Ovlivňování a regulace globálního ekonomického vývoje Přednáška č. 12 kursu Světová ekonomika II. Doc.Ing.Lubomír Civín. CSc.,MBA
1
Osnova Národní úroveň hospodářské politiky Mezistátní a mezinárodní úroveň hospodářské politiky Global governance
Národní úroveň hospodářské politiky
3
Charakter státních zásahů • Politické zásahy států do světového hospodářství se odehrávají zejména v rovině hospodářské politiky a to formou ovlivňování stupně a tvaru ekonomické otevřenosti státněekonomických celků, charakteru účasti v mezinárádoních ekonomických vztazích a tím i působení na ostatní subjekty světového hospodářství.
Charakter státních zásahů Vliv jednotlivých subjektů je tak dán zejména jejich ekonomickým potenciálem, velikostí, dosaženou ekonomickou úrovní a charakterem realizované politiky. Globální ekonomický vývoj tak zásadním způsobem mohou ovlivňovat země s velikým ekonomicko mocenským potenciálem. Malé a nerozvinuté ekonomiky jsou schopné na národní úrovni ovlivňovat většinou jen svoje zapojení do světového hospodářství a své vnější ekonomické vztahy.
Teoretická východiska politických zásahů • Charakter jakož i intenzita politických zásahů státu vychází ze stupně teoretického poznání procesů probíhajících v jeho rámci, použité metodologie a idovopolitického směřování subjektů ovládající státní mocensko-politický mechanismus. • Tyto faktory pak formují konkrétní zaměření hospodářsko-politických zásahů do ekonomik a přímo, či nepřímo, přiměřeně ke svému hospododářsko-politickému potenciálu rovněž působí na vývoj celého svetového hospodářství.
Hlavní oblasti politického zasahování států do světového hospodářství • Nepřímé zásahy spočívají v politických zásazích do oblasti řešení nestability tržního mechanismu. Představuje je zejména makroekonomická fiskální a monetární politika. V širším kontextu řešení příčin nestability trhu se pak objevují relativně samostatné typy politik jako politiky : – Průřezové : strukturální, ochrany hospodářské soutěže, sociální , zaměstnanosti, regionální politika, politika ochrany životního prostředí, – Odvětvové: průmyslová, zemědělská, obchodní ,dopravní , zdravotní atd.
Hlavní oblasti politického zasahování států do světového hospodářství • Přímé zásahy státu ovlivňující postavení a tvar zapojení země do světového hospodářství jsou spojeny spolu s vnější hospodářskou politikou, ovlivňující přímo sféru účasti země v mezinárodních ekonomických vztazích. Jedná se o politiky : – zahraničně obchodní, platebně-měnovou a úvěrovou, migrační, politiky vztahu k mobilitě (exportu a importu) kapitálu, integrační politiky apod.
Základní úrovně politických zásahů • Nepřímé státní zásahy jsou většinou ze své povahy autonomními zásahy, což vyplývá z principu státní suverenity a teritoriální kontroly. • V souvislosti s procesy globalizace a interdepencence však roste i využití kooperační formy zásahů (zejména smluvních - např. v oblasti ekologické politiky). • Přímé zásahy v oblasti zahraničněhospodářské politiky byly sice historicky zaměřeny autonomně ale v součanosti se využívají hlavně jejich smluvní formy.
Základní úrovně politických zásahů • Obsah konkrétní hospodářské politiky je určen jak strategickými cíly sledovanými jednotlivými státněekonomickými celky, tak jejich principy, metodami a konkrétními nástroji vycházejícími z celkové orientace a teoreticko-politické koncepce státu. • Obecně možno definovat 2 základní skupiny principů a 3 druhy metod hospodářské politiky: – Princip neintervence státu • (metoda neutrality vztahu státu k trhu a jeho ekonomickým subjetkům či objektům )
– Princip státní ingerence • metodou preferenční (podpora subjektů, či objektů) • metodou diskriminační (znevýhodňování)
Základní úrovně politických zásahů • Přímé zásahy státu do oblasti mezinárodních ekonomických vztahů mají většinou kooperační (většinou smluvní) charakter, který vychází z možnosti modifikované aplikace autonomních nástrojů. • Kooperační charakter vyplývá z existence státní svrchovanosti a nutnosti určité urovně spolupráce, kompromisu a sledování společných cílů mezi smluvními stranami.
