Panel 7 æ â. Naučná stezka Lehrpfad ± À Ƿ. Ȃ âà. Ǧ ò. À ā À ³. ͳǥ À ³. ȋ Ȍ. À ͳͻͷͷ. ͳͻͷͷ. e ± ā À ý À

Panel 7

—捃⑘•ž•–‘ƒ  žŽƒ†À‹ˆ‘”ƒ…‡‘–”ƒ•‡ —–œ‡Š‘ˆ‡”ƒƒŽ

”—†Ž‡‰‡†‡ ˆ‘–ƒˆ‡Ž ‡”‡ƒ…‡Ȃ„‡–†âÀ˜‡ ‘”‹…–˜À’‘”‘…‡ͳͻͶͷ

”Š‘Ž—‰Ǧ„‡–ˆ”òŠ‡” ‡”‰„ƒ—ƒ…Š†‡ ƒŠ”ͳͻͶͷ

‘†À”‡ā‹˜À•–³ ”ƒ…‘˜À…‹ 

Na fotografiích je vidět, jak byl rybník Ebmet využíván občany Slavkova i Krásna. V té době stál poblíž Hubu tzv. Jahnheim, dříve administrativní centrum hornických provozů, které bylo po zániku dolů přestavěno na turistickou ubytovnu. Nedaleký rybník poskytoval pro turisty a cestující příjemné osvěžení. Po zániku rybníku Ebmet hledali občané Horního Slavkova i Krásna něco podobného. Nejdříve byly využívány i přes svou odlehlost Komáří rybníky. Byly doby, kdy se na Komáří rybníky jezdilo autobusem, bylo tam i občerstvení a plánovala se zástavba rekreačními chatami, ale po skončení činnosti JD přestal jezdit autobus a veškeré iniciativy ustaly. Potřeba však zůstala dále, a proto vybudovaly v rámci ozdravných opatření ve zdevastované krajině Jáchymovské doly na Ottově louce pod bývalým Tichtelhofem vodní plochu, která se stala městským koupalištěm. Svou funkci vykonává dodnes, i když nároky na kvalitní koupání jsou nyní trošku jiné něž dříve.

Auf den Fotos sieht man, wie der Teich von den Bürger aus Slavkov (Schlaggenwald) und Krásno (Schönfeld) genutzt wurde. Zu der Zeit stand in der Nähe von Hub das sog. Jahnheim, früher das Verwaltungszentrum der Bergmannsbetriebe, welches nach der Schließung der Gruben zu einer touristischen Hütte umgebaut wurde. Der Teich in der Nähe leistete den Touristen und Reisenden eine angenehme Erfrischung. Nach der Erlöschung des Teiches Ebmet haben die Bürger von Horní Slavkov (Schlaggenwald) und Krásno (Schönfeld) etwas ähnliches gesucht. Zuerst wurden trotz der großen Entfernung die Komáří rybníky (Mückengrund Teich, Neue Teich) genutzt. Es gab Zeiten, wo man mit den Bus hingefahren ist, es war auch ein Inbiss dort, und es wurde eine Bebauung mit Wochenenhäusern geplant, aber nach den beenden der Tätigkeit von JD, fuhr kein Bus mehr hin und damit hörten alle Initiativen auf. Der Bedarf blieb aber weiter und so, im Rahmen der Sanierungsmaßnahmen in der devastierten Landschaft, errichteten die Jáchymovké doly auf der Ottova louka, unter den einstigen Tichtelhof, eine Wasserfläche, welche zum Stadfreibad wurde. Seinen Zweck dient es bis heute, auch wenn die Ansprüche auf hochwertiges Baden zur Zeit etwas anders sind, als früher.

S vodou měli trápení v Horním Slavkově již od samého počátku. Bylo to způsobeno tím, že první prospektoři na těžbu cínu šli podél potoků, na jejichž březích cín rýžovali. Vodu potřebovali k jeho úpravě. Hlavním zdrojem pitné i užitkové vody byl Slavkovský potok. Dalším zdrojem pitné vody byl potůček vyvěrající pod Ležnicí, který napájel tři městské rybníky, když ze třetího z nich byla odvedena část do tlakového ³‡«–À˜žŽ‡«ÀœƒŒƒ–…‹ vodovodu, který procházel Ležnickou ulicí a byl přerušen vývěrem do vodních nádrží s přepadem, až nakonec po průtoku kašnami na náměstí skončil ve Slavkovském potoce. Západní část města byla zásobována vodním přivaděčem z rybníka Ebmet a vyvěrající v kamenném korytu pod dřívější chlapeckou školou. Při těžbě primární rudy pak vodu potřebovali pro pohon důlních strojů a mechanizmů. Počátkem 16.století, kdy zde nastal rozmach těžby, bylo zjištěno, že voda daná přírodou zde nestačí. Pro vylepšení vodní bilance byla nejdříve vybudována, v letech (1512 – 1514) Puškařovská strouha (původně Ebmetgraben), která v délce 6 km přiváděla vodu z vybudovaných Komářích rybníků pod Krudumem do rybníků na Hahnu. Těžba rudy nadále rostla, vzrostly nároky na dostatek vody, a to jednak pro zvýšení těžby, ale též z důvodů zavedení mokrého drticího procesu ve stoupách. Z těchto důvodů dal Jan Pluh příkaz k revizi stávajících vodních přivaděčů na jižní straně revíru a měřič Rosmeisel vyměřil nový kanál, nazvaný Flossgraben, ³œ‹ zvaný později Dlouhá stoka, který sloužil i jako plavební kanál pro tolik potřebné dříví. Tento přivaděč vyžadoval jak vybudování sběrných rybníků po trase, tak i akumulačních rybníků v samotném revíru, aby všechna voda mohla být efektivně využita pro potřeby dolů. Provoz Stoky se řídil vlastním provozním řádem a jeho porušení bylo postihováno. Ještě počátkem 20. století byla na Stoku napojena řada výrobních areálů, které využívaly cca 230 kW výkonu vody. Do doby zavedení elektrické energie to byl hlavní zdroj pro pohon většiny strojů.

žŽƒ†À†ƒ–ƒ˜Š‹•–‘”‹‹ Ž‘—Šž•–‘ƒ

‘”ÀŽƒ˜‘˜

‹‡ ”—††ƒ–‡†‡” ‡•…Š‹…Š–‡†‡” Ž‘—Šž–‘ƒȋ Ž‘•‰”ƒ„‡Ȍ

‘ƒ…Š‹•–ƒŠŽ‰”—„‡…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

V roce 1531 -1536 byla vybudována Dlouhá Stoka (Flosgraben), která přiváděla vodu z Kladské a přes náhony ji rozdělovala do později vybudovaných rybníků. Voda Dlouhé stoky začíná svou pouť ve Velkém, neboli Kynžvartském rybníku ( o objemu 268 400 m3 vody a rozloze 14 ha), ležící na Kladské v nadmořské výšce 814 mnm. Voda pak pokračuje po vrstevnicích, pokud možno s co nejmenším sklonem (spád cca 0,35 m na 100m), původně dva metry širokým korytem pod 35 mostky a 14 stavidly Slavkovským lesem v délce 24 km až nad Krásno, kde docházelo k základnímu rozdělení přitékající vody do dvou hlavních větví celé vodní soustavy. První větev do Hájů zásobovala vodu rybníky Dlouhý a Starý. Druhá větev protékala Krásnem a na jeho konci byla odvedena tzv. Heinzovým příkopem k rybníku Ebmet (79 000 m3). Na Heinzově příkopu se nacházel Horní a Dolní Heinzův rybník. Pojmenování nádrže Kynžvartský čili Velký Pluhovský Nový čili Malý bečovský Horní Heinzův Dolní Heinzův Mückenberský Nový (při Mückenberském) Ebmet Dlouhý Starý CELKEM

Plocha ve vídeňských sázích 9 000 000 1 800 000 60 000 80 000 1 300 000 1 500 000 3 000 000 200 000 3 000 000 19 940 000

Plocha v m2 32 400 000 6 480 000 216 000 288 000 4 680 000 5 400 000 10 800 000 720 000 10 800 000 71 784 000

Mimo zde uvedených rybníků sem patřil i tzv. Sackgraben Teich a rybníčky na výtoku z něj ke Slavkovu. Celá vodní soustava pro potřeby slavkovských dolů měla 9 větších rybníků s rozlohou téměř 72 ha. V roce 1552 poháněla 77 mlýnů na rudu a pochverků.

In den Jahren 1531 - 1536 wurde der Flosgraben errichtet, welcher das Wasser von der Kladská (Glatzen) zuleitete und über die Antriebe in die später errichteten Teiche verteilte. Das Wasser des Flosgraben beginnt seine Reise im Großen, also Kynžvartském rybníku (Königswarter Teich mit einem Umfang von 268 400 m3 und einem Ausmaß von 14 ha), er befindet sich im Ort Kladská (Glatzen) 814 Meter über dem Meerespiegel. Das Wasser fliest dann weiter über die Höhenlinien mit einer wie nur möglich kleinen Neigung (die Falhöhe cca 0,35 m auf 100 m¨, das ursprünglich zwei Meter breite Flussbett unter 35 Stegen und 14 Schleusen Slavkovským lesem (durch den Kaiserwald) in einer Länge von 24 km bis nach Krásno (Schönfel), wo es zu einer Einteilung des zufließenden Wassers in zwei Grundzweige des ganzen Wassersystems kamm. Der erste Zweig nach Háje, wo er mit Wasser die Teiche Dlouhý (Langer) und Starý (Alter) versorgt hat. Der zweite Zweig durchflieste durch Krásno (Schönfeld) und an seinem Ende wurde er durch den Heinz Graben zum Teich Ebmet (79 000 m3) abgelenkt. Auf den Heinz Graben befand sich der Oberer und Untere Heinz Teich. Bennenung des Beckens Kynžvartský čili Velký Pluhovský Nový čili Malý bečovský Horní Heinzův Dolní Heinzův Mückenberský Nový (při Mückenberském) Ebmet Dlouhý Starý CELKEM

Fläche in Wiener Klafter 9 000 000 1 800 000 60 000 80 000 1 300 000 1 500 000 3 000 000 200 000 3 000 000 19 940 000

Fläche 32 400 000 6 480 000 216 000 288 000 4 680 000 5 400 000 10 800 000 720 000 10 800 000 71 784 000

Auser der hier genanten Teiche gehören hierher auch noch der sog. Sackgraben Teich und die kleinen Teiche daraus, die sich auf dem Auslauf Richtung Schlaggenwald befanden. Das ganze Wassersystem für die Gruben um Schlagerwald waren 9 größere Teiche mit einem Ausmaß von fast 72 ha. Im Jahr 1552 trieb es 77 Mühlen für Erz und Pochwerk an.

ž„‘”‘˜ž•–⇆‹•ƒ

‘†À•‘—•–ƒ˜ƒ’‘”‘…‡ͳͻͶͷ Geologové, kteří přišli hledat rudu, potřebovali vrtat, dělat rýhy, razit štoly a šachtice, aby mohli říci, kde je ruda. Horníci pak potřebovali razit šachty pro těžbu a stavět různá technická zařízení k zajištění těžby. Potřebovali také velké prostory na odvaly hlušiny a haldy. U všech těchto činností však vodní plochy a vodoteče vadily. Z městské kroniky: “Důlní činnost zaznamenala rozhodný a nepříznivý zásah do hydrogeologických poměrů. Došlo ke ztrátě vody v obci Ležnička, Ležnice, Háje, Nadlesí i ve vlastním Slavkově. Vyschly rybníky na Ležnici, Puškařově, Bošířanech, v Hájích i Nadlesí. Dotčeno bylo i rašeliniště u Litrbach – Čisté, a tím se omezila vydatnost přítoků do Krudumských jezírek. Zmizel potůček od šachty č. 7 napájející rybníky Gazerva i rybníky pod šachtou č. 11. Oslaben zůstal pramen pod šachtou č. 14, vyvěrající od nepaměti a zásobující Čistý potok…. …z Puškařovské strouhy od jámy č. 8 vedla voda potrubím až k nádraží pro napájení lokomotiv. Systém byl zlikvidován, když se šachta č. 8 prostřelila komínem rovnou do vodojemu. Na Puškařovské stoce ležel rybník Ebmet a byl slavkovským koupalištěm. Jeho plocha čítala téměř 4 ha, měl písčité dno a dostatečnou hloubku. Křišťálová voda, krásná poloha i dostatečné zázemí bylo nenahraditelné a zrušení celého systému a režimu vod v oblasti tvoří největší závadu celého města.” Dále se v kronice píše: “Krudumská jezírka – Komáří a Nový rybník mají dlouhou historii – téměř 500 let. V jejich okolí se dle zpráv starců rýžovalo i zlato. Po válce spadly do Vojenského Újezdu Císařský les. Byly bohaté na ryby. Velké množství ryb, hlavně pstruhů, se stalo vítaným zpestřením vojenské kuchyně zvláště při památném vojenském cvičení, při kterém byly uplatněny všechny prvky moderní války na ostro. Při tomto cvičení byly zcela zničeny Litrbachy – Čistá. Konec rybního bohatství jezírek znamenal zásah střelmistra JD Uhra, který zajistil vypuštění jezírek “po jáchymovsku” – odstřelem čepu. Tím byla zlikvidována i plovárna na Ebmetu.”

eƒ…Š–›—”ƒ‘˜±Š‘Ž‘ā‹•ƒ ‘”ÀŽƒ˜‘˜ƒ†‘„ý˜ƒ…À’”‘•–‘”›

Průběh Puškařovské strouhy na kolorované mapě okresu Sokolov z roku 1893 s vyznačením místa, na kterém se nacházíme. V levé části mapy jsou vidět dva Komáří rybníky (Muckengrund Teich, Neue Teich) ze kterých vytéká Puškařovská strouha, obtéká vrch Svárov (dříve Zankholz), a po vrstevnicích jako Ebmet Graben až do rybníku Ebmet, dále obtéká Putzenhof a končí v rybníku Sackgraben, nyní neexistující. Uprostřed mapy v její horní části jsou rybníčky na Stříbrném potoce, v místě pozdější jámy č.7 a ještě pozdější rekreační osady „Sedmička“. Der Verlauf der Puškařovská strouha (Graben) auf der kolorierten Landkarte des Kreises Sokolov aus dem Jahre 1893, der Ort, wo wir uns befinden, ist markiert. Auf der linken Seite der Landkarte sind die zwei Mückenteiche ( Muckengrund Teich, Neue Teich) zu sehen, aus denen der Graben- Puškařovská struha herausläuft, er flieβt um der Berg Svárov (früher Zankholz), über die Höhenlinien als Ebmet Graben bis in den Teich Ebmet, weiter flieβt er um den Putzenhof und endet im Teich Sackgraben, der jetzt nicht mehr besteht. In der Mitte der Landkarte in ihrem oberen Teil sind kleine Teiche am Silberbach, auf dem Ort wo später der Schacht Nr. 7 war und noch später die Erholungorschaft „Sedmička“ (Die Sieben).

