a ryby. Učedníci byli při tom, osobně roznášeli jídlo, ale nezůstali tam až do konce. Pán tomu nechtěl. Poslal je pryč, než propustil zástupy. A já se ptám – proč učedníci nemohli být se svým Mistrem? Proč se jejich cesty musely rozdělit? Proč Kristus strávil ten čas raději se směsicí neznámých lidí nežli se svými věrnými? Možná i nad tím přemýšleli apoštolové cestou lodí na druhý břeh. A hlavně, proč u toho nepotřeboval učedníky? Snad měli učedníci zakusit, že Ježíš nepatří jenom jim. On je zde i pro druhé lidi: pro nás, pastory, pastorační asistenty a laiky z našich sborů, stejně jako pro ty, kteří dosud ještě neuvěřili. I s nimi má svůj vztah, do kterého my nevidíme. Učedníci zkrátka nemohli být na každém místě, kde se Kristus setkával s lidmi. Proto ten rozchod.
1 2014 Mé srdce i tělo radostně volá k živému Bohu. Žalm 84, 3 (CSP)
Sestry a bratří, naše situace ve světě není nijak růžová. Nikdy nebyla, ani nikdy nebude. Pobyt na moři je obrazem pobytu ve světě, nikdy s ním nebudeme zcela zadobře. Jenom někdy se nám povede lépe a jindy hůře, ale stále se snadno můžeme ocitnout na dně. Neklidné vlny podlamují kolena. Pevná zem je daleko. Do tváře vane jedno protivenství za druhým. Ačkoli víme, že Ježíš se za nás přimlouvá u Otce, je naše situace nejistá. Co s námi bude, když On s námi není?
Milí čtenáři, volá naše srdce i tělo radostně po Bohu? Doufám, že ano, že se naše srdce i tělo raduje z Jeho lásky a milosti a že právě v postním období se naše mysl víc upíná ke vzkříšenému živému Kristu. Před nedávnem jsme se těšili z připomínky Jeho narození a zanedlouho si budeme připomínat Jeho oběť za nás a Jeho slavné zmrtvýchvstání. V prvním letošním vydání Nahoru se také ještě vrátíme do doby předvánoční, abychom si aspoň krátkou zmínkou a fotografií připomněli naše společná setkání. Příspěvků se nám sešlo málo, tak opět prosíme, pište, aby bylo z čeho vybírat! Když se zúčastníte společného setkání a něco vás zaujme, podělte se o to s ostatními! Když prožijete něco pěkného, radostného nebo i smutného, napište nám, aby z toho mohli čerpat posilu a povzbuzení i naši čtenáři, ať se můžeme společně radovat i plakat, ať si můžeme navzájem pomáhat. Ať náš zpravodaj opravdu slouží k cestě nahoru!
K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. (25) Stejně jako učedníci i my prožíváme své vlastní bouře. Zápasy s bolestí a nemocemi, s neshodami v rodině, s potížemi v práci. Lidé mají strach, jak to všechno dopadne. K učedníkům přišel po vodní hladině Ježíš. Kráčel po vodě. Nemůžeme se ptát, jak je to možné, ale tenhle příběh vypráví o důvěře k Bohu. A právě Ježíš přichází, aby ve vyplašených mořeplavcích důvěru probudil. Sám je jí plný, vždyť pořádný kus noci strávil sám v modlitbách a během nich do sebe nasál veliké množství důvěry neboli víry. Učedníci vidí něco, co nečekali. Ježíš je opět s nimi.
Je Mu dána veškera moc Matouš 14, 22–33
Pán Bůh dobře ví o našich straších a obavách. Ví o nich dokonce lépe nežli my sami, a proto se v Bibli mnohokrát opakuje věta: Neboj se! Nebojte se! Kdo důvěřuje, ten se přestává bát. Důvěřujeme, že máme při sobě mocného pomocníka (bojovníka toho, jenž je mocen všeho), s nímž přečkáme všechny potíže.
Sestry a bratří, pokoj vám! Slyšeli jsme z evangelií příběh o rozchodu. Cesty Pána Ježíše a cesty učedníků se rozdělily. Pán Ježíš posílá své učedníky pryč. Posílá je lodí napřed, poněvadž má ještě práci. Před chvílí zažili lidé veliký div, když byli nečekaně pohoštěni – kázal a nasytil pět tisíc kromě žen a dětí. Ježíš sám jim nabídl v hojnosti chleba 1
Učedníci vidí Krista a získávají klid. Moře se utišuje. A zde by mohl příběh skončit. Však také u evangelisty Marka a Jana takto končí. Jenže tady jsme u Matouše a tady pokračuje dál.
