~l;,M/lJr.
~..s. Iř;r
ČERVEN 1993
{I:t~ 'iI(\~!,-r0ll ..... p,\ ">" ...
1
******************************
JE MOC SKAUTSKÝ .. . na moji adresu několikrát zprostředkovaně I primo. V někte rýc h případech mne to stavělo do pozice jakéhosi fantika, což mne trochu zamrzelo a taky přinutilo, abych se nad tímto názorem zamyslel. (Dazul)
Slyšel jsem tuto
větičku míněnou
Jsem skaut a nestydím se za to. Skautský slib jsem skládal, když mi bylo skoro 24 roků (a spolu se mnou skládali slib lidé ještě starší než já). To už je věk, kdy se takovéto činy nedělají ze slušnosti, ale zvažují se. Ano, určitě se najdou lidé, kterí ke slibu přistupují z různých jiných pohnutek než jeho smyslem, ale troufám si říct, že takových je menšina a chci svými činy dokázat, že mezi ně nepatřím. Našel jsem ve skautingu cosi, co mi žádná jiné společenství (mimo věřících IidO nebylo schopno dát· pocit smysluplnosti a víru v dobro. K tomu navíc ještě spoustu naprosto stejn ě potrefených lidí jako já sám . A já jsem hrdý, že jim mohu říkat sestro a bratře a šlastný, když jim mohu pomoc.
Vždycky jsem trpěl (a to mám po své mamince) posedlostí se o svou radost s někým dělit. Jestliže se dno daří a mám radost, dávám to nějakým způsobem najevo. Je·li zdroj této radost skauting, je tedy zřejmé, že se jej snažím jakýmsi způsobem dát na obdiv. Tím nechci říct, že právě skaut ing je to nejlepší a všichni se jimi rychle sta~te. To je pochopitelně nesmysl. Fakt je ale ten, že to na spoustu mých známých působí tak, že JSEM MOC SKAUTSKÝ. Nikdy jsem neměl rád fanatiky al už ty, kteří se oháněli červenou knížkou, křížem nebo lilií. Na druhé straně nemám přníš v oblibě ani ty, kteří z různých důvodů podle situace zapírají svou příslušnost k jakémukoliv hnutí (a skauting je pro mne především hnutí a teprve potom organizace - hnutí totiž dělá myšlenka a organizaci lidé, a v tom je zásadní rozdll). třeba
Snad je tolik jsem
chtěl
k tomu
říct.
IIrča/
Dazul mne požádal, abych napsala svůj pohled na tuto otázku. Začala bych trochu ze široka. Pod pojmem SKAUTI NG si každý představí něco jiného. Je až s podivem, že většina lidí (i skautů) vlastně neví co to ten skauting je. Asi největší část lidí si pod tímto slovem představuje výlety do přírody, pomáhání starším, krojované skupinky dětí· ti trochu zasvěcenější ví, že k tomu patří i schůzky a nějaká dovednost. Když někdo o někom řekne, že je věřící, znamená to, že věří v Boha. Tuto skutečnost lidé vezmou na vědo mí, ale také netuší (ti " nevěřící") co to pro toho č lověka znamená. Ví jen, že k tomu patří nějaké modlení či chození do kostela. Nikdo se jich neptá, jestli jsou věřící moc nebo málo. Proto mi tato otázka "jsem moc skautský? " nepřipadá na místě. Prostě bud jsem skaut se vším co si pod tím představuji já (myšlenka, čin, ...) nebo ne. Toto hnutí mi něco dává a já chci dát jemu nebo nedává a tedy ani já jemu dávat nebudu. Nevidím proto potřebu to druhým vysvětlovat. Ti co jsou skautští, to Chápou a ti co nejsou, by to stejně nikdy nepochopili.
10/1993
STOUPA HLÁsí
• V posledním Magazinu Skaut bylo uveřejněno, že je možno objednat fotografický ' comixs ' Záhada hlavolamu - z právě nově zpracovaného a promítaného filmu.
strana
2
BrMkům,
jejichž sponzor P.F.ART Brno už zaslal na účet nadace FONS 5000,- Kč. Z naší skupinky projevili iniciativu zatím jenom Michálek s Hanýskem, kteří mají od Zbrojovky přislíbeno 1000,- na fotopotřeby. Takže nám ještě něco chybí. Co vy na to, expedičníci ze Vsetína? Myslíte si, že to za Vás vyřeší zase ti starší? Omyl. Nevyřeší.
• COUNTRY BÁl 14.5. na Malé Bystřici byl vcelku povedený, protože tann bylo akorát lidí na akorát parket. Skupina 3+1 ze Vsetína hrála naprosto perfektně, takže Eko několikrát • 17.5. Měl v Komorním sále v OK koncert upadl do mdlob slastí. , - - - -- - -- - - - - - - - , Jarek Nohavica. Nezávisle Chrůst byl neustále se nás tam sešlo něco 5.-6.6. BRIGÁDA NA CUSALlNU obtěžován nejmladší přes 15. Už jste si všimli, tanečnicí Editkou (ze že spoustu nás spojuje i ČAJ O PÁTÉ (4.oddn) Světlušek) a několikrát 8.6. hudba, kterou rádi musel jít dokonce 19.-20.6. ROVERSKÉ HRÁTKY (Vigilie) posloucháme? tančit. - sraz 6.20 na vS.nádraží RADA RS-KRUHU • V tomto měsíci pár těch, 21.6. • Akce HELP CAMP kterým se čas nachýlil (viz minulé číslo L-_ _ _ (1_7_(_)()S_t~_ed_'_·Sk_O_~_ _ _ _ _ ___' maturovali a dělali (či dělat Stoupy) se nesetkala s budou přijímačky ma VŠ). velkým ohlasem, přesto se poda/ilo zmapovat Aktuální zprávy - Bob odmaturovala za 5, místa v okoll Vsetína lépe než v minulých Škatula za 4. letech. Pokud organizátoři (pípa, Robin V ~ • V minulém STOUPOVI se a Novinál) zaznačívše objevilo spousta chyb do map a opoznámkují (zejména v adresáři). akce měla svůj význann. Omlouvám se všem, kteří se Nevěřili by jste, že i ve 20 tímto cití dotčeni. Přepisoval km vzdálenosti od vsetína lze najít docela jsem data někdy k ránu a už jsem nebyl pěkná mlsta k táboření (mnohá bohužel již schopen pořádně to po sobě obsazená). překontrolovat.
STRIPKY
• Sponzoři na SKANDINÁVI I se už oběvují. Roveři a rangers z Roudnice mají přislíbeno 20.000,- Kč, pod podmínkou, že každá skupinka sežene sponzory alespoň na 5000,-. Prozatím se to podařilo zajisti pouze
• Na radě RS-KRUHU se dohodl termín, kdy se roveři a rangers našeho střediska setkají. 7.-8.7. (st/eda - čtvrtek) na táboře 4.oddnu. Kdo máte zájem, domlouvejte si s vůdci, aby Vás na tento čas vypustili z tábora.
CO MI DAL SKAUTI NG? Prožít život
plně
bez vášní.
