Pátek 27.8.2004 Ahoj, všichni !! Začínáme třetí desítku Mezinárodního horolezeckého filmového festivalu. Ale pořád je co zlepšovat a měnit. Letos provedeme větší změnu, přestěhujeme doprovodný program z koupaliště na hřiště. Má to hned několik výhod: je to blíž k centru dění, vejde se tam více lidí a na koncert Žlutého psa to určitě bude potřeba. A co vás ještě čeká nového? Místo slalomu horských kol chystáme SPEED TRIAL, paralelní závod horských kol přes překážky. Přijďte se podívat na pěší zónu a povzbuzovat! Každým rokem přibývá přihlášených filmů, takže je z čeho vybírat. Letos bylo přihlášeno 57 filmů ze 14 zemí a z nich jsme do všech tří kategorií – horolezectví (A), sporty v přírodě (B) a člověk a hory (C) – doufáme, vybrali to nejlepší. Loni se nám promítání na dvou místech osvědčilo, a tak i letos můžete shlédnout premiéry v kině a reprízy v přednáškovém sálu v místní škole. Do promítání pod holým nebem jsme zařadili váš oblíbený Jump! a Kratochvílův Sen, který u nás v loňském roce získal Cenu diváka a Cenu města. Festival jsme zahájili vernisáží výstav fotografií Tváře z Tibetu a Nepálu a Uskutečněné sny. Autorem první z nich je Olda Šlegr a jeho obrázky jsou k vidění ve výstavní síni a fotografie Jana Mynáře, autora druhé výstavy, ve vestibulu městského úřadu. Zvláštním hostem festivalu je slovinský horolezec Silvo Karo, který bude vyprávět o svých nejtěžších výstupech v Patagonii, Yosemitech a v Himálajích. Možná už mnozí víte, že v březnu vyšla knížka Bohumila Sýkory Pískaři, která popisuje historii lezení v Adršpašskoteplických skalách, na Křížovém vrchu, na Ostaši a v Broumovských stěnách od roku 1922 po současnost. Kdo ji ještě nemá, bude si ji moci koupit a nechat podepsat samotným autorem. Tolik k dění na letošním fesťáku. Přeji vám dobrou náladu a hodně sluníčka :) Máša Jirmannová ředitelka festivalu
JAKO VŽDY PŘIPOMÍNÁME PRAVIDLA NÁVŠTĚVNOSTI: PARKOVÁNÍ: pouze na vyznačených parkovištích. INFORMACE: o festivalovém dění, vlakovém spojení, ubytování apod. dostanete v infocentru v suterénu MěÚ. STANOVÁNÍ: pod širákem můžete přespat kdekoliv ve městě, nebudete-li brzdit provoz a ohrožovat život svůj i jiných osob. Stan můžete v době konání festivalu postavit v teplických parcích, ale podmínka je, že ráno v devět hodin nebude po stanu a bivaku ani stopa. ROZDĚLÁVÁNÍ OHŇŮ: v celém městě platí přísný zákaz. HLÍDÁNÍ VĚCÍ, BÁGLŮ: zabezpečí kluci v úschovně zavazadel, která je opět ve dvoře za kostelem. Do kina se s bágly nechodí, zabíraly by místo vašim kamarádům. WC: používejte pouze veřejné – u nákupního střediska nebo v kině. VSTUPENKY do kina se prodávají ve stánku vedle kina, vždy půl hodiny před začátkem promítání. Vstupenky na reprízu ve škole se prodávají přímo v chodbě školy přede dveřmi přednáškového sálu. Vstupenky na hřiště, kde je doprovodný program, se prodávají před jeho vchodem.
Olda Šlegr: „Tváře z Tibetu a Nepálu“ Zajímavý rozhovor vznikl těsně před vernisáží jedné ze dvou festivalových výstav fotografií. Oldo, jakou cestou vznikaly Tvé fotografie „ksichtů“, jak byly nazvány na vernisáži? Portréty lidí z hor se začaly odvíjet od roku 1992, kdy jsem začal jezdit do světa. Během cest jsem fotil, a pak doma vydával kalendáře. Nedělal jsem je nějak masově nebo spotřebně, spíše pro známé. A když jsem už měl všechny fotky naskenované, řekl jsem si, že z nich udělám výstavu. A tak vznikla tato kolekce. Ve Tvé fotografické práci se specializuješ jen na portréty? Ne. Já sám se za fotografa nepovažuji, spíše jen tak jezdím po světě. A focení je na cestách jediná zábava, člověk si tam bliká a baví se tím. Jelikož plakátů hor a Everestu je všude habaděj, začal jsem fotit „ksichty“. Baví mě to, protože je v nich vidět duše. A to je ono. Jezdíš jen do Asie nebo i do jiných končin? Asii mám projetou celou od Tibetu a Thajska až po Sri Lanku, protože buddhismus mě vždycky bral. Před měsícem jsem se vrátil z Indie, kde jsem u Srinagaru byl zase u muslimů úplně na konci světa. Pak se mi líbila také Jižní Amerika, a tu jsem projel kromě Francouzské Guayany celou. Dvakrát jsem byl v Chile, která mě vzala nejvíc. Je to země, která má neuvěřitelný vzrůst. Přitom ještě v roce 1970 to byla stejně zaostalá země jako Bolívie. Chilané jsou velice přímí lidé, nekrade se tam, protože Pinochet vzal klacek a začal všechny zloděje řezat. Všude postavil školy a policejní stanice a všichni se už pořádku naučili. Je to fantastická země, kde mají evropskou zodpovědnost a americkou volnost. Dobrá kombinace. I z Tvých fotografií je cítit Tvé okouzlení buddhismem... Buddhismus mne oslovil už v šestnácti, kdy jsem jezdil na čundry, a myslím si , že je to nejpřijatelnější náboženství. Nebral jsem je ale nikdy do důsledků. Křesťanství je, řekněme si to na rovinu, velice expanzivní a tvrdé náboženství. Poslední rok jsem prožil v muslimském světě a poslední dobou začínám mít dojem, že křesťanský svět a vůbec celý západní svět se obul do islámu a dělá ze všech muslimů zločince. Za celý rok se mi nestalo, že bych se cítil nějak špatně. Jsou spíše vyděšení, ale s nějakou záští a zlobou jsem se nesetkal. Dneska se řekne muslim, a všichni si představí syčáka s kvérem v ruce a semtexem v kapse, ale ono to tak vůbec není. Má cenu i dnes do Tibetu jezdit? Nalezne tam člověk ještě opravdový Tibet? Nevím. V Tibetu jsem byl naposledy v době, kdy v Americe spadly ty paneláky. Bylo šílené, jak je už v Tibetu náboženství vyhubené. Skoro mám i kacířské myšlenky. Když si uvědomíš, že se doba hnula a Číňani dali na nás a řekli si: „Víte co? Tak my na to kašlem...“, sebrali se, vzali traktory a všechno, co tam dotáhli, přestřihli elektřinu a šli pryč, já vůbec nejsem přesvědčený, jestli by to Tibeťané chtěli. Já vím o těch divokých, ortodoxních buddhistech, kteří tam stále jsou. Jen jsem přemýšlel o tom, kdyby Ti Číňani z Tibetu odešli. Skutečně tibetské vesnice jsme viděli až u nepálských hranic. Když chce někdo vidět skutečný Tibet, ať jede do Dolpa nebo do míst
Pátek 27.8.2004 v severním Nepálu. V Tibetu jej uvidí možná jen kolem Kaillashe a okolních vesnicích.
