Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti České středohoří Michalská 260/14, 412 01 Litoměřice
Rozbory Chráněné krajinné oblasti
České středohoří k 31.12. 2013
PŘÍLOHY
Textové přílohy č. 1. Zřizovací výnos č. 2. Přehled katastrálních území CHKO České středohoří č. 3. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Mapové přílohy č. 1 Přehledová mapa č. 2 Zonace CHKO č. 3 Památné stromy a MZCHÚ č. 4 Natura 2000 č. 5 Typy krajin č. 6 Vlastnictví lesa č. 7 Kategorie lesa č. 8 Honitby č. 9 Územní systém ekologické stability
Příloha č. 1 Zřizovací výnos Ministerstvo kultury České socialistické republiky čj. 111/77-ČS Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 19. března 1976, č.j. 6883/76, o zřízení chráněné krajinné oblasti České středohoří, rozprostírající se v Severočeském kraji na území okresů Česká Lípa, Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice, Louny, Teplice, Most. Ministerstvo kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány a po projednání se Severočeským krajským národním výborem stanoví podle § 8, odst. 2 a § 9 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody : §1 Vymezení a poslání oblasti /1/ Území vymezené v příloze tohoto výnosu se prohlašuje za chráněnou krajinnou oblast "České středohoří" (dále jen oblast). /2/ Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu. §2 Podmínky ochrany /1/Oblast je chráněna podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody; zákazy uvedené v § 11, odst. l tohoto zákona se omezují podle § 11 odst. 2 téhož zákona takto: 1. Vodní, lesní a zemědělské hospodářství, průmysl, doprava, výstavba a rekreace se provádějí v souladu s posláním oblasti; za tím účelem jsou pořizovány, zpracovávány, projednávány a revidovány územní plány a vydávána územní rozhodnutí v dohodě s ministerstvem kultury. V okrese Most a Litoměřice se na plochy zvlášť vyznačené v mapové a textové příloze nevztahují z hlediska zemědělské výroby žádná omezení hospodářské činnosti. 2. Součinnost s ministerstvem kultury je nutná také při ložiskovém geologickém průzkumu a hydrologickém průzkumu, nebo při jakýchkoliv těžebních záměrech, při předprojektové přípravě báňských děl a staveb, průmyslových inženýrských, vodohospodářských, dopravních, zemědělských, lázeňských, bytových a občanských staveb, včetně objektů sloužících k rekreaci, sportu a turistice. /2/ Jde-li však o: 1.archeologické výkopy, 2.stavby a stavební práce všeho druhu včetně demolic, 3.umísťování tábořišť, zřizování stanových rekreačních táborů, autocampingů a jiných rekreačních nebo sportovních zařízení, 4.umísťování skládek a deponování odpadků mimo místa již dříve určená nebo o zavážení lomů či pískoven,
5.umísťování informačních, reklamních a jiných podobných zařízení, 6.užívání lesních nebo zemědělských pozemků k jiným účelům, 7.změnu hranic lesního a zemědělského půdního fondu, odnímání pozemků lesnímu nebo zemědělskému hospodářství a zalesňování nelesních půd, mohou příslušné orgány a organizace vydat potřebná rozhodnutí nebo učinit opatření jen se souhlasem krajského orgánu státní ochrany přírody. /3/ Lesní hospodářské plány a projekty pozemkových úprav musí být vypracovány v součinnosti s krajským orgánem státní ochrany přírody. /4/ V intravilánech obcí je souhlas podle odst. 2 nutný pouze k demolicím a stavbám přesahujícím 2 podlaží a ke stavebním pracím, kterými se mění vnější vzhled objektů se zachovanými znaky lidové architektury a objektů historických. /5/ Stromy, které rostou mimo les a na něž se vztahuje vyhláška č. 89/1965 Sb., o ochraně stromů rostoucích mimo les, ve znění vyhlášek č. 154/1968 Sb., a č. 173/1973 Sb., se považují za registrované podle § 4 odst. l písm. d) této vyhlášky. §3 V obcích (osadách), jejichž intravilánem prochází hranice oblasti, tvoří jejich intravilán ochranné pásmo, na které se ve věcech územního plánování hledí jako by leželo v oblasti, a to s výjimkou obcí Lužice, Korozluky, Skršín, Bedřichův Světec v okrese Most a měst Ústí nad Labem, Děčín, Litoměřice a Lovosice. §4 Správa oblasti /1/ Provádění státní ochrany přírody v oblasti přísluší Severočeskému krajskému národnímu výboru, který v dohodě s ministerstvem kultury učiní organizační opatření k zajištění odborné správy oblasti a v dohodě s ním vydá statut oblasti. /2/ Řízení a dozor ve věcech státní ochrany přírody vykonává na území oblasti ministerstvo kultury. Obecná ustanovení §5 /1/ Dbát poslání oblasti je povinností všech orgánů a organizací, které na jejím území působí, jakož i každého občana, který se v ní zdržuje. /2/ Ve věcech, které se dotýkají oblasti, rozhodují orgány státní správy s ohledem na poslání oblasti, a to v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. /3/ Obdobně postupují orgány a organizace, které v oblasti činí vlastní opatření k ochraně ovzduší, vody, půdy, vegetačního krytu, ryb, zvěře a jiného volně žijícího živočišstva nebo opatření proti nadměrnému hluku. §6 /1/ Jiný způsob ochrany území nebo objektů nacházejících se uvnitř oblasti nebo jejího ochranného pásma není dotčen ustanoveními § 2 a řídí se podmínkami zvlášť stanovenými pro tato území a objekty. x)
/2/Na územích, na která se vztahuje působnost federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra, se uplatňují hlediska obrany státu a ostrahy státních hranic ve smyslu zvláštních předpisů. xx) /3/ Vlastnická práva a jiné majetkové vztahy k nemovitostem ležícím v oblasti nejsou zřízením oblasti dotčeny. §7 /1/ Mapy, v nichž je zakresleno území oblasti, jsou uloženy na ministerstvu kultury, ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, u Severočeského krajského národního výboru, u Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, u okresních národních výborů v České Lípě, Děčíně, Ústí nad Labem, Litoměřicích, Lounech, Mostì a Teplicích a u všech dotčených městských a místních národních výborů. /2/ Tento výnos nabývá účinnosti dnem oznámení ve Sbírce zákonů.
Doc.Dr. Milan K l u s á k, CSc., v.r. ministr kultury
x) Může jít o ochranu opírající se o předpisy různého druhu (územně plánovací, horní, vodohospodářské, lesnické, zdravotnické, železniční, památkové péče, vojenské, bezpečnostní a p.). Na úseku státní ochrany přírody byla dosud zřízena a zvláštními podmínkami zajištěna v obvodu oblasti tato chráněná území: Raná, Milá, Oblík, Tobiášův vrch, Číčov, Lipská hora, Štěpánovská hora, Hradišťanská louka, Francká hora, Březina, Milešovka, Košťálov, Lovoš, Borečský vrch, Bílé stráně, Hradiště, Holý vrch, Sedlo, Sluneční stráň, Stříbrný roh, Jánský vrch, Březinské tisy, Radobýl, Farská louka, Kamenná slunce, Kuzov, Vrkoč, Panenská skála, Plešivec, Dubí hora, Bobří soutěska, Panská skála. xx) § 21 a 22 zákona è. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky.
Vymezení chráněné krajinné oblasti České středohoří (popis hranice). Hranice chráněné krajinné oblasti byly vedeny tak, aby odpovídaly přírodnímu členění a byly v terénu znatelné a trvalé. Proto jsou vedeny převážně po silnici I. a II. tř. a po železniční trati, pouze v nutném případě bylo přistoupeno k jiné variantě. Z Ústí nad Labem probíhá hranice CHKO jihozápadním směrem po dálnici II. třídy přes obec Trmice, Koštov, Řehlovice, Rtyně nad Bílinou, Žalany, kde křižuje silnici E 15 a pokračuje do Kostomlat pod Milešovkou. Prochází obcí po silnici směrem na Radovesice, na okraji obce se stáčí jižním směrem po polní a lesní cestì (červená turistická značka) do Štěpánova, odkud pokračuje na západ po silnici přes obce Hetov, Razice, Hrobčice, Lužice směrem k osadě Sedlec na silnici I/15, po níž se stáčí k jihovýchodu do obce Korozluky, Skršín, Bedřichův Světec, za ní pokračuje západním směrem přes obce Bečov, Hrádek, Břvany, Lenešice, Dobroměřice, kde se stáčí severovýchodní a prochází obcemi Nečichy, Chožov, Třtěno, Děčany, Třebívlice až po silnici I/15, po níž pokračuje až do Lovosic. (Intravilány obcí Lužice, Korozluky, Skršín, Bedřichův Světec, Bečov obchází hranice chráněné krajinné oblasti vždy po západním a jižním okraji). Lovosicemi prochází ve směru zmíněné silnice až na břeh Labe, který kolmo přetíná a po pravém břehu Labe
proti proudu probíhá až k silničnímu mostu v Litoměřicích. Zde se opět napojuje na silniční síť, prochází Litoměřicemi kolem autobusového nádraží a pokračuje dále po silnici I/15 severovýchodním směrem přes Liběšice, Úštěk, Kravaře do Stvolínek, kde se obrací k severu, přes obce Kolné, Kozly, Stružnice, Horní Libchava, Manušice, Skalice, Okrouhlá na státní silnici I/13. Po ní pokračuje západním směrem do České Kamenice a odtud před Markvartice, Huntířov, Ludvíkovice, Děčín (Kamenickou a Riegrovou ulicí k železničnímu nadjezdu ve Wolkerově ulici, dále Sládkovou ulicí až na mimoúrovňové křižování na železniční trati ) a po železniční trati a železničním mostu v Loubí na levý břeh Labe, odtud po Labském nábřeží, Třídou mládeže a Teplickou ulicí přes Děčín IV. k.ú. Podmokly, Děčín IX - k.ú. Bynov, do Jílového. (V úseku Česká Kamenice - Jílové je severní hranice CHKO České středohoří totožná s jižní hranicí CHKO Labské pískovce, od svého napojení na I/13 za obcí Okrouhlá do České Kamenice s jižní hranicí CHKO Lužické hory). V Jílovém se hranice CHKO napojuje na železniční trať Teplice - Děčín, kterou sleduje západním až jihozápadním směrem až do osady Žďárek, kde při křižování se silnici Žďárek - Strážky přechází opět na silniční trať a stáčí se na jih až jihovýchod přes obce Strážky, Božtěšice, Chuderov, Žežice, Neštěmice od Mojžíře k místu, kde se silnice nejvíce přibližuje k Labskému břehu. Hranice přetíná kolmo Labe na pravý břeh, po něm pokračuje jihozápadním směrem (proti proudu) až k železničnímu mostu v Ústí nad Labem. Po železničním mostě přechází opět na Levý břeh Labe, prochází po kraji města Ústí nad Labem Žižkovou ulicí do Trmic, kde se vrací zpět k výchozímu bodu. Celková rozloha chráněné krajinné oblasti činí asi 1.070 km2. Vymezení je provedeno podle map okresů ČSSR v měřítku l:50 000, okres Most, Teplice, Ústí nad Labem, Louny, Litoměřice, Děčín, Česká Lípa.
Příloha č. 2 Přehled katastrálních území CHKO České středohoří * část k. ú. mimo CHKO ČS okres Česká Lípa 605662* Blíževedly 794473 Dolní Police 638579 Heřmanice u Žandova 643319* Horní Libchava 643823 Horní Police 657034 Janovice u Kravař 757306 Jezvé 662640* Kamenický Šenov 671819* Kozly u České Lípy 674184* Kravaře v Čechách 691542* Manušice 707821 Mistrovice u Nového Oldřichova 707830 Nový Oldřichov 709573* Okrouhlá u Nového Boru 732770* Prácheň 737445 Radeč u Horní Police 674192 Rané 747904* Skalice u České Lípy 750760 Slunečná u České Lípy 757314* Stráž u České Lípy 757322* Stružnice 758647* Stvolínecké Petrovice 758655* Stvolínky 776653 Valteřice u Žandova 778397 Velká Javorská 784907 Volfartice 784893 Volfartická Nová Ves 794481 Žandov u České Lípy okres Louny 615111* Břvany 627356* Dobroměřice 640174* Hnojnice 681741 Hořenec 739235* Hrádek u Loun 650668 Charvátce u Loun 653659* Chožov 701891 Chraberce 681750 Jablonec u Libčevsi 671827 Kozly u Loun 681768 Lahovice u Libčevsi 679925* Lenešice 681776 Libčeves 650676 Mnichov u Loun 771155 Mnichovský Týnec 701904* Nečichy 739243 Raná u Loun 681784 Řisuty u Libčevsi 671835 Sinutec 771163* Třtěno
681792 796361 640182
Všechlapy u Libčevsi Želkovice u Loun Židovice u Hnojnic
okres Most 601233* 602035* 602043 748684 748692 669610* 689327* 601241* 602051 669628* 748706*
Bečov u Mostu Bedřichův Světec Bělušice u Mostu Dobrčice u Skršína Chrámce Korozluky Lužice u Mostu Milá Odolice Sedlec u Obrnic Skršín
okres Teplice 608246 Bílka 608254 Bořislav 794309 Černčice u Žalan 700380 Červený Újezd u Mukova 738727* Hetov 648167* Hrobčice 648175* Chouč 670669* Kostomlaty pod Milešovkou 617351* Lhenice u Bžan 688959 Lukov u Bíliny 693227 Měrunice 648191 Mirošovice 648205 Mrzlice 700398 Mukov 738735* Radovesice u Bíliny 648213* Razice 743101* Rtyně nad Bílinou 688967* Štěpánov u Lukova 648221 Tvrdín 794325* Žalany 693235 Žichov 796999 Žim okres Děčín 765384 Babětín 602451 Benešov nad Ploučnicí 638633 Blankartice 607169 Boletice nad Labem 626929 Borek u Děčína 627283* Brložec 614190 Březiny u Děčína 625230* Bynov 780090 Čáslav u Verneřic 621285* Česká Kamenice 624926* Děčín 625035 Děčín - Staré Město 626937 Dobkovice
627291 629049 621293* 638641 614211 634603 638650 691313 642916 621315* 625221* 680125 649520* 614203 625086 691330 660043* 780600* 778265 664791 674001 607185 680133 780103 688517* 690031 690392 691348 755214 691780* 660051* 693111 697834* 607193 634620 602469 625141 626953 625302* 765392 765406 780111 780120 780138 691364 755222 765414 776629 778273 778648 780154 780146
Dobrná Dolní Habartice Dolní Kamenice Fojtovice u Heřmanova Folknáře Františkov nad Ploučnicí Heřmanov Hliněná Horní Habartice Horní Kamenice Horní Oldřichov Hoštice nad Labem Huntířov u Děčína Chlum u Děčína Chrochvice Javory Jílové u Děčína Kamenická Nová Víska Karlovka Kerhartice Krásný Studenec Křešice u Děčína Lesná u Děčína Loučky u Verneřic Ludvíkovice Malá Bukovina Malá Veleň Malšovice Malý Šachov Markvartice u Děčína Martiněves u Děčína Merboltice Modrá u Děčína Nebočady Oldřichov nad Ploučnicí Ovesná Podmokly Prosetín u Dobkovic Prostřední Žleb Přední Lhota u Těchlovic Přerov u Těchlovic Příbram pod Bukovou Horou Rychnov u Verneřic Rytířov Stará Bohyně Starý Šachov Těchlovice nad Labem Valkeřice Velká Bukovina Velká Veleň Velké Stínky Verneřice
okres Litoměřice 669148 Bílý Kostelec
604691 607495 632759 777684 616427* 624101* 624896* 632805 653331 651931 767808 770558 775476 798819 632767 632813* 754072 669156 775487 639257 767816 651940 751634* 644021* 770566 653349 724491* 654817 658251* 662976 653357 767824 692671 769584* 669164 770574 639273 754081 680800 687669 692689 681431 682578* 683108 669172 685411 685429* 687677 687707* 775509 690589 779431 724823* 692697 779440
