Otázky ke zkoušce z předmětu N_MIE_A 1.
Teorie všeobecné rovnováhy. Model všeobecné rovnováhy – rovnováha firmy, rovnováha v odvětví, rovnováha na trhu, rovnováha ve spotřebě, rovnováha ve výrobě, výrobně-spotřební rovnováha. Odvození hranice produkčních možností (PPF).
-
autorem modelu francouzský ekonom Leon Walras (Lausannská škola) – konec 19. stol, do současné podoby jej rozpracoval Vilfredo Pareto (Lausannská škola) – poč. 20. stol
-
v modelu všeobecné rovnováhy platí pravidlo, že nelze zvýšit užitek žádného ekonomického subjektu, aniž by byl snížen užitek jiného, resp. nelze zvýšit produkci žádného ekonomického subjektu, aniž by byla snížena produkce jiného ekonomického subjektu – model je pareto-optimální, dochází k rovnováze na všech trzích
-
v případě, že není paretovsky efektivní, může stále docházet k paretovskému zlepšení – tj. je možné zvýšit produkci / užitek jednoho subjektu, aniž by se snížila produkce / užitek jiného subjektu
-
model je zjednodušen do podoby 2*2*2*2 s tím, že platí-li toto pravidlo pro tyto subjekty, platí pro všechny subjekty na daném trhu >> lze aplikovat na větší počet firem (platí zde dokonalá konkurence)
-
podmínky všeobecné rovnováhy o MQ (mezní výstup) z každého vstupu u všech firem je stejný o MRTP je v případě všech firem stejná o MRTS u všech výstupů je stejná o MU ze spotřeby každého statku v případě všech spotřebitelů je stejný o MRSC v případě všech spotřebitelů je stejná o MRSC každého ze spotřebitelů se rovná MRTP každé z firem
-
PPF – hranice produkčních možností – znázorňuje veškeré kombinace dvou statků, kdy nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak než snížením produkce druhého statku na křivce PPF je situace paretovsky efektivní má obvykle konkávní charakter, který plyne zejména z toho, že některé vstupy se více hodí k výrobě druhého statku a působí zde zákon klesajícího mezního výnosu může mít i jiné tvary – komplementy (pravoúhlý tvar) + dokonalé substituty (přímka)
-
Grafy: Model všeobecné rovnováhy str. 19 Rovnováha ve firmě – str. 19 – A+ B – MC = MR – bod zvratu – nulový ekonomický zisk (možno jednodušeji přes izokvantu a BL - optimum firmy) Rovnováha v odvětví – viz graf str 19 A + B – graf firem – společné MC Rovnováha na trhu – viz graf str. 19 A + B – graf tržní nabídky a poptávky Rovnováha ve spotřebě / ve výrobě – krabicový diagram Výrobně – spotřební rovnováha str. 19 PPF – komplementy, substituty – str. 26 Odvození PPF – str. 27 – 28
2.
Teorie všeobecné rovnováhy. Co do ekonomického systému vnáší nerovnováhu, jak systém na nerovnováhu reaguje a co brání v nastolení rovnováhy. Odvození hranice užitkových možností (UPF).
