Parlamentní institut SYSTÉM ZDRAVOTNICTVÍ VE SKANDINÁVSKÝCH ZEMÍCH, KANADĚ A IZRAELI

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Parlamentní institut

SYSTÉM ZDRAVOTNICTVÍ VE SKANDINÁVSKÝCH ZEMÍCH, KANADĚ A IZRAELI Informační podklad č. 5.059

Zpracovala: ing. Eva Procházková červenec 1995

Práce slouží výhradně pro poslance Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.059

2

Systém zdravotnictví ve skandinávských zemích, Izraeli a Kanadě

Obsah: Chyba! Záložka není definována.


3

PI 5.059

1. Švédsko

Organizace zdravotnictví Švédsko má decentralizovaný systém zdravotní péče - poskytováním většiny zdravotnických služeb je pověřeno 26 veřejných institucí, které jsou založeny na regionální (krajské) nebo místní (okresní) úrovni. Tyto regionální instituce vyplácejí většinu dávek. Systém národního pojištění spolu se 26 regionálními úřady vyplácí dávky v hotovosti nebo je proplácí vrubopisem a také proplácí náklady účtované malým počtem soukromých lékařů. Regionální instituce jsou nezávislé, řízené zvolenými politiky. Každá instituce poskytuje zdravotnickou péči obyvatelům svého regionu. Vláda je odpovědna za zpracování zákonů, týkajících se zdravotnictví, ale nikoli za jejich zavádění (implementaci). Nicméně zůstává jí trochu vlivu na systém poskytování zdravotní péče. Mnoho politických rozhodnutí, včetně mzdových jednání s lékaři a klinikami je vedeno centrálně. Regionální instituce stanovují celkovou úroveň výdajů na zdravotní péči. Každá tato instituce může uvalit daně, aby zvýšila příjem, a hlavním použitím daňových příjmů je financování zdravotnictví. Nicméně v poslední době (od r. 1992) švédský parlament přijal zákony, které účinně omezují pravomoc regionálních institucí zvyšovat daňové zatížení. Členství v národním systému pojištění je povinné pro všechny občany nad 16 let. Systém národního pojištění pokrývá čtyři typy sociálního pojištění: zdravotní, pracovní úrazy, důchody a nezaměstnanost. Pokud se týká zdravotnictví, systém národního pojištění je odpovědný za vyplácení dávek v hotovosti pojištěným osobám. Národní systém pojištění je řízen Úřadem národního sociálního pojištění prostřednictvím jeho 26 regionálních institucí. Do tohoto fondu


4

PI 5.059

směřují

příspěvky zaměstnanců,

osob

samostatně

výdělečně

činných

a

některých

zaměstnavatelů. Obvodní lékaři si nekonkurují, protože jsou placenými zaměstnanci okresních úřadů. Jsou proto málo finančně zainteresováni na poskytování vysoce kvalitních služeb nebo na rozšíření objemu svých výkonů. Privátní lékaři jsou však placeni na základě odvedené práce a tudíž jsou finančně zainteresováni na zvyšováné objemu své práce. Pokud se týká nemocnic, mají snahu poskytovat svou péči s úsporou nákladů, protože obdrží celkový rozpočet a protože ředitelé nemocnic jsou voleni správou regionálních institucí. V souladu s ustanoveními Evropského společenství je zákonem oddělena kontrola cen léků od jejich procesu registrace. Od 1.1.1993 se aplikuje referenční cenový systém - v první instanci jsou kryty multizdrojové substance, t.j. generické ekvivalenty. Vcelku lze konstatovat, že primární a sekundární péče nejsou dobře integrovány. Absence systému rodinných lékařů vede k velkému počtu posílání lidí do nemocnic. Místní a regionální instituce mají snahu přesouvat odpovědnost (a tudíž i finanční zatížení) u některých typů poskytovaných služeb z jedné na druhou. Reforma zdravotnictví směřuje ke stimulování soutěže mezi poskytovateli, vytvářením vnitřního trhu.