Základní úrovně politických zásahů • Smluvní nástroje vznikají na základě dohody dvou anebo více subjektů o vzájemné aplikaci určitého režimu vůči smluvním stranám a jejich subjektům. Jedná se o tyto hospodářko-politické režimy: – reciproční - poskytnutí stejných rovnocenných výhod vzájemně – paritní - poskytnutí takových výhod smluvní straně , které jedna strana poskytuje vlastním subjektům – nejvyšších výhod - poskytnutí všech výhod, které jedna strana již poskytla třetím subjektům
Základní úrovně politických zásahů • Smluvní nástroje představují komplex pravidel mezi dvěma, nebo více stranami o pravidlech používání autonomních nástrojů zahraničně-hospodářské poliOky. Předpokládají formální suverenitu zůčastněných smluvních stran, přičemž můžou mít protekcionisOcký (podpora zahraniční expanze silnějšího partnera), anebo liberalizační ( odstraňování překážek vzájemných hospodýřských vztahů) charakter. Nejčastější formy jsou:
– obchodní smlouvy, obchodní a platební dohody, dohody o ochraně invesOc, o zabránění dvojího zdanění, o podmínkách vízového režimu, věděckotechnické spolupráci a pod.
Základní úrovně politických zásahů • Autonomní nástroje zahraničně hospodářské poliOky lze členit na dvě základní skupiny:
– An1importní - ochranářská opatření omezující přístup zahraničním subjektům, zboží, službám, či dalším produkčním faktorům v přístupu na domácí trh ( cla, kvanOtaOvní, devizové, kapitálové či imigrační restrikce, netarifní překážky a pod.) – Proexportní - agresivně podporující domácí subjekty a faktory při vstupu na cizí trhy (vývozní prémie, státní záruky na vývozní úvěry, státní pojištění exportu, či vlastních zahraničních invesOc, daňová zvýhodnění, poskytování podpůrných služeb exportérům apod.)
Základní úrovně politických zásahů
• Konfliktní nástroje jsou obvykle nástroje donucovacícho charakteru představující mocenské zásahy státu do právní sféry jiného státus cílem donutit jej k uznání stanoviska či zájmů státu , který tato opatření provádí. Používají se v případech, že aplikace kooperačních nástrojů není úspěšná.
Základní úrovně politických zásahů Konfliktní zásahy mívají formu dvou druhů opatření: – retorze - představující zásah který zůstává v mezích práva , ale které poškozuje faktické zájmy jiného státu s tím, aby tento upustil od vlastních autonomních opatření (omezení vstupu, aplikace diskriminačního režimu na zboží , či subjekty protistrany, celní války a pod.) – represáli - zásah který poškozuje právem chráněný zájem jinoho státu s cílem aby tento upustil od vlastního protiprávního jednání (embargo, mírová blokáda).
Mezistátní a mezinárodní úroveň hospodářské politiky
17
Mezistátní a mezinárodní úroveň hospodářské politiky • Světové hospodářství je předmětem politického ovlivňování nejen na státní a korporátní úrovni, ale stále víc i mezinárodní politiky. • Obdobně jako u typů a forem hospodářských politik na národní úrovni i u hospodářské politiky mezistátní a mezinárodní existuje řada možných členění, vytvářejících společně určitou strukturu umožňující pochopit fungování a možnosti mezinárodní spolupráce při snaze o řízení, či (alespoň) efektivního ovlivňování globálních ekonomických procesů 18
Formy mezinárodních hospodářsko politických zásahů • Podobně jako u národních přímých a nepřímých politických zásahů do sféry mezinárodních vztahů a světového hospodářství lze identifikovat několik úrovní mezinárodně hospodářskopolitických zásahů: • autonomní • kooperační (2 skupiny) • koordinace jinak autonomních politik (např. fiskální, měnové ) • smluvní mezinárodní hospodářská politika, jako nejčastější forma mezinárodních hospodářskopolitických zásahů 19
• konfliktní
Formy mezinárodních hospodářsko politických zásahů • Autonomní hospodářskopolitické zásahy ovlivňující SH jsou omezené jen na významné ekonomiky, které jsou schopny ovlivnit svoji politikou i mezinárodní prostředí ( měnová kursová politika, fiskální , podpora FDI a pod. - Čína, USA, SRN .....) • Konfliktní opatření se využívají většinou v krizových obdobích ve světovém hospodářství, či světové politiky na prosazení, vynucení některých politických cílů, či opatření
20
Formy mezinárodních hospodářsko politických zásahů Kooperační formy mezinárodní hospodářské politiky jsou nejčastější. • V oblasti vnitřních politik dochází častěji k dohodám o koordinaci některých aspektů vnitřních, či mezinárodních politik • Smluvní hospodářsko-politické zásahy do SH a MEV vznikají většinou v rámci mezinárodních institucí, s relativně nízkým stupněm vymožitelnosti (např. snižovaní emisí...)