kterém jsme poprvé viděli fotografie prvovýstupu na Velkého konšela.
Bohumil Sýkora – „Pískaři“
Znal ses i s duchovním otcem festivalu Mírou Šmídem Lančem? Vzhledem k tomu, že jsi byl koncem šedesátých let přinucen Adršpach opustit, asi jsi k tomu moc příležitostí neměl...
K tradičním účastníkům festivalu patří také Bohouš Sýkora – autor mnoha krásných prvovýstupů v Adršpachu i Teplicích a od letošního roku také krásné knihy „Pískaři“. Několik zvědavých otázek tedy muselo směřovat i k jeho osobě. Bohouši, co Tě vůbec vedlo k mapování historie lezení na zdejších pískovcích? Lezecká historie Adršpachu mi nebyla lhostejná od mých prvních výstupů. Vždycky mne zajímalo, kdo je tvůrcem některých zdejších cest. Třeba Starostová s jedním kruhem... Vždycky jsem si říkal: „Člověk, který udělal tento prvovýstup, musel být velký machr.“ Informace o Starostové jsem nakonec získal od libereckých lezců, protože po válce sebrali některé staré vrcholové knížky od starých Sasů – z Koberců i ze Starostové. Takže nejprve se na knížce podepsala moje zvědavost. Na druhém místě to byla osoba doktora Karla Šmída, vynikající organizátor, právník a antikomunista. Věděl, že v Sasku je vysoce kvalitní lezecká a průvodcovská literatura. Viděl zmatek a chaos, který u nás v této oblasti panoval. Bylo mu jasné, že pokud se do deseti let nezačne se zpracováváním historie pískovcových výstupů, už to nikdy nedáme dohromady. Zorganizoval akci štítků, pomocí kterých se evidovaly nové výstupy. Požádal o spolupráci okresní sekci horolezeckého svazu, které jsem tehdy předsedal. Postupně mě do této práce zaučoval. Materiály jsme postupně získávali i přes mé známe v Sasku. V archívech v Drážďanech nám našli staré časopisy, do kterých zdejší prvovýstupci psali články. Při mé práci mne potěšilo, že na mé přání a dopisy odpověděli všichni. Nikdo neodmítl. Od nás mi pomohli zejména Véna Hornych a Vašek Bruckner, ale ochotných lidí bylo opravdu více. Takže kniha „Pískaři“ není jen můj úspěch. Je to idealistická kniha několika idealistů. Při práci na knize jsi musel určitě objasnit nejedno tajemství, spojené s prvními pokořiteli adršpašských věží. Mohl bys uvést nějaký obzvlášť silný zážitek? To je pravda. Třeba Karlovi Šmídovi psali tehdejší lezci dopisy jako: „V roce 1939 jsme provedli v Adršpachu několik prvovýstupů. Na vrcholcích jsme zanechali slaňáky a krabičky. Na nástupu a vrcholku jsem vytesal své iniciály. Na nástupu jsem je zakryl zeminou.“ Jak jsme pak měli najít, o jaké prvovýstupy se jedná? Krabičky shodil v zimě vítr, protože Sasové je dávali na věže na dřevěné tyče, které časem uhnily. Pod Starostou jsme kdysi na zemi jednu rezavou a bohužel už prázdnou krabičku opravdu našli. Nejtěžší prvovýstupy tady v prvopočátcích dělal Herbert Lubke, který se z politických důvodů nechtěl v Německu angažovat a jejich svazu nedával vůbec žádné informace o svém působení na skalách. Zůstal pro nás velkým tajemstvím, které se vyřešilo až po mém návratu z emigrace. Také proto, že zahynul ve věku 40-ti let na ruské frontě za druhé světové války. Jeho dnes šedesátiletého syna jsem pozval na 75. výročí vylezení Krále – první zlezené adršpašské věže. Přijel a přivezl s sebou rodinné album, ve
z přeskoku
při
My jsme se s Lančem stýkali často, ale bohužel jen v emigraci. Když jel lézt do Alp nebo do Anglie, vždycky se zastavil a několik dní u nás pobýval. Společně jsme lezli v severním Německu. Dopisovali jsme si a o festivalech jsme věděli. Byli jsme také dobře informovaní od Evy Stránské, která nám kompletně celých dvacet let, co jsme byli venku, posílala prospekty, časopisy a vystřižené články o festivalu. Jediné, co jsme neznali, byla atmosféra. Samozřejmě, když jsme se po převratu vrátili, byli jsme velmi překvapení. Právě atmosféra nás velmi uchvátila. Narozdíl od podobných festivalů je jiná, protože je to dáno i jinou mentalitou zdejších pískařů. Jak píše Franta Pašta, kterého v knize také vzpomínám: „Pískaři byli mezi horolezci jako argonauti u námořníků.“ Autogramiáda knihy „Pískaři“ se s Bohoušem Sýkorou uskuteční v rámci festivalu v sobotu 28.8. v 13.30 v předsálí kina.
