Letní sportovní hry Metrostavu nejsou rekreace
3. července 2008 / 12-13 / XX
více ve fotoreportáži na str. 6
Ptáme se: Ing. Richarda Barvínka, technického experta Metrostavu str. 2
M e t r o s tav
a .s.
č len
d d m
g r o up
Chytré propojení evropských vodních cest letní příloha str. 3 Novostavby divize 9 v Karlových Varech str. 5
Přátelské setkání ve Zlíně Krátce / Aktuálně Umístění mezi nejvýznamnějšími
Setkání stavebních odborníků Na 80. žofínském fóru 24. června vystoupil i obchodní ředitel Metrostavu Ing. Pavel Pilát. Ve svém vystoupení upozornil, že negativní pohled na stavebnictví, jenž se ve společnosti objevuje, není oprávněný. Třeba rentabilita našeho oboru patří k nejnižším. Také mediální obraz staveb se při jejich realizaci často převrací. Z počátečních obav je po dokončení díla často podiv, proč se stavba o tolik zdržela. Největší zájem posluchačů vzbudila část vystoupení, ve které se Ing. Pilát věnoval stavbě vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe, o níž se víc dočtete na str. 3.
Do doprovodného programu Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně se i letos zařadila soutěž Stavebnice, kterou vymyslel a podporuje Metrostav, tradiční partner zlínské filmové přehlídky. Pět týmů ze základních škol v ní tentokrát soutěžilo, kdo postaví nejzajímavější stavbu z kostek stavebnice Lego. Všechna díla se povedla. Porota v čele se známým režisérem Václavem Vorlíčkem za vítěze nakonec vybrala žáky ze ZŠ Kroměříž, kteří originálně ztvárnili představu o Novém televizním centru na moři.
Sedmý islandský den Druhou sobotu v červnu prožil technický náměstek divize 5 Ing. Boris Šebesta na už 7. Islandském dnu, který také letos za podpory Metrostavu uspořádal Klub islandských fanatiků. Jeho přednáška o stavbě tunelů na Islandu velmi zaujala a Ing. Šebesta po jejím skončení dostal řadu dotazů. V odpovědích na ně třeba uvedl, že nejlepší výkon našich razičů dosáhl 20 m za den a 330 m za měsíc, že zemětřesení tunely neohrozilo a že svatby mezi našimi pracovníky a místními obyvateli nejsou vyloučeny.
po k r a č o v ání n a s t r. 5
Známá architektka Eva Jiřičná často připomíná, že kvalitu projektu pozná i podle toho, kolik přátel jí zbude po jeho skončení. Pokud méně než na začátku, byl špatný. Z tohoto úhlu pohledu byla výstavba Univerzitního centra ve Zlíně velmi úspěšná. Nejen, že obohatila město o novou architektonickou dominantu, ale dala vzniknou řadě nových přátelských vztahů. Potvrdily se i při slavnostním otevření nové budovy 17. června, kdy oblá stavba plná světla, skla a čistě bílých povrchů byla plná dobré nálady a významných hostů. Příchozí překvapila zejména rozsáhlost a prosvětlenost atria (titulní foto), jehož akustiku vyzkoušela jako první cimbálová muzika Hradišťan. Její tóny přivítaly i tým Martina Churaně z divize 3. Jeho technici však po vstupu do budovy překvapení nebyli. Znají ji totiž do posledního detailu, protože její výstavbu řídili a koordinovali. Dodavatelské sdružení, které Metrostav vedl, stavbu dokončilo za rok a půl. Všichni, kdo se na ní podíleli, se shodují, že byla neobvyklá a velmi náročná. „Je to naše nejvýznamnější stavba v regionech. Celému realizačnímu týmu patří velké uznání za dosažení vysoké kvality provedených pra-
se na podiu. „Měli to se mnou těžké, pořád jsem něco předělávala. Kolikrát jsem s panem stavitelem Churaněm stála na lešení a říkala mu, že něco tak strašného jsem ještě v životě neviděla. Musím se mu teď omluvit, Metrostav to postavil dobře a i v jeho řadách mám nové přátele,“ uzavřela své poděkování Eva Jiřičná (na foto č. 1 mezi Tomášem Baťou a prof. Hozou). Významným řečníkem při otevření byl i rektor zlínské Univerzity prof. Ing. Ignác Hoza, CSc., jehož předchůdce stavbu inicioval. „Věřím, že za dva roky se tu setkáme znovu při otevření druhé části nového areálu, budovy Kongresového centra, které naši knihovnu uzavře do architektonického celku,“ zmínil prof. Hoza. Mezi hosty byli i další zlínští rodáci a významní představitelé, jako ministr pro místní rozvoj ČR Jiří Čunek, hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš a primátorka Zlína PhDr. Irena Ondrová. Všichni přítomní si novou budovu prohlédli a ocenili její do detailu propracovaný vzhled, který v jednoduchosti tvarů a čistotě linií prokázal nejen tvůrčí schopnosti autorky, ale i organizační dovednost Metrostavu a řemeslnou zručnost těch, kdo se na stavbě podíleli.
Infocentrum o Blance Pražský radní pro dopravu Radovan Šteiner (foto) otevřel 25. června na Letenské pláni informační centrum o stavbě části Městského okruhu, známé jako tunely Blanka. Provoz centra zajišťuje Metrostav, který pro investora – hlavní město Prahu, stavbu provádí. Centrum je otevřené každou středu od 14 do 18 hodin. Na otázky tu budou odpovídat zástupci investora, projektanta i Metrostavu. Kromě panelů zobrazujících postup prací, je velká část expozice zaměřena na zobrazení změn, které Městský okruh přinese v oblasti Prahy 6, 7 a 8. Návštěvníci zde zhlédnou i vizualizace, které představí, jak bude celý okruh vypadat za pět let, až bude v provozu. Martina Vampulová, foto Josef Husák
Poklep základního kamene na stavbě D1 Střední Morava už řadu let netrpělivě čeká na připojení k evropské dálniční síti. Stavba 0135 úseku dálnice D1 z Kroměříže východ do Říkovic tento cíl přiblíží. Ve čtvrtek 12. června to při slavnostním zahájení stavby potvrdil i hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš. Poklepem na základní kámen stavbu oficiálně zahájil spolu s generálním ředitelem Ředitelství silnic a dálnic ČR Ing. Alfredem Brunclíkem, Ing. Přemyslem Michálkem, poradcem ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury, se starostou Kroměříže Mgr. Milošem Malým a zástupci čtyř společností, které tento dálniční úsek ve sdružení realizují. Kladívka se tak chopil také zástupce ředitele divize 4 Metrostavu Ing. Jiří Kolář (na foto vzadu čtvrtý zprava). Naše společnost je totiž spolu s firmami M – SILNICE a ALPINE stavební společnost CZ členem dodavatelského sdružení, jehož lídrem je Skanska DS.
Sdružení CZECH TOP 100 zveřejnilo výsledky letošního žebříčku „100 nejvýznamnějších firem ČR“, který sestavuje podle tržeb za uplynulé období. Metrostav se v něm umístil na 25. místě, ve stavebnictví byl druhý za společností Skanska CZ, na třetí místo se posunula společnost Stavby silnic a železnic.
Zlínská Stavebnice
Cena Pavla Kouteckého za nejlepší dokument str. 6
1 cí, za řešení jednotlivých technických detailů i za přístup k výstavbě v průběhu celé její realizace,“ ocenil úsilí svých lidí ředitel divize 3 Jiří Procházka (foto č. 2 vpravo) Mezi přítomnými oficiálními hosty vzbuzoval největší pozornost Tomáš Baťa, který přesně za tři měsíce oslaví neuvěřitelné devadesáté čtvrté narozeniny. I proto ho rozesmál, ale také dojal doplněk junior, jenž za svým jménem našel v zasedacím pořádku. Od roku 1932, kdy tragicky zemřel jeho stejnojmenný otec, se s ním totiž setkává dost zřídka. „Je to čest a radost být s Vámi při otevření této nové překrásné budovy,“ poděkoval tento stále vitální předseda správní rady Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za pozvání do svého rodného města. Prof. Ing. arch. Eva Jiřičná je sice o generaci mladší než Tomáš Baťa, i ona však má na Zlín mnoho vzpomínek. Od těch dětských, protože i ona se tu narodila a její otec zde pracoval jako architekt pro Tomáše Baťu, až po ty poslední ze stavby Univerzitního centra. „Žádná budova nevznikne bez spolupráce mnoha lidí a proto jim chci dnes poděkovat za to, že to se mnou vydrželi,“ usmívala
2 Nová budova oválného tvaru má pět nadzemních a dvě podzemní podlaží. Zasklené atrium ji nad přízemím rozděluje do dvou zaoblených segmentů, spojených ve špicích prosklenými komunikačními věžemi. Objekt má obestavěný prostor 48 000 m³ a jeho čistá užitková plocha dosahuje téměř 10 000 m². V jižní části je za velkou protipožární stěnou ze skleněných tvarovek Univerzitní knihovna. Bude poskytovat služby na bázi nejmodernějších informačních a komunikačních technologií pro 558 studijních pracovišť. Všechna umožňují připojení na internet a 216 z nich je vybaveno počítači. Knihovna je navržena pro 13 000 registrovaných uživatelů a bude v ní umístěno na 210 000 svazků. V severní části jsou z otevřených galerií přístupné prostory sídla rektorátu. Součástí budovy je i restaurace a přednáškový sál pro 160 osob a podzemní garáže se 150 parkovacími místy. Vše bezbariérově přístupné, vybavené nejmodernějšími technologiemi a s odpovídajícím zázemím. Navíc s architektonickým výrazem a řemeslnou propracovaností, které nezůstaly dlužné zlínské tradici.
