Our Guest. We Have the Most Complicated Period Behind Us. Generálporučík Pavel Štefka. Lieutenant General

Náš host / Our Guest Generálporučík

Lieutenant General

zavedení automobilu nákladního terénního středního a kontejnerizace. Prioritní je zajištění interoperability, především v návaznosti na komunikační a informační systémy.

Pavel Štefka

náčelník Generálního štábu Armády České republiky

Chief of the ACR General Staff

Nejsložitější období máme za sebou sebo Před dvěma lety mi náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka při jednom z rozhovorů řekl: „Chtěl bych žít jako správný manažer.“ Tehdy tím myslel, aby mu při výkonu funkce zbyl čas na rodinu, na lyže – zkrátka, aby nebyl v práci od šesti ráno do půlnoci. Jenže… V práci býval někdy před šestou, o lyžích si mohl nechat často jen zdát a klid, ten měl snad jen v loňském roce, když skončil v rukou lékařů a následně v nemocničním pokoji. A nyní? Dnes generál Štefka s úsměvem říká: „Můžu konečně ‚popustit otěže‘ reformy z rukou, vyrazit častěji na lyže a vzít také do ruky golfovou hůl.“ Tu má náčelník Generálního štábu sice v kanceláři, kdy ale „vyběhne na green a dá pět úderů pod par“, stejně neví. Je však pevně přesvědčen o tom, že to nejsložitější období má Armáda České republiky již za sebou… Pane generále, armáda po dvou letech úspěšně završila první etapu reformy a vstoupila do druhé, jejímž cílem je dosažení počátečních operačních schopností k 31. 12. 2006. Co vše je nezbytné k naplnění tohoto cíle? Dokončili jsme zdárně první etapu reformy. Jejím hlavním cílem byl přechod armády na plně profesionální bázi. Nezbytné je ovšem uvědomit si, že tento proces stále pokračuje. S profesionalizací je spojena řada úkolů, které jsou shrnuty ve Střednědobém plánu. Podaří-li se nám tyto úkoly splnit, tak můžeme říci, že dosáhneme stanovených počátečních operačních schopností v roce 2006 a následně v roce 2012 plných operačních schopností. V současné době jsme na začátku druhé etapy. Za prioritní považuji stabilizaci ozbrojených

2

We Have the Most Complicated Period Behind Us sil – to je základní podmínka, abychom mohli pokračovat v naplňování reformních kroků a cílů. Se stabilizací je velice úzce spojen výcvik. Ke splnění stanovených úkolů potřebujeme mít k dispozici vycvičený velitelský sbor. Vzhledem k tomu, že docházelo k určitým změnám, je zřejmé, že velitelský sbor není u všech útvarů důsledně připraven. Je to logické, velitelé v některých případech přecházeli z jednoho útvaru na druhý, někdy i na jinou odbornost, takže se v současné době přeškolují. Důležité a pro dosažení cílů druhé etapy zásadní ovšem je, že u útvarů typu A, které mají dosáhnout počátečních operačních schopností k 31. prosinci 2006 (například u 4. brigády rychlého nasazení) tyto problémy nemají. Splnění cílů je mnohdy podmiňováno plněním modernizačních projektů. Tento názor je však pravdivý pouze z části. Prioritní je zavést potřebné komunikační systémy, být interoperabilní s jednotkami aliančních partnerů a plnit úkoly v souladu se standardními operačními postupy. Mezi klíčové schopnosti samozřejmě patří včasná dostupnost sil a prostředků, rozmístitelnost a mobilita, schopnost účinného bojového nasazení a průzkumu a také dlouhodobá udržitelnost sil v prostoru nasazení. Vy i další představitelé resortu často zdůrazňujete nezbytnost stabilizace armády. Při pohledu „z druhé strany“ to lze chápat jako obavu z nestabilnosti armády… Armáda České republiky je připravena a schopna plnit úkoly, pro které je určena. Zajištěním její stability se rozumí, že bude ukončen proces přesunů příslušníků armády mezi jednotlivými posádkami. To nejsložitější období máme za sebou.

Dosažení vytyčených cílů závisí především na dvou faktorech – na připravenosti lidí a na kvalitě jejich vybavení. Součástí Střednědobého plánu činnosti a rozvoje MO na roky 2005 až 2010 je také zahájení řady modernizačních projektů. Co považujete za prioritní? Připravené programy a projekty musí naplňovat základní cíl, to je zabezpečení obrany České republiky co nejefektivnějším způsobem, s využitím všech možností vyplývajících z bezpečnostního prostředí a s důrazem na ekonomická hlediska a maximální možné pokrytí rizik. Projekty pro dosažení počátečních operačních schopností jsou orientovány na jednotlivé druhy sil. U specializovaných sil jsou naší prioritou například pasivní sledovací systémy, výstavba Centra biologické ochrany a také pořízení dalších prostředků k zabezpečení ochrany proti zbraním hromadného ničení pro specializované síly. U pozemních sil to je bezesporu zavedení kolového obrněného transportéru, dělostřeleckého radiolokátoru a také výstavba a rekonstrukce perspektivních posádek. Mezi rozhodující projekty vyzbrojování vzdušných sil patří jednoznačně pronájem a provoz víceúčelového nadzvukového letounu, modernizace vrtulníků Mi-17 a Mi-24. Patří sem také zavedení komunikačních spojovacích systémů, systémů řízení letového provozu, nákup přenosného protiletadlového kompletu a také výstavba perspektivních základen vzdušných sil. Plány počítají rovněž s modernizačními projekty v rámci sil podpory a výcviku, s rekonstrukcí jejich celkové infrastruktury. Ve výhledu je také rekonstrukce a modernizace zařízení Univerzity obrany. Mezi významné projekty v rámci celé armády patří

Hovoříte o výstavbě a rekonstrukci perspektivních posádek. České vojenské základny 21. století mají být rozděleny na služební a veřejnou část. V čem spatřujete výhodu takového řešení? Tento způsob výstavby v obecné rovině není nic neobvyklého. Tovární komplexy mají také část výrobní – uzavřenou, a část zabezpečovací, řekněme otevřenou. Tento způsob bude uplatněn také u vojenských základen. Je to účelové a praktické řešení odpovídající podmínkám zajištění ochrany utajovaných skutečností. Ta část základen, která bude využívána k běžnému životu, kde budou kulturní a sportovní zařízení i síť služeb obyvatelstvu, bude otevřena i civilní veřejnosti. Nechceme, aby armáda byla za plotem, izolována od společnosti, naopak – je třeba, aby byla otevřena lidem a byla přirozenou součástí jejich života. Výstavbu těchto částí chceme v souladu se schváleným programem řešit v součinnosti s městy a obcemi, zapojit do této sféry civilní podnikatelské subjekty, kupříkladu při výstavbě ubytovacích kapacit. Na řadě míst, například v Jincích, v Žatci, na letecké základně v Čáslavi, došlo již k markantním změnám. Tyto základny 21. století, kde jsou použity nové technologie způsobu výstavby, umožní plnit stanovené úkoly. Zavádění nových zbraňových systémů a úspěšná realizace dalších priorit je podmíněna tím jediným – připraveným vojákem-profesionálem. Proces profesionalizace je ovšem proces nekonečný. Jste v tomto ohledu stále optimistou, budeme mít vždy dostatek zájemců o službu a armádě?

Ano, profesionalizace je proces nekonečný. Jak se nám bude dařit získávat občany pro službu v armádě, závisí především na vývoji ve společnosti. Pokud budeme na trhu práce výš než ostatní, pokud budeme nabízet sociální zajištění a budeme se chovat jako moderní armáda, budeme mít ten správný image na veřejnosti, pak se domnívám, že problémy ani v budoucnosti mít nemusíme. Přiznám se, že ten obrovský zájem mne překvapil. Můžeme-li si dnes vybírat ze šesti zájemců na jedno volné místo, je to dobře. Vzrůstá tím nejen prestiž armády, ale také její kvalita. Pane generále, řada změn byla vyvolána narůstajícím nebezpečím teroristických útoků zvláště po 11. září 2001. Ministr obrany USA Donald Rumsfeld před několika týdny řekl: „Od této chvíle musí být jasné, že jeden národ není schopen úspěšně bojovat s různými hrozbami nové éry. Boj s novými hrozbami je globální zájem a vyžaduje globální úsilí.“ Čím přispěje k tomuto globálnímu úsilí Armáda České republiky? Především je nutné si uvědomit, že Česká republika je poměrně malý stát, ale přesto jsme součástí NATO a EU a ve vztahu k těmto organizacím se nemůžeme chovat jako „černí pasažéři“. Přispět můžeme našimi schopnostmi, naší specializací, tím, co jsme finančně a materiálně schopni zvládnout. Česká republika podpořila řadu národních a kolektivních opatření a aktivně se zapojila do jejich realizace v boji proti terorismu. Jednou z forem našeho příspěvku je kromě výměny zpravodajských informací vysílání našich jednotek do zahraničních misí a také naše specializace, především budování kapacit v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. V rámci Severoatlantické aliance jsme od období od 1. prosince 2003 do 31. prosince 2004 působili jako vedoucí země při výstav-

bě 312. mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany NATO. Česká republika rovněž na svém území buduje „Centre of Excellence“ se zaměřením na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení, které zahájilo svou činnost 1. dubna 2004 a k 1. dubnu 2006 bude dobudováno. Česká republika realizuje tento projekt jako národní s cílem dosáhnout jeho uznání v rámci NATO. Vzhledem k našim možnostem plánujeme také zabezpečit účast specialistů Armády České republiky do každé liché rotace protichemického praporu počínaje NRF-5. Právě v páté rotaci aliančních sil NRF od 1. července 2005 do 15. ledna 2006 budeme mít zařazenu mobilní četu radiačního a chemického průzkumu. Dovolím si ještě jednu otázku na téma boje proti terorismu. Prezident České republiky Václav Klaus na velitelském shromáždění loni v listopadu mimo jiné řekl: „Terorismus je fenomén moderní doby spíše než jasně definovaný nepřítel a právě proto mu musí být podřízena naše politika i naše vojenská strategie.“ Armáda ovšem musí cvičit vojáky na konkrétní nebezpečí, cvičit konkrétní postupy. Lze se tedy proti tomuto „fenoménu“ úspěšně bránit, předcházet mu a eliminovat možná nebezpečí? Lze, především úzkou spoluprací v rámci Severoatlantické aliance, Evropské unie a dalších organizací, již zmiňovaným sdílením zpravodajských informací, budováním potřebných vojenských kapacit a schopností. Boj s terorismem je velice široká oblast. Osobně tvrdím, že rozhodne-li se terorista k nějakému útoku, například že otráví vodu v nějaké přehradě, tak to v drtivé většině případů také provede. Proto připravovat jednotky na boj proti terorismu v takto zúženém pojetí ani nelze. Forem nebezpečí je obrovská škála. Naší společnou snahou je prevence, ale stoprocentně toto riziko není nikdo schopen eliminovat. Armáda se připravuje komplexně v rámci vševojskové přípravy a v rámci naší specializace cvičí řadu odborníků. Jsme schopni reagovat na různá nebezpečí, na různé i nepředvídatelné situace a hrozby. Armáda České republiky disponuje vševojskovými útvary, máme specializované jednotky, v organizační struktuře jsou také záchranné prapory schopné poskytnout ve spolupráci s integrovaným záchranným systémem účinnou pomoc. Jsme schopni případným hrozbám, pokud je zjistíme, čelit nebo účinně odstraňovat vzniklé následky. Ano, boj s terorismem je problém a my se připravujeme na všechny možné varianty. Česká armáda se v oblasti specializace výrazně profilovala do oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. V souladu se závěry pražského summitu NATO jsme se zavázali vystavět první mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany, který byl zařazen do rotačního systému aliančních sil NRF. Jak hodnotíte naše působení v silách NRF a jaké poznatky z naší účasti vyplynuly? Úlohu vedoucího státu při výstavbě mnohonárodní jednotky jsme plnili v novodobé historii České republiky vůbec poprvé. Naše role

3

Náš host / Our Guest Generálporučík

Lieutenant General

Pavel Štefka

náčelník Generálního štábu Armády České republiky

Chief of the ACR General Staff

We Have the Most Complicated Period Behind Us a schopnosti jsou vedoucími představiteli NATO hodnoceny velmi pozitivně. Získané zkušenosti jsou velice cenné a potřebné již z toho důvodu, že jsme začínali „od nuly“, neměli jsme od koho čerpat, kam se chodit ptát. Je třeba zdůraznit, že nejasnosti jsme neměli pouze my, ale s řadou problémů se potýkali i na aliančních velitelstvích. Vlastní výstavba nebyla složitá, dílčí problémy souvisely s plněním požadavku na výstavbu mnohonárodní jednotky složené ze zástupců třinácti zemí. Některé malé jednotky byly složeny pouze z jednotlivců z různých států a to podle mého názoru není optimální řešení. Osobně se domnívám, že nejmenší jednotka z jednoho státu, která by měla být zařazována do takto budovaných větších celků, je rota. Nejtěžším a finančně nejnáročnějším úkolem bylo vzhledem ke stanoveným časovým normám zabezpečit strategickou přepravu mnohonárodního praporu. Na základě dosavadního působení takto organizačně vytvořených jednotek a s ohledem na úkoly plněné jak v průběhu istanbulského summitu NATO, tak při zajištění bezpečnostní situace v průběhu letních olympijských her v Řecku se cesta mnohonárodních jednotek NRF ukazuje jako správná. Alianční partneři již několik let vysoce hodnotí působení českých vojáků v zahraničních misích. V letošním roce máme převzít velení mnohonárodní brigády Střed v Kosovu, hovoří se o posílení našich pozic v Afghánistánu, máme vyslat další odborníky do Iráku. Poprvé jsme kompaktní jednotkou zapojeni do mise pod vlajkou EU, která bude v dubnu posílena. Co vše je nezbytné podniknout pro naplnění těchto záměrů? Nejdůležitějším a nejsložitějším úkolem v roce 2005 je plánované převzetí role rámcového státu v MNB Střed v Kosovu. Poprvé v historii budeme velet mnohonárodní brigádě – z toho vyplývají velké nároky jak na lidské zdroje, tak na materiálně-technické a finanční zdroje. Při plnění některých požadavků úzce spolupracujeme s Finskem, od kterého přebíráme roli rámcového státu. Dalším významným úkolem bylo vyslání kontingentu AČR do německého provinčního rekonstrukčního týmu do Fajzabádu v Afghánistánu. Tento úkol je zcela nový a čeští vojáci jsou vysláni do nám neznámého

4

prostředí. Při realizaci tohoto úkolu jsme úzce spolupracovali s ozbrojenými silami SRN. Do mise Althea na území Bosny a Hercegoviny připravujeme k vyslání vrtulníkovou jednotku, což je důležité pro vzdušné síly, aby se i jejich příslušníci opět zapojili do plnění úkolů v zahraničí a získávali potřebné zkušenosti. V obecné rovině je rozhodující kvalitní výběr odborně a jazykově vybavených a psychicky odolných osob. Pane generále, rok 2005 je u nás ve znamení dvou významných aktivit mezinárodního dosahu. Tou první je bezesporu 60. výročí ukončení druhé světové války a další mezinárodní zbrojní veletrh IDET 2005. V čem spatřujete význam připravovaných oslav ukončení druhé světové války a co očekáváte od veletrhu IDET 2005? Akce připravované v rámci oslav 60. výročí ukončení druhé světové války jsou především poděkováním lidem, kteří bojovali na všech frontách této války a podíleli se na osvobození Československa. Na tyto události se nesmí zapomenout a je naší povinností tento odkaz udržovat a předávat dalším generacím. Armáda České republiky se na řadě aktivit bude podílet, je to naše povinnost, ale současně naši účast chápeme i jako prezentaci armády na veřejnosti. Připravovaný, v pořadí již osmý ročník zbrojního veletrhu IDET 2005 je vhodnou příležitostí k prezentaci novinek ze světa obranných technologií a speciálních informačních systémů. Je také samozřejmě místem prezentace českého obranného průmyslu. Armáda České republiky se zde poprvé představí jako plně profesionální, a to nejen před oficiálními zahraničními delegacemi, vojenskými představiteli států NATO a dalších zemí, ale také před odborníky zabývajícími se obrannými technologiemi. Prezentovat se budeme i před širokou civilní veřejností na akci Dny armády na Moravě, kde pod heslem „Jsme profesionálové“ představíme současný stav realizace reformy ozbrojených sil. Doufám, že nás navštíví tisíce našich spoluobčanů. Všechny vás na Moravu srdečně zvu – bude se na co dívat a zvláště fandové vojenské techniky si přijdou na své. Děkuji za rozhovor.




Two years ago, Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the General Staff of the Czech Armed Forces told me during an interview: “I would like to live as a good manager.” What he wanted to say was that he would like to have time for his family, skiing – in short, not to be in the office from six in the morning until midnight. But… Sometimes he was in the office before six and he often could only dream about skiing and rest perhaps in the last year when he found himself in the hands of doctors and then in the hospital bed. And nowadays? Today General Štefka says smiling: “At last I can ‘loosen the reigns’ of the reform, more often set forth skiing and also take a golf club into my hand.” The Chief of the General Staff has the golf clubs in his office, but he does not know when he will be able to “run on the green and make five birdies in a row”. However, he believes that the Armed Forces of the Czech Republic (ACR) has the most complicated period behind it. General, the armed forces have successfully completed the first stage of the reform and have entered the second stage, the aim of which is to reach initial operational capabilities by 31 December 2006. However, what is necessary in order to accomplish this objective? We have successfully wound up the first stage of the reform, the main target of which was transition to a fully professional armed force. However, it is necessary to realize that this process is still in full swing. Professionalization is connected with the accomplishment of a series of tasks involved in the Mid-Term Plan. When we succeed in fulfilling these tasks then we can say that we shall gain the established initial operational capabilities in 2006 and full operational capabilities in 2012. Now we are at the beginning of the second stage. The priority is stabilization of the armed forces, which I regard as the basic prerequisite to be able to continue in accomplishing the reform’s targets and its individual steps. The stabilization is closely connected with training. To meet the established tasks we need to have at our disposal a trained command corps. Because of the fact that certain changes have been carried out, it is evident that the command staff is not yet prepared at all units. In some cases, the commanders switched from one unit to another, sometimes they passed from one specialty to another and they are currently undergoing re-training. To meet the objectives of the second stage it is important and vital that the A-type units that are to achieve initial operational capabilities by 31 December 2006 (for example, the 4th Rapid Response Brigade) have no problems. The accomplishment of goals depends on fulfilling the modernization projects. However, this opinion is true only in part. The priority is to implement the required communication systems,

be interoperable with Alliance partner units and fulfill tasks in compliance with the standing operating procedures. The key capabilities are: timely availability of force and equipment, deployability and mobility, effective combat deployment and reconnaissance as well as sustainability in the area of deployment. You and other MoD representatives often emphasize the necessity of stabilizing the armed forces. Viewing it “from the other side”, can it be understood as that you are worried about an un-stability of the armed forces… The Armed Forces of the Czech Republic are prepared and able to fulfill the missions they are designed for. By ensuring its stability it is understood that the process of transition of the ACR personnel between the individual garrisons will be finished. We have the most complicated period behind us. Meeting the established objectives depends especially on two factors – on preparedness of personnel and quality of their equipment. A part of the Mid-Term Plan of the MoD Development for 2005 to 2010 is also the commencement of a series of modernization projects. What do you consider as priority? The prepared programs and projects are to meet the principal goal, i.e. safeguarding the defense of the Czech Republic in the most effective way with the use of all capabilities resulting from a safe environment with the emphasis put on economic aspects and maximum possible coverage of risks. The projects to reach initial operational capabilities

are orientated on individual army branches. With the specialized forces, our priorities are, for example, passive tracking systems, build-up of the Biological Protection Center as well as the acquisition of other assets for the specialized forces to provide for protection against weapons of mass destruction. With the ground forces, the priority is fielding the wheeled armored personnel carriers, artillery radars and also the build-up and reconstruction of prospective garrisons. The armament decisive projects of the air forces are unambiguously the lease and operation of multi-purpose supersonic aircraft, modernization of Mi-17 and Mi-24 helicopters, introduction of communication systems and air traffic control systems, purchase of portable anti-aircraft systems as well as the build-up of prospective air force bases. The plans also include modernization projects within the framework of support and training forces and reconstruction of their overall infrastructure. The reconstruction and modernization of the Defense University facilities is also planned. Fielding of ANTS all terrain medium trucks and containerization belongs among important projects within the whole armed forces. The priority is to ensure the interoperability, first of all, in connection with communication and information systems. You speak about the build-up and reconstruction of prospective garrisons. The Czech military bases of the 21st century are to be divided into service and public parts. What advantage do you see in such a solution? This method of build-up in a general level is nothing unusual. The enterprise complexes also have their manufacturing restricted part, and support open part. This will be also used at military bases. It is a very practical solution that meets the requirements for security classification. The part of bases that will be used for normal life, in which cultural and sports facilities and service network for the inhabitants will be located, will be open to the public. We want to prevent the armed forces from being behind the fence, isolated from society, and vice versa – it should be open to people and be a natural part of their lives. We would like to construct these parts in line with the approved program in co-ordination with the cities and municipalities, and entrepreneurial entities will be invited to be involved, for example, in construction of accommodation facilities. Great

changes have already been carried out in many places such as in Jince, Žatec and Čáslav air force base. These bases of the 21st century, in which new technologies of construction have been used, will enable accomplishing the established tasks. Fielding of new weapon systems and successful accomplishment of other priorities depend on only a prepared soldier-professional. However, the professionalization process is a never-ending story. Are you in this respect an optimist all the time, shall we always have a sufficient amount of applicants to serve in the armed forces? Yes, professionalization will never be completed. To succeed in attracting people to join the armed forces will depend, first of all, on development in the society. If the armed forces will offer more, better social welfare and if the ACR behaves like a modern armed force, it will have a good image in the public and then I think we shall not have problems in the future. I admit that I was surprised by such a great interest. If we can select one free position from six applicants, it is very good. Not only their prestige, but the quality of the armed forces also increases. General, many changes were caused by an increasing danger of terrorist attacks especially after 11 September 2001. The U.S. Secretary of Defense Donald Rumsfeld said several weeks ago: “Since this moment it must be clear that complex challenges of this new era require that all countries work together. Combating new threats is a global concern and requires a global effort.” How will the Armed Forces of the Czech Republic contribute to this global effort? First of all, it necessary to realize that even though the Czech Republic is a small country, it is a part of NATO and the EU and in connection to these organizations we cannot behave like “dead-heads”. We can contribute through our capabilities, our specialization and accordingly our financial and material possibilities. The Czech Republic supported many national and collective measures and actively participated in combating terrorism. One of the forms of our contribution is, in addition to the exchange of intelligence, sending our units to foreign missions and also our specialization, especially building the capacities in the area of protection against the NBC weapons. From 1 December 2003 till 31 December 2004, the Czech Republic was the lead nation to buildup the NATO 312th Multinational Chemical, Biological, Radiation and Nuclear Defense Battalion. In its territory, the Czech Republic has also built a Center of Excellence focused on the NBC defense, which commenced its activity on 1 April 2004 and it will be built-up by 1 April 2006. This project is realized by the Czech Republic as a national project with the aim to reach its recognition within NATO. According to our capabilities, we also plan a participation of the ACR specialists in every odd rotation of the CBRN Battalion starting from NRF-5. The ACR will participate with its radiation and chemical reconnaissance mobile platoon in NRF-5 rotation from 1 July 2005 to 15 January 2006.

