Pavel Kohout
,ECCE CONSTANTIA Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty
Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1 4 1 4 - 1 4 1 8 s jednou přestávkou na osvěžení
Vánoční příloha Listů
OSOBY HRY: Rytíř (50) Kardinál (60) Rektor (40) Fretka (20) Papež (45) Poggio (35) Císař (55) Kanonista (50) Jeroným (35) Richental (50)
NĚMÉ EPIZODY: Starostova žena Kuchař a dva hromotluci jako: v
Papežští Švýcaři, Císařští rytíři, Městští pacholci.
OSOBY V TELEVIZI: Hlasatelka ~ krásná, bystrá, elegantní Richental Rytíř Vdova Pfisterová - předtím a potom Císař (i fotografie) Kvartet pozounérů (pouze intráda) Papež (i fotografie) Bedřich Rakouský (němá epizoda) Rybář v člunu Trhovkyně u krámku Kanonista (jen fotografie) Kardinál (jen fotografie) Hus (jen fotografie nebo kresba) Poggio (i fotografie) Rektor (jen fotografie) Odo Colona (jen fotografie) Fretka (i fotografie)
9
PRUBEH HRY: I. Hodina II. Hodina III. Hodina IV. Hodina V. Hodina VI. Hodina
Francouzů papeže císaře sekretáře kanonisty kacíře
16. listopadu 1414 28. listopadu 1414 25. prosince 1414 21. března 1415 5. června 1415 6. června 1415
ohně slova handlu činu lži pravdy
30. 18. 27. 11. 11. 21.
Přestávka VII. VIII. IX. *
XI. XII.
Hodina Hodina Hodina Hodina Hodina Hodina
«
května 1416 listopadu 1416 ledna 1417 listopadu 1417 listopadu 1417 května 1418
POZNAMKA KE HRE: Pevnou součástí této hry jsou videofilmy, které vstupuji do představení na obrazovkách, v hledišti či na ústřední televizní stene.
umístěných
Nejde o zpožděné užití starých postupů , ale funkční nasazení moderního sdělovacího prostředku, který komentuje zprávy středověkých kronikářů z ptačí perspektivy času. Některé scény na obrazovkách jsou přímým dramatickým kontrapunktem jevištních scén. Technicky vzato jde o záležitost stejně málo náročnou jako drahou. Videofilmy se staly koníčkem, který dnes hravě zvládne i amatér
masovým
Některé televizní scény (všechny jsou označeny arabskými číslicemi, zatímco divadelní obrazy římskými) lze natočit přímo v dekoraci Jiné v improvizovaném studiu; ojedinělé exteriéry a fotografie mohou být pořízeny nejprostšími prostředky. Protože celá hra potřebuje jedinou dekoraci a autor se předem vzdal bombastického balastu (výsledkem je malé obsazení a tedy i málo kostýmů), a protože i potřebné technické vybavení může posloužit sponsorňm jako reklama, muže si inscenaci dovolit každé stálé divadlo.
Tato h r a j e připsána
Ulrichu Richentalovi z Kostnice, Poggio Braccolinimu z Terranuovy u Florencie a Petru Mladenovicovi z Moravy -
velkým reportérům patnáctého století, kterým vděčíme za plastický obraz koncilu v Kostnici a jeho účastníků.
Pavel Kohout ve Vídni 1988
4
DIL p r v n í 1. 4
,ECCE CONSTANTIA! - TELEVIZNÍ NOVINY Na obrazovkách v hledišti televizní znělka ve zvuku i v obraze: starý městský znak Kostnice je podmalován krátkou místní melodií středověkého původu. Objeví se hlasatelka, apartně oblečená podle aktuální podzimní módy roku uvedení. HLASATELKA (hovoří rychle a hladce, ve stylu doby) Dobré jitro, vážení a milí televizní diváci! ,Ecce Constantia!* vám přeje vše nejlepší do nového dne, pátku 16. listopadu 1414. Co nám dnes nabízí počasí? Studená atlantická fronta překročila v noci království Anjou jakož v
i vévodství Orleánské a Burgundské a blíží se přes Švýcarské spříseženstvo k jezeru Podamicus. Silná oblačnost přinese k poledni déšť, který může později přejít v sněhové přeháňky. Koňům i povozům už prospěje zimní výstroj. Zprávy: Dnes se začíná událost, kterou lze označit za vrchol stále ještě mladého patnáctého století: Velký koncil v Konstancii, navazující na nezdařený koncil v Pise, má vnést pořádek do zmatených poměrů v církvi i ve světské Evropě. Hlavní protagonista Jan XXIII. (fotografie), nejuznávanější ze tří soupeřících papežů, jenž jednání svolal a propůjčil mu tím legitimitu, už dorazil, císař (fotografie), který koncilu poskytuje svou záštitu, je očekáván v příštích dnech. Každou hodinu přijíždějí další vysocí hodnostáři. Konstancia zažívá pravou koncilovou horečku. O tom svědčí i rozhovor našeho zvláštního zpravodaje Ulricha Richentala s mužem, který tu zodpovídá za organizaci a bezpečnost, rytířem Frischansem von Bodmanem. Její tvář vystřídá obraz mimořádně tlustého muže; má obličej buldoka a je v plné zbroji; vedle brnění nese i meč. Jeho partner nám zůstává skryt. RICHENTAL
(jen hlas) Dobrý den, rytíři Bodmane.
RYTIR
(mluví silným dialektem) Pozdrav Pán Buh...
RICHENTAL
Ze všeho nejdřív dík za vaši ochotu k tomuto setkání. Vedoucí činitelé koncilu se zřejmě rozhodli pro politikaření za přiraženými dveřmi, jaké je vždy živnou půdou pro divoké pověsti.
/
v
RYTIR
(krčí rameny)
RICHENTAL
Rytíři Bodmane, městská rada vás jmenovala maršálkem. Co všechno leží ve vaší kompetenci?
/
v
RYTIR
No... všecko.
RICHENTAL
Můžete nám to přiblížit? Na příklad?
/
v
RYTIR
Příkladně ryby.
RICHENTAL
Ryby...?
>
v
RYTIR
Ryby.
RICHENTAL
Můžete to ještě blíž...
5
•
v
RYTIR
No... rybářská gilda vyšroubovala cenu bodamskejch placatek, že to dál nešlo. Tak se musel roztočit dovoz holandskejch herinku, ne? aby ty šizuňkové ostrouhali.
RICHENTAL
A co vy s tím osobně...
/
v
RYTIR
No tak... obě partaje si zverbovaly řemeslný zabijáky, a rvačky tu proměnily občanům život v peklo. Tož je moji pacholci všecky zlapali, ne? a kat vypálil jednomu každýmu na plec městskej cejch. Koho tu s nim načapáme, bude se houpat!
RICHENTAL
To je... zajímavé, ale...
/
v
RYTIR
Násleciujícně jsem nechal pořídit soupis pěknic.
RICHENTAL
Pěknic...?
/
v
RYTIR
No tak, taky je voláme doroty, ne? Pro veřejný, jak jim fikáme, jsme sehnali suchý bydla v předměstí Petrshausen a zavedli pevný ceny. Jejich bytný je musej držet k dennímu mytí a chození na meš. Pročež mužu ohlásit, že je tu víc jak sedům set veřejnejch, čímž nikdo nemusí obcovat s tajnejma, který valnou většinou smrděj, kradou a nezpovídaj se.
RICHENTAL
Ale tady... se přece čeká převážně církevní prominence!
•
v
RYTIR
To jo, moji kvartýrmajstři vedou na tři sta biskupu, padesát arcibiskupu, potažmo kardinálu - a rozumí se i ty tři papeže, ne? Prelátu, vikářů a jinejch duchovních jakož i doktoru teologie a jim podobnejch se čeká kolem sedmi tisíc.
RICHENTAL
Ale těch... sedm set dorot...
/
v
RYTIR
Musí, počkám, stačit. I.
HODINA FRANCOUZU Skřípou masivní dveře, rytíř na obrazovce se ohlédne a o překot vstává, takže jeho mohutný zadek zatmí celý obraz. Obrazovka hasner rozsvěcí se scéna. Gotický prostor\ úzký, ale hluboký a vysoký. Vlevo i vpravo vpředu stoupají symetricky strmé dřevěné schody k bočním pavlačím, přes něž lze dosáhnout velké dveře na levé a troje menší dveře na pravé straně. Vzadu dole vedou hlavní dveře na malý vnitřní dvůr s ambity a stromy; bude se měnit spolu s ročními dobami. Pod levým ochozem stojí psací pult a mocně kovaná truhla, pod pravým masivní jídelní stul f obklopený skvostnými křesly. Zařízení doplňují dva vysoké stojany na svícny, několik držáku na louče a krb. Sporé světlo sem dopadá malými okénky s olovnatým sklem a pak hlavně, kdykoli se otevřou prostřední dveře. To se děje právě teď, a rytíř Bod man, který vyskočil z křesla, spěchá vstříc dvěma příchozím a pokleká před nimi na pravé koleno. Starší má na hlavě k bohatě zdobenému oděvu kardinálskv klobouk, mladší k taláru černv baret. Zvenku sem doléhá r
w'
w
křik kočích a rzáni koňů. Oba dva se přežehnajípod
nástěnným
křížem.
RYTIR
(líbá staršímu prsten na pravém prostřeclníku) Vaše Eminence... rytíř Bodman, městskej maršálek, žádá poníženě o rozkazy...
KARDINÁL
Tak to je on!?
*
v
RYTIR
(hrdě vstává) Tak to jsem já. Vaše Emi...
KARD1NAL
On je to, kdo vyhlašuje, že tu připadá jedna dorota na deset kněží!
RYTÍŘ
Eminence, to já nikdy... /
KARDINAL
v
Ze sem koncil zanáší jen čachry a rvačky!
6
v
*
RYTIR
Kolujou tu divoký pověsti. Eminence, chtěl jsem je tím... *
KARDINÁL
Úředně potvrdit? To se mu tedy skvěle povedlo!
RYTÍŘ
Rek jsem to jen jednomu, Ulrichu Richentalovi, už jeho otec tu byl mČstskej písař...
KARDINÁL
Jeden pisálek stačí, aby popletl tisíce. Nuže, rytíři, při tomhle výstupu zůstane. Zprávy - veškeré! - bude nadále vydávat jen vysoká kancelář koncilu. Každý dotaz najde cestu přímo ke mně.
•
v
RYTIR
Tak jest, Eminence...!
KARDINÁL
Ecco! (Vytáhne z oděvu pergamenovou roliJ Také tito neprojdou branami města. Zná je?
v
*
RYTIR
(mamě hledí) Je tu málo světla, Vaše...
KARDINAL
Umí číst?
•
v
jj^Y'yj p^
Na to mám svoje lidi. Eminence...
KARDINÁL
Ach tak..,! (Bere papír a čte sám.) Dietrich z Nieheimu - už o něm někdy slyšePi)
y v
RYTIR
Ne, Eminence...
KARDINÁL
Vestfál. Ve svých takzvaných memorandech kydá hnůj na všecko lidské i božské. Podle něho Svatý otec Jan XXIII. jenom v Bologni zprznil tři sta jeptišek.
•
v
RYTIR
Ne! Tri sta...!
KARDINÁL
Naštěstí tomu nikdo nemůže věřit. Ale mnozí šíří Nieheimovu pomluvu, že papež je zhýralý násilník! Také tento: Oswald z Wolkensteinu - už ho někdy potkal?
/
v
RYTIR
Nikdy, Eminence...!
KARDINÁL
Lapka z Tyrol, který si říká rytíř a má se za posledního minnesangera, ale vydává ze sebe takovouto póesis: ,Zvedni, holka, v rožku nožku! Tak mě trošku šimrej, hošku/ - Ale jemu se to možná líbí?
/
v
RYTIR
(kývá a vzápětí vrtí hlavou) Ne, Vaše...
KARDINÁL
Aťje tomu jakkoli - ti oba spolu s jeho Richentalem jsou tu personae non gratae, rozumí'/)
•
^fc
s V f c
v
«Vi
^fe
KARDINAL *
Já... neumim latinsky, Eminence... Ach ano, na to má přece...
v
RYTIR
Svoje lidi...
REKTOR
Rytířova osobnost potřebuje zřejmě mnoho jiných osob.
•
v
RYTIR
Ano... totiž... jak jste to myslel, pane?
KARDINÁL
Rektora-kancléře pařížské Sorbonny musí oslovovat Vaše Magnificence!
•
v
RYTIR
Jistě, Eminence... omlouvám se, Magnificence...!
KARDINÁL
Každá persona non grata je v Konstancii nežádoucí!
X
V
RYTIR
Tak jest, Eminence.
KARDINAL
Kde leží mé komnaty?
•
v
D A/Ttr)
Tady nahoře vlevo, Vaše...
KARDINÁL
Dobře. Jeho Magnificence dostane druhou stranu
^^
^MW
X
^^
v
RYTIR
Totiž... tam je dohromady šest loží...
KARDINAL
A...?
•
'-V
RYTIR
Konstancie není tak veliká... Za normálních dob tu žije osm tisíc duší a teďjich tu máme uložit na čtyrycet tisíc... Mnoho jasností musí spát na senících a jejich družiny dokonce v prasečincích. Stížnosti jen pršej...
7
KARDINAL
•
Když může město vyhradit celou čtvrť neřesti, musí mít i dost místa pro zbožnost, j > Magnificence má odtud koncilu dodávat důležité duchovní podněty a já tu hodlám zřídit místo, kde se budou moci nerušeně setkávat členové nejvyššího grémia. Proto zde zůstaneme pouze my dva!
v
RYTIR
(stísněné) Tak jest, Eminence...
KARDINÁL
Ať složí z vozů!
•
v
RYTIR
Tak jest, Eminence! Hned jsem tu zas!
OBA
(na sebe pohlédnou a usmějí se)
REKTOR
Musím se od tebe dál učit, Pierre!
(Odspěchá.)
v
KARDINÁL
Cemu?
REKTOR
Jaks dokázal, že se Nieheimův trestuhodný výrok o papeži jakožto kurevníku stal jeho vlastním?
KARDINAL
Ten výrok je hodný trestu, ale podobný pravdě.
REKTOR
Sic! Nemůže být svaté církve, dokud úlohu pontifexe hraje neapolitánský pirát.
KARDINÁL
Amen. Teď ještě musíme najít spolehlivé in formanty. (Uchopí jeho ruceJ Bud' pozdraven v Konstancii, Jeane Charliere. Na tobě stavím! Budeš můj druhý mozek, který navždy odstraní tu nákazu bezbožnosti, stravující už po tři desítky let nebeskou říši. Ty, můj žák a můj přítel!
REKTOR
Který nemůže objevit ve svém mozku nic moudřejšího, než cos tam uložil ty, můj přítel a učitel!
KARDINÁL
(obejme ho) Ať udeří hodina Boží!
REKTOR
A hodina Francie!
RYTÍŘ
(se vrací) Už skládají...
KARDINAL
Jaký byl příjezd prvního papeže, rytíři?
RYTÍŘ
Nádhera sama! Město bylo od rozbřesku na nohou. Celou cestu od Kreuzlingenské brány až k Munstru se mu jen jásalo. A
KARDINAL
Buď Bohu dík. To dokazuje, že hnusný šplecht neblahého Nieheima o nehodě na Arlbergu nedošel obecného sluchu.
RYTIR
(zvědavě) Jakej šplecht, Vaše Eminence?
KARDINÁL
Doprovod měl zaslechnout, jak papež, když se jeho povoz překotil na sněhu, hlasitě zvolal - Jacio hic in nomine diaboli... Zde ležím ve jménu ďábla...
RYTIR
(pokřižuje se) To je hrůza...
KARDINÁL
Ano, je hrůza, že se něco takového roztrušuje. Kdo se převrací se svým vozem, nehledá slova.
RYTIR
(stísněně
KARDINÁL
Aťje tomu jakkoli: nějaké další pozoruhodnosti?
kvvá)
v
RYTIR
Dotyčnéj Hus je tady.
KARDINÁL
Ach ne!
RYTÍŘ
Bydlí u vdovy Pfisterky v Paulgasse. Mí lidi ho maj pořád na očích, ale on skoro nevychází.
REKTOR
Snad ne ten český kacíř?
/
RYTIR
Ten samej.
8
REKTOR /
Chce se mu zemřít? Je přece pod papežskou klatbou.
v
RYTIR
Jeho průvodci, český páni, tvrclej. že mu císař poskyt glejt.
REKTOR
A co tu hledá?
>
V
v
RYTIR
Riká se, že chce bejt poučenej, pak že rád odvolá, pokaď bloudil.
KARDINÁL
Ovšemže bloudil! Je to zarytý viklefista. Stejnějako jeho kumpán Jeronymus, který vám (k Rektoru) v Paříži unikl o vlas.
•
v
RYTIR
Taky ten se má toulat kolem.
KARDINÁL
Ach ne! Okamžitě pošle své lidi...
REKTOR
(měkce) Calma, calma, Vaše Eminence. Chtěli jsme se nejprv ubytovat a vzít horkou lázeň - ta osvěžuje racio...!
KARDINAL
(ovládne se) Bene est... Je tu opravdu málo světla, rytíři. Ať sem jeho lidé přinesou svícny!
X
v
RYTIR
Ty sou přeci tu... (Ukáže vlevo a vpravo na dva prázdné podstavce.)
KARDINAL
(ze zvyku se pře žehná) Co je...?
X
Hrom a peklo...
v
RYTIR
(ohmatává nevěřícně jeden ze sloupků) Tady přeciťstály dva stříbrný... bral jsem je včéra vlastnoručně z tamtý... (ukazuje na truhlu) a s nima stříbrnej... (ukáže na prázdný stůl) ne...! Kde je příbor?
REKTOR
On tu zodpovídá i za bezpečnost, není-liž pravda, rytíři? Anebo jen za doroty?
•
v
RYTIR
Tak jest, Vaše... totiž... v tý truhle bylo přeciťi plátno! (Spěchá k ní, otevře víko a už rutinované tahá meč a křičí.) Zkurvylapko! Ses synem smrti!
KARDINÁL
Zadrž! Kdo je to?
RYTIR
Polez ven! Dělej! A nehni se z místa nebo...!
MLADÍK
(neurčitého věku, v hadrech, štíhlý a rtuťovitý typ s práskaným výrazem vyleze z truhly)
/
I^Y ^ j
v
(vyjímá z truhly dva těžké rance, v nichž se jasně rýsují velké svícny, a nahlíží do nich) Zabalil všecko do plátna... a pak mě slyšel. Ne? Slyšels mě přicházet! Otevři hubu, lotře!
MLADÍK /
Co mám eště říct, vzácnej pane? Pech.
v
RYTIR
Pech tomu říkáš? Tvůj konec je to, večír se budeš houpat!
MLADÍK
Nešlo by to až zej tra, vzácnej pane? Rád bych se před tak štrapáční cestou vyspal.
/
v
RYTIR
Ono ti brzo sklapne! (Popadne
KARDINÁL
Kde stojí městské právo, rytíři?
>
ho.)
v
RYTIR
Při Rýnu, Eminence.
MLADÍK
Proto sou zdejší placatky tak vyžraný.
RYTÍŘ
Mlč! (Uhodí hof až mu vyrazí zub.)
MLADÍK
(vyplivne ho do dlaně) Dík, vzácnej pane, zrovna ten mě bolel.
KARDINÁL
(pozoruje ho, ale ptá se rytíře) Má město jen jedno právo?
X
v
RYTIR
Ale s třema břevnama, Vaše...
KARDINÁL
(vracíse od truhly k Rektorovi) Dá ihned vztyčit pár obyčejných na všech náměstích.
•
v
RYTIR
Tak jest!
REKTOR
(tiše) Nevěděl jsem, jak jsi krvežíznivý...
KARDINÁL
Naopak. Chci jen předem varovat všechny, kdo by chtěli rušit mír koncilu. Může jít a konat svůj úřad, rytíři.
9
*
v
RY TIR
Běž, českej pse! (Vede ho ke dveřím.) v
KARDINÁL jf
Je to opravdu Cech?
v
Krk za to, Eminence. Člověk může zapřít všecko, jenom ne svůj zobák. Jak mu narost, tak mluví. v
KARDINAL
Pojď sem, Cechu!
MLADÍK
(je rytířem opět předveden) Vzácnej pane..? v
KARDINÁL
Co jsi zač? Špión?
MLADÍK
(neočekávaně padne na kolena) Milost, pane, nenechte mě natáhnout na žebřík! Sem poctívej pražskej zloděj, upřímnej křesťan!
KARDINAL
Znas Husa?
MLADÍK
Jak je Bůh nade mnou! Byl můj zpovědník v Betlémský kapli. Právě on mi nasadil do hlavy, abych šel sem!
KARDINAL
Ach ne! Kazal snad, že je třeba okrádat bohatý klérus?
MLADÍK
Ne, to ne, vzácnej pane. Magistr Hus kázal, že lidi, i vzácný páni, se maj uskromnit.
KARDINÁL
Tak proč kradls? v
MLADÍK
Člověk je křehká nádoba, vzácnej pane!
KARDINÁL
(zkoumavě jej pozoruje) Jak se jmenuješ?
MLADÍK
Říkaj mi Fretka.
KARDINÁL
Tahle mladá škodná přijde zatím do klece, rytíři. Chci si ji ještě jednou vyposlechnout.
FRETKA RYT.IR
(šikovně se vy kroutí z rytířova sevření, znovu se vrhne na kolena a líbá prsten) Ti sice rej dík! Sem váš na život a na smrt! (odvádí ho konečně)
REKTOR
Nevěděl jsem, jak umíš být milosrdný.
KARDINÁL
Naopak. Chci jen včas poznat každého, kdo se staví mezi Koncil a Boha. Nulla disputatio sine in forma ti o. •
Black out jako všude ve hře, kde se scény
neprolínají
10
Kardinálův
12.
,ECCE CONSTANTIAP - NOCNI ZPRAVODAJSTVÍ TELEVIZNÍCH NOVIN Obrazová i zvuková znělka stanice. Na obrazovkách hlasatelka v novém podzimně-zimním
modelu.