Nauč~
(další odpovědi z III.ARS BENE VIVENDI)
se všemu a být nápomocen prožít život ostatním.
Skauting mi dal poznání, že všude se najdou lidé dobří a horši a je strašně těžké je rozeznat. Obrovskou lásku k přírodě a to, že si kolikrát dokážu všimnout maličkostí. A v neposlední řadě spoustu přátel. Myšlenka, z které se vše další odVÍjí. Z dalšího považuji za k sobě samému , vztah k druhým lidem, a vztah k plirodě.
nejcennější
vztah
Dal mi spoustu kama rádů . Kdysi mi ukázal, jak bych měla žít, správně žít. Poznala jsem, co je to kamarádstvf - pravé kamarádství (tak, jak si ho já představuju) . Dal mi hodně, ale ted si to už ani neuvědomuju. Poznal jsem opravdové pro co žít.
přátelství,
octnul jsem se v jiném
světě , hezčím
a to mi dává snu. Vím,
, , STOUPA HLASl
5trtlna 3
1011993
IJilme/kal BRÁCHOVI
Dazul (prSNICKA K 12.VÝROČr OOOrLU)
J~ mi 14 aÍ:o jsou Pane 'dOby, vedu Bobry a ~ružina mne ~Iobl.
. H!&1ám něco z F"qg!arovýqh kO nih,";' 8roč jen, brácho, ÍÍ1eznal j~m Tě dUv. Jít přímo a neuhýbat,no prostě fér. Modrý život a vozili Jsme sběr. Pfátelstvf jsi mi krví pfisllbil, ano brácho, takový jsi byl. REF: Drufinovka a mít šest věcí. výprava,už nejsme měcf, tak ahoj, brácho ze starých oddnových dob. $estnáct rokll,to je ale čas, víKend oddn a vlkend vandr zas. Hledali Isme co oddn nemohl nám dát. hoIy, doly a neustálý hlad.
Mokli jsme, slunko nás pak sušilo, a mrzli, když v květnu sněžilo. V kapse ani floka a pfesto tisíc mil, ano brácho;takový jsi byl.
Často nás napadají různé věci. Po květnovém Čaji o páté, který se podle mého názoru vydařil, jsem měla strašnou radost. Radost, že se lidé umí společně smát aniž by se vysmívali, umr soutěžit a bojovat aniž by bylo vyslovených v~ězů a poražených, prostě umí a baví je to.
Abych se přiznala , dost špatně se mi vyjadřují slova na papír, ale když jsem si přečetla poslední číslo Stoupy, věděla jsem, že musím něco napsat, protože to co děláme, MÁ SMYSL. Člověk nepozná na první, ba ani na druhý pohled, co všechno se v tom druhém skrývá. A právě prostřednictvím slov, která uspořádá na paprr nebo jednáním v určitých situacích nám odkrývá kousek svého nitra. Nikdo nedokáže spočítat, kolik dětf i těch trochu starších ' děti" prošlo našimi oddny, aby po nějaké době z rozličných důvodů odešlo. A přesto dokažte mi, že jejich nitro je nyní naprosto odlišné. Z mnohými se denně potkáváte. Co je na nich jiného? Oblečení,účes, či snad jiný styl mluvy? Možná. Ale lidé jsou to stále stejn!. Jestliže se jim v oddne aspoň chvni líbilo, určitě si to pamatujr, i když ty vzpomrnky třeba zahánějí. Vím to.
dny jsem se bavila s Popim. Někteří jej možná neznáte. Patril ke Lvíčatům a byl (v lastně je) sejdeme se na rozcestf, bavičem první mdy. Nyní je tak trochu výstředně ostříhán tak ahoj, brácho ze starých oddflových dob. a chodí výstredně oblékaný. mluvila jsem s ním porve asi po roce a půl. Musrm řrct, že jeho první, tak trochu Jsem plnoletý a zkouším nazpět dát, ironická slova 'Ještě patříš k těm skautům? ' mně ani co jsem dostal,nezůstávám stát. Jdeme. brácho, a kolem sebe bezva klan, trochu nepřekvapila . Hovořili jsme spOlu krátce, snad pět oči hoří a máme príma plán. minut. Avšak moje radost trvá stále. Vím totiž, že v Popim je kousek toho blázna, jakého jsem znala dřív. A ještě větší Ve dvacíti~zelený mám svět, za poklusu luštím pár Tvých vět. radost mám z toho, že se Hopsalda, po čase odloučení, Rád bych nazpět tolik krásných chvil, opět navracr mezi nás. Mysl~e, že je to pro ni nikdy jsem tak život nemarnil. jednoduché? REF: Prfma stop chce trochu
štěstí,
REF: Dopisy,sem tam pár fotek, vzpomfnky jsou něžný dotek, tak ahoj,brácho ze starých oddílových dob. TIsíce cest a každá vede jinam , vím že pfijdeš a proto nezhasfnám. Jdeme dál a každý má svúj cil, a ve mně,brácho ,kousek Tebe zbyl.
REF: $kola,holka,vojna,děti, Nějak nám 10 rychle lelf, tak ahoj,brácho ze starých oddílových dob.
podzim 1991
Před několika
Mohla bych ve svých úvahách pOkračovat dále, ale končrm. Pokračování si každý utvořte sám ve své hlavě. Třeba přijdete na něco bombastického. To už ovšem nechám na Vás.
O
TIP PRO
strana 4
10/1993
STOUPA HLÁs í
."
R+R
R-S
(pajtá§)
Začátkem dubna vyšla v JE kniha Skautská zdravověda, jejímž autorem je
':\I~
MUDr.Jan Písko a kol. Na 168 stranách této útlé publikace (mimochodem rozměrově vhodně zapadající do rady Skautské prameny) v devíti celcfch je velmi prijatelnou formou podána problematiky zdravovědy pri činnostech, kterými se naše hnuti zabývá. Kniha je určena pro vedoucí oddnů a pro ty, kterí budou skládat Čekatelské a Vůdcovské zkoušky. Jsem však přesvědčen , že díky formě zpracování v ní najde poučení čtrnácti - patnáctiletý rádce.
Proč dávám tuto knihu jako tip pro R+R ? Je to proto, že z vlastní zkušenosti vím, že taková publikace v domácf knihovně jim bude nenahraditelným rádcem a pomocníkem v době, kdy budou mít vlastní děti. Pak jim dobře poslouží zvláště kapitoly jako epidemiologie, táborová klinika (zpracovala sestra Sindasová z našeho střediska), ošetrování nemocných. Už je vidím, jak za bezesných nocí budou studovat, jak se projevuje a popřípadě léčí zácpa, přfušnice, angína, zánět středního ucha, jak se a č ím provádí desinfekce, k čemu a jak se používá tekutý pudr, jak se ......... A vůbec - přečtěte si to sami.
PS.: Objednat možno u Jarči.
