Předmět: Patologie
Onkologie
Téma: Autor: MUDr. Dagmar Dohnalová Tento modul je určen studentům FZV UP oboru Ošetřovatelství Je věnován onkologii. Zabývá se příčinami vzniku nádorů, základními typy nádorů, jejich projevy, terapií a možností prevence. Motivace: Pro prognózu pacienta s nádorem je rozhodující nález patologa
Obecné vlastnosti nádorů Definice a základní projevy nádoru NÁDOR = TUMOR = NEOPLASMA: soubor abnormálních buněk, pro které je typický místně neregulovaný autonomní růst - to znamená, že rostou nezávisle na nositeli a bez ohledu na něho. MAKROSKOPICKY se nádor jeví jako uzlovitý útvar ve tkáni, který se obvykle liší od okolní tkáně svým vzhledem, např. barvou, konzistencí. FUNKČNÍ PROJEVY NÁDORŮ jsou různé: � benigní drobné nádory v příznivé lokalizaci se neprojeví vůbec; � benigní nádory větších rozměrů v nepříznivé lokalizaci působí především tlakem na okolní tkáň; � mohou narušit funkci orgánu; � nádory ze žláz s vnitřní sekrecí se mohou projevit produkcí hormonů (např. nádor hypofýzy produkující růstový hormon se projeví nadměrným růstem). BIOLOGICKÉ VLASTNOSTI NÁDORŮ: charakterizují způsob růstu nádoru a jeho chování k nositeli. Podle těchto vlastností dělíme nádory na dva základní typy: benigní = nezhoubné a maligní = zhoubné.
Benigní nádory NÁDORY BENIGNÍ = NEZHOUBNÉ: název odvozen z latinského slova bene, což znamená dobře. Benigní nádor svého nositele obvykle výrazně neohrožuje, pouze v případě nepříznivé lokalizace. CHARAKTERISTIKA BENIGNÍHO NÁDORU: Růst bývá pomalý. Nádor je obvykle dobře ohraničený vazivovým pouzdrem, proto mívá kulovitý tvar a růst nádoru je expanzivní - to znamená, že nádor se pomalu zvětšuje, působí na okolní tkáň pouze tlakem, ale neprorůstá do ní. Chirurgicky se dobře odstraňuje, po odstranění nerecidivuje a nemetastazuje. Histologicky je tvořen dobře diferencovanými buňkami, které věrně napodobují výchozí tkáň. Mitózy jsou ojedinělé a typické, protože růst bývá pomalý. Celkové příznaky nebývají, pouze v případě nepříznivé lokalizace nebo produkce hormonů.
Maligní nádory NÁDORY MALIGNÍ = ZHOUBNÉ: název odvozen z latinského slova male, což znamená špatně. Maligní nádor svého nositele, pokud není zavčas a náležitě léčen, závažným způsobem ohrožuje. CHARAKTERISTIKA MALIGNÍHO NÁDORU: Růst nádoru bývá rychlý. Nádor není ohraničený, makroskopicky má nepravidelný laločnatý tvar. Prorůstá do okolní tkáně a ničí ji = invazivní růst. Mikroskopicky nádorové buňky pronikají daleko od původního ložiska do okolní tkáně = infiltrativní růst. Špatně se chirurgicky odstraňuje - kvůli neostrému ohraničení a infiltrativnímu růstu. Často nebývá odstraněn celý, a proto po odstranění recidivuje. Metastazuje - zakládá druhotná ložiska. Histologicky je tvořen nezralými, špatně diferencovanými buňkami. Buňky jsou různého tvaru a velikosti, mají velká jádra, nápadná jadérka. Nedokonale napodobuje výchozí tkáň. Protože růst bývá rychlý, nacházíme četné mitózy, často atypické. Maligní nádory bývají provázeny celkovými příznaky, především únavou a hubnutím, které se může stupňovat až do nádorové kachexie, která může být příčinou smrti, anémií a sníženou imunitou.
Metastázy = druhotná ložiska vzdálená od původního. TYPY METASTÁZ: podle způsobu šíření: 1. Lymfogenní metastázy: maligní nádorové buňky pronikají do lymfatických cév a lymfatickými cévami se šíří do lymfatických uzlin. Vždy jsou nejprve postiženy spádové lymfatické uzliny (tzv. sentinelové), do kterých přitéká lymfa z postiženého orgánu, a později i vzdálenější. Chirurg, když operuje maligní nádor, vždy odebírá i spádové lymfatické uzliny na bioptické vyšetření. 2. Hematogenní metastázy: maligní buňky pronikají do krevních cév a krevními cévami se šíří do různých orgánů. Podle typu cév rozlišujeme různé typy hematogenních metastáz: � arteriální typ: maligní buňky se dostávají do arterií velkého oběhu a metastázy jsou v různých orgánech (např. karcinom plic zakládá metastázy přes plicní žíly, levé srdce a velký oběh v různých orgánech). � kavální typ: nádorové buňky pronikají do žil a dále přes pravé srdce do plic - metastázy se vytváří v plicích. Takto metastazují např. karcinomy ledvin, jater a sarkomy. � portální typ: přes vrátnicovou žílu (vena portae) do jater (např. karcinomy zažívacího traktu). � paravertebrální: přes žilní pleteně do obratlů páteře (např. karcinom prostaty). 3. Porogenní metastázy: cestou dutých orgánů nebo v serózních dutinách: implantační metastázy na pleuře nebo peritoneu (např. po pobřišnici se často šíří maligní nádory vaječníku).
Posouzení malignity nádoru a prognóza GRADING: histologické posouzení malignity nádoru podle stupně buněčné diferenciace. Stanovuje patolog z biopsie. Obecně platí, čím jsou buňky více diferencované a lépe napodobují výchozí tkáň, tím je prognóza lepší. G 1: dobře diferencovaný nádor z pravidelných buněk a s dobrou prognózou; G 2: středně diferencovaný nádor z méně pravidelných buněk a horší prognózou; G3: nízce diferencovaný nádor z nepravidelných buněk různého tvaru a velikosti, špatně napodobujících výchozí tkáň, s četnými mitózami. Špatná prognóza – předpokládá se rychlý růst a brzké metastázy; G4: nediferencovaný = anaplastický z nediferencovaných nezralých buněk - velmi špatná prognóza. TNM KLASIFIKACE: klinické stanovení rozsahu šíření nádoru a tím i prognózy. T = tumor: hodnotí velikost nádoru a jeho šíření do okolí. Značí se T1 (malý nádor) až T4 (velký nádor výrazně prorůstající do okolí). T 0 - žádný nádor neprokázán T X - není možno se vyjádřit k původnímu nádoru. N = noduli: hodnotí metastázy v lymfatických uzlinách. N O - žádné metastázy N 1 - metastázy ve spádových lymfatických uzlinách N 2 - metastázy ve vzdálenějších uzlinách M = metastázy v orgánech: M 0 - žádné metastázy v orgánech M 1 – metastázy v orgánech už jsou vytvořeny Příklad označení tumoru: T1 N0 M0- znamená malý nádor neprorůstající do okolí bez metastáz v uzlinách a orgánech s dobrou prognózou.