Bílý Újezd Boreč u Lovosic Brusov Březno u Velemína Býčkovice Čížkovice Děčany Děkovka Dobkovičky Dolní Chobolice Dolní Šebířov Dolní Týnec Dolní Vysoké I Dolní Vysoké II Držovice Dřemčice Dřevce Dubičná Habřina u Úštěku Hlinná Hlupice Horní Chobolice Horní Nezly Horní Řepčice Horní Týnec Chotiměř Chrášťany u Dřemčic Chudoslavice Jenčice Kamýk Kletečná Knínice u Touchořin Kocourov u Mědvědic Kololeč Konojedy Kotelice Lbín u Litoměřic Leská Levín u Litoměřic Levínské Petrovice Lhota u Medvědic Lhotka nad Labem Liběšice u Litoměřic Libochovany Líčenice Litochovice nad Labem Litoměřice Lovečkovice Lovosice Lukov u Úštěku Malé Žernoseky Malíč Maškovice Medvědice Michalovice u Velkých Žernosek
694649 695793 651966 692701 680818 700363 700371 724483* 711411 798321 794333* 721905* 724491 724505* 724831 685569 726958 781436 770582 683116 624918 754099 797189 751642 753050 724840 754102 632775 759414* 783471 754111 769592 721913 639281 767832 682586* 768413* 769606* 770027* 770591 775533* 777692 779458 781444 721921 783480 682594* 794341* 797197 752321*
Milešov u Lovosic Miřejovice Mladé Mrsklesy Muckov Mukařov u Úštěku Náčkovice Obřice Oparno Páleč u Milešova Píšťany Ploskovice Pnětluky u Podsedic Podsedice Pohořany Pokratice Prackovice nad Labem Radostice u Vchynic Řepčice Řepnice Semeč Skalice u Lovosic Skalice u Žitenic Soběnice Srdov Staňkovice Staré Starý Týn Sulejovice Sutom Šepetely Teplá Těchobuzice Tlučeň Touchořiny Trnobrany Trnovany u Litoměřic Třebenice Třebívlice Třebušín Úštěk Velemín Velké Žernoseky Vchynice Vinné Vlastislav Zimoř Žalhostice Žitenice Solany
okres Ústí nad Labem 688380 Arnultovice u Lučního Chvojna 641715 Babiny I 641693 Babiny II
641634 608955* 609901 690678 759805 746410 683396 765139 726753 630365 641677 633496 636398 765147 645962 654736* 654744 630373 690686 671029* 690465 641685 683418* 684546 684554 688398 726761 726770 690481 778851* 690694 726788 726769 688401 698164* 633500 690708 726800 703869* 705616 759813 755401 690716 726818 765155 633518 684562 726826 744051 744450 745031* 744069 746428 684571 753181*
Bláhov Božtěšice Brná nad Labem Březí u Malečova Budov u Svádova Církvice Čermná u Libouchce Čeřeniště Český Bukov Dolní Zálezly Homole u Panny Dubice nad Labem Habrovany u Řehlovic Horní Zálezly Hostovice u Ústí nad Labem Chuderov Chuderovec Chvalov Kojetice u Malečova Koštov Leština u Malého Března Lhota pod Pannou Libouchec Libov Lipová pod Blanskem Luční Chvojno Lužec Lysá Malé Březno nad Labem Malé Chvojno Malečov Mašovice Mírkov Mnichov u Lučního Chvojna Mojžíř Moravany u Dubic Němčí u Malečova Neštědice Neštěmice Nová Ves Olešnice u Svádova Podlešín u Stebna Pohoří u Malečova Povrly Proboštov u Tašova Radejčín Radešín u Lipové Roztoky nad Labem Rýdeč Ryjice Řehlovice Řetouň Sebuzín Slavošov Stadice
755419 636444* 775258* 755427 641707 759830* 726834 765163 774979* 793710 774871* 776726* 776807 778681 778869 690473 778699 793728 654779* 795160*
Stebno u Dubic Strážky u Habrovic Střekov Suchá u Stebna Suletice Svádov Šachov Tašov Trmice Týniště u Zubrnic Ústí nad Labem Valtířov nad Labem Vaňov Velké Březno Velké Chvojno Vitín u Malého Března Vítov u Velkého Března Zubrnice Žežice u Chuderova Žďár u Velkého Chvojna
Příloha č.3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Babinské louky Kód lokality: CZ0424034 Rozloha: 74,2738 ha Nadmořská výška: 537 - 614 m n. m. Poloha: Lokalita leží jv. od obce Čeřeniště, 10 km sev. od Litoměřic. Ekotop: Geologie: Podklad tvoří ve vyšších polohách vulkanické vyvřeliny (čedič) a pyroklastika, v nižší části svrchnokřídové slínovce a pískovce. Geomorfologie: Jde o jižní část Ralské pahorkatiny s urovnanými povrchy na čedičových, znělcových a trachytových horninách, které vytvářejí široké hřbety a krátká údolí s asymetrickými sklony. Reliéf: Území je se strukturně denudačním mírně zvlněným reliéfem. Pedologie: Hlavním půdním typem v oblasti jsou kambizemě eutrofní. Krajinná charakteristika: Pestrý soubor lučních a lesních ekosystémů s významnými zástupci rostlin a živočichů vlhkých podhorských luk. Biota: Ve vegetačním krytu lokality převládají podhorské druhově bohaté louky, které jsou výsledkem staletého lukařství (již od středověku). Lučních typů je celá řada od vlhkých tužebníkových lad (T1.6), střídavě vlhkých bezkolencových luk (T1.9), mezofilních ovsíkových luk (T1.1) až po vlhké pcháčové louky (T1.5). Luční enklávy jsou obklopeny menšími lesíky, květnatými bučinami (L5.1) a hercynskými dubohabřinami (L3.1). V severní části území pramení potok Rytina, který je obklopen menšími mokřady, říčními a typickými údolními jasanovo-olšovými luhy (L2.2A), potočními jasanovo-olšovými luhy. V sušších částech území jsou zastoupeny i kulturní lesy, smíšené i jehličnaté. Mimořádně cenné jsou podhorské druhově bohaté louky, obhospodařované již po několik staletí. Z ohrožených druhů se vyskytují: kosatec sibiřský (Iris sibirica), tolije bahenní (Parnassia palustris), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) aj. Kriticky ohrožený druh zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) se vyskytuje na rozhraní ovsíkových a bezkolencových luk spíše v dolní části území v poměrně hustých lučních porostech. Kvalita a význam: Vlhké podhorské louky a lesíky jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet vzácných a ohrožených rostlin a živočichů (entomofauna), z rostlin mj. zvonovec liliolistý (Adenophora lilifolia), nejpočetnější a nejvitálnější lokalita v ČR, jediná lokalita, kde se vyskytuje v lučních porostech, kosatec sibiřský (Iris sibirica), tolije bahenní (Parnassia palustris), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), lněnka bavorská (Thesium bavarum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), vstavač mužský (Orchis mascula) aj., z bezobratlých mj. modrásek bahenní (Maculinea nausithous). Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podhorských luk. Jedna z 5 lokalit zvonovce liliolistého v ČR, jedná se o nejvitálnějších a velmi početnou populaci (v r. 2000 zjištěno 160 jedinců). Jediná lokalita, kde se Adenophora liliifolia vyskytuje v lučních porostech.
Zranitelnost: Louky v přírodní památce Babinské louky jsou pravidelně sečeny (již několik století), louky na východní části lokality nebyly v minulosti dlouhodobě obhospodařovány. Zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) je zranitelný okusem zvěří. V případě upuštění od pravidelného kosení by nastal ústup druhu, protože nesnáší silně zapojené porosty. Toto nebezpečí však v současné době nehrozí, neboť v r. 2001 bylo zahájeno pravidelné sečení a výskyt druhu je monitorován. Vegetace Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.1 Hercynské dubohabřiny L5.1 Květnaté bučiny M1.7 Vegetace vysokých ostřic S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky X1 Urbanizovaná území X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla
Rozloha (ha) 0.4920 0.5066 2.2177 3.7861 13.2238 1.9295 1.4467 0.0100 16.7341 0.5441 12.1594 7.2927 6.8089 0.4407 2.6153 2.0482 0.7201
Bezejmenný přítok Trojhorského potoka Kód lokality: CZ0423198 Rozloha: 0,7727ha Nadmořská výška: 374 – 450 m n. m. Poloha: Bezejmenný potok protékající obcí Třebušín, cca 9 km SV od centra Litoměřic. Ekotop: Geologie: Údolí je budované částečně svrchnokřídovými slínovci březenského a teplického souvrství, částečně deluviálními sedimenty. Geomorfologie: Plochá hornatina Litoměřického středohoří. Reliéf: Velmi slabý potok v zahloubeném údolí mezi vrchy Kalich a Panna, pramenící pod Haslicemi. Pedologie: Podél potoka vznikly modální pseudogleje a gleje, dále navazují modální kambizemě (nasycené) a pararendziny, s různým stupněm oglejení. Krajinná charakteristika: Slabý potok v hlubokém údolí. Částečně protéká intravilány menších obcí. Biota: Potok je v horní části u Řepčic lemovan pobřežními porosty (olše, vrba), ve spodní části nad Třebušínem protéká zahradami a částí zámeckého parku. Vlastní tok bez makrofyt, v okolí toku např.: M1.5 pobřežní vegetace potoků, X1 urbanizovaná území (zahrádky), X13 nelesní stromové výsadby mimo sídla.
Kvalita a význam: Jedna ze dvou lokalit raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) v Českém středohoří a jedna z několika málo v ČR. Zranitelnost: Urbanizace ploch (úsek se zahradami). Znečištění vody (odpadní vody, skládky na březích, chov domácích zvířat). Vysychání (dlouhodobé sucho). Umělé hrazení toku, čerpání vody (úsek se zahradami). Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada X1 Urbanizovaná území
Rozloha (ha) 0.0002 0.5351 0.1716 0.0003 0.0243 0.0024 0.0387
Bílé stráně Kód lokality: CZ0424129 Rozloha: 63.9196 ha Nadmořská výška: 224 - 350 m n. m. Poloha: Území se skládá ze čtyř disjunktních lokalit: vrcholek Satan u obce Žitenice, 2 km SV od Litoměřic; bílé stráně u Knoblošky se nacházejí u obce Michalovice a Knobloška 2 km Z od Litoměřic. Čtvrtá dílčí lokalita navazuje na EVL Bílé stráně - 1 km S od Litoměřic. Ekotop: Geologie: Jedná se o výchozy slínovců a jílovitých vápenců teplického souvrství, pokryté zvětralinami a kamenitými půdami bohatými na karbonáty. Geomorfologie: Lokality se nacházejí v celku České středohoří, podcelku Verneřické středohoří, okrsku Litoměřické středohoří. Reliéf: Území Bílých strání u Knoblošky tvoří prudké svahy se západní expozicí, na hraně jižní části se třemi vršky (331 m n. m.). Dílčí lokalitu Satan tvoří jihozápadní svah vršku Satan (331 m n. m.) a protější stráň, která je součástí spodní části jihovýchodního svahu nesouměrného hřbetu Bílá stráň (353 m n. m.). Stráně dělí úzké údolí s občasnou vodotečí. Dílčí lokalita u Bílých strání u Pokratic leží téměř pod vrcholem hřbetu Bílé stráně. Krajinná charakteristika: Mírné až prudké travnaté a křovinaté stráně většinou se západní nebo jihozápadní expozicí obklopené poli, ovocnými sady, loukami a pastvinami. Výrazné krajinné útvary, jejichž jméno - Bílé stráně je odvozeno od zdaleka viditelné bílé barvy vápenců a opuk, které jsou odkryty pod rostlinným pokryvem ve vyšších částech strání. Biota: Teplomilné trávníky s reprezentativní ukázkou rostlinných a živočišných společenstev tzv. bílých strání s teplomilnými trávníky, lemovými společenstvy keřů s přechodem k lesním společenstvům. Teplomilné trávníky jsou tvořeny především širokolistými (T3.4) a úzkolistými (T3.3) suchými trávníky. Maloplošně se zde také vyskytují štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin (S1.2) a vegetace efemér a sukulentů (T6.1). Keřové patro se skládá především
z nízkých xerofilních (K4A) a vysokých mezofilních a xerofilních křovin (K3), lesní společenstva tvoří hercynské dubohabřiny (L3.1) a středoevropské bazifilní (L6.4) a teplomilné doubravy (L6.1). Významná lokalita střevíčníku pantoflíčku a přástevníka kostivalového. Kvalita a význam: Zastoupení zvláště chráněných a velmi vzácných druhů rostlin a živočichů v suchých trávnících i lesních porostech je velmi bohaté. Z rostlin mj. střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) (jedna z mála relativně bohatých lokalit v sev. Čechách), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera) (jedna z mála lokalit v ČR), vstavač nachový (Orchis purpurea), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), bradáček vejčitý (Listera ovata), třemdava bílá (Dictamnus albus), plamének přímý (Clematis recta), sasanka lesní (Anemone sylvestris), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), len žlutý (Linum flavum) (jedna z mála lokalit v ČR), len tenkolistý (Linum tenuifolium) (jedna z mála lokalit v ČR), hořec křížatý (Gentiana cruciata), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica) (jedna z mála lokalit v ČR) aj. Lokalita je velmi významná entomologicky, z brouků jsou významní mj. Bruchidius pauper, Apion flavimanum, Aphthona atrovirens aj., z motýlů jsou významní mj. Dichrorampha obscuratana, Callimorpha quadripunctaria, Helcystogramma triannulella, Maculinea alcon aj., rovněž malakofauna je pozoruhodná: Oxychilus inopinatus, Cepaea vindobonensis aj., z plazů je významná mj. Vipera berus, z ptáků např. Locustella luscinioides, Dendrocopos minor aj. Celostátní význam lokality je dán mj. výskytem velkého počtu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, z nichž někteří zde mají jedno z mála nalezišť v ČR, jiní se zde vyskytují na okraji areálu svého rozšíření. Zranitelnost: Teplomilné trávníky jsou ohroženy zarůstáním křovinami. Upuštěním od pravidelné likvidace nežádoucích náletových dřevin by došlo k zániku teplomilných trávníků. Střevíčník je ohrožen vyrýpáváním zahrádkáři či pěstiteli, často jde o vyrýpnutí trsu s 10-20 jedinci (roky 2001, 2002). Nebylo pozorováno trhání jednotlivých rostlin do kytic. Negativně také působní zarůstání a zahušťování křovin jasanem ztepilým, topolem osikou). Potenciálně ohrožujícím faktorem je aplikace pesticidů v okolí. Hromadění stařiny v některých místech. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L3.1 Hercynské dubohabřiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy T6.1B Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého X1 Urbanizovaná území
Rozloha (ha) 27.2139 0.0005 7.5535 1.9558 0.9456 1.0099 0.0007 1.8421 0.2505 1.9179 15.0537 0.6405 0.1027 2.3774
X12 X13 X2 X3 X4 X9A
Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla Intenzivně obhospodařovaná pole Extenzivně obhospodařovaná pole Trvalé zemědělské kultury Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami
0.8368 0.2390 0.0451 0.7919 0.3072 0.2692
Binov - Bobří soutěska Kód lokality: CZ0510441 Rozloha: 455.9207 ha Nadmořská výška: 300-526 m n. m. Poloha: Vrch Binov, 1 km JV od obce Loučky u Verneřic. Ekotop: Geologie: Vrch Binov je budován čedičovou horninou - plagioklasovým limburgitem, s tzv. antecedentním údolím. Údolí Bobřího potoka se vytvořilo na okrajovém svahu hrástě Českého středohoří hloubkovou erozí malého vodního toku - Bobřího potoka, která byla umocněna postupným vyklenováním vulkanického pohoří. Úzké erozní údolí s vodopádem v místě, kde je ovlivněn výraznou šikmou puklinou v sopečném tělese je jedinečnou ukázku tzv. "zpětné eroze" v rámci Čech. Údolí je obklopeno skalními stěnami a rozsáhlými sutěmi, balvanité sutě pokrývají téměř celou lokalitu. Geomorfologie: Severovýchodní okraj Litoměřického středohoří. Krajinná charakteristika: Většinou zalesněné severní, východní a jihovýchodní svahy, s erozním údolím Bobřího potoka v severní části lokality, orientovaným od západu k východu.
