Výstup projektu Předvídání kvalifikačních potřeb (PŘEKVAP) Zpracoval: Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí
ZPRÁVA
Předvídání kvalifikačních potřeb: koncept – metody – data Část 3. Čtvrtá průmyslová revoluce a zaměstnanost
Praha, 2015
Obsah Projevy čtvrté průmyslové revoluce........................................................................................... 3 Čtvrtá průmyslová revoluce v České republice .......................................................................... 6 Předpokládaná podoba technologického vývoje ....................................................................... 8 Vliv technologického pokroku na povahu lidské práce ............................................................ 11 Citlivost povolání na komputerizaci – alarmující vize .............................................................. 12 Citlivost povolání na komputerizaci – umírněná vize .............................................................. 15 Citlivost povolání na komputerizaci v České republice ............................................................ 19 Závěrem .................................................................................................................................... 22
2
Čtvrtá průmyslová revoluce a zaměstnanost
Projevy čtvrté průmyslové revoluce Podle mnohých expertů stojí svět na prahu zásadních změn, které budou mít téměř nevyhnutelně zásadní vliv na povahu lidské práce. Světová ekonomika je totiž na začátku čtvrté průmyslové revoluce (někdo také uvádí rEvoluce), která bude stejně důležitá jako ty předchozí, srovnatelná se zavedením parních strojů v druhé polovině 18. století. V rámci krátké historické exkurze si připomeňme, že první průmyslová revoluce propukla koncem 18. století a odehrávala se ve znamení manufaktur, které využívaly energii vodních toků a páry. Druhá proběhla na počátku 20. století. Charakterizovaly ji pásová výroba, využívání elektřiny a spalovací motory. Třetí revoluce odstartovala v 70. letech minulého století s příchodem mikroprocesorů, využitím počítačů a automatizací jednotlivých výrobních linek. Obrázek: Vývoj k čtvrté průmyslové revoluci
Čtvrtou průmyslovou revoluci nyní představují kyberneticko-fyzikální systémy, díky kterým vzniknou "chytré továrny". Inteligentní zařízení převezmou některé činnosti, které dosud vykonávali lidé. Počítá se s metodami strojového vnímání, autokonfigurace a autodiagnostiky, a s počítačovým spojováním strojů a dílů. Tyto chytré automatizované továrny budou vyrábět zboží podle individuálních přání zákazníků. Opustí tedy výrobu stále stejných hromadně vyráběných kusů a budou muset zhotovovat malé série výrobků, aby vyhověly poptávce zákazníků po výrobcích přizpůsobených jejich potřebám. Přitom budou muset zachovat konkurenceschopnou cenu. Stroje a vyráběné kusy tedy budou muset být schopny komunikovat jeden s druhým a výrobní linky být schopné se autonomně a dynamicky rekonfigurovat, takže bude možné i v rozsáhlých provozech vyrábět efektivně i v malých sériích. Průmysl bude široce využívat internet. Díky senzorům, kamerám, 3
vysílačům, čtečkám kódů a kyberneticko-fyzikálním systémům se závody budou do jisté míry řídit samy. Automatické sklady včas zašlou objednávky. Díly a polotovary budou vybaveny mikročipy a samy si budou určovat, jak mají být zpracovány. Stroje se samy přihlásí údržbářům. Přání jednotlivých zákazníků poputují po internetu přímo na výrobní linku, takže individuální zakázky bude možné zpracovat v ceně velkosériové produkce. Proběhne kompletní transformace výrobních procesů. Izolované a optimalizované buňky budou spojeny do integrovaného, automatizovaného a optimalizovaného výrobního toku. To povede k větší efektivitě a proměně tradičního vztahu jak mezi dodavateli, výrobci a zákazníky, tak mezi člověkem a strojem. Obrázek: Proměna výrobních vztahů
Typickým příkladem čtvrté průmyslové revoluce může být využití bezpilotních dronů (např. kvadrikoptér) pro vizuální kontrolu pláště letadla. V současné době se při těchto kontrolách musí inspektoři pomocí plošin, lešení a žebříků dostat ke každému místu povrchu letadla, aby jej mohli dostatečně prohlédnout a výsledek kontroly zanést do protokolu. Je to zdlouhavá a vzhledem k pracovním výškám a podmínkám i nebezpečná práce. Podle plánu letecké společnosti easyJet by tuto úlohu mohl již během roku 2015 převzít dron. Ten má být co nejvíce autonomní. Sám je schopen si zjistit svoji polohu v okolním prostoru a dokáže udržovat konstantní odstup od letadla a měřit svoji výšku od země. Zároveň dokáže vytvořit 3D model skenovaného letadla a opatřit jej časovým kódem tak, aby bylo později jasné, kde přesně se případná poškození nacházejí. Celý povrch letadla je nasnímán ve vysokém rozlišení, takže v obraze mají být patrná již poškození od 1 mm. Tyto obrázky budou v reálném čase okamžitě po nafocení rovnou mapovány na 3D model pro pracovníky údržby. Celý systém by měl obsahovat i analýzu obrazu, takže by dron mohl personál na poškozená místa rovnou automaticky upozorňovat. Pracovníci údržby si fotografie prohlédnou a mohou vyhodnotit závažnost poškození a navrhnout způsob opravy. O jakém objemu zařízení zde mluvíme? Očekává se, že v roce 2020 by mělo být prostřednictvím internetu vzájemně propojeno 50 miliard zařízení, přičemž 86 % neboli 43 miliard nebudou PC, telefony či tablety. Takové množství přístrojů samozřejmě nebudou schopni používat koncoví spotřebitelé. Zhruba 60 % všech IoT (Internet of Things) zařízení se bude používat ve firmách a v průmyslu a 40 % všech posílaných dat bude M2M (Machine to Machine) neboli mezi dvěma zařízeními. Možnosti a příležitosti využití jsou obrovské. Více než polovina firem prý očekává v této souvislosti zvýšení kvality produkce, dále pak nárůst flexibility a produktivity. Do roku 2025 by 4