HLASATELKA Požehnaný dobrý večer 28. listopadu 1414, vážení a milí televizní diváci. ,Ecce Constantia! 4 přináší poslední zprávy. Přípravná jednání koncilu jsou bohužel nadále tajná a bulletiny pověřeného kardinála mluví pravidelně o dobré pracovní atmosféře. Z informovaných kruhů se naopak proslýchá, že do dnešního dne nebylo dosaženo dohody, v jakém pořadí budou projednávána tři hlavní témata: causa unionis, neboli překonání roztržky a znovusjednocení církve, causa ficiei, čili boj proti kacířství, a causa reformationis, onen mimořádně závažný ,třetí k o š \ v němž jde o dávno zralou reformu ,hlavy i údů4 církve. Dnes vám proto můžeme nabídnout jen jedinou spolehlivou informaci: Městská rada v Konstancii, aby zamezila divokému růstu cen, dala přibít na vrata kostelů závazné ceníky všeho zboží... (Je jí přisunut lístek, který ji krajně vzruší.) Vážení a milí v
diváci, v Konstancii mělo dnes dojít k dramatické události: Český magistr Jan Hus (kreslený portrét), který sem dorazil s ochranným glejtem císaře, aby před koncilem obhájil své učení, byl překvapivě zatčen a dopraven do papežské rezidence. Jako obvykle k tomu vysoká kancelář koncilu odmítla komentář, ale našemu spolupracovníku Ulrichu Richentalovi se podařilo dotázat se vdovy Pfisterové. V jejím domě našel totiž Pražan, o něhož se vedou rozhořčené spory, svůj zdejší příbytek. (Hledí na monitor.) Baculatá a na první pohled důvěryhodná starší žena ve vdovském šatu stojí před svým domem a ustavičně si utírá kapesníkem rovněž černým slzy. VDOVA
(pláče) Vedli ho... jako lapku nebo mordýře...
RICHENTAL
(jen hlas) Kdo, vdovo Pfisterová?
VDOVA
(pláče) Městská... stráž...
RICHENTAL
Takže Bodmanovi lidé?
VDOVA
(kývá a pláče)
RICHENTAL
A čeští páni, magistrovi průvodci, nepodnikli nic?
VDOVA
(pláče a kývá) Ten jeden baron... jim ukázal glejt... to je urážka Jeho Veličenstva, volal...
RICHENTAL
Působilo to?
VDOVA
(vrtí hlavou a pláče) Řekli, že... je to nařízení... kardinálů..
RICHENTAL
A co magistr, bránil se?
VDOVA
(vrtí hlavou a pláče) Řekl... když si Eminence přejí, navštívím je a vyznám se z pravdy, jak jsem ji seznal z Písma svatého... s Boží pomocí...
RICHENTAL
Ano... můžete nám ještě sdělit, vdovo Pfisterová, jaký dojem na vás Hus dělal?
VDOVA
Byl tak... vzdělanej a přitom tak... skromnej a tak... ano, když se tak dívám, jak se tu chovají všichni potentáti, pak to byl jedinej zbožnej muž v celý Konstancii. Ano! Jestli to není omyl, pak za tím musí stát Satan!
11
IL HODINA PAPEŽE Obrazovka se zatmí, scéna rozsvítí. Stejný prostor nese viditelné známky toho, ze je obýván. 0/x/ sv/c/?y y.vo/v stojanech, //o/7 v,ve/A' pouze prostřední svíčky. Venku je tma. Uprostřed místnosti uctivě stojí rytíř Bodman. Kardinál v domácím oblečení naslouchá jeho hlášení z třetího schodu vlevo. Rektor, rovněž jednoduše oblečen, stojina pravé pavlači, přední dveře za ním jsou dokořán, ew AY//;/ r/rz/ v ruce psací brko. KARDINÁL •
Proč by mělo hrát roli, co plácá nějaká pomatená vdova?
v
RYTIR
Pfistěrka se tady těší respektu...
KARDINÁL
Ach ne!
•
v
RYTIR
...v dost širokejch kruzích...
KARDINÁL
Je snad čarodějnice?
RYTÍŘ
Pfisterka? Porodní bába! Nejlepší v okolí, ne?
KARDINAL
Ach ano... Ovlivnila veřejné mínění negativně?
RYTÍŘ
Negativně...?
KARDINÁL
To stručné slovo nahrazuje dlouhý pojem, asi jako ,v nám nepříznivém či námi nežádáv
RYTIR
ném směru 4 . Zkracuje podstatně úřední styk a je proto snaživým úředníkům známo. Rekl to svým lidem. Tak jest, Eminence...
KARDINÁI
Ať je tomu jakkoli. Kde je Hus ted*?
•
'
v
v
RYTIR
Zamkli jsme ho tam clo světnice, zatim společně s tim bláznivým baronem, co střídavě šermuje dopisem císaře a šavlí. Nechce se od Husa hnout, dokaď že nebude smět mluvit s Jeho Svátostí papežem.
KARDINÁL
Jsou snad jeho lidé tak zbabělí, že si neporadí s českým zemanem, kterému čouhá z bot sláma?
RYTÍŘ
(nešťastně) Jeho Svátost zakázala použít násilí, dokaď nerozhodne.
KARDINÁL
Ach tak... Může jít, rytíři!
RYTIR
(hluboce se uklání) Jak Eminence poroučí! (Odejde.)
REKTOR
(je pohřížen v
KARDINÁL
Ačliže... opře-li se Neapolitán císaři sám a bez toho, že mu budeme krýt záda, může se poděkovat hned. A nechá-li Husa běžet, tak také, protože ukázal slabost. C'estcomique, iťest ce pas?
REKTOR
(se zavřenýma očima vrtí hla vou)
KARDINÁL
Máš jiný názor, Jeane Charliere?
REKTOR
(jakoby uhodl řešení rébusu) Musíme mu krýt záda!
KARDINAL
Proč?
REKTOR
Kvůli případu Petit.
KARDINÁL
Hus může nejvýš odvést pozornost od případu Petit...
REKTOR
Naopak! Připraví jej! (Otevře oči a rychle schází po schodech.) nepochybný kacíř.
myšlenkách.)
! J O T *
Pro primo je Hus
*
KARDINAL
Pak ale tvůj Jeronymus též!
REKTOR
Ach! Dobrodruh, jehož teoretické práce nemají špetku ceny.
KARDINÁL
Ale duchaplný a krásný muž. Někdy si myslím, žes ho proto nechal v Paříži prchnout...
KCK1UK
(rozhořčeně)
KARDINÁL
(rychle) Promiň ten žert...!
Pierre! v
REKTOR KARDINAL
Není čas na špatné žerty. V onom provinčním čertu z Cech musíme odhalit a zničit pravého Belzebuba, který se už vymkl spravedlnosti. Viklefa!
REKTOR
Toho! Budiž posmrtně odsouzen skrze Husa! Item budou i Angličané, kteří Viklefa zatím prokleli jen polovičaté, usvědčeni z napomáhání kacířství a tím vyloučeni ze zápasu o Svatou stolici.
KARDINAL n CI/TOD I\Ui\ X V-/Iv
Bene...! Item bude i Petitová teze o bohulibé vraždě tyrana platit za kacířskou a jeho případ koncilem posouzen stejně, což dál vyloučí Burgunďana ze závodu o francouzský trůn.
KARDINÁL
Bene.
REKTOR
Item bude oslaben i německý císař, protože děravost jeho ochrany zpochybní jeho autoritu. Tu může upevnit jen tím, že odpadne od Angličanů i od Burgunďana a podpoří legitimního krále Francie. A spolu s ním překoná roztržku v Církvi!
KARDINÁL
Tantum bene!
REKTOR
A pak je tu i pro secundo. Pomůžeme-li Neapol i tánovi dočasně z té louže, smíme po něm i něco chtít.
KARDINAL
Totiž?
REKTOR
Jeho souhlas v otázce hlasování, která tu vše rozhodne. I jeho vlastní konec
KARDINÁL
Optime! Ale máš už ideu?
REKTOR
Snad.
KARDINÁL
Chceš snížit počet účastníků?
REKTOR
Na to je pozdě.
KARDINÁL
Pak ale Italové se svým regimentem trpasličích biskupství přehlasují celý svět
REKTOR
Ačliže... jak máš ve zvyku říkat, pokud neříkáš Aťje tomu jakkoli...
KARDINAL
Ačliže co?
Rozhovor je naráz přerušen. Je slyšet těžké jezdecké boty a řinčení zbraní. Fretka v kostýmu panoše se vřítí prostředními dveřmi a zabouchne je za sebou.
kardinálského
v
FRETKA
Zachraň se, kdo můžeš, Švejcaři!
Otevře truhlici, skočí do ní a nechá nad sebou zapadnout víko. Oba muži nejsou mocni slova. Dveře se znovu rozletí. Dva obrovští chlapi papežské gardy pochodují s napřaženými halapartnami proti Kardinálovi a Rektorovi, kteří se mimoděk uchopí za ruce. Vojáci však zůstanou v pídi cesty stát a provedou obrat. Po chvíli pomalu vchází drobný muž v kutně kapucína, která skrývá jeho tvář. Dojde až k dvojici a odhalí se: má havraní vlasy, ostrý nos i rty. Francouzi před ním klesnou na pravá kolena.
13
OBA
Vaše Svatosti...!
PAPEŽ / KARDINAL FEZ
(V/tf.v/tfv/' nejdřív Kardinálovi a pak Rektorovi svůj prsten k políbení) Vstaňte, jsem tu incognito! ^ (vzhlédne skepticky ke Švýcarům) Ach ano... Chce Vaše Svatost křeslo? Dám je... Ne! Já raději stojím. Nepřetržitě tu mrznu. A pak: takhle aspoň nikomu nesednu na lep!
KARDINÁL
Vaše Svatost poroučí...
PAPEŽ
Proč musím pořád poroučet? Nejsme na jedné lodi? A to nikoli v pirátském člunu, jak o mně roztrušují mí úhlavní odpůrci lžipapežové, nýbrž v bárce svatého Petra. Francouzští veslaři z ní snad vystoupili? /
KARDINAL __
Vaše Svatost ví, že Francouzi vždy patřili k nejvěrnějším lodníkům Páně.
_
PAPEŽ KARDINÁL PAPEŽ KARDINAL PAPF7 i JT\ 1 JUiLj
Tak proč právě dneska trčí zde? V bouři mají být všichni muži na palubě! Když jsme dnes v poledne opouštěli koncil, bylo moře zcela hladké. Mezitím byl zatčen onen Hus, to vám snad donesli? Ano... Někteří úředníci se zdají plést si tento dům s mým. (Mávnutím odmítne další vysvětlení.) Ale co následovalo, víte sotva, protože jsem tentokrát předběhl všechny špicly. (Zvolá.) Poggio!
POGGIO
(ještě poměrně mladý muž, elegantně oblečený podle nejčasovějších způsobů, rychle vstoupí, ostatních si nevšr lá a krátce, spíš nedbale poklekne před papežem) Vaše Svatost přikazuje?
PA PF1?
(pokyne Švýcarům, aby odešli za dveřet ale nečeká, až je zavřou) Čti!
POGGIO
(rozvine přinesený pergamen a čte téměř radostným hlasem),Ctihodní otcové, vězte, že spíše zemru, než bych vyznával jediný blud. Budu-Ii poučen, že jsem v nějakém punktu bloudil, jsem připraven opravit jej a napravit s e /
PA P P/7. f \
Tak se vymluvil ten muž mým kardinálům.
KARDINAL
Ach ano...?
I
ě
\
I
1
1
k.j/j
L
i
j
v
PA P F 7 i
r
\
a
leio!
l^c«!!
POGGIO
(čte) Otázka: ,Učils viklefskému kacířství, že po kněžském požehnání zůstane svátost oltářní obyčejným chlebem?' Hus: ,Tak jsem nikdy neučil/ Otázka: ,Nevyznáváš to tedy?' Hus: ,Ne, nevyznávám!'
n A np^ PAPEŽ
Tak vyklouzl ten muž slovutnému teologu Didachusovi, jenž se ho snažil usvědčit, přestrojen za prostého mnicha, což se mu nezdařilo, takže hlavní bod obžaloby padl pod stůl.
KARDINAL
Acháno...!
PA r A rPCP^7
Poggio!
POGGIO
(čte) ,Vaše Svatost mi slíbila, že Hus bude zde v bezpečí, i kdyby měla kvůli němu zabít vlastního bratra. A nyní je lapen a držen v tomto domě. Vaše Svatost nechať ví: Osočím všechny, kdo glejt mého pána, císaře, pokryli hanbou! 4
PAPEŽ
To mi křičel do očí ten zdivočelý český baron, který se bohužel může vykázat císařskou pečetí.
KARDINÁL
Opravdu choulostivá situace.
PAPEŽ
A páni Francouzi si sedí doma!
14
KARDINAL
Vaše Svatost dovolí podotknout, že jsme o jejím úmyslu zatknout Husa neměli nejmenší tušení...
y
PAPEZ KARDINÁL y
To nebyl náš úmysl! Něco tak hloupého...! Jako kdyby nemohla počkat, taková lapálie! Vaše Svatost má přece skvělého rádce ve Velkém kanonistovi. Můj milý, teď si tu nehrajeme na kočku a myš, každý ví o vaší vzájemné nevraživosti. Ano, byla to jeho idea a konec konců oprávněná: ten ničemník, který neustává podřezávat Svatou stolici, je pod mou bulou.
KARDINAL
A pod ochranou císaře.
PAPEŽ
In nomine diaboli! A právě v tomto domě se musí dobře vedet, že císař zneužije každou rozepři mezi námi, aby oslabil moc církve.
KARDINAL
Pravdoucí pravda.
PAPEZ
Nuže tedy?
KARDINAL
Co si od nás Vaše Svatost žádá, in concreto?
PAPEZ
Prohlášení jednoznačné soudržnosti - před Bohem i před císařem. Naši jednotu se neodváží dessavouovat, jak říkáte vy Francouzi.
REKTOR
Vaše Svatost řekla-jednota...
PAPEŽ
(poprvé se obrátí přímo k němu) Ta musí teď stát nade vším!
REKTOR
Nevidí Vaše Svatost, že jsou to Její nesčetné veledůstojnosti, které tu jednotu přivádějí vniveč, když se umí s mediteranním temperamentem do krve přít o každý pšouk? Jak chce Vaše Svatost dojít s nimi k nejprostšímu usnesení koncilu?
PAPF7 lAI CL»
Vaše ctihodnosti vědí, že se od Pisy upřímně pokoušíme provést výběr těch, kdo jsou oprávněni hlasovat a volit, ale každé kriterium bylo dosud zavrženo. Ať podle úřadu či věku, dle majetku či počtu ostříhaných duší, vše se ukázalo být /matečním a tedy nevhodným.
REKTOR
Existuje kriterion, jež je nade všemi ostatními, a proto musí dojít obecného souhlasu jako zcela spravedlivé.
PAPEZ
A to?
REKTOR
Jazyk, Vaše Svatosti. Mateřská řeč. Neboťkaždý člověk má jenom jednu. Evropa zná mnoho jazyků. Tucty!
REKTOR
Ale jen několik málo, které spojují četné ostatní, jako mocná řeka pojímá tisíce potoků. Viděny takto jsou v Evropě jen čtyři velké jazyky (lehce se ukloní); italský, francouzský, německý a také, ano, anglický. Každý Evropan nechť se rozhodne pro jeden z těchto proudů, který může nejspíš nést i jeho řeč.
PAPEZ
(posadí se na jedno z křesel a ukáže Poggiovi, aby se postavil k psacímu pultu a zaznamenával) A v praxi koncilu? Jak to má fungovat...? Velmi jednoduše, jak Vaše Svatost ihned pochopí. Každý ze čtyř... nazývejme je velkonárody! zvolí své zástupce... dejme tomu - šest? kteří pak, když se po libosti uradili se všemi svými, budou za ně hlasovat. Každá místnost má přece čtyři rohy, kde se lze shromáždit.
KARDINÁL
(nadšeně) Optime!
PAPEZ
(nedůvěřivě) Vaše Eminence to slyší poprvé?
KARDINÁL
Ano, Vaše Svatosti. Ale já jsem měl už často štěstí být u zrodu jeho skvělých idejí.
PAPEŽ
Dovedu si představit, že to budí vpravdě otcovský pocit lásky?
15
KARDINAL
O ano... v
PÄPF7
L i Va 1
Žádný div. Je nejen důvtipný, ale i krásný muž. - Bene. Rozvážíme si to. Avšak teďjsme zde v jiné věci.
REKTOR
Je to táž, Vaše Svatosti.
P/\. PEZ
Jak to?
REKTOR
Jednota je jen - jedna. A působí po zákonu spojitých nádob.
PAPEŽ
In concreto? Věnujeme Vaší Svatosti souhlas Francouzů in puncto Hus. Nechť Vaše Svatost věnuje celému koncilu nový volební a hlasovací řád. Umím váhání Vaší Svatosti chápat, ale jsou tři důvody, proč by měla udělit své placet: Pro prirno nechá ostatní svět koncil spíš zajít na úbytě, než by akceptoval hypertrofické bujení italských volitelů. Pro secundo se lze vzájemně pojistit tím, že tři hlasy proti z oněch šesti, které by příslušely jednomu každému z velkonárodů, budou znamenat všeobecné veto a nutnost nové rozpravy. A pro tertio: tertium non datur, Vaše Svatosti.
REKTOR
(po chvíli) Care filie, kdybychom nevěděli, že je prvním teologem Francie, museli bychom věřit, že je nej lepší francouzský koňský handl íř. (Vstane, Poggiovi.) Declaratum
PAPEŽ
V
0
est. Punctum, satis. (Žehná oběma Francouzum, kteří už opět klečí, a roztřese se zimou.) Dio mio, jaká bezbožná krajina, kde křesťan jen stále mrzne! Zahalí obličej kápí a opouští spěšně místnost, sledován Poggiem, který skoro kouzelnicky ukryl v šatu papír, pero a inkoust a konečně odtrhl svůj zrak od Rektora, jehož předtím pozoroval s rostoucím zájmem. Venku je opět slyšet těžký krok Švýcaru. Kardinál položí Rektorovi, klečícímu po jeho boku, paži kolem krku a přitáhne ho k sobě. KARDINÁL
(s pohnutím) Te saluto, caput nobile!
REKTOR
(podobně) Jsem jen tvůj žák, Pierre! /
KARD1NAL
Jemuž učitel už nestačí, Jeane Charliere, ale tím víc ho miluje.
(Políbího.)
Rektor se jemně uvolní z objetí. Současně se ozvou duté rány. Oba dva se zmateně rozhlížejí. Otvírá se truhlice. FRETKA
(vyhlédne) Smím, vzácný páni?
KARDINÁL
(rychle vstává) Vylez, strašpytle! Tys tedy všechno slyšel.
FRETKA
Mý uši jsou jak trychtýř, všecko může tam, ale nic ven!
KARDINÁL
Velmi zdravé, protože tak si člověk déle podrží hlavu.
FRETKA
Má hlava patří vzácnýmu pánu, proto ji nesmím ztratit.
KARDINÁL
Dobře, dobře. Ať je tomu jakkoli, nastraž uši: tvůj milovaný pražský magistr má hodně přívrženců, pravda?
FRETKA
To se dá říct.
KARDINÁL
I ty k nim patříš - a já ti to nezazlívám, byl tvým zpovědníkem a je tvůj krajan. Ale právě v
FRETKA
jako vykutálený Čížek mi můžeš nejlíp říct: kdybys ho měl nerad, jak bys ho o ty příznivce připravil? To je nad slunce jasnější, vzácnej pane. Obdivujou ho, že sem přišel z vlastní vůle.
16
KARDINAL
A...?
FR.EXKA
Tak bych roznes, že ho iapli, když chtěl prchnout.
KARDINÁL
Incredibile.
FRETKA
Řek jsem to špatně, vzácnej pane?
KARDINÁL
Ne...!
REKTOR
A kdo to má dosvědčit? Ty, mizero?
FRETKA
Chraň Bůh! Tady to uvěří jen jedný osobě.
KARDINAL
Totiž?
FRETKA
Pfisterce přeci.
REKTOR
Vdově... Nelze přece čekat, že právě ta pobožná žena
?
KARDINÁL
(rozhodně k Fretkovi) Zavolej rytíře Bodmana!
FRETKA
Letím, vzácnej pane! (Je pryč.)
REKTOR KARDINÁL
(šokován) Přece ji nenecháš mučit!
REKTOR
Nýbrž?
KARDINÁL
Poručím, aťjí jen ukážou nástroje.
REKTOR
Originální myšlenka.
KARDINÁL
(unaveně se usměje) Bohužel jen citát.
Věřím, že to nebude nutné.
17
12. 4
,ECCE CONSTANTIA! - TELEVIZNÍ NOVINY Velké středověké zvonohití. Na obrazovkách diapozitiv kostnického Miinsteru. Po několika vteřinách zvony slábnou, objeví se detail hlasatelky. Má na sobě velkou večerní róbu a je slavnostně učesaná. HLASATELKA To byl, vážení a milí televizní diváci, přímý přenos slavnostní mše, kterou v Miinsteru osobně celebroval papež Johannes XXIII., a při níž bezprostředně po svém příjezdu ministroval čerstvě korunovaný císař Svaté říše římské německého národa; tradičně při tom oblékl oděv prostého diákon a. Tato překvapivá nabídka, dá se říci vánoční dárek vysoké koncilové kanceláře naší televizní stanici, byla ovšem spojena s podmínkou, že ,Ecce Constantia!' odvysílá hned nato i prohlášení, jež posoudit bychom chtěli přenechat našim soudným divákům. Nezvyklé žádosti jsme vyhověli proto, abychom se pro vás brzy dočkali dalších přímých vysílání z koncilu. Pohlédne na monitor a její tvář na obrazovkách je vystřídána tváří vdovy Pfisterové, která je na první pohled těžko k poznání. Místo baculaté ženyf kypící životem, sedí tu vyhublá, zešedivělá osoba s propadlými tvářemi. Svůj text odříkává bezvýrazně do kamery. . VDOVA
Já, ovdovělá Fida Pfisterová, bytem v Konstancii, Paulgasse, povoláním porodní bába, prohlašuji zde před Bohem všemohoucím, že jsem těžce zhřešila, když jsem obelhala v
všechny křesťany tvrzením, jako by Cech Hus byl zbožný muž. Toto jsem učinila ze strachu před jeho výhrůžkami, že budu na věky zatracena, prozradím-li jeho li...skočný ú...mysl iL.tčku. Také měl též ve své komoře kacířské spisy... (jejípohled hledá a najde vypadlé slovo vedle kamery) Viglifa... v ú...krytu. Odplatou za svou lež byla jsem navštívena neduhy, jež však byly vyléčeny milosrdnými dominikány. Tuto veřejnou zpověď činím ze svobodné vůle a při d...plném ú...sudku a chci při ní setrvat, jak je Bůh nade mnou...
