Přátelství a přátelský přístup v NZDM Pacific

JABOK – VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ A TEOLOGICKÁ

Absolventská práce

Přátelství a přátelský přístup v NZDM Pacific Petra Bigasová

Vedoucí práce Ing. Mgr. Ondřej Fischer Studijní program sociální pedagogika a teologie Studijní obor 75-32-N/02 sociální práce a sociální pedagogika

Praha 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci s názvem „Přátelství versus přátelský přístup v NZDM Pacific“ napsala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze 1. 4. 2014

Petra Bigasová

Bibliografická citace BIGASOVÁ, Petra. Přátelství a přátelský přístup v NZDM Pacific. Praha, 2014. Absolventská práce. JABOK Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Str. 56

Anotace Absolventská práce pod názvem „Přátelství a přátelský přístup v NZDM Pacific“ předkládá vhled do role kontaktního pracovníka nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ, který je mnohdy postaven do dvou rovin rolí a to role pomáhajícího pracovníka a současně role klientova přítele. Ve své práci se zaměřuji na jednání pracovníka NZDM Pacific, který se tyto dvě roviny role snaţí prolnout do jedné a to role profesionálního kontaktního pracovníka s přátelským přístupem ke klientovi. Pro svou práci jsem si zvolila konkrétní nízkoprahové zařízení Pacific a tým pracovníků v něm působících. Projekt

absolventské

práce

zahrnuje

teoretickou

část

s vymezením

plnohodnotného přátelství a přátelského přístupu kontaktního pracovníka vůči klientovi, a propojení těchto dvou rolí. Dále vztah pracovníka s klientem z pohledu eticky a role pracovníků NZDM Pacific. V praktické části jsem na základě rozhovoru s pracovníky volila metodu fenomenologického výzkumu s cílem zmapovat, zda pracovníci NZDM Pacific dokáţou na základě svých zkušeností rozpoznat, kdy je vhodné být klientovi přítelem a kdy pomáhajícím pracovníkem a v čem můţe být post přítele ve vztahu ke klientovi rizikový.

Klíčová slova Přátelství, přátelský přístup, nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ, kontaktní pracovník, etické hranice, role pracovníka pomáhající profese

Summary Alumni work under the name of Friendship and friendly approach NZDM Pacific presents a view of the role of social contact worker in the easy access club for children and youth, who often face a two roles. First role is a role of an assistant social worker and the second role of client’s friend. In my work I focus on a conduct of an employee NZDM Pacific, who is trying these two roles put into one complex role of professional social contact worker with friendly approach to the client. For my work I choose a specific, easy access club Pacific and team of employees working in this organization. Alumni work includes a theoretical part with a definition of authentic friendship and friendly approach of social contact worker to the client, and interconnection between these two roles. Also includes an employee relationship with the client from the perspective of ethics and the role of the workers NZDM Pacific. In the practical part, I choose the method of phenomenological research based on interviews with the workers with goal to map, if the social workers in NZDM Pacific can, based on their work experience, recognize when to be a friend with a client and when to be an assistant social worker and in which cases can be a friendly relationship with a client risky.

Keywords

Friendship, friendly approach, easy access club for children and youth, social contact worker, ethical boundaries, the role of a helping profession

Poděkování Děkuji panu Ing. Mgr. Ondřeji Fischerovi za odborné a vstřícné vedení mé práce. Děkuji všem, kteří mě po dobu psaní mé práce podporovali a stáli při mně, konkrétně velké poděkování patří mé rodině a příteli. Rovněţ děkuji pracovníkům z nízkoprahového zařízení Pacific, kteří mi poskytli rozhovory a materiály pro mou práci.

Obsah

Úvod............................................................................................................... 8 1. Pojetí přátelství .................................................................................. 10 1.1. Pojetí přátelství dle filosofů ........................................................ 10 1.1.1. Pojetí dle Aristotela ................................................................ 10 1.1.2. Pojetí dle Jeana Lacroix .......................................................... 12 1.2. Pojetí dle Iva Pláňavy ................................................................. 14 1.2.1. Rysy přátelství ........................................................................ 14 1.3. Autentičnost přátelství při práci v NZDM .................................. 16 1.4. Rizikovost přátelství při práci v NZDM ..................................... 17 2. Přátelský přístup ................................................................................ 23 2.1. Role kontaktního pracovníka dle Kalouska ................................ 23 2.1.1. Člověk zvenku ........................................................................ 24 2.1.2. Odborník ................................................................................. 26 2.1.3. Zaměstnanec – profesionál ..................................................... 26 2.2. Přátelský přístup s prvky plnohodnotného přátelství ................. 27 3. Role pracovníka NZDM ve vztahu s klientem z pohledu etiky ......... 29 3.1. Vztah pracovníka a klienta z pohledu etiky................................ 29 3.1.1. Etický kodex sociálních pracovníků ....................................... 30 3.2. Tým pracovníků NZDM Pacific ................................................. 30 3.3. Osobnostní rysy vhodné pro kontaktního pracovníka ................ 31 3.4. Profesní rysy vhodné pro kontaktního pracovníka ..................... 32 3.5. Úkony vykonávané týmem pracovníků v NZDM Pacific .......... 33 4. Východiska a cíle výzkumu ............................................................... 34 4.1. Výzkumná otázka ....................................................................... 35 4.2. Výzkumný vzorek ...................................................................... 36 4.3. Metoda sběru dat ........................................................................ 37 4.4. Metoda zpracování dat................................................................ 39 4.5. Výsledky výzkumu ..................................................................... 39 Závěr ............................................................................................................ 46 Seznam literatury ......................................................................................... 47 Příloha A „Výpověď respondenta P1“ ......................................................... 50 Příloha B ...................................................................................................... 53 Příloha C ...................................................................................................... 56

7

Úvod Přátelství jako, ideálně dlouhotrvající mezilidský vztah, kdy přítel příteli je osobou důvěrně známou. Na základě svých zkušeností a současné práce v nízkoprahovém klubu pro děti a mládeţ jsem se rozhodla vypracovat absolventskou práci na téma „Přátelství a přátelský přístup v NZDM Pacific“. Sama jsem měla moţnost pocítit dualismus role kontaktního pracovníka, kdy na jedné straně pracovník plní roli přítele a na druhé pomáhajícího pracovníka – kontaktního pracovníka. Cílem mé práce, je na základě teoretických a praktických poznatků vyhodnotit, do jaké míry je moţné být v roli kontaktního pracovníka NZDM klientovi plnohodnotným přítelem. V počáteční kapitole jsem se zaměřila na pojetí přátelství, k přesnému vymezení prvku přátelství jsem zvolila interpretaci dvou světových filosofů. Prvním z nich je Aristoteles, který přiznává přátelství vysokou cenu a nezbytnost v ţivotě člověka. Druhým Jean Lacroix, francouzský stoupenec personalismu, který zaujme svou tezí sebepoznání skrze přítele a zároveň pracuje s pojmem intelektuální láska. Dále jsem na základě textu Iva Pláňavy uvedla typické rysy pro autentické přátelství. Z těchto tří pramenů jsem poté vybrala ty rysy přátelství, které se v dílčích textech objevovaly častěji. Tyto hlavní rysy se objevují v následujících dvou podkapitolách, kde jsem se pokusila čtenáři přiblíţit autentičnost a rizikovost přátelství ve vztahu pracovníka a klienta NZDM. Druhá kapitola pojednává o přátelském přístupu ve vztahu pracovníka a klienta v nízkoprahovém prostředí. Pro úplné porozumění této role kontaktního pracovníka jsem zvolila Kalouskovo kategorizaci rolí u terénního pracovníka, kterou jsem poté aplikovala na pracovníka kontaktního. Kalouskova kategorizace překvapí svou střízlivostí pojetí pracovníka a zároveň přesně a výstiţně popisuje v praxi fungující role kontaktních pracovníků.

Na druhou kapitolu navazuje kapitola další, kde jsem pojednávala o roli pracovníka NZDM ve vztahu s klientem z pohledu etiky. Etické kodexy jsou zde oním pomyslným orámováním vztahu. Kapitola dále obsahuje zaměření na tým pracovníků NZDM Pacific a jejich pracovní náplň. S týmem pracovníků tohoto klubu jsem se pokoušela zmapovat, zda pracovníci dokáţou na základě svých zkušeností rozpoznat, kdy je vhodné být klientovi přítelem a kdy pomáhajícím pracovníkem, a v čem můţe být post přítele ve vztahu ke klientovi rizikový. Metodou, kterou jsem se inspirovala pro analýzu a zpracování dat, byla metoda fenomenologického výzkumu. Podkladem mi byly písemně zhotovené výpovědi pracovníků z týmu Pacific, na základě kterých, jsem se pokusila interpretovat ta, z oblasti přátelství a přátelského přístupu, nejvíce významná místa.

9

1. Pojetí přátelství Hlavním pilířem autorčiny práce je najít rozdílnost a zároveň tenkou linii mezi plnohodnotným přátelstvím a přátelským přístupem. Tyto pojmy se v práci nízkoprahového pracovníka úzce prolínají a je tedy mnohdy obtíţné vnímat jejich oddělenost, aby bylo moţné rozeznat plnohodnotné přátelství od přátelského přístupu, je zapotřebí oba tyto pojmy patřičně vymezit. K upřesnění pojetí přátelství si autorka vybrala interpretaci dle dvou světově známých filosofů a to Aristotela a Jeana Lacroix.

1.1. Pojetí přátelství dle filosofů

1.1.1. Pojetí dle Aristotela Aristoteles se ve své knize s názvem Etika Nikomachova zabývá mnoha různými tématy, tato práce se však soustřeďuje na témata konkrétní, a to pojmy přátelství a přátelský přístup. Přátelství Aristoteles cení jako velmi potřebné, coţ dokazuje také jeho teze, ţe kaţdý člověk usiluje o dobrý ţivot a naplnění blaţenosti1, kterého lze dosáhnout právě skrze přátelství. Především protoţe je člověk bytostí společenskou, vyhledává přátelství, které je pro ţivot nezbytným prvkem spojeným s ctností či je vnímáno jako ctnost samotná.2 Aristoteles zmiňuje potřebu přátelství v chudobě, kdy přátelé mohou být vnímáni jako jediné útočiště, toto dokládá slovy, ţe dva jsou silnějšími neţ jeden. „ Aristotle thought

1

ČERNÁ, Markéta. DIPLOMOVÁ PRÁCE. Aristotelovo pojetí přátelství. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2013. Dostupné z: http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/53147/3/CernaM_AristotelovoPojeti_KP_2013.pdf 2 ARISTOTELES. Etika Nikomachova [Jan Laichter, 1937]. V Praze: Jan Laichter, 1937. XXI, 305 s., s. 177

10

that real friends were one soul in two bodies“.3 Příroda vštípila přátelství nejen lidem, ale i ţivočichům, pospolitost ţijících ţivočichů na planetě, přátelství jako svazek udrţujících pospolitost mezi lidmi. Přátelství je nezbytné a krásné4, jsou - li lidé sjednoceni, jsou schopnější při poznání a při jednání. Otázka, zdali by přátelé měli být spíše lidé stejného zaloţení či původu, nebo zdali jsou lidé stejné povahy spíše nepřátelští vůči sobě, má mnoho ohlasů pro tu i onu stranu. Přátelství spíše tkví v základech, hodnotách a ctnostech postavených na citu a emocích spojených s láskou. Aristoteles vnímá podstatu přátelství v tom, ţe je člověk schopný milovat. Pro člověka je poté specifickým rysem, ţe vţdy miluje to, co vnímá jako dobré sám pro sebe. 5 Dokonalé přátelství je takové, které je spojením dobrých lidí, rovných si v ctnostech, těch, kteří si přejí navzájem dobro, protoţe jsou dobří samy ze sebe.6 Takové přátelství má trvalou hodnotu a můţe mít dlouhodobou ţivotnost, pokud si však lidé zachovají v nitru svou dobrotu. Zároveň je ale také výjimkou vzhledem k nutnosti dopřát přátelství dostatečný čas ke zrání a vkládání důvěry příteli, „neboť podle přísloví není možno poznati se dříve, dokud nesníme známou míru soli, ani nelze jeden druhého si oblíbiti, a býti mu přítelem, dokud jeden druhému nedokáže, že jest hoden lásky a důvěry.“7 Chtít být přítelem neznamená nutně se jím stát, Aristoteles zmiňuje, ţe vůle k přátelství po krátké době nemusí vyjít, touha po přátelství vzniká rychle, samotné přátelství však nikoliv.8 V přátelství se rovněţ člověk nemůţe odkazovat na to, co koná a vyţadovat, aby to přítel konal rovněţ. Přátelství je vzájemný vztah dvou individualit, kde ovšem hraje podstatnou roli rovnost. Rovnost v přátelství je jiná neţli v právu, nejde tolik o zřetel důstojnosti, ale spíše o přesnou úměrnost přátelství, kdy je 3

CHERVIN, Ronda. Spiritual friendship: darkness and light. Boston, MA: St. Paul Books, c1992, 85 p. ISBN 08-198-6892-2. Překlad: „Aristoteles se domníval, že praví přátelé jsou jedna duše ve dvou tělech.“ 4 ARISTOTELES. Etika Nikomachova s. 178 5 ARISTOTELES. Etika Nikomachova [Jan Laichter, 1937]. V Praze: Jan Laichter, 1937. XXI, 305 s., s. 179 6 ARISTOTELES. Etika Nikomachova s. 182 7 ARISTOTELES. Etika Nikomachova s. 182 8 ARISTOTELES. Etika Nikomachova s. 183

11

spravedlnost nejvyšším rysem. Jde o to, aby obě strany chtěli a čerpali totéţ9. Nezáleţí na postavení, ale na hodnotách a zásluhách věnovaných přáteli do přátelského vztahu. Vzájemná neskrytá přízeň a rovnost v mravních hodnotách poté činí přátelství stálejším. Pokud jsou přátelé sami sebou stálými, poté jsou schopni být i jeden pro druhého stálým. Podstatné je především prodlévat s člověkem a mít radost z jeho počínání.

