PEDAGOGIKA ČASOPIS PRO PEDAGOGICKOU THEORII A PRAXI R O Č N ÍK I I I - 1 9 5 3
Č ÍS L O 4
Na okraj nového školského zákona. Dr VÁCLAV KftíSTEK, náměstek ministra školství a osvěty, Praha.
V pátek dne 24. dubna 1953 schválilo Národní shromáždění československé republiky jednomyslně a s nadšením vládní předlohu zákona o školské soustavě a vzdě lávání učitelů. 24. duben se tak stal významným mezníkem ve vývoji našeho školství. Nový školský zákon vytváří totiž veškeré předpoklady k tomu, abychom se definitivně" rozešli s posledními přežitky buržoasní školy, abychom vykročili i na školském úseku sjněleji vpřed, za velikými perspektivami, které i nám ukázal X IX . sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. Nový školský zákon je projevem socialistické zákonitosti, představuje celkovou přestavbu školské soustavy, není tedy jen dílčí reformou. Nový školský zákon bude trvale spjat se jménem nám tak drahého soudruha Kl. Gottwalda, který je jeho ini ciátorem a který sám formuloval jeho základní rysy. Co vedlo naši stranu a vládu k návrhu na vydání nového školského zákona? Mi nistr školství a osvěty s. Ernest Sýkora uvedl ve své řeči, jíž parlamentu doporučoval nový zákon k schválení, dva hlavní důvody. Především to byl důkladný rozbor našeho současného školství, zejména všeobecně vzdělávacího, rozbor se zřetelem k velikému rozvoji hospodářství naší vlasti, pevně odhodlané dovršit v krátké době budování socialismu. Jít ruku v ruce s tímto rozvojem, neopožďovat se za ním, nýbrž hledět do budoucnosti, uvědomovat si, že naše škola vychovává mládež, která bude žít již v so cialismu, to je hlavní úkol soudobé školy. Rozbor ukázal, že současná škola tento úkol neplní dostatečnou měrou. Druhý důvod byl požadavek vytvořit i u nás předpoklady k tomu, aby se postupem času dostalo veškeré naší mládeži vyššího všeobecného vzdě lání, směřujícího k tomu, aby se naši mladí lidé stali aktivními činiteli společenského ■vývoje a aby měli po dokončení všeobecně vzdělávací školy možnost svobodně si yoht povolání. Tento vysoký požadavek postavil před sovětskou školu slavný X IX . sjezd KSSS. Má-li být naše nová .škola školou skutečně vyššího typu, školou vskutku socialistickou, nemůže se tak radostné perspektivě uzavírat; naopak, musí právě pro ni vytvářet živnou půdu. Velké části sovětské mládeže dostane se vyššího všeobecného vzdělání už nyní, ostatní v příští pětiletce. Na základě polytechnického vyučování, které znovu tak vysoce ocenil X IX . sjezd, bude sovětská škola vychovávat ještě lépe než dosud kvalifikované dělníky, rolníky, budoucí vysokoškolsky vzdělané odborníky yšechna pracoviště. I u nás nemůže a nesmí jít o to, prodlužovat studium pro někoik šfastných, jak by si to snad někteří přáli, nýbrž široce rozvíjet předpoklady k maxinialní vzdělanosti pro všechnu mládež. v. Nezbytným předpokladem pro dnešní úpravu našeho školského systému byl slwlský zákon z 21. dubna 1948, vydaný zanedlouho po únorovém vítězství našeho idu. Tento zákon o jednotné škole položil první základy pro budování socialistického 193
školství v naší zemi. Bylo právě jeho zásluhou, že se naší mládeži dostávalo jednotného vzdělání v době povinné školní docházky. Zákon o jednotné škole odstranil dosavadní buržoasní diskriminaci ve vzdělávání mládeže. Do té doby dostávalo se mládeži „z lepších vrstev“ vzdělání na gymnasiích, reálných gymnasiích a j., mládeži dělnické a malorolnické jen vzdělání na t. zv. měšťance. Bylo to vzdělání nezbytné k tomu, aby mladý člověk mohl dobře sloužit (dostal-li ovšem zaměstnání) vládnoucím vykořisťo vatelům, vzdělání, které jej mělo vést k pokoře, k věčné službě, k smířlivosti s osudem chudých. Tak tomu bylo po celý čas první republiky. Zákon o jednotné škole byl velký krok vpřed ve srovnání se školou buržoasní. Přece však zůstal zakotven v době, ve které