Jedna
Caroline Cliburnová, obklopená voňavou párou, s vlasy stočenými v koupací čepici, ležela na zádech ve vaně a poslouchala rádio. Koupelna, stejně jako všechny pokoje v tomto honosném domě, byla obrovská. Dříve to bývala oblékárna, ale před lety Diana usoudila, že lidé oblékárny už nepoužívají ani nepotřebují, obnažila ji, zavolala instalatéry a řemeslníky, oblékla ji do růžového porcelánu, vybavila tlustým bílým kobercem a na okno dala závěsy z potištěného kartounu, dlouhé až k podlaze. Stál tam nízký stolek se skleněnou deskou na koupelové soli, časopisy a velká vejčitá růžová mýdla s vůní růže. Růže byly i na francouzských osuškách a koupelnové předložce, na níž nyní spočívaly Carolininy trepky, župan, rádio a kniha, kterou rozečetla, ale pak odložila. V rádiu hráli valčík. Raz-dva-tři, raz-dva-tři
5
ozývaly se vzdychající housle a vyvolávaly představu palmových hájů, pánů v bílých rukavicích, postarších dam sedících na pozlacených židlích a pokyvujících hlavami na příjemnou melodii. Obléknu si ten nový kalhotový kostým, pomyslela si. A pak si vzpomněla, že se jí na saku utrhl pozlacený knoflík a teď už byl s veškerou pravděpodobností ztracený. Bylo by pochopitelně docela snadné jej najít, navléct nit a přišít ho. Celá operace by nezabrala ani pět minut, ale bylo daleko jednodušší to neudělat a obléct si místo něj tyrkysový kaftan nebo černé sametové midišaty, v nichž podle Hugha vypadala jako Alenka v Říši divů. Voda vychládala. Palcem u nohy otočila kohoutkem s teplou vodou a nařídila si, že v půl osmé vyleze z vany, osuší se, namaluje se a sejde dolů. Sice se opozdí, ale na tom nezáleží. Všichni na ni budou čekat v hloučku u krbu, Hugh v sametovém smokinku, který vskrytu nesnášela, a Shaun jako vždy opásaný šarlatovou šerpou. Budou tam Haldaneovi, Parker se svýma inteligentníma pronikavýma očima a Elaine, nejspíš u druhého martini, a ještě čestní hosté a Shaunovi obchodní partneři z Kanady manželé Grimandullovi či jak se jmenují. Po přiměřeném otálení se všichni nahrnou k večeři složené ze želví polévky a cassouletu, jehož přípravou strávila Diana celé dopoledne, a vynikajícího pudinku, který se zřejmě bude servírovat flambovaný za obdivného vzdychání a otázek typu „Diano, drahoušku, jak to děláš?“ Z pomyšlení na všechno to jídlo se jí jako
6
obvykle dělalo zle. Byla to záhada. Porucha trávení je přece výsadou letitých starců, nenasytných jedlíků či eventuálně těhotných žen, a na Caroline v jejích dvaceti nesedělo ani jedno. Neměla přímo pocit, že je nemocná, ale prostě jí nebylo dobře. Možná by měla ještě do příštího úterý – ne, až od úterý za týden – zajít k doktorovi. Představila si, jak se mu to pokouší vysvětlit. Budu se vdávat a je mi pořád špatně. Viděla jeho úsměv, otcovský a chápavý. Předsvatební nervozita, to je naprosto normální, dám vám sedativa... Valčík diskrétně dozněl a moderátor se přihlásil s přehledem zpráv o půl osmé. Caroline vzdychla, posadila se a vytáhla zátku dřív, než podlehla pokušení znovu se ponořit do vody, a vylezla z vany na předložku. Vypnula rádio, nedbale se otřela, oblékla si župan a bosá ťapkala do ložnice, přičemž nechávala na bělostném koberci mokré stopy. Posadila se ke zdobenému toaletnímu stolku, stáhla si koupací čepici a