-
ekonomickou rovnováhu může lehce vychýlit jakákoli změna, mezi nejčastější patří o inovace o vlivy přirozeného prostředí, ve kterém působí ekonomický systém o důsledky společenského kontextu ekonomického systému o státní zásahy
-
narušení ekonomické rovnováhy v jedné oblasti vyvolá narušení rovnováhy i v jiných oblastech – rovnováha firmy, odvětví, trhu, výrobně-spotřební rovnováha
-
na ekonomickou rovnováhu působí i rozhodování konkrétních myslících subjektů – teorie her – jejich rozhodování probíhá ve stavu určité nejistoty (rizika), neboť nevědí, jak se rozhodnou ostatní hráči
-
ekonomický systém na tyto jevy reaguje posuny, které směřují k obnově rovnováhy
-
obnovování rovnováhy brání spousta vlivů, nejčastější bariéry jsou o bariéry vstupu do odvětví a výstupu z odvětví (transakční náklady, administrativní a vlastnické bariéry) o nedokonalosti kapitálového trhu o efekty výnosů z rozsahu o informační bariéry mezi fungováním trhu statků a chováním výrobců či spotřebitelů
-
jedná se o nesmírně komplikovaný proces, který má nejrůznější zpětné vazby a je velmi citlivý jak z hlediska počátečních podmínek, tak z hlediska vlivů, které na ekonomický systém působí
-
UPF – hranice užitkových možností (dosažitelného užitku) – křivka, která dosahuje maximální množství užitku, které mohou ve společnosti dosáhnout jednotliví členové této společnosti, tj. obsahuje všechny kombinace, kdy nelze zvýšit užitek jednoho spotřebitele, aniž by došlo ke snížení užitku jiného spotřebitele na této křivce je systém paretovsky efektivní má konkávní tvar – platí zde zákon klesajícího mezního užitku
-
Grafy: Vlivy způsobující ekonomickou nerovnováhu – vysvětlit příklad na grafu str. 19 Křivka UPF – str. 29
3.
Neoklasické pojetí užitku. Fisherův graf. Produktivní aspekty spotřeby, představivostní kapitál. Kapitálový trh se 2 účastníky a paretovská zlepšení, která lze prostřednictvím tohoto trhu dosáhnout.
Koncept všeobecné rovnováhy nedokáže postihnout jeden velmi výrazný aspekt ekonomického dění – přeměnu současného příjmu (Y) v budoucí příjem (Y‘) Užitek v neoklasickém pojetí Neoklasická teorie od 70. let 19. Století do 30. Let 20. Století (Cambridgeská škola – Marshall, Pigou, Robinsonová,.. Lausannská škola – Walras, Pareto, Rakouská škola – Menger, Wieser, Bawerk) – byly vytvořeny základy, na kterých stojí soudobá mikroekonomie Užitek -
-
Eugen Bohm Bawerk – rakouský ekonom, představitel rakouské subjektivně-psychologické školy, rozvinul předpoklad neproduktivnosti osobní spotřeby / spotřeby domácnosti subjektivní fenomén typu pociťovaného požitku (slasti x strasti) projev preferencí, aniž by byla specifikována jejich povaha či podoba o kardinalistické pojetí – užitek je měřitelný nepřímo cenou, kterou je spotřebitel ochoten za zboží dát (A. Marshall) o ordinalistické pojetí – spotřebitel nedokáže měřit užitečnost spotřebovaných statků, nedokáže upřednostnit jeden statek před druhým, ale dokáže porovnávat jejich kombinace (V. Pareto) užitečnost > výstupy, které jsou konzumovány za účelem nějakého užitku a přinášejí uspokojování potřeb
Finalita užitku v obou případech se předpokládá finalita užitku ve vztahu k ekonomickému systému, tj racionální rozhodování je vztaženo k maximalizaci užitku. neoklasická teorie předpokládá, že lidé maximalizují užitek. Tato maximalizace však dle této teorie nemá zpětnou vazbu na další (budoucí) ekonomické jevy. předpoklad neoklasické ekonomie, že maximalizace užitku neovlivňuje budoucí jevy, je diskutabilní. Fisherův graf -
autorem je americký ekonom Irwing Fisher zobrazuje vztah mezi současnou a budoucí spotřebou – lidé volí mezi současnou a budoucí spotřebou, volí-li budoucí spotřebu, tak očekávají, že v budoucnu mohou spotřebovávat více než v současnosti – očekávají výnos – úrok skládá se z křivky investičních příležitostí – objektivní podmínky a indiferenční křivky – subjektivní hodnota preferencí mezi současnou a budoucí spotřebou optimum se nachází v místě dotyku křivky investičních příležitostí a indiferenční křivky poměr mezi budoucím výnosem a investovanou částkou určuje úrokovou míru
