PASTÝŘSKÝ LIST BISKUPA

Farní zpravodaj Římskokatolická farnost Děkanství Žamberk

2011 / 4 prosinec

Váţení farníci, na začátku adventní doby k nám promlouval nový pan biskup svým pastýřským listem (viz níţe). Slova plná moudrosti a zkušenosti. Věřím, ţe Vám budou přínosem a pomůţou k dobré orientaci v ţivotě. S velkým díky za vše minulé a dobré P. Olda Kučera KOLEDA Jan Zahradníček V nebeském dvorstvu krásném vše znovu začíná, za nás, kdo nad ním ţasnem, oroduj u Syna, Maria, útočiště ze světa chmurné tříště.

Však slabé naše vzdechy tou jejich přímluvou pod klenbou hvězdní střechy v hlas vichřice se dmou, co šeptali jsme s bázní, hlaholem zlatým zazní.

Václav a všichni svatí krajané z vlasti mé jdou blíţ, my bázní jati zpovzdálí stojíme, padáme na kolena, buď od nás pochválena.

A chudé naše skutky, aniţ jsme věděli, hřmí v radosti zpěv prudký nesený anděly, kde Děťátka tvář spící byt jasný pro Trojici.

Ty dary, prosby naše za nás tam přednesli, my za nimi pak plaše klekáme u jeslí: Tobě a Jeţíškovi zpíváme svými slovy.

Proud našich slz uţ hučí nesmírnou povodní – vzít Krista do náručí byli jsme nehodni, však jimi omýváni čekáme smilování.

PASTÝŘSKÝ LIST BISKUPA Milí diecezáni, píši vám svůj první pastýřský list. Začal jsem svoji biskupskou sluţbu diecézi jiţ před několika měsíci. Poznávám náročnost této odpovědnosti a uţ nyní vím, ţe bude stále větší. Ale kdyţ Bůh někomu svěří nějaký úkol, nabídne mu s ním i mimořádné milosti, které by jinak nikdy nedostal. I já na ně spoléhám. Farní zpravodaj - Žamberk -1-

Po ukončení vysokoškolských studií jsem vstoupil do světa techniky a tehdy mě Bůh povolal ke kněţské sluţbě. Od počátku své emigrace v Římě jsem se učil přijímat svou novou situaci s vědomím, ţe uţ se pro politickou situaci v naší zemi nikdy domů nebudu moci vrátit. Dar povolání převáţil můj stesk a já jsem našel v daru kněţství své ţivotní naplnění. Radost z povolání mi pomohla překonat těţkosti ţivota, včetně osamělosti. Bůh je nesmírně štědrý. Nikdy jsem si nepředstavoval, kdyţ jsem v roce 1983 opouštěl svou vlast jako emigrant, abych se mohl stát sluţebníkem oltáře, ţe se po letech vrátím domů jako diecézní biskup. I tento Boţí plán, pro mě nepochopitelný, můţe být povzbuzením pro kaţdého, kdo hledá svůj ţivotní ideál a cíl, aby se nebál ve všem spolehnout na Boţí prozřetelnost. Ve svém prvním pastýřském listě v roce 1990 vám zvěčnělý pan arcibiskup Karel Otčenášek napsal: „Pán Bůh nás spojil v jednu velikou rodinu a nyní jsem konečně s vámi. Kéţ jdeme přitom společně ke štěstí a nakonec i do věčné blaţenosti. Kéţ ti, kdo se nějak opozdili nebo zatoulali, se dostanou znovu do tempa. Pán Jeţíš děkoval při poslední večeři, ţe neztratil nikoho z těch, koho mu nebeský Otec svěřil.“ Otec biskup Dominik Duka vám zas ve svém prvním pastýřském listě napsal: „V této době nejistoty jsme byli povoláni k tomu, abychom byli solí a světlem nové společnosti. Počet není rozhodující: ‚Neboj se malé stádce‘, říká Pán. Důleţité je, abychom byli v této době nejistoty společenstvím směřujícím k jistotě. Jde o to, abychom ne pouze slovy, ale svými postoji ukazovali na smysluplnost hodnot, jako jsou důvěra, ohleduplnost, úsilí o opravdovost a čestnost.“ Připomínám vám tato slova mých vzácných předchůdců, abych zdůraznil, ţe chci být pokračovatelem toho, co oni vykonali. Chci vloţit do tohoto poţehnaného dědictví celé své srdce, všechno co jsem získal během studií i během pobytu v blízkosti Svatého otce ve Vatikánu. Začíná Advent, poţehnaná doba očekávání a přípravy na vánoční svátky. Chci tento čas liturgického roku proţívat, milí diecezáni, s vámi. Tímto pastýřským listem chci vyjádřit to, co ve 2. čtení první adventní neděle (B) napsal sv. Pavel křesťanům do Korintu: „Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a od Pána Jeţíše Krista. Neustále za vás děkuji Bohu pro Boţí milost, která vám byla dána v Kristu Jeţíši.“ (1 Kor 1,3-4) Ztotoţňuji se s tímto pozdravem celou svou myslí i srdcem. Před rokem jsem proţíval adventní dobu v blízkosti svatopetrské baziliky v Římě. Letos ve stejný čas svěřuji dobrotivému Bohu vás i sebe jako královéhradecký biskup. Cesty Boţí jsou plné tajemných překvapení. Nebyli bychom schopni je přijímat, kdybychom neměli moţnost spolehnout se s důvěrou na Boţí přísliby. „Věrný je Bůh a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Jeţíšem Kristem, naším Pánem.“ (1 Kor 1,9) Sv. Marek v evangeliu několikrát opakuje výzvu k bdělosti. „Bděte, protoţe nevíte. v který den přijde Pán.“ (srv. Mk 13,35) Člověk nemá všechno ve svých rukou, jak si to někdy myslíme. Náš ţivot si zaslouţí větší jistoty, neţ jaké nabízí svět. Vznešená ctnost křesťanské bdělosti nás disponuje k přijímání darů Boţí lásky. Ta je naší jedinou jistotou, zejména v dnešní komplikované době, kdy rodina, povolání a často i vlastní identita člověka procházejí hlubokou krizí. Světla na adventních věncích nechť tedy symbolizují nejen blízkost Vánoc, ale připomínají člověku pravé světlo ţivota, kterým je Kristus. Farní zpravodaj - Žamberk