5

Náš host / Our Guest Generálporučík

Lieutenant General

Pavel Štefka

náčelník Generálního štábu Armády České republiky

Chief of the ACR General Staff

We Have the Most Complicated Period Behind Us I would also like to ask you one question concerning the fight against terrorism. Václav Klaus, President of the Czech Republic during the command session held last year in November, among other things, said: “Terrorism is a phenomenon of the modern era rather than a clearly defined opponent and that is why our policy as well as our military strategy must be subordinate to it.” However, the armed forces must train their soldiers to cope with the concrete threats and train with concrete procedures. Is it possible to successfully defend against this “phenomenon”, to avoid it and to eliminate potential threats? It is possible, first of all, through a close co-operation within NATO, the European Union and other organizations and the abovementioned exchange of intelligence and a buildup of necessary military capabilities. Combating terrorism is a very wide area. I say that if a terrorist decides to carry out a certain attack, for example, that he will poison water in a dam, he will do it in a great majority of cases. That is why it is not possible to prepare units for combating terrorism according to such a limited conception. There exists a great variety of forms of threats. Our joint effort is prevention, but nobody is able to eliminate such risks one hundred percent. The armed forces prepare themselves completely within the combined arms preparation and a number of specialists are trained within our specialization. We are able to respond to various risks, various and also unforeseeable situations and threats. The Armed Forces of the Czech Republic comprise combined arms units and specialized units; their organizational structure also involves rescue battalions capable of providing an effective assistance in co-operation with the integrated rescue system. We are capable of coping with the eventual threats and clearing their aftermaths effectively, if we find such threats. Yes, a fight against terrorism is a challenge and we prepare for all its possible variants. The specialization of the Czech Armed Forces is distinctly profiled in protection against the weapons of mass destruction. In consistency with conclusions of the NATO Prague Summit, we committed

6

to build the first Multinational Chemical, Biological, Radiation and Nuclear Defense Battalion, which was integrated into the NRF rotational system. How do you evaluate our participation in NRF and what lessons learned resulted from this participation? In the new history of the Czech Republic, it was for the first time that we fulfilled the task of a lead nation in the build-up of the multinational unit. The NATO leading representatives evaluated our roles and capabilities very positively. The lessons learned are valuable and necessary because of the reason that we started “from zero”; we had nobody to draw experience from, no place where to go for help. It is necessary to say that not only we had uncertainties but also the Alliance HQs had to address many problems. The build-up itself was not complicated, partial problems have been associated with accomplishing the requirement for the build-up of the multinational unit comprising representatives of thirteen nations. Some small units consisted only of individual persons from different countries, which is not, according to my opinion, an optimum solution. I think that a company should be the smallest unit from one country to be included into the built-up of greater units. The most difficult and the most demanding task was to ensure the strategic lift of the Multinational Battalion according to set time standards. Based on performance of units organizationally created in this way and in accordance with the tasks fulfilled both during the NATO Istanbul Summit and while ensuring a security during the Summer Olympic Games in Greece, the idea of the multinational NRF units showed itself in the right. The Alliance partners highly appreciate participation of Czech soldiers in foreign missions. This year, we take over command of the Multinational Brigade Center in Kosovo, also is considered an augmentation of our positions in Afghanistan and we are to send additional specialists to Iraq. For the first time, we are a compact unit, which is involved with a EU-led mission to be augmented in April. What is necessary to do in order to meet these objectives? The most important and the most complex task in 2005 is a scheduled assumption of the

role of a framework nation in MNB – Center in Kosovo. For the first time in history, we shall command the Multinational Brigade – which will require great demand both for human resources and material and technical and financial resources. In accomplishing some requirements, we will closely co-operate with Finland from which we assume the role of a framework nation. Another important task was a participation of the ACR’s contingent in the German Provincial Reconstruction Team in Fayzabad, Afghanistan. This task is quite new and the Czech soldiers are sent to an environment unknown to us. In accomplishing this task, we co-operated with the German Armed Forces. We are prepared to send a helicopter unit into the Althea mission in the territory of Bosnia and Herzegovina, which is important for the air forces so that their personnel are again integrated into the fulfillment of tasks abroad and can achieve necessary experience. In general, most importantly is a quality selection of professionals with the appropriate language knowledge, who are mentally resistant persons. General, the year 2005 will be a year of significant activities of international importance. The first one, with no doubt, is the 60th anniversary of the end of WWII and the International Defense Technology Exhibition IDET 2005. In what do you see the significance of a prepared celebration for the occasion of the end of WWII and what do you expect from IDET 2005? The events prepared within the celebration of the 60th anniversary of the end of WWII are, first of all, to thank people who fought at all fronts of this war and who took part in the liberation of Czechoslovakia. These events must not be forgotten and we are obliged to maintain this legacy and pass it to future generations. The Czech Armed Forces will participate in a number of activities, it is our commitment but, at the same time, we understand the ACR’s participation as a representation of the armed forces in public. The eighth year of IDET 2005 will be a suitable opportunity to present recent developments of the world of defense technologies and special information systems. It is, of course, a place where the Czech defense industry will be presented. The Czech Armed Forces will present themselves for the first time as a fully professional force, not only before the official foreign delegations, NATO and other country’s military representatives, but also before the defense technologies specialists. The ACR will also present itself before a wide civilian public during an event “Army Days in Moravia” where under the motto “We are the Professionals,” the current situation in implementation of the reform of the armed forces will be presented. I hope that thousands of our fellow citizens will visit the IDET exhibition. I would like to invite you to Moravia – the fans of military equipment will get their money’s worth. Thank you for this interview. Prepared by Jan Procházka

Věc svobody zvítězila The Cause of Freedom Won „Toto je vaše vítězství, věc svobody zvítězila všude. Každý, muž či žena, hájil svoji metu, každý se snažil, nikdo neustoupil. Ani dlouhé trvání, ani nebezpečí, ani strašné útoky nepřítele žádným způsobem neoslabily nezlomnou rozhodnost Britů. Bůh žehnej vám všem!“ Tato slova pronesl 8. května 1945 k jásajícím Londýňanům oslavujícím konec války Winston Churchill. Ač byla určena především jim, lze je vztáhnout na všechny, kteří se zasloužili o vítězství v největším válečném požáru, jaký svět poznal. A třebaže od oné chvíle uplynulo již šedesát let, nejde zdaleka jen o událost historickou patřící do učebnic dějepisu a vzpomínek pamětníků.

P

odpisem bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa skončila 8. května 1945 na evropském kontinentu druhá světová válka. Společným úsilím Spojenců se podařilo za cenu nesmírných lidských i materiálních obětí porazit hitlerovskou armádu i její spojence a vybojovat po šesti letech válečného běsnění tolik vytoužený mír. Většina Evropy ležela v troskách, které bylo třeba odstranit a vybudovat nový, spravedlivější a bezpečnější svět. Jeho garantem se měla stát nová světová organizace, jejíž Charta podepsaná v San Francisku již v červnu 1945 zavazovala všechny zúčastněné státy k vzájemné spolupráci směřující k udržení trvalého míru.

Přes obrovské škody, které válka zanechala, byly vyhlídky do budoucnosti optimistické. Převládal názor, že hlavní světové mocnosti, které v rámci vítězné koalice dokázaly spojit své síly k porážce nacistického agresora, budou v úzké spolupráci pokračovat i nadále. Již na jednání teheránské a jaltské konference se však objevily třecí plochy mezi západními Spojenci a SSSR především v otázce budoucí podoby Evropy. V Postupimi pak došlo k otevřeným neshodám, které byly příznakem postupného rozpadu protihitlerovské koalice. Jestliže po skončení první světové války vládla iluze o trvalém míru nejen mezi veřejností, ale také v řadách politiků, potom v létě roku 1945 již hlavní aktéři mezinárodní politiky dobře věděli, že svět se bude vyvíjet zcela jinak. Byla to především krize vzájemné důvěry mezi bývalými spojenci, která spolu se snahou SSSR o pevné velmocenské zakotvení a vybudování vlastního impéria vedla k jevu,

který byl příznačně nazván studená válka. Znovu rozdělila Evropu i svět na dva nepřátelské bloky a několikrát hrozila přerůst v „horký“ ozbrojený konflikt. Ale právě vědomí, že by byl ještě strašnější a především osudovější než druhá světová válka, vedlo obě strany k nepřekročení této hranice. Slova o tom, že druhá světová válka byla největším ozbrojeným konfliktem v dějinách naší civilizace, nám možná někdy připadají už jako fráze. Četli jsme je a slyšeli tolikrát, že ztratila značnou část své vypovídací hodnoty a především naléhavosti. Válečný požár, který v letech 1939 až 1945 přímo nebo nepřímo zachvátil opravdu celý svět, však zanechal v paměti lidstva trvalý otisk. Byla to zcela jiná válka než všechny předchozí nejen svým rozsahem a dosahem, ale především charakterem. Obrovské nasazení pozemní, vzdušné i námořní techniky změnilo ozbrojené střetnutí ve „válku strojů“, v níž ale nadále zůstala rozhodující role člověku, jeho schopnostem, připravenosti a v neposlední řadě také statečnosti a odvaze. Vskutku grandiózní útočné i obranné operace byly pod-

7

míněny dokonalou součinností všech druhů vojsk i ozbrojených sil a schopnostmi týlu zajistit bojujícím jednotkám dokonalé logistické zabezpečení, často na vzdálenost stovek kilometrů. To se nakonec ukázalo jako rozhodující a potvrdilo zásadní vliv ekonomické síly států i koalic na výsledek války. Průběh válečného konfliktu zvýraznil také význam jeho počátečního období a potřebu dokonalé přípravy obrany již v míru. Potvrdil také, že ustupování před agresorem může válečný požár jen oddálit. Na samém sklonku druhé světové války došlo k největšímu přelomu ve vojenství od vynálezu střelného prachu – svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki změnilo charakter ozbrojeného zápasu z konvenčního na jaderný. Síla a účinnost nových zbraní byla tak mohutná, že dokázala sama změnit průběh války a jejich vlastnictví zajišťovalo státu výsadní postavení. Ve chvíli, kdy jaderné zbraně a prostředky jejich dopravy na cíl vlastnily obě světové supervelmoci, se možný světový konflikt změnil v apokalypsu lidské civilizace. Druhá světová válka byla sice ozbrojeným konfliktem, v němž hlavní úloha připadla bojujícím armádám, ale nebývalou měrou zasáhla především civilní obyvatelstvo – ať již v prostoru bojů, nebo ještě daleko více v zápolí a zázemí. Masové nasazení bombardovacího letectva, které ničilo především výrobní kapacity protivníka a jeho dopravní uzly, si vyžádalo vedle materiálních také obrovské lidské ztráty. Nebylo místa, které by šlo označit za zcela bezpečné. Zcela novým jevem byl rovněž způsob vedení bojových akcí a nakládání s civilním obyvatelstvem, který používalo nacistické Německo. Masový teror včetně vyvražďování celých vesnic – stačí vzpomenout na české Lidice, které se staly symbolem nacistického barbarství známým na celém světě – byl popřením základů, na nichž byla vybudována evropská civilizace. Holokaust, koncentrační tábory a plány na likvidaci celých národů, které začaly být uskutečňovány okupační mašinerií, překonaly i ty nejhrůznější představy a ukázaly, k jakým zrůdnostem je schopen sáhnout totalitní režim. Byl to z velké části právě teror okupační moci, který vedl ve všech státech, jež se staly obětí nacistické agrese, k obrovskému rozmachu odbojového hnutí, který neměl v moderní evropské historii obdoby. Nešlo přitom jen o vytváření odbojových skupin a partyzánských oddílů, ale po boku spojeneckých vojsk se na porážce nacismu podíleli příslušníci okupovaných zemí, ať již přímo v řadách armád Spojenců, nebo v rámci zahraničních vojenských jednotek vybudovaných především na území Velké Británie a SSSR. Válka se tak stala opravdu společným zápasem většiny evropských národů proti nacismu, za nový lepší svět. Je třeba rovněž připomenout velkou materiální, vojenskou i další pomoc, kterou poskytly USA evropským demokraciím i SSSR, ač samy sváděly těžké boje v Tichomoří s militaristickým Japonskem. Bez ní by porážka

8

hitlerovského Německa a jeho satelitů byla mnohem těžší a především dlouhodobější. Válečné roky tak znovu potvrdily společné hodnoty euroatlantické civilizace a potřebu jejich společné obrany. Československo patřilo právem k vítězným zemím druhé světové války. Stalo se jednou z prvních obětí nacistické agrese, bylo spolu s Polskem, Francií a Velkou Británií prvním účastníkem válečného konfliktu, jeho zahraniční vojenské jednotky vznikly mezi prvními. Stalo se rovněž jedním z šestadvaceti původních signatářů Společné deklarace Spojených národů z ledna 1942 a zakládajícím členem Organizace spojených národů v roce 1945. Na jeho území také padly u Milína poslední výstřely druhé světové války na evropském kontinentě. Prezidentu Edvardu Benešovi a naší zahraniční reprezentaci se podařilo docílit obnovení Československa v jeho předmnichovských hranicích s výjimkou Podkarpatské Rusi, která musela být postoupena SSSR. Složitá hra velmocí je ponechala v sovětské sféře vlivu a nerealistická představa o Československu jako „mostu mezi Západem a Východem“, vycházející z iluze poválečné spolupráce Spojenců, se nakonec změnila v „jednosměrnou dálnici z Východu“. Už necelé tři roky po skončení války byla hnědá totalita vystřídána rudou a čtyři desetiletí komunistického režimu přinesla nejen devastaci celé společnosti, ale také promarnění šancí, které se před Československem jako vítěznou zemí druhé světové války otevíraly. Zpátky mezi demokratické státy se mohlo vrátit až po listopadu 1989. Česká republika jako nástupnický stát bývalého Československa dokázala v historicky krátké době vyřešit základní otázky svého dalšího vývoje: vstupem do Severoatlantické aliance získala pevné garance své národní svobody a samostatnosti, členstvím v Evropské unii možnost podílet se na všestranně výhodné politické, ekonomické, kulturní i další spolupráci zemí starého kontinentu. Naše vlast se aktivně zapojuje do všech kroků směřujících k upevnění míru a mezinárodní bezpečnosti. Armáda České republiky přispívá k tomuto úsilí v rámci mírových, záchranných a humanitárních operací OSN i NATO. Prosazováním základních hodnot míru, svobody a demokracie tak naplňuje v nových podmínkách odkaz společného vítězného boje po boku Spojenců v letech druhé světové války.

The Cause of Freedom Won “This is your victory! It is the victory of the cause of freedom in every land. Everyone, man or woman, has done their best. Everyone has tried. Neither the long years, nor the dangers, nor the fierce attacks of the enemy, have in any way weakened the independence resolve of the British nation. God bless you all!” Winston Churchill made this speech on May 8 1945 to cheering crowds of Londoners celebrating the end of war. Though they were intended especially to them, these words could be designed to everyone who contributed to the victory in the most devastating war in human history. And though sixty years have passed since that time, it is by far not only a historical event pertaining to the history school books and memories of eyewitnesses.

T

he Second World War on the European continent ended with the Nazi Germany signing the unconditional surrender documents on May 8 1945. Through joint efforts of Allies, at the expense of vast human as well as material toll, they succeeded in beating Hitler’s forces and their allies and winning the desired peace after six years of war rage. Most of the Europe was in ruins, which was necessary to be removed and build a new, more just and safe world. Its guarantor was to become a new world organization, the Charter of which was signed in San Francisco in June 1945 and bound all participating countries to mutual co-operation aimed at maintaining lasting peace.

In spite of huge damage left by the war, the prospects for the future were optimistic. The opinion prevailed that the main world powers that within the victorious coalition managed to join forces to defeat the Nazi aggressor will continue in close collaboration also in the future. However, during Teheran and Jalta Conference, friction appeared between the Western Allies and USSR, especially concerning the shape of future Europe. In Postupim, open disagreement between the anti-Hitler coalition indicated its gradual decline. If even after the end of the WWI an illusion on the durable peace prevailed not only in the public, but also among the politicians, then even in summer 1945 the main actors of international policy knew very well that the future would develop quite differently. It was, first of all, a crisis of mutual confidence among the former allies that together with the effort of the USSR to become a world power and build its own Empire led to the phenomenon called Cold War. This Cold War divided both Europe and the world into two opposing blocs and this crisis threatened to break out into a “hot” armed conflict many times. Just the awareness that it could be much more appalling and, in particular, much more fatal than WWII prevented both sides from passing over this threshold. The words that WWII was the greatest armed conflict in the history of our civilization sometimes seem to us a phrase only. We have heard and read them so many times that they have nearly lost much of their informative value and especially their urgency. The flames of war that from 1939 to 1945 directly or indirectly swept the whole world left a permanent imprint in the memory of mankind. It was quite a different war compared with all previous wars not only due to its scope, but also its nature. The enormous employment of ground, air and navy equipment changed this armed engagement into a “war of machines” in which the decisive role played man, his capabilities, readiness and last but not least, also his courage and bravery. Truly grandiose offensive and defensive operations depended on ingenious co-ordination among combat forces as well as the armed forces and capabilities of the rear in order to provide the combat units with perfect logistic support, many times hundreds of kilometers distant. This was in the end the most decisive and proved to be the principal influence of economic power of countries and coalitions on the result of the war. The course of the

armed conflict also highlighted the importance of its initial period and the necessity of proper preparation of defense while at peace. It also affirmed that retreating before the aggressor can only delay the war fire. The end of the WWII saw the greatest turning point since the invention of gunpowder – the drop of nuclear bombs on Hiroshima and Nagasaki changed the character of armed conflict from the conventional to the nuclear. The power and effect of new weapons was so big that they themselves succeeded in changing the course of the war and ownership of such weapons ensured certain countries privileged positions. In the time when nuclear weapons and their delivery means were owned by two world powers, potential world conflicts could change into apocalypses of human civilization. The Second World War was an armed conflict in which combating armies played the main role, but it also hit, first of all, civilians in an unprecedented extent – whether in the area of combat and, even more, in the home and rear areas. The mass deployment of bombers, which destroyed especially the manufacturing capacity of the opponent, its transport junctions which claimed in addition to material losses also many lives. There was hardly any place that could be denoted as safe. Quite a new phenomenon was also the method of conducting combat actions and mistreating civilian inhabitants that Nazi Germany used. Mass terror, including massacres of entire villages (just recollect the Czech village of Lidice) became a symbol of Nazi barbarism known all over the world; it denied the foundations on which European civilization was built. The holocaust, concentration camps and plans to slaughter whole nations, which started with the occupation machinery, surpassed even the worst imagination and showed what monstrosities the totalitarian regime can arrive at. It was primarily this terror of occupation power in all nations that became the victims of Nazi aggression that led to a massive development of resistance having no other parallel in modern European history. It was not only the creation of resistance groups and guerilla detachments, but jointly with the allied troops the inhabitants of the occupied countries participated in the defeat of Nazism either directly in the armies of the Allies or in international military units established especially in the territory of Great Britain and

the USSR. So WWII became a real joint fight involving the majority of European nations against Nazism for a new and better world. It is also necessary to remember how great the material, military and other assistance the U.S. provided to the European democracies and the USSR was, though the U.S. itself fought heavy battles in the pacific with the militaristic Japanese. The defeat of Hitler’s Germany and its satellites would have been much harder and also it would have taken much more time. The war years again proved the joint values of EuroAtlantic civilization and the need to defend them jointly. By right, Czechoslovakia belonged to the victorious countries of WWII. It was the first victim of Nazi aggression and together with Poland, France and Great Britain the first participant in the war conflict. Its foreign military units were among the first founded. It also became one of twenty-six original signatories of the Joint Declaration of the United Nations in January 1942 and the founding member of the United Nations Organization in 1945. In Czechoslovakia territory, near Milín, the last shots of the WWII on the European continent rang out. The President Edvard Beneš and our foreign representation succeeded in restoring Czechoslovakia to its pre-Munich borders with the exception of Sub-Carpathian Russia, which had to be handed over to the USSR. A complex game of great powers put it in the Soviet sphere of influence and an un-realistic idea of Czechoslovakia as a “bridge between the West and East”, stemming from the illusion of post-war co-operation of the Allies finally changed into a “one-way road from the East”. In less than three years after the war, the brown totality was replaced by a red totality and forty years of a communist regime brought not only the devastation of the whole society, but also the throwing away of chances that were given to Czechoslovakia as a victorious country of WWII. Czechoslovakia could return among democratic nations not sooner than after November of 1989. The Czech Republic as the succession state of the former Czechoslovakia in a historically short time succeeded in solving basic issues of its further development: by joining NATO it received firm guarantees of its national freedom and independence, through its membership in the European Union it can participate in all-round advantageous political, economic, cultural and other co-operation with countries of the Old Continent. The CR actively participates in all events aimed at strengthening peace and international safety. The Armed Forces of the Czech Republic contribute to this effort within the UN and NATO peace, rescue and humanitarian operations. By enforcing basic values of peace, freedom and democracy, in new conditions, the ACR fulfills the legacy of the joint victorious fight alongside the Allies of WWII. Jiří Bílek Photos: archives of the Military History Institute

9

Výcvik na gripenech Training pokračuje on Gripen






I

Aircraft Continues

Budeme rozvíjet vzájemné vztahy

M

inistr obrany České republiky Karel Kühnl navštívil ve dnech 10. a 11. března 2005 Švédské království. Hlavní náplní programu bylo jednání se švédskou ministryní obrany Leni Björklundovou a dalšími švédskými představiteli a návštěva českých pilotů a mechaniků, kteří se na letecké základně Såtenäs učí pilotovat a obsluhovat nadzvukové letouny JAS 39 Gripen. Nejvýznamnějším bodem jednání s Leni Björklundovou bylo téma bojových uskupení Evropské unie (battlegroups). Švédsko sice není členem Severoatlantické aliance jako Česká republika, je však členem Evropské unie a do budování „battlegroups“ se hodlá podobně jako ČR aktivně zapojit. Karel Kühnl seznámil švédskou kolegyni i s průběhem reformy ozbrojených sil a výsledky profesionalizace. V této souvislosti není v kontextu české armádní reformy bez zajímavosti, že Švédsku se daří uchovat funkční systém doplňování ozbrojených sil na základě odvodů. Vzhledem k velikosti armády slouží v základní službě pouze asi pětina rekrutů z každého ročníku. Ve Švédsku však není tento systém vnímán jako nespravedlivý. Naopak, dostat se jako „záklaďák“ do armády je ve Švédsku prestižní věc a Švédské ozbrojené síly si mohou vybírat. Základní službu si dobrovolně mohou zvolit i dívky. Karel Kühnl a Leni Björklundová se shodli na potřebě budování obranné složky Evropské unie a podpořili „battlegroups“ jako správný krok. Souhlasili spolu i v tom, že budování evropské obrany nesmí dublovat struktury Severoatlantické aliance, nýbrž je vhodně doplňovat. S tím souviselo i téma Evropské obranné agentury. Oba představitelé podpořili její vznik a zdůraznili důležitost spolupráce obranného průmyslu zemí Evropské unie. Karel Kühnl dále jednal s vrchním velitelem švédských ozbrojených sil generálem Hakanem Syrénem a s předsedou parlamentního výboru pro bezpečnost Eskilem Erlandssonem. Na letecké základně Såtenäs se ministr obrany seznámil se stavem připravenosti českých pilotů i pozemního personálu. „Výcvik pokračuje výborně a ukazuje nejen vysokou úroveň našich lidí, ale i organizační umění na švédské straně. Skutečně není obvyklé, aby byl nový nadzvukový letoun zaveden do letectva v tak krátké

10

době od podepsání kontraktu, jak se to má stát v našem případě,“ komentoval situaci s uspokojením ministr Kühnl. První šestice gripenů by měla dorazit do České republiky v druhé polovině dubna 2005, zbylých osm letounů (6 jednomístných a 2 dvoumístné) do konce roku.