Čistá voda pro život Ve čtvrtek 12. června proběhlo poblíž pramene řeky Radbuzy slavnostní zakončení jednoho z největších infrastrukturních projektů v historii Plzeňského kraje. Odkanalizování a čištění odpadních vod, známé jako projekt Čistá Radbuza, významně podpořila Evropská unie a realizovalo sdružení zhotovitelů v čele s týmem Ing. Radka Böhma z divize 1 Metrostavu. Slavnostní ukončení stavby proběhlo v centru Bělé nad Radbuzou, kde její starosta Ing. Libor Picka přivítal mezi dalšími hosty i zástupce Ministerstva životního prostředí Mgr. Michala Šmída, jenž všem účastníkům především poděkoval za jejich bezproblémovou spolupráci. Devět starostů dotčených měst a obcí poté symbolicky pokřtilo pamětní desku na městském úřadě čistou vodou z pramene řeky Radbuzy, přestřihlo pásku symbolizující dokončení projektu a usedlo do raftu (foto), který je provezl po daleko čistší řece, než jaká tu tekla dřív. Není divu, ve městech Bělá nad Radbuzou, Dobřany, Holýšov, Horšovský Týn, Poběžovice, Stod a v obcích Chotěšov, Líně a Zbůch bylo totiž díky projektu za necelé dva roky rekonstruováno osm čistíren odpadních vod a položeno 42 807 m nové gravitační kanalizace a 7457 m výtlačných řadů, zrekonstruováno 13 360 m stávajících kanalizačních řadů a vybudováno 25 čerpacích stanic s přenosem dat na dispečink. Řeka Radbuza a obyvatelé z jejího okolí se tak i díky práci naší divize 1 dočkali nejen čistší vody, ale i lepšího životního prostředí. M ar t in M e y er, f o t o K r i s t ý n a B ublo v á
strana 2
Koleje pro Nové spojení Za tunely Nového spojení v Praze odpovídá Metrostav až do jejich konečného předání investorovi. Technici divize 5 z týmu Ing. Jiřího Tihana proto dnes finišují s koordinací subdodavatelů, aby už 1. září s dvouletým předstihem mohly tunely projet první vlaky. „Naše divize dobetonovala jižní tunel už skoro před rokem,“ vzpomíná stavbyvedoucí Leoš Černý. „Dnes na Novém spojení z Metrostavu pracuje jen divize 9, která dodělává tunelový vodovod, a my ještě budeme do každého bloku zavrtávat pevné geodetické body.“ Zprovoznění Nového spojení se oproti původním předpokladům podařilo výrazně zkrátit. Jeden rok se ušetřil díky úsilí stavbařů, druhý proto, že dokončení venkovních prací a terénních i sadových úprav proběhne až v době, kdy už nové tratě budou v ověřovacím provozu. „Pokládku kolejí v tunelech pro nás dělají dva subdodavatelé a každý jiným pracovním postupem,“ vysvětluje Leoš Černý. „V „našem“ tunelu se koleje pokládají na boso na betonové dno, v severním, který razila Subterra, je firma ukládá na předem navezené štěrkové lože.“
Ptáme se Ing. Richarda Barvínka geotechnického experta Metrostavu
1
Metrostav podporuje také výzkum a vývoj
1
2 Pokládka kolejí dorazila k jižní portálové stěně rychlostí až 500 metrů za den (foto č. 1 a 2). Po nesvařené trati vjel do jižní tunelové trouby vlakový jeřáb (foto č. 3), který na sucho na betonové pražce před sebe položil první kolejový pás. Po něm dnes vlaky přivážejí štěrk na podsyp druhé koleje (foto 4 a 5). Až ji na hotové lože položí, přivezou po ní štěrk, zasypou první kolej, podbíječka ji zvedne, vyrovná a upevní. Pak se první kolej svaří a podbíječka z ní vyrovná a upevní tu druhou. Divize 5 diriguje závěrečné práce v tunelech s přehledem. První vlaky jimi projedou podle harmonogramu.
Technický a technologický pokrok ve stavebnictví si vyžádaly, aby se i Metrostav zapojil do výzkumu a vývoje. Díky nim může nabízet inovace projektů a optimalizovat technickou kvalitu, náklady i dobu výstavby. Metrostav se ve výzkumu a vývoji zaměřuje zejména na požadavky konkrétních projektů a na rozvoj vnitropodnikových nosných technologií. Z realizace mnoha staveb totiž máme dostatek zkušeností, abychom ocenili přínosy nových řešení a možnosti jejich realizace v praxi. Řada výzkumů probíhá v reálných podmínkách na našich stavbách. Aktuální otázkou je třeba požární odolnost tunelů. Pomocí experimentů na stavbě metra IV C2 jsme již v roce 2005 ověřili působení betonových ostění vystavených požáru až do teploty 1350 °C. Dále řešíme užití stříkaného drátkobetonu pro primární ostění tunelů. Vyloučil by u něj klasickou výztuž a urychlil výstavbu. U betonových konstrukcí se prosazuje samozhutnitelný beton. Jeho tekutý stav v době ukládání však vedl k úvahám, že při jeho užití by bednění mohlo být výrazně víc namáháno, než u klasického betonu. Měření tlaků na sloupech stanice metra Letňany prokázalo, že při splnění určitých podmínek lze tlaky i tohoto betonu udržet v mezích, při kterých jde použít standardní bednění. Metrostav podporuje i vybrané výzkumné a vývojové projekty, do nichž se jeho experti přímo zapojují. Nejvýznamnější je CIDEAS – Centrum integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí. Je orientované na oblast nových materiálů, konstrukcí a technologií s ohledem na jejich trvanlivost a spolehlivost v celém životním cyklu. Výzkum respektuje i širší souvislosti a vzájemné působení na životní prostředí z dlouhodobého pohledu udržitelného rozvoje. Umožňuje spolupráci výzkumných týmů s předními odborníky ze tří největších stavebních fakult v ČR ve spojení se specialisty z velkých stavebních firem. Metrostav každoročně kupuje výsledky
práce Centra v hodnotě kolem 1,5 milionu korun. Aktivně se podílí zejména na výzkumu uplatnění vysokohodnotného betonu při stavbě tunelů, vodonepropustného a samozhutnitelného betonu ve spodní stavbě a vysokopevnostního betonu v konstrukcích mostů (foto č. 1). Spolu s ČVUT v Praze Metrostav významně podpořil výstavbu experimentálního podzemního pracoviště Josef (foto č. 2), kde probíhá základní i aplikovaný výzkum. Ve spolupráci pokračuje stavbou kanceláří a laboratoří. Na některých projektech se naše společnost přímo účastní a finančně je podporuje. Pro projekt na vývoj trvalých betonových konstrukcí nové generace se zvýšenou odolností vůči agresivním vlivům průměrně ročně dává 440 tisíc korun. Výzkum se zaměřuje na užití nekovových kompozitních materiálů se skleněnými či karbonovými vlákny pro vyztužování betonových konstrukcí. Metrostav se zapojil i do rozvoje lidských zdrojů v technologii hydroizolací. Jako partner s firmou UNO Praha pro něj využívá dotaci z EU na vzdělávání v oblasti navrhování, realizace a kontroly svařovaných folií. Výběr
z
přednášky
výrobně-technického
ředitele Metrostavu Ing. Ivana Hrdiny na diskuzním fóru veletrhu IBF 2008 v Brně
2
River Park už prozrazuje svou budoucí podobu 3
4
5
Podle nejnovějších analýz Trend Top je multifunkční bratislavský areál River Park druhou největší rozestavěnou pozemní stavbou na Slovensku. Od základů, které jako bílá vana leží pod úrovní dna nedalekého Dunaje, jej společně staví Metrostav SK a divize 9 českého Metrostavu. Po několika měsících náročné práce už stavba dostává svou konečnou podobu. Celý komplex připomíná včelí úl. I když každý jeho blok je jinak rozestavěný a má vlastní termín ukončení stavby, tvoří jeden sehraný celek, který řídí vedoucí projektu Ing. Richard Műller, jeho zástupce Ing. Peter Trávníček a vedoucí týmů pracujících na jednotlivých blocích. Na stavbě bloku C už je hotová celá nosná železobetonová monolitická konstrukce, provedena většina střešních izolací i vyzdívek a probíhají práce na fasádě. Kompletně tu byl dokončen i vzorový třípokojový byt. Blok D je technicky náročně řešený objekt, vykonzolovaný nad Dunaj. Pro jeho stavbu bylo nutné vybudovat speciální podpěrnou konstrukci, která umožnila vysunutí železobetonových konstrukcí nad řeku (foto). V bloku E, budoucím pětihvězdičkovém Kempinski hotelu s 220 pokoji, už probíhá montáž sádrokartonových konstrukcí, v bytovém bloku F stavbaři vyzdívají mezibytové příčky a osazují hliníková okna v jeho jižní osmipodlažní části orientované k dunajské promenádě. V jeho severní části však ještě probíhá stavba nosné konstrukce, která vyroste až do 14. NP. Poslední blok G tvoří venkovní objekty a právě realizované inženýrské sítě.
