OVZDUŠÍ
Přechod z vytápění tuhými palivy na plynové topení – mýty a realita Vytápění plynem využívá v ČR asi 32 % bytů, je to pohodlný způsob, jak si doma zajistit teplo. Plynové kotle mají ekologické spalování s vysokou účinností (90–94%) a jsou snadno regulovatelné. Existují i takzvané kondenzační plynové kotle, které k vytápění využívají i kondenzující vodní páry (voda je jeden z vedlejších produktů hoření), která je následně ochlazena, a toto teplo je využito k ohřevu topné vody. Při topení v kondenzačním kotli se ušetří nemalé náklady za plyn. A oproti jiným kotlům mají vyšší životnost. Dále pak takové odkouření komína kondenzačního kotle vyjde levněji než odkouření komínů jiných kotlů. Náklady na provoz se sníží i využitím tepla, které je komínem odváděno. Toto dodatečně získané teplo je pak využito pro předehřev teplé vody. Správně nastavený kondenzační plynový kotel za rok uspoří 25–40 % plynu oproti běžnému plynovému kotli. Finanční návratnost jsou pouhé 2–4 roky, což je skvělá zpráva. O ekologičnosti plynu vypovídá nízký obsah škodlivin. Spaliny po plynu obsahují zejména oxid uhličitý a vodní páru, v menším množství pak oxid uhelnatý, oxidy dusíku a oxidy síry. Je třeba podotknout, že obsah škodlivin klesá s teplotou spalování (což neplatí pouze pro spalování plynu, ale i pro ostatní paliva). Cena plynu je značně pohyblivá, dochází k jeho opakovanému zlevňování a zdražování. V současné topné sezoně cena plynu klesla, ale k dalšímu zlevňování plynu jsou odborníci i plynárenské společnosti skeptické. Už v roce 2010 by cena plynu mohla opět vzrůst.
OVZDUŠÍ
Paliva používaná pro lokální topeniště Je prokázáno, že kvalita ovzduší v malých a středních obcích je lokálně výrazně ovlivňována způsobem vytápění a používanými technologiemi lokálních topenišť. Nejběžnějším palivem (v oblastech bez připojení na zemní plyn) je uhlí. Je známo, že uhlí (stejně jako zemní plyn) patří k neobnovitelným zdrojům energie. Uhlí je poměrně kvalitním palivem, ale velmi často je spalováno v nevyhovujících topeništích a nevhodným způsobem přikládání. Tvoří se tak množství škodlivin, které se dostávají do ovzduší, a to pak silně znečišťují. Snahou do budoucna je rozšiřování využívání obnovitelných zdrojů energie. Takovým zdrojem je rostlinná biomasa. Pěstování tzv. energetických rostlin u nás zatím nemá tradici. Energetické rostliny jsou byliny (topinabur) a dřeviny (bříza, vrba, olše), obě skupiny se vyznačují rychlým růstem nadzemních částí, další variantou obnovitelných paliv je takzvaná odpadní biomasa (kůra, rostlinné zbytky ze zemědělské výroby, jako jsou např. balíky slámy). Zajímavé je, že spalováním biomasy se uvolní takové množství CO2, kolik ho rostlina spotřebovala pro svůj růst. Ve srovnání s uhlím si biomasa vede v některých hlediscích lépe, v jiných zase hůře. Oproti uhlí biomasa obsahuje menší množství životu nebezpečných látek. Nevýhodou zase je, že pěstování čistě energetických rostlin je náročné na prostor, bude tedy zabírat značnou plochu zemědělské půdy. Cena je důležité hledisko, podle kterého se nejčastěji rozhodujeme. V současné době je nejekonomičtější spalování uhlí. Spalování biomasy je nákladnější z hlediska využívané technologie. Nicméně je více než předvídatelné, že kvůli tlaku, který je vyvíjen na ochranu životního prostředí, se v blízké budoucnosti budeme setkávat se zdražováním méně šetrných paliv a technologií a podporou těch ekologičtějších. Už nyní je možné získat na pořízení kotle pro spalování biomasy dotaci od MŽP.
