Pane doktore, skutečně hrozí likvidace Akademie věd, jak se někteří vědci obávají?

A tak jsme v bitvě Napsal uživatel Zbyněk Fiala Pondělí, 14 Prosinec 2009 10:56 - Aktualizováno Středa, 23 Prosinec 2009 08:01

Muž, který uvedl do tajů astrofyziky celé generace studentů i obyčejných čtenářů, Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu Akademie věd, nasadil do boje o přežití své vědy víc, než má a může jako pozorovatel nebes mít. Odmítl půlmilionovou cenu předsedy vládní Rady pro vědu, výzkum a inovace, aby poukázal na zničující krácení rozpočtů pro akademické ústavy.

Pane doktore, skutečně hrozí likvidace Akademie věd, jak se někteří vědci obávají?

Pokud se splní to, co rada navrhuje, tak určitě ano. Dovedete si představit, co se stane, když nějaké firmě během tří let klesne příjem o 60 procent - že to asi nepřežije. A přesně to navrhuje rada vlády, že v letech 2010 až 2012 se sníží státní podpora Akademie věd o 60 procent a tyto ušetřené peníze nepůjdou do státního rozpočtu jako ušetřené, ale rozdají se soukromým firmám.

K čemu vlastně je vládní Rada pro výzkum a inovace? Je to užitečný orgán?

V zásadě by to byl užitečný orgán, kdyby byl konstituován tak, jako je tomu ve vyspělých civilizovaných zemích. Žádná vláda, která chce prospět své zemi, si dnes nedovolí nemít poradní orgán, který se zabývá podporou vědy. Můžeme uvést příklady od Spojených států až po Čínu, a evropské země to samozřejmě mají také. Ale ty rady jsou konstituovány úplně jiným způsobem, protože tam jsou vždycky vybíráni přední odborníci té země, aby tvořili tuto radu moudrých, a ne subalterní úředníci nebo druhořadí vědci nebo dokonce lidé, kteří s vědou nemají nic společného. Protože, pochopitelně, když tu vědu nikdy nedělali, tak to těžko mohou odpovědně řídit.

1/6


Proč se lidstvo pouští do takových věcí, jako je nejdražší experiment v dějinách, hadronový urychlovač pod Ženevou? Jaký to má smysl?

Zkušenost ukazuje, že právě základní výzkum přináší zásadní změny v technologiích, takové, které nelze docílit pouhými inovacemi. Ve Spojených státech ekonomové spočítali, že třetina hrubého domácího produktu Spojených států je založena na technologiích, které vycházejí z kvantové mechaniky. A teď se podívejme, jak ta kvantová mechanika vznikla. Bylo to ve 20. a 30. letech dvacátého století v Evropě. Několik málo vědců se tam zabývalo něčím velice podivným, co dávalo naprosté nesmysly proti zdravému rozumu. Kdyby tehdy někdo přišel a řekl, tak tohle přece nebudeme podporovat, tak dneska ta technologie neexistovala.

Tím chci říci hlavně to, že ty největší objevy se obyčejně aplikují za dost dlouhou dobu, protože dlouhou dobu to trvá, než tomu porozumí vědci, pak teprve tomu mohou porozumět inženýři. A pak se teprve najdou ty technické aplikace, ale ty za to potom stojí, protože přinášejí opravdu řádové změny, jak se dá provozovat určitá technologie a úplně mění náš život. Když si vezmeme dnešní život, kde máme mobily, GPS, internet, to všechno jsou věci, které opravdu vycházejí z kvantové mechaniky, a nikdo si to ani neuvědomuje.

V tom se tedy nemůžeme zastavit, tak jako les se nemůže přestat sázet - když se kácejí stromy - přestože užitek z toho nového lesa přijde až někdy za osmdesát let.

Kde je Fyzikální ústav nejblíž světové špičce?

Fyzikální ústav je největším ústavem Akademie věd, takže ani já sám nevím, co všechno se tady děje. Ale z takových těch významných projektů bych uvedl naši spolupráci právě na tom hadronovém urychlovači, protože Česká republika je členskou zemí Evropské laboratoře pro jaderný výzkum a Fyzikální ústav je zase garantem té spolupráce. Celé patro, ve kterém teď zrovna sedíme, je plné lidí, kteří se hadronovým urychlovačem přímo zabývají, tak jako se zabývali těmi předcházejícími urychlovači v CERN.

Další velice významný výzkum, na kterém se podílí naše skupina, se odehrává v Jižní Americe, kde se zabýváme studiem kosmického záření extrémních energií. V mezinárodní spolupráci během posledních více než deseti let jsme tam postavili velké pozemní zařízení, a také už máme výsledky, které pochopitelně převrátí naše znalosti o kosmickém záření, protože je to

2/6


suverénně nejlepší observatoř tohoto druhu na světě.