David Jinks: Greenland – 72o North Jedním z hostů festivalu je rovněž autor dokumentu výpravy do odlehlých končin severovýchodního Grónska David Jinks z Anglie. V oblasti Scoresby Sund působil v šestičlenné skupině, která se snažila prozkoumat poměrně neznámou krajinu ledovce Liverpool Land, ležící na 72.stupni severní šířky. Jak David sám přiznává: „Zjistili jsme, že moc lidí tam před námi nepůsobilo...“ Je mi jasné, že při podobných výpravách je nejtěžší se přinutit kromě boje s chladem, únavou a vlastními potížemi při překonávání ledovce ještě k filmování. Jak to bylo u Tebe? Kolik na to máme času? Hodně? (oboustranný smích) Byli jsme úplně samostatná skupina. Moje lyžařské schopnosti nějak obzvlášť dobré nejsou, ale měl jsem štěstí. Mí parťáci jsou velice zkušení lyžaři - skotští lyžařští instruktoři a velice dobré německé lyžařky. Vybavení, jídlo na 14 dní, solární panel a příslušenství ke kameře si všichni rozebrali mezi sebou a mně skutečně zbylo jen to nejnutnější k filmování. Musím ale poznamenat, že filmování v Grónsku nebylo až tak náročné jako v Patagónii, kde jsem byl dvakrát. V Grónsku je velmi chladno a baterie se strašně rychle vybíjejí. V Patagónii jsou sice teplejší léta, ale o to tužší zimy se silným větrem a množstvím sněhu, který brání ve filmování. Jedná se o Tvůj první film? Ne, je to už můj pátý nebo šestý film. Zúčastnil ses už i některých jiných festivalů? Byl jsem v Kendalu v Anglii, Banffu v Kanadě, v Polsku a v Moskvě. Prostředí festivalu v Teplicích jsem ale již měl možnost poznat dříve. Před několika roky jsem zde totiž točil dokument o anglickém lezci Leo Houldingovi.
Pátek 27.8.2004 Program festivalu na pátek 27.8.2004 KINO – SOUTĚŽNÍ FILMY 10:00 12:00
14:00 16:00
18:00 20:00 22:00
Vertical Frontier Over the Top The Good Life La Conquista del Everest Freeride in Kyrgyzstan Farther Than the Eye Can See Trouble with Timmy Šediváčkův Long, ME 2004 Peruánske impresie Skryté světy Yucatanu Diashow s Vaškem Šatalou a Pavlem Jonákem: Pákistán Extrem Cup Malá Skála The Trip12. No Pain – No Gain Unizaba Petzl Rock Trip Gunks Greenland - 72° North Douglas DC – 47
A B C A B A A B A B
USA CZ CA E CZ USA CA CZ SK CZ
90´ 11´ 8´ 58´ 6´ 75´ 9´ 24´ 25´ 20´
B A A B A B C
CZ AU CH CA F UK Peru
20´ 58´ 20´ 11´ 10´ 23´ 17´
B C A C C A A B C A B A A B A B
CZ CZ Kyr. CH CA CZ USA CZ CA E CZ USA CA CZ SK CZ
30´ 26´ 25´ 26´ 47´ 8´ 90´ 11´ 8´ 58´ 6´ 75´ 9´ 24´ 25´ 20´
ZÁKLADNÍ ŠKOLA – REPRÍZY SOUTĚŽNÍCH FILMŮ 10:00
12:00
14:00 16:00
18:00 20:00
Cannondale Rallye Sudety 2003 WA-WA-WA! McKinley Peak Russian Couloir Profession: Guide de Montagne, Episode 5: Sur le Fil du Rasoir Into the Thunder Dragon Berušky 1. Vertical Frontier Over the Top The Good Life La Conquista del Everest Freeride in Kyrgyzstan Farther Than the Eye Can See Trouble with Timmy Šediváčkův Long, ME 2004 Peruánske impresie Skryté světy Yucatanu
21. Mezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují pořádá Město Teplice nad Metují a generální partner Petr Maštálko (Protipožární zabezpečení staveb Mělník) ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky, Krajským úřadem Hradec Králové, Českým horolezeckým svazem, Růža Bike Police nad Metují, Českými dráhami, Sportiv Redpoint Teplice nad Metují, Českým rozhlasem Hradec Králové a Rádiem Metuje, s podporou dalších sponzorů, jimiž jsou: Pivovar Náchod a.s., Strojtex a.s. Dvůr Králové, ing. Jiří Šťastný, Direct Alpine Liberec, Lanex Bolatice, General Bottlers CR Teplice nad Metují, ProMoPro s.r.o. Praha, ELPOL s.r.o. Police nad Metují, Moira a.s. Praha, Hannah Czech a.s. Plzeň, Kiwi svět map a průvodců s.r.o. Praha, SPORT Prima spol. s r.o. Hodonín, CK Alpy spol. s r.o. Lysá nad Labem, obec Adršpach, Technické služby s.r.o. Adršpach, Stavební firma Myška Teplice nad Metují, Hudy Sport Hřensko, pension U Skalního potoka Teplice nad Metují, Sport Hotárek Náchod, Alpinus CZ, Hobra Školník s.r.o. Broumov, Bohemia Sport Jablonec nad Nisou, Montana trekking a Petr Kysela
Sobota 28.8.2004 G.D.P.P. SPEED TRIAL Český pohár v lezeckých závodech na obtížnost bohužel ze známých důvodů neuvidíte, a proto byste neměli pohrdnout 4. závodem Českého poháru ve speed trialu. Tak jako loni organizuje tuto jistě zajímavou podívanou Jirka Kohl (bližší informace 603 447 773), kterého jsme se zeptali na podrobnosti. Co budou mít tyto závody společného s těmi loňskými, kdy se uskutečnil paralelní slalom horských kol na teplické lyžařské sjezdovce? Bude to něco jiného. Závody horských kol jsme dělali sedm ročníků, a tak je čas na změnu. Po nabídce trialistů z Trutnova jsme se rozhodli uspořádat závod českého poháru ve speed trialu, který se uskuteční přímo v centru Teplic na pěší zóně. Jedná se o divácky atraktivní disciplínu, určitě se bude na co dívat. Já jsem o speed trialu nikdy neslyšel, takže to bude něco jako opičí dráha, ale na kolech? Jo, jo. Bude se jezdit po paletách, po lávkách a přes sudy na čas. Budou dvě trasy, první je určená