Při užitečné a plodné diskuzi jsem si znovu
Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ Víra, důvěra je nesmírně odvážná. Pustí se i do velice nerozumných věcí. Petr je stržen Ježíšovým příkladem a vidí, že je možné, co dosud za možné nepokládal. Ať přijdu k tobě po vodách. Ta důvěra, kterou vzbuzuje Ježíš, je vskutku zázračná. Ježíš mu na to řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Petrova důvěra k Ježíšovi je velká. Cele se na něho spolehl. A jde po vodě. Jenže: Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Když si Petr uvědomil nápory větru, začal více důvěřovat větrné síle nežli síle Ježíšově. Jaké síly vidíme my? Petr ztratil důvěru v Pána a je tam, kde byl, zase se bojí. Ale vzpomněl si, že má volat k Pánu – a jak píše apoštol Pavel k Římanům, každý, kdo věří v Ježíše, nebude zahanben. Také my, když poznáme, že Pán je nám nablízku, se přestáváme bát.
uvědomila, jakou úžasnou svobodu nám Kristus vydobyl (Ga 5, 1). Ve čtvrtek 5. prosince jsme ve sboru oslavili svátek svatého Mikuláše. Děti pod Milošovým
vedením připravily pásmo písní, básní a povídání, a když pak přišel Mikuláš s andělem a s nadílkou na saních, bylo radostně a veselo.
A Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Nevadí, že Petr udělal chybu. Takových chyb za život naděláme, a přesto k nám Pán nepřestane natahovat svou ruku k záchraně.
Vánoční bohoslužby na Štědrý den se tentokrát konaly dvě, jedna odpoledne, druhá před půlnocí.
Když nastoupili na loď, vítr se utišil. Díky Bohu, všechny bouře jednou ustanou. A naše pochybnosti nám konečně nebudou na obtíž. Budeme se radovat z víry. Budeme – jako Petr v onen okamžik vykročení – cele důvěřovat v Boží pomoc. Vzkříšený Kristus v den svého nanebevstoupení řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. A jak vidíme, i moc na moři. Kristova moc je důvodem pro důvěru, pro odvahu věřit den co den. Amen.
Na odpolední zpíval Husitský sbor, při noční zněla reprodukovaná hudba.
Phanuel Osweto, kázání na vikariátní konferenci 26. února 2014
Biblická škola pokračovala v sobotu 9. listopadu druhou přednáškou Ing. Václava Vonáška Stvoření nebo evoluce a pak 18. ledna přednáškou Stanislava Jurka Bibličtí praotcové – strhující pouť starověkem. Obě přednášky byly velice hutné, věřím, že byly důležitým poučením na naší cestě víry.
Ze života sboru Na začátku adventu v sobotu 23. listopadu se konalo sborové soustředění ve středisku volného času Spirála. Tématem byla křesťanská svoboda.
2
Dne 15. ledna 2014 se dožila krásných 85 let sestra Milada Smíšková, společně jsme její narozeniny oslavili a za její život a službu děkovali Bohu. Do dalších let přejeme hojnost
spolupráci s farnostmi a obcemi v bezprostředním okolí Prahy. V Kladně byly již od pondělí 3. března, kdy si je vzali na starost bratři a sestry z ŘKC, v úterý je měli bratři a sestry z ČCE, večer pak byl zakončen
Božího požehnání a stále tolik zájmu o Boží věci!
ekumenickým setkáním se zpěvem písní z Taizé. Středa patřila naší církvi, ve čtvrtek pak již odjížděly do dalšího města. Ubytování jim po celou dobu poskytovala sestra Jitka Rendlová. Děkujeme!
V lednu proběhl jako každoročně ekumenický týden modliteb, letošní témata byla: Společně jsme povoláni ke svatosti, Společně vzdáváme Bohu díky za milost, Společně nejsme pozadu v žádném daru milosti, Společně se hlásíme ke Kristu. Ve středu se modlitebníci sešli v našem sboru, kázáním o darech milosti posloužil bratr Daniel Kaleta z CB.