celková hodnota IoT technologií měla překročit 6 miliard dolarů a největší uplatnění se očekává ve zdravotnictví a výrobních sektorech. Zpráva 2015 World Robot Statistics1, vydaná Mezinárodní robotickou asociací (International Federation of Robotics, IFR) zase upozorňuje na rostoucí trend globální poptávky po průmyslových robotech. V roce 2014 bylo podle IFR po celém světě instalováno více než 200 tisíc průmyslových robotů, což je o 15 % více než v roce 2013. Do roku 2018 pak má při očekávaném meziročním růstu průměrně o 15 procent činit celosvětový prodej jednotek průmyslových robotů cca 400 000. Celkově se do konce roku 2018 továrny po celém světě stanou domovem pro téměř dva a půl milionů robotů. Velké množství objednávek přijde především od automobilového průmyslu. Investice do průmyslových robotů porostou rovněž v elektrotechnickém a elektronickém průmyslu, ve výrobě a zpracování plastů, při produkci potravin a nápojů, ve farmaceutickém průmyslu i v sektoru kovovýroby a strojírenství. Ve srovnání s rokem 2013 došlo v automobilovém průmyslu v roce 2014 k 43 % nárůstu nově instalovaných robotů. Poptávka vzrostla také v elektrotechnickém a elektronickém průmyslu o celých 34 %. Obě tyto odvětví tvoří 64 % celosvětového podílu na trhu s prodejem průmyslových robotů.
1
http://www.ifr.org/industrial-robots/statistics/ 5
Čtvrtá průmyslová revoluce v České republice Kde se čtvrtá průmyslová revoluce projevuje nejvýrazněji? Z pohledu České republiky je jistě důležité, že k lídrům v této oblasti patří bezesporu Německo, které již na rozsáhlou digitalizaci a využívání robotů vsadilo. Iniciativa spolkové vlády, jež se jmenuje Průmysl 4.0, rEvoluce probíhá (Industrie 4.0, rEvolution gestalten), má za cíl upevnit konkurenceschopnost a vytvořit dostatek pracovních míst pro kvalifikované pracovníky. Základní vize takzvané čtvrté průmyslové revoluce pochází z roku 2011, celý dokument byl představen na veletrhu v Hannoveru v roce 2013. Německá vláda dotuje program částkou 50 milionů eur po dobu tří let. Podílejí se na něm přední německé strojírenské a elektrotechnické podniky jako Siemens, Bosch či Volkswagen. Odborníci z Boston Consulting Group (BCG) zpracovali studii2 o vlivu Průmyslu 4.0 na zpracovatelský průmysl v Německu. Podle ní se během následujících pěti až deseti let stane stále více firem součástí Průmyslu 4.0, což povede ke zvýšení produktivity v rámci zpracovatelského průmyslu o 90 až 150 miliard EUR. Nárůst produktivity nákladů na přeměnu, které nezahrnují cenu materiálu, se bude pohybovat mezi 15 a 25 %. V případě zahrnutí hmotných nákladů se produktivita zvýší o 5 až 8 %. Tento růst bude odlišný v různých odvětvích. Jeden z nejvyšších bude ve strojírenském průmyslu (20 až 30 %). Na druhé straně v případě automobilového průmyslu se bude růst produktivity pohybovat mezi 10 až 20 %. Obrázek: Vliv Průmyslu 4.0 povede v Německu ke zvýšení produktivity ve zpracovatelském průmyslu
2
https://www.bcgperspectives.com/content/articles/engineered_products_project_business_industry_40_future _productivity_growth_manufacturing_industries/ 6
České podniky, zvláště dodavatelé dílů, jsou s německými koncerny provázené. Čtvrtá průmyslová revoluce tak začíná do České republiky pronikat čím dál tím více. V České republice se podle již zmíněné zprávy IFR prodalo v roce 2014 celkem 1 533 jednotek průmyslových robotů, což je o 15 % více než v roce 2013. V roce 2015 se odhaduje, že bude dodáno 1 900 robotů, tedy o 24 % více než v roce 2014. Tento nárůst je důsledkem rostoucích investic do robotů v automobilovém průmyslu, gumárenství a v odvětví výroby a zpracování plastů. Podle údajů z roku 2012 je podíl robotizace v České republice 60 robotů na 10 000 zaměstnanců ve výrobním průmyslu, což je více než je celosvětový průměr, který činí 58. Pro srovnání v Evropě má největší podíl robotů ve výrobě Německo (250–300), zatímco celoevropský průměr činí 80 robotů na 10 000 zaměstnanců. Podle představitelů Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) přinese čtvrtá průmyslová revoluce v příštích deseti letech kompletní propojení celého výrobního procesu včetně vývoje či následného servisu. Produktivita práce by se mohla zvýšit až o 30 %. Čtvrtá průmyslová revoluce přináší firmám enormní šance, ale také rizika. Kdo se nepřizpůsobí, tomu hrozí zánik, což chápou i mnohé české firmy. Z průzkumu ČNOPK vyplynulo, že digitální propojení procesů tvorby přidané hodnoty je rozhodující nebo velmi důležité pro více než polovinu tuzemských podniků. Velké společnosti si důležitost tohoto procesu uvědomují znatelně více než malé a střední. Je zřejmé, že „chytré továrny“ budou potřebovat ještě „chytřejší lidi“. Vznikne skupina jednodušších rozhodnutí, která bude možné automatizovat, nicméně odpovědnost za složitější rozhodnutí zůstane stále na člověku. Ten bude mít k dispozici více informací a nástrojů pro jejich důkladnou analýzu. Navíc bude mít nástroje, kterými bude schopen simulovat dopady svého rozhodnutí. Znamenalo by to posun od "obsluhovačů" zařízení k inženýrským profesím. Na tyto požadavky musí reagovat také vzdělávací systém. Již v listopadu 2014 schválila Vláda strategii digitálního vzdělávání do roku 2020. Digitalizace továren vede například k větší poptávce po technickém vzdělání. Hlavních oblastí zasažených čtvrtou průmyslovou revolucí má být šest: mechanické inženýrství, automobilový průmysl, ICT, elektrické vybavení, chemický průmysl a zemědělství s lesnictvím.