vstoupil v platnost, a nese její stopy. Současný školský zákon z 24. dubna nava zuje na zákon o jednotné škole, upevňuje vnitřní jednotu školského vzdělání, zapojuje do jednotného školského systému i dosavadní III. stupeň, který byl dosud ve formě čtyrtřídních gyninasií zcela isolován. Prohlubuje i vnitřní jednotu organisace všeobecně vzdělávací školy, vhodnou a správnou délkou všeobecného vzdělávání odpovídá lépe současným potřebám budování. Touto prohloubenou vnitřní organisaci dosahujeme úspory jednoho roku u základního všeobecného vzdělání, druhého roku u vyššího všeobecného vzdělání. Nelze pochybovat o tom, že tato úspora znamená velký kapi tál pro náš stát, j)rq cely národ, pro mládež samotnou. A nejde jen o tuto úsporu času, jíž se pochopitelně nesmí a nebude dosahovat na škodu kvality vzdělání, na škodu vědomostí Žáků a jejich přípravy .pro povolání a pro další studium. Jde také o to, abychom mohli přistoupit k rozšiřování, k prohlubování studia na vysokých školách ^šude tam, kde to povaha studia vyžaduje. Tato úspora je možná také proto, že v socialistické společnosti není výchova jen věcí povinné školní docházky, nýbrž je celoživotním procesem. Vžďyt’ přece /¡socialisrnus potřebuje lidí, kteří něco umějí“ (Kl. Gottwald). ■ . Přehlížíme-li cestu naší školy od dnů osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou a zejména od vítězného Února 1948, nemůžeme nevidět značný pokrok. Především škola má zásluhu na tom, že nám vyrostla a stále roste krásná mládež, mnoho mladých lidí, kteří nabyli svobodnějšího pohledu na život, radostnějšího poměru k osvobo?efié práci. Náš lidově demokratický řád zbavil mládež strachu z budoucnosti. A proto valná část naší mládeže miluje svou vlast, dělnickou třídu a její stranu, miluje svou vládu, miluje naše osvoboditele — hrdinný sovětský lid a celý Sovětský svaz i ostatní naše spojence, lidově demokratické státy. Naše mládež, vedená dobrými učiteli, stojí pevně ve frontě mírového tábora. Od r. 1945 vyrostlo nám mnoho nových učitelů, průkopníků socialistické výchovy. Tito učitelé navazujíce na pokrokové tradice pedagogické vědy naší minulosti, rozvíjejíce tvůrčím způsobem průkopnické myšlenky největšího pedagoga našich dějin J. A. Komenského, našli správnou cestu a směr pro svou práci tím, že se opírají o sovětskou pedagogickou vědu, že se seznamují s prací sovětských učitelů a využívají jejich bohatých zkušeností. A především v těchto věcech se dostalo našemu učitelstvu velké podpory v osobě akademika Zd. Nejedlého, který stál v čele našeho školství skoro po celou dobu po vyhnání okupantů z naší vlasti. Soudruh Nejedlý neopomenul ani jediné příležitosti, když se obracel k učitelům, aby jim neukázal, jak je třeba po vzoru učitelů sovětských vést naši mládež v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, jak je třeba milovat čestnou práci učitelskou, jak je třeba s láskou přistupovat k mládeži, ovšem s láskou neodpouštějící povinností, nedostatků, neznalostí, nýbrž s láskou nezaslepenou, oprav dovou a náročnou, jak je třeba vidět v každém dítěti budoucího občana socialistického státu, příštího budovatele komunistické společnosti. Po Únoru 1948 začaly se rozvíjet na našich školách pionýrské a svazácké orga nisace. Mnohé z nich, pamětný slov s. Gottwalda, že do značné míry záleží na svazácích, jak vypadá naše škola, staly se význačným pomocníkem vedení školy v boji 194