O

n 10–11 March 2005, the Minister of Defense of the Czech Republic, Karel Kühnl visited Sweden to hold discussions with the Swedish Minister of Defense Leni Björklund and other representatives. He also visited Czech pilots and technicians, who learned to pilot and operate the supersonic JAS 39 Gripen aircraft at the aviation base Såtenäs. The main topic of discussions with Leni Björklund was formation of the EU battle groups. Sweden is not a member of NATO as the Czech Republic, but it is a member of the European Union and it intends to actively participate in building battle groups similarly as the CR. Karel Kühnl informed the Swedish counterpart on the course of the reform of the armed forces and results of professionalization. In the context of the ACR reform it is interesting that Sweden succeeds to complement the armed forces through a conscription-basis. Because of the strength of the armed forces, only about one fifth of recruits from each year enter basic service. However, the Swedish public does not perceive this system as an

injustice, on the contrary, it is a prestige to serve as a conscript and the Swedish Armed Forces can select the best applicants. Also girls, can volunteer for basic service. Karel Kühnl and Leni Björklund agreed upon a necessity to build the defense component of the European Union and supported a formation of battle groups as a right step. They agreed that building of European defense should not duplicate NATO structures, but suitably complement them. They also discussed the issue of a European Defense Agency. Both ministers supported its formation and emphasized importance of collaboration of defense industries of the EU nations. Karel Kühnl also held negotiations with the Supreme Commander of the Swedish Armed Forces, General Hakan Syrén and with the Chairman of the Parliamentary Security Committee Eskil Erlandsson. At Såtenäs air force base, Karel Kühnl acquainted with the status of preparedness of Czech pilots and ground personnel. “Training goes on very well and it is an evidence of not only the high standard of the ACR’s personnel but also the organizational capabilities of the Swedish party. It is not so usual that a new supersonic aircraft will be fielded in the air force in such a short time from the signature of contract as it is in our case,” commented with satisfaction Minister Kühnl. The first six Gripen are to be supplied to the Czech Republic in April 2005 and the remaining eight aircraft (6 one-seated and 2 two-seated) by the end of the year. Andrej Čírtek

We Shall Develop Mutual Relations V

polovině března navštívil ministr obrany České republiky Karel Kühnl Izrael. Hlavními body programu bylo jednání s jeho izraelským protějškem Shaulem Mofazem a šéfem obranného výboru Knessetu Yuvalem Steinitzem a účast na otevření nové expozice v památníku holokaustu Yad Vashem. Významnou součást delegace tvořili čeští podnikatelé. Ministr obrany Shaul Mofaz informoval českou stranu o postoji Izraele k situaci v Libanonu, v Íránu a na palestinských územích. Vyjádřil spokojenost nad rozvíjející se kooperací českého a izraelského obranného průmyslu (z České republiky jsou dodávány do Izraele mimo jiné podvozky Tatra, Izrael se podílí na dodávkách pro modernizaci tanků T-72, které jsou ve výzbroji Armády České republiky). Oba ministři se shodli na nutnosti spolupráce v oblasti vojenského zpravodajství s cílem společné obrany proti mezinárodnímu terorismu. Yuval Steinitz, předseda obranného výboru Knessetu, při jednání s Karlem Kühnlem vyjádřil vděčnost Čechům za pomoc, kterou poskytli izraelskému státu v době jeho vzniku. Vysvětlil postoj Izraele k dění v arabském světě a důvody, které vedly ke stavbě bezpečnostní bariéry mezi Izraelem a palestinskými územími. Oba izraelští představitelé hodnotili politické i ekonomické vztahy s Českou republikou jako dobré a na vzestupu. Ministr obrany České republiky Karel Kühnl při oficiálních jednáních ocenil vysokou kvalitu vztahů mezi Izraelem a Českou republikou, zdůraznil historické vazby mezi oběma státy a vy-

jádřil naději, že tyto vztahy naleznou odraz také v sílící obchodní výměně, a to i na poli obranného průmyslu. Česká republika a Izrael mají dlouhou tradici spolupráce sahající k počátkům existence novodobého izraelského státu. Československo bylo přívržencem vzniku Izraele a v kritických prvních měsících jeho existence bylo klíčovým dodavatelem vojenského materiálu. Izraelští piloti, s nimiž Karel Kühnl hovořil při návštěvě letecké základny Ramat David, si velmi dobře pamatují, že první letouny ve výzbroji izraelského letectva byly české stroje Avia S-199. Po pádu komunistického režimu vznikla příležitost na tradici vzájemných vztahů navázat a dále ji rozvinout. Návštěva ministra obrany Karla Kühnla v Izraeli byla součástí tohoto úsilí.

n the second half of March, Karel Kühnl, the CR Minister of Defense visited Israel. The Minister of Defense held discussions with his Israeli counterpart Shaul Mofaz and the Chairman of Defense Committee Knesset, Yuval Steinitz and participated in the opening of a new exhibit in the Holocaust Memorial, Yad Vashem. Czech entrepreneurs were an important part of the delegation. The Israeli Minister of Defense Shaul Mofaz informed the Czech party on the approach of Israel to the situation in Lebanon, Iran and Palestinian Territories. He expressed a satisfaction with the developing cooperation of the Czech and Israeli defense industries (the Czech Republic exports in Israel, among other things, Tatra undercarriages, Israel takes part in modernization of T-72 tanks fielded in the Armed Forces of the Czech Republic). The Ministers agreed upon a necessity of co-operation in the area of military intelligence to jointly protect against international terrorism. Yuval Steinitz, the Chairman of Defense Board Knesset, during discussions with Karel Kühnl, expressed a gratitude to the Czechs for the help they provided to Israel in the time of its formation. He explained Israel’s position to the situation in the Arab world and reason, which resulted in building the safety barrier between Israel and Palestinian Territories. Both the Israeli representatives evaluated political and economic relations with the Czech Republic as good and developing. Karel Kühnl, the CR Minister of Defense during official negotiations appraised a high quality of relations between Israel and the Czech Republic, highlighted historical bonds between both nations and expressed a hope that these relations will also be reflected in increasing business exchange, involving the defense industry. The Czech Republic and Israel have a long tradition of co-operation going back to the beginning of an existence of a new Israel state. Czechoslovakia supported formation of Israel and in the critical first months of its existence it was a key supplier of military equipment. The Israeli pilots with whom Karel Kühnl spoke during a visit of air force base Ramat David very well remember that the first aircraft Israel was equipped with were the Czech Avia S-199 aircraft. After the fall of the communist regime, a tradition of mutual relations can be further developed and also a visit by the Minister of Defense, Karel Kühnl, to Israel was a part of this effort. Andrej Čírtek

11

Vojenští policisté v Iráku

SHAIBA – OSTROV BEZPEČÍ

Military Police in Iraq Celkem sto padesát dva tisíc příslušníků iráckých bezpečnostních složek se na konci ledna podílelo na zajištění bezpečnosti místních parlamentních voleb. I přes řadu razantních opatření a nasazení tisíců policistů došlo na mnoha místech ke krvavým teroristickým útokům, jejichž oběmi se stali nejen příslušníci koaličních sil, ale především nevinní civilní obyvatelé, iráčtí policisté a také ti, kteří o práci v místních bezpečnostních složkách projevili teprve zájem. Složitost situace potvrzují i slova velitele 5. kontingentu Vojenské policie podplukovníka Jiřího Neubauera: „Těsně před volbami došlo k trojnásobnému zvýšení počtu útoků jak na příslušníky koaličních sil, tak na orgány místní samosprávy. Terčem atentátů se tak stali nejen iráčtí policisté, ale také příslušníci dalších iráckých bezpečnostních složek, včetně kandidátů do parlamentu Irácké republiky.“ Statistika útoků, mrtvých a zraněných je neúprosná, experti a mezinárodní pozorovatelé přesto hovoří o úspěšné práci iráckých bezpečnostních složek.

12

Přestože se čeští vojenští policisté na zajištění bezpečného prostředí v iráckých provinciích přímo nepodíleli a plnili úkoly pouze v souladu se schváleným mandátem, razantnost opatření pocítili i na vlastní kůži. Přibližně týden před volbami čeští policisté přerušili výuku v jednotlivých kurzech jak na základně Shaiba, tak v Policejní akademii Az-Zubayr a podíleli se na plnění dalších úkolů. „Jedním z důvodů přerušení výuky byl požadavek iráckých bezpečnostních složek na uvolnění všech příslušníků policie k nasazení do akcí směřujících k zajištění bezpečnosti,“ upřesnil nám situaci v provincii Basra podplukovník Neubauer. „Koaliční síly pomáhaly vybudovat kontrolní stanoviště v ulicích i u volebních místností, kde v průběhu voleb operovali již příslušníci iráckých bezpečnostních složek.“ Příslušníci 5. kontingentu v době „výluky“ neměli volno, ale zajišťovali střežení britské základny. „Koaliční síly nasadily maximální počet vojáků do jednotlivých operací a my jsme proto na tuto nezbytnou dobu převzali střežení základny Shaiba,“ dokreslil situaci velitel kontingentu. Podle jeho slov byl i tento úkol jednou z priorit celého komplexu opatření. „Bylo nezbytné zajistit návrat do klidného a bezpečného prostředí vojákům, kteří se po nočních operacích vraceli zpět na základnu.“ Čeští vojenští policisté za dobu působení v Iráku od ledna roku 2004 vyškolili stovky místních policistů. O kvalitě jejich připravenosti zatím hovořily pouze výsledky jejich závěrečných zkoušek a také pochvalné dopisy velitelů stanic, kam byli po absolvování kurzů zařazeni. Předvolební období však jednoznačně prokázalo, že pochvalná slova nejsou pouze diplomatickou rétorikou, ale že iráčtí policisté – absolventi českých kurzů jsou na práci v terénu skutečně kvalitně vyškoleni a vycvičeni. Důkazem je i zásah proti teroristům přímo v Basře. „Skupině místních policistů složených z našich bývalých posluchačů se podařilo zajistit auto s minometem a teroristy připravené zaútočit zneškodnili a zadrželi,“ uvedl podplukovník

Neubauer, který v Iráku působil již jako velitel 1. kontingentu v loňském roce a podílel se tak osobně na koncipování obsahu jednotlivých kurzů a zaměstnání. Společně s velitelem je v Iráku již na své druhé misi dalších přibližně třicet procent příslušníků 5. kontingentu, kteří mají možnost srovnávat odbornou i fyzickou připravenost budoucích iráckých policistů při zahájení výcviku. „Jednoznačně dochází ke zkvalitnění práce iráckých bezpečnostních složek již při výběru budoucích policistů,“ potvrzuje současný trend velitel kontingentu. Vyšší nároky a kvalita se podle jeho vyjádření neprojevují pouze v materiálním vybavení budoucích policistů, ale především z hlediska přicházejícího lidského potenciálu. Všichni Iráčané musí před přijetím do kurzů absolvovat testy, včetně přezkoušení ze základních schopností a dovedností. Na základě získaných zkušeností došlo také k ujednocení výcvikového cyklu pro základní a zdokonalovací kurzy.

ZLOČINCI ZTRÁCEJÍ DECH… Složitost práce policejních týmů a rozsah jejich činností vyžadují připravenost příslušníků bezpečnostních složek v řadě speciálních oblastí. Jednou z prvních aktivit, kterou instruktoři Vojenské policie zahájili v lednu 2004 svou činnost, byla účast na výcviku v nedaleké Policejní akademii v Az-Zubayru. Zde působili a dále působí spolu s instruktory britské civilní i vojenské policie, s dánskými vojenskými policisty a italskými karabiniéry. Jen za první rok své činnosti se instruktoři Vojenské policie podíleli na výcviku tisíců iráckých policistů. Další českou aktivitou byl kurz policejních instruktorů a výcvik příslušníků dopravní policie. Ti se již školili v rámci samostatného českého výcvikového centra, které bylo vybudováno přímo na základně Shaiba. Nosnou myšlenkou projektu bylo vycvičit instruktory irácké policie, kteří pak sami povedou výcvik na policejních stanicích. Výcvik dopravní policie, který byl zaveden souběžně a byl zaměřen na nově vznikající složku, pak vyžadoval i vybudování vlastního automobilového cvičiště, jehož součástí je i výcvikový „check-point“. Stejně tak byla pro výcvik instruktorů vybudována i vlastní střelnice, kterou nyní používají kromě studentů i ostatní spojenci k vlastnímu výcviku. Již od počátku výcviku vyžadovala činnost českých vojenských policistů vysoké osobní nasazení. Vybudování samostatného českého výcvikového centra se uskutečnilo ve velmi krátkém čase a minimum času měli čeští policisté také na přípravu výukových osnov. Zkoordinovat a zabezpečit výcvik i s ohledem na překlad mezi

třemi jazyky – češtinou, arabštinou a angličtinou – bylo a je poměrně náročné. Po roce působení v Iráku, kdy se zde postupně vystřídaly již čtyři rotace českých vojenských policistů, rozšířili příslušníci 5. kontingentu systém výcviku a vzdělávaní o kurz základů vyšetřování. „Jde o přísně výběrový kurz, do něhož byli zařazeni studenti, kteří již mají určité zkušenosti z objasňování a vyšetřování závažné trestné činnosti,“ objasnil nám zaměření kurzu podplukovník Neubauer. „Jde především o kriminalitu násilnou a majetkovou. Převažujícími trestnými činy, se kterými se frekventanti tohoto kurzu setkávají, jsou vraždy, loupeže a vloupání. Kurz vznikl po dohodě s britskými kolegy. My jsme poskytli určitou část materiálního vybavení a naše experty, kteří se touto oblastí zabývají.“ Výběr účastníků kurzu je dvoustupňový, přičemž prvotní výběr zabezpečují sami iráčtí důstojníci. Při zahájení kurzu pak následuje celodenní praktický test, aby se zjistilo, zda vybraní policisté tuto práci v minulosti skutečně plnili, zda k ní mají vlohy a disponují alespoň základními znalostmi o kriminalistice. Ten, kdo splní tento test, je do kurzu zařazen. V kurzu nyní působí kromě českých vojenských policistů s předchozími zkušenostmi z Policie České republiky i britští instruktoři z civilní policie. S nimi byl výcvik předem konzultován a uzpůsoben tak, aby byl přímo ušit na míru zdejším podmínkám. Protože oblast, kde budou iráčtí policisté působit, lze označit přinejmenším jako neklidnou, šlo například i o zabezpečení místa činu proti dalším útokům jak ze strany pachatelů, tak ze strany dalších útočníků. Právě při tom jsou využity i britské zkušenosti ze Severního Irska. Celá tato problematika je zase velkou příležitostí pro české vojenské policisty naučit se něčemu novému. Studenti se v kurzu seznamují především obecně se základy vyšetřování trestné činnosti. Nedílnou a podstatnou část tvoří seznámení se s nejmodernější technikou, která se používá při ohledání místa činu. S ní se pak provádí řada praktických cvičení, jejichž scénáře jsou koncipovány tak, aby se co nejvíce přiblížily realitě. Současně tak instruktoři mají zpětnou vazbu: již od začátku mohou sledovat úroveň svých svěřenců, což má význam zejména s ohledem na ekonomickou stránku výcviku. Zkušenosti získané z kurzu potvrzují správnost takto koncipovaných zaměstnání, včetně náročného dvoustupňového výběru. První absolventi již pracují v terénu a britská strana jim při vyřazení předala speciální vozidlo kompletně vybavené kriminalistickým materiálem. V současnosti čeští policisté školí již další kriminalistické odborníky a připravují také

kurz pro velitele policejních stanic, kteří získají základní informace a budou schopni lépe využívat vyškolené policisty při řešení jednotlivých případů. Tento trend organizování krátkodobých specializovaných kurzů je podle názoru velitele kontingentu jasným signálem směřujícím k dalšímu zkvalitnění přípravy příslušníků iráckých bezpečnostních složek. K zefektivnění také přispívá již zmíněné ujednocení výcvikového cyklu pro základní i zdokonalovací kurzy organizované v Policejní akademii v Az-Zubayru.




At the end of January, one hundred and two thousand personnel of the Iraqi security services participated in safeguarding the security of local parliamentary elections. In spite of many strict measures and the deployment of thousands of policemen, there were many bloody terrorist attacks, the victims of which were not only the members of coalition forces, but first of all innocent civilians, Iraqi policemen and others, who only applying for jobs in the local security forces. The seriousness of situation were also heard in the words of Lieutenant Colonel Jiří Neubauer, commander of the 5th Military Police contingent: “Shortly before the elections, there was a threefold increase in the attacks both on coalition forces as well as local government authorities. The assailants targeted not only the Iraqi policemen, but also personnel of other security services, including candidates for the Iraqi Republic Parliament.” Though the statistics of attacks, killed and injured is inexorable, the experts and international observers speak about the success of the Iraqi security services.

SHAIBA – ISLE OF SECURITY Even though the Czech Police troops did not directly participate in ensuring a safe environment in Iraqi provinces and fulfilled only the missions in accordance with an approved mandate, they could feel the decisive measures on their own skin. Approximately a week before the elections, the Czech policemen discontinued the instruction in the individual courses both at Shaiba base and in the Police Academy at Az-Zubayr, and participated in the accomplishment of other tasks. “One of the reasons why the instruction was discontinued was the requirement of the Iraqi security services to deploy all police personnel in the support security operations,” Lieutenant Colonel Neubauer specified of the situation in Basra province. “Coalition forces assisted in establishing check points on streets and near election stations, while during the election the Iraqi security forces themselves operated here.” During the instruction discontinuation, the policemen of the 5th contingent had no days off, but guarded the British bases. “The coalition forces deployed the maximum number of soldiers in the individual operations and that is why we assumed the mission of guarding Shaiba base,” the contingent commander explained situation. According to his words, this task was one of the priorities of the complete set of measures. “It was necessary to ensure a calm and safe environment for the soldiers who returned back on the base after night operations.” From January 2004, during their commitments in Iraq, the Czech military policemen trained hundreds of local policemen. The results of their final exams and also commendatory letters from police station commanders to which they were assigned after passing from the courses, spoke of the quality of their readiness. The pre-election period unambiguously showed that words of recognition are not just diplomatic rhetoric and that the Iraqi policemen – the graduates from the Czech courses of instruction – are indeed properly educated and trained for the field. This was also evidenced by their actions against the terrorists directly in Basra. “A group of local policemen – our former graduates – succeeded in annihilating and containing a car with a mortar and assailants ready to attack,” said Lieutenant Colonel Neubauer, who was commander of the 1st contingent in the last year and personally took part in drawing up the curricula of single courses and content of their lessons. On their second mission in Iraq, together with the commander, are approximately thirty percent of

13

Military Police in Iraq the 5th contingent personnel, who can compare the professional and physical readiness of future Iraqi policemen at the beginning of training. “Unambiguously, there can be seen an improvement in the work of Iraqi security forces already at the selection of future policemen,” the contingent commander approves the present trend. According to him, higher demands and quality are not only demonstrated in the equipment of future policemen, but also in in-coming human potential. Before being admitted to the courses, all Iraqis must pass tests, including examinations of basic abilities and skills. Based on the lessons learned, a training cycle for basic and perfection courses was unified.

THE ASSAILANTS LOOSE THE BREATH… The difficulty of the job of the police teams and scope of their activity require readiness of security forces in many special fields. One of the first activities, which the Military Police instructors started in January 2004, was participation in the training at the nearby Police Academy at Az-Zubayr. The Czechs are assigned here as instructors together with the instructors of the British Civilian and Military Police, with the Danish military policemen and the Italian carabinieri. In the first year of their activity, the Military Police instructors participated in training thousands of Iraqi policemen. Another Czech activity was a course intended for the police instructors and training for traffic police personnel. They were trained in the independent Czech training center, which was built at Shaiba base. The main idea of the project was to train the Iraqi Police instructors, who themselves will then conduct training at the police stations. The traffic police training, which was simultaneously introduced and focused on newly established police service, required the building of its own vehicle training ground, part of which is practice “check-point”. Training of instructors also needed the building its own shooting range, which is now used both by students and other coalition forces for their own training. Since the beginning of training, a high personal involvement was required from the Czech Military Policemen. The independent Czech training center was built in a very short time. The Czech policemen also had very little time to develop a training curriculum. To co-ordinate and to support training, when translation between three languages was needed – Czech, Arabic and English – was and continues to be very demanding. During one year of training Iraqi police forces, the Czech military policemen rotated its four contingents in Iraq. The personnel of the 5th contingent extended a system of training and education by investigation. “It is a strictly selective course, into which only the students, who have a certain experience with clearing

14

Český polní chirurgický tým

Czech Field Surgical Team

Jsme služba… and investigating serious crime were selected,” Lieutenant Colonel Neubauer explained the focus of the course. “It concerns especially violent crime and property crime. The graduates of this course must especially solve criminal acts such as murders, burglary and break-ins. The course was created after an agreement with the British. We provided certain equipment and put our experts at disposal, who are specialized in this area.” The selection procedure of the course applicants is two-tier, with the Iraqi officers themselves carrying out the initial selection. The course begins with all-day practical test to identify whether the selected policemen really did this work in the past and if they have an ability to fulfill it and whether they have at least general knowledge on the criminology. Those who pass this test are accepted into the course. In addition to the Czech military policemen with previous experience from the Czech Republic Police, the British instructors from the civilian police are instructing in the course. The training was pre-consulted with them and tailored to local conditions. Since the areas where Iraqi policemen will operate can be, at the very least, denoted as not calm; for example, they will safeguard the scene of a crime against further attacks both from the sides of offenders and from another assailants. The British experience from Northern Ireland is utilized here. This is also in turn a great opportunity for the Czech military policemen to learn something new.

