Přednáška pro soudní tajemnice č. 3 Účastníci řízení jako subjekty řízení : Postavení a pojem účastníků řízení : pojem účastníka řízení představuje jeden ze základních pojmů civilního procesu. V řízení musí vystupovat vždy nejméně jeden účastník, výrazně častěji v řízení vystupují dva nebo více účastníků řízení. Pojem účastníka řízení je nutno chápat v přesně vymezeném procesním slova smyslu, nikoliv v obecném slova smyslu. Účastníkem řízení totiž může být i ten, kdo osobně do jednací síně soudu nevstoupil a naopak účastníkem řízení nemusí být ten, kdo je jednání soudu přítomen (veřejnost). Účastník řízení je účastníkem zásadně pro celé řízení. Jen výjimečně může účastník řízení opustit před jeho ukončením (např. v případech záměny účastníka - § 92 odst. 2 o.s.ř., v případech procesního nástupnictví - § 107 nebo § 107a o.s.ř. anebo rozhodnutím soudu § 94 odst. 4 o.s.ř. – výlučně v případech nesporného řízení). Základním principem vyjadřujícím postavení účastníků je rovnost účastníků řízení (§ 18 o.s.ř.); všichni účastníci řízení mají rovné postavení a musejí mít stejnou možnost (příležitost) k uplatnění svých procesních práv (např. soudce je povinen umožnit vyjádřit se k určité otázce všem účastníků řízení, nejenom účastníku některému). Způsobilost být účastníkem řízení : způsobilost být účastníkem řízení (tzv. procesní způsobilost) znamená právní způsobilost být nositelem procesních práv a povinností. Jde o otázku, kdo se vůbec může účastníkem civilního řízení stát. Občanský soudní řád (§ 19) odkazuje do sféry hmotného práva a přiznává způsobilost být účastníkem řízení každému, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, tedy právní subjektivitu. Způsobilost být účastníkem řízení mají : a) fyzické osoby, b) právnické osoby, c) stát. Ad a) Fyzické osoby – mají tuto způsobilost od narození; má ji i tzv. nasciturus – počaté dítě, dosud nenarozené, narodí-li se pak živé. Způsobilost mít práva a povinnosti má každá fyzická osoba až do své smrti (případně prohlášení za mrtvého). Proto může být každá fyzická osoba účastníkem řízení bez ohledu na věk či jiné okolnosti, což platí i pro cizince Ad b) Právnické osoby – mají způsobilost k právům a povinnostem (a tedy i způsobilost být účastníkem řízení) od svého vzniku (zápisem do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku nebo jinak podle zvláštního zákona) Ad c) Stát – stát je právnickou osobou, je-li účastníkem občanskoprávních vztahů, a tedy má rovněž v tomto rozsahu způsobilost být účastníkem Způsobilost být účastníkem řízení může přiznat i jiný zákon, jde-li o to, aby účastníkem řízení mohla být instituce (úřad), která obecnou právní subjektivitu nemá (např. § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který stanoví, že správce daně
má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost). Způsobilost být účastníkem řízení je striktní podmínkou účastenství : s tím, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, soud nemůže jednat, o jeho právech a povinnostech nemůže ani rozhodovat, neboť mu vůbec nemohou vzniknout. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a vede proto bez dalšího k zastavení řízení. Procesní způsobilost : procesní způsobilostí se rozumí způsobilost vykonávat samostatně procesní úkony, neboli způsobilost před soudem samostatně jednat. I zde procesní právo (§ 20 o.s.ř.) odkazuje do oblasti práva hmotného, a to tak, že procesní způsobilost přiznává každému v tom rozsahu, v jakém má způsobilost k právním úkonům (k otázce způsobilosti k právním úkonům u fyzických osob srovnej příslušné partie přednášek z občanského práva hmotného). U právnických osob se právní subjektivita a způsobilost k právním úkonům nerozlišují, proto u nich splývá i způsobilost být účastníkem se způsobilostí procesní. Naproti tomu občanský soudní řád v ustanovení § 21 (a v § 21a o.s.