhodně umístěny odpadkové koše. V době hodnocení došlo ke znečišťování ovzduší automobilem rekreantů tábořících na parkovišti v karavanu (viz příloha č. 5). Často zde dochází k vandalismu brázděním terénu motorkami.
58
stupeň
Tab. 26.: Hodnocení péče o území
dokumentace
5
značení hranic
5
cesty
4
ochranné pásmo
5
omezování vnějších negativních vlivů
3
péče o obnovu
5
zásahy
3
dosahování cílů ochrany
3
Kategorie území:
součást území sítě Natura 2000 „Garonne“, součást Zelené oblasti řídícího plánu hospodaření a správy vod a území s prefektorátním nařízením o ochraně biotopu
Název území:
Ramier de Bigorre
Datum hodnocení: 20. 4. 2008 Poskytnuté informace nebyly souhrnně zpracovány, měly podobu seznamu více protokolů z jednotlivých zásahů a inventarizací. V přílohách schází mapové podklady a inventarizace ptačích druhů. Návštěvník je zde prostřednictvím tabulí a značek dobře informován o hranicích lokality Ramier de Bigorre, kudy lokalitou vedou stezky, o lokálních ekologických aspektech, o místních zakázaných aktivitách, a o umístění odpočinkových míst pro rekreanty. Hustota cestní sítě je vhodně volena. V nejzachovalejších místech jsou podél cest ponechány trnité keře, které zabraňují nežádoucímu vstupu rekreantů do porostu, ale nenarušují strukturu biotopu. Zábrana nepovoleného vjezdu motorových vozidel je však neúčinná. Ochranné pásmo tvoří z východu a ze severu řeka, z jihozápadní strany skalní útesy vzniklé vodní abrazí. Umělá obnova je vhodně volena mimo cesty frekventované návštěvníky a nežádoucími motoristy, ale zábrana vjezdu motoristů je naprosto neúčinná. Ekologicky výchovné akce pro veřejnost jsou zde pořádané několikrát do roka, což vede francouzskou veřejnost k lepšímu jednání v přírodě. Protože topolové plantáže jsou soukromými pozemky, nelze, bohužel, rozhodnout o jejich odstranění, které shledávám nanejvýš vhodné. Umělá obnova porostu je úspěšná méně než z 50 % zejména vlivem střídání období povodní a sucha, které jsou zde však pro výskyt biotopu přirozené. Ochrana jilmů před grafiózou je podle Nature MidiPyrenées (2004) stoprocentně účinná. Je zde pravidelně vícekrát do roka praktikováno ožínání a uměle vysázené stromy mají ochranu proti poškození zvěří. Založená rákosina je schopná samostatné obnovy. Rekultivované trdliště pro migrující druhy ryb je funkční. Revitalizace tří mrtvých ramen zatím stále probíhá. V případě potřeby jsou zde aplikovány prosvětlovací probírky, kácení starých stromů ohrožujících návštěvníky s jejich následným ponecháním na místě. Proběhla i úspěšná obnova (restauration) louky Capelette za účelem odstranění expanzivních druhů a prosvětlení terénu. Stálou existenci nedotknutelných soukromých porostů topolů nelze přímo Nature Midi-Pyrenées vyčítat, ale nelze ji v hodnocení zcela opomenout. Problematika vlastnictví těchto topolovin mi zde nebyla objasněna. Stav lokality se v posledním desetiletí z hlediska cílů péče znatelně zlepšuje. Nicméně přítomnost topolových plantáží na polovině rozlohy chráněného území je podle mne neakceptovatelná.
59
6.1.4
Výsledné hodnocení
Tab. 27.: Hodnocení současného stavu území Hodnocení současného stavu Ramier de Bigorre
stupeň
zachovalost struktura významné druhy reprodukce narušení obnovy invazní a expanzivní druhy skládky a odpad jiné negativní vlivy
2 2 5 4 3 3 4 4
výsledné hodnocení současného stavu:
násob počet ný koefici bodů ent
3 2,5 2 1,5 1,5 1 1 1,5
6 5 10 6 4,5 3 4 6
Hstav = 64 průměrný
Tab. 28.: Hodnocení péče o území Hodnocení péče o Ramier de Bigorre
stupeň
dokumentace značení hranic cesty ochranné pásmo omezování vnějších neg. vlivů péče o obnovu zásahy dosahování cílů ochrany
5 5 4 5 3 5 3 3
výsledné hodnocení péče:
násob počet ný koefici bodů ent
1 1 1,5 1,5 1,5 2 2,5 3
5 5 6 7,5 4,5 10 7,5 9
Hpéče = 78 dobrá
Obr. 28. a 29.: Přehled hodnocení všech kritérií na Ramier de Bigorre; graf součtů hodnocení stavu a péče o Ramier de Bigorre Přestože ochranné pásmo území Ramier de Bigorre je takřka ideální, neboť je tvořeno trvalými překážkami terénu přírodního původu (řekou a skalními útesy), je tato lokalita výrazně poškozena uměle založenou monokulturou hybridních topolů místo původních lužních porostů, a to přibližně na 40 % území. Přesto se zde chránění živočichové, kteří jsou zdejším předmětem péče, vyskytují. Z těchto důvodů lze stav území Ramier de Bigorre v roce 2008 prohlásit za průměrný mající podle mého hodnocení rezervu 36 bodů vzhledem k ideálnímu stavu. 60
Péče o území společností Nature Midi-Pyrenées je celkově se svými 78 body dobrá. Jako závažné nedostatky zde lze uvést neúčinnost zábran vjezdu motorkám na lokalitu a především existenci soukromých topolových plantáží na lokalitě. Tab. 29.: Podrobné hodnocení stavu dokumentace Ramier de Bigorre Stav dokumentace Existuje platný právní předpis nebo rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ: Byl zpracován inventarizační průzkum pro ZCHÚ: Byl zpracován plán péče o ZCHÚ: Plán péče je platný: Platný plán péče obsahuje dostačujícím způsobem zpracované tyto části: - základní identifikační a popisné údaje o ZCHÚ - předmět ochrany a cíl péče - rozbor stavu ZCHÚ - plán zásahů a opatření - předpokládané náklady podle jednotlivých zásahů - mapové a jiné přílohy Součet:
ano
ne
5
Obr. 30. Břeh Ramier de Bigorre (foto Daňková, 2008)
61
6.2 Území č. 2: Port Vieux 6.2.1
Základní údaje o území Port Vieux Kategorie ZCHÚ: • • •
součást evropsky významné lokality sítě Natura 2000 „Garonne“ n° FR7301822, ZNIEFF typu 1 : „Vrbina Port Haut a Dupine“ n°730010222 od 1. ledna 1988 a ZNIEFF typu 2 : „Střední údolí Garonny mezi Portet, Toulouse a Moissac“ n° 730010521 od 1. ledna 1987
Zřizovací předpis: Prefektorátní nařízení o ochraně biotopu (APPB) ze dne 19. října 1984 « Biotopy nutné k reprodukci, odpočinku a přežití migrujících druhů ryb v Garonně a při dolním toku v Toulouse » aplikace článku R 211-12 zemědělského zákoníku. Kraj: Region Midi-Pyrénées, Departement de la Haute Garonne Obec: Merville Výměra ZCHÚ: 20 ha Vlastník / nájemce území: Domaine Public Fluvial (státní majetek) / městský úřad Saint- Jory Správce ZCHÚ: Nature Midi-Pyrénnées Plán péče: Plán péče pro období 2006 - 2010 Jiná dokumentace: Výroční zpráva o péči za rok 2006 Předmět ochrany: Živočišné druhy: Emys orbicularis, Podarcis muralis, Rana sp., Bilvus migrans, Nycticorax nycticorax, Egretta garzetta Další druhy viz příloha č. 10 Cíl ochrany: Zachovat biotopy tvořící životní prostředí chráněných druhů
62
6.2.2
Výtah z dokumentace o lokalitě Port Vieux
Meandr Port-Vieux tvoří část osy Garonny v oblasti nazývané „Záplavová oblast Garonny“ vyskytující se od Toulouse až po Castelsarrasin se střední nadmořskou výškou 109 m n. m.
* Definice lokalit ZNIEFF typu I a ZNIEFF typu II viz Příloha č. 1. Obr. 31.: Rozmístění různých typů ochrany uplatňovaných na Port Vieux (Nature Midi-Pyrenées, 2007) Obecná charakteristika přírodního prostředí Na lokalitě nacházíme mozaiku biotopů: Vodní prostředí: Skládá se z mladého říčního koryta Garonny a jednoho mrtvého ramene dlouhého 330 m. Dolní tok ramene je dlouhý 150 m a o rozloze kolem 0.3 ha byl zásoben vodou Garonny díky přirozenému náhonu a horní tok ramene je dlouhý 180 m a rozkládá se přibližně na 0.2 ha. Dnes toto rameno sestává převážně ze stojatých vod, protože jeho napojení na řeku už není po většinu roku funkční, je zarostlé trávami, což je přirozeným vývojem dynamického biotopu. Pouze na jaře v době záplav dochází k výraznějším vodním pohybům. Integrita prostředí byla přerušena uprostřed ramene betonovou přehradou umožňující přístup lidem. Vegetace je útočištěm obojživelníků. Jsou zde mělké naplaveniny bahna a písku mezi valouny (20 až 50 cm). Prostředí je eutrofizované. Pobřežní lesní porosty: Jsou porosty na strmých březích řeky většinou kolonizované topoly. Sporadicky se zde vyskytují vrby bílé. Podrost je bohatý na byliny a liány (Posed dvoudomý, Smldnice obecná, Opletník). Dále Na rovných březích jsou spíše směsi jasanů, jilmů a javorů, místy i dub pýřitý. Keře a ostružiník přispívají také k místní diverzitě biotopů. Přítomnost jilmu habrolistého dodává tomuto porostu význam přírodního bohatství. Keřové patro je tvořeno svídou krvavou, bezem černým, trnkou, růží šípkovou, brsleny a ostružiníkem. V bylinném patře se vyskytují ostřice převislá, 63
popenec břečťanovitý, aron italský. Smldnice, břečťan a opletník jsou zdejší liány. Dochází zde k přirozené regeneraci a nachází se zde i mrtvé dřevo z jilmů napadených grafiozou. Prosvětlená místa: Zahrnují oblázkové pláže bez pokryvu a místa v těsné blízkosti mrtvého ramene porostlá kopřivami, bezy, hlohem, dřínem a ostružiníkem. Jsou postupně kolonizována jasanem ztepilým, jilmem habrolistým a jilmem vazem a topoly. Tato oblast tvoří útočiště druhům hnízdícím v křovinách. Světliny: Bylinné porosty nejčastěji ruderální, nitrofilní vyvíjející se na suchých a středně suchých půdách s termofilní vegetací tvoří suché prérie. Kolonizace dřevinami probíhá pozvolna. Místy je obsazena bezy a ostružiníkem. Lze zde najít dva druhy čeledi Orchideaceae: Himantoglossum hircinum a Ophrys aranifera. Tato diverzita biotopů je příznivá i diverzitě živočišných druhů, jichž jsou přítomní ptáci viditelní svědci. Mrtvé rameno je hlavním elementem lokality nejen svou významnou rozlohou, ale hlavně proto, že zde četné druhy nacházejí klid, potravu a vhodné prostředí reprodukci. Jejichž pobytová znamení jsou na lokalitě pravidelně vídána. (Nature Mdi-Pyrenées, 2007)
Obr. 32.: Biotopy podle CORINE Land Cover na lokalitě Port Vieux 12 (Nature Midi-Pyrenées, 2007)
12
Na obr. 32.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Port Vieux jsou pro zjednodušení vyobrazeny pouze biotobpy s převládajícím plošným podílem. Některé biotopy zde tedy nejsou viditelné z důvodu nízkého podílu jejich výskytu v rámci polygonu. 64
Obr. 33.: Biotopy podle sítě Natura 2000 na lokalitě Port Vieux 13 (Nature MidiPyrenées, 2007) Tab. 30.: Legenda k obr. 33.: Biotopy podle sítě Natura 2000 na lokalitě Port Vieux Barva
Kód NATURA 3270 91E0 91F0
Názvy typů biotopů Kód CORINE Podle Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al., 2001) Bahnité břehy řek 24.52 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy 44.13/44.X Smíšené lužní lesy podél velkých řek atlantské a středoev. 44.4 provincie
13
Obr. 33.: Biotopy podle sítě Natura 2000 na lokalitě Port Vieux reprezentuje více přírodních biotopů Natury 2000 i přesto, že zaujímají jen malou část vyznačených polygonů. Na polygonech, kde se vyskytuje více typů biotopů je reprezentován vždy ten majoritnější. 65