DOBRODRUŽNÁ VÝCHOVA
(Jura-Dick)
V březnovém č ís le našeho Stoupy jste si mohli prečíst něco o hnuti OUTWARD SOUND. Chtěl bych k tomuto č lánku přidat teď pár slov. V současné době vznikají předevš ím v západní Evropě, Sev. Americe a Austrálii nová hnutí, která se snaží využít pobytu v přírodě , k výchovným účelům a snaží e inspirovat a motivovat č l ověka a ukázat mu cestu životem. Kromě OUTWARD SOUND se touto tzv. ' dobrodružnou výchovou " zabývají i hnuti jako CAMPING ASSOCIATION, která má pod palcem 50 % všech letních táboru v USA, Survival, což je hnutí šnenců, kteli si vymýšlí ztřeštěně ZáVOdy typu: Start na 3 tisícovce, co nejrychlejší seběhnutí + či sletět dolů k vodě, naskákat do nafukovacích člunů, sjet normálně nejetelnou horskou ričku , proběhnout horským terénem, nejlépe s roklinami, srázy, džunglí a priběhnout do údolí, kde je cn. Tyto akce bývají značně zkomercionalizovány a tak ti co to přežijou si i dobře vydělají. (Tak co roveři a rangers, jdeme na to, startovacích míst je dostQ, ENUIROMENTAL EDICATION, hnuti, které nabrzí prožívat přírodu jinak, už je všeobecně známo, OUTDOOR EDICATION, ti se zabývají vyvážením dětí z velkých aglomerací do přídody. Nutno říc i, že právě skauting dal tady tomuto novou dimenzi. A nakonec bych j eště vzpomněl NATIONAL OUTDOOR LEADERSHIP SCHOOL, která se v USA zabývá výchovou kvalitních vůdců ve všech oblastech pobytu v p rirodě. Ale vraťme se k hnutí OUTWARD SOUND, které bezesporu ovlinvilo všechny ostatní hnutí. Základní myšlenou kursu OUTWAR SOUND je, že každý se musí zlepšovat vůči sobě. Veškerý program hnuti OUTWARD SOUND chce odstranit následující úpadkové jevy naší spo lečnosti : - nedostatek lidské spoluúčasti (povrchnost, ztráta osobní odpovědnostQ - úpadek tělesné zdatnosti (vliv modemích dopravních prostredků , nedostatek vule vzdorovat požitkářským a omamným prostředkum) - úpadek starostlivosti a péče OeMnost, samolibost, ochabnutí fantazie a tvořivost, ztráta citu pro detaiQ - nedostatek iniciativy a spontaneity (nemoc "diváctvr prožívání krátkodobých senzací bez vlastní ú čast i).
Když se nad výše uvedenými problémy zamyslíme, asi si oslovují a jak moc se nás týkajL
věc i
uvědomíme,
jak moc nás
některé
, ,
10/1993
STOUPA HLASl ŽE BYCH TO UŽ NĚKDE ČETL?
IChcústl Blahoslavená a krásná Bezejmenná a Mastná V Ta dívka - krásný den Blahoslavený a krásný sen chtěl
by jsem rozdávat krásu Úsměvy bez hněvu Rozdávat květy a lásku Možná to dovedu Na dívčí rameno ruku jsem položil V očích má napsáno, že jsenp8bOuřil Ta dívka - krásný den Blahoslavený a krásný sen Viděl
jsem rozkvetlou louku Ach, jak je proměnlivá zavírám oči, už z toho hloupnu Vážka švitořivá Ta dívka - krásný den Blah slavený a krásný sen .
v
strana 5
K organizaci kursu snad též ještě pár poznámek. Klasický kurs OU1WARO BOUNO má mít délku 26 dní. V poslední době nastává zkracování, což je většinou bohužel na úkor kvality. Základní časový plán kursu bývá zpravidla takovýto: 1. Seznomovací hry, základní termíny 2. Táboření v horách 3. Každý je sám (1 - 3 nocQ s nejnutnějším vybavením. Je to prostor pro hlubší sebepoznání, hledání vztahu k životu, přírodě. Někteří píší dopisy sami sobě , rodičům atd. 4. Finální expedice (většinou něco výživného) 5. Hodnocení kursu, diskuse. V posledních letech letech se zde i ekologická výchova.
zařazuje
Stinná stránka, která snad dnes doprovází každou aktivitu ve vys pělých zemích je komercionalizace. Projevuje se to též v hnut[ OU1WARO BOU NO. Obecně
však mažeme říci, že aktivity v přírodě mohou nabýt v dnešní době nových dimenzí, obohacených jed inečným výchovným prost/edkem, který vede k novému porozummění sobě samému, druhým lidem, společnost i a přírodě.
A na závěr mám takový nevšední návrh. Co kdybysme zkusili udělat nějakou netradicní akci s podobným programem jako mívá OUTWARO BOUNT? Možná by to mohlo být zajímavé. Ti, kteli by měli zájem podOet se na realizace něčeho takového, hlaste ~s-:: e:::u~O",i.c:;: -.: ka;:.~_ _ _ _ _ __
'=====:::========~
, , STOUPA HLASl
COMMANDOS
strana 6
10/1993
~93
Je to už pár dnO co mě DAZUL požádal naškrábat pár řádkO do tohoto pochybného plátku. Pod tlakem příznivcO jsem plece jenom pozvedl brk a začal, i když naši silnou zbrani není slovo psané, ale mluvené. Kdyby byl přítomen" PÁN SLOVA" a náš velký obdivovatel JIŘf DICK požádal bych ho, aby mé vyprávění stylisticky upravil on. Myslím si, že pokud budou do časopisu přispívat populární osobnosti jako já, jedině dobře a věřím, že pozvednu úroveň STOUPY a zvýŠím náklad. Nyní však už ke COMMANDOS 93. Tvrdě jsme se na akci př i pravovali. Již několik měsícO předem
jsme s tréninkem. V tuto dobu jste nás mohli zastihnout
Panikáf I
mi utkvěl jeden maník, na něhož nás naskálo šest a tento kOrýš nás táhl ještě několik metrO, než jsme ho umlátili. Tvrdost jsme opláceli tvrdostí, např. ZDENA, který inkasoval do rozkroku, padajíc zasadil nepmeli čelo košíkem z hokejistické přilby, kterou měl na hlavě. Do budoucna by se však mohla vymezit hranice zákrokO. Na druhou noc jsme se stáhli, protože bylo jasné, že jsme vítězové a nechtěli jsme riskovat další zranění. Mrzí nás, že jsme se nestřetli s ' C", abychom i jim mohli udělit lekci - příště . Na vyhodnocení jsme házeli masky, že máme strach o to první místo, ale nyní to už mOžeme přiznat - bylo to hrané.