7
Předpokládaná podoba technologického vývoje Probíhající technologické změny se netýkají jen dosud nebývalého zapojení počítačů do výrobních procesů. Díky novým technologiím čím dál tím více totiž dochází ke smazávání hranic mezi pracovním a nepracovním životem. V případě řady profesí je totiž možné pracovat téměř kdykoliv a odkudkoliv a naopak například domácnost lze ovládat i na dálku z místa výkonu svého zaměstnání. Jak přesně by zapojení počítačů do každodenního i pracovního života na úrovni dříve nepoznané mohlo vypadat a jaké změny nás v příštích letech čekají? Na to se co nejlépe pokusili odpovědět odborníci ze Světového ekonomického fóra (World Economic Forum, dále WEF). WEF vydala v září roku 2015 zprávu (Deep Shift. Technology Tipping Points and Societal Impact3) zabývající se vlivem očekávaných technologických (zejména softwarových) změn na společnost. Zpráva přitom identifikuje šest základních tzv. megatrendů z oblasti software a služeb, které dnes formují společnost a které pro ni představují zároveň nové možnosti i rizika. Lidé a internet Jak se lidé navzájem s ostatními propojují pomocí internetu, informace a svět kolem nich je transformován prostřednictvím kombinace několika technologií. Nositelné (Wearable, tj. zařízení běžně přenositelná člověkem – např. chytré hodinky) a implantovatelné (např. čipy implantované do lidského těla) technologie posílí u lidí tzv. "digitální přítomnost" (digital presence, typickým příkladem je vlastní Facebook stránka), což jim umožní nové způsoby interakce s objekty a mezi sebou navzájem. Univerzálně dostupné možnosti využití výpočetní a komunikační techniky a skladování dat Pokračující rychlý pokles ve velikosti a v nákladech výpočetních a komunikačních technologií pohání exponenciální růst možností pro přístup a využívání připojení k internetu. To povede k univerzálně dostupné výpočetní síle, kde každý má v kapse přístup k superpočítači s téměř neomezenou úložnou kapacitou. Internet věcí Jsou zaváděny menší, levnější a inteligentnější senzory - v domácnostech, v oblečení, ve městech, v dopravních a energetických sítích, nebo i ve výrobních procesech. Umělá inteligence (AI) a veledata Exponenciální růst digitalizace vytváří exponenciálně více dat - o všem a o všech. Souběžně s tím postupuje rychle schopnost softwaru učit se a vyvíjet se, stejně jako propracovanost problémů, který je software schopen řešit. Toto je založeno na vzestupu užívání velkých datových souborů, tzv. veledat (big data) při procesu rozhodování (decision-making), a na vlivu, který AI a robotika začínají mít na rozhodování a na pracovní místa. Sdílená ekonomika a distribuovaná důvěra Internet přináší posun směrem k sítím a na platformě založených sociálních a ekonomických modelech. Aktiva mohou být sdílena, což přináší nejen zvýšenou efektivitu, ale také zcela nové obchodní modely a příležitosti pro sociální samoorganizaci (selforganization). Tzv. „Blockchain“ je nově vznikající technologie, která nahrazuje potřebu institucí třetí strany poskytujících důvěru pro finanční, smluvní a hlasovací aktivity. V současných centralizovaných finančních systémech je důvěra zprostředkována hierarchií vnější autority. Tento zprostředkovatel zastupuje obě strany (jak 3
http://www3.weforum.org/docs/WEF_GAC15_Technological_Tipping_Points_report_2015.pdf 8
poskytovatele finančních služeb, tak jejich spotřebitele). Decentralizovaná technologie Bitcoin eliminuje potřebu důvěry v jakoukoliv hlavní autoritu či centralizovanou moc. Digitalizace hmoty Fyzické objekty jsou "tištěny" ze surovin prostřednictvím 3D tisku. Jde o proces, který transformuje průmyslovou výrobu, umožňuje tisk produktů doma a vytváří celou řadu možností v oblasti lidského zdraví.
WEF celkem vybrala 21 tzv. bodů zvratu (tipping points), momentů, kdy specifické technologické změny zasáhnou hlavní proud společnosti. S cílem poskytnout přehled očekávání od komunity více než 800 vedoucích pracovníků a odborníků z oblasti informačních a komunikačních technologií, požádala WEF v rámci svého průzkumu tyto respondenty o jejich názor na to, kdy by k těmto bodům zvratu mělo v budoucnosti dojít. Výsledkem je následující časová linie začínající rokem 2018 a končící rokem 2027.