za trvalé a hluboké vědomosti. Nezměrná je pomoc, kterou naší škole věnovala strana a vláda, kterou naší škole věnoval osobně s. Gottwald. Období od r. 1945 do dnešní doby znamená také mohutný rozmach našeho školství do šířky. Počet škol vzrostl proti době první republiky několikanásobně. Čísla o tomto růstu byla uveřejněna před nedávnem v denním tisku. Strana a vláda zabezpečily naše učitelstvo hmotně a dokázaly tak, jak si váží jeho práce. Podnítily rozvoj nejrůznějších mimotřídních a mimoškolních zařízení, dětských domovů, dru žin mládeže atd., stavějí pro naše pionýry krásné pionýrské domy. Věnují velké částky na rekreaci mládeže. Tyto částky se rok od roku stupňují. Letos na př. dosahují již skoro miliardy korun. Změnilo se 4 sociální složení našeho • žactva, a to ve prospěch dětí dělníků, drobných a středních rolníků. A nejen to. Byly alespoň částečně odčiněny staré křivdy, páchané na naší dělnické a rolnické mládeži buržoasní republikou i okupací. Vláda zřídila dobré dělnické přípravky, v nichž se nadaní dělníci připravovaH a dosud při pravují pro studium na vysokých školách. Tito soudruzi jsou na vysokých školách vzorem ostatním studentům, a to svou oddaností dělnické třídě a jejímu předvoji, Komunistické straně. Jsou velkou oporou vedení školy, dovedou svou houževnatostí a poměrem k práci, který si přinášejí z továren a z přípravky, strhnout i ostatní stu dentstvo na svou stranu. Jsou výbornými posluchači našich vysokých škol. První 2 nich již opustili vysokou školu a nastoupí i do práce jako kvalitní, vysokoškolsky vzdělaní odborníci. Zvláštními formami studia umožňuje vláda všem pracujícím, ^by si doplnili své vzdělání až na úroveň dnešní maturity, zlepšili si svou kvalifikaci dosáhli lepšího postavení na pracovišti. Nezavírá se jim ani cesta na vysokou školu. Bylo by ovšem nesprávné, ba škodlivé, nevidět vedle kladů a dobrých výsledků, jichž se dosáhlo, i nedostatky. Nedostatky pochopitelně jsou. V r. 1951 upozornilo usnesení strany a vlády na závažné nedostatky v našich učebnicích. Tento dokument ^ýká se ovšem především učebnic pro národní a střední školy, ale zasahuje i šíře, od haluje nedostatky již v samotném systému školské práce. Ukazuje, jak je možno zlepšit práci školy: odstranit nezdravou přemíru učiva, jeho překrývání, odstranit balast, který škola vleče a který zbytečně a na škodu základů věd zatěžuje mládež. Žádá aby byly lépe skloubeny učební osnovy, aby učivo jednotlivých předmětů a jed notlivých tříd na sebe navazovalo, žádá, aby byly lépe skloubeny jednodivé stupně skol — škola národní, střední i gymnasium. Usnesení strany a vlády o učebnicích stalo se tak důležitým pomocníkem naší školy. Jestliže ovšem vezmeme věc s druhé ^trany, musíme podle usnesení přiznat, že máme v práci školy značné nedostatky, ^kola nedává mládeži hluboké a trvalé vědomosti, neformuje dostatečnou měrou mládež ve všestranně rozvité a dokonale připravené socialistické osobnosti. Tyto nedostatky tkví jednak v práci školy, jednak i v samotné struktuře, organisaci školy. Jaká je tedy nejlepší cesta vpřed? , pPydruh (^ttw ald postavil před nás na prosincové konferenci strany v r. 1952 závažný úkol: neotálet ani na chvíli s aplikací usnesení X IX . sjezdu na všech úsecích Výstavby socialismu u nás. Tento požadavek zdůraznil znovu ve své řeči při otevření enmova musea, kde řekl: „Stále širší a hlubší využívání sovětských zkušeností, stále větší přibližování goyětsMm příkladu^ toť jedeB ^ hlavních zákonů rozxj°J® Tidoyě demokratických zemí.“ Tento zákon rozvoje platí v plné míře i pro naši Příklon k sovětskému Školskému systému, k sovětské škole — to je cesta rozvoje Školy. Vždyť Sovětský svaz podstoupil i za nás mnoho hledání a bloudění, yyyj°J?val i za nás mnohá vítězství. Jen zaslepenec nevidí, že sovětská škola je nejlepší 11 k sv^tě. Vždyť to byla právě sovětská škola, která vychovala tak krásné lidi, •^^v9..?yii Zoja Kosmoděmjanská, Oleg Koševoj, jako jsou vítězové nad fašisty v druhé tove válce, jako jsou nynější budovatelé staveb komunismu. I my músímé vycházet