III. HODINA CIS ARE Obraz mizí. Scéna se rozzáří jako dosud nikdy. Všechny voskovice v obou svícnech hoří, jídelní stůl stojí uprostřed a je slavnostně prostřen pro tři osoby. Také Kardinál a Rektor mají slavnostní šat. Oba naslouchají rytíři Bodmanovi. KARDINAL /
Zakázal jsem výslovně použití nástrojů!
v
RYTIR
Na to se přísně dbalo, nikdo s e j í nedotk, přestože se dlouho vzpírala!
KARDINÁL
Proč tedy vypadá tak bídně?
*
v
RYTIR
To dělá ten vzduch v klášteře, Vaše Eminence
KARDINÁL
Leží přece na ostrově!
18
v
RYTIR
Já myslím v jejich sklepě. Kobky jsou přímo pod senkrovnou, kam vedou latríny.
KARDINÁL
A to samo stačilo, aby...?
RYTÍŘ
Tak jest. Vaše Eminence.
KARDINÁL
Pozoruhodné. A nenaladilo její přiznání při tomto vzezření zdejší občany spíše k ne díl věře?
/
v
RYTIR
To určitě ne.
KARDINAL
Tomu nemohu uvěřit.
FRETKA
(objevil se mezitím v kostýmu mundšenka se stříbrnou ochutnávacímiskou u krku v malých dveřích pod pravým ochozem, až do této chvíle neviditelných) Klidně, vzácnej pane, on říká pravdu.
KARDINAL
Ale jak to? Nepoložil si nikdo otázku, proč znenadání a navíc v tomto stavu tvrdí pravý opak toho, co dřív?
FRETKA
Tu otázku si právě položil každej, vzácnej pane. A taky si na ni všici správně odpověděli. Půlka dostala rovnou strach a půlka si namluvila, že Pfisterka přeci nemůže lhát hnedky dvakrát.
KARDINÁL
A čeští páni?
FRETKA
Ti jsou ovšemže vzteky bez sebe a dotíraj na císaře.
KARDINÁL
Je kacíř držen na tomtéž místě?
/
v m
RYTIR
i
•
Tak jest. Wl
KARDINÁL
A lze se nadít, že dospěje k témuž náhledu?
FRETKA
Docela naopak, vzácnej pane. Když je křivdy moc, je jí příliš a dělá z Čechů sršatee.
KARDINÁL
(přemýšlí) Nechťdostane lepší celu, rytíři.
RYTÍŘ FRETKA
Vaše Eminence dovolí, ale... (mu vpadne do řeči a říká Kardinálovi) z ohně.
KARDINAL
Kde je Jeho Veličenstvo...?
RYTÍŘ
(krčí rameny.)
inrnr A
a
Vzácnej pane, kuchař musí clát prase už brzo
v
FRETKA
S dovolením... (Šeptá Kardinálovi do ucha.)
KARDINAL
(v rozpacích) Ach ano...
FRETKA
Nemůže to už dlouho trvat.
KARDINÁL
Řekni tedy kuchaři sám, co má dělat a co nechat.
FRETKA
Chvilku opíkat a chvilku čekat, jako při útrpným ptaní! (Zmizí v postranních
•
v
RYTIR
Vaše Eminence dovolí poznámku...
KARDINÁL
Jen krátce.
*
V
RYTIR
Jeho Svatost odňala případ Husa z pravomoci komise pro víru.
KARDINÁL
(s pohledem na Rektora) Cože...?
•
dveřích.)
v
RYTIR
Jmenovala vlastní vyšetřovací komisi.
KARDINÁL
Ach ano... V pořádku, rytíři. Aťje tomu jakkoli, on odpovídá i nadále výhradně mně!
>
v
RYTIR
(udeří se do hrudi)
KARDINAL
Hus dostane lepší celu!
/
v
Zádá si taky mastičkáře.
19
KARDINAL
Proč to?
RYTÍŘ
Zdá se, že ho zle trápí zuby.
KARDINÁL
(hleclí na Rektora)
IV
Lii\
I
V-/ÍX
Upustili jsme při něm od mučení. Ale chce-li ho Bůh Otec napomenout, jak bychom v tom směli bránit?
Venku je už chvíli slyšet hlasitý ženský smích. Teď se směje i muž. X
v
RYTIR
Císař! (Spěchá k hlavnímu vchodu .)
KARDINÁL
(polohlasem k Rektorovi) Eh bien, mon ami! Teď musíš obrátit jeho!
REKTOR
A to rychle! Umírám už hlady!
Rytíř otvírá dveře s hlubokou úklanou, takže nevidí obraz: císař, urostlý, rudovlasý a s rudým, pěstěným vousem, vypadá stále ještě dobře, i kclyž jde do let a má teď na sobě jen prostý šat diakona. Je objímán a vášnivě líbán fešnou paničkou. Ta má zavřené oči a tak ani hned nezjistí, že se císař vyvlékl z jejího objetí a pověsil ji na krk konsternovanému rytíři. CISAR
Zaveďte paní starostovou k jejímu choti a ujistěte ho mou obzvláštní milostí!
RYTÍŘ
Tak jest, milosti...
CÍSAŘ
(vstoupil, zabouchl za sebou dveře a vydechl) Pravé peklo, tyhle neukojené ženské, co vědí, že nevěru s císařem pan manžel přímo uvítá! Odpuštění, Veledůstojnosti, nechtěli jsme vás urazit tím, že stále ještě nosíme mešní roucho, spíše jsme doufali nalézt u vás asyl. (Krátce poklekne před Kardinálem, aby mu políbil prsten.) Oh... mysleli jsme, že Vaše Eminence nosí alespoň cloma svou oblíbenou barvu.
KARDINAL
Jakou to, Výsosti? v
C1S A
(směje se) Vaší Eminenci říkají všude jen Sedá.
KARDINÁL
A přesně tak se i cítím, v hluboké pokoře před Bohem, naším Pánem.
CÍSAŘ
So do I, indeed... oh, parclonnez: moi aussi! Zvuk angličtiny je tu patrně nevítán. (Dává si sám políbit ruku od klečícího Rektora.) To je ten zázračný francouzský mozek, v němž se vylíhlo hlasování podle národů?
REKTOR
Oddaný sluha Vaší Výsosti.
CÍSAŘ
Ale ne, on přece slouží naší konkurenci, králi Francie! Jaká škoda, že tomu se vede tak j
k
w«
REKTOR
Vedlo by se mu mnohem lépe, kdyby přízeň Vaší Výsosti nepatřila králi anglickému.
CÍSAŘ
Ach! Pomluva jakožto pozdravení? Je to snad nejnovější pařížská móda?
REKTOR
Nikoli po-mluva, nýbrž pří-mluva, Vaše Výsosti. La France žárlí jako žena na každého, koho Vaše Výsost obejme místo ní.
CISAR
Byl nám líčen jako široko daleko nejlepší teolog, ale on je i pravý šarmér.
REKTOR
(odmítavě rozhodí ruce)
CÍSAŘ
Milujeme tato neobvyklá spojení, prožili jsme mládí v jejich magických paprscích. v
Nepoznali jsme nikdy přísnějšího křesťana nad našeho otce Karla Čtvrtého, ale ani náruživějšího uživatele života. To v jeho jménu usilujeme o svatováclavskou korunu, abychom byli Cechům, které tak vřele miloval, lepším králem, než můj neblahý bratr, w
20
ač podle jména právě Václav. Ta věc s tím Janem z Nepomuku, není nechutná? Fi done, po francouzsku! Ach, vy ji neznáte? v
KARDINAL
Kdo ještě myslí na Cechy, Výsosti!
CÍSAŘ
Právě v tom je ten zločin! Náš otec učinil z Prahy caput regni a Václav ji kapitulně zničil, proměnil matku měst v provinční hnízdo barbarů. Dát utopit vlastního vikáře, protože chránil zpovědní tajemství!
KARDINAL
Čí?
CÍSAŘ
Královny, které se chtěl Václav dostat na kobylku. Shocking, což? By the way, není tu trochu vína?
KARDINÁL
Zajisté, Výsosti! (Zatleská.)
CIS AR
Kdykoli vzpomenem našeho otce, přepadne nás žízeň.
FRETKA
(objeví se a kleká) Nosit na stůl?
CÍSAŘ
Nech nás napřed trochu napít!
KARDINÁL
S radostí, Výsosti.
FRETKA
(poklekne přeci císařem s vínem) Smím okoštovat, Výsosti?
CÍSAŘ
Ne smíš, ale musíš, chlapče. Ti italští traviči nám pokazí všechny slasti života. Pokud nechcem, aby okoušely dámy našeho srdce, musíme trpět panoše i u našich milostných loží.
FRETKA
(okouší, nalévá všem a mizí)
CÍSAŘ
(zvedá pohár) Tak tedy na... ano, nač vlastně?
KARDINAL
(vzhlédne k Rektorovi)
REKTOR
(sušef ale jistě) Aby se Jan XXIII. brzy jmenoval zas jen Baltazar Cossa!
CÍSAŘ
(vypije dlouhými doušky celý pohár)
TI DVA
(si jen smočí rty a čekají)
CÍSAŘ
(jako by bylpřípitek neslyšel) V tenhle doušek jsme hříšně doufali, když len třetinkový papež už potřetí četl mši.
KARDINAL
Spojil dohromady andělskou, pastýřskou i vysokou, čímž je vespolek znesvětil.
REKTOR
Nemohl se nabažit, že je zas ještě jednou pupkem církve a Vaše Výsost jeho pouhým ministrantem.
CISAR
Když už pil z poháru potřetí, začali jsme chápat české kacíře, kteří si žádají kalich pro každého z věřících. (Směje se, ihned však zvážní.) Kdy a zda vůbec bude z toho neblahého Jana zas jen páchnoucí Neapolitán, a s ním půjdou k čertu i ti dva druzí - Correr a Luna, závisí jen a jen na koncilu, přesněji na Vašich Ctihodnostech! My jsme dostali prvního z těch tří výtečníků až sem, to snad stačí! My vás tu můžem držet do soudného dne, jen jedno, bohužel nemůžeme: za vás hlasovat! Víno už došlo?
KARDINAL
Je ho dost, Vaše Výsosti... (Dolévá mu sám.)
CISAR
Ti tři papežští trubci jsou naneštěstí obletováni jak včelí královny, na něž se věší všichni, kdo jsou lačni medu, neboř ne Bůh, náš Pán, nýbrž obročí a prebendy jsou dnešní víra církve. Jak to chcete změnit, páni Francouzi?
REKTOR
Vaše Výsosti, tento stav nás bolí ještě víc než Vaši Výsost, která má navíc světské starosti, zatímco my trpíme jen a jen pro zhrzené dědictví Kristovo. Naše myšlenky i činy, naše vůle i naše vědění směřují k jedinému cíli: navrátit hrad Boží jeho svatému v
poslání a založit Říši nebeskou již na zemi. Protože ďábel stále užívá lsti a násilí,
21
musíme ho občas porážet jeho zbraněmi. Eo ipso: Neapolitánu musí být věrohodně vyloženo, že se může stát pravým a jediným papežem teprve poté, co se napřed tiáry vzdá, aby ho museli následovat i oba zbylí papeži. Až to učiní, budiž ihned odhalen jako ten, kým skutečně je: sprostý mordýř a bezbožný násilník. CÍSAŘ
Satan v lidské podobě...?
REKTOR
Trefné srovnání!
CÍSAŘ
Pochází bohužel od onoho Husa, který i za ně sedí ve vaší vazbě, ačkoli stál pod mou ochranou!
KARDINAL
Ne já ho dal zatknout, Vaše Výsosti, nýbrž Velký kanonista.
CÍSAŘ
Je známo, že se na koncilovém dvoře perou dva purpuroví kohouti. Avšak v tomto punktu táhne i druhý s sebou a staví se tak proti nám. Opatrně, páni Francouzi! Právě váš národ mele z posledního. Pomatený král bez přátel, nepřítel hluboko v zemi, zem rozvrácena občanskou válkou. Vaší jedinou nadějí jsme právě my. Překvapeni? Nejsme přece hluší ani slepí. Nemohli jsme přehlédnout dovednost, s níž Vaše Eminence (Kardinálovi) řídila bárku Petrovu od Pisy do Konstancie. A nemohli jsme přeslechnout moudrosti, kterým on (k Rektorovi) obohatil učení Kristovo. Nám osobně se sice nezdá být spor o Svátosti dostatečným důvodem k zapalování hranic, avšak chápeme dobře, že v něm (k Rektorovi) vstupuje na theatrum mundi třetí síla: po Bohu a moci světské nyní i ratio. Osobně jsme hotovi nositele rozumu blahovolně podporovat, nepostaví-li se proti Bohu a proti nám.
KARDINÁL
Jak můžeme za takovou velkomyslnost poděkovat, Výsosti?
C1SAR
Snadno. Tím, že pobídnete uvízlou causu unionis ke klusu, jak to on (k Rektorovi) tak přesvědčivě naskicoval, aby ostudné trojpapežství co nejdříve ustalo. A také tím, že causa Hus bude zatím uložena k ledu. Ten kacíř může pro mě za mě dál hnít v kobce, to z něho dokonce činí vítanou zástavu, Češi dají pokoj, aby ho neohrozili víc. Jeho upálení by mě mohlo stát českou korunu. Ta cena je mi příliš vysoká. Nuže?
KARDINAL
Causa Hus leží teď u papeže, Vaše...
CÍSAŘ
A tam i ležet zůstane, to je zas dohodnulo s ním. (Rektorovi.) Ďábla lze také zapřáhnout před pluh, pravda?
REKTOR
Ta causa měla ovšem sehrát důležitou roli, Výsosti. V křesťanském světě nesmí vzniknout falešný dojem, že nám jde pouze o mocenské boje. Koncil může jen tehdy působit věrohodně, bude-li viditelně pro každého zápasit o pravou víru. Nelze-li toho dosíci s Husem, musí ho zastoupit Petit.
C1SAR
Petit? Nikdy jsme neslyšeli...
REKTOR
Ale ano, Vaše Výsosti. I když to jméno neznamená nic víc než ,malý\ stalo se symbolem velké viny. Maitre Petit, žel Bohu z mé Sorbonny, sepsal traktát na obranu vraždy, již dal spáchat vévoda Burgundský na vévodovi z Orleansu, aby si proklestil cestu na francouzský trůn. Také dotyčný spisek je prosycen kacířstvím a navádí k odporu proti jakékoli autoritě.
CISAR
Nechťje tedy poučen!
REKTOR
(s pohledem na Kardinála) O to se hodláme vynasnažit, Vaše Výsosti. Causa Petit přijde na pořad. A současně musíme ihned začít s naším dílem nejdůležitějším - s causou reformationis. Teprve nová církev, očištěná od nešvarů a od nehodných, může být svěřena do péče novému, vskutku Svatému Otci.
22
CISAR
Svatá pravda. Proto se musí ze všeho nejdřív zbavit těch tří svatoušků! A Cossa je ten kámen, který strhne celý chlév. NeodstoupMi, musí být odvolen!
REKTOR
K tomu je zapotřebí hlasů tří národů proti Italům.
CÍSAŘ
Německý hlas patří nám, anglický získáme - to jest a zůstává pravým smyslem našich tamějších námluv. A za francouzský ručíte snad vy! v
REKTOR
Proslýchá se, že Spanělé tajně a stále úporněji žádají vlastní hlas. To by mohlo vést k převrácení člunu.
CISAR
Nepřipustíme tedy žádnou novou zátěž.
REKTOR CÍSAŘ
Jak prozíravé, Výsosti. A jak účelné pro Vaše Ctihodnosti. Spanělé by nikdy nezvolili francouzského papeže.
REKTOR
(hledí mu do očí) Má Vaše Výsost už teď favorita pro stolec Petrův?
CÍSAŘ
(vydržíjeho pohled) Nikoli, ale až přijde doba, přijde i rada. Milostivě si ji vyslechneme nejdřív od vás. (Mamě pije.) Náš džbán je prázdný.
KARDINAL
Odpuštění, Výsosti! (Tleská.)
FRETKA
(objevíse)
KARDINÁL
Ne! Dones víno.
CÍSAŘ
(Fretkovi) Co se podává?
FRETKA
Divočák, Výsosti! (Kardinálovi.)
CÍSAŘ
Cože? Místo kacířů upalujete divočáky? Máme hlad jako vlčice, ať už nosí! Nebo nás tak chcete vydírat?
KARDINÁL
Vaše Výsosti! (Fretkovi) Pospěšte!
FRETKA
(zmizí)
CÍSAŘ
A propos: někdo tu prohlásil za personu non gratu jednoho z našich přátel, Oskara z Wolkensteinu. Ten nešvar by měl skončit, je konec konců poslední minnesánger, který se ještě dá poslouchat. To by musel být napřed vyhnán onen Poggio, který je sice sekretářem nejvyššího pasáčka Páně, ale svým drzým vtipkováním míří výhradně na církevní hodnostáře. Znáte tenhle? Čím se liší zbožný biskup od bezbožného? Nevíte? Zbožný obcuje ke slávě svaté Marie pouze s pannami. (Hlasitě se směje.)
Má se nosit na stůl?
Právě nejlíp křupe. Brzo se začne pálit! *
Fretka a kuchař vlečou stříbrný tác, na němž je celé pečené prase, ležící na břiše rypákem CISAR
napřed.
(tleská) Requiescat in pace, ubohý mučedlníku!
Odřízne si tesákem obrovský kus a s požitkem odku suje, drže jej v obou rukou. Druzí dva následují jeho příkladu s jistou zdrženlivostí. A hodují, jedí, pijí a házejí kosti sluhům i pak, když se na obrazovkách objeví hlasatelka v jarním kostýmku, i potom, co začne mluvit sám císař.
23 «
12. 4
,ECCE CONSTANTIA! - MIMOŘÁDNÉ VYSÍLANÍ HLASATELKA ,Ecce Constantia!' dnes, o prvním jarním dnu, 21. března L415. Vážení televizní diváci, z aktuálního důvodu upouštíme od ohlášeného komentáře Ulricha Richentala k nové situaci, která vznikla odstoupením prvního ze tří papežů, a přinášíme vám údajné velmi naléhavé poselství Jeho Veličenstva císaře Svaté říše římské německého národa urbi et orbi, městu Konstancii a křesťanskému světu. Přepojujeme. Pozounéři troubí i ní rádu, kamera švenkuje přes královský znak dále, až zabírá trůn, na němž sedí císař v hennel (novém plášti a s insigniemi pod vlajícími prapory. Mluví přímo do kamery, která pomalu najíždí na velký detail. CÍSAŘ
Vzácní páni kardinálové, arcibiskupové, biskupové, preláti, opati a jiní duchovní, vzácní pánové kurfiřti, knížata, markrabí, hrabata, baroni, svobodní páni a rytíři, vážení doctores i profesores, mí vojáci a žoldáci, měšťané, kupci, ty, prostý lide, i vy, moji židi, my, váš světský pán a ochránce, vám zvěstujeme: Bývalý papež Jan, který se včera v Miinstru poděkoval a jemuž jsme při zvucích Te deum slavnostně sňali s hlavy tiáru i políbili nohy, zrušil sprostě svoje slovo a je dík zrádcovské pomoci Bedřicha Rakouského od dnešního rána na útěku do Francie, aby odtud znovu zaséval neklid mezi křesťany. Vyzývám svou celou říši: Tento zpustlík, simonista, sodom ista a onanista (k tomu snímek papeže zepředu a ze stran jako na pátracích fotografiích), rozhazovač církevního majetku a rouhač proti všemu božskému, nechť je jakožto skvrna na Svaté církvi přiveden za límec zpět! Současně vyzýváme všechny v Konstancii, aby zachovali klid a umožnili koncilu pokračovat ve zbožném díle. Osud Církve svaté je ve vašich rukou, a nejen to: i osud celého křesťanského světa. Jestliže teď odejdete, illuminates patres, zůstane církev rozštěpena až do Posledního soudu. Ale i když odjedete jen vy, kdo pro slovutné koncilanty rybaříte, pečete, krejčujete či ševcujete a především jim půjčujete peníze, nemohou tito osvícení páni dále konat. Zapřísahám vás, kupci, otevřete své krámky, napomínám vás, penězoměnci, nezavírejte své 2
banky! Ukázněnému rozhodnutí vás všech chceme i my napomoci tím, že dočasně dáváme zavřít městské brány, abychom malověrné chránili před jejich vlastní zbabělostí a překazili rejdy špehům proradného krále Francie, k čemuž nám dopomáhej Bůh. Amen. (Křižuje se.)
IV. HODINA SEKRETÁŘE Zazní nová intráda a kamera švenkuje zase zpět na císařský znak, pak se obraz i zvuk vytratí. Na scéně stojí mezitím stul opět pod bočním ochozem a svíce jsou zhasnuty, do místnosti padá denní světlo. Kardinál i Rektor, oba v černém, přecházeli sem a tam, dokud mluvil na obrazovkách císař. Teď se zastaví.
24
REKTOR
Merde!
KARDINAL
Vše ztraceno... vše ztraceno...
REKTOR
(se posadí na schody a skryje tvář v dlaních)
/
v
RYTIR
(vchází vzpurne zadními
KARDINAL
Proč na sebe nechává tak dlouho čekat, rytíři!
/
v
RYTIR KARDINÁL •
v
RYTIR KARDINÁL •
dveřmi)
v
Žádala si mě jiná eminence. Jaká jiná...? Jeho Eminence Velký kanonista mě povolala. Neví snad, rytíři, že podléhá mně?
v
RYTIR
Byl to rozkaz Jeho Výsosti
KARDINAL
A co rozkázala...?
/
v
RYTIR
Sestavit oddíl jezdců, aby Velkého kanonistu doprovázel.