Situace na stavbě se mění ze dne na den a River Park roste jako z vody. Po dokončení na podzim 2009 nabídne 100 tisíc m² celkové nadzemní plochy a 40 tisíc m² ve třech podzemních podlažích. Jeho hlavní dominanta – Říční dům – se už začíná zvedat nad řeku a z nábřeží ji mohou obdivovat i budoucí obyvatelé jejích luxusních velkoplošných a mezonetových bytů. River Park nabídne i komfortní kancelářské a obchodní prostory, širokou nábřežní promenádu s kavárnami, restauracemi, bankou a dalšími službami pro obyvatele i hosty Bratislavy. Výstavba River Parku představuje dosud největší zakázku Metrostavu SK. Spolu s divizí 9, jejíž jeden tým zajišťuje výstavbu hotelu a druhý kompletní dodávku TZB, na této stavbě skládá jakousi pomyslnou maturitu. Nikdo už dnes nepochybuje o tom, že jí složí úspěšně. Emília Paldiová, foto archív stavby
Bohaté zkušenosti Ing. Richarda Barvínka v oboru geo techniky jsou podloženy nejen studiem, ale zejména dlouholetou praxí doma i v zahraničí. I když je v důchodu, pracuje už několik let jako externí expert Metrostavu v úseku výrobně-technického ředitele centrály. Co si pod pojmem geotechnika máme představit? Každá stavba je součástí přírodního prostředí a je s ním v interakci. Zatímco geologie se zabývá popisem horninového prostředí, geotechnika mu přiřazuje technické parametry, aby bylo možné provádět výpočty při řešení praktických úkolů. Zahrnuje mechaniku zemin, jež zkoumá fyzikální a mechanické vlastností zemin, patří do ní mechanika skalních hornin, inženýrská geologie, hydrogeologie, geofyzika a jiné aplikované obory. Geotechnice se zatím ve stavebnictví věnuje menší pozornost, než bych si přál. A tak se i dnes stane, že se nový objekt nakloní, dojde k sesuvu, nebo dokonce k závalu podzemního díla. Od skončení vysoké školy v roce 1955 jste z podniku Stavební geologie vyrážel často mimo Prahu. Kam všude Vás osud a práce zavedly? Po průzkumu a sledování výstavby vodního díla Nechranice jsem začátkem 60. let strávil asi tři roky na stavbě širokorozchodné trati v Košicích. Další tři jsem pracoval jako poradce na ministerstvu stavebnictví na Kubě. Znalost španělštiny a angličtiny jsem využil při expedici do Jordánska, kde jsme dělali průzkum pro výstavbu přehrady a vyhnala nás odtamtud válka. V Alžíru jsem se v opravdu nehostinné Sahaře podílel na stavbě Transsaharské silnice. Nakonec jsem pracoval v Belize a šest let v Peru. Na válku v Jordánsku máte smutné vzpomínky. Jaké byly podmínky a práce v Peru? Na Peru vzpomínám moc rád. Prvně jsem pro společnost Electroperu ověřoval možnosti rozšíření podzemní elektrárny na řece Urubamba přímo pod ruinami starobylého města Inků Machu Picchu. Další tři roky jsem pracoval jako geotechnický expert na projektech výstavby přehrad. Následně jsem v Andách vedl československou expedici, která zkoumala kvalitu přírodní hráze jezera Paron. Leží v nadmořské výšce kolem 4200 metrů a obsahuje asi 70 milionů kubíků vody. Nachází se ve vysoce seismické oblasti a protržení hráze by zde mohlo způsobit podobnou katastrofu, jaká byla v roce 1970 v sousedním údolí pod horou Huascarán, kde zemřel i můj dobrý kamarád, fotograf Vilém Hekl. V přípravné fázi jsme podél jezera vyrazili asi 1200 m dlouhou štolu a ze vzdálenosti kolem čtrnácti metrů pode dnem jsme do jezera provedli dva asi půlmetrové vrty a osadili je šoupaty. Měla dálkově ovládané hydromotory a s jejich pomocí se z jezera dalo bezpečně odpouštět až sedm kubíků vody za vteřinu. Byla to náročná práce, ale v mimořádně krásném prostředí. K Metrostavu Vás přivedl prof. Zdenek Eisenstein, když se razil tunel Březno. Jaká je vaše dnešní činnost? U náročných zakázek se podílím na posuzování spolupůsobení staveb s geologickým prostředím. To v praxi znamená, že společně s pracovníky předvýrobní přípravy hledáme optimální řešení jak stavbu založit a jak nejlépe využít místní zeminu coby konstrukční materiál. Při realizaci staveb působím jako odborný konzultant o jehož vyjádření se Metrostav opírá při jednáních s projektantem či investorem. Z konkrétních projektů mohu jmenovat Skladový areál Loukov, tunel Lučice v Chorvatsku, tunely Dobrovského, Centrum Černý Most, tunel Ejpovice, tunel Praha Beroun a jiné. Vlastně si tu doplňuji teoretické a praktické zkušenosti o ekonomický pohled, protože projekty vidím i z hlediska jejich provádění a hospodárnosti. Mohl byste trávit léto na chalupě a místo toho tam jezdíte jen na dovolenou. Co Vás táhne do práce? Geotechnika a spolupracovníci. Asi to zní nadneseně, ale připadám si mezi svými kolegy mladší, vážím si jich a cítím se v Metrostavu opravdu velmi dobře. Rád bych zde ještě chvíli zůstal a vychoval si nástupce, protože i tady si geotechnika zaslouží větší pozornost.
strana 3 široké, jaké potřebují dálnice. Zatímco dunajská větev by zdolávala výškový rozdíl 90 m, oderská by jich musela nahoru i dolu přejít téměř 170 a labská skoro 260. Je to dost, podobné rozdíly jsou však na vodních cestách obvyklé.
letní příloha
1
Chytré propojení evropských vodních cest Česká republika se rozkládá na rozvodí tří moří a na jejím území leží i nejnižší bod hranice mezi povodím Dunaje a Odry – Moravská brána. Už od poloviny 17. století obchodníci i politici přemýšlejí, jak tuto výhodu využít, a proto už 300 let plánují přes naše území spojit tři významné řeky – Dunaj, Odru a Labe. Nabízejí vytvořit ekonomicky efektivní vodní křižovatku evropského významu, důležitou po stránce dopravní, obchodní i hospodářské. Umožní zvýšit stav vody v našich řekách a přitom zajistí protipovodňovou ochranu přilehlých území. Vyhne se ekologicky citlivým úsekům krajiny a v těch zemědělsky využívaných obnoví mokřadní plochy i lužní lesy. Poskytne nové možnosti pro sport i odpočinek. Vodní koridor Dunaj – Odra – Labe známý pod zkratkou D-O-L je už dnes dobře proveditelný a pro Metrostav zajímavý jistě nejen technicky.
2 Řeky byly vlastně první obchodní cesty. Tam, kde nebyly, či byly příliš klikaté, prokazatelně vznikly už před téměř 4000 let první umělé průplavy. Třeba v Egyptě nebo později v Číně. Už tehdy lodě uměly překonávat i větší terénní skoky. Z jedné úrovně do druhé je lidská síla zvedala pomocí rumpálů na převlakách (obr. č. 2). Obchodní plavba v Čechách byla poprvé písemně zaznamenána už v roce 805 n. l. a týkala se Labe. O 570 let později se Karel IV. pokusil spojit Dunaj a Vltavu, když mezi nimi zahájil stavbu průplavu se systémem převlak. Plány na velkou vodní cestu, jež by České země propojila s Evropou, se začaly objevovat od roku 1700, kdy z popudu hraběte Kounice vizionář Lothar Vogemont sestavil Pojednání o užitečnosti, možnosti a způsobu spojení Dunaje s Odrou, Vislou a Labem plavebním kanálem. Moderní historie snu o největší české vodní cestě se začala stávat skutečností počátkem 20. století, když Vodocestný zákon v roce 1901 umožnil vznik Ředitelství pro stavbu vodních cest. Po úpravách řeky Moravy byla konečně zahájena výstavba prvních labských zdymadel. Práce na koridoru D-O-L přerušily obě světové války. Socialismus projekt rozdrobil na stavby malých úseků.