-2-

Mojí první povinností biskupa je hlásat radostnou zvěst evangelia. Je to radostný úkol, ale v kaţdé době od samého počátku církve to byl úkol nad lidské síly. Pán Jeţíš však své apoštoly ujistil: „Nebojte se, já jsem s vámi po všechny dny aţ do konce světa.“ (srv. Mt 28,20) Opírám se o tento Jeţíšův příslib a přijímám ho jako velké povzbuzení, které mi bude pomáhat uskutečňovat tento závazek. Prosím vás, pomáhejte mi v naplňování tohoto Jeţíšova příkazu svědectvím ţivota, svědectvím modliteb, svědectvím věrnosti pravidelné nedělní mši svaté a ţivotem ze svátostí, zejména svátosti smíření a Eucharistie, abyste se stali „solí země a světlem světa“ (srv. Mt 5,13-14). Biskup je vaším pastýřem, učitelem a knězem-posvěcovatelem. Toto trojí poslání stanovené samotným Jeţíšem má nezastupitelnou hodnotu. Biskup nosí jako znamení své pastýřské sluţby při slavnostních ceremoniích berlu. Má mu připomínat, ţe musí být dobrým pastýřem, podle vzoru Jeţíše Krista. Má se snaţit své svěřené poznávat. Jít před nimi, oslovovat je vlídným hlasem, otcovsky je povzbuzovat. Jeţíš – Dobrý pastýř je mým největším povzbuzením. Biskup je však i učitelem. Světu dnes chybí odvaha ţít podle Boţí pravdy. Biskup jako učitel musí být stráţcem pokladu Boţího zjevení. Ţít v pravdě Boţího zjevení znamená putovat tímto světem ve světle, které „temnota nepohltila“. Chci být pozorným v naslouchání tajemství toho, co nám sděluje Bůh a jak toto slovo vykládá učitelský úřad církve. Pomáhejte mi svoji modlitbou, abych ohlašoval pravdy evangelia v pavlovské odvaze, „ať je to vhod či nevhod“ (2 Tim 4,2). Biskupským svěcením mi byla udělena plnost kněţství. Být knězem znamená být nejen zprostředkovatelem oběti, ale i obětí. Snaţím se o to, abych poloţil na oltář své biskupské sluţby sebe sama, celý svůj ţivot. Jen tak vám budu moci slouţit v Duchu a v pravdě. Obracím se především na vás, moji milí spolupracovníci kněţí, jáhni a bohoslovci. Ţijte své kněţství ve světle toho, co jste v den svého svěcení slíbili či slíbíte. Vytvořme společenství sluţebníků Boţích, ve kterém bude pulsovat jen jedno srdce a jedna duše. Pamatujme, ţe diecéze bude taková, jací budou kněţí. Tak to říkal i arcibiskup Otčenášek a já to mohu potvrdit. Obracím se i na vás, křesťanští manţelé, vaţte si daru svátosti manţelství. Přijímejte své děti jako Boţí dar, kterým se má zkrášlit váš domov, vaše mateřství a otcovství. Věnujte křesťanské výchově dětí velkou pozornost. Berte svůj posvěcený sňatek jako Boţí povolání. To je v dnešní době svrchovaně důleţité. Myšlenkou jsem spojen i s vámi, milovaní staří a nemocní. Spoléhám na podporu vašich modliteb a i já se s vámi denně spojuji svým poţehnáním. Děkuji vám všem, ţe vytrváváte v křesťanské víře a ţe tak svým přičiněním obohacujete tento svět o hodnoty nepomíjející. Vytvořme společenství Boţího lidu, které kráčí světem ve světle Boţí pravdy a Boţích darů. Na ně spoléhám ve svém biskupském působení a jsem přesvědčen, ţe Bůh našemu společnému dílu na vinici Páně bude ţehnat. Váš biskup

Jan

MODLITBY MATEK Milé farnice, maminky a babičky, na internetových stránkách farnosti se objevila v září zmínka o skupince modlících se matek v naší farnosti. O loňském adventu se sešly dvě maminky z Písečné, které se od té -3-

Farní zpravodaj - Žamberk

doby pravidelně scházejí v pondělí od 9 hodin jedenkrát za 14 dní, vţdy u některé maminky doma. Dnes má tato skupinka matek jiţ 5 členek. Od listopadu vznikla také nová skupinka maminek ve Slatině nad Zdobnicí, která čítá 4 členky. Chtěla bych Vás touto cestou vyzvat k této modlitbě a setkání. Co více přeci můţeme udělat pro své děti či vnoučata? Ano, dáme jim nezbytné materiální zabezpečení a láskyplné rodičovské objetí. Ale je to víc, neţ modlitba? Přeci děti a vnoučata jsou naše budoucnost, přejeme si, aby byly lepší neţ my, a proto do nich vkládáme trochu sami sebe. Myslím si, ţe by se v Ţamberku také našlo několik maminek či babiček, které by se mohly scházet na faře, spíše v podvečer (kdyţ děti jiţ pohlídají tatínkové, a protoţe maminek na rodičovské dovolené v Ţamberku moc není, aby se scházely dopoledne). Asi měsíc existují i nové internetové stránky www.modlitbymatek.cz, kde naleznete veškeré informace nebo prosím kontaktujte osobně mě, ráda Vám podám informace nebo ukáţu broţurku, podle které se modlíme. Jana Jägerová Jedna z modliteb z broţurky: Pane, dej mi oči, které uvidí ve svých dětech Tebe, Tvoje milující srdce, abych je milovala a Tvoji něţnou pomoc při jejich růstu. Dej mi Tvou moudrost při jejich vedení a Tvoji sílu, kdyţ odcházejí z domu. Amen. SETKÁNÍ MINISTRANTŮ NA PRAŢSKÉM ARCIBISKUPSTVÍ

Dne 5.11. jsem se zúčastnil setkání ministrantů na praţském arcibiskupství. S maminkou jsme dorazili k paláci a hned u vrat nás uvítal P. Benedikt Humár. Šli jsme do sálu kardinála Berana, kde bylo pro ministranty připraveno malé občerstvení. Potom nás přivítal otec arcibiskup Dominik Duka, k jeho příchodu jsme zpívali svatovojtěšský chorál. Řekl pár slov a společně jsme se pomodlili modlitbu Páně. Hned na to jsme šli do prostor kasáren hradní stráţe, kde na nás čekal kaplan hradní stráţe. Předvedli nám výzbroj a výstroj a ukázku s vycvičeným psem. Přímo v kasárnách nám taky předvedli, jak to vypadá, kdyţ se hradní stráţ střídá v pravé poledne a řekli hodně zajímavostí kolem toho. Exkurze do kasáren byla moc zajímavá. Z kasáren jsme odešli zpátky do sálu kardinála Berana, kde na nás čekal chutný guláš. Ještě před jídlem jsme se pomodlili modlitbu Anděl Páně. Farní zpravodaj - Žamberk

-4-

Po obědě byl pro ministranty starší 13 let nácvik ve Svatovítské katedrále na mši svatou a pro mladší byly soutěţe. Mše svatá byla od 15.00 hodin. Dostal jsem na starost misál, coţ pro mě byla veliká čest. Hned po skončení mše svaté jsme šli ještě do kaple svatého Václava, kde jsme sloţili ministrantskou přísahu a zazpívali Svatováclavský chorál. Pro mě to byl nezapomenutelný záţitek. Václav Rendl VÁNOCE Jaroslav Seifert Ticho a andělské zvonění a kouzla starých koled jako by šly se mnou ve snění uţ ode dávna! Sto let? Však přece jen čas je potrhal, kdyţ kolem skrání prolét´. Teď uţ mi po nich zbyl jen ţal a začíná to bolet. SBÍREJME POKLADY, KTERÉ SE NÁM NABÍZEJÍ Kdo by nesebral poklad, o kterém ví, kde ho hledat? Snad nikdo, řeknete si, kdyţ se Vás někdo takto zeptá. A přece je nesbíráme. Asi musím vysvětlit, jaké poklady mám na mysli. Jsou to ty, o kterých píše Matouš ve 20. a 21. verši 6. kapitoly svého evangelia: „Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Jedním z největších pokladů, který můţeme získat, je účast na slavení eucharistie, obzvlášť jsme-li disponováni přijmout zároveň svátostného Krista. Trochu šroubovaně je to napsáno v Kánonu 899 Kodexu kanonického práva: Slavení eucharistie je jednání samého Krista a církve; v něm Jeţíš Kristus skrze sluţbu kněze obětuje Bohu Otci sama sebe podstatně přítomného pod způsobami chleba a vína a věřícím, na své oběti shromáţděným, dává sebe za duchovní pokrm.“ Ale k věci. Začal nový církevní rok a já vidím, jak nás je na mších svatých stále méně. Vím, někteří zemřeli, jiní se moţná odstěhovali a někomu uţ neslouţí nohy, aby ještě na mši svatou došel. Ne vţdy je to ale tak. Snad v neděli se většina z nás přemůţe a jde, ale ve všední den nebo ve svátek? Jednou za týden to snad stačí ne? Ano i ne. Obvykle to stačí, abychom nepřekročili „nařízení“ církve a neměli tak závaţný hřích. Jak uvidíte dál, jsou, ale i jiné dny postavené na jednu úroveň s nedělí o kterých asi mnoho lidí neví. Usuzuji tak z toho, ţe je nás na mši svaté opravdu o dost méně neţ v neděli. Rozumím tomu, ţe pokud takový svátek vyjde na „všední“den, má někdo směnu a nemůţe přijít (to se ale stává některým z nás i v neděli). Je celá řada překáţek, které se mohou postavit do cesty, ale přece jen nevěřím, ţe se staví do cesty třem čtvrtinám lidí, kteří přicházejí v neděli. -5-