1.1.2. Pojetí dle Jeana Lacroix Francouzský představitel personalismu z počátku 20. století tvrdil, ţe „lidská osoba se musí jaksi rozšířit do nekonečna, má li získat sama sebe.“ Dále autor uvádí, ţe jednota člověka spočívá ve vztazích s druhými, a skrze vzájemnost plyne poznání10. Sebepoznání poté vyplívá ze vztahu s blízkou osobou, přítelem. Lacroix vidí současného člověka jako člověka osamoceného11, kdy je třeba vymezit pojem osamocenosti a samoty. Samota sama o sobě není pro člověka ničím negativním, pouze se cítí spokojený sám a neomezuje svůj kontakt s okolím. „Člověk osamocený má potřebu se družit, aby osamocení uniknul. Navazovat kontakt vždy ale nemusí znamenat spojení mezi lidmi. Spojení s dalším člověkem nelze navázat, pokud v něm hledáme pouze sama sebe. „12 Přátelství by kromě náklonnosti mělo obsahovat ideál. Přátelé zde nejsou spojeni pouze v rovnosti, ale také v tomto ideálu13, který nám dovoluje odhalovat druhého člověka jako druhého a tedy umoţňuje sjednocení přátel v jejich jedinečnosti. Přátelství jako obohacující prvek vycházející z lásky v širším slova smyslu. Lacroix nazývá přátelství „amor intelectualis“14, druh rozumné lásky s muţským potenciálem, projevujícím se v rozumovém charakteru tohoto vztahu. Intelektuálská láska, jak je přátelství nazýváno, „obrací vztah na rozdíl od lásky člověka více k pravdě, úsilí o 9

ARISTOTELES. Etika Nikomachova s. 189 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 11 LACROIX, Jean. Smysl člověka. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Vyšehrad, 1970, 254 s., s. 106 - 116 12 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 13 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 14 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 10

12

kontakt s přítelem. Taktéž společné hledání osobní pravdy.“15 Pouze v této osobní pravdě můţe člověk vnímat druhého jako druhého, a ne jako sebe sama. Jedná se o individualismus, který osobnost obohacuje. „Přátelství především vyžaduje, aby člověk prolomil svůj egocentrismus, a dosáhl k podstatě druhého jako druhého. K podstatě bytosti, která je tím, čím je, nezávisle na nás. Skutečný přítel se nesnaží měnit druhého ke své podobě, má ho rád, právě v tom a skrze to, čím je rozdílný.“16 Rozdílnost je prvkem, u kterého můţe člověk v přátelství naleznout jednotu. Rozlišnost jako podmínka k nalezení této jednoty. Proto je darem vůle vedoucí přirozenost člověka se podřídit, a to znamená „položit si určitou hranici a umět ji zachovat. Uvědomit si, že mezi mnou a druhým je určitý odstup nazývaný ontologickou exterioritou.“

17

Tu můţeme chápat jako bytí vnějšku, hmatatelné, viditelné, zřejmé.

Abychom mohli tento vnější prvek zvnitřnit, je zapotřebí z vlastní interiority přejít do interiority někoho jiného, v obecné míře řečeno, „vystoupit ze sebe“

18

a přijmout

druhého, vcítit se, vyuţít přirozenou lidskou empatii. Pokud přítele nepřijmeme a nepokusíme se ho pochopit a akceptovat v jeho jedinečnosti, budeme ho nadále vnímat pouze jako objekt. V momentě, kdy se pokusíme nahlédnout a vcítit se do jeho interiority, stane se pro nás člověk subjektem, a tedy i přítelem s vlastní individualitou a charakterem, která nás obohatí. Přítel je ten, který je ode mne rozdílný a ve své rozdílnosti se navzájem sjednocujeme a obohacujeme. Přátelství je poté vnímáno jako odhalení alteritas (odhalení jinakosti a rozdílnosti). Skrze alteritas je moţné nalézt jedinečnost v kaţdém individuu.19 Hlavním rysem přátelství vyplívajícím z výše uvedených myšlenek, je odhalení sama sebe a druhého tak, aby se objevil prostor tvořený za exterioritou, a tedy moţnost poznat základ rozdílnosti, ve kterém tkví základ jednoty.

15

LACROIX, Jean. Smysl člověka. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Vyšehrad, 1970, 254 s., s. 106 - 116 17 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 18 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 19 LACROIX, Jean. Smysl člověka. 16

13

1.2. Pojetí dle Iva Pláňavy 1.2.1. Rysy přátelství Přátelství jako „soukromý vztah mezi jedinci, který je dobrovolný, symetrický a aktéři v něm vystupují, jací jsou“.20 Dle Iva Pláňavy lze ty nejpodstatnější rysy ryzího přátelství shrnout do šesti znaků a to „otevřenost, důvěra, porozumění, soucítění a sdílení, společné vnímání a symetričnost.“21 Otevřenost – „V cizojazyčném a už i v našem odborném písemnictví najdeme výraz „self – disclosure“, čili sebe - otevření, v přátelství je vzájemné a ničím limitované.“22 Pro přátelství je tak otevřenost autentickým bodem, kdy si přátelé mezi sebou sdělují mnohdy aţ intimní věci, které by jindy za ţádných okolností neprozradily. Tento rys přátelství odkazuje a zároveň navazuje na další bod. Důvěra – Na české pořekadlo důvěřuj, ale prověřuj, navazuje i citát Římana M. T. Cicerona „Po uzavření přátelství je třeba věřit, před uzavřením rozvažovat“.23 Vkládat do přítele důvěru a tedy na něj spoléhat a věřit, ţe zachová a bude respektovat názory a činy druhého, je základem pravého přátelství. Porozumění – Vzájemný vztah přátel, který je zaloţen na společném vědění a sdílení. Nejedná se pouze o očekávání, ţe přítel druhého příjme jako individuální bytost, a bude jí tak vnímat a jednat v souladu s tím. Zároveň se jedná o prvek, který je důleţitý, a to, ţe bude chápat a rozumět kontextům v ţivotě přítele a nebude jej soudit neobjektivně, skrze předsudky či obecné předpoklady. „Jde o soucítění - empatii, tj. o citlivé vystižení a vycítění toho, co ten, kdo k nám mluví, prožívá ve svém nitru. Jde o to,

20

PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti - poruchy. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 80-247-0858-2. S. 90 - 93 21 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: 22 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: 23 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací:

14

pochopit jeho situaci – ne objektivně definovanou, ale jím subjektivně prožívanou. Jde o pochopení jeho potřeb.“24 Soucítění a sdílení – „Opravdová intimita, tj. sloučení životních cílů a perspektiv, dvou nebo několika osobností, při zachování individuality a zvláštnosti každé z nich, předpokládá poměrně stabilní já“.25 Společné proţitky posilují vztahy mezi lidmi a ten přátelský není výjimkou. Společně proţité štěstí i smutek, moţnost opory a podpory druhého, vědomí, ţe přítel je ten, který druhou osobu zná a vyzná se v právě proţívaných emocích. Přítel „ví jasně, že ten druhý soucítí, neboť sdílená bolest bývá poloviční bolestí“.26 Společné počínání – Jak je jiţ výše zmíněno, společně strávený čas umoţňuje přátelům poznat se navzájem, utuţuje vztah a mnohdy jej i posiluje. Společné zájmy přátele semknou a odlišné zase druhého obohatí, vzájemné uzpůsobení se druhému a případná oběť přinesená do vztahu prezentuje důleţitost osoby pro osobu druhou. Symetričnost – Utváří ve vztahu prostor pro vyrovnané a stabilní prostředí. Komunikace a iniciativa ke společnému proţívání, sdílení záţitků a emocí mezi přáteli není pouze na jednom z nich. „Žádný nezahlcuje komunikaci sám sebou, natož aby kázal, nabádal či káral. A nejen spolu mluví, nýbrž si též zúčastněně naslouchají.“27 Přátelství je dle Pláňavy také exkluzivním vztahem díky svobodné moţnosti rozhodnutí a volby. „Přátelé nám nejsou dáni, hledáme a vybíráme si je a děje se tak postupně, krok za krokem.“28 Nejvíce pravděpodobné je, ţe si najdeme přítele v člověku, který má stejné nebo alespoň podobné zájmy a názory jako my samy, 24

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Já a ty. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1971, 132 s. KON,I.S. Kapitoly z psychologie dospívání. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 181 s. 26 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti - poruchy. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 80-247-0858-2. 27 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: s. 90 - 93 28 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti - poruchy. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 80-247-0858-2. S. 90 - 93 25

15

„Když D. Kandelová prozkoumala velký počet přátelských dvojic amerických školáků ve věku od 13 do 18 let (cca 1900), shodu mezi přáteli shledala v některých objektivních charakteristikách (sociální původ, pohlaví a věk) a v určitých rysech chování (zejména v těch, které se odchylují od obecně přijatelné normy).“29 S tímto člověkem poté chceme navázat a udrţovat kontakt, pocit blízkosti a podobnosti v nás vzbuzuje domněnku, ţe s tímto člověkem se budeme cítit dobře. „Pokud je zájem oboustranný, začneme se vyhledávat a oťukávat, tedy mluvit spolu, zajímat se jeden o druhého a vlídně se na sebe tvářit.“30

1.3. Autentičnost přátelství při práci v NZDM Pro přátelství přeneseného do kontextu chování pracovníka NZDM, autorka vybrala z výše uvedených textů jednotlivé rysy spojené s přátelstvím a pokusí se je aplikovat do vztahu pracovníka a klienta v nízkoprahovém klubu. Rysy přátelství dle Aristotela, Jeana Lacroix a dle Ivo Pláňavy. Jak Aristoteles, tak Lacroix pojímají přátelství skrze rovnost mezi přáteli, Pláňava pak tuto rovnost nazývá symetričností, pracovník NZDM se v tomto ohledu opírá o etický kodex české asociace streetwork sdruţující nízkoprahové sociální sluţby. Kodex pojednává o výkonu pracovníků NZDM, kontaktních center a terénních programů. Otázky rovnosti mezi lidmi, člověk a člověk, či respektu k rozdílnosti, jak uvádí Aristoteles, jsou obsaţeny v „Etických zásadách ve vztahu ke klientům“31 České asociace streetwork, které jsou uvedeny v příloze práce. Pracovník tak částečně na základě etického kodexu a také ze své podstaty zachovává respekt a rovnost ve vztahu ke klientům.