ze základního ekonomického zákona epochy socialismu, který formuloval soudruh Stalin, i nám jde o to, abychom vytvářeli předpoklady pro „zabezpečení maximálního uspokojení neustále rostoucích hmotných a kulturních potřeb celé společnosti“ . I pro nás platí, že toho lze dosáhnout ,,nepřetržitým růstem socialistické výroby na základě nejvyspělejší techniky“, jak na to znovu upozornil náš druhý dělnický pre sident, soudruh Ant. Zápotocký, ve svém projevu k vyznamenaným pracovníkům při slavnosti na pražském Hradě 30. dubna 1953. Zajistit rozvoj v tomto směru není úkol výroby samotné. Celá společnost, celý náš život musí se ubírat tímto směrem. A nemůže být vynechána ani škola, jež jako nejdůležitější činitel výchovy dorůstají cích pokolení formuje naši mládež. Záleží tedy na tom, jak jsou mladí lidé na tento úkol připravováni již ve škole. A zde se ukazuje, že ne dostatečně. Naše škola má dosud převážně tradiční humanitní ráz, připravuje daleko lépe pro studium humanit ního směru než pro studium směru technického. Kdyby škola setrvávala na tomto stupni, odcizila by se zcela současné době a jejím potřebám. X IX . sjezd KSSS ukázal zřetelně, jak je možno zlepšit, prohloubit práci školy — zavádět důsledně polytechnické vyučování. Pro nás to znamená posílit vyučování těm předmětům, které kladou zá klady polytechnickému vzdělání — matematice, fysice a přírodním vědám vůbec. A nejen to; hledat i nové, lepší formy vyučování těmto předmětům, abychom skon covali definitivně s dosavadním odtržením školy od potřeb praxe, abychom vyrovnali i na školském úseku krok s mohutným rozvojem socialistického průmyslu i země dělské velkovýroby. Nová školská soustava sleduje tento cíl. Systém našeho všeobecně vzdělávacího školství, který se novým školským záko nem uvádí v život, je vcelku velmi prostý. Mateřské školy budou jako dosud školami nepovinnými, určenými především pro děti zaměstnaných rodičů. Budou do nich docházet děti od 3 let věku. Mateřská škola bude i nadále dávat těmto dětem před školní výchovu, zdravotní, a to hlavně preventivní ochranu, bude jim nahrazovat výchovu v rodinném prostředí. Třebaže se v struktuře mateřských škol mnoho nezmění, změní se dosti v její náplni, v jejích formách práce, při čemž plně využijeme zkuše ností práce sovětských dětských sadů. Povinná školní docházka bude podle nového zákona trvat 8 let. Děti ji mohou splnit v osmileté střední škole, která bude poskytovat ucelené základní všeobecné vzdělání jako přípravu pro povolání, nebo pro další studium ve výběrových třídách jedenáctileté střední školy, nebo ve školách odborných. Tam, kde nebudou předpodady pro zřízení celé osmiletky, zřídí se škola o prvních pěti postupných ročnících, které se jako celek budou označovat škola národní. Nejplnějším typem nové školy budj jedenáctiletá střední škola. Její poslední tři ročníky budou poskytovat mládeži vyšší všeobecné vzdělání jjředevším jako přípravu pro studium na vysoké škole. První postupný ročník všeobecně vzdělávací školy všech typů (t. j. školy národní, osmileté i jedenáctileté) bude ročník přípravný. Jeho posláním bude formou didaktických her připravit děti na vážnou školní práci a dát jim zároveň základní pozjjatky o přírodě a společnosti, naučit je základům čtení, psaní a počítání, a to do takové míry, aby inphly y druhém ročníku systematicky pracovat. Ty děti, které budou chodit do školy národní, budou pokračovat v docházce do 6. třídy nej bližší osmileté střední školyPodobně i do jedenáctiletky budou chodit děti hned od 1. třídy, nebo do ní přijdou z osmileté střední školy až do 9. postupného ročníku. Učební plány a osnovy budou ve shodných postupných ročnících všech typů škol totožné. Struktura naší jedenáctiletky odpovídá plně sovětské desítiletce, s tím rozdíleni» že přípravný postupný ročník je u nás organisačně začleněn do všeobecně vzdělávací školy. Sovětskému prvnímu ročníku odpovídá tedy náš druhý ročník atd. Převzetí sovětské školské struktury neřeší samo o sobě problém celý, nýbrž vy tváří jen předpoklady pro dobrou práci školy, umožňuje nám, abychom lépe užívali 196