bez nadšení se zadívala na svůj trojnásobný odraz v zrcadle. Vlasy měla dlouhé, rovné a světlé jako mléko a po obou stranách obličeje jí splývaly jako dva hedvábné střapce. V běžném smyslu slova to nebyl hezký obličej. Lícní kosti byly příliš vysedlé, nos tupý, ústa široká. Věděla, že může vypadat jak ošklivě, tak krásně a že pouze její oči, posazené daleko od sebe, tmavohnědé s hustými řasami, jsou přitažlivé neustále, dokonce i teď, když byla nehezká únavou. (Vzpomněla si na Drennana a na to, co kdysi
7
dávno řekl, když držel její hlavu v rukou a obrátil její tvář ke své. „Jak to, že máš chlapecký úsměv a ženský pohled? A navíc pohled zamilované ženy?“ Seděli vpředu v jeho autě, venku byla velká tma a pršelo. Pamatovala si zvuk deště, tikot hodin ve voze, dotek jeho rukou na své bradě, ale připadalo jí, jako by se rozpomínala na epizodu v knize nebo ve filmu, na událost, které byla svědkem, ale nezúčastnila se jí. Jako by se přihodila jiné dívce.) Prudce sáhla po kartáči, stáhla si vlasy do gumičky a začala si líčit obličej. Když ještě zdaleka nebyla hotová, na chodbě se náhle ozvaly kroky tlumené tlustým kobercem a zastavily se u dveří. Někdo na ně lehce zaklepal. „Ano?“ „Můžu dovnitř?“ Byla to Diana. „Ovšem.“ Její nevlastní matka už byla oblečená do bílé a zlaté, popelavě blonďaté vlasy měla svinuté jakoby do mušle a protknuté zlatým špendlíkem. Jako obvykle vypadala nádherně. Štíhlá, vysoká, bezvadně upravená. Modř jejích očí zdůrazňovalo opálení, které si udržovala pravidelným sezením na horském slunci, což byl také jeden z důvodů, proč ji tak často považovali za Skandinávku. A samozřejmě měla to štěstí, že dokázala vypadat v neformálním lyžařském oblečení nebo tvídovém kostýmu stejně dobře jako nyní, když byla ustrojená a přichystaná na vysoce formální večer. „Caroline, vždyť ještě nejsi hotová!“ Caroline právě začala provádět složité manévry s řasenkou.
8
„Už skoro jsem. Víš přece, jak dovedu být rychlá, když už jednou začnu.“ A dodala: „To je snad jediná věc, kterou jsem se na herecké škole naučila a která se mi bude pořád hodit. Že se stihnu namalovat přesně za minutu.“ Poznámku pronesla bezmyšlenkovitě a vzápětí toho litovala. Pokud šlo o Dianu, herecká škola byla stále ještě zakázaným územím a už při pouhé zmínce o té škole se naježila. Řekla chladně: „V tom případě ty dva roky, cos tam strávila, nebyly tak úplně promarněné.“ A když Caroline, celá zdrcená, nereagovala, pokračovala: „Stejně není žádný spěch. Hugh je už tady, Shaun mu právě připravuje pití, ale Lundstromovi se trochu opozdí. Paní volala z hotelu Connaught, že prý se John zdržel na jednání.“ „Lundstromovi. Nemůžu si to jméno zapamatovat. Pořád jim říkám Grimandullovi.“ „To není pěkné. Vždyť je ani neznáš.“ „Ty ano?“ „Jistě a jsou velice milí.“ Začala po Caroline ostentativně uklízet, chodila po pokoji, rovnala boty do páru, složila svetr a sebrala vlhkou osušku, která se povalovala uprostřed podlahy. Také ji složila a odnesla do koupelny, odkud Caroline slyšela, jak se snaží umýt umyvadlo, otvírá a zavírá zrcadlovou skříňku a zcela určitě vrací víčko na kelímek s pleťovým krémem. Zvýšila hlas. „Diano, a co má pan Lundstrom za jednání?“ „Cože?“ Diana opět vešla do pokoje a Caroline zopakovala otázku.
