Přednáška pro soudní tajemnice č. 4

Přednáška pro soudní tajemnice č. 4

1) Závazkové právo – pojem 2) Pojem a vznik závazkového právního vztahu 3) Subjekty, předmět a obsah závazkového právního vztahu 4) Klasifikace závazkových právních vztahů 5) Zajištění, změny a zánik závazků

Ad 1) Závazkové právo – pojem Závazkové právo (obligační právo) je část občanského práva, kterou tvoří soubor právních norem o závazcích. Ústředním pojmem závazkového práva je závazek (obligace), který se chápe ve dvojím pojetí : •

závazek v širším smyslu – závazkem se rozumí celý závazkový právní vztah jako jeden z významných občanskoprávních vztahů

•

závazek v užším smyslu – závazkem se rozumí povinnost vyplývající ze závazkového právního vztahu – bývá též označována jako obligační povinnost

Dalšími základními pojmy závazkového práva jsou tyto párové pojmy = tj. pojmy, které se objevují pravidelně společně : A) Pohledávka x dluh B) Věřitel x dlužník Tyto pojmy se objevují v závazkovém právu pravidelně. Proto se také uvádí, že závazkové právo je ta část občanského (soukromého) práva, která upravuje vztahy mezi věřiteli a dlužníky neboli vztahy věřitelsko-dlužnické. Ad a) Pohledávkou se v závazkovém vztahu rozumí subjektivní právo jednoho subjektu (věřitele) ze závazkového právního vztahu požadovat od druhého subjektu téhož závazkového vztahu (dlužníka) určité plnění, tj. požadovat od něho, aby něco dal (zaplatil apod.) nebo něco konal (zhotovil dílo). Jakmile je pohledávka splatná a není splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat u soudu, hovoří se o tom, že je vybavena nárokem. Dluhem (závazkem v užším smyslu) se naopak rozumí povinnost dlužníka poskytnout věřiteli téhož závazkového právního vztahu jím požadované a dlužníkem slíbené plnění, tj. něco dát, konat v souladu s pohledávkou. Ad b) Věřitelem se obecně rozumí ten subjekt závazkového právního vztahu, který má pohledávku, dlužníkem je ten subjekt tohoto vztahu, který má povinnost (závazek) tuto pohledávku splnit, tj. ten, kdo dluží neboli ten, kdo má dluh.

Ad 2) Pojem a vznik závazkového právního vztahu Závazkový (obligační) právní vztah je takovým druhem občanskoprávního vztahu, ve kterém má jeden subjekt postavení věřitele, tj. toho, kdo má právo (oprávnění) od druhého něco požadovat (pohledávka), a druhý subjekt má postavení dlužníka, tj. toho, kdo je povinen věřiteli poskytnout to, co je věřitel od něj oprávněn žádat. Závazkový právní vztah je právním vztahem relativním, tj. vztahem zpravidla dvou konkrétních subjektů, které jsou mezi sebou navzájem vázány právy a povinnosti. Z této vázanosti pak plyne, že strany nemohou od takového závazku jednostranně odstoupit vyjma případů, kdy by jim to zákon výslovně dovoloval anebo si to smluvní strany ve smlouvy výslovně sjednaly. Subjekty závazkového právního vztahu lze zjednodušeně označit za věřitele na straně jedné a dlužníka na straně druhé, ale většinou nelze označit jenom jednoho z nich za dlužníka a druhého z nich za věřitele (např. nároky vyplývající z kupní smlouvy). Platí totiž, že u složitějších závazkových vztahů může být každý subjekt věřitelem a současně i dlužníkem. V těchto případech musí právní úprava garantovat, aby právní postavení obou stran bylo rovné. Stanoví proto, že pokud si mají účastníci ze smlouvy plnit navzájem, může se jedna ze stran domáhat plnění jen tehdy, jestliže již sama splnila svůj závazek dříve nebo je připravena jej splnit. I ten, kdo je povinen podle smlouvy plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, jestliže je plnění druhého subjektu ohroženo skutečnostmi, které nastaly u tohoto druhého subjektu a které mu nebyly známy v době, kdy smlouvu uzavíral. Vztah práv a povinností existuje v obdobné podobě i u věcných práv, ale mezi závazkovými a věcnými právy existují určité odlišnosti : •

subjekty závazkových povinností jsou vždy určeny individuálně, zatímco subjekty odpovídající věcným právům jsou naproti tomu individuálně neurčené

•

závazková práva jsou vždy relativní, tj. působí jen mezi individuálně určenými subjekty; naproti tomu práva věcná působí proti všem individuálně neurčeným subjektům

•

u závazkových práv se povinnost může vztahovat ke konání i k nekonání, zatímco u věcných práv zásadně k nekonání

Občanský zákoník obsahuje dvě definice závazkového právního vztahu : 1) § 488 občanského zákoníku : Závazkovým právním vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 2) § 494 občanského zákoníku : Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

Vznik závazkového právního vztahu : Závazkové právní vztahy vznikají zásadně ze stejných právních důvodů jako občanskoprávní vztahy vůbec. V praxi přicházejí do úvahy tyto důvody vzniku závazkových právních vztahů (tzv. zavazovací důvody) : • • • •

právní úkony, zejména smlouvy protiprávní úkony úřední rozhodnutí státních orgánů, zejména soudů jiné právní důvody stanovené zákonem, zejména události a protiprávní stavy