21
Formy mezinárodních hospodářsko politických zásahů Podle počtu zapojených států rozlišujeme mezinárodní hospodářsko-politické zásahy: • unilaterální (podobné jako autonomní) • bilaterální (2 zůčasntnění partneři) • multilaterální (více zůčastněných států) • globální (všechny státy, anebo relevatní vliv na světové hoposdářství - členové OSN a jejich - i přidružených - institucí)
22
Účastníci mezinárodních opatření Podle charakteru a právní formy zapojených subjektů realizujících tato opatření: • • • • • • •
23
státní - vládní mezistátní - mezivládní nadstátní - integrační nevládní - mezinárodní občanská veřejnost transnacionální - korporativní soukromé - bez formální účasti vládních institucí neformální - výběrové
Formy mezinárodních hospodářsko politických zásahů •
Podle stupně závaznosti lze rozlišovat takovéto zásahy jako: • dobrovolné převzetí závazků (bez postihu za neplnění) • koordinace politických opatření • předání kompetencí vyšším institucím s určitou formou postihu (sankcí za nedodržování) • volné (např. v systému OSN) - mezinárodní princip fungování • závazné s postihem (např, v rámci EU) nadstátní princip
24
Formy mezinárodních hospodářsko politických zásahů •
Podle principu regrese (postihu za neplnění závazku z mezinárodních ujednání) a vymahatelnosti: • s regresem (vymahatelné a sankcionovatelné - je jich mezinárodních vztazích zatím menšina) • bez regresu (přímo právně a mocensky nevymahatelné a nesankcionovatelné na daném subjektu, )
25
Typologie zásahů Podle obsahu zásahů poznáme: • makroekonomické - (fiskální a monetární politika) • průřezové (makroekonomické - měnové, ekologické, sociální, demografická......politika ) • odvětvové (průmyslová, zemědělská,zdravotní, energetická atd. politika ) • rozvojové (překonávaní zaostalosti a nerozvinutosti) • specifické (intervenční - krizové)- např.: • humanitární ( po přírodních katastrofách, živelných situacích) • rekonstrukční (po konfliktech, válkách, převratech...) 26
Obsah mezinárodních hospodářsko politických zásahů • Podle charakteru hospodářskopolitických zásahů rozlišujeme: • redistribuční (rozvojová pomoc) • realokační (realokace výrobních faktorů) • fiskální ( vytvářející důchody pro mezinárodní instituce a fondy, anebo omezující odklon fiskálních příjmů států) • pseudofiskální (omezení daňových rájů, emisní povolenky) • plně fiskální (bankovní daň, harmonizace daní, cel) • prohibiční (zákaz určitých transakcí, obchodů, emisí, rybolovu) • regulační (limity těžby, lovu, omezení obchodu, rozvoje ....) • ostatní (normativní, ...... 27
27
Obsah mezinárodních hospodářsko politických zásahů Volba konkrétních forem a nástrojů mezinárodních hospodářsko-politických opatření je pak odvislá od • ekonomických zájmů účastníků a jimi sledovaných cílů • schopností je mocesko-politicky prosadit na daném foru • stupně dosaženého konsezu mezi účastníky • aktuálnosti a urgentnosti řešení konkrétního problému pro mezinárodní společenství 28
Struktura globálního řízení světového hospodářství (Global Governance Structure)
29
29
Globální řízení světového hospodářství • Po témeř celou historii lidstva byla mezinárodní sféra oblastí, kde neplatila žádná pravidla a zákony. Jediným zákonem bylo právo silnejšího. O mezinárodních vztazích rozhodovaly armády a války. První zárodky mezinárodního práva se objevily v 17. století po třicetileté válce. • Byly však vágní, nevynutitelné a bez ukotvení v mezinárodních institucích. První Ženevská úmluva z roku 1864 zavedla instrument ratifikace jednotlivými státy, čímž do mezinárodních pravidel zavedla prvek vynutitelnosti. Společnost národů založená v roce 1920 byla prvním pokusem vytvorit širokou mezinárodní instituci zajištující mír mezi státy, který však ztroskotal v předvečer druhé světové války.