V pátek 7. března jsme se sešli v modlitebně ČCE k bohoslužbě Světového dne modliteb, kterou připravili křesťané z Egypta na téma Prameny v poušti. Kázáním posloužil bratr Igor Gricyk z BJB. Tentokrát byla část bohoslužby zdramatizována, bratr Phanuel se sestrou Jarmilou předvedli setkání u studny se
V neděli 9. února jsme měli cestopisné povídání a promítání obrázků Muzungové v Keni. Naši přátelé Pavel Pánek a Jitka Jurková ze slánského sboru sdíleli své dojmy z loňského pobytu v Keni, kde je nazývali MUZUNGU = bílý člověk. Bylo to zajímavé a poutavé vyprávění. S nadšením povídali i o návštěvě chlapeckého domova a počítačového centra – institucí vzniklých díky projektu Afrika Africe, který zaštiťuje naše církev v Nairobi a na nějž náš sbor také pravidelně přispívá.
samařskou ženou a sestry Růžena a Vilma spolu se dvěma sestrami z ČCE ztvárnily egyptské ženy různých generací.
Ve středu 12. února jsme v rámci Národního týdne manželství věnovali čas sdílení a biblické hodiny biblickým textům o manželství. Úvodní slovo měl bratr Phanuel, biblické texty připravila sestra Jarmila.
V sobotu 8. března jsme se vzpomínkovou akcí PAMATUJ! připojili k dalším 20 městům a uctili tak památku obětí největší hromadné vraždy v historii naší země – vyvraždění „rodinného tábora“ v plynových komorách Osvětimi. K 70. výročí této tragické události promluvila Dr. Veverková, její projev je v samostatném článku.
V neděli 2. března měly děti karneval, o tom nám napsal bratr Miloš samostatnou zprávu. Díky! Ve středu 5. března byly ve sboru na besedě dvě dívky, dobrovolnice z Taizé, které pomáhají připravit evropské setkání mladých lidí na přelomu roku 2014/2015. Měly za úkol navázat 3
Naši zpěváci nacvičili spolu se smíšeným pěveckým sborem Gaudium písně, jež měli na rtech lidé, kteří šli tehdy na smrt: píseň o naději Hatikvu, která se stala izraelskou hymnou, vyznání víry Šma Jisrael – Slyš Izraeli a postní píseň Avinu Malkenu. Sbor Gaudium pak zpíval ještě další židovské písně. Na závěr požehnal celému shromáždění bratr farář Osweto.
postdatované lístky, čímž měla být vyvolána iluze, že jsou všichni naživu v pracovním táboře. Situace však byla zcela jiná. Vězňům sice sdělili, že budou přemístěni do pracovního tábora v Heydebrecku, avšak místo toho byli přivezeni přímo k plynovým komorám. Vše bylo naplánováno s německou důkladností. K pecím bylo přiděleno pracovní komando v počtu 170 lidí a v krátké době, „bez technických problémů“, bylo usmrceno v plynu 4 000 lidí.
Jarmila Chytilová
70 let od likvidace „rodinného tábora“ v Osvětimi
Tváří v tvář smrti se stalo něco neočekávaného. Místo zlomených žen a mužů kráčejících odevzdaně vstříc svému osudu se ponižovaní a zdánlivě zlomení lidé změnili v hrdé jedince, kteří začali živelně zpívat Hatikvu (židovskou hymnu), československou hymnu a Internacionálu. Svým věznitelům a vrahům, kteří jim vzali vše, ukázali, že přestože za okamžik jim vezmou i to nejcennější, co člověk má – život – nepodařilo se jim vzít lidskou důstojnost a hrdost.
O židovské genocidě bylo v posledních létech již mnoho napsáno, vybádáno, a tedy i objasněno. Příběhy přeživších se z pohledu dnešního člověka zdají být až neskutečné. Přesto ti, kteří toto „plánované nacistické peklo“ přežili, našli v sobě tolik síly, aby o „pekle“ hovořili a varovali před jeho opakováním. Stali se živým
Dnešní vzpomínka na tisíce popravených onoho březnového dne v roce 1944 je jen důkazem toho, že osudy těchto lidí i po 70 letech zůstávají trvalým mementem. Irena Veverková
Vzpomínka na Martinu Milí sourozenci v Kristu,
svědomím svých trýznitelů.
před Vánoci odešla k našemu Pánu sestra Martina Trunečková. Martina znamená „bojovnice“ – a jistě mi dáte všichni za pravdu, že Martina bojovnice byla. Houževnatá, svérázná a dle svého vlastního vyjádření „nepřizpůsobivá“. Nebojovala za sebe. Nestěžovala si na těžké podmínky, ve kterých žila. Statečně přijímala zimu a nepohodlí s nadějí na to, že tento postoj přinese užitek její rodině.