Produktivní charakter spotřeby -
-
-
neoklasická teorie předpokládá striktní oddělení statků sloužících ke spotřebě a statků, které jsou spojeny s investováním do budoucích příjmů v době, kdy začíná přechod ke vzdělanostní společnosti, nelze opomenout produktivní charakter spotřeby. Osobní spotřebou ekonomický proces nekončí. Řada složek osobní spotřeby přispívá ke zvýšení budoucího příjmu spotřebitele (vzdělání, péče o zdraví, pořizování předmětů spotřeby šetřící čas (automobil), atd. Každý člověk vlastní určitý mechanismus prožitků (vytváření preferencí), má schopnost volit mezi současnými a budoucími užitky (prožitky). Musí mít proto schopnost ve své hlavě porovnávat to, co bude prožívat v budoucnu s tím, co prožívá nebo bude aktuálně prožívat v současnosti. Zde dochází k zajímavému fenoménu – to, co bylo prožitky oceněno jako statek sloužící ke spotřebě nějaké budoucí situace vyvolávající prožitky, se někdy stává zdrojem prožitků (např. chytání ryb už přináší prožitek při nákupu rybářského prutu). aniž bychom si to dostatečně uvědomovali, žijeme každý spíše prožíváním očekávané budoucnosti než aktuální současností. Člověk přeceňuje přítomnost na úkor budoucnosti – nedoceňuje v přítomnosti určité statky, které mají pro jeho budoucí užitek značný význam. pokud osobní spotřeba přináší požitek či slast a současně je produktivní, musíme dát tomuto statku dvojí ocenění: o statek přinášející určitý stupeň slasti o statek, který zprostředkovává získání budoucích statků určených k osobní spotřebě
-
Spotřeba řady statků má produktivní charakter – přispívá ke zvyšování současné hodnoty budoucího příjmu. Při současné spotřebě bere člověk do úvahy nejen současné, ale i budoucí prožitky, které s touto současnou spotřebou souvisí. Řada statků a činností nutných k zajištění spotřeby statků je pro jedince nejen prospěšná, ale postupně se stává i příjemnými. Domácnosti využívají současné příjmy k vytváření a provozování svých aktiv (svého majetkového portfolia), které se skládají z fyzických a finančních aktiv, z lidského či ne-lidského kapitálu tak, aby maximalizovaly současnou hodnotu budoucího příjmu.
-
Pokud připustíme, že člověk ve svém rozhodnutí maximalizuje současnou hodnotu budoucího příjmu, je zřejmé, že užitek z určité spotřeby v daném okamžiku nemůže být konečným. Tento užitek dále ovlivňuje rozhodování člověka, jeho ekonomické uvažování a jednání. Pokud nebudeme brát produktivní charakter spotřeby v úvahu, bude ekonomická teorie dávat závěry způsobující, že reálná volba lidí se výrazně od té teoretické odliší a teorie bude přehlížet vliv reálné ekonomiky na vývoj prožitkového mechanismu.
Představivostní kapitál lidé si dokážou představit budoucnost a budoucí prožitky a užitky. Proto dokážou oddiskontovat (převést) budoucí užitky na současné. představitel Gary Becker – americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zabývá se mj problematikou lidského kapitálu o člověk se rozhoduje nejen podle současných, ale i podle budoucích užitků o v jeho psychice proto musí existovat mechanismus přenosu či oddiskontování budoucích užitků od současnosti o váha, kterou mají oddiskontované budoucí prožitky v poměru k současným závisí na tom, jakým představivostním kapitálem člověk disponuje Kapitálový trh je trhem, na kterém dochází k nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí věřitelé nabízejí svoje dočasně volné investiční prostředky a dlužníci tyto prostředky poptávají dlužníci nabízejí svoje investiční příležitosti a věřitelé tyto investiční příležitosti od dlužníků poptávají Prostřednictvím kapitálového trhu, díky investicím do cizích investičních příležitostí, je možné dosáhnout paretovského zlepšení jeden subjekt půjčuje investiční prostředky druhému subjektu, který pak může realizovat vlastní investiční příležitosti půjčkou si polepší jak dlužník, tak věřitel podmínkou je, že dlužník má více výnosné investiční příležitosti než věřitel, věřitel by z vlastních investičních příležitostí získal nižší úrok Grafy: Fisherův graf – str. 36 Rovnovážná úroková míra a paretovská zlepšení obou účastníků – str. 53
4.