Koupající se na břehu rybníka Ebmet, asi v roce 1936. Je vidět, že návštěvnost byla dosti značná Die Badenden auf dem Ufer des Ebmet Teiches, um des Jahr 1936. Es ist zu sehen, das die Besucherzahl beträchtlich war

Ebmet 1936

Naučná stezka Lehrpfad ‘•–‘’ž…Š—”ƒ‘˜±Š‘Š‘”‹…–˜ÀǷ”ƒ‘˜ž ‘Ž‰‘–ƒDz —ˆ†‡”’—”†‡•”ƒ„‡”‰„ƒ—‡•Ƿ”ƒǦ ‘Ž‰ƒ–ŠƒDz ƒ•ƒ••‡””‡‰‹ƒ”– ”„‡‹–‡”†‡” Mit dem Wasser haben sie in Horní Slavkov (Schlaggerwald) von Begin an

‘ƒ…Š‹•–ŠƒŽ‡” ”—„‡

Sorgen gehabt. Es war dadurch verursacht, das die ersten Prospektoren für Zinngewinnung entlang der Bäche, auf deren Ufern sie Zinn ausgewaschen haben, gegangen sind. Wasser brauchten sie zu seiner Bearbeitung. Die Hauptquelle des Trink und Nutzwassers war der Slavkovský potok (Schlaggerwald Bach). Die weitere Quelle des Trinkwassers war ein kleiner Bach der unter Ležnice entsprang, welcher drei Stadtteiche versorgte, als von den dritten ein Teil in die Druckwasserleitung, welche unter der Ležnická Str. führte und unterbrochen wurde durch das Hervorquellen in die Wasserbehälter mit ‡—–•…Š‡”‹‡‰•‰‡ˆƒ‰‡‡ Überlauf, abgelenkt wurde, bis er zuletzt nach den Brunnen Durchfluss auf den Marktplatz in den Schlaggenwald Bach endet. Der Westteil der Stadt wurde versorgt mit einer Wasserzuleitung aus den Teich Ebmet und entspringt in der Steinrinne unter der früheren Knabenschule. Bei der Gewinnung des Primärenerzes brauchten sie Wasser für den Antrieb der Bergwerkssmaschinen und Mechanisation. Am Anfang des 16. Jh., wo ein Aufschwung der Gewinnung eingetreten ist, wurde festgestellt, das die Mänge Wasser welche die Natur gibt, hier nich reicht. Für die Verbesserung der Wasserbilanz wurde zuerst in den Jahren 1512 - 1514 die Puškařovská struha (Ebmetgraben errichtet), welcher in der Länge 6 km das Wasser aus den erbauten Teichen (Komáří rybníky) unter Krudum in die Teiche auf Hahn brachte. Die Erzgewinnung stieg weiter, es wuchsen dei Ansprüche auf genügend Wasser, einerseits zur Erhöhung der Gewinnung, aber auch aus Gründen der Einführung der Nassenschlagung in den Pochwerken. Aus diesen Gründen gab Jan Pluh den Auftrag zur Revision der bestehenden Wasserzuleitungen auf der Südseite des Reviers und der Vermesser Rosmeisel hat einen neuen Kanal vermessen, der den Namen Flossgraben bekamm, ¡ˆ–Ž‹‰‡ später wurde er Dlouhá stoka bennant, welcher auch zum Holzflößen für das so erforderliche Holz diente. Diese Zuleitung erfordete die Schaffung neuer Sammelteiche auf der Strecke, so auch der Akkumulationsteiche im Revier selbst, damit all das Wasser, für den Gebrauch der Gruben, efektiv genutz werden konnte. Der Betrieb des Kanals wurde mit einer eigenene Betribsanordnung gerichtet und ein Verstoß wurde ergrifen. Noch am Anfang des 20 Jh. war eine Reihe Herstellunsgelände an den Kanal angeschlossen, welche eine Leistung des Wassers von 230 kW nutzten. Bis zur Einführung der elektrischen Energii war es die Hauptquelle für den Antrieb der meisten Maschinen.

1 2 5

Z

3

4

8 6

7 12

9

Přehledný náčrt trasy Dlouhé stoky Eine übersichtliche Skizze der Strecke des Flosgabens

10

11

ͳǤƒÀ•–³

ͳǤ”–

Nalézáme se v mělkém údolíčku mezi jámou č.15 a č.11. Velké zahuštění šachet a jejich rychlé hloubení působily velmi negativně na vodní soustavu celého území. Docházelo k poškození hydrogeologické situace území. Voda však byla důležitá jak v minulosti v historických revírech, tak i v přítomnosti uranové těžby. Nyní zde protéká drobná vodoteč, na některých mapách označovaná jako Puškařovská stoka. Ještě v padesátých letech minulého století byla tato vodoteč bezejmenná. Po devastaci celého vodohospodářského systému slavkovska, včetně stržení Puškařovské strouhy do rybníčků nad Sedmičkou, získal tento potůček její jméno. Nad současným městským koupalištěm se vlévá do Stříbrného potoka, čímž jeho pouť končí. Stříbrný potok pak protéká místy, zvanými Am Seifen, tedy něco jako „Na prádle“, kde se v 15. a 16.století rýžoval cín a těžilo stříbro. Svědectví o tomto využívání území dává dodnes samotný Stříbrný potok, který zde mizí v zemi, aby se opět probral k životu v místě zvaném „U čtyř pramenů“. Toto místo bylo zasvěceno Panně Marii a konaly se zde lesní pobožnosti. Prvotním úkolem Puškařovské strouhy byl přísun dostatečného množství vody právě pro toto dolování. Až později se k tomu přidalo zásobování rybníku Ebmet.

Wir befinden uns in einem kleinen untiefen Tal zwischen den Gruben Nr. 15 und Nr. 11. Die große Verdichtung der Gruben und ihre schnelle Grabung haten eine negative Wirkung auf das Wassersystem des ganzen Gebietes. Es kamm zu Beschädigungen der Hydrogeologischen Situation des Gebietes. Das Wasser war wichtig wie in der Vergannenheit in den historischen Revieren, so auch in der Gegenwart der Uran Förderung. Jetzt durchfließt hier ein kleines Bächlein, auf manchen Karten als Puškařovská stoka bezeichnet. Noch in den fünfziger Jahren des vorigen Jahrhunderts war dieses Bächlein namenlos. Nach der Devastation des ganzen wasserwirdschaftlichen Systems von slavkovsko (Gebiet von Schlaggerwald) einschließlich den Abriss der Puškařovská strouha in den Teich über der Sedmička (sieben), bekamm der Bach ihren Namen. Über den gegenwärtigen Stadtbad mündet er in den Stříbrný potok (Silberbach), womit seine Pilgerfahrt endet. Der Stříbrný potok (Silberbach) durchfließt danach Orte genannt Am Seifen, wo man im 15. und 16. Jahundert Zinn gewaschen hat und Silber gefördet wurde. Zeugnisse über diese Nutzung des Gebites gibt es bis heute, der Stříbrný potok (Silberbach), der hier in der Erde verschwindet, damit er sich wieder ins Leben meldet am Ort gennant „U čtyř pramenů“ (Bei den vier Quellen). Dieser Ort wurde der Heiligen Maria eingeweiht und es fanden hier Waldandachten statt. Die ursprüngliche Aufgabe der Puškařovská strouha war die Zufur einer ausreichenden Menge von Wasser für die Förderung. Erst später kamm die Versorgung des Teiches Ebmet dazu.

™‡”„—‰•œ‡–”— ƒ•ƒ••‡”•›•–‡ƒ…ŠͳͻͶͷ Geologen, die gekommen sind um Erz zu suchen, mussten bohren, Rillen machen, Stollen und Schächte graben, damit sie sagen konnten, wo Erz ist. Die Bergmänner brauchten Schächte treiben für die Förderung und sie mussten verschiedene technische Vorrichtungen zur Sicherung der Förderung bauen. Sie brauchten auch große Flächen für die Halden. Bei all diesen Tätigkeiten hinderten die Wasserflächen und Bäche. Aus der Stadtchronik „Der Bergbau vermerkte einen ausschlaggebenden und ungünstigen Eingrif in die hydrogeologischen Verhältnise. Es kamm zum Wasserverlust in den Orten Ležnička, Ležnice, Háje, Nadlesí und auch selbst in Slavkov. Teiche in Ležnice, Puškařově, Božíčany, Háje und Nadlesí sind ausgetrocknet. Betroffen wurde auch der Torfgrund bei Litrbach - Čistá, und damit wurde der ergiebige Zufluss in die Krudumer Teiche eingeschränkt. Es verschwand der Bach von dem Schacht Nr. 7, welcher die Teiche Gezerva und unter dem Schacht Nr. 11 versorgte. Geschwächt blieb auch die Quelle unter dem Schacht Nr. 14, die dort seit Menschengedenken entspringt und den Čistý potok (Bach) versorgt... ...aus den Ebmetgraben von der Grube Nr. 7, führte das Wasser durch die Rohrleitung bis zum Bahnhof, um die Lokomotiven mit Wasser zu versorgen. Das System wurde liquidirt, als der Schacht Nr. 8 durch den Kamin direckt in den Wasserturm durchgesprengt wurde. Auf dem Ebmetgraben lag der Teich Ebmet, welcher als Freibad von Schlaggenwald diente. Seine Fläche war fast 4 ha, er hatte einen Sandboden und eine ausreichende Tiefe, Kristallreines Wasser, eine schöne Lage und ein ausreichendes Umfeld, das alles war unersetzlich und die Auflösung des ganzten Systems und Wasserregimes in den Gebiet, bildet den größten Mangel der ganzen Stadt.“ Weiter wird in der Chronik geschriebe: „Die Krudumer Teiche - Mücken und Neuer Teich haben eine lange Geschichte - fast 500 Jahre. In ihrer Umgebung wurde nach den Erzelungen der Greise auch Gold gewaschen. Nach dem Krieg sind sie in das Militergebiet Kaiserwald garaten. Sie waren reich an Fischen. Die große Menge Fische, hauptsächlich Forellen, wurden eine wilkommene Abwechslung der Millitersküche, besonders bei der denkwürdigen Millitersübung, bei welcher alle Elemente des modernen Krieges scharf angewendet wurden. Bei dieser Übung wurde der Ort Litrbachy Čistá ganz zerstört. Ein Ende der Fischreichheit der Teiche brachte der Einschlag des Sprengmeisters von JD Uhra, der das Auslassen der Teiche nach der „Joachimstahler Art“ besorgte - mit der Sprengung des Bolzen. Damit wurde auch das Freibad auf Ebmet liquidiert.

‹‡ ”—„‡˜‘”ƒƒ‰‡” …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—†„„ƒ—”¡—‡

Dlouhá stoka

Puškařovská strouha

Panel 8

žƒ«Ǥͳͳ žŽƒ†À‹ˆ‘”ƒ…‡‘–”ƒ•‡  …Šƒ…Š–”Ǥͳͳ

”—†Ž‡‰‡†‡ ˆ‘–ƒˆ‡Ž 

žƒ«Ǥͳͳ ‘”‹…–˜À’‘”‘…‡ͳͻͶͷ

…Šƒ…Š–”Ǥͳͳ ‡”‰„ƒ—ƒ…Š†‡ ƒŠ”ͳͻͶͷ

ƒŠƒ ”ƒ…‘˜À…‹ 

Tato jáma patří stejně jako č.7, 15 a Pichtova štola do jednoho důlního závodu. Zaražena byla v srpnu roku 1950, poblíž nevelké vyvýšeniny, která je na starých mapách označována jako Fichtelberg. Jáma č. 11 má tři patra. Celková hloubka je 162,7 m. Nadmořská výška ohlubně je 640,177 mnm. Poddolování zasahuje téměř 360 000m2 a odvaly zabírají plochu 35 000m2. Dne 14. 2. 1956 byla vyhlášena likvidace jámy č. 11. V likvidačním protokolu pro jámu č. 11 a 15 je napsáno následující:

Dieser Schacht gehörte genauso wie die Schächte Nr. 7 und Nr. 15 und der Stollen Pichtova zu einem Bergwerk. Dieser Schacht wurde im August 1950 in der Nähe einer kleinen Anhöhe, die auf den alten Landkarten Fichtelberg genannt wird, angebrochen. Der Schacht Nr. 11 hatte drei Sohlen. Die Gesamttiefe war 162,7 Meter über dem Meeresspiegel und die Tiefe der Hängebank war 640,177 Meter über dem Meeresspiegel. Das Unterbauen nimmt eine Fläche von fast 360 000 m2 ein und die Halden bedecken eine Fläche von 35 000 m2. Am 14. Februar 1956 wurde die Liquidation des Schachts Nr. 11 bekannt gegeben. Im Liquidationsprotokoll für die Schächte Nr. 11 und Nr. 15 wird wie folgt geschrieben:

Jako každý podnik velikosti Jáchymovských dolů, tak i závod Horní Slavkov musel mít svůj vlastní časopis. Byl jím „Kahan“, jehož první číslo vyšlo 28. srpna 1957. Úlohou tohoto časopisu bylo informovat hlavně pracovníky JD o plnění plánu a jeho zajištění, ale nesloužil jen pro ně. Byly to vlastně místní noviny, protože JD hrály ve městě prim. Mimo údajů a zpráv ze šachet se dovídáme o ³‡«–À˜žŽ‡«ÀœƒŒƒ–…‹ všem podstatném, co se ve městě dělo. Události z kultury, sportu, problémy zajištění služeb, popř. kvalita obsluhy v restauracích či váznoucí dodávky spotřebního zboží do místních prodejen. Nemalou část obsahu jednotlivých čísel tohoto časopisu byl věnován satiře. Byly zde tepány nešvary mezilidských vztahů a také nešvary v pracovním jednání a vztahu zaměstnanců k podniku a hospodaření se společným majetkem. Některé věci jsou k pousmání, některé k zamyšlení i dnes.

„Dobývací prostor šachet č. 11 a 15 neskýtá již žádných perspektiv pro těžbu radioaktivních surovin. Stupeň průzkumu je dostatečný, aby bylo lze vyloučit možnost přírustku zásob, který by zaručil další rentabilní provoz dolu.“ V těchto likvidačních protokolech byly zaneseny všechny údaje, které měly nějakým způsobem vliv na proběhlou těžbu, a také konstatovaly současný stav na chodbách a pracovištích v podzemí. Důkazem je i níže uvedený zákres průběhu žíly J-II-B, s uvedením převažujících hornin a mineralizace. Takové zápisy doplňovaly geologické mapy, které umožnily situování popisovaného místa i prostorově.

žŽƒ†À†ƒ–ƒ˜Š‹•–‘”‹‹

‘”ÀŽƒ˜‘˜

„Der Abbauraum der Schächte Nr. 11 und Nr. 15 ist nicht mehr in der Lage, die Aussichten für die Gewinnung von radioaktiven Stoffen zu leisten. Das Niveau der Erkundung ist ausreichend, um möglichen Zuwachs der Rohstoffvorräte auszuschließen, die einen weiteren einträglichen Betrieb des Bauwerkes sicherstellen würden.“

‹‡ ”—††ƒ–‡†‡” ‡•…Š‹…Š–‡†‡”

‘ƒ…Š‹•–ƒŠŽ‰”—„‡…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

In diesen Liquidationsprotokollen wurden alle Daten eingetragen, die auf irgendwelche Weise Einfluss auf die verlaufende Gewinnung hatten. Auch der aktuelle Stand in den Strecken und Arbeitsstätten im Untertag wurde eingetragen. Der Beweis dafür ist ebenfalls die angeführte Aufzeichnung des Verlaufens der Gänge J-II-B mit der Angabe der dominierenden Gesteine und der Mineralisierung. Solche Einschreibungen ergänzten geologische Karten, die die Lage des Ortes auch räumlich zu bestimmen ermöglichten.

—ϐ„ƒ—‹…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

Konec II. světové války a odsun německého obyvatelstva byl výrazným zásahem do stavebního života města. Počet obyvatel Horního Slavkova klesl na pouhé tři tisíce. Domy, které byly po celá staletí opravovány dle možností majitelů, byly této péče zbaveny. Od doby výstavby města v 16. století prakticky nedošlo, vyjma několika let počátkem 20. století, k výrazným zásahům do zástavby. Střed města zůstal stále výrazným reprezentantem městské renesanční architektury. Z tohoto důvodu byl Slavkov v roce 1952 prohlášen Městskou památkovou rezervací. V roce 1950 se započalo s těžbou a do města začali přicházet brigádníci a dobrodruzi. Jak řekl tehdejší kronikář v duchu ideologie: “Do města přichází neustálý proud brigádníků. Je potřeba vydobýt odkryté žíly, razit nové příkopy, hloubit zaražené jámy a těžit tisíce, tisíce tun horniny, aby byl zlomen atomový monopol imperialismu.“ Nově příchozí bylo zapotřebí někam ubytovat. Zpočátku bylo vystavěno dřevěné městečko podobné zlatokopeckým městečkům na Aljašce. Na počátku padesátých let se však plánovalo, že počet obyvatel Horního Slavkova vzroste na 20 000!! V roce 1951 se započalo s výstavbou hornického sídliště. Nejdříve byly postaveny dva bytové domy pro příslušníky strážních jednotek. Další výstavba probíhala ve dvou etapách, kdy první etapa byla dokončena na přelomu let 1952/1953 a druhá etapa byla dokončena až v roce 1959. V první etapě bylo postaveno 12 dvouletkových domů na Kounici a 45 na sídlišti. Ve druhé etapě bylo postaveno dalších 16 domů a stavby občanské vybavenosti jako například mateřská škola, jesle a stavby na dnešním náměstí – obchodní dům, hotel a Hornický kulturní dům. Při výstavbě jednoznačně preferované bytové výstavby pro pracovníky JD se nějak zapomnělo, že je nutná i infrastruktura k zajištění činnosti města. V první fázi toto zajišťovaly úřadovny umístěné ve staré části Horního Slavkova. Protože tato část města byla z větší části neobydlena, byly provozovny postupně stěhovány za obyvateli na sídliště.