29

KON,I.S. Kapitoly z psychologie dospívání. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 181

s. 30

PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: s. 90 - 93 Česká asociace streetwork, o.s. Etický kodex České asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby. Praha: Česká asociace streetwork, 2006. Vloţeno 18.9.2006. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=307 31

16

Dalším bodem je důvěra a respekt k rozdílnostem, které uvádí jako rys přátelství jak Aristoteles, tak i Ivo Pláňava. Lacroix tyto rysy v přátelství nazývá pojmy jedinečnosti, nestrannosti či schopnosti odhalit sebe sama a své nitro, a přijmout odhalení druhého. V případě Jeana Lacroix, je tento bod obsaţený jak do autentičnosti přátelství, tak do jeho rizikovosti. Rysy důvěry a respektu jsou obsaţeny v části kodexu nazvané „Etické zásady obecně“.32 Vztah kontaktního pracovníka a klienta rovněţ obsahuje prvky společného proţívání uvedeného u Arisotela, Lacroix tyto momenty nazývá vzájemným obohacením a Pláňava bodem soucítění a sdílení a také společným vnímáním. V rámci nízkoprahového klubu se odehrává spousta aktivit ať uţ s více klienty či individuálně, nízkoprahový klub klientům poskytuje bezpečné prostředí pro seberealizaci ať uţ v rovině studijní, emoční či zájmové. Proto nejsou výjimkou situace, které obohacují jak pracovníka, tak klienta. Tyto záţitky mohou poté posilovat vztah mezi klienty a pracovníky na vyšší úroveň, kdy se ze strany klienta utváří vůči pracovníkovi pouto zaloţené na hodnotách důvěry a respektu. Další hodnoty uvedené v pojetí Lacroix jako pravdivost či schopnost vcítit se do přítele, u autora Pláňavy dále pak otevřenost a porozumění. I tyto rysy se prolínají ve vztahu pracovníka a klienta, neboť bez pravdivosti není moţné budovat vztah zaloţený na důvěře a bez otevřenosti poté není moţné spolu komunikovat, natoţ řešit palčivé ţivotní události. V tomto případě ovšem naráţíme na jednostrannost vztahu klienta a pracovníka a otázky braní a dávání informací či emocí.

1.4. Rizikovost přátelství při práci v NZDM Přátelství jako vztah, který má rysy vzájemnosti, potřebuje potřebný čas ke zrání33, aby mohlo u přátel mít co největší dobu trvání a zároveň by mělo mít stabilní 32

Česká asociace streetwork, o.s. Etický kodex České asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby. Praha: Česká asociace streetwork, 2006. Vloţeno 18.9.2006. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=307 33 ARISTOTELES. Etika Nikomachova [Jan Laichter, 1937]. V Praze: Jan Laichter, 1937. XXI, 305 s.,

17

charakter. To jsou znaky, u kterých se u přátelství mezi pracovníkem a klientem v nízkoprahovém klubu dostáváme do rizikové linie, kdy tento vztah má potenciál přesahu hranice onoho pomyslného prahu, který pro pracovníka ohraničuje profesní a osobní rovinu vztahu. Nyní tedy blíţe k rysům přátelství, které jsou pro plnohodnotné přátelé zcela adekvátní, avšak na půdě nízkoprahového klubu mohou obsahovat prvky rizikovosti. Aristotelova teze, ţe plnohodnotné přátelství vychází z lásky, vztah sociálního pracovníka potaţmo kontaktního pracovníka by měl v sobě zajisté stopy lásky obsahovat, neboť „Láska je prvotním předpokladem nejen života, ale i jakékoliv pomáhající profese, tedy i sociální práce. A právě proto by měl mít každý sociální pracovník v tomto pojmu jasno. Jediné slovo skrývá hned několik druhů lásky a ne každý má ve vztahu ke klientovi své místo.“34 A proto je velmi důleţité dbát opět na odkaz v etickém kodexu věnovanému „Etickým zásadám ve vztahu ke klientům,35“ který hovoří o tom, ţe „pracovník předchází závislosti uživatele na službě.“36A tedy jakýkoliv vztah, ať uţ partnerský, přátelský či rodinný, vztah který není vztahem pracovníka a klienta v míře profesní, můţe mít za následek nefunkčnost sluţby. Zároveň sebou takový vztah nese riziko pro moţné budoucí klienty a náhled na samotnou sluţbu jako takovou. Mezi pracovníkem a klientem se zároveň ztrácí tolik zásadní hodnoty sluţby, jako například právo na anonymitu a soukromí.37 Dalším hlediskem, je pohled Jeana Lacroix, který zmiňuje přátelství jako formu intelektuálské lásky s muţským prvkem. Toto přátelství staví na hodnotách rozumových a přátele spojuje společným hledáním pravdy. Takto zřejmě můţe vztah klienta a pracovníka fungovat, pokud jejich cílem bude hledání pravdy ve smyslu klientova blaha a ne pracovníkova soukromého záměru. 34

PATEROVÁ, Jana. Druhy lásky a jejich místo v sociální práci. Č. Bud., 2011. bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Teologická fakulta 35 Česká asociace streetwork, o.s. Etický kodex České asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby. Praha: Česká asociace streetwork, 2006. Vloţeno 18.9.2006. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=307 36 Česká asociace streetwork, o.s. Etický kodex České asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby. Praha: Česká asociace streetwork, 2006. Vloţeno 18.9.2006. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=307 37 NZDM Pacific. [online]. Dostupné z: http://www.motylek.org/cz/nizkoprahovy-klub-pacifik/pronavstevniky-klubu

18

Dalším bodem, je nutnost dlouhodobosti a času zrání přátelství, kdy je potenciální přátelství mezi pracovníkem a klientem jasně limitováno, jak otevírací dobou sluţby, a tedy na základě etických kodexů zachováním oboustranného soukromí, tak věkovou hranicí cílové skupiny. Po uplynutí této hranice jiţ nemá klient přístup do sluţby. To, zda přátelství i přes tyto skutečnosti vznikne, není vyloučené, avšak charakter celoţivotního přátelství se jiţ neztotoţňuje s principy profesního vztahu pracovníka a klienta. Zároveň by se pracovník měl soustředit na aktuální dění v ţivotě klienta pod body „tady a teď“ jak uvádí Petr Klíma „Porozumění tomu, ‚čím a jak‘ budoucí klienti ‚žijí – teď a tady‘, je pro koncipování obsahu nízkoprahové práce a kontaktu mnohem podstatnější, než poznání a vylíčení toho, jací jsou a co dělají špatně. Obecněji tedy můžeme zásadě teď a tady rozumět jako snaze rozumět aktuálním potřebám, pocitům a kontextu, v němž se cílová skupina nachází“38 Vědomí začátku a konce vztahu pracovníka a klienta značí jasnou ohraničenost a tedy i způsob volnosti pro oba účastníky vztahu. Stabilita a rovnost „Opravdová intimita, tj. sloučení životních cílů a perspektiv dvou nebo několika osobností při zachování individuality a zvláštnosti každé z nich, předpokládá poměrně stabilní já“.39 Jak jiţ autorka výše uvedla, rovnost v měřítku člověk k člověku, je ve vztahu pracovníka s klientem zajisté a zcela určitě namístě. Avšak rovnost z pohledu pracovních povinností pracovníka, který má v popisu práce brát na sebe odpovídající míru zodpovědnosti za klienta, či pracovník jako autorita, která vědomě spolupracuje s klientem na dosaţení vytyčeného cíle, pomáhá mu a podporuje ho. Rovnost jako taková tedy není v tomto vztahu moţná, rovněţ stabilita, míněno oboustranná stabilita. Pracovník je stabilním bodem v mnohdy náročném ţivotě dospívajícího klienta, jiţ z těchto důvodů klient pracovníka navštěvuje a současně pracovník si je svého postavení vědom a nemá proto potřebu vyhledávat pro něj stabilní bod v klientovi aniţ by to nemělo pozitivní vliv na budoucnost samotného klienta.

38

HERZOG, Aleš. Nízkoprahovost v praxi aneb jak pracovat s prahy. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007, s. 179 39 KON,I.S. Kapitoly z psychologie dospívání. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 181 s.

19

Schopnost podřídit se, dle Jeana Lacroix, jak se uvádí v následující kapitole, role kontaktního pracovníka je souhrnem mnoha pod-rolí, mezi které například spadají i role učitele a ţáka.40 Pracovníkova role ţáka můţe mít prvky podřazenosti a také opravdu v momentech, kdy spolu pracovník a klient komunikují, můţe se pracovník dostat do situace, kdy bude podřízen rozhodnutím klienta. Nejedná se ovšem o podřízenost jako je například ve vztahu rodiče a dítěte, pracovník je v nízkoprahovém klubu hlavní autoritou, která dbá u klientů na dodrţování pravidel a to platí i ve vztahu s klientem. Avšak ani klient není oním podřízeným, který by měl pracovníkovi ustupovat. Klient má svá práva a povinnosti na klubu, se kterými je patřičně seznámen a pokud je nějaká věc se kterou nesouhlasí, má plné právo s pracovníky participovat na změně této věci.41 Jak praví I. S. Kon „věk “ideálního“ přítele totiž poodhaluje některé ne vždy uvědomělé psychologické potřeby a výběr staršího přítele naopak vyjadřuje potřebu mít příklad, ochranu a vedení.“42 Pokud tedy klient inklinuje k přátelství s pracovníkem, můţe se jednat o klientem nevyřčenou absenci potřeby autority, se kterou se v ţivotě nesetkává, v tento moment můţe klient sám sebe pasovat do podřízené role. Pracovníkovo povinností je klientovi obeznámit jeho práva a povinnosti a vysvětlit mu princip rovnosti, který je jednou ze zásad nízkoprahového klubu. 43 Svobodná moţnost výběru přítele, jak praví Plaňava, vyznačuje exkluzivitu přátelství. Přítel nám nebyl dán, jako například členové rodiny, přítele jsme si zvolili my sami na základě vzájemných sympatií, na základě oboustranného zájmu. V případě pracovníka s klientem, je předpokladem, ţe se pracovník bude chovat ke klientovi přátelsky. Důvod, proč se tak chová, je však podmíněn motivací pomoci klientovi změnit jeho dosavadní situaci. Klienta si pracovník nevybírá tak jako přítele, klient mu byl dán, podobně jako člen rodiny.44 Pracovník by si měl být vědom svých moţností a 40

KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. 41 NZDM Pacific. [online]. Dostupné z: http://www.motylek.org/cz/nizkoprahovy-klub-pacifik/pronavstevniky-klubu 42 KON,I.S. Kapitoly z psychologie dospívání. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 181 s. 43 NZDM Pacific. [online]. Dostupné z: http://www.motylek.org/cz/nizkoprahovy-klub-pacifik/opacifiku 44 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti - poruchy. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 80-247-0858-2. S. 90 - 93

20

limitů, a pokud není v pracovníkovo kompetencích s klientem spolupracovat, můţe klienta odkázat na svého kolegu popřípadě jinou sluţbu. „Pomáhající je připraven kdykoliv vnímat a akceptovat svou nedokonalost, slabost a zranitelnost, kterou pomáhání vyjevuje, a pomocí sebereflexe a supervize napomáhat vývoji k lepšímu stavu, než je ten současný.“45 Rys symetričnosti, přátelství, jako „soukromý vztah mezi jedinci, který je dobrovolný, symetrický a aktéři v něm vystupují takový, jací jsou.“46 Zde se prolíná několik jiţ vyslovených hodnot či rysů, soukromý vztah není na půdě sociální sluţby soukromým vztahem ale vztahem veřejným. Současně také vztahem profesním, který ale zároveň stojí na pilířích vzájemné důvěry, respektu a anonymity.47 Dobrovolnost můţe být připodobněna výše zmíněnému oboustrannému zájmu, kdy je v zájmu pracovníka být vůči klientovi přátelský, avšak jeho chování stojí částečně na dobrovolném zájmu. Pracovník si tuto práci zvolil dobrovolně, avšak závisí i na zájmu dodrţet závazku vůči jeho zaměstnavateli a tedy chovat se podle etických kodexů a metodik dané sluţby. Posledním rysem, který je moţným riskantním prvkem při přátelství pracovníka s klientem na půdě nízkoprahového klubu, je jiţ v minulé kapitole zmíněný rys Iva Plaňavy a to otevřenost a porozumění. Jak Pláňava píše „Troufám si tvrdit, že v žádném lidském vztahu nenajdeme takovou míru oboustranného sebe-otvírání jako mezi dvěma přáteli. Není tabuizovaných témat, o všem spolu mohou mluvit, o ničem se významně nemlčí, se vším se lze svěřit. A to do míry, která i ve vztazích mileneckých či manželských bývá nanejvýš jen výjimkou, pokud vůbec tomu tak je.“48 Bohuţel pro potenciální přátelství mezi klientem a pracovníkem jsou v otázkách otevřenosti jasně dané hranice. Otevřenost v tomto případě, je pouze jednostranná a to ze strany klienta 45

KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 6., V Portálu 5. vyd. Praha: Portál, 2011, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. s. 91 46 ALLAN in MACHONIN, Pavel a Milan TUČEK. Česká společnost v transformaci: k proměnám sociální struktury. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996, 364 s. Studie (Sociologické nakladatelství), sv. 11. ISBN 80-858-5017-6. s.175 47 NZDM Pacific. [online]. Dostupné z: http://www.motylek.org/cz/nizkoprahovy-klub-pacifik/opacifiku 48 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti - poruchy. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 80-247-0858-2.