Závazkové právní vztahy z právních úkonů, zejména ze smluv Závazkové právní vztahy z právních úkonů, zejména ze smluv představují nejvíce četnou oblast důvodů vzniku závazků. Smlouvy představují dvoustranný, případně vícestranný právní úkon, případy vzniku (zániku) závazkového právního vztahu jednostranným právním úkonem jsou výjimečné. Pro smluvní závazkové vztahy platí, že je nelze – pokud občanský zákoník nestanoví něco jiného – měnit bez souhlasu jejich stran. Jedná se o vyjádření zásady „pacta sund servanda“ – smlouvy je nutno dodržovat. Závazkové právní vztahy z protiprávních úkonů Kromě smlouvy jsou nejčastějším důvodem vzniku závazkových právních vztahů protiprávní úkony, které spočívají v porušení smluvní povinnosti nebo v porušení jiné – mimosmluvní – zákonné povinnosti. Důsledkem porušení těchto povinností je 1) způsobení škody, 2) způsobení jiného protiprávního následku (odpovědnost vyplývající z prodlení, odpovědnost za vady apod.). Závazkové právní vztahy z úředního rozhodnutí Úřední rozhodnutí pravotvorné konstitutivní povahy je důvodem vzniku závazkového právního vztahu v těch případech, kdy zákon příslušnému státnímu orgánu, zejména soudu, oprávnění závazkový právní vztah založit poskytuje. Jedná se např. o rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy je dosud společná věc přikázána některému (některým) z dosavadních spoluvlastníků, který je povinen zbývajícím spoluvlastníkům poskytnout přiměřenou náhradu. Podobná situace může nastat při vypořádání nároků při neoprávněné stavbě (§ 135c odst. 2 obč. zák.) nebo při vypořádání zaniklého společného jmění manželů (§ 149 odst. 2, 3 obč. zák.). Závazkové vztahy z jiných zákonných důvodů Jiným právním důvodem vedoucím ke vzniku závazkového právního vztahu je událost nebo protiprávní stav.

Událost je typická pro založení závazkového právního vztahu v oblasti odpovědnosti za škodu – např. havárie dopravního prostředku, zejména motorového vozidla, je událostí, která má za následek způsobení škody jinému a vyvolá vznik závazkového právního vztahu tuto škodu nahradit. Protiprávní stav je typická okolnost zakládající závazkový právní vztah v oblasti bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.). Vedle uvedených typických důvodů vzniku závazkových právních vztahů zná zákon i některé další důvody, které se nedají podřadit pod žádný z výše uvedených typů – hovoří se proto o závazkových právních vztazích vznikajících z různých důvodů. Jedná se například o právo nálezce na nálezné a náhradu nutných nákladů, jestliže nalezne ztracenou věc.

Ad 3) Subjekty, předmět a obsah závazkového právního vztahu Subjekty závazkového právního vztahu : jedná se o tytéž subjekty jako v občanskoprávních vztazích vůbec – tj. fyzické a právnické osoby, včetně státu, obcí a krajů. Subjekty dále mohou být i cizí státní příslušníci, jakož i zahraniční právnické osoby. Závazkové právní vztahy pojmově předpokládají existenci alespoň dvou jeho subjektů. Závazkový právní vztah se subjektem jedním je pojmově vyloučen. Pokud by došlo ke splynutí dvou subjektů v jeden (např. při dědění, kdy se dlužník stane dědicem svého věřitele), závazkový vztah zaniká. Tyto subjekty k sobě musí být v opačném postavení – jeden ze subjektů musí být věřitelem, druhý ze subjektů musí být dlužníkem. V konkrétních závazkových právních vztazích se lze setkat s odlišným označením subjektů – u závazkového vztahu z kupní smlouvy se jedná o prodávajícího a kupujícího, z darovací smlouvy o dárce a obdarovaného, u závazkového vztahu k náhradě škody o poškozeného a škůdce. V závazkovém právním vztahu může být na straně věřitele a dlužníka pouze jeden subjekt = jedná se potom o jednoduché závazkové právní vztahy; na každé straně však současně může vystupovat subjektů i více = jedná se pak o společné závazkové právní vztahy (spoluvěřitelství, spoludlužnictví). Např. prodají-li tři podíloví spoluvlastníci svůj dům dvěma kupujícím do jejich podílového spoluvlastnictví, jedná se o právní vztah, kde na jedné straně vystupují tři subjekty (prodávající), na straně druhé vystupují dva subjekty (kupující). Více subjektů na některé ze stran závazkového právního vztahu : Jestliže jde o případ, kdy je na některé ze stran více subjektů, řeší právní úprava výslovně, jak v těchto případech postupovat. Podle okolností konkrétního případu může jít o závazek : a) dílčí, b) solidární, c) nedílný. O jaký konkrétní typ závazku se bude v dané věci jednat, závisí především na vůli samotných smluvních stran obsažené ve smlouvě a na předmětu plnění (zda je nebo není dělitelný). V některých případech stanoví charakter závazku přímo zákon (§ 139 obč. zák.) a výjimečně může druh závazku určit i soud.