Vzpomínám na dobu, kdy jsem se do této farnosti přistěhoval a nebylo pro mě samozřejmostí přijít na mši pokaţdé, kdyţ jsem mohl i ve všední den. Jednou mě oslovila Daniela, bývalá hospodyně na faře a moje spoluţačka ze studií a ptala se mě: „Proč nepřijdeš ve všední den na mši? Co máš tak důleţitého na práci?“ Její otázka mě zaskočila. Podotýkám, ţe tenkrát jsem byl ještě svobodný a tím pádem i bez dětí a tak opravdu nebylo mnoho starostí. Musel jsem si přiznat, ţe nic tak důleţitého nemám. Jen mě to moţná nenapadlo a taky se mi asi nechtělo. Trochu jsem se zastyděl a od té doby se snaţím chodit kdykoli mohu i ve všední den. Povinností přibylo, ale nějak jsem si zvykl a jde to. Snaţím se brát s sebou i ostatní členy rodiny. Děti jdou nejdříve ochotně, ale přijde věk, kdy je to pro ně i pro mě boj. Naštěstí jak pozvolna dostávají rozum, sami snad v určitém věku chápou důleţitost mše svaté. Alespoň tak usuzuji z toho, ţe s námi jdou zase ochotněji. Chtěl bych být dnes pro Vás takovou Danielou. Ne, nechci být nepříjemný. Berte to jako pozvání. Odpovězte si sami na otázku: „Co děláš tak důleţitého, ţe nejdeš dnes na mši svatou?“ Myslím, ţe kaţdý najde v týdnu moţnost jak na mši jít. Někdo můţe spíš ráno. „Vstávání třeba na rorátní mši je opravdu dřina.“ Někdo můţe spíš večer. A jak to udělat, abych se přemohl? Myslím, ţe kdyţ se domluvíte s někým, z ostatních, kdo je Vám blízký, ţe se na mši sejdete, určitě ho nebudete chtít zklamat. Ještě je tu skupinka lidí, pro kterou se stává cesta do kostela uţ fyzicky náročnou. Mši by rádi proţili společně s námi, ale uţ nedojdou. Zkusme takovým alespoň v neděli pomoci tím, ţe je svezeme. Bude nás to stát trochu času navíc a trochu benzínu, ale poklad dobrého skutku nám nikdo nevezme. K tomu je potřeba také to, aby se ti, kterým bychom cestu nabídli, nestyděli ji přijmout. Nemají nejspíš peníze na to, aby nám cestu zaplatili. To bychom také ztratili zásluhu dobrého skutku. Oni ale mají obvykle čas. Mohou tedy za nás obětovat modlitbu. Kdyţ vyváţí kaţdou cestu třeba desátkem růţence, těţko by pro nás udělali víc penězi za benzín. Nestyďte se tedy vy, kteří to potřebujete poţádat o pomoc při cestě na mši svatou. Zkusme i my, kteří můţeme obětovat trochu času a nabídněme své vozy k této sluţbě. Snad se lavice v kostele zase trochu zaplní. Přátelé, ještě jsem slíbil, ţe uvedu svátky postavené na roveň neděli z hlediska povinnosti účasti na mši svaté. V Kánonu 1246 církevního práva jsou uvedeny tyto: Zasvěcený svátek

V tomto církevním roce bude:

Neposkvrněného početí panny Marie

8.12.2011

Narození našeho Pána Jeţíše Krista

25.12.2011

Svaté Bohorodičky Marie

1.1.2012

Zjevení Páně

6.1.2012

svatého Josefa

19.3.2012

Nanebevstoupení Páně

17.5.2012

svátek Těla a krve Kristovy

7.6.2012

svatých Petra a Pavla

29.6.2012

Nanebevzetí panny Marie

15.8.2012

Všech svatých

1.11.2012

Tomáš Jeţdík – bratr Tom Farní zpravodaj - Žamberk

-6-

POZVÁNKA DO MISIJNÍHO KLUBÍČKA A KLUBKA Scházíme se jednou za 2 týdny na faře v Ţamberku. Důvodem je proţívat společenství s ostatními věřícími dětmi z farnosti a zároveň se snaţit pomáhat ostatním svou modlitbou, obětí, sluţbou a tvořivostí. Dozvídáme se o ţivotě vrstevníků v cizích zemích, hrajeme hry, čteme si vtipy a občas něco vyrábíme pro radost druhým. Peníze z dobrovolných darů zasíláme na pomoc potřebným skrze Papeţské misijní dílo dětí. Moc děkuji všem za zakoupení výrobků dětí při misijním jarmarku v říjnu na misijní neděli. Přispěli jste částkou 2756 Kč, která byla odeslaná společně s penězi vybranými při pravidelné nedělní sbírce na projekty Papeţských misijních děl. A co jsme od září do prosince společně proţili? Stopovanou hezkou přírodou, drakiádu zakončenou opékáním buřtů, modlitby desátku růţence, přípravu na misijní neděli, výrobu svíček a modlitby za zemřelé, přípravu na adoraci po rorátech s jiţ tradiční snídaní na faře, výrobu vánočních dárků, přípravu na dětskou mši. Schůzky klubíčka budou od nového roku probíhat v pátek od 14:30 do 15:30 hodin. Schůzky klubka nebudou pravidelné a závisí vţdy na domluvě. Aktuální termíny schůzek ohlásí pan farář při nedělní mši svaté. Srdečně zve Marie Souradová ZE ŢIVOTA MISIJNÍHO KLUBKA VE SLATINĚ NAD ZDOBNICÍ Od začátku školního roku jsme se s dětmi a ostatními zájemci o práci pro misie scházeli nad přípravami Misijního dne, na který jsme Vás zvali v minulém Farním zpravodaji. Na Misijní den aneb setkání dětí nejen z Misijních klubek z celé diecéze se do Chocně vypravily i maminky s dětmi ze Slatiny, Písečné a Ţampachu. Co všechno jsme -7-


mohli proţít, je velmi hezky zachyceno na fotografiích, které najdete na webových stránkách Královéhradecké diecéze: http://www.diecezehk.cz/dieceze/papezska-misijnidila/aktuality. Tak ať Vás obrázky potěší, jako nás těšilo celé toto setkání!  Společný Misijní jarmark všech zúčastněných na pomoc těm nejpotřebnějším vynesl úctyhodných 14.239,- Kč a kaţdý si mohl odnést mnoho inspirace do další misijní práce! V polovině října jsme uspořádali drakiádu, při které jsme s dalšími dětmi ze tří Misijních klubek z okolí a s rodinami zaţili spoustu úsměvných situací, veselé dračí klání a soutěţení. To jsme pak zakončili opékáním a zpěvem při kytaře v dobré náladě aţ ve večerních hodinách. Misijní neděli jsme s klubkem oslavili ve Vamberku, kam nás pozval P. Mára a vamberecké klubko. Tam se naše děti zapojily do obětního průvodu a do zpěvu Hymny PMDD a písně MOST. V rodinách jsme večer před Misijní nedělí měli Misijní Most Modlitby se zapalováním poţehnaných svící a modlitbou růţence za děti ve všech kontinentech světa. Po mém návratu z misijní cesty do Zambie, kde jsem byla s národním ředitelem PMD P. Jiřím Šlégrem, kameramanem Martinem J. Rýznarem a redaktorem Proglasu Filipem Breindlem nás čekala beseda o této výpravě ve Vamberku. Děti jely se mnou, aby mohly vidět fotografie míst, kam jsme odvezli i jejich přáníčka a obrázky pro africké děti, bohoslovce a semináře, kam směřuje pomoc papeţských misií z České republiky, katechisty a jejich rodiny ve školícím centru i tradiční africké nástroje. Těšíme se na další společné setkání, na kterém jsme se hned domluvili, abychom si mohli o ţivotě zambijských dětí hodně věcí dovyprávět a ještě víc si uvědomit, ţe je na světě mnoho lidí, kteří se nemají zdaleka tak dobře, jako my. Na pozvání otce Zbigniewa Czendlika jsme na Slavnost Jeţíše Krista Krále odjeli hrát a zpívat do Lanškrouna. Protoţe nás není mnoho, přizvali jsme ke spolupráci další děti z Misijních klubek, které s nadšením naše pozvání přijaly. I lanškrounští farníci se mohli dozvědět, jak můţeme bohoslovcům v Zambii kaţdý z nás pomoci. Zahráli jsme na bonga a dovezené malé africké nástroje, abychom tak alespoň trošku „přivolali“ „africkou“ atmosféru.  Na konci listopadu při Adventní výstavě ve Slatině proběhl Misijní jarmark. Jako kaţdý rok, tak i letos malovaly děti vánoční pohled pro misie, svými obrázky přispěly do jarmarku i děti z Misijního krouţku v Písečné, maminky a větší děti napekly tradiční perníčky, větší děvčata zhotovila dárky a ozdoby z korálků, svícny a adventní dekorace. Rorátní lampičky, které jsme udělali, dáváme dětem do jiných farností, protoţe u nás ve farnosti rorátní mše nejsou a můţeme tak pomoci tam, kde Misijní klubka nepracují. Těší nás zájem lidí, kteří nejsou věřící, rádi pomáhají a donesou drobnosti na jarmark sami od sebe. Kéţ bychom jim svou otevřeností a zájmem mohli dál přinášet radostnou zprávu a tím naplno proţívat misijní poslání… Letos také opět nabídly své výrobky do jarmarku i děti ze Základní školy ve Slatině a ze školní druţiny, moc jim za to děkujeme a těšíme se na další společné „pomáhání“!  Nezapomenutelným záţitkem pro naše klubko byla 2.12. krásná mše svatá v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, kterou slouţil otec arcibiskup Dominik Duka, a při níţ jsme s dalšími misionáři měli na starost hudební doprovod! Celá mše svatá, slova otce arcibiskupa i setkání s Markem Ebenem je pro nás na dlouho velikým povzbuzením, Farní zpravodaj - Žamberk