Das Ende des Zweiten Weltkriegs und die Vertreibung der deutschen Bevölkerung beeinflusste den Aufbau und die Entwicklung der Stadt. Die Zahl der Bevölkerung in Schlaggenwald sank auf dreitausend. Häuser, die schon seit Jahrhunderten nach den Möglichkeiten der Besitzer rekonstruiert wurden, blieben verlassen. Seit dem Aufbau der Stadt im 16. Jahrhundert kam es praktisch zu keinen erheblichen Eingriffen in die Bebauung, außer ein paar Jahren zu Beginn des 20. Jahrhunderts. Das Zentrum der Stadt war immer noch ein starker Vertreter der städtischen Architektur der Renaissance und aus diesem Grund wurde die Stadt Schlaggenwald im Jahre 1952 zu einem Stadtdenkmalschutzgebiet erklärt. Im Jahre 1950 begann man mit der Gewinnung und in die Stadt kamen Aushilfskräfte und Abenteurer. Wie ein damaliger Chronist im Geiste der Ideologie sagte: „In die Stadt strömen ständig die Aushilfskräfte. Es ist nötig, die freiligenden Gänge vollständig abzubauen, neue Gräben vorzutreiben, angebrochene Gruben abzuteufen und Tausende und Tausende Tonnen des Gesteins gewinnen, um atomares Monopol des Imperialismus zu brechen.“ Es wurde erforderlich, die Neuankömmlinge irgendwo unterzubringen. Zunächst wurde eine Holzstadt gebaut, die den goldgräberischen Städten in Alaska ähnelten. Zu Beginn der fünfziger Jahre wurde jedoch prognostiziert, dass die Zahl der Bevölkerung von Schlaggenwald bis auf 20 000 zunehmen wird! Im Jahre 1951 begann man mit dem Aufbau eines bergmännischen Wohngebietes. Zuerst wurden zwei Wohnhäuser für die Mitglieder der Wacheinheiten gebaut. Der weitere Aufbau erfolgte in zwei Etappen. Die erste Etappe wurde um die Jahrwende 1952/1953 beendet und die zweite im Jahre 1959. In der ersten Etappe wurden 12 Häuser, Herbergen für Aushilfskräfte im Stadtviertel Kounice und 45 Häuser im Wohngebiet gebaut. In der zweiten Etappe wurden weitere 16 Häuser und andere öffentliche Einrichtungen wie Kindergarten, Kinderkrippe und Gebäude auf dem heutigen Marktplatz (Kaufhaus, Hotel, Bergmännisches Kulturhaus) gebaut. Bei dem Aufbau des bevorzugten Wohnungsbaues für die Mitarbeiter der Joachimsthaler Bergwerke wurde irgendwie vergessen, dass eine Infrastruktur der Stadt erforderlich ist. Zuerst wurde die ökonomische und soziale Sicherung durch die Büros im alten Stadtviertel des Schlaggenwaldes durchgeführt, aber weil das alte Stadtviertel zum größeren Teil unbewohnt blieb, wurden die Büros allmählich in das Wohngebiet umgesiedelt.

‘•–‘’ž…Š—”ƒ‘˜±Š‘Š‘”‹…–˜ÀǷ”ƒ‘˜ž ‘Ž‰‘–ƒDz —ˆ†‡”’—”†‡•”ƒ„‡”‰„ƒ—‡•Ƿ”ƒǦ ‘Ž‰ƒ–ŠƒDz ƒŠƒ ”„‡‹–‡”†‡” Wie jedes Unternehmen der Größe von Joachimsthaler Bergwerke so auch

‘ƒ…Š‹•–ŠƒŽ‡” ”—„‡

der Betrieb Schlaggenwald musste seine eigene Zeitschrift haben. Es war die Zeitschrift „Kahan“, deren Erstausgabe am 28. August 1957 erschien. Die Rolle dieser Zeitschrift bestand vor allem darin, um die Mitarbeiter der Joachimsthaler Bergwerke über die Umsetzung des Plans und über dessen Sicherstellen zu informieren. Die Zeitschrift war nicht nur für die Mitarbeiter geeignet, sondern auch für die Bürger der Stadt. Die Zeitschrift war eigentlich eine lokale Zeitung, weil die Joachimsthaler Bergwerke sehr stark das Leben in der Stadt beeinflussten. Außer den Angaben und Berichten aus den Schächten, erfahren wir über allem Wesentlichen, was in der Stadt ‡—–•…Š‡”‹‡‰•‰‡ˆƒ‰‡‡ geschah. Man schrieb über Ereignisse von Kultur und Sport, über Probleme der Dienstleistungen und über Qualität der Bedienung in den Restaurants und auch über die Versorgung der lokalen Geschäfte. Ein beträchtlicher Teil des Inhalts dieser Zeitschrift wurde der Satire gewidmet. Unfug der zwischenmenschlichen Beziehungen als auch des Arbeitsverhaltens und Beziehungen der Arbeitnehmer zum Betrieb und die Verwaltung des gemeinsamen Eigentums wurden hier kritisiert. Manche Sachen sind zum Lächeln, einige sind auch heutzutage zum Nachdenken.

‘…‹ƒŽ‹•–‹…ž•‘—–³ā ³œ‹

‘œ‹ƒŽ‹•–‹•…Š‡”‡––„‡™‡”„

Ke zvýšení výkonů sloužila tzv. socialistická soutěž, která měla dopad na výši mzdy horníků, popř. výhody ve zvýšených dávkách potravin či jiného zboží. Soutěžili jednotlivci i kolektivy šachet. V Horním Slavkově byla pro zveřejňování výsledků plnění plánu a porovnávání výkonů jednotlivých šachet zbudována zvláštní zděná stěna, která stávala na křižovatce při výjezdu z nového náměstí. Byla zbořena až v devadesátých letech minulého století. Absurditou doby bylo, že tzv. socialistické soutěže se účastnili i političtí vězni slavkovských lágrů. Pracovníci byli oceněňováni Řádem Rudé hvězdy práce, Řádem Rudého ž„‘”‘˜ž•–⇆‹•ƒ praporu práce, vyznamenáním Za pracovní věrnost, tzv. Zlatou přilbou, popřípadě Zlatým odznakem. Podobná vyznamenání dostávaly i kolektivy. Mnohdy však odměnou bylo vyfotografování horníka v pracovním oděvu s věnováním Odborové organizace.

Um die Leistungen der Bergleute zu erhöhen, gab es den so genannten sozialistischen Wettbewerb, der einen Einfluss auf die Höhe der Löhne der Bergleute, oder auf die Vorteile in erhöhten Dosen von Lebensmitteln oder von anderen Gütern hatte. ¡ˆ–Ž‹‰‡ Sowohl die Einzelnen als auch die Kollektive der Schächte nahmen an dem Wettbewerb teil. In Schlaggenwald wurde zum Zweck der Veröffentlichung der Ergebnisse des Plans und zum Vergleich der Leistungen der einzelnen Schächte eine spezielle Mauer gebaut, die an der Kreuzung an der Ausfahrt aus dem neuen Marktplatz stand. Sie wurde erst in den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts abgerissen. Absurdität der Zeit ist auch die Tatsache, dass auch die politischen Gefangenen aus den Lagern im Schlaggenwalder Gebiet an dem sozialistischen Wettbewerb teilnahmen. Den Arbeitern wurde der Orden des Roten Sterns der Arbeit, der Orden der Roten Fahne der Arbeit verliehen, oder sie bekamen die Auszeichnung Für Arbeitstreue, das so genannte Goldfahrhütchen bzw. das Goldabzeichen. Ähnliche Auszeichnungen bekamen auch die Kollektive. ™‡”„—‰•œ‡–”— Oft wurden jedoch das Fotografieren des Bergmanns in der Arbeitskleidung und die Widmung der Gewerkschaftsorganisation zur Belohnung.

Sídliště – socialistický realismus (Soreal) Wohngebiet – im Baustil des sozialistischen Realismus (Abkürzung: Soreal)

ý•–ƒ˜„ƒ˜‘”ÀŽƒ˜‘˜³

Naučná stezka Lehrpfad

eƒ…Š–›—”ƒ‘˜±Š‘Ž‘ā‹•ƒ ‘”ÀŽƒ˜‘˜ƒ†‘„ý˜ƒ…À’”‘•–‘”›

‹‡ ”—„‡˜‘”ƒƒ‰‡” …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—†„„ƒ—”¡—‡

Tabule výsledků jednotlivých důlních závodů. Tafel der Ergebnisse der einzelnen Bergwerke

Psali o nás v novinách … Man schrieb über uns in der Zeitung …

Poukázky Scheine Výstavba Horního Slavkova Aufbau der Stadt Schlaggenwald

Příkladný závazek šachet č. 8 a 11 Beispielhafte Verpflichtung der Schächte Nr. 8 und 11

JD-HS_Zlatá přilba Joachimsthaler Bergwerke - Schlaggenwald_ Goldfahrhut

1 2 5

Z

3

4

8 6

7 12

9 10

11

Dům kultury – soreal (socialistický realismus) Kulturhaus – im Baustil des sozialistischen Realismus (Abkürzung: Soreal)

‘…‹ƒŽ‹•–‹…ý”‡ƒŽ‹•—• ˜‘”ÀŽƒ˜‘˜³

‘œ‹ƒŽ‹•–‹•…Š‡”‡ƒŽ‹•—• ‹…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

Sídliště Horní Slavkov patří k lokalitám, na nichž je patrný vliv nejvýznamnějšího urbanistického a architektonického směru poválečného Československa - architektury socialistického realismu. Velmi výrazná podobnost mezi socialistickým realismem v Ostrově a Horním Slavkově je způsobena tím, že plánováním i výstavbou se zabývaly Jáchymovské doly. Socialistický realismus je architektonický styl, který vznikl ve třicátých letech v Sovětském svazu. V padesátých letech, po příklonu ČSSR k Sovětskému svazu, vliv sovětské tvorby zesílil natolik, že se stal základním principem celé tvorby. Je nutno poznamenat, že monumentalismus (včetně pseudolidové zdobnosti v detailech) se týkal v drtivé většině pouze budov určených k veřejným službám. Obytné budovy byly spíše funkcionalistické, s drobnými okrašlujícími detaily, zpravidla s lidovými motivy či jejich náznaky. Centrum nového města má obvykle pravidelný geometrický tvar. V Horním Slavkově se jedná o čtverec, s uzavřeným obvodem. Tomuto náměstí pak dominuje Kulturní dům, k jehož stavbě byl slavnostně položen základní kámen v roce 1954, který je i ve vnitřním uspořádání doplněn řadou architektonických, sochařských i výtvarných prvků v tomto stylu. Na Den horníků 1956 byla tato stavba slavnostně otevřena. V novém kulturním domě bylo kino s šesti sty místy, kavárna, klubové místnosti, malý promítací sál, velké otočné jeviště, taneční sál, přednáškový sál, konferenční místnost, restaurace a knihovna. Obrovské suterénní prostory měly sloužit jako případný kryt pro obyvatele a návštěvníky náměstí. Doplňuje jej protilehlý trakt původně Obchodního domu Brigádník, kombinace prodejen a obytného celku. Výrazným prvkem náměstí je průjezd se symbolickou trojicí vstupních otvorů (někdy též nazývaný „Brána borců“). V otevřené části náměstí dominuje bývalý hotel Tatran dokončený v roce 1960. Po dlouhá další léta byl jediným veřejným ubytovacím zařízením ve městě. Jedná se o čtyřpodlažní budovu s třípodlažními bočními křídly. Dalšími stavbami občanské vybavenosti byla mateřská škola a jesle. Tyto objekty se nacházejí mimo náměstí. Mateřská škola svému účelu dodnes slouží. Doprovázející výstavba obytných domů je ve strohém kasárenském stylu, jen někde a někdy doplněna pseudolidovými prvky. Cenné je, že v Horním Slavkově bude dalším generacím předán organický celek, nejen jednotlivé budovy.

Das Wohngebiet Schlaggenwald gehört zu solchen Lokalitäten, an denen wir den offensichtlichen Einfluss der bedeutendsten urbanistischen und architektonischen Richtung der Nachkriegszeit in der Tschechoslowakei sehen können, und zwar die Architektur des sozialistischen Realismus. Sehr starke Ähnlichkeit zwischen dem sozialistischen Realismus in der Stadt Ostrov und Schlaggenwald ist durch die Tatsache verursacht, dass sich mit der Planung und mit dem Bau die Joachimsthaler Bergwerke beschäftigten. Der sozialistische Realismus ist ein Architekturstil, der in den dreißiger Jahren in der Sowjetunion entstand. In den fünfziger Jahren, nach der Neigung der Tschechoslowakei zu der Sowjetunion, verstärkte sich der Einfluss der sowjetischen Gestaltung so, dass er zum Grundprinzip der ganzen Gestaltung wurde. Es ist nötig anzumerken, dass der Monumentalismus, einschließlich der Pseudovolksornamentik im Detail, in der überwiegenden Mehrheit nur solche Gebäude betraf, die für die öffentlichen Dienstleistungen geeignet waren. Die Wohngebäude waren eher funktionalistisch, mit kleinen dekorativen Details, meist mit volkstümlichen Motiven oder mit denen Anzeichen. Das Zentrum der neuen Stadt hat gewöhnlich eine regelmäßige geometrische Form. In Schlaggenwald handelt es sich um ein Viereck mit geschlossenem Umkreis. Dominierend auf dem Marktplatz ist das Kulturhaus. Der Grundstein wurde im Jahre 1954 feierlich gelegt. Die äußeren, genauso wie die inneren Räume sind durch eine Reihe von architektonischen, skulpturalen und künstlerischen Elementen in diesem Stil ergänzt. Das Gebäude wurde am Tag der Bergleute im Jahre 1956 feierlich eröffnet. Im neuen Kulturhaus gab es Kino mit 600 Sitzplätzen, Café, Clubraum, kleinen Vorführsaal, große Drehbühne, Tanzsaal, Vortragssaal, Konferenzraum, Restaurant und Bibliothek. Die riesigen Kellergeschosse sollten als potenzielle Deckung für Bewohner und Besucher des Marktplatzes dienen. Auf dem Marktplatz steht ein gegenüberliegender Gebäudeteil des ursprünglichen Kaufhauses Brigádník, eine Kombination von Geschäften und Wohneinheiten. Ein ausgeprägtes Merkmal des Marktplatzes ist die Durchfahrt mit symbolischem Trio von Eintrittsöffnungen (manchmal auch als „Tor der tollen Kerle“ genannt). Dem offenen Teil des Marktplatzes dominiert das ehemalige Hotel Tatran, das im Jahre 1960 fertig gebaut wurde. Für viele Jahre war es die einzige öffentliche UnterkunftEinrichtung in der Stadt. Es ist ein vierstöckiges Gebäude mit dreistöckigen Seitenflügeln. Außerhalb des Marktplatzes befindet sich noch das Gebäude des Kindergartens und der Kinderkrippen. Der Kindergarten dient auch heute noch seinem Zweck. Der begleitende Aufbau der Wohngebäude ist im strengen Kasernenstil, nur sehr gering durch Pseudovolksornamente ergänzt. Wertvoll ist die Tatsache, dass an die zukünftigen Generationen organisches Ganzes weitergegeben wird und nicht nur einzelne Gebäude.

Panel 9

ž„‘””‘‘’ žŽƒ†À‹ˆ‘”ƒ…‡‘–”ƒ•‡ ƒ‰‡””‘‘’

”—†Ž‡‰‡†‡ ˆ‘–ƒˆ‡Ž ž„‘””‘‘’ ‘”‹…–˜À’‘”‘…‡ͳͻͶͷ

ƒ‰‡””‘‘’ ‡”‰„ƒ—ƒ…Š†‡ ƒŠ”ͳͻͶͷ

âÀ…Š‘††‘–ž„‘”ƒ ”ƒ…‘˜À…‹ 

Tábor Prokop byl nejstarším slavkovským táborem, jeho existence je zmiňována již v roce 1946, určitě však z ledna 1948. Původně byl tento tábor určen pro německé válečné zajatce. Pro zajatce pracující v JD v Horním Slavkově platila repatriace stejně jako pro ostatní. Proto byli zajatci staženi do Jáchymova a odtud vysídleni. Vězni přicházeli právě do tábora Prokop, který byl centrálním táborem na Slavkovsku. Jeho krycí název bylo T. Jako tábor pro vězně byl oficiálně otevřen 2. 7. 1949. V prvé fázi měl tábor obsazení 250 vězňů. Později měl i 2 300 vězňů a byl druhým největším táborem JD vůbec.