pro kategorii Hobby a bude jednodušší. Mohou se o ni pokusit všichni, kteří mají kolo a chuť. Druhou trať pojede kategorie Elite, na kterou vyjedou pouze jezdci s licencí a kdo už na trialovém kole jezdit opravdu umí. Měla by se zde sejít celorepubliková špička. Doufám, že přijedou. Tuto trať normální člověk nemůže nikdy projet, kdežto tito závodníci si s ní dovedou pohrát. Opět se zeptám jako blbec, ale zúčastní se těchto závodů borci z loňska? I mezi těmito závodníky je pár univerzálních, pro které není odlišnost těchto disciplín důležitá. V Hobby kategorii předpokládám, že se objeví polovina loňského startovního pole a v elitní možná tak jeden nebo dva. Jedná se vlastně o finále českého poháru, takže půjde opravdu do tuhého. Budou i místní závodníci, které je třeba přijít podpořit? Vyložený rychlo-trialový specialista z Teplic tady není, ale z náchodského regionu přijedou docela silní závodníci. Poslední dotaz. Předpokládáš, že sanitka bude jezdit taky tak často jako loni? Avízo, aby byla sanitka připravena, samozřejmě dáme. Doufám, že úrazy se nám ale vyhnou a potřebovat ji nebudeme. Speed trial sice vypadá na nebezpečnou disciplínu, ale závodí se při ní v menších rychlostech. Sobotní program: 11:00 trénink, 12:00 prezentace, 13:00 start kategorie Hobby, 15:00 vytlačovaná, 15:30 start kategorie Elite, 17:00 exhibice Best Trick, 17:30 vyhlášení výsledků, tombola, ceny.
Silvo Karo – předseda poroty letošního festivalu Silvo Karo je známý svými extrémními přelezy velkých stěn středních velehor, ale také jako výborný fotograf a filmař. Během páteční recepce se nám jej podařilo odchytit k rozhovoru, který se rozběhl i přes počáteční jazykovou bariéru (po informaci Silva, že češtině Bohouše Sýkory rozumí lépe než angličtině Martina Krejsy, jsme znervózněli a pokoušeli se vést rozhovor v srbochorvatštině). Při zahájení festivalu Silvo uvedl svůj film pojednávající o prvovýstupu vedoucí jižní stěnou Cerro Torre z roku 1983, který je velice zajímavý už jako důkaz, že lze vůbec filmovat během tak extrémního lezení. Tento film získal první cenu na filmovém festivalu v Trentu. Silvo nám prozradil, že dnes už mu na něco podobného chybí energie. Přestože natočil několik filmů a jako kameraman připravuje pro slovinskou televizi speciální pořady s horolezeckou tématikou, jako filmař se necítí. Silvo, účastnil jsi se několika filmových festivalů, kromě Trenta např. Banff a Graz festivalu. Mohl bys porovnat jejich atmosféru s teplickým festivalem? Hodně známých mi říkalo, že je tento festival velmi přátelský a domácí, a když jsem přijel, musel jsem jim dát za pravdu – všechny ty stany na trávníku, lezci přijíždějící na filmy přímo ze skal....Vím také, že Míra Šmíd, se kterým jsem se několikrát setkal – hlavně během výstupu v Patagonii, kdy jsme spolu strávili spoustu času během dlouhého období špatného počasí, byl jedním ze zakladatelů tohoto festivalu a že se festival snaží zachoval původní atmosféru, kterou mu vtiskl. Několikrát jsme se potkali i v Yosemitech, kde jsem byl dokonce zanedlouho poté, co tam zahynul. O Mirkovi vím také, že byl bezvadný fotograf, protože mi několikrát poslal své černobílé fotografie. Když přejdeme od Tvé filmařské tváře k lezecké, kterého výstupu ze své bohaté sbírky si nejvíc vážíš? Během svého působení v horách jsem uskutečnil okolo 180 prvovýstupů a byť je mou nejoblíbenější lezeckou oblastí Patagonie, nejvýše ční zcela určitě můj prvovýstup z roku 1990 na Bhagirathi III v Gharwalském Himálaji. Jednak pro svou obtížnost, ale také pro lehký styl, který je dle mého názoru při výstupech rozhodující. Nikdy mi nešlo jen o pouhé zdolání vrcholu jakýmkoliv způsobem. Paradoxní je, že o deset let později uskutečnili ruští horolezci prvovýstup v těžkém stylu prakticky stejnou cestou, aniž by se o tom našem vůbec zmínili. Výběr nejzajímavějších Silvových výstupů 1982 prvovýstup na Spearhead v Národním parku Rocky Mountain
Sobota 28.8.2004 1983 prvovýstupy Devil’s Dihedral na Cerro Fitz Roy a D.E. route ve Východní stěně Aguja Val Biois v Patagonii 1985 Yalung Kang (8505 metrů) v Himálajích 1986 prvovýstupy Devil’s Directissima ve Východní stěně Cerro Torre, Psyco Vertical v Jižní stěně Torre Egger a Grey-Yellow Arrow v Severní stěně El Mocho v Patagonii; Broad Peak (8047 metrů) 1990 prvovýstup Západní stěnou Bhagirathi III (6454 metrů) v Gharwallském Himálaji 1993 Wyoming sheep ranch v Yosemitech 1996 prvovýstup Muscle power v Grónsku a opakování klasických cest Salathe Wall na El Capitan a Direct Nortwest Face na Half Dome v Yosemitech 1999 prvovýstupy Amigos per didos na Punta Filip a Tobogan na Punta Herron v Patagónii 2000 prvovýstup Cruz del Sur na La Esfinge (5325 m) v Peru 2001 Ogre East v Karakoramu 2003 druhé přelezení Suth part of Hiello Continental, Cerro Murallon (2831 m) v Patagónii Diashow se uskuteční v neděli v 10 hodin v kinosále. Silvo bude promítat diapozitivy ze svých nejtěžších výstupů v Patagonii, Yosemitech a Himálaji.