V letošním roce vzpomínáme 70. výročí nejhrůznější genocidy židů z tzv. rodinného tábora. Pro připomenutí jen uvádíme, že do tohoto tábora byli zařazeni především čeští Židé, až později několik transportů z Německa, Rakouska a Nizozemí. Označení rodinný tábor se vžilo proto, že lidé při příjezdu neprošli obvyklou selekcí, ale zůstali všichni společně pod označením SB, zvláštní zacházení (Sonderbehandlung), což v nacistickém dobovém žargonu znamenalo zlikvidovat bez rozsudku. Dodnes zůstává předmětem dohadů pravá příčina vzniku tohoto tábora. Mnozí historikové se přiklánějí k vysvětlení, že se mělo jednat o zastírací akci před návštěvou zástupců Mezinárodního Červeného kříže. Jako jeden z důkazů uvádějí fakt, že vězňům tohoto tzv. rodinného tábora bylo několik dní před hromadným usmrcením nařízeno, aby napsali
Martina neměla předsudky. S láskou přistupovala k lidem ve sboru i k ostatním. Byla soucitná a štědrá k těm, kterých si současná společnost necení – k chudým, Romům, lidem bez přístřeší.
4
Vždycky mě překvapil kontrast mezi její bojovností a opravdovostí spojenou s pokorou, kterou projevovala ve vztahu k Bohu. Její modlitby byly jednoduché, hluboké a velmi pokorné. I když se těžko pohybovala, i když musela dojíždět z Brandýska, pravidelně navštěvovala bohoslužby, setkání žen i biblické hodiny, čerpala z Božího slova posilu – a měnila se.
a samozřejmě pro všechny také občerstvení. Čas přitom všem plynul tak rychle, že se ani nechtělo věřit, kolik je hodin. S blížícím se podvečerem jsme s dětmi dali vše do náležitého pořádku a s radostí, vděčností a s vírou, že se jejich vztahy zase trošičku víc prohloubily, jsme se rozloučili.
Ještě týden před její smrtí, kdy už jí opravdu nebylo dobře, do kostela dorazila. A podle slov bratra faráře Phanuela vyslechla s pokorou, úlevou a pokojem jeho ujištění o tom, že Bůh může skutečně odpustit VŠECHNY naše hříchy.
Myslím si, že současný modus vivendi našich sousedních sborů (kladenského a slánského) je poměrně zdravý. Sbory už nejsou tak provázané jako za mého působení v obou těchto společenstvích, profilují se svébytně, avšak blízkost prosté lidskosti (nakolik je jí kdo schopen) přetrvává. Nadto duchovní směřování, potence a obdarování v obou sborech jsou si podobné. Nápadné je to na vikariátních konferencích, kam kladenští a slánští zástupci vnesli a vnášejí hlubší modlitební nasazení.
Miloš Feller
Co a jak ve Slaném
Museli jsme si na ni zvykat, na její hovornost, kdy jsme těžko hledali smysl toho, co vypráví, na její nekonformní vizáž. Zvykli jsme si. Měli ji rádi. A chybí nám. Děkuji Bohu za to, že jsme kousek cesty mohli jít s ní. Pavla Vlková
Z mé rodiny se manželka nadále účastní kladenské ženské skupinky sdílení, mladší dcera se v Kladně věnovala jedné sociálně znevýhodněné rodině a starší dcera s nastávajícím manželem se v Keni seznamovali s projektem Afrika Africe, který je do značné míry dílem kladenského bratra faráře Osweta. Z této cesty vytěžila kladenská obec přednášku.
Biblický karneval První březnové nedělní odpoledne patřilo dětem dětského klubu a jejich vrstevníkům. Sešli se v Komenského síni našeho kostela na karnevalový rej. Společným znakem jejich masek bylo, že se měly vázat k biblickým postavám. A tak jsme mohli vidět Samsona, Davida, faraónovu dceru s malým Mojžíšem, římské vojáky a další biblické postavy. Když se děti roztančily, byla jich plná síň.