Das Lager Prokop war das älteste Lager im Schlaggenwalder Gebiet. Seine Existenz ist schon im Jahre 1946 datiert. Ursprünglich wurde das Lager für deutsche Kriegsgefangenen bestimmt. Für die Gefangenen, die in den Joachimsthaler Bergwerken in Schlaggenwald arbeiteten, galt die Repatriierung (Heimschaffung) genauso wie für die anderen. Deshalb wurden sie nach Joachimsthal übergeführt und von hier aus wurden sie ausgesiedelt. Das Lager Prokop war Zentrallager im Schlaggenwalder Gebiet. Sein Deckname war T. Als Gefangenenlager wurde es offiziell am 2. Juli 1949 geöffnet. In der ersten Etappe war die Kapazität des Lagers 250 Gefangenen, später 2300 und es war das zweitgrößte Lager der Joachimsthaler Bergwerke.

Po příchodu do lágru byl kontrolní nástup. Vězeň se pak musel vysvléknout donaha a byl ostříhán dohola. Pak byl zasypán práškem DDT a prošel prvním politickým školením o nepřátelích lidu. Před soumrakem bylo každému přiděleno vězeňské číslo a vyfasoval táborový mundúr. Později následovalo přidělení do jednotlivých táborů a baráků. Majetkem mukla se stala papírová krabice s osobními věcmi. Každý tábor byl naprosto samostatnou jednotkou. Každý si zajišťoval vše potřebné a záleželo na veliteli, jak tábor vypadal. Podstatnou část tvořily ubytovací baráky. Ty byly většinou dřevěné. Palandy stály po dvou. Mimo postelí byla ve světnici ještě kamna, ale ta se používala jen při zvláště tuhých mrazech. Na trvalejší ³‡«–À˜žŽ‡«ÀœƒŒƒ–…‹ topení nebylo dostatek dříví ani uhlí. V táboře nechybělo ani vězení, kterému se říkalo korekce. Součástí korekce zpravidla byla i speciální část zvaná „bunkr“, což byla jakási nora pro zostřené tresty. V táboře musel být prostor pro nástupy, tzv. „apelák“. Mimořádným nástupům se říkalo „filcunk“. Filcunk byl legálně povoleným šikanováním vězňů. Jednotlivé baráky nebo světnice měly své „patrony“. Přes patrony byly odesílány dopisy a přicházely i odpovědi. Ovlivňoval svým doporučením i udělení návštěv nebo povolení balíčků.

Tábor byl zrušen k 14. květnu 1955.

Das Lager wurde am 14. Mai 1955 aufgelöst. ‘”‹†‘” - cesta pro příchod muklů na šachtu, široká cca 5 m (na pětistup) a ohrazena třímetrovým drátěným plotem, na jehož horní hraně byl na ocelovém plocháči ostnatý drát. Protože koridory byly naprosté přímky, bez ohledu na stav terénu, bylo velmi obtížné po nich chodit, zvláště v zimě. Vězni si zhotovovali tzv. koridorky, což byl ohnutý plech s bodci připevněný na botách, který usnadňoval chůzi v koridorech po namrzlém terénu. Zajímavostí koridoru byly „šraňky“, řešící jeho přechod přes civilní komunikaci. Koridory prakticky znesnadňovaly volný pohyb po krajině, která byla vlastně naprosto neprostupná.

”‘˜‘œ˜‡Ƿe”ƒÒ—DzǤ žŽƒ†À†ƒ–ƒ˜Š‹•–‘”‹‹ ‡”‡Š”Ƿ‹†‡…Š”ƒ‡Dz

‘”ÀŽƒ˜‘˜

‘””‹†‘” – ist ein Weg für den Zugang der Gefangenen in den Schacht, etwa 5 Meter breit, durch einen 3 Meter langen Drahtzaun umzäunt, an der oberen Kante der Stahlfläche ist ein Stacheldraht Da die Korridore absoluter Geraden waren, unabhängig vom Zustand des Geländes, war es sehr schwierig auf ihnen zu gehen, vor allem im Winter. Die Gefangenen erzeugten so genannte „koridorky“, es war gebogenes Blech mit Spitzen, das an den Schuhen angebracht wurde. Mit solchen Schuhen war der Gang auf dem rutschigen Gelände in den Korridoren einfacher. Das Interessante an den Korridoren waren Schranken, die den Übergang der Gefangenen durch eine Zivilstraße ermöglichten. Durch die Korridore wurde es praktisch unmöglich, sich in der Landschaft frei zu bewegen, denn sie wurde ganz undurchdringlich.

‹‡ ”—††ƒ–‡†‡” ‡•…Š‹…Š–‡†‡”

‘ƒ…Š‹•–ƒŠŽ‰”—„‡…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ† A – Koridor je uzavřen a po silnici se mohou pohybovat civilisti. B – Vrata koridoru se otevřou, silnice je uzavřena, mohou přejít muklové. Červené šipky ukazují směr provozu. Taková zařízení (šraňky) byly v Horním Slavkově dva. Na koridoru z tábora Prokop na jámu č. 3 Barbora a z téhož tábora na jámu č. 8. A – der Korridor wurde geschlossen und die Straße konnten Zivilisten benutzen B – das Tor des Korridors wurde geöffnet, die Straße wurde geschlossen und die Gefangenen konnten durchgehen Die roten Pfeile zeigen die Richtung des Verkehrs. Solche Anlagen gab es in Schlaggenwald zwei: Am Korridor aus dem Lager Prokop in den Schacht Nr. 3 Barbara und aus dem gleichen Lager in den Schacht Nr. 8.





l–³›˜³œÒõ

Ž—…Š–‡†‡” ‡ˆƒ‰‡‡

V letech 1949 – 1959 se z vězeňských táborů celkem 584 vězňů pokusilo o útěk. Zastřeleno jich bylo 31. Strach však vyvolávaly hlavně pokusy o hromadné útěky. K většímu útěku došlo v Horním Slavkově dne 24. července 1949, kdy utíkalo 19 vězňů. V říjnu 1950 se chystali uprchnout vězni z baráku č. 2 tábora Ležnice. Vězni se rozhodli utéci vybudovaným podkopem. Na výkopu pracovali několik týdnů. Útěk byl prozrazen na udání. Při procesu u Státního soudu v březnu 1951 bylo souzeno celkem 21 lidí a byli odsouzeni v rozmezí od 2 do 20 let. Další útěk se odehrál 25. července 1951. Ve čtvrt na deset se podařilo 5-ti „muklům“ vypnout elektrické osvětlení, prošli nehlídanou bránou a pustili se lesem pryč od šachty. Po krátké chvilce začali reagovat bachaři a byly vystřeleny první osvětlovací rakety. Z „muklů“ utekl jen jeden, ostatní byli vráceni do lágru. Na Ležnici se odehrál i útěk 31. ledna 1953. Dva vězni měli utéci v huntech zasypáni hlušinou. Asi po měsíci oba útěkáři dopadeni. 4. listopadu 1953 se konal soud v Karlových Varech, který vynesl tento rozsudek – Obviněný Vrána a Hamerník jsou odsouzeni za protistátní činy a k útěku z lágru na tři a tři a půl roku. Další spolupracující dostali tresty nižší. Po nastalých represích klesl počet útěků. Bonzáci mezi vězni však dále informovali své chlebodárce a tak jen v roce 1952 bylo uváděno 490 chystaných útěků.

In den Jahren 1949 – 1959 versuchten insgesamt 584 Gefangenen aus den Gefangenenlagern zu entkommen. 31 von ihnen wurden erschossen. Die Angst lösten vor allem Versuche der Massenfluchten aus. Am 24 Juli 1949 kam es zu einer größeren Flucht in Schlaggenwald, als 19 Gefangenen flüchteten. Im Oktober 1950 hatten die Gefangenen aus dem Haus Nr.2 des Lagers Ležnice vor zu fliehen. Die Gefangenen beschlossen, durch ein gebautes Unterstecken zu fliehen. An dem Aushub arbeiteten sie einige Wochen lang. Zu einer weiteren Flucht kam es am 25. Juli 1951. Um 21.15 Uhr gelang es 5 Gefangenen die elektrische Beleuchtung auszuschalten. Sie gingen durch ein unbewachtes Tor aus dem Schacht weg in Richtung Wald. Nach einer kurzen Weile reagierten die Wachen und es wurden die ersten Leuchtsignale geschossen. Einer von den Gefangenen entkam und die anderen wurden ins Lager zurückgegeben. Im Lager Ležnice kam es zu einer Flucht am 31. Januar 1953. Zwei Gefangenen verschüttend mit taubem Gestein sollten in einem Lastwagen entfliehen. Etwa nach zwei Monaten wurden sie gefangen. Am 4. November 1953 hat das Gericht in Karlsbad die Beschuldigten Vrána und Hamerník für drei und dreieinhalb Jahre für Flucht aus dem Lager und staatsfeindliche Taten verurteil. Die anderen Mitarbeiter erhielten niedrigere Strafen. Erst nach den Repressionen sank die Zahl der Fluchten. Die Denunzianten unter den Gefangenen informierten weiterhin ihre Brotgeber und so wurde nur im Jahre 1952 über 490 geplanten Fluchten

Denní řád v táboře byl stanoven obecně přijatým předpisem. Vypadal asi následovně: budíček: 5.20 h odchod na ranní směnu: 7.00 h oběd: 11.30 h odchod na odpolední směnu: 12.30 h večeře: 17.00 h Nejhorší zážitky z lágru byly obecně zdlouhavé eskorty ze směn na lágr, jakož i dlouze trvající nástupy ke sčítání konané 3x denně a mnohdy, když nesouhlasil stav, nastal rozchod a nástup se opakoval. V případě, že stav nesouhlasil a bylo-li podezření na útěk, stálo se na apelplace dlouho, často se z tohoto důvodu nechodilo ani na práci do dolů. „Ž‡«‡À ³œ‹ Vycházelo z původní výstroje hitlerovského Wehrmachtu. Tzv. „Halina“ se skládala s blůzy, kalhot a čepice pískové barvy. Doplňovaly ji dlouhé spodky, košile bez límečku, vesta ze stejného materiálu jako „Halina“ s pruhovanými rukávy, onuce a bagančata. Tento mundůr byl označen zpravidla na zádech, a to křížem, kruhovým terčem, popř. třemi pruhy červené barvy. Kdo se pokusil o útěk a zůstal v lágru, byl označen na levém rukávu zelenou barvou. Takovým se mezi vězni říkalo „horští myslivci“ popř. „saharská policie“. ž˜æ–³˜› Teoreticky měl každý mukl nárok na návštěvu jednou za půl roku. Někdy se jí však nedočkal za celých deset let. Zvláště u těch vzpurnějších se vždy našlo dost důvodů k tomu, aby se návštěva nemohla konat. Návštěvy byly dle „zásluh“. 1x až 3x ročně a uskutečňovány byly v dřevěném baráku v Lokti. Návštěva trvala asi 15 minut. K účelu návštěvy byl propůjčován tzv. vycházkový mundůr, tmavý a s modrou košilí, který se ihned po skončení návštěvy vracel. ž„‘”‘˜ž•–⇆‹•ƒ Ž‘ā‡À˜³œÒõ Sociální složení vězňů bylo různorodé, ne všichni vězni byli retribučáci, kriminálníci či protistátní živly. Do lágru se dostali i komunisti, kteří udělali průšvih, který se nedal zakrýt, popř. někomu výše postavenému šlápli v nevědomosti či naivitě na kuří oko. Ti zatvrzelí přes všechny lapálie prožité v lágru nadále věřili konečnému vítězství komunismu pod taktovkou Sovětského svazu. Charakterizuje to výrok jednoho bývalého důstojníka a komunisty: „Vy jste protistátní zločinci, ale mne strana jen zkouší.“ Jan Hus by určitě poznamenal – „Sancta simplicitas“. ‘”‡…‡ Kázeňský řád představoval škálu trestů – omezení dopisů, návštěv, balíčků atd. až umístěním vězně do tzv. korekce. Korekce byly betonové, nevytápěly se, vězňové nedostávali přikrývky….

eƒ…Š–›—”ƒ‘˜±Š‘Ž‘ā‹•ƒ ‘”ÀŽƒ˜‘˜ƒ†‘„ý˜ƒ…À’”‘•–‘”›

Naučná stezka Lehrpfad ‘•–‘’ž…Š—”ƒ‘˜±Š‘Š‘”‹…–˜ÀǷ”ƒ‘˜ž ‘Ž‰‘–ƒDz —ˆ†‡”’—”†‡•”ƒ„‡”‰„ƒ—‡•Ƿ”ƒǦ ‘Ž‰ƒ–ŠƒDz —ˆ–‹•ƒ‰‡” ”„‡‹–‡”†‡”

‘ƒ…Š‹•–ŠƒŽ‡” ”—„‡

Nach der Ankunft ins Lager folgte der Kontrollantritt. Der Gefangene musste sich dann nackt ausziehen und seine Haare wurden abgeschnitten. Er wurde mit dem DDT-Pulver bestreut und dann absolvierte er die erste politische Schulung über die Feinde des Volkes. Vor der Dämmerung wurde jedem Gefangenen eine Gefangenennummer zugeordnet und jeder bekam eine Lageruniform. Später folgte die Zuordnung in die einzelnen Lager und Baracken. Der Besitz des Gefangenen bestand aus einer Papierschachtel mit persönlichen Sachen. Jedes Lager war eine völlig separate Einheit. Jeder besorgte sich alles Nötige und wie es im Lager aussah, lag an dem Kommandanten des Lagers. Wesentlichen Teil des Lagers bildeten die Gefangenenherbergen. Diese waren meist aus Holz. Im Zimmer gaben es zwei Etagenbetten und außerdem gab es noch einen Heizofen, aber dieser wurde nur während besonders steifen Frosts benutzt, denn man hatte Mangel an Holz und Kohle. Im Lager gab es sogar das so genannte Korrektionslager (eine Art von Strafanstalt). Einen Teil der Korrektion bildete gewöhnlich ein spezieller Raum, der „Bunker“ genannt wurde. Dieser Raum war ‡—–•…Š‡”‹‡‰•‰‡ˆƒ‰‡‡ eine Art von Loch für strenge Strafen. Im Lager musste ein Platz für Appelle sein. Außerordentliche Appelle wurden „filcunk“ genannt und es bedeutete legale Schikane der Gefangenen. Einzelne Baracken oder Zimmer hatten ihre „Paten“. Über die Paten wurden Briefe geschickt und die Antworten kamen an. Durch seine Empfehlung wurden Erteilungen von Besuchen oder Erlaubnisse der Pakete beeinflusst. Tagesordnung im Lager Die Tagesordnung im Lager sah etwa so aus: Weckruf: 5.20 Uhr Frühschicht: 7.00 Uhr Mittagessen: 11.30 Uhr Spätschicht: 12.30 Uhr Abendessen: 17.00 Uhr Die schlimmsten Erfahrungen aus dem Lager waren im Allgemeinen sowohl die langwierigen Eskorten in den Lagern als auch die langfristigen Appelle der Gefangenenzählung, die manchmal dreimal am Tag durchgeführt wurden und wenn der Stand der Gefangenen nicht übereinstimmte, müssten sie abtreten und der Appell wurde wiederholt. Falls der Stand nicht übereinstimmte oder wenn es Verdacht auf Flucht gab, müssten sie lange am Appellplatz stehen und aus diesem Grund gingen sie sogar nicht zur Arbeit in die Schächte. ‡Ž‡‹†—‰ ¡ˆ–Ž‹‰‡ Die Bekleidung basiert auf der ursprünglichen Ausrüstung Hitlers Wehrmacht. Die so genannte. „Halina“ bestand aus sandfarbigen Hemd, Hose und Mütze. Dazu gehörte lange Unterhose, Hemd ohne Kragen, Weste mit gestreiften Ärmeln aus dem gleichen Material wie „Halina“ und Stiefel. Die Uniformen wurden auf dem Rücken mit einem Kreuz, einer kreisförmigen Zielscheibe eventuell mit drei roten Streifen markiert. Wer zu fliehen versuchte und im Lager blieb, der wurde auf dem linken Ärmel grün markiert. Solche Gefangenen wurden unter den Gefangenen als „Gebirgsjäger“ oder „Sahara Polizei“ genannt. ‡•—…Š‡ Theoretisch hatte jeder Gefangene einmal in sechs Monate Anrecht auf einen Besuch. Manchmal jedoch, hatte er zehn Jahre lang keinen Besuch. Besonders für die Widersetzlichen fand man immer genügend Gründe, um ihren Besuch nicht bewilligen. Besuche nach „Verdienst“, hieß es. Der Besuch fand einmal oder dreimal im Jahr statt, und wurde in einer Holzhütte in Loket (Elbogen) durchgeführt. Der Besuch dauerte etwa 15 Minuten. Zum Zweck des Besuches wurde den Gefangenen eine Ausgangsuniform geliehen - dunkle Weste und dunkelblaues Hemd, die unmittelbar nach dem Besuch zurückgegeben wurde.