21

vůči pracovníkovi. V případech, kdy klient přijde se zakázkou, se kterou mu je pracovník schopen poradit skrze své zaţité zkušenosti. Kdy můţe na základě své ţivotní historie pomoci klientovi v dosaţení splnění zakázky, poté je moţnost se klientovi otevřít. Na pracovníkovi samotném je míra otevřenosti vůči klientovi ale měl by brát zřetel na klientovi sociální dovednosti a předcházet závislosti klienta na sluţbě, jak je jiţ zmíněno výše v bodě o lásce v přátelství. Vhled do přátelství z několika různých pohledů, jak tomu nabízí tato kapitola, předkládá více moţností interpretace přátelství. Aristotelovo pojetí plnohodnotného přátelství, které vnímá jako pro ţivot nezbytné a krásné. Toto přátelství je zaloţeno na vzájemné lásce, rovnosti a důvěře, kdy přátelé oba čerpají a chtějí totéţ.49 Překonání vlastního egocentrismu a nalezení sebe sama skrze poznání druhého, v jeho odlišnosti. Láska k rozdílnosti a hledání společné pravdy, tak lze interpretovat náhled do plnohodnotného přátelství dle Jeana Lacroix. Či šest hlavních rysů autentického přátelství, kdy je přátelství činem dobrovolným, otevřeným a přátelé se navzájem znají s klady i zápory, takové je pojetí dle Iva Pláňavy. Autentičnost plnohodnotného přátelství při práci v NZDM, můţe vycházet například z rysů důvěry, společného proţívání či respektování rozdílností. Moţným autentickým přátelským prvkem v NZDM, můţe být i rovnost mezi lidmi, porozumění si a vcítění se do druhého. Naproti tomu rizikové rysů plnohodnotného přátelství při práci v NZDM, jsou například nutnost dopřát přátelství dostatek času, moţnost svobodného výběru svého přítele, symetričnost či vzájemná stabilita přátel. Na základě těchto skutečností, tedy není moţné ani zcela přijmout, ani vyloučit plnohodnotné přátelství z role kontaktního pracovníka. Následující kapitola pojednává o přátelském přístupu, který by měl být bezpodmínečnou součástí role kontaktního pracovníka.

49

ARISTOTELES. Etika Nikomachova [Jan Laichter, 1937]. V Praze: Jan Laichter, 1937. XXI, 305 s., s. 179

22

2. Přátelský přístup Pracovník NZDM jakoţto člověk tisíce tváří, někdy autorita, jindy opora, pomocník, rádce, posluchač, učitel a v neposlední řadě i přítel, co je ale hlavní úlohou kontaktního pracovníka vůči klientovi je, být nadneseně řečeno jeho přátelským průvodcem.50 Role průvodce je specifická tím, ţe se průvodce přizpůsobí tempu klienta, přijímá jeho otázky a má snahu mu na ně odpovědět, rovněţ má snahu poskytnout klientovi nadhled nad aktuální situací a provést jej moţnostmi, které se v řešení situace nabízejí a které jsou v moţnostech klienta je reálně vyuţít. Přátelský přístup kontaktního pracovníka je tedy pouze jednou z mnoha přístupů, které pracovník vyuţívá, zároveň je ale pro vykonávání profese nezbytný protoţe „úkolem angažovaného pracovníka je každého klienta pochopit, zajímat se o něj, vcítit se do něj, přijímat ho, jaký je, držet mu palce – prostě mít ho rád, vidět v něm i ty dobré stránky, které většinou ostatním unikají…To je přece už téměř přátelství.“51

2.1. Role kontaktního pracovníka dle Kalouska Bliţší popis přátelského přístupu je popsán v kategorizaci rolí dle Kalouska, nejvíce se zde přibliţuje k roli “člověka zvenku“, souhrnem těchto rolí je poté “pracovník – odborník – profesionál a člověk z venku/ přítel“. Kalouskova škála rolí je primárně zaměřena na roli profesionálního terénního pracovníka pro uţivatele drog, nicméně autorka se domnívá, ţe tyto role pracovníka lze aplikovat i na ukázkové přiblíţení a pochopení role kontaktního pracovníka nízkoprahového klubu.

50

BLAŢKOVÁ, Petra. Hranice, limity a prožívání role kontaktního pracovníka v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2014. 57 s. Bakalářská práce. 51 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 6., V Portálu 5. vyd. Praha: Portál, 2011, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. s. 21

23

Role kontaktního pracovníka se dle Kalouska dělí na tři dílčí role:



Člověk zvenku



Odborník



Zaměstnanec – profesionál

V dalším textu bude kaţdá z dílčích rolí vymezena určitými charakterovými rysy, s větší pozorností věnované roli člověku zvenku, která hlavně obsahuje rysy přátelského přístupu.

2.1.1. Člověk zvenku „Podstatou této role jsou tři základní obsahy, člověk, zvenku, bezpečný“. 52 Jako člověk druhému rovný má kaţdý pocity a emoce, zároveň se skrze přirozenost člověka dostáváme k autentičnosti kaţdého a zranitelnosti. „Já v roli pracovníka, ne s maskou nebo přetvářkou, ale se svými cíli, motivy, pocity a náladou. Získání důvěry je jedním ze základních kroků při modelování dobrého kontaktu“53 Jako člověk mám určitou motivaci pro to práci kontaktního pracovníka vykonávat. Také vztah k lidem, ať uţ obecně daný či zahrnující určitou cílovou skupinu odhaluje osobnostní postoje člověka a tím do jeho role dává autentický rys sebe sama. Proto je roli důleţité brát jako součást jak pracovního procesu tak sebe sama, ne jako předem danou roli, kterou by měl pracovník hrát či aţ přehrávat.

52

KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 129 140. 53 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka

24

Naopak „Formování kontaktu v rámci jiného než profesionálního vztahu (např. kamarádského, milostného) zavírá pracovníkovi možnost poskytnout klientovi celý obsah nabídky role pracovníka.“54 Termín jsem zvenku, poté přibliţuje klientovi to, ţe pracovník je zástupcem většinové společnosti. Pracovník, jakoţto pomocná a přijímající nabídka k začlenění do společnosti. Klient se nesetkává s předsudečností, s odmítáním, s odsouzením ze strany pracovníka. Pracovník funguje jako pozitivní předloha člověka, který si proţil období dospívání a během svého vývoje získal předpoklady k navazování kontaktů, studiu, práci a zapojení se do běţného a standardního ţivota. Pracovník nezakrývá, ţe se po čas svého dosavadního ţivota také setkal s rizikovými situacemi, ale spíše prezentuje, jak se s takovými situacemi vypořádat a vyzrát v dospělého soběstačného člověka. Autentičnost je opět základním předpokladem dobrého vedení kontaktu, například na přímou otázku klienta po zkušenostech, můţe pracovník jasně odpovědět o minulosti v dokonavém slovesném vidu, zpráva, kterou klientovi tedy předává je, ţe situaci chápe, rozumí jí a případně jí i zná, ale nemá s ní problém.55 Sdělení, ţe je pracovník bezpečný a klient mu můţe věřit, obeznámí klienta o loajálnosti pracovníka, o důvěře vloţené v něj, která je pracovníkem vnímána váţně a v ţádném případě by ji nezlehčoval a tím riskoval narušení vztahu s klientem. „Pracovník neposkytuje nikomu informace o klientech ani rodičům“.56 Klient je obeznámen o veškeré dokumentaci, kterou v souvislosti s ním pracovník vypracovává, má moţnost do dokumentace nahlédnout a také se k ní svobodně i kriticky vyjádřit. Klientovi je vysvětleno, co se pod bezpečností komunikace s pracovníkem skrývá a k čemu dokumentace o klientovi pracovníkovi slouţí.

54

KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 129 140. 55 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. 56 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka.

25

2.1.2. Odborník Role je tvořena dvěma pozicemi pracovníka, učitelem a ţákem. Učitel můţe být klientem vnímán současně i jako rádce a především autorita.57 Člověk, jehoţ rady, doporučení a informace směrem ke klientovi jsou podloţené, aktuální a platné. „V rámci intervence je ovšem nutné rozeznat hranice, kde se jedná již o silně manipulační nebo nátlakové a agresivní techniky, a tedy o zneužití autority role.“58 Na pracovníkovi je, aby se ve vlastním zájmu neustále dovzdělával a byl tak kompetentní pomoci klientovi s jeho zakázkou. Pracovník v pozici ţáka, naslouchající, přijímající informace od klienta jako zaţité a reálné, bez důvodu je zpochybňovat, klient v roli experta své vlastní ţivotní situace a zkušenosti je nabádám ke sdílení poznatků s pracovníkem. „Základem tohoto obsahu je porozumění. Jako žák se snažím pochopit co nejpřesněji a nejdokonaleji obsah klientova sdělení.“59

2.1.3. Zaměstnanec – profesionál Zaměstnanec, jako vymezení profesního přístupu ke klientovi, objasnění pracovní pozice a mzdového ohodnocení za odvedené úkony.60 Zaměstnanecká role kontaktního pracovníka sebou nese stejná práva a povinnosti jako jakákoliv jiná zaměstnanecká role. „Vyplývá z ní určitá zodpovědnost a určité povinnosti, které si pracovník nemůže svévolně přizpůsobovat (např. dodržování pracovní doby). Jako pracovník ale nesmím zapomínat na svou roli zaměstnance a z ní plynoucí odpovědnost. Lze říci, že tak jako se obsah identifikace „jsem člověk“ v definici role „člověk zvenku“ snaží definovat hranice loajality pracovníka vůči své vlastní osobnosti, tak se snaží

57

KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 129 - 140. 59 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. 60 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. 58

26

obsah identifikace „jsem zaměstnanec“ rozeznat hranice loajality pracovníka ke své práci a k zaměstnavateli.“61 Pracovník jako profesionál, vědom si své role a s tím spojených hranic a limitů. „Podstatou tohoto obsahu je ochrana klienta, pracovníka i programu. Osobnost pracovníka si hledá cesty a vede ho k uspokojování osobní motivace. Vědomí zaměstnanecké role vede pracovníka k uspokojování požadavků zaměstnání. Profesionalita pracovníka propojuje oba tyto obsahy a v pracovníkovi je staví do určitého poměru ke klientovi.„62 Profesionalita, jakoţto rámec pracovníkových kompetencí a schopností. Pracovník si je vědom svých moţností a zároveň zachovává hranice a pravidla daná zaměstnavatelem a organizací, popřípadě zákonnými ustanoveními. Pracovník jako profesionál také dokáţe pracovat i sám se sebou v podobě zpětné vazby či sebereflexe svých činů, neztrácí tak kontrolu a kontakt se sebou samým a předchází tím syndromu vyhoření.

2.2. Přátelský přístup s prvky plnohodnotného přátelství Z výše popsané kategorizace rolí dle Kalouska, lze z předešlé kapitoly propojit prvky autentického přátelství pracovníka NZDM, s kategorií pracovníka jako člověka „z venku“. Lze tak získat alespoň minimální náhled na to, nakolik je moţné prolnout roli plnohodnotného přítele a roli pomáhajícího pracovníka s přátelským přístupem. Základními charakteristikami pracovníka vnímaného jako člověka „z venku“, je předně právě ono „z venku“, dále jsou to lidskost neboli označení „jsem člověk“63 a bezpečí. V prvním pojetí člověka „z venku“, se rysy přátelského přístupu a plnohodnotného přátelství setkávají v bodech porozumění a vcítění. Pracovník můţe pro klienta zobrazovat člověka s vlastní minulostí, a pozitivní současností, která můţe být v jistých 61

KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 129 140. 62 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. 63 KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka.

27

ohledech obohacující. Pracovník můţe taktéţ klienta motivovat na základě proţitých zkušeností.64 Klient můţe naopak obohatit pracovníka o své proţité zkušenosti. Na základě sdílení zkušeností a jejich řešení, lze naleznout společná témata k porozumění. Současně jak pracovník, tak klient jsou lidé se zájmy, emocemi a potřebami jako kaţdý jiný a proto společné porozumění se můţe projevit například v hudebním vkusu či podobném proţíváním různých situací. K bodu vcítění, můţe mezi klientem a pracovníkem dojít například během nějaké společně proţívané aktivity, které jsou v nízkoprahovém centru moţnou náplní času. Bezpečí, které je v souladu s bodem důvěry. Mezi pracovníkem a klientem můţe po dobu kontaktu vzniknout vztah, který bude opřený o důvěru mezi nimi. Důvěra ze strany klienta vůči pracovníkovi můţe být prezentována formou otevřenosti ve svěřování se a sdílení aktuálních proţitků. Důvěra ze strany pracovníka ke klientovi, se můţe odráţet například v přijímání skutečností, které mu jsou sdělovány. Lidství anebo označení „jsem člověk“, lze naleznout v bodech respektu k rozdílnostem a rovnosti. Rovnost mezi pracovníky a klienty ve směru člověk a člověk, kdy nejsou mezi nimi ţádné rozdílnosti. Pracovník i klient jsou lidé s potřebami, které je důleţité naplňovat. Dle výše uvedeného textu je patrné, ţe prvky plnohodnotného přátelství se v přátelském přístupu kontaktního pracovníka mohou vyskytovat, byť ve velmi limitované míře.