Prekancerózy PREKANCERÓZY = PŘEDNÁDOROVÉ STAVY = změny ve tkáni, na jejichž podkladě může vzniknout maligní nádor. Podle závažnosti změn ve tkáni rozlišujeme tři typy: 1. STACIONÁRNÍ: nejlehčí typ. Jsou to stavy, u kterých víme, že může nádor vzniknout, ale zatím k žádným buněčným změnám nedochází. Tyto stavy nutno sledovat. Patří sem např. polypóza střevní (vrozené onemocnění s mnohočetnými benigními nádory ve střevě a vysokým rizikem malignizace některého z nich), imunodeficience, jizvy po spáleninách. 2. PROGREDIENTNÍ: zde už dochází ke změnám buněk, které se mohou stupňovat až k vzniku nádoru. Tyto buněčné změny se nazývají dysplazie (= změny tvaru, velikosti a uspořádání buněk). Podle závažnosti buněčných změn rozlišujeme: Dysplazie lehká: mírné buněčné odchylky a malé riziko vzniku nádoru. Stačí pouze sledovat, není nutné zasahovat. Postupně může lehká dysplazie přejít v horší stupeň: Dysplazie těžká: výrazné změny buněk a vysoké riziko vzniku nádoru. Vhodné odstranit. Pokud neodstraníme, bude se stupňovat v nejhorší typ prekancerózy, a to: 3. CARCINOMA IN SITU = MÍSTNÍ KARCINOM: buňky už jsou vyloženě maligní, ale nádor je zatím pouze povrchový, nešíří se přes bazální membránu epitelu do hlubších partií sliznice. To znamená, že neproniká k cévám, tudíž nemůže zakládat metastázy. Je nejvyšší čas k chirurgickému odstranění, protože to stačí k úplnému vyléčení. Pokud carcinoma in situ neodstraníme, během relativně krátké doby prostoupí do hlubších partií sliznice a vznikne invazivní karcinom, který už může zakládat metastázy.
Etiologie a prevence nádorů Příčiny vzniku nádorů Vznik nádoru začíná přeměnou normální nenádorové buňky v buňku nádorovou, která se začne nekontrolovaně dělit. Je výsledkem vrozeného nebo získaného genetického poškození buňky. Je to dlouhodobý, stupňovitý, multifaktoriální proces. Základní změny v buňce, které vedou k vzniku maligního nádoru, probíhají v genetické výbavě buňky - tedy v DNA. Jde o vícestupňový proces, kdy se v DNA buňky vytváří tzv. onkogeny. Změny vznikají během mitózy, takže vznik nádorů souvisí s vlivy, které stupňují mitotickou aktivitu buněk.
ONKOGENY = geny (úseky DNA), které působí přeměnu normální buňky v buňku nádorovou. TYPY ONKOGENŮ: 1. EXOGENNÍ ONKOGENY: pronikají do buňky z vnějšku, zapojují se do DNA buňky a vyvolávají její přeměnu v buňku nádorovou. Jsou to onkogenní viry. Např. HPV (= Human Papilomaviry) 16 a 18 mají vztah k vzniku karcinomu hrdla děložního. Další onkogenní viry: viry hepatitidy B a C, EB virus. 2. ENDOGENNÍ ONKOGENY: jedná se o alterované formy normálních genů. Vlivy, které mohou způsobit aktivaci onkogenů, se nazývají onkogenní faktory.
ONKOGENNÍ FAKTORY: FYZIKÁLNÍ ONKOGENNÍ FAKTORY: sem patří především záření krátkých vlnových délek. UV záření - hlavně UVB záření (290 - 320 nm) vyvolává nádory kůže (bazaliom, zhoubný melanom). Ionizační a RTG záření může způsobit např. karcinom v jizvách kůže, karcinom štítné žlázy, karcinom plic (u horníků v uranových dolech), akutní myeloidní leukemii. (Hirošima, Černobyl). CHEMICKÉ ONKOGENNÍ VLIVY: Karcinogeny = chemické látky, které mohou vyvolat vznik maligního nádoru. Je jich celá řada. Např.: - cigaretový kouř: kouření aktivní i pasivní výrazně zvyšuje riziko vzniku maligních nádorů nejen dýchacích cest, ale i v jiných lokalizacích; - benzpyren: vzniká při spalování ropných produktů, je součástí i cigaretového kouře; - těžké kovy: chrom, nikl, kadmium; - nitrosaminy: vznikají z dusíkatých hnojiv v organismu; - anilínová barviva, konzervační látky jako kyselina benzoová, dioxiny, azbest, atd. HORMONY: růst některých nádorů je ovlivňován hormony. Např. dysbalance (porucha produkce) mužského pohlavního hormonu má vliv na karcinom prostaty. Estrogeny (především jejich zvýšená hladina) působí na vznik a růst karcinomu endometria, vaječníku nebo některých karcinomů prsu. VÝŽIVA: strava bohatá na tuky a tučná masa s nedostatkem vlákniny, tedy ovoce a zeleniny, působí na vznik karcinomu tlustého střeva, který je velmi častý v Evropě a USA, ale téměř se nevyskytuje v Africe a Asii. DĚDIČNOST: u některých vrozených onemocnění je vyšší riziko nádoru. Např. polypóza střevní - vysoké riziko karcinomu střeva, Downův syndrom vyšší riziko myeloidní leukemie. IMUNITNÍ VLIVY: Imunodeficience je provázena zvýšeným rizikem vzniku nádorů. Např. AIDS: Kapossiho sarkom, maligní lymfomy.
Prevence nádorů ĆETNOST VÝSKYTU maligních nádorů neustále stoupá. Souvisí to s nezdravým životním stylem, znečištěním životního prostředí a stárnutím populace. U dospělých a starších jsou nejčastější maligní nádory karcinomy. Jejich výskyt se liší podle pohlaví. U mužů jsou nejčastější: karcinom plic, karcinom tlustého střeva a karcinom prostaty. U žen karcinom prsu, karcinom tlustého střeva, karcinom dělohy. Zhoubné nádory jsou druhou nejčastější příčinou smrti po kardiovaskulárních chorobách. Asi 25 až 30 % úmrtí souvisí s maligním nádorem. TERAPIE maligních nádorů je především chirurgická (odstranění nádoru), dále radioterapie (ozařování) a chemoterapie. Úspěšná je zejména v počátku nádorového bujení, dokud ještě nedošlo k rozšíření nádoru. Pokročilý nádor, který zakládá metastázy, má obvykle prognózu špatnou. Z těchto důvodů má zásadní význam především PREVENCE NÁDORŮ, tedy předcházení vzniku nádorů, včasná diagnostika a léčba. PRIMÁRNÍ PREVENCE: opatření, která mají zabránit vzniku nádoru. Patří sem především omezování vlivu onkogenních faktorů, které známe. Z velké části má primární prevenci v rukou každý sám, protože základem primární prevence je zdravý životní styl: to znamená racionálně se stravovat, nekouřit, omezit pití alkoholu, nevystavovat se nadměrně UV záření, dodržovat obecné hygienické zásady. Celospolečenským úkolem je péče o zdravé životní prostředí a omezení karcinogenů v ovzduší, vodě, půdě a potravě. SEKUNDÁRNÍ PREVENCE: jejím cílem je zachytit počáteční nádorová stadia (v ideálním případě přednádorové stavy - prekancerózy), která jsou velmi dobře léčitelná. Sekundární prevenci zajišťuje zdravotnictví, ale opět závisí na každém jednotlivci, aby se zásadami sekundární prevence řídil a zavčas vyhledal lékaře. Opatření sekundární prevence zahrnuje: � zdravotní výchova: seznamování veřejnosti s varovnými příznaky nádorového onemocnění, aby zavčas vyhledali lékaře;
� samovyšetřování kůže, prsou, varlat; � dispenzarizace: sledování osob se zvýšeným rizikem vzniku nádoru; � preventivní prohlídky; � depistáž = aktivní vyhledávání ohrožených osob. Sem patří screeningová vyšetření: cytologie hrdla děložního, mamografie, vyšetření stolice na okultní krvácení, SPA na karcinom prostaty.