Na lokalitě Port Vieux se nenachází žádný z biotopů z Přílohy I. Směrnice „o stanovištích“ sítě Natura 2000, přestože je součástí evropsky významné lokality „Garonne“. Vyskytují se zde však četné živočišné druhy (Emys orbicularis, Podarcis muralis, Rana sp., Milvus migrans, Nycticorax nycticorax, Egretta garzetta a další), které jsou zahrnuty v Příloze II. Směrnice „o stanovištích“. Péče o území: Dávné hospodaření na tomto území zahrnovalo pouze vytěžení celého porostu za účelem těžby štěrku, čímž bylo výrazně narušeno a ponecháno opuštěné. Přehrazení mrtvého ramene za účelem zpřístupnění lokality vozidlům přerušilo přirozený ráz mrtvého ramene. Dnes je tato umělá překážka odstraněna. Vysoká návštěvnost je budoucím předmětem zvýšené pozornosti správce. Při území je malé parkoviště poblíž mrtvého ramene. Cestní síť sloužící dříve kamionům odvážející těžené kamení je dnes využívána jako stezka pro pěší návštěvníky. Víkendová akce: „Méně odpadků v přírodě“ 7. a 8. října 2006 byla organizována společností France Nature Environnement a přidruženými organizacemi pod záštitou Ministerstva životního prostředí a trvalého vývoje. Během ní odstraňovali dobrovolníci z široké veřejnosti odpadky a byli poučeni o nakládání s nimi v přírodním prostředí. Tato akce je organizována radnicí Saint Jory ve spolupráci s politickými osobnostmi, lokálními správami toku a dobrovolníky z řad veřejnosti a bývá každoročně opakována. Návštěvnost lokality: Na lokalitu často přicházejí rybáři lovit ryby podél břehů řeky a v mrtvém rameni. V jižní části lokality se vyskytují dvě aktivně využívaná lovecká zařízení k lovu a pozorování vodní fauny a zvěře (bažanta, srnčí, černé). Často sem zavítají rekreanti na procházku. Řidiči motorek ničí přírodní prostředí pojezdem na nepovolených cestách a ponecháváním odpadů (pneumatiky, oleje aj.), které ohrožují kvalitu podzemní vody v širokém okolí. K šíření znečištění může dijít vlivem blízkosti toku, který jej odnáší během záplav. Péče o biotopy v roce 2006: Světliny: Ve světlinách práce zahrnují přípravu míst na budoucí umělou obnovu, odstraněním stávající buřeně. Na části louky (2 500 m2) byly křovinořezem odstraněny keře a kopřivy. Vytěžený materiál byl shrabán do valů. Prosvětlená místa: Podél cest na okrajích lesa byly pokáceny a vyklučeny grafiozou odumřelé jilmy (Ulmus laevis) a několik akátů (Robinia pseudacacia). Bylo nutné odstranit i několik spálených stromů při požáru v severní části území (Populus nigra a Quercus robur). Po zarovnání uměle vytvořených zemních valů a současném vyklučení akátů rostoucích na nich, byly nejrovnějších akátové větve použity jako kůlky k ochraně výsadeb (200 kůlků připraveno do budoucna). Mrtvá ramena: Pokácení několika javorů jasanolistých (Acer negundo) na strmých březích ramen. Podél přístupové cesty byl nově vysázen mezi ramenem a porostem břehů vysoký živý plot keřů, který má za účel omezit frekventovanost této cesty, zpevnit svah a dosáhnout výraznějšího zastínění vody. Jeho délka dosahuje 66
160 m. Okolí plotu bylo mulčováno, aby bylo zamezeno rozvoji nepříznivé buřeně. Druhové složení plotu a počty vysázených jedinců: 12 Rhamnus catharticus, 15 Viburnum lantana, 20 Ligustrum vulgare, 17 Euonymus europaeus, 12 Corylus avellana, 32 Prunus spinosa, 4 Malus sylvestris, 4 Pyrus communis, 10 Ulmus laevis, 1 Crataegus meyeri, 1 Cornus sanguinea, 2 Lonicera xylosteum a 1 Fraxinus sp. Za účelem zvýšení biodiverzity porostu zde byly na dalších místech vysázeny : 10 Salix caprea, 10 Salix cinerea, 10 Salix purpurea, 10 Viburnum opulus, 12 Alnus glutinosa a 12 Salix alba. Říční svahy: Odstranění buřeně ostružiníku a bezu chebdí (Sambucus ebulus) kvůli rozšíření stezky podél Garonny až k ústí mrtvého ramene. Těžba akátů na svazích a výroba kůlků. Renaturalizace rovných území: Zarovnaný terén na jaře nalétl pionýrskými dřevinami. Ve snaze zamezit invazním druhům (Robinia pseudacacia a Aillanthus altissima) v obsazení místa bylo rozhodnuto o osázení vyvýšených zarovnaných míst degradovaných suchem a požárem. 80 % těchto vysázených stromů je chráněno kůlky a návlekem. Hustší výsadby zůstávají bez ochrany. Celkem zde bylo vysázeno 297 kusů sazenic různých druhů. Výše uvedené dřeviny byly buď zakoupeny, nebo vyzvednuty v místech přirozených semenišť na lokalitách Ramier de Bigorre a Port Vieux, kde byla hustota náletu vysoká. Závěr výroční zprávy o péči za rok 2006 Během roku 2006 bylo uskutečněno mnoho koordinačních, přípravných a rozsáhlých rehabilitačních činností na lokalitě Port Vieux. Byla započata restaurace přírodního prostředí. Inventarizace (viz příloha č. 10.)
67
6.2.3
Vlastní hodnocení v terénu :
stupeň
Tab. 31.: Hodnocení současného stavu území Kategorie území:
součást EVL sítě Natura 2000 „Garonne“ ZNIEFF typu 1 : „Vrbina Port Haut a Dupine“ a ZNIEFF typu 2 : „Střední údolí Garonny mezi Portet, Toulouse a Moissac“
Název území:
Port Vieux
Datum hodnocení: 20. 4. 2008 a 4. 5. 2008 Na lokalitě se vyskytuje četné množství ptačích druhů a pobytová znamení savců. Stromové patro je často prosvětlené, keřové a bylinné patro mají stoprocentní pokryvnost. Ostrůvkovitý výskyt Urtica dioica, Poaceae, Rubus fruticosus. Na světlých místech se vyskytují druhy čeledi Orchidaceae. V jižní části jsou odumřelé jilmy neznámo proč, což je vždy zneklidňující skutečností, kterou je potřeba řešit. Podle přístupné dokumentace je zde potvrzen trvalý výskyt druhů obojživelníků Emys orbicularis, Podarcis muralis, Rana sp. a ptáků kvakoš noční Nycticorax nycticorax, vilavka stříbřitá Egretta garzetta, volavka popelavá Ardea cinerea a luňák hnědý Milvus milvus.
zachovalost
5
struktura
4
významné druhy
5
reprodukce
5
Reprodukce chráněných živočišných druhů je zajištěna příznivým stavem všech zdejších biotopů.
narušení obnovy
5
Nic nenarušuje přirozené reprodukci chráněných živočišných druhů.
invazní a expanzivní druhy
3
skládky a odpad
4
jiné negativní vlivy
3
V jižní části Port Vieux roste invazní druh Robinia pseudacacia po celé lokalitě jsou kobercovité porosty expanzních druhů Urtica dioica a Rubus fruticosus neohrožujících biotopy. Místy se na území nachází čerstvé nové odpadky (plechovka), ale i již zarostlé staré odpadky zřejmě od neukázněných návštěvníků. Podle Nature Midi-Pyrenées (2006) se zde údajně vyskytují rezidua azbestu z dřívějších skládek již rekultivovaných. Biotop tím není viditelně narušen. Kvůli snadnému přístupu motorovým vozidlům ze silnice na lokalitu v severozápadní části dochází k nežádoucímu a nepovolenému, avšak běžnému odhazování všelijakých odpadků. Často zde dochází k pálení pneumatik, což kromě znečištění může způsobit i významný požár v suchém období. Protizákonná zábava řidičů motorek je zde častým jevem. Voda v Garonně se v těchto místech zdá znečištěnější ve srovnání s ostatními lokalitami. Návštěvnost rekreanty je zde vysoká.
68
stupeň
Tab. 32.: Hodnocení péče o území
dokumentace
5
značení hranic
5
cesty
5
ochranné pásmo
3
omezování vnějších negativních vlivů
3
péče o obnovu
4
zásahy
5
dosahování cílů ochrany
5
Kategorie území:
součást EVL sítě Natura 2000 „Garonne“ ZNIEFF typu 1 : „Vrbina Port Haut a Dupine“ a ZNIEFF typu 2 : „Střední údolí Garonny mezi Portet, Toulouse a Moissac“
Název území:
Port Vieux
Datum hodnocení: 20. 4. 2008 a 4. 5. 2008 Plán péče je teprve zpracováván, některé podklady k jeho tvorbě jsou k dispozici. Tyto podklady obsahují všechny potřebné informace o lokalitě. Na území je umístěna jedna dobře zpracovaná informační tabule pro turisty, jedno upozornění o zákazu rybolovu a cedule upozorňující na hranici zákonem chráněného území (viz příloha č. 6). Cesty nenarušují strukturu lokality. V 50 m okolo lokality je na východní hranici kukuřičné pole a topolová monokultura, obojí s geneticky modifikovanými jedinci a zřejmě ošetřované i chemicky. Z tohoto místa vede k řece strouha svádící dešťové srážky přes chráněné území do řeky. V houští v těsné blízkosti se zde nachází nepovolená stavba – chatrč, sloužící údajně nepovolenému lovu ptáků. Na východní straně je zde ještě 100x10 m pás keřů původních druhů, působící jako ochrana před vjezdem motorek do porostu a ochrana před jinými vnějšími vlivy. Zbytek ochranného pásma tvoří řeka na jihu a západě a mrtvé rameno na severu. Informační cedule (viz výše) nejsou dostačující ochranou vůči vandalům s motorkami. Výskyt chatrče v ochranném pásmu není ošetřen. Monokultury v ochranném pásmu pravděpodobně zůstanou. Místy byla realizována umělá obnova jasanu, javoru a jilmu, tato je chráněná umělohmotnými obaly proti okusu zvěří. Někteří jedinci jsou však přesto poškozeni a někteří života neschopni. Buřeň je pravidelně několikrát do roka ožínána. V nedávné minulosti byly odstraněny porosty buřeně, byla rekultivována skládka, na jejímž místě dnes rostou lesní porosty a louka, byla odstraněna betonová přehrada z mrtvého ramene a jeho koryto zde bylo vyčištěno. Pokácené jednotlivé stromy jsou ponechány na stanovišti jako mrtvé dřevo, jež je biotopem četných dalších živočišných druhů. Snaha o zachování biotopů tvořících životní prostředí chráněných druhů se jeví jako zdárná.
69
6.2.4
Výsledné hodnocení
Tab. 33.: Hodnocení současného stavu území Hodnocení současného stavu Port Vieux
stupeň
zachovalost struktura významné druhy reprodukce narušení obnovy invazní a expanzivní druhy skládky a odpad jiné negativní vlivy
5 4 5 5 5 3 4 3
výsledné hodnocení současného stavu:
násob počet ný koefici bodů ent
3 2,5 2 1,5 1,5 1 1 1,5 Hstav = 88 dobrý
15 10 10 7,5 7,5 3 4 4,5
Tab. 34.: Hodnocení péče o území Hodnocení péče o Port Vieux
stupeň
dokumentace značení hranic cesty ochranné pásmo omezování vnějších neg. vlivů péče o obnovu zásahy dosahování cílů ochrany
5 5 5 3 3 4 5 5
výsledné hodnocení péče:
násob počet ný koefici bodů ent
1 1 1,5 1,5 1,5 2 2,5 3
5 5 7,5 4,5 4,5 8 12,5 15
Hpéče = 89 dobrá
Obr. 35. a 36.: Přehled hodnocení všech kritérií na Port Vieux; Graf součtů hodnocení stavu a péče o Port Vieux Stav území Port Vieux je v roce 2008 se získanými 88 body dobrý, díky tomu, že zdejší chráněné druhy jeví známky výborné zachovalosti. Jsou ale i ohrožovány neukázněnými návštěvníky lokality. Ani nepatrný výskyt druhu Robinia pseudacacia nelze podceňovat, neboť jde o invazní druh s vysokou agresivitou vůči okolí (alelopatie kořenového systému, silná výmladnost). Péče o území je dobrá, ohodnocená 89 body. Rezervy péče lze spatřovat v nedostatečně věnované pozornosti ochrannému pásmu a ne zcela účinném omezování vnějších negativních vlivů, kterými jsou zde lidé-vandalové.