3
Stavby na vodním koridoru a dálnici jsou podobné V plavebních komorách se lodě zdvihají díky napouštění a vypouštění vody. Kde je rozdíl hladin větší a kaskáda plavebních komor by nebyla ekonomická, tam se budují lodní zdvihadla. Využívají Archimédův zákon a zdvihají lodě ve vyvážených žlabech i s vodou. Mohou být svislá, šikmá i otočná a ta největší na světě bez obtíží překonávají rozdíl hladin větší než sto metrů. Belgické dvojité lodní zdvihadlo Strépy-Thieu má rozměr jednoho žlabu 112 x 12 m a vyrovnává spád přes 73 metrů (foto č. 5). Akvadukty a plavební tunely využívají třeba Britové a Holanďané už po staletí. Jejich země jsou protkané sítí průplavů, kde často „suchá“ silnice podchází pod „mokrým“ mostem. Novější akvadukty připomínají klasické mostní konstrukce. Most na Středozemním průplavu přes řeku Veseru (foto č. 6) byl obnoven po druhé světové válce a na první pohled se neliší od těch, co vedou přes Vltavu. Moderní plavební mosty z oceli či z předpjatého betonu zase z dálky připomínají Nuselský most v Praze.
6 Vodní cesty nabízejí využití i mimodopravní sféře. Ekologicky čistě přemění vodní energii, vznikající na plavebních stupních, na elektrickou. Při vhodně zvoleném postupu stavby zvýší přečerpáváním vody z Dunaje nízké průtoky řek. Tato redistribuce zajistí, že z české části povodí Moravy neodteče ani kapka nazmar. Nebude proto nutné zaplavovat další území a budovat zásobní vodní nádrže pro případ sucha. V jiných oblastech je koridor D-O-L plánovaný jako účinná protipovodňová ochrana. Z cest podél průplavů se zaradují cyklisté, rozšíření působišť přivítají rybáři i milovníci vodních sportů. Vzroste turistika a hospodářský rozvoj v okolí. Nemluvě o stavbě, která zajistí práci tisícům místních pracovníků.
V roce 1971 sice Usnesení vlády nařídilo územně chránit celou možnou trasu průplavu, jeho další stavba se ale po roce 1989 prakticky zastavila a dodnes neobnovila. Co na české plány říká Evropská Unie? Celkový podíl současné vnitrozemské a pobřežní plavby na všech přepravních výkonech v EU přesahuje 40 %. Jistě na to má vliv rozhodnutí Evropské hospodářské komise při OSN, která si už před téměř 50 lety ustanovila za cíl vytvořit jednotnou síť evropských vodních cest a sjednotila parametry dopravních lodí. Od té doby začaly na řeky a průplavy vplouvat tlačné soupravy složené ze standardních člunů (foto č. 4). Nosnost takových velkých provozních jednotek může přesahovat až 10 tisíc tun. Běžně uvezou čtyři tisíce, tedy tolik, co čtyři vlaky nebo 300 kamionů. Díky kontejnerům přeplaví, co koho napad-
4 ne. Exhalace, hluk a množství úrazů jsou při vodní dopravě navíc mnohonásobně nižší než u ostatních druhů. V roce 1992 byl dokončen průplav Rýn – Mohan – Dunaj a objem dopravy po něm stále stoupá. Není proto divu, že výstavba chybějícího koridoru D-O-L je výslovně uvedena v přístupové smlouvě České republiky do EU a nelze od ní ustoupit bez souhlasu všech ministrů dopravy. Za pět let bude zprovozněn další nový průplav, Seina – sever. Jeho výstavba je zhruba stejně náročná jako vybudování dunajsko-oderské větvě vodního koridoru D-O-L. Je spolufinancovaná ze zdrojů EU a může nám poskytnout inspiraci v oblasti ekonomiky, ochrany životního prostředí i technických řešení. Pro Evropu totiž naše velké vodní dílo není snem, ale podmínkou dalšího rozvoje. Trasa vodního koridoru D-O-L není definitivní Propojení Dunaje, Odry a Labe je navržené ve variantách a na našem území dosahuje celkem asi 370 km (trasa je na obr. č. 3 znázorněna zeleně). Dunajská větev koridoru je asi 120 km dlouhá a vede od Vídně přes Moravu či Slovensko k Přerovu. Oderská větev dosahuje asi 100 km a spojí Přerov s Bohumínem a s hranicí směrem ke Štětínu. Nejsložitější labská větev by měla asi 155km úsekem propojit Přerov s Pardubicemi a pokračovala by do Hamburku. Vodní cesta je uvažovaná ve třídě Vb s nejdelší přípustnou délkou tlačných souprav 185 m, maximální šířkou 11,4 m a nejhlubším ponorem 2,8 m. Nosnost člunů by mohla dosáhnout až 4000 tun. Aby plavební dráha měla požadovanou šířku 40 m, vodní koridor by u hladiny musel mít asi 54 m, hloubka by se pohybovala mezi 4-5 m. Pro dosažení takových parametrů by trasa koridoru musela vést nejen po splavných říčních úsecích, ale na četných místech i v souběžných umělých průplavech, které obcházejí pro plavbu nepříznivé místo, nebo výškové rozdíly překonávají plavebními komorami či zdvihadly. Přes údolí, silnice či jiné toky by lodě převáděly jedno- či dvoulodní plavební mosty zvané akvadukty, větší terénní překážky by překonávaly jednolodní tunely, podobně
5 S tunely je to podobné. Dřív se stavěly tak úzké, že v nich plavci museli ležet na zádech a nohama kráčeli po stěnách a klenbě, aby se posunuli na druhou stranu. Později jim stačil podobný profil, jako železnici. Důkazem je i západní portál tunelu Arzviller na průplavu Marna-Rýn z první poloviny 20. století (foto č. 7). Dnes výkonné tlačné soupravy potřebují tunelové trouby s profilem kolem 16 metrů. Tedy ne větší, než má pražská Mrázovka. Nová vodní cesta zhodnotí krajinu Po dostavbě průplavu jeho břehy zarostou a krajinu kolem nic nebude rušit. Emise i hluk z lodní dopravy jsou minimální, a když nic „nejede“, stromy obrostlý břeh se neliší od jiných rovných úseků řeky, které vytvořil čas. Zvýšením objemů ekologicky příznivější vodní dopravy dojde k poklesu těžké nákladní přepravy na silnicích, a tím i ke snížení emisí a zvýšení čistoty povrchových vod. Prodlouží se délka vodních toků a přibude na nich pohyb, který zlepší jejich okysličování a samočisticí schopnost. Souběžné zpracování technického a krajinářského projektu zvýší ekologickou hodnotu území. Historie ukazuje, že v okolí průplavů, a to třeba i Panamského, byly často vyhlášené nové chráněné přírodní rezervace. Krajinářský plán při stavbě koridoru totiž pamatuje třeba i na hlinité stěny, vhodné pro hnízdění břehulí a ledňáčků, a na vytváření mělkých pobřežních zón, které starší a často necitlivé regulace přírodních toků odstranily (foto č. 1). Výstavba koridoru D-O-L je plánovaná tak, že se nedotkne přirozených hydrogeologických podmínek souběžných toků a obejde i ekologicky cenné a chráněné lokality. Třeba meandry řeky Moravy ve Strážnickém Pomoraví zůstanou neporušené a trasa průplavu povede přes území pískovny podél železniční trati (červená linka foto č. 8). Význam vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe Stavba průplavu splní nejen podmínku, která nám umožnila vstup do EU, ale také napojí naši republiku na vodní cesty Evropy a přilehlé oceány. Vytvoří trasu pro levnější lodní dopravu, která okolí nezatěžuje exhalacemi.
8
7 Každé plus má i své mínus a každá stavba velkého díla je náročná. Dokud se nebude vědět, kudy koridor povede, bude v dotčeném území vládnout nejistota v plánování, podnikání i v možnostech využití. Stavba bude obtížná po stránce stavební, technické i finanční, zvlášť na Labské větvi. V některých úsecích možná naruší přírodní ráz krajiny. Záleží také na výstavbě v sousedních zemích. Jak, kdy a za co začít stavět Stavbu koridoru D-O-L je vhodné rozložit do postupně realizovaných etap, které budou funkční samy o sobě. Při správně zvoleném postupu výstavby od vodou bohatého Dunaje k severu a od nejsnadněji budovaných úseků k obtížnějším se předpokládá, že k úplnému splacení díla dojde ještě dřív, než bude koridor zcela dokončen. Doba výstavby se odhaduje na 20 až 28 let a její náklady byly v cenové hladině roku 2004 odhadnuty asi na 8881 milionů eur včetně vyvolaných investic. Cena na výstavbu 1 km vodní cesty přitom zhruba odpovídá ceně 1 km dálnice, či vysokorychlostní železniční trati. Takto nákladné dílo může nejlépe financovat kombinace veřejných prostředků států, PPP, bankovních úvěrů, dluhopisů a hlavně příspěvků z fondů EU, jako je to u průplavu Seina – sever. Po jeho dokončení v roce 2013 bude optimální doba pro zahájení stavby našeho koridoru D-O-L. Dílčí úseky však můžeme začít budovat hned, protože jsou součástí protipovodňové ochrany Moravy. Posledním oficiálním vyjádřením k výstavbě vodního díla D-O-L bylo usnesení Mezirezortní komise z 31. prosince 2007, které vládě ČR doporučilo prodloužit stavební ochranu území, kudy by vodní koridor měl vést. Vládní usnesení z 16. ledna 2008 proto uložilo ministru dopravy ve spolupráci s ministrem životního prostředí a ministry průmyslu a obchodu, financí, pro místní rozvoj a zemědělství předložit vládě do 15. března 2008 návrh dalšího postupu provozování a budování vodních cest v ČR. Sen mnoha generací by se tak konečně mohl začít plnit. - ls -, z knihy Křižovatka tří moří foto Jaroslav Kubec a Josef Podzimek
strana 4
Tam, kde není nikdy hotovo
letní příloha
1
Zákulisí nejisté sezony Doubravky Svobodové V době, kdy jsme se sešly nad šálkem kávy k našemu rozhovoru, nevěděla ředitelka Divadla Na Zábradlí Doubravka Svobodová (foto č. 2), zda její funkční období skončí ještě před začátkem prázdnin a na její místo bude vypsáno výběrové řízení, nebo zda rada hlavního města Prahy výběrové řízení zruší a paní ředitelce prodlouží smlouvu o další rok. To se mělo rozhodnout teprve následující den, ale na Doubravce Svobodové nebyla překvapivě patrná vůbec žádná nervozita.