-8-

podporou i nadějí, ţe je i v dnešním světě dostatek lásky, a lidé, kteří dokáţou být k sobě upřímní a tolerantní a ochotní pomáhat druhým!  Do naší přípravy na Narození Krista patří stejně jako v loňském roce návštěva starých a nemocných s Misijním dárkováním a koledováním, na které se nyní chystáme, dále pak Misijní bonbónek a Vánoční dárek pro sirotky v Africe. Ten spočívá v zajištění finančního prostředku na oblečení pro chudé děti v Ugandě, kdy na nákup oblečení pro jedno dítě stačí 50 Kč. V ugandské Arcidiecézi Gulu velká část dětí trpí bídou, která je následkem válečných nepokojů, a proto je v této krajině mnoho sirotků. Kdo byste se k nám chtěl připojit s darem na tento Vánoční dárek a přispět tak k radosti a záchraně trpících dětí, můţete mě kontaktovat na č. tel. 731598992. Dary budeme předávat do národní kanceláře PMD osobně! (Finanční příspěvky musí být na účtu do 31. 12. 2011!) Prostřednictvím aktivit PMD se nám v posledních měsících podařilo podpořit misijní díla v našich skromných podmínkách částkou přes 5 tis. Kč. Upřímně děkujeme všem za pomoc, dary a modlitby! Zvlášť také farníkům z Líšnice za podporu misií skrze nové misijní materiály a kalendáře!  Přeji Vám poţehnané putování k jesličkám a vším, co děláte, ať je Bůh oslavován a naplňuje Vás svou láskou! Bronislava Halbrštátová ROZHOVOR Pan baron John Marmaduke Parish je opravdový šlechtic. I jeho zásluhou rozkvétá naše město, jeho okolí i naše farnost. Ţije mezi námi skromný a nenápadný. Jsem mu velmi vděčná, ţe přijal moji prosbu o rozhovor a podělil se s námi o svůj ţivotní příběh. Mohl byste mi přiblíţit Váš ţivot na zámku? Jak jste ţil jako dítě? Co patřilo k ţivotu na zámku? Narodil jsem se 4.3.1923 a moje první procházka zámkem byly moje křtiny, které byly 45 dní po mém narození v kapli na zámku. Pokřtil mě tenkrát pan biskup Kašpar, pozdější kardinál v Praze. Na to si nepamatuji, ale tak to začalo. Přijeli oba moji dědečkové a všichni z rodiny. Byla to velká slavnost. Pan biskup měl zařízený pokoj hned vedle zámecké kaple. Tam kde -9-


je teď náhrobní kámen, tam byly dveře do zámku. Bydleli jsme s rodiči na zámku a my děti jsme měly vychovatelky. Byli jsme 3 bratři a 3 sestry. Také jsme chovali hodně koní, a jezdili jsme na koních nebo v kočáru. Kaţdý rok byly hony a to byla velká slavnost. Blíţí se čas Vánoc. Můţete zavzpomínat, jak jste proţívali Vánoce? Nic zvláštního. Bylo to kaţdý rok stejné. Sešli jsme se ve velkém sále, kde stál veliký vánoční strom. Tehdy byly obyčejné svíčky. Ty neţ tatínek rozsvítil, tak to trvalo skoro hodinu. A v 17h jsme povečeřeli. Ţádné velké dárky jsme nedostávali. Zhruba v 18h přišli všichni zaměstnanci zámku, kteří dostali vánočku a dárek. Hodně jste sportoval. Byl jste aktivní vodák a hlavně jste hrál lední hokej. Dočetla jsem se, ţe jste byl nejlepší brankář východních Čech. S tehdejší výstrojí, to bylo nejnebezpečnější místo na ledě. To jste si vybral sám? Ano, vybral jsem si to sám…. Začali jsme hrát v roce 1939-1940. Nastříkali jsme si sami kluziště na tenisových kurtech, hned naproti plovárně. Tam jsme hráli dva roky a pak jsme se odstěhovali na fotbalové hřiště. To bylo větší. Bylo tam hlediště, tribuna a chodilo dost lidí. Nebyl jste zraněný? Ne nebyl. Jednou jsem dostal pukem pod oko. To jsme hráli proti Kostelci. Ale jinak ne. Ono tenkrát to nebyl takový hokej jako dnes. Neprali jsme se, hra nebyla tak drsná. Dnes se lidi dívají na hokej v televizi a vidí hrát Kanaďany, Rusy a jiné národy. A je to úplně jiné. My jsme to nemohli od nikoho odkoukat. Jednou jsme se poprali v Třebechovicích, ale jinak ne. Měli jste nějakého soupeře, kterého jste se obávali? Tady v okolí, to bylo myslím Týniště a Častolovice – ti byli dobří. Nejlepší tým byl Dvůr Králové, kteří hráli v divizi. Jednou jsme je pozvali a vyhráli jsme 6:0. Měli jste nějaké tréninky a trenéra? Ne neměli, na to nebyl čas. Byl to vrozený talent. Chodili jsme do školy, někdy si šli zabruslit a v sobotu jsme hráli hokej. Jinak ne. Rád na to vzpomínám. Taky jsem chytal v Písku, kdyţ jsem byl na vyšší škole. A za 8. pluk v Pardubicích. V Kanadě jsem hrál jen jeden rok. Tam hrál hokej kaţdý. Zimní stadiony byly všude. V roce 1954 jsem odjel na sever Kanady a to jsme ţili v lese, tam uţ nebyl ani hokej. Jaké máte vzdělání? První a druhou třídu mě učil doma pan ředitel Čihák. Pak jsem chodil do obecné školy v Ţamberku, kde mě učil pan učitel Mareš, který bydlel v Lukavské ulici. Tam jsem chodil aţ do 5. třídy. Pokračoval jsem na gymnáziu v Kostelci, kde jsem dodělal 6. ročník a pak odešel na vyšší lesnickou školu v Písku. Maturoval jsem hned po válce v létě v roce 1946.