zkušeností sovětských učitelů, abychom mohli tvůrčím způsobem využít učebních plánů a osnov sovětské školy, po případě i sovětských učebnic. Cílem naší všeobecně vzdělávací školy bude všestranně rozvitá socialistická osob nost, nový mladý člověk Gottwaldovy epochy, všestranně připravený k budování své vlasti i k její obraně. Toto zaměření musí být patrné již z učebního plánu nové školy, kde budou podstatně posíleny především předměty, které dávají základy poly technickému vzdělání — přírodní vědy a zejména matematika. Naše škola bude vést i nadále mladého člověka k socialistické morálce, zvláště bude věnovat velikou pozornost výchově y duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacio nalismu, povede žactvo k brannosti. Proto se posílí i vyučování mateřskému jazyku, j u š tině, dějepisu a zeměpisu. Tím vytvoříme předpoklady k tomu, aby naše mládež znalá švou rodnou zemi, aby se ji naučila milovat, aby znala i Sovětský svaz, země li dových demokracií, země tábora míru, aby si zamilovala jazyk Leninův a Stalinův, který se stává mezinárodním jazykem pokrokových sil celého světa. Zabezpečíme-li naší mládeži takové vzdělání, dáme jí veliký dar do života, zabezpečíme i budoucnost našeho národa. Učitel je hlavním činitelem ve výchově dorůstajících pokolení. Nejdokonalejší u č ^ n í plány a osnovy, nejdokonalejší učebnice, 'řiejdókoh^alejsí strulčtura školy nezaÍUp_plnění správného cíle školy. Proto je také třeba zajistit řádnou přípravu našeho učitelstva, postarat se o jeho stálý ideologický růst, postarat se o to, aby i naši učitelé SI postupně osvojili vysoké pedagogické mistrovství, které je znakem učitelstva so větského. Proto přizpůsobíme sovětskému vzoru i systém vzdělávání učitelstva, a to v pe_ dagogických učilištích celkem trojího typu: v pedagogických školách, které budou Vychovávat střední učitelské kádry a budou pro učitelky mateřských škol tříleté, pro J^čitele prvních pěti postupných ročníků čtyřleté. Vyšší pedagogické školy, které budou {nil charakter vysoké dvouleté školy, budou připravovat učitele 6 . - 8 . postupných ročníků. Konečně ^ so k é školy pedagogické, které budou čtyřleté,, a budou připravovat ucuele pro výběrové třídy všeobecně vzdělávací školy, po případě pro všeobecně vzděavací předměty výběrových odborných škol. I tato pedagogická učiliště budou pevněji ^cz dosud využívat zkušeností sovětských. V systému středisek pro další vzdělávání Učitelů bude postaráno o to, aby naši učitelé nezůstali na úrovni, s jakou opouštějí pedagogické školy, aby se stále zdokonalovali, nabývali nových poznatků a zkušeností postupně tak, jak se rozvíjí věda a vědění. ^ ' Nelze si zastírat, že naše nová škola bude mít velký úkol. Bude vyžadovat poctivé Pracc našich učitelů i žáků, bude vyžadovat plného pochopení se strany celé naší vev?J*^osti. Naši učitelé dokázali dnes i v minulosti, že jsou si plně vědomi tíhy a důle^itosti své práce. Přijímají důvěru, kterou v ně klade naše dělnická třída, s pocitem Velké odpovědnosti, a vynaloží všechny své síly, aby úkol splnili. I naši žáci si s pomocí v ^''^domí, v plné míře, co od nich lidově demokratický stát očekává. Vždyť že jim připravuje radostný a krásný život, a že je již nyní zbavil strachu z buoucnosti. Budou-li dobře vedeni, nezklamou důvěru v né kladenou. , UkoI učitelů i žáků bude o to snadnější, že jim strana a vláda zaručí nerušenou dájim veškerou podporu tím, že jiní vybaví školy, že jim dá učebnice, připravené ^S)‘^P-šími odborníky, že jim zajistí odpočinek i rekreaci o prázdninách. Ze zájmu, ^ jakým naše veřejnost sledovala přípravu a vydání školského zákona, lze usuzovat, p^, plně uvědomuje klíčové postavení naší školy v systému našeho života a budování. 2v'^^p abychom dovedli uvést v život slova s. Gottwalda, abychom vysoce vy§k 1 1 našich učitelů, abychom posílili jejich autoritu v současné společnosti. Kolská správa se musí postarat o skutečně leninský poměr k učiteli, zajistit mu SKerou možnou pomoc a klid k práci. Naše pedagogická věda po vzoru pedagogické 197