™‡”„—‰•œ‡–”— —•ƒ‡•‡–œ—‰˜‘ ‡ˆƒ‰‡‡ Die soziale Zusammensetzung der Gefangenen war verschiedenartig, nicht alle Gefangenen waren kriminelle oder staatsfeindliche Elemente. Ins Lager gerieten auch Kommunisten, die im Schlamassel steckten oder die in Naivität und Unwissenheit einem Hochgestellten auf das Hühnerauge traten. Einige Kommunisten glaubten trotz den Erlebnissen und Erfahrungen aus dem Lager an den endgültigen Sieg des Kommunismus unter der Leitung von der Sowjetunion. Charakteristisch dafür ist der Ausspruch eines ehemaligen Offiziers und Kommunisten: „Ihr seid staatsfeindliche Verbrächer und Kriminelle, aber ich bin von der Partei nur geprüft.“ Jan Hus würde sicherlich bemerken - „Sancta Simplicitas“.

‹‡ ”—„‡˜‘”ƒƒ‰‡” …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—†„„ƒ—”¡—‡

‘””‡–—” Die Disziplinarordnung präsentierte eine Skala von Strafen – Einschränkungen der Briefe, Besuche, Pakete usw. bis zur Platzierung der Gefangenen in die so genannte Korrektion. Die Korrektion war eine Art von Loch für strenge Strafen, hier wurde nicht geheizt, die Gefangenen erhielten keine Decken....

1 2 5

Z

3

4

8 6

7 12

9

Barák obytný měl velikost 42,5 x 12,5 m. Die Baracken waren 42,5 x 12,5 Meter groß.

10

11

œŠŽ‡†–ž„‘”õ

—••‡Š‡†‡”ƒ‰‡”

Vězeňské tábory byly obehnány dvojitým oplocením z ostnatého drátu o výšce 2,5 až 3,5 m. Mezi vnějším a vnitřním oplocením byl prostor široký 1 až 1,5 m. Vně táborů byly v rozích oplocení postaveny dřevěné strážní věže, tzv. špačkárny, vysoké kolem 6 m. U táborů podélného tvaru byla navíc strážní věž postavena uprostřed každé z dlouhých stran. Strážní měli k dispozici světlice. Z vnitřní strany oplocení bylo vyměřeno 6 metrů široké a pískem vysypané pásmo, vyznačené nízkou překážkou z ostnatého drátu. V tomto prostoru se bez vyzvání střílelo. Vězni byli ubytováni v typizovaných přízemních dřevěných barácích. V nočních hodinách nesměli opouštět své ubikace. Některé doly byly v podstatě umístěny v táborech (např. Bytíz, Eliáš, Prokop, Ležnice), do jiných museli vězni docházet. O rozměrech táborových baráků si můžeme udělat představu na základě stavebního programu JD na rok 1948, kde jsou popsány různé modifikace těchto

Die Gefangenenlager wurden durch einen doppelten Stacheldrahtzaun mit einer Höhe von 2,5 bis 3 Meter umgeben. Zwischen dem äußeren und inneren Zaun gab es eine Raumfläche von 1 bis 1,5 Meter groß. Außerhalb der Lager wurden in den Ecken der Umzäunung hölzerne Wachtürme (so genannte špačkárny) gebaut, die etwa 6 Meter hoch waren. In den Lagern länglicher Form wurde auch ein Wachturm in der Mitte jeder der langen Seite gebaut. Die Wachen hatten Leuchtsignale zur Verfügung. Von der inneren Seite der Umzäunung wurde eine sechs Meter breite mit Sand bestreute Zone ausgemessen. Die Zone wurde durch eine niedrige Barriere aus Stacheldraht markiert. In dieser Raumfläche wurde ohne Warnsignal geschossen. Die Gefangenen wurden in typisierten Holzbaracken untergebracht. In der Nacht durften sie ihre Wohnhäuser nicht verlassen. Einige Schächte wurden im Wesentlichen in den Lagern platziert (wie z.B. in Bytíz, Elijah, Prokop, Ležnice). In die anderen Schächte mussten die Häftlinge antreten. Über die Größe der Baracken können wir uns aufgrund des Bauprogrammes von Joachimsthaler Bergwerke aus dem Jahre 1948 eine Vorstellung machen. In dem Bauprogramm sind die verschiedenen Modifikationen dieser Baracken

baráků, a to speciálně pro Horní Slavkov.

beschrieben, speziell für Schlaggenwald.

œƒ˜â‡±À ‘”ÀŽƒ˜‘˜

‡•’‡””–‡• ‡„‹‡– …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

Dne 28. 4. 1951 vydal ministr národní bezpečnosti ustanovení o pohraničním charakteru oblastí těžby uranových rud, byla zřízena oblast Jizera, která zahrnovala území kolem Jáchymova, Horního Slavkova i Příbrami. Toto rozhodnutí bylo důvodem pro vytvoření uzavřeného území Horní Slavkov, které se sestávalo z těchto obcí – Bošířany, Dvory, Háje, Horní Slavkov, Kfely, Krásno, Ležnice, Ležnička, Nadlesí, Údolí, Bečov nad Teplou, Hlinky, Milešov a Vodná. Na všech užívaných veřejných cestách, které vedly do uzavřeného území, byly zřízeny buď uzamykatelné závory (na cestách méně používaných), nebo závory kyvadlové (na cestách frekventovaných). Na lesních cestách byly umístěny mnohosetkilogramové betonové triangly, aby se do této oblasti nedalo vjet ani po těchto neužívaných cestách. Občané s trvalým bydlištěm a pracovištěm na uzavřeném území měli tzv. povolenku pro trvalý pobyt v uzavřeném území. Pro přechodný pobyt byla vystavována tzv. propustka. Jen pro průjezd uzavřeným územím po železnici povolení být nemuselo.

Am 28. April 1951 wurde von dem Minister für Nationale Sicherheit Bestimmung über den Grenzcharakter der regionalen Uranerzgewinnung erlassen und das Gebiet Jizera wurde errichtet. Dieses Gebiet schloss die Gebiete um Joachimsthal, Schlaggenwald und Pribram ein. Diese Bestimmung war der Grund für die Errichtung des gesperrten Gebietes Schlaggenwald, das die folgenden Gemeinden – Poschitzau, Maierhöfen, Rabensgrün, Schlaggenwald, Gfell, Schönfeld, Ležnice, Ležnička, Nallesgrün, Údolí, Petschau, Leimgruben, Müllersgrün und Vodná – einbezog. Auf allen öffentlich benutzten Straßen, die zu dem gesperrten Gebiet führten, wurden entweder abschließbare Schranken (auf den weniger benutzten Straßen) oder Pendelschranken (auf den stark befahrenen Straßen) errichtet. Auf die Waldwege wurden dreieckige, über hundert Kilo schwere Betonblöcke platziert, um die Einfahrt in das Gebiet zu verhindern. Die Bürger mit ständigem Wohnsitz und Arbeitsplatz im gesperrten Gebiet hatten die so genannte Daueraufenthaltserlaubnis im gesperrten Gebiet. Zur befristeten Aufenthaltserlaubnis wurde der so genannte Passierschein ausgestellt. Durch das gesperrte Gebiet war nur die Eisenbahndurchfahrt ohne Erlaubnis möglich.

Toto uzavřené území bylo zrušeno až 25. 4. 1956.

Dieses gesperrte Gebiet wurde am 25. April 1956 abgeschafft. Nástup vězňů Antreten der Gefangenen

berichtet.

Pohled na tábor Prokop v roce 1956 V pravém horním rohu obrázku je vidět baráky deskosídliště pro brigádníky. V levé části obrázku je vidět trafostanice a pod ní jsou vidět již částečně zarostlé haldy hlušiny z jámy č. 2 Prokop. V samotném táboře vidíme již rozhrnutou haldu hlušiny ze šachty č. 1 Zdař Bůh. Zřetelně chybí oplocení, což dokazují cestičky pro pěší, po kterých chodili zaměstnanci, ale zato je vidět ještě koridor na jámu č. 3 Barbora a téměř zmizelý koridor na jámu č. 8. V levém dolním rohu vidíme zbytky statku Putzenhof – Puškařov a také velmi zřetelný vodní kanál mezi rybníkem Ebmet a dolním Heinzovým rybníkem, který již byl překryt hlušinou.

Foto zobrazuje část ostrahového pásma se špačkárnou. Šipkami je označen směr tunelu a vzdálenost od plotu.

Světnice č. 27, z které byl tunel ražen. Mimo místa je vidět strohé vybavení ubytovací místnosti. Je vidět použité nářadí a také vstup do tunelu.

Das Foto zeigt den Teil der Bewachungszone mit dem Wachhaus. Die Pfeile markieren die Richtung des Tunnels und die Entfernung des Zauns.

Das Zimmer Nr. 27, aus dem der Tunnel getrieben wurde. Sie können auch die schroffe Ausrüstung des Zimmers, das verwendete Werkzeug und den Eingang zum Tunnel sehen.

Koridory mezi lágry a šachtami. Koridory byly zvláštností Horního Slavkova. Pro Jáchymov byl představitelem tzv.ruský (lidský) autobus, pro Horní Slavkov to byly koridory. Korridore zwischen den Lagern und Schächten Die Korridore waren Besonderheit des Schlaggenwaldes. In Joachimsthal waren es die so genannten russischen (human) Busse, in Schlaggenwald waren es die Korridore.

„Ať žije Komunistická strana Československa inspirátorka a realizátorka“ …. A pak už to není ke čtení, ale již samotný začátek transparentu, s ohledem na jeho umístění je výmluvný!!! „Es lebe die Kommunistische Partei der Tschechoslowakei Inspiratorin und Realisatorin“ … Und weiter kann man es nicht mehr lesen, aber schon allein der Anfang des Spruchbands, mit Rücksicht auf seine Platzierung ist vielsagend!!!

Flugaufnahme des Lagers Prokop im Jahre 1956 In der oberen rechten Ecke des Bildes sind die Häuser des Plattenwohngebietes für die Aushilfskräfte zu sehen. Links sehen wir den Transformator und unten können Sie zum Teil verwachsene Halden des Taubgutes aus dem Schacht Nr. 2 Prokop sehen. Direkt im Lager sehen wir bereits eine auseinandergezogene Halde des Taubgutes aus dem Schacht Nr. 1 Zdař Bůh. Ganz deutlich können wir sehen, dass die Umzäunung fehlt. Der Beweis dafür sind die Fußgängerwege für die Angestellten. Sichtbar ist immer noch der Korridor zum Schacht Nr. 3 Barbara und der fast verschwundene Korridor zum Schacht Nr.8. In der linken unteren Ecke sehen wir den Rest von Putzenhof (Puškařov) und auch den Wasserkanal zwischen dem Teich Ebmet und unterem Teich Heinzův, der bereits mit dem Taubgut überdeckt wurde.

Panel 10

eƒ…Š–ƒ«Ǥͺƒͺƒ žŽƒ†À‹ˆ‘”ƒ…‡‘–”ƒ•‡  …Šƒ…Š–”Ǥͺ—†ͺƒ

”—†Ž‡‰‡†‡ ˆ‘–ƒˆ‡Ž eƒ…Š–ƒ«Ǥͺƒͺƒ ‘”‹…–˜À’‘”‘…‡ͳͻͶͷ

…Šƒ…Š–”Ǥͺ—†ͺƒ ‡”‰„ƒ—ƒ…Š†‡ ƒŠ”ͳͻͶͷ

Obě tyto šachty patřily do jednoho závodu – Zdař Bůh. Do tohoto závodu dále patřily šachty č. 1 Zdař Bůh, č. 2 Prokop a č. 12. Poblíž těchto jam byly v roce 1949 zjištěny a zkoumány žíly P-9 a P-9d s bohatým uranovým zrudněním a na jejich otvírku byla v roce 1950 zaražena jáma č. 8. V roce 1952 ji doplnila ještě jáma 8a. V roce 1953 byla zorganizována v Horním Slavkově na šachtě č. 8 první rychloražba v hloubení. Při nepřetržitém provozu bylo za 24 dní vyhloubeno a vyztuženo 64 m jámy, což bylo v té době světovým rekordem při ražbě obdélníkových jam. Hornické práce byly ukončeny k 1. březnu 1959 a vlastní zatápění dobývacího prostoru celého revíru začalo v červenci 1962 zastavením čerpadel na jámě č. 8. Šachta č. 8 byla největší šachtou celého závodu. V době nejvyššího rozsahu těžila jáma č. 8 tolik, co všechny ostatní šachty dohromady. Po ukončení těžby v roce 1962 přešel celý areál do majetku Stalinových závodů Záluží u Mostu a byl zde vybudován jejich pobočný strojírenský závod.

Beide diese Schächte gehörten zum Betrieb Zdař Bůh. Zu diesem Betrieb gehörten auch die Schächte Nr. 1 Zdař Bůh, Nr. 2 Prokop und Nr. 12. Unweit dieser Schächte wurden im Jahre 1949 die Gänge P-9 und P-9d entdeckt und untersucht. Die Gänge waren an Vererzung reich und bei dem Ausrichten im Jahre 1950 wurde der Schacht Nr. 8 angebrochen. Im Jahre 1952 wurde dann noch der Schacht Nr. 8a angebrochen. Im Jahre 1953 wurde der erste beschleunigte Vortrieb in Abteufen in Schlaggenwald organisiert. Im Verlauf von 24 Tagen wurden 64 m des Schachts in Dauerbetrieb ausgeschachtet und versteift. Diese Tatsache wurde damals zum Weltrekord in Vortrieb von Rechteckschächten. Die bergmännische Tätigkeiten wurden am 1. März 1959 beendet und das Ersaufen des Abbaugebietes des Reviers begann im Juli 1962 durch Abstellen der Grubenpumpe des Schachts Nr. 8. Der Schacht Nr. 8 war der größte Schacht des ganzen Betriebs. In der Zeit des höchsten Bereichs wurde im Schacht Nr. 8 so viel abgebaut, wie in allen anderen Gruben zusammen. Nachdem die Gewinnung im Jahre 1962 beendet wurde, kam das ganze Gelände in das Eigentum von Stalin Betriebe Záluží u Mostu. Hier wurde deren Niederlassung des Maschinenbaubetriebs aufgebaut.