2 Vaše setrvání ve funkci zatím není jisté, jisté však je, že Divadlo Na zábradlí si letos 9. prosince připomene 50. výročí založení. Jaké plánujete oslavy? Jsem moc ráda, že spousta zakladatelů divadla stále ještě žije, třeba Ivan Vyskočil nebo Jiří Suchý. Padesáté výročí založení je dobrou příležitostí, aby se sešly osobnosti, které divadlem prošly, mohly bilancovat a nám, kteří to divadlo tvoříme dnes, daly impulsy do další práce. Tito lidé mají často velmi dobré nápady, co bychom mohli udělat jinak, mohou k nám být kritičtí a prozradit, co jim vadí. Ale hlavně... bude to velmi příjemné setkání. Ostatně jako většina setkání tady Na zábradlí. Oblíbenou inscenací, kterou jste v české premiéře uvedli v březnu letošního roku a kterou také podporuje Metrostav, je detektivní komedie Friedricha Dürrenmatta Komplic. Ačkoli ji dramatik napsal už před pětatřiceti lety, zabývá se namíru aktuálním tématem – všeprorůstající korupcí. Můžete hru trochu přiblížit? Zdánlivě geniální plán zkrachovaného vědce Doca a mafiánského Bosse, který chemickou cestou beze zbytku rozpouští mrtvoly, má jeden háček – „ironického hrdinu“ policistu Copa. Ten se rozhodne, že zločineckou organizaci rozloží zevnitř. K jeho překvapení však korupce přikrý-
3
vající obchod s mrtvolami sahá až do nejvyšších politických sfér... Je to detektivka, takže víc už neřeknu. Ještě snad prozradím, že hlavní role ztvárnili Igor Chmela, Leoš Noha a Marie Spurná a hru režíroval David Czesany. Od současného repertoáru (foto č. 1, 3) se vraťme zpět na začátek. Stojíte v čele divadla patnáct let. Co za tu dobu považujete za největší úspěch? Za největší úspěch považuji to, že se nestydím před zakladateli divadla. Toho jsem se začátku strašně bála. Že to nezvládnu, že na to nemám, že ta tradice je tak velkolepá, že to zkazím. Teď, po těch letech si myslím, že jsem „to Zábradlí“ nezkazila, byť jsem udělala i spoustu chyb. Často se stane, že až v průběhu realizace zjistím, že něco nejde, nebo naopak, že je něco nedomyšlené, protože těch alternativ, které se mohou stát, je neuvěřitelné množství. U mě to funguje tak, že si nesmím říct: „Je to v pořádku,“ protože hned v zápětí přijde nějaká pohroma. S jakými představami jste do funkce nastupovala? Do výběrového řízení jsem šla s tím, že jsem vůbec nepředpokládala, že budu vybraná. Měla jsem za sebou sice 11 let v Divadle v Řeznické, ale to je hodně malé divadlo. Nebyla jsem žádná renomovaná osobnost a věděla jsem, že se do výběrového řízení hlásí spousta dalších. S Petrem Léblem jsme se rozhodli přihlásit, aby nás nemrzelo, že jsme tu příležitost propásli. Až do 8. června, kdy nám oznámili, že jsme byli vybráni, jsem proto byla přesvědčená, že to je jen pokus. Pak už to bylo hodně rychlé – 11. nás odsouhlasila rada a 14. června jsme nastupovali. Jaké byly začátky? Docela hektické a náročné. Trávila jsem v divadle 16 až 18 hodin, včetně sobot a nedělí. Vzhledem k různým okolnostem jsme přišli o spoustu herců, měli jsme pouze třetinový soubor. Museli jsme honem rychle sehnat lidi, což na konci sezony nebylo vůbec jednoduché, skloubit všechny termíny. První rok byl opravdu zběsilý. Během té doby jsme přišla několikrát večer domů a plakala jsem, protože jsem měla pocit, že to je nekonečné, že to nezvládnu. Naštěstí se to ale začalo postupně zklidňovat. Co vás na vaší práci nejvíc baví? Baví mě představení. Ne, že bych se chodila dívat. V kanceláři mám ale neustále zapnutý odposlech nebo průmyslovou televizi. Už jen podle tónu hlasů herců poznám, jestli všechno probíhá normálně. Nejvíc mě baví diváci, protože oni jsou spolutvůrci celého představení. Baví mě, když přijdou dobří diváci, kteří dokážou svými reakcemi posunout představení do daleko vyšší úrovně, navázat kontakt s herci. Ale baví mě, i když přijdou, jak my říkáme „trafikanti, Holanďani, hroši“, takové absolutně nekontaktní publikum. Zajímá mě totiž, jak si s nimi herci poradí, jestli se jim je podaří vtáhnout do hry. Dá se říct, že všichni v divadle směřujeme k tomu, abychom večer odehráli to magické „teď a tady“. Jinak je moje práce jako každá jiná z 90 % nekreativní, nezáživná a někdy až nudná. Magické „teď a tady“... To je tu každý večer, když se hraje. Přes den je v divadle spíš smutno. A přes prázdniny? To není divadlo. Bez diváků je to jen budova, která se připravuje, až zase přijdou. Diváci v září přijdou. Navíc do částečně rekonstruovaného divadla, protože celé prázdniny v něm budou probíhat stavební práce. A na ně i na chod divadla nejen během prázdnin bude i nadále dohlížet Doubravka Svobodová. Rada hl. m. Prahy totiž výběrové řízení zrušila a prodloužila jí funkční období o další rok. Takže se můžeme těšit nejen na premiéry, ale také na důstojnou a zajímavou oslavu 50. výročí založení této scény.
„Džanas peskero drom – Známe svoji cestu“. To je motto občanského sdružení Romodrom, které Metrostav podporuje, a v jehož čele stojí Marie Gailová (foto č. 2 vlevo). Založila je před sedmi lety a od té doby s kolegy pomáhá řešit problémy romských rodin a ukazuje jim cestu k návratu do života společnosti. Už při prvním setkání si vás Marie Gailová získá. Je energická, plná života a elánu a snad nemá ani čas se zastavit. Její pracovní den začíná už v šest hodin ráno u brány vězení ve Vinařicích, kde sdružení Romodrom provozuje truhlářskou dílnu. Celkem 17 lidí se zde rekvalifikuje, aby se mohli po výkonu trestu lépe zařadit do běžného života. V dílně se učí vyrábět třeba eurookna a nábytek. Marie Gailová tu většinou tráví celé dopoledne. Na začátku to tu nebylo vůbec jednoduché. Skoro celý rok probíhaly analýzy pracovního trhu a hledala se profese, o kterou by měli zaměstnavatelé zájem. Také Marie Gailová se musela všechno naučit od píky. O truhlařině nic nevěděla a přitom bylo třeba vytipovat produkty pro výrobu, objednávat zboží, vybírat to správné dřevo, navazovat kontakty s dodavateli i odběrateli. Dnes už vše běží jako po drátkách. „Jednou týdně si zvu truhláře a zaměstnance na kávu. Vytvoříme si plán na týden a já pak už jen kontroluji, zda je vše tak, jak má,“ říká Marie Gailová.