70
Tab. 35.: Podrobné hodnocení stavu dokumentace Port Vieux Stav dokumentace Existuje platný právní předpis nebo rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ: Byl zpracován inventarizační průzkum pro ZCHÚ: Byl zpracován plán péče o ZCHÚ: Plán péče je platný: Platný plán péče obsahuje dostačujícím způsobem zpracované tyto části: - základní identifikační a popisné údaje o ZCHÚ - předmět ochrany a cíl péče - rozbor stavu ZCHÚ - plán zásahů a opatření - předpokládané náklady podle jednotlivých zásahů - mapové a jiné přílohy Součet:
ano
ne
5
Obr. 34. Nejsevernější mrtvé rameno Port Vieux (foto Eva Daňková, 2008)
71
6.3 Území č. 3: Saint Caprais 6.3.1
Základní údaje o území Saint Caprais Kategorie ZCHÚ: • část evropsky významné lokality „Údolí Garonny od Muret k Moissac“ • součást území Natury 2000 „Garonne“ n° FR7301822 • ZNIEFF typu I „Vrbina Saint Caprais-Bagnols (Soutok Hers-Garonne)“ • ZNIEFF typu 2 : „Střední údolí Garonny mezi Portet, Toulouse a Moissac“ n° 730010521 od 1. ledna 1987 Zřizovací předpis:
Prefektorátní nařízení o ochraně biotopu (APPB) Vrbiny Saint Caprais u Grenade ze dne 4. října 2004 Kraj: Region Midi-Pyrénées, Departement de la Haute Garonne Obec: Grenade sur Garonne Výměra ZCHÚ: 33,17 ha Vlastník / nájemce území: Domaine Public Fluvial (státní majetek) Správce ZCHÚ: obec Saint Caprais Plán péče: není ještě zpracován Jiná dokumentace: Podklad k žádosti o povolení občasného využívání veřejného říčního území (Dossier de demande d’autorisation d’occupation temporaire du domaine public fluvial : Alluvions de St-Caprais) Předmět ochrany: biotopy sítě Natura 2000: 6430, 91E0 a 3260 Cíl ochrany: Posílení regenerační dynamiky vrbiny Zajištění zachování této oblasti vzhledem k fragmentaci prostředí
72
6.3.2
Výtah z dokumentace o lokalitě Saint Caprais
hranice lokality Saint Caprais průsek navazující na příjezdovou komunikaci pro motorová vozidla, která vede až k hranici lokality Obr. 35.: Vyznačení studované lokality Saint Caprais (Nature MidiPyrénées, 2007) Obecná charakteristika lokality: Oblast říčních nánosů nazývaná asociací Nature Midi-Pyrenées pracovně Saint Caprais podle nejbližší obce s úřední pravomocí související s touto lokalitou byla přirozeně zformována záplavami řeky Garonny a postupným usazováním fluviálních nánosů. Nachází se na jižní straně soutoku řek Garonny a Hers. Vyskytuje se zde
73
zalesněné území, které se střídá s mokřadními biotopy a vrbinami a na severu a na jihu vystupují do území mrtvá ramena řek. Další kategorie ochrany aplikované na území Saint Caprais: „Zelená zóna“ je v seznamu A1 „Významných vodních oblastí národního zájmu“ uvedena jako mokřadní oblast vodních toků a zalesněných břehů pod hlavičkou Hlavního schématu hospodaření a péče o vody (Schéma Directeur d’Aménagement et de Gestion des Eaux, SDAGE) pro oblast Adour Garonne uvedeno v platnost dne 6. srpna 1996. „Modrá osa“ je v seznamu A2 Prioritní migrační osy zaměřené na reintrodukci a zachování velkých migrujících ryb. Součást Hlavního schématu udržování koridoru říčního koryta a svahů řeky Garonny (Schéma Directeur d’Entretien Coordonné du Lit et des Berges de la Garonne) vypracovaného Svazem pro Studium a Hospodaření v oblasti Garonny (Syndicat Mixte d’Etude et d’Aménagement de la Garonne, S.M.E.A.G.) od roku 1998. Dále je úsekem П. programu (v současnosti v průběhu zpracovávání) „mokřady podél vodních toků“ řízený Svazem pro Studium a Hospodaření v oblasti Garonny (Syndicat Mixte d’Études et d’Aménagement de la Garonne, S.M.E.A.G.), který umožňuje každé obci započít valorizaci podle vlastního měřítka, při čemž musí zohledňovat obecné a zvláštní údaje o přírodním prostředí. Funkční význam hydrologický: Mrtvá ramena a terénní deprese reprezentují oblasti expanze a zásobárny povodňové vody. Tato zóna sehrává také důležitou roli jako nárazníkové pásmo (zone tampon) mezi zemědělskými plochami a řekou. Z toho vyplývá konkrétní úloha lokality čistění vody - retence sedimentů a mikropoluantů. Asimilantem organických látek a polutantů je zde vegetace. Přírodní bohatství: Lokalita Saint Caprais je v seznamu lokalit ZNIEFF typu I. zapsána jako « Vrbové porosty Saind-Caprais-Bagnols (soutok Garonny a Hers) SAULAIE DE SAINT-CAPRAIS-BAGNOLS (CONFLUENCE HERS GARONNE). Porosty strmých břehů představují oblast velkého ekologického významu, zejména přítomností starých stromů, což umožňuje hnízdění mnohých ptačích druhů, zejména dravců. Na lokalitě byly zaznamenány v období 2006/2007 tyto hnízdící druhy: orel nejmenší (Hieraaetus pennatus) 1 pár, luňák hnědý (Milvus migrans) 10 hnízd, ostříž lesní (Falco subbuteo) 1 pár a vysoká aktivita ptactva obecně. Střední část mezi lokalitou Saint Caprais a aluviemi u Martignac disponuje prosvětlenými místy, kde hnízdí také pěnice slavíková (Sylvia borin), druh velmi vzácný a vyskytující se v koridoru Garonny a v nížinách podél dalších toků v okolí Toulouse.
74
Obr. 36.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Saint Caprais 14 (Nature Midi-Pyrenées, 2007) Tab. 36.: Legenda k obr. 36.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Saint Caprais (upraveno podle Nature Midi-Pyrenées, 2007) Barva
Kód CORINE 22.1 24.4 24.2 35.21 37.7X 37.72 37.A 31.8 84.1/84.3 44.X 44.4 41.7
Kód NATURA 2000 3260
6430
91E0* 91F0
14
Na Obr. 36.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Saint Caprais jsou pro zjednodušení vyobrazeny pouze biotobpy s převládajícím plošným podílem. Některé biotopy zde tedy nejsou viditelné z důvodu nízkého podílu jejich výskytu v rámci polygonu.
75
Obr. 37.: Výskyt biotopů sítě Natura 2000 na lokalitě Saint Caprais (Nature MidiPyrenées, 2007) Tab. 37.: Legenda k obr. 37.: Výskyt biotopů sítě Natura 2000 na lokalitě Saint Caprais (upraveno podle Nature Midi-Pyrenées, 2007)
Barva
Kód NATURA
Názvy typů biotopů (Podle Katalogu biotopů ČR, Chytrý, Kučera, Kočí, 2001)
Kód CORINE
6430
Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva
37.72
3260
Nížinné až horské vodní toky
22.432/24.4
91E0
Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy
44.13/44.X
91F0
Smíšené lužní lesy podél velkých řek atlantské a středoev. 44.4 provincie
76
Péče o území Tato lokalita je ponechávána přirozenému vývoji bez aktivní péče. Společnost Nature Midi-Pyrenées nenavrhuje žádná pěstební opatření, jejím úmyslem je ponechat vše zcela přirozenému přírodnímu vývoji, protože toto území považuje za velmi zachovalé. Jediná plánovaná aktivita patřící do oblasti péče o chráněné území z její strany jsou výchovně vzdělávací akce pro veřejnost. Tyto aktivity by neměly nijak omezit přírodní procesy biotopů, ale zato mohou přispět k vyšší citlivosti a šetrnosti širší veřejnosti vůči přírodě. Inventarizace Ornitologický význam 15: Ostříž lesní (Falco subbuteo), luňák hnědý (Milvus migrans), strakapoud malý (Dendrocopos minor), žluva hajní (Oriolus oriolus) a cetie jižní (Cettia cetti) hnízdí ve zdejších lesních porostech. Kulík říční (Charadrius dubius) se rozmnožuje na štěrkových naplaveninách podél řeky. Hnízdili zde kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) a volavka stříbřitá (Egretta garzetta) do roku 1974 (kolem 40 hnízdících párů kvakoše v roce 1974). Je to i místo shromažďování migrujících ptáků a nepravidelného nocování. Přítomnost volavky popelavé (Ardea cinerea), volavky červené (Ardea purpurea) a orlovce říčního (Pandion haliaetus) je pouze přechodná během jejich tahů. Mammalogický význam: Přítomnost vydry (Lutra lutra) v roce 1978 (v údolí Garonny velmi vzácné) a veverek. . Ichtyologický význam: Mrtvá ramena slouží jako trdliště pro ryby. Byl zaznamenán výskyt štiky becné (Esox lucius) a okouna říčního (Perca fluviatilis) v travnatých hygrofilních porostech.
15
Latiské názvy francouzsky uvedených ptačích druhů byly vyhledány na webové stránce http://www.oiseaux.net/oiseaux.fr a podle těchto latinských názvů jsou uvedeny české názvy druhů podle DUNGEL et HUDEC, 2001. 77
6.3.3
Vlastní hodnocení v terénu:
stupeň
Tab. 38.: Hodnocení současného stavu území Saint Caprais
zachovalost
5
struktura
5
významné druhy
5
reprodukce
5
narušení obnovy
5
invazní a expanzivní druhy
5
skládky a odpad
4
jiné negativní vlivy
5
Kategorie území:
součást EVL „Garonne“, ZNIEFF typu I „Vrbina Saint CapraisBagnols (Soutok Hers-Garonne)“ a ZNIEFF typu 2 : „Střední údolí Garonny mezi Portet, Toulouse a Moissac“
Název území:
Saint Caprais
Datum hodnocení:
29. 3. 2008 a 21. 4. 2008
Biotopy 3270, 3260 a 91E0 jsou zachovalé v celé lokalitě Saint Caprais. Území je tvořeno světlými třípatrovými přirozenými porosty s dominantními Salix alba, Populus nigra a Fraxinus excelsior. Pomístně odumírají staré stromy Salix sp. a mrtvé dřevo je ponechané na lokalitě. Keřové patro tvoří zmlazené dřeviny stromového patra. V bylinném patře převládají vlhkomilné druhy, na sušších místech dominuje Urtica dioica, Galium aparine a Bunias orientalis. V zamokřených částech jsou hojné bahenní a vodní rostliny. Vysoké hygrofilní bylinné patro a hojné liány na místě biotopu 6430. Podle dokumentace (Nature Midi-Pyrenées, 2007) zde pravidelně hnízdí pěnice slavíková (Sylvia borin), ostříž lesní (Falco subbuteo), luňák hnědý (Milvus migrans), strakapoud malý (Dendrocopos minor), žluva hajní (Oriolus oriolus), cetie jižní (Cettia cetti), kulík říční (Charadrius dubius), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) a volavka stříbřitá (Egretta garzetta). Přítomnost volavky popelavé (Ardea cinerea), volavky červené (Ardea purpurea) a orlovce říčního (Pandion haliaetus) je pouze přechodná. Během hodnocení v terénu byla znatelná plná aktivita žab v období rozmnožování (skřehotání). Nic nezamezuje úspěšnému zmlazování dřevin a výskytu vlhkomilných, bahenních a vodních druhů biotopu. Nic nenarušuje úspěšnou obnovu biotopu. Expanzivní druhy Urtica dioica, Galium aparine a Bunias orientalis nevytěsňují nijak významně původní společenstva. Jejich hloučkovité porosty podél cest a v nitrofilnějších místech doplňují druhovou mozaiku území (viz příloha č. 7.). Drobné odpadky od rekreantů (PET láhev, plechovka) se vyskytují i mimo cesty (viz příloha č. 7.). Oblast je často navštěvována rekreanty, rybáři, lovci a jezdci na koních a oslech, což nijak znatelně nenarušuje zachovalost území Saint Caprais, ale mohlo by být potencionálně nepříznivé, v případě jejich nevhodného chování. Na lokalitě jsou tři betonové studny. V ochranném pásmu je zjevná aktivita sprejerů (viz příloha č. 7.)