•

dílčí závazky : podstata dílčích závazků spočívá v tom, že každý spoludlužník je zavázán, resp. každý spoluvěřitel je oprávněn pouze co do svého dílu a dále, že plnění ze závazku je takovými díly dělitelné.

Není-li dohodnuto, právním předpisem stanoveno nebo rozhodnutím určeno, jakými díly je dlužník povinen plnit svým věřitelům, platí, že je oprávněn a povinen plnit každému z nich rovným dílem. Příklad : Jestliže jsou tři spoludlužníci A, B, C každý k jedné třetině a spoludlužník A svou třetinu splní, zcela tím zaniká jeho závazek, to se však nijak nedotkne závazků spoludlužníků B a C. Pokud by věřitel od spoludlužníka A požadoval více než jeho jednu třetinu, spoludlužník A by se ubránil námitkou, že není více dlužen •

solidární závazky : solidární závazky dlužníka a věřitele jsou dány pouze tehdy, jestliže to stanoví právní předpis, rozhodnutí soudu, dohoda obsažená ve smlouvě anebo to vyplývá z povahy plnění.

Je-li na straně dlužníků více osob, hovoří se o solidaritě dlužníků (pasivní solidaritě) a její funkce spočívá v tom, že se zvyšuje jistota uspokojení pohledávky věřitele. Podstata této pasivní solidarity spočívá v tom, že dlužníci jsou vůči věřiteli zavázáni splnit celý dluh společně a nerozdílně. I v těchto případech mají jednotliví dlužníci stanoveny své podíly, kterými se podílejí na dluhu, ale tyto podíly nemají význam ve vztahu k věřiteli, ale jen mezi jednotlivými spoludlužníky. Solidarita dlužníků je vyjádřením zásady „jeden za všechny, všichni za jednoho“ a vyjadřuje dvě zásady : a) uplatňuje-li věřitel celý dluh pouze na jednom z několika dlužníků, tento dlužník nemůže na věřiteli požadovat, aby se domáhal splnění dluhu také na dlužnících ostatních b) jestliže některý ze spoludlužníků nemůže dluh splnit, jsou povinni věřiteli plnit všichni ostatní dlužníci i za toho, kdo plnit sám nemůže Jestliže některý ze spoludlužníků uhradil věřiteli více, než činil jeho podíl, může vůči ostatním spoludlužníkům uplatnit právo na to, aby mu nahradili to, co „za ně plnil“. Je-li více osob na straně věřitelů, tzn. že více věřitelů má vůči jednomu dlužníkovi společnou pohledávku, hovoří se o tzv. solidaritě věřitelů (aktivní solidaritě). Podstata věřitelské solidarity spočívá v tom, že každý z věřitelů může po dlužníkovi požadovat splnění celé pohledávky a dlužník je povinen celou pohledávku uhradit. Tím, že pohledávku uhradí, zaniká jeho dluh i vůči ostatním spoluvěřitelům. Spoluvěřitelé se pak mezi sebou vypořádají podle velikosti svých podílů. Příklad : Jestliže např. v případě pohledávky 10 000,- Kč měl spoluvěřitel A podíl 45 %, spoluvěřitel B podíl 25 % a spoluvěřitel C podíl 30 % a dlužník splnil celých 10 000,- Kč věřiteli C, je věřitel C povinen zaplatit spoluvěřiteli A 4 500,- Kč a spoluvěřiteli B 2 500,- Kč. Platí důležitá zásada, že dlužník je v těchto případech povinen plnit tomu věřiteli, který ho o plnění požádá jako první. Jestliže dlužníka nepožádal žádný ze spoluvěřitelů o plnění, je dlužník oprávněn plnit kterémukoliv z věřitelů.

•

nedílné závazky : nedílné závazky jsou takové závazky, které nemají dělitelný předmět plnění. Občanský zákoník o nich hovoří pouze v souvislosti s větším počtem věřitelů.

Předmět závazkového právního vztahu : Předmětem závazkového právního vztahu je soubor jednotlivých práv a povinností účastníků tohoto vztahu = jedná se o tzv. primární předmět závazkového právního vztahu. Sekundárním předmětem závazkových právních vztahů jsou zejména věci. Předmět plnění ze závazkového právního vztahu dělíme do několika kategorií : 1) závazkové právní vztahy s plněním určeným jednotlivě (specificky), druhově (genericky), výběrově (alternativně) •

předmět určený jednotlivě (specificky) – je od ostatních předmětů odlišen individualizujícími specifickými znaky (např. prodej konkrétního zvířete, postavení konkrétního rodinného domu apod.)

•

předmět určený druhově (genericky) – od jiných věci je odlišen druhem, jakostí a množstvím (např. kilogram hladké mouky, běžně používané peníze apod.)

•

předmět plnění určený výběrově (alternativně) – jeho podstata spočívá v tom, že právním úkonem nebo zákonem jsou určeny dva, popř. i více předmětů závazkového právního vztahu, přičemž konkretizace tohoto předmětu je ponechána volbě. Nestanoví-li zákon jinak, má právo volby dlužník. Od jednou provedené volby však již nelze ustoupit.