Jsme také zapojeni do Evropské jižní observatoře, což je jiný projekt, který se zase odehrává v Chile, kde jsou velké dalekohledy a bude v dohledné době postaven vůbec největší dalekohled na světě.

Podílíme se tedy na většině významných projektů, které ve světě dneska probíhají na té nejvyšší úrovni odborné, ale pochopitelně jsou s tím spojeny i finanční náklady. Ale ono to i přináší, ještě předtím, než budou nějaké vědecké výsledky, docela významné stimuly pro naše firmy. Každý takový přístroj nebo spíše soubor přístrojů vyžaduje velké množství špičkové technologie k tomu, aby byl vůbec dokončen. Platí to ty členské země, které se podílejí na tom výzkumu, a tak právě jejich firmy mají právo, aby se zúčastňovaly mezinárodních výběrových řízení. A vím docela dobře právě o CERN, že z těch prostředků, které tam náš stát dává, tak se 40 procent vrací v podobě vyhraných tendrů pro naše firmy. Tím ty firmy získávají jednak peníze, ale hlavně tím získávají impulz pro nové technologie, protože to, co se potřebuje pro špičkové přístroje, je většinou na hranici technických možností. Mohou to tedy potom využít i ve své další práci. Takže to má dokonce bezprostřední praktický dopad, aniž by se to nějak zohlednilo v těch finančních rozpočtech, a myslím si, že na to se nesmí zapomínat.

A co ti mladí lidé, kteří procházejí vašimi pracovišti, budou ze všech vědci?

Řekl bych, že ano, protože my máme pouze doktorské studium. Do našeho ústavu přicházejí absolventi z vysokých škol, kteří už většinou mají zájem o vědeckou práci a jsou si vědomi, že tady se jim dostane toho nejlepšího možného vzdělání v tom oboru - třeba v astronomii, ve které pracuji. A my máme zásadu, že jakmile přijdou a udělají přijímací zkoušky, hned je posíláme do té Argentiny, aby si to vyzkoušeli v terénu. Tím získávají mezinárodní ostruhy, protože se musí ostřílet mezi lidmi z členských států a jejich doktorandy. A myslím, že když vidí, jaká je to krásná práce, tak chtějí u toho výzkumu zůstat. Čili chtějí dělat vědu celý život.

A to je jeden z velkých problémů, které právě teď máme. Když pak na těchto moderních přístrojích dokončí doktorská studia a obhajují práce, posíláme je na stipendia na zahraniční stáže. Dostávají se na prestižní světové univerzity nebo na jiná významná pracoviště, a tam se obyčejně - to je moje zkušenost - osvědčí tak dobře, že jim po několika měsících velmi rychle už nabízejí trvalá místa, ještě než to stipendium skončí. A oni se mě teď ptají - tak máme to vzít, nebo máme naději, že když se vrátíme, je kam jít? To je dneska velké dilema.

3/6


Jsme svědky pokusu přesunout prostředky ze základního výzkumu do výzkumu aplikovaného a do průmyslu. Proč i vy nebádáte jenom nad něčím, co má praktické využití?

To je asi ten základní problém, protože kdo to udělá, nastoupí doslova cestu do pekel. Jakmile si odstřihnete základní výzkum, můžete ještě chvíli žít z podstaty. Ale pak ta podstata vymizí, protože základní výzkum se rychle proměňuje. Říká se, že poločas rozpadu vědeckých poznatků je sedm roků. Čili 50 procent toho, co se v dané chvíli zná, už za sedm roků neplatí. Přichází nový základní výzkum, a ten přirozeně znamená, že si musíte udržet špičku té vlny, chcete-li mít možnosti těch technických aplikací a onoho praktického použití. Když se podíváte na státy, které jdou technologicky kupředu, tak to jsou právě ty státy, které sázejí na velmi silnou podporu základního výzkumu.

Jen tak orientačně, u nás se na základní výzkum dává asi půl procenta hrubého domácího produktu České republiky, evropský průměr je jedno procento, ale státy jako Rusko nebo Čína dávají tři procenta. Nebo Izrael, abych nebyl jen u těch velkých zemí. Takže my jsme na chvostu i tak, v té současné situaci, a pochopitelně, když přesuneme prostředky ze základního výzkumu, jak to chce udělat rada vlády, na průmyslové aplikace - doslova to chce přihrát soukromým firmám - tak je to v úplně opačném gardu, než je to ve světě. Tam se firmy naopak snaží umístit své zdroje v základním výzkumu a najít ve spolupráci s pracovníky vědeckých institucí nové impulzy pro daleko zásadnější reformy svých technologií, které potom přinášejí příslušně velký zisk. To jsou nejlépe investované peníze. Má to jen tu nevýhodu, že to trvá dlouho.