KARDINÁL
Doprovázel kam...?
RYTÍŘ
(se stá le větší pře vah o u) Do Freiburgu.
KARDINÁL
Nechce už mluvit k věci? Proč?
RYTÍŘ
(stále neochotněji) Vyjednávat s papežem.
KARDINÁL
S kterým?
•
v
RYTIR
No
KARDINÁL
Toho už nemáme, poděkoval se! Promítlo, spondeo, voveo et juro Deo! - tuhle svatou formuli vyslovil!
/
s naším...
v
RYTIR
Vaše Eminence ví, že nejsem zběhlej v latině, ale zato se vyznám v kartách. Od včerejška jsou nově zamíchaný a on má silnější list.
KARDINAL
Vysoká politika se nedá srovnávat s prostou hrou v karty, rytíři!
RYTÍŘ
Ale dá! Když se papež, on je teď trumfové eso, spojí s králem - zrovna tím vaším! a když Rakušan jako svršek dostane k sobě i českého kluka, tak se tu můžem už jen modlit. - Přeje si Eminence ještě něco?
KARDINAL
Aby nás ohlásil u Jeho Výsosti.
•
v
RYTIR
Jeho Výsost ulehla k odpočinku a smí ji rušit jen ten, kdo přinese dobré zprávy, jinak pocítí její silnou nelibost.
KARDINAL
Mais nous...
RYTÍŘ
Francouzštinu má Jeho Výsost právě dneska zvlášť nerada.
KARDINÁL
Rytíři... (Ovládne se.) Může jít...
RYTÍŘ
Jak poručeno. (Vítězoslavně kráčí ke dveřím.)
REKTOR
(aniž zvedl hlavu) Vyzná se i v koních?
RYTÍŘ
(zůstane překvapeně stát) No to dá rozum...
REKTOR
Jak by nazval jezdce, který, když byl vyměnil znavené zvíře za čerstvé, první utluče?
RYTÍŘ
Hlupákem, jak jinak. Bude ho přeci zas potřebovat.
REKTOR
On taky, rytíři.
RYTÍŘ
(rozpačité
REKTOR
Na co čeká?
RYTÍŘ
(opouští znejistěle
postava) místnost) 25
KARDINÁL
Co jsme? Zajatci?
REKTOR
Jsme, čím jsme byli dosud: praví rytíři Boží. A to musíme teď dokázat
KARDINÁL
Ale jak?
REKTOR
Právě my dva musíme předvést světu, že věc Boží neleží u prchajících papežů či prch iých panovníků, ale u nás, tedy u koncilu! (Tleská.)
KARDINAL
Koncil sám leží v troskách!
REKTOR
Protože se, jak jsem tvrdil stále a stále, nezabýval přednostně tím, co jediné by mu dalo smysl. (Tleská znovu.)
FRETKA
(objeví se vzrušeně v malých dvířkách) Vzácní páni... v
REKTOR
FRETKA
(pokračuje však) Žádný normální člověk si neumí představit hostinu, při níž by chyběly krmě a trunk. Zde však pořádá několik tisíc nejlepších hlav křesťanstva už řadu měsíců hostinu pro Hospodina, našeho Pána, aniž by vystrojili ždibíček víry. Vzácný páni...!
REKTOR
(velitelským gestem ho umlčí) Ano, Pierre, koncil je možno zachránit jen tím, že ze všech sil, kterými ještě vládne, učiní causa fidei, věc Svaté víry, ústředním předmětem hledání a ve společném, nesmiřitelném boji proti kaličům pravého učení najde sám sebe!
KARDINAL
(nevěřícně) A jak se to má zdařit, Jeane Charliere...?
REKTOR
(přezehná se před křížem) S pomocí Boží, Pierre. (Jde rychle k Fretkovi.) Dobře mě poslouchej!
Klášterní zvon volá k modlitbě, takže dalšímu rozhovoru není rozumět. Kardinál poklekne před křížem a vroucně se modlí. REKTOR
(vydal své příkazy) Jd i! Běž!
FRETKA
Vzácnéj pane...! (Konečně se muže důvěrně zbavit své zprávy.)
R EKTOR
Ne! Kde?
FRETKA
(ukazuje k malým
REKTOR
Hned ho vpusť!
FRETKA
(mizí, aniž by dveře zavřel)
REKTOR
(spěchá, právě když zvon doznívá, ke klečícímu) Vstaň! Poggio s námi chce tajně mluvit
KARDINAL
Kdo...?
REKTOR
Ten nafoukanec a drzý šprýmař!
KARDINAL
(vstává) Ach ne! Papežova pravá ruka'}}
REKTOR
(usměje se) Která už nemá papeže.
dveřím)
Oba zaujmou přísný postoj. Poggio, sekretář, vejde, zahalen do jlorentinského pláště. Špičatý klobouk držel pod nímf teď jím obřadně zdraví, pak se vrhne na kolena, aby mohl políbit Kardinálův prsten. POGGIO
Vaše Eminence! Poggio, zvaný Florentinus. Prosím nejoddaněji o slyšení!
KARDINAL
Co nám chce říct?
POGGIO
(stále vkleče) Vše, co vím a znám.
KARDINAL
Překvapuje nás vidět ho tu. Proč není po boku svého pána?
26
POGGIO
Jeho bok nebyl nikdy mou vlastní stranou. Eminence!
KARDINÁL
To nás překvapuje ještě více. Je to snad floreniinské pojetí sekretářské věrnosti?
POGGIO
Má věrnost patřila vždycky Svaté stolici, především tehdy, když byla obsazena bezbož niky.
KARDINAL
Ach ano?
POGGIO
Byl jsem při tom už od Bonifáce Tomacelliho, za Innocence Maglioratiho i Angela Correra. Po Pise jsem přestoupil, jak tam usneseno, z římské na pisanskou linii a připadl tím po té podivné smrti Alexandra Pilargise Janovi, který se dnes už zas jmenuje Cossa.
KARDINÁL
Jak je stár? Myslím jeho!
POGGIO
Pětatřicet jar.
KARDINAL
A byl sekretářem pěti papežů...!
POGGIO
Začal jsem brzy. A oni k tomu napomohli. Tři časně zesnuli, cl v a byli vyhnáni.
KARDINÁL
Correr se ještě nepoděkoval. A Cossa se hodlá, zdá se, vrátit. ss
POGGIO
Žádný z nich to nedokáže, Eminence.
KARDINÁL
Jak to chce vědět?
POGGIO
(se zdůrazněnou skromností) Byl jsem jejich sekretářem... Cossa je přece pravý condotiér. Nejen lstivý, ale i brutální. Poskytne-li mu teď ochranu - a n o ! ten bohužel pomatený král Francie a poskytne-li mu Bedřich Rakouský podporu
KARDINÁL
v
POGGIO
svých vojsk, může tiáru dobýt zpět. Číhá tu jistě víc tajných spiklencň. Nebylo jeho rozhodnutí ukvapené, Florentine? On si tiáry nedobude.
KARDINAL
Jen zdar koncilu mohl upevnit císařovu pozici, teď je prekérní. Neodolá žádnému tlaku.
POGGIO
Žádný tlak nebude, Vaše Eminence.
KARDINAL
Ne tak mlhavě!
POGGIO
Eminence nazvala tři zdroje Cossovy síly. Moc francouzského krále se však podobá prázdnému hrnci, který musí být nejprv naplněn a postaven na oheň. Polévka, sám Cossa, je už příliš řídká a může přetéct jen, bude-li mocně vařena. Jenomže Rakušanův plamen vyhasl dřív než vzplanul.
KARDINAL
Rakušan přece útěk zosnoval, aby císaři s konečnou platností podrazil trůn!
REKTOR
Myslím, Eminence, že by měl povstat, aby to podrobně vysvětlil.
KARDINÁL
Může vstát!
POGGIO
Můj nejponíženější dík, Eminence. Tento dopis postačí. (Vytáhne z roucha úzkou roli.)
KARDINÁL
(rozvine ji a čte) ,Až dosud jsme byli názoru toho, že musíme papeže držeti. V Konstancii jsme se avšak přesvědčili, že ho musíme nechati padnout. Stůjte na tomtéž, jen tak 4 můžete odvrátit neblahé věci od nás obou... Č i j e to podpis?
POGGIO
Tajného spiklence Ludvíka z Bavor. Originál má už mým prostřednictvím v rukou jeho cousin - právě Bedřich Rakouský.
KARDINAL
Ach ne!
POGGIO
Věří Ludvíkovi na slovo a poleze kvapem ke křížku. Až se vědomost o tom rozkřikne, je s Cossou amen. Sám francouzský král jej vydá koncilu, aby na něm neulpěl mrtvolný puch.
KARDINÁL
Kdo o tom ví?
27
POGGIO
Zatím žádný, krom Vaší Eminence.
KARDINÁL
Ale... proč s tím nešel ke svému Velkému kanonistovi? Je přece také Florentiňan! Proč ho nechal zbytečně cválat do Freiburgu?
POGGIO
Věřil jsem, že zde (k Rektorovi) poslouží tato zvěst lépe společnému užitku.
REKTOR
Jak na to přišel?
POGGIO
Už dřív jsem obdivoval Vaši... způsob myšlení Vaší Magnificence.
REKTOR
Tak... A co za to očekává od nás?
POGGIO
(oběma) Pochopení.
REKTOR
Pro co?
POGGIO
Jsem znám tím, že už dávno zaznamenávám, co zde a tam zažiji, anebo co mi dolehne v
k sluchu. Častokrát se potážu se zlou, když se při čtení mých skromných Facécií některá osobnost domnívá poznat sama sebe. Obcuji přece se samým duchovenstvem, od něhož mám i větší díl svých příběhů. Teď, když jsem konečně zbaven sekretářských břemen, chtěl bych se věnovat výhradně sepisování. Proto uctivě prosím Vaše Ctihodnosti, aby mé počínání nadále obdařili laskavým pochopením. Stojím tu teď bez mocného ochránce... Třebas to budu moci brzy splatit? KARDINAL
Jakpak?
POGGIO
Kdyby snad některá z Vašich Ctihodností hledala jako nový papež zkušeného sekretáře.
OBA FRETKA
(nenajdou hned slova) (vřítí se do místnosti postranními Papežský stráže práskly do bot!
REKTOR
A on sám?
FRETKA
Čeká, že mu český páni už brzo otevřou. Poslal jim dopis, říkal tomu verše a vesele ho zpíval.
REKTOR
Už jim byl doručen? Ten dopis!
FRETKA
Svěřil ho mně! (Hrdě.) On mě poznal!
REKTOR
Dej sem! (Čte.) ,Pán z žaláře osvobozuje zavřenou husu, byť si ho neušetřila hříšného trusu/
dveřmi; Rektorovi)
Na mou duši, je skoro volnej!
Signore Poggio, jak stojí zdejší biskup k poslednímu papeži? POGGIO REKTOR
Protože nezná vývoj věcí, dnes jistě zadobře, Magnificence. Tak tedy koná ještě jednou svůj úřad a poručí mu papežovým jménem, aby dal Husa neodkladně převézt na svůj hrad Gottlieben. Nazrál čas, aby koncil skoncoval s dílem Satana! Maitre Petit je za horami, počněme tedy Husem! Nad ním se rozháraná církev opět napřímí a najde v nové jednotě.
POGGIO
(paroduje verše) Z žaláře Pán zavřenou husu ráčí osvobodit z hříšného trusu na pekáči.
KARDINAL
(pokřižuje se a chce se opět modlit)
REKTOR
(Fretkovi) Přiveď rytíře Bodmana! (Nedovolí Kardinálovi pokleknout.) Teď je na čase vzbudit císaře!
28
Bůh už ví vše.
4
/
v
,ECCE CONSTANTIA! - MESICNIK Na obrazovkách ve zvuku i v obraze známá znělka ,Ecce Constantia/' v slušivém jarním kos tým ku.
Pak se objeví hlasatelka,
tentokrát
HLASATELKA Dobré jitro, vážení a milí televizní diváci, pátku 5. června 1415. Tento s napětím očekávaný první den kacířského procesu otvírá ,Ecce Constantia!* čerstvým měsíčníkem našeho koncilového zpravodaje Ulricha Richentala. RICHENTAL
(objeví se konečně osobně na obrazovce, postarší a přitloustlý muž, jenž má však oči lovce) To byl zas měsíc, to byl! dá se říci o uplynulém máji, který postavil koncil před nejtěžší zkoušku. Po dramatickém útěku ex-papeže Jana senzační kotrmelec Bedřicha Rakouského a den největší ostudy, jakou kdy zažil habsburský dům. (Film: Bedřich v plné zbroji pokleká třikrát za sebou před chrámovými dveřmi, líbá boty císaře a pozvedá ruku k přísaze.) Všechny jeho země se staly zástavou za prchajícího, což mu vyneslo přízvisko Bedřich s prázdnou kapsou. Není div, že Baltazar Cossa, daný clo říšské klatby a štvaný celou říšskou mocí, byl brzy dopaden. Jeho poslední a jediné přání prošlo všemi sdělovacími prostředky. v
PAPEŽ RICHENTAL
/
(v kleci, ale vznešeně oblečen) Ze mi vzali sluhy, je samo o sobě zlé. Vyprošuji si však rozhodně, abych tu v Gottlieben musel sedět ve stejné věži jako ten český kacíř! Brizantní je situace proto, že tu jde náhle o soud naci dvěma Jany. Obvinění proti jednomu se čte jako seznam všech známých kriminálních činů od A jako atentátník až po Z jako zloděj. To je však namířeno proti bývalému pontifexu a dává očekával spíše mírný rozsudek, zatímco druhá žaloba, hemžící se teologickými pojmy jako Remancence či Predestinace, hrozí českému knězi nejvyšším, ohnivým trestem. Jaký tecly div, že především prostý lid neskrblí stále hlasitější kritikou.
v
RYBAR
(mluví s konstantským přízvukem z člunu, v němž leží skromný úlovek) Dyť právě Hus toho vykutálenýho papeže dávno prokouk! Co říká von, je vod Boha, kdežto ty všickni velebníčci volaj místo Amen jen Kupujte vodpustky! /
v
KRAMARKA
(nad ubohým stánkem s párem podříznutých husí, křiklavým hlasem trhovců) Koukněte jen na ty jejich vyžraný pupky, ty maj proto, že nám tak šroubujou ceny. Proč voni sou bohatý a my chudý, proč voni směj páchat každej hřích a my leda sušit hubu a modlit se?
RICHENTAL
(jen hlas) Papeže teď také odsoudili...
/
v
KRAMARKA
Nenechte se vysmát! To bylo nejvejš na vytření vočí, ten bude zas brzo až nahoře!
RICHENTAL
A Hus?
/
v
KRAMAR
To je právej apoštol a proto tak taky skončí. (Zvedne hubenou husu za nohy, takže dole houpe krk.) Upečou ho!
RICHENTAL
(opět ve studiu) Protože se papežská vyšetřovací komise rozpustila sama, poté co mnozí Cossovi přívrženci vzali nohy na ramena úspěšněji než jejich protektor, přijde teď ke slovu staronová komise pro víru, v níž se opět střetnou oba mocní muži koncilu. (Fotografie Kardinála a Kanonisty.) Jejich vzájemný boj o příští pontifikát poskytuje ubohému Husovi i jeho souvěrci Jeronýmu - mezitím rovněž zatčenému, když chtěl odvážně pomoci svému Mistru - malou šanci včas uletět z pekáče.
29
sejí
12.
HODINA KANONISTY Znělka ,Ecce ConstantiaV uzavírá reportáž. Scéna se rozsvítí, v obou svícnech hoří po třech svíčkách ^střední' osvětlení. Uprostřed jsou dvě křesla, šikmo přivrácená k sobě. Na svém ochozu stojí Kardinál v slavnostním šatě i s purpurovým kloboukem, na protilehlé pavlači černě oděný Rektor. Napjatě pozorují střední dveře. FRETKA
(vběhne a hlasitě šeptá) Sou tu! (Hluboce se uklání.)
REKTOR
(naznačí Kardinálovi, aby ustoupil do své komnaty)
KARDINÁL
(to učiní)
Ve dvéřích se objeví rovněž v slavnostním odění a s kardinálským kloboukem Kanonista, sledován Poggiem. Ačkoli je mladší než Kardinál, zdá se být dík své kostnaté postavě starší. Rektor spěchá dolů se schodů, kleká a líbá mu prsten. REKTOR
Vaše Eminence! (Vede ho k pravému křeslu a spěchá pak k levému
KARDINÁL
(zjeví se už na ochozu a kráčí dolů s rozevřenou
KANONISTA
(povstane)
KARDINÁL
(je u něho, objímá ho a líbá jeho tváře) Pochválen buď Ježíš Kristus!
VŠICHNI
Až na veky, amen.
KARDINÁL
(pomáhá Kanonistovi usednout a zaujme pak místo na levém křesle) Smím se poptat po zdraví?
KANONISTA
Sneslo by se ho víc.
KARDINAL
To je mi líto.
KANONISTA
Mea culpa, když jsem byl pro, aby se koncil konal zde a ne v Bologni. Tam by však byl Cossa nikdy neodstoupil. Cenou za to je zdejší drsné klima.
KARDINÁL
Brzy na ně dá zapomenout zdejší horké léto.
KANONISTA
Říkají, že přináší jen jiná trápení.
KARDINÁL
Ach ne!
KANONISTA
Zrádné slunečné počasí, zvané foenus, které sužuje duši, a především ďábelskou líheň šnáků.
KARDINÁL
Co to je?
REKTOR
Komáři, Vaše Eminence. Obtížný štípavý hmyz. Patřím bohužel k jeho oblíbené krmi...
KARDINÁL
Ať je to jakkoli, měli bychom to chápat jako pokyn nebes, abychom brzy završili své dílo.
KANONISTA
Sic!
KARDINÁL
Což do jisté míry závisí na tom, zda se shodném my dva, Vaše Eminence
KANONISTA
(pozvedne lehce pravici) Sic volo.
KARDINÁL
(učiní stejné gesto) Sic volo quoque!
KANONISTA
(pokřižuje se) Fiat voluntas sua.
30
schodišti.)
náručí)
VŠICHNI
(pokřižují se) Ame n.
KANONISTA
Neseme už příliš dlouho tuto zodpovědnost, abychom nevěděli, že je zacasto nutné brát coram publico taktické zřetele. Chápu vaše pozvání jako nabídku, abychom hovořili se vší otevřeností, sine ira et studio, mezi čtyřma očima.
KARDINAL
(kývne) Chcete setrvat se mnou sám?
KANONISTA
Myslím, že tito mladí muži posilují náš zrak. Pro Poggia mluví, že přetrval pět papežů. A váš odchovanec by mohl být pětkrát lepším papežem než ti všichni dohromady.
REKTOR
Vaše Eminence nezměrně přeceňuje mé schopnosti!
KANONISTA
Non troppo. Nechybí mu ani nutná horlivost, jen želbohu vyšší svěcení. Měl by už brzy nosit kardinálský klobouk.
KARDINAL
Není papeže, který by ho mohl vyzvednout.
KANONISTA
Vbrzku jím budete vy. Učiňte ho svým nástupcem.
KARDINÁL
Jen díky vám se Svatá Stolice dosud neutopila v kalu. Tiára čeká na vaši hlavu.
KANONISTA
(se unaveně usměje) Pak čeká marně. Vy víte nejlíp, jak budou příště rozděleny hlasy.
(Kardinálovi.)
v
Nuže bašta, k věci. Causa Hus je zmatená a zanedbaná. Články, které mu předhazují, pocházejí většinou od Viklefa, a on sám věrohodně popírá, že je kdy učil. Jeho kritice papeže a vyššího kléru clal Cossův klan víc než za pravdu. Jeho učení o vyvolených a zatracených zní sice podezřele, smysl lze však najít už u svatého Augustina. Jeho odmítání odpustků se opětovaně opírá o Písmo svaté a vox popu li mu přitakává. Ten muž se stává víc a více symbolem, v jehož okolí však, nasyceném jeho osobností, bují skutečné kacířství. Jaká škoda, že neprchl, když mohl, a že nenechali odtáhnout domů V
KARDINAL
V
4
i jeho famuluse. Živí by v Cechách záhy zašli na vzájemné spory, zde hrozí zahubit vše, co jsme chtěli spasit. Otázka dne zní: quid cui prodest? Budou-li oba zproštěni žaloby, jak tomu nasvědčuje právní situace, pak je to přímo pozvání k obecnému kacířství. Budou-li na podkladě tak děravých obvinění, jaká byla dosud přednesena, přec jen upáleni, padne jejich smrt jako balvan na celý koncil, neboť nikdo není nebezpečnější nad mučedníky, které už nelze mučit. Ledaže - odvolají. Pak by se podrobili koncilu jako zatímní hlavě církve a ztratili současně své příznivce. Lze to očekávat? Myslím, že ne.
KANONISTA
Bylo by záhodno znát stav jejich duší. Zdají se být zatvrzelí ve svém vzdoru, ale třebas vůbec nejsou?
KARDINAL
Hus je. Bohu se zachtělo, aby všechny jeho listy českým pánům procházely našima rukama. Jak zní poslední?
REKTOR
(cituje zpaměti) ,Nestrachujte se koncilu, do Cech se neodváží. Brzy se rozlétnou a budou v zimě litovati toho, co v létě počali. Budu raději stráven plameny, než abych popřel Pravdu Páně/
KANONISTA
Z toho věru nezní malodušnost.
POGGIO
A nechat ho prostě v kobce, Vaše Eminence?
KANONISTA
To by se příčilo církevnímu právu. Jeden každý buď je kacíř, anebo kacíř není, tertium non datur. Propuštění či plamen! Vše ostatní by sloužilo jako důkaz, že koncil vládne kormidlem církve ještě hůř než papež.
REKTOR
(po krátké chvilce, kdy všichni rozpačitě mlčeli) Jaká je to pak otázka, Vaše Eminence? v
Propuštění by znamenalo, že se každý vesnický kněz smí postavit nad celou Říši Kristovu. Eo ipso zbývá jen druhé.