Kapitálový trh. Posuny křivek výnosu z investičních příležitostí a změny na kapitálovém trhu. Co určuje, zda bude subjekt v pozici dlužníka nebo věřitele. Investiční příležitosti a schopnosti.
Kapitálový trh je trhem, na kterém dochází k nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí věřitelé nabízejí svoje dočasně volné investiční prostředky a dlužníci tyto prostředky poptávají dlužníci nabízejí svoje investiční příležitosti a věřitelé tyto investiční příležitosti od dlužníků poptávají Věřitelé – nabízejí investiční prostředky a poptávají investiční příležitosti Dlužníci – nabízejí investiční příležitosti a poptávají investiční prostředky Prostřednictvím kapitálového trhu, díky investicím do cizích investičních příležitostí, je možné dosáhnout paretovského zlepšení jeden subjekt půjčuje investiční prostředky druhému subjektu, který pak může realizovat vlastní investiční příležitosti půjčkou si polepší jak dlužník, tak věřitel podmínkou je, že dlužník má více výnosné investiční příležitosti než věřitel, věřitel by z vlastních investičních příležitostí získal nižší úrok úroková míra je nezávislým faktorem, je determinována tržním mechanismem – konkurence apod, odvíjí se od mezního výnosu investičních příležitostí a rozpočtového omezení všech zúčastněných subjektů daná velikost úrokové míry určí, jak velkou část investičních prostředků bude nabízet první osoba a jak velkou část investičních prostředků bude druhá osoba poptávat na kapitálovém trhu mají jednotlivé subjekty příliš malý vliv na to, aby ovlivnily úrokovou míru O pozici dlužníka či věřitele rozhodují dvě okolnosti: -
rozpočtové omezení příslušného subjektu mezní výnos z jeho vlastních investičních příležitostí a vztah tohoto mezního výnosu k tržní úrokové míře
Investiční prostředek -
zdroj, který lze dlouhodobě použít za účelem získání budoucího příjmu, má nejčastěji podobu peněz peníze jsou investovány, aby v budoucnu přinesly vyšší příjem než jaká je investovaná částka
Investiční příležitost -
cokoliv, do čeho může člověk investovat nějaké zdroje a na základě dané investice získat větší výnos, než je hodnota nebo množství investovaného zdroje investiční příležitosti vycházejí z investičních schopností rozdělujeme je na primární, sekundární, terciální (viz níže investiční schopnosti) rozlišujeme o vlastní investiční příležitosti – subjekt je sám realizuje z vlastních investičních prostředků, budou v jeho vlastnictví o cizí investiční příležitosti –subjekt půjčuje investiční prostředky někomu jinému, který realizuje investiční příležitosti
Investiční schopnost -
je schopnost danou příležitost využít investiční schopnosti vlastní každý člověk od svého narození prostřednictvím uplatnění do schopností může získat nějaký příjem investiční schopnosti úzce souvisejí s investičními příležitostmi
-
rozdělujeme je na o primární schopnosti – různé vlohy a předpoklady, které máme vrozené (primární investiční příležitosti spočívají ve využití těchto schopností) o sekundární schopnosti – vycházejí z primárních, schopnost využít toho, co již bylo v minulosti objeveno a využito (sekundární investiční příležitosti opět vycházejí z využití těchto schopností, získávání výnosu na základě něčeho již ověřeného) o terciální schopnosti – schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty (terciální investiční příležitosti jsou pak schopnosti přicházet s něčím novým a prakticky to použít)
Posuny křivek výnosu investičních příležitostí a změny na kapitálovém trhu -
posuny křivek MY1 a MY2 je dána tím, jakými investičními příležitostmi disponuje jeden a druhý subjekt pokud se kterémukoli ze subjektů zvýší výnos z jeho investičních příležitostí, posune se jeho křivka nahoru naopak, pokud se výnos z jeho investičních příležitostí sníží, posune se jeho křivka dolů v takovém případě se může změnit křivka dlužníka a věřitele
Grafy: Posun křivky výnosu z investičních příležitostí severozápadně – str. 55 Posun křivky výnosu z investičních příležitostí jihozápadně – str. 56
5.