30
Globální řízení světového hospodářství (global governance) • V roce 1944 byla Společnost národů nahrazena Organizací spojených národu (OSN), která obsahovala mnohem silnejší prvky vynutitelnosti, včetně práva použití vojenské síly za podmínky jednomyslného schválení Radou bezpečnosti zavádějící nové oblasti mezinrádoní spolupráce. • Pod dojmem Velké hospodárské krize, která vypukla v roce 1929, se objevila nová oblast mezinárodní spolupráce: ekonomika. V roce 1944 byl vytvořen brettonwoodský systém s Mezinárodním menovým fondem (MMF) a Svetovou bankou (SB) jehož cílem mela být koordinace mezinárodních finančních vztahů, a dán základ pro GATT ( dnes WTO). • Dále vznikla koncepce obchodní organizace, Hospodářská a sociální rada OSN (ECOSOC), která se měla stát silným orgánem pro řešení sociálních a hospodářských otázek na mezinárodní úrovni. 31
Vývoj a změny globálního řízení světového hospodářství • Forma globalizace, kterou spustila liberalizace financí po pádu poválečného Brettonwoodského systému v roce 1972, vytvorila asymetrii mezi ekonomikou a vládnutím: • - světoví ekonomičtí hráči působí ve stále vetší míre na nadnárodní úrovni, demokratické politické vládnutí i nadále zůstává prevážne na úrovni státu. • - zajištení demokratických procedur je s rostoucí velikostí politického celku a složitostí problému čím dál obtížnejší. 32
Omezení mezinárodních institucionálních struktur • Velké státy stále používají tradiční metody mocenské politiky. Tento prístup snižuje účinnost návrhů ze strany organizací, které se podílejí na globálním vládnutí. • Integrační procesy na regionální úrovni jsou zase poznamenány demokratickým deficitem, jako je tomu napríklad v případě Evropské unie.
33
Globální řízení světového hospodářství (global governance) • Dnešní svet je svědkem rychlých změn a výjimečných situací, jakými jsou napr. finanční a hospodářská krize, zmeny klimatu a pokles zásob důležitých surovin, v první řadě ropy. • K rešení těchto krizí jsou nezbytne nutné instituce na regionální i globální úrovni. Dosavadní postupy a stávající instituce jsou málo efektivní a nepřinášejí potrebná řešení globálních problémů.
34
34
Globální řízení světového hospodářství (global governance) • Napríklad Kjótský protokol nenahradila dlouhou dobu žádná následná globální dohoda (až COP 21 v roce 2015) a rovnež financní krize se primárně rešila prevážne na úrovni jednotlivých států. • Širší shoda na rozsáhlejší a zásadní reformě finančního systému je zatím v nedohlednu, řěší se parciální problémy, při odstraňování nerovnováh se státy steží domluvily na metodách měření, ale ne odstraňování atd.
35
35
Globální řízení světového hospodářství (global governance) • Snahy o vytvoření homogennějšího systému globálního řízení , které by byly alternativou nepružného a složitého systému mezinárodních organizací se projevily vznikem alternativních institucí , mechanismů a teoretických koncepcí , které se snaží politicky zasahovat do systému mezinárodních ekonomických vztahů a dalších oblastí světového hospodářství v mnohem komprimovanějším tvaru než OSN a její agentury
36
Role států v globálním vládnutí • Důsledkem globalizace se národní ekonomiky ocitly do značné míry mimo regulační rámec státu. Tento proces oslabil schopnost státu vládnout a rešit problémy s mezinárodním přesahem. • Stát však i nadále zůstává hlavním jednotkou společenské integrace. Finanční a ekonomická krize ješte více zdůraznily význam národních státu. • Globální krize sice vyžaduje globální reakci, ale politická zodpovědnost zůstává stále na úrovni státu.
37
37
Role států v globálním vládnutí
Ačkoli byly státy globalizací oslabeny, v politické oblasti zůstávají i nadále nejvýznamnejším regulátorem. Finanční a ekonomická krize, jejíž zvládnutí vyžaduje masivní státní intervence, oslabila argumenty zastánců myšlenky, že trh je za každých okolností tím nejlepším mechanismem regulace hospodářství a společnosti.