V druhé polovině minulého roku jsme v síle Ducha svatého prožili dvě svátosti manželského požehnání. Novomanželé Pavel a Alžběta Kubrovi dostali jako svatební dar ubytování na slánské faře, čímž vznikl základ farního týmu. Pavel působí jako hospodář a Alžběta, i díky dobré znalosti angličtiny, v projektu Atlantic Bridge, zaměřeném na mladé na středních školách. Novomanželé také obohatili život v našem sboru během Týdne manželství svědectvím a následnou besedou pod názvem „Vzali jsme se, i když jsme nemuseli“. Podporujeme také snahy komunity z Taizé. Dvě dívky odtud k nám vyslané u nás na faře pobývaly přes víkend. Úžasně povzbudivým a radostným zážitkem bylo přistoupení těchto římských katoliček k našemu přijímání Večeře Páně.
Program však byl mnohem bohatší. Zuzka Lomíčková a Renata Chytilová připravily pestrou zábavu. Na děti čekaly nejrůznější soutěže, v tanci, v kreslení, předvádění… Soutěžilo se s plným nasazením a za hlasitého povzbuzování. Přítomní rodiče a „sponzoři“ zajistili pro vítěze a účastníky soutěží nejrůznější ceny
Sál městského muzea byl zcela zaplněn účastníky vzpomínky na vyvraždění českého rodinného tábora v Osvětimi. Na náplni večera Pamatuj! se podíleli žáci 3. základní školy, kteří shromažďují svědectví o ztracených sousedech, 5
Husitský pěvecký sbor Slaný a paní učitelka ZUŠ – maminka Lenky Machové. Prostřednictvím ukázky z dětské opery Brundibár, kterou prováděly děti v Terezíně, jsme si připomněli nejen to, že jsme přišli o blízké „zmizelé sousedy“, ale i o jak cenné sousedy přišel celý národ.
So 17. 5. 14 hod. přednáška z cyklu biblického vzdělávání, br. Ladislav Lukavský Exodus Ne 18. 5. misijní bohoslužba s účastí br. patriarchy Tomáše Butty Pá 23. 5. Noc otevřených kostelů So 24. 5. sborové soustředění svatodušní Přemýšlejte a navrhujte téma, nad kterým bychom se měli zamýšlet!
Na společném letním táboře jsme se svěřovali s naší „slánskou“ snahou zajistit ubytování bezdomovcům přes nejchladnější zimní měsíce. To se nám podařilo: městský úřad nám poskytl jednu místnost, za niž jsme zodpovědní. Od poloviny ledna do konce března tu mohli a mohou přespávat ti, kdo nemají kam jít. Vzhledem k letošní nepříliš tuhé zimě tam přespávali průměrně jeden až tři lidé. To pro nás znamenalo, že jsme je nemuseli hlídat nebo zajišťovat celonoční dozor (na což jsme neměli peníze). Zato jsme je tam ale museli večer vodit (a případně odmítnout ty opilé) a ráno je zas vyzvedávat, včetně kontroly stavu místnosti.
Velikonoční bohoslužby Čt 17. 4. Zelený čtvrtek – 17.30 Pá 18. 4. Velký pátek – 17.30 So 19. 4. sederová večeře ve Slaném Ne 20. 4. Hod Boží velikonoční 9.00
Pravidelná setkání Neděle 8.15 modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti Pondělí 15 hod. setkání v Domově pro seniory 17 hod. ženská skupinka nad Biblí 17 hod. mužská skupinka sudý týden Úterý ženská skupinka domácí dle domluvy Středa 16.45 hod. sdílení a modlitby 17.45 hod. biblická hodina Pátek 9 hod. mimiškolka 16 hod. mladší mládež 17 hod. mládež
V těchto dnech již dobou postní směřujeme k Velikonocům. Žádáme si sílu k nesení Kristova kříže, abychom pak prožili vzkříšení Kristova těla – církve. Kriste Ježíši co kutíme dole ať je na výši Stanislav Jurek
Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 16.45 hod.
Připravované akce
Otevřený kostel je k dispozici každou středu od 15 do 16.45 hod.
Ne 30. 3. výroční shromáždění po bohoslužbě Na programu bude kromě zpráv o činnosti, návrhu rozpočtu a dalších obvyklých záležitostí i volba nového předsedy, resp. předsedkyně rady starších – sestry Pavly Vlkové.
Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 16.45 hod. Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz
So 5. 4. 9 hod. brigáda v kostele So 12. 4. 14 hod. přednáška z cyklu biblického vzdělávání, br. Josef Špak Původ zla
Datum vydání: 19. 3. 2014 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Vlková, M. Vlková, H. Fellerová, P. Osweto Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
Ne 27. 4. shromáždění proti antisemitismu „Všichni jsme lidi“ v Praze Ne 11. 5. Svátek matek
6