9
„Je bankéř.“ „Má něco společného s tou další Shaunovou transakcí?“ „Celkem dost. Podporuje ji. Proto přijel sem. Aby dokončil pár posledních detailů.“ „Tak to abychom se chovaly velice roztomile a slušně.“ Caroline vstala, odhodila župan a nahá hledala nějaké oblečení. Diana se posadila do nohou postele. „Copak je to taková práce? Caroline, jsi strašně hubená. Opravdu až moc hubená. Měla bys aspoň trochu přibrat.“ „To nic není.“ Vytáhla z přetékající zásuvky spodní prádlo a začala si ho oblékat. „Jsem takhle rostlá.“ „Nesmysl. Jsou ti vidět všechna žebra. A to, jak jíš, by neudrželo při životě ani mouchu. Dokonce i Shaun si toho onehdy všiml, a víš, jak je většinou nevšímavý.“ Caroline si natáhla punčocháče. „A máš takovou špatnou barvu, jsi tak bledá. Hned jak jsem vešla, jsem to viděla. Měla bys asi začít brát železo.“ „Nečernají po něm zuby?“ „Kdepak jsi slyšela tu babskou povídačku?“ „Možná to mám z toho, že se vdávám. Z toho, že jsem musela napsat sto čtyřicet tři děkovných dopisů.“ „Nebuď nevděčná... jo, mimochodem, volala Rose Kintyreová a zajímala se, co chceš jako svatební dar. Navrhla jsem jí ty poháry, které jsi viděla ve Sloane Street, víš, ty s těmi vyrytými iniciálami. Co si dneska večer vezmeš na sebe?“
10
Caroline otevřela skříň a vytáhla první šaty, které jí přišly pod ruku, a náhodou padla zrovna na černé sametové. „Tyhle?“ „Ano. Ty zbožňuju. Ale měla by sis k nim vzít černé punčochy.“ Caroline je vrátila zpátky a vyndala jiné. „Co tohle?“ Kaftan, naštěstí to nebyl ten kalhotový kostým. „Ano. Kouzelné. Se zlatými náušnicemi.“ „Ztratila jsem je.“ „Snad ne ty, co ti dal Hugh?“ „Vlastně neztratila, jen založila. Někam jsem je dala, ale nepamatuju se kam. Nedělej si starosti.“ Přehodila si tyrkysové hedvábí hebké jako chmýří přes hlavu. „Náušnice mi beztak nesluší, když nemám pořádně udělaný účes.“ Začala si zapínat drobné knoflíčky. „A co Jody? Kde bude večeřet?“ zeptala se. „V suterénu s Katy. Lákala jsem ho, aby povečeřel s námi, ale chce se dívat na nějaký western v televizi.“ Caroline si uvolnila vlasy a hladce si je vykartáčovala. „Ještě tam je?“ „Myslím, že ano.“ Caroline se jen tak naslepo přestříkala první voňavkou, která se jí namanula. „Jestli ti to nevadí,“ řekla, „zajdu nejdřív dolů a dám mu dobrou noc.“ „Moc se nezdržuj. Lundstromovi tu budou za deset minut.“ „Neboj.“ ❉ ❉ ❉
11
Sešly dolů společně. Když sestupovaly do haly, dveře obývacího pokoje se tiše otevřely. Vyšel z nich Shaun Carpenter a nesl červenou nádobu na led ve tvaru jablka, z jejíhož víčka trčela coby držátko pozlacená stopka. Vzhlédl a vtom je uviděl. „Došel led,“ prohodil na vysvětlenou a pak se při pohledu na ně zarazil jako divadelní komik, který opožděně zareaguje, zůstal bez hnutí stát uprostřed haly a sledoval, jak scházejí dolů. „Že vám to ale sluší. Dvě nádherné ženské.“ Shaun byl Dianin manžel a Carolinin... její způsob pojmenování se různil. Někdy mu říkala manžel mé nevlastní matky. Jindy otčím. Nebo jednoduše Shaun. S Dianou byli svoji tři roky, ale jak s oblibou vykládal před ostatními, znal ji a zbožňoval mnohem déle. „Znám ji odedávna,“ říkával. „Myslel jsem, že mám celou tu záležitost v kapse, ale pak odjela na řecké ostrovy, aby tam koupila nějakou nemovitost, a než jsem se nadál, napsala mi, že tam poznala a hned nato si vzala jednoho architekta – Geralda Cliburna. Jméno mi vůbec nic neříkalo, obyčejná rodina a strašně bohémská. Byl jsem z toho naprosto v šoku.“ Zůstal však věrný vzpomínce na ni, a protože mu byl úspěch vrozený, stejně úspěšně zvládal roli profesionálního svobodného muže, už staršího a zkušenějšího, po němž byla mezi londýnskými hostitelkami velká poptávka a jehož diář byl nabitý společenskými povinnostmi na měsíce dopředu.