38
38
Role států v globálním vládnutí
Na druhé straně ani globální instituce zatím neprokázaly, že jsou schopny rozhodné akce. Byly to predevším národní vlády, které zabránily úplnému rozpadu finančního systému, a to pomocí záchranných a stimulačních balíčků a v některých případech i zestátňováním a vyvlastňováním. Rozpor mezi globálním charakterem ekonomiky a národním systémem vládnutí s absentujícím systémem globálním vlády stále trvá. 39
39
Systém globálního vládnutí (global governance) Stávající systém global governance zatím nexistuje jako hotový a homogenní systém a lze jej postavit na několika zatím nejednotných a často protikladných prvcích: A. ideovoteoretické koncepce globálního řízení (vládnutí) B. neformální skupiny (“kluby G”) zapojené do procesů světového vládnutí na úrovni států C. stávající formalizované klíčové instituce a jejich nástroje ve vazbě na “kluby G” D. neformální skupiny artikulující strategické záměry a cíle globálnoho vládnutí
40
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí V současné teorii mezinárodní politické ekonomie existuje více teoretických koncepcí globálního vládnutí, nejznámější jsou : • • • • • 41
liberální tržní fundamentalismus teorie globálního vládnutí teorie liberálního internacionalismu teorie transgovernmentalismu škola sociálního konstruktivismu
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí • Tržní fundamentalismus - neoliberální koncepce, vycházející z akceptace dominující role světových trhů na (ne)řízení světového hospodářství. V tomto pojetí omezování role států a přenos na privátní struktury a sítě transnacionálních korporací je schopna řešit většinu problémů formou privatizace většiny úloh států (včetně vojenské, bezpečnostní, mezinárodně právní atd.) v současném světě a zásadní liberalizace systému mezinárodních vztahů, které napomůžou vytvoření jejich optimálního mechanismu
42
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí • Teorie globálního vládnutí reší některé problémy současné ekonomické globalizace a snaží se hledat alternativy. Podle této teorie je nutné o různých politikách uvažovat z politické i etické perspektivy. • Státy nesou odpovědnost za naplnení demokratických a lidskoprávních standardů na národní úrovni, v globálním meřítku muže stát jejich dodržování zajistit čím dál obtížneji. Z tohoto důvodu se poslední dobou stále časteji hovoří o tom, že do tvorby politiky na mezinárodní úrovni by měl být zapojen soukromý i občanský sektor (např. koncepce tzv. globálního kompaktu prosazovaná v rámci OSN integrující některé etické principy do fungování korporací). 43
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí • Tento přístup stojí v opozici k tržnímu fundamentalismu, pro nejž je optimálním způsobem regulace vzájemného soužití ve společnosti trh. Ten však selhává pri řešení vetšiny globálních problému. Cílem globálního řízení je vytvorit na globální úrovni novou institucionální strukturu světové tržní ekonomiky, která bude, podobně jako národní ekonomiky, podřízená zákonům a zásadám globálního ( případně i sociálního) státu. • Teorie upozorňuje na význam politické a etické diskuse o společenských cílech i na roli státu v mezinárodních hospodářských otázkách. 44
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí • Teorie liberálního internacionalismu (intergovernmentalismu) požaduje centralizovaná pravidla vytvářející autoritu, hierarchii institucí a univerzální členství v mezinárodních institucích s cílem řešit problémy států prostřednictvím formálního výkonu moci v rámci struktur postavených na původních národních státech .
45
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí • Teorie nového medievalismu hlásají naopak konec národního státu, které vede ne ke světové vládě, ale k takovému systému globálního vládnutí, které se vyznačuje kooperativním řešením ad hoc problémů s měnícím se a často nejistým výsledkem.
46
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí Teorie transgovernmentalismu zase tvrdí, že státy sice nemizí, ale se rozpadají na jednotlivé funkčně oddělení části (soudy, regulační agentury, výkonné složky i legislativa) , které se spojují se svými partnery v zahraničí a vytvářejí hustou síť vztahů, představujících nový nadvládní řád. Transgovernmentalismus, jako nový režim mezinárodního vládnutí se podle této koncepce stává nejrozšířenějším a účinným režimem mezivládního vládnutí . 47
A. Teoretické koncepce globálního vládnutí Sociální konstruktivizmus konstatuje socální změny v rámci světového hospodářství a proces tvorby transnacionálních tříd. Supertřídy (globální elity) tvoří světové vládnutí v rámci vytvořených ideových koncepcí jimiž se následně řídí proces transformace a globálního řízení
48
B. Neformální skupiny (kluby G) • Instituce globálního vládnutí mají odlišný charakter, mechanismy fungování i působnost než MEO. Mají rovněž několik organizačních forem: vládní, mezinárodní a soukromé (neformální) • Nejdůležitějšími představiteli vládních seskupení jsou: • G 8, (původně G7), G 20, G77 • Chiang Maijská iniciativa (ASEAN+3) - CMIM • BRIC 49
B. Neformální skupiny (kluby G) • V 60. a 70. letech minulého století se v globálním vládnutí začal objevovat nový jev: neformální uskupení a instituce. V roce 1964 se 77 rozvojových zemí spojilo do G77 (dnes má 130 členu) s cílem lépe prosazovat své společné zájmy v rámci OSN. Existuje mnoho jiných takových uskupení (G24, G4 atd.), v nichž se státy sdružují buď ad hoc nebo trvale, a to ve více ci méne volné formě spolupráce. Tato uskupení fungují prevážne v rámci formálních institucí typů OSN. • Pouze dve z nich, a to G7 (pozdeji G8) a nyní také G20, hrají skutečne významnou roli na světové úrovni.