Výčet ztrát: JÁRA, ŠTEFl - naušnice v tahu; SPAN~L - zranění v levé části hrudníku ....~ (prolomená chrupavka mezi 1 a 2 žebrem). ~) '"' LUĎA - tríska jak prst skrz ruku; MARtAN , naštiplá holení kost. pouze ve FITCENTRU či Vše je pravdivé a nebudu raději pokračovat. POSILOVN~ . Nechám prostor pro vyjádření také ostatním, Všichni tvrdými l lŮl.'DE",,,,~';'R:.(t1'OIOale závěrem chci říci, že jsem na naše testy neprošli a ~JÁM (CtlM.~ I.;i 1) COMMANDOS hrdý a jedničku z rukávu sestava se ustálila na tomto složeni: PANIKÁŘ sundávat nebudu. (generál), ŠPAN~L (technik), TARZAN, UZLfK, PEPČA, ZDENA (kuchař), JÁRA, RfšA, JURA Na Io~ském COMMANDOS jsem bohutel chyběl, ale (později přezdívaný CMfNEK), MARtAN (řidič), zúčastnil jsem se COMMANDOS ' 91 . MCltu IIci. te to JACKSON, LUĎA, ERIKA, ŠTEFl Oinak Ie~nl bylo podstatně zajfmavějM, ikdyt /qádé mil své GRÁFOVÁ) a ANDREA. De fakto nás bylo 14, kouzlo. Úrove~ se zvedla a hra má určitý liz (hlavně v protože ČMfNEK měl střevní problémy a nocQ, ale co nemohu pochopit, fe se některá naivnf a většinu bojO pro .... amatérska COMMANDOS, povět!inou sfote~ na započali
Akce i přesto problhala dle našich představ. Všude, kde jsme se objevili lidé panikařili a dávali se na útěk . COMMANDOS No. 1 z loňska přezdívaní KINGOVÉ ZÁPADNfHO POBŘEŽf š~ilo děs hrOzu. Slabší stránka byla, když jsme se vraceli z tažení a nechali se trapně zaskočit COM MAN DOS No.3 - uvádím, al mají hoši radost. Noční
boje byly brutální. Největší řež byla ze začátku, kdy se kolem našeho falešného kruhu sekalo asi 30 lidí. Zde jsem byl poprvé raněn a drze vhozen do křoví. V pamět i
posfednf chvni, pokouM vzdorovat COMMANDOS No. 1. Útočit na tuto dlouhodobé pfipravovanou a speci;1]ně vycvičenou skupinu je Jasná sebevratda - taky to tak dopadlo. Vfm co tikám, v:t.dyf patfím k těmto maníklim s jedničkami na rukávu. Má úSpě§nosl je 100 % (účasl na dvou ročnfcfch a s tím spojená dvě vífézstvr. • Bez Maton/cy a §peku nejsou výkony ' .$pané/.
Vrtěz mate být jen jeden, a to ten, který m~ věttr IQ.
-Tarzan-
Loni nevyhml ten nejlepM (4.místo) a jsem rád, te je tomu tak letos. -Jackson-
5TOUPA HLÁsí
10/1993
strana 7
Blíží se prázdniny a s nimi i tábory, expedice, výpravy, velké vandy - a já ani nevím jak všechny ty prázdninové ztleštěnosti nazvat. Některé z nás čeká velká roverská expedice do Skandinávie. Myslím si, že po jejím uskutečněni plineseme v prvním čisle STOUPY po prázdninách rozsáhlou reportáž. Ale už ted bych Vám chtěl dát možnost si plečíst o jedné bláznivé akci, která se odehrála o prázdninách 1990. Povídání o ní jsem sepsal p~vodně pro časopis Junák. Sebekriticky musím p/iznat, že toto literární ztvárnění nespl ~uje nároky, které by jej op rav~ovaly k uve/ejnění v takovémto časopise. Tak jsem to vrazil alespo~ do STOUPY.
PRIMA VANDR PO PAMíRU o /prvnU junácké expedici na Pamír Ležíme si pěkně v pohodě a klidu ve vlaku, který nás odváži domO. Konečně domO! Po měsici. Rozva~n na 10žku mám bezva pocit. Hlavou mi vii kvantum droboučkých vzpomínek.Spousta ~nobarevných stfípkO. Sloupávám si z tváre poslednI zbytky odumfffié pokožky. Jó slunce dovede na Pamfru pěkně poznamenat,byf je člověk chráněn sebelepšr mast!. Alpský styl na Pamfru.Sestitislcovka sólo.PojmenovánI hory. Pastevci. Pochod polopouštl.Laviny. Noc strachu v ledovcové stěně. Chudoba a štědrost domorodcC. ..... .
poJX>l'ádku.
Dostal jsem (podle mne boŽSký, podle jiných strefený) nápad zorganizovat 1.Junáckou expedici na Pamfr, která by vylezla na nějakou dosud nepojmenovanou horu a nazvala jl Skaut. Mé snahy zrskat pro tuto akci tri lidi jako já ztroskotaly.Byl jsem tedy rozhodnutý vyrazit sám s tfm, že by to byl takový prima velký Bobrfk osamělosti. Doma se se mnou pomalu nebavil ani sestrln Id'eček Pepa a když jsem se profekl, že se mnou JX>iede nakonec Irča , nazvali mne vrahem. Ale vysvětlujte lidem, ideU byli v lese naposled za Marie Terezie co je to volání a vábenf hor. Jaké to je, když podobně postiženě
uslnáte pod Sirákem a
hvězdná
obloha je tak
Sedíme pfed letištěm v DUMnbe a jsme nuceni čekat. Nic nenasvědčUje tomu,že je dneska smutné výročr jedné malé země. Ceskoslovensko 68 ? Pi11iš vedro na zamyšlenr. Asi jim to ani nepfijde. Jsou přfIi~ blízko Afganistánu. TIeba právě z místních kasáren odjížděli chlapci zcela samozfejmě poskytovat pOOobnou medvědr službu tam.
Letadlo dneska nepoletl.Nenl benzin a nebo je Spatně K horám to je ještě 500 km a tak jednohlasně zavrhujeme možnost, že bychom to Sli pěSky. Irča zavádl počasí.
Pro ty, kterým se pfedchozl věty zdály trochu zmatené , začnu raději
21.SCDDa 1990
nějak
stra~ně nízko. Kolem vás to voní, dohasínajícf cher"l Mže stíny fantastických tvarů. TICho rušr občas hukot padajk:f
laviny kdesi za tím hfebenem, který máte zftra pfecházet... Tohle by stejně naši nepcx::hopili. A jejich námitky, že je to nebezpečné, Jsem vyvracel tím, že jsem se nechal dVOjnásobně pojistit na život (zaplatil jsem za to plných 60 Kčs) a že pfi mé smůle se mi zase nic nestane.