Dělení nádorů podle histogeneze Přehled dělení nádorů podle histogeneze: podle typu tkáně, z které nádor vychází. I. MESENCHYMOVÉ NÁDORY: 1. Nádory z pojiva, svaloviny a cév 2. Nádory z krevních buněk: a) Hemoblastomy (lymfomy) b) Hemoblastózy (leukémie) II. EPITELOVÉ NÁDORY: 1. Povrchový epitel: a) Benigní: Papilom b) Maligní: Karcinomy 2. Žlázový epitel: a) Benigní: Adenomy b) Maligní: Adenokarcinomy III. NEUROEKTODRMOVÉ NÁDORY: 1. Nádory CNS 2. Nádory periferních nervů 3. Nádory z melanocytů IV. SMÍŠENÉ NÁDORY: z více druhů místních tkání V. GERMINÁLNÍ NÁDORY: 1. Nádory ze zárodečných buněk: Teratom 2. Nádory z embryonální tkáně tkáně - z trofoblastu: Mola Choriokarcinom
I. Mesenchymové nádory MESENCHYMOVÉ NÁDORY vychází z tkání mesenchymu (Vývojově mesodermu – tedy středního zárodečného listu, z kterého vznikají tkáně pojivové, svalovina, cévy a krevní buňky). Jsou to tedy nádory z tkáně vazivové, tukové, svalových buněk, chrupavky, kosti a cév krevních i lymfatických. Můžeme je dělit i na nádory z měkkých tkání (z vaziva, tukové tkáně, svaloviny a cév) a tvrdých tkání (chrupavka, kost). Dále do této skupiny patří i maligní nádorová onemocnění z krevních buněk.
1. NÁDORY Z POJIVA, SVALOVINY A CÉV: Benigní mesenchymové nádory jsou poměrně časté, některé bývají vrozené. Mezi benigní mesenchymové nádory patří např. fibrom (nádor z vaziva), lipom (nádor z tukové tkáně), chondrom (z chrupavky), osteom (z kosti), hemangiom (z krevních cév), myom (ze svaloviny). Maligní mesenchymové nádory se nazývají sarkomy. Makroskopicky mají vzhled rybího masa. Jsou málo časté, postihují spíše děti a mladé lidi, méně často dospělé. Metastazují především hematogenní cestou. NÁDORY Z VAZIVA: Fibrom: benigní nádor z vaziva. Tuhý, dobře ohraničený nádor tvořený fibrocyty a kolagenními vlákny. Může být lokalizován kdekoliv, často bývá v kůži i jako smíšený nádor (např. fibrolipom).. Myxom: nádor z řídké pojivové tkáně, rosolovité konzistence, tvořený hvězdicovitými buňkami v řídkém stromatu. Bývá lokalizován v srdeční síni. Častěji bývá součástí jiných benigních nádorů (např. myxolipom). Fibrosarkom: maligní nádor z vaziva, vzácný. NÁDORY Z TUKOVÝCH BUNĚK: Lipom: častý benigní nádor z tukové tkáně. Dobře ohraničený, žlutobílé barvy, pružné konzistence, tvořený vyzrálými tukovými buňkami. Bývá lokalizován v kůži, sliznici, popř. v retroperitoneu. Hibernom: benigní nádor z hnědé tukové tkáně, typické pro hibernující živočichy. Bývá na zádech mezi lopatkami nebo na krku. Je tvořen buňkami s pěnitou cytoplasmou, střádajícími fosfolipidy.
Lipoblastom: benigní, ale rychleji rostoucí nádor, který často recidivuje. Je tvořený menšími buňkami s vícečetnými menšími tukovými vakuolami, což svědčí pro rychlý růst nádoru. Liposarkom: maligní nádor z tukové tkáně, postihující spíše starší lidi, většinou s dobrou prognózou. Bývá lokalizovaný v retroperitoneu, popř. v mediastinu.
Obrázek: Lipom
NÁDORY Z CÉV: Hemangiom: benigní nádor z krevních cév, většinou vrozený, poměrně častý. Podle typu cév rozlišujeme: Hemangiom kapilární: tvořený kapilárami, které infiltrují kůži. Makroskopicky vyhlíží jako červená skvrna na kůži – tzv. naevus flammeus neboli lidově oheň. Pokud je tvořen širšími cévními luminy, mírně prominuje nad povrch kůže a má červenofialovou barvu (naevus vasculosus). Je zcela benigní, může působit pouze estetický problém, pak se odstraňuje laserem. Hemangiom kavernózní: vytváří široké cévní prostory – kaverny, vystlané endotelem a oddělené pruhy vaziva. Makroskopicky má uzlovitý tvar a tmavě fialovou barvu, je hojně prokrven. Bývá lokalizován v kůži, popř. sliznici (rty, jazyk) nebo ve vnitřních orgánech, především v játrech. Hemangiom arteriovenózní: tvořený přívodnou arterií, která se větví ve vény .Bývá v kůži, má metličkovitý tvar, při pohmatu pulsuje.
Obrázek: Kapilární hemangiom
Angiosarkom: maligní nádor z cév, vzácný. Kapossiho sarkom: maligní nádor z krevních cév, typický pro pacienty s AIDS. Vytváří mnohočetná červenofialová ložiska v kůži. Chová se jako lokálně agresivní podkožní tumor. Lymfangiom: benigní nádor z lymfatických cév, bývá vrozený. Typy: jednoduchý, kavernózní, cystický (často jako vrozený nádor na krku – hygroma colli cysticum). NÁDORY ZE SVALOVÝCH BUNĚK: vychází z hladké nebo příčně pruhované svaloviny. Leiomyom: benigní nádor z hladké svaloviny, velmi častý. Může být lokalizován kdekoliv, kde se nachází hladká svalovina, ale nejčastěji bývá v děloze především v premenopauzálním období, kdy se na jeho vzniku podílí hormonální dysbalance (zvýšená hladina estrogenů). Leimyosarkom: maligní nádor z hladké svaloviny, málo častý. Rhabdomyom: benigní nádor z příčně pruhované svaloviny, vzácný. Vyskytuje se většinou jako vrozený nádor srdce nebo jazyka.
Rhabdomyosarkom: maligní nádor z příčně pruhované svaloviny. Nejčastější maligní mezenchymový nádor. Postihuje děti, mladé lidi i dospělé. Bývá lokalizován na hlavě, krku, perineu, končetinách. Histologicky rozlišujeme několik variant: embryonální rhabdomyosarkom typický pro děti (3 – 12 let), alveolární typický pro mladistvé (10 – 25 let) a pleomorfní, který se vyskytuje především u starších dospělých na končetinách.