Příklad : Jestliže se dlužník zaváže věřiteli, že mu za dohodnutých podmínek splní buď věc V1 nebo V2 a zvolí (má-li právo volby) věc V1, je nadále povinen poskytnout pouze věc V1 a věřitel od něj také může požadovat toliko věc V1. Splněním V1 závazek dlužníka zaniká. 2) závazkové právní vztahy s plněním dělitelným a nedělitelným •

předmět závazkového vztahu může být dělitelný i nedělitelný

3) závazkové právní vztahy s plněním jednorázovým, opakujícím se a trvajícím •

předmět určený jednorázově – jedná se o případy, kdy se předmět plnění vyčerpá jednorázově – dlužník je povinen plnit najednou – naráz (jedná se např. předmět koupě – automobil, zhotovení oděvu apod.).

•

předmět s opakujícím se plněním – opakující se plnění má povahu buď splátek nebo opakujících se dávek. Podstata splátek je v tom, že celkový předmět je přesně stanoven a výše pohledávky věřitele se jednotlivými splátkami toliko snižuje – celkový dluh se plní po splátkách (např. úhrada ceny za dům nebo zakoupené mikrovlnné trouby v měsíčních splátkách). Podstata opakujících se dávek spočívá v tom, že dopředu není známa celková výše pohledávky, ale je určen interval, ve kterém je určitá dávka plněna (měsíční platby výživného, nájemné za byt, vyplácení důchodu apod.).

Opětující se plnění může být ujednáno smluvními stranami, stanoveno právním předpisem nebo určeno úředním rozhodnutím •

předmět s plněním trvajícím – trvající předmět se uskutečňuje po určitou dobu (případně bez časového omezení) bez přerušení a bez opakování (např. závazek vlastníka sousedního pozemku, který se zavázal nezastavět svému sousedovi výhled do kraje)

4) závazkové právní vztahy peněžité, nepeněžité •

peněžité závazkové právní vztahy jsou takové právní vztahy, jejichž předmětem je zaplacení peněžité částky (např. kupní ceny, ceny za zhotovení díla apod.)

•

nepeněžité závazkové právní vztahy jsou takové vztahy, při kterých je předmětem plnění něco jiného než peníze jako zákonné platidlo (nepeněžitá půjčka, výpůjčka apod.)

Obsah závazkového právního vztahu : obsahem závazkového právního vztahu je souhrn práv a povinností jednotlivých účastníků těchto právních vztahů, které spolu navzájem korespondují. Konkrétně to znamená že : a) dlužníkově povinnosti plnit odpovídá jeho právo požadovat od věřitele, aby od něho řádně nabídnuté plnění přijal b) věřitelovu právu požadovat od dlužníka plnění jeho dluhu odpovídá jeho povinnost dlužníkem řádně nabídnuté plnění od něho přijmout Z hlediska obsahu se závazky dělí na : a) vymahatelné pohledávky, b) naturální závazky, c) promlčené pohledávky. •

vymahatelné pohledávky : jedná se o takové pohledávky, které v případě jejich dobrovolného nesplnění dlužníkem může věřitel s úspěchem uplatnit u soudu; může tedy splnění dluhu dlužníkem vymoci autoritativně i proti vůli dlužníka – hovoříme o tom, že se jedná právo vybavené nárokem

•

naturální závazky : naturální závazky (pohledávky) jsou takové pohledávky, u nichž je sice věřitel oprávněn požadovat od dlužníka jejich splnění, avšak v případě, že není závazek dlužníkem dobrovolně splněn, nemůže je věřitel s úspěchem uplatnit u soudu, resp. je nemůže proti vůli dlužníka u soudu autoritativně (mocensky) vymoci. Žaloba podaná ohledně takového závazku by byla bez dalšího zamítnuta (např. pohledávky ze sázek a her mezi občany, z půjček do sázek a her mezi občany apod. – tyto tzv. naturální závazky jsou uvedeny v § 455 obč. zák. Jestliže dlužník věřiteli takovou pohledávku dobrovolně splnil, nemůže již s úspěchem takové plnění požadovat zpátky. Tyto pohledávky nejsou vybaveny nárokem již od samotného počátku

•

promlčené pohledávky : tyto pohledávky nevznikají jako naturální od samotného počátku, ale naturálními se stávají až okamžikem, kdy nastalo promlčení a dlužník v průběhu soudního řízení důvodně uplatnil námitku promlčení

Ad 4) Klasifikace závazkových právních vztahů Závazkové právní vztahy můžeme členit podle řady nejrůznějších hledisek. Závazkové právní vztahy smluvní (kontraktní) a mimosmluvní (extrakontraktní) Toto třídění je základním tříděním závazkových právních vztahů a již o něm v předchozím výkladu byla zmínka. Závazkové právní vztahy jednostranné, dvoustranné a vícestranně zavazující •

jednostranně zavazující závazkové právní vztahy – jedná se o takový vztah, kde povinnost k plnění má jenom jedna stran závazkového vztahu (např. darovací smlouva, kde dárce má povinnost k darování, jestliže byla uzavřena darovací smlouva, ale obdarovaný nemá povinnost nabízený dar přijmout)

•

dvoustranně zavazující závazkové právní vztahy – jedná se o nejčastější skupinu závazkových právních vztahů, kde povinnost k plnění určité hodnoty mají obě strany smlouvy (např. u kupní smlouvy na prodej osobního automobilu má jedna strana povinnost odevzdat automobil a druhá smluvní strana má povinnost za tento automobil zaplatit kupní cenu)