No a teď už je vSechoo za námaSkoda. Byl to nádherný měsíc . Asi nejkrásnější, jaký jsem měl možnost prožít. Teď už nám zbývá jenom vzpomínánf. Ustuji stránkami svého denlku ...
téma naši diskuse na po+emickou otázku, jestli je omluvitelné v takovéto situaci vědomé porušení
junáckých zákonů a sice, že to nemůže vydržet, aby nezaklela.
tvrdě
Po šesté hodině odpoledne největšr vedra opadla a je snesitelno. Jdeme se opět prolil po hlavním městě Tadžikistánu. Nějak si nemateme zvyknout na tu tv'oznou špfnu a fCw'u odpadků, povalujících se na těch nejnemožnějších mEstech. •Je sice pravda, že tu po zemětfesenr v sedmdesátých letech zbyty ze všeho jenom ruiny, aJe za tu dobu to tu už mohli trochu uklidit" , neodpustím si ironickou poznámku. Za pár minut mě ovSem nějak pfecházl chu! fJfonáSet své Stiplavé lečičky. Procházíme kolem u~mud lané ženy s malým dftětem , která sedf na chodnlku, pfed sebou krabici a nepfitomně
se divá někam na oohy nevSlmavě fJfocházejlclch lidI. To dftě má nějak divně zvrácenou hlavu, vypadá jako by byk> mrtvé. Ale to snad ne, Nkám si v duchu a docházf mi, že ta žena žebrá Ne, že bych nikdy pfi svých cestách žebráka neviděl, ale vždy to bylo takové plirozeněJšf a navlo Jsem si myslel, že tahle země je na tom přece jenom trochu Ifp. A to jsme se od nich učili 40 let Zaplatpánbůh , že jsme byli tak špatnr žáci. Hážeme ženě do krabtce rubl a pfidáváme pomalu do kroku, abychom byli co nejdál. Nevím proč. Mám jen takový pOOivný paclt, jako bych se styděl za to, že si žiju Ifp než ta žena na chodniku.
Za chvíli se rozhovor začíná zase.rozvÍjet Mijfme totiž radovku "domů' o kterých jsme sl prvně mysleli , že jsou to kůlny a chlívky pro domácf zvi'ectvo. Prostě Obrázek
STOUPA HLÁsí jako z nejchudšf africké země. No a kousek od tohoto
stojI velký poutač, na kterém mladá pionýr1
lkarus a jedeme do centra. Nevfme sice, jestJi tahleta linka do centra jede. ale máme spoustu volného času, takže nám to je jedno.
Máme štěstl ~rča to nějak nemOte pochop~, když v autobuse sedlm já). Autobus právě projlždl kolem nějakých monumentálních soch, zfejmě místních hrdinO. Jedna z nich ml nápadně plipomlná Lenina. I když nepatrf mezi zdejšf rodáky, zaujímá čestné místo v centru Dušanbe. To patf'f k folklóru. Pohledná architektura tomu nasvědčuje a tak hledáme nějaký obchod, kde bychom koupili něco sladkého na zub. protože
usuzujeme,že tělo pot/ebuje nějaké kalorie, aby bylo schopné zvládnout aklimatizaci. Padá see námitka, že tbhle město ležl jen pár desRek metnl nad molem a aklimatizovat bychom se měli někde ve 4000 metrech,
ale jsem plehlasován. Po
pOlhodině
marného prohllženl prázdných krámO
naši snahu vzdáváme.JelikoŽ je tohle město bez zvláštních památek,upouštíme od prohUcky a navracíme se na letiště. O pár minut později už táhneme své bágly
do
parčiku,
kde hodláme ples pat. Spacáky nemá cenu
vytahovat, protože noci jsou tady na mOj vkus až: pNIiš
teplé. Oblékáme jenom dlouhé kalhoty proti dotěrnému
nočnlmu
hmyzu.
22.sepna OTo bude moje smn° oznamuje mi Irča s nepffčetným výrazem ve tván. Je mi to jasné - nepoletfme! "Ta ženská mi drze tvrdila , že je špatné počasf a proto se dnes
nelM. Že prý máme čekat ,zítra snad poletí.' POkoušejl
se o mne mrákoty. Tak to jde už tfetí den. Letadlo, k1eré nás má dopravit k horám, prostě nepoIetf. Kdyby nebylo takové šilené vedro.
alespoň
Hodlám se právě odebrat do fíše snO, když Irča ze sebe začne chrlit, že jsme čui'lata, protože už treti den neletělo hlavně kvůli tomu. Irčina teorie je samozfejmě od
chodlme v nevypraných ponožkách a to letadlo
samého začátku scestná a tak se ji snažím vyvést z bludu, v doměnr, že nebudu muset vstávat a jít prát tuto bezvýznamnou část oděvu. Asi po čtvrt hodině slovniho filosofování dociluju vftězstvf. Irča bere I moje ponožky a odchází je prát. Musfm uznat, že je hodné děvče. Jestli zftra opravdu pc»etfme, bude jedině jejf zásluha..
ZJ.sepoa Ráno mně budl hukot startujfcfch letadel. Mrknu na hodinky a rázem jako by mne kousl Škorptón -je sedm hodin! Za pOl hodiny nám leti letadlol Vůbec
strana B
10/1993
nepomýšlfm na to, že taky letadlo startovat
nemusí kvůli počasf nebo nedostatku benzfnu. Budím
Irt:u a trháme světový rekord v balení kletrů na čas. V svRI světelná tabule , že let 197 do Ljachši neboli Kara-šury se UŽ odbavuje. Pocituju radost, jakou
čekací hale
jsem měl naposledy snad pii ulovenI Boblíka mlčenl. Vůbec mi nevadí, že si sta1ena. v pestrobarevném tadžickém ~ku postavila neforemný uzel s pOltunou železa na moji nohu. Dokonce se usmfvám i na dědu s tlKbanem a bradkou, který mi v tlačenici OOiědfil loktem ránu na sotar. "Bijte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou, stejně jsem ten nejšfastnější člověk na světě. Viděl jsem dneska Rychlé Sípy· snažím se volně plevyprávět slova Tlouštikova a Irča se jen šlastně
usmívá. Jako vždy naše pohoda netrvá moc dlouho. V odbavovací mlstoosti našli u Irči v batohu láhev s benzínem, který máme do vaJ'iče. Zachmufený pohled letištnlho úfednfka nevypadá na to, že by si s námi c htěl popovrdat o počasC. Irča se mu snaží vysvětlit , že nejsme žádní teroristé a že ten benzIn vezeme až z Ceskoslovenska, protože víme o Zdejší benzIoové krizi a nechceme pfitěžovat místnímu hospodářství. Jelikož
mám se
sovětskými
úl'edniky své zkušenosti, do debaty
nezasahuju a modlím se, abychom ještě dneska letěli. Nevím jakým zpOsobem toho docmla, snad že je to ženská, ale pustili nás dál bez sepisování protokolO a s plnou flaškou našeho benzínu. Pfivážf nás k letadlu. Pozoruj u Irčinu udivenou tvár, když si prohlíží v čem že to vlastně poletíme. Tomuto stroji
chybl akorát stopy po stlelách a obrázek druhé světové války je dokonalý. Hrdinně nasedáme a prohllžlme interiér letadla. Nevypadá zas tak zle. Rozhodně lepšI dojem než z venčí. Dokonce skla v oknech Jsou celá.