Biota: V lesích převládají suťové lesy (L4) doplněné hercynskými dubohabřinami (L3.1), květnatými (L5.1) a acidofilní (L5.4) bučinami, středoevropskými bazifilními doubravami (L6.4) a v údolí Bobřího potoka a podél drobných vodotečí při jižním úpatí vrchu údolními jasanovoolšinovými luhy (L2.2). Společenstva skal a sutí jsou tvořena štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin (S1.2), skalní vegetace s kostřavou sivou (T3.1), křovinami skal a drolin s rybízem alpínským (S1.5) a vysokostébelnatými trávníky skalních terásek (S1.3). Zvláště při okrajích lokality se vyskytují luční porosty tvořené převážně mezofilními ovsíkovými loukami (T1.1), vlhkými tužebníkovými lady (T1.6) a vlhkými pcháčovými loukami (T1.5). Bylo zde zjištěno více než 15 druhů významných rostlin, např.: tařice skalní (Aurinia saxatilis), růže převislá (Rosa pendulina), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) aj. Kvalita a význam: Velmi zachovalá společenstva skal, sutí, lesů a vlhkých luk. V Bobří soutěsce dochází k zajímavému jevu, kdy vlivem inverze chladnomilné druhy rostlin i živočichů obsazují nižší polohy při jejím dnu, zatímco druhy teplomilné vystupují do vyšších poloh. Výskyt řady vzácných druhů rostlin. Skladba typické lesní a suťové fauny je do značné míry ovlivněna zdejšími mikroklimatickými zvláštnostmi (podmrzající sutě, teplotní inverze). Zranitelnost: Vývoj přirozených biotopů na lokalitě může být ohrožen zejména vlivy souvisejícími s hospodařením v lesích a zemědělským hospodařením. Vegetace
Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy M1.5 Pobřežní vegetace potoků S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T4.2 Mezofilní bylinné lemy X1 Urbanizovaná území X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X11 Paseky s nitrofilní vegetací X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla
Rozloha (ha) 0.0855 0.3110 12.6741 9.7257 41.6538 134.7655 17.5296 3.388 27.0801 0.0522 5.0251 0.2396 0.4663 26.1564 6.4132 2.1046 2.6401 0.1100 1.1988 0.0443 0.0320 0.0002 0.3713 2.3234 137.0759 11.8994 11.0101 1.5446
Bohyňská lada, Chmelník, Lotarův vrch Kód lokality: CZ0420451 Rozloha: 376.8554 ha Nadmořská výška: 200 – 468 m n. m. Poloha: Lesní komplexy vrchů Chmelník a Lotarův vrch, zbytky tzv. orchidejových luk, známých pod jménem Bohyňská lada, nacházející se jižně od vrchů na svazích levé strany údolí Račího potoka a luční porosty mezi oběma vrchy, 1 km jihozápadně od Děčína. Ekotop: Geologie: Geologicky je území velmi pestré, údolí Račího potoka je tvořeno horninami krystalinika, na povrchu se střídají vrstvy jílů a písků, typické jsou svrchnoturonské slíny, slínovce a jílovité vápence, v třetihorách bylo území prostoupeno vulkanity - olivinickými čediči - Chmelník a Lotarův vrch. Chmelník (508 m n. m.) je kuželovitý suk, vypreparovaná přívodní dráha olivinických čedičových hornin. Horniny zachované ve vrcholové partii dokumentují původní povrch v době sopečné činnosti. Svahy vrchu jsou kryty sutěmi a v jeho blízkosti jsou rozsáhlé oblasti sesuvů křídového materiálu i sopečných hornin, pohybujících se po křídovém podloží, Lotarův vrch (512 m n. m.) je kuželovitý suk s hřbetovou vrcholovou částí protaženou ve směru SZ-JV, svahy pokrývají sutě a při úpatí je plášť soliflukčních sedimentů. Reliéf: Oba vrchy jsou výraznými krajinnými dominantami Ústeckého středohoří, spolu s údolím Račího potoka, tvoří cennou lokalitu v nadmořské výšce 190-512 m n. m. Reliéf je
zvlněný pahorkatinný. Často zde ožívají sesuvy půdy, zvláště po déletrvajících deštích nebo při tání sněhu. Krajinná charakteristika: Členité, různorodé a pestré území s lesy na svazích vrchů, luhy, vlhkými loukami, malými vodními toky, mokřady, tůní v potočním údolí. Biota: V lesích Lotarova vrchu převládají hercynské dubohabřiny často v mozaice se suťovými lesy, štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin (na svazích vrchu), nebo údolními jasanovoolšinovými luhy (při úpatí a svazích údolí Račího potoka). Suťové lesy na svazích vrchu jsou často v mozaikách se štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin a místy i acidofilními bučinami. Čisté bučiny se nacházejí pouze na severním svahu vrchu. Údolní jasanovo-olšové luhy jako doprovod vodotečí se zde nacházejí jen v mozaikách s hercynskými dubohabřinami. Samotné luhy se vyskytují ve střední části lokality a tvoří tak spojnici lesních komplexů Lotarova vrchu a Chmelníku. Tuto střední část lokality mezi oběma vrchy tvoří převážně luční porosty, a to zachovalé ovsíkové louky, vegetace vlhkých narušovaných půd (severní část), dále pak velmi zachovalé a reprezentativní střídavě vlhké bezkolencové louky (střední a jižní část lokality), vlhká tužebníková lada, vlhké pcháčové louky, ovsíkové louky a poháňkové pastviny (jižní část lokality). Často se zde roztroušeně vyskytují drobné údolní jasanovo-olšové luhy. Lesní porosty v jižním cípu lokality se skládají převážně z mozaiek údolních jasanovoolšových luhů a hercynských dubohabřin. Vrcholové partie Chmelníku pokrývají suťové lesy místy v mozaice s dubohabřinami, na samotném vrcholu se štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin. Spodní části svahů pokrývají mozaiky hercynských dubohabřin, acidofilních teplomilných doubrav, acidofilních a květnatých bučin. Místy se vyskytují i subkontinentální borové doubravy a suché acidofilní doubravy. Severní a jižní úpatí lemují údolní jasanovo-olšové luhy. Na lokalitě se vyskytuje řada zvláště chráněných a významných druhů rostlin, např.: prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), bradáček vejčitý (Listera ovata), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vstavač kukačka (Orchis morio), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), ostřice chabá (Carex flacca), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) aj. Kvalita a význam: Velmi pestrá, zachovalá a reprezentativní lesní společenstva vrchů i údolí potoka s řadou drobných potůčků a jeden ze zbytku tzv. orchidejových luk, známý pod tradičním jménem Bohyňská lada, jde o velmi cenný komplex vlhkých lučních fytocenóz. Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Meliorace a špatná údržba způsobily a i dnes způsobují degradaci a v některých případech vedou k zániku jedinečných biotopů vlhkých luk, je tedy třeba změnit způsob obhospodařování na těchto cenných biotopech (kde tak ještě nebylo učiněno), především vyměnit pastvu za kosení. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy
Rozloha (ha) 0.4486 45.7727 0.1360 125.3768 32.782
L5.1 L5.4 L6.5B L7.1 L7.3 M1.7 R1.4 S1.2 T1.1 T1.10 T1.3 T1.5 T1.6 T1.9 T3.4C T3.4D X1 X10 X11 X12 X13 X14 X3 X5 X6 X7 X9A X9B
Květnaté bučiny Acidofilní bučiny Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) Suché acidofilní doubravy Subkontinentální borové doubravy Vegetace vysokých ostřic Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Mezofilní ovsíkové louky Vegetace vlhkých narušovaných půd Poháňkové pastviny Vlhké pcháčové louky Vlhká tužebníková lada Střídavě vlhké bezkolencové louky Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) Urbanizovaná území Paseky s podrostem původního lesa Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace Extenzivně obhospodařovaná pole Intenzivně obhospodařované louky Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami
1.8058 23.0732 3.7915 0.4063 2.7723 0.0969 0.0050 4.9774 29.1330 0.4312 7.8943 0.6804 0.1060 8.2794 2.2743 2.2516 0.3674 6.6593 3.7800 1.4290 2.4916 0.3875 1.1794 26.3272 0.0094 0.7505 38.6896 2.2900
Borečský vrch Kód lokality: CZ0422075 Rozloha: 34.1356 ha Nadmořská výška: 330 - 411 m n. m. Poloha: Převážně zalesněný Borečský vrch se zdvihá mezi obcemi Boreč a Režný Újezd, asi 4,5 km západně od Lovosic. Součástí lokality je národní přírodní památka Borečský vrch. Ekotop: Geologie: Většina povrchu je kryta deskovitou sutí znělcovou, zčásti zpevněnou, zčásti volnou. Rozsáhlé souvislé plochy volných sutí jsou zejména na severním svahu, menší nesouvislé plochy volných sutí pak na východním svahu. Velké bloky horniny sbíhají hluboko k úpatí kopce. Na západní straně, kde je svah výrazně příkřejší, vystupují skupiny skalek a svislá lomová stěna opuštěného lomu. V sutích a puklinách vlastního sopečného tělesa zůstává vzduch relativně stálé teploty. V zimním období vystupuje teplý vzduch nahoru a vytváří teplé výdechy - ventaroly. V letním období klesá studený vzduch dolů a vyvěrá na úpatí sutě v tzv. ledových jamách. Geomorfologie: Lokalita se nachází v Kostomlateckém středohoří, které tvoří střední část Milešovského středohoří.
Pedologie: Půdy se rychle střídají podle svahu a expozice, především eutrofní kambizemě a rankery s pararendzinami. Reliéf: Borečský vrch (449 m n. m.) představuje téměř střed východní části Milešovského středohoří. Je to morfologicky dokonalá kupa - geologicky vypreparovaný trachytický lakolit, vystupující z mírně zvlněného terénu křídové tabule. Krajinná charakteristika: Klasická lokalita ventarol, výronů teplého vzduchu v zimních obdobích z horních, částečně uměle rozšířených vyústění puklinového systému kopce. Na specifické mikroklimatické poměry je vázána přítomnost rostlinných a živočišných druhů, nesnášejících pokles teploty. V mozaice volných pohyblivých sutí i sutí zazeměných se střídají lesní porosty s nelesními porosty - suchých trávníků, skal a sutí, na všech expozicích. Biota: V lesních porostech převládají hercynské dubohabřiny (L3.1), které místy střídají suťové lesy (L4). Na skalách a sutích se vyskytují štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin (S1.2), vysokostébelnaté trávníky skalních terásek (S1.3), vegetace pohyblivých sutí (S2B), bazifilní vegetace efemér a sukulentů (T6.1), skalní vegetace s kostřavou sivou (T3.1) a nízkými xerofilními křovinami (K4A). Při SV, V, JV úpatí můžeme nalézt i širokolisté suché trávníky (T3.4). Borečský vrch je významnou lokalitou reliktních chladnomilných společenstev (Saxifraga rosacea) s nálety lísky (Corylus avellana), jeřábu (Sorbus sp.), buku lesního (Fagus sylvatica), břízy bělokoré (Betula pendula), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a keři rybíz alpínský (Ribes alpinum), růže převislá (Rosa pendulina). V podrostu mařinka vonná (Galium odoratum), strdivka nící (Melica nutans), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). Zastínění dřevinami není velké. Lokalita hostí stálou populaci koniklece otevřeného (Pulsatilla patens). Kvalita a význam: Zachovalá lesní společenstva dubohabřin a suťových lesů, společně s velmi zachovalými a reprezentativními společenstvy skal a sutí a skalní štěrbinové vegetace. Na specifické mikroklimatické poměry (výrony teplého, vlhkého vzduchu v zimním období) je vázána přítomnost rostlinných a živočišných druhů nesnášejících pokles teplot pod O° C a druhů aktivních v chladném ročním období. Zároveň je Borečský vrch význačnou lokalitou reliktních chladnomilných společenstev odpovídajících drsnému klimatu poslední doby ledové. V rámci ČR je pozoruhodný výskyt středomořské játrovky borečky vzácné (Targionia hypophylla) na stěnách vyhloubených otvorů - rozšířených ve vyústění puklin na temeni kopce. Jejich spodní vyústění při úpatí pokrývají polštáře lomikamene trsnatého (Saxifraga rosacea). Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Svahy vrchu hostí bohatství vzácných druhů rostlin - např.: koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), kosatec bezlistý (Iris aphylla), řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) aj. V zimním období lze v místech výronů teplého vzduchu spatřit aktivní jedince mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Jedna z mála relativně početných lokalit druhu koniklece otevřeného (Pulsatilla patens). Populace je svou stabilitou počtu rostlin i kvetoucích jedinců perspektivní. Celkový počet individuí činí 130 rostlin. Plocha populace činí 0,3 ha. Zranitelnost: Biotopy koniklece otevřeného (Pulsatilla patens) předpokládaně nejsou ohroženy zastíněním náletových dřevin: lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jeřáb (Sorbus sp.), bříza bělokorá (Betula pendula) a další, velmi pomalu se šířících na okolních postupně zazemňovaných sutích.
Vegetace Stanoviště/Biotop K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T1.1 Mezofilní ovsíkové louky S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek T4.1 Suché bylinné lemy X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X11 Paseky s nitrofilní vegetací
Rozloha (ha) 0.1274 0.1132 0.1699 2.5696 3.0279 0.4362 0.6573 17.9426 3.8508 0.3748 0.7915 0.2972 3.4828 0.2944
Březina Kód lokality: CZ0423202 Rozloha: 59.7703 ha Nadmořská výška: 537 – 711 m n. m. Poloha: Lokalita se nachází cca 2 km JV od Kostomlat pod Milešovkou. Ekotop: Geologie: V podloží jsou třetihorní podpovrchové vulkanické horniny Českého středohoří (olivinický nefelinit a pyroklastika). Geomorfologie: Lokalita se nachází v Kostomlatském středohoří. Reliéf: Území je zčásti tvořeno svahy vulkanických vrchů (Kleč, Bukový vrch) a starým zarovnaným povrchem s Vojenským rybníkem. Pedologie: Zamokřenou část území tvoří organozemní gleje s modálními organozeměmi, na svazích převažují mesobazické i eutrofní variety modálních kambizemí s rankery. Krajinná charakteristika: Na náhorní plošině rybník s navazující kosenou loukou. Do území spadá i PR Březina s rašelinným jezírkem a bučinou. V blízkosti rybníka vybudovány 2 menší jezírka pro obojživelníky. Část území zasahuje do bývalého vojenského prostoru. Biota: Z větší části lesní porosty (bříza, modřín, smrk). Kvalita a význam: Jedna ze dvou významných lokalit čolka velkého (Triturus cristatus) v Českém středohoří. Lokalita je významná i z hlediska dalších druhů obojživelníků. Zranitelnost: Potenciální zájem o chov ryb. Znečištění vody.