50
B. Neformální skupiny (“kluby G”) • Skupiny G8 a G20, které lze v současné době označit za instituce globálního vládnutí, mají prevážne neformální charakter, což snižuje transparentnost jejich rozhodovacích procesů. • Efektivita jejich rozhodnutí rovnež kolísá.V těch oblastech, kde jejich členové nacházejí shodu, mohou být velmi účinná, avšak se stoupající diferenciací názoru, k čemuž dochází už samotným nárůstem počtu clenů, se zvyšuje míra rizika, že jejich aktivity budou mít jen minimální dopad. 51
51
B. Neformální skupiny (“kluby G”) • G8 a G20 mají poměrne významný, i když často nepřímý vliv na mezinárodní politiku. Slouží členům jako prostor pro komunikaci, kde mohou navzájem testovat své pozice, strategie, míru shody i potenciálních konfliktů. • Jsou rovnež příležitostí k mírnému nátlaku na jednoho nebo více členů. Výstupy z jednání těchto institucí často slouží jako podklady pro fungování formalizovaných struktur • Neopominutelným efektem skupin G8 a G20 je marginalizace OSN jakožto systému, který z formálního hlediska disponuje alespoň částecnou legitimitou pro rešení problémů a sporů v mezinárodní oblasti. 52
B. Neformální skupiny (“kluby G”) • Skupina G8 byla až do nedávné minulosti centrem mezinárodního „ekonomického vládnutí“. Jejích osm členů (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Rusko, Spojené státy a Velká Británie) představuje zhruba 14% světové populace a 60% světového HDP • Se vzestupem G20 se význam G8 v oblasti finančních a hospodářských otázek výrazně zmenšil. K presunu důležitosti docházelo postupne, i když pomerne rychle. • Po událostech na Ukrajině, G 8 se opět vrací k formátu řešení problémů na urovni G7 (bez Ruska) 53
B. Neformální skupiny (“kluby G”) • Mechanismy globálního (ekonomického) vládnutí zaznamenavají určitý pokrok a větší roozsah. Státy zastoupené v G 20 , jejíž význam roste, představují dvě třetiny světového obyvatelstva, 80 % světového obchodu a 85 % světového HDP. Už proto na ni nelze pohlížet stejně jako na G8 (G7). Nicméne i ona trpí demokratickým deficitem, neboť 90 % zemí světa v G20 stále chybí.
54
B. Neformální skupiny (“kluby G”) Vliv techto skupin nicméne závisí na míře konsensu mezi jejich členy. V případe protichodných zájmu vliv techto institucí rychle klesá. Avšak i v případe, kdy se podarí konsensu dosáhnout, mají veškerá usnesení pouze doporučující charakter. Jednotlivé členské státy se jimi mohou, ale nemusí řídit. Z tohoto úhlu pohledu jsou proto skupiny G8 (G7) i G20 stále daleko od toho, abychom je mohli označit za „světovou vládu“, jelikož nedisponují pravomocí vynutit všeobecnou platnost svých rozhodnutí.
55
C. Stávající formalizované struktury původního systému • Aby mohly “kluby G” fungovat a realizovat dohodnutá opatření, musí mít k dispozici některé nástroje a institucionální mechnismy, kterými můžou přenášet rozhodnutí do reálnho ekonomického života. • Do této skupiny patří zejména některé stávající MEO (které přímo nejsou podřízené systému OSN) a fungují na více akceschopných principech (MMF, SB - které disponují reálnými finančními zdroji pro realizaci některých opatření), - případne instituce stojící úplně mimo OSN ( WTO, BIS, FSB - které mají významnou možnost tvorby a koordinací norem a postupů implementovaných do globálního hopodářství a jeho finančního, obchodního a bankovního systému ) 56
56
C. Stávající formalizované struktury původního systému • Instituce této skupiny jako Basilejský výbor (BCBS při BIS) , Rada pro finanční stabilitu (Financial Stability Board) a další organizace, které určují pravidla a standardy pro finanční sektor vyžadují posílení demokratických procesů a změnu přístupů ke globální ekonomice. • Krize odhalila hlavní slabiny neoliberálního ekonomického modelu, který byl považován za nejlepší z možných. Změna podmínek vyžaduje hledat možnosti a způsoby, jak tento model reformovat tak, aby byl stabilnejší, sociálně spravedlivejší a rozvojově udržitelnejší.