Investování do schopností a investování do pozice. Paradoxy, které způsobuje investování do pozice. Prestižní spotřeba.
Investiční schopnosti -
investiční schopnosti vlastní každý člověk od svého narození, prostřednictvím jejich uplatnění může získat nějaký příjem investiční schopnosti úzce souvisejí s investičními příležitostmi, rozdělujeme je na o primární schopnosti – různé vlohy a předpoklady, které máme vrozené (primární investiční příležitosti spočívají ve využití těchto schopností) o sekundární schopnosti – vycházejí z primárních, schopnost využít toho, co již bylo v minulosti objeveno a využito (sekundární investiční příležitosti opět vycházejí z využití těchto schopností, získávání výnosu na základě něčeho již ověřeného) o terciální schopnosti – schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty (terciální investiční příležitosti jsou pak schopnosti přicházet s něčím novým a prakticky to použít)
Vztah investičních příležitostí a schopností člověka klíčové jsou sekundární investiční schopnosti a k nim odpovídající investiční příležitosti díky rozvoji sekundárních schopností se rozvíjejí i terciální investiční schopnosti inovovat a realizovat investiční projekty na rozvoj sekundárních, resp. terciálních schopností potřebuje člověk peníze, kterými většinou nedisponuje na kapitálovém trhu je možné investiční prostředky získat, své sekundární / terciální investiční schopnosti rozvinout a následně z budoucích příjmů splácet půjčené investiční prostředky a vedle splátek rozmnožovat i svůj majetek Investování do pozice investování do postavení určité osoby (např. do prestiže), podstata spočívá v přeměně majetkové výhody ve výsadu ten, kdo investuje do pozice, obvykle usiluje o to, aby ostatní subjekty do pozice investovat nemohly jedná se o spontánně vzniklé skupinové investování, které omezuje volný přístup do oblasti využívání investičních příležitostí díky tomu, že určitá osoba investuje do luxusních statků, získává i kontakty a možnosti investovat do dalších investičních příležitostí ti, kdo investují do společenské pozice, jsou v pozici monopolu, resp. oligopolu – realizují potom monopolní, resp. oligopolní zisk, mají konkurenční výhodu a nejsou motivováni ke zkvalitnění služeb Prestižní spotřeba jedna z forem investování do pozice při prestižní spotřebě některé osoby spotřebovávají určité statky, aby ukázaly, že disponují určitou pozicí (patří k určité společenské vrstvě) díky prestižní spotřebě může člověk získat spoustu kontaktů, z nichž získá budoucí příjem (viz teorie sociálního kapitálu, P. Bourdieux – ekonomický pohled) Investování do společenské pozice a nedokonalosti kapitálového trhu v oblasti investování do lidského kapitálu jsou spojité jevy: nakolik je nerozvinutý kapitálový trh, natolik se otevírají možnosti a vznikají i podněty pro investování do společenské pozice, nakolik jsou odstraněny nedokonalosti kapitálového trhu, natolik je investování do společenské pozice vytlačováno z ekonomického systému Mládkův paradox říká, že čím více investičních prostředků má subjekt k dispozici, tím větším množstvím investičních příležitostí disponuje – tj. bohatí utrácejí a chudí spoří dochází k němu při splnění dvou předpokladů o není rozvinuto investování do sekundárních investičních příležitostí, tj. některé osoby nemají dostatek schopností nacházet a realizovat investiční příležitosti o je rozvinuto investování do společenské pozice, tj. některé osoby nemohou rozvíjet své schopnosti nacházet a realizovat investiční příležitosti Polarita investování do schopností a investování do pozice významným způsobem odráží problémy současného vývoje společnosti. Existuje jediná cesta, která umožňuje vytlačit investování do společenské pozice a zlomit trend bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, prohlubování ekonomické segregace společnosti apod – a to vytvoření podmínek, e kterých bude možné a výhodné investovat soukromé prostředky do rozvoje schopností lidí – viz teorie současné spotřeby budoucího příjmu a zvyšování blahobytu společnosti Grafy: Mládkův paradox – str. 63
6.