12
Svobodný život si skutečně uměl tak pozoruhodně dobře a příjemně zařídit, že když se ovdovělá Diana Cliburnová s dvěma nevlastními dětmi vrátila do Londýna, aby se opětovně nastěhovala do svého starého domu, navázala na minulost a začala nový život, vznikly určité spekulace ohledně toho, co nyní udělá Shaun Carpenter. Podlehl až příliš zaběhanému způsobu pohodlného staromládeneckého života? Vzdal by se – dokonce i kvůli Dianě – své nezávislosti a smířil se s jednotvárnou existencí obyčejného otce rodiny? Klepy to velice zpochybňovaly. Ale pokud šlo o Dianu, klepy se přepočítaly. Z Aphrosu se naopak vrátila ještě půvabnější a žádoucnější než dřív. Ve svých dvaatřiceti byla na vrcholu své krásy. Shaun, jenž opatrně obnovoval jejich přátelství, z ní byl v několika dnech naprosto vyvedený z míry. Během týdne ji požádal o ruku a pravidelně po sedmidenních intervalech nabídku opakoval, až nakonec souhlasila. První věcí, kterou po něm chtěla, bylo, aby tu novinu oznámil Caroline a Jodymu on sám. „Nemůžu být otcem,“ řekl jim, zatímco v obývacím pokoji přecházel po koberci a pod jejich pronikavým a kupodivu stejným pohledem se potil pod límečkem. „Stejně bych to neuměl. Ale rád bych, abyste věděli, že mě vždycky můžete využít, kdybyste se chtěli s něčím svěřit nebo eventuálně potřebovali založit... Tohle je koneckonců váš domov... a chtěl bych, abyste se tu cítili...“ Zakoktal se a v duchu proklínal Dianu za to, že ho dostala do této trapné situace, a byl by ra-
13
ději, kdyby to nedělala a nechala jeho vztahu s Caroline a Jodym pomalý a přirozený průběh. Ale Diana byla od přírody netrpělivá, měla ráda, když se všechno dohodne předem, a chtěla to tak i teď. Jody a Caroline Shauna soucitně pozorovali, ale neřekli ani neučinili nic, čím by mu to usnadnili. Shaun Carpenter se jim líbil, ale viděli chápavýma očima mládí, že ho už má Diana v hrsti. A o Milton Gardens mluvil jako o jejich domově, zatímco pro ně byla a bude stále domovem bílá krychle podobná kostce cukru, trčící vysoko nad tmavomodrým Egejským mořem. Ale to bylo pryč, beze stopy zapadlé v chaosu minulosti. Do toho, co teď Diana hodlala dělat, za koho se chtěla provdat, jim nic nebylo. Když už si však musela někoho vzít, byli rádi, že je to velkorysý a laskavý Shaun. Když kolem něj teď Caroline prošla, uhnul dvorně stranou a s nádobou na led, kterou držel v rukou jako obětinu, působil poněkud škrobeně a směšně. Voněl brutem a čistou vůní vypraného prádla a Caroline si vzpomněla na otcovo věčné strniště na bradě a modré pracovní haleny, které rád nosil přímo z prádelní šňůry, aniž se jich dotkla žehlička. Také si vybavila spory a hádky, jimž se on a Diana radostně oddávali a v nichž skoro vždy zvítězil táta, a znovu ji udivilo, jak si jedna žena mohla vzít dva tak naprosto rozdílné muže. ❉ ❉ ❉
14
Sejít do suterénu a zároveň Katyina království bylo jako přejít z jednoho světa do druhého. Nahoře byly pastelové koberce, lustry, těžké sametové závěsy. Dole bylo všechno neuspořádané, nenucené a veselé. Kostkované linoleum soupeřilo s pestrými koberečky, závěsy byly vzorované klikatinami a lístečky, každý vodorovný povrch byl obsazen fotografiemi, porcelánovými popelníky ze zapomenutých přímořských letovisek, malovanými mušlemi a vázami s umělými květinami. V krbu rudě hořel pořádný oheň a před ním v prosezeném ušáku a s pohledem přilepeným na chvějící se televizní obrazovku byl stulený Carolinin bratr Jody. Měl na sobě džínsy a tmavomodrý rolák, odřené pohorky a z neznámého důvodu obnošenou kapitánskou čepici, o několik čísel větší. Když Caroline vešla, vzhlédl, ale vzápětí se zase vrátil k obrazovce. Nechtěl přijít o jediný záběr, o jedinou vteřinu děje. Caroline ho v křesle posunula a vtlačila se vedle něj. Po chvilce řekla: „Co je to za holku?“ „Je pitomá. Pořád se líbá. Jako každá.“ „Tak to vypni.“ Zvážil to, usoudil, že je to zřejmě dobrý nápad, a slezl z křesla, aby přístroj vypnul. Televize se slabým zasténáním umlkla. Postavil se na předložku u krbu a zadíval se na sestru. Bylo mu jedenáct, což byl správný věk, už se zbavil dětských střevíčků, ale ještě nebyl vytáhlý, hubený, náladový a netrápily ho pupínky. Měli s Caroline tak podobné rysy, že i cizí lidé, když je viděli poprvé, poznali, že nemohou být nic
15