•

vícestranně zavazující závazkové právní vztahy – jedná se smluvní vztahy, které ze smlouvy zavazují více stran než dvě – může se jednat např. o vztahy mající základ ve smlouvě o sdružení podle § 829 obč. zák. nebo např. vícestranná smlouva o výměně bytů

Závazkové právní vztahy, které vznikají z vůle stran, anebo nezávisle na vůli stran •

závazkové právní vztahy vznikající z vůle stran jsou takové právní vztahy, které vznikají z právních úkonů, tj. úkonů ovlivněných vůlí stran, jedná se zejména o právní vztahy vznikající ze smluv (kupní smlouva, darovací smlouva, nájemní smlouva, smlouva o půjčce apod.)

•

závazkové právní vztahy vznikající bez ohledu na vůli stran – jedná se o právní vztahy, kde podmínkou jejich vzniku není vůle stran; vznikají např. ze zákona, z úředních rozhodnutí konstitutivní povahy nebo z jiných důvodů (např. rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, závazek k vydání bezdůvodného obohacení, závazek k náhradě škody způsobené zákonem kvalifikovanou událostí apod.)

Závazkové právní vztahy zákonem výslovně upravené (pojmenované, typické, nominální) a výslovně neupravené (nepojmenované, atypické, inominátní) •

výslovně upravené závazkové právní vztahy jsou takové vztahy, které vznikají zejména : a) ze smluv výslovně v zákoně upravených, b) ze způsobení škody, c) z prodlení, d) z odpovědnosti za vady, e) z bezdůvodného obohacení

•

závazkové právní vztahy neupravené (nepojmenované) jsou vztahy, které vznikají z výslovně neupravených občanskoprávních (obchodněprávních) smluv - § 51 a § 491 obč. zák., § 269 odst. 2 obchodního zákoníku nebo z tzv. jiných právních skutečností

Závazkové vztahy hlavní a vedlejší (akcesorické) Akcesorické závazkové vztahy jsou takové, které sledují osud hlavního závazkového právního vztahu. Trvají pouze za předpokladu platnosti hlavního závazkového právního vztahu, zanikají, jestliže zaniká hlavní závazkový právní vztah. Typickým vedlejším závazkovým právním vztahem je ručení.

Ad 5) Zajištění, změny a zánik závazků Změna závazkových právních vztahů : změna závazkového právního vztahu znamená, že do původního závazkového vztahu dodatečně přistupuje skutečnost nová, která prvky dosavadního vztahu změní. V rámci kategorie změny závazků rozlišujeme jednak změny v subjektech závazků a jednak změny v obsahu závazků. Změny v subjektech závazkového právního vztahu : Občanský zákoník upravuje tzv. obecné důvody změny subjektů závazků : •

postoupení pohledávky – (§ 524 - § 530 obč. zák.) – postoupením pohledávky postupuje věřitel (postupitel) svou pohledávku vůči dlužníkovi třetí osobě – novému věřiteli (postupníkovi); postoupením pohledávky tak dochází ke změně v osobě věřitele. Pohledávka může být postoupena za úplatu i bezplatně. Nelze však postoupit každou pohledávku. Nelze postoupit pohledávky, u kterých to stanoví zákon, dohoda smluvních stran nebo to vyplývá ze samotné povahy závazku (např. nelze postoupit pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele, právo na důchod apod.)

•

převzetí dluhu – (§ 531 - § 532 obč. zák.) – převzetím dluhu vstupuje do původního závazkového právního vztahu namísto původního dlužníka nový dlužník, který na sebe dluh přebírá. Převzetím dluhu dochází ke změně v osobě dlužníka. Převzetí dluhu vzniká na základě písemné smlouvy, kterou uzavírá původní dlužník s dlužníkem novým a stávající věřitel s ní musí souhlasit. V rámci převzetí dluhu zákon upravuje i případ, kdy na základě smlouvy s věřitelem třetí osoba převezme dluh, a to bez dohody s původním dlužníkem. Tato třetí osoba se v těchto případech stává dlužníkem vedle původního dlužníka.

•

přistoupení k závazku – (§ 533 - § 534 obč. zák.) – při přistoupení k dluhu přistupuje k původnímu dlužníkovi nový dlužník, a to na základě písemné smlouvy s věřitelem, kterou se zavazuje, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek. Stává se tak dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázání společně a nerozdílně. K této dohodě se nevyžaduje souhlas původního dlužníka.

•

převzetí plnění – (§ 534 obč. zák.) – od přistoupení k závazku je nutno odlišovat tzv. převzetí plnění. Jedná se o to, že na základě dohody dlužníka a třetí další osoby se tato

osoba zavazuje, že splní závazek dlužníka vůči věřiteli. Ve vztahu k věřiteli se tato dohoda vůbec neprojeví, a proto nevyžaduje ani jeho souhlas. •

poukázka – (§ 535 - § 543 obč. zák.)

•

poukázka na cenné papíry – (§ 540 obč. zák.)