OVZDUŠÍ
Režim topení tuhými palivy Topení tuhými palivy je nejjednodušší a často i jedinou možností, jak si doma zajistit teplo. V ČR je situace ve vytápění domácností následující: 65 % bytů topí tuhými palivy, 32 % používá plyn, 1,5 % elekřinu a 1, 5% alternativní zdroje energie. Domácnosti, které mají to štěstí a jsou na dosah plynové přípojky, se s režimem vytápění nemusí trápit. Stačí nastavit požadované hodnoty na kotli a ten obstará vše potřebné. U vytápění tuhými palivy nezbývá nic jiného, než chodit přikládat. Obsluha kotle na pevná paliva si klade jisté nároky na čas a fyzické schopnosti uživatele (přikládání, čištění, regulace). Dobrou investicí při topení tuhými palivy jsou zplyňovací kotle na dřevo. Ty je možno připojit i ke kotlům na uhlí. Většinou se dají snadno regulovat a jejich účinnost dosahuje až 85 %, což znamená, že není nutno tak často přikládat. Pro inspiraci je účinnost v současnosti využívaných kotlů, při použití nejběžnějších typů tuhých paliv (dřevo, hnědé uhlí), následující: prohořívací kotel 60 – 70 % při topení dřevem a 50 – 60 % při topení hnědým uhlím, odhořívací kotel v obou případech 65 – 75 % účinnost, ruční zplyňovací kotel (pouze dřevo) 75 – 90 %, automatický (pouze uhlí) 75 – 85 %. Kotle na pevná paliva se dělí do dvou kategorií – jsou jimi kotle s ručním a se samočinným dávkováním paliva. V každé z těchto kategorií existují 3 základní třídy, které vymezuje norma (ČSN EN 303-5). Jednotlivé třídy se od sebe liší účinností vytápění a současně i v míře znečišťování ovzduší. Současným požadavkům na moderní zdroje tepla odpovídají pouze kotle 3. třídy a to zejména kotle zplyňovací a s automatickou dodávkou paliva. Cena těchto kotlů je poněkud vyšší, proto jsou málo rozšířené, ale dá se očekávat, že v nejbližších letech bude možno uvádět do provozu pouze tyto typy kotlů. Produkce škodlivých látek a prachu je pak logicky nepřímo úměrná účinnosti spalování kotle.
OVZDUŠÍ
Možnosti tepelných úspor u novostaveb a starších domů Častým důvodem vysoké spotřeby paliva (a vysokých nákladů) při vytápění obytných prostor ve starších budovách jsou úniky tepla takzvanými tepelnými mosty nebo nevhodně zvolený tepelný zdroj s nepříliš vysokou účinností (nízká účinnost znamená vysoké náklady na paliva). U novostaveb je nejlepší variantou přemýšlet o co nejúspornějším a zároveň nejekologičtějším způsobu vytápění (mechanické větrání – vzduchotechnika rozvedená po celém domě, kdy je pomocí ventilátorů ohříván vzduch vstupující do budovy vzduchem z budovy vystupujícím. Náklady na energii se zde omezily jen na energii, která pohání vzduchotechniku). Ve starších budovách se zvyšuje spotřeba energie kvůli únikům tepla. K únikům tepla dochází prostřednictvím takzvaných tepelných mostů. Tepelné mosty jsou místa, kterými uniká teplo domova do okolí. Nejčastěji se nachází pod střechou a v okolí oken a dveří, kde jsou rámy. Receptem, jak se zbavit úniků tepla tepelnými mosty, je jejich likvidace. A to důkladným utěsněním a zateplením fasády. Další variantou, jak uspořit náklady na energii, je regulace vytápění místností pomocí termostatů. Regulace vytápění místností pomocí termostatů pomáhá šetřit prostředky vynaložené na vytápění a samotné termostaty nejsou příliš nákladná záležitost. Finančně náročnější variantou je pořízení akumulačních nádrží, které se připojí ke stávající topné soustavě. Uplatní se především na podzim a na jaře, kdy se pak může topit jen dvakrát týdně, čímž se ročně ušetří až čtvrtina paliva. Náklady na pořízení akumulačních nádrží se vrátí za šest až sedm let.