ř.) upravuje, kdo jedná jménem právnické osoby, přičemž počítá s tím, že to podle zákona mohou být i osoby jiné. Nejčastěji jedná za právnickou osobu její statutární orgán nebo pověřený zaměstnanec či člen nebo vedoucí odštěpného závodu. Důležité je, že každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí soudu své oprávnění prokázat a v že v téže věci za právnickou osobu může současně jednat jen jedna osoba fyzická. Za právnickou osobu však nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. Kdo bude za právnickou osobu jednat, si musí vyřešit právnická osoba, v souladu s těmito pravidly, sama. Za stát před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo tzv. organizační složka státu příslušná podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Pravidlo, že jménem právnické osoby může jednat jen jedna osoba fyzická, jejíž zájmy nesmí být v rozporu se zájmy zastoupené právnické osoby, a že každý musí své oprávnění jednat za stát prokázat, zde platí obdobně. Nedostatek procesní způsobilosti nebrání účastenství ve věci. Takový účastník však musí být zastoupen. Jelikož zastoupení lze vždy splnit během procesu, je nedostatek procesní způsobilosti odstranitelným nedostatkem podmínky řízení.
Zastoupení účastníků řízení : Účastník řízení, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen, a to především svým zákonným zástupcem (§ 22 o.s.ř.). Zákonným zástupcem nezletilé osoby je rodič dítěte nebo soudem ustanovený opatrovník (§ 36, § 37 zákona o rodině), resp. poručník (§ 78 ZOR). Zákonným zástupcem osoby, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena, je soudem ustanovený opatrovník (§ 27 ZOR). Soud však může a má ustanovit opatrovníka také účastníku, který zastoupení potřebuje z jiného důvodu; v takovém případě se nejedná o zákonné zastoupení, ale o zastoupení na základě rozhodnutí (§ 29 o.s.ř.). Podle § 29 o.s.ř. soud ustanoví opatrovníka pouze pro účely
řízení (tzv. opatrovník ad hoc) tomu účastníku, který nemůže samostatně jednat (což může být z různých důvodů), nemá zákonného zástupce a je zde dáno nebezpečí z prodlení. Soud rovněž může ustanovit opatrovníka účastníku řízení, je-li zde některý z důvodů uvedených v § 29 odst. 3 o.s.ř. Podle uvedeného ustanovení soud ustanoví opatrovníka pro řízení např. účastníku neznámého pobytu nebo účastníku, který je přítomen, ale není schopen se srozumitelně vyjadřovat nebo se nemůže z jiných zdravotních důvodů nikoliv jen na přechodnou dobu účastnit řízení. Společným důvodem všech těchto případů je nutnost zajistit ochranu práv takového účastníka, u nějž soud zjistí, že se sám o svá práva, byť i jen momentálně, není schopen postarat. Ustanovení opatrovníka pro řízení však neznamená, že je účastník omezen ve své procesní způsobilosti; může se kdykoliv svých procesních práv ujmout, bude-li toho schopen a soud v takovém případě opatrovnictví zruší. Práva a povinnosti účastníků vykonává procesně způsobilý účastník sám, procesně nezpůsobilý účastník prostřednictvím svého zástupce. Avšak i procesně způsobilý účastník řízení má vždy právo dát se zastupovat zástupcem, kterého si zvolí. Takový zástupce se nazývá zmocněnec a jedná v procesu za účastníka na základě plné moci. Zmocněncem v civilním procesu může být, s výjimkami uvedenými v § 26 a § 26a o.s.ř. pouze fyzická osoba, a to :
advokát (§ 25) notář (§ 25a) v omezeném rozsahu patentový zástupce (§ 25b) obecný zmocněnec (§ 27)
Výjimkami, kdy zástupcem není fyzická osoba, jsou : odborová organizace (§ 26 odst. 1) Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (§ 26 odst. 2) právnická osoba, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před diskriminací (§ 26 odst. 3) právnická osoba, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti, patří ochrana práv podle autorského zákona stát v případě, že zastupuje obec (§ 26a) Advokát může být zástupcem účastníka vždy, v kterémkoliv případě, záleží pouze na rozhodnutí účastníka řízení. U ostatních zástupců existují určitá omezení, která jsou konkretizována vždy u výše uvedeného zákonného ustanovení - § 25 - § 26a o.s.ř. Zmocnění k zastupování v procesu se prokazuje tzv. plnou mocí, kterou může účastník zmocněnci udělit buď písemně nebo ústně do protokolu. Rozlišuje se pak prostá plná moc a procesní plná moc. Prostá plná moc zmocňuje zástupce k provedení jednotlivého úkonu (např. k zastoupení při jednom jednání nebo k pořízení xerokopií listin ze spisu). Procesní plná moc je naproti tomu plnou mocí pro celé řízení (§ 25 odst. 1 o.s.ř.) a zmocňuje k zastupování