Obrázek: Leiomyomy v děloze – uterus myomatosus
NÁDORY Z CHRUPAVKY A KOSTI: nádory z tvrdých tkání Chondrom: benigní nádor z chrupavky, připomíná hyalinní chrupavku, nepříliš častý. Chondrosarkom: maligní nádor z chrupavky. Postihuje dospělé, častěji muže mezi 40. – 50. rokem. Roste pomalu, pozdě metastazuje (hematogenně do plic). Projevuje se neurčitou bolestí v oblasti kloubu. Vychází z hyalinní kloubní chrupavky, bývá lokalizován v kostech u velkých kloubů, obvykle kyčelního nebo ramenního. Makroskopicky mívá šedobílou nebo namodralou barvu. Osteom: benigní nádor kosti. Většinou se jedná o reaktivní proces v důsledku traumatu nebo zánětu. Obrovskobuněčný kostní nádor: benigní, lokálně agresivní nádor kosti. Osteosarkom: nejčastější vysoce maligní nádor kosti, metastazuje hematogenně především do plic, popř. do mozku. Postihuje děti a mladé lidi (10 – 25 let). Bývá lokalizován obvykle v metafýze dlouhých kostí – distální část femuru, proximální konec tibie nebo proximální humerus, z kosti se šíří i do měkkých tkání. Projevuje se bolestí, typická je klidová bolest, popř. poruchou chůze. Nutná časná diagnóza a rychlé zahájení terapie. Léčbu zahajujeme chemoterapií, pak následuje chirurgické řešení (amputace postižené končetiny, méně často pouze resekce tumoru) a opětovně chemoterapie. Při včasné diagnóze a terapii 80% vyléčení.
2. MALIGNÍ NÁDOROVÁ ONEMOCĚNÍ Z KREVNÍCH BUNĚK: HEMOBLASTÓZY: maligní onemocnění z krevních buněk, která nevytváří makroskopicky nádorová ložiska, pouze mikroskopicky infiltrují tkáně. Nádorové buňky se produkují v kostní dřeni a jsou obvykle vyplavovány do krve. Pokud nádorové buňky kolují v krvi, jedná se o tzv. LEUKÉMIE. Diagnostika leukemie se orientačně dělá z krevního obrazu, definitivní diagnóza z punkce kostní dřeně. Klinický obraz: vyplývá z toho, že nádorové bujení v kostní dřeni potlačuje normální krvetvorbu. Mezi základní příznaky leukemie tedy patří: - anemie: nemocný je unavený, bledý, trpí dušností a tachykardií - snížená imunita: vyvolává oportunní a endogenní infekce - trombocytopenie: vede ke zvýšené krvácivosti Terapie: chemoterapie a transplantace kostní dřeně TYPY LEUKEMIÍ: akutní (z velmi nezralých krevních elementů a rychlým průběhem) a chronické (s vyzrálejšími nádorovými krevními buňkami a pomalejším průběhem), lymfatické (z lymfocytární řady) a myeloidní (nádorové buňky vychází z granulocytární řady). � ALL = akutní lymfoblastická leukemie: postihuje především děti. Převažují příznaky z potlačené normální krvetvorby: těžká anémie, výrazně snížená imunita a zvýšená krvácivost. Při léčbě je důležitá chemoterapie a transplantace kostní dřeně. 80 % nemocných se podaří vyléčit. � CLL = chronická lymfatická leukemie: projevuje se především infiltrací a zvětšením lymfatických uzlin a sleziny. Má velmi pomalý průběh, trvá až 20 let. Postihuje starší lidi, obvykle až po 60. roce. Nebývá příčinou smrti. � AML = akutní myeloidní leukemie: na vzniku se podílí ionizační záření a toxické poškození kostní dřeně. Má podobný průběh jako akutní lymfatická leukemie. Podle FAB (Francouzsko-Americko-Britské) klasifikace dělíme tyto leukemie podle typu buněk, z kterých vychází na:
M0 – akutní myeloblastická leukemie minimálně diferencovaná, zcela bez vyzrávání buněk M1 – akutní myeloblastická s minimálním vyzráváním M2 – akutní myeloblastická leukemie s vyzráváním M3 – akutní peomyelocytární leukemie M4 – akutní myelomonocytární leukemie M5 – akutní monocytární leukemie M6 – erytroleukemie M7 – akutní megakaryoblastická leukemie Nejčastější jsou typy M1, M2 a M4. � CML = chronická myeloidní leukemie: typická pro dospělé. Má dva vrcholy výskytu - okolo 30 let a okolo 6O let. Trvá v průměru čtyři roky, pak dochází často k blastickému zvratu v AML. Je u ní velmi výrazná infiltrace jater a sleziny, která vede k těžké hepatosplenomegalii. Kostní dřeň má žlutou barvu - tzv. pyoidní kostní dřeň a i krevní sraženiny jsou žluté. HEMOBLASTOMY: maligní onemocnění z krevních buněk, která vytváří makroskopicky nádorová ložiska. Většinou vychází z lymfocytární řady, a proto se nazývají LYMFOMY. Maligní lymfomy vznikají maligní transformací B a T lymfocytů na všech stupních vývoje. DĚLENÍ LYMFOMŮ: MALIGNÍ LYMFOMY NE-HODGKINOVA TYPU: klinická imunologická Kielská klasifikace: Difuzní malobuněčný lymfom: tvořený malými lymfocyty z 95% B typu. Vyskytuje se ve vyšším věku, často leukemizuje, většinou má dobrou prognózu. Folikulární lymfom: vždy vychází z B buněk, buď centrocyty a centroblasty nebo buňky lymfocytárního pláště. Vyskytuje se ve vyšším věku, vzácně leukemizuje. Je sice nízce maligní, ale špatně reaguje na léčbu. Třetina po několika letech přechází v difuzní velkobuněčný lymfom. Difuzní velkobuněčný lymfom: 80% vychází z B buněk, 20% z postthymických T buněk. Je tvořený velkými centrocyty, centroblasty a imunoblasty. Vyskytuje se ve vyšším věku, má agresivní průběh, ale dobře reaguje na léčbu. Lymfoblastický lymfom: z 95% vychází z thymických T buněk. Nádorové buňky jsou uniformní větší lymfoblasty. Postihuje především děti a dospívající, častěji chlapce. Bývá lokalizován v mediastinu. Má špatnou prognózu, často progreduje do akutní lymfoblastické leukemie. Burkittův lymfom: vychází z B lymfoblastů. Je tvořený malými kulatými lymfoblasty s nápadně basofilní cytoplasmou, v níž jsou drobné tukové vakuoly. Histologicky vytváří tzv. obraz hvězdného nebe. Endemický nádor rovníkové Afriky (souvislost s EB virem), v Evropě se vyskytuje sporadicky. Endemicky v Africe začíná v čelistech dětí, v Evropě a USA postihuje především střevo. Vysoce maligní nádor, prognózu zlepšila moderní agresivní chemoterapie. Další klasifikace dělí lymfomy podle malignity: � Lymfomy s nízkou malignitou: patří sem difuzní malobuněčný lymfom, folikulární s převahou malých centrocytů a folikulární smíšený s malými centrocyty a centroblasty. Mají dobrou prognózu. � Lymfomy se střední malignitou: folikulární s převahou velkých centrocytů a centroblastů, difuzní s malými centrocyty a difuzní smíšený s malými centrocyty a centroblasty. � Lymfomy s vysokou malignitou: jsou tvořené velkými nezralými buňkami s nápadnými jadérky - tzv. centroblasty a lymfoblasty. Patří sem difuzní velkobuněčný lymfom tvořený velkými centrocyty, centroblasty, imunoblasty a lymfoblasty a dále Burkittův lymfom. ZVLÁŠTNÍ FORMY LYMFOMŮ: nemůžeme zařadit do předcházejících skupin a vytváří samostatné nozologické jednotky. � HODGKINŮV LYMFOM = MALIGNÍ LYMFOGRANULOM = HODGKINOVA CHOROBA: Vychází z B lymfocytů (imunoblastů). Postihuje spíše mladé dospělé. Klinický obraz: nebolestivé zvětšení lymfatických uzlin, zvýšená teplota (Pel - Ebsteinův typ horečky), únava, hubnutí, anemie, snížená imunita. 1. stadium: zvětšení pouze jedné skupiny lymfatických uzlin. 2. stadium: zvětšení více skupin uzlin na jedné straně bránice. 3. stadium: generalizované zvětšení lymfatických uzlin na obou stranách bránice. 4. stadium: postiženy jsou i další orgány nejen lymfatické uzliny, např. játra. Histologie: typické Sternbergovy buňky se světlou cytoplasmou a velkými jádry s nápadným jadérkem a RS buňky (Reedové-Sternbergovy buňky), dvojjaderné se zrcadlovým postavením jader, Hodgkinovy buňky (jednojaderné se světlou cytoplasmou a nápadným jadérkem)
Prognóza onemocnění je závislá na počtu normálních lymfocytů v uzlině. Čím více lymfocytů, tím lepší prognóza. Nejlepší prognózu má typ bohatý na lymfocyty. U tohoto typu bývá časté úplné vyléčení nebo alespoň dlouholeté přežívání. Naopak špatnou prognózu má typ s deplecí lymfocytů, kdy v uzlině už prakticky žádné normální lymfocyty nejsou a jsou zde především atypické Sternbergovy buňky. Histologické typy: 1. Predominance lymfocytů – výborná prognóza 2. Nodulárně sklerotický typ – nejčastější, dobrá prognóza. 3. Smíšeně buněčný – horší prognóza 4. Deplece lymfocytů – špatná prognóza Terapie: chirurgická, radioterapie, chemoterapie.