1
Na cestě z Vinařic do Prahy Po poledni odjíždí do pražské kanceláře. Její další činnosti se odvíjejí od toho, co je nezbytné udělat. „Pracujeme na velkém projektu, který je zaměřený na terénní sociální práci ve vyloučených lokalitách v šesti krajích České republiky,“ popisuje jednu z činností, na kterou je velmi
2 hrdá. „S koordinátory musím téměř každý den komunikovat a řešit dílčí problémy. Často také kraje objíždím a domlouvám spolupráci s organizacemi a zástupci měst a obcí. A kromě toho mám na starosti i komunitní plánování, lobbing a především jednání se sponzory“ vyjmenovává Marie Gailová, o co všechno se stará. Má vůbec čas na odpočinek a zábavu? S úsměvem odpovídá: „Já relaxuju prací. A pak jen spím.“ Po chvíli však dodává, že za určitý způsob relaxace považuje i práci na zahradě nebo při opravě chatek v Ratajích nad Sázavou, kam vyjíždějí na prázdniny nebo na víkendy děti ze sociálně slabých rodin (foto č. 1). „Tam i vařím nebo něco opravuji, povídám si s dětmi a jsem moc ráda, když jsou spokojené a usměvavé.“ Právě prázdninové pobyty s dětmi, jejich radost a úsměvy jí dodávají chuť do další práce. Energií ji spolehlivě nabijí i zprávy, že se podařilo úspěšně vyřešit problémy klientů Romodromu, že našli práci, bydlení, že jejich děti začaly chodit do školy nebo že se propuštěný vězeň v nových podmínkách neztratil. Když strávíte pracovní den s Marií Gailovou, uvěříte, že svou práci nebere jako práci, ale jako poslání. Když ji alespoň trošku poznáte, zjistíte, že z jejích úst to není fráze. I když odchází z kanceláře, a to není dřív než po sedmé hodině večer a domů se dostane o půl deváté, stejně na své klienty po celé republice, pracovníky z vězeňské dílny ve Vinařicích i děti, které zná z Ratajů nad Sázavou, pořád myslí. Jak sama říká: „Moje práce není o tom, že jdete spát a máte hotovo. Tady není nikdy hotovo!“
Rok práce pro jedno pěkné odpoledne Představovat den Darujte sebe!, charitativní akci, která má mimo jiné upozornit na týrané a zneužívané děti, je asi zbytečné. Někteří z vás se jí pravidelně účastní, další ji znají z našich novin. Než se však dospělí a především děti na tomto sportovně-zábavném dni pobaví, je zapotřebí udělat spoustu věcí. Nejen o této tradiční akci nám pověděla víc ředitelka Dětského krizového centra Mgr. Zora Dušková (foto č. 1). „První ročník Darujte sebe! se zrodil v roce 2002, kdy jsme hledali způsob, jak oslavit deset let existence DKC. Oslavu jsme plánovali na září, ale pak přišly povodně a všichni měli jiné starosti. Proto jsme ji přesunuli na květen dalšího roku,“ vzpomíná paní ředitelka. První ročník dne Darujte sebe! tedy proběhl v roce 2003 a měl být pouze jednorázovou akcí. Odezva však byla obrovská, centru se podařilo oslovit nejen rodiny s dětmi, ale také některé firmy a jednotlivce, kteří v duchu názvu akce skutečně věnovali část sebe: své nápady, kreativitu a energii, kterou vložili do vymýšlení a přípravy disciplín. Tento model funguje díky obětavosti pracovníků DKC, jejich partnerů a zúčastněných firem dodnes. Ačkoli hlavní část stojí na bedrech společností, které se dne Darujte sebe! zúčastňují, stejně obrovské množství práce stále závisí na pracovnících DKC a dalších dobrovolnících. Příprava dne Darujte sebe! začíná podle Zory Duškové v podstatě téměř ihned po skončení předchozího ročníku. „Snažíme se jej vyhodnotit, vymyslet, co by se mohlo do změnit. I když základní linie zůstává stejná, přece jen
1
chceme každý rok přicházet s něčím novým,“ vysvětluje a dodává, že hlavní nápor práce vždy čeká na začátku roku, kdy je třeba vše začít připravovat a koordinovat. Dětské krizové centrum pomáhá po celý rok Na začátku každého roku pořádají v DKC den otevřených dveří, který umožní, aby se veřejnost seznámila nejen s projektem Darujte sebe!, ale i s jeho ostatní prací. DKC se zaměřuje na prevenci, diagnostiku a terapii syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN). „Našimi klienty jsou děti, dospívající a celé jejich rodiny, které se ocitly v závažné životní situaci. V rámci krizové péče a maximální dostupnosti pomoci provozujeme non-stop telefonickou krizovou Linku důvěry a Internetové poradenství,“ říká Zora Dušková a dodává: „Škála poskytovaných služeb je veliká. Od detekce, krizové intervence, přes specifickou diagnostiku nebo standardní psychodiagnostiku a terapeutickou péči až po poradenství. Provádíme také mediaci, řízený styk dítěte s rodičem a samozřejmě prevenci.“ V květnu pak běží den Darujte sebe! (foto č. 2) a tento projekt uzavírá filmová přehlídka Odvrácená strana dětství, kterou DKC pořádá kolem 19. listopadu, což je den přijetí Úmluvy o právech dítěte. Jde o třídenní promítání filmů tématicky navázaných na problematiku týraných a zneužívaných dětí a celosvětové ohrožení dětí a mládeže. Lidé v Dětském krizovém centru se prostě nikdy nenudí. Stránku připravila Martina Vampulová
2
strana 5
zp r a v o da j s t v í z di v iz í
Poklep základního kamene na stavbě úseku D1 do ko n č ení z e s t r. 1
1
Novostavby divize 9 v Karlových Varech Karlovy Vary rostou do krásy. Šedivé fasády neudržovaných domů mizí a lázeňský kolorit rozjasňuje barevnost opravených budov i novostaveb. Na jejich výstavbě se významně podílí i naše divize 9. Po roce a půl práce tým Ing. Františka Macha v květnu dokončil luxusní bytový Dům u Máří Magdaleny v prudkém svahu Moravské ulice a v Tuhnicích staví jen o něco kratší dobu tým Jana Mráze velkou multifunkční arénu spojenou s menší tréninkovou halou. Obě stavby jsou v mnoha ohledech výjimečné. Luxusní dům pod skálou Bytový Dům u Máří Magdaleny v Moravské ulici poutá pozornost svou zdobenou fasádou (foto č. 1). Ing. arch. Patrik Danda ji navrhl tak, aby novostavba zapadla mezi původní lázeňské domy a odpovídala vkusu náročné klientely z východní Evropy, pro kterou je určena. „Členitá fasáda byla sice technicky i realizačně obtížná, neméně složitá však byla také příprava staveniště a vyhloubení stavební jámy,“ vrací se ke stavbě vedoucí projektu Ing. František Mach a vysvětluje: „Stavba se totiž nachází v úzké příkré ulici nedaleko lázeňské kolonády
větší byt je mezonetový, má dva balkony, 63 m² velkou terasu a pod 132 m² půdorysem v 1. NP se nachází dalších více než 60 m² v 1. PP, které jsou určeny pro tělocvičnu, saunu a relaxační místnost. Nosnou konstrukci dvou nejspodnějších podlaží tvoří železobetonové stěny a stropy. Železobetonové stropní desky jsou i nad dalšími dvěma patry, zbytek vodorovných nosných konstrukcí je z keramických stropních nosníků a vložek, ostatní svislé nosné konstrukce jsou vyzdívané z cihlových bloků POROTHERM. „Na staveništi jsme nedokázali postavit věžový jeřáb, ani výtah s potřebnou nosností, a to nám působilo velké problémy při svislých přesunech materiálů. Hodně jsme jich museli vynést do horních pater ručně,“ vzpomněl Ing. Mach. „Naštěstí obě zimy, po které stavba trvala, byly mírné. Měli jsme totiž obavy z klouzavé čedičové dlažby ve strmé Moravské ulici, ale ta naštěstí zůstala sjízdná.“ I když už většina bytů zná své majitele, klientské změny tým Ing. Macha neřešil. Stavbu 28. dubna završil kolaudací a 29. května investor podepsal předávací protokol. Za kostelem sv. Maří Magdaleny přibyl nový dům, za který se město ani divize 9 rozhodně nemusí stydět.
Dálnice D1 se po dokončení stavby 0135 (foto) prodlouží o více než 11 km a přibude na ní 8 dálničních mostů, 8 přemostění a tři mimoúrovňové křižovatky. Stavba se dotkne i související silniční sítě. „Metrostav se na sdružení podílí 20 % a dostal na starost výstavbu 2,135 km dlouhého úseku rychlostní komunikace R55 mezi Hulínem a MÚK Hulín s asi 40 stavebními objekty,“ řekl Ing. Pavel Vích, zástupce vedoucího projektu Ing. Břetislava Poláka. Stavba se souhlasem investora začala už v březnu, v období vegetačního klidu. Teď je ohraničený trvalý i dočasný zábor a ze staveniště zmizelo více než 100 000 m³ ornice, která byla shrnuta před rokem, když začaly práce na záchranném archeologickém průzkumu. Trasa je volná a rozběhla se stavba provizorního mostu přes Rusavu. Archeologové na staveništi nalezli nejen pozůstatky pradávného osídlení z doby kamenné a bronzové, ale i zbytky římského pochodového tábora, jehož nález je v této oblasti velmi vzácný. Svou práci v hlavní trase už skončili, pokračují však v okrajových částech staveniště. „Do konce roku bychom chtěli mít hotové náspy,“ pokračuje Ing. Vích. „Je tu totiž neúnosné sprašové podloží a část náspů musí být konsolidační. Sedat si budou půl roku, a abychom dodrželi termín průjezdnosti v listopadu
2010, je to možné jedině přes zimu. Teď proto provádíme penetrační zkoušky. Prokáží, zda pro odvedení vody zpod náspů budou stačit vpichované štěrkopískové piloty.“ Brzy přijde řada i na základy tři mostů. Dva dálniční – přes silnici a potok Žabínek a přes řeku Rusavu – bude provádět přímo divize 4, most na místní komunikaci do Pravčic má na starost subdodavatel.