31
KANONISTA
Císař J e n ž v Husově případě porušil své slovo, musí teď trvat přinejmenším na veřejném slyšení, aby si zachoval tvář. Předloženou obžalobu nemůže však zastupovat žádný z nás (Kardinálovi), nechceme-li riskovat svou hodnověrnost. Svým způsobem obhajoby by nás mohl tuze lehko zesměšnit.
REKTOR
Pak musí být vznesena lepší žaloba. Tak hustá a pevná, aby v ní docela uvízl.
KANONÍSTA
Jak by měla znít?
REKTOR
Nelitoval jsem námahy, abych si jeho traktáty skutečně přečetl. Nudná lektura, ale poučná. Nelze ho téměř chytit za slovo, což je méně plodem jeho lstivosti jako naopak neohrabanosti. Hoc modo. Chci-li však odhalit nebezpečnou lež, nezápolím přece s jednotlivými literami, ale s jejím smyslem. Jeho bludy se dají potřít tak, když se bude hledat míněný obsah slov v jejich výkladu a v jejich působení. Tam se i najde.
KANONISTA
In concreto!
Rozletí se dveře. V lehkém pancíři a s těžkým mečem u pasu vpadne do místnosti Císař, provázený dvěma stejně vyzbrojenými rytíři. V ruce drží svitek pergamenu. Kráčí pln hněvu proti skupině, zůstane stát těsně před ní a opře si ruce v bok. CISAR
Tak tady se tedy vaří!
VŠICHNI
(ohromeně
CÍSAŘ
Tak tady se peče! (Stále hněvivěji.) Tady se líhne!
KARDINÁL
(se vzchopí) Co, Vaše Veličenstvo?
CÍSAŘ
Vysoká koncilová politika! Ta přechytrá, pomazaná a požehnaná svatá politika, které se za osm měsíců zdařilo přivést církev i říši na kraj zkázy! My jsme sem přivedli toho pseudopapeže, aby se koncil vůbec mohl konat - a vy jste ho nechali běžet! My jsme ho, jak jsme slíbili, přivlekli za límec zpět - a vy si před celým křesťanským světem kupujete jeho mlčení! My jsme vám vydali toho kacíře za cenu naší vlastní hodnověrnosti - a vy nejste s to ho věrohodně usvědčit z kacířství, ano! vy mu dokonce dáváte možnost veřejně hájit neposlušnost vůči každé autoritě!
KARDINÁL
Vaše Výsost sama chtěla...
CISAR
Ale ne jako stálé jeviště, na kterém smí hrát teatrum aeternum. Zde! Dvě stě padesát! (Povolí pergamen, pod ním se teď houpá bezpočet pečetí.) Dvě stě padesát českých pánů mě obviňuje z věrolomnosti a upírá mi právo na českou korunu! Co tomu říkáte? Mluvte!
KANONISTA
(místo toho skloní hlavu a tiše se modlí)
KARDINÁL
(činí totéž)
CISAR
Co to má...?
OBA
Pochválen buď Ježíš Kristus, až na věky, amen. (Pokřižují se.)
KANONISTA
Modlili jsme se za Vaše Veličenstvo, jak se sluší, když vkročí na půdu církve. (Lehce se pozvedne a přežehná ho.) Bůh Vám žehnej.
mlčí)
y
KARDINAL
Bůh Vám žehnej! (I on mu dá své
požehnání.)
CISAR
(se pokřižuje též, je zmaten) Ptal jsem se Vás...
KANONISTA
Vaše Veličenstvo se odlišovalo od bratra Václava především uvážlivostí. Právě Václavův případ ukazuje, že hněv je špatný rádce. Nechce Vaše Výsost doporučit svému doprovodu, aby si vydechl na dvoře? Zde Ji ostříhá Bůh všemohoucí.
32
v
CISAR /
(působí náhle rozpačité) Cekejte venku...!
v
RYTIRI
(mu vzdají čest a opustí
místnost)
KANONISTA
Vaše Výsost je nespravedlivá. Byla to koncilová strana, která prosadila Její právo na korunu Svaté říše římské německého národa. Co zde probíhá, není hra intrik, nýbrž příprava nebeského šturmu, jímž má být oddělen koukol od pšenice a obnoven svět. Vaše Veličenstvo by nám mělo vyjevit své obavy, abychom je mohli srovnat se starostmi Církve svaté a sjednotit se k společnému konání.
CISAR
Nuže dobrá! Věřili jsme, že jsme dost dlouho projevovali trpělivost a shovívavost. Teď žádáme, aby naše úsilí konečně korunoval úspěch. In puncto roztržky: poté, co jsme teď přiměli také Angela Correra jednat o svém odstoupení, chceme k témuž kroku osobně pohnout i třetího papeže Pedra de Lunu. K tomu potřebujeme před naším odjezdem clo v
KARDINAL
Spaněl tabula rasa in puncto kacířství. Aťjsme si dříve přáli cokoli, vše teď musí ustoupit příkazu chvíle. Nechceme a nesmíme chránit žádného kacíře. Zůstane-li Hus paličatým, pak sami zažehneme oheň a spálíme ho! A odvolá-li?
CISAR
Kéž ho ďábel i nadále zaslepí tak, aby to neučinil! Přejem si nyní, aby byl plápol té v
POGGIO
hranice vidět v celých Cechách. Aby tam pocítili sílu našeho hněvu, který brzy potrestá (ukáze na pečetě a odhodí pergamen) všechny tyto drzouny. Je to nákaza, mor, je to zhouba pro celý svět! (zachytil a prohlíží listinu) Velká pečeťčeského krále chybí.
CÍSAŘ
Jen další důkaz, jak je ten králík, co nechává topit zpovědníky, přehlížen vlastní šlechtou, v
KANONISTA
která sama baží po odkazu našeho otce Karla Čtvrtého! To však nepřipustíme! Jakmile koncil nastolí jediného papeže, budeme po něm žádat, aby dal ďáblovu sadbu v Čechách vyplít mečem. Jedna křížová výprava postačí, aby byli vykouřeni a rozmačkáni jak obtížný hmyz! Základní kámen k tomu všemu však musíte položit vy, zcie a hned! Právě jsme naslouchali plánu, jak se ho dobrat.
CISAR
To chceme s vámi i my!
POGGIO
(přisunuje mu třetí křeslo do středu)
REKTOR
(uklání se před Císařem) Vidím zdánlivě složité postavení zcela jednoduše. Dá se zmoci trojím způsobem. Pro primo - teologicky: koncil ať neprodleně zatratí Viklefovo učení.
CISAR
Bylo už zavrženo celkem čtyřikrát - a co to přineslo?
REKTOR
Teď ať to však učiní generální s h r o m á ž d ě n í - j a k o přímou předehru k procesu. Hus se k Viklefovi vícekrát přihlásil. Když koncil znovu zavrhne všechny články, bude Hus už předem - a kdyby se i z jednotlivých vykroutil - platit za odsouzena.
KARDINÁL
(vzhlédne k ostatním)
KANONISTA
Bene.
REKTOR
Pro secundo - kanonicky: Husovo učení o predestinaci musí být čistě odděleno od tezí svatého Augustina za účelem důkazu, že Hus svou myšlenkou o předem zatracených prohlašuje veškerá úřední jednání hříšných osob za neplatná in toto, čímž zcela zpochybňuje reálný výkon všech církevních i světských úřadů.
KANONISTA
Bene. A jak mu to lze dokázat?
REKTOR
Juristicky - pro tertio. ,Dva shodné svědky slyšeti znamená pravdu zvěděti 4 - praví
33
zákon, za předpokladu, že nejde o nepřátele obviněného. Nuže povolejme jeho bývalé přátele, kteří tu proti němu tak ostře táhnou do pole. KANONÍSTA
Míníte-li ony dva české mistry, bývali dříve přesvědčení viklefisté. Jak si lze být jejich svědectvím jist? Taková nestálost by mohla náhle vpadnout do zad i nám.
REKTOR
Poggio!
POGGIO
(ttklání se přeci Císařem} Jejich upuštění od Viklefa i Husa bylo spíše než nestálostí ducha způsobeno slabostí jejich těl. Byl jsem při tom, když je v Bologni, kde padli do jeho rukou, Baltazar Cossa osobně vyslýchal na mučidlech. Právě tehdy se odřekli bývalého kacířství a zapřísáhli věrností budoucímu papeži.
CISAR
Ten už byl odstoupen!
POGGIO
Ale jim zůstal jejich strach spolu s jistotou, že tehdejší doznání neodstoupí nikdy. (Vytahuje ze svého roucha tenký svitek.) Ecce!
CISAR
(prohlíží si jej)
KANONÍSTA
Co mají ti dva odsvědčit zde?
REKTOR
Míněné významy jeho bludů. Pravý smysl písmen, která sama o sobě zní tak nevinně. A ten je zcela jednoznačně v podněcování k všeobecné vzpouře proti císaři, papeži i Bohu.
KANONÍSTA
(Kardinálovi) Takovou žalobu můžeme zastupovat.
REKTOR
Vzhledem k tomu, že přívrženci Jana Husa zneužijí jeho smrti na hranici, aby v něm provolali kacířského mučedníka, mělo by se tomu za další čelit tím, že bude co nejdřív prohlášen za svatého zpovědník, utopený bratrem Vaší Výsosti, který se rovněž jmenuje Jan. Pak může božský souboj úspěšně pokračovat i na onom světě.
CIS /\ R
(užpřesvědčen) jak ho volají?
KARDINAL
Jeroným. Ten je ještě horší!
Optime! Tím bude naplno potrefen i Václav. A ten druhý kacíř? Ten...
v
CISAR
OSTATNÍ
Když jsme naposled opouštěli Cechy, lezlo jich tam jen pár z té čeledi, teď se rozplemenili jako polní myši. My ne zasedneme na český trůn, dokud Karlův odkaz nebude zas přísně katolický. Když už se jednou zažehne oheň, ať spálí vše, co zaplevelilo sad Boží, až se změnil v úhor! Dejž to Bůh.
CÍSAŘ
(Rektorovi) Zdaří-li se jeho záměr, odměníme se, jak náleží. /
REKTOR
CISAR
O ne...! Vaše Výsosti, Vaše Eminence, chtěl bych učinit prohlášení. Přísahám při Bohu vševědoucím, že tento akt očisty nehodlám dovršit z nevraživosti, nenávisti, závisti či chamti vosti, a že netoužím po hodnostech ani obročí. Přísahám, že jsem hotov zachránit duši i tělo jednoho každého, kdo upřímně zalituje svých hříchů a přispěje k dovršení díla velké reformy církve, jež zde v Konstancii před námi nadále stojí jako hlavní úloha. V tomto smyslu si žádám i důvěru a pověření postupovat v případě Jeronýma tak, jak se mi to bude jevit nejvýhodnější pro věc církve. Acceptamus.
KANONÍSTA
Pochválen buď Ježíš Kristus.
VŠICHNI
(se křižují) Až na věky věkův amen.
KARDINÁL
(při tom reaguje se zpožděním; Rektorovo přání ho viditelně
34
zneklidnilo.)
6 ,ECCE CONSTANTIAP - ZVLÁŠTNÍ POŘAD Opět znčlkci ,Ecce Constantia!';
hlasatelka se objeví na obrazovkách
v letních šatech černé barvy.
HLASATELKA (se smrtelné vážným výrazem) Vážení televizní diváci, přát vám dobré jitro by tentokrát nebylo namístě, neboťdnes, v sobotu 6, července 1415, se uzavře případ, který zaměstnával koncil od nezdařeného útěku třetinového papeže Cossy. Zda to bude hrůza bez konce, totiž doživotní těžký žalář v případě odvolání, anebo konec s hrůzou, neboli smrt upálením - to má být poslední svobodné rozhodnutí souzeného Čecha. v
VI. HODINA KACÍŘE Světlo na scéně. Hlavní dveře se otevřou, venku se teprve začíná dnít. Kokrhání kohoutů, Fretka vpouští rytíře Bodmana a jeho dva pacholky, kteří táhnou malou klec z tlustého dřeva na okovaných kolesech. Zatímco ji dopravují dopředu, vybíhá po schodech a klepe u Rektora. Pak mluví skrze dveře. HLASATELKA (během toho pokračuje) Ačkoli jsme vždycky usilovali o nestranné zpravodajství a prokázali už koncilu nejednu dobrou službu, byl nám opět znemožněn přímý přenos jak vysoké mše v Miinstru, tak očekávané popravy. Jednání ještě trvají. Náš spolupracovník Ulrich Richental vám na každý pád zprostředkuje události pomocí svých proslulých kreseb. Přihlásíme se vám opět včas, zatím si poslechněte varhanní hudbu. Gotické melodie. Mezitím uvolňují pacholci na Bodmanův příkaz železné petlice klece. / Fretka už je zas dole a zvědavě přihlíží. Pak k nim sestoupí Rektor, který si pouze přehodil plášť přes noční roucho. Klec je otevřena. Uvnitř leží schoulená postava, která ji zcela vyplňuje. Pacholci ji vyvlečou a nechají žuchnout na zem jak pytel. Přitom řinčí řetězy, kterými je spoutána a připevněna k břevnům. Hudba se pomalu vytrácí. Všichni přihlížejí, jak se mohutný, černě oděný muž s černým obočím a černým vousem pokouší na zemi narovnat. Pouta mu v tom brání. REKTOR
Ať mu sejmou ty řetězy!
RYTÍŘ
S prominutím, Vaše Magnificence, on v jednom kuse zkouší prchnout.
REKTOR
V tomhle stavu sotva. Ať je sejmou!
RYTÍŘ
(nerad) Sundejte mu to!
REKTOR
(když se to stalo) A on může čekat s pacholky venku.
RYTÍŘ
Ručím za něho!
REKTOR
Pak stačí hlídat dveře. Létat jistě neumí.
RYTÍŘ
(kysele) Jak poručeno... (Seřve své lidi.) Hejbněte sebou! (Odejde s pacholky a také s pochodní.)
x.
rvjL-f ji
iv/i
Svíčky...?
35
REKTOR
Už se dní... Dones vodu!
FRETKA
(odběhne malými
REKTOR
(skloní se nad ležícím a chrání si nos dlaní)
JERONÝM
(pootevře oči a ptá se slabým hlasem) Smrdím...? Odpuštění... má duše s sebou pořád •
REKTOR JERONÝM FRETKA REKTOR FRETKA
JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM FRETKA JERONÝM REKTOR JERONÝM REKTOR JERONÝM
V.
V
1
/
V
/
,
V
dvířky)
1
jeste vlaci telo... Hned dostane napít... Zaplať Bůh... (vrátíse s kamenným hrncem a šátkem) Můžu ho...? Čiň, co je nutné. (Odstoupí a pozoruje malými okny Jak venku svítá.) Pijte... (Drží mu hrnek při ústech.) A pohybujte všemi údy i prsty a taky hlavou, aťsi to bolí, rychlejc to přejde! (Navlhčí mu čelo a pomáhá při pohybech.) Vím o tom svý, byl sem už dvakrát v kládě. v»
(vzdor stisknutým rtům vzdychá) O, Bože... Zkuste si sednout, mistře! (trápí se marně) Nejde to... Ale jo! Zůstaňte, jak ste, jen se vodrážejte zadnicí, já pomůžu! Tak! (opravdu teď sedí, i když má hlavu nadále skloněnou k nohám) Můj Bože... A teďka mě nechte, budu vás zvedat. Vidíte, mistře, už můžete sedět sám! Kdo jsi...? Krajan, znám vás ešte z Prahy! Študiósus...? Bože chraň, všecko jenom né ty hladovci a rabulisti! Slýchal sem vás v Betlémě. Pak se mýlíš. Nekázal jsem. Kdo to říká? Slyšel sem vás zpívat, máte hlas jako bejk. Kázal mistr Jan. Co je s ním? Od svého zatčení nevím nic! Myslel na vás pořád. Byl sem jeho posel. Byl...? Už je odsouzenej. A jestli neodvolá, upálej ho zrovna dneska. (ustane s cvičením) Velký Bože! (přijde zas blíž) Proč ho teď stále volá, když ho tak dlouho zapíral? (napřímíse) Vy... jste přece... Ten, jehož univerzita mu propůjčila první mistrovský klobouk, pročež mně ji místo díku zprznil svým prvním bludem! a ji ne...
REKTOR
Jak je to dlouho? Zima v šestém - pomalu deset let. Celé dva dny pohrdavě zesměšňoval ve své disputaci každou námitku velectěných profesorů Sorbonny, aby pak třetího dne vyrukoval s tou neslýchané kacířskou tezí, že Bůh nedokáže nic zničit!
JERONÝM
Protože je Stvořitel a milosrdný...
REKTOR
Ale i Všemohoucí! Proto dokáže vše, i ničit. Nejsnáze jeho!
JERONÝM
(pohybuje opět mlčky údy a tře si svaly)
REKTOR
(Fretkovi) Dej mu židli!
36
FRETKA
(ji přinese)
JERONÝM
(marné zkouší zvednout se na ni)
REKTOR
Pomoz mu!
FRETKA
(to učiní) Tak, mistře!
REKTOR
Zavolám tě.
FRETKA
Ano, vzácnej pane! (Zmizí v postranních
REKTOR
Jeronýme, zvaný Pražský, on podvakrát uprchl před spravedlivým trestem. Ve Vídni místo něho dokonce upálili jednoho z těch, které tam svedl. Proč tedy teď vběhl sam do rukou kata?
JERONÝM
Přítel byl v nebezpečí...
REKTOR
A on je snad archanděl Gabriel, aby ho mohl zachránit rozmachem svých křídel? Ne, on pouze přibil svůj protest za noci na vrata kostelů a zmizel, aby se pak dal z pýchy zbytečně poznat. Byla to vždy jen zpupnost, co ho pohánělo k těm smělým nájezdům! Avšak teď za ním navždy spadla klec. Poněkud malý dům pro velké duchy, ne?
JERONÝM
Je váš duch tak kalný, že potřebuje takový pohled k rozjaření?
REKTOR
To bych ho byl ponechal v kleci. Naopak. Jak jsou mi jeho myšlení i způsob života cizí, tak málo ho chci uvidět v plamenech - na rozdíl od Husa.
JERONÝM
A proč to...?
REKTOR
Protože on je muž této doby. Paříž, Oxford, Jeruzalém, Krakov a kde všude byl, to vše obrousilo jeho mysl. On není zaujat jen sám sebou jako ten vesnický kazatel, který se učinil mírou všeho. A není ani obrazoborec jako Hus. Jen ta myšlenka, že krása ukřižovaného Krista na obraze by mohla dát zapomenout jeho muka... nebo že by skvostně namalovaná svatá Panna uváděla muže v pokušení! Něco tak obskurantního! Hus byl a zůstane sedlák, věčně zajatý v zaostalé zemi a v minulém století. Znám jeho spisy. Tomu, který se drží za napravovatele veškeré Církve, chybí vše, co by ho opravňovalo. Zvolil špatně obsahy, formu, argumenty, tón a navíc i vhodnou dobu. Jeho zdráhání odvolat není než zoufalý pokus ztroskotance, dosáhnout alespoň pověsti mučedníka. A ani to se mu nezdaří, shoří jako jedna z nesčetných lidských pochodní, které se domnívaly nahradit slunce, a jejichž jméno se s nimi proměnilo v popel. Zatímco on, on zůstavil všude stopu zářivého rozumu, aťuž je posuzována*jakkoli... Jak vlastně maloval doopravdy ten jeho pověstný štít víry?
JERONÝM
Bohužel mi nedali do klece křídu.
REKTOR
Duchaplná odpověď, která rozbíjí každou klec. (Tleská.)
dvířkách.)
«
FRETKA
(zjeví se) Vzácnej...
REKTOR
Křídu. (Musí to opakovat.) Křídu!
FRETKA
(pochopí a zmizí)
REKTOR
(jde k písařskému pultu, sejme šikmou desku a opře ji jako tabuli na volnou židli vedle Jeronýma) Pokusů ozřejmit prostým věřícím nejvyšší dogma o trojjediném Bohu světským srovnáním bylo už nemálo, ale žádný, praví i jeho nepřátelé, nebyl tak názorný.
FRETKA
(přinesl křídu) Vzácnej pane...!
REKTOR
Dones jídla. A ucpi každou škvíru, než přijdou šnáci!
FRETKA
(mizí)
JERONÝM
(maluje levičkou, kterou musí zprvu podpírat pravou rukou, veliký
37
trojúhelník)
REKTOR
Ke všemu levák! Musí dělat úplně všechno naopak?
JERONÝM
(usměje se) Dodnes se neví přesně, kterou rukou psal Bůh, náš Pán, mene tekel. (Píše doprostřed a provází to nahlas.) Bůh! (Pak do tří vrcholu trojúhelníka.) Otec... Syn... Duch Svatý... (A pak pocl slovo Bůh.) Voda... (A pod ostatní tři pojmy.) Led... déšť... sníh... (Hledí na Rektora.)
REKTOR
(po pauze) Bůh jakožto voda... velmi zřejmé... řekl bych přímo - brilantní. Mnohem pochopitelnější než alegorie Trojjedinosti od papeže Alexandra Třetího - paměť- inteligence - vůle. Jeho racionalizace, Jeronýme, má jen jednu vadu: on není papež, a proto je ona dílem ďábla.
JERONÝM
To stálo už ve vídeňské žalobě. Jenom nenašli důkazy.
REKTOR
(rozčileně) Důkazy! Právě v tom spočívá jeho lapsus cardinalis! On totiž factum, že nastalo století ratia a učinilo rozum měřítkem všech světských věcí, absolutně nepochopil! Zneužívá ten Boží dar hanebně, když se snaží proměnit myšlení v šperhák, jímž se lze vloupat v Království nebeské! Převést Stvořitele Všehomíra na úroveň ledu, deště a sněhu, znamená oloupit nejsvětější tajemství Trojjedinosti o jeho mystické působení a proměnit je v trivialitu, v níž je Bůh suspendován na společný jmenovatel s nejsprostnějšími jevy. To je arcikacířství non plus ultra!
FRETKA
(přináší a staví na velký stůl mísu s ovocem, masem a chlebovými
JERONÝM
Proč chcete krmit are i kacíře? Aby lip hořel?
REKTOR
Už jsem řekl, že ho nechci vidět hořet! (Pošle Fretku zas pryč.) Co vlastně soudí on o mně?
JERONÝM
O vás...?
REKTOR
O mně! Ať je ale poctivý!