v celém řízení. Procesní plnou moc nelze omezit : taková plná moc opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, které může učinit účastník. Advokátu a notáři lze udělit pouze tuto procesní plnou moc. Ostatním zmocněncům lze udělit procesní plnou moc i prostou plnou moc. Advokát i notář mají právo se nechat zastoupit dalším zástupcem (jiným advokátem, notářem, advokátním koncipientem, jde o tzv. substituci). Obecný zmocněnec a patentový zástupce musí jednat pouze osobně. Účastník může plnou moc odvolat a zmocněnec ji může vypovědět; odvolání i výpověď plné moci jsou účinné jakmile byly soudu oznámeny. Účastník, který splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o.s.ř.), může žádat, aby mu byl zástupce soudem ustanoven. Vyžaduje-li ochrana jeho zájmů, ustanoví mu předseda senátu zástupcem advokáta.
Definice účastníků řízení : Vymezení účastníků řízení je odlišné pro řízení sporné a nesporné. Z těchto důvodů obsahuje občanský soudní řád tři definice účastníků, a to v § 90, § 94 odst. 1 a § 94 odst. 2 o.s.ř. Sporné řízení : pro sporné řízení platí pouze první definice účastníků řízení obsažená v § 90 o.s.ř. Podle této definice je účastníkem každého sporného řízení žalobce a žalovaný. V tomto pojetí je žalobcem ten, kdo podává žalobu, a žalovaným je ten, kdo je v žalobě za žalovaného označen. Nesporné řízení : pro oblast nesporných řízení se uplatňují dvě definice účastníků řízení : 1) účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, koho zákon za účastníka řízení výslovně označí 2) v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (jedná-li se však o řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou účastníky pouze manželé) Existují pak také subjekty, které v řízení nevystupují od počátku do konce, ale pouze v určitých fázích řízení. Jedná se např. o státní zastupitelství, které může vstoupit do řízení vymezených v § 35 o. s. ř. nebo vedlejší účastník, a dále jsou to tzv. subjekty účastnící se na řízení, které nemají postavení klasických účastníků řízení, ale v řízení v určitých fázích vystupují – svědek, znalec a tlumočník.
Dispozice účastníků řízení s předmětem řízení : Žalobce má určité procesní možnosti, jak s podaným návrhem (žalobou) naložit. Změna žaloby : Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu
návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Zpětvzetí žaloby : Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Do předmětu řízení může určitým způsobem zasáhnout i žalovaný. Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem, na který se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět. Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. Do řízení může být zasaženo i procesními úkony obou účastníků, kteří chtějí spor vyřešit – mohou uzavřít tzv. soudní smír. Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Úkony účastníků řízení a jejich forma Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu je účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. Existuje pak skupina případů, kdy určité úkony, ke kterým došlo do protokolu, musí být účastníky podepsány, jinak k nim soud nemůže přihlížet (uzavřený smír, dohoda o výchově a výživě nezletilého dítěte, dohoda o styku s nezletilým dítětem, dohoda o vypořádání dědictví, dohoda o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů nebo uznání nároku).