78
stupeň
Tab. 39.: Hodnocení péče o území Saint Caprais
dokumentace
4
značení hranic
3
cesty
5
ochranné pásmo
3
omezování vnějších negativních vlivů
3
péče o obnovu
5
zásahy
4
dosahování cílů ochrany
3
Kategorie území:
součást EVL „Garonne“, ZNIEFF typu I „Vrbina Saint CapraisBagnols (Soutok Hers-Garonne)“ a ZNIEFF typu 2 : „Střední údolí Garonny mezi Portet, Toulouse a Moissac“
Název území:
Saint Caprais
Datum hodnocení: 29. 3. 2008 a 21. 4. 2008 V dokumentaci schází plán zásahů a opatření, předpokládané náklady podle jednotlivých zásahů, dále mapové a jiné přílohy. U lokality je vystaveno prefektorátní nařízení o ochraně biotopu vrbiny Saint Caprais v relativně čitelném stavu. Lze se z něj dovědět, co je na lokalitě zakázáno a co povoleno. Hranice území není v terénu zřejmá. Plechové tabulky Attention Appelants vivants jsou nevhodně přitlučené přímo na stromy. Cestní síť nenarušuje chráněné biotopy. Ochranné pásmo je tvořeno na severní a na západní straně řekami (pneumatika v mělké části řeky, graffiti na spodní těně mostu), na východě 10 m širokými nezpevněnými cestami a za nimi kukuřičnými poli s největší pravděpodobností ošetřovanými pesticidy. V nejvýchodnější části jej tvoří drobná topolová plantáž s nežádoucími hybridními druhy topolů a severně od ní umělá louka. Pásmo z velké části neplní ochrannou funkci, ale zatím zřejmě ani negativně neovlivňuje chráněné území. Je mu však potenciálně nebezpečné. Vnější negativní vlivy vyplývající z hodnocení „jiných negativních vlivů“ a „ochranného pásma“ nejsou uspokojivě ošetřeny a zůstávají potencionálním ohrožením chráněného území. Péče o obnovu není nutná, proto je pasivita hodnocena pozitivně. Pomístné prosvětlení porostu bylo vhodně voleno, ale mladé vrby náhle odumřelé z neznámého důvodu jsou ponechány v porostu a mohou tak být potencionálním ohniskem škůdců a chorob ohrožujících okolní vrby. Blízkost topolové plantáže a kukuřičného pole a přítomnost odumřelých vrb na lokalitě považuji za středně významné nedostatky v dosahování cílů ochrany, potenciálně ohrožující zdravotní stav chráněných porostů.
79
6.3.4
Výsledné hodnocení
Tab. 40.: Hodnocení současného stavu území Hodnocení současného stavu Saint Caprais
stupeň
zachovalost struktura významné druhy reprodukce narušení obnovy invazní a expanzivní druhy skládky a odpad jiné negativní vlivy
5 5 5 5 5 5 4 5
výsledné hodnocení současného stavu:
násob počet ný koefici bodů ent
3 2,5 2 1,5 1,5 1 1 1,5
15 12,5 10 7,5 7,5 5 4 7,5
Hstav = 99 vynikající
Tab. 41.: Hodnocení péče o území Hodnocení péče o Saint Caprais
stupeň
dokumentace značení hranic cesty ochranné pásmo omezování vnějších neg. vlivů péče o obnovu zásahy dosahování cílů ochrany
4 3 5 3 3 5 4 3
výsledné hodnocení péče:
násob počet ný koefici bodů ent
1 1 1,5 1,5 1,5 2 2,5 3
4 3 7,5 4,5 4,5 10 10 9
Hpéče = 75 dobrá
Obr. 38. a 39.:
Přehled hodnocení všech kritérií na Saint Caprais; Graf součtů hodnocení stavu a péče o Saint Caprais Stav biotopů na Saint Caprais je ve vynikajícím stavu ohodnoceném 99 body, jediným nešvarem jsou pomístně se vyskytující odpadky od neukázněných frekventantů lokality, které jsou důkazem jejich porušování pravidel znečišťováním životního prostředí a zacházením do porostu mimo povolenou cestní síť. Péče o toto místo je však se svými 75 body na spodní hranici označení „dobrá“. Zde by se daly správě lokality, obecnímu úřadu Saint Caprais, vytknout nedostatečné nebo nevhodné značení hranic a chybějící výchovné cedule o vhodném chování návštěvníků, značně podceněná úloha ochranného pásma v těsné blízkosti lokality,
80
z čehož plyne i negativní ohodnocení omezování negativních vlivů i dosahování cílů ochrany. Tab. 42.: Podrobné hodnocení stavu dokumentace Saint Caprais Stav dokumentace Existuje platný právní předpis nebo rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ: Byl zpracován inventarizační průzkum pro ZCHÚ: Byl zpracován plán péče o ZCHÚ: Plán péče je platný: Platný plán péče obsahuje dostačujícím způsobem zpracované tyto části: - základní identifikační a popisné údaje o ZCHÚ - předmět ochrany a cíl péče - rozbor stavu ZCHÚ - plán zásahů a opatření - předpokládané náklady podle jednotlivých zásahů - mapové a jiné přílohy Součet:
ano
ne
4
Obr. 40. Mrtvé rameno Saint Caprais (foto Eva Daňková, 2008)
81
6.4 Závěrečné srovnání výsledků hodnocení na zkoumaných lokalitách
předmět ochrany
jiné negativní vlivy
skládky a odpad
invazní a expanzivní druhy
narušení obnovy
reprodukce
významné druhy
výsledné hodnocení stavu
název území
datum hodnocení
biotopy a živočišné druhy Ramier de Bigorre 2 živočišné druhy 5 Port Vieux biotopy
struktura
zachovalost
Tab. 43.: Srovnání současného stavu předmětů ochrany všech tří lokalit
Saint Caprais
5
2 4
5 5
4 5
3 5
3 3
4 4
4 64 průměrný 29. 3. 2008 a 20. 4. 2008 20. 4. 2008 a 21. 4. 2008 3 88 dobrý
5
5
5
5
5
4
5 99 vynikající
4. 5. 2008
Hodnocení stavu předmětů péče na Ramier de Bigorre, Port Vieux a Saint Caprais probíhalo v rozsahu přibližně jednoho měsíce (resp. 29. března až 4. května 2008 – 37 dní). Nejdříve byl hodnocen Ramier de Bigorre ve dnech 29. března 2008 a 20. dubna 2008, v těsné návaznosti pak Port Vieux v termínech 20. dubna a 21. dubna 2008 a nakonec Saint Caprais dne 4. května 2008. Každá z lokalit má trochu odlišný typ předmětu ochrany. Na Ramier de Bigorre to jsou jak biotopy (91F0, 3270, 6430, 91E0), tak i živočišné druhy (Ciprinidae, Esox lucius, Putorius eversmanni, Mustela putorius, Genetta genetta), na Port Vieux pouze živočišné druhy (Emys orbicularis, Podarcis muralis, Rana sp, Milvus migrans, Nycticorax nycticorax, Egretta garzetta) a na Saint Caprais představují předmět ochrany zase pouze biotopy (6430, 91E0 a 3260). Na všech třech místech se ale významné druhy podle dokumentace vyskytují a jsou tedy hodnoceny plným počtem bodů. Společné mají tato tři území i výskyt drobných odpadků místy pohozených všudypřítomnými neukázněnými návštěvníky. V dalších ohledech se hodnocení těchto míst více či méně liší. Výrazný rozdíl je v ohodnocení zachovalosti a struktury mezi Ramier de Bigorre, který má za každou z těchto kategorií pouze 2 body, a ostatními dvěma územími hodnocenými podstatně lépe. Také ohledně reprodukce a narušení
obnovy je Ramier de Bigorre ve srovnání s ostatními nejhorší oblastí. Invazní a expanzní druhy se na Saint Caprais nevyskytují, zato na zbylých dvou místech jejich výskyt zapříčiňuje sražení bodů na hodnotu 3. V celkovém hodnocení současného stavu předmětů ochrany dopadl nejhůře Ramier de Bigorre s 64 body, jehož stav biotopů a živočišných druhů je tím označen jako průměrný. Port Vieux získal 88 bodů a stav jeho předmětu péče lze tedy nazvat dobrým. Nejlepší, a to vynikající stav zachovalosti je znám na Saint Caprais, které získalo 99 z celkového počtu získatelných 100 bodů.
cíl péče
dosahování cílů ochrany
zásahy
ochranné pásmo omezování vnějších neg. vlivů péče o obnovu
cesty
výsledné hodnocení péče
název území
datum hodnocení
zachování biotopů a živočišných druhů Ramier de Bigorre 4 zachování živočišných druhů 5 Port Vieux zachování biotopů
informační cedule
dokumentace
Tab. 44.: Srovnání současné péče o všechny tři lokality
Saint Caprais
4
5 5
4 5
5 3
3 3
5 4
3 5
3 76 5 89
dobrá dobrá
3
5
3
3
5
4
3 75
dobrá
správce území
29. 3. 2008 a 20. 4. 2008 Nature Midi-Pyrenées 20. 4. 2008 a 21. 4. 2008 Nature Midi-Pyrenées 4. 5. 2008
obec Saint Caprais
Hodnocení péče o Ramier de Bigorre, Port Vieux a Saint Caprais probíhalo ve stejných termínech jako hodnocení stavu zachovalosti jejich předmětů ochrany. Cílem péče bylo vždy zachování předmětu ochrany každé z lokalit. Ani na jednom z míst se nedaří dostatečně omezovat vnější negativní vlivy, jimiž je míněn zejména stav ochranného pásma a vliv turistů na stav zachovalosti. U Port Vieux a Saint Caprais jsou pro jejich nedostatky ochranná pásma ohodnocena pouze třemi body, zatímco Raier de Bigorre za něj dostalo plný počet bodů. Péči o obnovu, realizované zásahy a podobu cestní sítě na všech třech územích shledávám uspokojující, přesto snížení bodů o jeden bylo za cestní síť učiněno na Ramier de Bigorre, za péči o obnovu na Port Vieux a za zásahy na Saint Caprais. Výrazně horší hodnocení pouhých tří bodů dostali Ramier de Bigorre za nedostatečnost zásahů omezujících
topolové plantáže a v důsledku toho i za málo úspěšné dosahování cílů ochrany. Saint Caprais přišlo o body za nedostatečnou podobu informačních cedulí, stejně jako za ohrožené dosahování cílů ochrany. Výsledné hodnocení péče o chráněná území je posouzena jako dobrá. Bodové hodnocení území je nejvyšší na Port Vieux s 89 body, což je na horní hranici hodnotícího označení péče „dobrá“. Péče o Ramier de Bigorre získala 76 bodů a se 75 body je uznána péče o lokalitu Saint Caprais také jako dobrá, ačkoli obojí na spodní hranici tohoto hodnotícího intervalu. Správcem území byli v době hodnocení Nature Midi-Pyrenées pro Ramier de Bigorre a Port Vieux a obecní úřad Saint Caprais pro lokalitu Saint Caprais.