Riziko, nejistota, pojištění. Funkce celkového užitku, spravedlivá hra, averze k riziku. Podstata pojištění, další formy obrany proti riziku.
Riziko -
v ekonomii hovoříme o riziku tehdy, pokud víme, že v budoucnu s určitou pravděpodobností (nikoli však jistotou) nastane nějaká možná varianta (pravděpodobnost, že padne na kostce šestka je pravděpodobnost 1/6 vycházející ze šesti možných alternativ)
Nejistota -
pokud tušíme, že může nějaká varianta nastat, nevíme však, s jakou pravděpodobností nastane
Averze k riziku -
většina lidí zpravidla nechce riskovat, protože hrozí nebezpečí, že by riskem ztratili – mají averzi k riziku averze k riziku je subjektivní záležitost a každý člověk má averzi k riziku odlišnou tito lidé mají pod-proporcionálně rostoucí funkci užitku a odmítají hrát spravedlivé hry (při spravedlivých hrách je v případě pod-proporcionální rostoucí funkce užitku užitek, který budeme mít v důsledku hry menší než užitek, který bychom měli, kdybychom nehráli) k tomu, aby osoba, která má averzi k riziku, hrála nějakou hru, musí nastat nějaká z následujících situací: o výnos ze hry je výrazně vyšší než možná ztráta o pravděpodobnost výhry je výrazně vyšší než možná ztráta
Funkce celkového užitku -
při rozhodování, zda riskovat, nelze brát v úvahu celkový užitek vznikající součtem jednotlivých užitků, které nastanou při daných pravděpodobnostech, musíme porovnat, zda užitek z toho, co můžeme riskem získat, je vyšší, než užitek z toho, co můžeme riskem ztratit funkce užitku jsou sice subjektivní, zpravidla má ale podobu pod-proporcionálně rostoucí na tvar funkce celkového užitku má vliv zákon klesajícího mezního užitku
Spravedlivá hra je hra, při které je pravděpodobnost výhry i prohry stejná. Stejná je rovněž i vyhraná či prohraná částka. Imaginární výnos – očekávaný výnos, který hráč získá, pokud se rozhodne vystavit riziku, tento imaginární výnos přičítáme k částce (k jistému bohatství), kterou hráč vlastní na počátku hry a získáme imaginární bohatství (např. počáteční výnos je 100 PJ, imaginární výnos 30 PJ a imaginární bohatství (Wim) je 130 PJ) Imaginární výnos v případě spravedlivé hry má tvar Yim = 0.5 * X + 0.5 * - X X - vyhraná či prohraná částka 0.5 – pravděpodobnost spravedlivé hry 50:50 Imaginární bohatství má tvar
Wim = Wg + Yim Wg – jisté bohatství v případě nehry
Užitek z daného imaginárního bohatství má tvar
Uim = U(G) + 0.5 * U1(X) + 0.5 * U2 (-X) U(G) – užitek z jistého bohatství v případě nehry U1(X) – užitek z vyhrané částky U2(-X) – užitek z prohrané částky
-
graficky jej získáme, spojíme-li částku, kterou dotyčná osoba získá když prohraje a částku, kterou získá, když vyhraje tětivou a v polovině této tětivy (u spravedlivé hry, kdy pravděpodobnost je 50:50) spustíme kolmici na osu x poté můžeme porovnat, zda dotyčné osobě přináší vyšší užitek Uim nebo U(G)
Při spravedlivých hrách je v případě pod-proporcionální rostoucí funkce užitku užitek, který budeme mít v důsledku hry menší než užitek, který bychom měli, kdybychom nehráli. Člověk, který má averzi k riziku, proto odmítne hrát spravedlivé hry. Rizikové hry zpravidla hrají osoby, které mají sníženou averzi k riziku mají tak nízký příjem, že hra je pro ně velmi výhodnou možností, jak příjem zvýšit mají tak vysoký příjem, že v případě neúspěchu při hře je ztráta příliš nepoškodí