Prvovýstupy Lhotse Shar a Dhaulagiri 1984 V sobotu v 10 hodin se uskuteční beseda s účastníky expedicí Lhotse Shar a Dhaulagiri 1984, spojená s diaprojekcí. Obě expedice se nesmazatelně zapsaly do historie tehdy československého himálajského horolezectví. Ačkoliv na to jejich aktéři vůbec nevypadají, od obou legendárních výstupů uběhlo 20 let. V našem improvizovaném studiu se sešli k neformální debatě tři účastníci expedice na Dhaulagiri – Petr Schnábl, Joska Rybička a Alena Čepelková (tehdy Stehlíková). Bylo zajímavé, že všichni na tuto expedici vzpomínají jako na naprosto unikátní. Petr Schnábl: „Výprava na Dhaulagiri byla vlastně poslední expedicí, která použila k dopravě materiálu do Nepálu náklaďák. Už jen jeho obstarání bylo v dobách tuhého socialismu oříšek. Nakonec jsme auto získali z Liazu i s bezvadným řidičem Honzou Patočkou. Sice jsme vyrazili asi měsíc před ostatními, ale do Káthmandú jsme dojeli se značným zpožděním, protože jsme zůstali stát v Islamabádu kvůli nepokojím v Pandžábu. Ke všemu jsme zjistili, že šéfová expediční stravy Alena nám naložila jen dva druhy konzerv, takže jsme si docela užili.“ Joska Rybička: „Když už jsme u toho jídla, nemohu nevzpomenout na dodávku čerstvého masa v základním táboře. Koupili jsme od pastevců buvola, kterého jsme se nejprve pokusili zabít cepínem. První rána se mu bohužel jen svezla kolem oka, takže si Míra Šmíd musel vzpomenout
na dědu řezníka a buvola skolil. Když jsme později šot z masakru promítali na přednáškách, někdo si stěžoval u ochránců zvířat a protesty se donesly až k samotnému Himlovi.“ Alena Čepelková: „Jelikož to byla moje první expedice, myslela jsem si, že je všechno naprosto normální. To znamená, že dostanu na starosti vymyslet jídelníček a obstarat stravu pro dvacet lidí na blíže nespecifikovanou dobu (nakonec to dopadlo celkem dobře, jen nám ke konci už nezbylo vůbec nic jiného než játrové paštiky), že v lesíku okolo basecampu budeme sbírat kozáky, do prvního tábora budeme stoupat strmou trávou v mačkách a s deštníky, a že kudy nahoru si budeme moci vybrat z asi čtyř kilometrů široké stěny. “ Že už je expediční horolezectví v Himálajích dneska poněkud jinde je celkem jasné (už jen to, že Petr Schnábl tehdy jako jeden z řidičů Liazky odjel na začátku července a vrátil se až na Vánoce), lze však říci i toto - oba prvovýstupy byly vzhledem ke své hodnotě doma nedoceněny a už vůbec ne dostatečně mediálně prezentovány. V případě Dhaulagiri se ani nelze divit – himálajský debut se tehdy stal osudným Honzovi Šimonovi, vynikajícímu lezci nastupující mladé generace, který zahynul při sestupu z vrcholu. Beseda „20 let od Lhotse Shar a Dhaulagiri“ se uskuteční v sobotu v 10 hodin v kinosále.
Trochu bulváru: • Tlumočníci si postěžovali na tvůrce filmu Cesta do středu světa (Journey to the Hearth of the World), kteří jim dodali nepříliš dokonalou verzi skriptu k jejich filmu. Celý překladatelský tým se už předem divákům omlouvá za sníženou kvalitu přednesu, jelikož díky noční rekonstrukci originálního textu šli spát až v pět ráno. Stejně všechno nestačili připravit, rozhodně ale všechny zvou na projekci. • Joska Rybička si postěžoval na americký film o slepém přemožiteli Everestu Farther Then the Eyes Can See. „Co ten chudák asi mohl vidět z vrcholu?“, nechápal po prospaném představení. • „Chcete zhubnout 7 kilo za měsíc? Jeďte do Pákistánu na Amin Brakk!“, poradili na včerejším rautu Johny Pavel Jonák a Vašek Šatava. • „Chcete zhubnout 10 kilo za měsíc a být lehčí o kompletní fotovybavení? Jeďte do Afriky!“, radí Petr Pepe Piechowicz, jehož přeživší diapozitivy můžete shlédnout na dnešním promítání v 14.00 ve škole. Podrobnější rady si můžete rovněž přečíst v zítřejším vydání zpravodaje.