1.1. Zdroje financování nemocenských dávek Pojištěné osoby: zaměstnanec 0,95% ze mzdy, osoba samostatně výdělečně činná 9,12% ze mzdy. Zaměstnavatel: 8,43% z objemu vyplacených mezd (pokrývá se tak 85% nákladů) Vláda: pokrývá asi 15% nákladů.


PI 5.059

5

1.2. Nemocenské dávky Na nemocenské dávky mají nárok výdělečně činné osoby s ročním příjmem 6000 SEK a více a ženy v domácnosti, jakož i závislí manželé. Dle zákona o nemocenském z 1.1.1992 platí nemocenské po dobu prvních 14 dní nemoci zaměstnavatel. Od dubna 1993 platí ustanovení, že po prvním čekacím dni obdrží nemocný pro druhý a třetí den 65% svého příjmu, 80% za čtvrtý den a dalších 365 dní, a počínaje 1.7.1993 je mu vypláceno 70% od 366. dne. Maximum denní dávky činí 636 SEK. Důchodci, kteří pracují, obdrží dávky až do 180. dne. V případě, že se rodič stará o nemocné dítě do 8 let věku dostává dávky ve výši 90% svého platu po dobu 450 dní. Do věku 12 let dítěte - 80% platu za prvních 14 dní, později 90%. Dále však je nutno brát zřetel na to, že maximum denní dávky činí 636 SEK. Na nejstarší děti se vyplácí 90 dní ročně. Dávky jsou automaticky ročně valorizovány a jsou zdaněny.

1.3. Úhrada nákladů u lékaře Na úhradu nákladů u lékaře mají nárok všichni obyvatelé. V případě návštěvy u lékaře platí pacient 100-200 SEK za návštěvu (dalších 30-60 SEK za návštěvu lékaře v bytě). Pobyt ve veřejné nemocnici je zdarma, avšak nemocenské dávky se sníží o 1/3 do maximálního snížení 75 SEK za den. Léky jsou poskytovány zdarma pro vybrané chronické nemoci, ostatní léky stojí max. 120 SEK (první položka na receptu) a 10 SEK za každou další položku receptu. Cestovní náklady k lékaři se částečně hradí. Při stomatologickém ošetření platí pacient 70% nákladů, 25% nákladů v případě, že přesáhnou 3000 SEK, školní


PI 5.059

6

mládež má ošetření zdarma. Náklady spojené s porodem pacientka nehradí, ani pobyt v nemocnici s porodem spojený. Důchodci platí max. 75 SEK denně za pobyt v nemocnici (max. do 1/3 svého důchodu).

2. Dánsko

Organizace zdravotnictví Ústřední správu a kontrolu provádí Ministerstvo vnitra a Národní úřad sociálního zabezpečení za pomoci místních a okresních zastupitelstev. Do tohoto fondu směřují příspěvky zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a některých zaměstnavatelů.

2.1. Zdroje financování nemocenských dávek Pojištěné osoby: nikdo si neplatí na nemocenské dávky či na úhradu nákladů u lékaře. Osoby


PI 5.059

7

samostatně výdělečně činné si dobrovolně platí pojištění pro první tři týdny pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel: platí nemocenské dávky první dva týdny, poté je vyplácí místní zastupitelstvo. Neplatí svým zaměstnacům úhradu nákladů u lékaře. Vláda: místní zastupitelstvo vyplácí nemocenské dávky počínaje druhým týdnem a proplácí úhradu všech nákladů u lékaře. Vláda pokrývá asi 15% všech nákladů na nemocenské dávky zdroje na jejich krytí získává uvalením 1,85% daně na zdanitelné příjmy.