7 Diskuse 7.1 Problematika pojmu lesa ve Francii Různé zdroje uvádějí různé procento lesnatosti Francie. Můžeme se setkat se staršími informacemi o 25 % lesnatosti, ale i současnými 27 % (SURÉON, 2000) a vedle toho stejně aktuálními 28 % (INSTITUT FRANCAIS DE L’ENVIRONNEMENT, 2002). Rozdíl i jen jediného procenta rozlohy metropolitní Francie znamená rozdíl 5 470,3 km2, což je přibližně čtrnáctina rozlohy České republiky. To podle mne není zanedbatelné. Toto nezanedbatelné rozpětí je dáno více skutečnostmi. Francie nemá žádnou legislativní definici „lesa“. Hlavním kritériem, zda daný porost označíme oficiálně za les či nikoli, je fyzický stav území. To znamená, že lesem je rozuměno přirozeně nebo uměle zalesněné území, jež může klidně být v katastru vedeno jako lada (lande) či zemědělská půda. Naproti tomu stavba plánovaná na území označeném úředně jako „les“ nemusí žádat o povolení vynětí z této kategorie, pokud na daném území nikdy fyzicky nebyl lesní porost. Ani katastr, ani lokální městské plány nemohou potvrdit existenci lesa určitého území, lze jej určit až teprve na základě terénní pochůzky. Podle francouzské NIL je lesem „plocha o minimální rozloze 0,5 ha, na které rostou stromy tvořící zakmenění alespoň 10 %, a které dosahují v dospělosti minimálně 5 m. Mladé přirozené nebo uměle založené porosty jejichž koruny nepokrývají zatím požadovaných 10 % a nedosahujících ani 5 m výšky jsou klasifikovány také jako „les“ za předpokladu, že jde o pozemky, které jsou normálně součástí lesních pozemků, dočasně odlesněných vlivem člověka nebo přírodních živlů, a musí být opět zalesněny. Za les jsou také považovány cesty napříč lesem, průseky a jiné otevřené prostory jejichž šířka nepřesahuje 20 m. Větrolamy, ochranné pásy porostů, liniové porosty a jiné porosty pokrývající více než 0,5 ha a o šíři 20 m a více jsou také lesy. Naproti tomu porosty splňující rozměrové podmínky dané definice lesa, ale plnící především nějakou nelesní úlohu (městské parky, zahrady aj.) jsou z kategorie „les“ vyňaty.“ Takto definované lesy jsou předmětem inventarizace a tvorby různých statistik. Zaznamenávají dynamický vývoj svého výskytu a rozlohy. Podle NIL ve Francii (IFN 2, 2008) přibývá na území Francie ročně 50 000 ha lesa zejména vlivem zarůstání neobhospodařovaných ploch dřevinami z náletu. Do dnes je ve Francii nejvíce využívaná, a to jak v právnictví, tak i v lesnické praxi, definice lesa uvedená v oběžníku o poplatcích za odlesňování pozemků ze dne 18. ledna 1971: „háje a lesy jsou rostlinné formace zahrnující v sobě lesní stromové druhy, jejichž koruny po dosažení dospělosti porostu pokrývají největší část území, na kterém se vyskytují. Za les jsou považovány i všechny předešlé vývojové generace od náletu přes mlazinu, tyčovinu až po kmenovinu“. U nás v ČR jsou lesy definované v zákoně 289/1995 Sb. jako „lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa.“ Pozemky určenými k plnění funkcí lesa (PUPFL) jsou míněny podle téhož zákona „pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1
85
tohoto zákona“. Rozloha českých lesů je tedy prakticky nezávislá na přírodním vývoji lesních dřevin. Může ji ovlivnit především člověk tím, že například zemědělskou neobhospodařovanou půdu přirozeně zarůstající lesními společenstvy uzná a úředně zapíše v katastru jako PUPFL. Francouzskou definici považuji za lépe vypovídající o skutečné rozloze lesních společenstev na území země. České pojetí lesa je v tomto ohledu zkreslující, protože neuvažuje všechny porosty, které nesporně také plní jisté lesní funkce a zároveň za lesy považuje i pozemky bez lesních porostů, ale stále náležející do kategorie PUPFL.
7.2 Srovnání lesů a lesnictví Francouzské a České republiky Francie je oproti České republice přibližně sedmkrát rozlehlejší. K tomuto faktu je třeba přihlížet, pokud uvádíme statistické hodnoty týkající se lesů a lesnictví, jako například tvrzení: že lesnatost Francie je 28 %, zatímco lesnatost České republiky je o 6 % vyšší (viz tab. 8.). Je třeba si ale uvědomit, že rozloha francouzských lesních porostů je značně vyšší a Francie je na lesní prostředí oproti naší zemi výrazně bohatší. Dějiny francouzského přístupu k lesnictví byly odlišné od dějin českých zejména v posledních dvou stech letech. Vlivem tohoto dřívějšího vývoje je dnes v těchto zemích rozdílné zastoupení hlavních hospodářských dřevin. Na území dnešní České republiky se v 18. století zakládaly rozsáhlé vysokokmenné smrkové a borové monokultury. Ve Francii bylo hlavním trendem zachovávání hospodářských dubových a bukových porostů, dubových pařezin pro pastvu vepřového dobytka v porostech s přikrmováním žaludy, ale i bukodubových kmenovin pro produkci dřeva na konstrukci námořních lodí, sudů a domů. Dnes je v ČR zastoupení jehličnatých dřevin přibližně 75 % (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2006) zatímco ve Francii převládají listnaté dřeviny s 63% převahou (IFN, 2005). Při srovnání lesnictví těchto dvou zemí je třeba zmínit i několik následujících poznatků získaných při studiu intenzivního tříměsíčního kurzu francouzského lesnictví na Inženýrské škole PURPAN v Toulouse formou ústního sdělení: obdoba české kategorizace lesů na lesy hospodářské, zvláštního určení a ochranné ve Francii neexistuje. Prvotním hlediskem pro jejich členění je typ vlastnictví, a to na soukromé lesy a lesy veřejné (státní nebo obecní). Soukromí vlastníci jsou zákonem téměř netknuti. Pokud mají jejich lesy rozlohu do 4 ha, mohou s lesem nakládat jakkoli, bez omezení. Znamená to, že tento pozemek mohou i trvale odlesnit. Jediné, co může vlastníka od zničení svých porostů odradit je, že za lesní pozemek se neplatí žádné daně, zatímco ostatní typy pozemků jimi zatíženy více či méně jsou. Soukromí vlastníci 4 až 25 ha lesních pozemků musí již o povolení jejich odlesnění zažádat. Žádost je však jen formálního charakteru, nebývá zpravidla zamítána vlivem současné francouzské lesnické politiky. Pokud tato změna využívání pozemku není úředně povolena, je vlastník povinen znovu zalesnit pozemek nejdéle do 5 let od smýcení porostu. Soukromí vlastníci lesů nad 25 ha mají povinnost nechat si vyhotovit, nebo vyhotovit sami a nechat úředně schválit, tzv. jednoduchý plán péče (plan simple de gestion), který má spíše doporučující charakter a jediná povinnost z něj vyplývající je vykonávání výchovných těžeb. Tyto musí být uskutečněny vždy ve věku porostu určeném tímto plánem s tolerancí 5 let. Zalesnění do 5 let od smýcení porostu je zde také povinné. Veřejné lesy mají povinnost hospodařit podle tzv. hospodářského plánu (plan d’aménagement). Bývá zhotovován na 10 až 20 let a je jakousi paralelou českého LHP.
86
Vyhotovuje jej vždy ONF (Organisation nationale des forêts, ONF), která podle těchto dokumentů spravuje veškeré státní lesy. Ve francouzské legislativě neexistují žádné z těchto v České republice uplatňovaných povinností a omezení: • maximální velikost holiny • doba zajištění kultury • podíl melioračních a zpevňujících dřevin • minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku • minimální mýtní věk • maximální výše decenálních těžeb (etát) • zákaz odebírání hrabanky a steliva Ve srovnání s českým lesním zákonem a souvisejícími vyhláškami je francouzská lesní legislativa poměrně benevolentní. Naskýtá se otázka proč a jak to vlastně může fungovat. Podle názoru francouzského lesníka ONF v důchodu MICHELA BARTOLIHO (PERS. COM.) je to tím, že „Francie má mnoho lesů a i kdyby 20 % drobných francouzských metropolitních lesů náležících v současné době soukromým vlastníkům do rána zmizelo, měla by jich Francie pořád dost“. HERVÉ BRUSTEL (PERS. COM.), francouzský vědecký entomolog a ekolog tvrdí, že „vlastníci lesa ve Francii jsou natolik ukáznění a dají na doporučení odborných lesníků, že není třeba legislativu zpřísňovat.“ Podle těchto výpovědí je mentalita francouzského národa značně odlišná od mentality české.
7.3 Zásadní rozdíly mezi pojetím sítě Natura 2000 ve Francii a v České republice Francie začala s implementací směrnic Evropské Unie už v roce 1995. V roce 2001 bylo dokončeno transponování daných předpisů do francouzské legislativy. ČR zahájila tyto operace až v roce 1998. Přesto Francie oproti ČR není s mnohými pracemi souvisejícími s uvedením daných principů Natury 2000 do praxe ještě stále hotova. Rozdíl v objemu prací s tímto spojených je ve Francii nesrovnatelně větší vlivem velké rozlohy státu, ale i nesourodosti administrativy, způsobů lesnické praxe i ochrany přírody na meziregionální úrovni. Mimo to se Francie rozhodla zpracovat pro každou evropsky významnou lokalitu a každou ptačí oblast plán péče zvaný DOCOB (document d'objectif). DOCOBy mají být dokladem obahujícím administrativní, přírodní i jiné charakteristyky území i nástrojem péče o ně. Pro mnohá území jsou tyto DOCOBy ještě dnes stále zpracovávány a proces aplikace programu Natura 2000 je tím protahován. Česká republika ke stejnému účelu používá již existujících plánů péče o chráněná území, která byla do sítě Natura 2000 zahrnuta, což v mnohém praxi usnadňuje. Dalším zdržením pro Francii bylo, jak se posléze ukázalo nespravedlivé, zamítnutí návrhů seznamů ptačích oblastí Evropskou Komisí, a to dvakrát v roce 2001. Po komisionelním přehodnocení komunitárního významu vyšlo však najevo, že Francie splňuje oproti průměru EU požadavky o více než 10 % lépe. To vše způsobilo mnohá zdržení, která ČR nepocítila. Jednou z praxí uplatňovanou ve Francii by se Česká republika mohla inspirovat. Během implementace směrnic do francouzského zákoníku o životním prostředí (Code d'environnement) zahájila tato země veřejná jednání, během nichž se všechny zúčastněné strany (vlastníci, správci, obce, veřejné instituce a další) podílely na hledání
87
společného stanoviska nebo postupu po společné konzultaci pro každé jedno území Natura 2000. I to způsobuje jisté zdržení v dokončení tvorby systému Natura 2000 ve Francii, ale zároveň to přispívá nesporně i k otevřenějším přístupům všech dotčených osob a k dohodě všech stran na nejvyšší možné morální úrovni. Na základě těchto praktik je vždy sepsána smlouva Natura 2000 mezi všemi aktéry, která tuto shodu potvrzuje a upevňuje.