„Součástí našeho úseku budou samozřejmě i různé další stavební objekty, jako přeložky Kosteleckého potoka, plynovodu a produktovodu,“ dokončuje Ing. Vích. „A nakonec i úpravy stávajících a stavbou poškozených komunikací, aby na nás v okolí vzpomínali v dobrém.“
V Nových Butovicích už stojí hrubá stavba Podle průzkumů je v Praze neustále málo moderních kancelářských prostor. Na odstranění tohoto nedostatku pracuje i tým Ing. Lukáše Zeleného z divize 1, který do administrativního komplexu Office Park Nové Butovice dostavuje poslední budovu – blok C.
Na půdorysu do tvaru písmene L se už dnes tyčí téměř celý železobetonový skelet (foto). V podzemí vytvořil prostor pro budoucí parking s 60 místy, v nadzemí roste v jednom křídle do sedmého a v druhém do osmého podlaží. Hrubá stavba bude hotová do 20. července.
„Zatímco v horních patrech stále ještě pracují betonáři, v suterénu už máme hotové všechny vyzdívky a montujeme rozvody technického zařízení budov,“ říká Ing. Zelený a s výčtem prací pokračuje: „Souběžně stavíme lešení kolem objektu až do 5. NP, abychom mohli provést zaměření skeletu pro finální dodávku prosklené fasády a pro montáž jejích kotev. Abychom dodrželi termín kolaudace koncem listopadu, nemohli jsme totiž zaměření provést naráz, ale musíme je dělat po částech.“ Budovu C do souboru Office Park Nové Butovice opticky začlení režné lícové zdivo, které je pro zdejší administrativní budovy typické. Zedníci s ním už začali a objeví se přes celou výšku objektu na nárožích, v úžlabí a kolem prvních dvou pater obvodových pilířů. Jejich železobetonové konstrukce prvně překryje tepelná izolace z extrudovaného polystyrenu. Zeď z lícových cihel potom bude k nosné konstrukci připevněná pomocí nerezových kotev přes izolaci a odvětrávanou mezeru. Divize 1 budovala před třemi lety v Office Parku Nové Butovice i blok B, proto ji tato stavba nepřekvapila. „Díky schopnostem a úsilí našeho týmu běží práce podle harmonogramu,“ usmívá se Ing. Zelený. „Od ledna by se už v nových kancelářích měli zabydlovat první nájemníci.“
Stavby přihlášené do soutěže Stavba roku 2007 2 a zezadu je ohraničena skalní stěnou. Tu jsme museli po celé výšce asi o metr a půl ručně ubourat a ve skále jsme hloubili i jámu pro dva suterény. Měli jsme tu vlastně otevřený kamenolom uprostřed městské památkové zóny a v prvním ochranném pásmu přírodních léčivých zdrojů. Rozpojování skalní stěny jsme prováděli ručně a pod stálým hydrogeologickým dohledem. Vřídlovec jsme nejdřív navrtali a pak trhali rozpínacími kladivy. Protože do Moravské ulice je povolený vjezd jen vozidlům do 20 tun, museli jsme výkopek vozit na překladiště, odkud se teprve velkými auty odvážel na skládku.“ Skalní masív byl v závěru přípravných prací zpevněn třemi šestimetrovými lanovými kotvami a po očištění tlakovou vodou mu zůstal jeho přírodní vzhled. Zárubní zeď domu, který ke skále přiléhal v druhé části staveniště, byla zpevněna stříkaným betonem a na ni byla nabetonována úhlová stěna. Prostor nad ní dnes slouží pro dvě zahrádky, před ní je v nižší úrovni soukromá terasa. Při pohledu z ulice se zdá, že tu vlastně vyrostly domy dva – s odlišně barevnou fasádou a ve výškovém odskoku jednoho patra. Oba se zdají být šestipodlažní, se soklem obloženým kamenným obkladem, s podkrovím a s jednou kulatou nárožní věží. Ve skutečnosti tu však stojí dům jen jeden, s jedním svislým komunikačním jádrem. Ve dvou nejspodnějších patrech má garáže pro 11 vozů a v jednom podzemním a šesti nadzemních podlažích obsahuje 18 bytových jednotek. Pět z nich má větší plochu než 120 m², takže pro celý objekt platí základní 19% sazba DPH. Byty o velikosti 2 až 4 + kk jsou velkoryse dispozičně řešeny a ve většině případů mají druhou koupelnu, přístupnou z ložnice. Nej-
3 Haly plné řemeslníků „O naší stavbě už vyšlo několik článků, že pomalu nevím, co říkat nového,“ usmíval se Ing. Tomáš Slepička, stavbyvedoucí divize 9, který v týmu Jana Mráze buduje multifunkční areál v karlovarské čtvrti Tuhnice. „V obou halách, jak ve velké tak i v malé tréninkové, se už naplno rozběhly veškeré profese. Dokončili jsme střechy a začali jsme montovat fasádní hliníkové prvky a výplně oken (foto č. 2), pracujeme na technickém zařízení budov. Ve strojovně chlazení máme osazené zdroje chladu a pokračujeme s rozvody. Tato technologie tu je nezvykle výkonná. Je totiž společná pro obě haly a odpadní teplo by z chlazení mělo být navíc využíváno pro vyhřívání plánovaného krytého bazénu.“ V halách pomalu končí také práce na vyzdívkách. Ze tří čtvrtin budou z vyspárovaných betonových lícových tvárnic, které podle zahraničních zkušeností nejlépe odolávají projevům emocí, třeba po hokejovém utkání. Ve velké hale je hotová nosná konstrukce ledové plochy, na polovině „domácích“ stojí prostorové lešení (foto č. 3), ze kterého se montují veškeré technologické prvky, počínaje odvodněním, přes vzduchotechniku, podhledy až po veškeré rozvody. Do konce července by se lešení z první poloviny haly mělo přemístit do druhé, aby i tam mohlo být provedeno vše, co budoucí provoz vyžaduje. „Od začátku září bychom měli začít pracovat na skladbách ledové plochy,“ připomíná vedoucí projektu Jan Mráz a výhled do budoucnosti uzavírá: „Stavbu ukončíme začátkem příštího roku a pokud se podaří získat pořadatelství, jako první z velkých akcí by se v nové hale mělo v květnu uskutečnit mistrovství světa ve sledgehokeji.“
Název: Obytný soubor Na Krutci Objednatel: Metrostav Krutec s.r.o. Autoři: Ing. MA. Tomáš Pilař, akad. arch. Ladislav Kuba, Ing. arch. Antonín Novák, Ing. arch. Petr Valenta, Ing. arch. Radovan Smejkal, Ing. arch. Martin Rudiš, Ing. arch. Petr Bouřil Doba výstavby: duben 2005 – duben 2008 Obytný soubor Na Krutci v Praze 6 zahrnuje 13 solitérních vil, 16 řadových domků, 6 bytových domů a RS Sport Centrum Romana Šebrleho. Ve dvou etapách jej pro Divizi development Metrostavu postavila divize 8. Přírodní ráz okolí umožnil vznik nadstandardního a zajímavého bydlení uprostřed zeleně. Obytný soubor výjimečného architektonického rázu sjednotil návrh brněn-
ského ateliéru Kuba & Pilař architekti. Vyvolává atmosféru solidních nadčasových jednoduchých domů z bezúdržbových, klasických a dobou ověřených materiálů, jako jsou režná cihla a pohledový beton. Jako kontrast je k nim použita hladká omítka a obklad z dřevěných desek nebo lamel. Objekty postavené v rámci první etapy výstavby již byly oceněny v několika architektonických soutěžích.
strana 6
Blahopřejeme
i n f o r ma c e / ak t u a l i t y / za j í ma v o s t i
Na š e f o t o r e p o r t á ž
s l o u p e k o db o r ů
Upřímné přání všeho nejlepšího zasíláme všem našim
Vydařený výlet
spolupracovníkům, kteří v červenci a v srpnu oslaví
K letošnímu Dni dětí připravil výbor základní organizace ve spolupráci s firmou Márty, která mimo jiné pro naši základní organizaci zajišťuje letní a zimní dětské tábory, jednodenní výlet pod názvem Křivoklátské putování. V sobotu 31. května výletníci vyrazili nejdříve do Lužné u Rakovníka, kde si s odborným výkladem prohlédli expozici železničního muzea a projeli se historickým vláčkem. Odtud se přesunuli na hrad Křivoklát, který prozkoumali doslova od půdy až po sklepení, kde se seznámili i s místními strašidly. Na závěr krásného dne v odpoledních hodinách zavítali do Lánského parku, kde na procházce potkali i pana prezidenta. Výlet se všem líbil, jak o tom svědčí o děkovný dopis Lucky a Terky Ulrichových, na které nejvíc zapůsobilo nenadálé setkání s panem prezidentem v Lánech.
své životní jubileum. Přejeme jim do dalších let hodně zdraví, štěstí a spokojenosti nejen v pracovním, ale také v rodinném životě. Za práci, kterou vykonávají pro naši společnost, jim děkujeme a přejeme ještě mnoho dalších pracovních i osobních úspěchů.