64

KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 129 140.

28

3. Role pracovníka NZDM ve vztahu s klientem z pohledu etiky Etika v sociální práci, jako nezbytný prvek rámující počínání sociálního a potaţmo kontaktního pracovníka v jeho profesi, etika jako „ vědní disciplína, která se zabývá studiem mravního chování, cítění, rozhodování“.

65

Etický rozměr v sociální

práci pracovníka ubezpečuje, ţe jeho jednání je správné a eticky podloţené, morálka neboli mravní vědomí, které si kaţdý člověk nese v sobě a na základě kterého se rozhoduje je tedy uvědomělým jednáním a „obecně rozšířenou snahou brát při svém jednání ohled na druhého, tedy určitou formou altruismu“.66

3.1. Vztah pracovníka a klienta z pohledu etiky Pracovník jako osobnost s vlastním ţivotním příběhem a historií, můţe do vztahu s klientem prolnout i jiné neţ profesní potřeby,67 klient v něm například můţe evokovat důvěrně známou osobu či naopak člověka, se kterým má v osobním ţivotě pracovník negativní zkušenost. „Hlavní roli zde hraje životní historie a součastná osobní situace pomáhajícího. Naše individuální životní historie v nás zanechává nesmazatelné stopy.“68 Na základě těchto motivů mohou u pracovníka nastat různé směry budoucího počínání, v pozitivním případě jeho profesní jednání můţe získat silnou motivaci pro spolupráci na klientově zakázce, v negativním případě můţe pracovník přenést do vztahu s klientem osobní nesrovnalosti a psychické bariéry. Aby k těmto negativním situacím docházelo co nejméně či v nejlepším případě vůbec, je vztah pracovníka a klienta orámován oboustrannými etickými hranicemi. 65

HODOVSKÝ in FISCHER, Ondřej a René MILFAIT. A KOL. Etika pro sociální práci. Praha: Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, 2008, 223 s. ISBN 978-809-0413-733. 66 FISCHER, Ondřej a René MILFAIT. A KOL. Etika pro sociální práci. Praha: Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, 2008, 223 s. ISBN 978-809-0413-733. 67 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 6., V Portálu 5. vyd. Praha: Portál, 2011, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. 68 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 6., V Portálu 5. vyd. Praha: Portál, 2011, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. s. 23-4

29

K orientaci pracovníků v etických záleţitostech sociální práce je ustanoven etický kodex sociálních pracovníků neboť „je dobré, aby pracovník pocítil vnitřní ztotožnění se základními hranicemi a etikou, které v práci musí respektovat, a nebral je jako pouhé dogma.“69

3.1.1. Etický kodex sociálních pracovníků Etický kodex sociálních pracovníků České republiky obsahuje etické zásady a poté pravidla etického chování sociálního pracovníka rozdělená do pěti oblastí, se kterými se sociální pracovník v praxi potkává, dále je kodex zaměřen i na další etické problémové okruhy, včetně postupů při řešení etických problémů. „Etické uvědomění je nutnou součástí odborné praxe sociálních pracovníků. Schopnost a oddanost etickému jednání je základním aspektem kvality služby nabízené uživatelům služeb sociální práce.“70 Etický kodex české asociace streetwork, jehoţ úplné znění je přiloţeno v příloze B, vychází z etického kodexu sociálních pracovníků a je věnován nízkoprahovým sociálním sluţbám. Kodex zahrnuje terénní programy, kontaktní centra a nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ a je závazný pro všechny členy asociace.

3.2. Tým pracovníků NZDM Pacific Pracovní tým nízkoprahového klubu pro děti a mládeţ Pacific, se skládá z vedoucího nízkoprahového klubu a čtyř kontaktních pracovníků. Kontaktní pracovníci jsou přijati na základě splnění poţadavků pro Sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních sluţbách stanoveného dle § 109 aţ § 116 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vztahuje na pracovníky

69

VOSÁHLOVÁ, A. Operační manuál streetwork od Aleny Vosáhlové [online]. Dostupné z WWW, . 70 Etický kodex sociálních pracovníků Čr. In: [online]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/182582/pedf_m/Poradensky_system_-_Priloha_1.pdf

30

povinnost mít dosaţený stupeň patřičného vzdělání, a to bud vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání, zaměřené na sociální práci, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociálně právní činnost a těmto blízce příbuzné obory. Další moţnou variantou je splňovat podmínku absolvovaného vzdělávacího kurzu a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka. Předpokladem pro kontaktního pracovníka je dosáhnutí minimálního věku 21 let, k výkonu profese je potřebný dobrý zdravotní stav, způsobilost k právním úkonům či trestní bezúhonnost. Pracovníkovou povinností je znát morální zásady etického kodexu a řídit se jimi.

3.3. Osobnostní rysy vhodné pro kontaktního pracovníka Osobnostní rysy sociálních pracovníků jako nepovrchní charakterové vlastnosti, které se projevují při interakci v dílčích situacích. Osobnostní rysy dle tak zvané Big Five neboli „Velké pětky“, ke kterým patří neuroticismus, extroverze, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost a svědomitost,71 přičemţ kaţdý z rysů dále ještě obsahuje další pod-rysy. Bělohlávek ve své publikaci vyjmenovává „základní“ vlastnosti osobnosti, dost podobné právě velké pětce dominance/ submisivnost, asertivita, emocionální labilita, extroverze/ introverze a volní vlastnosti (vytrvalost, odpovědnost, svědomitost, sebekontrola a další)72. Při výběru role sociálního pracovníka se často hledí právě na rysy otevřenosti extroverze, asertivity a volních vlastností. Pravdou je, ţe osobnost kontaktního pracovníka připomíná charakterovými poţadavky postavu superhrdiny, výčtem všech charakterových rysů pracovníka by bylo moţné zaplnit celý zbytek této stránky a proto pouze některé vlastnosti, které jsou pro roli kontaktního pracovníka důleţité. Osobnost vykonávající profesi kontaktního pracovníka by měla být zodpovědná a zvládat pracovat pod psychickou a někdy i fyzickou zátěţí či stresem, vzhledem k tvůrčím programům v místě nízkoprahového klubu se hledají osobnosti akční a kreativní, 71

ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. 6., rev. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2010, 208 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4731-339. 120 - 121 72 BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování. 1.vyd. Olomouc: Rubico, 1996. ISBN 80-7169-623-4

31

nápadité s darem improvizovat.

Pracovník je člověk, který dokáţe být stejně tak

samostatný, jako být důleţitou součástí pracovního týmu. Konfliktní situace řeší pracovník s nadhledem s notnou dávkou empatie, vyzařuje z něj autorita i pro klienty přitaţlivé charisma. Pracovník neinklinuje k jevům jakoţto uţívání návykových látek, extremismus či násilí, s klienty jedná bez předsudků a nikoho neodsuzuje. „Jsou, jací jsou a sociální pracovník je, jaký je. Tyto vysoké požadavky a stanovené úkoly lákají jen málokoho.“73 Pro kontakt s klientem jsou na místě schopnosti naslouchat, motivovat a navazovat důvěryhodné vztahy. Podstatným rysem a také obranou proti syndromu vyhoření je pracovníkova schopnost oddělit profesní a osobní ţivot.

3.4. Profesní rysy vhodné pro kontaktního pracovníka Předpokladem pro správné vykonávání postu kontaktního pracovníka sebou nese i očekávání v ohledu nejen osobnostním ale zároveň kvality profesní, mezi které se řadí například dobré komunikační znalosti, se kterými souvisí i schopnost oslovit klienta a nemít strach z kontaktu s klientem. Další schopností kontaktního pracovníka je umění rozvrhnout si patřičně čas jak na individuální práci s klienty, tak skupinou a zároveň administrativní činnost, umění individuálně s klienty plánovat můţe být také součástí této schopnosti. Všeobecný přehled o subkulturách a tématech, s nimiţ cílová skupina přichází do kontaktu, zároveň je na místě zajímat se, poznat a poté i znát klientův ţivotní příběh, k tomu se pracovník dopracuje na základě své schopnosti vytvořit si s klientem důvěrný vztah a pomoci mu stabilizovat jeho současnou ţivotní situaci či minimálně mu v prostorech klubu navodit pocit bezpečí. Etická dilemata, se kterými se pracovník setkává, řeší na základě svých vědomostí a zkušeností on sám, popřípadě po domluvě s kolegy jej můţe zhodnotit s týmem pracovníka během intervize či supervize. Pracovník se orientuje v navazujících

73

32

. STÜRZBECHER, W. Streetwork: Hranice a moţnosti. Éthum, 1998, č. 19, s. 15

sociálních sluţbách a sociálním zabezpečení, zároveň má v povědomí zákonná ustanovení a práva klientova i svá.

3.5. Úkony vykonávané týmem pracovníků v NZDM Pacific Základním rozdělením úkonů pracovníků je rozdělení na přímou práci, která zahrnuje především kontaktní práci s klienty prostřednictvím: prvokontaktů, situačních intervencí, krizovou intervencí, zprostředkováním dalších sluţeb, poradenstvím, informačním servisem, rozšířením povědomí o sluţbě, kontaktem institucí ve prospěch klientů či realizací aktivit (volnočasové aktivity, kreativní tvoření, informační aktivity či mimo klubové aktivity)74 Druhou částí je pracovníkova nepřímá práce, ta v sobě skýtá například: týmové porady či supervizní setkání. Nepřímá práce obsahuje současně i odpovědnost pracovníků se dovzdělávat a rekvalifikovat v oblasti sociální práce a oblasti nízkoprahovosti, tato forma studia můţe probíhat samostudiem či absolvováním kurzů, seminářů a školení, popřípadě praxí v jiném, podobném zařízení. Tým se zároveň podílí na změně konceptů organizačních metodik, na základě změn v práci, současně kaţdý z pracovníků participuje na moţnostech informovat odbornou i laickou veřejnost o existenci organizace a poskytovaných sluţbách, to probíhá prostřednictvím sociálních sítí, letáků a také například navštívením cílové skupiny v přirozeném prostředí, například školy. Na základě tohoto výčtu úkonů, které pracovníci vykonávají je zřejmé, ţe pracovník není pouze člověkem v přímé práci, ale zároveň usiluje o co největší povědomí o sluţbě, její funkčnost, uţitek a smysl pro společnost.

74

NZDM Pacific. pacifik/sluzby-pacifiku

[online].

Dostupné

z:

http://www.motylek.org/cz/nizkoprahovy-klub-

33

4. Východiska a cíle výzkumu Jiţ druhým rokem pracuji jako kontaktní pracovník v nízkoprahovém klubu pro děti a mládeţ I přes to, ţe dva roky nejsou dobou nejkratší, stále mám na svém postu velký prostor ke zdokonalení a prohloubení mých vědomostí a dovedností. Neustále se setkávám s tématy, která jsou zajímavá a aktuální. V poslední době je tímto tématem právě téma přátelství a přátelského přístupu. Právě v tomto tématu vnímám jistou neohraničenost a neoddělenost pojmů a jsem obezřetná v situacích kdy je zřejmé, jak tenká je linie v těchto mezích a mnohdy můţe být spojena s rizikem. Zároveň si uvědomuji, ţe přístup ke klientovi by měl obsahovat přátelské prvky, bez kterých vztah s klientem nebude obsahovat rysy důvěry a otevřenosti. Mou oporou pro praxi jsou především zkušenější kolegové a další odborníci, zejména z oblasti nízkoprahových sluţeb a dalších sociálních sluţeb, kteří mají na základě mnoha let praxe více vědomostí a zkušeností. Zejména pro aktuálnost tohoto tématu mi v souladu s mým výzkumem přišlo vhodné, zjistit postoj mých kolegů, a protoţe pracuji v nízkoprahovém klubu pro děti a mládeţ Pacific, tázala jsem se po postojích svých aktuálních kolegů. Zajímalo mne, zda se naše pohledy na téma budou shodovat či naopak rozcházet. Téma přátelství a přátelského přístupu v oblasti nízkoprahové práce sociálního, kontaktního pracovníka je moţné naleznout i v literatuře „Často při kontaktní práci používáme metody přirozeného kamarádského seznámení. Je to v pořádku, jde o nízkoprahovou, pro klienta známou formu vztahu. Setrváváme – li však na této platformě příliš dlouho, stane se, že klient bude vyžadovat kamarádskou až přátelskou pomoc, a velmi těžko ho naučíme respektovat a přijímat hranice našich profesních možností“75 Jiţ v počátcích mé práce mi bylo jasné, ţe aby toto téma bylo kvalitně zpracováno, ţádá si kvalitativní výzkum. Cílem mého výzkumu bylo zjistit zkušenosti pracovníků s rolí přítele versus pomáhajícího pracovníka s přátelskými prvky, v pozici kontaktního 75

PELLY, Jan a TICHÝ, Libor. Práce na malém městě. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 142

34

pracovníka NZDM. V souvislosti s výzkumným cílem nejvíce harmonizovala moţnost vyuţití

interpretace

výsledků

skrze

kvalitativní

fenomenologickou

metodu.