Obrázek: RS buňky, Hodgkinovy buňky
� MNOHOTNÝ MYELOM = KAHLEROVA CHOROBA: vychází z plasmocytů. Postihuje lidi středního a staršího věku, obvykle až po 50. roce. Klinický obraz: nádorové plasmocyty se produkují v kostní dřeni a šíří se dále do kosti. Nádor vytváří osteolytická ložiska v kosti, která mohou vést k patologické fraktuře. Nejdříve bývají postiženy ploché kosti - lebka, žebra, dále obratle páteře, později i dlouhé kosti. Nádorové plasmocyty produkují části protilátek (obvykle lehké řetězce lambda), které kolují v krvi jako atypická bílkovina (paraprotein) = paraproteinémie. Vylučují se do moči = paraproteinurie a můžeme je prokázat v moči jako tzv. Bence Jonesovu bílkovinu. Sráží se v ledvinných tubulech a poškozují ledvinu. Vzniká tzv. myelomová ledvina. Z lehkých řetězců se může tvořit AL amyloid a vzniknout amyloidóza.
Obrázek: Mnohotný myelom – RTG lebky
II. Epitelové nádory EPITELOVÉ NÁDORY vychází z epitelu povrchového nebo žlázového.
BENIGNÍ EPITELOVÉ NÁDORY 1. Z povrchového epitelu: � PAPILOM: obvykle exofyticky rostoucí nádor na sliznici, kůži nebo ve vývodech větších žláz, tvořený vazivovým stromatem a nádorovým epitelem. 2. Žlázový epitel: benigní nádory ze žlázového epitelu se nazývají � ADENOMY: vznikají ve žlázách a napodobují strukturu žlázy, ze které vychází. Podle mikroskopického uspořádání žlázového epitelu rozlišujeme různé typy adenomů: např. a) Tubulární adenom: napodobuje strukturu tubulární tedy trubicovité žlázky. Je častý v zažívacím traktu, především v tlustém střevě, kde tvoří nádorové polypy, které bývají považovány za prekancerózu kvůli často vznikající dysplazii epitelu. b) Acinosní adenom: napodobuje strukturu kulovité žlázky. Vychází např. z mazové žlázky v kůži. c) Solidní adenomy: vytváří solidní žlázové struktury (tedy bez vývodů). Do této skupiny patří: solidně trabekulární adenom: buňky vytváří trámcovitou strukturu. Nacházíme ho v játrech - tzv. hepatom. Solidně alveolární adenom: nádorové buňky vytváří kulovitá ložiska. Tuto strukturu mívá adenom hypofýzy. d) Folikulární adenom: napodobuje strukturu štítné žlázy. Může produkovat hormony. e) Cystadenomy = cystické adenomy:vytváří nádorové cysty. Jsou častými nádory ve vaječníku.
MALIGNÍ EPITELOVÉ NÁDORY Jsou nejčastější maligní nádory, které postihují především dospělé. Označují se jako KARCINOMY.
1. Z povrchového epitelu: � BAZALIOM = bazocelulární karcinom: nádor kůže, vycházející z bazální vrstvy epidermis. Na jeho vzniku se podílí UV záření, proto bývá často lokalizován na obličeji. Chová se jako místně maligní. To znamená, že roste invazivně, pomalu se šíří do plochy a do hloubky, ale nemetastazuje. Začíná jako červenofialová papula, která v centru zvředovatí a pomalu se šíří. Má dobrou prognózu.
Bazaliom � SPINOCELULÁRNÍ KARCINOM = dlaždicobuněčný karcinom: vychází z dlaždicového epitelu. Napodobuje strukturu epidermis, (především stratum spinosum), proto je pro tento nádor typická keratinizace (= rohovění). Vyskytuje se všude, kde se vyskytuje dlaždicový epitel. Typické lokalizace: rty, dutina ústní, jazyk, jícen, laryng, hrdlo děložní, vulva, apod. Je také častým typem bronchogenního karcinomu, i když na sliznici bronchů se normálně dlaždicový epitel nevyskytuje. Zde vzniká na podkladě dlaždicobuněčné metaplazie a dysplazie. � PAPILOKARCINOM: vychází z přechodního epitelu močových cest. Bývá lokalizován ve vývodných cestách močových, především v močovém měchýři. � KARCINOM Z PŘECHODNÍCH BUNĚK: málo častý. Vychází z tmavých protáhlých buněk na přechodu mezi cylindrickým a dlaždicovým epitelem. Typická lokalizace: na přechodu rekta a anu, na hrdle děložním na přechodu mezi zevní a vnitřní plochou hrdla děložního.
2. Ze žlázového epitelu: � ADENOKARCINOMY: vznikají ve větších žlázách (např. mléčná žláza, játra, pankreas, štítná žláza, prostata) nebo z drobných žlázek ve sliznici (např. sliznici střevní). Podle mikroskopické struktury můžeme opět rozlišovat různé typy: např. tubulární (z tubulárních žlázek sliznice střevní), trabekulární (v játrech), cystický (cystadenokarcinom ve vaječníku), solidní, difusní, gelatinosní (s výraznou hlenotvorbou), apod. Časté lokalizace: adenokarcinom prsu, GIT (nejčastěji v tlustém střevě - tzv. kolorektální karcinom, méně často v žaludku), prostaty, vaječníku, těla děložního, jater, pankreatu, štítné žlázy, apod.