7.4 Změny v metodice Svátka & Bučka (2005) Hranice chráněných území ve Francii nejsou běžně v dokumentaci slovně popisované, ani vyznačované v terénu, snad proto, že to není dáno francouzskou legislativou, jako je tomu v České republice. Domnívám se, že by proto kritérium „značení hranic“ nemělo stejnou vypovídající hodnotu o splněných náležitostech péče správce území, které jsou v tomto případě v České republice povinné, zatímco ve Francouzské republice nepovinné. Výsledky hodnocení chráněných území obou zemí by v tomto ohledu byly v jistém smyslu nesrovnatelné. Proto jsem toto kritérium na zájmových územích podél řeky Garonny nehodnotila. Přestože nepopírám nespornou důležitost dobře známé hranice chráněného území (pro snadnou orientaci nejen hodnotitele, ale i návštěvníků, správců a dalších subjektů zájmu o lokalitu), nepřipadá mi ve Francii vhodné toto kritérium uplatňovat v rámci dané metodiky, neboť by v drtivé většině snižovalo bodový stav jinak třeba ukázkově spravovaných lokalit. Místo hodnocení tohoto kritéria mi pro francouzskou zemi připadá vhodnější poznamenat ke každému hodnocení výsledků dané metodiky (SVÁTEK & BUČEK, 2005), že této zemi povinnost značení hranic v terénu oproti České republice schází. Místo tohoto kritéria jsem hodnotila své vlastní kritérium „informační cedule“, v němž byla hodnocena kvalita informačních a výstražných tabulí a značek na chráněném území podle mé vlastní vytvořené stupnice. Hlavními hodnocenými vlastnostmi cedulí (informačních tabulí, výukových tabulí a cedulek, výstražných značek a dokonce i vystavené kopie prefektorátního nařízení o ochraně biotopu na Saint Caprais) bylo, zda mají dostatečnou informační výmluvnost a zda je jejich způsob umístění šetrný vůči porostu. Konkrétní významy jednotlivých stupňů pro toto kritérium obsahuje tab. 17 (viz kapitola Metodika). Násobný koeficient pro nové kritérium „informační cedule“ byl vzhledem k obdobné důležitosti převzat z původního kritéria „značení hranic“. Francouzská chráněná území nemají určené ochranné pásmo ani dokumentací, ani zákonem. Proto jsem zvolila pro hodnocení kritéria „ochranné pásmo“ na studovaných územích šíři ochranného pásma paušálně 50 m od hranic chráněného území, jak je doporučeno v metodice SVÁTKA & BUČKA (2005).
7.5 Diskuse k dokumentaci chráněných území Francouzská dokumentace pro studovaná chráněná území (plan de gestion) je pouze do určité míry srovnatelná s českým dokumentem plánem péče o zvláště chráněná území a jejich ochranné pásmo, který je definován v §38, odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny takto: "Plán péče je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného 88
území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu.". I francouzský plan de gestion obsahuje zpravidla charakteristiku území, návrhy zásahů, ekonomické kalkulace a inventář druhů vyskytujících se na lokalitě aj., nicméně předmět ochrany a cíl péče zde nebývají zcela jasně definovány, a proto bylo potřeba je v dokumentaci vyhledat z kontextu. Také „ochranné pásmo“ není ve Francii známý pojem. Podoba dokumentace byla pro každé území zcela odlišná, a proto bylo její zpracování značně ztíženo a podle ní bylo i členění odstavců podkapitol „Výtah z dokumentace o lokalitě“ v kapitole „Výsledky“ odlišné pro každou ze tří lokalit. Nejednotnost podoby těchto francouzských „plánů péče“ jak lze doslovně francouzský název plan de gestion přeložit, výrazně komplikuje výkon kancelářských prací dle použité metodiky oproti práci s dokumentací českou.
7.6 Diskuse k výsledkům hodnocení 7.6.1
Datum hodnocení
Hodnocení stavu i péče na lokalitě Ramier de Bigorre ve dnech 29. března 2008 a 20. dubna 2008. V těchto jarních dnech zde bylo možné pozorovat bujný růst rostlinných společenstev mezi 29. březnem a 20. dubnem 2008. Výsledky terénního hodnocení mezi těmito dvěma daty se nelišily, přesto lze doporučit, aby byla hodnocení území v rámci možností takto opakována, neboť některé aspekty ovlivňující hodnocení mohou být oku zřejmé spíše v období vegetačního klidu (míra výskytu odpadků), jiné jsou lépe hodnotitelné během plné vegetační aktivity (invazní a expanzivní druhy), další jsou znát až v letním období (zásahy, omezování vnějších negativních vlivů). Navíc se lidská aktivita může na některých územích projevovat pouze sezónně, například nežádoucí ilegální sraz jezdců na motorkách nebo naopak žádoucí každoroční dobrovolné veřejné akce sběru odpadků v přírodě. Dvojím shodným hodnocením území Ramier de Bigorre ve dvou termínech jsem si potvrdila správnost objektivně prováděného hodnocení nezávisle na termínu hodnocení. 7.6.2
Předmět ochrany
V použité metodice je klíčovým údajem o lokalitě předmět ochrany, jehož stav a péči o něj jsem v porostu posuzovala vzhledem k pomyslnému stavu ideálnímu. Předmětem ochrany bývá v rámci sítě Natura 2000 zpravidla biotop nebo rostlinný či živočišný druh. V této diplomové práci jsou zpracována tři území, z nichž první Ramier de Bigorre má předmětem ochrany biotop i chráněné živočišné druhy, druhé území Port Vieux pouze živočišné druhy a na třetím Saint Caprais je předmětem ochrany pouze biotop. Při hodnocení každého z nich bylo prakticky hodnoceno obojí, jak biotop v kritériu „struktura“, tak výskyt chráněných a vzácných druhů v kritériu „významné druhy“. Tyto dva typy předmětů ochrany spolu úzce souvisí. Pokud je totiž předmětem ochrany daného území živočišný nebo rostlinný druh, hodnotí se v terénu i stav životních podmínek, ve kterých je zajištěno jeho zachování na chráněném území, tedy struktura biotopu, v němž se daný druh vyskytuje. Pokud je předmětem ochrany biotop, je hodnocen podle výskytu a struktury rostlinných společenstev, tedy směsi druhů. Výhodou metodiky SVÁTKA & BUČKA (2005) je mimo jiné rychlost a jednoduchost, spočívá v možnosti navštívit zájmovou lokalitu pouze jednou a třeba i na krátkou dobu. Při takové rekognoskaci si většinou není možné udělat objektivní představu o výskytu významných živočišných druhů, neboť jsou buď tak plaší, že je člověk při obchůzce 89
nezahlédne nebo druh na větší vzdálenost není vždy možné rozeznat. Proto se podle této metodiky musí hodnotitel ohledně výskytu určitých druhů spoléhat na dostupnou dokumentaci, jejíž správnost lze pouze předpokládat. Ze získaných zkušeností v terénu soudím, že hodnocení podle metodiky SVÁTKA & BUČKA (2005) je objektivnější v případě, kde předmětem ochrany je biotop, který je jasně zřetelný i během rychlé a jednoduché pochůzky terénem. 7.6.3
Celkové hodnocení stavu chráněného území
Aktuální stav zachovalosti je pro Ramier de Bigorre podle dané metodiky definován jako „průměrný“, na Port Vieux jako „dobrý“ a u Saint Caprais se setkáváme s „výborným“ stavem zachovalosti. Jde o tři lokality podél řeky Garonny, s velmi podobnými přírodními podmínkami, ale lokální vliv člověka na daná území se zde jasně promítá. Lokalita Saint Caprais je zřejmě nejméně ovlivněnou a v posledních několika desetiletích málo využívanou lokalitou. Proto i dnešní pasivita vůči tomuto území je blahodárná, méně již aktivity v těsné blízkosti tohoto chráněného území, zasahující i do pomyslného ochranného pásma (do vzdálenosti 50 m od hranice lokality). Přesto nelze z mé strany tvrdit, že stav Saint Caprais je nějak významně ohrožen. Konkrétní vlivy aktivit soustředěných v ochranném pásmu nejsou v této studii doloženy. Na lokalitě Ramier de Bigorre je negativně hodnocena jak reprodukce, tak i péče o obnovu. Toto území vykazuje skutečně příznaky ohrožení neúspěšnou obnovou původními porosty a jejich náhrady topolovými nálety. Topolové plantáže považuji za největší prohřešek správců území, neboť jsou nestabilní, nepůvodní a navíc je zde pravděpodobné riziko křížení těchto jedinců s původními topoly. Odpadky a jiná antropogenní znečištění jsou všudypřítomnou ostudou lidského plemene. Podle mne není vhodné nad ním mhouřit oko hodnotitele. 7.6.4
Celkové hodnocení péče o chráněné území
Přestože je ve všech třech chráněných územích péče ohodnocena jako „dobrá“, je rozdíl mezi 89 body na Port Vieux a 75 body na Saint Caprais výrazný. Nutno přiznat pocit, že čím je předmět ochrany vzácnější a zachovalejší, tím bývá hodnocení přestupků jej ohrožujících přísnější. V tom může být nevyhnutelná subjektivita hodnotitele zavádějící. Přesto rozsah jednotlivých kategorií (vynikající, dobrý, průměrný, špatný a velmi špatný) celkového ohodnocení stavu nebo péče na lokalitě dané metodiky umožňuje tuto subjektivitu mírnit. Proto i když pro mne bylo výsledné „dobrá“ pro všechna tři území překvapivé, po dalším uvážení uznávám, že oprávněné. 7.6.5
Ochranné pásmo
Podle podoby ochranných pásem studovaných lokalit se domnívám, že ani význam ochranného pásma není Francouzům zcela zřejmý, protože ačkoli například péče o lokalitu Port Vieux je téměř ukázková, soudím, že ohledně ochranného pásma je zde mnoho vážných nedostatků. Viditelná snaha společnosti Nature Midi-Pyrenées o vhodnou péči o území a kontrastní zanedbané ochranné pásmo mne přesvědčili, že nejde ani tak o nedbalost, jako o zvyklost, že péče o chráněná území končí na jejich hranici.
90
7.7 Změny na lokalitách po ukončeném hodnocení v terénu Hodnocení v terénu jsem uskutečnila na jaře roku 2008. Kvůli vzdálenosti lokalit od mého místa bydliště nebylo možné hodnocení v letošním roce ověřit nebo rozšířit. Od té doby došlo však skutečně k významným změnám, o kterých jsem byla spravena formou e-mailové korespondence s panem Jaouaou Cellem, zaměstnancem společnosti Nature Midi-Pyrenées. Změna úředního charakteru nastala od léta roku 2008, kdy byla přijata žádost společnosti Nature Midi-Pyrenées o péči o lokalitu Saint Caprais. V současnosti tato společnost spravuje tedy všechna tři zájmová území uvedená v mé diplomové práci. Podle pana Celle je termín „péče“ ohledně této lokality mírně přehnaný, neboť se ze strany Nature Midi-Pyrenées jedná prakticky spíš jen o ekologicko-environmentálně výchovné terénní výlety pro veřejnost. Nature Midi-Pyrenées prý totiž považuje lokalitu za dosti zachovalou, nevyžadující žádné pěstební ani jiné intervence. K další významné změně, tentokrát ve struktuře porostů, došlo v lednu 2009 vlivem orkánu Klaus, o kterém se zmiňuji i v kapitole Literární přehled. Způsobil místy až 100% poškození topolových plantáží v blízkém okolí studovaných území Port Vieux a Saint Caprais. Přítomnost těchto umělých společenstev byla hodnocena negativně. Bylo by potřeba vidět konkrétní místa a současnou podobu těchto porostů, aby bylo možné důsledky komentovat více. Na lokalitě Ramier de Bigorre došlo v chráněném území k nepatrným škodám pouze na uměle vysazených dřevinách. Na území Port Vieux jde taktéž jen o několik stromů. Zato na Saint Caprais byly bořivými větry vyvráceny a polámány a následně správci odstraněny z lokality uschlé a odumírající vrby. Byly to prakticky všechny vrby na lokalitě. V hodnocení tohoto chráněného území bylo jejich ponechání v terénu shledáno nežádoucím a kritérium „zásahy“ mělo snížený stupeň hodnocení na 4. Tento problém tedy už není aktuální. Kromě těchto vrb bylo jednotlivě vyvráceno i několik málo jilmů a jasanů. Podle JAOUY CELLE (PERS. COM.) „si příroda bere zde zpět svá práva a navrací leccos tam kam patří... trocha přirozené selekce neuškodí“. Zdá se, že v této přírodní oblasti povodí Garonny pohromy učinily namísto škod výchovné zásahy s příznivými důsledky na přirozený přírodní vývoj původních společenstev.