Vegetace Stanoviště/Biotop V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní T1.1 Mezofilní ovsíkové louky R2.3 Přechodová rašeliniště L5.4 Acidofilní bučiny T1.5 Vlhké pcháčové louky V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod - ostatní porosty X1 Urbanizovaná území X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X11 Paseky s nitrofilní vegetací X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
Rozloha (ha) 0.1217 2.103 0.1825 6.0832 3.1545 1.6567 2.2747 1.5470 11.6961 23.3308 5.6582 1.8304 0.1314
Dobrná Kód lokality: CZ0423206 Rozloha: 7.7513 ha Nadmořská výška: 406 - 419 m n. m. Poloha: Plochý hřbet 1 km SZ od obce Ovesná a 2,5 km od centra Benešova nad Ploučnicí. Ekotop: Geologie: Území tvoří tefrity a tefritová pyroklastika. Plochý hřbet zájmové lokality je pokrytý deluviálními sedimenty. Geomorfologie: Území se nachází v sv. části Českého středohoří. Reliéf: Plochý hřbet s četnými antropogenními terénními terasami. Pedologie: Modální pseudogleje a gleje, na bazických pyroklastikách eutrofní variety modálních kambizemí a rankerů. Krajinná charakteristika: Pod prameništěm byly vybudovány v 18. století retenční nádrže, které jsou v současné době s výjimkou dvou nádrží zcela zazemněné. Nádrže obklopují porosty orobince a rákosin. Biota: Mělké nádrže s přilehlými porosty orobince a rákosin, vrbovými porosty a polovlhkými loukami. Rákosiny lemující vodní plochu jsou obklopené středně vysokou vlhkomilnou vegetací (M1.1 rákosiny eutrofních stojatých vod, T1.10 vegetace vlhkých narušovaných půd). Kvalita a význam: Jedna ze dvou významných lokalit čolka velkého (Triturus cristatus) v Českém středohoří. Zranitelnost: Znečištění vody. Vysychání (dlouhodobé sucho). Zazemňování. Vegetace Stanoviště/Biotop L3.1 Hercynské dubohabřiny M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
Rozloha (ha) 3.0892 0.0100
T1.1 T1.10 T1.6 X9A X9B
Mezofilní ovsíkové louky Vegetace vlhkých narušovaných půd Vlhká tužebníková lada Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami
4.0510 0.4420 0.0495 0.0563 0.0534
Dolní Ploučnice Kód lokality: CZ0513505 Rozloha: 779.2812 ha Nadmořská výška: 128 - 300 m n. m. Poloha: Ploučnice od soutoku s Labem v Děčíně do České Lípy. Ekotop: Geologie: Mezi Českou Lípou a Policí protéká Ploučnice druhohorními svrchnokřídovými sedimenty. Mezi Policí a Děčínem prohloubila údolí v třetihorních vulkanitech a vulkanosedimentárních horninách. Geomorfologie: Svrchní část řeky protéká Českou křídovou tabulí. Od Police po Děčín pak Českým středohořím. Reliéf: Tok Ploučnice se nachází v hluboko zaříznutém údolí místy kaňonovitého charakteru. Pedologie: Kromě modálních a glejových fluvizemí se podél nivy Ploučnice vytvořily glejové regozemě, modální pseudogleje až gleje a eutrofní variety modálních kambizemí. Krajinná charakteristika: Povodí Dolní Ploučnice představuje komplex většinou malých vodních toků podhorského pásma. Toky mají převážně přirozené koryto. Částečně protéká intravilány menších obcí. Biota: Fragmenty lužních lesů, vlhkých podmáčených luk a bylinných břehových porostů. Regulační úpravy postihly tok na přibližně 20-30 % délky území. Porosty doprovodných dřevin jsou relativně úplné a zachovalé. Vhodná trdlišti lososa obecného (Salmo salar), štěrkové plochy s prokysličenou vodou se nacházejí především v okolí Benešova nad Ploučnicí. Přítomny jsou i vhodné biotopy pro další naturové druhy - kuňka ohnivá (Bombina bombina), vydra říční (Lutra lutra). Kvalita a význam: Pro lososa obecného (Salmo salar) představuje Ploučnice unikátní lokalitu v rámci ČR, území je také kvalitní lokalitou vydry říční (Lutra lutra). Jedná se o významný migrační koridor pro šíření německé metapopulace vydry říční do ČR. Lokalita je jedním z mála stanovišť, které v širším regionu obývá kuňka ohnivá (Bombina bombina). Zranitelnost: Znečištění vody. Regulace vodního toku a existence příčných stupňů bránících v obousměrných migracích vodních živočichů. Intenzivní chov ryb. Vegetace Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny
Rozloha (ha) 4.8208
K2.1 K3 L1 L2.2A L2.2B L3.1 L4 L5.1 L6.4 L7.1 L7.2 L7.3 L8.1B M1.1 M1.4 M1.5 M1.7 M6 M7 R2.2 S1.2 S1.3 S1.5 T1.1 T1.3 T1.4 T1.5 T1.6 T1.9 T1.10 T2.3B T3.1 T3.4D T4.2 T5.5 T6.1B T6.2A V1A V1F V1G V2B V2C V4A V4B
Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Mokřadní olšiny Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy Hercynské dubohabřiny Suťové lesy Květnaté bučiny Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy Suché acidofilní doubravy Vlhké acidofilní doubravy Subkontinentální borové doubravy Boreokontinentální bory bez lišejníků Rákosiny eutrofních stojatých vod Říční rákosiny Pobřežní vegetace potoků Vegetace vysokých ostřic Bahnité říční náplavy Bylinné lemy nížinných řek Nevápnitá mechová slatiniště Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Vysokostébelné trávníky skalních terásek Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) Mezofilní ovsíkové louky Poháňkové pastviny Aluviální psárkové louky Vlhké pcháčové louky Vlhká tužebníková lada Střídavě vlhké bezkolencové louky Vegetace vlhkých narušovaných půd Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) Mezofilní bylinné lemy Acidofilní trávníky mělkých půd Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera) Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přiroz. nebo přírodně blíz.charakt.dna a břehu Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantní žebratkou bahenní (Hottonia palustris) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod - ostatní porosty Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým
5.7513 5.3691 5.6074 27.8868 30.9223 12.7049 22.0866 0.7356 0.1208 26.7576 4.1691 3.4878 0.1356 16.3946 3.0133 0.1044 36.0689 0.3215 10.6658 0.2660 0.4567 0.0116 0.2547 32.0772 12.2072 24.5180 17.2954 18.6042 4.2399 0.4412 6.5771 0.0670 0.0600 1.1717 0.0416 0.0050 0.2638 0.3825 1.2936 0.5384 0.8221 1.2274 0.4718 24.7737
X1 X2 X3 X5 X6 X7 X8 X9A X9B X10 X11 X12 X13 X14
charakterem koryta Urbanizovaná území Intenzivně obhospodařovaná pole Extenzivně obhospodařovaná pole Intenzivně obhospodařované louky Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s podrostem původního lesa Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
148.8094 19.3605 1.9241 9.7278 0.1465 74.5587 0.0985 23.6954 5.0680 1.6077 2.0180 2.8988 19.6305 1.3482
Držovice - rodinný dům Kód lokality: CZ04223651 Rozloha: 0.0385 ha Nadmořská výška: 318 - 318 m n. m. Poloha: Dům č.p. 13 (p. Zelenka) v obci Držovice, asi 5 km s. od Úštěku. Ekotop: Půda domu č.p. 13. Nadmořská výška lokality 276 m n. m. Biota: Letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) - uprostřed urbanizovaného území (X1). Kvalita a význam: Regionálně významná letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Zranitelnost: Rušení letní kolonie, záměrné hubení apod. Opravy v půdním prostoru (oprava střechy, krovů, chemické ošetření) v letním období (od 1.4. do 15.9.), tedy v době porodů a výchovy mláďat - stavební úpravy (například půdní vestavby) a jiné nevhodné změny v půdním prostoru Zamezení přístupu netopýrů na půdu, zakrytí či odstranění vletových otvorů. Holý vrch u Hlinné Kód lokality: CZ0424038 Rozloha: 102.9062 ha Nadmořská výška: 450 - 587 m n. m. Poloha: Lokalita Holý vrch u Hlinné se nachází v k.ú. Hlinná, ve vzdálenosti cca 5 km SSZ od Litoměřic, vrch Hradiště leží 3 km SSZ od Litoměřic.
Ekotop: Geologie: Holý vrch a Hradiště tvoří jedno těleso, jež je částí erodovaného zbytku příkrovu čedičové horniny (olivinického nefelinitu), s výraznými rozptýlenými čedičovými skalkami a volnými balvanitými sutěmi. Geomorfologie: Lokalita je součástí Litoměřického středohoří. Reliéf: Severojižně orientované obloukovité těleso, na severní straně leží Holý vrch (574 m n. m.) a na jihu Hradiště (545 m n. m.). Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou kambizemě eutrofní a kambizemě modální. Krajinná charakteristika: Soubor skalních, lesostepních a stepních ekosystémů s významnou teplomilnou květenou. Biota: Většinou již zazemněné sutě na svazích Holého vrchu i Hradiště, vzniklé intenzivním zvětráváním a odnosem v periglaciálním období, pokrývají travnaté a křovinaté porosty skalnatých stepí, širokolisté a úzkolisté suché trávníky na vrcholu i svazích střídají na úpatích a na loukách a pastvinách mezi oběma vrchy mezofilní ovsíkové trávníky. Vrchol Hradiště na severozápadě obklopují nízké xerofilní křoviny. Severní svah Holého vrchu pokrývají vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Na západním svahu Holého vrchu a jižním svahu Hradiště se na skalních výchozech vyskytují štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin. Západní část Holého vrchu pokrývají středoevropské bazifilní teplomilné doubravy, které pokrývají i střední část tohoto obloukovitého tělesa. Jsou zde nízkostébelné trávníky s porosty kostřavy walliské (Festuca valesiaca), k. žlábkaté (F. rupicola) a vysokostébelné trávníků sv. Arrhenatherion. Travnaté porosty hostí množství ohrožených druhů rostlin, např. koniklec otevřený (Pulsatilla patens), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia). Udávaný výskyt křížence obou konikleců koniklec Hackelův (Pulsatilla x hackelii). Lokalita s dříve udávanou nejvyšší koncentrací počtu koniklece otevřeného (Pulsatilla patens) v ČR. V 70. letech 20. století pokrývaly kvetoucí exempláře souvislé plochy desítek metrů čtverečných a napočítáno bylo několik stovek jedinců. Kvalita a význam: Travnaté porosty na skalnatých sutích jsou druhově velmi bohaté, hostí velké množství ohrožených druhů rostlin, především Pulsatilla patens na Holém vrchu a loukách a pastvinách jižně od Holého vrchu (jedna z nejpočetnějších lokalit v ČR). Počet individuí v roce 2000 činil cca 200 kusů (kvetoucích i nekvetoucích). Rostliny rostou v blízkosti skalek nebo na místech se slabou vrstvou půdy, kde je zastínění porosty vysokostébelných trávníků nebo šířícími se křovinami relativně malé. Dále mj. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) (druh vzácný v rámci ČR), koniklec Hackelův (Pulsatilla x hackelii) (poprvé popsán z Hradiště), tařice skalní (Aurinia saxatilis) (druh vzácný v rámci ČR), sasanka lesní (Anemone sylvestris) (druh vzácný v rámci ČR). Celostátní význam lokality je dán mj. výskytem velkého počtu vzácných a chráněných druhů rostlin, z nichž některé zde mají jednu z mála početnějších lokalit, popř. jsou vzácné v rámci České republiky. Zranitelnost: Lokalita je ovlivňována zemědělstvím - negativně jeho absencí a pozitivně obnovením pastvy koz a ovcí, kosením většiny travních porostů lokality. V minulosti díky přerušení pastvy i kosení došlo k expanzi křovin do travních porostů, v současné době se porost křovin redukuje. Travní porosty mezi Holým vrchem a Hradištěm jsou nedostatečně udržovány pouze kosením. Na Holém vrchu druh Pulsatilla patens od konce 70. let 20. století silně ustoupil a vyskytuje se ve skupinkách mimo dosah vysoké vrstvy stařiny, hustších porostů vysokostébelných trávníků s ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius). Druh relativně prosperuje především v okolí skalek, na prostorách s velmi slabou vrstvou půdy a na prostorách s výskytem druhů Festuca sp. Koncem 80. let 20. století prakticky skončilo pravidelné přirozené zemědělské obhospodařování luk a pastvin Holého vrchu (málo dostupných lokalit), pastva ovcí a koz zmizela úplně. Náhradní kontrolované vypalování
stařiny, zraňování půdy a vyřezávaní křovin prováděné občasně bylo relativně málo úspěšné. Vegetace Stanoviště/Biotop K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) L3.1 Hercynské dubohabřiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T6.1B Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého
Rozloha (ha) 0.1947 3.4485 2.2299 10.5595 0.5758 44.0279 0.685 0.9174 8.4194 0.1044
Horní Kamenice Kód lokality: CZ0423507 Rozloha: 185.6252 ha Nadmořská výška: 200 – 576 m n. m. Poloha: Kamenice od Srbské Kamenice po Hraniční rybník včetně vybraných drobných přítoků (území v oblasti České Kamenice). Ekotop: Geologie: Po celém toku protéká Kamenice svrchnokřídovými sedimenty České křídové pánve. Geomorfologie: V úseku od Kytlice po Českou Kamenici protéká Verneřickým středohořím, v úseku od České Kamenice po Srbskou Kamenici pak Děčínskými stěnami. Reliéf: Svrchní část řeky protéká mírně zahloubeným údolím a ve spodní části pak vytváří v kvádrových pískovcích hluboké kaňonovité údolí. Pedologie: Půdní pokryv tvoří fluvizem modální a kambizem arenická. Krajinná charakteristika: Povodí Horní Kamenice představuje komplex většinou malých vodních toků podhorského pásma. Toky mají převážně přirozené koryto. Biota: Vhodná trdliště lososa obecného (Salmo salar) - štěrkové plochy s prokysličenou vodou. Zastoupení plochy v intravilánu obcí není převažující. Tok Kamenice se nachází převážně v lesích (smrčiny a olšiny). Kvalita a význam: Pro lososa obecného (Salmo salar) představuje povodí Kamenice (tok Kamenice od Srbské Kamenice po Hraniční rybník a dolní tok přítoků Bynoveckého potoka, Olešničky, Bílého potoka, Pryského potoka a Líseckého potoka) unikátní lokalitu v rámci ČR. Území je také kvalitní lokalitou vydry říční (Lutra lutra). Zranitelnost: Znečištění vody. Regulace vodního toku a existence příčných stupňů bránících v obousměrných migracích vodních živočichů (např. 1,5m vysoký stupeň v České Kamenici).
Vegetace Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů L1 Mokřadní olšiny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.4 Acidofilní bučiny L7.3 Subkontinentální borové doubravy L8.1B Boreokontinentální bory bez lišejníků M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.7 Vegetace vysokých ostřic M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M5 Devětsilové lemy horských potoků M7 Bylinné lemy nížinných řek R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty V4B Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta V4A Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla
Rozloha (ha) 0.1060 0.3425 1.8050 5.1471 14.2854 15.5557 0.1681 0.1250 2.8580 0.2064 2.9528 0.0302 0.0477 1.4619 0.0716 0.2025 0.2945 0.1218 0.0115 1.6173 0.0975 0.3614 7.9983 5.8644 1.0516 0.9839 0.0008 0.2332 0.2332 11.8304 3.7159
1.0277 8.8589 22.5064 30.6168 3.1659 11.2778 1.3995 0.0259 2.3700 1.5753 0.3879
Hořenec - Čičov Kód lokality: CZ04243212 Rozloha: 20.8310 ha Nadmořská výška: 381 - 412 m n. m. Poloha: Výrazný vrch (476 m n. m.) 2,5 km SZ od obce Libčeves v Českém středohoří, asi 15 km JV od Mostu. Ekotop: Geologie: Troska neovulkanického (podpovrchového) tělesa tvořeného žilou olivinického bazanitu a tufy. Geomorfologie: Výrazný kuželovitý vrch eliptického půdorysu vystupující jako suk z jinak mírně zvlněného terénu jižní části Milešovského středohoří. Reliéf: Nezalesněný vrch. Pedologie: Půdní pokryv tvoří eutrofní variety modálních kambizemí a rankerů, lokálně až iniciálních litozemí. Krajinná charakteristika: Vrch stepního charakteru s lesními porosty v jižní polovině obvodu na úpatí kopce. Při pohledu od jihu výrazná dominanta Libčeveské kotliny nápadná souměrným tvarem. Biota: Vrch s travinnými společenstvy stepního charakteru s mimořádně hojným výskytem koniklece lučního (Pulsatilla pratensis). Křovinné formace po celém obvodu a lesní porosty v jižní polovině obvodu na úpatí kopce (K3 vysoké mezo- a xerofilní křoviny, X9B lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami). Součástí lokality je PR Číčov. Kvalita a význam: Významná lokalita termofilního hmyzu - přástevníka quadripunctaria) vázaného na lesostepní společenstva.
kostivalového
(Callimorpha
Zranitelnost: Upuštění od pastvy. Umělé zalesňování. Zarůstání dřevinami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Huníkovský potok Kód lokality: CZ0423001 Rozloha: 4.2579 ha Nadmořská výška: 300 - 374 m n. m. Poloha: Potok s rybníkem protékající mezi obcemi Huníkov a Kerhartice.