Změny v obsahu závazkového právního vztahu : účastníci závazkových právních vztahů mají možnost změnit vedle subjektů i obsah existujících závazkových právních vztahů. •

změna závazku dohodou : podstatou změny závazku dohodou je, že k původní právní skutečnosti, která daný právní vztah založila, přistoupila další právní skutečnost, která mění práva a povinnosti z původního závazkového právního vztahu. Např. u kupní smlouvy dojde dohodou stran ke změně čísla účtu, na který má být kupní cena kupujícím poukázána

•

prodlení dlužníka : prodlení dlužníka nastává, jestliže neposkytne plnění řádně a včas, přičemž k prodlení dochází bez ohledu na to, zda dlužník prodlení zavinil či nikoliv. S existujícím prodlením jsou spojeny určité právní následky : a) vedle povinnosti dlužníka poskytnout plnění má věřitel právo od smlouvy odstoupit, nesplní-li dlužník svůj dluh ani v dodatečně přiměřené lhůtě, kterou mu věřitel poskytl, b) byla-li ve smlouvě přesně stanovena doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném splnění nemůže mít věřitel zájem (jedná se o tzv. fixní smlouvy), smlouva se bez dalšího ze zákona ruší, aniž by věřitel musel od smlouvy odstoupit, c) jedná-li se o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel vedle splnění základní povinnosti právo požadovat úroky, případně poplatek z prodlení, d) jedná-li se o prodlení s plněním věci, vzniká dlužníkovi odpovědnost za ztrátu, poškození nebo zničení věci, ledaže by ke škodě došlo i jinak, e) jestliže dlužník prodlení zavinil, vzniká mu navíc podle obecných ustanovení občanského zákoníku povinnost k náhradě škody, která byla věřiteli prodlením způsobena

•

prodlení věřitele : prodlení věřitele nastane tehdy, jestliže věřitel nepřijme od dlužníka včas a řádně nabídnuté plnění nebo jestliže neposkytne dlužníkovi v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu (odmítne převzít peníze, nedostaví se ke sjednanému plnění apod.), čímž způsobí, že závazek nebyl splněn včas, popř. řádně. Prodlení věřitele má konkrétní právní následky, kdy věřitel neztrácí pohledávku, ale nově vznikají některé další právní následky : a) věřitel je povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu vznikly v důsledku jeho prodlení spjaté s pokusem věřiteli řádně a včas plnit, b) v době prodlení věřitele nemůže nastat prodlení dlužníka, c) jde-li o prodlení věřitele při plnění věci, postihuje věřitele objektivní odpovědnost za její ztrátu, zničení nebo poškození, d) dlužník má právo zprostit se závazku uložením do úřední úschovy, e) jestliže věřitel prodlení zavinil, odpovídá dlužníkovi za škodu, kterou tím způsobil, f) po dobu prodlení věřitele není dlužník povinen platit úrok z prodlení

Zajištění závazkových právních vztahů : právní úprava obsažená v občanském zákoníku obsahuje určitou skupinu institutů, které posilují právní postavení věřitele proti

dlužníkovi. Funkce občanskoprávních zajišťovacích institutů je trojí : a) zajišťující – zabezpečuje včasné a řádné splnění dlužníkovy povinnosti; tato prevenční funkce působí jíž tím, že jsou tyto zajišťovací instituty sjednány, b) uhrazovací – reparační, zabezpečuje uspokojení věřitelovy pohledávky přímo z majetku dlužníka nebo třetí osoby, c) sankční – představuje trest – sankci pro toho, kdo porušil povinnost Občanský zákoník upravuje výslovně tyto zajišťovací instituty : •

smluvní pokutu – (§ 544 obč. zák.) – právní podstatou smluvní pokuty je povinnost zaplatit určitou částku, kterou si strany sjednaly pro případ, že bude porušena smluvní povinnost. Okruh povinností, které lze zajistit smluvní pokutou, není omezen, neboť každá platně sjednaná povinnost může být tímto způsobem zajištěna. Občanský zákoník pod sankcí neplatnosti vyžaduje pro sjednání smluvní pokuty písemnou formu s tím, že ve smlouvě musí být stanovena výše smluvní pokuty nebo alespoň stanoven způsob jejího určení (pevná částka, procento z hodnoty plnění apod.). Na rozdíl od úpravy v obchodním zákoníku občanský zákoník neumožňuje požadovat snížení smluvní pokuty

•

ručení – ručením se rozumí právní vztah mezi věřitelem a ručitelem, jehož obsahem je závazek ručitele (tj. osoby odlišné od dlužníka) uspokojit pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí sám dlužník. Předpokladem ručitelského zajišťovacího závazku je platný hlavní závazek, kterým se ručení zajišťuje. Podstatou ručení je právo věřitele požadovat na ručiteli plnění, nesplní-li ho dlužník, ačkoliv byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Předmětem ručitelského závazku mohou být pohledávky ze závazkového vztahu peněžitého i nepeněžitého. Ručení vzniká na základě písemné smlouvy, kterou uzavírá věřitel s ručitelem; zaniká především zánikem hlavního (zajištěného) závazku z obecných důvodů zániku závazků. Jestliže ručitel za dlužníka plnil, má právo po dlužníkovi požadovat náhradu za plnění, které za něj věřiteli poskytl