First of all, in the course, in general, the students learn the fundamentals of investigation of the crime. Its integral and substantial part is familiarization with the cutting edge equipment used in inspecting the scene of a crime, which is used in a number of practical exercises, the scenarios of which approach as much as possible to reality. At the same time, from the very beginning the instructors have feedback and can monitor the achievements of the trainees, which is important especially in terms of cost effectiveness of the training. Lessons learned in the course certify soundness of the course curricula, including a challenging two-tier selection. The first graduates already work in the field and during the graduation the British handed them a special vehicle with fully equipped criminology material. At present, Czech policemen are already instructing other criminology specialists and they are also preparing a course for the police station commanders, who will be given basic information and who will be able to better use the trained policemen in solving individual cases. According to the contingent commander this trend of organizing short-term specialized courses is a signal directed at further improvement of training of the Iraqi security forces. A unification of training cycles for the basic and perfection courses organized in the Police Academy at Az-Zubayr also improves the effectiveness of training. Jan Procházka

We Are the Service… Podle dohody mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Velké Británie pracuje od června loňského roku český polní chirurgický tým v britské polní nemocnici na základně Shaiba v Iráku. V současnosti zde působí již třetí skupina českých lékařů a sester. „Nejsme humanitární nemocnice,“ říká podplukovník MUDr. Jan Bláha, který před několika lety pracoval v české 6. polní nemocnici v Albánii a poté v Turecku, kde Češi pomáhali při ošetření tisíců raněných po katastrofálním zemětřesení. „Naším úkolem je poskytnout potřebnou lékařskou péči příslušníkům koaličních sil a pouze v případě nutnosti také místním občanům,“ dodává podplukovník Bláha a s jemu vlastním humorem a nadsázkou přidává: „Pokud nejsou zranění vojáci, my nepracujeme a všichni jsou spokojení. Pokud operujeme, někomu bylo ublíženo a to je vždy zlé.“

N

emocnice, jejíž název zní Horsley Lines, poskytuje zdravotnické zabezpečení na úrovni „Role 3“. Jde o nejvyšší zdravotnické zařízení pro celou mnohonárodní divizi Jihovýchod (MND SE). „Naše nemocnice podle potřeby přebírá a zabezpečuje nejenom akutní úrazy, ale i pacienty z nižších stupňů zdravotnické pomoci, z nichž některé nejsou pouze britské, ale patří i jednotlivým kontingentům různých dalších států participujících na plnění úkolů mnohonárodní divize Jihovýchod v rámci Stabilisation Force in Iraq od roku 2003,“ doplňuje základní informace doktor Bláha. Nemocnice má celkem sedmdesát pět lůžek všeobecných, dvě lůžka na jednotce intenzivní péče a dvě lůžka resuscitační. Personál tvoří pouze Britové a Češi. „Operovat je možné současně na dvou operačních stolech. V nemocnici je jeden tým ortopedických chirurgů, který zabezpečuje britská armáda, a jeden tým všeobecných chirurgů – a tady je naše místo,“ zdůrazňuje velitel chirurgického týmu doktor Bláha. Ortopedům patří postižení pohybového aparátu, kostí a kloubů, všeobecným chirurgům pak poranění a nemoci

orgánů dutiny břišní a hrudní. V praxi pak podle potřeby a typu operačního zákroku oba týmy ochotně spolupracují, a tak se někdy stane, že „u stolu“, jak s oblibou říkají lékaři, se pracuje ve smíšeném složení. Český chirurgický tým je šestičlenný a pracují v něm dva všeobecní chirurgové, anesteziolog, dvě zdravotní sestry operační – instrumentářky a jedna sestra – specialistka anesteziologie a intenzivní medicíny. Za dobu působení českých chirurgických týmů v Iráku zde pracovali jak vojáci a vojákyně již „ostřílení“ z jiných zahraničních misí, tak ti, kteří si zde odbývali svůj křest. Nástrahy plně cizojazyčného prostředí, rozdílných klimatic-

kých a vojenskotaktických podmínek a života na velké základně zvládli všichni lékaři i sestry velmi dobře. „V Albánii bylo klima horší,

tam jsme byli v létě. Zde je zatím snesitelně,“ srovnává podmínky života doktor Bláha. „V poledne na tričko, ráno to chce tričko s uniformou a večer se někdy snese i svetr. Pot z nás zatím neteče, ale teploty půjdou určitě výš.“ Čeští lékaři si na začátku svého pobytu museli v ubytovacích buňkách přitápět, nyní již stačí sluneční svit. Rozdílné se mohou pro laika zdát i pracovní podmínky v britské polní nemocnici, jejímž základem oproti české variantě nejsou ocelové kontejnery, ale stany. „Stany jsou dvojité, na operačních sálech je dostatek prostoru, funguje klimatizace. Nemám pocit, že by se zde operovalo těžce. Pacient vždy dostane, co má dostat, co je v lékopisu – britské odborné směrnici. Jsme polní nemocnice, ale například světla, která vypadají jako plechové krabice, svítí mnohdy lépe než ta doma na sále. Když sestra zpozoruje, že já nevidím, postaví kolem další dvě tři lampy a je tam světla jako na divadle,“ hodnotí situaci podplukovník Bláha a pokračuje: „Nelze jednoznačně říci, co je lepší. Viděl jsem různá zařízení na výstavách a při ukázkách, ale zde nemocnice slouží již tři roky v písku a v drsných klimatických podmínkách. Je rozdíl vidět ukázku a vidět život.“ Pro české lékaře a sestry je také příjemné dokonalé zázemí, počínaje dostatkem zdravotního materiálu, přes vybavené umývárny až po možnost nechat si denně vyprat osobní prádlo a uniformu. Třetí český chirurgický tým pracoval v Iráku v období místních, dlouho a obtížně připravovaných, voleb. Tedy ve zvlášť napjatém a rizikovém období. „Nás se volby bezprostředně nedotýkaly, byla zvýšená pohotovost, a tak jsme neustále u sebe museli mít protistřepinovou vestu a přilbu, ať jste šel na večeři, do posilovny nebo do nemocnice.“ Čeští lékaři nezaznamenali při volbách výrazný nárůst poranění a různých operací. „Počet zákroků odpovídal zvýšenému počtu výjezdů, patrol a celkově vyšší aktivitě koaličních sil,“ vysvětlil nám doktor Bláha. Snad nejhorším případem českých lékařů byl výbuch nastražené nálože v dodávce před branou do základny v době, kdy tudy odjížděli místní iráčtí občanští zaměstnanci koaličních vojsk a vojáci se vraceli z denních patrol. Najednou tak bylo velmi vážně poraněno a do nemocnice naráz dovezeno celkem pět osob. „Vyjmout tři velké střepiny z hloubi svalstva paže a hrudní stěny a ošetřit rány starého iráckého muže nebylo jednoduché,“ vzpomíná doktor Bláha. „Mnohem horší však bylo dívat se mu do očí a na obličej a sledovat

15

jen těžce potlačované známky jeho utrpení. Ale ne pro tělesnou bolest! Ten výbuch mu, kromě dalších osob, zabil přímo před očima jeho dospělého syna…“ Češi i v těchto vypjatých okamžicích, o kterých jen skromně hovoří, obstáli se ctí. Nejlépe o tom vypovídá osobní dopis velitele MND (SE) britského generálmajora Jonathana P. Rileyho náčelníkovi Generálního štábu AČR generálporučíku Pavlu Štefkovi. Je velice příjemné číst, jak vysoce je v něm hodnocena práce českého chirurgického týmu a její přínos pro zdar celé operace. Snem i ideálem všech lékařů by snad mohla být nulová bilance úrazů, bojových poranění i onemocnění. Zkrátka jen „sedět a čekat“. Polní chirurgický tým však pracuje v bojové misi, kde o zranění různého typu a rozsahu není nouze. Čeští lékaři a sestry tak od začátku svého působení v britské polní nemocnici uskutečnili samostatně nebo s účastí kolegů ortopedů 82 operačních zákroků v celkové narkóze, z toho 47 bylo výkonů akutních, či často dokonce urgentních. Narkóz bylo za stejných poměrů, tedy při vzájemné spolupráci, provedeno celkem 54. Běžně „uspává“ pacienty českým chirurgům Brit a Britům zase třeba Čech, podle rozhodnutí šéflékaře nemocnice. Pacienty nebyli jenom vojáci koalice, ale také někteří občanští zaměstnanci a místní iráčtí obyvatelé, kteří potřebovali akutně chirurgický zákrok k záchraně života nebo zdraví. Práce příslušníků zdravotnické služby Armády České republiky v zahraniční misi je poučná po všech stránkách, ale je také vysoce náročná na fyzickou i psychickou odolnost. Úspěch je podmíněn citlivým a lidským přístupem k pacientům, kvalitní odbornou erudicí a zkušenostmi v polní službě. Samozřejmostí také musí být a také je jazyková vybavenost, schopnost a chuť pracovat v týmu. Medicínské zásady jsou shodné, materiální vybavení a komfort zdravotnické služby a vojsk ale závisí na finančních možnostech každé země a armády. Lékaři a sestry si chválí i lidskost a otevřenost, která jak v britské polní nemocnici Horsley Lines, tak i při setkáních mimo operační sály panuje. „Ráno se pozdravíme, ať se potkáme na chodbě či na toaletě. Brit, když vás ráno pozdraví ‚Good morning‛, říká to slušně, zřetelně a myslí to upřímně. Zde nepotkáte neustrojeného vojáka v ošuntělé uniformě; když vychází z korimeku, je vždy ustrojený a dobře naladěný. Není to přehnané, puky na kalhotách, kterými by přeřízl lano od stanu, také nemá, ale vždy potkáte ustrojeného vojáka,“ říká k soužití velitel českého chirurgického týmu. Zdravotník může a má pomáhat trpícím lidem a pak lze i při vyslání na misi zažít silné chvíle zadostiučinění a uspokojení ze své odborné práce. „Jsme služba, která, když je zapotřebí, tak pracuje,“ dodává ještě podplukovník MUDr. Jan Bláha. „Hrdinství v naší práci nehledejte, ale pravdou je, že dobře odoperované slepé střevo člověka také zachrání.“

16

Czech Field Surgical Team

We Are the Service… According to the Agreement between the Ministry of Defense of the Czech Republic and the United Kingdom Ministry of Defense, from June of the last year the Czech Field Surgical Team has worked in the British Field Hospital at Shaiba base in Iraq. Currently, the third group of the Czech doctors and nurses work here. “We are not a humanitarian hospital,” says Lieutenant Colonel Jan Bláha, MD, who several years ago worked in the Czech 6th Field Hospital in Albania and then in Turkey, where the Czechs helped treat thousands of injured during the catastrophic earthquake. “Our task is to provide necessary medical care to coalition forces and only, if need be, to the local inhabitants,” and with his own humor and exaggeration Lieutenant Colonel Jan Bláha adds: “If soldiers are not injured, we are underemployed and everybody is satisfied. If we operate, somebody was hurt and it is always bad.”

T

he hospital, the name of which is Horsley Lines, provides medical support at the “Role 3” level. It is the highest medical facility for the whole Multinational Division (South East). “Based on needs, our hospital treats not only the urgent injuries, but also patients from lower levels of medical help, of which some are not only British, but belong to individual contingents of other countries participating in fulfilling missions of the Multinational Division (South East) in the Stabilization Force in Iraq from 2003,” emphasized Doctor Bláha. The hospital includes seventy general medicine beds, two intensive care beds and two resuscitation beds. The hospital staff is comprised of only British and Czech personnel. “Operations can be simultaneously performed on two operating tables. The hospital is comprised of one orthopedic surgical team, which is provided by the British forces and one general medicine surgical team – and this is our place,” emphasizes the surgical team commander, Doctor Bláha. The orthopedists treat injuries of locomotive organs, bones and joints, general medicine surgeons treat disorders and injuries of the abdominal and thoracic cavity organs. In practice, the two teams co-operate as required by the type of surgery and so it sometimes happens that “at the table” work, as doctors like to say, a mixed team. The Czech surgical team consists of six members: two general medicine surgeons, an anesthesiologist, two scrub nurses and one nurse – a specialist in anesthesiology and intensive medicine. During the work of the Czech surgical teams in Iraq, both the male and female soldiers called “old soldiers” from other foreign missions and also those for whom it was their first mission worked here. Doctors and nurses overcame the pitfalls of a foreign language environment, different weather and military-tactical conditions and a life in a big military base very well. “The weather in Albania was much worse because it was summer. It is quite passable here,”

Doctor Bláha compares the conditions of the life in Iraq. “T-shirt at noon, in the morning T-shirt with the uniform and sometimes in the evening you put a sweater on. We are not dripping with sweat, but the temperature will certainly increase.” At the beginning of their mission, the Czech doctors had to turn up the heating in the billeting boxes, but now the sunshine warms them sufficiently. The layman may regard the working conditions differently because the British Field Hospital works in tents in contrary to the Czech metal containers. “The tents with double walls provide enough space in the operating theatres and are equipped with air conditioning. A patient always gets what he or she should get, i.e. what is in the pharmacopoeia – British Specialized Guidelines. It is a field hospital but, for example, the operating lights, which look like metal boxes sometimes light better than those in the home operating theatres. When a nurse mentions that I do not see well, she brings another two or three lights and suddenly there is so much light as in a theatre,” explains Lieutenant Colonel Bláha and adds: “It is not possible to unambiguously say which is better. I saw many various devices during the exhibitions and demonstrations and the hospital has been here in the sand and severe weather for three years. It is a difference to see a demonstration and to see the real thing.” There is a friendly and ideal background for the Czech doctors and nurses, starting from the sufficiency of medical material, through equipped scrub rooms to the chance to get his or her personal underwear and uniform washed. The third surgical team worked in Iraq during the local elections, i.e. in an especially tense and risky period. “We were not directly impacted by the elections, but the state of emergency was increased and so we had to wear a safety vest and a helmet all the time, whether we went for a dinner, into the fitness room or to the hospital.” The Czech doctors

did not mention any significant increase in injuries or operations during the elections. “The number of surgical interventions corresponded to the increased number of actions, patrols and overall higher activity of coalition forces,” explained Doctor Bláha. Perhaps, the worst case of Czech doctors was the explosion of bomb hidden in a van in front of the base gate at a time when the local Iraqi civilian employees of coalition forces and soldiers were returning back from day patrols. Simultaneously, five persons were seriously injured and brought into the hospital. “To remove three great bomb splinters from the arm muscles and from the chest wall and dress the wounds of the old Iraqi man was not easy,” remembers Doctor Bláha. “But much worse was to look into his eyes and face and see hardly concealed signs of his suffering. But not only his body hurt him! This explosion, in addition to other people, killed his son right before his eyes…”

In these tense moments, about which they speak only modestly, the Czechs stood the test with honor. The best evidence of it is a personal letter by the MND (SE) commander, Major General Jonathan P. Riley (UK) to Lieutenant General Pavel Štefka, the Chief of the ACR General Staff. It is very pleasant to read how highly the work of the Czech surgical team is evaluated and how highly its benefits for the success of the whole missions are appraised. The dream and ideal of all doctors could be perhaps a zero balance of injuries, combat wounds and illnesses. In short, to just “sit and wait”; but the field surgical team works in a combat mission with various types and extents of injuries. Since their deployment in the British Field Hospital, the Czech doctors and nurses carried out 82 operations under general anesthesia, of which 47 were acute or urgent interventions, both independently and with the participation of the British

orthopedists. There were 54 anesthesias conducted with the same ratio, i.e. under mutual co-operation. It is standard for the British anesthesiologist to anesthesize the patients for the Czech surgeons and the Czech anesthesiologist for the British surgeons, in accordance with the decision of the chief surgeon. The patients were not only the soldiers of coalition forces, but also some civilian employees and Iraqi inhabitants who urgently needed surgical intervention to save their lives. The work of the medical service of the Armed Forces of the Czech Republic in foreign mission is didactic in all respects, but also very demanding in terms of physical and mental resistance. The success is conditioned by a sensitive and human approach to the patients, quality professional skills and experience in field service. The knowledge of foreign language goes without saying as well as capabilities and enthusiasm for working as a team. The medical principles are the same and the equipment and comfort of medical service and troops depend on the funds of each country and their armed forces. The doctors and nurses praise the humanity and openness in the British Field Hospital Horsley Lines and outside the operating rooms as well. “We greet each other every morning, whether we meet in the hallway or in the wash-room. When the British say ‘Good morning’ to you, they say it decently, openly and think it sincerely. You cannot meet here a slovenly dressed soldier in a shabby uniform. When a soldier goes out of his ‘korimek’, he is always properly dressed and in a good temper. It is not exaggerated, this soldier also does not have the trousers’ creases to cut the tent rope, but you always meet a thoroughly dressed soldier,” says the chief surgeon. Medics can and should help suffering people and then even when being sent on a mission you can feel moments of high satisfaction from your professional work. “We are a service which works where it is needed,” adds Lieutenant Colonel Jan Bláha, MD. “You will not find heroism in our work, but the truth is that well operated appendixes can also save human life.” Jan Procházka

17

Česká účast na IDEX 2005 L

etošní největší výstavy vojenské techniky pro pozemní vojsko IDEX 2005 ve Spojených arabských emirátech (SAE) se zúčastnilo na 900 vystavovatelů z 50 zemí, mezi kterými nechybělo ani 20 českých firem. Podle našeho velvyslance v SAE Romana Leszczynského se za posledních pět let vývoz z ČR do Emirátů zdvojnásobil. Díky kopřivnické Tatře však Česká republika v této zemi zaznamenala významný úspěch i v oblasti vojenské techniky. Zdejší ozbrojené síly zakoupily a používají asi 1100 těžkých terénních osmikolových vozidel T816. „Právě úspěch tater v SAE svým způsobem otevírá dveře pro jednání s dalšími zákazníky v celém zdejším regionu,“ potvrdil i náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva, který v čele oficiální delegace ČR na výstavu zavítal. Během dvoudenní návštěvy se sešel s nejvyššími vojenskými představiteli Emirátů. „Vzhledem k jedné ze specializací české armády, což ostatně naznačovalo i složení vystavovatelů, jsem upozornil na náš potenciál nejen v materiálním vybavení, ale i v možnostech výcviku v oblasti ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení,“ přiblížil Jaroslav Kopřiva jedno z témat svých rozhovorů se zástupcem náčelníka generálního štábu ozbrojených sil SAE. Čeští výrobci letos v Abú Dhabi vystavovali kromě zmíněného specializovaného vybavení také nejrůznější výstroj, zdravotnické či spojovací prostředky a samozřejmě nemohla chybět terénní nákladní vozidla. Zájem budilo především zkoušené vozidlo T815-7BOR 42 s překonstruovanou sníženou kabinou pro přepravu v dnes nejrozšířenějších transportních letounech C-130. V jeho sousedství představila společnost EGO Zlín zajímavou novinku BIOBOX EBXT-06. Jedná se o nafukovací komoru umožňující jak bezpečnou izolaci jednoho nakaženého pacienta od okolního prostředí, tak i poskytování nezbytné péče bez rizika pro ošetřující tým. Stěny

18

Czech Republic’s Participation in IDEX 2005 T

z průhledné fólie umožňují snadnou vizuální kontrolu pacienta, přičemž integrované rukávce dovolují jeho ošetřování z vnějšku boxu. Pomocí hermetických vstupů ve stěně lze pacienta připojit k venkovním lékařským přístrojům. Vzduch odváděný z kontejneru prochází přes výkonný filtroventilační systém s ultrafialovým zářičem, který spolehlivě ničí nejrůznější bakterie a viry.

his year, approximately 900 exhibitors from 50 countries, among them also 20 Czech firms, took part in the greatest exhibition of military technology for ground forces – IDEX 2005 in the United Arab Emirates (UAE). According to our Ambassador Roman Leszczynský, during the last five years, exports from the Czech Republic to the Emirates increased twofold. Thanks to Kopřivnice Tatra, the Czech Republic scored a remarkable success in the Emirates also in the area of military technology. The UAE Armed Forces purchased and use about 1100 heavy-duty cross-country eight-wheeled T816 vehicles. “Just such a success of Tatras in the UAE opened the door for negotiations with other customers in the whole region,” confirmed Deputy Minister of Defense for Armament Jaroslav Kopřiva, who headed the CR’s official delegation at the IDEX Exhibition. During a two-day visit he met the leading military officials of the Emirates. “Due to the specialization of the Czech Armed Forces that also demonstrated by a composition of exhibitors, I drew their attention to the CR’s potential not only to offer the equipment, but also the capacities of training in the area of protection against the consequences of the NBC weapons,” Jaroslav Kopřiva informed about one of the topics of discussions he held with the Deputy Chief of the General Staff of the UAE Armed Forces. In addition to the above-mentioned special equipment, this year in Abu Dhabi the Czech producers also exhibited the various outfit, medical and communication equipment and, of course, the cross-country trucks. The interest was focused on the tested T815-7BOR 42 with its re-built lowered cabin to enable transporting Tatra vehicles in the most frequently used transport aircraft C-130. Next to this, the EGO Zlín company re presented a novel BIOBOX EBXT-06. It is an inflatable box providing both safe isolation of one infected patient from the ambient environment, and taking necessary care of him without putting the attending team at risk. The transparent foil walls enable easy visual check of a patient, while integrated sleeves provide for attending him from outside of the box. Through the hermetic inlets in the wall, the patient can be connected to external medical devices. The air exhausted from the container passes through a powerful filtro-ventilating system with an ultraviolet emitter that reliably destroys bacteria and viruses. Michal Zdobinský

Postupovat vždy v souladu s právem V

Always Be in Compliance with the Laws

polovině února se u Vojenské akademie ve Vyškově uskutečnil seminář na téma „Právní aspekty mírových operací“ (Role of the Military Police in Peace Support Operations), jehož organizátorem byla Vojenská policie ve spolupráci s velvyslanectvím USA v České republice. Letošní, v pořadí již čtvrtý ročník těchto přednášek se opět konal na základě nabídky vlády Spojených států amerických v rámci mezinárodního výcvikového a vzdělávacího programu IMET. Seminář vedli čtyři američtí lektoři, kteří byli delegováni Institutem obrany pro mezinárodní právní studia z Newportu ze státu Rhode Island a také odborníci na mezinárodní právo z Ministerstva obrany České republiky. Vedoucím americké delegace byl podplukovník Brenet Wright z letectva Národní gardy státu Oklahoma. Sedmnáct příslušníků Armády České republiky tak mělo možnost blíže se seznámit s řadou právních aspektů souvisejících s činností a úlohou vojenských policistů v mezinárodních operacích. „Při přednáškách zazněla řada konkrétních zkušeností z jednotlivých vojenských operací a mírových misí,“ upřesnil obsah zaměstnání velitel Odborné školy Vojenské policie ve Vyškově podplukovník Marcel Orlich. „Značná pozornost byla věnována rovněž problematice vojenské justice v mírových operacích, spolupráci s nevládními organizacemi, stíhání válečných zločinů a vnitrostátního terorismu.“ Jednotlivá zaměstnání byla rozdělena na teoretickou a zejména praktickou část, ve které účastníci kurzu řešili různé modelové situace. „Snahou amerických lektorů bylo probíranou problematiku konfrontovat s možnými reálnými situacemi,“ doplnil informace o kurzu podplukovník Orlich. „Jednou z těchto praktických ukázek byla situace, kdy po dopravní nehodě a vzniklé materiální škodě se místní obyvatelé začínají srocovat před branou vojenské základny, dožadují se neúměrné náhrady škody, chtějí znát jméno viníka a jejich agresivita postupně narůstá. Posluchači pak musejí sami navrhnout způsob řešení, jak eliminovat lokální demonstraci před branou, řeší problematiku navázaní kontaktů s místní policií a konkrétní poškozenou osobou.“ Přínosem je, že američtí lektoři mají osobní zkušenost z práce v krizových oblastech a jejich poznatky vycházejí z analýz konkrétních situací. Právě tento aspekt seminářů vysoce hodnotí

také náčelník Vojenské policie brigádní generál Oldřich Kubát. „Vojenští policisté zde získají základní přehled o mezinárodních právních normách upravujících službu na cizím území, o pravidlech nasazení či pravidlech použití zbraně.“ Podle názoru generála Kubáta by každý vojenský policista na velitelské nebo štábní funkci, který odjíždí plnit úkoly do zahraničí, měl obdobný kurz absolvovat. Snahou organizátorů proto je v těchto seminářích pokračovat i v příštím roce.