„Fenomenologický výzkum volíme tehdy, jestliže chceme prozkoumat význam prožité zkušenosti jedince a porozumět mu.“76

4.1. Výzkumná otázka „Výzkumná otázka je v IPA (interpretative phenomenological analysis, dále jen IPA) primárně zaměřena fenomenologicky – na porozumění individuální zkušenosti a jejímu významu. Měla by explorovat, nikoli objasňovat, proto se spíše zaměřuje na proces než výsledek a spíše na význam než na konkrétní příčiny a důsledky událostí.“77 Vzhledem k podstatě fenomenologického zkoumání, kterou je popsání a následné analyzování proţité zkušenosti obsahující specifický fenomén, vyskytující se u jednotlivce či skupiny78, jsem v souvislosti s cílem zkoumání mé práce formulovala stěţejní otázku mého zkoumání následovně: „Dokážou pracovníci NZDM Pacific na základě svých zkušeností rozpoznat, zda je vhodné být klientovi přítelem či pomáhajícím pracovníkem?“ a pro kaţdého jednotlivého pracovníka, zněla poté výzkumná otázka takto: „Dokážete na základě svých profesních zkušeností rozpoznat, zda je vhodné být klientovi přítelem či pomáhajícím pracovníkem?“ V tázání jsem se drţela doporučení k fenomenologickému zkoumání a to, formulace výzkumné otázky jako otevřené ale zároveň tak, ţe výzkumná otázka „nesmí 76

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367485-4. s. 126 77 KOUTNÁ KOSTÍNKOVÁ, Jana a Ivo ČERMÁK. Interpretativní fenomenologická analýza. In Tomáš Řiháček, Ivo Čermák, Roman Hytych. Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 9-43, 34 s. Neuveden. ISBN 978-80-210-6382-2. S. 13 78 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 2, s. 128 - 9

35

být ovšem příliš široká a ambiciózní, aby neotevřela prostor, který výzkumník svou kapacitou není schopen obsáhnout.“79 Pro rozvinutí cílové výzkumné otázky, jsem vypracovala několik dílčích pod-otázek, směřujících k pochopení a promyšlení výsledného poznatku. Výzkumné pod-otázky byly následující:

1)

Jak vnímáte dvojí aspekt role kontaktního pracovníka, při

rozdělení rolí na plnohodnotné přítele a pracovníka. Jak dlouho působíte v pozici kontaktního pracovníka?

2)

Můţete na základě svých zkušeností přiblíţit situace, ve kterých

můţete být klienty vnímán jako plnohodnotné přítel?

3)

Jakou máte zkušenost s tím, ţe klient vnímal váš profesní vztah

jako plnohodnotné přátelství? Jak tato situace vyústila?

4)

Můţete na základě svých zkušeností uvést, kdy by přátelství

s klientem mohlo být pro vás rizikové?

5)

Můţete na základě svých zkušeností uvést, kdy by přátelství

s klientem mohlo být pro klienta rizikové?

4.2. Výzkumný vzorek „IPA studie obvykle pracují s nižším počtem respondentů. Vzhledem k povaze fenomenologického výzkumu – detailní analýza zkušenosti – je smysluplné zaměřit se na menší počet participantů (případně na jednoho člověka) dobře reprezentující zkoumaný fenomén. Pro studentské projekty typu diplomové práce Smith, Flowers a Larkin ze své 79

KOUTNÁ KOSTÍNKOVÁ, Jana a Ivo ČERMÁK. Interpretativní fenomenologická analýza. In Tomáš Řiháček, Ivo Čermák, Roman Hytych. Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 9-43, 34 s. Neuveden. ISBN 978-80-210-6382-2. S. 13

36

zkušenosti doporučují vzorek o 3–6 respondentech, který umožňuje detailní analýzu každého případu.“80 Prvky, na základě kterých, jsem vybírala vhodné respondenty pro svůj výzkum, byly, především aktuální zkušenost pracovníka z prostředí nízkoprahových sluţeb. Dále mi přišlo jako efektivní moţnost aplikovat výzkum na konkrétní nízkoprahový klub a pracovníky v něm

působící,

z hlediska přesahu výzkumu,

odhalení přístupu

jednotlivých pracovníků týmu a zkoumání, zdali se s delší praxí v nízkoprahových sluţbách přístup k přátelství ze strany pracovníků mění či ne. V tomto směru mi přišel zajímavý rozměr délky působení pracovníků od osmi měsíců aţ po šest let. Po konečném rozhodnutí umístit výzkum do konkrétního zařízení, jsem oslovila čtyři své kolegy z nízkoprahového klub pro děti a mládeţ Pacific, tři ţeny a jednoho muţe. Protoţe jsem s pracovníky v kaţdodenním kontaktu, vím, ţe v profesionální rovině jsou velmi rozmanitý tým, od téměř začátečníků aţ po léty praxe zaběhlé pracovníky. Ať uţ však v tom či onom směru, vnímám své kolegy jako profesionálně velmi zdatné a mohu říci, ţe jsem přesvědčena, ţe kaţdý jeden z nich je příkladem dobré praxe. Vzhledem k tomu, ţe jsem si vědoma, ţe téma přátelství a proţitky s ním spojené mohou být pro kaţdého sociálního a potaţmo kontaktního pracovníka citlivým tématem (obavy, zda jedná správně, práce s emocemi apod.), rozhodla jsem se, ţe není třeba dále identifikovat konkrétní pracovníky. V následujících pasáţích mé práce jsou pracovníci označováni P1, P2, P3 a P4.

4.3. Metoda sběru dat „Respondenta považujeme za experta ve vztahu ke své zkušenosti, kterou jako fenomén zkoumáme. Proto by měl mít dostatek volnosti, aby mohl rozhovor směřovat k tomu, co mu připadá jako významné“81

80

KOUTNÁ KOSTÍNKOVÁ, Jana a Ivo ČERMÁK. Interpretativní fenomenologická analýza. In Tomáš Řiháček, Ivo Čermák, Roman Hytych. Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 9-43, 34 s. Neuveden. ISBN 978-80-210-6382-2. S. 13

37

Před zahájením výzkumu jsem oslovila své kolegy v zařízení nízkoprahového klubu pro děti a mládeţ Pacific, seznámila jsem je s cílem mého zkoumání a vzhledem k předešlým intervizím na podobné téma, jsem sdělila, ţe má práce můţe prospět i budoucím inovacím metodik v daném tématu. Spolupracovníky jsem rovněţ obeznámila s moţností vystupovat anonymně a také s dobrovolností přispět svým autentickým pohledem mé práci. V souladu s mou prací ţádný z pracovníků svou účast neodmítl, vnímali téma mé práce jako prospěšné a cenné, a s výsledkem mé práce se bude nadále v týmu kontaktních pracovníků pracovat. Na rozdíl od vztaţení tématu do týmové supervize, je přínos práce takový, ţe je zasazen do kontextu nejen z pohledu přátelského přístupu, či pouze hranic nebo pouze přátelství ale jako celistvé pojaté téma s přínosy i riziky. Z počátku mé práce jsem uvaţovala o analýze situačních kazuistik klientů vztáhnutých k pojetí přátelství a přátelského přístupu. Na základě rozvahy nad přínosem mé práce, ale více neţ o klienta, se zajímám o postoj pracovníka a jeho moţná nastalá etická dilemata vycházející z pochopení klientova statusu v zařízení jako přítele. Potaţmo vystupování pracovníka přijímaného jako přítele. Kazuistiky v této oblasti, by byly vhledem do moţné příčiny a následovné reakce pracovníka na nastalou situaci, neřešily by ovšem samotný zásadní soulad či rozdíl mezi přátelstvím a přátelským přístupem jak tomu je nyní. Na základě projeveného přání respondentů, mi byly odpovědi na mé pod-otázky doručeny písemně, respondenti se tak mohli nad otázkami zamyslet v časově neomezeném rozpětí, klidném prostředí a v soukromí. „Prostředí, v němž se výzkum odehrává, by měl vyvolávat pocit bezpečí a pohody.„82 Dle respondentů trvalo vyplnění otázek 60 – 90 minut s tím, ţe k některým otázkám se opětovně vraceli. Na základě písemných odpovědí jsem získala čtyři různé náhledy k tématu charakterově náznakem podobající se strukturovanému rozhovoru. V případech, kdy mi

81

KOUTNÁ KOSTÍNKOVÁ, Jana a Ivo ČERMÁK. Interpretativní fenomenologická analýza. In Tomáš Řiháček, Ivo Čermák, Roman Hytych. Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 9-43, 34 s. Neuveden. ISBN 978-80-210-6382-2. S. 15 82 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367485-4. s. 128 - 9

38

odpověď byla nejasná, jsme s respondentem otázku opět otevřeli a na nejasné otázky jsem se poinformovala.

4.4. Metoda zpracování dat „V rámci fenomenologické studie se vytváří popis interpretace sdělených prožitků. Výsledkem je text, který zní pravdivě, pro toho kdo měl danou zkušenost s daným fenoménem, a poskytuje vhled pro toho, kdo ji neměl.“83 Vyzkoumaná data jsem opakovaně procházela a nacházela významné body a výroky, které jsem v souvislosti s výzkumnou otázkou povaţovala za podstatné. Tyto body a výroky jsem postupným pročítáním přiřadila do nadskupin tvořících kategorie významných rysů. Zjištěné rysy jsem poté měla moţnost porovnat s mými vlastními zkušenostmi a poznatky.

4.5. Výsledky výzkumu

Nad-skupiny či kategorie získané na základě analýzy jednotlivých témat, jsou uvedeny v nadcházejícím textu. Tyto nad-skupiny jsou zaloţené na základě poţitku jednotlivých pracovníků, a tedy by měly být srozumitelné a pochopitelné i pro člověka, který v oblasti kontaktního pracovníka nepůsobí.

Kategorie „klient se domnívá, že pracovník a přítel je totéž“

83

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum.tamtéţ

39

Mylné přijetí pracovníkova chování a nestandardního pochopení sluţby se můţe projevit v klientovo přijetí pracovníka jako přítele, takový klient poté na pracovníka můţe klást nároky, které se s rolí profesní neztotoţňují. P4 vnímá dualitu role „pouze z pohledu klientů, kteří mají občas tendenci považovat vztah klient-pracovník za projev přátelství.“ Dále uvádí situace „kdy na klub přijde nový klient a z otevřeného přístupu pracovníků a přátelské atmosféry na klubu může nabít dojmu, že se pracovníci stávají jeho přáteli. Je však na správném procesu prvokontaktu, aby byl klientův dojem včas uveden na pravou míru. Dalšími situacemi mohou být ty, kdy je vybudován vztah s klientem, který on (klient) vnímá jako přátelství.“ Jiné momenty, kdy je moţné, ţe si klient vytvoří o pracovníkovi povědomí, jako o příteli uvádí P2 „např. ve chvílích kde hovoříme o nějakém tématu, který nás oba zajímá, kdy si vzájemně vyměňujeme zkušenosti, názory na toto téma“ nebo „jsem někdo, kdo si na něj udělá chvilku a vyslechne ho, když potřebuje.“ P1 přidává „také v situacích, kdy se klientem bavím otevřeně nebo např. když jsme spolu dlouhodobě na „stejné vlně“, např. máme podobný smysl pro humor. Také ho k této domněnce mohou vést společné zážitky (výlety, tábory apod.).“ nebo „kdy se mnou klient prožije intenzivní situaci, např. emocionálně vypjatou (např. kdy se mi klient svěří s obtížným tématem, např. zcela poprvé, kdy se takto otevře a já ho pak situací provázím, sdílím ji s ním – toto by v něm mohlo vyvolat dojem, že jsme přátelé, mohl by „přilnout“).“ P3 má takový názor, ţe „Pokud si to klient milně vyloží, prakticky většina úkonů kontaktního pracovníka je prezentována přátelskou formou, například otevřenost, přijímající chování, důvěra a podpora klienta. Na pracovníkovi ovšem je klientovi vysvětlit, za jakým účelem se chová, tak jak se chová.“ P3 poté dodává osobní zkušenost, kdy „Při rozhovoru s klientkou, poté co mi sdělila svou aktuální životní situace, se mne zeptala, jaká je má aktuální životní situace a že o ní nikdy nehovořím a že jako přátelé bychom přeci měly o druhém vědět více. S touto klientkou následovala delší promluva o přátelství, a o tom, že pracovník má pracovní povinnosti a přátelé jsou přátelé i mimo pracovní dobu.“ Její přijetí pracovnice tedy bylo vnímáno jako přátelství.