Letlme. Z výšky vypadá Oušanbe docela obstojně . Když opadly prvnl poc~ opojenI z letu, soust/eduji SVOJI pozornost na klfdlo letadla, jehož konec km~ na mOj vkus až pNliš. Mám pocit, že se musí každou chvm ulomit. Když se asi trikrát propadneme ve vzdušném víru, můj pocit se ještě vice utvrzuje. A Irča si klidně spl. Vzhledem k tomu, že z ostatních 16 cestujících nikdo nejeví známky neklidu, upouštím od svého úmyslu
Informovat pilota Ostatně by to stejně nepomohlo, protože bychom neměli kde pllstát Pod námi se pomalu vleče červenohnědá krajina, zvrásněná stovkami skalisek, kaoonO, stržf a náhorních
pio~nek. Prostě ideálnl mlsto na nouzové plistánr. Ale ta krajina J6 opravdu fantastická. Nechápu sice, jak tady
mohou žft lidé (taky jsem po dobu letu viděl jen pár ~alých vesn~) , když tu je chronický nedostatek VOdy a nikde pofádny stfn. Je taky pravda ,že v téhle zemi velké asi jako Ceskoslovensko žije jen něco pfes 3 {)()() 000 obyvatel. 2Not je tu skutečně těžký. Vzdálenosti vesnic (kyšlakO) od měst jsou na naše poměry dosti neobvykle vel~ a když vezmu v úvahu to, že v takovémto gorodě většlflOU vesničané stejně nic nekoupi, musr je tahle drsná země nějak uživit. Tahle krajina mne prostě fascinuje. 'Dejte mi pustinu nebo oceán', rekl slavný
Thoreau.
-- ;/.
~JI
.
STOUPA HLÁsí
10/19921
strana 9
"Dazul, já už fakticky nemOžu·. fi'ká mi znave~m hlasem Irča Mám toho taky plné kecky, ale to SI nechávám pro sebe. "Tak jo, dáme si oddych. Ale jenom deset minut za hodinku už se bude stmívat a k ůpatr hor to je ještě nejmiň pět kilákO. "Nezdá se to. ale je to tak. al plmš tervenohnědou barvu. Kamenl, prach a obCas Ty hory mi plipadají, jako bych sl na ně mohl Sáhnout, trs sluncem sežehlé trávy. Botasky se mlsty boN do jenomže tady mOj odhad neustále zklamává. návěji plsku a zvedají malé oblátky prachu. V hlavě ml . neustále znr píseň' ... na kraji pouště sluncem spálený... ·, Už je tma jako v pytli. Irča secH unaveně na kamenl a která se v pravidelných intervalech stfídá s tou druhou nevnímá. Je to už naše nejmiň padesátá zastávka. •.. ,a slunce pálí jen ... •. StaN. dobU Greenhoms, kdybyste Pokouším se dostat z báglu baterku. ale ne a ne ji najít. ,:ky~zn~Il=-_ _~Po ::::.de~se~ti-"m,::i~nutác~~h:::: us:ilov ::::ného =::..!pátr =.:á::ní::.,::kd::;yž~už =-:m::á::.m _ _ ~ jenom hoši věděli, kde budou ty vaše pf~sn~K\
24,srpna Slapeme v poledním slunci vyprahlou krajinou. k. rece Muk·su. Země kolem nás pfipomíná ze Y~ho ne~tC poušf. Vyprahlé a zvětra~ skály, které maJI na mUJ vkus
• "
,
Irča už dávno ztratila počátečnf tempo a vleče se jako hlemýžď. Fakt je, že s dvaceti šesti kily se to nešlape
nejllp. Ostatně můj bágl, který má jen o "trochu" vlc (46 kilo), mne taky nenutf zrovna běžet. Dopili jsme poslednf doušek vody. Byla sice už teplá, ale v dané situaci to byt snad jediný . požitek. Ještě hodinu pochodu a měli bychom ~ ~ vodu. Pfecházfme po visutém mostě, nevzbuzuJlCfm pHIiš důvěru , reku Muk-su. Obrovské mnotsM vody. Bohužel odporně
se nedá pít. Nese sebou všechnu špínu z hor. OdpoClváme stále tastěji. Naše trika a benmudy
v národnfch barvách začínajf mft stále víc a víc barvu okolnf krajiny. Písčitá krajina se změnila v kamenitou a popruhy batohů jsou nasáklé potem. COŽ teprve zádal Styčnou plochu mezi svými zády a batohem mOžu použft jako laciný zdroj soli. Sluneční brýle mně neplf,emně rozedirajl hlbet nosu. A nejhoršl je ta žízeI\. Hlad vObec nepoc~uju, plesto že jsem od rána nic nejedl. Takhle vypadá romantika z blfzka. ty trumpeto, povídám si a mimoděk vzpomenu na nádherné plakáty z horolezeckých expedic. Romantika z nich sálá. Zástup šerpO, kráčejíclch kamen~ou krajinou v zapadajlcím slunci. VISuté mosty pres kai'\ony s divokými řekami. Siluety mužO kráčejících vzhůru, na tu svou horu. Mám takových plakátO a obrázků doma spoustu. Ale tahle1a nádenlčina na ně vrhá trochu odlišné světlo. Tady už se nemOžem vrát~, tady se musljft dál.
• vyházenou pOlku batohu zjištuju. že baterk~ prostě . nemám. V úschovně na letišti jsou zřejmě čllf chlapcI. Ať jim slouží, pomyslím si a zakleju, abych si aspoi\ ttoc?hu ulevil. Není mi sice Jasné, kterak se bez baterky obejdu, ale stejně tedkom nic nevylešlm a tak se vydávám na pnOzkum potmě. Irča usnula v sedě, a tak ji ani neinformuju, že na chvfti zmiznu. Po tmě se chodf docela nešikovně. Alespoň měslc by mohl svrut Když jsem zakopl asi tak o stopadesátišestý šutr, uSlyšlm šuměni vody. Za skálou se šumot měnf v hučení a mě je Jasné, že jsme konečně tam, kam celý den kráčfme. Ledovcová ríčka Kandou-su.
Vychutnáváme ledovou vod u, která nám v této chvni chutná určitě víc. než nějaká coca-cola či jiný fajnovějšr nápoj. Nepopsatelné blaho se rozlévá celým tělem. "Tak a teď už mOžeme klidně umrft". povktá Irča a v této chvni s nf zcela a bez výhrad souhlasím. Nemáme chut (a část expedice ani sily) hledat poIádný plac na posIavenl stanu. Rozbalujeme se pUmo v kaňonu Kandou-su na kamenítém bl'ehu. V noci se tenhle velký potok bez baterky plejft nedá a tak muslme trochu toho nepohodli vytrpět Stan tu postav~ nelze, tak leháme pod širák. Chybl nám sice jehli(\natá poduška našich IesO a taky vOně noci je tady úplně jiná, ale usnul bych zfejmě i na fakfrské posteli. "Irčo,spfš?" Nic. Ta už má pQlnoc. Podfvám se na hodinky a vidím, že do ní moc času nezbývá. A najednou si uvědomuju,že je na ty hodinky vidětl Hvězdy! Najednou se na obloze vyhouply z
STOUPA HLÁsí
neprůhledných nočních mraků. Ležím a pozoruju oblohu, jak vypadá 5000 kilometru od domova. Malý a Velky vOz, Labuť, Kasiopea, Delfín, Drak. Všechno stejné jako u nás. Ne. Nenf to stejné. Ty hvězdy mi pfipadajf nějak větš[ Jasně, jsou aspofl dvakrát, ne, třikrát a možná že i čtyřikrát většl, než jak jsme je pozorovali s oddflem na táboře ve Strážovských vrchách. Nikde nejsou tak velké hvězdy, jako na Pamíru.