- 10 -

Chtěl jsem se dostat na universitu na Lesnictví, ale nevzali mě. Uţ tehdy v roce 1946 ministr Ďuriš a Koťátko, coţ byli dva velcí komunisti. Říkali, ţe pro mě universita neexistuje. Při obsazení Čech a Moravy Hitlerem byla na zámek uvalená nucená správa? Proč? Co to pro Vás znamenalo? Můj otec šel s delegací českých šlechticů, která předala presidentu Benešovi v září 1938 prohlášení o loajalitě české šlechty k České republice a potom v r 1939 i presidentu Háchovi. A na základě těchto postojů byl na velkostatek a panství uvalena nucená správa. To bylo v roce 1941. Zámek zavřeli a nám přidělili jen čtyři pokoje, které jsme mohli obývat. V Chlumci byli ubytováni němečtí úředníci a ti nás jezdili kontrolovat. Zaměstnanci zámku tu zůstali. V roce 1944 byl zámek obsazen němci, kteří byli většinou zvěrolékaři, protoţe stáje ve dvoře slouţily jako nemocnice pro koně. Léčili koně zraněné ve válce. Zajímavé bylo, ţe pozemky, které byly v Sudetech, ty nebyly pod nucenou správou. Ale tam jsme nemohli vůbec. Byl tam jeden němec, který byl velmi slušný i přes to, ţe byl partajec. Od něj jsme dostali nějaké peníze na ţivobytí. Vše bylo pod jejich správou aţ do roku 1945. Prý jste ukrývali anglické vojáky? To byli zajatci, kteří utekli v létě 1944 z Tábora v Lichkově. Byli jsme na procházce a viděli jsme je u hřbitova. Tak jsme je schovali v lese a večer vzali do zámku. Jediný, který o tom věděl, byl pan Kust. Tenkrát byl uţ zámek obsazen němci. Ti vojáci u nás byli tři dny. Chtěli se dostat do Španělska nebo do Švýcarska a díky mému otci, přes různé konexe, se mu podařilo vojáky poslat do bezpečí. Kdyţ jste opouštěli Čechy, nechali jste tady všechen majetek a přátele a vůbec jste nevěděli, jestli se vrátíte. Ta cesta musela být asi hrozná? Já bych neřekl hrozná. Uţ v roce 1946 bylo vidět, kam se to ţene. Otec tomu nikdy nechtěl věřit. Ti starší říkali, ţe to nějak dopadne. Potom v roce 1948 to nedopadlo a komunisti zámek zapečetili a všechno najednou přes noc zestátnili. A teprve potom jste se rozhodli, ţe odejdete? Ano, pak jsme se rozhodli, ţe odejdeme. Ale nebylo to tak jednoduché. Já jsem byl na vojně a mladší bratr v Praze. 5.5.1948 jsme odjeli autem do Horní Kvildy, kde na nás čekal nějaký pán. Z Kvildy jsme šli pěšky, bylo tam po kolena sněhu. Nikdo z nás to nečekal. Všichni jsme byli v polobotkách. Kaţdý měl jen ruksak. Nemohli jsme si toho vzít víc. Přišli jsme k lesu a tam nám řekli, ať počkáme. Mezi tím přišlo ještě 20 jiných Čechů. Večer pak přišli dva chlapi a řekli: „jdem“. Šli napřed a my za nimi. Oni nekoukali, jestli jde někdo pomalu nebo rychle, prostě šli! Protoţe pro ně to bylo taky dost riskantní. Akorát, kde bylo něco hodně špatného, tam nám řekli. Museli jsme přejít jednu silnici. Tak jsme tam chvilku čekali. Oni dávali pozor a vţdy řekli, jestli můţeme přejít nebo ne. Ve skupině bylo asi 8-9 děvčat a ty měly moc těţké kufry. Na tak dlouhé trase bylo dost náročné je nosit, tak je postupně zahazovaly. Kdyţ jsme přešli hranice Německa, čekali na nás němečtí celníci. Měli tam vysoký oheň. Šli jsme k nim a ti co nás - 11 -


vedli, najednou zmizeli. Němečtí celníci nás odvedli na nějakou chatu, kde jsme přespali. Byli jsme dost unavení. Šli jsme od 18h do 5h ráno v kuse. Ráno v 7 hodin přijeli s nákladními auty američtí vojáci a odvezli nás do Pasova. A odsud pak do Regensburgu (Řezno), kde jsme ţili v kempu. Odsud jsme se odstěhovali na Bad Orb u Frankfurktu. Pěkná krajina, hory.... Ţili jsme v Německu 9 měsíců v kempech (sběrné tábory). Před námi v nich ţili ruští zajatci. Byly tam štěnice a všechno moţné. Celkem nás bylo 365 Čechů. Kaţdý si to tam upravil, jak to nejlíp šlo. Otec tam znal jednoho pána – maršála Wood, který byl vrchním velitelem vojenské policie (MP). Tenhle maršál Wood byl v roce 1946 v ČR i u nás v Ţamberku. A jelikoţ jsme neměli jídlo, postele, ţádné deky a vůbec nic, řekli jsme mu o pomoc. Řekl, ţe by rád pomohl, ale ţe armáda nemůţe dávat věci civilistům. Tak jeho manţelka a manţelka ještě jednoho vysoce postaveného vojáka, zaloţily„klub přátel Čechů“. A tyto manţelky sbíraly vše, co jsme potřebovali. Takhle jsme dostali postele, deky, jídlo atd. Kaţdý týden přijel veliký náklaďák s jídlem a s cigaretami. Něco jsme dostali i od němců, ale ti sami mnoho neměli. Jednou přijela manţelka anglického velvyslance, který byl tenkrát v Haagu, se dvěma auty a ţe si zabalíme a odvezou nás do Holandska a do Anglie. Jenomţe otec byl vedoucím kempu a řekl, ţe tam nemůţe nechat 300 Čechů jen tak. Protoţe jsme měli styky s Američany, kteří území v té době spravovali. Proto nikam nejel, dokud nevyřeší situaci, aby Češi v kempu nezůstali bez pomoci. Pak asi za 14 dní odjeli jen otec a matka do Haagu a my děti jsme zůstaly v kempu a čekaly jsme na víza do Kanady. Rodiče zatím bydleli v Holansku a v Anglii u nějakých známých a čekali na víza do Kanady tam. Odešli jste z Čech všichni? Babička tu zůstala. Na zámku ţila ještě dva roky, pak jí ze zámku vyhodili. Nastěhovala se do pokojíku pod městem, který pro ni připravil pan Hubálek. Tam ţila od roku 1952. Nemohla dostat vízum. Chtěla si ji vzít její dcera ve Vídni. Ale vízum dostala aţ v roce 1962 – to jí bylo přes 90 let a teprve pak ji pustili. Ţivotní příběh pana barona Parishe by vydal na knihu. 2. díl povídání najdete v příštím čísle zpravodaje. Chtěla bych panu baronovi Parishovi i Vám Všem popřát krásné a poţehnané vánoční svátky v kruhu svých nejbliţších. Eva Šípková KŘESŤANSKÝ SILVESTR Nastal adventní čas. Přípravy na Vánoční svátky probíhají různě. Duchovně i v podobě shonu spojeného s pečením, úklidem, nákupy apod. Záleţí na tom, jak si to kdo zařídí. V některých farnostech se stalo tradicí, ţe se večer před první adventní nedělí sejdou farníci a zakončí oslavou liturgický rok podobně, jak je zvykem slavit Silvestr poslední den občanského roku. S touto myšlenkou přišli jiţ loňského roku manţelé Moskvovi, kteří i letos připravili bohatý program pro tento večer. Zorganizovat něco pro větší počet lidí tak, aby vše proběhlo hladce, není jednoduché. I přesto, ţe by bylo pohodlnější doma sledovat u televize předávání cen Slavíků 2011, se sešlo 25 farníků a farnic. Program byl opravdu Farní zpravodaj - Žamberk