Rozloha (ha) 2.9113 1.4210 5.9392 0.6536
Ekotop: Geologie: Údolí potoka je zaříznuté do suťových akumulací z okolních čedičových vrchů. Dno údolí je vyplněno staročtvrtohorními sprašemi a sprašovými hlínami. Koryto potoka je vyplněno štěrkovými akumulacemi. Geomorfologie: Potok protéká Benešovským středohořím, v zahloubeném údolí sledujícím směr SV-JZ mezi vrchy Hana a Smrčník - Bažatnice. Reliéf: Území tvoří kerná členitá vrchovina tvořená převážně čedičovými vulkanity a jejich pyroklastiky, méně koniackými pískovci a třetihorními písky a jíly, na pravém břehu antecedentního údolí Ploučnice s posopečnými zarovnanými povrchy, strukturními plošinami, suky, hlubokými údolími sledujícími směry VJV-ZSZ a SV-JZ. Krajinná charakteristika: Potok v hlubokém údolí, protékající mezi loukami, obklopenými zalesněnými vrchy. Biota: Velmi zachovalý meandrující tok v přirozeném korytě s dostatkem vody i v letních měsících, s reprezentativním břehovým porostem s pestrou dřevinnou i bylinnou skladbou. Mimo raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) se zde vyskytují mimo jiné ropucha obecná (Bufo bufo), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skorec vodní (Cinclus cinclus). Kvalita a význam: Jedna ze tří lokalit a zároveň nejsevernější lokalita raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) v Českém středohoří. Jedna z lokalit raka kamenáče v ČR. Zranitelnost: Vývoj druhu může být ohrožen zejména: intenzifikací chovu ryb a nevhodnou manipulací s vodou v rybníku, splachy ze silnice II. třídy Děčín - Česká Kamenice, ničením pramenišť melioračními prvky. Vegetace Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.6 Vlhká tužebníková lada V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty X1 Urbanizovaná území X12 Nálety pionýrských dřevin X5 Intenzivně obhospodařované louky
Rozloha (ha) 0.1019 1.0198 0.2400 0.0004 0.1358 2.0446 0.0613 0.1019 0.5522
Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník Kód lokality: CZ0420406 Rozloha: 18.3414 ha Nadmořská výška: 300 - 360 m n. m. Poloha: Tři vrchy 1 km sv. od obce Charvatce. Ekotop: Krajinná charakteristika: Soubor stepních ekosystémů s xerotermními společenstvy rostlin.
Geologie: Neovulkanické kužely na vypreparované augititové žíle s drobnými skalkami a mrazovými srázy ve sloupovitě odlučné hornině na příkrých svazích (kolem 30°) a s úpatím solifunkčním suťovým pláštěm porušeným sesuvy. Geomorfologie: Křížové vršky (386 m n. m.), Malý vrch (375 m n. m.) a Šibeník (344 m n. m.) jsou významnými body Chožovského středohoří. Reliéf: Výrazné kupy vystupující ze zarovnaného povrchu na křídových horninách. Pedologie: Hlavním půdním typem v oblasti jsou černozemě karbonátové ze spraší. Biota: Ve vegetačním krytu Křížových vršků převládají úzkolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých, keřové porosty - nízké xerofilní křoviny se skalníky, nízké xerofilní křiviny bez skalníků a vysoké mezofilní a xerofilní křoviny - tvoří pás, který lemuje západní úpatí kupy od jihovýchodního cípu k severozápadnímu cípu, směrem k vrcholu tento porost plynule přechází v jednotlivé roztroušené keře. Vrchol a j. svah pokrývají úzkolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých. Na vrcholu se vyskytuje i bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého. Východní úpatí kopce pokrývají širokolisté suché trávníky s mezofilními a xerofilními křovinami. Porost sedla mezi Křížovými vršky a Malým vrchem tvoří mezofilní ovsíkové louky, které na jižní části Malého vrchu střídají úzkolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých. Vegetační kryt severní části Mlýnského vrchu tvoří širokolisté suché trávníky, které na sv. úpatí přecházejí na mezofilní ovsíkové louky. Ve vegetačním krytu Šibeníku převládají širokolisté suché trávníky, které na j. části střídají úzké suché trávníky. Západní a východní úpatí lemují vysoké mezofilní křoviny a nízké xerofilní křoviny. Kvalita a význam: Suché trávníky Křížových vršků, Malého vrchu i Šibeníku jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet chráněných a ohrožených druhů rostlin, mj. Adonanthe vernalis, Astragalus exscapus, Aurinia saxatilis (druh vzácný v rámci ČR), Pulsatilla pratensis subsp. Bohemica, Stipa capillata, Stipa joannis, Stipa pulcherrima, Verbascum phoeniceum. Celostátní význam lokality je dán mj. výskytem velkého počtu vzácných a ohrožených druhů rostlin. Zranitelnost: Lokalita je ovlivněna především ukončením pravidelné pastvy a kosení, opuštěné pastviny zarůstají náletovými dřevinami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) K4C Nízké xerofilní křoviny - porosty bez skalníků a bez mandloně nízké T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.3C Úzkolisté suché trávníky - porosty s význačným výskytem vstavačovitých T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T6.2A Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera) X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole
Rozloha (ha) 2.0183 0.3071 0.6002 2.2761 1.6447 2.3068 9.1249 0.0619 0.0010 0.0003
Košťálov Kód lokality: CZ0420459 Rozloha: 485.4839 ha Nadmořská výška: 229 - 463 m n. m. Poloha: Skupina vrchů Košťál, Sutomský vrch, Jezerka a Ovčín mezi obcemi Sutom, Boreč, Radovesice a Košťálov - 1 km severně od obce Třebenice. Ekotop: Geologie: Jezerka, Ovčín a Sutomský vrch jsou neovulkanické suky tvořené čedičem s příkrými svahy, na nichž vystupují drobné skalky, na svazích rozsáhlé balvanité sutě, soliflukční pláště při úpatích porušené sesuvy. Košťál je tvořen trachyendezitem prorážejícím komínovou brekcii. Brekcie je extrémně bohatá na xenolity z krystalinického podloží, doprovázené i fragmenty permokarbonských sedimentů a ryolitů a křídových hornin. Z příkrých svahů (40-50°) místy vystupují strmé stěny, v nižších částech svahu jsou suťové akumulace a sesuvy. Geomorfologie: Jižní okraj Kostomlatského středohoří s výborným výhledem na tektonickou linii, oddělující České středohoří od Dolnooharské kotliny. Reliéf: Území tvoří čtyři vrchy tvarů ploché kupy - Jezerka (487 m n. m.), výrazného kuželu - Ovčín (431 m n. m.) a Košťál (481 m n. m.), krátkého asymetrického hřbetu - Sutomský vrch (505 m n. m.), oddělené od sebe mělkými údolími (nejnižší bod - na jihu 320 m n. m.) s četnými tvary zvětrávání a odnosu jako jsou izolované skály, mrazové sruby a sutě. Pedologie: Převažují hlinitokamenité skeletové půdy. Krajinná charakteristika: Pahorkatinné území s listnatými lesy, sutěmi, skálami a travními porosty vyskytujícími se převážně jen na vrcholech kopců. Biota: Lesní komplex tvořený převážně hercynskými dubohabřinami (L3.1), které na jihovýchodě, východě a severovýchodě doplňují středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) a perialpidské bazifilní teplomilné doubravy (L6.1), a místy suťové lesy (L4). Na vrcholových partiích, bývalých pastvinách na mírných svazích a úpatích vrchů se vyskytují skalní vegetace s kostřavou sivou (T3.1), širokolisté (T3.4) a úzkolisté suché trávníky (T3.3) a vegetace silikátových skal a drolin (S1.2). Na lokalitě se vyskytuje 52 druhů významných rostlin, např.: kavyl olysalý (Stipa zalesskii), tařice skalní (Aurinia saxatilis), hlaváček jarní (Adonis vernalis) nebo modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), dále bylo zjištěno 606 druhů motýlů a 85 druhů obratlovců. Kvalita a význam: Společenstva velmi zachovalých a reprezentativních dubohabřin a teplomilných doubrav s bohatým bylinným patrem, stepních trávníků, skal a sutí. Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Absence pastvy a kosení travních porostů - dochází k zarůstání expanzivními křovinami.Vývoj přirozených biotopů na lokalitě je ohrožen zejména vlivy souvisejícími s hospodařením v lesích. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy
Rozloha (ha) 7.5761 0.4660 0.4319
L3.1 L4 L6.1 L6.4 R1.4 S1.2 T1.1 T3.1 T3.3D T3.4A T3.4D T4.1 X1 X2 X3 X5 X7 X9A X9B X10 X11 X12 X13
Hercynské dubohabřiny Suťové lesy Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Mezofilní ovsíkové louky Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a s jalovcem obecným (Juniperus communis) Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) Suché bylinné lemy Urbanizovaná území Intenzivně obhospodařovaná pole Extenzivně obhospodařovaná pole Intenzivně obhospodařované louky Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s podrostem původního lesa Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla
238.1744 8.9350 22.7050 27.3459 0.0020 2.2022 8.6908 1.1000 3.0251 4.4336 4.8793 0.0437 0.2395 0.3492 0.2016 9.7393 0.0236 79.5620 10.6842 0.8152 44.6356 2.7902 6.4316
Lhota Kód lokality: CZ0420455 Rozloha: 82.9671 ha Nadmořská výška: 400 - 513 m n. m. Poloha: Vrch Lhota 0,5 km severozápadně od obce Kocourov. Ekotop: Geologie: Geologické podloží vrchu Lhota je tvořené olivinickým nefelinitem, příkré svahy se skalkami, mrazovými srázy a balvanovými sutěmi. Reliéf: Výrazný krátký strukturní hřbet směru V-Z v centrální části Kostomlatského středohoří. Pedologie: Půdním podkladem je většinou lesní hnědozem a hlinitokamenné půdy. Biota: V lesích převládají suťové lesy (L4) s pohyblivými sutěmi (S2) a středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4), místy výskyt květnatých bučin (L5.1) a hercynských dubohabřin (L3.1). V lokalitě se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin a živočichů, např.: lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) aj. V typické lesní a suťové fauně se hojně vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Kvalita a význam:
Společenstva velmi zachovalých a reprezentativních suťových lesů, teplomilných doubrav, bučin a dubohabřin. Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Vývoj přirozených biotopů na lokalitě je ohrožen zejména vlivy souvisejícími s hospodařením v lesích. Vegetace Stanoviště/Biotop L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X5 Intenzivně obhospodařované louky X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami
Rozloha (ha) 1.6396 4.8515 24.5162 8.4767 25.0478 3.5532 0.1877 0.0004 0.0925 14.2554 0.3460
Lipská hora Kód lokality: CZ0420454 Rozloha: 66.0249 ha Nadmořská výška: 469 - 575 m n. m. Poloha: Výrazně asymetrická trachytová kupa, 1 km jihozápadně od Medvědic. Ekotop: Geologie: Trachytové intruzivní těleso lakolitové povahy, které vzniklo při stratigrafické hranici křída-vulkanický komplex. Geomorfologie: Lipská hora (689 m n. m.) je významným bodem Kostomlatského středohoří. Reliéf: Nepravidelná kupa eliptického půdorysu. Vrchol je tvořen pásmem skal (J-JV) s jevy mrazového zvětrávání, dochází zde k tence deskovitému rozpadu horniny, jednotlivé uvolněné desky se stávají součástí pohyblivých sutí na svazích o sklonu až 40°. Pedologie: Půdní substrát je kamenitý a chudý. Krajinná charakteristika: Značná část ploch svahů je pokryta akumulací hrubých sutí, kromě jižních a jihovýchodních svahů pokrytých lesem. Při S úpatí vlhké louky. Biota: Sutě v jižní a jihovýchodní části území hostí vegetaci silikátových skal a drolin (S1.2), vysokobylinnou vegetaci zazemněných drolin (S1.4) a vegetaci pohyblivých sutí (S2). V lesích v severozápadní části lokality převládají středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4), které jsou na severovýchodě střídané květnatými bučinami (L5.1) a suťovými lesy (L4) na jihu a jihovýchodě. Na lokalitě se nachází řada významných druhů rostlin a živočichů, z rostlin např.: hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium
martagon) a dřín jarní (Cornus mas), z živočichů např. pavouk stepník rudý (Eresus cinnaberinus), dále zde bylo zjištěno 123 druhů střevlíkovitých brouků. Při severním úpatí vlhké louky s mokřadním společenstvem s výskytem významných druhů rostlin, např. úpolín nejvyšší (Trollius altissimus). Kvalita a význam: Zachovalá lesní společenstva a společenstva skal a sutí. Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Upuštění od redukce křovin (Sorbus, Prunus, Crataegus) v místech výskytu chráněných druhů rostlin - hvozdíku sivého - by vedlo k jeho postupnému zániku na této lokalitě. Sporadické kosení vlhkých luk při severním úpatí způsobuje jejich degradaci. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) L7.1 Suché acidofilní doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X11 Paseky s nitrofilní vegetací
Rozloha (ha) 0.0187 8.7666 10.0601 2.9253 7.5970 0.1657 7.0961 1.3132 2.2088 0.4339 1.7049 3.4098 0.5683 4.5933 10.5278 3.6300 0.1383
Lovoš Kód lokality: CZ0424037 Rozloha: 292.9447 ha Nadmořská výška: 194 - 570 m n. m. Poloha: Nápadný kuželovitý vrch s nasedajícím hřebenem 2,5 km severně od Lovosic. Ekotop: Geologie: Lovoš je neovulkanický suk tvaru výrazného kužele na vypreparovaném žilném tělese olivinického nefelinitu, hřbet Kybičky nasedající na jeho kužel v mělkém sedle je tvořen trachytem. Geomorfologie: Výrazný vrch Kostomlatského středohoří (570 m n. m.), severně od jeho vrcholu vybíhá nižší hřbet Kybičky (486 m n. m.), protažený ve směru jihozápadseverovýchod, k severu klesají svahy do Oparenského údolí.