III. Neuroektodermové nádory NEUROEKTODERMOVÉ NÁDORY vychází z neuroektodermu a dělíme je na nádory CNS, periferního nervstva a nádory z melanocytů.
1.NÁDORY CNS Jsou nádory mozku, míchy a mozkomíšních obalů: Pro nádory CNS je typické, že rostou v omezeném prostoru - v lebce, proto se projeví zvýšením nitrolebního tlaku a typickými příznaky. Je to tzv. syndrom nitrolební hypertenze: bolesti hlavy, zvracení, závratě, poruchy vidění, popř. poruchy vědomí. Objektivně si můžeme syndrom nitrolební hypertenze prokázat na očním pozadí. Dále se tyto nádory projeví ložiskovými příznaky poruchy funkce mozku podle konkrétní lokalizace: např. změny chování, poruchy hybnosti, poruchy čití, řeči, záchvaty křečí (Jacksonská epilepsie), apod. Pro maligní nádory mozku je typické, že metastazují mozkomíšním mokem, tedy na jiná místa v mozku, popř. míchy, ale ne mimo CNS. Hematoencefalická bariéra totiž brání přestupu maligních buněk do krve. Pouze v případě, že je tato bariéra porušena, mohou vzácně vzniknout metastázy mimo CNS. NÁDORY TYPICKÉ PRO DĚTI: � EPENDYMOM: benigní nádor vycházející z ependymu (= výstelka mozkových komor). Roste do lumen komory. Projeví se obstrukčním hydrocefalem a syndromem nitrolební hypertenze. � MEDULOBLASTOM: vysoce maligní nádor typický pro malé děti kolem pěti let. Představuje asi 6% nádorů CNS. Metastazuje mozkomíšním mokem v komorách i páteřním kanálu. Šance na přežití zlepšila chemoterapie a radioterapie, takže 60 % nemocných přežívá déle jak 5 let. NÁDORY TYPICKÉ PRO DOSPĚLÉ: vychází především z glie -podpůrné mozkové tkáně. Nádory z glie tvoří více jak 50 % ze všech nádorů CNS. � GLIOM: benigní nádor z glie. Nejčastěji vychází z astroglie - takže se nazývá astrocytom. Postihuje častěji muže středního věku, bývá neostře ohraničený a často malignizuje. (Méně často vychází z oligodendroglie, pak se nazývá oligodendrogliom). � GLIOBLASTOM: maligní nádor z glie, tvořený nepravidelnými nezralými glioblasty. V nádoru jsou časté nekrózy a hemoragie. Prognóza je velmi špatná, průměrné přežití je 1 rok od objevení klinických příznaků. � MENINGIOM: benigní pomalu rostoucí nádor z obalů mozkových. Vyrůstá širokou stopkou z dura mater (tvrdá plena mozková). Neprorůstá do mozku, pouze se do něho vtlačuje. Původem je z odštěpené arachnoidey proniklé do dury. Postihuje častěji ženy, obvykle se manifestuje mezi 40 až 60 roky. Prognóza je dobrá. Někdy bývají meningiomy vícečetné, po operaci je proto vhodné ozáření mening jako prevence možných recidiv.
. Obrázek: Meningiom
2. NÁDORY PERIFERNÍHO NERVOVÉHO SYSTÉMU Vychází z gangliových buněk (především z dřeně nadledvin) a z obalů nervových. � NEUROBLASTOM: maligní nádor dětského věku, vycházející ze sympatických ganglií břišního sympatiku. Obvykle bývá v dřeni nadledvin. Napodobuje nezralou embryonální strukturu dřeně nadledvin, takže neprodukuje hormony. Metastazuje hematogenně především do jater a plic. � FEOCHROMOCYTOM: benigní nádor dřeně nadledvin u dospělých. Napodobuje vyzrálou dobře diferencovanou strukturu dřeně nadledvin, proto produkuje hormony katecholaminy (adrenalin, noradrenalin). Tyto hormony působí hypertenzi, která může být trvalá nebo ve formě hypertenzní krize = náhlé výrazné zvýšení krevního tlaku. K tomu dochází např. při krvácení do nádoru, kdy dojde k vyplavení hormonů do krve a k náhlému zvýšení krevního tlaku, což může způsobit další komplikaci - krvácení do mozku. V moči je zvýšená hladina kyseliny vanilmandlové (vzniká při rozpadu katecholaminů). � NEURINOM = SCHWANOM = NEURILEMOM: benigní nádor z obalů nervových. Vychází ze Schwanových buněk, což jsou ploché buňky pokrývající myelinovou pochvu nervu. Relativně častý bývá neurinom statoakustického (= sluchově rovnovážného) nervu, kterému se podle lokalizace říká nádor mostomozečkového úhlu. Neurofibrom je nádor podobné struktury, lokalizovaný v kůži. Neurofibromatóza = Recklinghausenova choroba je vrozené onemocnění s mnohočetnými nádory v kůži i vnitřních orgánech. Maligní varianty neurinomu jsou velmi vzácné.
3. NÁDORY Z MELANOCYTŮ Řadí se mezi neuroektodermové nádory, protože melanocyty jsou buňky původem z neuroektodermu. PIGMENTOVÝ NÉVUS = benigní melanom: velmi častý nádor. Jedná se o pigmentové ložisko nejčastěji v kůži, popř. v duhovce nebo na sliznici. Většinou bývá v úrovni kůže, může být i lehce vyvýšený nebo s chlupy. Mikroskopicky rozlišujeme tři varianty: a) Junkční névus: je typický pro děti. Je tvořen hnízdy melanocytů na rozhraní epidermis a koria. Je to tzv. zóna junkční aktivity neboli růstová zóna pigmentového névu. Névus ještě roste a vyvíjí se. U dětí je to zcela normální. b) Smíšený névus: typický pro mladistvé. Má dvě vrstvy: zónu junkční aktivity a pod ní je vrstva melanocytů v koriu, klidová vrstva, která už ukončila růst. c) Intradermální pigmentový névus: typický pro dospělé. Zóna junkční aktivity zanikla a névus je tvořen pouze vrstvou melanocytů v koriu. Je to zcela klidový névus, u kterého nehrozí riziko malignizace. Podezřelé je, pokud se u dospělého znova objeví zóna junkční aktivity s dysplastickými změnami melanocytů. U tohoto névu je riziko malignizace. MELANOBLASTOM = maligní melanom: je málo častý, ale vysoce maligní nádor, který metastazuje brzy a do různých orgánů. Na jeho vzniku se podílí UV záření. Četnost výskytu tohoto nádoru se v posledních letech zvyšuje. Velká část nádorů vzniká malignizací benigního melanomu, ale může vzniknout i de novo to znamená na kůži (nebo sliznici), kde se žádný névus nevyskytoval. Nádorové buňky většinou vytváří pigment melanin a i metastázy nádoru bývají pigmentované. Velmi nezralé melanoblasty pigment nevytváří - tzv. amelanotický melanom. Nádorové buňky produkují alespoň prekursory melaninu, které si můžeme prokázat speciálním barvením podle Fontany nebo imunohistochemicky (monoklonálními protilátkami). U tohoto nádoru je velmi důležitá včasná diagnóza a úplné chirurgické odstranění nádoru. Proto má velký význam samovyšetřování kůže a včasná návštěva lékaře. Známky malignizace pigmentového névu: zvětšování, změna barvy, neostré asymetrické okraje, svědění, bolestivost a krvácení.