9
Tab.: Rok, kdy nejpravděpodobněji dojde k danému bodu zvratu, podíl expertů, který očekává, že k danému bodu zvratu dojde do roku 2025 a podíl expertů, který očekává, že k danému bodu zvratu nikdy nedojde
Zdroj: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GAC15_Technological_Tipping_Points_report_2015.pdf
Výsledky ukazují, že významná část změn je očekávána již v prvních letech příštího desetiletí. V jedenácti z dvaceti případů očekává výrazná většina (přes 80 %) expertů, že k danému bodu zvratu dojde do roku 2025. Na druhé straně se však také najde několik technologií (např. Bitcoin a Blockchain, Umělá inteligence a proces rozhodování), v jejichž případě poměrně velká část expertů očekává, že u nich k bodu zvratu nikdy nedojte. 10
Vliv technologického pokroku na povahu lidské práce Výše popsané zásadní technologické změny umožní dvě věci: digitální propojení všech ke všemu, kdekoliv a kdykoliv; a soubor mechanismů a nástrojů určených k analýze a využití údajů týkajících se téměř všech aspektů každodenního života. Díky tomu bude možné získat a analyzovat data na mikro i makro úrovni dříve nepoznané. To přinese nesčetné možnosti jak pro jednotlivce, tak pro organizace všech typů, ať již jde o soukromé firmy, neziskové organizace nebo vlády. Zároveň jde však také o předzvěst rozsáhlých změn, na které se můžou mnozí obtížně adaptovat. Potenciál těchto změn je obrovský. Pozitiva jsou zřejmá - možnost získat přístup k jakékoliv službě, kterou člověk chce, nebo k fyzickému nástroji, který člověk potřebuje, a to kdekoliv a kdykoliv; předpovědět vážné zdravotní problémy, než k nim dojde a tak obdržet potřebnou zdravotní pomoc, či dokonce na míru vyrobený lidský orgán, opět ať se člověk vyskytuje kdekoliv. Vzniká také obrovský potenciál pro demokratizaci a transparentnost, zároveň však vyvstávají zásadní obavy týkající se ztráty soukromí. Neméně důležitou je také otázka, co se stane s vnímáním vlastní hodnoty a místa ve společnosti, dvou atributů, které lidi vždy v historii odvozovali od své práce a profese. Jednotlivci, organizace, vlády i celá společnost tak budou muset čelit celé řadě výzev. Je velice obtížné předpovědět rychlost různých aspektů transformace, avšak je poměrně zřejmé, že svět bude za 10 až 15 fungovat poměrně odlišně. Aby bylo možné se na tuto transformaci připravit, je nutné si již teď následujících změn být vědom a chápat alespoň některé její důsledky. Jedním z nejdiskutovanějších důsledků popsaných zásadních změn je jejich vliv na povahu lidské práce. Čím dál tím více odborníků se totiž domnívá, že řada pracovních míst bude ohrožena tzv. komputerizací (computerization), přičemž komputerizací je zde myšlena automatizace pracovních míst pomocí zařízeních řízených počítačem. Jinak řečeno, roste obava, že řada pracovních míst vykonávaných dnes lidmi v budoucnosti zaniknout, jelikož příslušné pracovní úkoly zastanou v plné míře počítači řízené stroje. V poslední době tak vzniklo několik studií, které se snaží toto ohrožení kvantifikovat. Jejich závěry se však někdy poměrně dost liší a my se zde pokusíme ve stručnosti nastínit jak vizi alarmujících, která upozorňuje na výrazné ohrožení komputerizací pro velkou část pracovních míst, tak vizi umírněnou, podle které je podíl pracovních míst v ohrožení podstatně nižší a která zároveň vnímá vysoký potenciál pro vznik profesí dosud nepoznaných, nebo vykonávaných jen ve velice malém měřítku.
11
Citlivost povolání na komputerizaci – alarmující vize Výrazný ohlas si získala zejména studie vypracovaná v rámci Oxford Martin Programme on the Impacts of Future Technology. Autoři studie (Carl Benedikt Frey a Michael A. Osborne) nazvané The future of employment: how susceptible are jobs to computerization?4 ohodnotili 702 skupin povolání (odvozených od americké klasifikace povolání – Standard Occupational Classification (SOC) System) podle pravděpodobnosti ovlivnění počítačovými technologiemi a komputerizací. Podle této studie by v příštích dvou dekádách měla být více či méně ohrožena zhruba polovina pracovních míst. Autoři studie definovali tři překážky, které brání komputerizaci jednotlivých pracovních míst. Jedná se o:
Percepci a manipulaci (Perception and Manipulation) – například práce zahradníka v malých parcích nebo zahradách bude hůře automatizována než zemědělská práce na velkých polích, kde stroje určené např. pro orbu, sázení či sklizeň mohou snáze nahrazovat většinu lidské práce. Tvůrčí inteligenci (Creative Intelligence) – předpokládá se, že např. v advokacii bude práce sekretářky možné nahradit automaty (možností automatického zadávání, čtení, vyhledávání atd.), zatímco práce právníků bude automatizována jen obtížně. Sociální inteligenci (Social Intelligence) – počítače a jiné automaty budou schopny částečně simulovat a nahradit sociální styk mezi lidmi, ale lidský zákazník bude i nadále upřednostňovat interakci s jinými lidmi, takže budou např. stále preferováni lidé v osobních službách, např. kadeřníci.
Pravděpodobnost komputerizace každé ze 702 skupin povolání byla určena podle míry, v jaké míře uvedené překážky v daném povolání přetrvávají.
4
http://www.oxfordmartin.ox.ac.uk/downloads/academic/The_Future_of_Employment.pdf 12
Box: Tabulka ukazuje proměnné z US Occupational Information Network (O*NET Variable), které slouží jako indikátory tří výše popsaných překážek bránících komputerizaci jednotlivých pracovních míst (Computerization bottleneck).