Upozornil jste velice drastickým způsobem na to, co se s naší vědou děje a odmítl jste velké peníze od rady vlády. Zajímal se někdo z té rady, proč jste to udělal? Co doporučujete?

Myslím si, že se o to moc nezajímali, protože mě nikdo neoslovil, ale to jsem ani nečekal. Od rady toho kalibru, kterou dneska máme, by to bylo velké překvapení.

Ale já jsem to zdůvodnil právě tím, že rada vlády koná v poslední době taková opatření, která když se budou realizovat - znamenají zkázu základního výzkumu u nás, protože chce odstřihnout to nejlepší, co tady máme. Neříkám, že Akademie věd je bez chyby, ale když se

4/6


podíváte po českém výzkumném prostředí, tak s tím relativně malým počtem pracovníků udělá největší část našeho základního výzkumu. Je to tedy docela zásadní otázka. Své zdůvodnění jsem zveřejnil na webu, takže případný zájemce si to může v každém případě přečíst.

Ale ten problém je skutečně v tom, že nemohu přijmout jakékoliv ocenění - ani finanční, ani diplom - od instituce, které si nemohu vážit, protože pracuje na zničení instituce, ve které jsem se pohyboval dlouhou dobu. A mohu garantovat, že jsem se vždycky pohyboval na pracovištích, která dělala prvotřídní vědu. To se dá dokázat i kvantitativně, takže nechápu, proč by právě tato pracoviště měla být zlikvidována na úkor těch, která třeba tak dobrá nejsou. To mi připadá naprosto nepochopitelně, a to je ten důvod mého odmítnutí.

Kde bychom si měli vzít příklad? Které země dobře organizují vědu?

Mám takový pocit, že když se podíváme po Evropě, tak že těch možností máme mnoho. Protože to jsou země srovnatelného množství obyvatel, to znamená Holandsko, Finsko, Dánsko, Švýcarsko, ti to dělají přece báječně. V poradních orgánech jejich politiků jsou skutečně vůdčí osobnosti, které mají velký vědecký a taky morální kredit. Jsou to lidé organizačně schopní, a ne prostě takoví, jak já říkám, spolek diletantů. To se dá velice jednoduše dokázat, protože většina z členů naší rady nikdy nepublikovala žádnou vědeckou práci, a pokud ano, tak neměla žádné citace. Přesně ta kritéria, která nasazují na nás, by tedy oni sami nesplnili.

Proč to ta rada dělá? Neumí to, je v tom korupce, politický tlak?

Ne, je to myslím záměr. Mám-li hovořit o genezi té věci, ta rada existuje po dlouhou dobu a po celou tu dobu v ní byli lidé s úctyhodnými vědeckými schopnostmi, a hlavně to byli lidé solidní. Ale pak se ta rada proměnila, přišli tam lidé z průmyslu. To by mi nevadilo, lidé z průmyslu jsou naprosto v pořádku. Ale byli to lidé, kteří, myslím, nepatří k té průmyslové špičce. Nezdálo se, že by to byli lidé s vizí nebo lidé, kteří se dokážou pohybovat ve světovém prostředí. A potom to dorazila Topolánkova vláda, která ještě znovu obměnila složení té rady. A k tomu ještě proměnila složení grantových agentur naprosto - podle mého soudu - nevhodným způsobem, protože do čela těchto orgánů postavila osoby, které ten vědecký kredit nemají.

Základní chyba tedy myslím spočívá v personálním složení těch orgánů. A tím pádem se

5/6


ocitáme v situaci, kdy jsme navzájem jako v bitvě. Přece v každé zemi by ta rada, nebo orgán, který dělá totéž jako naše rada, měl být ve spolupráci s institucemi, které řídí a kterým by měl pomáhat k tomu nejlepšímu výsledku.

Kdybych byl politikem, tak bude mou ctižádostí, abych v orgánech, které mi mají poskytnout odbornou expertízu, měl ty nejlepší lidi. To je přece to první, co jsem udělal, když jsem šel na vysokou školu, že jsem se rozhlédl a zjistil, kdo jsou nejlepší kantoři, a k těm jsem se hlásil. To přece je naprosto samozřejmé, a tohle by měl i průměrný politik umět rozlišit. Jestliže to neumí, je to samozřejmě tragédie.

6/6

Pane doktore, skutečně hrozí likvidace Akademie věd, jak se někteří vědci obávají?

Recommend Documents