40

Co takový klient od pracovníka, kterého vnímá, jako přítele předpokládá, vystihuje v odpovědi P2 „klient pociťoval, že má nárok komunikovat s pracovníkem kdykoli a jakkoli dlouho a v případě, že by to pracovník nedělal, mohl by se urážet a brát si to osobně, jako zradu.“ Osobně velmi blízce souhlasím s názorem P3 a to, ţe „Při přátelství, předpokládám, že vždy, je zde riziko, že se klient na mne upne. Má zkušenost je taková, že klient, pokud vnímá vztah nadstandardně profesnímu, si začne vynucovat mou pozornost ve chvílích, kdy to není možné, začne toužit po kontaktu i mimo prostředí klubu/ mimo pracovní dobu, v této fázi klientovi vysvětluji, že takové chování není možné, protože není jediným ‘klubákem‘.“ Zároveň se ztotoţňuji s odpovědí P1, kdy by klient „mohl ode mě očekávat něco, co bych mu nemohla poskytnout, mohl by se mnou cítit raněn, mohl by být agresivní, kdybych ho odmítla.“

Kategorie „přítel a pracovník, prolnutí rolí“

V roli pracovníka nízkoprahového klubu pro děti a mládeţ jsou zároveň i momenty, kdy je nezbytné pro pomáhajícího, sociálního, kontaktního pracovníka vyuţívat při své profesi prvků přátelství či tak zvaného přátelského přístupu. Jak P2 uvádí „role pracovníka přítele a pomáhajícího pracovníka by se vždy měly do určité míry prolínat – to znamená, že pomáhající pracovník má ke klientovi přátelský přístup a myslím si, že ani jedna složka sama o sobě by dobře nefungovala.“ Momenty, kdy tázaní pracovníci vnímají potřebu zahrnutí přátelských prvků, jsou dle P3 „zejména v emočně citlivých chvílích klienta, kdy je třeba bližšího kontaktu... V těchto chvílích vnímám bližší kontakt mezi mnou a klientem, který by mohl být připodobněn přátelství, v ostatních situacích působím jako pomáhající pracovník s prvky přátelského projevu, který se odráží například v komunikaci.“ Naproti tomu, velmi striktně vyhrazuje P1 svůj postoj, kdy uvádí „Troufám si tvrdit, že klientovi nejsem opravdovým přítelem nikdy. Přátelství považuji za 41

rovnocenný důvěrný intimní vztah, kdy přítel zastává v mém životě nezastupitelné místo, svěřuji se mu a mohu mu svěřit „cokoliv“ zároveň takový vztah „unese“ i mé horší dny, špatné nálady, nedostatek času, hádky apod. Snažím se těmto situacím předcházet jasným deklarováním hranic mé role, zejména v případech, kdy zaznamenám, že ke mně klient více tíhne.“

Kategorie „pracovník určuje míru prolnutí“

Pracovník, je ten, který ukazuje klientovi hranice a pravidla, a dokáţe klientovi vysvětlit, proč není adekvátní udrţovat v profesní roli s klientem přátelství. Ale ani pracovník není neomylným člověkem P2 v této souvislosti uvádí „jistě v určitých chvílích převažuje spíš pozice pracovníka (např. při dbaní na dodržování pravidel, při hledání potřeb klienta, vytváření individuálního plánu), jindy zase spíš přítel, dle mého názoru je ale důležité najít mezi těmito dvěma rolemi rovnováhu.“ P4 jako pracovník uvědomující si své limity uvádí „Pokud bych ke klientovi začal pociťovat jiný vztah než profesionální, bylo by to téma, které bych si vzal na týmovou poradu či supervizi. Přátelství s klientem by mohlo vést k vyhoření, k porušování práv ostatních klientů a ztrátě jejich důvěry.“ Zajímavý je pohled P1, pracovník zde vymezuje, proč nelze být s klientem přítel a na základě tohoto odůvodnění udrţovat ono pomyslné ohraničení vztahu. „Vztah s klientem takový není (míněno o přátelství) – vztah je rovnocenný v tom smyslu, že klienta respektuji jako jedinečnou bytost se všemi jeho individuálními aspekty, jsem pro klienta bezpečná (tzn., umožňuji mu svěřit se, důvěřovat mi), ale komunikace mezi námi je více jednosměrná (od klienta ke mně), klientovi o sobě říkám jen tolik, co je účelné např. pro jeho rozvoj, porozumění situaci, nesvěřuji se mu s detaily svého osobního života. Zároveň ho nezatěžuji svými případnými starostmi, jsem tu pro klienta a jeho zakázku. Jsem otevřená, pozitivní, přátelská, ale dbám na to, aby klient rozuměl mé roli, aby si i on uvědomoval, že nejsem kamarádka, ale pracovnice. Také pro klienta 42

představuji autoritu, která je vymahatelná – stanovuji hranice a jejich porušení mohu sankcionovat. Tento aspekt v přátelství také chybí. Snažím se vždy reflektovat své pocity, sympatie a antipatie ve vztahu ke klientům a situacím a také klientovi připomínat svoji roli, pokud to vnímám jako potřebné. Pokud bych si nebyla jistá, zda mám situaci pod kontrolou, obrátím se na kolegy, nadřízenou či supervizora.“ V praxi je současně velmi důleţité dbát na to, jakou formou pracovník klientovi sděluje jednotlivá práva a povinnosti pracovníků a klientů. Z konkrétních situací, uvádí např. P3 „A přesto, že nemůžeme být přáteli, stále můžeme komunikovat, spolupracovat a směřovat k vytyčenému cíli.“ Či P1 „kdy jsme mu (míněno klientovi) citlivě vysvětlily (pracovnice), že to není možné, protože náš vztah je na jiné úrovni, nemůžeme být pomáhající pracovnice a zároveň jejich kamarádky. Také jsme mu ale vysvětlily, že to nemá nic společného s jeho osobou, ale naší rolí (aby nenabyl dojmu, že je nám např. „nesympatický“).“

Kategorie „ztráta profesionality“ (míjení se s cílem profese)

Jaký přesah můţe mít přátelství mezi klientem a pracovníkem na poli nízkoprahových sluţeb a konkrétně v NZDM se pracovníci dle svých zkušeností vyjádřili takto, P4 uvádí, ţe „Přátelství pro klienta by mohlo být rizikové z důvodu mého přílišného nasazení v řešení jeho situace. Vést k manipulaci klienta z mé strany a ke ztrátě mé schopnosti s klientem profesionálně pracovat. Být pouze přítel, by mohlo mít takové důsledky, „stíraly by se hranice, pracovník by nemohl plně nabídnout klientovi to, co mu služba poskytuje. Přátelství pro pracovníka, by mohlo být rizikové v tom, že by ztratil od situace odstup a mohl by klientovi sdělovat věci, které by klientovi normálně nesdělil (klient by to mohl navíc říct někomu dalšímu), přestával by pracovat profesionálně.“ Jak uvádí P2, „Přátelství s klientem by mohlo vést ke zhoršení kvality poskytované služby, již by klientovi nemohl pracovník poskytovat službu v celém rozsahu, ztrácela by se profesionalita a pro klienta 43

by to již nebylo užitečné; mohlo by také docházet k utvrzování klienta, že jeho chování je v pořádku; nebo k manipulování klienta nějakým směrem – např. já bych být tebou udělal tohle…, tohle bych si rozhodně nenechala líbit… atp.“ dalším důvodem, který uvádí „mohlo by i docházet k tomu, že bych klienta zvýhodňovala před jiným a tak bych méně pracovala s jinými; mohlo by vést ke konfliktu s pracovníky a ve svém důsledku i k rozvázání pracovního poměru.“ Z více osobního úhlu vnímají ztrátu profesionality pracovníci P1 a P3, kteří uvádějí „Bylo by to překročení hranic mé role, pro klienta nijak prospěšné, protože by ve mně ztratil pracovníka a poradce. Jsem pro klienta bezpečná také tím, že jsem transparentní, mám jasně dané hranice. Také bych do jisté míry zradila jeho důvěru a svoji profesionalitu.“ Dle P1 či pohled P3 „Předpokládám, že vždy, je zde riziko, že budu projektovat osobní život do profesního a tyto dvě oblasti, soudím, je správné držet odděleně.“ Otázku ztráty profesionality můţeme naleznout i v odborné literatuře Klíma například sděluje, ţe „jedním z dilemat je překročení hranic ‚klienta‘ – směrem k dimenzi ‚přítel‘ – či ztráta vlastní autonomie a soukromí. Odůvodněné úsilí udržet vztah a kontakt může ponoukat k propustnosti hranice mezi nabídkou a podbízením se.“84 V souvislosti s tím, ţe se jednotlivá témata sobě podobají, je moţné mezi kategoriemi naleznout spojitosti a podobné znaky. Seřazení kategorií jsem vnímala v souladu s posloupností skutečné proţité formy, nejprve se pracovník setkává s klientem, pro něhoţ „pracovník a přítel je totéž“. Klient tak můţe vyčíst z přátelské přijímající a vstřícné atmosféry na klubu a z ochoty pracovníků naslouchat a pomoci mu v jeho aktuální ţivotní situaci, na coţ klient dosud nebyl zvyklý. Dále je zde pracovník, který je zkušený ve své profesy a ví tedy, jak na základě přátelských prvků můţe „prolnout“ svou přátelskou a pracovní roli do jedné role pomáhajícího pracovníka s přátelským přístupem. Na pracovníkovi je, přátelský přístup klientovi vysvětlit, a pouţít ho pouze za účelem profesního avšak ne osobního blaha, 84

KLÍMA, Petr a JEDLIČKA, Richard. Sociálně pedagogická práce s dětmi a mládeţí v tíţivých ţivotních situacích v nízkoprahovém kontextu. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 19

44

právě pracovník „určuje míru prolnutí“, aby nedocházelo z klientovi strany ke špatnému pochopení situace. Při špatném interpretování pracovníkovi role, při přesahu profesního vztahu s klientem, je pracovníkův post ohroţen „ztrátou profesionality“, míněno minutím se s cílem profese. Ta můţe uškodit jak budoucímu profesnímu ţivotu pracovníka, tak můţe zranit emoce a narušit následující vývoj a budoucí ţivot klienta a zároveň můţe poškodit jméno a další počínání nízkoprahové sluţby. Samotné kategorie se navzájem prolínají a ovlivňují, nelze říci, zda nějaká je postavena výše nad druhou, spíše jsou navzájem navazujícími.

45

Závěr Cílem mé práce bylo na základě teoretických a praktických poznatků vyhodnotit, do jaké míry je moţné být v roli kontaktního pracovníka NZDM klientovi plnohodnotným přítelem. Na základě čerpání z odborné literatury, jsem dospěla k názoru, ţe v přátelském přístupu pomáhajícího pracovníka a potaţmo kontaktního pracovníka NZDM jsou zakotveny rysy plnohodnotného přátelství, které jsou ovšem limitovány profesní rolí pracovníka. Poměrně zajímavý náhled mi poskytnul Luděk Kalousek v knize Kontaktní práce České asociace streetwork, ve své kategorizaci rolí, ze kterého jsem rovněţ čerpala. Problémem však je, ţe jeho primární vztáhnutí kategorizace je k terénním pracovníkům a proto se přímo netýká kontaktních pracovníků NZDM, u kterých vnímám v oblasti odborné literatury poměrně velké nedostatky, zejména v prolnutí přátelství do přístupu pomáhajícího pracovníka. Metoda fenomenologického výzkumu, kterou jsem zvolila a kterou jsem měla moţnost na základě výpovědí svých kolegů zpracovat, mi poskytla naprosto nový rozměr vnímání zkoumaného jevu skrze proţitek a zkušenost, které se mnohdy shodovaly s mými vlastními. Z analýzy výpovědí mohu dedukovat, ţe jednotliví pracovníci s klienty neproţívají autentické přátelství a ani to nepovaţují za vhodné v souladu se svou profesní rolí. Téma přátelského přístupu ve své profesi vnímají jako nezbytné a pracují s ním, klienta obeznamují o záměru svého chování a nenechávají ho tvořit si mylné fantazie o reálnosti přátelství. Současně si pracovníci uvědomují své limity, a proto netvrdí, ţe k přátelství nemůţe dojít, v této pozici ale vnímají ohroţení klientů a potaţmo celé sluţby a vztahují toto téma spíše ke kolektivnímu superviznímu řešení. Výsledky výzkumu, vnímám jako nepopíratelně prokázané, ţe přátelský přístup vychází z původních rysů plnohodnotného přátelství. Avšak pro roli kontaktního pracovníka není moţné plnohodnotné přátelství s klientem naplnit vzhledem k nesouladu plnohodnotného přátelství s profesní rolí. Cíl práce povaţuji za splněný.