Reliéf: Významná krajinná dominanta okraje Českého středohoří zvedající se nad Lovosicemi. Pedologie: Půdní profil tvoří kambizemě eutrofní. Krajinná charakteristika: Rozsáhlá společenstva skal, sutí, travnatých stepí, lesostepí a listnatých lesů s teplomilnými druhy rostlin a živočichů. Biota: Ve vegetačním krytu lokality převládají hercynské dubohabřiny, na vrcholu a jižním a jihozápadním svahu se vyskytují společenstva skal a sutí, travnaté stepní porosty a křovinaté porosty, které přechází v teplomilné doubravy. Severní, západní a východní svahy pokrývají suťové lesy. Hřbet Kybičky s výrazně kyselejším trachytickým podložím pokrývají teplomilné doubravy se zbytky cenné šipákové doubravy. Na severním úpatí při Oparenském údolí se opět vyskytují suťové lesy, acidofilní bučiny a teplomilné doubravy. Kvalita a význam: Teplomilná společenstva stepí, lesostepí a listnatých lesů jsou druhově velmi bohatá a hostí velký počet zvláště chráněných a velmi vzácných druhů rostlin a živočichů, mj. bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), třemdava bílá (Dictamnus albus), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), kosatec bezlistý (Iris aphylla), kavyl Ivanův (Stipa pennata), dřín jarní (Cornus mas) a dub pýřitý (Quercus pubescens). Z brouků se vyskytují mj. krajník pižmový (Calosoma sycophanta), roháč obecný (Lucanus cervus) aj., z motýlů mj. otakárek fenyklový (Papilio machaon), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), okáč ovsový (Minois dryas), nesytka česká (Pennisetia bohemica) aj., z pavouků mj. sklípkánek hnědý (Atypus affinis), stepník rudý (Eresus cinnaberinus) aj., z plazů se vyskytuje zmije obecná (Vipera berus), užovka hladká (Coronella austriaca), z ptáků mj. linduška lesní (Anthus trivialis), strnad zahradní (Emberiza hortulana), z drobných savců mj. plch velký (Glis glis) aj. Významná lokalita termofilního hmyzu vázaného na lesostepní společenstva. Zranitelnost: Lokalita je vyhledávaným turistickým cílem, na vrcholu je turistická chata. Zarůstání dřevinami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4C Nízké xerofilní křoviny - porosty bez skalníků a bez mandloně nízké L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) L7.1 Suché acidofilní doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku
Rozloha (ha) 2.7699 0.1766 131.0256 39.9305 23.4075 2.1820 2.2657 2.5814 3.9848 0.1534 0.3461 2.3098 1.5256 0.3747
X1 X2 X3 X7 X9A X9B X10 X11 X12 X13
výběžkatého Urbanizovaná území Intenzivně obhospodařovaná pole Extenzivně obhospodařovaná pole Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s podrostem původního lesa Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla
0.6603 0.0639 0.2464 0.8671 20.3938 31.9409 1.4034 15.0015 8.2608 0.3981
Luční potok - Třebušín Kód lokality: CZ0423219 Rozloha: 0.6592 ha Nadmořská výška: 318 - 400 m n. m. Poloha: Horní tok Lučního potoka 1 km v. od obce Třebušín, cca 9 km sv. od centra Litoměřic. Ekotop: Geologie: Údolí je budované svrchnokřídovými slínovci březenského a teplického souvrství, s překryvy čtvrtohorních deluviálních a fluviálních sedimentů. Geomorfologie: Území je v Českém (Třebušínském) středohoří. Reliéf: Slabý potok v ploché hornatině, v širokém údolí východně od vrchu Kalich, pramenící pod obcí Zababeč. Pedologie: Nivu potoka pokrývají modální fluvizemě, dále navazují modální a pseudoglejové kambizemě, na vápnitých horninách modální pararendziny. Krajinná charakteristika: Potok v horní části s místně upravovanými břehy, ve spodní části pod silnicí Třebušín-Dolní Týnec s odbočkou v podobě umělého náhon. Biota: Potok v horní části lemován pobřežními porosty (olše, vrba, jasan). Vlastní tok bez makrofyt, v okolí toku např.: pobřežní vegetace potoků (M1.5). Kvalita a význam: Jedna ze dvou lokalit raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) v Českém středohoří a jedna z několika málo v ČR. Zranitelnost: Urbanizace ploch (úsek se zahradami). Znečištění vody (odpadní vody, skládky na březích, chov domácích zvířat). Vysychání (dlouhodobé sucho). Umělé hrazení toku, čerpání vody (úsek se zahradami). Vegetace Stanoviště/Biotop L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L3.1 Hercynské dubohabřiny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada X1 Urbanizovaná území
Rozloha (ha) 0.0784 0.0058 0.0962 0.0887 0.1887 0.0943
X12
Nálety pionýrských dřevin
0.0569
Milešovka Kód lokality: CZ0420416 Rozloha: 490.1785 ha Nadmořská výška: 385 - 837 m n. m. Poloha: Vrchy 2 km severozápadním směrem od Velemína. Ekotop: Geologie: Milešovka je trachytický lakolit vypreparovaný z povrchových vulkanitů a se svým okolím tektonicky vyzdvižený. Neovulkanická efusiva jsou zastoupena v obou hlavních typech, bazaltoidech a trachytech, rozdíl mezi nimi se silně projevuje na vegetaci. Geomorfologie: Milešovka je nejvyšší horou Českého středohoří (837 m n. m.). Její horská skupina v rámci navrhovaného území zahrnuje z výraznějších vrchů ještě Kamenec (552 m n. m.), Dubický vrch (441 m n. m.), Dlouhý vrch (456 m n. m.) a Šibeník (486 m n. m.). Reliéf: Dominantní vrch Milešovka, nejvyšší elevace Českého středohoří a jedna z nejvyšších hor českého vnitrozemí. Milešovka má velký klimatologický význam, na vrcholu je zřízena meteorologická pozorovací stanice (od roku 1905). Pedologie: Půdní profil tvoří především kambizemě eutrofní. Krajinná charakteristika: Rozsáhlé zachovalé lesní ekosystémy, společenstva skal a sutí, velká koncentrace bohatých populací vzácných druhů rostlin. Biota: Převládajícím typem biotopu jsou hercynské dubohabřiny, dále se vyskytují květnaté bučiny, kyselé bučiny a acidofilní teplé doubravy, kyselé doubravy a prioritní bazifilní teplé doubravy s řadou významných rostlin reliktního charakteru. Prioritní jsou suťové lesy na jihovýchodním svahu Milešovky. Jako doprovod vodních toků se zde vyskytují potoční luhy zejména mezi Dubickým a Dlouhým vrchem. Významné pro lokalitu jsou maloplošné výskyty vegetace silikátových štěrbin skal a drolin s výskytem kapradinky skalní (Woodsia ilvensis), trávníky skalních terásek (Milešovka, Kamenec), křoviny skal a drolin s rybízem alpinským (Ribes alpinum). Na jižním, severním a východním okraji území se vyskytují ovsíkové louky a fragmenty pcháčových luk, tužebníkových luk a bezkolencových luk. Kvalita a význam: Lesní porosty navrhovaného území jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet ohrožených druhů rostlin a živočichů. Z rostlin jsou to například medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) na Výřích skalách - Milešovka, lopuštík skloněný (Hackelia deflexa) na vrcholu Milešovky, kapradinka skalní (Woodsia ilvensis) a velmi bohaté populace kosatce bezlistého (Iris aphylla). Faunistický průzkum je velmi kusý, z uvedeného území je potvrzen výskyt výra velkého (Bubo bubo), zmije obecné (Vipera berus), užovky hladké (Coronella austriaca) a střevlíka nepravidelného (Carabus irregularis). Zranitelnost: Lokalita byla v minulosti negativně ovlivněna lesnickými zásahy - zaváděním nepůvodních dřevin do přirozených lesních porostů. V současnosti probíhá rekonstrukce porostů s cílem obnovit přirozené druhové složení. Vrchol je ovlivněn turistickým využíváním, provozem vojenských objektů a meteorologickou stanicí. Negativně působí rovněž přemnožení divoké zvěře, především prasete divokého. Louky v nižších polohách byly meliorovány, nejsou bohužel koseny (náročnost terénu, nízká krmná hodnota, malý zájem vlastníků o seno). Na delší dobu nekosených loukách dochází k expanzi křovin. V současné době se obnovuje pravidelné kosení na soukromých loukách i původní vodní režim. Některé porosty křovin jsou
dobře zachovalé, velká část těchto porostů je ale přestárlá. Rekonstrukce lesních cest nepříliš šetrnými metodami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) L1 Mokřadní olšiny L10.1 Rašelinné březiny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) L7.1 Suché acidofilní doubravy L8.1B Boreokontinentální bory bez lišejníků S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.5B Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých T4.1 Suché bylinné lemy T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd T6.1B Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin X1 Urbanizovaná území X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace Oblík - Srdov - Brník Kód lokality: CZ0424039 Rozloha: 335.1659 ha Nadmořská výška: 280 - 509 m n. m. Poloha: Skupina 3 vrchů 6 km severně od Loun.
Rozloha (ha) 1.2882 0.3007 0.0837 0.0800 15.2320 1.5477 303.8410 28.6539 4.4043 18.4587 0.2500 10.1112 3.2473 0.0600 0.8447 0.9735 1.2284 13.5413 0.0626 1.7892 0.24 0.4084 0.0075 0.0454 0.0215 0.0284 0.0091 0.7124 0.0022 1.0351 37.9550 6.1536 10.6470 25.4557 1.1975 0.2600
Ekotop: Geologie: Oblík, Srdov, Brník patří k třetihorním vulkanitům, které při svém výstupu využily jeden ze zlomů oháreckého riftu. Oblík je tvořen nefelinitickým bazanitem, Srdov s Brníkem olivinickým nefelinitem. Geomorfologie: Oblík - nejvyšší vrch Chožovského středohoří (509 m n. m.), Srdov - výrazný suk tvaru krátkého úzkého hřbetu směru severovýchod-jihozápad (482 m n. m.) a Brník výrazný kuželovitý suk (471 m n. m.) jsou seřazeny v západojihozápadnímvýchodoseverovýchodním směru. Reliéf: Výrazná skupina vrchů vystupující ze zarovnaného povrchu na křídových horninách. Pedologie: V půdním profilu převládají kambizemě eutrofní. Krajinná charakteristika: Mezinárodně významná lokalita s cennými xerotermními a subxerotermními společenstvy rostlin a živočichů na výhřevném geologickém podkladu.
Biota: Ve vegetačním krytu Oblíku převládají širokolisté a úzkolisté suché trávníky, nad jižním a západním úpatí vlastního kopce se vyskytují suťové lesy, na jižním svahu se místy vyskytují bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého, severní svah Oblíku pokrývají středoevropské bazifilní teplomilné doubravy. Místy se zde vyskytují suché bylinné lemy. Ve vegetačním krytu vrcholu Srdova převládají úzkolisté suché trávníky, místy se vyskytují bazifilní vegetace efemér a sukulentů, skalní vegetace s kostřavou sivou a pohyblivé sutě karbonátových hornin. Východní, jižní a západní svahy a úpatí Srdova a Brníku pokrývají širokolisté suché trávníky s expandujícím porostem nízkých xerofilních křovin a vysokých mezofilních a xerofilních křovin. Severní svahy Srdova pokrývají vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Vegetační kryt vrcholu Brníku je tvořen úzkolistými suchými trávníky, místy se vyskytují bazifilní vegetace efemér a sukulentů a skalní vegetace s kostřavou sivou. Pohyblivé sutě karbonátových hornin se na Brníku vyskytují na jižním a severním svahu. Ve vegetaci severozápadních, severních, východní a jihovýchodních svahů převládají hercynské dubohabřiny, které směrem k jihozápadnímu a východnímu úpatí střídají nízké xerofilní křoviny a vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Na úpatích a nábězích všech tří vrchů se vyskytují širokolisté suché trávníky nebo mezofilní ovsíkové louky s porosty křovin a místy se zbytky starých ovocných sadů. Kvalita a význam: Suché trávníky a pohyblivé sutě jsou druhově velmi bohaté a hostí velké množství vzácných a chráněných druhů rostlin, mj. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) (jedna z mála početnějších populací v ČR), kavyl Ivanův (Stipa pennata), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), Carlina acaulis subsp. caulescens (pupava bezlodyžná prodloužená) (jedna z mála lokalit v ČR), ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum) (druh vzácný v rámci ČR), tařice skalní (Aurinia saxatilis) (druh vzácný v rámci ČR), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) aj. Z význačných a zvláště chráněných bezobratlých se na lokalitě vyskytují lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae), snovačka kaštanová (Eucharia casta), roháč obecný (Lucanus cervus), Maloe spp., otakárek fenyklový (Papilio machaon), z obratlovců, mj. ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka hladká (Coronella austriaca), slepýš křehký (Anguis fragilis), dudek chocholatý (Upupa epops) aj. Oblík je jedna z mála severočeských lokalit kavylu olysalého (Stipa zalesskii), čítající cca 200-300 jedinců ("trsů"). Jedná se o poměrně stabilní populaci. Několik druhů kavylů rostoucích v nejbližším okolí velmi znesnadňuje identifikaci druhu. Nejasná je populační čistota některých jedinců, vzhledem k nejasnostem stability druhu a relativně těžší identifikovatelnosti druhu. Jedna ze sedmi lokalit sarančete Stenobothrus eurasius v ČR (v Českém středohoří); významná lokalita termofilního hmyzu (přástevník kostivalový) vázaného na lesostepní společenstva.
Srdov - Brník : Jedna z mála severočeských lokalit druhu Stipa zalesskii (v sousedství je populace druhu na vrchu Oblík), čítající cca 240 jedinců ("trsů"). Jedná se o poměrně stabilní populaci ve dvou mikrolokalitách. Velmi nesnadná identifikace druhu zejména v důsledku přítomnosti více druhů kavylů na lokalitě. Jedná se o perspektivní populaci druhu. Srdov - jedna ze sedmi lokalit Stenobothrus eurasius v ČR (v Českém středohoří), významná lokalita termofilního hmyzu (přástevník kostivalový) vázaného na lesostepní společenstva. Brník - jedna ze sedmi lokalit Stenobothrus eurasius v ČR (v Českém středohoří), významná lokalita termofilního hmyzu (přástevník kostivalový) vázaného na lesostepní společenstva. Zranitelnost: V minulých letech bylo na lokalitě upuštěno od pastvy hospodářských zvířat, následkem tohoto do travních porostů expandovaly křoviny a vysokostébelnaté trávy. Náhradním opatřením je v současné době kosení a likvidace náletu. Na Oblíku byla pastva ovcí obnovena v roce 1998. Populace se zde jeví jako stabilní, nejasný je vliv útlumu pastvy počátkem 90. let 20. století. Postupný návrat pastvy kombinovaných stád ovce a kozy na plochy od roku 1998. Ohrožení populaci druhu Stipa zaleskii při extenzivním managementu typu pastvy nehrozí. Naopak, pastva prospívá sešlapem a rychlejším rozkladem stařiny, umožňující plnou fotosyntézu nových listů a zvyšující pravděpodobnost kvetení. Na Srdově a Brníku se populace jeví jako stabilní, nejasný je vliv útlumu pastvy počátkem 90. let 20. století na další osud populace. Postupný návrat pastvy kombinovaných stád ovce a kozy na plochu od roku 2003. Ohrožení populaci druhu Stipa zalesskii při extenzivním managementu typu pastvy nehrozí. Naopak, pastva prospívá sešlapem a rychlejším rozkladem stařiny a redukcí pomalu se šířícího akátu na stepní porosty. Pokud jde o živočišná společenstva na Oblíku, Srdově a Brníku je hrozbou: upuštění od pastvy - umělé zalesňování - zarůstání dřevinami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4C Nízké xerofilní křoviny - porosty bez skalníků a bez mandloně nízké L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin
Rozloha (ha) 92.5704 13.5085 8.8501 2.7094 4.3149 0.6760 63.6577 0.1610 12.0077 81.8913 0.2487 0.2487 0.5819 1.9405 11.5335 4.9346 0.2651 0.8100 6.2920 13.6354 0.1739
X13
Nelesní stromové výsadby mimo sídla
13.6804
Ostrý Kód lokality: CZ0420456 Rozloha: 93.2383 ha Nadmořská výška: 369 - 462 m n. m. Poloha: Vrch Ostrý 1 km jihovýchodně od obce Milešov. Ekotop: Geologie: Vrch Ostrý je tvořen olivinickým čedičem. Vrch se skalními výchozy a rozsáhlými hrubými sutěmi typu kamenné moře včetně zazemněných drolin s expozicí na všechny světové strany. Skalní výchozy se nacházejí v obvodu vrcholových partií vrchu, vyznačují se sloupcovitou odlučností vulkanické horniny. Geomorfologie: Lokalita leží v centrální části Kostomlatského středohoří. Reliéf: Výrazný kuželovitý suk mírně protažený ve směru severovýchod-jihozápad. Nejvyšším bodem je vrch Ostrý (553 m n. m.). Pedologie: Substrát je většinou bázemi bohatá lesní hnědozem. Krajinná charakteristika: Zalesněný izolovaný čedičový vrch. Biota: Vrchol pokrývají suťové lesy (L4), severovýchodní svahy květnaté bučiny (L5.1), severozápadní a západní svahy středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4), jižní a jihovýchodní svahy a západní úpatí vrchu pokrývají hercynské dubohabřiny (L3.1). Na lokalitě se vyskytuje řada významných druhů rostlin a živočichů, z rostlin např. kosatec bezlistý (Iris aphylla), tařice skalní (Aurinia saxatilis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) aj. Vedle významného výskytu střevlíka nepravidelného (Carabus irregularis) lze na lokalitě nalézt typickou lesní a suťovou faunu. Kvalita a význam: Společenstva velmi zachovalých a reprezentativních suťových lesů, teplomilných doubrav, květnatých bučin a dubohabřin. Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Vývoj přirozených biotopů na lokalitě je ohrožen zejména vlivy souvisejícími s hospodařením v lesích. Vegetace Stanoviště/Biotop L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis)
Rozloha (ha) 34.864 2.5528 13.4148 26.4953 1.5004 0.7502 0.3751
X5 X9A X9B X10 X12
Intenzivně obhospodařované louky Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s podrostem původního lesa Nálety pionýrských dřevin
0.3621 7.5576 0.9953 3.0447 1.3256
Plešivec Kód lokality: CZ0420462 Rozloha: 5.1961 ha Nadmořská výška: 450 - 464 m n. m. Poloha: Sutě na vrchu Plešivec, 1 km severovýchodně od obce Kamýk. Ekotop: Geologie: Masiv Plešivce (510 m n. m.) je budován sloupcovitě odlučnou čedičovou horninou - olivinickým leucitem. Podloží je tvořeno křídovými sedimenty - slínovci svrchnoturonského až coniackého stáří. Okolí vrcholu je kryto mocnými a velmi rozlehlými sutěmi - v sutích na jižním úbočí výskyt ledových jam, ve kterých led a firnový sníh přetrvává až do začátku léta. Geomorfologie: Neovulkanický suk tvaru krátkého hřbetu na severovýchodním okraji Kostomlatského středohoří. Volné otevřené sutě pokrývající svahy a částečně i vrcholové partie kopce se systémem proudění vzduchu, umožňujícím existenci ledových jam. Biota: Většinu území tvoří otevřené sutě s výskytem vegetace pohyblivých sutí (S2), vegetace silikátových skal a drolin (S1.2) a acidofilní vegetace efemér a sukulentů (T6.1). Lesní porosty tvoří suťové lesy (L4) a suché acidofilní doubravy (L7.1). Kvalita a význam: Společenstva volných otevřených sutí s výskytem ledových jam při jejich úpatí s bohatou faunou a florou. Zranitelnost: Ochrana systému ledových jam a ventarol v plošně rozsáhlých drolinách na jižních, jihozápadních, severních a severovýchodních svazích Plešivce a věkově i habituálně výjimečných exemplářů lip, podílejících se na stabilizaci sutí. Lokalita netrpí nadměrnou návštěvností. Riziko představuje úsek modré turistické trasy vedoucí přes jihozápadní část suťového pole, jehož poškození např. způsobené odběrem suti – kameniva by ohrozilo existenci celého ekosystému (zj. chasmofytické vegetace silikátových skal a drolin a acidofilní vegetace efemér a sukulentů). Vegetace Stanoviště/Biotop L3.1 Hercynské dubohabřiny L4 Suťové lesy L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Rozloha (ha) 0.0110 0.5909 0.0016 1.6553 0.8267 0.6661 0.3425
T4.1 T6.1B X9A
Suché bylinné lemy Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami
0.3547 0.5467 0.2006
Ploskovice Kód lokality: CZ0423224 Rozloha: 9.0081 ha Nadmořská výška: 219 - 233 m n. m. Poloha: Zámecký park na jižním okraji obce Ploskovice, 5,5 km severovýchodně od centra Litoměřic.