2.2. Nemocenské dávky Nárok na nemocenské dávky mají zaměstnanci, zaměstnaní po dobu 3 týdnů u stejného zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné. Ostatní se mohou pojistit dobrovolně. Dávky nemocenského činí max. 2555 DKK týdně a jsou založeny na hodinové mzdě, vypláceny od 1. dne pracovní neschopnosti. Osoby samostatně výdělečně činné obdrží dávky až od 4. týdne neschopnosti (pro první 3 týdny si mohou platit dobrovolně pojištění). Dávky jsou poskytovány týdně až v trvání 52 týdnů v rámci každého 18timěsíčního období.

2.3. Úhrada nákladů u lékaře Všichni obyvatelé mají nárok na bezplatné ošetření u preaktického lékaře, specialisty, na hospitalizaci ve veřejné nemocnici. Cizinci musí být zaměstnáni nejméně 6 týdnů. Stát hradí 50% - 70% nákladů většiny předepisovaných léků, dále péči o rodičky, péči o nemocné v domácnosti, omezeně stomatologickou péči (vláda zde platí 45% většiny výdajů) a dopravu jen


PI 5.059

8

pro důchodce a zaměstnance s nízkými příjmy. Náklady jsou financovány prostřednictvím všobecných příjmových fondů. Volba lékaře je omezena nebo pacient, který si lékaře zvolí, si částečně uhrazuje náklady na ošetření.

3. Norsko

Organizace zdravotnictví Ústřední správu a kontrolu provádí Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí. Pojištěním se zabývá Úřad národního pojištění za pomoci okresních a místních pojišťoven.

3.1. Zdroje financování nemocenských dávek Pojištěné osoby: dále uvedené údaje jsou placeny jako souhrn pojištění sociálního (důchody, nemocenské, mateřská dovolená, pracovní úraz, podpora v nezaměstnanosti) i zdravotního (čili dohromady jedna částka). Zaměstnanci platí 7,8% z příjmu (snížené na 3% ve věku do 16 let nebo přes 69 let), osoby samostatně výdělečně činné 10,7% z příjmu až do 12násobku základní částky plus 7,8% z příjmu převyšujícího 12násobek základní částky. Zaměstnavatel: platí souhrnně pojištění důchodové i zdravotní, oboje činí 16,7% z mezd.


9

PI 5.059

Příspěvky jsou v některých regionech sníženy. Navíc zaměstnavatel platí nemocenské dávky první dva týdny. Příspěvky od zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných jsou kalkulovány na základě "příjmu rozhodného pro důchod" ("pensionable income"), tj. hrubá mzda včetně nemocenských dávek, mateřských a podpora v nezaměstnanosti) převyšujících 17 000 norských korun ročně. Avšak příspěvky nesmí přesáhnout 25% ročního příjmu nad 17 000 norských korun. Vláda: vláda nehradí žádný deficit. Pro platbu příspěvků neexistuje žádný příjmový strop.

3.2. Nemocenské dávky: obdrží zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné s příjmem ne menším než polovina základní částky. Tento limit neovlivňuje nijak povinnost pro zaměstnavatele, který musí vyplácet dávky pro první dva týdny. Zvláštní úprava platí pro námořníky, vojáky, rybáře a dočasně nezaměstnané. Podmínkou pro nárok na nemocenskou dávku je 14denní zaměstnanost nebo samostatně výdělečná činnost. Dávky jsou vypláceny ve výši 100% platu, splatné od prvního dne neschopnosti do 52 týdnů - poté jsou kryty z dávek na rehabilitaci nebo se obdrží invalidní důchod. Maximální příjem pro výpočet dávek: šestinásobek základní částky. Osoba samostatně výdělečně činná obdrží 65% svých příjmů po 14 dnech čekacího období. Příležitostně zaměstnaní nebo dočasně nezaměstnaní obdrží rovněž 65% příjmů po 14 dnech čekání. Péče o nemocné dítě do věku 12 let: matka nebo otec obdrží dávky každoročně 20 dnů (osamělá osoba 40 dnů). Péče o nemocné dítě do 16 let, pokud se jedná o možnou invaliditu, zakládá možnost rodičům získat volno placené prostřednictvím nemocenských dávek až do 780


PI 5.059

10

dní.