Zdroj: http://www.impudent.org.uk
Za pomoci této klasifikace odhadli Frey a Osborne pravděpodobnost nebezpečí komputerizace každé ze 702 skupin povolání během následujících dvou dekád. Díky tomu byli schopni spočítat odhad podílu pracovních míst, které mohou být v příštích 20 letech díky postupující komputerizaci nahrazena počítači či jinými automaty. Jestliže u pracovní pozice existují výše uvedené technologické překážky na vysoké úrovni, možnost komputerizace (nahrazení člověka na daném pracovním místě počítačem řízeným automatem) je nízká. Ve studii Frey a Osborne rovněž ukazují, že výše mzdy a dosažená úroveň vzdělání výrazně negativně koreluje s pravděpodobností komputerizace daného pracovního místa. Jinak řečeno, technologické novinky budou ohrožovat především méně vzdělané osoby na pozicích s nižšími platy. Nejvyšší pravděpodobnost komputerizace (99 %) byla vypočítána v případě osob pracujících v oblasti telemarketingu. Naopak nejnižší pravděpodobnost (0,28 %) je spojena s profesí terapeutů. Hlavním výsledkem studie je, že 47 % pracovních míst v USA je v následujících dvou dekádách ohroženo komputerizací. Díky vyšší míře automatizace už nebudou potřeba někteří nejméně kvalifikovaní pracovníci, kteří vykonávají jednoduché a opakující se úkoly. Zároveň ale budou potřeba vysoce kvalifikovaní zaměstnanci, kteří dokážou továrnu budoucnosti hlídat a řídit
13
Box: Graf ukazuje pravděpodobnost komputerizace pracovních míst v následujících dvou dekádách na škále od 0 (0 %) do 1 (100 %).
Zdroj: The University of Oxford, Carl Benedikt Frey and Michael A. Osborne
Jak je výše uvedeno, autoři ve své studii definovali pravděpodobnost ohrožení pracovního místa pro 702 skupin povolání. Podle specifické struktury trhu práce pak lze porovnávat míru ohrožení pracovních míst komputerizace napříč zeměmi Evropy. Výsledek ukazuje následující graf. Zeleně jsou zobrazeny země s nejnižší mírou ohrožení (Švédsko s pravděpodobností nižší než 47 % – tedy obdobně, jako v USA), červeně naopak země, kde je tato pravděpodobnost nejvyšší (Portugalsko s mírou 59 % a Rumunsko s mírou 61 %).
Zdroj: výpočet Bruegel na základě dat Frey & Osborne (2013), ILO a EU LFS
14
Citlivost povolání na komputerizaci – umírněná vize Jak jsme již zmínili, obrázek budoucnosti, který nastiňuje ve své studii Frey a Osborne není však jediný. Jako reakce na výše popsanou studii vznikla studie (Übertragung der Studie von Frey/Osborne (2013) auf Deutschland5) významného výzkumné instituce ZEW (Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung) se sídlem v Mannheimu. Její závěry přitom ukazují budoucnost zcela v jiném světle. Autoři studie pro své analýzy vyžívají data mezinárodního výzkumu dospělých PIAAC (Programme for International Assessment of Adult Competencies), které organizovalo OECD. Využití dat z šetření PIAAC skýtá některé výhody. Například při převodu údajů, ke kterým došli Frey a Osborne s pomocí dat amerického ONETu, do evropského prostředí nutné předpokládat, že struktura četností vykonávání pracovních úkolů a činností v rámci jednotlivých profesních skupin je v evropských zemích a v USA identická. To samozřejmě při využití dat z šetření PIAAC, kterého se zúčastnilo i 18 evropských zemí, není nutné.
Zdroj: http://ftp.zew.de/pub/zew-docs/zn/en/aktuell.pdf
Výzkumníci ZEW se ve své práci zaměřili na to, jak často se lidé při vykonávaní svých profesí zabývají analytickými a interaktivními úkoly a činnostmi. Předpokladem je zde totiž skutečnost, že takové úkoly jsou mnohem obtížněji automatizovatelné. Mnohé profese, které jsou podle studie Freye a Osborneho poměrně snadno automatizovatelné, přitom takovéto činnosti poměrně často obsahují. Kupříkladu v Německu v rámci své profese vykonává často analytické činnosti 54 % a interaktivní 5
http://ftp.zew.de/pub/zew-docs/gutachten/Kurzexpertise_BMAS_ZEW2015.pdf 15
činnosti 65 % ze všech manažerů. To je v souladu se závěry Freye a Osborneho, kteří odhadují, že manažeři mají velice nízkou pravděpodobnost komputerizace jejich profese. Výzkumníci ZEW však docházejí k závěru, že poměrně vysoký podíl (zhruba 30 %), který vykonává často analytické a interaktivní úkoly, se vyskytuje i mezi úředníky. V případě úřednických profesí přitom britští výzkumníci dospěli k závěru, že u nich dojde ke komputerizaci s velmi vysokou (85 %) pravděpodobností. Na základě řady obdobných srovnání docházejí oborníci ze ZEW k závěru, že, nahlíženo z hlediska skutečných pracovních úkolů a činností, Frey a Osborne přecenili v případě řady profesí potenciál jejich automatizace. Navíc došli k závěru, že úkoly a činnosti, které jsou součástí výkonu jednotlivých profesí, se mezi zeměmi značně liší a není možné jen jednoduše převést zjištění získaná na populaci USA do evropského prostředí, jak se o to snaží další studie, které vycházejí ze zjištění Freye a Osborneho. Na základě údajů o četnosti vykonávání pracovních úkolů a činností byly tak výzkumníky ZEW přepočítány pravděpodobnosti komputerizace profesních skupin v Německu a USA. Výsledky ukázaly, že pouze 9 % povolání v USA má profil vykonávání pracovních úkolů, které lze spojovat s vysokou pravděpodobností