57
C. Stávající formalizované struktury původního systému • Specifické postavení v systému globálního vládnutí hrajou regionální uskupení , které slouží jako regionální předobraz možního budoucího systému. Nejznámějšími integračními seskupeními jsou EU, NAFTA, ASEAN • Tyto formalizované struktury mají mnohem závaznější modely i nástroje řízení. Jejich základní tendencí je posilování závazného charakteru přijímaných opatření hospodářské politiky (přechod od koordinace ke společným formám a nástrojům politiky- měnová unie, fiskální unie, bankovní unie nař. v rámci EU) 58
C. Stávající formalizované struktury původního systému • Důležitými posuny, které nelze v kontextu globálního vládnutí nechat bez povšimnutí, jsou proměny mezinárodního systému, které se projevují oslabováním vlivu USA na jedné strane a vzestupem Číny a dalších nastupujících regionálních velmocí na strane druhé. • Vznik Chiangmaijské iniciativy, skupiny BRIC, Banco del Sur, nebo Šanghajské skupiny potvrzuje nový trend v mezinárodních vztazích vedoucí k větší regionální integraci a k tvorbě nových aliancí mimo tradiční instituce. Je náznakem další tendence prosazující se v globálním hospodářství – multipolarity. • Je otázkou, jakým způsobem se s těmito posuny Evropa a USA vyrovnají a jak na ně zareagují. 59
C. Stávající formalizované struktury původního systému • V oblasti institucionálních reforem mezinárodních finančních institucí, o níž se v souvislosti s finanční krizí uvažovalo, zůstává G20 velmi konzervativní. • Posílení MMF a Světové banky bude mít minimální efekt, pokud nedojde k podstatným zmenám v neoliberálním pohledu těchto institucí na ekonomiku, v jejich vnitřním řízení a v neposlední řade i ve způsobu jejich chování.
60
D. Neformalizované elitní struktury • Formalizované skupiny mají určitou strukturovanou a formalizovanou podobu s účastí představitelů vybraných členských vlád. • Exitují však rovněž mezinárodní neformální struktury, ktoré využívá globální elita pro formulaci, vyjasňování a koordinaci ideových koncepcí regulace světového hospodářství • nejznámější jsou : Bildenbergský klub, Trilaterální komise, Světové ekonomické fórum, Římský klub, Výbor pro zahraniční vztahy (CFR) a pod.
61
D. Neformalizované elitní struktury Nejznámější ideové koncepce těch skupin jsou: • teorie interdependence , která vyvolává potřebu koordinace mezinárodní politiky • trilateralismus -ochrana společných zájmů industrializované společnosti zemí triády vůči chudším zemím (modifikace atlantická výjimečnost - Atlanticist exceptionalism - Obama 2014) • neoliberalismus (washingtonský konsenzus) • globalizace - (jako liberálně-merkantilistický ekonomický řád) -etatistická toerie o významu státu v globální politické ekonomii křížená s liberalismem – New World Order • regionalismus - (regionální nadnárodní bloky jako předobraz modelu globálního řízení) 62
D. Neformalizované elitní struktury • Bildenbergský klub - mozkový trust sledující záměr provázat vlády a ekonomiky Evropy a severní Ameriky a řídit federalizaci Evropy • Trilaterální komise - přizpůsobení se amerických zájmů se zájmy západní Evropy a Japonska a koordinace vůči rozvojovým zemím • CFR - Rada pro zahraniční politiku USA + Council of Councils 23 obdobných rad pro politiku významných zemí světa iniciovaných CFR • Římský klub - alarmismus vyplývající z nutnosti řešit globální problémy světového hospodářství v kontetu modelování budoucnosti • Světové ekonomické fórum - řešení aktuálních ekonomických problémů světa na nejvyšší úrovni integrující státní (vládní) představitele, TNK, vědecké, kulturní a politické elity 63
Bilderberg (též Konference Bilderberg, Klub Bilderberg nebo Skupina Bilderberg) je označení pro výroční uzavřenou konferenci, na kterou je pozváno 120 až 150 významných osobností především ze Severní Ameriky , Západní a Střední Evropy. O pozvání rozhoduje řídící výbor a každý rok se obměňuje. Tradičně tvoří jednu třetinu pozvaných politici, a zbylé dvě třetiny osobnosti z oborů průmyslu, finančnictví, vzdělání, komunikací, ale také odborů. Název skupiny je odvozen od jména hotelu v Nizozemsku, kde došlo v roce1954 k prvnímu setkání 64
Konference Bilderberg
• Během výročního setkání klubu Bilderberg se nevede protokol a není povolena přítomnost novinářů. Účast na konferenci může být jen na základě osobního pozvání, a zveřejnit obsah jednání je zakázáno. • Poslední 64. uzavřené setkání klubu konalo v hotelu Taschenbergpalais v Drážďanech, a to od 9 do 12. června 2016. Je známo, že se ho např. zúčastnila v šéfka MMF Christine Lagardeová, bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, bývalý ředitel CIA David Petraeus, bývalý vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě Philip Breedlove, a bývalý šéf britské zpravodajské služby MI6 John Sawers atd.