3.3. Úhrada nákladů u lékaře: je poskytována všem residentům v Norsku včetně námořníků sloužícím na norských lodích. Pracující dostávají refundaci části nebo všech lékařských nákladů, které jsou prováděny na základě smlouvy s fondy, včetně části poplatku lékařům (pacient platí 78 norských korun za konzultaci). Péče ve veřejných nemocnicích je zdarma. Pacient platí 30% nákladů za základní léky uvedené v seznamu (do 300 norských korun za recept). Laboratorní služby jsou hrazeny z fondu, rovněž doprava, jestliže jedna cesta přesáhne 45 nors. korun. Náklady hrazené pacientem (vč. těch za děti ve věku 7 - 16 let) s jistými vyjímkami pro zvláštní nemoce, jsou limitovány 990 nors. korunami pro r. 1993. Strop je stanoven ročně Parlamentem. Když pacient dosáhne stropu, je oprávněn získat po zbytek roku péči zdarma. Důchodcům je snížen důchod od 2. měsíce pobytu ve zdravotnické instituci, nemocenské dávky od 4. měsíce.


11

PI 5.059

4.Izrael Organizace zdravotnictví

Zdravotní péče v Izraeli je založena na principu - zajistit služby pro všechny. Výdaje na zdravotnictví představují asi 8% z hrubého domácího produktu, z čehož většina směřuje na nemocnice a výzkum. Asi 25% zdravotnických služeb je financováno přímo vládou, asi 15% je financováno veřejností prostřednictvím dobrovolných pojišťovacích plánů a asi 30% je financováno prostřednictvím povinných příspěvků zaměstnavatelů za jejich zaměstnance. Zbytek se získává platbami za poskytnutou soukromou péči a od různých neziskových organizací. Odpovědnost za poskytování zdravotnických služeb spočívá na Ministerstvu zdravotnictví, které vykonává činnosti podobné v této oblasti ministerstvům stejného zaměření ve vyvinutých zemích. Za zmínku stojí, že uděluje licenci zdravotnickému personálu. Přibližně 95% obyvatelstva je začleněno v jednom z několika ucelených plánů zdravotního pojištění, které členům poskytuje hospitalizaci a rozmanité služby. Dle zákona musejí zaměstnavatelé finančně přispívat na nemocniční pojištění na své zaměstnance. Pojištěním se zabývá Úřad národního pojištění za pomoci místních pojišťoven, význačné jsou čtyři fondy. Většina obyvatelstva je pojištěna u Kupat Holim Clalit fondu, který řídí zdravotnická střediska, nemocnice a rehabilitační domy v celé zemi s počtem tisíců lékařů, sester, techniků a administrativních pracovníků. Dlouhodobý plán zdravotnictví předpokládá, že se rozšíří odpovědnost jednotlivce za své zdraví.


PI 5.059

12

4.1. Zdroje financování nemocenských dávek Pojištěné osoby: zaměstnanci platí 0,6% z příjmů, osoby samostatně výdělečně činné 0,64% z příjmů. Dalších 4,95% je rozdělováno zdravotním fondům v rámci programů zdravotní péče. Ti lidé, kteří nejsou v zaměstnaneckém poměru ani nejsou osobami samostatně výdělečně činnými, platí 3,1% pro případ nemoci. Zaměstnavatel: platí 0,04% z mezd. Navíc 4,95% odvádí do fondů zdravotního pojištění. Maximální příjem pro placení příspěvků : trojnásobek průměrné mzdy platné k 1. lednu daného roku. Průměrná mzda je definována zákonem o národním pojištění a činila NS 2,937 měsíčně v r. 1993, a pro účely kalkulace dávek a výběru pojišťovacích příspěvků činila průměrná mzda NS 3,128. Vláda: hradí dotaci na náklady zdravotního pojištění těm, kteří jsou na podpoře anebo pobírají invalidní důchod.