komputerizace. V případě Německa je pak takovýchto povolání pouze 12 %. V případě obou zemí se tedy jedná o podstatně nižší podíl, než k jakému dospěli předchozí studie. Výzkumníci ZEW tak docházejí k závěru, že opomenutí různorodosti profilů pracovních úkolů pracovníků spadajících svým zařazením do jedné profesní skupiny může vést k značnému nadhodnocení potenciálu automatizace. Podle nich existují tři základní důvody, proč není možné počet pracovních míst ohrožených automatizací jednoduše extrapolovat z pravděpodobností komputerizace. Za prvé, zjištění Freye a Osborneho jsou založena na potenciálních možnostech, že určité pracovní činnosti nebo úkoly budou nahrazeny novými technologiemi. Tato zjištění však spoléhají na hodnocení odborníků, kteří mají často tendenci přeceňovat potenciál nových technologií. Mimo jiné se totiž při určování technologického potenciálu zavádění nových technologií neberou často v úvahu společenské, právní a etické překážky. Skutečný potenciál technologické automatizace je tedy pravděpodobně menší. Za druhé, zjištění Freye a Osborneho se týkají pouze technologického potenciálu automatizace. To však nelze dávat do rovnítka s potenciálními dopady na zaměstnanost, jelikož využití stroje může vést pouze k proměně náplně práce daného pracovního místa, nikoliv k jeho zrušení. Pracovníci mohou díky automatizaci uvolněný čas využít k plnění pracovních úkolu, které jsou obtížněji automatizovatelné. Za třetí, nové technologie vedou k vytváření nových pracovních míst, a to například v rámci procesu vývoje, nebo prostřednictvím zvýšené konkurenceschopnosti. I když se některá pracovní místa stanou nadbytečná, jiná nová budou vytvořena, takže souhrnný vliv na celkovou zaměstnanost nemusí být výrazný. Pravděpodobnost komputerizace pracovních míst proto nesmí být podle výzkumníků ZEW chápána jako pravděpodobnost, že tyto pracovní místa budou nahrazena v budoucnosti stroji. Spíše lze chápat pravděpodobnosti komputerizace pracovních míst jako indikaci toho, kteří pracovníci vykonávají pracovní úkoly nebo činnosti, které jsou v blízké budoucnosti potenciálně automatizovatelné. Tito lidé tak budou čelit výzvě přizpůsobit se technologickým změnám. Aby v tomto ohledu mohli být úspěšní, musí jak oni, tak firmy a politici investovat do vzdělávání a odborné přípravy. Tato opatření a podpora celoživotního vzdělávání může pracovníky připravit pro vykonávání složitějších pracovních úkolů a pro práci s novými stroji. V konečném důsledku je to komplementární využití lidské práce a strojů, která nabízí příležitost pro lepší práci. 16
Studie odborníků ze ZEW však rozhodně není jedinou, která nevnímá důsledky komputerizace na lidskou práci tak negativně, jako Frey a Osborne. Například studie "Robots at Work"6, vydaná v únoru 2015 Georgem Graetzem (University of Uppsala) a Guyem Michaelsem (London School of Economics), analyzuje dopady zvýšeného počtu průmyslových robotů na hospodářský rozvoj sedmnácti zemí v letech 1993 až 2007. Výsledkem je, že zhruba 10 % z růstu HDP a 15 % z růstu produktivity lze připsat zvýšenému využívání robotů. Autoři však neshledali, že by došlo ke snížení zaměstnanosti. Naopak došlo ke zvýšení průměrných mezd. Závěrem studie tak je, že technický pokrok učinil lidskou práci hodnotnější a nikoliv opačně. Americký profesor z MIT (Massachusetts Institute of Technology) ve své práci7 dochází k závěru, že rozsah, v jakém stroje mohou nahradit lidskou práci, je obecně přeceňovaný. Podle něho jsou v řadě diskuzí o vlivu komputerizace ignorovány komplementární efekty, které zvyšují produktivitu, příjmy a poptávku po kvalifikované pracovní síle. Lidmi vykonávané činnosti, které vyžadují flexibilitu, úsudek a zdravý rozum, zůstanou pro stroje i nadále problematické. Socioložky Sabine Pfeifferová a Anne Suphanová8 se zaměřily na vykonávání skutečných pracovních úkolů prováděných přímo v dílnách a výrobních halách. Jejich průkopnická práce dochází k závěru, že více než 71% zaměstnanců v německých továrnách se již vyrovnalo se složitostmi, nejasnostmi a každodenními změnami. Jsou schopni rozumně jednat, a to i když nemají dostatek informací. Složité problémy řeší s pomocí nashromážděných zkušeností. Pracovní úkoly, které vykonávají, jako je např. obsluha strojů, jsou tedy přesným opakem "rutiny". V rámci již zmiňované studie9 odborníků z Boston Consulting Group (BCG), zabývající se vlivem Průmyslu 4.0 na zpracovatelský průmysl v Německu, bylo zjištěno, že růst v produktivitě, který je Průmyslem 4.0 stimulován, povede k 6 % růstu zaměstnanosti v průběhu příštích deseti let. Poptávka po zaměstnancích ve strojírenském odvětví může růst ještě víc a to až o 10 procent. Nicméně, je zřejmé, že bude muset dojít ke značné proměně požadovaných dovednostních profilů pracovníků. V krátkodobém horizontu povede trend automatizace ke ztrátě pracovních míst pro málo kvalifikované dělníky, kteří vykonávají jednoduché a opakující se úkoly. Zároveň však poroste poptávka po zaměstnancích s kompetencemi v oblasti vývoje softwaru a IT technologií. Je zřejmé, že tato „transformace kompetencí“ nebude jednoduchá a neodehraje se přes noc.