Obrázek: Melanoblastom
IV. Smíšené
nádory
SMÍŠENÉ NÁDORY jsou tvořeny dvěma nebo více typy tkání, které můžeme odvodit z místních tkání. BENIGNÍ smíšené nádory jsou časté. Vychází z tkání mesenchymových nebo mesenchymových a epitelových. Např.: � FIBROLIPOM: benigní nádor z vaziva a tukové tkáně. Bývá lokalizován v kůži. � FIBROLEIOMYOM: tvoří ho vazivo a hladká svalovina. Bývá v děloze. � ANGIOLEIOMYOM: z cév a hladké svaloviny, v kůži. � FIBROADENOM: častý nádor prsu u mladých žen mezi 30. - 35. rokem. Tvoří ho vazivo a žlázy (mesenchymová a epitelová složka). Makroskopicky se jeví jako dobře ohraničený volně pohyblivý tuhý uzel ve tkáni prsu. Je zcela benigní, nehrozí malignizace. MALIGNÍ smíšené nádory jsou vzácné, vyskytují se velmi málo. � ADENOSARKOM: vzácný maligní nádor dělohy, tvořený benigní žlázovou složkou (adeno) a maligní mesenchymovou složkou (sarkom).
V. Germinální nádory GERMINÁLNÍ NÁDORY jsou odvozeny ze zárodečných buněk a embryonální tkáně. TERATOM: vychází ze zárodečných buněk, proto je lokalizován většinou na pohlavních žlázách, ve vaječníku nebo ve varleti. Tvoří ho různé typy tkání, které nemůžeme odvodit z místních tkání. To znamená, že v dané oblasti se tyto tkáně normálně nevyskytují. � KOETÁNNÍ TERATOM: benigní nádor. Je tvořen dobře diferencovanými vyzrálými tkáněmi. Je častý u žen ve vaječníku jako tzv. dermoidní cysta - cystický nádor tvořený různými tkáněmi. Bývají v něm úseky dermis i s adnexy, proto název dermoidní cysta - tedy cysta která obsahuje kožní maz a chlupy. Ve stěně cysty jsou i jiné tkáně jako chrukavka, svalovina, střevní epitel a často i zuby. U žen je tento nádor zcela benigní a prakticky nikdy nemalignizuje. U mužů se vyskytuje zřídka, nebývá cystický a je potenciálně maligní. � NEZRALÝ TERATOM = EMBRYOM neboli embryonální karcinom: vysoce maligní, málo častý nádor, který postihuje velmi mladé jedince nebo děti většinou mužského pohlaví. Je tvořený nezralými embryonálními tkáněmi. Napodobuje i velmi časná embryonální stadia: např. strukturu připomínající žloutkový váček - tzv. yolk sac tumor = nádor žloutkového váčku. Čím je tkáň nádoru nezralejší, tím je nádor malignější. Je poměrně citlivý na chemoterapii a radioterapii, takže prognóza při včasně zahájené léčbě je dobrá.
Obrázek: Koetánní teratom - dermoidní cysta NÁDORY TROFOBLASTU: vychází z buněk trofoblastu. Trofoblast je zárodečná tkáň, která se vytváří ve stadiu blastocysty asi 5. den po oplození. Blastocysta je dutý kulovitý útvar, ve kterém buňky trofoblastu tvoří její stěnu a směrem dovnitř se vyklenuje embryoblast. Z trofoblastu se v dalším vývoji vytváří placenta. Buňky trofoblastu produkují HCG (=choriogonadotropní hormon), typický pro těhotenství. Od 10. dne těhotenství můžeme HCG prokázat v krvi a později i v moči. Trofoblast má fyziologicky schopnost invaze do cév a tuto schopnost si zachovává i nádorový trofoblast.
� MOLA HYDATIDOSA: se řadí mezi benigní nádory. Jedná se o vrozenou vývojovou poruchu placenty založenou chromozomálně. Vzniká při oplodnění akaryotického vajíčka (empty egg – bez chromozomů) spermií – tzv. kompletní mola. Vyskytuje se 1 x na 2 - 3.000 těhotenství. Jde o poruchu vývoje cévní sítě klků. Placentární klky jsou bezcévné. Metabolické produkty buněk, neodváděné cévami, se hromadí v klcích a způsobují jejich výrazný edém. Placenta se mění v hroznovitý útvar, který vyplňuje celou dělohu a neustále roste. Embryo chybí. Jsou vysoké hladiny HCG. Terapie spočívá v odstranění moly z dělohy. � MOLA PROLIFERANS: tvoří přechod k malignímu nádoru. Vzniká z mola hydatidosa. Trofoblast nabývá vyloženě nádorového charakteru, začíná výrazně proliferovat, objevují se buněčné atypie a prorůstá do stěny děložní. Hrozí nebezpečí přechodu v maligní nádor. V tomto případě je nutné odstranit s molou i dělohu.
Obrázek: Mola hydatidosa � CHORIOKARCINOM: vysoce maligní nádor trofofoblastu, vzácný. Obvykle mu předchází mola, méně často normální těhotenství. (Raritně může vzniknout i bez těhotentví, a to i u mužů jako nezralý teratogenní nádor na pohlavních žlázách.) Nádorový trofoblast si zachovává schopnost prorůstat do cév, proto je nádor hojně prokrvácený a zakládá brzy hematogenní metastázy, především do plic a mozku. Typické jsou velmi vysoké hladiny HCG 100 - 1.000 krát vyšší než v normálním těhotenství. Podle hladin HCG můžeme sledovat úspěšnost terapie. Pokud se nám podaří vyléčit, hladina HCG klesá k nule. Přes vysokou malignitu a brzké metastázy má nádor dobrou prognózu, protože je velmi citlivý na chemoterapii a radiotearpii.
Nepravé nádory Přehled nepravých nádorů NEPRAVÉ NÁDORY = PSEUDOTUMORY vypadají makroskopicky jako nádor, ale neplní základní podmínku místně neregulovaného autonomního růstu. Mezi nepravé nádory patří tyto změny: � UZLOVITÉ HYPERPLÁZIE: patří mezi progresivní změny. Tyto změny se makroskopicky velmi těžko odlišují od skutečných nádorů. Často může rozhodnout až patolog z biopsie. Příčinou vzniku bývá obvykle hormonální dysbalance (= porucha produkce hormonů). Např. uzlovitá hyperplazie štítné žlázy, uzlovitá hyperplazie prostaty častá u starších mužů. � CYSTY A PSEUDOCYSTY: chorobně vzniklé dutiny s patologickým obsahem (serózní tekutinou, hlenem, krví, kašovitou hmotou, apod.). Cysty mají vlastní výstelku, nějaký typ epitelu, různý podle původu cysty. Pseudocysty nemají výstelku. Vznikají zničením tkáně v dané oblasti nějakým patologickým procesem, např. nekrózou, krvácením nebo zánětlivou kolikvací.. Mezi pseudocysty patří např. absces, postmalatická pseudocysta, posthemorhagická pseudocysta. � UKLÁDÁNÍ PATOLOGICKÉHO MATERIÁLU: např. dnavé tofy: uzly v blízkosti kloubů. Vytváří se u dny ukládáním krystalů urátu sodného. Xantelasma: žlutavé nádorky na víčkách starších lidí, které jsou tvořeny histiocyty, střádajícími tukové látky.