- 12 -

bohatý a dobře připravený. Soutěţe, tanec, tombolu střídalo občerstvení (byla ho díky všem zúčastněným hojnost) a dobrá nálada, která zde panovala. Nemohl chybět ani přípitek s přáním všeho dobrého do dalšího roku, který máme před sebou. Bez čeho by se ale celá oslava neobešla, bylo poděkování a prosba v chrámu Páně. Pokud si můţu dovolit za sebe konstatovat, byl to hluboký duchovní záţitek. Po všem veselí, které předcházelo, to byl i správný okamţik pro ztišení. Byla to chvíle zamyšlení, rozjímání, poděkování i proseb za to, abychom všechno příjemné i náročné, co na nás v následujícím roce čeká, s pomocí Boţí zvládali tak, jak to od nás Pán ţádá. Za tuto chvíli patří díky otci Oldřichovi, jehoţ slova ve tmě kostela, pouze za světla od rozsvíceného paškálu, byla výjimečná. Nezbývá víc, neţ všem zúčastněným poděkovat za pěkný záţitek a všem farníkům popřát a vyprošovat mnoho milostí a spokojenosti do všech dalších dní. Snad ještě i to, aby v naší farnosti vzkvétala jednota a ochota všech vést své myšlení i skutky v duchu Boţím. JUDr. Zdeňka Rendlová KŘESŤANSKÝ SILVESTR – LETOS V ŢAMBERKU PODRUHÉ Nastal konec církevního roku. Rozloučení s ním jsme se rozhodli proţít ve farním společenství. Chtěli jsme navázat na loňskou akci tzv. I. Křesťanský Silvestr. Večer byl rozdělen do dvou částí. Začátek večera patřil dětem, další část večera dospělým. Kdyţ něco končí, je slušné poděkovat Dárci za vše, co dal. Ţe byly radosti, smutky, bolesti, trápení, ale i naděje a obyčejné štěstí. To všechno jsme si v jednom ranečku nesli v sobě kaţdý sám celým církevním rokem a v Silvestrovskou sobotu jsme to Bohu předloţili při podvečerní bohosluţbě v zámecké kapli. A tam, v průběhu liturgie, jsme mohli na vlastní kůţi zaţít, jaký je náš nebeský Otec velký šprýmař. Jen na chvíli dovolil, aby kapli pohltila tma – a uţ umlkla píseň, dozněly struny. Moţná to v mnohých z nás probudilo vědomí vlastní nicotnosti, pokud se Bůh nestane Světlem našeho ţivota. Po bohosluţbě uţ kroky dětí mířily na faru, kde je čekalo mnoho překvapení, soutěţení, her i výher, které pro ně připravila p. M. Souradová. Za dohledu starší mládeţe házely magnetickými šipkami na terč, krouţky na stojánky, hádaly věci se zavázanýma očima, kreslily pohledy, vyplňovaly testy s tajenkou, atd. ale hlavně – byly spolu. Při té příleţitosti si - 13 -


neodpustím trochu úvahy. Je dobře, ţe někteří rodiče chápou i tento smysl společných setkávání a svým dětem je dopřejí. Děti jsou budoucností kaţdé farnosti, zdá se, ţe je vhodné, aby uţ od útlého věku měly i ve farním společenství kamarády, se kterými se rádi potkávají a tráví společně i část volného času. Třeba se tím předejde tomu, ţe zvítězí nuda a nezájem o „věci boţí“. S přibývajícími teenegerovskými lety bývá těţko na rodinném bojišti. Mnozí z nás by jistě mohli vyprávět! Druhá část večera začala po 19. hodině. Přišli mladí, ale i ti mladí především duchem, všichni s dobrým úmyslem si společný večer uţít, navázat nová přátelství a docela neváţně si zasoutěţit. Manţelé Moskvovi s O. Oldřichem měli originální nápad, jak spojit příjemné s uţitečným pro farnost. A tak mnozí z nás ze soutěţí odcházeli s úkoly, které v daném období musíme splnit. Např. po rorátní mši sv. někdo pozve farníky na snídani na faře, v masopustě na koblihy, tříkrálové koledníky pozve domů na čaj, uklidí kapli sv. Vojtěcha a Rozálie, zajistí průvodce k noci kostelů, připraví táborák a hru ke dni dětí, mlsání pro táborníky, svatováclavské dopolední posezení po mši sv., nedělní růţenec atd. Nejšikovnější soutěţící Evu a Lídu čeká příští rok úklid listí před kostelem, zakončené pozváním na pizzu O. Oldřichem. S velkým ohlasem se setkal i letos sehraný příběh, v podání 5 přítomných. S trochou nadsázky a vtipu tentokrát o Abrahámovi a Izákovi. Izák Romana Moskvy předčil všechna biblická ztvárnění! Součástí večera byla i recesní tombola, hlavní cenu – přelet přes Alpy, vyhrál O. Oldřich. A čím, ţe to letěl? No, vzaly se 2 „francovky“ a 4 silné paţe… a výlet absolvoval v pohodlné ţidli cobydup. Veselí u toho bylo hodně, a ţe jsme k tomu spořádali kalorické bomby a neměli ani sucho v krku, nemusím jistě dodávat. Je třeba poděkovat Marušce Souradové a manţelům Jitce a Romanu Moskvovým za čas, který věnovali přípravě večera, dětem i dospělým. V neposlední řadě i O. Oldřichovi, ţe s námi celý večer sdílel a byl zábavným společníkem. Rádi přijdeme na další akci. Neţ jsme se rozešli, zamířili jsme na chvíli do kostela. Setmělý posvátný prostor a paškál, symbol Boţího světla. Rozjímavá modlitba O. Oldřicha navodila aţ dojemnou atmosféru. Pane, ještě jednou díky za proţité chvíle, za ochranu našich rodin, za laskavou pomocnou ruku. I za dary, které velkoryse rozdáváš. My si to často ani neuvědomujeme. Díky za vstřícnost Otce Oldřicha. Pane, …“dej nám i jemu trpělivost a vzájemné pochopení, dej mu zdraví pro jeho těţkou sluţbu, ať je naším dobrým pastýřem a přivede nás do nebe.“ Staň se! Marie Jägerová Farní zpravodaj - Žamberk

- 14 -

… A PŘIJDE SV. MIKULÁŠ. V pondělí 5. prosince v 17.30 hod. v kapli na Rozálce dětská mše sv. s kytarovým doprovodem. Stručné uvedení, a přece byla tato dětská mše sv. v něčem jiná. První lavice, určené pro děti, zely prázdnotou. Děti se krčí u svých rodičů a celou mši sv. jsou nějak, aţ podivně, tiché a klidné. Inu, tento den chodí přece Mikuláš i se svým doprovodem, andělem a hlavně s čertem. Z něho má leckterý klučík strach, s vědomím, ţe přece jenom občas neposlechl svou maminku a neuklidil si hračky, nebo zlobil svou mladší sestřičku. A tak kdoví, jak to vše dopadne! Při kázání pana faráře přece jen z dětí trochu ten strach a napětí opadlo, ale na konci mše sv., kdyţ se uţ ozýval venku nějaký podivný hluk a zvonění, děti opět strnuly. A jiţ do kaple vkročil váţný a úctyhodný kmet – biskup sv. Mikuláš, za ním krásný anděl s košíkem dárků a kdo dále? No ano, čert, či spíše malý čertík, z kterého přece jenom nešel tak veliký strach. Sv. Mikuláš rozváţným hlasem přizval děti blíţe k sobě, aby jim sdělil něco o sobě. Také se jich vyptával, zda umějí udělat (hlavně ty menší), alespoň kříţ, těch větších se zeptal, co se učí v náboţenství. Anděl potom kaţdého odměnil dárkem. Na mši sv. přišly zřejmě jen ty hodné děti, a tak všechny dostaly balíček. A čertík tentokrát nemusel ţádnému z dětí nadělit metličku. Sv. Mikuláš na závěr udělil dětem i jejich rodičům své „mikulášské“ poţehnání a celá druţina opustila opět kapli. Marta Marešová STÉBLO SLÁMY Pastýři se vraceli z Betléma, kde se poklonili Jeţíškovi narozenému v chlévě. Nesli mu náruče darů a teď se vraceli s prázdnýma rukama. Kromě jednoho z nich, mladičkého pastýře, téměř ještě chlapce. Ten si z betlémského chléva přece jen něco odnesl. Celou cestu tu věc pevně svíral v dlani. Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: "Co to máš v ruce?" "Stéblo slámy," odpověděl mladík. "Vzal jsem si ho z jesliček, ve kterých leţelo to dítě." "Stéblo slámy," ušklíbali se ostatní. "Takové smetí! Zahoď to!" Mladý pastýř rozhodně zavrtěl hlavou. "Kdepak," namítl, „já si ho schovám. Pro mě je to znamení, - 15 -