6
http://cep.lse.ac.uk/pubs/download/dp1335.pdf
7
“Polanyi’s Paradox and the Shape of Employment Growth”, David H. Autor, MIT, NBER and JPA.
8
„The Labouring Capacity Index: Living Labouring Capacity and Experience as Resources on the Road to Industry 4.0“, Draft Working Paper (v1.0) by Sabine Pfeiffer and Anne Suphan, University of Hohenheim.
9
https://www.bcgperspectives.com/content/articles/engineered_products_project_business_industry_40_future _productivity_growth_manufacturing_industries/ 17
Obrázek: Vliv Průmyslu 4.0 povede v Německu ke zvýšení zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu
Jak vidno, na jedné straně mnozí odborníci a komentátoři tvrdí, že vzhledem k rozvoji umělé inteligence umožňující automatizovat nejen rutinní pracovní úkoly je to tentokrát na rozdíl o přechozích průmyslových revolucí jiné a dojde k permanentnímu snížení potřeby lidské práce. Na druhé straně výzkumníci, kteří jsou dobře obeznámeni se současnou situací v dílnách a výrobních halách, docházejí k odlišným závěrům. Inteligentní továrny a Průmysl 4.0 přinese podle nich výrazné a komplexní změny. Lidští pracovníci a jejich schopnosti však budou rozhodující součástí těchto procesů.
18
Citlivost povolání na komputerizaci v České republice Ať už jsou předpovědi odborníků spíše pozitivní nebo spíše negativní, je zřejmé, že určité profese jsou komputerizací ohroženy více než jiné. V souvislosti s tím je také možné měřit vztah mezi komputerizací a úrovní vzdělání. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami profesí a typy vzdělání jdou vyjádřit i pro Českou republiku. Údaje zde uváděné vycházejí z přepočtů výsledků za USA, tak jak jej spočítali Frey a Osborne s pomocí dat amerického O*NETu. Vzhledem k různorodosti předpovědí však není vhodné se zaměřovat na vyjádření přesných hodnot pravděpodobnosti komputerizace. Jak jsme si ukázali, řada jiných studií předpokládá mnohem nižší pravděpodobnosti komputerizace jednotlivých provolání. Důležitější je spíše vnímat vztah mezi jednotlivými profesními skupinami a druhy vzdělání a upozornit na to, kdo je komputerizací ohrožen více a komu naopak nahrazení počítačem řízenými stroji příliš nehrozí. Nejprve je uveden přehled 40 skupin povolání. Jak vidno, v ČR největší pravděpodobnost ztráty místa z důvodu komputerizace nemají jen profese s nízkou úrovní kvalifikační náročnosti patřící do skupin povolání hlavních tříd ISCO 7, ISCO 8 a ISCO 9, ale i kvalifikačně náročnější povolání řadící se do skupin ISCO 4 a ISCO 5. Největší pravděpodobnost komputerizace tak hrozí povoláním ze skupin Administrativní pracovníci, sekretáři apod. (ISCO 41), Montážní dělníci výrobků a zařízení (ISCO 82) a Pokladníci, prodavači vstupenek a jízdenek apod. (ISCO 52 kromě 522).
Zdroj: vlastní výpočty
Nejméně jsou ohroženi komputerizací profese, které pro své vykonávání vyžadují většinou vysokoškolské vzdělání, tedy ty, které se řadí do skupin povolání hlavních tříd ISCO 1 a ISCO 2. 19
Nejnižší pravděpodobnost komputerizace mají skupiny povolání Lékaři a další specialisté v oblasti zdravotnictví (ISCO 22 kromě 222), Učitelé a ostatní specialisté v oblasti výchovy a vzdělávání (ISCO 23) a Řídící pracovníci v oblasti výroby, informačních technologií a vzdělávání (ISCO 13). Je zřejmé, že i v rámci jednotlivých 40 skupin lze najít poměrně výrazné rozdíly. Typickým příkladem je skupina Řídící pracovníci v oblasti správy podniku, obchodu a administrativy (ISCO 12), která má v průměru poměrně nízkou pravděpodobnost komputerizace. Pro řadu manažerských pracovních pozic totiž platí, že pravděpodobnost jejich komputerizace se pohybuje kolem 1 %. Zároveň však do této skupiny patří i řídící pracovníci v oblasti administrativních a podpůrných činností, u nichž dosahuje pravděpodobnost komputerizace podle Freye a Osborneho zhruba 73 %. Příkladem z opačné části spektra je skupina povolání Pracovníci v oblasti osobních služeb (ISCO 51), u níž je pravděpodobnost komputerizace v průměru 74 %. Tato skupina však zároveň zahrnuje průvodce a delegáty v cestovním ruchu, u nichž je pravděpodobnost komputerizace pouze zhruba 5 %. Z uvedeného je zcela zřejmé, že pravděpodobnost komputerizace úzce souvisí s požadovaným vzděláním. V zásadě platí, že čím vyšší úroveň požadovaného vzdělání, tím nižší pravděpodobnost, že v případě daného pracovní místa, bude lidská práce nahrazena automatizovanými stroji. Tento vztah zachycuje následující graf.
Zdroj: vlastní výpočty
Ačkoliv je pravděpodobnost ohrožení komputerizací definována jen pro skupiny povolání, lze ji vypočítat také pro jednotlivá odvětví. Lze tak učinit na základě struktury zastoupení jednotlivých skupin povolání v daném odvětví. Následující tabulka ukazuje 26 odvětví, pokrývajících celou ekonomiku ČR a pravděpodobnost rizika komputerizace pracovních míst v každém z nich.