Ekotop: Geologie: Eolické a deluvioeolické sedimenty (spraše a sprašové hlíny) kombinované s fluviálními sedimenty Ploskovického potoka. Geomorfologie: Uměle upravované území. Reliéf: Zámecký park s výsadbou exotických a domácích dřevin - uměle upravované území. Širší okolí - intenzivně zemědělsky využívaná krajina. Pedologie: V nivě potoka vznikla fluvizem glejová, na spraších modální černozem. Krajinná charakteristika: Zámecký park v intravilánu obce.
Biota: Zámecký park s výsadbou exotických a domácích dřevin. Přítomny jsou i staré duté stromy. Kvalita a význam: Významný krajinný prvek, refugium xylofágního hmyzu - páchníka hnědého (Osmoderma eremita). Zranitelnost: Odstraňování starého dřeva a umírajících stromů. Aplikace pesticidů. Vegetace Stanoviště/Biotop X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole
Rozloha (ha) 9.0027 0.0053
Radobýl Kód lokality: CZ0423225 Rozloha: 29.3290 ha Nadmořská výška: 200 - 323 m n. m. Poloha: Osamělý vrch s kovovým křížem na vrcholu, 3 km západně od centra Litoměřic, přímo nad obcí Žalhostice. Ekotop: Geologie: Vypreparované žilné těleso nefelinického bazanitu z obalu křídových hornin. Geomorfologie: Vrch vyčnívající jako suk v krajině Kostomlatského středohoří.
Reliéf: Těžce poškozený těžbou kamene, což mu dodává charakteristický tvar. Vrch je porostlý společenstvy stepí a lesostepí. V jižní a jihozápadní části se nacházejí ovocné sady a vinice. Severní svah je zalesněný. Na západním svahu se rozprostírá rozsáhlý opuštěný lom s vějířovitě i rovnoběžně orientovanými bazanitovými sloupy. Pedologie: Půdní pokryv zaujímají především eutrofní variety modálních rankerů a kambizemí, na křídových horninách modální a arenické kambizemě s pararendzinami. Krajinná charakteristika: Osamělý vrch (398 m n. m.) na pravém svahu údolí Labe. Vzhledem k relativnímu převýšení (od hladiny Labe přes 200 m) výrazná krajinná dominanta. Biota: Vrchol, svahy, volné sutě a skalní terásky Radobýlu pokrývají úzkolisté (T3.3), místy širokolisté (T3.4) suché trávníky, acidofilní vegetace efemér a sukulentů (T6.1), vegetace silikátových štěrbin a drolin (S1.2), severovýchodní svah pokrývá suťový les (L4), při úpatí věnec vysokých mezofilních a xerofilních křovin (K3). Významnými zástupci flóry jsou divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), silenka ušnice (Silene otites), pískavice provensálská (Trigonella monspeliaca) aj. Z fauny bylo zjištěno více než 50 druhů obratlovců, 32 druhů měkkýšů, 11 druhů suchozemských stejnonožců, 807 druhů motýlů. Významná lokalita sarančete (Stenobothrus eurasius) a přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria). Kvalita a význam: Společenstva zachovalé travinné vegetace skalní stepi, faunisticky a floristicky velmi bohatá. Jedna ze sedmi lokalit sarančete Stenobothrus eurasius v ČR (v Českém středohoří), jedná se o významnou lokalitu termofilního hmyzu vázaného na lesostepní společenstva. Jedna z lokalit přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria). Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Upuštění od odstraňování expanzivních křovin (akát, jilm habrolistý, jasan, svída krvavá), by znamenalo zánik cenných stepních trávníků. Lokalita je hojně turisticky využívána. Vegetace Stanoviště/Biotop T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T1.1 Mezofilní ovsíkové louky S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin L4 Suťové lesy K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny X4 Trvalé zemědělské kultury Raná - Hrádek Kód lokality: CZ0424033 Rozloha: 168.9420 ha Nadmořská výška: 250 - 457 m n. m.
Rozloha (ha) 1.1495 2.8276 2.1115 0.0078 1.7345 4.5321 16.8862 0.0020
Poloha: Dominantní vrch (457 m n. m.) na jižním okraji Lounského středohoří 6 km severoseverozápadně od centra Loun. Ekotop: Geologie: Masiv vzniklý na vypreparované žíle olivinického nefelinitu. Geomorfologie: Výrazný masiv Chožovského středohoří. Reliéf: Krátký strukturní hřbet (457 m n. m.) protažený ve směru severovýchod - jihozápad (dlouhý 1 km), nápadné čedičové těleso vystupující z mírně zvlněného terénu na křídových sedimentech v krajině s přechodným reliéfem mezi Českým středohořím a Českou tabulí. Pedologie: V půdním profilu jsou převážně kambizemě eutrofní. Krajinná charakteristika: Mezinárodně významná lokalita s dochovanými zbytky xerotermních travinných společenstev a s unikátními společenstvy teplomilných a suchomilných živočichů. Biota: Základní charakteristika: Bezlesý hřbet s xerotermní vegetací stepního rázu a unikátními živočišnými společenstvy, a to zejména na jižně exponovaných svazích vlastního vrchu a jeho předpolí. Četné nezazemněné i zazemněné sutě. NPR zaujímá jihozápadní předvrchol hřbetu. Charakteristika bioty: sysel obecný (Spermophillus citellus): - plocha letiště a svahy pod a na sz. úpatí kopce s NPR (T3.4 širokolisté suché trávníky, K3 vysoké mezo- a xerofilní křoviny), - pás na jižním. a jihovýchodním úpatí kopce s NPR a terasovité sesuvy na jihovýchodním úpatí kopce až ke cvičné ploše u asfaltového parkoviště (T3.3 úzkolisté suché trávníky, T3.4 širokolisté suché trávníky, K3 vysoké mezo- a xerofilní křoviny). saranče Stenobothrus eurasius: Skalní step na jihovýchodním úbočí NPR a step pod hlavním vrcholem (?) (T3.3 úzkolisté suché trávníky, K4 nízké xerofilní křoviny, S2B pohyblivé sutě silikátových hornin). Kvalita a význam: Suché trávníky masivu Rané jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet zvláště chráněných druhů rostlin, mj. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) (jedna z mála početnějších populací v ČR), kavyl Ivanův (Stipa pennata), Stipa pulcherrima f. nudicostata (endemit Rané), pupava bezlodyžná prodloužená (Carlina acaulis subsp. caulescens) (jedna z mála lokalit v ČR), ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum) (druh vzácný v rámci ČR), tařice skalní (Aurinia saxatilis) (druh vzácný v rámci ČR), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) aj. Z význačných a zvláště chráněných bezobratlých se na Rané vyskytují výkalník pečlivý (Copris lunaris), okáč skalní (Chazara briseis), snovačka kaštanová (Eucharia casta), chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi), několik druhů majek (Meloe spp.), lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) (jedna z největších populací v ČR). Z obratlovců kriticky ohrožený sysel obecný (Spermophillus citellus). Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Významná lokalita termofilního hmyzu vázaného na lesostepní společenstva. Jedna ze sedmi lokalit sarančete (Stenobothrus eurasius) v ČR (v Českém středohoří). Jedna z nejvýznamnějších lokalit sysla obecného v ČR (v současnosti evidováno 26 lokalit). Jedna z mála lokalit v ČR, kde se sysel vyskytuje také na primárních biotopech. Zranitelnost: Z hlediska ochrany přírody jde o jednu z nejkonfliktnějších lokalit. Je zde areál sportovního létání, pořádají se zde akce leteckého modelářství. V minulosti byla přerušena tradiční
pastva domácího zvířectva, což způsobilo zarůstání lokality křovinami. V roce 2000 byla pastva ovcí obnovena. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla
Rozloha (ha) 28.4802 0.0618 0.3508 45.8410 53.0180 0.0002 4.6997 4.5960 0.0001 0.3405 6.1862 0.4174
Sedlo Kód lokality: CZ0420449 Rozloha: 54.3701 ha Nadmořská výška: 500 - 726 m n. m. Poloha: Dominantní vrch východní části Českého středohoří Sedlo (726 m n. m.), 2 km severně od obce Liběšice. Ekotop: Vrch Sedlo (726 m n. m.) je nejvyšší horou verneřické části Českého středohoří. Tvar vrchu je získán druhotně - erozí, tak jako u většiny středohorských kopců. Zde je vypreparována značně rozsáhlá několikanásobná trachybazaltická přívodní dráha. Toto těleso lze považovat za pozůstatek vulkanického aparátu, který mohl vytvořit značný objem povrchových vulkanitů. Není vyloučeno, že značné množství produktů povrchového vulkanismu pochází právě z této erodované přívodní dráhy. Sedlo je rozsáhlý suk na hrásťově vyzdvižené a vypreparované výplni diatremy ze sodalitického trachyandezitu, vrcholovou část tvoří dva úzké strukturní hřbety směru sever-jih a východ-západ, v místě jejich styku leží vrchol elevace. Na hřbetu a příkrých svazích jsou četné kryogenní tvary sloupovitě a deskovitě odlučného neovulkanitu - vrcholové skály, sloupy, mrazové sruby, kamenná moře, balvanové proudy, haldy. Na rozsáhlém pískovcovém úpatním podstavci soliflukční suťový plášť porušený sesuvy. Půdními typy jsou zde rankery a kambizemě rankerové. Tefritové hřebeny s příkrými svahy a mocnými sutěmi, s listnatými porosty pralesovitého charakteru, s teplomilnou květenou i relikty alpínské flóry. Biota: Lesní porosty tvoří suťové lesy na prudkých svazích Sedla, s převládajícími duby, buky, javory mléče, javory kleny s příměsí habru, lípy, jilmu, na severu jasanu. Bylinný podrost je zachován nejlépe ve vrcholové části na severním svahu Sedla. Sutě jsou převážně zazemněné, pod skalami na jihozápadním svahu Sedla jsou volné sutě. Na vrcholové partii východního sníženého bočního hřebene Sedlase se vyskytují biotopy štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin a ve větším měřítku křoviny skal a drolin s rybízem alpským
v mozaice s teplomilnou doubravou a suťovým lesem. Při okrajích území umělé porosty smrku a modřínu. Kvalita a význam: Zachovalá společenstva listnatých lesů pralesovitého charakteru, s teplomilnou květenou i relikty alpínské flóry. Zachovalá společenstva skal a sutí s výskytem zvláště chráněných druhů: tařice skalní (Aurinia saxatilis), hvězdnice alpská (Aster alpinus), kosatec bezlistý (Iris aphylla), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Převážně lesní fauna se zástupci horských druhů, celkem bylo zjištěno přes 70 druhů obratlovců - výskyt výra velkého (Bubo bubo) aj. Významná je fauna vázaná na lesní porosty pralesovitého charakteru a fauna bezobratlých vázaná na chladné sutě. Zranitelnost: Porosty skalních útvarů a především jižní a západní svahy lokality jsou ohroženy devastací stádem muflonů. V porostech severních svahů je místy v podrostu dominantní netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Vzhledem k nepřístupnosti terénu na území zde byla lidská činnost omezena, takže se na převážné většině plochy zachoval lesní porost s přirozenou skladbou nebo se skladbou blízkou přirozené, výsadba nepůvodních dřevin - smrk a modřín - se omezila pouze na spodní okraje lokality, kde se postupně provádějí náhrady smrčin listnatými porosty. Existence turistické cesty vedoucí po středním hřebeni na skalní vyhlídku u vrcholu Sedla nemá za následek výraznější dlouhodobé poškození území. Vegetace Stanoviště/Biotop L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L4 Suťové lesy L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa) L7.1 Suché acidofilní doubravy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin
Rozloha (ha) 0.0003 43.8438 1.2762 1.0642 0.3491 1.0119 6.8131 0.0115
Sinutec - Dlouhý kopec Kód lokality: CZ0423227 Rozloha: 31.5786 ha Nadmořská výška: 376 - 420 m n. m. Poloha: Protáhlý vrch (483 m n. m.) se správným názvem "Dlouhá hora" 3 km západně od obce Libčeves. Ekotop: Geologie: Protáhlý hřbet tvořený olivinickým leuticitem, obklopený koniackými slínovci a jílovci. Geomorfologie: Významný bod Bečevského středohoří (neovulkanický suk tvaru výrazného hřbetu). Reliéf: Neovulkanický suk tvaru výrazného hřbetu bez patrného vrcholu orientovaný ve směru jihozápad -severovýchod. Na příkrých hladkých svazích leží rozptýlené sutě.
Na východojihovýchodních svazích roste stepní vegetace s keři. Západoseverozápadní strana je zalesněna. Na jihozápadě leží opuštěný lom. Pedologie: Půdy jsou tvořeny eutrofními varietami modálních kambizemí a rankerů, níže navazují modální pararendziny. Krajinná charakteristika: Hřbet působí v ploché krajině jako terénní hráz. Biota: Protáhlý hřbet na jižním svahu s cennými suchomilnými rostlinnými a živočišnými společenstvy na výhřevném geologickém podkladu. Na jižním a východním úpatí křovinné formace, na severním a východním svahu lesní porosty (K3 vysoké mezo- a xerofilní křoviny, X9A-B lesní kultury s nepůvodními jehličnatými a listnatými dřevinami). Kvalita a význam: Významná lokalita termofilního hmyzu (přástevník kostivalový) vázaného na lesostepní společenstva. Zranitelnost: Upuštění od pastvy. Umělé zalesňování. Zarůstání dřevinami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T6.2A Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera) X1 Urbanizovaná území X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin
Rozloha (ha) 3.8212 0.0626 4.3220 5.0253 3.4320 0.1461 1.5534 0.1761 0.1556 9.7753 1.6624 0.0001
Třtěnské stráně Kód lokality: CZ0420460 Rozloha: 12.5636 ha Nadmořská výška: 234 - 259 m n. m. Poloha: Jižně exponovaná travnatá "bílá" stráň o sklonu 15-30°, táhnoucí se v délce téměř 1 km severně od obce Třtěno. Ekotop: Geologie: Stráň je budována především vápnitými slínovci (opukami). Na několika místech je plynulost svahů narušena výraznějšími erozními rýhami. Reliéf: Terénní vlna (250 m n. m.) v délce téměř 1 km je součástí mírně zvlněného terénu jižní části Milešovského středohoří. Pedologie: Půdní pokryv tvoří subhalofilní půdy.