Pojištění -
specifický typ statku, při kterém se pojištěný zabezpečuje proti výskytu určité události pojistník při tom předpokládá, že tato událost nenastane nebo nastane s nízkou pravděpodobností a že nebude muset vyplácet pojistné plnění, suma zaplaceného pojistného proto převýší sumu vyplaceného pojistného plnění pokud je pojistná částka, kterou je pojištěný ochoten platit, větší než náklady pojišťovny spojené s pojištěním (na výplatu pojistného plnění, platy zaměstnanců apod.), vyplatí se, aby pojišťovací trh vznikl formou pojištění lze čelit averzi k riziku
Další formy obrany proti riziku -
trh s informacemi – máme-li dostatek informací, snižuje se pravděpodobnost rizika investování do značky – pokud se značka rozšíří, znamená to, že je známá a že produkt je méně rizikový poskytování záruk – poskytnutá záruka k náhradě škody snižuje riziko diverzifikace – rozdělení majetkového portfolia mezi více statků (více investičních příležitostí), pokud pak přijde o jeden statek nebo mu nevyjde jedna investiční příležitost, ztráta bude menší získávání sociálního kapitálu – kontakty a důvěra – člověk vlastnící sociální kapitál má více informací a může se riziku vyhnout
Grafy: Funkce celkového užitku str. 70 Averze k riziku str. 71 Podstata pojištění str. 77 Výše pojistného str. 79
7.
Teorie blahobytu. Důvody neexistence optimálního bodu na UPF. Vztahy mezi rovností a efektivností, důsledky přerozdělování.
Teorie blahobytu -
-
snaží se prostředky mikroekonomické teorie odpovědět na otázku, jak zajistit větší míru spravedlnosti ve společnosti zabývá se porovnáváním užitků jednotlivých členů společnosti nebo skupin, které ve společnosti existují a otázkou eventuální změny těchto užitků pracuje s křivkou UPF a společensky indiferentní křivkou W (má tvar IC, jen vyjadřuje kombinaci užitků dvou skupin obyvatel, ke kterým je společnost jako celek indiferentní, neboť jí poskytují stejnou úroveň blahobytu) pohybem po W se zvyšuje užitek jedné skupiny obyvatel na úkor druhé skupiny obyvatel, celková úroveň blahobytu se však nemění zabývá se otázkou rovnosti a efektivnosti – někteří lidé jsou v dané společnosti bohatí a někteří chudí (z různých příčin) a navrhuje redistribuci finančních prostředků od bohatých k chudým o příčiny rozdílnosti bohatství ve společnosti (rozdílné schopnosti, dědictví, investování do pozice, vážná nemoc, lenost..) otázkou teorie blahobytu se zabýval Joseph Stiglitz – americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii upozorňuje na různé tvary společenských křivek W o podle utilitářů má tvar přímky pod úhlem 45– ochota vzdát se části užitku tak dlouho, než se užitek vyrovná (extrém) o podle Rawlse má tvar písmene L – neochota vzdát se jakéhokoli užitku (extrém) o konvexní tvar – zvyšuje-li se užitek jedné skupiny obyvatel, tak na úkor užitku druhé skupiny obyvatel – podle Stiglitze nejreálnější tvar – společnost se snaží kompenzovat přírůstek nejbohatších převedením části jejich prostředků nejchudším (redistribuční funkce) – upozorňuje však na kontroverznost této přímky