4.2. Nemocenské dávky: žádné se pojištěným osobám neposkytují

4.3. Úhrada nákladů u lékaře: pracujícím jsou hrazeny služby poskytované lékaři nebo nemocnicemi, s nimiž má zdravotní fond uzavřenu smlouvu nebo, v případě nemocnic - je i vlastní. Pod službami se míní všeobecná i zvláštní péče, léky, služby laboratoří, hospitalizace a rehabilitace. Pacient platí částečně léky a pomůcky. Lékařská péče je poskytována i osobám závislým na osobách pojištěných.


13

PI 5.059

5.Kanada

Organizace a financování zdravotnictví Každá z deseti kanadských provincií a dvě teritoria (Northwest a Yukon) má od r. 1971 svůj systém veřejného zdravotního pojištění. Federální a provinční vláda se podílí na úhradě nákladů. Federální vláda přispívá asi 35% na veřejné financování zdravotní péče. Provinční vlády vyjednávají s lékaři poplatky, vytvářejí rozpočty na operace pro nemocnice a schvalují jejich investiční výdaje. Kanadský zákon o zdravotnictví stanoví 5 kriterií, jež musí plán zdravotní péče provincie splňovat, aby provincie získala federální dotaci: - veřejná správa - plán zdravotní péče každé provincie musí být řízen neziskovou veřejnou organizací, zodpovídající se vládě, - přístupnost všem - provincie musí poskytovat stejné pojištění na služby všech potřebných lékařů a nemocnic, na chirurgické i dentální služby poskytované v nemocnicích, - universálnost - pojištění musí být přístupné všem residentům provincie za jednotných podmínek (pro nově příchozí čekací lhůta nesmí přesáhnout 3 měsíce), - přenosnost - ten občan, který se právě v provincii nenachází, je stále pojištěn, - přístupnost - lékaři a dentisté mají nárok na rozumnou úhradu za jimi poskytované služby. V provinciích je tak poskytována pojištěncům zdarma zdravotní péče. Existuje i soukromé zdravotní pojištění na ty služby, které nejsou pokryty veřejným pojištěním, např. poplatky za soukromé nebo napůl soukromé pokoje ve veřejných zařízeních, kosmetická chirurgie nezahrnutá do veřejného pojištění, stomatologická péče ( v Kanadě neexistuje národní plán stomatologického pojištění). Federální legislativa uzákonila program spolupodílení se na


PI 5.059

14

nákladech s provinciemi při poskytování stomatologické péče pro chudé. Pokud se týká předpisu léků jsou v některých provinciích léky hrazeny starším osobám a chudým, rovněž brýle a kontaktní čočky a veškeré léčení v soukromě vlastněných zařízeních. Kanadský zdravotní systém je primárně financován federální a provinční vládou, většinou z daňových příjmů. V r. 1991 hradil veřejný sektor asi 72% všech zdravotních výdajů. Federální vláda uhradila 24%, provinční vlády 46%, místní úřady a úhrada od pracujících zbývající 2%. Výše příspěvku od federální vlády pro provincii je určena indexovaným grantem na obyvatele. Granty jsou založeny na průměrných platbách za obyvatele v minulých letech a jsou ročně zvyšovány v závislosti na nominálním růstu hrubého domácího produktu. Příspěvek federální vlády je nezávislý na celkových výdajích na zdravotní péči v dané provincii. Placení přímo lékařům je v Kanadě zakázáno a spolupodílení se pacienta na úhradě zdravotních služeb je povoleno pouze u služeb, jež jsou dodatečné k základním službám poskytovaným dle plánu zdravotní péče provincie. Federální příspěvek jako procento z celkových veřejných výdajů na zdravotní program se snížil ze 45% v r. 1979 na 33% v r. 1991. Existuje rostoucí tlak na provincie, aby nesly finanční náklady na své zdravotnictví. Proto výdaje na zdravotnictví tvoří zhruba jednu třetinu celkových výdajů provincie. Většina kanadských zaměstnavatelů nabízí dodatečné zdravotní pojištění svým zaměstnancům, takže jim je platí. V r. 1985 65% Kanaďanů mělo nějakou formu soukromého pojištění. Zaměstnavatelem placené pojištění za zaměstnance je pro zaměstnance daňově výhodné v tom, že z tohoto příjmu neplatí daň. Lékaři jsou placeni na základě poplatku za výkon, tento poplatek je ročně předmětem jednání mezi asociací lékařů a provinční vládou.