65
65
Konference Bilderberg Klíčovými tématy k diskusi v roce 2016 byly , kromě aktuálních světových události: • Čína • Evropa: migrace, růst, reformy, vize, jednota • Střední východ • Rusko • USA politická scéna, • Ekonomika: růst, dluh, reformy • Kybernetická bezpečnost • Geopolitika cen energií a komodit • Prekariát a střední třída • Technologické inovace
Mapa zemí podle počtu politiků, kteří byli pozváni na jednu a více konferencí Bilderberg
68
Council on Foreign Relations („Rada mezinárodních vztahů“) • Je to soukromá americká organizace zabývající se otázkami výzkumu a zahraniční politiky a vydává dvouměsíčník Foreig Affairs. Jejími členy je více než 4900 lidí, včetně vyšších úředníků, známých vědců, podnikatelů, novinářů a právníků. Do skupiny korporátních členů patří většina klíčových nadnárodních korporací a bank. • CFR je označováno za nejvlivnější poradní středisko v USA, a někdy obviňováno ze spiknutí za účelem vytvořit světovou vládu.
69
69
Council on Foreign RelaOons Zakládající členové Bank of America Merrill Lynch Chevron Corpora1on Ci1 Exxon Mobil Corpora1on First Eagle Holdings, Inc. Goldman Sachs Group, Inc., The Google, Inc. Hess Corpora1on JPMorgan Chase & Co McKinsey & Company, Inc. Moody's Corpora1on Morgan Stanley Nasdaq OMX Group, The PepsiCo, Inc. Shell Oil Company
CFR členství k 12/2016 Prezidenstský okruh American Express Arconic BlackRock Blackstone Bloomberg BP p.l.c. Bridgewater Associates, LP Coca-Cola Company, The Credit Suisse Dell Inc. Deutsche Bank AG Eni Generali Gilead Sciences, Inc. Glenview Capital Management GoldenTree Asset Management Infor Johnson Controls, Inc.
Kohlberg Kravis Roberts & Co. Lazard Lockheed Mar1n Corpora1on Mastercard MetLife Newmont Mining Corpora1on Noble Energy Inc. Pearson PGIM Pitney Bowes Inc. Reliance Industries Limited S&P Global Soros Fund Management Standard Chartered Bank Thomson Reuters Toyota Motor North America, Inc. United Technologies Corpora1on Veritas Capital Fund Management LLC
Trilaterální komise
72
• Organizace byla založena v roce 1973 Davidem Rockefellerem. Do její činnosti jsou zapojeni zástupci politické, obchodní a akademické sféry ze Severní Ameriky, západní Evropy a Asie (Jižní Korea a Japonsko). • Komise uvedla, že jejím cílem je: „Podporovat užší spolupráci mezi klíčovými rozvinutými regiony světa, které sdílejí odpovědnost vedení v mezinárodním systému.” • Bývalý republikánský senátor Barry Goldwater ve své knize „Bez omluvy" popsal aktivity organizace jako pokus „konsolidovat čtyři centra moci: politickou, měnovou, intelektuální a duchovní" zaměřenou na vytvoření „globální ekonomické síly nadřazené moci politických vlád". 72
Personální propojení elitních struktur
Světové ekonomické fórum • (World Economic Forum, WEF) je nezisková organizace založená v Ženěvě. Pořádá každoroční zasedání ve švýcarském Davosu, kde se setkávají špičkoví podnikatelé, světoví politici, vybraní intelektuálové a novináři k diskusi o nejnaléhavějších problémech, kterým svět čelí, včetně ochrany zdraví a životního prostředí. • WEF vydává množství výzkumných zpráv a zapojuje své členy do iniciativ v různých sektorech. WEF také organizuje "Výroční zasedání nových šampionů" v Číně a řadu regionálních setkání v průběhu celého roku.
Římský klub je globální think tank, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou první zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Zpráva upozorňovala, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Mezi témata Římského klubu patří, například, diskuze o redukci populace
Literatura • G. A. Pigman, Global InsOtuOons: The World Economic Forum – A mulOstakeholder approach to global governance, Routledge, 2007 • Cihelková E.: Světová ekonomika. Obecné trendy rozvoje. Praha 2009 • Beck, U.: Moc a proOváha moci v globálním věku, Praha 2007 • Weisová Š.: Úvod do studia mezinárodních vztahů, Plzeň 2009 • Jiránková M.: Národní státy v globálních ekonomických procesech, Praha 2010 • Potočný, Ondřej: Mezinárodní právo veřejné, Praha 2006 • hnp://www.reformy.cz/zpravy/film-neviditelna-rise-novy-svetovy-raddefinovan/
77