I

n the first half of February, the Military Academy in Vyškov held a seminar “The Role of the Military Police in Peace Support Operations,” the organization of which was supported by the Military Police in co-operation with the U.S. Embassy in the Czech Republic. This is already the fourth year of such lectures and it was again held on the basis of an offer of the U.S. government within the international military training and educational program IMET. The seminar was led by four American lecturers who were delegated by the Defense Institute of International Legal Studies in Newport, Rhode Island as well as the experts on international law from the Ministry of Defense of the Czech Republic. The American delegation was headed

by Lieutenant Colonel Brenet Wright from Aviation units of the Army National Guard in Oklahoma. Seventeen personnel of the Armed Forces of the Czech Republic had an opportunity to be closer acquainted with some legal aspects related to activities and mission of military policemen in international operations. “During the lectures the participants could hear many specific experiences from the individual military operations and peace missions,” Lieutenant Colonel Marcel Orlich, the commander of the Special School of Military Police in Vyškov specified the content of seminar sessions. “Great attention was also paid to the issue of military law in peace operations, co-operation with non-governmental organizations, war crimes prosecution and national terrorism.” Individual sessions were divided into theoretical and especially practical part, during which the course participants solved various model situations. “The American lecturers strived to confront the launched topics with the real situations,” Lieutenant Colonel Orlich added about the course. “One of the practical demonstrations was a situation when after a traffic accident and subsequent material damage local inhabitants form a mob in front of the gate of the camp and demand unreasonable compensation for damages, want to know the name of an offender and their aggressiveness gradually increases. The course participants themselves had to propose a solution how to get rid of local demonstration in front of the gate, solve the issue of establishing contacts with local police and the person suffering damage.” The benefit is that the American lecturers have their own personal experience from work in crisis regions and their experience is based on the analysis of actual situations. This aspect of the seminars was highly appreciated by Brigadier General Oldřich Kubát, Chief of the Military Police. “The military policemen acquire here a survey on international legal standards dealing with the service in foreign territory, rules of engagement and rules on employment of weapons.” According to the opinion of General Kubát, every military policeman in a command or staff position who is to be deployed on a foreign mission should pass a course like that. That is why the organizers would like to continue such seminars also in the next year. Jan Procházka

19

ZVEME VÁS DO EXPOZICE ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY, KTERÁ SE NA JIŽ 8. ROČNÍKU VELETRHU OBRANNÉ A BEZPEČNOSTNÍ TECHNIKY PŘEDSTAVÍ ŘADOU ZAJÍMAVÝCH EXPOZIC, STATICKÝMI A DYNAMICKÝMI UKÁZKAMI. ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY SE BUDE POPRVÉ PŘED PŘEDSTAVITELI STÁTŮ SEVEROATLANTICKÉ ALIANCE I DALŠÍCH ZEMÍ A TAKÉ PŘED ŠIROKOU VEŘEJNOSTÍ PREZENTOVAT JAKO PLNĚ PROFESIONÁLNÍ. NA VELETRH IDET 2005 JSOU POZVÁNI NEJVYŠŠÍ PŘEDSTAVITELÉ ZE 71 ZEMÍ CELÉHO SVĚTA. NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ PROGRAMU JE TAKÉ KONFERENCE CATE 2005 POŘÁDANÁ BRNĚNSKOU UNIVERZITOU OBRANY POD NÁZVEM SPOLEČNOST – ARMÁDA – TECHNIKA – ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ.

3.–5. KVĚTNA 2005 3–5 MAY 2005

WE WOULD LIKE TO INVITE YOU TO VISIT THE EXHIBIT OF THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC WHERE MANY INTERESTING STATIC AND DYNAMIC DISPLAYS WILL BE PRESENTED DURING THE 8TH INTERNATIONAL EXHIBITION OF DEFENSE AND SECURITY TECHNOLOGIES. FOR THE FIRST TIME, THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC WILL PRESENT THEMSELVES TO THE REPRESENTATIVES OF THE NORTH ATLANTIC ALLIANCE AND THAT OF OTHER COUNTRIES AS WELL AS TO THE WIDEST PUBLIC AS FULLY PROFESSIONAL FORCE. THE TOP REPRESENTATIVES FROM 71 COUNTRIES ALL OVER THE WORLD ARE INVITED TO PARTICIPATE IN IDET 2005 EXHIBITION. AN INTEGRAL PART OF PROGRAM IS ALSO CATE 2005 CONFERENCE PREPARED BY THE BRNO DEFENSE UNIVERSITY UNDER THE TITLE COMMUNITY – ARMY – TECHNOLOGY – ENVIRONMENT.

PROFESSIONALITY – SPECIALIZATION – SERVING THE COUNTRY

PROFESIONALITA SPECIALIZACE SLUŽBA VLASTI

COMBAT TRAININIG “Train As If You Were Fighting” Každodenní zpravodajství televizních a rozhlasových stanic informující o desítkách sebevražedných teroristických útoků na příslušníky spojeneckých vojsk i na místní obyvatele jsou smutným svědectvím o vývoji bezpečnostní situace v Iráku. Přestože lednové volby potvrdily ochotu většiny Iráčanů podílet se na prosazování demokratizačního procesu v zemi, aktivity různých teroristických skupin nutí velitele spojeneckých sil k zavádění nejpřísnějších bezpečnostních opatření a nejvyšších stupňů bojové pohotovosti. Tvrdý a nekompromisní výcvik příslušníků americké armády před odjezdem do Iráku, při kterém se simulují nejrůznější varianty činnosti jednotek, včetně možných útoků teroristů, je tak samozřejmostí a současně také nutností.

SLUŠNĚ, ALE NEKOMPROMISNĚ

„Cvič, jako když bojuješ bojuješ“ DVANÁCT STATEČNÝCH Základna americké armády Hohenfels, která se nachází ve vzdálenosti pouze několik desítek kilometrů od našich západních hranic u německého města Regensburgu, poskytuje dostatek prostoru pro výcvik amerických jednotek. Přestože počasí v mrazivých březnových dnech, kdy se teplota pohybovala kolem minus patnácti stupňů, vyvolávalo spíše představu aljašských ledových planin než rozpálené irácké půdy, příslušníci amerických jednotek, společně s jednotkou z texaské Národní gardy a tuctem českých vojáků z 1. roty mechanizovaného praporu z Hranic, se zde zúčastnili cvičení Combat Training, zaměřeného na komplexní přípravu amerických armádních jednotek před jejich nasazením do Iráku. „Spolupráce jednotek Armády České republiky s texaskou Národní gardou vznikla již v roce 1993,“ vysvětlil nám kořeny vojenského partnerství podplukovník William Meehan z kanceláře pro obrannou spolupráci americké ambasády v Praze. Podle jeho vyjádření se jedná o „skvělý příklad společného výcviku“.

22

také ve spolupráci s příslušníky Vojenské policie a Policie České republiky nacvičovali obsazování budov, doprovody VIP osob a boj s davem. Nejodvážnějším kouskem zřejmě bylo přebrodění řeky Bečvy, jejíž hladina byla plná volně plujících ker. „Kdo chtěl, převlékl se do suchého, ostatní pokračovali dál. Důležité je být v pohybu,“ doplnil informaci o způsobu tvrdé přípravy velitel dvanáctičlenné skupiny. Náročnost domácího výcviku se Čechům vyplatila. „Udělali na mne vskutku dojem kvalitně vycvičené jednotky,“ zhodnotil stručně a výstižně činnost českých vojáků kapitán Mike Caranfa, velitel roty texaské Národní gardy. „Byli lepší, než jsem očekával. Jsou si jistí v tom, co dělají, mají dobrou kázeň a k plnění úkolů přistupují s plným nasazením.“ Velitel americké jednotky také vysoce hodnotil taktickou připravenost českých vojáků, jejich velice dobrou organizovanost například při přesunech a pohybu jednotky. „To je oblast, kterou se my musíme snažit zlepšit. Češi nám ukázali, jakým způsobem,“ doplnil kapitán Caranfa.

Podplukovník Meehan se také domnívá, že vyslání dvanáctičlenné české jednotky je příslibem do budoucna, kdy obě strany uvažují o účasti větších jednotek. „Tato malá jednotka bude připravena pro plnění většího spektra různých bojových úkolů při misích, kde budou nasazeni vojáci obou zemí.“ Příslušníci Armády České republiky se cvičení Combat Training zúčastnili poprvé. Jejich úlohou bylo v součinnosti s příslušníky texaské Národní gardy simulovat činnost nově vznikající irácké armády a irácké národní gardy. „Společně nacvičujeme nejrůznější situace typické pro mírové operace – od patrolování, přes střežení, čištění budov až po obsazování vesnic,“ nastínil nám pouze část úkolů velitel české jednotky z Hranic praporčík Radim Kříž. „Do akcí jsme zapojováni na vyžádání a naší úlohou je simulovat činnost příslušníků irácké armády.“ Při setkáních s americkými vojáky proto „čeští Iráčané“ odpovídají pouze „Ano, pane“, „Ne, pane“. Tato strohost a někdy až „nepochopení“ zadávaných úkolů mají za cíl jediné – připravit americké vojáky na situace, do kterých se v Iráku, kde jen minimum obyvatel hovoří anglicky, mohou dostat. „Nerozumět

a dodržovat irácké zvyky je zde naším úkolem,“ upřesnil úlohu českých vojáků jejich velitel. „Situace jsou skutečně reálné, včetně zvuků, které se při modlitbách linou z mešit.“ Právě tato okolnost se stala osudnou pro jednoho z amerických velících vojáků. Češi simulující příslušníky irácké armády si při těchto zvucích klekli na zem a modlili se. „Marné byly povely amerického vojáka, byl náš čas na každodenní modlitbu,“ říká již s úsměvem praporčík Kříž. Američané se tak zde učí poznávat i národní a náboženské zvyky, se kterými by se při společném nasazení s příslušníky nových iráckých bezpečnostních složek mohli setkat. Téměř třítýdenní cvičení na americké základně Hohenfels, navíc v mrazivých podmínkách, je velice náročné na psychickou a fyzickou odolnost vojáků. Několikahodinové patrolování a prohledávání neznámého terénu, kdy hrozí útoky rebelů, je součástí připraveného scénáře. „Před odjezdem jsme absolvovali šestitýdenní výcvik,“ dodává k objasnění komplexní přípravy praporčík Kříž. „Jeho součástí byly nejen třicetikilometrové přesuny s patnáctikilovou zátěží terénem, ale také týdenní přežití ve volné přírodě pod stany a sněhovou přikrývkou.“ Vojáci

Častým terčem sebevražedných teroristických útoků jsou kontrolní stanoviště vybudovaná na různých místech po celém Iráku, která střeží příslušníci americké armády. Právě na jejich nekompromisnosti a přitom slušnosti při kontrole osob a techniky před jejich vpuštěním do dalšího sektoru závisí životy možná stovek koaličních vojáků a místních obyvatel. „Vaše doklady, pane,“ „Děkuji, pane,“ tak zní rázné žádosti a také odpovědi amerického vojáka, který nás kontroluje na jednom z kontrolních stanovišť. „Vaše zavazadla, pane. Ještě prosím rozepnout bundu.“ Kontrole se nevyhne nikdo z těch, kdo sedí v autobuse. My civilisté se zahraničními pasy ani americký plukovník a jeho další kolegové. Proceduru podstupuje také hlavní praporčík Armády České republiky štábní praporčík Luděk Kolesa. „Je to běžná procedura,“ uklidňuje nás Luděk Kolesa, který studoval v USA a tak zná jejich postupy. „I to je jeden z přínosů naší účasti na cvičení Combat Training. Čeští vojáci se zde seznámí s americkou taktikou, se systémem přípravy před výjezdem do zahraničních operací a určité postupy pak mohou uplatnit při výcviku v České republice.“ Podle štábního praporčíka Kolesy mají právě Američané dokonale propracovaný systém aplikace poznatků z operací v zahraničí do metod a postupů při výcviku a přípravě vojsk směřujících například do Iráku nebo do Afghánistánu. „Týmy amerických specialistů působících v zahraničí permanentně vyhodnocují situaci v místě nasazení jednotek, včetně například

nově používaných taktických prvků, a získané poznatky předávají do výcvikových center. Tam jsou pak okamžitě, skutečně během čtyřiadvaceti hodin, aplikovány do systému přípravy nových jednotek.“ „Ne, pane, musíte čekat. Nemáme povolení vás pustit do prostoru,“ zní stručná, ale o to jasnější odpověď amerického vojáka, který střeží kontrolní stanoviště. Zatímco nebe nad námi křižují americké vrtulníky Blackhawk a kontrolním stanovištěm projelo již několik terénních hummerů, my stále čekáme. Americký desátník velící kontrolnímu stanovišti nereaguje ani na žádosti přítomných amerických důstojníků. „Ne, pane, lituji. Povolení ke vstupu může vydat pouze můj přímý nadřízený.“ Důvod tohoto nekompromisního postoje je zřejmý. Zde se necvičí „jako“, zde je irácké území. Kdo chce vstoupit do střeženého sektoru, musí mít potřebné povolení. Důvod této pro nás až nepochopitelné bdělosti a tvrdosti je zřejmý. Povolíš-li zde, podlehneš „sladkým slovům“ i na check-pointu v Bagdádu, Falúdži nebo Basře. Důsledek? Mrtví, ranění, chaos a zmatek. Nikdo z amerických vojáků neví, zda jsme skutečně čeští novináři, nebo zda jsme součástí takzvaných OPFOR (opossing forces) simulujících protivníka, který je může kdykoli napadnout a zneškodnit – vyřadit ze cvičení. Všichni vojáci, včetně českých, používají totiž po celou dobu cvičení komplet MILES signalizující případný zásah nepřítelem. „Američané mají již ‚ztráty‛. Rebelové několikrát zaútočili, vyhodili do povětří několik vozů a odstřelovači hrozí ze všech stran. Zatím útočili pouze na konvoje s potravinami. My jsme ještě jejich útok nezažili, očekáváme ho ale zítra, kdy budeme opět nasazeni v první linii.“ Tato dřívější slova praporčíka Kříže až nyní dostávají svou vážnost. Nikdo na check-pointu opravdu netuší, kdo a odkud zaútočí. Rebelové, byť jsou součástí scénáře cvičení Combat Training, střílejí bez vyzvání. Slušné a nekompromisní „Ne, pane!“ má své opodstatnění.




Daily television and radio station news of dozens of suicide terrorist attacks on the coalition forces’ soldiers and on the local inhabitants is sad evidence of the development of the security situation in Iraq. Though January’s election confirmed the willingness of most Iraqis to participate in enforcing the process of democracy within the country, the activities of various terrorist groups press the coalition force’s commanders to implement the most stringent safety measures and the highest levels of combat readiness. Tough and uncompromising training of the U.S. forces prior to their departure to Iraq, during which the varied courses of action of troops are simulated, including potential terrorist attacks is a necessity.

TWELVE BRAVE The U.S. Army camp in Hohenfels, Germany, which is situated just few kilometers West of our border near the German city Regensburg, provides sufficient space for training of the U.S. troops. Albeit, the weather in frosty March days when the temperature was about fifteen degrees below zero induced rather an image of Alaska icy plains and not the baking-hot sand of Iraq, the U.S. forces together with the Texas National Guard unit and a dozen ACR soldiers of the 1st company of the Hranice mechanized battalion participated in the Combat Training exercise with the focus on completely preparing the U.S. Army units prior their deployment to Iraq. “The co-operation of the Armed Forces of the Czech Republic with Texas National Guard started in 1993,” Lieutenant

23

COMBAT TRAINING “Train As If You Were Fighting”

Colonel William Meehan from the Office of Defense Co-operation of the U.S. Embassy in Prague explained to us the roots of the military partnership. According to Lieutenant Colonel William Meehan, it is a “marvelous example of joint training” and he is also of an opinion that sending a twelve-member Czech unit is a promise for the future, because both sides think about the participation of larger units. “This small unit will be prepared to accomplish a wider spectrum of various combat missions with deployments of soldiers of both countries.” The personnel of the Armed Forces of the Czech Republic participated in the Combat Training exercise for the first time. Their mission was co-ordination with the Texas National Guard personnel to simulate the activity of a newly developed Armed Forces and National Guard of Iraq. “We jointly rehearse varied situations that are typical for peace operations – from patrolling, through guarding, clearing buildings to occupying villages,” Warrant Officer Radim Kříž, the commander of the Czech unit from Hranice outlined briefly only a part of their tasks. “We are involved in the actions on request and our mission is to simulate the activity of the soldiers of the Armed Forces of Iraq.” When they meet the American soldiers, the “Czech Iraqis” answer just “Yes, Sir”, “No, Sir”. This austerity and sometime nearly a “non-understanding” of set tasks has one purpose – to prepare the American soldiers for situations that can occur in Iraq, because only a minimum of inhabitants can speak English. “Our task here is not to understand and maintain Iraqi customs,” their commander explained the task of the Czech soldiers. “Situations are very real, including noises which are heard from mosques during praying.” Just this situation happened to one of the American commanding soldiers. During these noises, the Czechs simulating the soldiers of the Armed Forces of Iraq dropped on their knees and prayed. “The commands of the American soldier were in vain, it was our time for praying,” Warrant Officer Kříž says smiling. Here, the Americans learn and are acquainted with the national and religious customs with which they could meet during a joint deployment with the personnel of new Iraqi security forces. The nearly three-week exercise at the American base Hohenfels, moreover in frosty weather, is very demanding on the mental and physical resistance of soldiers. Several hours of patrolling and searching the unknown terrain when the attacks of insurgents are imminent is a part of

24

the prepared scenario. “Prior to our departure, we underwent a six-week training,” Warrant Officer Kříž adds to the explanation of their complete preparation. “This preparation consisted not only of thirty-kilometer movements with fifteen kilograms, across rough terrain, but also one week of surviving in the open air and sleeping in the tents or in snow coverings.” The soldiers, in co-operation with the Military Police and the Police of the Czech Republic, trained for overrunning buildings, escorting the VIPs and riot control. The boldest stunt was evidently the fording the Bečva River with a surface full of free float ice. “Those who wanted to change into a dry clothing could do so and others went on. The most important thing when your clothing is wet is to be moving all the time,” the commander of the twelve-member group added about the demanding preparation. Hard training at home in the Czech Republic has brought its results. “They impressed me as a quality trained unit,” Captain Mike Caranfa, the commander of the Texas National Guard briefly and aptly evaluated the activities of the Czech soldiers. “They were better than I expected. They are definitely sure of what they are doing, they are disciplined and they fulfill the tasks with full commitment.” The commander of the American unit also highly valuated the tactical readiness of the Czech soldiers, their very good organization, for example, in movements of the unit. “This is the area in which we must seek to improve. The Czechs show us in what way we can do it,” added Captain Caranfa.

BE DECENT, BUT UNCOMPROMISING A frequent target of suicide terrorist attacks is the checkpoints built at various places throughout Iraq. They are guarded by the U.S. armed forces. It is their intransigence and, simultaneously, their professionalism in searching persons and equipment before they can enter the further sector, on which the lives of hundreds of coalition soldiers and local inhabitants depends. “Your documents, Sir,” “Thank you, Sir,” this is how the resolute requests and the answers of the American soldier who checks us at one of the checkpoints sounds. “Your baggage, Sir. Please, unzip also your anorak.” Nobody who is in the bus can avoid this check, the American Colonel as well as his colleagues and we as civilians with international passports. Command Sergeant Major Luděk Kolesa of the Armed Forces of the Czech Republic undergoes the same process. “It is a standard

procedure,” says Luděk Kolesa, who studied in the U.S. and thus knows U.S. procedures. “It is the greatest benefit of our participation in the Combat Training exercise. Here, the Czech soldiers can familiarize themselves with American tactics, with the system of preparation before the departure for foreign operations and certain procedures can be applied in the training in the Czech Republic.” According to Command Sergeant Major Kolesa, the American armed forces have perfectly worked out a system of applying lessons learned from the operations abroad into the methods and procedures in training and preparing units to be deployed, for example, in Iraq or Afghanistan. “The teams of American specialists in foreign missions regularly evaluate the situation in the places of deployment of troops including, for example, newly used tactical elements, and they pass the lessons learned onto the training centers, where they are immediately, within twenty four hours, applied into the system of preparing new units.” “No, Sir, you must wait. We do not have permission to let you enter this area,” this is the brief, but very definite answer of the American soldier who guards the checkpoint. While the American Blackhawk helicopters are crossing the sky above us and several cross-country Hummers go through the checkpoint, we are still waiting. The American Private First Class in command of the checkpoint does not respond even to the request of American officers present. “No Sir, I am sorry. Only my direct superior can issue the permission for entry.” The reason for this resolute approach is evident. Here it is not an exercise “make out as if”, this is Iraqi territory. Everyone who wants to enter the guarded sector must have the necessary permission. The reason for this watch and rigorousness, for us, nearly beyond understanding, is evident. If you relent here and succumb to “sweet words” and also at the checkpoints in Baghdad, Faluga or Basra, and what will be the result? Dead, injured, chaos and mess. None of the American soldiers knows whether we are really Czech journalists or whether we are a part of so-called opposing forces (OPFOR) simulating the opponent, who can at any time, assail and neutralize them – knock them out of the exercise. All soldiers, including the Czechs; during the whole duration of the exercise wear a set MILES signaling a hit by an enemy. “The Americans already have ‛losses’. The insurgents have performed several assaults, blew up several vehicles and snipers are at every corner. To date, they only raided convoys with food. We have not met their attack yet, but we expect it tomorrow when we shall again be deployed in the first line.” Only now, these former words of Warrant Officer Kříž acquire their seriousness. Nobody at the checkpoint has an idea from whom or from where the attack will come. Even the insurgents are a part of the exercise scenario Combat Training and fire without being asked. A decent and resolute “No, Sir!” has its justification.

Operace ALTHEA Operation ALTHEA Dne 2. prosince 2004 byla na vojenské základně v Butrimu nedaleko Sarajeva předána odpovědnost za plnění operačního úkolu v Bosně a Hercegovině vojenským mírovým silám Evropské unie. Tím byla oficiálně ukončena mírová mise SFOR a zahájena operace ALTHEA. Na území Bosny a Hercegoviny působí v současné době pod velením generálmajora Davida Leakeyho z Velké Británie 7000 příslušníků ozbrojených sil z 33 zemí světa, přičemž 22 z nich je členskými státy Evropské unie. Hlavním úkolem operace ALTHEA je vytváření stabilního a bezpečného prostředí a podpora mezinárodního společenství při prosazování civilních aspektů Daytonské dohody. Součástí sil působících pod vlajkou Evropské unie je také dvaašedesátičlenný vojenský kontingent Armády České republiky. Jeho velitelem je podplukovník Radim Řehulka, který současně zastává funkci zástupce náčelníka štábu – náčelníka personálního oddělení na velitelství mnohonárodního úkolového uskupení Sever (MNTF N) v Tuzle. Právě na základně Eagle Base, která leží asi dvacet kilometrů od Tuzly u obce Gornije Dubrave, plní většina českých vojáků stanovené úkoly v rámci společné rakousko-české strážní roty. „Hlavním úkolem našich vojáků je střežení základny,“ vysvětlil nám hned u brány kapitán Miroslav Folvarský, zástupce velitele českého kontingentu a zástupce velitele společné rakousko-české jednotky. „Naši vojáci tvoří jednu strážní četu, která se střídá s dalšími třemi četami Rakušanů. Společně střežíme nejen vstupní bránu, muniční sklad a takzvaný Bílý dům, kde sídlí štáb mnohonárodního uskupení Sever, ale také celý prostor této rozsáhlé základny, jejíž obvod je téměř deset kilometrů.“ Součástí vojenského kontingentu je také sedm příslušníků AČR, kteří pracují na velitelství EUFOR v Sarajevu a jsou zařazeni v různých štábních funkcích. Zde se podílejí na přípravě a plánování dalších aktivit souvisejících s plněním operačního úkolu. Jeden český důstojník působí také v organizační struktuře velitelství NATO v Sarajevu. V měsíci dubnu bude český kontingent posílen o 23 příslušníků vrtulníkové jednotky, kterou tvoří tři posádky vrtulníků Mi-17 (k dispozici budou dva vrtulníky) a čtrnáct pozemních specialistů.