žŽƒ†À†ƒ–ƒ˜Š‹•–‘”‹‹

‘”ÀŽƒ˜‘˜

‹‡ ”—††ƒ–‡†‡” ‡•…Š‹…Š–‡†‡”

‘ƒ…Š‹•–ƒŠŽ‰”—„‡…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

Šƒ”ƒ–‡”‹•–‹ƒ情Š‡–œž˜‘†— Šƒ”ƒ–‡”‹•–‹†‡”…Š¡…Š–‡†‡•‡–”‹‡„•

”ƒ…‘˜À…‹ 

Naučná stezka Lehrpfad ‘•–‘’ž…Š—”ƒ‘˜±Š‘Š‘”‹…–˜ÀǷ”ƒ‘˜ž ‘Ž‰‘–ƒDz —ˆ†‡”’—”†‡•”ƒ„‡”‰„ƒ—‡•Ƿ”ƒǦ ‘Ž‰ƒ–ŠƒDz ”„‡‹–‡”†‡”

‘ƒ…Š‹•–ŠƒŽ‡” ”—„‡

1 2 5

Z

3

4

8 6

7 12

³‡«–À˜žŽ‡«ÀœƒŒƒ–…‹ 9 10

‡—–•…Š‡”‹‡‰•‰‡ˆƒ‰‡‡

Na tomto obrázku jsme se vrátili o 140 let zpět. Zcela vpravo je Kaple sv.Jakuba na Hubu, nad ní je vidět tzv.Jahnheim, sídlo báňského úřadu a horní správy v období činnosti slavkovských dolů – roku 1820. Rytině dominuje vrch Špičák. Můžeme porovnat, k jakým změnám za ta léta došlo. Auf diesem Bild sind wir um 140 Jahre zurückgegangen. Auf der rechten Seite befindet sich die Kapelle St. Jakobus der Hub, darüber sehen wird das so genannte Jahnheim, den Sitz des Bergamtes und der Oberverwaltung in der Zeit des Bergbaues im Gebiet Schlaggenwald - im Jahre 1820. Do³œ‹ minierend ist der Hügel Špičák. Wenn wir die beiden Bilder vergleichen, können wir sehen, zu welchen Änderungen es im Laufe der Jahre gekommen ist.

Panoramatický pohled na areál pozdějšího dolu Zdař Bůh. V dolní části je vidět bývalá porcelánka Sommer & Matschak, pozdější autodoprava, vpravo nad ní je vidět pozůstatky rybníčků napájených dříve z rybníku Ebmet a Sackgrabenteich. Ještě výše vidíme mohutný rozsah hald vytěžené hlušiny, za kterými jsou vidět siluety těžních jam č. 8 a 8a. Vlevo je vidět vrch Špičák.

11

Důl č. 8 Schacht Nr. 8

Panoramatischer Blick auf das Gelände des späteren Schachts Zdař Bůh. Am unteren Rand ist die ehemalige Porzellanfabrik Sommer & Matschak, spätere Autospedition, zu sehen und direkt darüber kann man die Reste der Teiche sehen, die früher aus den Teichen Ebmet und Sackgrabenteich gespeist wurden. Noch höher sehen wir die Halden des abgebauten Taubgutes, hinter denen die Silhouetten der Schächte Nr.8 und 8a zu sehen sind. Auf der linken Seite können Sie den Hügel Špičák sehen.

¡ˆ–Ž‹‰‡

Číslo šachty Nr. des Schachts

1.

2.

8.

Název dolu Name des Schachts

Zdař Bůh Šikmá jáma Zdař Bůh Abfallschat

Prokop Šikmá jáma Prokop Abfallschacht

-

Ruda Erz

U, Pb. Uran, Blei

U Uran

U, Pb Uran, Blei

Léta provozu im Betrieb

1946 – 1958

1946 – 1959

1950 – 1959

1952- ?

50. – 60. Léta 50er – 60er Jahre

Způsob těžby Gewinnungs-verfahren

Hlubina 245m 5 pater Tiefbau 245 Meter 5 Bausohlen

Jen průzkum 53,5 m 1 patro Nur Erkundung 53,5 Meter 1Sohle

Hlubina 339,2 m 6 pater (FB) Tiefbau 339,2 Meter 6 Bausohlen (FB)

Hlubina 287,6 m 5 pater Tiefbau 287,6 Meter 5 Bausohlen

Jen průzkum 49,5 m 1 patro Nur Erkundung 49,5 Meter 1 Sohle

Ohlubeň Hängebank

634,9 m n. m. úklon 73° 634,9 Meter über dem Meeresspiegel Fall 73°

645,9 m n. m. úklon 77,5 ° 645,9 Meter über dem Meeresspiegel Fall 77,5°

652,1 m n. m. 652,1 Meter über dem Meeresspiegel

Poddolování Unterbauen

650 000 m2

20 000 m2

1 875 000 m2

1 250 000 m2

Odvaly Halden

70 000 m2

2 500 m2

80 000 m2

-

8a. (1)

12. (2)

ž„‘”‘˜ž•–⇆‹•ƒ -

U Uran ™‡”„—‰•œ‡–”—

652,2 m n. m. 652,2 Meter über dem Meeresspiegel

eƒ…Š–›—”ƒ‘˜±Š‘Ž‘ā‹•ƒ ‘”ÀŽƒ˜‘˜ƒ†‘„ý˜ƒ…À’”‘•–‘”›

Letecký pohled na jámu č. 8 (1952) Fluganblick auf den Schacht Nr. 8 (1952)

‹‡ ”—„‡˜‘”ƒƒ‰‡” …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—†„„ƒ—”¡—‡

Odstrojené věže jam č. 8 a č.8a (1961) Abgerüstete Schachttürme der Schächte Nr. 8 und Nr. 8a (1961)

619,0 m n. m. 619,0 Meter über dem Meeresspiegel

~‹Žý—œ‡Ž†ƒâõŠ

ƒ‰‘–‡†ƒâõŠ

Tento byl situován do západní části rudního pole, v nadloží jižního zlomu. Je společný i pro závod Pichtova hora, který těžil některé z jeho žil. Jednotlivé žíly byly prozkoumány v délce 2 km a šířce 1,5 km. Celkem bylo otevřeno přes 210 žil a odžilků, z nichž deset mělo významné zrudnění. Na těchto deseti žilách se soustředilo 75 % těžby, na celkem 21 dobývkách většího rozsahu. Žíly měly názvy - P-9, P-9G, P-56, P-28, P-9D, Bx, P-7, P-41, ZB a P-4.

Der Gangknoten befindet sich im westlichen Teil des Erzfeldes im Überlagerung des südlichen Bruchs. Dieser Gangknoten ist auch für den Betrieb Pichtova hora gemeinsam, der einige von diesen Gängen abgebaut hat. Individuelle Dislokationen und perspektive Gänge wurden in der Länge von 2 km und der Breite von 1,5 km erkundet. Insgesamt wurden über 210 Gänge und Gangadern aufgeschlossen, 10 davon waren von bedeutender Vererzung. An diesen 10 Erzgängen wurde 75% der Gewinnung konzentriert, insgesamt an 21Abbauen größeren Umfangs. Man nannte die Erzgänge P-9, P-9G, P-56, P-28, P-9D, Bx, P-7, P-41, ZB-und P-4.

Povrchová situace u jámy č. 8 a jámy č.8a. Vedle hlavní přístupové cesty ještě chybí vstup koridorem pro vězně z tábora Prokop. Oberflächliche Gliederung am Schacht Nr. 8 und am Schacht Nr. 8a. Neben dem Hauptzugangsweg fehlt noch der Eingangskorridor für die Gefangenen aus dem Lager Prokop. 1 – Putzenhof – Puškařov 2 – Lager für Holz und Hüttenmaterial 3 – Lager für Karbid und Druckflaschen 4 – Umkleideraum 5 – Kesselhaus 6 – Umkleideraum 7 – Büros

8 – Druckluftanlage 9 – Schlosserwerkstatt 10 – Elektrowerkstatt 11 – Schmiedewerkstatt 12 – Lampenraum 13 – Pförtnerhaus 14 – Wagenumlauf

Vyzdobené průčelí Závodu Zdař Bůh (asi 1958) Verzierte Fassade des Betriebs Zdař Bůh (etwa 1958)

Těžní věž a strojovna, již bez těžních lan. Schachtturm und Maschinenhaus, bereits ohne Schachtseile.



Zemědělsko-hornické zátiší pod haldami jámy č. 8 Landwirtschaftlich – bergmännisches Stillleben unter den Halden des Schachts Nr. 8

15 – Schacht Nr. 8 16 – Maschinenhaus des Schachts Nr. 8 17 – Wasserbehälter 18 – Schacht Nr. 8a 19 – Turm des Dispatchings 20 – Hilfslager 21 – Hilfslager

Panel 11

žƒ«Ǥͳǡʹ žŽƒ†À‹ˆ‘”ƒ…‡‘–”ƒ•‡  …Šƒ…Š–”Ǥͳǡʹ

”—†Ž‡‰‡†‡ ˆ‘–ƒˆ‡Ž  eƒ…Š–ƒ«Ǥͳ†ƒâõŠ ‘”‹…–˜À’‘”‘…‡ͳͻͶͷ ƒ«Ǥʹ”‘‘’

…Šƒ…Š–”Ǥͳ†ƒâõŠ ‡”‰„ƒ—ƒ…Š†‡ ƒŠ”ͳͻͶͷ —†”Ǥʹ”‘‘’

Uranové hornictví nebylo první, které se v Horním Slavkově provozovalo. Koncem středověku se zde prioritně doloval cín a stříbro, v období I. světové války wolfram a teprve po II. světové válce se začalo s těžbou uranu. Těžba uranu zcela pochopitelně navázala na těžbu stříbra. Průzkum ve Slavkově začal přebíráním starých hald. Protože průzkum byl úspěšný, začalo se zde, na tzv. Hahnu, kde se kdysi dolovalo převážně stříbro a byla zde situována jáma Vierfund - Čtyřnálezná, také s dolováním uranu. Jednou z prvních rudních struktur, která zde byla objevena, byla žíla Zdař Bůh. Zaražena byla šachta č. 1 Zdař Bůh a šachta č. 2 Prokop. Jednalo se o úklonné jámy. Nicméně využití slavkovského uranu má starší datum. Již počátkem 19. století se z místních hald vybíral černý uraninit a posílal se na zpracování na barvy do Jáchymova. K přímému dobývání však nedošlo. V roce 1946 se však hornictví ve Slavkově neprovozovalo. Pár horníků v nedalekém Krásně dobývali cíno-wolframovou rudu, jejíž těžba byla vedena pomocí válečných zajatců i v době II. světové války, ale bylo jich málo. Jáma č. 1, o úklonu 73°, měla 5 pater a její ohlubeň byla v úrovni 634,9 m n. m. Jáma č. 2, s úklonem 77,5°, dosáhla hloubky 53,5 m a měla jen 1 patro. Těžba zde však poměrně brzo skončila, neboť se přešlo na bohatší žíly tohoto uzlu a směrem na východ byly zaraženy další jámy č. 3 a dále pak č. 4, 5 a 6. Později byla v okolí jam č. 1 a č. 2 zaražena ještě jáma č. 7 a č. 8.

Die Urangewinnung war nicht die erste, die in Schlaggenwald betrieben wurde. Am Ende des Mittelalters wurde hier vor allem Zinn und Silber gewonnen und während des Ersten Weltkriegs Wolfram. Erst nach dem Zweiten Weltkrieg begann man mit der Urangewinnung. Die Urangewinnung knüpfte verständlicherweise an die Silbergewinnung an. Die Erkundung in Schlaggenwald begann mit Klaubarbeiten der alten Halden. Weil die Erkundung erfolgreich war, begann man hier, auf dem so genannten Hahn, wo einst hauptsächlich Silber gewonnen wurde, und wo der Schacht Vier-Fund (Čtyřnálezná) situiert wurde, auch mit der Gewinnung des Urans. Eine der ersten Erzstrukturen, die hier entdeckt wurde, war der Erzgang Zdař Bůh. Es wurde der Schacht Nr. 1 Zdař Bůh und der Schacht Nr. 2 Prokop angebrochen. Es handelte sich um Abfallschächte. Jedoch liegt die Nutzung des Urans von Schlaggenwald in einem älteren Zeitraum. Bereits zu Beginn des 19. Jahrhunderts wurde das schwarze Uraninit aus den örtlichen Halden herausgenommen und wurde zur Farbenverarbeitung nach Joachimsthal geschickt. Zu der direkten Gewinnung kam es aber nicht. Im Jahre 1946 wurde der Bergbau in Schlaggenwald jedoch nicht betrieben. Ein paar Bergleute in unweiten Schönfeld gewannen Zinn-Wolfram-Erz, dessen Gewinnung von den Kriegsgefangenen auch während des Zweiten Weltkriegs durchgeführt wurde. Die Zahl der Kriegsgefangenen war jedoch gering. Der Schacht Nr. 1 mit dem Fall 73 hatte 5 Abbausohlen und die Hängebank lag in der Höhe von 634,9 Meter über dem Meeresspiegel. Der Schacht Nr. 2 mit dem Fall 77,5, erreichte eine Tiefe von 53,5 Meter und hatte nur eine Abbausohle. Die Gewinnung wurde hier ziemlich bald beendet, denn es wurde zu den reicheren Gängen dieses Knotens übergegangen und in der Richtung Osten wurden weitere Schächte angebrochen. Schacht Nr. 3 und dann Schacht Nr. 4, 5 und 6. Später wurde noch der Schacht Nr. 7 und Nr. 8 in der Umgebung des Schachtes Nr. 1 und Nr. 2 angebrochen.

žŽƒ†À†ƒ–ƒ˜Š‹•–‘”‹‹

‘”ÀŽƒ˜‘˜

‹‡ ”—††ƒ–‡†‡” ‡•…Š‹…Š–‡†‡”

‘ƒ…Š‹•–ƒŠŽ‰”—„‡…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

ž˜‘†ƒ”„‘”ƒ ȂŒ‹ŠǤeƒ…Š–ƒ«Ǥͻƒ«ǤͳͲ

‡”‰™‡”ƒ”„‘”ƒ Ȃò†‡ǡ…Šƒ…Š–”Ǥͻ—†”ǤͳͲ

Někdy v roce 1949 nebo počátkem roku 1950 byla na základě příznivých geologických výsledků v poli Barbora – jih zaražena v dobývacím prostoru Horní Slavkov III, šachta č. 9. Byla hluboká 144,7 m a měla tři patra. Ohlubeň byla 658 m n. m. O něco dále byla zaražena dne 26. srpna 1950 šachta č. 10, jak se později ukázalo, naprosto bezvýznamná. Byla hluboká 98,5 m a měla jen dvě patra. Ohlubeň byla 660,6 m n. m. Tyto dvě šachty tvořily jeden důlní závod – Barbora – jih. Součástí závodu byly ještě 2 průzkumné štoly. Štola zvaná Drážní, vzdálena 550 m severozápadně od jámy č. 9. Ve vzdálenosti 300 m od této jámy byla další štola – Okťabrskaja. Závod existoval jen do roku 1953. Důl č. 9 byl v roce 1958 předán Rudným dolům Příbram a dlouhá léta pak sloužil jako pomocná jáma. Na úrovni 425 m n. m. byla tato jáma později propojena s dolem Huber.

Irgendwann im Jahre 1949, spätestens aber zu Beginn des Jahres 1950 wurde der Schacht Nr. 9 aufgrund der positiven geologischen Ergebnisse im Feld Barbora – Süden im Revier Schlaggenwald III angebrochen. Dieser Schacht war 144,7 Meter tief und hatte drei Abbausohlen. Die Hängebank lag in der Höhe von 658 Meter über dem Meeresspiegel. In der Nähe des Schachtes Nr. 9 wurde am 26. August 1950 der Schacht Nr. 10 angebrochen. Wie sich später herausstellte, war dieser Schacht völlig bedeutungslos. Der Schacht war 98,5 Meter tief und hatte nur zwei Abbausohlen. Die Hängebank lag in der Höhe von 660,6 Meter über dem Meeresspiegel. Diese beiden Schächte bildeten das Bergwerk Barbora – Süden. Zu dem Bergwerk gehörten noch zwei Erkundungsstollen. Der Stollen, der Drážní genannt wurde, befand sich 550 Meter nordwestlich des Schachtes Nr. 9. Etwa 300 Meter von dem Schacht gab es einen weiteren Stollen, der Okťabrskaja genannt wurde. Dieses Bergwerk bestand nur bis das Jahr 1953. Der Schacht Nr. 9 wurde im Jahr 1958 den Erzbergwerken Pribram übergeben und lange Jahre wurde der Schacht dann als Hilfsschacht benutzt. Auf der Ebene von 425 Meter über dem Meeresspiegel wurde später dieser Schacht mit dem Bergwerk Huber verbunden.

