Přednáška č.3 Binaurální slyšení
Binaurální slyšení Binaurální slyšení znamená vnímání zvuku dvěma ušima.
bi, bin- (angl.) - první část složených slov mající význam dvakrát (např. binární/ dvoučlenný, binominální/ dvojjmenný, označený dvěma jmény) aural (angl.) - ušní, sluchový, slyšitelný (např. aural signal/ zvukový signál) Zdroj: ABZ.cz: slovník cizích slov, www.slovnik.cz
Zdroj zvuku v centru •
je-li zdroj zvuku přesně v ose před posluchačem, existuje stejný úhel i dráha, po nichž přijde zvuk do levého i pravého ucha,
•
obě uši mají vnímají stejnou hlasitostí, zabarvením i fázovým zpožděním,
•
za těchto okolností vyhodnotí sluchový orgán umístění zdroje přesně uprostřed před posluchačem.
Zdroj zvuku napravo nebo nalevo •
Je-li zdroj zvuku mimo osu, jsou dráhy, úhly i fáze zvuku v jednotlivých uších rozdílné.
•
Ze vzájemného poměru hlasitosti, barvy zvuku a fázových rozdílů mezi vjemem levého a pravého ucha vyhodnotí směr, ze kterého vychází zvuk.
Co lokalizujeme lépe? •
Lépe se prostorově lokalizuje vyšší zvuk (kratší vlny – od tříčárkované oktávy výše) než nižší (delší ba hluboké - subkontra, kontra)
• Lépe prostorově lokalizujeme signál s komplexnější harmonickou (pila, puls) i neharmonickou složkou (šum) než se složkou jednoduchou (sinus) •
Lépe prostorově lokalizujeme pohybující se zdroj zvuku (zaujme naši pozornost) než zdroj nehýbající se
•
Lépe prostorově lokalizujeme delší zvuk mírně přerušovaný než jen jeho časový zlomek nebo nepřetržitý
Vodorovná rovina před posluchačem • Nejčitelnější signál leží na vodorovné rovině před posluchačem. Směrem vzadu a nahoru a dolů je lokalizace podstatně horší.
Mono poslech - zdroj vychází jen ze středu - barevně je velmi limitující - nástroje inklinují k značnému maskování - je-li instrumentace dobře vymyšlená (průhledná v široké harmonii), jsou nástroje či sekce ještě dobře rozeznatelné - falešné stereo/mono – vychází ze dvou kanálů, je však mono
Stereo poslech - umožňuje poslech v široké bázi před posluchačem - je mnohem barevnější - při dobrém rozložení nástrojů nedochází k maskování - nejlépe a nejsilněji vnímá posluchač signál přímo před sebou (kolmo na jeho tvář, rovnou před nosem) - čím více do boku, tím bude signál pro posluchače méně čitelný
Rozložení nástrojů ve stereu - střed • na střed nebo blízko k němu umisťujeme nástroje, které mají být nejsilnější (sólové, ale i rytmické – kick a snare drum, baskytara) • střed cítíme velmi rytmicky, částečně i melodicky
Rozložení nástrojů ve stereu - boky • na boky umisťujeme nástroje, které mají působit více barevně než rytmicky v souhře • boky cítíme o stupeň barevněji / • harmoničtěji
Binaurální „měření výšek a délek“ • hůře budeme rozeznávat ladění a souhru nástrojů, které budou v jednom bodě u sebe nebo hodně vzdálené od sebe (po bocích) • lépe dokážeme posoudit souhru a ladění nástrojů blízko sebe nejlépe pak na středu
Mixtury a jednotlivé hlasy • Nástroje prostorově položené do jednoho bodu budou budou působit jednotněji, barevně se slijí do mixtury (smíchané barvy) či harmonie • Nástroje prostorově rozložené do více bodů budou působit různoroději, samostatněji, melodičtěji - rozeznáme jejich jednotlivé hlasy a barvy
Stereo – rozteč a vzdálenost posluchače • Poměr 1:1,21 •
Metoda Audio Physic… Podle Joachima Gerharda, muže stojícího za vývojem Audio Physic a později Sonics, dosáhneme správné stereo panorama při postavení reproduktorů co nejdál od sebe, přičemž posluchač by měl být blíže, než je rozteč reprosoustavy. Ideální je poměr 1:1,21 tj. pokud je například vaše poslechové místo vzdáleno 3 m, měly by být reproduktory 3,63m od sebe.
Stereo – chyby • při zvětšující se vzdálenosti rozteče dojde v určitém okamžiku k roztržení stereobáze, tj. zvuk přestane vycházet z prostoru mezi reprosoustavami a stáhne se do nich. • naopak, je-li stereobáze užší (posluchač je dál než je rozteč reproduktorů), bude zvukový obraz kompaktnější, slitý a ne tak expanzivní.
Poslech v koncertní místnosti • jinak bude vnímat barvy, mixtury a jednotlivé hlasy posluchač u jeviště a jinak na konci sálu • jiné barvy (konkrétnější hlasy a barvy nástrojů) slyší dirigent zčásti ponořen do orchestru a jinak posluchač v zadní řadě
Klavírní trio ve stereu • • • •
violoncello v centru, úzké stereo housle v centru, úzké stereo violoncello v centru, široké stereo housle v centru, široké stereo
Surround – poslech v okolí 380 stupňů • získáváme mnohem více prostoru nalevo, napravo a vzadu • získáváme striktně hlavou odstíněný poslech pravoúhle zprava a zleva (přímo) na ucho – podobně jako v případě sluchátek • psychologicky jsme v zajetí uprostřed zvuku – bez volného prostoru v okolí
„Měření výšek a délek“ v surroundu • v případě rovnoměrného rozložení nástrojů v celém kruhu, bude soubor působit velice melodicky, můžeme však postrádat jednolitější rytmiku a harmonie (mixtury)
Surround – nic nového pod sluncem? • hudební historii dávno poznatky prostorové práci s barvou existovaly a to na vysoké úrovni: Orlando di Lasso, Giovanni Pierluigi da Palestrina - kombinování zpěváků z kúru a od oltáře Karlheinz Stockhausen - Gruppen pro tři orchestry