On 2 December 2004, at the military base in Butrim near Sarajevo, the EU peace forces took over the responsibility for the accomplishment of a mission in Bosnia and Herzegovina. This officially terminated the SFOR mission and the EU launched Operation ALTHEA. Currently, there are 7,000 troops in the territory of Bosnia and Herzegovina from 33 countries, including 22 EU states under the command of Major General David Leakey (UK). The main aim of Operation ALTHEA is to help provide a stable and safe environment and support the international community in ensuring that Bosnia adheres to civilian aspects of the Dayton Peace Agreement. A part of EU-led forces is also the ACR’s sixty-two member military contingent, the commander of which is Lieutenant Colonel Radim Řehulka, who is simultaneously assigned a position of Deputy Chief of Staff – Chief of Personal Section of the Multinational Task Force North (MNTF N) in Tuzla. Just at the Eagle Base located about twenty kilometers of Tuzla near the village of Gornije

Dubrave, most of the Czech soldiers fulfill their missions within the joint Austrian-Czech Guard Company. “The main task of our soldiers is to guard the base,” Captain Miroslav Folvarský, Deputy Commander Czech Contingent and Deputy Commander of the Joint AustrianCzech unit explained to us right at the gate. “Our soldiers form one guard platoon, which changes with three other Austrian platoons. We jointly guard not only the entrance gate, ammunition depot and so-called White House, where the Multinational Task Force North’s Headquarters are situated, but also the whole area of this large base with its nearly ten kilometers perimeter.” A part of the military contingent also is seven personnel of the ACR who are assigned to the EUFOR HQs in Sarajevo and they work in various staff positions. They participate here in preparation and planning of other activities related to a fulfillment of the operational mission. One Czech officer is also included in the NATO HQs organizational structure in Sarajevo. In April, the Czech contingent will be augmented by 23 personnel of a helicopter unit consisting of three crews of Mi-17 helicopters (two helicopters will be at disposal) and fourteen ground specialists. Jan Procházka

Jan Procházka

25

Ostrý výjezd

„Petře, dělej, musíme Máňu natočit.“ Otáčíme se s kolegou za divnými hlasy, ale vidíme již jen dvě postavy v oranžových oblecích s fosforeskujícími pruhy, jak mizí směrem k autoparku. Asi nějaký cvičný poplach, kdo by v téhle zimě jinak běhal po základně v hasičském obleku. Ještě si stačíme zvednout límce, ruce v rukavicích zabořit hlouběji do kapes a již míříme k naší buňce. Postel se zdá být na dosah. „Hasiči mají ostrý výjezd, někde hoří. Za pět minut vyjíždíme od brány.“ Ani nestačím mobil vrátit zpět do kapsy a již nabíráme na tempu. Náhle je nám i v minus dvaceti teplo. Honem už jen fotoaparát a náhradní baterky do blesku, ty původní v zimě rychle odejdou… Na bráně již čeká hasičská „osmsetpatnáctka“, kluci jí důvěrně říkají „Máňa“, s devíti tisíci litry vody. Ještě zapsat a nahlásit výjezd a vyrážíme. Hasiči v tatře a my v terénním landroveru. Již po pár metrech je jasné, že řidičům zde nelze závidět. Cesty připomínají české polňačky, sněhové jazyky s námi co chvíli zacloumají






a domnívat se, že místní řidiči uhnou naplněné tatře se zapnutými majáky, které uznává celý svět, je pouhá iluze. „Podívejte se na ty šílence,“ komentuje kaskadérské kousky kosovských řidičů náš šofér. „Oni neuhnou ani o milimetr. Tak teď to bylo tvrdý. Dneska si Péťa Kadlec za volantem tatry užije. Další, já bych je...“ Držíme se pevně trubkové konstrukce landroveru. Chvílemi jsme rádi, že máme v kabátech vložky, ty modřiny snad nebudou tak velké. Světlo hasičských majáků prořezává tmavou noc a zvuk sirény všem v okolí oznamuje – hoří! „Petře, napřed se na to podíváme a pak to spustíme,“ říká svému kolegovi rotmistr Petr Šutera, který hasičům u 6. česko-slovenského praporu KFOR v Kosovu velí. Po chvíli je jasné, že truhlárnu Ibrahima Abdulaha nebude již snadné zachránit. Jsou zde nejen místní hasiči, ale i Finové z nedaleké vojenské základny sil KFOR. Nevypadá to dobře. Opatrně s kolegou obcházíme hořící objekt. Střecha se již propadla do dílny a z trámů se valí nepříjemný dým. Oslňující světlo se jako ohnivá kopule začíná

It is freezing cold. The thermometer’s quicksilver shows about minus twenty and when there is a gust of wind it approaches nearly thirty degrees below zero. Fingers grew numb with the cold even in gloves and those who guard the gate at the 6th Czech-Slovak KFOR Battalion Base in Saikovac are glad to have a space heater here. Those who need not, do not come out, and whoever is on stand-by hopes that the radio will not sound and the phone will not ring, and he will not have to leave a warm sentry box. It is continuously snowing outside…

Fire-Alarm Action Mrzne, jen praští. Rtu na teploměru se pohybuje kolem minus dvaceti, a když zafouká vítr, žene se rázem dolů až ke třicítce. Prsty křehnou i v rukavicích a ti, co mají tuto noc službu na bráně na základně 6. česko-slovenského praporu KFOR v Šajkovaci, jsou rádi, že zde mají teplomet. Kdo nemusí, nevylézá, kdo má pohotovost, doufá, že se neozve vysílačka, nezazvoní telefon a on nebude muset opouštět vyhřátou buňku. Venku stále sněží…

26

rozprostírat nad celým objektem. Plameny pohlcují vše, co jim stojí v cestě. Finové se snaží pěnou zahnat oheň tak, aby nezasáhl i obytnou budovu. Připadáme si jako v šíleném snu. Koukáme do rozžhavené ohnivé koule a přitom se tetelíme zimou, která nás olizuje již i pod kabátem. Kolem nás kmitají Češi, Britové, Finové – příslušníci hasičských družstev jednotek KFOR – a vydávají nejrůznější povely. Vzduchem létají zmrzlé kapky ledové tříště. Oheň a třeskutá zima s námi hrají divnou partii. Ochranné oděvy hasičů se pod nánosy pěny a vody mění v ledové krunýře. Chcete-li udělat krok, musíte napřed kalhoty „zlomit“ v koleně. Čeští vojenští hasiči roztahují narychlo hadice. Brodí se v pěně a pod nohama jim praská led na stále zamrzajících kalužích. „Oni to lejou na nás,“ ukazuje na postříkaný oděv Petr Šutera. „Někdo to přece musí řídit, takhle budeme stříkat po sobě. Jdu se podívat z druhé strany.“ Dostat se do dvora je však problém. Ve vjezdu stojí traktor. „Proč s tím nevyjedou? Když to odsud zmizí, tak se dostaneme do dvora a můžeme s tím ohněm něco udělat.“ Rotmistra Šuteru však nikdo z místních nebere vážně. Chyba. Jdeme to do dvora také omrknout. Oheň vítězí nad marnou snahou několika místních chlapů, kteří se snaží vytáhnout ještě nějaké truhlářské stroje. Žár uvnitř dílny, kde hoří vyschlé a možná již namořené fošny, taví vše. Je to marné. Hasiči již mohou jediné – chránit obytný dům, dílně již pomoci nelze...

“Peter, come on, we must crank Máňa.” With my colleague we turn to the strange voices, but we see only two figures in orange suits with phosphorescent stripes disappear in the direction of the auto park. Probably a practice alarm since who else would run through the base with a fireman suit on in this cold weather. We only succeed in straightening our collars, putting our hands deeper in our pockets and headed for our box. The bed seems to be near at hand. “The firemen have an alarm; somewhere there is a fire. In five minutes we start from the gate.” I do not even manage to get the mobile back in my pocket when we already pick up the steam. Suddenly, even though it is twenty degrees below zero, we are warm. We quickly take a camera and spare batteries for the flash since the original ones quickly loose their charge in winter… There is a firemen’s “eight hundred and fifteen” (Tatra truck) called by the boys “Máňa”, already waiting at the gate with a volume of nine thousand liters of water. We have to write down and record the action and we set off. The firemen in the Tatra and us in the cross-country Land Rover. After several meters it is already clear that there is nothing envy the drivers for. The roads remind us of the Czech dirt roads, patches of snow shake with us every moment and there is only an illusion that local drivers will get out of the way of a Tatra truck with flashing beacons respected all over the world switched on. “Look at those madmen,” comments our wheelman on the stuntman pranks of the Kosovo drivers. “They do not get out of

our way even a millimeter. It was not really nice now. Today, Péťa Kadlec had his trying time at the Tatra wheel. Look to another one, I would…” We hold tight to the Land Rover roll bars. In some moments we are glad that we have lined jackets; perhaps the bruises will not be so big. The light of flashing lights cuts through the dark night and the noise of horns notifies everybody that there is a fire! “Peter, at first we shall have a look at it and then we start the ball rolling,” says Staff Sergeant Petr Šutera, who is in command of the 6th Czech-Slovak KFOR Battalion in Kosovo, to his colleague. After a moment it is clear that Ibrahim Abdulah joiner’s workshop will not be so easy to save. Not only the local fire brigades are here, but also a Finnish fire brigade from a near KFOR military base. It does not look good. We carefully walk around the burning building. The roof has already fallen into the shop and there is an unpleasant smoke billowing from the girders and a blinding light stretching over the whole structure as a fireball. The flames swallow everything that is in their path. The Finnish firemen try to defeat the fire by foam to prevent it from igniting the residential building. It seems as if we were in a horrible dream. We look into the fireball and simultaneously we shake with cold, which licks us even beneath our jackets. The Czechs, British and Finnish, personnel of the KFOR fire brigades move on around us and issue the most varied commands. Drops of drift ice are flying in the air. Fire and bitter cold play a strange game with us. With the layers of foam and water, the firemen’s protective suits change into icy shells. If you want to take a step, you must first “break” your trousers at the knees. The Czech military firemen hastily extend the hoses. They wade in the foam and ice from freezing pools is cracking below their legs. “They are pouring it on us,” Peter Šutera shows his spattered suit. “Somebody will have to control spraying; otherwise we shall spray one another. I will go to see it from the other side.” To get into the yard will be a problem, anyway. There is a tractor standing in the exit. “Why do they not drive it out? When it disappears we can get into the yard and do something with this fire.” But local inhabitants regard Staff Sergeant Šutera as a joke. It is their fault. We also go into the yard to have a look at the situation. The fire triumphs over the vain effort of several local fellows who strive to pull some joinery machines out. The heat inside the shop, where dried or even already stained wooden planks are located, melts everything. It is in vain. The firemen can do the only thing – protect the residential house because the shop is already lost... Jan Procházka

27




“What, am I to leave, i.e. to pop out of the pub? Are you sure? You really mean me? You know what: go screw yourself with this doggy. I can drink whatever and wherever I want to...” To see the dog handlers assigned to the 6th Czech-Slovak KFOR Battalion while training their dogs was a great experience. “I would just like to decently warn you and ask you to go away and be calm.” The situation (with us watching this dog training hidden in safety) starts to gather speed and when I see the barred teeth of the German Shepard Rex I begin to be concerned about the life of the defense helper. “So, you won’t leave me alone. You green-brown pawn with a hairy shaggy broom on the string. I’ll throw something at you…” First a bottle flies through the air and then a chair. But it is the last thing that the defense helper did. One command and one jump from Rex. A table is no obstacle for a trained dog, but on the contrary you have a feeling that it is a trampoline. Before you know where you are, the defense helper is lying under the table, he writhes and just his protective aids and sleeve protectors protected him against the crushing grip of Rex’s jaws. After this demonstration, every sober man thinks twice before fighting with trained dogs.

Psi v zahraniční misi Dogs Deployed in Foreign Mission „Cože já mám opustit, teda jako vypadnout z hospody? To jako já? Fakt myslíš mě? Hele, víš co: běž i s tím pejsánkem k brdičkům. Já si budu pít, kde chci a co chci...“ Pozorovat psovody, příslušníky 6. česko-slovenského praporu KFOR, při výcviku je skutečným zážitkem. „Já vás pouze slušně upozorňuji a žádám, abyste odešel a zůstal v klidu.“ Situace začíná i pro nás pozorovatele, skryté v ústraní, nabírat na obrátkách a při pohledu na vyceněné tesáky německého ovčáka Rexe začínám mít o osud figuranta obavy. „Tak ty nedáš pokoj, ty zelenohnědá figurko s chlupatým smetákem na provázku. Já to po tobě mrsknu…“ Vzduchem letí napřed láhev a pak i židle. Ale to je poslední, co figurant udělal. Jeden povel, jeden skok Rexe. Stůl pro vycvičeného psa není překážkou, naopak máte pocit, že je pro něj odrazovou trampolínou. Než se nadějete, figurant leží pod stolem, kroutí sebou a pouze ochranné pomůcky a návleky na rukávech ho uchránily před drtícím stiskem Rexových čelistí. Po této ukázce si každý rozumný člověk rozmyslí bojovat s vycvičenými psy. Psovodi u česko-slovenského praporu KFOR slouží již několik let. Psi se stali pomocníky vojáků nejen při vyhledávacích operacích, ale také při patrolách ve městě, při kontrolách vozidel a pomáhají i při hledání zbraní a drog. „V současnosti máme na základně pět psů,“ upřesňuje jejich počet rotný Petr Svoboda, který nám také objasnil některé zákonitosti a zvláštnosti služby psovoda. „Za dva měsíce jsme měli přes šedesát výjezdů a tento počet narůstá. Jsme zde zatím tři psovodi a práce máme dost.“ Účast na výjezdech tvoří v povinnostech psovodů pouze část práce u jednotky. Samozřejmostí je každodenní péče o jejich svěřence a také jejich systematický zdokonalovací výcvik. „Nemůžeme nechat psy zahálet, musí být aktivní. Připravujeme pro ně různé situace, aby nacházeli a kousali. Zkrátka, aby ‚neuhasínali‛.“ Psovodi nám také potvrdili, že tak jako voják po příjezdu do mise potřebuje určitý

28

čas na aklimatizaci, stejné je to i se čtyřnohými pomocníky. „Jsou zde jiné pachy, jiné prostředí, jiná voda, jiné podnebí… Na to vše si musí zvyknout. Pes se musí sladit s novým prostředím. Jeho aklimatizace trvá dva až pět dnů, pak ho můžeme nasadit do terénu, použít k výkonu,“ vysvětlil nám rotný Svoboda, který se psům a jejich výcviku věnuje již řadu let. „Psovi se musíte věnovat nejenom po stránce výcviku, musíte s ním být v kontaktu, mazlit se s ním. Pak po něm můžete chtít práci a on ji udělá.“ Psi jsou u česko-slovenského praporu KFOR nejčastěji používáni při vyhledávacích operacích, jejichž cílem je zajistit ilegálně držené zbraně nebo identifikovat distributory drog. „Jeden vycvičený pes prohledá dům nebo jiný objekt za podstatně kratší dobu než pět vojáků,“ vysvětlil nám výhody nasazení psů další psovod rotný Josef Reisinger. „Stoprocentní jistotu nemáme samozřejmě nikdy. Výhodou také je, že dům bude například prohledávat dvacet

vojáků dvě hodiny se stejným procentem úspěšnosti jako dva psovodi se dvěma vycvičenými psy jen půl hodiny. Psa navíc můžeme nasadit na těžko přístupné prostory, na půdy, do sklepů, do nízkých podkrovních a jiných zákoutí. Pes je oproti člověku také schopen rozeznat místo, kde byla donedávna ukrytá zbraň, a upozornit tak vojáky na případné nebezpečí. Pes má také podstatně větší šanci na zadržení pachatele se zbraní na útěku.“ Použití psů v Kosovu má však i svá omezení. Jednak je nezbytné dodržovat určitý pracovní režim, tedy střídat aktivní práci při vyhledávání s odpočinkem, a jednak respektovat místní zvyky a dodržovat určitá nepsaná pravidla. „Používáme například ochranné návleky na packy při kontrolách vozidel, aby psi nepoškrábali a nezašpinili interiéry vozů. Zažili jsme i situaci, kdy nás místní občané nepustili se psem do autobusu. Respektovali jsme to a autobus detailně prohlédli čtyři vojáci,“ doplňuje informace o práci psovodů v Kosovu rotný Svoboda. Dozvídáme se také, že novým prvkem v nasazení psů v misi KFOR jsou letecké vrtulníkové patroly. Psi si museli nejprve zvyknout na hluk a také na způsob vysazení z metrové výšky, kdy je vrtulník ve visu. V současnosti již je jejich zařazení do těchto patrol plánováno podle požadavků a úkolů, které patrola plní. Zkušenosti ukazují, že začlenění psovodů a psů do struktury česko-slovenského praporu bylo opodstatněné. Některé návrhy při koncipování organizační struktury dalších jednotek dokonce počítají s navýšením počtu psovodů ze tří na pět a psů z pěti na devět. Zastoupeni by tak byli psi cvičení nejen na hledání zbraní, výbušnin a drog, ale také psi pro hlídkovou činnost a psi cvičení na záchranné práce.

The dog handlers have served several years at the Czech-Slovak KFOR Battalion. They help the soldiers not only in search operations, but also during patrolling in cities, vehicle inspections and they help to detect weapons and drugs. “Currently, we have five dogs at the base,” Sergeant Petr Svoboda specifies of their number. He also explained to us some regularities and curiosa of the dog handlers’ service. “In last two months we had more than sixty actions and their number is increasing. There are three dog handlers here and we have quite enough work.” To take part in the actions is only a part of the dog handlers’ commitments at the unit. Of course, each day they care of their dogs as well as their systematic perfection training. “We cannot let the dogs muck about; they must be active. We prepare various situations for them to find and bite. In short, they would not to ‛go out’.” The dog handlers also told us that just as a soldier after his arrival to a mission needs a certain time to acclimate to it, the same holds for their four-legged assistants. “Here are different smells, a different environment, different water and different weather… The dog must get use to it and must tune-up with a new environment. It takes him two up to five days to acclimate, then we can deploy him to the terrain and utilize his performance,” Sergeant Svoboda, who has been

training dogs for several years, explained to us. “You must not only train the dog, you must also be in contact with him and pet with him. Then you can ask him to do a job you want and he really does it.” The dogs assigned to the Czech-Slovak KFOR Battalion are most often used in search operations, the aim of which is to detect illegally held weapons and drug distributors. “One trained dog inspects a building or other object in substantially shorter time than five soldiers,” another dog handler Sergeant Josef Reisinger explained to us the benefits of deploying dogs. “Of course, we never have a hundred percent certainty. The advantage is also, for example, that twenty soldiers will need two hours to examine the building with the same percentage of success as two dog handlers with two trained dogs who will need only half an hour. In addition, we can deploy dogs into hard-to-get at places such as attics, basements, low garrets or creeks. In contrast to a man, a dog is able to find a place where a weapon was hidden until quite recently and focus the soldiers’ attention on an eventual danger. The dog also has a substantially greater chance to contain an offender on the lam with a weapon.” However, there are some limitations while using dogs in Kosovo. On the one hand, it is necessary to maintain a certain working regime, i.e. to alter active work and searching with the rest; on the other hand, to respect the local customs and keep certain non-written rules. “For example, when inspecting vehicles we use a protective covering for the paws to prevent dogs from scratching and dirtying the vehicle interiors. We also had a situation where local inhabitants prevented us from getting into a bus. We gave in it and four soldiers inspected the bus,” Sergeant Svoboda added to the work of dog handlers in Kosovo. We have also learnt that airborne helicopter patrols is a new element in deployment of dogs in mission KFOR. First, the dogs had to get used to the noise and being dropped from one-meter height while the helicopter is hovering. It is being planned to assign dogs to these patrols based on needs and tasks to be fulfilled by the patrol. Experience shows that assignment of dogs and handlers to the structure of the CzechSlovak Battalion was reasonable. Some draft organizational structures of future units even consider an increase of the number of dog handlers from three to five and the number of dogs from five to nine. This would enable training not only weapon detector dogs, explosive and drug detector dogs but also sentry dogs and dogs for rescue work. Jan Procházka

29

Winter Survival:

Vítězným týmům předal poháry náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka, který mimo jiné zdůraznil význam a obtížnost této zimní soutěže: „V závodě zvítězí každý, kdo ho dojede až do konce.“ Podle něj je důležité, že soutěž probíhala v duchu fair-play a celkově měla dobrou atmosféru. Generál Štefka věří, že organizátorům z Univerzity obrany se podaří připravit dobře i další ročník tohoto mezinárodního závodu.






Kdo dojede, zvítězí! Radost ze sportování i těžká dřina, zúročení praktických zkušeností z výcviku a speciální přípravy, obrovská zkouška vůle, fyzické a duševní připravenosti, uspokojení nebo zklamání z dosažených výsledků – to všechno je armádní závod o přežití v extrémních zimních podmínkách.

S

portovní víceboje jsou populární a v médiích se s nimi setkáme poměrně často. Tento Winter Survival je ale poněkud odlišný. Čtyřdenní soutěž totiž pořádá Univerzita obrany Brno ve spolupráci s velením armády a je nejtěžším sportovním kláním zimní sezony v podmínkách Armády České republiky. Jde o vytrvalostní víceboj simulující činnost vojenských hlídek v neznámém zimním horském terénu. Soutěží tříčlenná družstva, která se musí vypořádat s náročnými disciplínami a prokázat víc než jen fyzickou zdatnost a výdrž. Tak jako u jiných závodů tohoto typu často záleží na vynalézavosti a vtipu, schopnosti improvizovat. Koncem ledna se do nejvyšších moravskoslezských hor Jeseníků sjeli zástupci armád ze čtyř evropských zemí. Na start 11. ročníku vytrvalostního závodu, který v podstatě patří do skupiny extrémních „outdoorových“ sportů, nastoupilo osmnáct armádních týmů z Německa, Rakouska, Belgie a Česka. Nejpočetnější zastoupení měla samozřejmě česká armáda – celkem 15 družstev. Letošní závod se stal opravdu všestrannou zkouškou, protože v průběhu soutěže byla v Jeseníkách zima skutečně ukázková.

30

Winter Survival: All Those Who Finish Win!