•

dohodu o srážkách ze mzdy a z jiných příjmů – dohodou o srážkách ze mzdy a jiných příjmů dlužník souhlasí, aby mu plátce mzdy prováděl srážky ze mzdy nebo jiných příjmů a poukazoval je věřiteli. Subjektem této dohody jsou dlužník a věřitel, nikoliv však plátce mzdy. Předmětem této dohody je mzda nebo jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou. Věřitel má právo na výplatu srážek v rozsahu stanoveném dohodou, ale srážky ze mzdy nesmějí činit více, než kolik by činily srážky při výkonu rozhodnutí. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů vyžaduje ke svému vzniku označení věřitele, individualizaci věřitelovy pohledávky (její výši včetně příslušenství), označení plátce dlužníkovy mzdy, jakož i souhlas dlužníka s prováděním srážek. Dohoda zaniká : a) zánikem hlavního závazku z obecných důvodů zániku závazků, b) dohodou věřitele a dlužníka o zrušení dohody o srážkách ze mzdy, c) ztrátou dlužníkova práva na mzdu nebo jiný příjem

•

zajištění závazku převodem práva – právní podstatou tohoto zajišťovacího institutu je, že dlužník převádí na věřitele majetkové právo. Ve smlouvě zejména musí být označeny smluvní strany, vymezen zajišťovaný platný závazek a určeno právo, které

dlužník ve prospěch věřitele převádí. Z obsahu smlouvy také musí být zřejmé, že se jedná o smluvní zajišťovací převod. Jestliže pohledávka věřitele splněním zanikne a předmětem převodu je vlastnické právo, je věřitel povinen převést zpětně vlastnické právo na dlužníka •

zajištění závazku postoupením pohledávky – právní podstatou tohoto zajišťovacího institutu je postoupení pohledávky dlužníka nebo třetí osoby věřiteli zajišťovaného závazku. Na rozdíl od obecného postoupení pohledávky se v tomto případě jedná pouze o postoupení za účelem zajištění jiné pohledávky. Od zajišťovacího převodu práva se zajištění postoupením pohledávky liší v tom, že k zajištění může být použita nejen pohledávka samotného dlužníka, ale i pohledávka třetí osoby

•

jistotu – nejedná se o samostatný zajišťovací institut; podle zákona závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. Strany si ovšem mohou zvolit i další způsoby zřízení jistoty (např. složit určitou sumu peněz v bance nebo u notáře).

•

uznání dluhu – písemné jednostranné prohlášení, kterým dlužník uznává nárok věřitele co do důvodu i výše a vyjadřuje příslib k jeho zaplacení

•

zástavní právo – je upraveno v části týkající se tzv. věcných práv

•

zadržovací právo - je upraveno v části týkající se tzv. věcných práv

Zánik závazkových právních vztahů – zánik závazkového právního vztahu nastává, přistoupí-li k původní právní skutečnosti, která tento vztah založila, právní skutečnost další, která ji zbavuje právních účinků. Okolnosti zániku závazků lze dělit podle řady kritérií : 1. Zánik závazkového právního vztahu na základě právních úkonů a) jednostranných •

splnění dluhu – splnění je základní a nejčastější způsob zániku závazku, protože je jím dosaženo hospodářského cíle závazku. K tomu, aby závazek zanikl splněním, musí být splněny následující předpoklady : a) existence platného závazku, b) právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, kterým poskytuje plnění s úmyslem splnit dluh, c) právní úkon věřitele, kterým poskytnuté plnění přijímá. Doba splnění dluhu je určena především dohodou stran a za určitých okolností ji může určit soud. Nejde-li o žádný z těchto případů, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Místo plnění dluhu je dáno taktéž především dohodou věřitele a dlužníka, není-li takto určeno dohodou, plní se v místě bydliště (sídla) dlužníka. Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu nebo poštou, je dluh splněn až připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacení částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.

•

uložení do úřední úschovy – dlužník může za určitých podmínek splnit svůj závazek také tím, že předmět plnění uloží do úřední úschovy, čímž jeho závazek zaniká. Uložení do úřední úschovy je podmíněno tím, že to povaha dluhu připouští (kromě peněz a cenných papírů lze do úřední úschovy složit jen takové movité věci, které se k úschově hodí) a že pro uložení do úschovy existuje zákonný důvod : a) věřitel je nepřítomen, b) věřitel je v prodlení, c) dlužník má pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, d) dlužník věřitele nezná

•

odstoupení od smlouvy – odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon adresovaný druhé straně, který ruší smluvní závazkový vztah v okamžiku, kdy dojde druhé straně. Subjekty mohou od smlouvy odstoupit tehdy, jestliže je to stanoveno v zákoně nebo dohodnuto ve smlouvě, přičemž odstoupit lze jen od platné smlouvy. Občanský zákoník stanoví možnost odstoupit od smlouvy např. v situaci uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Odstoupením od smlouvy se závazkový vztah ruší od začátku, ledaže by právní předpis nebo dohoda stanovily něco jiného.