OVZDUŠÍ
Spalování odpadu z domácnosti Občan české republiky vyprodukuje za rok téměř 300 kg odpadu. V současnosti je největší snahou zredukovat objem odpadu jeho recyklací. Co nebylo, či není možno zrecyklovat, putuje na skládku nebo do spalovny. V menších obcích je odpad často spalován v lokálních topeništích a do popelnic putuje popel a odpad, který už není možné spálit. Nejrozšířenějším způsobem vytápění je vytápění kotli na tuhá paliva. V těchto kamnech se často spolu s pevnými palivy spaluje i domácí odpad, tedy přesněji odpad, který se nehodí ke kompostování (tedy zejména papír a plasty). Velmi nebezpečné je spalování plastů (PET lahve, PVC, syntetické textilie atd.). Na lokálním topeništi není možno dosáhnout takových podmínek, kdyby se ze spalovaného materiálu uvolnila jen vodní pára a oxid uhličitý. Proto se při spalování plastů do ovzduší uvolňuje velké množství škodlivých látek. Je tedy na místě poznamenat, že lokální topeniště uvolňují oproti spalovnám komunálního odpadu velké množství životu nebezpečných látek. Mezi ony nebezpečné látky patří zejména jedovatý oxid uhelnatý (katalyzátory je zachycován z výfukových plynů), protože blokuje přenos kyslíku v krvi, což může vést k nevolnosti, závratím, ztrátě vědomí a dokonce až k smrti. Dále těžké kovy (vyvolávají otravy), kyanovodík (negativní vliv na sliznice a podobné účinky jako oxid uhelnatý), čpavek (podráždění sliznic, závratě), kyselina sýrová (podíl na kyselých deštích), karcinogeny a mnohé další nebezpečné látky. Tyto škodliviny se spalováním dostávají do vzduchu, dále pak prostřednictvím srážek putují do půdy a odtud do těl rostlin a živočichů a potravním řetězcem dále do těla člověka.
OVZDUŠÍ
Spalování organické hmoty ze zahrad a vypalování porostů Vypalování je především zjara oblíbeným způsobem, jak se zbavit staré suché trávy. Ekologičtější, avšak časově náročnější, by bylo ruční hrabání trávy a následné kompostování. Vypalováním trávy jsou postiženy rostliny i živočichové, dochází ke znečišťování ovzduší a vzniká tak riziko požáru. Při vypalování trávy může vznikat teplota až 800 °C, jsou tak ohrožována i podzemní společenstva, kam patří nejrůznější prospěšné mikroorganismy. Časté utěšování, že popelem ze spálené trávy se zúrodňuje půda, je mylné, protože popel je většinou rozfoukán větrem. Proto je vypalování trávy zakázáno hned několika zákony (o ochraně ovzduší, o ochraně přírody a krajiny a požárním zákonem). Biologický odpad představuje nejobjemnější část odpadu produkovaného domácnostmi na venkově (až 40 %). Možností, jak se s takovým odpadem vypořádat, je více. Domácí kompost může být prostorově náročný. Výhodou je, že kompost obsahuje na živiny bohatý humus, který významně zkvalitňuje půdu. Poslední dobou mnohé obce zakládají obecní kompostárny, kam je svážen bioodpad z jednotlivých domácností. Další způsoby nakládání s bioodpadem jsou skládkování nebo spalování, nejedná se však o příliš vhodné varianty. Skládkováním biologického odpadu vzniká metan a veškeré živiny jsou degradovány. Při spalování bioodpadu se do vzduchu uvolňují nebezpečné dioxiny (chemické látky, které u dětí způsobují poruchy nervového systému, u mužů a žen způsobují nevratné poruchy pohlavní soustavy). Zákon o ochraně ovzduší obcím umožňuje vydání vyhlášky, která stanovuje podmínky, za kterých je možno spalovat suchý přírodní materiál. Fyzickými osobami je vypalování podrostů ze zákona zakázáno pod pokutou až 25.000,- (50.000,- právnickým osobám), kterou ukládá záchranný hasičský sbor kraje. Pokutu za poškozování přírody vypalováním může udělit orgán ochrany přírody a to ve výši 10.000,- až 1.000.000,-. Obecní úřad ustanovuje vyhláškou, zda je možné spalovat rostlinný odpad, pokud je to zakázané, může uložit pokutu 500 –150.000,-. Zakazuje-li to obecní vyhláška, musí obec zajistit likvidaci rostlinné hmoty podle zákona o nakládání s odpady.