26.srpaa
Máme za sebou výstup do sedla Bel-kando.
strana 10
1011993
Hodně
ples tri tisíce metrO. "A to nic nen(, pOjdeme možná i dvakrát výš', ličim lrené nadšené, co nás ještě čeká. Nutno (X)znamenat, že její tvář stejné nadšenf nejen neseHli, ale tváří se dokonce odmítavě. "Vidíš ty hory. Š8pak, Korženěvská , Irgai a tamhle to bude asi kousek Komunismu', zúročuju své poznatky získané z dostupných fotografii a map. 'Vzdálené vrcholky hor', napadá mne mimoděk název jednoho filmu, který momentálně vystihuje situaci.
2lsama Včera jsem Irču pfipravoval na to, že vyrazíme ještě za tmy, abychom nemuseli šlapat v tom největším vedru. Zkušeně jsem nastavil své digitální hodinky Made in Honkong na 5.00 s tím, že mne určitě vzbudí. Hodinky mne ani tentokrát nezklamaly a jako vždy zklamaly. Budim se, když už praži slunko do našeho stanu.
Rozespalý šmátrám po hodinkách. A. už je mám. Trochu nechápavě hledim na bflý displej, než mi docházf, že nočnf chlad vykonal své. Pokouším se zoufale tfenfm zahrát baterii, ale je to marnost nad marnost Konec koncO nic strašného se neděje. Irča má podle mých instrukcf někde na dně báglu ručičkové natahovBef sovětské "časy'.
které
určitě
nezamrznou.
'Ireno! Vstávej.' Snažím se nějak šikovně, abych nepopudil, vzbudit postavu srulovanou do blíže neidentifikovatelného tvaru. Samozfejmě jsem pl'ipraven odrazit veškeré slovní výpady. týkajfcf se mé osoby. Ale dneska se Irča nějak nemá ke svému obvyklému °a pr& 1', kterým je rozehráván náš obllbený dialog Baba a - - - -- -_ _ _ __ _ __ __ _ __ _ Bobka. 'Dazul.' ozývá se slabý hlásek ze spacáku, "dneska si dáme odpočinek, jó'? ' Neblázni, Irčo, to se vůbec s takovou nedostaneme ani ke Korženěvské, • okamžitě se ji snažím pfesvědčit. Celý rok se na tu chvm těším a tedkom bych tu měl odpočívat? 'Mě
je děsné špatně. Boli b'f'icho a ... • Větu Irena nestač í dokončit. S rychlostí, kterou bych se u nf neodvážil pfedpokládat ani ve snu , rozvazuje spacák, na první pokus otevírá stan a mizí za blízkou skupinku balvanů. Tak to bude opravdu vážné. O tom , že je Irča nemocná, se neodvažuju pochybovat po té, když po třetím vyběhnutí ze stanu se ani nesnaží dostat za balvany. mně
CO jiného lze po vy1ezenf na takový kopec dělat. Pijeme mandarinkový "humus" , jak flkáme všem nápojům z prášku. Doma bych si tím asi zdravf neničil , ale tady, tady to je plece jen něco jiného. Pit neustále jenom vodu se za pár dnO člověku zhýčkanému civilizacf omrzf a tak pi"l'jde vhod i chemie a aromatizované nápoje. "Půjdeme , ne?· Irena kupodivu prisvědčf a už sl nahazuje kletr. A zase ty neviditelné stezky, kameny, oslepujici slunce, žízeň a monotónní rytmus chodidel dopadajícrch na tuhle JXldivuhodnou zemi ... Odpočíváme.
ZačínaJf se
ml zavírat
V pnlběhu dne se naše zásoby WC papfru díky Irenině nezvyklé zábavě tenči na minimum. Situace je natolik kritická., že neváhá použit několik čistých listO ze svého denlku, ba dokonce i letenky, na které jsme letěli sem, jsou určeny ke znehodnocení. Ten, kdo někdy zažil ve vysokých horách tuto nemoc ví, že to není zas taková ~race, jak Ji Učím . Irena má horečku , bolí ji hlava a celé tělo. Dneska dál určttě nepOjdem.
oč i.
"Ty,Dejzli." "Hmm?" "Poslouchej,víš, že to za ten pohled stálo?" Usíná se mi děsně nádherně. čekám, jaká moudrost z Irči vyleze.
Tak tohle byla 1.část povldky z oné bláznivé
akce. Bude-Ii zájem, je možno otisknout dalšl lasi 31 pokračováni.
STOUPA HLÁsí
strana 11
10/1993
KOMENTÁŘE K AKCÍM IVANČENA 8.5. (DazuQ
Letos jsme vyrazili na Ivančenu opět v jiném termínu než byl ten oficiální. Starší jeli vlakem (1. dívČ í . Ještěrky, 2.dívČí, 3.chlapecký, 4.chlapecký - Lvíčata) Ti ještě starší a nejmladší autobusem. Vyšlapat k Ivančeně však museli všichni stejně po svýCh. Sešlo se nás tam opravdu dosl. Laďa V. filmoval všechno na video, takže žádný trapas nezustane zapomenul. Slavnostní průběh u mohyly Udil Pajtáš. Po tomto trad ičním střediskovém ceremoniálu se každý oddO věnoval opět svému programu. Starší trochu vysbírali okolí mohyly a mladší vyrazili přes Lysou horu do Ostravice. Na akci bylo pozitivní, mimo
počasí, především
to, v jakém
počtu
se dokázalo naše
středisko ve stanovený čas sejít a taky počet činovníků a dospěláků , který cestoval s vlčaty a světluškami.
Jen
houšť
a větší kapky! Otevřený
Vážený generále
dopís Commandu
č.1
Panikáři ,
dovol mi, abych jako váš příznřvec vyjádřil obdiv nad vaším vítězstvím ve hře Commandos 93. Jetiko2 jste vyhráli již 1. ročnrr<.., stali jste se historicky nejůspěšnějším Commandem v dějinách hry a uzrál tedy čas , aby jste se mohli střetnout v pfimém souboji s "Commanclem C·. Ceká vás to v ročníku 94. Můžete nás naWtívit i na k6tě(náušnice a slabší kusy nechte raději v táboře). Uvrtáme vás, že po sVých neodejdete. Z vašeho humorného článku v plátku "Stoupa hlásr rsem vyčetl , že máte rádi především noční souboje. Proti gustu žádný dišputát. Moji lidé už mi ostatně dávno fikall, že si dlouho dotie nezabouchali. Také počet životů , který jste ukořistili v šiškových soubojk:h, je obdivuhodný. Ale i my umíme házet (bomber Kady už se tMO. I vaše taktika s falešnou kótou se nám Ubila. To víte, někdo má falešný triangl. jiný má falešnýcho policajta.