50 let Vladislav Hovorka, provozní zámečník z divize 1 Pavel Král, stavební zámečník z divize 5 Pavel Jandera, provozní zámečník z divize 7 Ing. Karel Hampl, sam. odborný referent z centrály Alena Kučerová, odborná referentka z centrály Jiří Hájek, samostatný odborný referent z divize 4 Jindřich Šedina, instalatér z divize 9
60 let Ota Karásek, manipulační dělník z divize 5 Jan Kolek, stavbyvedoucí z divize 5
1
Denní centrum Domino
Josef Spilka, řidič z divize 7 Milan Procházka, OTP z Divize development Antonín Paul, zedník z divize 3 Ing. Jaromír Matějka, hlavní stavbyvedoucí z divize 4 Milan Komár, betonář z divize 4 Pavel Skočilas, jeřábník z divize 5 František Přáda, jeřábník z divize 5 Dušan Koval, stavbyvedoucí z divize 5 Vladimír Polášek, řidič z divize 7 Ing. Ladislav Kraus, sam. odborný referent z divize 8 Jaroslav Večeřílek, stavební zámečník z divize 9 Josef Panoš, provozní zámečník z divize 11
2
3
4
5
V červenci oslaví své životní jubileum také Pavla Dvořáčková, uklízečka z divize 5. Rovněž jí srdečně blahopřejeme.
Cena za dokument Režisér Pavel Koutecký zaplatil svou snahu o natočení posledního dokumentárního filmu životem. V úterý 10. června, kdy by oslavil 52. narozeniny, se v hledišti Divadla Archa už podruhé sešli jeho přátelé i následovníci, aby se dozvěděli, že Cenu Pavla Kouteckého za osobitý dokumentaristický počin letos získal film Pulec, králík a Duch svatý scénáristy Richarda Komárka a režiséra Filipa Remundy. Vítězové si kromě skleněné plastiky odnesli i šeky na celkem 150 tisíc korun, které jim věnoval partner soutěže Metrostav (foto). Také druhý ročník Ceny Pavla Kouteckého uspořádala Asociace Film & Sociologie a Divadlo Archa ve spolupráci s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Ze 78 přihlášených filmů, jež vznikly v období mezi 1. květnem 2007 a 30. dubnem 2008, odborná porota těžko vybírala ten nejlepší. U vítězného snímku ocenila především výběr a zpracování společensky závažného tématu interrupcí, které od věcí soukromých směřuje k základním otázkám našeho vztahu k životu, jeho smyslu a hodnotě. Východiskem snímku je protest pravoslavného kněze Libora Halíka, který v Brně před porodnicí veřejně a hlasitě požaduje zákaz potratů. „Film se nevyhýbá ostrým otázkám, volí extrémní postoje, které jsou konfrontovány s realitou života, jež je blíž, než si tvůrci na začátku možná představovali,“ naráží porotce Jiří Peňás na otevřené vystoupení tří generací žen z rodiny scénáristy, který se až díky přípravě snímku dozvěděl, jak potraty či pokus o ně zasáhly do jeho života. Kromě vítězného snímku hosté večera shlédli i film Hormonální akvarium mladé režisérky Terezy Tary z prvního ročníku FAMU a známý dokument Pavla Kouteckého Zánik Československa v parlamentu. –red–, foro archiv Divadla Archa
Do projektu Společně podporujeme se zapojili také hráči a jejich partneři, kteří se sešli na golfovém turnaji v Hluboké nad Vltavou. Prostředky, vsazené v soutěži Nearest to the Pin na charitativní jamce, pořádající divize 6 Metrostavu znásobila a zaokrouhlila na rovných 40 000 korun. Tentokrát pomohou Dennímu centru Domino v Českých Budějovicích. Denní centrum Domino už devět let provozuje Městská charita České Budějovice. Slouží dospělým, duševně nemocným lidem a snaží se podpořit jejich nezávislost a usnadnit jim návrat do běžného života. Jeho socio-terapeutický klub je zaměřený na stabilizaci psychického zdraví a v rámci pravidelných a opakovaných aktivit si v něm nemocní lidé obnovují návyky na činnosti, které jim mohou pomoci k návratu do zaměstnání. Centrum nabízí také sociální poradenství, které využívají i rodinní příslušníci duševně nemocných lidí. Součástí Domina je divadelní dílna, kde si klienti zdokonalují vyjadřování a odbourávají své sociální zábrany. Další dílny – výtvarná a animační – umožňují činnost lidem, kteří pro svůj handicap mají omezené možnosti uměleckého vyjádření. Za příspěvek z projektu Společně podporujeme koupí centrum počítač se speciálními programy, které duševně nemocným lidem pomohou v tvorbě a přispějí k jejich návratu do běžného života.
Golf ve stínu historie 6
7
8
9
Letní sportovní hry Metrostavu nejsou žádná rekreace V Nymburce se už potřetí sešlo v polovině června 12 týmů po 12 zaměstnancích z Metrostavu, Doprastavu, společnosti Subterra i z Metrostavu SK, aby se utkalo na již 8. LSH Metrostavu. Nálada tu byla jako obvykle skvělá, sportovní výkony na hranicích možností a vyšlo dokonce i počasí. Vítězem volejbalového klání se už potřetí v řadě stal tým divize 5 Metrostavu, letos doplněný o kolegy z divize 2 (na foto č. 1 v boji proti divizi 4). Tenisové prvenství na nymburských kurtech poprvé získalo družstvo Doprastav I, ve kterém Marcela Fridrichová a Roman Babák (foto č. 2) vyhráli i nad Břetislavem Polákem a Hanou Štivarovou (foto č. 3) z naší divize 4. Ve štafetách se opět držela divize 5. V Nymburce vyhrála už podruhé, ostatní týmy se však nedaly zahanbit a bylo vidět, že zejména předávky (foto č. 4 a 5) trénovaly velmi pečlivě. O prvním místě v kouli rozhodl vyrovnaný výkon společného družstva centrály a Divize development Metrostavu. O tom, že jeden skvělý závodník nestačí, ví své divize 5. Pavel Kuděj tradičně hodil nejdál, ale i když se všichni jeho ostatní spolubojovníci včetně Lukáše Endersta (foto č. 6) snažili, polepšili si jen o tři místa a skončili devátí. V nohejbalových zápasech přeje štěstí víc borcům ze Slovenska, Dvojice z Doprastavu I už totiž v Nymburce vyhrála podruhé. Každý, kdo na LSH přijel, se snažil dosáhnout nejlepšího výsledku - borci z divize 1 (foto č. 7), 6 i z Doprastavu II (foto č. 8). Fotograf Ota Mrákota však všechny nezachytil. Do síně slávy ale nezapomněl zvěčnit tým naší divize 8 (foto č. 9), který po loňském a předloňském druhém místě zvítězil a umístil se na zlaté příčce spolu s prvním týmem Doprastavu. Jeho sportovci v Nymburce zazářili, z loňského 7. místa se vyhoupli na první. Opět však zvítězil každý - získal vzpomínky, na které se nezapomíná.
V rámci Metrostav Golf Challenge 2008 uspořádala divize 6 v sobotu 14. června golfový turnaj pro své hosty a partnery na hřišti v Hluboké nad Vltavou. Hráče i jejich doprovod přivítal obchodní náměstek divize 6 Ing. Jiří Sládek, který se 18jamkového turnaje aktivně zúčastnil i jako hráč. Na závěr slavnostně předal ceny vítězům a poděkoval všem za příspěvky do projektu Společně podporujeme (foto). Ve smíšené kategorii hráčů s handicapem 0-19,9 zvítězil Ondřej Surka, o kategorii výš Richard Urvay. Mezi golfisty s HCP 26,1-36 se nejvíc radoval Jiří Hochman, který si upravil handicap na 22. Poslední skupinu s HCP 37-54 vyhrál Pavel Šotola s obdivuhodným zlepšením handicapu na úroveň 25,2. S velkým zájmem se setkala i golfová akademie a patovací soutěž začátečníků. Krásný den se však v Hluboké nad Vltavou vydařil i nehrajícímu doprovodu, který navštívil nedaleký romantický zámek a Zoologickou zahradu Ohrada, kde si mohl prohlédnout i neobvyklé Centrum ekologické výchovy, na jehož výstavbě se před pár lety významně podílela právě divize 6 Metrostavu. –red–, foto Ota Mrákota
Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen DDM Group / Pověřená šéfredaktorka Ing. Lenka Svobodová / Všechny neoznačené materiály připravili Lenka Svobodová, foto Josef Husák / Adresa redakce Koželužská 5, 180 00 Praha 8-Libeň, tel.: 266 709 415; www.metrostav.cz / Číslo 12-13/2008 vyšlo 3. 7. 2008 (14/2008 vyjde 13. 8. 2008) / Složení redakční rady Ing. František Polák (předseda), Ing. Jan Cuc, Ing. Jiří Kavan, Mgr. Jan Kuchař, Pavel Meyer, Ing. Jaromír Pavlíček, Ing. Jaromír Šob a Ing. Libuše Weinfurtová / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 128 00 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing, s. r. o., Nad Kazankou 37, Praha 7-Troja, tel.: 244 023 201, fax.: 244 023 333 / Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s.p., odštěpný závod Praha, č. j. nov 6051/96 ze dne 3. 4. 1996 / Podávání novinových zásilek bylo povoleno s.p. OZSeČ Ústí nad Labem dne 21. 1. 1998, j. zn. P-649/98 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736