připomíná mi malého Jeţíška. Pokaţdé, kdyţ ho vezmu do ruky, vzpomenu si na něj i na to, co o něm řekli andělé." Druhý den si pastýři mladíka znovu začali dobírat: "Co jsi udělal s tím stéblem?" Mladík jim ho ukázal. "Pořád ho nosím u sebe." "Zahoď to, k ničemu ti není." "Ne. Má velkou cenu. Leţel na ní Boţí Syn." "A co má být? Důleţitý je přece Boţí Syn, a ne kus slámy." "Mýlíte se. Velkou cenu má i ta sláma. Na čem jiném by leţel, kdyţ je tak chudý? Boţí Syn potřeboval trochu slámy. To mě poučilo, ţe Bůh potřebuje i obyčejné lidi a věci. Potřebuje nás, kteří nemáme velkou cenu, kteří toho moc nevíme." Stéblo jako by mělo pro toho pastýře čím dál větší význam. Na pastvě ho často drţel v ruce, vzpomínal na slova andělů a byl šťastný, ţe má Bůh tolik rád lidi, ţe se stal stejně malým jako oni. Pak mu však jeden z jeho druhů vytrhl stéblo z ruky a rozhořčeně vykřikl: "Dej uţ s tím zatraceným stéblem pokoj! Bolí nás z těch hloupostí hlava!" Stéblo vztekle zmačkal a zahodil. Mladík klidně vstal, zvedl stéblo ze země a opatrně narovnal. "Vidíš, zůstalo stejné jako předtím. Pořád je to stéblo slámy. Ani tvůj vztek s ním nic nezmohl. Jistě, zničit stéblo slámy je snadné. Ale přemýšlel jsi uţ někdy o tom, proč nám Bůh seslal malé dítě, kdyţ potřebujeme silného zachránce a vojevůdce? Jednou vyroste, bude z něho muţ a nic ho neporazí. I přes lidskou zlobu zůstane tím, čím je - Spasitelem, kterého nám seslal Bůh." Mladý pastýř se usmál a se zářícím pohledem pokračoval: "Boţí láska se totiţ nedá zničit a zahodit. I kdyţ se zdá křehká a slabá jako stéblo slámy." Z knihy Příběhy pro potěchu duše vybrala Šárka Kladivová BETLÉMSKÉ SVĚTLO „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo…“ (Iz 9, 1) Tento citát z knihy proroka Izaiáše je mottem letošního putování Betlémského světla, které vyrazí na svou evropskou cestu 10. prosince ekumenickou bohosluţbou ve Vídni. Týden na to jej jako kaţdý rok dovezou vlakem skauti do České republiky, kde ho budou přímo z vlaku rozdávat všem zájemcům, kteří ho poté posílají dál. I letos pro něj přímo k vlaku z Vídně vyrazí ţamberští skauti a skautky, kteří ho následně dopraví do Ţamberka. Zde si pak můţete v týdnu před Vánoci Betlémské světlo vyzvednout v papírnictví u kostela. Šárka Kladivová PUTOVÁNÍ ZA JEŢÍŠKEM Děti a mládeţ z ţamberské farnosti připravují pásmo vánočních koled, písní a četby z Písma svatého. Toto pásmo budete moci shlédnout na slavnost Zvěstování Páně v pátek 6. ledna večer. Přijďte se podívat a společně si zazpívat u jesliček. Přesnou hodinu ohlásíme při nedělní mši svaté Marie Souradová. Farní zpravodaj - Žamberk

- 16 -

PŘÍLOHA PRO DĚTI – NOVÝ ROK Stojíme na prahu nového roku. Co nám přinese? Nevíme. Víme však, ţe denně potřebujeme Boţí pomoc. Z tajenky vyluštíš modlitbu. Začni u písmene D nad velkou ručičkou. Postupuj dál ve směru hodinových ručiček. Zapisuj kaţdé druhé písmeno („ob jedno“). Kdyţ budeš mít všechna písmena zapsaná do tajenky, vznikne modlitba. Můţeš se ji modlit na začátku roku, ale i jindy.

- 17 -


TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2012 (TS) Váţení farníci! Rychle se blíţí Vánoce, kdy si připomínáme příchod Boţího syna k nám, aby nás spasil. I my se budeme obdarovávat ve jménu této nesmírné Boţí lásky. V sobotu 7. ledna proběhne Tříkrálová sbírka i v Ţamberku. Ráda bych poprosila děti i dospělé, zda by se mohli zapojit, abychom oslovili a poţádali o pomoc co nejvíce lidí v našem městě. Pokud budete mít zájem, kontaktujte mne, prosím, na adrese: Zdislava Králová, Pod Radnicí 159, Ţamberk nebo třeba i v kostele! V pátek 6. ledna udělí otec Oldřich při večerní bohosluţbě poţehnání všem koledníkům a jejich dospělým průvodcům. „V světě mnoho bídy je, kéţ nás sílí naděje, ţe se spolu rádi máme, navzájem si pomáháme!“ Poţehnané Vánoce a milostiplný rok 2012 přeje Zdislava Králová, asistentka TS v Ţamberku IRSKÉ NOVOROČNÍ PŘÁNÍ Abys zůstal ušetřen kaţdého utrpení – to ti nepřeji, ani to, aby tvá další cesta byla samá růţe a aby po tvé tváři neskanula ţádná slza, abys nezakusil ţádnou bolest – ne, nic z toho ti do nového roku nepřeji. Vţdyť slzy očišťují srdce, utrpení zušlechťuje, bolest a úzkost tě uvedou do společenství s Marií a Dítětem a jejich úsměv tě naplní útěchou a důvěrou. Mé přáni tobě zní spíše takto: - Kéţ bys byl vděčný a uchovával ve svém srdci drahocennou vzpomínku na dobré věci svého ţivota - abys vţdy statečně obstál ve své zkoušce, kdyţ tvrdě spočine kříţ na tvých ramenou, kdyţ vrchol, k němuţ nutno vystoupit, se zdá nedosaţitelný a světlo naděje mizí v tmách - aby Boţí dary v tobě rostly a celý rok ti pomáhaly vnášet radost a sílu do duší těch, s nimiţ tě pojí láska a k nimţ jsi byl poslán - abys měl vţdy přítele, který je opravdový a je hoden tvého přátelství, jenţ ti dodá důvěry, kdyţ ti síly slábnou a nedostává se ti světla - abys vytrval vţdy v bouřích a dosáhl tak výšin - aby v radosti i bolesti provázel tě stále láskyplný úsměv vtěleného Slova - aby tě s Pánem pojila vţdy vroucí láska, jak on si to s tebou přeje – kvůli tobě. KDY JSOU VÁNOCE Kdyţ se ráno probudíš s přáním milovat Boha a v něm bratry – ten den jsou Vánoce. Kdyţ v sobě zpozoruješ vnitřní popud podat ruku tomu, kdo tě urazil, toto vnuknutí jsou Vánoce. Kdyţ v kostele, doma nebo na pracovišti cítíš nutnost zamyslet se nad tím, Farní zpravodaj - Žamberk