JERONÝM
0 to se pokouším stále, pokud zrovna neodvolávám... Vy... jste byl mezi vrstevníky nesporný primus inter alliis v otázkách teologie... Vy... jste pozvedl Sorbonnu na nejlepší školu Evropy... Vy... jste spiritus movens onoho vývoje, který přivedl církev od kraje propasti do Konstancie, aby tu hledala jednotu, čistotu a pravou víru... a vy... jste spiritus agens onoho pohybu, který přivedl už dva ze tří lžipapežů k abdikaci...
REKTOR
Je překvapivé, slyšet to z jeho úst...
JERONÝM
...který však nyní vydává ohni právě ty, kdo to vše dávno chtěli a kázali a zaseli mezi křesťany a tím teprve umožnili vaši sklizeň.
REKTOR
(přinesl mu mísu) Zde...
JERONÝM
(vezme řepu, ale nežvýká, jen divě kouše a polyká)
REKTOR
Pozor! Není silnějšího jedu pro hladové tělo nad jídlo.
JERONÝM
(splnými
REKTOR
Jeronýme! On je mistrem Sorbonny a složil právě jí svůj první slib. On nepopírá, že to byla Sorbonna, jež byla skrze mou nevýznamnou osobu Bohem vyvolena k tomu, aby překonala velkou roztržku a reformovala církev na hlavě i údech. Je tomu tak?
JERONÝM
(kývá a jako předtím nenasytně jí)
REKTOR
Zdar toho záměru je důležitý pro nejposlednějšího člověka na této zemi, protože nejde jen o novou, čistou, vpravdě svatou Církev, jaká se v představách zjevuje i jemu, ale 1 o naléhavé věci denního života, které musí být z gruntu zlepšeny. Duch koncilu sbližuje národy, čímž je bráněno válkám, čímž je podporován obchod, čímž se jako v Bibli
plackami)
ústy) Pak chci na místě zemřít na otravu...!
38
rozmnožuje chléb chudých, čímž se zmenšu je strach bohatých a slábne jejich útlak, čímž je umožněno svobodné myšlení, které plaší poslední zbylou temnotu v životě lidí, aby v
JERONÝM
Říše Boží zazářila všude a pro všechny! 1 na něm teď je, aby ta veliká naděje, největší, jaká kdy vykvetla, nebyla vinou falešných proroků či šílených snílku potřísněna zbytečnou krví, která pomýlí bezpočet prostých lidí a promění je v zničující anti-sílu. To nesmí dopustit! (nedokáže přestat jíst) Co proti tomu zmůže muž v kleci, než modlit se? 4.
REKTOR
Může odvolat!
JERONÝM
(ustrne) Jak...?
REKTOR
Jako to učinil už ve Vídni. Tváří v tvář smrti odvolal své učení - a v bezpečné vzdálenosti učil dál.
JERONÝM
(zírá na něho beze slova a bez pohybu)
REKTOR
Ne, že bych ho chtěl svést k novému porušení slova! Musel bych se dokonce postarat, aby zůstal jistou dobu v klášterní cele, kde ho temperament nemůže strhnout k novým mladickým kouskům... ale i zrušené slovo snesu spíš než možné následky, které by vyvolala v Čechách dvojí kacířská smrt. Pokud jeho přítel právě neodvolal - a já se obávám, že lakový čin přestupuje jeho duševní úroveň - pak to musí být právě on, kdo proti tomu postaví příklad křesťanské pokory!
JERONÝM
Ale jak...?
REKTOR
(vyjme z psacího stolu pergamen a čte) ,Já, Jeroným Pražský, magistr svobodných umění, přiznávám se tímto k pravé katolické víře a zavrhuji všechny bludy, jimiž jsem se poskvrnil, a které kdy byly zjeveny Vikiefem a Husem, pročež byli tímto koncilem právem zatraceni jakožto kacíři/
JERONÝM
(po chvili) To... přece nesmím...!
REKTOR
Naopak! To musí!
JERONÝM
Co by tomu řekli moji žáci... moji krajané... co by tomu řekli mí přátelé všude po světě...
REKTOR
(rozhněván) Aťjen dobře poslouchá sám sebe! To není hlas Krista, který z něho mluví! To je hlas jeho ješitnosti, skrze niž ho nabádá Satan, vyhlížet raději tak, jak chce být viděn, než tak, jak ho chce vidět Kristus. Evangelium podle Matouše, kapitola dvacátá čtvrtá, čtvrtý a pátý verš: ,1 odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl. 4 Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce, jáťjsem Kristus, a svedouťmnohé. On opovážlivě zneužil svého ratia, aby odkryl tajemství Boží, a zdráhá se užít ho, když má Bohu sloužit a upevnit jeho Říši? Chce-li z čistého srdce a ku slávě Boha, nikoli vlastní, přivodit velkou reformu, bez níž Církev nevybředne z bahna a hříchu, pak nechťpodrobí svůj rozum bezbřehé víře, pak ať se dá jako voják Boží vést těmi, kdo mají větší přehled než onen pomatený fanatik, který si svou hranici podpaluje sám a chce na ní spálit i naději nás všech! Zapřísahám ho, ať volí mezi sebou a Kristem - tertium non datur!
Střední dveře se otevřou, venku je už slunečný den. Rytíř Bod man pochoduje rychle KJCJV 1 U K
dopředu.
Co chce?? •
A S*
RYTIR
Magnificence, Jeho Eminence nechává vzkazovat - Hus neodvolal. Magnificence je očekávána.
REKTOR
Dobře, dobře! (Vykazuje ho odtud.)
y v
RYTIR
(šermuje podivně a stále mocněji rukama) Máme zas kacíře odvízt?
REKTOR
Ještě ne! (Pochopil smysl toho divého šermování.) Dveře! Zavřít! Šnáci jsou letos jako pominutí!
RYTIR
Tak jest, Magnificence... mám Jeho Eminenci...
REKTOR
(téměř hystericky) Pro Boha živého, zavřít dveře!
y v
RYTIR
(opouští, uražen,
místnost)
REKTOR
(podává Jeronýmovi pero a inkoust) Nuže, ten podpis!
JERONÝM
(se nehýbe)
Na obrazovkách se znovu zjeví černě, ale apartně oblečená hlasatelka, zatímco na scéně Rektor čeká na rozhodnutí a stále víc bije kolem sebe rukama. HLASATELKA Vážení televizní diváci, přepojujeme na Konstancii, kde právě skončil zlověstný ceremoniál odsvěcení českého kněze a delikvent byl odevzdán světské moci. Náš zpravodaj Ulrich Richental komentuje své kresby úmyslně v místním nářečí. Upozorňujeme rodiče, že pořad přesto není vhodný pro děti. Během komentáře jsou po řadě promítány ony tři barevné kresby Jež jsou v Richentalově kronice koncilu označeny jako fol. 57alnahoře, 57aldole a 57b/nahoře. K tomu zaznívá středověký text, chvílemi zcela tiše, aby nerušil děj na scéně. RICHENTAL
(doprovází kresbu odsvěcení) Und gabent ain recht urtail über in: des ersten als er zü ainem priester gewicht war, das man in dann degradieren sölt. Do stalten sy in uff ain hohen stül unci stůd zü im der hochwirdig her ertzbischoff za Mailand, zu einer siten, und z wen cardinall und zwen wichbischoff... (Hlas slábne.)
REKTOR
(brání se stále proti komárům) Ať už podepíše!
JERONÝM
se těžce ze židle na kolena a vroucně se modlí) Veliký Bože, jenž znáš všechny tajné myšlenky, smiluj se nade mnou, který ve své nicotnosti věřil, žes mu daroval rozum, aby uchopil tvou neuchopitelnost, smiluj se nade mnou, který věřil, žes mu dal mohutnou postavu, aby směl bojovat s tvými anděly, smiluj se a řekni mi, co je pravda a co lež! (Skloní hlavu k sepnutým rukám.)
REKTOR
(nemůže se už komárům ubránit) Fretko..!
FRETKA
(objeví se) Vzácnej pane...?
REKTOR
Jsou jich tu tisíce, přines louč!
FRETKA
Hnedky, pane! (Pryč.)
RICHENTAL
(opět hlasitěji, popisuje kresbu odsouzení) Also sprach hertzog Ludwig: ,Niem da maister Hannsen Hussen von unser beider wegen und unser urtail: so verbrenn in als ain ketzer/ Empfalch derselb vogt Hannsen Hussen und den ratsknechten, das sy in ussfürten und verbrämen, doch das sy im weder schuch, häs noch claider abzugen, sondern in damit verbranten... (Hlas opět slábne.)
(AWZC
Na obrazovkách kresba upálení. Současně je tu Fretka s hořící loučí, kterou teď Rektor užívá k ochraně proti komárům a současně jako názorný prostředek při poučování Jeronýma.
40
REKTOR
Nevidí, jak ten hmyz v ohni vzplane a vmžiku zuhelnatí? Jeho smrt bude mnohem pomalejší! Jeho kůže, jeho uši, jeho rty, jeho oči, to vše bude hořet a pukal, a plamen bude požírat jeho svaly, jeho tepny i jeho kosti, a ta příšerná bolest bude jen slabý záblesk oné, která ho očekává na veky věků, až se bude smažit jeho duše. Chce si skutečně opatřit jepicí světskou slávu za tuto cenu??
JERONÝM
(zoufale) Velký Bože, co mám učinil? Dva andělé zápolí o mou ubohou duši, jeden mě nutí opřít se, druhý odvolat... mé mocné tělo je náhle tak ochablé a můj ostrý rozum tak otupělý... mám strach, ó, Bože, už před pozemským trápením...
REKTOR
Pak se zachraň pro teď i pro věčnost! Podepiš!
Předal louč opět Fret kov i a znovu drzí před Jeronýmem pergamen a pero. Na obrazovce hlasatelka, která Richentalův tichý komentář jednoduše přeruší.
se objeví
H LAS ATELKA ^v^ zrušené) Vážení diváci, v posledním okamžiku došlo k dohodě: ,Ecce Constantia!' získala od koncilu veškerá práva přímých přenosů. Pozdě, ale přece přepojujeme na břeh Rýna! Na obrazovkách požár: Nic než plameny, kouř, praskání a pukání dřeva, slámy a kostí. Celá scéna je tím rudě ozářena. REKTOR
(musí se nadále bránit proti komárům) Jeronýme! Jen já stojím ještě mezi lebou a plamenem! Já, tvůj bratr v Kristu! Pro Boha živého, nenuť mě, abych tě právě já musel poslat na tuto hrůznou smrt!
JERONÝM
(zvedne hlavu a volá) Bože, ó, Bože, dej mi znamení!
REKTOR
To už ti dal!! Nevidíš?? Šnáci se ti vyhýbají, abys mohl podepsat!!
Praskot a pukot jsou čím dál silnější, až se z toho hrozí rozskočit hlava. Jeronýmus
PŘESTÁVKA 41
podepíše.
-
im
DÍL DRUHÝ 7. 4
v
s
,ECCE CONSTANTIA! - PRIMY PŘENOS /\ opět plápolá na obrazovkách mocný plamen a opět je slyšet úděsný zvuk hořících lidských kostí. Slábne pak natolik, že je možno uslyšet pohnutý nekrolog; až po chvíli lze poznat hlas cynika. POGGIO
(sám mimo obraz) ,Když jsem odvolal učení Viklefa a Husa/ doznal, ,ueinil jsem to pouze z bázně před ohněm/ S veselou myslí kráčel pak vstříc svému bolest i plnému v
konci. Žádný ze stoiků nebyl ve smrti tak rozhodný, on se jí zdál přímo dožadovat. S pevnou myslí dal se uvázat ke kůlu, a když chtěl kat podpálit zezadu, pravil:,Zažehni před mýma očima, neboť kdybych se byl skutečně bál, nebyl bych sem nikdy přišel/ (Zvuk i odlesk ohně pomalu slábnou.) Tak skončil muž, skvělý ve všem, až na své přesvědčení. Ale ať už byly příčinou jeho sebezničení nevíra či svévole, zemřel jako pravý filozof. HLASATELKA (objeví se opět v černém - podle nejaktuálnější módy) ,Ecce Constantia/ informovala o potrestání českého kacíře Jeronýma, který musel dnes, 30. máje 1416, deset měsíců 40
po svém krajanu Husovi, podstoupit stejnou smrt na stejném místě. Komentoval náš nový spolupracovník Poggio Florentinus. (To vše řekla pohřebním tónem a nyní už pokračuje normálně.) Přepojujeme teď na městskou lidovou slavnost, která tu po všech vážných událostech tradičně obrací mysli k radostem života. (Zazní veselá vřava.)
VIL HODINA OHNE Už během Poggiova nekrologu lze na scéně postřehnout Rektora, ozářeného zprvu odleskem ohně a pak modravým mihotáním obrazovky. Hledí nepřítomně před sebe a upíjí z cínového poháru. Plné světlo. Venku je bílý den. Prostor se proměnil jen tímt že před dolními dveřmi umístili šifdnové záclony - začíná opět čas komárů. Zdáli je slyšet hlahol davu. Rektor zavře oči a zůstane nehnuté sedět. Hlavní dveře se otvírají, Kardinál vstupuje ve slavnostním ornátu, provázen Fretkou, který mu pomáhá projít závěsy a přijímá pak jeho klobouk i plášť. KARDINAL
(pozoruje přitom starostlivě Rektora, jde potom k němu a klade mu ruku na čelo) Maš horečku, Jeane Charliere...
REKTOR.
P ro CȎ
KARDINÁL
Zapomeň na něho, jako zapomene svět.
REKTOR
Byl mužem života! Tak se bál bolesti!
KARDINÁL
Nemá smysl hloubat o tom dál.
REKTOR
Už dvakrát beze všeho odvolal!
43
KARDÍNAL
Teď odvolal všechna odvolání. Neodvolatelně. Prohlásil Viklefa a Husa za světce!
REKTOR
(vypije zbytek vína a jde ke stolu, aby si dolil z konvice; lehce vrávorá) Já to chci pochopit! Byl jedním z nejchytřejších lidí tohoto století! Rozuměl mi, když jsem mu vyložil, že jen skrze stávající pořádek Církve a nikoli proti ní dosáhnem svého cíle velké reformy, že jen umírněnost všech údů Církve může povzbudit její hlavu - koncil - k potřebným činům, zatímco vzdorná nepoddajnost posiluje leda ty, kdo chápou království Boží na zemi jako své osobní léno... proč potom tohle...??
FRETKA
Jestli vás to potěší, vzácnej pane, můžu hlásit, že se nemusel dlouho trápit. Jak sem poznal na jeho zpěvu - já měl jeho hlas tak rád! - že už ho to ďábelsky bolí, přihodil sem mu otep roští přímo před prsa, pak už jen jednou slabě výkřik, a bylo po ňom!
REKTOR
Tys přihodil... otep...
FRETKA
Jo, vzácnej pane! (Směje se.) Ta řvoucí smečka mě chtěla ztrestat, ale kat se mě zastal, že mě čerstvě najal a eště se nevyznám!
REKTOR
(pochopí) Tys byl jeho pacholek...?
FRETKA
Jináč by ho nebyl moh spravit, vlastní holomci se mu zchlastali. Tady - tolar! (Ukazuje minci.)
REKTOR
(udeří ho) i
FRETKA
(drzí si zděšeně tvář) Vzácnej pane...?
REKTOR
(odhodípohár
FRETKA
(chrání si obličej) Pane! Co sem proved?
REKTOR
Upálil svého mistra, svého krajana...
FRETKA
Já sám sem ty holomky ochlastal...
REKTOR
...jednoho z nejlepších, jací kdy žili...
FRETKA
...aby při ňom stál ve smrtelný nouzi člověk jeho jazyka, kterýho k tomu zná!
REKTOR
...za jidášský žold!
FRETKA
Ten sem si poctivě vydělal! (Uhýbá novým
REKTOR
Zmiz! Pryč odtud! Nedej se tu už nikdy vidět!
FRETKA
(prchá skrze závěsy a hlavní dveře)
REKTOR
Hnus! Hnus! O, hnus!
KARDINÁL
Jeane Charliere... (Zkusího
REKTOR KARDINÁL
Nech mě! Třesu se hnusem! Tvůj divoký hněv otřásá i mnou. Byl to kacíř. Mnohem horší než jeho Hus, neboť měl ke všemu charisma.
REKTOR
To měl! To měl, to měl!
KARDINÁL
A právě ty jsi nám poskytl proti němu zničující důkazy...
REKTOR
Byla to má povinnost - rozpitvat jeho bludy teologicky, ale bylo přece jisté, že vyvázne s doživotním klášterem. Quis spirat, sperat! Ve svém věku směl ještě doufat v milost a svobodu!
KARDINAL
Právě tím, že dal své nicotné cti přednost před ctí Boží, se odsoudil sám.
REKTOR
Ne! Tys to byl! Dokonce i Velký kanonista se tě pokoušel brzdit! Jen ty jsi ustavičně zraňoval jeho hrdost a zaháněl ho úmyslně do vzdoru!
KARDINÁL
I já jsem konal svou povinnost.
a bije ho dál) Ty mizero! Ty lumpe! Ty odporné prase!
ranám.)
obejmoutJ
44
REKTOR
Anebo jsi jen prostě na něho žárlil?
KARDINAL
Jeane Charliere!
REKTOR
(zaboří tvář do dlaní)
KARDINÁL
(vzpamatuje se) Ty jsi nejchytřejší hlava křesťanstva a také jeho nejčistší srdce... tys byl povolán provést stoleté dílo obrody... Jaký div, že tě... mnozí milují... tak jako já...! Jeane Charliere, nedej se srazit ze své jasné dráhy každým, kdo tě okouzlí klamným pozlátkem povrchnosti. Nedovol, aby naději, kterou pro nás ztělesňuješ, uřkli falešní proroci nebo blouzniví snílci, nedej se ukřičet, nedej se ochromit! Nedopusť to!
REKTOR
Tak podobně... jsem prosil jeho... a teď je z něho jen lopata popela, kterou vsypou do Rýna... zatímco skutečný kacíř a zloduch Petit si volně běhá Paříží a Burgunďan se nám oběma chechtá...
KARDINAL
(obejme ho konejšivě a hluboce
REKTOR
(se znovu
zkormoucen)
rozpláče)
*
a
45
12. ,ECCE CONSTANTIA!' - ZÁBAVNÉ VYSÍLÁNÍ Na obrazovce hlasatelka v nápadném modelu, jaké dnes nosí ženští show-mastři, Je zabírána s mikrofonem na velké scéně před svítící branou s rudým závěsem. HLASATELKA A jak by mohl v tomto galaprogramu, vážení a milí koncilanti, kterým chceme uctít druhé výročí vašeho požehnaného jednání, chybět právě muž, který se stal dík svým neskonale vtipným Faceciím skutečným magnetem publika, náš nepřekonatelný a neodolatelný (ukáže rukou k závěsu) - Poggio Florentinus! Smích dovolen! Burácivý potlesk zazní současně s rychlou středověkou i nt rád ou. Poggio vstoupí závěsem v renesančním kostýmu, který připomíná nejmodernější kreace, září svému publiku vstříc, převezme mikrofon a vypráví své anekdoty v osvědčeném stylu televizních estrád. Podobně je mu i přihráván smích a potlesk publika. POGGIO
V jedné apulské vesnici se každoročně sloužila mše za svatého Štěpána. Jednou faráře poprosili nekázat příliš dlouho, aby se mohlo dřív slavit. (Smích.) Pravil tedy z kazatelny: ,Bratří, protože náš světec nevykonal v uplynulém roce nic nového, pomodleme se Paternoster a jděme ke stolu!' (Výbuch smíchu.) Jeden kněz z Perugie se ptal své obce: ,Milí lidičkové, všechny zdejší ženy se mi vyzpovídaly, že zhřešily smilstvem, a všichni zdejší mužové se doznali, že smilnili s cizími manželkami. (Smích.) Co bych teď rád věděl: kde se tu všichni ti necudní zhýralci a zhýralkyně vzali, a kam se pak poděli? 4 v
(Výbuch smíchu, silný, trvající potleskJ Potom, co byl Říman Angelotus jmenován papežem Evženem za kardinála, dostal opat jménem Vavřinec záchvat smíchu. Když se ho ptali po příčině, pravil: ,Chovám teď velikou naději. Může-li být kardinálem Angelotus, který je mnohem hloupějšínežjá, budu jím brzo taky!' (Výbuch smíchu, frenetický, rytmický potlesk. Poggio na obrazovkách se děkuje s rukou na srdci do všech směrů.) Děkuji... díky... dík...! t.
VIII. HODINA SLOVA Světlo na scéně. Den. Rektor stojí a píše u pultu. Závěs proti komárům je opět odstraněn. Vstoupí Poggio; jeho oděv odpovídá pozdnímu podzimu, není sice nápadný, ale prozrazuje vytříbený vkus. Venku lze zahlédnout větve bez listů. Rektor působí stejně studeně a tvrdě. POGGIO
Bůh s vámi!
REKTOR
Bůh s vámi... (Zvedne hlavu.) Poggio! Vy ještě žijete...?
POGGIO
Řekl bych - teprve teď. Co jsem vystoupil ze služby, chápu zázrak Zmrtvýchvstání.
REKTOR
Mě překvapuje, že vás dosud neukřižovali. Váš popis upálení toho druhého kacíře mohl být chápán jako urážka soudců.
46
POGGIO
Distancoval jsem se jasně od jeho názorů.
REKTOR
Ale jejich nositele vylíčil tak, že mohl vzniknout dojem, jakoby upálili svaté tímco vaše Facécie, které jsou dále šířeny bezpočtem úst, neobsahují zřejmě směšky na účet církevních mužů.
%
» »
v
7M t*
po
POGGIO
Zapisuji pouze, co se sběhlo a dá dosvědčit.
REKTOR
Cui prodest?
POGGIO
Milovaná otázka Velkého kanonisty. Ale on sám uznal už potřebnost lecčehos, co bylo zachyceno písmem. Bez básní takového Oskara z Wolkenstemu, které se zdají roznášet ptáci, by nikdo ani netušil, co vlastně císař kuje v Anglicku a Spanělích. v
REKTOR
Proti tomu lze namítnout, že svět byl v lepším pořádku, dokud se četlo jen Písmo svaté a kanonické právo.