• Nejen kniha „Pískaři“, ale také „Rock Comix“ se objevila na pustém trhu lezecké literatury. Jak sám název napovídá, jedná se o knihu humornou. Jeden vtip za všechny: „Pepíčku, co by jsi chtěl k Vánocům, bratříčka nebo sestřičku? Jestli Ti to nerozerve p#@u, tak mačky!“
Sobota 28.8.2004 Program festivalu na sobotu 28.8.2004 KINO – SOUTĚŽNÍ FILMY 10:00 12:00
14:00
16:00
18:00 20:00
22:00
Beseda: 20 let od Lhotse Shar a Dhaulagiri Flucht über den Himalaya Riders on the Storm Parahawking Vertigames B.A.S.E. Matterhorn La via invisibile Tomahavky Thumbnail Pushing Winter Tatry Mystérium Whitetrax Mount Poi – The Big Thing Journey to the Heart of the World Das Rad Zlatý cepín aneb Jeden za všechny, všichni za... W cieniu K2 Zlatá korunka Cinco dias de Mayo Pensieri nel vento Malé himálajské dobrodružství
C A B B B C A A B C B A C C B C A A A C
D F UK F CH I CZ E UK SK CA D CA D CZ PL CZ E I CZ
30´ 5´ 34´ 10´ 22´ 52´ 6´ 58´ 8´ 11´ 2´ 27´ 52´ 8´ 35´ 28´ 7´ 29´ 19´ 31´
B A A B A B C
CZ AU CH CA F UK Peru
20´ 58´ 20´ 11´ 10´ 23´ 17´
C A B B B C A A B C B A C
D F UK F CH I CZ E UK SK CA D CA
30´ 5´ 34´ 10´ 22´ 52´ 6´ 58´ 8´ 11´ 2´ 27´ 52´
ZÁKLADNÍ ŠKOLA – REPRÍZY SOUTĚŽNÍCH FILMŮ 10:00 12:00
14:00 16:00
18:00
20:00
22:00
Extrem Cup Malá Skála The Trip No Pain – No Gain Unizaba Petzl Rock Trip Gunks Greenland - 72° North Douglas DC – 47 Petr Piechowicz: Expedice Mali 2003 Flucht über den Himalaya Riders on the Storm Parahawking Vertigames B.A.S.E. Matterhorn La via invisibile Tomahavky Thumbnail Pushing Winter Tatry Mystérium Whitetrax Mount Poi – The Big Thing Journey to the Heart of the World
21. Mezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují pořádá Město Teplice nad Metují a generální partner Petr Maštálko (Protipožární zabezpečení staveb Mělník) ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky, Krajským úřadem Hradec Králové, Českým horolezeckým svazem, Růža Bike Police nad Metují, Českými dráhami, Sportiv Redpoint Teplice nad Metují, Českým rozhlasem Hradec Králové a Rádiem Metuje, s podporou dalších sponzorů, jimiž jsou: Pivovar Náchod a.s., Strojtex a.s. Dvůr Králové, ing. Jiří Šťastný, Direct Alpine Liberec, Lanex Bolatice, General Bottlers CR Teplice nad Metují, ProMoPro s.r.o. Praha, ELPOL s.r.o. Police nad Metují, Moira a.s. Praha, Hannah Czech a.s. Plzeň, Kiwi svět map a průvodců s.r.o. Praha, SPORT Prima spol. s r.o. Hodonín, CK Alpy spol. s r.o. Lysá nad Labem, obec Adršpach, Technické služby s.r.o. Adršpach, Stavební firma Myška Teplice nad Metují, Hudy Sport Hřensko, pension U Skalního potoka Teplice nad Metují, Sport Hotárek Náchod, Alpinus CZ, Hobra Školník s.r.o. Broumov, Bohemia Sport Jablonec nad Nisou, Montana trekking a Petr Kysela
Neděle 29.8.2004 Mount Poi - „The Big Thing“
Jirka Růžička – „Báječná léta na laně“
Jeden ze soutěžních filmů pojednává o prvovýstupu na Mount Poi, jednom z mnoha žulových monolitů nacházejících se v překrásné scenérii pohoří Loita Hill v severní části Keni. Možností dalších prvovýstupů v této krásné, pro bělocha ovšem nehostinné krajině je velké množství. Téměř všechny horolezecké výpravy směřují jen k masivu Mount Kenya a málokterá dále na sever. Je to pochopitelné: vysoké teploty, potíže s vodou, divoká zvířata a zloději „shifta“ ze Somálska k pohodě rozhodně nepřidají. Jediným místem, kde je nakonec relativně bezpečno, je samotná stěna. V kolmé, 700 metrů vysoké stěně Moint Poi se podařil výstup skupině německých lezců v čele se stále fenomenálním Stefanem Glowaczem,
V předsálí kina jste si mohli včera nechat podepsat báječnou knihu s báječným životním příběhem neméně báječného Jirky Růžičky, vydavatele časopisu Montana.
Jump! Velice úspěšný film „Jump!“, který měl na festivalu v Teplicích nad Metují v roce 2001 světovou premiéru, tehdy s převahou zvítězil jak u diváků, tak u mezinárodní poroty. Od té doby posbíral na světových festivalech 13 cen - několik hlavních a několik vítězství v kategoriích, a pro velký zájem diváků se znovu promítal i letos. Pokud jste byli všímaví, někde před kinem nebo stánkem u piva mohli potkat dva z jeho protagonistů: Allena Hilla (autor) a Vladimíra Procházku (koordinátor akce), možná i Zorku a Petra Prachtelovy.
CANNONDALE RALLYE SUDETY Tomáš Čada zve všechny odvážné bikery na proslulý závod Cannondale Rallye Sudety, pořádaným zároveň jako mistrovství ČR, bezpochyby právem zvaným korunním MTB maratonem. O loňském ročníku natočil Jiří Středa dokument, který se účastní letošní soutěže v kategorii Sporty v přírodě. Závod se uskuteční 11. září a pokud nemáte odvahu se ho přímo zúčastnit, přijeďte aspoň povzbudit ostatní a shlédnout nervydrásající podívanou. Momentálně je přihlášeno asi 800 bikerů a možnost přihlásit se ještě pořád máte!!! Vše důležité se dozvíte přímo v prodejně.