- 18 -

jak se chováš k Bohu, k rodině a k druhým, ten okamţik jsou Vánoce. Kdyţ se setkáš s člověkem, kterému je třeba pomoci a uděláš to, ten okamţik jsou Vánoce. Kdyţ začneš slouţit tomu, kdo nikoho nemá, komu selhává hlas a nemá uţ sílu, ty hodiny jsou Vánoce. Kdyţ vychováváš své děti, aby se zřekly zbytečných a drahých hraček, abyste mohli pomoci tomu, kdo je v nouzi, tento postoj jsou Vánoce. Kdyţ jsi ochoten darovat sebe Pánu, který trpí v lidech chudých a opuštěných a nemocných, pak jásej radostí – ţiješ Vánoce. Jestliţe však zjistíš, ţe tento celý svět dobra zanechá tě lhostejným a ţe nejsi schopen myslet na nic jiného neţ na sebe a na své zájmy, pak se neusmívej: Vánoce od tebe odešly. ZÁPIS Z JEDNÁNÍ PASTORAČNÍ RADY KONANÉ DNE 11.11.2011 Přítomni: O. Oldřich, V. Matyáš, M. Faltus, A. Bříza, P. Zářecký, L. Jedlinský, T. Jeţdík, J. Kladivo, A. Dostálová, M. Halbrštátová zastoupena p. Ryšavou, M. Jägerová Omluveni: P. Tůma Po uvítání O. Oldřich poděkoval všem aktivním farníkům za sluţbu Pánu Bohu i farnímu společenství, za péči o kostel i faru, všem kostelníkům, varhaníkům, ministrantům i akolytům. Dále za zhotovování nástěnek, výuku náboţenství a Zpravodaj. V souvislosti s úklidy O. Oldřich zároveň připomněl, aby po skončené akci kaţdá skupina pouţívaný prostor uklidila a kola nebo kočárky stavěla výhradně na zahradu pod přístřešky, příp. do garáţe. Není vhodné k tomuto účelu vyuţívat chodbu fary. Z důvodu opakovaného porušování daných pravidel některými pisateli došlo k avizovanému zrušení Návštěvní knihy na webových stránkách farnosti. I kdyţ prioritou je nejvhodnější způsob komunikace rozhovor mezi čtyřma očima, (viz Mt 18, 16-18, „Kdyţ Tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima …“) avšak aby snad nemoţnost vyjádřit se jinak nebylo vnímáno jako šikana, O. Oldřich přistoupil na alternativu podat připomínky i písemně a to z farních stránek na e-mailovou adresu [email protected], příp. vloţit v kostele do krabičky k tomu určené. Pokud budou podané slušnou formou a podepsané, na kaţdou odpoví. Vţdy 1. čtvrtek v měsíci je v kapli na Rozálce dětská mše sv., poděkování patří všem, kdo se jí se svými dětmi zúčastňují a podílejí se na hudebním doprovodu a liturgii. Katechismus probíhá 1x za 14 dní v pondělí večer na faře. - 19 -


Vzhledem k narušenému osazení dveří v kapli P.M.Bolestné se pravděpodobně rorátní mše sv. letos budou uskutečňovat v kostele. Změna nastane v případě, ţe se je podaří do té doby bezpečně zajistit. Pro nezájem ze strany farníků se biřmování v naší farnosti v příštím roce neuskuteční. Byla natřena část fasády kostela, pokračování akce je limitováno finančními prostředky. Během listopadu budou dovezeny a usazeny opravené sochy sv. Václava a Jana Nepomuckého před kostelem. I v ostatních farnostech je třeba zajistit umístění krabiček na připomínky, náměty atd. Přístřešky na dřevo na faře v Ţamberku jsou před dokončením. V případě, ţe se někdo ujme evidence výpůjčování knih z farní knihovny, je moţné knihovnu otevřít veřejnosti. Zároveň je moţné umístit seznam uloţených knih na webové stránky farnosti. Adventní duchovní obnova je v jednání. Na sobotu před 1. adventní nedělí se připravuje uţ 2. Křesťanský Silvestr na faře. Vánoční bohosluţby budou zveřejněny ve Zpravodaji. Koncerty, které během roku probíhají v kostele a jsou organizovány jinými subjekty, jsou uskutečněny za podmínky finančního vyrovnání. Farnost Ţamberk získala z dědictví p. Zdeny Havlíčkové finanční dar, který bude pouţit na opravu dveří do kaple P. M. Bolestné a na vysazení ţivého plotu u ohradní zdi u kaple PMB a osazení prostoru růţemi. Vzhledem k nedostatečně velkému prostoru na společná setkávání na faře je záměr vybudovat nad papírnictvím a cestovní kanceláří v půdním prostoru velkou společenskou místnost. Z důvodu zlepšení ekonomické soběstačnosti farnosti je uvaţováno i o instalaci solárního systému fotovoltaických panelů k výrobě elektřiny na části střechy. Realizace záleţí na moţnosti získat na tuto akci dotaci a povolení k instalaci panelů. Písečná – práce na věţičce zazimována, pokračovat se bude na jaře. Organizace akcí na farním pozemku můţe proběhnout pouze se souhlasem duchovního správce. Dokončeno přemístění starých náhrobků do kostela a jejich instalace. Z darů farníků byla zakoupena obětní miska a konvičky, jako mešní nádoby budou pouţity poprvé na svátek sv. Kateřiny. Ke konci roku skončí nájemní smlouva současným nájemníkům, kteří se odstěhují, plánuje se i do budoucna faru pronajímat. Líšnice – podařilo se natřít stupně v presbytáři. Slatina nad Zdobnicí – práce v presbytáři byly dokončeny. Do budoucna je moţné část fary pronajmout k bydlení. Helvíkovice – 26.12. Ţivý Betlém, 26.12. koncert Další setkání pastorační rady v lednu 2012 Oldřich Kučera Předseda farní rady


Marie Jägerová sekretářka pastorační rady

- 20 -

POŘAD VÁNOČNÍCH BOHOSLUŢEB (2011/2012):

Ţamberk

Písečná

Slatina nad Zdobnicí

Líšnice

22.00

15.00

Sobota 24.12.

Štědrý den

24.00

16.30

Neděle 25.12.

Boţí hod

9.15

11.15

Pondělí 26.12.

sv. Rodiny

9.15

11.15

Úterý 27.12.

sv. Jana evangelisty

7.30

Středa 28.12.

sv. Mláďátka betlémská

7.30

Sobota 31.12.

sv. Silvestr

17.30

Neděle 1.1.

Nový rok

9.15

7.30 17.45 16.00

11.15

7.30

Děkuji Vám všem, za vše dobré co jsme společně proţili. Děkuji všem dárcům za pomoc, kterou poskytli na opravy a údrţbu našich chrámů. Boţí poţehnání ať Vás provází a nejen o Vánocích. Vyprošuje P. Oldřich Kučera KALENDÁŘ AKCÍ:

Pravidelné akce Název

Dny konání

Začátek

Nejbližší termín

Katechismus pro dospělé

pondělí - 1x za 2 týdny

po večerní mši svaté

19.12., 9.1.2012

Náboţenství

středa - kaţdý týden

13:00 - 14:30

21.12., 4.1.2012

Mše svatá pro děti

první týden v měsíci

v 18:00 v kostele

Misijní klubíčko a klubko

pátek - 1x za 2 týdny

od 14:30 a od 15:30

Modlitby matek

pondělí - 1x za 2 týdny

v 9:00 v Písečné

6.1.2012 6.1.2012 2.1., 16.1. 2012

Plánované akce Název

Termín

Místo

Výšlap na Ţampach

pondělí 26.12. ve 14:15

Ţampach

Putování za Jeţíškem

pátek 6.1. po mši svaté

chrám sv. Václava v Ţamberku

Tříkrálová sbírka

sobota 7.1.2012

Ţamberk

Děkujeme všem, kdo napsali své příspěvky do tohoto čísla Farního zpravodaje. Těší nás, ţe máte zájem o zkvalitnění našeho občasníku. Další písemné příspěvky můţete osobně - 21 -


předat někomu z redakční rady nebo posílat e-mailem na níţe uvedenou adresu. Další číslo vyjde v březnu. Ţádáme Vás – přispěvatele, kteří posíláte příspěvky emailem, abyste texty formátovali málo. Text psaný velkými písmeny, odstavce mezerníkem, odráţení textu pomocí tabelátoru, … zbytečně přidělává práci při zpracování. Technické náklady na výtisk Farního zpravodaje činí 5 Kč. Dobrovolné příspěvky na jejich úhradu můţete vhazovat do kasiček k tomu určených přímo v kostele. Rádi uvítáme ochotné ruce, které pomohou při grafickém a technickém zpracování – tvorba či vyhledání jednoduchých klipartů, přepis a úprava textu. Zájemci ozvěte se Romanu Moskvovi, případně napište na email zpravodaje – viz níţe. Členové redakční rady Farního zpravodaje jsou: Ondřej Jäger, P. Oldřich Kučera, Roman Moskva, Jaroslav Schröffel a Marie Souradová. Technické zpracování: Václav Jeţdík a Roman Moskva. Zpravodaj byl vydán díky dobrovolným příspěvkům aktivních farníků. Svoje připomínky a příspěvky můţete zasílat na email: [email protected]; www.farnostzamberk.cz


- 22 -

PASTÝŘSKÝ LIST BISKUPA

Recommend Documents