POGGIO
Proti čemuž se dá namítnout, že to byla právě vaše Sorbonna, která nás, zaostalé venkovany, přivedla na myšlenku užívat místo dýky stále více mozku.
REKTOR
Sorbonna vytasila meč mozku k obraně pravé víry, nikoli proti ní!
POGGIO
Kde končí ,pro' a kde začíná ,proti v ? Mordýř Cossa se bil posvěceným mečem a svatým slovem ve jménu Satana. Já bojuji prostým vtipem proti ďábelské lži.
REKTOR
Právě proto, že jste se v těžké hodince koncilu zachoval jako vzorný křesťan, slíbila vám Jeho Eminence kardinál ochranu proti nepřízni závistníků. Musel by však svou milostiplnou ruku opět odtáhnout, kdybyste si teď zvolil za cíl svých drzostí koncil.
POGGIO
Za někdejší ochranu, k níž by nebylo došlo bez vás, můj nejhlubší dík. Ale teď už stojím, buď Bohu dík, pod ochranou Velkého kanonisty. Tak... a co vás pak vede k nám?
POGGIO
Co se patří: chci splatit dluh. (Rozevře foliant, ležící na stole.) Skvělý kus. Odtud?
REKTOR
Od mé matky.
POGGIO
Ach! Pravý poklad. Opisy obou testamentů stoupají závratně v ceně. Dnes platím třikrát víc než přeci třemi roky. Je to náhle móda, a já pykám za to, že jsem ji zavedl.
KCrlV i \J K
Móda?
POGGIO
Je vzrušující srovnávat, jak rozličně může být vyzdobena jedna a táž strana Bible.
REKTOR
Otvíráme snad Písmo kvůli výzdobě?
POGGIO
REKTOR
To ne... ale v dobách jako je naše, kdy se srdce zatvrzují v kámen, pokouší se i umění o vzkříšení citů... rinascimento... francouzsky reriaissance! ÍCríísný obraz může vrýt svaté slovo do srdce hloub než mnohý špatný kněz.
POGGIO
To hraničí s rouháním...!
REKTOR
Nebyl jste to vy, kdo obvinil Husa i z obrazoborectví?
POGGIO
Tempora mutantur. Et nos mutamur in illis. To je snad jeden z největších darů Božích, že člověk nemůže podruhé vstoupit do téže vody. Pročež vždy nově k nám promlouvá i Písmo svaté. (Otevře knihu u záložky.) ,Pán tě zapudil, abys nemohl býti králem Israele../ První kniha Samuelova! Není to onen verš, jenž se stal českému kacíři osudným? (po zaváhání) Ano... Koncil se rozhodl chápat jeho výklad jako výzvu k pozdvižení, které by stálo v cestě reformě Církve. Teď jsou oba dva škůdci mrtvi. Kdy se zrodí reforma?
REKTOR POGGIO
47
REKTOR
Platíte i své dluhy posměšky?
POGGIO
(odloží knihu) Vaše Magnificence o tom může pochybovat, ale posměváček přichází, aby vám svěřil svou obavu.
REKTOR
O koho?
POGGIO
O vás osobně. Nechávám svět věřit, že lehký způsob, v němž spřádám své Facécie, je otiskem mého mělkého ducha, jemuž lze bez nebezpečí strpět volnost bláznů. Ve skutečnosti je to má sebeochrana, protože tím zjevuji svou ochotu zapomenout či zamlčet vše, co by mohlo skutečně otřást mocí Církve. Vaše Magnificence! Jako sekretář pěti papežů jsem slyšel a viděl věci tak ohavné a kruté, že se vymykají jakékoli představě. v
REKTOR
Ze mě dosud nesklátily jed ani dýka, ano, že mne vždycky znovu někdo z mocných vezme pod křídla, za to vděčím jejich ješitnosti a své znalosti lidí: doufají, že i je zvěčním v některé z mých tak oblíbených anekdůtek, v nichž místo krve teče nejvýš sperma, protože dobře vědí, že právě ony jsou schopny vypustit přetlak hněvu z plic nízkého lidu... nudím vás? Ne...
POGGIO
Pisálek historek tak prostých, že je váš rozum nenadřazuje ani komárům, umí však jako málokdo číst v knize čiré moci a holého násilí. Tak mi bylo brzy jasné, co tento koncil docílí jako jediné: přerozdělení církevních obročí a světských lén. Našel jsem v Konstancii pouze tři idealisty, jejichž konání není poháněno sebeláskou a sobectvím: ony dva kacíře a vás.
REKTOR
Pěkná společnost.
POGGIO
Těm dvěma šlo výhradně o pravdu, vám o reformu církve a stejně o Francii.
REKTOR
Že se zásadně mýlíte, dokazuje absence Jeho Eminence (ukáže vlevo nahoru) ve vašem výčtu.
POGGIO
(se smutné usměje) Jeho Eminence je hnána tajnou vášní, která spíš než Bohu patří jednomu z lidí...
REKTOR
(chce něco namítnout, ale neučiní to)
POGGIO
Á vy to dobře víte. Pak ale musíte být ustavičně na stráži, aby ten bezmezný cit, místo co by vás pozvedl k nejvyššímu svěcení, vás brzy nevtrhl do záhuby.
REKTOR
zaraženě mlčí)
POGGIO
Nebude-li tomu vaše ratio rozhodně čelit, jsou vaše dny sečteny. Písečné hodiny dotékají.
REKTOR
(konečně se vzpamatuje) O čem to mluvíte?
POGGIO
Koncil není univerzita, kde z teologických diskusí, aťsi jsou sebeohnivější, vzchází jen umělá skutečnost, kde teze, ostré jako břitva, postulují křišťálově čisté výslednice a zbytek je víra. Koncil, to je jarmark století, kde se bezohledně trhuje o nejžádoucnější zboží: svět. K tomu patří i Francie.
REKTOR
Co tím vším chcete in concreto...
POGGIO
Místo co byste byl jako kancléř nejslavnější alma mater zůstal nade všemi a tím i nedotknutelný, přidal jste se v žáru teoretického sporu zcela prakticky k jedné ze stran té falešné, bohužel! Vévoda z Burgund, kterému ne náhodou říkají Bezestrach, vám nikdy nepromine, že jste obhajobu jím zosnované vraždy vévody z Orleansu, jak ji pro něho sepsal maitre Petit, chtěl dát zatratit jako kacířskou.
48
REKTOR
Vražda tyrana je nástupní řeč příštích tyranů! Obhajovat ji je zavrženíhodné.
POGGIO
A napadat ji hloupé, jestliže se vrah už nastolil jako nový tyran.
REKTOR
Prohlásí-li koncil Petitovu obranu za kacířství, Francie Bursu nďana odvrhne!
POGGIO REKTOR POGGIO REKTOR
w
A jak to chcete zaonačit, když za ním stojí odnedávna už nejen Angličané, ale i císař osobně? (náhle příkře) Jsem vám za vaši starost zavázán. Prosím, odejděte! (naléhavě) Pokud vám váš kardinál slibuje úspěch, je to jen další důkaz, jak... přízeň dokáže zaslepit i nejbystřejšího člověka! (hněvivě) Jděte už!
POGGIO
Zapřísahám vás! Zapomeňte na causu Petit a vraťte se do Paříže se všemi poctami, dokud ještě vlastníte klíče od Sorbonny!
REKTOR
Proč se o mne vlastně staráte?
POGGIO
(vzdychne) Bohužel... z téhož zavrženíhodného důvodu jako Jeho Eminence... (Ukloní se a odchází.)
REKTOR
(je bez sebe)
49
12. 4
,ECCE CONSTANTIA! - TELEVIZNÍ NOVINY Podkovy koní, ojedinělé pozdravné výkřiky, víc křečovité než spontánní, to vše je doprovázeno ubohou hudební skupinou, sestávající z dud, píštctly a bubnu. Zvuková kulisa za několik vteřin slábne, objeví se hlasatelka v nejnovějším zimním modelu. HLASATELKA To byl, milí televizní diváci, zvukový záznam nového vstupu císaře do Konstancie... (poh lédt i e vpra v o a kam era šve n kuje.) RICHENTAL
(převezme tu větu) ... který vám jistě stačí jako vysvětlení, proč jsme opět jednou nedostali povolení k obrazovému přenosu, tentokrát od státní kanceláře. Bylo to všecko jiné, než skvostná kolona, co dnes, 27. ledna 1417, překročilo od Petershausenu rýnský most, a bylo to všechno, jen ne nadšené přijetí, co ji tu očekávalo - žádné srovnání s triumfálním vjezdem před pětadvaceti měsíci. Toho času se koná v Múnsteru vysoká mše, která připomíná spíš povinné cvičení, protože ve svém středozemním státečku stále ještě úřaduje poslední španělský vzdoropapež a znemožňuje volbu jednotného pontifexe. Koncil vězí v hluboké krizi. Ta dokonce není ani způsobena převratnými událostmi, nýbrž pouhou nechutí většiny účastníků pustit se do skutečné a proto i riskantní reformy. A protože široko daleko nevidět nového kacíře, jemuž by bylo možno přilepit vinu, bude nejspíš nutno obstarat si ho z vlastních řad. ,Ecce Constantia! 4 vás bude včas informovat. Dobrou noc.
IX
HODINA HANDLU Během té řeči postavil kuchař, který s úborem přejal zřejmě i Fretkovy úkoly, vpředu symetricky tři křesla a zapálil všechny svíce. Jako v V. obraze stojí slavnostně oblečený Kardinál na svém ochozu, na protější straně Rektor v černém. Oba napjatě hledí na hlavní dveře, kuchař na ně dokonce položí ucho. Pak se uleknou všichni, když se v malých bočních dvířkách objeví temná postava. KARDINAL
Co to...?
REKTOR
Kdo je to? (Sbíhá po schodech a volá na kuchaře.) Zastav ho zbraní!
KANONISTA
(dá se poznat) Já jsem...!
REKTOR
(pokleká a líbá mu prsten) Vaše Eminence promine, čekali jsme u slavnostního...
KANONISTA
Jeho Výsost hodlá rovněž použít zadních dvířek...
REKTOR
(pokyne kuchaři, aby spěchal
KUCHAŘ
(zmizí v postranních
KANONISTA
...a nepřeje si žádnou slavnostní iluminaci, která by mohla prozradit její přítomnost
REKTOR
(zhasíná sám většinu svící)
KARDINÁL
(spěšně schází dolů a upustí od formalit) Pochválen buď Ježíš Kristus...
OBA
(zběžně) Až na věky, amen.
vstříc)
dveřích)
50
KARDINAL
Co se děje;>
KANONISTA
Zdá se zuřit.
^
KARDINAL
To by nebylo poprvé.
KANONISTA
Lze-li věřit Oskaru z Wolkensteinu, natropil cestou až dost. Rozhodl se hrát největšího císaře všech dob.
KARDINAL
Ach ano? A jak?
KANONISTA
(vrhne pohled na Rektora)
KARDINAL
Můj odchovanec vás přece neruší...
KANONISTA
On ví, že se může těšit mé přízni, která si nezadá s přízní k vám - avšak císař si žádá rozhovor ve třech.
KARDINAL
(obrátí se k překvapenému
KANONISTA
(přežehná ho) Bůh mu žehnej!
Rektorovi) Ach ano... On to jistě pochopí.
(zraněn ve své hrdosti odejde beze slova nahoru) KANONISTA
(pozoroval oba a usměje se teď chápavě na Kardinála)
KARDINÁL
(přemůže se a vrátík tématu) Co chce císař...?
KANONISTA
Nového papeže všech křesťanů. Ihned. Nechce už dál čekat.
KARDINAL
Proč najednou tolik spěchu?
KANONISTA
Nemá peníze.
KARDINÁL
Ty neměl nikdy.
KANONISTA
Nebylo to s ním ještě nikdy tak zlé jako teď. Dluží už každému.
/
KARDINAL KANONISTA
v
Ceká snad, že si ho bude nový papež vydržovat? Všude mu slíbili kopy peněz, tlokáže-li, aby rozvrácený svět byl pod j opět ovladatelný.
ným papežem
KARDINAL
Souhlasil přece, že je napřed nutno provést velkou církevní reformu. Proto zahrnul mého... (Pohlédne vzhůru a zmlkne.)
KANONISTA
Ano, proto zahrnul vašeho odchovance vavříny, jakožto nejhorlivějšího reformátora.
KARDINÁL
(rozhodí tázavě ruce)
KANONISTA
Teď ho považuje za hlavní překážku velkého sjednocení.
KARDINAL
Ach ne...!
KANONISTA
Ó ano.
KARDINÁL
A jaké je mínění Vaší Eminence?
KANONISTA
Nebude se podstatně lišit od mínění Vaší.
KARDINÁL
To jest...?
KANONISTA
Církev je v úzkých. Pak musí platit - dejme Bohu, co je Boží, a císaři, co císařovo.
KARDINÁL
A co je čí?
Kuchař otevře postranní dvířka a vrhá se na kolena, když ho příchozí rychlou chůzí míjí, pak opět zmizí. Císař dramaticky odhodí klobouk i temný plášť: stojí tu v dlouhé noční košili. CISAR
Tak daleko jsme to přivedli! Sem jsme to dopracovali!
EMINENCE
Pochválen buď Ježíš Kristus...
51
CÍSAŘ
(maně se pokřižuje) Až na věky, amen. My, císař Svaté říše římské německého národa se plazíme v nočních košilích dvířky pro služebníky, abychom směli hovořit s Vašimi Eminencemi!
KANONISTA
Vaše Výsost tomu tak chtěla!
KARDINÁL
(sejme svůj purpurový klobouk, aby se od obou tolik nelišil)
CÍSAŘ
(sedne si do jeho křesla, ačkoli oba ještě stojí) Je to dvacet měsíců, co mi byl pod touto střechou přednesen velkolepý plán, jak brzy a úspěšně ukončit koncil. Od toho cíle jsme teď stejně vzdáleni jako tenkrát. Co nám chce váš zázračný chlapec nabídnout dnes?
KARDINAL
Přivedu ho...
CÍSAŘ
Není třeba. Jeho písničku tu zná už každý nazpaměť: odsuďtež jistého maitra Petita, přímluvce vražd. Co to tu má co hledat?
KARDINAL
Bylo to a vždy bude kacířství...
CISAR
Měl maitra zkrotit, dokud byl v Paříži jeho rektorem a také kancléřem, od něhož dostal doktorský klobouk i onen Jeroným. Kdo byl kancléřem tolika kacířů, aťsi pálí svůj plevel doma a nezamořuje s ním vzduch koncilu!
KARDINÁL
(s úlekem) Vaše Výsosti...
/
v
CISAR
KARDINAL
(příkře ho přeruší) A kde je ta jeho reforma? Dali jsme se jím přesvědčit, že je to jedině správné pořadí - nejprve obnovit Církev, aby jí teprve pak bylo možno vybrat vhodného papeže. Nyní slyšíme ze všech stran: většina důstojností je pevného názoru, že nutno zprvu zvolil správného Svatého otce jako nejviditelnější znamení nové jednoty, a pak že nebe samo udělí požehnání nezbytným reformám. Vy oba jste vůdčí hlasy svých národů: jak se k tomu staví jeden každý z vás? (vzmužíse) Francouzi neměnné, Vaše...
CÍSAŘ
Francouzi! Co jsou dnes ještě - Francouzi? Nebyl jste ve Francii léta! Země nikoho, zpustlá, vydrancovaná, zvlčilá jako pes bez pána! Jediný, kdo ji může zachránit, je anglický král! Znáte toto? (Podkasá si noční košili: na nahé pravé noze je upevněna stuha.) Ano, podvazkový řád! A víte, za co? Uznali jsme právo Jindřicha Pátého Anglického na francouzskou korunu!
KARDINAL
Ale ta přece patří právem...
CÍSAŘ
A Burgunďan se k tomu připojil! Překvapeni, co? Ano, Vaše Eminence, vámi tak zneuznaný vévoda z Burgund, kterého váš chráněnec jako posedlý nazývá jen vrahem a tyranem, se projevil jako uvážlivý státník, když se smířil s králem Jindřichem, aby pomohl svrhnout vaši shnilou dynastii. Případ Petit je pro Francii mrtev a musí být i pro koncil. Co koncilu naléhavě chybí, je papež! (Kanonistovi.) Je přinejmenším Vaše Eminence toho názoru?
KANONISTA
Umím dobře chápat netrpělivost Vaší Výsosti, ale i obavu Jeho Eminence, že by uspěchaná volba mohla velkou reformu umrtvit. Dokud je hlavou Církve koncil, neumdlévá ani pevná vůle k její obnově. Papež, jak jsme už tolikrát bolestně zvěděli, je konec konců také jenom člověk a proto schopen tuto nejdůležitější causu potlačit. To pak může být počátek pravé pohromy! Husovo kacířství nebylo odplaveno s jeho popelem.
CISAR
Má to znamenat, že v případě hlasování hodlají Italové zpívat unisono se zdejšími Francouzi?
KANONISTA
K disonanci není zatím důvod, Výsosti.
52
CISAR
(ostře pohlédne na jednoho i na druhého) My jsme vaši hru prohlédli.
KANONISTA
Jakou hru...?
CISAR
Vy vůbec nechcete mít papeže.
KARDINÁL
Jak to, že ne...?
CÍSAŘ
Vy chcete prodloužit toto interregnum ad infinitum. Vy chcete koncil na věky věků. Neboťpak vy jste papežové! (Utne jejich protest.) Dobře vymyšleno! Jenže, kdyby se to mělo stát pravidlem, mohou se všichni suveréni poděkovat a svět utone v chaosu. Ne! Ne, stolec Petrův musí být co nejdřív obsazen jediným zástupcem Božím. A proto chceme váš prolhaný zpěv jednoduše přehlasovat. Necháme vás dál muzicírovat v Konstancii a zahájíme pravý koncil v jižní Francii.
KANONISTA
Kdo-my...?
CISAR
Německá i anglická národnost.
KARDINÁL
A kdo to bude legitimovat?
CÍSAŘ
(vítězně) Papež!
KARDINÁL
Papež...?
CÍSAŘ
Abdikovali zatím jenom dva. Pedro, Španěl, může dosud na svůj úřad vznášet nárok. Oněměli? Právem. Ctihodnosti vědí, že je to jen otázka času, kdy je opustí jejich věrní, až zjistí, že jsme přenesli naši plnou záštitu do Francie, společně s korunovanými N/
hlavami Anglie a Spaněl. KARDINAL KANONISTA CISAR
(Kanonistovi)
Co říká kanovnické právo...?
Controversum, sed possibile. (směje se) Ven i, vidi, vici. Finis coronat opus.
KANONISTA
(usměje se náhle na Kardinála) Ač li že...
KARDINÁL KANONISTA
Ačliže...? Ačliže nemá Jeho Veličenstvo ještě jinou partituru.
CISAR
(zcela rozveselen) Hoří!
KANONISTA
Totiž?
CÍSAŘ
Simplicissime. Koncil zůstane zde, a Pedro bude exkomunikován. A to i Španěly samými, čímž bude velká roztržka zcela ukončena. (Září.) Nebyl by to výkon vpravdě císařský? v
KANONISTA CÍSAŘ KANONISTA CÍSAŘ KANONISTA CÍSAŘ KANONISTA CÍSAŘ KARDINÁL CISAR
Cím zaplacen? rri
/
v v
* v
/
Temer nicim. In concreto? v
Spanělé by byli uznáni pátým národem koncilu. S vlastním hlasem. Jak jinak? S tím třetím, který teď Veličenstvu chybí, aby prosadilo svou vůli. Nikoli. Nakonec budou vždycky hlasovat jen církevní hodnostáři, ne můj meč. Avšak takoví, kteří se cítí vašemu meči povinni. (vzpění) A právem, při Bohu, celá Církev by nám měla být věčně vděčna, neboťbez nás by nikdy nevybředla ze své šlamastyky! A to vše jsme činili pouze z křesťanské lásky, i když jsme na to vždycky doplatili. Ale s tím je teď konec! Teď chceme sklízet plody!
53
v
KARDINAL
(po krátké, horečné úvaze) K tomu však, aby Spanělé dostali svůj hlas, je stále zapotřebí obou našich! v
CÍSAŘ
Zel Bohu.
KARDINÁL
A když je odepřeme?
CISAR
(zuřivě) Pohnuli jsme vzdoropapeže Jana-Cossu, aby před svou abdikací svolal koncil. Přiměli jsme i druhého, Rehoře-Correra, aby před svou abdikací koncil znovu pověřil. Donutíme i toho třetího, Benedikta-Lunu, aby předtím, než odstoupí, očistil koncil od vás! Neboť vaše zdejší regio vedlo pouze k tomu, že se hnojiště římských Ižipapežů smíchalo s avignonským, aby teď smrdělo dvojnásob. Dost už! Naše noční košile ať vás dál nemýlí - clům je obstoupen. Opřete-li se, dám vás vhodit ke Cossovi!
KARDINAL
(nasadí si opět purpurový klobouk a praví slavnostně) Vaše Veličenstvo si nesmí myslet, že má co činit s vazaly! Jestliže se Vaše Výsost opováží utisknout vysoký koncil, jsme stále ještě s to, obtěžkat ji těžkou církevní klatbou!
CISAR
To můžete zkusit! (Vykročí ke dveřím.)
KARDINÁL
(velebně zvedne ruku) Tu, Sigismund, populus late rex...
KANONISTA
(vykřikne) Calma, calma! Vaše Výsosti, Vaše Eminence! Zapřísahám vás in nomine patris, filii et spiritu sancti, nenechte vzkypět svůj hněv! Cui prodest? Úsilí Jeho Veličenstva přivést nás záhy k cíli dá se uvést v soulad s naší starostí, abychom se cílem neminuli.
CU
Nuže - jak?
KANONISTA
Lékem je compromissum, únosné pro všechny! Věřím, že mluvím i za Jeho Eminenci, v
CÍSAŘ
když teď navrhnu: oba naše národy byly by ochotny přijmout Spaněly jako bratry v Kristu a dát i dále přednost volbě Svatého otce před reformou, když za to my budeme smět papeže navrhnout. (Kardinálovi.) A tím aťje nejhorlivější obnovitel, jenž nejlépe zaručí zdar velké reformy. (Císaři.) Musilo by být ovšem výsostně zaručeno, že také voliči vašich tří národů budou se řídit naší radou. Pod jednou podmínkou!