Krajinná charakteristika: Jedná se o tzv. "Bílou stráň" s výskytem xerotermních stepních trávníků, velký význam pro přítomnou subhalofilní vegetaci má eroze a soliflukce slínu. Halofilní habitaty jsou vázané jak na silné prameny a jejich stružky tak i na poměrně neznatelné průsaky na úpatí bílé stráně. Biota: Charakteristickým rysem lokality je pestrá mozaika s celou řadou přechodů mezi subhalofilní vegetací (T7) s dominancí jitrocele přímořského (Plantago maritima), ostřice chabé (Carex flacca) a ostřice oddálené (Carex distans), plošně nejrozšířenější xerotermní travinnou vegetací a maloplošně zastoupenými slanými rákosinami. V pokryvu převažují širokolisté suché trávníky (T3.4) často v mozaice s nízkými xerofilními křovinami nebo vysokými xerofilními a mezofilními křovinami, místy jsou patrny pokusy o zalesňování nepůvodními dřevinami. Lokalita je význačná výskytem bohaté populace jitrocele přímořského (Plantago maritima), dále je zde hojně zastoupena řada významných druhů rostlin, např.: bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), ostřice oddálená (Carex distans), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis), zdravínek jarní (Odontites vernus), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus) aj. Vyskytuje se zde i mnoho významných druhů živočichů, zejména motýlů a bezobratlých, mnoho těchto druhů je velmi významných z hlediska fauny Českého středohoří nebo Čech. Kvalita a význam: Třtěnské stráně jsou fenomenální lokalitou nejen subhalofilní vegetace, ale i subxerotermní a xerotermní flóry a fauny. Celostátní význam lokality je dán mj. velkou koncentrací vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zranitelnost: Upuštění od likvidace křovin a nepůvodních dřevin by vedlo k nežádoucím změnám. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T7 Slaniska X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami
Rozloha (ha) 3.7171 6.2708 0.0108 0.1661 0.0001 2.3980
Vrch Milá Kód lokality: CZ0423233 Rozloha: 5.4900 ha Nadmořská výška: 450 - 510 m n. m. Poloha: Osamělý vrch (510 m n. m.) v jz. cípu Českého středohoří 6 km západojihozápadně od obce Libčeves. Ekotop: Geologie: Neovulkanické těleso vrchu, tvořené olivinickým nefelinitem, proráží křídové vrstvy výběžku České tabule (jílovce, slínovce, pískovce, spongility svrchního až spodního turonu). Geomorfologie: Nejvyšší bob Bečevského středohoří.
Reliéf: Geomorfologicky výrazný suk - kužel s kupovitým zaobleným vrcholem. Pedologie: Vznikly zde eutrofní variety modálního rankeru a litozemě, místy až kambizemě. Krajinná charakteristika: Dominantní neovulkanický suk zvonovitého tvaru (510 m n. m.). Biota: Pestrá teplomilná rostlinná společenstva od štěrbinové vegetace skal přes travinné a keřové formace stepního a lesostepního charakteru až po přirozený listnatý les. Statut: PR. Skalní step a skály na jižním úbočí vrchu (T3.3 úzkolisté suché trávníky, K4 nízké xerofilní křoviny). Kvalita a význam: Jedna ze sedmi lokalit sarančete Stenobothrus eurasius v ČR (v Českém středohoří), významná lokalita termofilního hmyzu vázaného na lesostepní společenstva. Zranitelnost: Upuštění od pastvy. Umělé zalesňování. Zarůstání dřevinami. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4C Nízké xerofilní křoviny - porosty bez skalníků a bez mandloně nízké L4 Suťové lesy S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) X5 Intenzivně obhospodařované louky
Rozloha (ha) 1.3207 0.4126 0.7504 0.4126 0.0560 1.9686 0.5444 0.0248
Všechlapy - Kamýk Kód lokality: CZ0423236 Rozloha: 12.0851 ha Nadmořská výška: 350 - 400 m n. m. Poloha: Výrazný vrch (437 m n. m.) 1 km severně od obce Libčeves. Ekotop: Geologie: Vrch je tvořen leucitickým nefelinitem a olivinickým bazanitem a je obklopen slínovci březenského a teplického souvrství křídy. Geomorfologie: Dominanta severního okraje Libčeveské kotliny. Reliéf: Kuželovitý suk tvaru krátkého hřbetu. Na vrcholu a ve středních a horních částech příkrých svahů se nacházejí četné kryogenně modelované skalky ve sloupovitě odloučené hornině, s mrazovými trhlinami. V dolních částech svahu jsou balvanové haldy a suťový plášť porušený sesuvy. Svahy jsou porostlé stepní vegetací. Pedologie: Půdní pokryv zastupují eutrofní variety modálních rankerů a kambizemí, obklopené modálními pararendzinami. Krajinná charakteristika: Výrazný kuželovitý suk, nápadně vystupující z Libčeveské kotliny. Biota: Bezlesý vrch s travinnými společenstvy stepního charakteru. Křovinné formace po celém obvodu a lesní porost na východním úbočí kopce (K3 vysoké mezo- a xerofilní křoviny, X9B lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami).
Kvalita a význam: Významná lokalita termofilního hmyzu (přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) vázaného na lesostepní společenstva. Zranitelnost: Umělé zalesňování. Zarůstání dřevinami. Zarůstání ovlivněné ukončením pastvy. Aplikace pesticidů v blízkém okolí. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami
Rozloha (ha) 2.3256 0.0573 0.1146 1.0794 4.7777 0.1719 0.1095
Labské údolí Kód lokality: CZ0424128 Rozloha: 1372.3886 ha Nadmořská výška: 104 - 434 m n. m. Poloha: Dolní úsek Labe v délce cca 8,3 km mezi Prostředním Žlebem v Děčíně a státní hranicí se SRN ve Hřensku. Ekotop: Krajinná charakteristika: Labe, především v úseku Ústí nad Labem - Hřensko, je v současné době posledním relativně přirozeným zbytkem velkého toku na území ČR. Řeka si zde zachovala původní směr toku a vytvořila jedinečné údolí, jehož geomorfologické utváření a jednotlivé složky ekosystému společně vytvářejí unikátní krajinný prvek s jedinečnými scenériemi patřícími mezi evropské rarity. Geologie: Kaňon je budován křídovými sedimenty, zastoupenými ve stratigrafickém sledu cenomanem až středním turonem. Svrchní turon je zde znám pouze jako relikt. Reliéf: Údolí Labe, jak je vymezeno, představuje hluboký zářez do pískovců Děčínské vrchoviny. Svou hloubkou, dosahující místy až 300 m (v pískovcové tabuli), resp. 400 m (ve Verneřickém středohoří), přesahuje všechna ostatní údolí v České vysočině a reprezentuje tak tvar, vynikající mimořádnou rozměrovou jedinečností. Etapovitá hloubková eroze toku byla podmíněna klimaticky a tektonicky. Pro vlastní formování údolí byla přitom rozhodující skutečnost, že dotčeným územím procházejí dva vzájemně se protínající tektonické systémy. V úseku od Děčína po Hřensko je krajinný ráz rozhodujícím způsobem určován erozní činností vlastního toku. Intenzivní pliocenní a kvartérní zařezávání Labe vyvolalo silnou destrukci reliéfu pískovcové hrástě. V území se tak zformovala tektonicky a litologicky podmíněná sedimentární stupňovina vyznačující se rozsáhlými strukturními plošinami,
stolovými horami, kaňonovitým údolím Labe a dalšími charakteristickými tvary selektivní modelace kvádrových pískovců. Geomorfologie: Na území Děčína vstupuje Labe do morfologicky jedinečné Děčínské vrchoviny, kterou pak přetíná hlubokým a místy i výškově asymetrickým erozním zářezem. Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou kambizemě dystrické a fluvizemě modální.
Biota: Kaňon Labe v Labských pískovcích představuje výjimečnou ukázku unikátní kombinace říčního a pískovcového fenoménu, který se odráží v druhové rozmanitosti rostlinné i živočišné. Na průřezu kaňonem Labe lze sledovat pozoruhodný sled lesních společenstev od borových doubrav (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum) na plošinách, přes reliktní boreokontinentální bory (Dicrano-Pinetum) na hranách skalních stěn, dále přes acidofilní bikové bučiny svazu Luzulo-Fagion, které představují nejrozsáhlejší biotop vymezeného území v oblasti Labských pískovců, až po suťové lesy dubohabrového stupně (Aceri-Carpinetum) a fragmenty měkkých nížinných luhů svazu Salicion albae s topolem černým (Populus nigra). V případě bučin se jedná o nejníže položený výskyt v ČR. Vliv reliéfu na vegetaci je patrný i v podélném směru, kde se vlivem různých expozic podmíněných záhyby toku Labe střídají submontánní bučiny s porosty suchých acidofilních doubrav (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Řeka Labe se v Labských pískovcích zařezává až na úroveň krystalinického podloží, které podmiňuje výskyt květnatých bučin asociace Festuco altissimae-Fagetum s kostřavou lesní (Festuca altissima) a acidofilních (avšak v porovnání s bučinami asociace Luzulo-Fagetum na pískovcích přece jen bohatších) bučin asociace Calamagrostio-arundinaceae-Fagetum. Na kontaktu vrstev krystalinika a pískovců jsou místy zachovány zcela maloplošně fragmenty jasanovo-olšového luhu asociace Carici remotae-Fraxinetum s výskytem přesličky největší (Equisetum telmateia). Charakter bioty lokality "Nad Kaménkou" (výskyt rostlinného druhu Luronium natans – druh z přílohy č. II směrnice EU č. 92/43/EHS/1992): Výskyt L. natans v submerzní i natantní formě. Porosty jsou dosti husté a ve vegetační sezóně pokrývají téměř celou plochu vodní hladiny i vodní sloupec (pokryvnost je téměř 100%). V okolí nádrže není výrazně vyvinuta břehová vegetace. Kvalita a význam: Rekapitulace přírodovědných průzkumů především v úseku Labe mezi Střekovem a státní hranicí ČR/SRN potvrzuje velkou druhovou pestrost všech forem organizmů. Z prioritních naturových druhů (podle přílohy II směrnice č. 92/43/EHS) se v Labském údolí setkáváme s následujícími rostlinnými a živočišnými druhy. Rostliny: žabníček vzplývavý (Luronium natans), vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum). Živočichové: vydra (Lutra lutra), bobr (Castor fiber), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), losos atlantský (Salmo salar) a roháč obecný (Lucanus cervus). Pro druhy Luronium natans, Lutra lutra, Castor fiber, Salmo salar byly v Labském údolí navrženy druhové evropsky významné lokality, což také podtrhuje význam celého území. Řeka je také jediným možným životním prostředím pro vodní živočichy, vázané na proudící vodu. Jakoukoli změnou průtokových podmínek dojde k ochuzení fauny ryb a měkkýšů a k vymizení některých druhů, což odporuje mezinárodním úmluvám, ke kterým Česká republika přistoupila. Pravý břeh Labe je podle mezinárodní Úmluvy o ochraně mokřadů (Ramsar), řazen mezi mokřady regionálního významu. Význam navrženého území však nespočívá pouze ve výskytu řady ohrožených a zvláště chráněných organizmů. Důležitá je také existence a zachování celého komplexu, pro údolí Labe, charakteristických biotopů. Velice zachovalé jsou biotopy lesních společenstev na prudkých a těžko přístupných svazích kaňonu Labe v oblasti Labských pískovců. Jsou to především acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagion) a boreokontinentální bory (Dicrano-Pinion), které v tomto ohledu vynikají.
Velmi cenné jsou také fragmenty měkkých nížinných lužních porostů svazu Salicion albae s výskytem topolu černého (Populus nigra). Jedním z fenoménů dolního toku Labe jsou bahnité až štěrkopískové říční náplavy, v tomto ohledu je dolní tok Labe posledním úsekem velké řeky v ČR, kde jsou tato stanoviště přirozeně zachována a periodicky obnovována. Tento biotop je posledním přirozeným stanovištěm zvláště chráněného a kriticky ohroženého drobnokvětu pobřežního (Corrigiola litoralis). Z dalších vzácných druhů rostlin se na těchto stanovištích vyskytují: bahnička vejčitá (Eleocharis ovata), blatěnka vodní (Limosella aquatica), blešník obecný (Pulicaria vulgaris), kalužník šruchový (Peplis portula), pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum), potočnice lékařská (Nasturtium officinale). Výskyt většiny těchto druhů je však udáván mimo stávající Evropsky významnou lokalitu, výše proti proudu, v úseku dolního Labe mezi Ústím nad Labem - Střekov a Děčínem. Říční náplavy v Údolí Labe jsou také biotopem některých vzácných druhů mechů a bezobratlých živočichů (hlavně střevlíkovitých brouků). Údolí Labe je rovněž evropsky významnou migrační cestou, kterou vstupuje do republiky a dále do vnitrozemí řada rostlinných i živočišných druhů; pohyb samozřejmě nastává i opačným směrem a umožňuje šíření bioty z české kotliny na sever. Zranitelnost: Výstavbou a existencí vodních děl na dolním toku Labe by byl zcela zničen přirozený charakter údolí se svými štěrkovými a bahnitými náplavy, které jsou jedním z fenoménů dolního toku Labe a které jsou biotopem celé řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Nepochybně by také došlo k vymizení organizmů vázaných na proudící vodu. Zranitelnost území dále spočívá v přetrvávajícím znečištění ovzduší i vody, v upouštění od extenzivního hospodaření na lukách a v nevhodném lesním hospodaření v přístupnějších partiích lesů. Nadregionální význam má tzv. labská cesta adventivů, která je považována za jednu z hlavních migračních cest rostlin a živočichů ve střední Evropě. Je nutné důsledně dbát o omezení šíření a likvidaci invazních druhů (zejména Impatiens glandulifera, Helianthus sp., Reynoutria sp.). Zranitelnost dílčích lokalit: - Nad Kaménkou: Druh Luronium natans osídluje čisté vody, v případě znečištění nebo eutrofizace by mohl ustoupit. - Dolní Labe. Lokalitu ovlivňuje množství faktorů po celé vodoteči Labe, z nichž lze zmínit především zemědělské aktivity (splachy agrochemikálií), těžbu písku a štěrku související s lodní dopravou (prohrábky plavební kynety), znečištění vody vyplývající z rozsáhlé urbanizované plochy (továrny, přístavy), regulace toků a vodní hladiny. Velkou úlohu mají také povodně. Vegetace Stanoviště/Biotop V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty V4A Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt M6 Bahnité říční náplavy T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin M7 Bylinné lemy nížinných řek T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.1 Mezofilní ovsíkové louky S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S3B Jeskyně nepřístupné veřejnosti L5.4 Acidofilní bučiny L3.1 Hercynské dubohabřiny
Rozloha (ha) 12.7246 65.7793 3.4722 7.3000 0.1635 2.4066 16.7579 49.0228 0.0380 498.2498 16.8362
L4 L2.2A L2.4 L8.1A L9.2B K2.1 L2.2B L7.3 L8.1B M1.3 M1.4 M1.7 R1.4 V4B
X1 X5 X6 X7 X8 X9A X9B X10 X12 X13 X14
Suťové lesy Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty Měkké luhy nížinných řek Boreokontinentální lišejníkové bory Podmáčené smrčiny Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy Subkontinentální borové doubravy Boreokontinentální bory bez lišejníků Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Říční rákosiny Vegetace vysokých ostřic Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta Urbanizovaná území Intenzivně obhospodařované louky Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s podrostem původního lesa Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
10.4987 1.2344 9.7650 67.5160 1.5923 6.8149 0.2500 183.7004 0.3369 0.1801 1.9076 0.0460 0.1550 4.8335
43.7976 1.4848 1.2407 27.6944 10.0208 233.5433 12.6445 28.8902 10.2688 4.7254 0.0077