Xantelasma � HROMADĚNÍ KRVE VE TKÁNI: např. subdurální hematom: pomalu se vyvíjející během několika týdnů až měsíců s postupně narůstajícími ložiskovými příznaky poruchy funkce mozku a syndromem nitrolební hypertenze. � ZÁNĚTLIVVÝ PSEUDOTUMOR: např. Schlofferův tumor: granulom, který se tvoří kolem lehce infikovaného šicího materiálu. � PORUCHY EMBRYONÁLNÍHO VÝVOJE: nedojde k správnému zapojení některých normálních tkáňových složek do harmonické struktury celého orgánu. Vzniká nádorovitý útvar ve tkáni - tzv. hamartom. Např. chondrohamartom = chrupavčitý nádorový útvar v plicní tkáni.
Typy cyst CYSTY jsou dutiny ve tkáni s vlastní výstelkou, různým obsahem a příčinami vzniku. TYPY CYST podle příčin vzniku: RETENČNÍ CYSTY: vznikají ze žlázy uzavřením jejího vývodu (zahoustlým sekretem, konkrementem). Sekret žlázy nemůže odtékat, hromadí se a žláza cysticky dilatuje. Vytváří se cysta, která obsahuje sekret žlázy, výstelku tvoří atrofický žlázový epitel. Např.: � Aterom: retenční cysta mazové žlázy v kůži; � Ranula: cysta ze slinné žlázky v dutině ústní; � Mukokéla: z hlenové žlázy. IMPLANTAČNÍ CYSTY: vznikají traumatickým zavlečením epidermis do koria - tzv. epidermoidní cysta. Jedná se o tvrdý uzlík v dlani. Jeho stěnu tvoří epidermis a obsah keratin. DYSHORMONÁLNÍ CYSTY: příčinou vzniku je porucha produkce hormonů, časté ve vaječníku. Např.: � Folikulární cysta: vzniká z folikulu při nadprodukci FSH; � Cysta žlutého tělíska: ze žlutého tělíska při nadprodukci LH. FETÁLNÍ CYSTY: vznikají poruchou embryonálního vývoje. Je jich celá řada. Např. : � Renální cysty: vrozené cysty v ledvině jsou poměrně časté, bývají mnohotné i solitární; � Branchiogenní cysta: na laterální straně krku z pozůstatků epitelu žaberních oblouků; � Enterokystom: cysta v břišní dutině ze střední časti ductus omphaloentericus. PARAZITÁRNÍ CYSTY: vytváří se kolem parazita. Např. echinokoková cysta v játrech, která obsahuje larvy tasemnice Echinococus granulosus.
Obrázek: Retenční cysta – aterom
Literatura 15. STŘÍTESKÝ J.: PATOLOGIE pro 2.ročník středních zdravotnických škol 1.díl SCIENTIA PRAHA 1996 ISBN 80-85526-44-1 16. STŘÍTESKÝ J: PATOLOGIE Epava Olomouc 2001 ISBN 80-86297 -06-03 17. MAČÁK J., MAČÁKOVÁ J.: PATOLOGIE Praha Grada AVICENUM 2004 ISBN 80-247-0786-3
Autotest 1. Pro benigní nádory je typický: a) rychlý růst b) invazivní růst c) expanzivní růst 2. Infiltrativní růst znamená: a) nádorové buňky pronikají do okolní tkáně b) nádorové buňky likvidují tkáň, do které prorůstají c) nádorové buňky vytváří druhotná ložiska 3. Metastázy v plicích jsou typické pro: a) arteriální typ metastáz b) kavální typ metastáz c) portální typ metastáz 4. Prekancerózy jsou: a) všechny benigní nádory b) maligní nádory, které ještě nemetastazují c) dysplázie epitelu 5. Imunodeficience je: a) progredientní prekanceróza b) stacionární prekanceróza c) nepatří mezi prekancerózy 6. Mezi fetální cysty vznikající poruchou embryonálního vývoje patří: a) mukokéla b) branchiogenní cysta c) folikulární cysta 7. Retenční cysta slinné žlázky se nazývá: a) mukokéla b) sialocystom c) ranula 8. Schloferův tumor je: a) nepravý tumor – granulom b) vrozený tumor jazyka c) tzv. hamartom – vzniká poruchou embryonálního vývoje
9. Označ správným gradingem nízce diferencovaný karcinom: a) G1 b) G2 c) G3 10. Maligní epitelové nádory jsou: a) sarkomy, málo časté, typické pro děti a mladé lidi b) sarkomy, časté, typické pro děti a mladé lidi c) karcinomy, časté, typické pro dospělé a starší lidi 11. Maligní mezenchymové nádory se obecně nazývají: a) blastomy b) karcinomy c) sarkomy 12. Relativně častý maligní mezenchymový nádor typický pro děti a mladé lidi je: a) glioblastom b) meduloblastom c) osteosarkom 13. Nebolestivé zvětšení lymfatických uzlin, zvýšená teplota a snížená imunita jsou typické: a) mnohotný myelom b) maligní lymfogranulom c) lymfocytární leukemii 14. Maligní epitelový nádor vyvolaný UV zářením se nazývá: a) bazaliom b) melanoblastom c) keratosarkom 15. Adenomy jsou: a) benigní nádory z povrchového epitelu b) benigní nádory ze žlázového epitelu c) benigní nádory ze zárodečných buněk 16. Feochromocytom je: a) benigní nádor dřeně nadledvin, typický pro dospělé, produkující glukokortikoidy b) maligní nádor dřeně nadledvin typický pro děti, působící hypertenzi c) benigní nádor dřeně nadledvin, typický pro dospělé, produkující katecholaminy 17. Málo častý maligní smíšený nádor dělohy se nazývá: a) adenokarcinom b) adenosarkom c) adenomyom 18. Koetánní teratom je relativně častý: a) benigní nádor ve vaječníku mladých žen jako tzv. dermoidní cysta b) maligní cystický nádor ve vaječníku c) benigní nádor u mužů na penisu 19. Choriokarcinom je maligní nádor, který vychází: a) z děložní sliznice b) z placentárního trofoblastu c) ze specifického mesodermu ovaria
20. Portální typ metastáz je typický pro: a) maligní nádory ledvin b) maligní nádory kostí c) maligní nádory zažívacího traktu 21. Nejtěžší prekanceróza je: a) těžká dysplázie b) carcinoma in situ c) invazivní karcinom bez metastáz 22. Maligní mozkové nádory metastazují: a) hematogenní cestou b) mozkomíšním mokem c) hematogenně i mozkomíšním mokem 23. Leukemie je: a) nádorové bujení krevních buněk, vznikající v kostní dřeni b) rozpad buněk všech krevních řad c) nádorová lymfocytopenie malých dětí 24. Pro mnohotný myelom je typické: a) nebolestivé zvětšení lymfatických uzlin, zvýšená teplota a snížená imunita b) paraproteinémie, paraproteinurie a patologické fraktury c) nevytváří makroskopicky nádorová ložiska, pouze mikroskopicky infiltruje tkáně 25. Nejčastější benigní nádor dělohy je: a) papilom b) leiomyom c) fibroadenom Správné odpovědi: 1c, 2a, 3b, 4c, 5b, 6b, 7c, 8a, 9c, 10c, 11c, 12c, 13b, 14a, 15b, 16c, 17b, 18a, 19b, 20c, 21b, 22b, 23a, 24b, 25b