PI 5.059

15

Ústřední správu a kontrolu provádí Ministerstvo národního zdravotnictví a sociálního zabezpečení. Místní úřady řídí realizaci plánů zdravotního pojištění, prověřují nároky nemocnic a lékařů, platí poskytovatelům zdravotní péče. Poskytovatelé jsou obvykle nezávislé všeobecné a úrazové nemocnice, další specializované instituce a lékaři, jakož i praktiční lékaři v soukromé praxi.

5.1. Zdroje financování nemocenských dávek Pojištěné osoby: stejná částka v Albertě a Britské Kolumbii. Žádná v ostatních provinciích. Zaměstnavatel: liší se dle provincie (1,5% - 3,75%) v Newfoundland, Quebec, Ontario a Manitoba. Volitelná částka tam, kde je určena smlouvou s odbory. Vláda: Federální vláda přiděluje příspěvky provinciím prostřednictvím soustavy grantů (dotací), část z nich je závislá na tom, jak provincie plní podmínky federálního programu stanoveného v kanadském zákoně o zdravotnictví (the Canada Health Act).

5.2. Nemocenské dávky: (jsou totožné s dávkami v nezaměstnanosti). Proplácí se 59% z předchozích průměrných příjmů, max. 745 dolarů týdně. Dávky jsou splatné po uplynutí 14denní čekací doby, vyplácejí se max. 15 týdnů v případě nemoci, 10 týdnů při péči o nemocné dítě.

5.3. Úhrada nákladů u lékaře: všeobecnou podmínkou pro úhradu nákladů u lékaře a při hospitalizaci je tříměsíční pobyt v provincii v případě stěhování se z jiné provincie, přičemž je pokryta i čekací lhůta.


PI 5.059

16

Pracujícím jsou dávky vypláceny přímo místní správou provincie dle stanovených postupů a odsouhlaseného plánu poplatků. Úhrada nákladů při hospitalizaci zahrnují standardní nemocniční péči, potřebné ošetřování pomocným personálem, léky, diagnostické a terapeutické služby.V případě všeobecné péče zahrnující vedle této i péči o matky, chirurgické ošetření, speciální ošetření a laboratorní služby, stomatologickou chirurgii, a v některých provinciích i služby osteopatů, chiropraktiků, optometristů, dětskou stomatologickou péči, předpisování léků atd. V některých případech může být vyžadována spoluúčast pacienta. Lidé, kteří žijí na podpoře a osoby přes 65 let věku dostanou léky zdarma a v některých provinciích i brýle, dotovanou domácí péči a stomatologickou péči. To, co je zde obsahem bodu 5.3. platí i pro závislé osoby na osobách pracujících.

Prameny: Social Security Programs Throughout the World- 1993 Financing Health Care, Ulrich K. Hoffmeyer, T. R.McCarthy, Kluwer Academic P. The Canadian Health Care System, CRS Report for Congress Facts about Israel, Health and Social Services


Parlamentní institut SYSTÉM ZDRAVOTNICTVÍ VE SKANDINÁVSKÝCH ZEMÍCH, KANADĚ A IZRAELI

Recommend Documents