46

Seznam literatury ARISTOTELES. Etika Nikomachova [Jan Laichter, 1937]. V Praze: Jan Laichter, 1937. XXI, 305 s. BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování. 1.vyd. Olomouc: Rubico, 1996. ISBN 807169-623-4 BLAŢKOVÁ, Petra. Hranice, limity a prožívání role kontaktního pracovníka v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2014. 57 s. Bakalářská práce. ČERNÁ, Markéta. DIPLOMOVÁ PRÁCE. Aristotelovo pojetí přátelství. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2013. Dostupné z: http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/53147/3/CernaM_AristotelovoPojeti_KP_2013.p df Česká asociace streetwork, o.s. Etický kodex České asociace streetwork sdruţující nízkoprahové sociální sluţby. Praha: Česká asociace streetwork, 2006. Vloţeno 18.9.2006. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=307 Etický kodex sociálních pracovníků Čr. In: [online]. Dostupné http://is.muni.cz/th/182582/pedf_m/Poradensky_system_-_Priloha_1.pdf

z:

FISCHER, Ondřej a René MILFAIT. A KOL. Etika pro sociální práci. Praha: Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, 2008, 223 s. ISBN 978-8090413-733. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. s. 126 HERZOG, Aleš. Nízkoprahovost v praxi aneb jak pracovat s prahy. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007, s. 179KALOUSEK, Luděk – Role profesionálního kontaktního terénního pracovníka. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 129 - 140. 47

KLÍMA, Petr a JEDLIČKA, Richard. Sociálně pedagogická práce s dětmi a mládeţí v tíţivých ţivotních situacích v nízkoprahovém kontextu. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 11 – 20. KON, I.S. Kapitoly z psychologie dospívání. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 181 s. KOUTNÁ KOSTÍNKOVÁ, Jana a Ivo ČERMÁK. Interpretativní fenomenologická analýza. In Tomáš Řiháček, Ivo Čermák, Roman Hytych. Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 9-43, 34 s. Neuveden. ISBN 978-80-210-6382-2. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 6., V Portálu 5. vyd. Praha: Portál, 2012, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Mít pro co žít. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994, 94 s. ISBN 80-85495-33-3. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Vyšehrad, 1970, 254 s., s. MACHONIN, Pavel a Milan TUČEK. Česká společnost v transformaci: k proměnám sociální struktury. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996, 364 s. Studie (Sociologické nakladatelství), sv. 11. ISBN 80-858-5017-6. NZDM Pacific. [online]. Dostupné z: http://www.motylek.org/cz/nizkoprahovy-klubpacifik/sluzby-pacifiku PATEROVÁ, Jana. Druhy lásky a jejich místo v sociální práci. Č. Bud., 2011. bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Teologická fakulta PELLY, Jan a TICHÝ, Libor. Práce na malém městě. In: Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. 1. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. s. 142 PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti poruchy. Vyd. 1. Překlad Jiří Beran, Věra Dvořáková. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 80-247-0858-2. 48

ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. 6., rev. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2010, 208 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4731-339. STÜRZBECHER, W. Streetwork: Hranice a moţnosti. Éthum, 1998, č. 19, s. 15 VOSÁHLOVÁ, A. Operační manuál streetwork od Aleny Vosáhlové [online]. Dostupné z WWW, .

49

Příloha A „Výpověď respondenta P1“ Dokáţete na základě svých profesních zkušeností rozpoznat, zda je vhodné být klientovi autentickým přítelem či zda být pomáhajícím pracovníkem?

1)

Jak vnímáte dualitu role kontaktního pracovníka, při rozdělení rolí

na přítele a pomáhajícího pracovníka. Jak dlouho působíte v pozici kontaktního pracovníka? Na pozici kontaktního pracovníka působím asi 6 let. Troufám si tvrdit, že klientovi nejsem opravdovým přítelem nikdy. Přátelství považuji za rovnocenný důvěrný intimní vztah, kdy přítel zastává v mém životě nezastupitelné místo, svěřuji se mu a mohu mu svěřit „cokoliv“, zároveň takový vztah „unese“ i mé horší dny, špatné nálady, nedostatek času, hádky apod. Vztah s klientem takový není – vztah je rovnocenný v tom smyslu, že klienta respektuji jako jedinečnou bytost se všemi jeho individuálními aspekty, jsem pro klienta bezpečná (tzn. umožňuji mu svěřit se, důvěřovat mi), ale komunikace mezi námi je více jednosměrná (od klienta ke mně), klientovi o sobě říkám jen tolik, co je účelné např. pro jeho rozvoj, porozumění situaci, nesvěřuji se mu s detaily svého osobního života. Zároveň ho nezatěžuji svými případnými starostmi, jsem tu pro klienta a jeho zakázku. Jsem otevřená, pozitivní, přátelská, ale dbám na to, aby klient rozuměl mé roli, aby si i on uvědomoval, že nejsem kamarádka, ale pracovnice. Také pro klienta představuji autoritu, která je vymahatelná – stanovuji hranice a jejich porušení mohu sankcionovat. Tento aspekt v přátelství také chybí. 2)

Můţete na základě svých zkušeností přiblíţit situace, ve kterých

můţete být klienty vnímán jako přítel? Předpokládám, že je to zejména v situacích, kdy se mnou klient prožije intenzivní situaci, např. emocionálně vypjatou (např. kdy se mi klient svěří s obtížným tématem, např. zcela poprvé, kdy se takto otevře a já ho pak situací provázím, sdílím ji s ním – toto by v něm mohlo vyvolat dojem, že jsme přátelé, mohl by „přilnout“). Také v situacích, kdy se klientem bavím otevřeně nebo např. když jsme spolu dlouhodobě na 50

„stejné vlně“, např. máme podobný smysl pro humor. Také ho k této domněnce mohou vést společné zážitky (výlety, tábory apod.). Domnívám se, že je to častěji v situacích, kdy je mi klient věkově blíž a u dívek. 3)

Jakou máte zkušenost s tím, ţe klient vnímal váš profesní vztah

jako přátelství? Jak tato situace vyústila? Ze zkušenosti mohu říci, že k tomuto vnímání mojí role dochází spíše zřídka, snažím se těmto situacím předcházet jasným deklarováním hranic mé role, zejména v případech, kdy zaznamenám, že ke mně klient více tíhne. Za poslední dobu došlo k této situaci s 19letým klientem, který na klub dochází pouze krátkou dobu. Po asi hodinovém, nijak závažném rozhovoru, se začal zajímat, zda by mě a kolegyni mohl s kamarády někam pozvat, zajímalo ho, co pijeme, zda bychom s nimi šli „pokecat“ do hospody nebo zatancovat. Spolu s kolegyní jsme mu citlivě vysvětlily, že to není možné, protože náš vztah je na jiné úrovni, nemůžeme být pomáhající pracovnice a zároveň jejich kamarádky. Také jsme mu ale vysvětlily, že to nemá nic společného s jeho osobou, ale naší rolí (aby nenabyl dojmu, že je nám např. „nesympatický“). U tohoto konkrétního klienta se spíše jednalo o testování hranic a popichování, aby zažil naši reakci, poté, co jsme prošly celým procesem vyjasňování nám sdělil, že již má zkušenost z jiného klubu a ví, že bychom s ním nikam jít nemohly. I přesto vnímám jako důležité to klientům stále citlivě zvědomovat. 4)

Můţete na základě svých zkušeností uvést, kdy by přátelství

s klientem mohlo být pro vás rizikové? Přátelství s klientem vnímám jako rizikové vždy. Bylo by to překročení hranic mé role, pro klienta nijak prospěšné, protože by ve mně ztratil pracovníka a poradce. Jsem pro klienta bezpečná také tím, že jsem transparentní, mám jasně dané hranice. Klient by mohl ode mě očekávat něco, co bych mu nemohla poskytnout, mohl by se mnou cítit raněn, mohl by být agresivní, kdybych ho odmítla. Snažím se vždy reflektovat své pocity, sympatie a antipatie ve vztahu ke klientům a situacím a také klientovi připomínat svoji

51

roli, pokud to vnímám jako potřebné. Pokud bych si nebyla jistá, zda mám situaci pod kontrolou, obrátím se na kolegy, nadřízenou či supervizora. 5)

Můţete na základě svých zkušeností uvést, kdy by přátelství

s klientem mohlo být pro klienta rizikové? Viz odpověď na otázku 4 – pro klienta by to nebylo přínosné, ztratil by ve mně pracovnici. Také bych do jisté míry zradila jeho důvěru a svoji profesionalitu.

52

Příloha B Etický kodex České asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby

Etický kodex pro nízkoprahové sociální sluţby (terénní programy, kontaktní centra a nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ) vychází z etického kodexu sociálních pracovníků, se zaměřením na sociální pracovníky KC, NZDM a pracovníky terénních programů ( dále jen sociální pracovník). Jedná se o obecný dokument, který je závazným pro všechny individuální a skupinové členy ČAS. 1. Etické zásady obecně 1.1

Nízkoprahové sociální sluţby jsou zaloţeny na hodnotách demokracie a lidských práv, které jsou vyjádřeny v Listině základních práv a svobod. Dále se řídí zákony České republiky .

1.2

Sociální pracovník ctí jedinečnost kaţdého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboţenské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na ţivotě celé společnosti.

1.3

Mezi základní hodnoty řadíme práva jedinců na soukromí, důvěrnost, sebeurčení a autonomii. Tyto principy se uplatňují v profesním přístupu pracovníků.

1.4

Právo kaţdého jedince na seberealizaci v rámci programu je nezpochybnitelné, pokud nedochází k omezení takového práva u druhých osob.

1.5

Zařízení usiluje o vysokou odbornou úroveň, přičemţ poskytuje pouze takové sluţby, které naplňují standardy vztahující se k nízkoprahovým sociálním sluţbám.

1.6

Nezbytnou podmínkou etického přístupu je dobrá vůle pomáhat na základě znalostí, dovedností a zkušeností jednotlivcům, skupinám 53

a komunitám při jejich rozvoji a při řešení konfliktů se společností. 1.7

Profesní odpovědnost ( v rámci pracovně právního vztahu) má prioritu před osobními zájmy.

2. Etické zásady ve vztahu ke klientům 2.1

Pracovník respektuje uţivatele sluţeb jako partnera se všemi právy a povinnostmi, včetně zodpovědnosti za svůj ţivot.

2.2

Pracovník jedná tak, aby nebyla poškozována důstojnost a lidská práva uţivatelů sluţeb.

2.3

Pracovník přistupuje se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace ke všem uţivatelům sluţeb.

2.4

Pracovník shromaţďuje pouze informace nezbytně nutné pro poskytování sluţeb. Chrání klientova práva na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se vztahují k uţivatelům sluţeb.

2.5

Pracovník předchází závislosti uţivatele na sluţbě.

Etické zásady ve vztahu k zaměstnavateli 3.1

Pracovník plní odpovědně povinnosti vyplývající ze závazků k svému zaměstnavateli.

3.2

Pracovník se podílí na vytváření prostředí, které umoţňuje naplňování zásad tohoto kodexu.

3.3

Pracovník se podílí na ovlivňování pracovních postupů s ohledem na co nejvyšší úroveň sluţeb.

Etické zásady kolegiality

54

4.1

Pracovník respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků. Vyhledává a rozšiřuje spolupráci s nimi a tím zvyšuje kvalitu poskytované sluţby.

4.2

Pracovník respektuje rozdíly v názorech a praktické činnosti kolegů a ostatních odborníků. Připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě a vhodným způsobem.

Etické zásady odbornosti a povolání

5.1

Pracovník dbá na udrţování a zvyšování profesní prestiţe. Upozorňuje vhodným způsobem na prokazatelně nekvalitní a neodborné poskytování sluţeb.

5.2

Pracovník se usiluje o zvyšování odborné úrovně své práce a celoţivotní prohlubování kvalifikace.

5.3

Pracovník si je vědom profesních hranic.

Řešení etických otázek 6.1

Pracovník reflektuje etické otázky spojené s výkonem profese. Usiluje o jejich řešení za vyuţití standardních prostředků. Závaţné etické otázky postupuje k řešení v rámci externí supervize. Kaţdý člen týmu má mít moţnost diskutovat a analyzovat tyto problémy ve spolupráci se všemi stranami, kterých se problém týká.

Tato verze etického kodexu byla zpracována v průběhu roku 2005.

55

Příloha C

56