20
Zdroj: vlastní výpočty
Rozdíly mezi jednotlivými odvětvími jsou mnohem vyrovnanější než v případě profesních skupin. Je zřejmé, že v rámci každého odvětví se nachází řada profesí, které jsou obtížně automatizovatelné a naopak profese, kde riziko jejich komputerizace je vysoké. Obecně platí, že poměrně vysokou míru rizika komputerizace lze nalézt v odvětvích patřících do sektoru surovin, zpracovatelského průmyslu a služeb. V případě kvartérního sektoru (ať už tržního nebo veřejného) je ohrožení automatizací pracovních míst spíše nižší. Nejlépe je na tom oblast vzdělávání, kde naprosté většině pracovních míst jejich komputerizace nehrozí. Každopádně srovnání týkající se odvětví zde slouží v podstatě pouze jako určitý přehled a rozhodně by se z něho neměly dělat nějaké zásadní závěry.
21
Závěrem V historii lidstva vždy výrazné technologické změny vedly ke změnám ve společenské struktuře, stejně jako v postavení jednotlivce v rámci společnosti. Současný svět je na prahu zásadních změn, které budou mít téměř nevyhnutelně zásadní vliv na povahu lidské práce. Světová ekonomika je totiž na začátku čtvrté průmyslové revoluce, která bude stejně důležitá jako ty předchozí, srovnatelná se zavedením parních strojů v druhé polovině 18. století. Tato současná revoluce je charakterizována kyberneticko-fyzikálními systémy a masovým rozšířením internetu a jeho průnikem do doslova všech oblastí lidské činnosti. Drony, chytré továrny, digitální přítomnost, nositelné a implantovatelné technologie, internet věcí, sdílená ekonomika, umělá inteligence, velká data a 3D tisk – to jsou jen některé z pojmů ještě donedávna vyskytující se spíše ve sci-fi literatuře, které se již brzy stanou součástí každodenního života řady lidí v pracovním i běžném životě. Současný technologický pokrok stále rychleji umožňuje automatizovat řadu činností, pro které doposud bylo nutné využívat lidskou práci. Toto se týká díky rozvíjející se robotice a internetu věcí jak dělnických profesí, tak prostřednictvím využívání umělé inteligence úřednických profesí. Díky tomu roste obava, že řada pracovních míst bude nahrazena automatizovanými procesy. Objevují se tak alarmující předpovědi mluvící o tom, že zhruba polovině všech pracovních míst hrozí vážné riziko, že budou v příštích dvou desetiletích komputerizována, tedy, že lidská práce bude nahrazena zařízeními řízenými počítačem. Na druhé straně se však vyskytlo několik studií, které tyto závěry zpochybňují a výraznější riziko komputerizace vidí zhruba u 10 % všech pracovních míst. Čtvrtá průmyslová revoluce se začíná týkat i České republiky. Jedním z důvodů je i výrazné napojení na ekonomiku Německa, kde se již na rozsáhlou digitalizaci a využívání robotů vsadilo. I u nás tedy některá pracovní místa budou čelit riziku komputerizace. Poměrně významnou roli přitom hraje vzdělání. U pracovních pozic, kde je vyžadováno vysokoškolské vzdělání, je riziko komputerizace poměrně nízké. Pro povolání, u kterých pro jejich vykonávání postačuje střední škola a nižší vzdělání, je riziko nahrazení lidské práce zařízeními řízenými počítačem znatelně vyšší. Při pohledu do minulosti zjišťujeme, že první průmyslová revoluce sice zničila některá pracovní místa, na druhé straně jich však mnohem více vytvořila. Navíc došlo k celkovému zvýšení bohatství společnosti a došlo ke vzniku střední třídy, která mohla začít využívat výhod například v oblasti zdravotnictví a vzdělávání dříve dostupných pouze pro nejbohatší. Mimo to je značně náročné odhadnout, jaké druhy nových pracovních míst budou vytvořena a téměř nemožné tento fenomén nějakým způsobem měřit. Například devět z deseti nejžádanějších pracovních míst v roce 2012 ještě v roce 2003 neexistovala. I přesto však existují obavy, že současná technologická proměna je v mnohém jiná, než byla první průmyslová revoluce a nyní opravdu čelíme permanentnímu snížení potřeby lidské práce. Existuje poměrně velký nepoměr v dovednostech potřebných k vykonávání starých a nových zaměstnání – není možné proměnit přes noc (pokud vůbec) montážního dělníka ve vědce pracujícího s velkými daty. První průmyslová revoluce se odehrála v průběhu několika desetiletí, a přesto způsobila masivní společenské pozdvižení, nepokoje a strádání mnohých. Čtvrtá (digitální) revoluce může proběhnout mnohem rychleji a to napříč rozsáhlými oblastmi komplexní a propojené ekonomiky. V rozličných sci-fi vizích již dlouho existuje představa budoucnosti, kde lidé nebudou muset pracovat a budou se moci věnovat ušlechtilejším činnostem. Je možné, že se společnost tomuto bodu v historii blíží? Pokud tomu tak je, nejsou na to připraveny ani společenské normy ani ekonomické systémy. V současné době je sebehodnocení člověka neodmyslitelně spjato s jeho pracovním místem, profesí a
22
kariérou. A v globální ekonomice založené na neoklasických modelech kapitalismu přináší masová nezaměstnanost depresi nikoliv utopii. V konečném důsledku to, do jaké míry budou pracovní místa transformována nebo nahrazena, nebo fakt, zda se bude jednat o přechodnou nebo trvalou změnu, nemusí být dáno apriori. Vždy totiž existuje možnost volby, jak technologii používat, kterou cestou se vydat, a které scénáře budoucnosti nechat vzniknout. Možná, že se nejedná o otázku ani teoretickou ani empirickou, ale spíše o otázku záměru a principu. Možná, že otázka zní: jaký druh společnosti chceme mít?
23