Na hřebenech ležely obří sněhové návěje, sněhová pokrývka se i ve volném terénu blížila půldruhému metru, mrzlo, sněžilo a vál ostrý vítr. Obtížnost disciplín byla srovnatelná s minulými ročníky, ale umocňovaly ji právě klimatické podmínky ve volné přírodě. První den soutěže byl vlastně zahřívacím kolem a představoval dvaadvacet kilometrů dlouhou lyžařskou etapu. Úkolem hlídek bylo projet šest různě dlouhých sjezdových úseků v co nejkratším čase, přičemž jednotlivé úseky byly proloženy několikakilometrovými přesuny do kopce nebo po rovině. Trasa první etapy letos vedla přímo z vrcholu nejvyšší hory Pradědu (1491 m) kolem chaty Švýcárna, dále přes Červenohorské sedlo (1013 m), Vřesovou studánku (1144 m), Keprník (1423 m) a Šerák (1351 m) do cíle v Ramzové (728 m). Jestliže si armádní víceboj Winter Survival vydobyl označení extrémní závod, pak to dvojnásobně platí pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Po dobu dvou dnů nesměla družstva přijmout cizí pomoc, jinak je čekala diskvalifikace. Vstávalo se ještě za tmy, krátce po páté hodině. Už v sedm hodin startoval orientační závod s určenými technickými disciplínami. Každý člen nesl na zádech povinnou výbavu, v níž nesměl chybět například spacák, stan, vařič, horolezec-

ké pomůcky, sněžnice, náhradní oblečení a strava. Vše vážilo skoro dvacet kilogramů. Družstva měla k dispozici jen buzolu a vojenskou mapu bez vyznačených nových lesních cest. Závodníky čekaly mnohakilometrové přesuny členitým terénem, lezení po skalách, překonávání říční rokle, střelba ze samopalu a vzduchovky, přespání ve volné přírodě a praktické úkoly spojené se zkouškou psychické odolnosti. Časový limit pro každý den byl dvanáct hodin. Za plnění disciplín hlídky sbíraly cenné body potřebné do konečného součtu. Za dva dny družstva zvládla na lyžích a sněžnicích více než 60 kilometrů. Zvolit nejkratší a nejpřímější trasu přes hřebeny Hrubého Jeseníku neznamená vždy být nejrychlejší. Často je lepší raději uplatnit běžky a ujet pár kilometrů navíc po vrstevnici, než se brodit v hlubokém sněhu napříč roklemi. Co se týče letošních disciplín, tak za nejtěžší je možné označit horolezecké disciplíny. Například na stanovišti nazvaném „Spiderman“ prošel vždy jeden člen hlídky opravdovou zkouškou odvahy a zručnosti. Nejprve traverzoval po skále na skalní balkon. Z něho se za pomoci visuté hrazdy zhoupl k natažené síti, na kterou ve výšce dvaceti metrů přeskočil, a poté se slanil na zem. Na „pavoučího muže“ bezprostředně navazovala disciplína „šikmé lano“. Po lanu,

které bylo nataženo ze skály do koruny stromu (vzdálenost přibližně 25 m), jeden člen hlídky sjel, aby na konci sebral kontrolu. Při tom si ovšem musel zapamatovat azimut a vzdálenost další postupové kontroly. Poté byl člen hlídky svými kolegy vytažen zpět na skálu. Další zkouškou ohněm byla disciplína s názvem „Psycho“. Jak název napovídá, rozhodující roli při plnění úkolu na tomto stanovišti hrála psychická odolnost soutěžících. Na vysoké skále museli prokázat nejen zručnost v lezeckých dovednostech, ale také v jednom místě doslova překonat bariéru strachu. Nejprve po improvizovaném žebříku umístěném na kmeni stromu, který se ve vršku opíral o skalní převis, vojáci vystoupali na skálu a poté z ní skočili na další kmen stromu, po němž se spustili dolů na zem. Skok na dva metry vzdálený kmen stromu byl opravdovou „lahůdkou“. Patnáctimetrová propast pod nimi totiž nevěstila nic příjemného. Bez ztráty cenných bodů tuto disciplínu absolvovala jen asi polovina družstev. Nouzové přespání ve volné přírodě bylo dalším prubířským kamenem náročné soutěže. Bez větší úhony ho přečkala všechna družstva, i když teplota v noci se pohybovala kolem sedmi stupňů pod nulou. Většina závodníků přespala ve stanech, někteří zvolili i sněhové záhraby. „Noc jsme zvládli v pohodě. Máme dobré spacáky a nebyla to pochopitelně naše první noc na sněhu,“ konstatoval podpraporčík Jakub Komůrka z Týniště nad Orlicí. Soutěž pro mimořádně fyzicky zdatné a trénované muže končila branným štafetovým závodem na běžkách. Etapa byla doplněna o brannou disciplínu – hod granátem na cíl. Letos v obtížném klání obstála většina družstev. V soutěži zůstalo až do konce šestnáct hlídek, pro zdravotní problémy odstoupili němečtí vojáci a příslušníci olomouckého záchranného praporu. To, že během závodu vypadla jen dvě družstva, se v jeho jedenáctileté historii stalo poprvé. Konečné sečtení bodů rozhodlo o vítězi soutěže. Vítězem mezinárodního mistrovství české armády v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2005 se stalo družstvo z rakouské Školy horských vůdců a záchranářů v Saalfeldenu. „Máme nesmírnou radost, protože jsme obhájili loňské prvenství,“ komentoval vítězství velitel hlídky kapitán Christian Jud. Extrémnost závodu podle něj spočívala především v jeho délce. „Jsme zvyklí na různé fyzicky náročné

The joy of sports is also a trial, a utilization of practical experience from training and preparation, a real test of will and physical and mental readiness, ending in satisfaction with or disappointment from the results achieved – military survival competition in an extreme winter environment is all this.

závody v Alpách, ale žádný netrvá čtyři dny, v žádném nemusíte ujet v hlubokém sněhu sto kilometrů a v žádném není takové spektrum úkolů ke splnění,“ dodal. Stříbro zaslouženě získali belgičtí výsadkáři z výcvikového střediska v Namuru a třetí příčku vybojovali příslušníci útvaru Ředitelství logistické a zdravotnické podpory z Týniště nad Orlicí. Toto české družstvo se zároveň stalo přeborníkem Armády České republiky pro rok 2005.

S

ports polyathlons are very popular and we can listen or read about them very often. This military winter survival is a rather different because the Brno Defense University in co-operation with the General Staff of the Czech Armed Forces holds this four-day race. It is the most challenging sport of the winter season in the Armed Forces of the Czech Republic. The competition is an endurance polyathlon simulating the activities of military patrols in

31

had to get over the barrier of fear. At first, using an improvised ladder on the trunk of the tree which leaned at its top against the rock lip, the competitors climbed up on the rock and jumped from it to the trunk of another tree, from which they lowered down. A jump to the trunk of the tree two meters distant was a real “delicacy” and the fifteen-meter depth below them augured no good. Only about half of the teams were able to cope with this event without loosing precious points. Sleeping in the open air was another touchstone of this demanding competition. All teams weathered this event even though the temperature at night was about minus seven degrees. Most of the competitors slept in tents; some of them selected covering themselves with snow. “We managed sleeping overnight without any trouble. We have good sleeping bags and, of course, it was not our first night in the snow,” said Warrant Officer Jakub Komůrka from Týniště nad Orlicí. This competition for exceptionally physically fit and trained men ended with a relay race on running skis. Added to this relay race was a grenade-throwing event. This year a majority of teams proved successful in this difficult competition. Two teams, one from Germany and a team of the Olomouc Rescue Battalion were forced to give up for medical reasons and sixteen teams remained till the finish. It was for the first time in the eleven years of the competition that only two teams did not finish the race. The final count of points decided the winner of the competition. The winner of the International Winter Outdoor Polyathlon Championship of the Armed Forces of the Czech Republic Winter Survival 2005 proved to be the team of the Austrian School of Mountain Guides and Rescuers in Saalfelden. “We are immensely glad because we defended our victory from the last year,” Captain Christian Jud, the captain of the team commented about the victory. According to his opinion, the extreme nature of the competition rests especially in its length. “We are used to various physically demanding competitions in the Alps, but none lasts four days, in none must you run one hundred kilometers in deep snow and none includes such a spectrum of tasks to be fulfilled,” he added. The silver went to the Belgium parachutists from the Training Center in Namur and the bronze medal was won by the team from the Directorate of Logistic and Medical Support from Týniště nad Orlicí. At the same time, this Czech team became the champion of the Armed Forces of the Czech Republic for the year 2005. The ACR Chief of the General Staff, Lieutenant General Pavel Štefka handed the cups to the winners and in his address he pointed out the importance and difficulty of this winter competition: “In this competition everyone who finishes wins.” According to Lieutenant General Pavel Štefka, it is important that the competition was held in accordance with fair play and in camaraderie. He believes that the organizers from the Defense University will succeed in preparing also an outstanding next run of this international competition as well.

Winter Survival: All Those Who Finish Win!

unfamiliar mountainous terrain. Three-member military patrols have to cope with demanding events and prove more than mere physical fitness and endurance. Similar to other races of this type, much depends on ingenuity and the ability to improvise. At the end of January, representatives of armies from four Europeans countries arrived in Jeseníky, the highest of the Moravian-Silesian Mountains. Eighteen teams from the armed forces from Germany, Austria, Belgium and the Czech Republic appeared at the start of the 11th run of the endurance race, which can be classified among extreme outdoor sports. Of course, the Czech Armed Forces had the most participants – 15 teams altogether. This year’s competition was a real test of versatility, since during the competition the winter in Jeseníky was a really exemplary one. There were giant snow banks on the crests, snow in the open terrain approached a depth of one meter and a half, and there was freezing and sharp wind blowing. The difficulty of the events was comparable with the previous years, but it was strongly amplified by weather conditions in the open air. The first day of the race was actually a warmup round and competitors had to pass a twentytwo kilometers long cross-country skiing stage. The teams had to pass six downhill segments of various lengths as quickly as possible, while individual segments were interspersed with uphill or flat land movements of several kilometers. This year, the first route of the first stage extended from the top of the highest mountain, Praděd (1491 m) past the Švýcárna chalet, across Červenohorské sedlo (1013 m), Vřesová studánka (1144 m), Keprník (1423 m) and Šerák (1351 m) to the finish in Ramzová (728 m). If the military Winter Survival polyatlon acquired the designation of an extreme competition, then it holds twice for the second stage. In the course of two days, the teams could not accept any help from anyone or they would be disqualified. The competitors had to get up while it was still dark, shortly after five o’clock. The orienteering race began at seven

32

and included certain technical events. Every member carried mandatory equipment, which had to include a sleeping bag, tent, cooking facilities, mountaineering aids, snowshoes, spare clothing and food. Together these items weighed nearly twenty kilograms. The teams had only compass and military map at their disposal in which no forest paths were marked. The competitors had to surmount severalkilometer movements across rugged terrain, rock climbing, river gulches, sub-machine gun and air rifle shooting, overnight sleeping and practical events to test their psychic resistance. The time limit per day was twelve hours for teams to successfully accomplish the events in order to collect precious points necessary for the final sum. During two days the teams had to cover more than 60 kilometers on skis or snowshoes. Selection of the shortest and straightest route across the crest of Hrubý Jeseník is not always the quickest. It is often better to use cross-country skis and run a few kilometers more along the contour line than wade through deep snow across gulches. Of this year’s events, the mountaineering events could be denoted as the most challenging. For example, when negotiating the event called “Spiderman”, one member of the team always had to get through a real test of courage and skills. First, he had to traverse the rock to the rock balcony, from which using the trapeze he swung to a net, into which he had to jump at the height of twenty meters above the ground and then he abseiled down. Immediately after the “Spiderman” followed the “inclined rope” event. Using a rope stretched from a rock to the crown of a tree (approximately 25 m high), one member of the team slid along the rope to collect a check card at its end. He also had to remember the azimuth and distance to the next checkpoint enabling to go on. Then, his colleagues drew him back up to the rock. Another baptism by fire was an event called “Psycho”. As its name indicates, the key to accomplishing this task was the psychic resistance of competitors. On a high rock they had to manifest not only the skills in mountaineering, but at one point they literally

Pavel Pazdera Photos: Svatopluk Kouřil

312. mnohonárodní prapor NATO ukončil činnost 312th NATO Multinational Battalion Wound up its Activity

Tlačil nás čas

We Were Pressed by Time

Příslušníci 312. mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany ze třinácti zemí ukončili v polovině ledna po šesti měsících svou pohotovost v rámci aliančních sil rychlého nasazení (NATO Response Force – NRF) a předali „štafetu“ německému praporu. „Bylo to poprvé, kdy se výstavby mnohonárodního uskupení a úlohy vedoucího národa v Alianci ujala země bývalého východního bloku. Postupně se potvrdilo, že je to správná cesta, že jsme úkol zvládli,“ uvedl v Liberci na slavnostním nástupu náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Pavel Štefka. podplukovník Osvald a po chvíli dodává: „Ten vývoj byl tak překotný, tak rychlý, že na překvapení nebyl čas, nešlo se zastavit a ohlédnout. Pořád jsme museli jít dopředu a řešit úkoly, které před nás alianční velitelství stavělo. Začátky jsou vždy těžké a tím, že tento prapor byl první, jsme vlastně nastavovali kritéria pro další země – avšak nejen kritéria, ale také systém velení a řízení.“

REKAPITULACE POZNATKŮ

P

odplukovník Vratislav Osvald, který praporu velel, měl podle svých slov teprve nyní, po skončení „alianční pohotovosti“, možnost se na chvíli zastavit a zamyslet se nad uplynulými měsíci. „Tlačil nás čas a přemýšlet nad tím, co nás v době výstavby a také vlastní pohotovosti nejvíce překvapilo, ani nešlo,“ říká

Vlastnímu zařazení do sil rychlé reakce předcházelo dlouhé období příprav, secvičování a ověřování deklarovaných schopností, jehož vyvrcholením se stala certifikace praporu. „Získali jsme samozřejmě řadu zkušeností, a to nejen při výstavbě a výcviku, ale také z vlastního nasazení,“ konstatuje podplukovník Osvald, který řídil výstavbu 312. praporu. „Zpracovali jsme celkem tři souhrnné dokumenty obsahující zobecněné zkušenosti z celého procesu působení mnohonárodního praporu. Jeden

z dokumentů je určen pouze pro českou stranu a zabývá se problematikou české legislativy, která na plnění takového úkolu nebyla připravena. Řadu věcí jsme řešili operativně. Druhý soubor zkušeností řeší již problematiku v rámci Severoatlantické aliance, protože některé normativní akty nebyly ukončeny před zahájením činnosti praporu, jak bylo původně deklarováno.“ Podle vyjádření podplukovníka Osvalda šlo především o některé základní dokumenty, například o naplnění tabulek počtů. „Vše se však nakonec podařilo v průběhu výstavby dořešit. Jednalo se spíše o upozornění, že tyto dokumenty musí být vždy připraveny dříve, než bude zahájen další rotační cyklus. Naším cílem bylo sjednotit deklarované počty s realitou, počty osob s počty a kapacitami techniky. Tyto procedury spojené s výstavbou a problematikou zajišťování základních údajů o deklarovaných jednotkách zůstávají obecně platné, protože se budou neustále opakovat. Naše závěry se již potvrdily při výstavbě německého praporu i při budování jednotky vedené španělskou stranou. Obě tyto vedoucí země řeší obdobné problémy a vycházejí z našich zobecněných poznatků.“

33

312th NATO Multinational Battalion Wound up its Activity

We Were Pressed by Time

PROVĚŘENÍ SCHOPNOSTÍ V TERÉNU K získání potřebných údajů a ověření si deklarovaných schopností přispěly především nejen přímé žádosti směrované k jednotlivým zemím o doručení stanovených údajů, byť to byl podle velitele netradiční postup, ale především mobilizační cvičení. „Tato cvičení jsme organizovali přímo na základnách, kde byly jednotky rozmístěny,“ upřesnil nám postup ověřování podplukovník Osvald. „Měli jsme možnost během tří dnů prověřit všechny deklarované kapacity, schopnosti, počty, logistické zázemí, včetně ověření si schopností v terénu. Kontrolou prošla také veškerá dokumentace zpracovaná pro nasazení tak, aby byla v souladu s dokumenty praporu. My jsme poskytli potřebné standardní operační postupy, na jejichž základě si jednotlivé celky zpracovaly vlastní dokumentaci.“ Za největší přínos velitel praporu považuje možnost prověření schopností v terénu, kde se jednotky rozvinuly, plnily konkrétní úkol a po skončení zásahu se svinuly a odjely zpět na základnu. „My jsme pak vyhodnotili tuto činnost podle deklarovaných časových norem. Současně jsme měli možnost prověřit a zkontrolovat vyvážené zásoby, protože každá jednotka musela být plně soběstačná po dobu třiceti dnů kdekoli na světě. To byl také důvod, proč téměř jednu třetinu praporu představovalo logistické zabezpečení. Podle našich závěrů splnily certifikační kritéria všechny jednotky, byť některé s omezením.“ Velitel praporu, ale také ostatní příslušníci velitelství se museli, jak podplukovník Osvald říká, „naučit velet“. Tím nemyslí, že by velitelé jednotlivých stupňů nezvládali povelovou techniku, ale zvláštností a specifikou mnohonárodního praporu bylo jeho složení ze třinácti zemí. „Je nutné si uvědomit, že vlastní jednotky začleněné do praporu byly poměrně velké celky, problém ovšem byl u laboratoří, které byly ‚poskládané‛ z dalších dílčích komponentů. Například maďarská laboratoř měla devět lidí, k tomu patřil belgický odběrový tým se sedmadvaceti vojáky, portugalský čtyřčlenný ženijní EOD tým a ještě italský dekontaminační tým se sedmi vojáky. Šlo především o způsob vydání úkolu a nezbytnost jasně formulovat pravidla, kdo a co při jakém úkolu plní. Řídit tento celek byl zpočátku skutečně problém. To, že jsme to zvládli, se nám potvrdilo v Řecku.“ Jednalo se totiž o unikátní jednotky se speciální výbavou, která je ve světě ojedinělá, a proto byl eminentní zájem tyto jednotky do organizace praporu i přes uvedené problémy začlenit.

34

NASAZENÍ V ZAHRANIČNÍCH MISÍCH






Zkušenosti příslušníci 312. mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany získávali nejen na cvičeních a v posádce v Liberci, která se stala jejich domovskou základnou, ale také v mezinárodních misích při plnění úkolů v rámci sil NRF. „Část praporu byla nasazena na ochranu summitu NATO v Istanbulu a větší uskupení pak také působilo na území Řecka při ochraně letních olympijských her,“ rekapituluje v krátkosti významné aktivity praporu jeho bývalý velitel podplukovník Osvald. „Zajímavostí bezesporu je, že zkušenosti z nasazení v Turecku i v Řecku, přestože se jednalo o dvě zcela rozdílené mise, z nichž jedna trvala pouze deset dnů a druhá dva měsíce, jsou shodné. Shodné byly i problémy, které jsme na místě museli řešit při integraci jednotky do místních záchranných systémů. Šlo především o získání potřebných údajů a o koordinaci činnosti například mezi hasičským sborem, policií, zdravotnickými zařízeními a dalšími agenturami. Některé země zatím nemají tento systém zakotven v legislativních dokumentech. Řecko například nemá podle našeho názoru tak propracovaný integrovaný záchranný systém jako Česká republika. Přiznat ovšem také musíme, že i u nás byl rozpracován až po katastrofálních povodních v letech 1997 a 2002.“ Při výjezdech mimo domovské základny čeští chemici využili také zkušenosti získané v zahraničních misích na území Kuvajtu. „Zabezpečovat přepravu jednotky na velkou vzdálenost byla a je nenahraditelná zkušenost. Nasazení v Kuvajtu nebo v Řecku se v podstatě neliší. Jde o zplánování celé akce, o zajištění přepravy například nebezpečného a citlivého materiálu. Každý prapor má a bude mít svá specifika. My jsme například oblast dopravy museli řešit ve spolupráci s dalšími zeměmi. Britové, kteří sami disponují strategickými přepravními kapacitami, se touto oblastí, našimi zkušenostmi a radami zabývat nemusejí,“ hodnotí zpracované a zobecněné poznatky bývalý velitel 312. mnohonárodního praporu podplukovník Vratislav Osvald. „Samozřejmě, že bude docházet k dalším změnám v průběhu pohotovosti v silách rychlého nasazení. Budou to ale již pouze úpravy něčeho, co bylo zpracováno, něčeho, co jsme nastavili my jako vedoucí národ.“

The 312th Multinational Chemical, Biological, Radiation and Nuclear Defense Battalion composed of thirteen countries discontinued its readiness within the NATO Response Force (NRF) in January after six months’ rotation and handed the “relay baton” to the German battalion to take the lead. “It was the first time that a former East Block country was assigned to build up a multinational unit and took the role of a lead nation in the Alliance. It showed that the Czech Republic mastered the task and that it proved it was a right path,” said Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the General Staff of the CR Armed Forces during the winding-up ceremony in Liberec.

A

ccording to the words of Lieutenant Colonel Vratislav Osvald appointed as Battalion commander, just now after the end of the “Alliance readiness”, he had time to stop for a while and think about recent months. “We were pressed by time and it was not possible to think about what surprised us during the time of the build-up and the time of readiness itself,” says Lieutenant Colonel Osvald and he adds: “This development was so quick, so precipitate that there was no time to be surprised; we could not stop and look back. We had to go forward and solve the tasks entrusted to us by the NATO HQs. The launch is not always easy and the fact that this battalion was the first meant that we established criteria for future rotating countries – but not only criteria, but also the command and control system.”

LESSON LEARNED Prior its integration into the NRF, there was a long period of preparation, co-ordination and verification of declared capabilities which were crowned with certification of the Battalion. “Of course, we gained much experience not only during the Battalion generation and training, but also during its deployment,” states Lieutenant Colonel Osvald, who was appointed to control the build-up of the 312th Battalion. “We developed a package of three summary documents containing generalized experience of the overall Multinational Battalion’s activity. One of the documents is for the Czech Republic and it deals with Czech legislation, which was not prepared to accomplish such a task. We have to flexibly solve many things. The second document included experience within the North Atlantic Alliance, because even if initially declared,

DEPLOYED IN FOREIGN MISSIONS The 312th Multinational Chemical, Biological, Radiation and Nuclear Battalion got experience not only during exercises and in the Liberec garrison, its home base, but also in international missions when accomplishing the tasks required by NRF. “A part of the Battalion was deployed to protect the NATO Summit in Istanbul and greater formations were used in the territory of Greece to protect the Summer Olympic Games,” Lieutenant Colonel Osvald, the former commander of the Battalion, summarizes its important activities. “It is interesting that experience from the deployment in Turkey as well as in Greece are the same, even if they some normative acts were not prepared prior the launch of Battalion.” According to Lieutenant Colonel Osvald, this concerned some basic documents such as TOE strength. “However, everything managed to be solved during the Battalion generation. It would be advisable that these documents always be developed before the next rotation cycle starts. Our task was to unify the declared strength with reality and the number of personnel with the amount of equipment and capacity. These procedures were related to generating and ensuring the basic data on declared units are generally valid, because they will continuously repeat. Our conclusions were already manifested during the generation of the Germany Battalion as well as at the build-up of the Spanish-led unit. Both these leading nations have to address similar issues and use our generalized experience.”

unit had to be fully independent for a period of thirty days at any place in the world. This was also the reason why logistic support represented nearly one third of the Battalion. According to our conclusions, the certification criteria were fulfilled by all units, though some of them fulfilled them less completely.” The Battalion commander, but also the HQs staff had to learn “leadership” as Lieutenant Colonel Osvald calls it. He does not mean by this that the commanders of individual levels would not know to issue the right commands, but

VERIFICATION OF CAPABILITIES IN THE FIELD The necessary data were acquired and the declared capabilities were verified not only through the direct requests sent to individual countries to supply the required data, even if it was, according to the commander, a non traditional procedure, but especially through the mobilization exercises. “We organized these exercises on the bases where the units were stationed,” Lieutenant Colonel Osvald described the verification process. “During three days we could verify all declared capacities, capabilities, strength and logistics, including verification of capabilities in the field. Also all the documentation developed for the deployment was also reviewed in order to be consistent with the Battalion documents. We provided the necessary standing operating procedures, based on which the individual units prepared their own documentation.” The Battalion commander thinks that the greatest benefit was the possibility of verifying its capabilities in the field; where the units were deployed, fulfilled the specific task and where after the end of action they re-deployed and left for the base. “We compared this activity with the established time standards. We could also verify and check the supplies the units took with them, because each

uniqueness of the Multinational Battalion was that there were thirteen nations participating. “It is necessary to realize that units included into the Battalion were rather great organic wholes, but the problem was with the laboratories because they were comprised of other subcomponents. For example, the Hungarian laboratory consisted of nine people. To them belonged the Belgium sampling team consisting of twenty-seven soldiers, four members of EOD field team from Portugal and seven soldiers of the Italian decontamination team. It was necessary to set the task and clearly establish rules to fix who of these soldiers and what they were to do when accomplishing a given task. At the beginning it was really a difficulty to supervise this unit. In Greece it proved that we mastered it well.” In fact, the units were so unique with specific equipment and that is why there was a great interest in integrating these units into the Battalion organization in spite of these problems.

were quite different missions, and one lasted only ten days and the second two months. The problems we had to cope with were similar when integrating the unit into the local rescue systems. We had to acquire needed data, for example, on the co-ordination between the Fire Corps, Police, medical facilities and other agencies. Some countries do not have an integrated rescue system embodied in the legislation documents. For example, Greece’s integrated rescue system is not, according to our opinion, so carefully formulated, as it is the Czech Republic. However, we must admit that we worked it out only after the catastrophic floods in 1997 and 2002.” During actions outside the home base, the Czech chemists also employed, for example, the lessons learned in the international mission in the territory of Kuwait. “To support the transportation of a unit at such a great distance was and is irretrievable experience. Deployments in Kuwait or in Greece do not differ too much. The issue rests in planning the whole action and safeguarding the transportation of hazardous and sensitive material. Each battalion has and will have its certain specifics. For example, we had to solve transportation in co-operation with other countries. The British, because they have strategic airlift capacities available do not need to apply our experience and advice in this area,” Lieutenant Colonel Vratislav Osvald, the former commander of the 312th Multinational Battalion evaluates the collected and generalized lessons learned. “Of course during the readiness of the rapid deployment forces there will be certain changes, but only some criteria we had created, which we had established as the lead nation will be modified.” Jan Procházka

35

Opět do Afghánistánu Again into Afghanistan


The personnel of the Armed Forces of the Czech Republic participated in the ISAF operation in the territory of Afghanistan since 2002 when the 6th and then the 7th Field Hospitals were deployed here. At the beginning of March, after demanding and tough training, forty personnel of the 102nd Reconnaissance Battalion from Prostějov, who will accomplish the missions within the German Provincial Reconstruction Team (PRT) in Fayzabad, departed for Afghanistan.