Obr. 41.: Zpracovávání kalamity v topolových plantážích u Ramier de Bigorre (foto Jaoua Celle, 2009)
91
7.8 K čemu může sloužit tato diplomová práce Výsledky této práce mohou posloužit odborné i širší veřejnosti k seznámení s některými specifiky francouzských lesů, lesního hospodářství a ochrany přírody, o jejichž podobě máme informace pouze velmi omezené a kusé. Mohla by být také inspirující k dalším srovnávacím studiím o evropské síti chráněných území Natura 2000 v České republice a ve Francii, například se zaměřením na výše zmíněné ochranné pásmo, nebo na srovnání dokumentace a jiných studií, jež nejsou předmětem této diplomové práce. Tato práce poskytuje návod, jak lze ve francouzských podmínkách prakticky použít metodiku SVÁTKA A BUČKA (2005), již lze po daných úpravách doporučit všem, kdo mají zájem o rychlé, jednoduché, komplexní a univerzální a hlavně užitečné hodnocení maloplošných chráněných území. Přestože péče o zájmová území prováděná společností Nature Midi-Pyrenées je z francouzského pohledu, ukázková, ve srovnání s českými požadavky na chráněná území zde shledávám i významné nedostatky v managementu. Tato diplomová práce poukazuje na důležitost ochranného pásma, které francouzskému managementu schází, a dokazuje ji o to více pomocí uskutečněných hodnocení. Geneticky modifikované a zemědělsky obhospodařované monokultury v těsné blízkosti představují pro původní porosty nejen riziko sprášení příbuzných druhů topolů a potenciálního zamoření přírodního prostředí pesticidy a hnojivy, ale i ohrožení nestabilními porosty. Vlivem nestability mohou při větrných kalamitách způsobit škody na nejbližších stromech chráněných společenstev a vytvořit tak bránu škodlivým činitelům do poškozeného porostu. K tomu dochází například narušením okrajových porostů chránících vnitřní porosty před větrnými kalamitami, imisemi a jinými nepříznivými vlivy svou stabilitou, kterou oplývají díky zavětvení vyvinutému až k zemi a příznivějšímu poměru výšky a tloušťky kmene. Odevzdáním a obhajobou poslání této diplomové práce nekončí, její výsledky budou mnou osobně presentovány a diskutovány ve Francii u výše jmenované společnosti, která by z nich případně mohla vyvodit budoucí praktická opatření managementu na chráněných územích.
Obr. 42. Pohled do korun stromů na Saint Caprais (foto František Daněk, 2008)
92
7.9 Úskalí jazykových překladů 7.9.1
Francouzština
Téměř všechny použité zdroje byly k dispozici jen ve francouzském jazyce. Mé vlastní překlady do češtiny byly provázeny několika lingvistickými úskalími. Pro některá francouzská slova neexistuje český ekvivalent, například proto, že se v českých podmínkách Francouzy pojmenovávaná skutečnost nikdy nevyskytovala a nebylo tedy v našem jazyce pro ni vytvořeno slovní označení. U takových termínů bylo potřeba rozsáhleji studovat obsahový význam, abych použila korektní sousloví existujících českých pojmů, vystihující příslušná fakta. Takovým pojmem jsou například „hájové ploty“ (haies bocagères). Hájové ploty se u nás nikde v republice nevyskytují. Jsou to liniové uměle založené porosty v západní Francii plnící mimo jiné především sociální funkci, oddělující od sebe parcely různých vlastníků (viz obr. 3.). Podle definice lesa ve francouzském legislativním pojetí náleží i hájové ploty do kategorie les, což mne vedlo k uvedení tohoto pojmu v literárním přehledu. Dalším pojmem i problematikou je „vyjednávání smluvních podmínek mezi všemi zájmovými skupinami lokality sítě Natura 2000“ (concertation). Tato praktika je často víceletý vyjednávací proces běžný ve Francouzské republice, zatímco v České republice se s ní v ochraně přírody nesetkáváme do té míry, že bychom pro ni měli jednoduchý jednoslovný vystihující český výraz. Nabízející se překlad „koncertace“ který by vystihoval citlivěji hlubší význam navozující harmonizace, souznění či vnitřní shody smluvních stran, není bohužel v češtině používán a tedy není českému čtenáři dost srozumitelný. Také se často jednalo o odborné termíny nebo o názvy komunitárních a francouzských organizací a názvy kategorií chráněných území. Jejich překlad byl v rámci možností konzultován s internetovými zdroji, jež se ukázaly překladatelsky nedostatečné. Proto u těchto mnou vytvořených pojmů uvádím za účelem správného chápání jejich významu vždy do závorek kurzívou originální francouzský výraz. 7.9.2
Čeština
Projekt sítě chráněných území v Evropě Natura 2000 je relativně „mladý“, a proto se některé jeho pojmy (a to i zásadní) zatím v českém jazyce plně nevyprofilovaly. Nomenklatura související se sítí Natura 2000 vznikala ve světovém jazyce, angličtině, a vedle toho lokálně i specializované francouzské pojmy pro Francouzskou republiku. Jejich překlad bývá od více autorů dosti nejednotný, například habitat jako biotop či přírodní stanoviště (CHYTRÝ ET AL., 2001) nebo jsem žádný český ekvivalent k danému pojmu v literatuře nenalezla (např. document d'objectif).
93
8 Závěry Metropolitní část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Její lesnatost podle definice „lesa“ činí 28 %, což znamená přibližně 16 989 000 ha lesů. Jejich druhová, prostorová i vlastnická struktura je značně odlišná od české. Francouzské lesy jsou typické především 63% poměrem listnatých dřevin vůči 37 % jehličnanů. Také je zde mnohem vyšší podíl pařezin, než v ČR a zdejší poměr soukromých vlastníků vůči veřejným lesním pozemkům je zhruba 74 % ku 26 %, zatímco v ČR převládají státní lesní pozemky nad jinými s 59,6% převahou. Poslední významná událost ovlivňující tyto hodnoty byl orkán Klaus, který způsobil mnohé ztráty na dřevě, jejichž konečné vyčíslení zatím není uveřejněno. Těžba užitkového dříví (kulatina, výřezy pro pilařské zpracování, výřezy pro výrobu loupané a krájené dýhy) činí průměrně 20,9 milionů m3 ročně, těžba průmyslového dříví (překližky, papírenské dříví, kůly, důlní výřezy) průměrně 11,1 milionů m3 za rok. Zásoby dřeva na pni ve francouzských lesích byly IFN v roce 2005 odhadovány na 2,37 miliard m3. Kromě 9 NP má Francie 45 regionálních přírodních parků spravovaných 3 706 obecními úřady v 68 departementech 21 regionů. Vedle toho zde bylo dodnes vytvořeno 327 přírodních rezervací a mnohé další kategorie chráněných území vyjmenované v tab. 9. Podíl lesů tvořících součást evropsky významných lokalit a ptačích oblastí sítě Natura 2000 je ve Francii více než 40%. Péče o tyto porosty je zajišťována prostřednictvím speciálních plánů péče zvaných document d'objectif. Pro evropsky významnou lokalitu „Garonne“, ve které byla provedena hodnocení uvedená v této diplomové práci, je zatím tento dokument zpracováván. V rámci tohoto rozsáhlého chráněného území byla vyhodnocena 3 drobná zájmová území Ramier de Bigorre, Port Vieux a Saint Caprais podle metodiky SVÁTKA & BUČKA (2005). Výsledkem toho je nejen výtah z francouzské dokumentace pro jednotlivá maloplošná území, která slouží společnosti Nature Midi-Pyrenées jako podklad k péči o konkrétní předměty ochrany lokalit, ale i mé vlastní hodnocení stavu chráněných území a hodnocení péče o ně. Metodika se ukázala po výměně kritéria „značení hranic“ za kritérium nové „informační cedule“ jako aplikovatelná i ve francouzských podmínkách. Může sloužit ke konstruktivní kritice managementu francouzských lesních společností pečujících o maloplošná chráněná území. Aktuální stav zachovalosti je na Ramier de Bigorre podle dané metodiky definován jako „průměrný“ (64 bodů) Port Vieux jako „dobrý“ (88 bodů) a na Saint Caprais se setkáváme s „výborným“ stavem zachovalosti (99 bodů). Nešvary nalezené na těchto chráněných územích ve Francii jsou hlavně: náhrada původních společenstev plantážemi geneticky modifikovaných topolů, ničení přírodního prostředí nepovoleným vjezdem motorek na chráněná území a pomístý výskyt odpadků od neukázněných návštěvníků. Cílem péče o tato chráněná území je zachování předmětu ochrany. Ani na jednom z míst se nedaří dostatečně omezovat vnější negativní vlivy, jimiž je míněn zejména stav ochranného pásma a vliv turistů na stav zachovalosti. Výsledné hodnocení péče o všechna tři chráněná území je posouzena jako „dobrá“. Bodové hodnocení území je nejvyšší na Port Vieux s 89 body, Péče o Ramier de Bigorre získala 76 bodů a 75 bodů bylo přiznáno péči o lokalitu Saint Caprais.
94
Správcem území byli v době hodnocení asociace Nature Midi-Pyrenées pro Ramier de Bigorre a Port Vieux a obecní úřad Saint Caprais pro lokalitu Saint Caprais. Přestože na Port Vieux i Saint Caprais je péče ohodnocena jako „dobrá“, je rozdíl mezi 89 body na Port Vieux a 75 body na Saint Caprais výrazný. Díky uskutečněnému hodnocení chráněných území ve Francii podle zmíněné metodiky vyvstaly najevo významné rozdíly mezi přístupy Francouzské a České republiky k ochraně přírody. Byla seznána neexistence ochranného pásma v povědomí Francouzů, kterou považuji za významný nedostatek v managementu ochrany přírody ve srovnání s ČR. Na druhou stranu bych doporučila českým politikům, úřadům, ochráncům přírody, i veškeré veřejnosti, jichž se daná problematika sítě Natura 2000 dotýká, aby se inspirovali ve francouzských veřejných jednáních (concertation), jejichž výsledkem jsou smlouvy o chráněném území sítě Natura 2000. Výsledky této diplomové práce budou mnou osobně presentovány a diskutovány ve Francii u výše jmenované společnosti, která by z nich případně mohla vyvodit budoucí praktická opatření managementu na chráněných územích.
95
Summary The surfase of metropolitan part of France is 543,965 km². The percentage of forest land (in according to definition of “forest”) is 28 %, it means approximately 16,989,000 ha of forests. Compared with Czech conditions, there are many differences in species composition and spatial and proprietary structure. In French forests, deciduous represent 63 % of the species composition, while coniferous represent 37 %. The proportion of sprout forest is higher than in Czech Republic and forests are predominantly private (74 %) while in Czech Republic national forests dominate with a percentage 59.6 %. The last disturbance, hurricane Klaus influenced these data and caused great damage to wood which is not expressed in numbers yet. Timber (as round timber, saw timber and veneer blocs) represents 20.9 millions m3 annually on the average; industrial wood (plywood, paper stuff, posts and mine timber) represents 11.1 millions m3 annually on the average. In 2005, the stock of wood was estimated at 2.37 m3 in accordance to IFN (Inventaire forestier national – French forest inventarization). In France, there are nine national parks and 45 regional natural parks, managed by municipal offices in 68 departments of 21 regions. Furthermore, 327 nature reserves and other protected areas are written in tab. 9. Forests represent more than 40 % from the total surface of Special areas of conservation and Special protection areas of Natura 2000. These areas are maintainanced by special management plans, cold document d’objectif. In the case of the Special area of conservation “Garonne”, the document is actually created. In this area, three little territories were chosen (Ramier de Bigorre, Port Vieux and Saint Caprais) as model areas and they were evaluated in accordance to with methodology of Svatek and Bucek (2005). Extracts from the French documentation created for each area as well as my own evaluation of the state and maintainance of protected areas are partial results of this work. Results show an applicability of the method on French conditions if exchanged a criteria “marking of border” for a new criteria “information schedule” and can lead to constructive critic of the management of French forests managed by societies cared about Small-surface protected areas. The evaluation of the (1) state of conservation shows following values: Ramier de Bigorre is evaluated as “average” (64 points), Port Vieux as “good” (88 points) and Saint Caprais as “great” (99). Plantation of genetically modified poplars, an inadvertent access of motorcycles destructing a natural riches and rubbish are main nuisance, observed in these areas. The aim of management (2) is a preservation of subject of protection, but in all areas, haleness is markedly influenced by the state of protect zone (absence, respectively) and by an influence of tourism. Hence, the maintenance of all three areas is evaluated as “good” with points 89 (Port Vieux), 76 (Ramier de Bigore) and 75 (Saint Caprais). In time of the evaluation, Nature Midi-Pyrenées was an administrator of Ramier de Biggore and Port Vieux and Municipal office in Saint Caprais was an administrator of Saint Caprais. Although the evaluation of the state of conservation is in the case of Port Vieux and Saint Caprais “good”, there is quite marked difference (89 pts. for Port Vieux against 75 pts. for Saint Caprais). Thanks to the evaluation of protected areas in France in accordance to the presented methodology, significant differences between
96
France and Czech approach to the protection of nature were appeared. Compared with Czech management of the protection of nature, I miss a presence of buffer zones around protected areas; on the other hand I would like to propose to the address of Czech politics, offices, protectors of the nature, as well as wide public touched by the problems of Natura 2000, to take an inspiration in the public communication (cold concertation). At these bargains, contracts and agreements about protected areas of Natura 2000 are awarded. To deduce some amelioration of the management of zones Natura 2000 and protected areas, I will present and discuss results of my diploma work in France, at the society Nature Midi-Pyrenées.