V rámci dalšího prohloubení naší vzájemné spolupráce vám nabízíme spoluúčast na budovánf výCvikového kempu 'valašských Commandos' na CusaJínu. Plijďtel Společným úsilím k světlejším zMkúml Nebude to krásné, až budou po naší republice ,
malé. krásné. středoevropské, kokJvat pojmy jako Pazinova ulička , Michálkova blata , PanikáffJv triangl, Kadyho šištiště . ta nejdelšr Dazulova mile.
S úctou JiH - Oick
velitel 'Commandos C'
ČAJ O PÁTÉ 12.5. (DazuQ
Byl bezesporu nejúspěšnější z těch, které zatím rangers 1.dívČího pořádala. To, že se nás tam sešlo místy přes tricet, svědčí o popularitě Ještěrek a taky o tom, že nepodcenily propagaci a spoustě lidem osobně připomněly, že se ČAJ koná. Co se dělo tak neobvyklého? Neobvyklého možná nic, ale dobrá nálada, která se přenášela na každého př íchozího byla tím co mne okamžitě upoutalo. Podle zaběhaného pořadí by ten další Čaj (8.6) měli organizovat roveři ze 4. - Lvíčat.
, , STOUPA HLASl ORTEL 93 21.-23.5.
10/1993
1.RS MOOT PO 25 LETECH
INov i nářl
Ve stfedu ml DazullX>vfdá,že jede na Roverský moot do Jizerek. Neváhám ani c hvni a jsem rozhodnu jet také. V pátek vyrážíme ze Vsetína rychlíkem 12.1 1 • Dazul, Dick, NovinM. Asi v 15.40 jsme v Pardubicích. čekáme na přípoj do Uberce. Na nádraží si všímáme rOzných skupinek skautů. Je nám jasné, kam v~ic hni míří-na Farskou Ipuku do Jizerských hor. V Uberei naposled pl'esedáme. Po deváté hodině vystupujeme na nádraží v Oldřichově v Hájích. OdtLK:I se jde asi tfičtvrtě hodiny na Farsko u louku. Jde nás skupina snad 5O-ti skautů. Je kolem desáté, když
dorážíme na Farskou louku. Zde je plno lidí. Je večer a jsme utahaní z cesty, a tak leháme do jednoho z 19 týpek, které tu stojí. Do sobotního rána nás probudí zvonec doprovázený řevern:"Snfdaně!" Teprve teď se rozhUžím pořádně, kde to vlastně Isme. Louka je to veliká, s t ímto místem je spojena i kniha Stezka odvahy od Miloše zapletala. Mohli by na ní k lidně táboňt všechny vsetínské oddíly dohromady. A na této louce stoji 19 týpek velikosti skoro 7,2 m. Kolem dokola lesy a skály-úplný ráj. Na slavnostní nástup nastupujeme ve skupinkách po 8-9 , jak jsme byli rozděleni. Jsou vysvětlena pravidla celodenní hry. Úkolem je projít 16 stanoviM, která byla kolem Farské louky a !volily kruh. Byly vzdálené pres 1.5 km od louky a od sebe asi 1 km. Již od pátečniho večera vydatně mrholilo a nevypadalo, že to hned tak skončí. Nu což, a spoň se prověří jestli jsme roweři i do špatného počasí. Vyrážíme d o terénu. Naše skupina začíná na stanovišti s názvem Klacík. Měli jsme určit kolik lidí unese určená kláda. Samozřejmě, že jsme to neuhodli. Za splnění úkolu bylo možno získat určité penízky, z kterých se měla sestavit zpráva. Na prvním stanovišti jsme nedostali nic. Vyrážíme za dalším úkolem. Za zmínku stojí úkol. kde jsme
poznávali podle čichu a chuti. Dopadli jsme tak, že jsme sůl určili jako pepř. Snad přiště. Další zajímavý" úkol byl postavit z kamenlÍ klenbu a protáhnout jí člověka . Tento úkol jsme zvládli na jedničku. Bohužel jsme asi 5 stanovišť museli vynechat, neoof jsme nevycházeli s časem . Ne naší vinou jsme asi 1.5 hodiny bloudili. Na dalším stanovišti jsme museli z c ínu odlít kříž. Formu jsme si museli samozřejmě vyrobit. Sám kříž jsme nakonec odlili do hlíny a kupodivu se podařil. Poslednf úkol byl asi nejzaj fmavě~L OCtli jsme se v zatopeném lomu a úkolem bylo přepravit 6 členů družstva na druhou stranu a ti museli vylézt po provazovém žebi'íku nahoru. V lomu mohl být vždy .len jeden člověk. Cas na splnění byl 12 minut. Po splnění tohoto úkolu jsme se odebrali do tábora. Všichni jsme byli promočeni, nebof od ÁJA 11.6.1975 rána vytrvale pršelo. Ale nikdo si nestěžoval. Po večeri jsme se vrhli na luště ní šifry. JARČA 12.6.1972 Měly jsme k dispozici 30 písmen z možných 96. Nakonec šifru vyluštila a poklad našla skupinka, ve které byl i Ali (byl na Commandu v C). Hra prověi'ila naše schopnosti FANTOMAS 27.6. 1978 a myslím si, že byla perfektně pl'ipravena. A to, že pršelo, si myslím vůbec nebylo ke škodě. Na Farské k>uce se o bjev il i Miloš Zapletal, ale večer musel oojeL Večer se konal slavnostní oheň. Něktefí vytrvalci vydrželi až do 4 do rána. Ráno po snídani jsme slavnostně sundali státní vlajku a Ortel 93 byl ukončen. Akce se zúčastn ilo na 300 roweru a rangers ze všech koutů republiky. Ze strany organizátorů by1a hra pfipravena perfektně. Organizátoň pracovali na piípravě téměř půl roku. Odjížděli jsme s lXJCitem krásně prožitého víkendu. Získali jsme nové kamarády a navázali nové kontakty. Kde bude Roverský moot 94 se neví. Jedním z návrhů , kde by se mohl konat byl i Vsetín. Troufli bychom si na něco takového?
TOTO ČÍSLO SPONZOROVALA OPĚT NADACE FONS A DM-FlNANZKONTOR VSETÍN 5.r.o. L...._ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _- '
RADA RS-KRUHU 24.5. byla svým způsobem historická - jednak tím,
že byla nejdelšl jakou kdy RS·KRUH
měl
ale
především tím, že se zde všeobecně usoudila nezbytnost jakého si vedení (seSkupení tahounů , tech co na sebe vezmou největšf dll odpovědnostij. Pracov ní název pro tuto skupinu je VELKÁ PtrKA a bude, zdá se, zvláštní tím, že jich bude možná 6. Tato skupina by měla promyslet různé cesty a organizační strukturu RS-KRUHU v dalším poprázdninovém o bdobí a přednést je ostatním k posouzenf. Mimo to bude organizovat červnové RS-HRÁTKY. Ti, kteří by se rádi zapojili do práce 'Velké pětky", nechf se spojf s Michálkem neoo Dazulem.