•

jednostranné započtení – započtení představuje zánik vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka (věřitel A je vůči dlužníkovi B v jiném závazkovém vztahu dlužníkem). Pro započtení musí být splněny určité předpoklady : a) pohledávky obou účastníků musí být vzájemné, tj. věřitel jedné pohledávky vystupuje zároveň jako dlužník pohledávky druhé, b) vzájemné pohledávky musí být stejného druhu (např. proti peněžité pohledávce lze započíst zase jenom peněžitou pohledávku), c) jeden z účastníků musí učinit projev, který směřuje k započtení (tzv. kompenzační projev), d) vzájemné pohledávky musí být započitatelné – jejich započtení nesmí být vyloučeno zákonem ani dohodou účastníků. Jsou-li předpoklady započtení splněny, dochází k zániku pohledávek v okamžiku setkání obou pohledávek, kompenzační projev má tedy účinky ex tunc (od tehdy). Zákon stanoví případy, kdy jednostranné započtení není přípustné, ve většině případů však lze provést započtení dohodou

•

výpověď – jedná se o jednostranný právní úkon, kterým lze zrušit závazek či právo k nepřetržité nebo opakované činnosti nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost. Výpovědí nelze ukončit právní vztah, jehož obsahem je povinnost poskytnout jednorázové plnění, ani vztah uzavřený na dobu určitou. Jestliže ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá způsob výpovědi závazku, lze tak učinit ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí; právní účinky výpovědi nastávají uplynutím výpovědní doby ex nunc b) dvoustranných

•

dohoda o novaci – neboli dohoda o zřízení nového závazku – touto dohodou se mezi dlužníkem a věřitelem ruší původní závazek a nahrazuje se závazkem novým (privativní novace). Privativní novace vyžaduje písemnou formu v případě, nahrazujeli se závazek zřízený rovněž písemnou formou anebo závazek promlčený. V ostatních případech se písemná forma nevyžaduje

•

dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu – dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu je dvoustranný právní úkon, kterým se věřitel se souhlasem dlužníka vzdává svého práva, resp. dluh dlužníkovi promíjí. K platnosti této dohody se vyžaduje písemná forma. Zákon připouští prominutí dluhu jen se souhlasem dlužníka, tj. dohodou. Jednostranné prominutí dluhu pouhým prohlášením věřitele není možné, neboť dlužník může mít na poskytnutí plnění zájem. Platně se lze vzdát jen takových majetkových práv, která v době uzavření dohody o vzdání se práva existují a lze jimi disponovat. Nelze se vzdát majetkových práv, která vzniknou teprve v budoucnu a práv ryze osobního charakteru.

•

dohoda o zrušení závazku – občanský zákoník upravuje možnost smluvních stran zrušit existující závazek dohodou stran, aniž by vznikal závazek nový. Jestliže byl závazek již splněn, má druhá strana nárok na to, aby bylo vráceno to, co na základě smlouvy poskytla. Písemná forma této dohody je předepsána pouze v případě, kdy je rušen původní závazek sjednaný v písemné formě.

•

dohoda o narovnání – dohodou o narovnání účastníci mezi sebou nově vypořádávají sporná práva a povinnosti a nahrazují je právy novými. Účelem narovnání je odstranit mezi účastníky závazkového právního vztahu spornost, a předejít tak vzniku případného soudního sporu. Smyslem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším pochybnostem a sporům tím, že se dosavadní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, zruší a nahradí závazkem novým. K platnosti narovnání se vyžaduje písemná forma jen v případech, když byl dosavadní závazek zřízen písemnou formou anebo se narovnání týká promlčeného závazku.

•

dohoda o započtení – předpokladem tohoto druhu započtení je vzájemnost pohledávek a dohoda účastníků o započtení. Tímto způsobem lze započítat všechny pohledávky včetně těch, které jsou z jednostranného započtení vyloučeny, vyjma pohledávky na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem

2. Zánik závazkového právního vztahu na základě události : •

nemožnost plnění – představuje situaci, kdy nemožnost plnění nastala až po vzniku závazného právního vztahu. Bylo-li totiž plnění nemožné již v době vzniku právního úkonu (počáteční nemožnost plnění), jednalo by se o neplatný právní úkon. Plnění je nemožné jen tehdy, jestliže jde o objektivní nemožnost, tj. zásadně je plnění nemožné všeobecně pro jakéhokoliv dlužníka. Jde-li o subjektivní nemožnost (vzniklli důvod pouze v osobě určitého dlužníka), závazkový vztah nezaniká.

•

uplynutí doby – práva a povinnosti mohou zaniknout také uplynutím doby, na kterou byly časově omezeny. Zánik práva nastane bez dalšího uplynutím posledního dne lhůty

•

smrt dlužníka nebo věřitele – smrtí dlužníka jeho povinnost plnit nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (povinnost namalovat obraz, povinnost provést hudební vystoupení, povinnost poskytovat výživné apod.)

Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu – např. právo na výživné, právo na bolestné a ztížení společenského uplatnění. •

splynutí – splynutím zanikne závazek tehdy, dojde-li ke splynutí věřitele a dlužníka z určitého závazkového právního vztahu v jedné osobě, protože nikdo nemůže být sám sobě dlužníkem a naopak.

3. Zánik závazkového právního vztahu na základě spojení úkonu a události •

neuplatnění práva neboli prekluze – jestliže právo nebylo uplatněno ve lhůtách stanovených zákonem zaniká. K zániku práva jeho neuplatněním v prekluzivní lhůtě přihlíží soud z úřední povinnosti