KANONISTA
Totiž?
CISAR
Tento papež se musí postavit uznale k uspokojení našich spravedlivých nároků. Vaše hříčky nás stály kopy peněz. A my už nehodláme dál vystupovat v roli věčných dlužníků, fendovaných každou drzejší městskou raclou, jako onehdy v Gentu!
KANONISTA
Papežský výnos nabídne Vaší Výsosti na odškodnou desátý díl veškerých příjmů Církve na říšském území.
CISAR
Jde ještě o českou korunu, kterou mi tamější kacíři pro futuro odpírají!
KANONISTA
Papežem vyhlášená křížová výprava nechť přivede ty zdivočelé sedláky ke kříži.
CISAR
Přísahejte!
KANONISTA
Přísahám, jak je Bůh nade mnou, že námi navržený a s pomocí Vaší Výsosti zvolený papež bude povinován zmíněným nárokům, k čemuž nám dopomáhej Bůh! (Obracíse ke Kardinálovi.)
KARDINAL
(po krátkém zaváhání) Tak přísahám...
CÍSAŘ
Nuže pak... (Náhle poklekne a líbá oba prsteny.) Pochválen buď Ježíš Kristus.
OBA
(žehnají ho) Až na věky, amen.
CÍSAŘ
(vezme klobouk i plášť a odejde postranními
54
dveřmi)
KANONISTA
(provází ho, zavře za ním dveře. vrátí se zpět a říká tiše) Není církevních výnosů na v
KARDINAL
říšském území, které dávno nepožraly jeho nové dluhy, a obrácení Cech na pravou víru je naše povinnost, conditio sine qua non. (Spohledem vzhůru, ke dveřím Rektora.) Utěšte ho. Jeho cíl je na dosah. (stojí dál bez pohnutí)
KANONISTA
Rád bych v této mezní chvíli učinil velmi osobní poznámku, Vaše Eminence. Aťsi mezi námi leží příkopy a valy, které tam vyhloubila či navršila staletí, aťsi nás protichůdné zájmy sebevíc rozdělují z nevyzpytatelné vůle našeho nebeského vladaře, ať si mezi námi stojí i rozdíly v myšlení a temperamentu, ano i v náhledu na to, co je bohulibé a co ne, cítím k Vaší Eminenci úctu i přízeň. Prosím Vaši Eminenci, aby na to myslela i ve chvíli, kdy se naše cesty příkře rozejdou... Dovolí mi Vaše Eminence, až věci pokročí tak daleko, abych nového papeže navrhl conclave já?
KARDINAL
(kývne v pohnutí a maně pohlédne
KANONISTA
Dominus vobiscum. (Odejde bočními
KARDINÁL
(rozběhne se nahoru a klepe na dveře Rektora) Jeane Charliere... Jeane Charliere, prosím tě, otevř mi...! Jene! (Jeho hlas zní zoufale.) Jene!!
KANONISTA
(tiše se objeví v malých dveřích, naslouchá a smutně se usmívá)
vzhůru)
55
dveřmiJ
11. •
4
v
JECCE CONSTANTIA! - ZVLÁŠTNÍ VYSÍLANÍ Už během poslední scény znělka ,Ecce ConstantiaV v obraze i zvuku. Opakuje se, dokud scéna Pak se objeví hlasatelka ve zbrusu novém zimním kostýmu.
neskončí.
HLASATELKA Téměř přesně tři roky po svém zahájení je koncil konečně tak daleko: tento jedenáctý den měsíce listopadu 1417 má dát křesťanskému světu po čtyřiceti letech jediného Svatého otce. Trvalo to ještě měsíce od chvíle, kdy císař (fotografie) vyzval s mimořádným důrazem, jak se proslechlo, vedoucí koncilanty ke spěchu. Příchod španělského národa vyhodil pak ze sedla i posledního vzdoropapeže Lunu, ale neshod mezi přívrženci a protivníky reformy spíš přibývalo. Jen umění Velkého kanonisty (fotografie) lze děkovat, že bylo přece jen docíleno shody. Dekret ,Sacro-sancta' slibuje svolání nového koncilu, který se bude výlučně věnovat reformě. Její podporovatelé souhlasili za příslib, že jejich hlava, veliký Kardinál (fotografie), bude navržen na příštího papeže, který reformaci osobně uspíší. Nejistý je naproti tomu osud jeho nejbližšího poradce (fotografie), který rozhodujícím způsobem ovlivnil první léta koncilu a teď se náhle stal terčem nepříznivých pověstí. Zatímco čekáme na výsledek konklave, pokouší se Ulrich Richental o rozhovor s dotyčným.
*
HODINA ČINU Světlo na scéně. Kalný den. Křesla jsou opět na starých místech. Uprostřed prázdné plochy stojí Richental - konečně osobně - naproti Rektorovi, který vyhlíží unaveně a sešle. REKTOR
To je tedy on... představoval jsem si ho jinak... velkého a silného...
RICHENTAL
Mou jedinou silou je pozornost, která je mi věnována.
REKTOR
Může klást otázky.
RICHENTAL
Vřelý dík... má první by byla - proč je smím konečně klást, po všech těch letech?
REKTOR
Nechtěl jsem zasahovat do probíhajících řízení soukromými stanovisky.
RICHENTAL
Teď však právě probíhá nejdůležitější - váš návrh na zatracení maitra Petita. Cítíte se být tak slabý, že usilujete o podporu veřejnosti?
REKTOR
Jeho ospravedlňování vraždy, spáchané na vévodovi z Orleansu, musí být a bude zatraceno jako kacířství, o tom není pochyb.
RICHENTAL
Nyní však tvrdí jmenovaný, že jste poslední, kdo má morální právo hrát si na jeho žalobce. Vy sám jste měl kdysi ohnivě učit, že proti špatným vládcům je nutno povstat.
REKTOR
Já?
RICHENTAL
,Žádná oběť není Bohu tak libá jako smrt tyrana! * To má být od vás
REKTOR
Ne! Tu větu napsal Seneca.
56
RICHENTAL
Nevybral jste si ji však za téma sermonu, v němž jste volal po mužích, kteří by to proměnili v čin i dnes?
REKTOR
(potřásá zavazené
RICHENTAL
(vytáhne z oděvu svitek pergamenu) Cituji:, Kde jsou ti udatní před bojovnic i, kteří kdysi pro blaho obce nasadili své tělo i život?* Konec citátu. To volá seditio, vzpoura, kterou jste učinil hlavní figurou svého dílka... nebo není to snad vaše práce?
REKTOR
(zmateně) Byl jsem tehdy mladičký studiósus... Sepsal jsem to ještě před pařížskými bouřemi lidu, kterých se pak zmocnila luza. Vyvodil jsem z toho poučení.
hlavou)
v
RICHENTAL
Příliš pozdě, tvrdí vaši odpůrci. Říkají, že vy sám jste proměnil lid v luzu.
REKTOR
Tvrzení, které nelze prokázat! Proti němu stojí dvě desetiletí mého zápasu s anarchií, který vyvrcholil mým působením zde.
ř^. í C H13INI 'FA. L
Vaši protivníci namítají, že se viditelně projevilo jen ve dvou hranicích, na nichž jste nechal spálit ubožáky, abyste zamaskoval vlastní kacířství.
REKTOR
Ďábelská lež!
RICHENTAL
V Paříži právě vybrali z vašich traktátů pětadvacet článků, za něž by vás prý mohli upálit stejným právem jako Jeronýma.
REKTOR
Které? Kde? Všechno jen pomsta Burgunďana!
RICHEN TA L
(po dá mu dru hý svitek a pozoruje h o)
REKTOR
(těžce zasažen) On zná sám dvojsečnost psacího pera! Copak nejlíp neví, že to vše bylo vytrženo ze souvislostí a znetvořeno překroucením pravdy, aby byl ve mně odstraněn člověk, který stojí tyranu v cestě?
RICHENTAL
Tvrdí se naopak, že stojíte v cestě velké církevní reformě.
REKTOR
Já? Já jsem ji inspiroval! Já jsem ji uvedl v život! Jen skrze mě může být naplněna, jinak se mnou zemře!
RICHENTAL
V totéž věřili čeští kacíři také...
REKTOR
Mě snad nechce srovnávat s bludaři... Teď ale konec! Bylo přece jen správné prohlásit vás pisálky za nežádoucí!
RICHENTAL
Chtěl jsem vám dát možnost, abyste se obhájil...
REKTOR
To vskutku nemusím! Já ne! Celý můj život byl zasvěcen jedinému cíli: proklestit pravé víře, která jako pavéza obepíná nekonečné Boží tajemství, volnou cestu k lidským srdcím tím, že člověk bude smět řídit všechny světské věci vně víry podle rozumu a práva. Tomu jsem obětoval vše, své statky i své lásky. Přijal jsem hodnost kancléře bez obročí a jen proto, abych mohl spíš prosadit své životní dílo. I mé chyby, pokud jsem se jakých dopustil, byly omyly hledajícího, který se nechal vždy znovu pokorně poučit. Bůh, náš Pán, mi dá brzy v osobě nového papeže odpověď, zda bylo mé pozemské usilování nicotné, anebo přece jen trošku důležité. Není nic, zač bych se měl stydět a omlouvat. Veritas vincit!
RICHENTAL
Pravda vítězí často pozdě. Má se jí proto napomáhat...
REKTOR
Pryč! Odtud! A padne-li volba na velkého Kardinála, on aťse raději nezjeviv Konstancii, pokud zde potrvá koncil!
57
11. •
4
v
,ECCE CONSTANTIA! - ZVLÁŠTNÍ VYSÍLANÍ Slavnostní zvonobit í. Nejprve jednotlivé hlasy, pak jásot: ,Hahemus papamV Oba muži na scéně ustrnou v očekávání zprávy. I hlasatelka, která vystřídá monoskop ,Ecce Constantia!' je vzrušena. HLASATELKA Habemus papam! Tuto proslulou větu pronesl před několika okamžiky Veliký kanonista (fotografie), který zůstal věren své pověsti strůjce papežů. Máme tedy konečně jediného Svatého otce, který podle prvních zpráv přijal jméno Martin Pátý, a čekáme plni napětí na jeho tvář. Stal se jím, jak obecně očekáváno, velký francouzský... (fotografie neznámého kardinála s prolnutým jménem) ó ne! překvapení je dokonalé: Odo Colona, spíše bezbarvý Říman, vyhrál tuto historickou volbu, Italové jsou tedy nadále prvním národem v
Božím, Francouzi se propadli do bezvýznamnosti... (Cte sdělení, které jí právě podali.) Ach, obrat v přízni konklave byl následek odhalení, že teologický poradce francouzského kandidáta (fotografie Rektora) byl autorem většího počtu kacířských spisů, jakož i důsledek udání jeho někdejšího sluhy (fotografie Fretky), že ho teolog nutil k nemravnému obcování, jež mělo být v domě běžné. (Dostane nový lístek.) A právě přichází zpráva, která zvýší oblíbenost nového papeže: jeho sekretářem byl jmenován populární volnomyšlenkář Poggio Florentinus (fotografie), záruka, že za nového pontifikátu možno očekávat mnohem větší transparenci! Srdečně blahopřejeme. *
XI. HODINA LŽI Gotická slavnostní hudba. Ulrich Richental už mezitím dávno opustil místnost. Vstoupí Kardinál v slavnostním oděvu a v klobouku - viditelně zlomen na duchu i na těle. REKTOR
(rozevře náruč) Pierre... mon pauvre... je regrette!
KARDINÁL
(mine ho beze slova a těžce stoupá po levých
REKTOR
Pierre... ty přece znáš pravdu... ty přece nevěříš...
KARDINÁL
(zůstane nahoře stát a řekne, aniž by se k němu obrátil) Nevěřím, že bys byl kacíř, ale vím jinak příliš dobře, žes nestálého ducha. Buď sbohem! (Vstoupí do své komnaty, je slyšet otáčení klíče v zámku.)
REKTOR
(spěchá po schodech nahoru) Pierre! (Buší na dveře.) To není pravda, Pierre, ty přece víš, že je to prolhaný darebák!
/
schodech)
v
RYTIR
(vstoupí se svými pacholky a přihlíží)
REKTOR
Pierre, to nesmíš! Na to nemáš právo, Pierre! (Pokoušíse
RYTÍŘ
(upozorní ho na sebe pohrdavým
REKTOR
(všimne si příchozích) Co tu hledá?!
RYTÍŘ
Sem tady jakožto pověřenec pro bezpečnost koncilu.
REKTOR
Pak ať se stará o ni a neruší náš mír.
zvukem)
58
otevřít dveře
násilím.)
/
v
RYTIR
Tomudle říkáte mír?
REKTOR
Je snad ožralý? (Jde dolů.)
RYTÍŘ
Od vás si vyprošuju bejt káranej, pane! Jestli někdo v Konstancii za poslední roky splnil svý úkoly, tak městská stráž, ne? Na desítky tisíců lidu jeden jedinej mord! Lupiči vyhnaný, kacíři spálený a všecky kurvy u zpovědi - chci vidět druhý velkoměsto, kcle vládnou tak křesťanský poměry!
REKTOR
Co tu chce?
RYTÍŘ
Varovat vás, pane. Na podkladě různejch pověstí tady proti vám vznikla nálada, vůči který nic nezmůžu, a ani nechci.
REKTOR
Co to má znamenat?
A
v
Jen to, pane, že ani tadyhle mí muži nejsou ochotný vás chránit, ne?
RYTÍR STRÁŽE REKTOR
Před kým?
RYTÍŘ
Před všema normálníma mužema, pane. Tady nežijou mohamedáni!
STRÁŽE
(se šklebí)
RYTÍŘ
Bylo by záhodno, kdybyste opustil město dobrovolně.
REKTOR
Jak se opovažuje? A jak si dovoluje říkat mi jen - pane? Jsem stále kancléř pařížské univerzity! A
/
v
RYTIR y
Už né, pane. V Paříži na vás čeká nejvejš kal, kterej zná vaši oblibu pro hranice. Vy už nejste nic a nikdo. Vy ste leda... persona... (obrátí se ke svým lidem) v
STRAŽE
(mu to pošeptají)
RYTÍŘ
...nongrana! Zmiz, Francouzi, než tě tu sešlachtujem, jako tažnej kůň jsi už closloužil!
59
12. ,ECCE CONSTANTIAP - TELEVIZNÍ NOVINY Hlasité zpívají ptáci, než naposled zazáří a zazní znělka ,Ecce Constantiaf. jarní šaty. Lze opět zaslechnout dudy, buben a piš faly.
Hlasatelka má na sobě slušivé
HLASATELKA ,Ecce Constantia!' Je neděle, 21. máj 1418. Po třech letech, šesti měsících a sedmadvaceti dnech končí dnes koncil v Konstancii odjezdem německého císaře. (Fotografie.) Po mnohadenním trapném jednání smí konečně pryč, když se městská rada uvolila přijmout jako zástavu na část dluhů někdejší dar anglického krále, velký císařský servis, který byl už před rokem zastaven v Gentu. Uváží-li se, že církevní reformě bylo prakticky v
odtroubeno, že nový papež odmítl jak sídlo v Říši, tak i jmenování německých kardináv
Iů, a ke všemu císaři předhazuje, že je osobně vinen stále kritičtější situací v Cechách, lze snadno uhodnout, kdo v Konstancii dopadl nejhůř. (Hudba se vzdálila.) Naproti tomu byl už Baltazar Cossa, dříve Jan XXIII. a pak zločinec novým papežem amnestován a je v
v očekávání nových úřadů. V Cechách se při Svatém přijímání obecně pije z kalicha a přívrženci koncilu jsou nelítostně pronásledováni. Se jmény mrtvých z Konstancie na rtech připravuje se šlechta a s ní i prostý lid k obraně proti ohlášenému křižáckému tažení. K tomu ještě přinášíme rozhovor s oním horlivým českým křesťanem, který minulý podzim odhalil zakukleného francouzského bezbožníka. Střih. Ulrich Richeníal nastavuje mikrofon bývalému sluhovi; ten má teď na sobě lněnou košil ku, podobnou sportovnímu tričku, s našitým rudým kalichem. Mluví spisovně jako kniha přímo do kamery. FRETKA
Vracím se do Čech, abych vyprávěl svým lidem, jak srdnatě věděli umírali jeho mučedlv
níci. Vracím se do Cech, abych svým lidem vylíčil koňský handl, který se nazýval křesťanským koncilem, přestože na něm měl hlavní slovo Satan...
XII. HODINA PRAVDY Zatímco se slzami v očích podává na obrazovkách své svědectví, vrací se, vyzbrojen sekerou, hlavními dveřmi na scénu. Venku vypuklo pozdní jaro. Nábytek je pryč až na dva stojany, z nichž zmizely svícny, a okovanou truhlu. Fretka začne tupou stranou sekery odbíjet a ostřím páčit železné petlice. Na obrazovkách hovoří dále. FRETKA
Chci vylíčit, co jsem zde musel strpěti jako křesťan, Čech i muž z lidu, a co by čekalo v
všecky moje lidi, kdyby zlí duchové z Konstancie mečem zkazili naše milované Cechy. Tu zkušenost teď odtud odnáším domů! Konečně se mu zdařilo truhlu otevřít. Vyjímá svícny i stříbrné příbory a všechno balí dovedně a spokojeně do plátna, které také leželo uvnitř. Na obrazovkách jeho velký detail.
60
FRETKA
Tam také řeknu svým lidem, aby si poklady, co pocházejí z jejich potu a krve, vyzvedli zpátky z kostelů a klášterů, odkud vypudily Boha, našeho Pána. A polom se budu rvát jako muž, abych z moře krve uviděl vzejiti Království Nebeské, pro něž zde trpěli nejlepší mužové našeho národa - Hus a Jeroným!
Na scéně ostražitě opouští místnost s těžkou kořistí postranními dvířky, zatímco na obrazovkách za zvuku husitského chorálu ,Kdož jste Boží bojovníci' ukazuje do kamery pyšně dvěma vy trčenými prsty znamení Vítězství.
*
KONEC ty
61
AUTOR TETO HRY O
AUTORU TÉTO HRY V
Autor této hry byl protestantsky pokřtěn i konfirmován, vystoupil však v roce 1946 z Českobratrské církve evangelické. Zabýval se v průběhů svého života mnoha náboženstvími světa, zůstal však bez vyznání. Je přesto věřící - i když velmi soukromým způsobem, o němž nepodává informace. Stal se v roce 1945 komunistou z přesvědčení a patřil později, kclyž pochopil perfiditu stalinské v
ideologie, k těm, kdo se druh socialismu, přikázaný Čechám sovětskou mocí, snažili učinit,obyvatelným'. Po zadušení Pražského jara zůstal ve vlasti opět z přesvědčení, že ,patří k problémtť. Po násilném vyhoštění do Rakouska v roce 1979 se nedal politicky využít, ale zůstal úmyslně stát mezi všemi židlemi, aby mohl nezaujatě pozorovat a popisovat svět. ,Ecce Constantia!' - dříve pracovně nazývaná hrou o Husovi - je jeho nejstarším projektem, myšlenka se zrodila před více než dvaceti lety! Už tehdy mu bylo jasné, že to musí být spíš hra o koncilu. Po studiu dokumentů považuje dokonce koncil v Kostnici za první konf erenci pro spolupráci a bezpečnost v evropských dějinách. Už proto nechtěl nechat Husa vůbec vystoupit, aby se vyhnul zjednodušujícím vlasteneckým ' interpretacím. Autor přečetl za posledních dvacet let skoro vše, co mu mohlo pomoci učinit si co nejpřesnější obraz doby, místa, událostí i klíčových postav. Děkuje výslovně za pomoc, kterou mu při tom poskytli čeští historici právě v čase, kdy byl ve vlasti nežádoucí osobou. Všechny situace i konflikty hry se opírají o seriózní informace. Při rozporných či neúplných pramenech se nechal řídit věrohodností a logikou. Mnohé texty jsou autentické - tak i ,Facécie* Poggio Bracoliniho, první a hned tak odvážné anekdoty evropské literární historie, které už ve své době způsobily rozruch. Dialogy hry jsou samozřejmě valnou většinou fiktivní, vyplývají však z doloženého a snaží se zobrazit pravděpodobné vztahy protagonistů. Konec konců nechtěl autor napsat učebnici, ale živou hru. Autor v této hře naprosto odmítl zaujímat stanoviska k postavám a jejich názorům zvnějšku, z dnešního hlediska. Chtěl docílit, aby se diváci vydali do dramatu doby a soudili, pokud chtějí, sami. Autor je příliš málo mladý, než aby ho ještě zajímala černobílá klišé. Snažil se zůstat nepodplatitelným - vůči všem. Autor plně uznává duchovní impulsy i výkony, za které vděčí celý svět katolické církvi; bez ní by byla Evropa zaostalý a ošklivý kontinent. Neméně důležité podněty vyvstaly však ze sporu s církví. Církev byla, je a zůstane dílem lidí a zanechala v časech, kdy ještě usilovala o světskou moc, mnoho krvavých stop, sela hrůzu i bezpráví. Z toho se pak ve při s protestantismem poučila a stojí v naší době stále zřetelněji na straně chudvch a slabých. /\ čeští ,kacíř i1 byli beze sporu nejcelistvější muži své doby, kteří dali lidstvu dodnes platný příklad víry i odvahy... zatímco radikální husité chtěli dosáhnout Království Božího pomocí teroru - také dodnes živé dědictví. V tomto smyslu se nezastavil autor ani před českými tabu. Autor této hry v červenci 1988
Copyright 1988 by Pavel Kohout & Motovun AG Luzern
Listy vydávají tuto vánoční přílohu s prvním uveřejněním hry Pavla Kohouta ,Ecce Constantia* jako připomínku 575. výročí zahájení koncilu v Kostnici, na němž byla souzena první velká česká reforma, za niž zaplatili životem její duchovní otcové Jan Hus a Jeroným Pražský. Použito faksimile původně barevných ilustrací Ulricha Richentala z let 1414-1418.
LISTY, ročník XIX, zvláštní příloha čísla 6/1989 Sazba: Růžena Janovská, Vídeň
63