BUFO CROSS 2004 – BĚH TEPLICKÝMI SKALAMI Běžecký závod, pořádaný v rámci filmového festivalu, se uskutečňuje již pojedenácté a je i úvodní součástí seriálu podobně zaměřených klání „O nejlepšího běžce a běžkyni skalami polické pánve“. Vyznačuje se náročným terénem Teplického skalního města s těžkými písčitými úseky a schody a jeho délka je 11 kilometrů. Hromadný start v neděli v 9 hodin před kinem už asi čtenář tohoto zpravodaje nestihne, přesto aspoň prozradíme, že běh bývá vždycky kvalitně obsazený nejen horolezci, ale i naší špičkou crossových běhů (v minulosti se jej zúčastnili například Rudolf Ropek několikanásobný mistr světa v orientačním běhu, Robert Krupička – vynikající vrchař, účastník závodu Dolomittenman nebo Petr Losmann– mistr světa juniorů, který tady loni vytvořil traťový rekord 36:16). Letos se k závodu přihlásila i skvělá lezkyně Sylvie Rajfová - hned poté, co zjistila, že se neuskuteční plánované lezecké závody.
Dobrý den, pane spisovateli. Můžeš čtenářům zpravodaje prozradit, o čem Tvá kniha je? O životě. Jak lze prožít horolezecký život se všemi dobrými i špatnými věcmi a hlavně o tom, že se nemá brát moc vážně. Když se totiž začne něco brát vážně, tak to přestane být zábava. A o tom ta knížka je. Jak sis mohl všimnout, nacházíme se na filmovém festivalu, a tak jsme se chtěli zeptat, jestli máš nějaký svůj oblíbený film? Protože jsem vydavatel Montany, těch obrázků mi projde pod rukama tolik, že jsem jimi téměř přesycen, a tak se skoro filmům a projekcím bráním. Ale mám rád filmy, které svou podstatou odpovídají mé knížce – spíše veselé než vážné. Prostě takové, u kterých se ozývají salvy smíchu, než aby se divákům při jejich sledování potily ruce. Jirko, mohl bys ještě zavzpomínat na ročníky festivalů z minulosti a vypíchnout některou historku s Lančem? Krásná historka je z třetího nebo čtvrtého fesťáku, kdy se někomu z ruksaku ztratila peněženka a dotyčný přišel do kulturáku, jestli ji někdo nenašel. Míra Šmíd při projekci vyšel na pódium a pronesl památnou větu: „Chlapi, vraťte to! Jestli nemáte peníze, já vám je dám, ale tady tomuhle je vraťte!“ Do půl hodiny byla peněženka na kulturním středisku.
Pakistán 2004 Z lezeckého výletu k Amin Brakku se minulý týden vrátila dvojice Jonák – Šatava a jako vždy si přivezli skalp v podobě prvovýstupu. Na nové cestě na Denbor Brakk - Bloody Mary (11 délek, obtížnost 9-, A2) zanechali v drsných převislých „širočinách“ stopy vlastní krve a vzápětí na to v Amin Brakku i rozlomenou vysutou postel - válení skončilo, počasí nepřálo, tak hurá do Ádru na fesťák! Tato výprava tak dopadla poněkud lépe v porovnání s předchozí výpravou do Mali, kdy většina účastníků skončila na infekčním oddělení s malárií, bilharziózou, horečkou Dengue nebo v lepším případě s řídkou stolicí či AIDS (?)...
PETR „PEPE“ PIECHOWICZ – MALI 2003 V sobotní diaprojekci jste se mohli přesvědčit, že lezení v Mali nepatří zrovna k jednoduchým a levným záležitostem. Chudší o několik foťáků, bohatší o malárii, ale nezlomeni čelil Pepe zvědavým otázkám zpravodaje. Pepe, první dotaz bude trochu osobního charakteru. Zvykli jsme si u Tebe na fotografie té nejvyšší kvality. Můžeš se podobnou kvalitou pochlubit i ve spojení s Tvou stolicí? Před expedicí má stolice probíhala naprosto klasicky – ráno po kávě jsem si na záchodě vzal do ruky časopis. Vše proběhlo ke vší spokojenosti za dobu, během níž jsem stihl přečíst vždy jeden článek. Po návratu z expedice Mali 2003 se věci trochu
Neděle 29.8.2004 změnily. Návštěva toalety se stala častější a časopis jsem již vždy stihl přečíst celý. Takže sis konečně našel čas i na sportovní rubriku? No jasně! Baník číčo! Jak by ses vyjádřil k sportovním úspěchům africké expedice? Původně jsem zamýšlel za silné podpory mého kamaráda, parťáka a životního partnera Milana Beniana – taťky Kamzíka, provést extrémní, ne-li nejtěžší výstup na tomto teplém černém kontinentě. Bohužel se nám jej nepodařilo uskutečnit hlavně díky vysokým teplotám, které v noci dosahovaly i 40-ti stupňů Celsia. Po návratu jsem pak slyšel o on-sight přelezech až do stupně 9a vycházející ostravské lezecké hvězdy i v těch nejextrémnějších klimatických podmínkách - sudruha Liščoka. S odstupem času mi došlo, že kdyby byl naším lezeckým partnerem i on, možná by se nám plánovaný výstup povedl. Z Afriky jsi přijel nejenom díky příliš časté stolici, ale také kvůli lepkavým rukám dlouhoprstých hochů černé pleti. Nestal se z Tebe rasista? Ne, naopak! Adoptoval jsem tři nezletilé dívky čokoládové pleti.