vědy sovětské zaměří své úsilí na pomoc škole. V duchu odkazu zakladatelů vědecké pedagogiky — Marxe, Engelse, Lenina a Stalina — bude nadále rozvíjet pokrokové pedagogické tradice, využije průkopnických myšlenek, uložených v díle J. A. Komenského, obrátí svou pozornost k současné sovětské pedagogice, naučí i naše učitelstvo pedagogickému mistrovství. Naučí je správně využívat velké pomoci, kterou škole poskytuje samotná mládež, sdružená po vzoru sovětských pionýrů a komsomolců v pionýrských a svazáckých organisacích. Škola, toť přední ideologická fronta, která žije životem současnosti, svádí denní boj o duši mladého pokolení. Škola, toť mohutná síla, která určuje růst mladých lidí. Jaká bude současná škola, taková bude mládež, která z ní bude vycházet. Škola tedy nemůže být věcí jen školských pracovníků, nýbrž všech občanů našeho státu. Krásný příklad nám ukázal sám s. Gottwald, který právě školským otázkám věnoval mnoho ze svého vzácného času. Krásný příklad ukazují nám i jiní představitelé strany a vlády. Věnovat veškerou pozornost a pomoc naší škole znamená věnovat pomoc a pozornost našemu nejdražšímu — novému pokolení, naší naději, naší budoucnosti.
THEORIE A PRAXE SOCIALISTICKÉ VÝCHOVY__________ s
K výzkumu elementárniho čteni a psaní.
K olektiv pro výzkum elem entárního čtení, V ýzkum ný ústav pedagogický, Praha.
I. Východisko a úkoly výzkumu. P rvn í čítanka — potřeba zlepšovat vyučo vání čteni podle nové m etody — n u tn o st dát vědecký podklad pj^o vytvoření nového sla bikáře — povaha á organisace výzkumu.
Zavedení „První čítanky“ jako jediného slabikáře od začátku školního roku 1951/ 1952 znamenalo veliký (>brat ve výuce ele mentárnímu čtení a psaní u nás. Výzkum ný ústav pedagogický vzal na sebe odpo vědný úkol zajistit, aby se ha školách správně používalo nového slabikáře podle zásad zvukově^ analyticko-synthetické me tody a aby byly vytvořeny předpoklady pro další zlepšování slabikáře i vlastního vyučování. Z počátku bylo třeba přesvěd čit učitelstvo o přednostech nové metody, informovat je o tom, jak metodicky správně aplikovat její zásady, upozorňovat na ne správné praktiky globální metody, které se i ve vyučování podle nového slabikáře mohly vyskytnout, shromažďovat a zobec ňovat zkušenosti z vyučování podle První čítanky a hledat v nejtěsnéjší spolupráci s vynikajícími učiteli-elementaristy^ cesty, jak zlepšovat úroveň vyučování čtení. Úkol byl o to obtížnější, že První čítanka nemohla být předem zavedena na školách 198
pokusně a dalo se předpokládat, že se v ní mohly vyskytnout některé nedostatky. Ne dostatky v První čítance se nedaly vylučo vat již talké proto, že nebyly dostatečně rozpracovány theoretické základy nové me tody čtení a psaní. Když byly dokončeny práce na zvukově analyticko-synthetickém slabikáři, byl ve VÚP dr. Boh. Kujalem vytvořen výzkum ný kolektiv, který dostal za úkol jednak pečovat o správnou aplikaci zvukově analyticko-synthetické metody, při čemž měl prověřovat učebnici, odhalovat její klady i nedostatky, jednak dále rozpracovávat theoretické základy této metody a t£ik zjed návat vědecké předpoklady pro další zlepšo vání vyučování, učebnice i pomůcek čtení a psaní v elementární třídě. Splnění tohoto rozsáhlého úkolu si vy žadovalo, aby bylo použito nových výzkum ných metod i nové organisace výzkumné práce. Základní rysy, jimiž se vyznačuje výzkum elementárního čtení, jsou tyto: Výzkum je koncipován jako výzkum komplexní. Podílejí se na něm pracovníci ve VÚP z pedagogicl^é psychologie, z didak tiky a z metodiky elementární třídy, i uči telé z praxe. Jak složení kolektivu nazna-