97
Conclusion La partie métropolitaine de la République française a une superficie de 543 956 km . Les forêts définies par IFN (Inventaire forestier national) occupent 28% (environ 16 989 000 ha). Leur sturcture spatiale, composition en essences et même l’étendu des forêts appartenantes aux types divers de propriétaires sont assez différent par rapport aux forêts tchèques. Les forêts françaises sont charactérisées par 63% d’essences feuillus et alors seulement 37% de conifères. Le quotient de superficie des taillis est plus important en France qu’en République tchèque et la proportion des propriétés forestières privées par rapport aux forêts publiques est à peu près 74% envers 26%, tandis qu’en République tchèque le pourcentage des forêts d’Etat ets environ 60%. La quantité du bios sur pied y est estimée par IFN aux 2,37 milliards m3. Le dernier événement qui a ilfluencé ces valeurs statistiques était la tempête Klaus en 2009. Elle a causé de grands dégâts sur le bois dont les calculs précises ne son pas encore officiellement connus. On y trouve 9 parcs nationals français, 451 parcs naturels régionals, 327 réserves naturelles et beaucoup d’autres catégories tes espaces protégés (voir tableau tab. 9.). Le pourcentage des forêts de natura 2000 en France est importante avec ses 40%. La gestion et l’aménagement y sont asurés par certains plans de gestion nommés les documents d’objectif (DOCOB). Pour la Zone Spéciale de Conservation (ZSC) « Garonne » le DOCOB n’est pas encore redigé. En cadre de ce site protégé de Natura 2000, j’ai réalisé une évaluation de trois localités : Ramier de Bigorre, Port Vieux et Saint Caprais. Cette évaluation était faite selon la métodologie de Svátek et Buček (2005). Les résultats de mon travail constituent : 1) l’extraits des plans de gestion et d’autre documentation sur les trios endroits, selon laquelle l’assotiation Nature Midi-Pyerenées réalise sa gestion sur Ramier de Bigorre et Port Vieux et prépare le même pour la localité Saint Caprais) 2) ma propre évaluation de la conservation des objectifs de la protection et mon évaluation de la gestion là-bas Je trouve la métodologie de Svátek et Buček (2005) après quelques changements bien utilisable pour évaluer les espaces protégés de petits surfaces en France, cela veut dire leur états de la conservation et la gestion y réalisée. Il s’agit du changement du critère « marquage des limites de la localité dans le terraine » au critère « tableaux informatiques ». Cela peut bien servir à la critique constructive du management des gestionnaires français sur ces sites. L’etat actuel de la conservation sur Ramier de Bigorre est défini selon cette évaluation comme « moyen » ( 64 points ), sur port Vieux comme « bon » ( 88 points ) et sur Saint Caprais comme « excelent » ( 99 points ). Les problèmes y trouvés sont surtout : la plantation des peuples hybrides à la place des forêts autochtones, la dévastation de l’endroit par les motos qui viennent aux localités illégalement et les déchets çà et là sur tous les trois sites. Le but de la gestion sur ces espaces protégés était la conservation des objectifs de la protection. La limitation des influences négatives (la zone tampon, les touristes) n’est pas trop réussie. L’évaluation résultante de la gestion de tous les trois espaces reconnue 2
98
comme « bonne ». La gestion sur Port Vieux a reçu le plus de points ( 89 ), puis Ramier de Bigorre moins ( 76 points ) et Saint Caprais le moins ( 75 points ). Les gestionnaires des sites étaient pendant l’´évaluation l’association Nature Midi Pyrennées sur Ramier de bigorre et Port Vieux, la commune Saint Caprais sur la localité Saint Caprais. Grâce à l’évaluation réalisée en France, j´avais trouvé quelques différences entre la protection de la nature des deux pays. En France, la zone tampone obligatoire (d’après moi négligeable pour l’assurence de la protection de qualité) manque par rapport à la République tchèque. Par contre je conseillerais aux politicains, aux autorités, aux protecteurs de la nature même qu’à tout le publique tchèques intéressés à Natura 2000 de s’inspirer par les consertations pratiquées par les Français dont les résultats sont les contracts pour chaqun des sites Natura 2000 en France. La conclusion de ce travail sera présentée et discutée par moi en France avec l’association Nature Midi-Pyrenées, qui en peut déduire certaines démarches pratiques dans le management suivant.
99
Seznam informačních zdrojů Literatura BRABIS, D. a kol., 2006. La France Sauvage. Parution. 427 s. COMMISSION EUROPÉENNE (Evropská Komise) (ed.), 2003. Natura 2000 et les forêts: défis et opportunités. Communautés européennes, 113 s. DIESENER, G. et al., 1997. Obojživelnící a plazi. Ikar, 827 s. DIRNER, V. a kol., 1997. Ochrana životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí. 333 s. SKRIPTA DREYER, E., DREYER, W., 1998. Guide de la forêt,le milieu, la flore et la faune. NATHAN, 384 s. DUNGEL, J. ET HUDEC, K., 2001. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. ACADEMIA, 250 s. GERSTMEIER R. ET ROMIG, T., 2003. Sladkovodní ryby Evropy. Víkend, 366 s. CHYTRÝ ET AL., 2001. Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR. 304 s. INSTITUT FRANÇAIS DE L’ENVIRONNEMENT (ed.), 2002. L‘environnement en France. La Découverte, 606 s. KLIMO, E. (ed.), 2008. Floodplain forests of the temperate zone of Europe. Lesnická práce, 623 s. KRÁL, V., 1999. Fyzická geografie Evropy. Academia Praha. 348 s. MINISTÈRE DES AFFAIRES ÉTRANGÈRES (Ministerstvo Zahraničních Věcí) (ed.), 2004. France. La Documentation française. 228 s. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2006. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství, „Zelená Zpráva“. 128 s. OTTO, HANS-JŰRGEN, 1998. Écologie forestière. Institut pour le developpement forestier, 397 s. SOCIÉTÉ FORESTIÈRE FRANCHE (ed.), 2006. Vade-Mecum du Forestier. Broché, 450 s. SURÉON, C., 2000. La vie da le forêt. ONF, 48 s.
Právní předpisy
zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)
100
Webové stránky Anonymus 1, 2006. Dostupné na World Wide:
Anonymus 1, 2007. Dostupné na World Wide: Anonymus 1, 2009. Dostupné na World Wide Web: < http://www.portail- Anonymus 2, 2009. Dostupné na World Wide Web: Anonymus 3, 2009. Dostupné na World Wide: <Web:http://unfccc.int/files/national_reports/initial_reports_under_the_kyoto_protocol/ application/pdf/rapport_initial_de_la_france_kyoto_quantite_attribue_ccnuc..pdf> Anonymus 4, 2009. Dostupné na World Wide: Anonymus 5, 2009. Dostupné na World Wide: Anonymus 6, 2009. Dostupné na World Wide: Anonymus 7, 2009. Dostupné na World Wide: Anonymus 8, 2009. Dostupné na World Wide: Anonymus 9, 2009. Dostupné na World Wide: Anonymus, 2006. Dostupné na World Wide: <www.wikipedia.org> AOPK 1, 2009. Dostupné na World Wide Web: AOPK 2, 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.nature.cz/natura2000<design3/web_lokality.php?cast=1805&akce=seznam&quickfilter=3&show_all=0> AOPK 3, 2009. Dostupné na World Wide: CRPF Midi-Pyrenées 1, 2009. Dostupné na World Wide: CRPF Midi-Pyrenées 2, 2009. Dostupné na World Wide: CRPF Midi-Pyrenées 3, 2009. Dostupné na World Wide: DIREN Midi-Pyrenées, 2009. Dostupné na World Wide:
101
document%20PDF/Cartes/Cartes%20de%20synthese/atlas-reg_directive_habitats.pdf> http://www.espace-nature.net/ http://www.lagaronne.com/ http://www.natura2000.fr/ IFN 1, 2007. Dostupné na World Wide: IFN 1, 2008. Dostupné na World Wide: IFN 1, 2009. Dostupné na World Wide: IFN 2, 2007. Dostupné na World Wide: IFN 2, 2008. Dostupné na World Wide: IFN 2, 2009. Dostupné na World Wide: IFN 3, 2007. Dostupné na World Wide: IFN 4, 2007. Dostupné na World Wide: IFN 5, 2007. Dostupné na World Wide: IFN 6, 2007. Dostupné na World Wide: IFN 7, 2007. Dostupné na World Wide: IFN, 2000. Dostupné na World Wide: IFN, 2005. Dostupné na World Wide: JULVE, P., Version 19 septembre 2005. Dostupné na World Wide: MEDD, Francième Claritas 1, 2009. Dostupné na World Wide: MEDD, Francième Claritas 2, 2009. Dostupné na World Wide: MÉTÉO FRANCE, 2008. Dostupné na World Wide: PEFC Česká republika, Buletin ČR, 2003. Dostupné na World Wide: ŘEZÁČ, 2003. Dostupné na World Wide:
102
Ostatní zdroje CPRF, Midi-Pyrenées, 2005. Schéma Régional de Gestion Sylvicole pour les forêts privées de la Région MidiPyrenées. (formát pdf.) Hervé Brustel (pers. com.) Jaoua Celle, 2009. Zpracovávání kalamity v topolových plantážích u Ramier de Bigorre (foto) Jauoa Celle (pers. com.) Michel Bartoli (pers. com.) Nature Midi-Pyrenées, 2006): Bilan annuel du plan de gestion de Port Haut. elektronická podoba, 26 s. Nature Midi-Pyrenées, 2006. Programme pluriannuel de gestion de Ramier de Bigorre, tranche 2004 – 2006. elektronická podoba, 51 s. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Dossier de demande d’autorisation d’occupation temporaire du domaine public fluvial : Alluvions de St-Caprais. elektronická podoba, 9 s. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Legenda k obr. 26.: Výskyt biotopů Natury 2000 na lokalitě Ramier de Bigorre in „légende carto habitats IC et PR.doc“. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Legenda k obr. 33.: Výskyt biotopů Natury 2000 na lokalitě Port Vieux in „légende carto habitats IC et PR.doc“. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Legenda k obr. 37.: Výskyt biotopů Natury 2000 na lokalitě Saint Caprais in „légende carto habitats IC et PR.doc“. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Legenda k obr. 25.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Ramier de Bigorre in „légende carto habitats dominants.doc“. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Legenda k obr. 32.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Port Vieux in „légende carto habitats dominants.doc“. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Legenda k obr. 36.: Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Saint Caprais in „légende carto habitats dominants.doc“. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Méandre de Port Vieux - Étude du plan de gestion 2006 – 2010. elektronická podoba, 122 s. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Port Vieux in „port haut habitats dominants.JPG“, elektronická mapa, m. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Ramier de Bigorre in „ramier habitats dominants.JPG“, elektronická mapa, m. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Výskyt biotopů CORINE Land Cover na lokalitě Saint Caprais in „st caprais habitats dominants.jpg“, elektronická mapa, m. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Výskyt biotopů Natury 2000 na lokalitě Port Vieux in „port haut habitats IC PR.JPG“, elektronická mapa, m. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Výskyt biotopů Natury 2000 na lokalitě Ramier de Bigorre in „ramier habitats IC PR.JPG“, elektronická mapa, m. Nature Midi-Pyrenées, 2007. Výskyt biotopů Natury 2000 na lokalitě Saint Caprais in „st caprais habitats IC
103
PR.jpg“, elektronická mapa, m. přednáška na École d´ingénieur PURPAN 27. 4. 2008 Svátek O., Svátek M., 2005. Software pro Metodiku hodnocení stavu a péče v maloplošných zvláště chráněných územích (Svátek & Buček 2005). Verze 1.0
104