I

Příslušníci Armády České republiky působí na území Afghánistánu v rámci operace ISAF již od roku 2002, kdy zde byla nasazena 6. a posléze 7. polní nemocnice. Počátkem března po náročném a tvrdém výcviku odletělo do Afghánistánu čtyřicet příslušníků 102. průzkumného praporu z Prostějova, kteří budou plnit úkoly v rámci německého provinčního rekonstrukčního týmu (Provincial Reconstruction Team – PRT) ve Fajzabádu.

S

lavnostního nástupu, který se uskutečnil na prostějovském náměstí T. G. Masaryka, se zúčastnil náměstek ministra obrany Pavel Mašek, který mimo jiné vojákům připomněl, že odlétají do „nám neznámého prostředí“: „Čeká vás svět, kterému člověk musí alespoň v tom základním porozumět, aby mu mohl pomoci. Svět, který si své normy života a chování, tak odlišné od evropských, tvoří podle svého a s nedůvěrou pohlíží na vše, co je v rozporu s místní normou a tradicí.“ Společně s německými a českými vojáky jsou v provinčním rekonstrukčním týmu zařazeni také příslušníci dánské armády. Jednotka o celkovém počtu do 250 vojáků bude působit v pro-

36

n the ceremonial parade which took place on the T. G. Masaryk square the Deputy Minister of Defense Pavel Mašek who among other things, admonished the soldiers that they depart for “unknown environment for us”: “A person must understand the world you are leaving for,

vincii Badakšan a jejím hlavním úkolem bude především zajištění bezpečnosti v této oblasti. „Příslušníci Armády České republiky se budou podílet na rekonstrukci této provincie, na podporování vlivu afghánské vlády, na vytváření bezpečného prostředí v provincii prostřednictvím dialogu s místními představiteli a na budování vzájemné důvěry,“ tak charakterizoval úkoly prostějovských průzkumníků zástupce ředitele Společného operačního centra MO brigádní generál Michal Pažúr. Čeští vojáci se podle vyjádření generála Pažúra také zapojí do monitorování aktivit mise Organizace spojených národů UNAMA, budou viditelně demonstrovat přítomnost jednotek ISAF a monitorovat politickou, společenskou a vojenskou situaci v prostoru odpovědnosti. Příslušníci jednotky absolvovali před odjezdem náročný výcvik, který byl zaměřen především na specifické úkoly. „Vzhledem k tomu, že jedním z atypických úkolů, který budeme plnit, je ochrana osob a VIP, při výcviku jsme úzce spolupracovali s příslušníky Útvaru rych-

at least, the basic things, to be able to help it. This is the world that creates its standards of life and behavior, so very different from European, in accordance with its own customs and takes a dim view on everything which is in contradiction with local standards and tradition.” In addition to German and Czech soldiers included in the Provincial Reconstruction Team, it will also comprise personnel of the Danish Armed Forces. The unit, with the total number of about 250 soldiers, will operate in Badakshan and its main mission will be safeguarding security in this region. “The personnel of the Armed Forces of the Czech Republic will participate in re-constructing this province, promoting the influence of the Afghanistan government, creating a safe environment in the province through dialog with local representatives and fostering mutual confidence,” this is how Brigadier General Michal Pažúr, Deputy Director of the Czech Republic MoD Joint Operation Center characterized the tasks of the Prostějov Reconnaissance Battalion. According to General Pažúr, the Czech soldiers will also participate in

monitoring the activities of the United Nations UNAMA mission. They will visibly demonstrate a presence of ISAF units and will monitor the political, social and military situation in the area of responsibility. Before the departure, the unit passed the challenging training focused especially on specific tasks. “One of the non-typical tasks that we are to fulfill is protection of persons and VIPs and that is why during the training we closely co-operated with the Rapid Response Unit of the Police of the Czech Republic,” Captain Miroslav Vybíhal, who was assigned to command the unit, added about the mission of the Provincial Reconstruction Team. They also received valuable information and experience from the soldiers of the 601st Special Forces Group from their actions in Afghanistan. “We directed their attention to various risks, potential activities of armed groups that are not reconciled to the democratization process in the country,” stated Colonel Ondrej Páleník, who was the commander of the unit in Afghanistan. The Czech soldiers must pay increased attention to every move outside the camp, since there is an everlasting risk of mine hazard in Afghanistan. Some data states that there are five to seven million unexploded mines in Afghanistan. Currently, within the ISAF operation, in addition to the personnel of 102nd Reconnaissance Battalion, a fifteen-member team of military specialists is committed to the Kabul airport. These soldiers are assigned to search and dispose of the ammunition and explosives and they accomplish these tasks within the framework of meteorological and geographical observation. Jan Procházka

lého nasazení Policie České republiky,“ doplnil informace o úloze provinčního rekonstrukčního týmu kapitán Miroslav Vybíhal, který jednotce bude velet. Cenné informace a zkušenosti z působení v Afghánistánu předali svým kolegům také vojáci z 601. skupiny speciálních sil. „Upozornili jsme je na různá nebezpečí, na možné aktivity ozbrojených skupin, které se nesmířily s demokratickým procesem v zemi,“ uvedl v Prostějově plukovník Ondrej Páleník, který jednotce v Afghánistánu velel. Zvýšenou pozornost musí čeští vojáci věnovat také každému pohybu mimo základnu, protože v Afghánistánu stále hrozí riziko minového nebezpečí. Některé údaje uvádějí, že je zde pět až sedm milionů nevybuchlých min. V současné době v operaci ISAF kromě příslušníků 102. průzkumného praporu působí také patnáctičlenný tým vojenských specialistů na letišti v Kábulu. Tito vojáci se podílejí na vyhledávání a zneškodňování výbušnin a munice a plní úlohy v rámci meteorologického a geografického pozorování.

37

V Oberstdorf Oberstdorfuu sněžilo zlato, stříbro a bronz Mistrovství světa v lyžování v klasických disciplínách v německém Oberstdorfu má již navždy pro české reprezentanty, a zvláště pak pro příslušníky Dukly, punc kovů nejcennějších. Zlatou medaili na bruslařské desítce získala Katka Neumannová, skokan Jakub Janda přivezl stříbro ze středního můstku a navíc i bronz z velkého můstku a sbírku završil běžec Dušan Kožíšek, který společně s Martinem Koukalem získal překvapivý bronz z týmového sprintu. Jedenáct dnů, čtyři medaile. Katka se pro svého trenéra Stanislava Frühaufa stala hrdinkou, Jakub Janda má za sebou týden snů a „mazák“ Koukal s „mladíkem“ Kožíškem spolu běželi potřetí a hned z toho bylo třetí místo. Česká výprava dosáhla v Oberstdorfu nejlepšího výsledku v celé poválečné historii. Naši předkové byli lepší jen na šampionátech v letech 1925 a 1927, tedy „v dobách dřevních“, jak lyžaři s oblibou říkají. „Je to nejúspěšnější české mistrovství světa v historii,“ řekl po skončení šampionátu předseda lyžařského svazu Aleš Vaněk. „Jsem přesvědčený, že příští rok na olympiádě budou výsledky stejné, možná i lepší.“ Co si tedy do olympijského roku přát? Jestliže v Oberstdorfu medailově pouze sněžilo, pak nad Turínem a se přežene přímo sněhová bouře plná zlata, stříbra a bronzu.

38

Gold, Silver and Bronze Snowed in Oberstdorf The Nordic World Ski Championship in Oberstdorf, Germany, has for ever the most precious cachet for the Czech representatives and especially for the Dukla sportsmen. Katka Neumannová won the gold medal for cross country, jumper Jakub Janda took home a silver medal from the “normal hill” and, moreover, also a bronze medal from the large hill and the collection of medals was topped off by the runner Dušan Kožíšek, who together with Martin Koukal surprisingly won a bronze medal in the team sprint. Eleven days, four medals. Katka became a hero for her trainer Stanislav Frühauf, Jakub Janda has had a week of dreams and “old sweat” Koukal with “youngster” Kožíšek ran together for the third time and it was a third position from it. In Oberstdorf, the Czech sportsmen achieved the best results in post-war history. Our ancestors were better only at the championships in 1925 and 1927, i.e. in the “wood age”, as skiers like to call it. “It is the most successful Czech world championship in history,” said Aleš Vaněk, Chairman of the Czech Ski Association after the end of the Championship. “I am convinced that the results of the Olympiad in the next year will be at least the same and perhaps better.” What to wish to the Czech team for the Olympic year? If in Oberstdorf the medals were only snowing, then let a snowstorm blow over Torino full of gold, silver and bronze. Jan Procházka Photos: Military Sports Center DUKLA archives

39

15 let dává naději na lepší budoucnost 15 Years Ensures Hope for Better Future

Centipede Movement Co-operates 5 Years with ACR

5 let spolupracuje s AČR Od roku března roku 2000 stonožkové hnutí „Na vlastních nohou“ spolupracuje s příslušníky mírových jednotek Armády České republiky, působícími především v zahraničních operacích na území Bosny a Hercegoviny, Kosova, Afghánistánu a také v Iráku. Hnutí založila v roce 1990 paní Běla Gran Jensenová, Češka žijící v Norsku. Jeho patronem se již v roce založení stal tehdejší prezident republiky Václav Havel. Dalšími patrony jsou náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka a od roku 2004 lord George Robertson, bývalý generální tajemník NATO. Pět let vzájemného setkávání stonožkových dětí a českých vojáků, a již osobně či na dálku, při realizaci řady společných projektů zanechalo v každém z nich neopakovatelné dojmy. Jak na tyto chvíle vzpomínají patroni?

VZPOMÍNÁM, PSAL SE ROK…

N

a podzim roku 2000 jsem během jednoho letu z Kosova poznal paní Bělu Gran Jensenovou. Představila se jako zástupkyně jakéhosi dětského mírového hnutí Stonožka a já jsem si ho podvědomě zařadil pouze jako jednu z mnoha organizací, které pomáhají v oblastech válečných konfliktů a humanitárních katastrof. Osud to však zařídil jinak – a jsem tomu rád. Určil, aby se naše cesty znovu zkřížily. Byl znovu podzim, jen o rok později. Hnutí „Na vlastních nohou“ otevíralo školu v obci Sredna Lamovita v Bosně a Hercegovině. Její fasáda zářila bělostí a čistotou a kontrastovala s okolím zpustošeným válkou a nesoucím stopy utrpení a strádání. Právě tam jsem si uvědomil obrovskou sílu stonožkové myšlenky „Děti dětem“. Jak obdivuhodné je, když děti, které žijí v míru a bezpečí, začnou pomáhat svým vrstevníkům, kteří takové štěstí nemají. Žasl jsem nad tím, čeho hmatatelného a konkrétního je schopna dosáhnout obyčejná, a přesto tak zázračná lidská solidarita.

40

Od té doby spolupráce mezi Armádou České republiky a hnutím Stonožka měla rychlý, raketový spád. Stonožkové děti pomáhají všude tam, kde jsou nasazeni čeští vojáci. V Bosně a Hercegovině, v Kosovu, Afghánistánu, Iráku. Výsledkem krásné spolupráce českých vojáků s dětmi jsou nově otevřené školy nebo nemocnice vybavené speciálními přístroji. A nejen to. Tato spolupráce dala vzniknout i osobním přátelstvím. České děti nezapomínají na vojáky, kteří pomáhali jejich kamarádům z Bosny nebo z Kosova. Píší jim dopisy a posílají je tam, kde zrovna slouží. Existuje snad dojemnější důkaz toho, že má smysl pomáhat? Jsem hrdý na to, že mohu být patronem stonožkového hnutí. Věřím, že spolupráce mezi tímto hnutím a českými vojáky se bude dál rozvíjet. Děkuji vám všem za to, co děláte pro děti, které ve svém životě poznaly zatím jen odříkání a strach. Dáváte jim pocit, že se na ně nezapomíná, a přinášíte jim naději v lepší budoucnost. Náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka

BÝT PATRONEM JE ZÁVAZEK Jsem nesmírně hrdý na to, že mohu být patronem tak velkého hnutí spolu s bývalým prezidentem České republiky Václavem Havlem a náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Pavlem Štefkou. Chci poděkovat za vše, co hnutí až do této chvíle učinilo. Když jsem byl osloven Bělou Gran Jensenovou, zda bych se nestal patronem hnutí, bylo mi jasné, že je to závazek, ovšem závazek příjemný. Vím, že toto velké hnutí koná spoustu dobré práce v různých částech všech světových kontinentů rozdělených válkou. Jsem hrdý na práci, která byla tímto hnutím odvedena. Znám totiž mladé lidi a děti z různých zemí, takové jako jste vy, kteří musí velmi tvrdě pracovat, aby vydělali peníze. Myslím, že nezáleží na tom, co bylo příčinou konfliktu, podstatné totiž je, že nejčastějšími oběťmi jsou především děti. A já vím, co říkám, protože jsem takové děti viděl, byl jsem s nimi. Ony nevidí rozdíl mezi organizací NATO a řetězcem supermarketů. Myslím však, že jednoho dne si ten rozdíl uvědomí. Budou vědět, co je život bez zbytečného umírání, co znamená

chodit do školy a nebýt uprchlíkem. A to díky mladým vojákům NATO, kteří pro ně umírají. Vojáci sami však nejsou všechno. Výstavba a celková obnova konflikty zničených zemí je pouhá polovina práce. Je dobře, že i jiné organizace s radostí přislíbily svou pomoc se zřízením nemocnic a opravou škol. Dávají tak lidem víru v lepší budoucnost, což je podstatné pro jejich děti. Chci vyzdvihnout každého, kdo je třeba jen malou součástí tohoto hnutí. Báječnou Bělu Gran Jensenovou, která svou obrovskou energií udělala veliký kus práce, a samozřejmě chci poděkovat i těm, kteří jí v tom pomáhají a zároveň pomáhají i našim vojákům. Pro nás všechny je to obrovská inspirace a já z hloubi svého srdce děkuji všem, kteří se toho účastní. Lord George Robertson




From March of 2000 the Centipede Movement with its strap line “On Own Feet” co-operates with the units of the Armed Forces of the Czech Republic operating especially on foreign missions in the territory of Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Afghanistan as well as Iraq. The movement was founded in 1990 by Bela Gran Jensen, a Czechborn Norwegian. The former President of the Republic Václav Havel became its patron in the year of its establishment. Other patrons are Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff and from 2004 also Lord George Robertson, the former NATO Secretary General. Five years of mutual meeting of the Centipede Movement children and Czech soldiers, either in person or from a distance, in implementing many joint projects left unrepeatable impressions on everybody. How do the patrons recollect this time?

I REMEMBER, IT WAS A YEAR… In the autumn of 2000, I met Mrs. Bela Gran Jensen during one of the flights from Kosovo. She introduced herself as a representative of a children’s peace movement called “Centipede Movement” and I subconsciously classed it as one of many organizations that help children in war zones and areas of humanitarian disasters. But fate decided otherwise – and I am glad that it is so, because it decided that our paths would cross again. It was again autumn, but a year later. The movement “On Own Feet”

opened a school in a village Sredna Lamovita in Bosnia and Herzegovina. Its front was sparkling clean and white and contrasted with surroundings damaged by war and marked with suffering and privations. Just here I realized the monumental strength of the Centipede Movement’s idea “Children to Children”. How remarkable it is when children in safety and peace help and support those children who are not so lucky. I was amazed how great such ordinary, but still miraculous human solidarity and how concrete its results can be. Since that time, collaboration between the Armed Forces of the Czech Republic and the Centipede Movement got up to rocket velocity. The Centipede children help in all places where are Czech soldiers deployed, i.e. in Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Afghanistan and Iraq. The results of the amazing collaboration between Czech soldiers and children are newly opened schools and hospitals equipped with special devices. And not only this. This co-operation has also given rise to personal friendships. Czech children do not forget about the soldiers who help their friends from Bosnia or from Kosovo. They write them letters and send them to the very places where they are just committed. Does more touching evidence exist that it makes sense to help? I am proud that I can be one of the patrons of the Centipede Movement. I believe that co-operation between this movement and Czech soldiers will blossom further. I thank you all for what you do for children who during their lives have suffered only plight and dismay. You gave them a feeling that they are not forgotten and you bring them a hope of a better future. Lieutenant General Pavel Štefka Chief of the ACR General Staff

TO BE A PATRON IS A COMMITMENT I am very proud to be the patron of the Centipede Movement, along with President Václav Havel and Chief of the General Staff Lieutenant General Pavel Štefka, and I want to thank you and the Centipede Movement for everything that has been done. When I was first asked by Bela Gran Jensen to be the patron of the Centipede Movement, I though, well, this is just another obligation, but nice obligation to do. I now know that the Centipede Movement does such good work in the war-torn parts of our continent that makes me passionately proud of the work that has been done. And of the young people, the children of this country and others, who work so hard in order to make the money. But so often the casualties of today’s conflicts know nothing of why they happened, because they’re children. And I know, because I‘ve seen them, and I’ve watched them and I’ve been with them. They do not know the difference between NATO and a supermarket chain, but one day they will. And one day they’ll realize that they are alive and not dead, and they are at school and not refugees because of what the young soldiers of NATO countries did for them. But soldiers alone are not enough, and for building and rebuilding war-torn countries, you’ve got to have other organizations that help on the ground, provide the ambulances and rebuild schools, and give people faith in their future, and that’s what the Centipede children do. So I commend all who are in the Centipede Movement, the wonderful Bela Gran Jensen and what she does and all those who help and do work for soldiers who’re delivered on the ground. It’s a wonderful inspiration. I congratulate those who are involved in it and thank them from the bottom of my heart for what they do. Lord George Robertson

X. REPREZENTAČNÍ PLES ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES

10th Annual Gala Ball of the Armed Forces of the Czech Republic

1/2005

Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff:

“We Have the Most Complicated Period Behind Us” The Cause of Freedom Won

Photos: Radko Janata

CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník

1 / 2 0 05 Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb

Pacient

Ústřední vojenská nemocnice v Praze-Střešovicích jako první zdravotnické zařízení ve střední a východní Evropě získala po několikaletém úsilí mezinárodní akreditaci, která je známkou špičkové péče a bezpečí pro pacienty. „Museli jsme změnit celkovou filozofii přístupu k pacientovi,“ řekl při slavnostním převzetí certifikátu Joint Commission International z rukou ředitele JCI Paula van Ostenberga ředitel ÚVN plukovník MUDr. Štefan Brunclík. Slavnostního aktu předání tohoto vysokého ocenění práce všech zaměstnanců Ústřední vojenské nemocnice se zúčastnil prezident České republiky Václav Klaus After several years of effort exerted, the Central Military Hospital a také americký velvyslanec v Praze William Cabaniss. (CMH) in Prague-Střešovice as the first medical facility in Central and East Europe obtained international accreditation, which is a symbol of top care and safety for patients. “We have to change the whole philosophy of approach to the patients,” said the CMH Director Colonel Štefan Brunclík, MD when taking over the Joint Commission International’s certificate from the hands of JCI Director Paul van Ostenberg. In the taking-over ceremony of the high evaluation of all Central Military Hospital’s personnel Václav Klaus, President of the Czech Republic took part and also William Cabaniss, the U.S. Ambassador in Prague..

na prvním místě Patient on the First Place

Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 1/2005 Date of publication: 1 April 2005 Den vydání: 1. 4. 2005 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová Translation / Překlad: Defense Language Institute Vyškov Printed by / Tisk: REPROPRINT Praha Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS

Photos: Jan Procházka

OBSAH

CONTENTS

Náš host: generálporučík Pavel Štefka, náčelník Generálního štábu AČR ...................... 2 Věc svobody zvítězila.......................................... 7 Výcvik na gripenech pokračuje......................... 10 Budeme rozvíjet vzájemné vztahy .................... 11 Vojenští policisté v Iráku.................................... 12 Český polní chirurgický tým: Jsme služba… .................................................. 15 Česká účast na IDEX 2005 ............................. 18 Postupovat vždy v souladu s právem ........................................... 19 IDET 2005: Profesionalita – specializace – služba vlasti....... 20 Combat Training: „Cvič, jako když bojuješ“ ................................... 22 Operace ALTHEA ............................................. 25 Ostrý výjezd ....................................................... 26 Psi v zahraniční misi ......................................... 28 Winter Survival: Kdo dojede, zvítězí! ........................................... 30 312. mnohonárodní prapor NATO ukončil činnost ................................................... 33 Opět do Afghánistánu ...................................... 36 V Oberstdorfu sněžilo zlato, stříbro a bronz .... 38 5 let spolupracuje Stonožka s AČR ................. 40

Our Guest: Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff .......................... 2 The Cause of Freedom Won ............................. 7 Training on Gripen Aircraft Continues ............. 10 We Shall Develop Mutual Relations ................. 11 Military Police in Iraq ........................................ 12 Czech Field Surgical Team: We Are the Service… ....................................... 15 Czech Republic’s Participation in IDEX 2005 .... 18 Always Be in Compliance with the Laws ........ 19 IDET 2005: Professionality – Specialization – Serving the Country ........... 20 Combat Training: “Train as if you Were Fighting”.......................... 22 Operation ALTHEA ........................................... 25 Fire-Alarm Action .............................................. 26 Dogs Deployed in Foreign Mission ................. 28 Winter Survival: All those who Finish Win! ....... 30 312th NATO Multinational Battalion Wound up its Activity ........................................ 33 Again into Afghanistan ..................................... 36 Gold, Silver and Bronze Snowed in Oberstdorf ...................................... 38 Centipede Movement Co-operates 5 Years with ACR ........................ 40