Rozhovor s moderátorem festivalu Karty se obrátily, a zvědavým otázkám byl vystaven moderátor festivalu Václav Ešus Kozlovec - osoba, která většinou všechny festivalové hosty vyzpovídává. Stejně jako většinu diváků by nás zajímalo, kdo se to vlastně skrývá za usměvavou osobou festivalového konferenciéra? Narodil jsem se v chudé čínské rodině, která se od pravěku věnuje pěstování rýže. V poslední době jsme ale přešli na makovice, protože je to výnosnější. A docela se nám daří. Městečko, kde bydlím, se jmenuje Ting Ťong Ťu Lu a leží nedaleko Buenos Aires. Jak ses jako Číňan vůbec dostal k tomuto festivalu? Jirka Kánský, kterého asi každý zná, protože uváděl několik festivalů v minulých letech, je moje vlastní matka. Doma při jednom výprasku mi řekla: „Ty hajzle jeden! Příště budeš uvádět festival!“ Vymyká se nějak atmosféra festivalu od pěstování rýže, kterou běžně provozuješ? Vymyká, protože všichni chlastají jako o život a to se mi tady hrozně líbí. Jo a napište ještě, že od pasu dolů jsem mrtvý a nejsem nebezpečný!
NOVINKY ZE SKAL OD ALBERTA
TROCHU BULVÁRU...
Alberto alias Teplický král, občanským jménem Pavel Hrubý, je známý nejenom jako úspěšný prodavač horolezeckého materiálu v obchodě Redpoint, nýbrž i jako nejproduktivnější tvůrce cest v Teplickém skalním městě poslední doby. Alberto, co je nového v Teplicích ve skalách? Jejej, tam je práce....Chtěl bych konečně dodělat Vysoké napětí odzdola (kdo to neví, tato cesta byla zrušena vrcholovou komisí Adršpach pro nesportovní způsob výstupu). Spodní část byla v pohodě, ale momentálně se pohybuji kolem pátého jištění, kde řeším sám pro sebe dilema, zda použít či nepoužít dvou sporných chytů. Nevím, jaké byly předtím, nevím, zda je etické je použít v případě, že byly trochu poupraveny, takže z toho mám trochu divný pocit.
• Padne rekord? Ptáte-li se v čem, pak upřesníme: v množství vypitého piva během festivalu. Vloni se vytočilo ve stáncích podle neoficiální informace 60 sudů, průběžný stav zatím není znám. Snažte se!
Můžeš doporučit nějakou cestu taky pro lidi? Třeba Stroboskop na Martinské stěny (VIIIc), to bude něco asi jako Kalamárka, dobrý jištění, velký chyty, sedm kruhů – akorát že to není hrana, ale padesát metrů stěny. A na závěr dobrá zpráva pro lezce: nový průvodce Teplickými skalami vyjde ještě letos na podzim.
Zlatý cepín aneb jeden za všechny, všichni za... Tvůrčí skupina Luboše Slavíka, Járy Žida & spol. se jakoby na čas odmlčela a divák, který se obával, že již vyčerpala svůj autorský potenciál, si mohl včera oddychnout. Odmlka nastala pouze proto, že závažnost tématu – odhalení nekalých praktik, které se paralelně s korupční aférou ve fotbale bohužel dotkly již i tak ryzího sportu, jakým jsou lyžařské závody horolezeckých štafet, si totiž vyžádala dlouhou a pečlivou přípravu. Doufejme, že nic podobného nezasáhne i možná poslední výspu zachovalých ideálů ve sportu – horolezectví.
Rozhovor s Ondřejem Hejmou Páteční večer na hřišti ovládla kapela Žlutý pes, která svým repertoárem padla do noty přítomným různorodých věkových kategorií (ostatně i ona poněkud omladila své složení aspoň v podobě dvou odvážných sboristek). Redaktoři Zpravodaje byli celkovou atmosférou koncertu tak dobře naladěni, že se odvážně pokusili uskutečnit rozhovor s lídrem kapely. V zástupu několika psychopatických jedinců, čekajících buď na podpis, nebo odhodlaných si přikoupit „ještě jednu písničku, ať to stojí, co to stojí“, a nebo dokonce lovících senzační snímky převlékajících se umělců nezakrytým oknem s úmyslem prodat snímek do Blesku, však neměli šanci. Následující rozhovor je tak pouze fiktivní. Co vlastně žere Žlutý pes? Chutnají mu hlavně Pražáci... Proč jste měl při koncertu na hlavě klobouk? Protože jsem předtím usnul v hospodě „U Peňáka“... Proč se nechcete dát vyfotit a nechcete se s námi bavit? Heleďte se, nedělejte mi z toho zaměstnání ! Za redakci zpravodaje se s účastníky festivalu loučí Martin Krejsa, Alena Čepelková, Petr Hejtmánek a jejich věrní nezištní pomocníci.
Neděle 29.8.2004
Výsledky 21. MHFF Teplice nad Metují Results of the 21th IMFF Teplice nad Metují Hlavní cena / Grand Prix
Útěk přes Himálaje / Flucht über den Himalaya Maria Blumencron - Německo/ Germany Kategorie A – horolezecké sporty / Category A – Mountaineering Sports
Vertikální hranice / Vertical Frontier Kristi Denton Cohen – USA Kategorie B – sporty v přírodě / Category B – Sports in the Nature nebyla udělena / was not awarded Kategorie C – člověk a hory / Category C – A Man and Mountains
WA-WA-WA! Radek Popelka – Česká republika / Czech Republic Cena poroty / Jury’s Prize
W cieniu K2 / Ve stínu K2 / In the Shadow of K2 Robert Wichrowski – Polsko / Poland Zvláštní cena poroty / Jury’s Special Mention
Tatry mystérium / The Tatras – A Mystery Pavol Barabáš – Slovensko / Slovak Republic Neoficiální mínění poroty / Jury´s Unofficial Mention
Zlatý cepín aneb jeden za všechny, všichni za... / The Golden Ice-axe or One for All, All for ... Lubomír Slavík – Česká republika / Czech Republic Cena diváka / Spectators’ Prize
Výlet / The Trip Armin Buchroithner, Christoph Hoerner a Stefan Ribitsch – Rakousko / Austria Cena města Teplice nad Metují / Prize of the City of Teplice nad Metují
Mount Poi – Velká věc / Mount Poi – The Big Thing Jochen Schmoll – Německo & Keňa / Germany & Kenya