—•‘˜±’â‹–³ā„³—”ƒ— ”ƒ…‘˜À…‹  Od samého počátku těžby uranových rud byla tato aktivita určována přímou účastí Rusů. Vše začalo 23. listopadu 1945 podpisem československo-sovětské smlouvy o těžbě a dodávkách uranové rudy, a to výhradně pro Sovětský svaz. Kuriozitou smlouvy je, že v textu termín „uran“ není vůbec použit! Na počátku „spolupráce“ byli ochotní Rusové platit veškeré náklady vzniklé těžbou a poskytnout ČSR i určitý zisk. Československo bylo v letech 1945 – ³‡«–À˜žŽ‡«ÀœƒŒƒ–…‹ 1958 formálně demokratickou zemí, ale Sovětský svaz potřeboval uran za jakoukoliv cenu. Na špičce řídícího orgánu uranového průmyslu stála smíšená sovětskočeskoslovenská komise, která komunikovala s předsedou vlády. Limitujícím faktorem byl počet možných pracovních sil. V roce 1946 zajišťovalo z ruské strany těžbu uranu celkem 67 občanů SSSR. V roce 1947 ale už přišlo dalších 1194 odborníků! Jiné to bylo s manuálními pracovníky. Nejdříve byli využiti němečtí váleční zajatci, později vězni z pracovních táborů. O tom, jak to vypadalo v Jáchymově v roce 1946, vypovídá výmluvně Zpravodajské hlášení škpt. pěch. Ludvíka Součka ze dne 20. 12. 1946. “Společným znakem všech (ruských pracovníků) jest, že nedovedou dobře pochopit, že se u nás musí říditi platnými zákony, zvláště pak nařízeními hornopolicejními a předpisy revírního báňského úřadu a že každý závodní dolu jest odpověden nejen za bezpečnost Čechů, nýbrž i Rusů, Němců a dokonce i válečných zajatců. Rovněž dobře nechápou, že jest nutno respektovati dekret ³œ‹ presidenta o závodních a podnikových radách a že, při řešení různých otázek jako např. přijímání a propouštění dělníků a úředníků, stanovení mezd a platů, nových úkolů, určování práce v neděli a ve svátek atd. - nutno vždy spolupracovati s podnikovou radou. Často to dá hodně práce je o tomto stavu přesvědčiti a někdy to pak vypadá, jako by se naši orgánové zásadně stavěli proti jejich návrhům, ač ve skutečnosti jest zde snaha přizpůsobiti jejich požadavky našim zákonům a nařízením. Jejich nedůvěra při takovýchto diferujících jednáních je přímo hmatatelná. Mám dojem, že toto nepochopení vyvěrá z jiných zvyklostí v SSSR.” Systém řízení podniku byl v podstatě duální. Pokud byl ředitelem nebo hlavním geologem Čech, jeho zástupcem byl vždy Rus. Někdy však tato ž„‘”‘˜ž•–⇆‹•ƒ dvojkolejnost byla problematická, orgány státní správy a kontrolní orgány mnohdy nevěděly, s kým vlastně mají jednat. Po vytvoření dostatečných zásob uranu v obou soupeřících světových soustavách klesl tlak na jeho získání. Sovětský svaz našel uranová ložiska i na svém území a důležitost českých ložisek klesla. Následkem toho byla finanční podpora ze strany SSSR stále nižší, až nakonec úplně přestala. Těžba uranu se následně orientovala na výrobu palivových článků pro atomové elektrárny.

eƒ…Š–›—”ƒ‘˜±Š‘Ž‘ā‹•ƒ ‘”ÀŽƒ˜‘˜ƒ†‘„ý˜ƒ…À’”‘•–‘”›

Naučná stezka Lehrpfad ‘•–‘’ž…Š—”ƒ‘˜±Š‘Š‘”‹…–˜ÀǷ”ƒ‘˜ž ‘Ž‰‘–ƒDz —ˆ†‡”’—”†‡•”ƒ„‡”‰„ƒ—‡•Ƿ”ƒǦ ‘Ž‰ƒ–ŠƒDz —••‡„‡‹†‡””ƒ‰‡™‹—‰ ”„‡‹–‡”†‡” Von Anfang an wurde die Gewinnung von Uranerz durch die direkte

‘ƒ…Š‹•–ŠƒŽ‡” ”—„‡

Beteiligung der Russen bestimmt. Alles begann am 23. November 1945 mit der Unterzeichnung des tschechoslowakisch-sowjetischen Abkommen über Gewinnung und Lieferung des Uranerzes, ausschließlich für die Sowjetunion. Die Kuriosität des Abkommens war die Tatsache, dass in dem Text der Begriff „Uran“ überhaupt nicht erwähnt wurde! Zu Beginn der „Zusammenarbeit“ waren die Russen bereit, alle Kosten, die durch den Bergbau entstanden sind, zu bezahlen und der Tschechoslowakei einen gewissen Gewinn zu leisten. In den Jahren 1945 – 1958 war die Tschechoslowakei formal ein demokratisches ‡—–•…Š‡”‹‡‰•‰‡ˆƒ‰‡‡ Land, aber die Sowjetunion brauchte Uran um jeden Preis. An der Spitze des Managements der Uranindustrie stand eine gemischte sowjetisch-tschechoslowakische Kommission, die mit dem Ministerpräsidenten zusammenarbeitete. Ein limitierender Faktor war die Zahl der möglichen Arbeitskräfte. Im Jahre 1946 wurde die Urangewinnung von der russischen Seite durch 67 Bürger der Sowjetunion gesichert. Im Jahre 1947 kamen bereits 1194 Fachleute! Ganz anders war es mit den Arbeitern. Zunächst wurden die deutschen Kriegsgefangenen und später die Häftlinge aus den Arbeitslagern eingesetzt. Darüber, wie es in Joachimsthal im Jahre 1946 aussah, zeugt der Geheimdienstbericht des Stabskapitäns der Infanterie Ludvík Souček vom 20. 12. 1946. „Das gemeinsame Merkmal aller (russischen Arbeiter) ist, dass sie nicht imstande sind, gut zu verstehen, dass sie sich bei uns laut der geltenden Gesetze, insbesondere dann laut der oberpolizeilicher Vorschriften und der Vorschriften des Bergamtes richten müssen und dass jeder von den Direktoren des Bergwerkes ¡ˆ–Ž‹‰‡ nicht nur für die Sicherheit der Tschechen, sondern auch Russen, Deutschen und sogar Kriegsgefangenen verantwortlich ist. Ebenfalls verstehen sie nicht, dass es notwendig ist, den Dekret des Präsidenten über die Betriebsräte zu respektieren und dass sie bei der Lösung verschiedener Themen – wie z. B. die Anstellung und Entlassung von Arbeitern und Beamten, die Bestimmung der Löhne und Gehälter, neue Aufgaben, die Bestimmung der Arbeit an Sonn- und Feiertagen, usw. – immer mit dem Betriebsrat zusammenarbeiten müssen. Oft muss man sich sehr bemühen, sie von diesem Zustand zu überzeugen und manchmal scheint es, als ob unsere Behörde grundsätzlich gegen ihre Vorschläge wären, obwohl es tatsächlich Bemühungen gibt, um ihre Anforderungen unseren Gesetzen und Vorschriften anzupassen. Ihr Misstrauen an solchen differenzierenden Verhandlungen ist direkt spürbar. Ich denke, dies ergibt sich aus einem Missverständnis der anderen Praktiken in der Sowjetunion.“ ™‡”„—‰•œ‡–”— Das Management-System war im Wesentlichen dual. Wenn der Direktor oder der Hauptgeologe Tscheche war, war sein Vertreter immer ein Russe. Manchmal jedoch war dieses Dualsystem problematisch, weil die Behörden und Kontrollstellen oft nicht wussten, mit wem sie eigentlich handeln sollen. Nachdem die ausreichenden Uranvorräte in beiden konkurrierenden Weltsystemen erworben waren, sank der Druck nach dessen Nachfrage. Die Sowjetunion fand Uranlagerstätte in ihrem Gebiet und die Bedeutung der tschechischen Lagerstätte ist gesunken. Die Folge dieser Tatsache war, dass die finanzielle Unterstützung aus der Sowjetunion immer niedriger wurde, bis sie schließlich ganz aufhörte. Wie folgt, orientierte sich die Urangewinnung auf die Herstellung der Brennstoffzellen für die Atomkraftwerke.

‹‡ ”—„‡˜‘”ƒƒ‰‡” …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—†„„ƒ—”¡—‡

Pohled z těžní věže jámy č.8a na Horní Slavkov. Vlevo je těžní věž jámy č. 8 a k ní příslušný oběh vozů zvaný „tobogan“. Vedle věže je možno zahlédnout některé baráky bývalého tábora Prokop a vzadu vpravo je vidět těžní věž jámy č. 1 Zdař Bůh. Foto asi z roku 1958

Situace v okolí šachty č. 1 Lage in der Umgebung des Schachtes Nr. 1

Der Blick aus dem Schachtturm Nr.8a auf das Gebiet Schlaggenwald. Auf der linken Seite befindet sich der Schachtturm Nr.8 und dazu gehörige Anlage des Wagenumlaufes, genannt „Tobogán“ („Achterbahn“). Neben dem Schachtturm sind einige Baracken des ehemaligen Lagers Prokop zu sehen und hinten rechts der Schachtturm des Schachtes Nr.1 Zdař Bůh. Die Fotoaufnahme wurde etwa 1958 gemacht.

Z

3

4

8 6

7 12

9 10

•–ƒ–À情Š–›˜”‡˜À”— ‹‘‘„Žƒ•–‘”ÀŽƒ˜‘˜ Ǧ”ž•‘ Mimo zájmovou oblast Horního Slavkova a Krásna se ověřovaly zásoby uranové rudy i v blízkém okolí. Týkalo se to lokalit Smrkovec, Žitná, Prameny, Čistá, Kladská apod. ”‘˜‡…ǡ”ƒ‡›ǡ~‹–ž Nejslibněji vypadala lokalita na Smrkovci, a to s ohledem na výskyt stříbra těženého koncem středověku a také malou těžbu uranu v období I. světové války, přesto nebylo nikde nalezeno dostatečné množství rudy pro zahájení těžby. Žƒ†•ž Koncem padesátých let se v okolí Kladské otevřely čtyři šachty pro těžbu uranu. Vzniklo nebezpečí, že budou ohroženy mariánsko-lázeňské minerální prameny, přesto byl uran důležitější. K 1. 1. 1959 byl zrušen vojenský prostor a počátkem šedesátých let se zastavila i těžba uranové rudy. ,‹•–ž V roce 1953 vznikl ve vlastním dobývacím prostoru zcela nový provoz s vlastní jámou č. 20. Jáma č. 20 měla jen dvě patra a hluboká byla 115,7 m. Poddolováno bylo 600 000 m 2 a její odval zabral 30 000 m2. Mohla se ale pyšnit nejvýše položenou ohlubní ze všech slavkovských šachet a to 811,1 m n. m. Těžba byla ukončena v roce 1956 ”ž•‘ Dne 3. srpna 1953 byla založena jáma č. 21 – Krásno. Tato šachta byla jen průzkumná a dosáhla hloubky 109,3 m (dvě patra). Poddolováno bylo 500 000 m2 a odval zabral 23 000 m2. V současné době je důlní voda z této šachty upravována v úpravně vody na pitnou vodu, ze které je zásobováno město Krásno. ƒ†ÀŠ‘†‘˜Ȃ情Š–ƒ«Ǥͳͻ Nejvzdálenější oblastí, ve které probíhal geologický průzkum, byl Zadní Chodov. Geologický průzkum tam probíhal již od roku 1946, ale báňsko-průzkumné práce zde byly zahájeny až v roce 1948 u obce Drmoul v místě zaniklé obce Cech sv.Víta. V říjnu 1952 zde začalo hloubení jámy č. 19, později přejmenovanou na jámu č. 1. Těžní věž jámy č. 19 byla ještě dřevěná, až později byla přestrojena do železa. Stejně tak jáma č. 2 měla mít původní číslo 21 v JD Horní Slavkov, ale po přechodu Zadního Chodova na samostatný provoz obdržela toto číslo jáma nad Krásnem, poslední jáma zaražená ve slavkovském revíru. V roce 1954 pak byla v revíru Zadní Chodov zaražena další jáma, mající již číslo 3.

Těžká práce Schinderei

Důlní vozíky byly všude. Na kopci je těžní věž jámy č. 9 Die Förderwagen befanden sich in der ganzen Umgebung. Auf dem Hügel ist der Schachtturm Nr. 9.

1 2 5

11

†‡”‡…Š¡…Š–‡‹‡˜‹‡” ƒ—釔ŠƒŽ„†‡• ‡„‹‡–‡• …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—† …ŠÚˆ‡Ž† Außerhalb des Interessengebietes Schlaggenwald und Schönfeld wurden die Vorräte an Uranerz auch in der nahen Umgebung überprüft. Es handelte sich um die Lokalitäten Schönficht, Rockendorf, Sangerberg, Lauterbach, Glatzen u. a. …ŠÚϐ‹…Š–ǡƒ‰‡„‡”‰ǡ‘…‡†‘”ˆ Als vielversprechend schien die Lokalität Schönficht insbesondere im Hinblick auf das Vorkommen von Silber, das am Ende des Mittelalters gewonnen wurde. Während des Ersten Weltkriegs wurde hier geringe Menge von Uran gewonnen. Trotzdem wurde keine ausreichende Menge des Erzes für das Anlaufen des Abbaubetriebes in dieser Lokalität gefunden.

Žƒ–œ‡ In den fünfziger Jahren wurden vier Schächte für Uranabbau in der Nähe von Glatzen erschlossen. Es entstand die Gefahr, dass die Marienbader Mineralquellen gefährdet werden, trotzdem war die Urangewinnung immer noch wichtiger. Am 1. Januar 1959 wurde das Militärgebiet abgeschafft und zu Beginn der sechziger Jahre wurde auch die Gewinnung des Uranerzes eingestellt. ƒ—–‡”„ƒ…Š Im Jahre 1953 entstand im Abbaugebiet ein völlig neuer Betrieb mit dem Schacht Nr. 20. Der Schacht Nr. 20 hatte nur zwei Abbausohlen und war 115,7 Meter tief. Unterteuft wurde 600 000 m2 und die Bergehalde nahm eine Fläche von 30 000 m2 ein. Die Hängebank dieses Schachtes war die höchstliegende Hängebank von allen, die sich im Gebiet Schlaggenwald befanden. Die Hängebank lag in der Höhe von 811,1 Meter über dem Meeresspiegel. Die Gewinnung in Lauterbach wurde im Jahre 1956 eingestellt. …ŠÚˆ‡Ž† Am 3. August 1953 wurde der Schacht Nr. 21 Krásno gegründet. Dieser Schacht war nur ein Schürfschacht und erreichte eine Tiefe von 109,3 Meter und hatte zwei Sohlen. Unterteuft wurde 500 000 m2 und die Bergehalde nahm eine Fläche von 23 000 m2 ein. Gegenwärtig wird das Grubenwasser aus diesem Schacht in der Wasseraufbereitungsanlage für Trinkwasser aufbereitet. Mit diesem Wasser wird das Städtchen Schönfeld versorgt. ‹–‡”‘––‡Ȃ…Šƒ…Š–”Ǥͳͻ Das entlegenste Gebiet, wo die geologische Erkundung durchgeführt wurde, war die Gemeinde Hinterkotten. Die geologische Erkundung wurde hier seit 1946 durchgeführt, aber die Bergerkundung begann erst im Jahre 1948 in der Nähe des Dorfes Drmoul im ehemaligen Dorf St. Veits Zeche. Im Oktober 1952 begann man mit dem Abteufen des Schachtes Nr. 19. Später wurde dieser Schacht als Schacht Nr. 1 genannt. Der Schachtturm war noch aus Holz, aber später wurde er in Eisen umgestellt. Ebenso der Schacht Nr. 2 der Joachimsthaler Bergwerke Schlaggenwald sollte die ursprüngliche Zahl 21tragen, aber nachdem als Hinterkotten zu autonomen Betrieb wurde, erhielt diese Nummer der Schacht unweit des Städtchens Schönfeld. Dieser Schacht war der letzte Schacht, der im Schlaggenwalder Revier angebrochen wurde. Ein nächster Schacht mit der Zahl Nr. 3 wurde jedoch im Jahre 1954 im Revier Hinterkotten angebrochen.

Panel 12

žƒ«Ǥ͵ žŽƒ†À‹ˆ‘”ƒ…‡‘–”ƒ•‡  …Šƒ…Š–”Ǥ͵

”—†Ž‡‰‡†‡ ˆ‘–ƒˆ‡Ž 

Naučná stezka Lehrpfad ‘•–‘’ž…Š—”ƒ‘˜±Š‘Š‘”‹…–˜ÀǷ”ƒ‘˜ž ‘Ž‰‘–ƒDz —ˆ†‡”’—”†‡•”ƒ„‡”‰„ƒ—‡•Ƿ”ƒǦ ‘Ž‰ƒ–ŠƒDz

žƒ«Ǥ͵ƒ«ǤͶǤ ‘”‹…–˜À’‘”‘…‡ͳͻͶͷ ž˜‘†ƒ”„‘”ƒ

…Šƒ…Š–”Ǥ͵—†…Šƒ…Š–”ǤͶǡ ‡”‰„ƒ—ƒ…Š†‡ ƒŠ”ͳͻͶͷ ‡”‰™‡”ƒ”„‘”ƒ

õŽ«Ǥͷƒ«Ǥ͸Ǥ ”ƒ…‘˜À…‹  ž˜‘†‡ā‹…‡

…Šƒ…Š–”Ǥͷ—†”Ǥ͸ǡ ”„‡‹–‡”†‡” ‡”‰™‡”‡ā‹…‡

‘ƒ…Š‹•–ŠƒŽ‡” ”—„‡

Průzkum prostoru jižně od Horního Slavkova byl prováděn s ověřováním rudných žil v uzlu Zdař Bůh v roce 1946 a 1947. V roce 1948 bylo přikročeno k ražbě jámy č. 3 a č. 4. Tvořila jádro závodu Barbora a pro obě bylo používáno toto označení. Hlavní činnost zde probíhala v letech 1954 – 1957, v provozu byly do roku 1960. Je dokázáno, že největší efektivnost v těžbě vykazoval žilný uzel Barbora, největší kovnatost měly žíly v uzlu Ležnice, tj. u jámy č. 5 a č. 6, východně od Horního Slavkova. Jáma č. 3 byla předána pro běžný provoz 1. 11. 1948, v této době byla ještě vybavena dřevěnou věží, měla 9 pater a byla hluboká 439,5 m. Ohlubeň byla v 598,9 m n. m. Jáma č. 4 měla 10 pater o celkové hloubce 497,7 m (druhá nejhlubší jáma revíru) a její ohlubeň byla v 605,7 m n. m. K závodu Barbora patřila ještě šachta č. 13, hluboká 117,4 m , která měla pouze dvě patra. Ohlubeň měla v 618,1 m n. m. Po ukončení činnosti JD byla na jámě č. 3 vybudována hlavní čerpací stanice, která měla zajistit, aby hladina důlních vod nepřekročila úroveň 538 m n. m. Ze všech šachet Jáchymovských dolů zůstaly po ukončení těžby uranu pro báňské využití jen dvě. Jednak to byla jáma č. 3 – Barbora a také jáma č. 9, která byla předána Rudným dolům Příbram n. p. jako pomocná jáma. Celý revír byl v podstatě jedno veliké báňské dílo – všechny šachty byly propojeny. Revír byl odvodňován historickou Pluhovou štolou. Protože z minulosti byly známy případy ucpání Pluhovy štoly, musela se výše hladiny důlních vod neustále hlídat. Důlní voda z uranového revíru později zásobovala vodou úpravnu dolu Stannum. Po ukončení činnosti Rudných dolů v roce 1991 skončila i tato potřeba a bylo nutno zajistit definitivní a bezproblémový odtok důlních vod do vodoteče. Z jámy Huber závodu Stannum přes jámu č. 3 byla vyražena tzv.“nová štola Barbora“, která odvodňovala celý uranový i cínový revír. Profil štoly dosahuje 12 m2, vzdálenost od portálu k jámě č. 3 Barbora je 1050 metrů a dále pokračuje 1200 metrů dlouhým překopem k jámě Huber. Štola byla uvedena do provozu roku 1997 a u viaduktu v Nadlesí byla vybudována čistírna důlních vod. Stavbu realizoval podnik DIAMO s. p. Stráž pod Ralskem

Die Erkundung des Gebietes südlich von Schlaggenwald wurde in den Jahren 1946 und 1947 mit der Überprüfung der Erzgänge im Gangknoten Zdař Bůh durchgeführt. Im Jahre 1948 wurde der Schacht Nr.3 und Nr.4. angebrochen. Diese Schächte bildeten den Kern des Bergwerkes Barbora. Für beide Schächte wurde auch diese Benennung benutzt. Die Haupttätigkeit wurde in den Jahren 1954 - 1957 betrieben und in Betrieb waren die Schächte bis in das Jahr 1960. Es ist bewiesen, dass der Gangknoten Barbora die größte Effektivität in der Gewinnung aufgewiesen hatte und die Gänge im Gangknoten Ležnice, d.h. in dem Schacht Nr. 5 und Nr. 6 östlich von Schlaggenwald, den größten Metallgehalt hatten. Der Schacht Nr. 3 wurde am 1. November 1948 in Betrieb gesetzt. In dieser Zeit war der Schacht noch mit einem Schachtturm aus Holz ausgerüstet. Der Schacht hatte 9 Abbausohlen und war 439,5 Meter tief. Die Hängebank lag in der Höhe von 598,9 Meter über dem Meeresspiegel. Der Schacht Nr. 4 hatte 10 Abbausohlen und mit der Gesamttiefe von 497,7 Meter war der Schacht der zweit-tiefste Schacht im Revier. Die Hängebank lag in der Höhe von 605,7 Meter über dem Meeresspiegel. Zum Bergwerk Barbora gehörte noch der Schacht Nr. 13 mit einer Tiefe von 117,4 Meter und nur zwei Abbausohlen. Die Hängebank befand sich in der Höhe von 618,1 Meter über dem Meeresspiegel. Nach der Beendigung der Tätigkeiten der Joachimsthaler Bergwerke wurde eine Pumpenanlage im Schacht Nr. 3 gebaut, die sicherstellen sollte, dass der Wasserspiegel des Grubenwassers die Ebene von 538 Meter über dem Meeresspiegel nicht übersteigen wird. Von allen Schächten der Joachimsthaler Bergwerke blieben für den Bergbau nur zwei erhalten. Es war der Schacht Nr. 3 Barbora und auch der Schacht Nr. 9, der den Erzbergwerken Pribram als Hilfsschat übergeben wurde. Das ganze Revier war im Wesentlichen ein großer Grubenbau, denn alle Schächte waren verbunden. Das Revier wurde durch den historischen Pflug-Stollen (Pluhova štola) entwässert. Weil es in der Vergangenheit zur Verstopfungen des Pflug-Stollen kam, wurde der Wasserspiegel des Grubenwassers ständig überprüft. Mit dem Grubenwasser aus dem Uranrevier wurde später die Aufbereitungsanlage des Bergwerkes Stannum versorgt. Nach der Beendigung der Tätigkeiten des Erzbergwerkes Pribram im Jahre 1991 wurde auch dieser Bedarf unbrauchbar und es war nötig, einen endgültigen problemlosen Abfluss des Grubenwassers in Wasserlauf zu sichern. Aus dem Schacht Huber, der zu dem Bergwerk Stannum gehörte, wurde durch den Schacht Nr. 3 ein neuer Stollen, Stollen Barbora vorgetrieben, der das gesamte Uran- und Zinnrevier entwässerte. Das Stollenprofil erreicht 12 m2, die Entfernung vom Stolleneingang zum Schacht Nr. 3 Barbora ist 1050 Meter und weiter führt der Stollen durch einen 1200 Meter langen Streichquerschlag zum Schacht Huber. Der Stollen wurde im Jahre 1997 in Betrieb gesetzt und am Viadukt in Nallesgrün wurde eine Kläranlage für das Grubenwasser gebaut. Der Bau wurde durch das Staatsunternehmen DIAMO Stráž pod Ralskem realisiert.

Další šachty východně od Horního Slavkova č. 5 Ležnice a č. 6 Svatopluk byly založeny na žilách žilného uzlu Barbora. Šachta č. 5 Ležnice – sever, zaražená koncem roku 1948, byla hluboká 507 m, měla 10 pater a byla nejhlubší jamou revíru. Ohlubeň byla 622,3 m n. m. ³‡«–À˜žŽ‡«ÀœƒŒƒ–…‹ Na této jámě byly velké problémy s abnormálními tlaky na jámovou výztuž mezi 2. a 3. patrem. V tomto místě procházely šachtou rudní žíly a tektonické poruchy. Složitosti dobývání odpovídaly i úrazy na pracovištích, kdy na jámě č. 5 bylo celkem 18 smrtelných úrazů. U Jámy č. 6 to byly jen tři smrtelné úrazy. Jáma č. 6 byla hluboká 452,4 m se 7 patry a ohlubní v 637 m n. m. SZ od jámy č. 5 byla ražena průzkumná štola Svatopluk.

Die nächsten Schächte wurden auf den Gängen des Gangknotens Barbora östlich von Schlaggenwald angelegt. Es war der Schacht Nr. 5 Ležnice und der Schacht Nr. 6 Svatopluk. Der Schacht Nr. 5 Ležnice – Norden wurde am Ende des Jahres 1948 angebrochen. Der Schacht war 507 Meter tief, hatte 10 Abbausohlen und war der tiefste im Revier. Die Hängebank lag in der Höhe von 622,3 Meter über dem Meeresspiegel. In diesem Schacht gab es große Probleme mit abnormen Drücken auf den Schachtausbau zwischen der 2. und der 3. Abbausohle. Diese ‡—–•…Š‡”‹‡‰•‰‡ˆƒ‰‡‡ Stelle des Schachtes schnitten die Erzgänge und tektonische Störungen. Der Komplexität des Abbaus entsprachen die Verletzungen an den Arbeitsplätzen. Am Schacht Nr. 5 geschahen insgesamt 18 Todesunfälle und am Schacht Nr. 6 waren es drei. Der Schacht Nr. 6 war 452,4 Meter tief mit 7 Abbausohlen und die Hängebank befand sich in der Höhe von 637 Meter über dem Meeresspiegel. Nordwestlich von dem Schacht Nr. 5 wurde der Erkundungsstollen Svatopluk vorgetrieben.

1 2 5

žŽƒ†À†ƒ–ƒ˜Š‹•–‘”‹‹

‘”ÀŽƒ˜‘˜

‹‡ ”—††ƒ–‡†‡” ‡•…Š‹…Š–‡†‡”

‘ƒ…Š‹•–ƒŠŽ‰”—„‡…ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†

Z

3

4

8 6

7 12

9 10

11

Důl č. 3 a č. 4 na katastrální mapě Schacht Nr. 3 und Schacht Nr. 4 an der Katasterkarte

³œ‹

š’‡†‹…‡”—†›

‡”•ƒ††‡•”œ‡•

Pro zvyšující se objem těžby a s tím souvisící nárůst přepravy vyrobeného U-koncentrátu bylo nutno zajistit jeho vyhovující stav. Nejlépe tomu vyhovovala železnice, a tak byl poblíž dolu č. 5 na Ležnici vybudován závod konečného zpracování rudy a železniční vlečka pro jeho odbyt. Je zřejmé, že již od počátku těžby se vyvážela ruda tříděná, a to až do roku 1975. Vývoz chemického koncentrátu (tzv. žlutý koláč – “yellow cake”) začal až v roce 1953, po spuštění chemické úpravny v Nejdku. Podíl hydrometalurgického koncentrátu se neustále zvětšoval. ž„‘”‘˜ž•–⇆‹•ƒ

Für den steigenden Umfang der Gewinnung und damit verbundener Zunahme des Verkehrs des produzierten U-Konzentrates war es notwendig, ¡ˆ–Ž‹‰‡ den einwandfreien Zustand zu gewährleisten. Diesem Zustand entsprach am besten die Eisenbahn, und so wurde ein Betrieb für die Endverarbeitung des Erzes und ein Anschlussgleis für den Absatz in der Nähe des Schachtes Nr. 5 Ležnice gebaut. Es ist offensichtlich, dass bereits zu Beginn der Gewinnung sortiertes Erz exportiert wurde, und zwar bis in das Jahr 1975. Der Export vom chemischen Konzentrat (genannt yellow cake) begann erst im Jahre 1953, nachdem die chemische Aufbereitungsanlage in Nejdek in Betrieb gesetzt wurde. Der Anteil des hydrometallurgischen Konzentrats steigerte ständig.

š’‘”–‘˜ƒž”—†ƒ„›Žƒ†³Ž‡ƒƒ–›–‘•‘”–›ǣ I. třída, gravitační koncentrát (nejbohatší ruda) - gravitacionnyj koncentrat II. třída - Naval II. sorta III. třída, chudý koncentrát - Naval bědnaja Chemický koncentrát se označoval takto: T Є∆ Každou expedici provázely tzv.Protokoly o transportu, ve kterých bylo přesně uvedeno kolik vagónů je v dodávce, jak jsou označeny, kolik váží, atd. V Horním Slavkově expedice připravoval tzv.Ústřední závod odbytu – ÚZO, který byl umístěn v místech dnešního Stasisu, kde byla zbudována malá vlečka pro potřeby tohoto závodu, která byla později využita k výstavbě závodu Stasis.

eƒ…Š–›—”ƒ‘˜±Š‘Ž‘ā‹•ƒ ‘”ÀŽƒ˜‘˜ƒ†‘„ý˜ƒ…À’”‘•–‘”›

ƒ•‡š’‘”–‹‡”–‡”œ™—”†‡‹†‹‡ˆ‘Ž‰‡†‡ƒ–‡‰‘”‹‡•‘”–‹‡”–ǣ I. Klasse, Gravitationskonzentrat (das reichste Erz) - gravitacionnyj Konzentrat II. Klasse - Naval II. Sorte ™‡”„—‰•œ‡–”— III. Klasse, Konzentrat arm - Naval bědnaja Das chemische Konzentrat wurde mit T Є∆ markiert. Zu jeder Expedition gab es das so genannte Protokoll vom Transport, in dem genau angegeben wurde, wie viele Wagen es in der Lieferung gibt, wie sie markiert sind, wie viel sie wiegen usw. In Schlaggenwald wurde der Versand von dem so genannten Ústřední závod odbytu – ÚZO (Zentraler Betrieb des Absatzes) vorbereitet. Dieser Betrieb wurde an der Stelle der derzeitigen Fabrik Stasis platziert, wo ein kleines Anschlussgleis für Bedürfnisse dieses Betriebes gebaut wurde. Später wurde es für das Aufbauen der Fabrik Stasis benutzt.

‹‡ ”—„‡˜‘”ƒƒ‰‡” …ŠŽƒ‰‰‡™ƒŽ†—†„„ƒ—”¡—‡

Jámy č. 3,4,5,6 a 10 Schächte Nr. 3, 4, 5, 6 und 10

Důl č. 3 Bergwerk Nr. 3

Jáma č. 3 Schacht Nr. 3

Žilný uzel Barbora (Schematický geologický řez střední části žilného uzlu Barbora) Der Gangknoten Barbora (Schematischer geologischer Schnitt des mittleren Teiles des Gangknotens Barbora) 1 – Paragneise 2 – migmatitizierte Paragneise 3 – Erzgebirge-Granit 4 – Aplit 5 – Diorite 6 – Gänge: a – überprüft, mit Angabe der Mächtigkeit in Zentimeter; b – ohne Überprüfung 7 – Dislokation der nordwestlichen Richtung – Störungen: c – Zdař Bůh, d – Barbora 8 – Schächte: a – in der Ebene des Schnittes, b – außerhalb der Ebene des Schnittes, mit Markierung des Niveaus der Abbausohle

Fotka jámy č. 4 se používala jako pamětní Die Fotoaufnahme des Schachtes Nr. 4 wurde als Gedenkfoto verwendet

Jáma č. 5 Ležnice Schacht Nr. 5 Ležnice

Zbytky základů zásobníků uranové rudy na ÚZO Überreste der Grundmauer des Speichers für Uranerz im ehemaligen ÚZO (Zentraler Betrieb des Absatzes)

Na protokole je napsáno – Ve vagonu č. 136 746 se nachází skřínka, v níž jsou dva α-etalony. Obdržení potvrďte. Protokoll über den Transport Im Protokoll steht – Im Wagon Nr. 136 746 befindet sich ein Kästchen in dem zwei α-Etalon sind. Das Erhalten bestätigen Sie.