Rivalitní spotřeba investice do pozice jedné skupiny obyvatel, která zabraňuje zvýšení užitku druhé skupiny obyvatel dochází k situaci, že subjekt s vysokým užitkem jej nadále zvyšuje, naopak subjekt s nízkým užitkem jej snižuje pokud oba subjekty investují do pozice, zůstává užitek nezměněn nebo se zhorší (viz teorie her Vězňovo dilema) !! Jelikož je každá reálná společnost zčásti solidární a zčásti rivalitní, něco jako společenská indiferenční křivka patrně vůbec neexistuje !! Bod blaženosti a neexistence optimálního bodu na UPF teorie blahobytu pracuje s konvexním tvarem společensky indiferentní křivky W optimální shledává bod, kde se dotýká křivka UPF (hranice užitkových možností / křivka dosažitelného užitku) a W (společensky indiferentní křivka) a nazývá jej bodem blaženosti v místech, kde se UPF a W pouze protínají, je možné stále zvýšit užitek a dosáhnout paretovského zlepšení jedná se o maximální možnou úroveň užitku, kterou daná společnost může dosáhnout zároveň „pseudo-optimálně“ rozděluje užitek mezi dané dvě skupiny obyvatel „pseudo-optimální“ bod dotyku se nachází přibližně uprostřed UPF, neboť pokud by se nacházel příliš blízko jednomu či druhému kraji, dá se předpokládat, že jedna skupina obyvatel by nebyla s nízkým užitkem spokojena bod blaženosti je zpravidla nedosažitelný - pokud se chceme posunout po UPF z krajních míst do středu UPF, tj. přerozdělit užitek dvou skupin obyvatel a dosáhnout určité rovnosti, snížíme tím výkonnost daných skupin (bohatí budou demotivováni, chudí budou líní pracovat), tj. obecně na křivce UPF, preferujeme-li spravedlnost, snižujeme efektivnost -
-
!! stejně jako u PPF, u UPF není možné bez dalších informací určit optimální bod, tj. bod blaženosti (u PPF musíme znát MRTP a MRST, které se rovnají)... u UPF takovou informaci nemáme, nelze proto porovnávat subjektivní užitky různých spotřebitelů nebo skupin spotřebitelů !!
Vztah mezi rovností a efektivností -
obvykle platí, pokud přerozdělujeme s cílem dosáhnout větší rovnosti, snižujeme efektivnost, tím se dostáváme pod hranici UPF (viz výše) neboť demotivujeme osoby, kterým je bráno a osoby, kterým je dáváno, už nemusí cítit potřebu produktivity přerozdělování však nemusí vždy nutně vést ke snížení efektivity, např. může snížit ztráty vznikající při hledání zaměstnání těm, kteří se ocitli bez práce i bez prostředků s velmi podnětným pohledem přišel v roce 2006 P. Gočev, který tvrdí, že má smysl usilovat o zvyšování rovnosti tehdy, pokud by se tím zvyšovala efektivnost. Pokud potom určitá společnost preferuje větší rovnost, může pro ni být zajímavé zvyšovat rovnost v dalším úseku grafu až do bodu B, kdy je stále efektivnost vyšší než hodnota efektivnosti při absolutní nerovnosti (nulové rovnosti) – problémem však zůstává nalezení bodu A a bod B
Důsledky přerozdělování -
teorie blahobytu se zabývá porovnáním užitků určitých osob nebo skupin osob, přičemž předpokládá, že zvýšení užitku určité skupiny prostřednictvím přerozdělování je společensky přijatelné, pokud toto zvýšení užitku je větší než pokles užitku jiné skupiny osob – závěry této teorie jsou však diskutabilní přerozdělování může v některých případech zvyšovat rovnost i efektivnost, nebo naopak obě veličiny snižovat o příklad zvyšování rovnosti a efektivnosti - investice do sekundárních schopností, tj. vzdělávání, péče o zdraví apod. o příklad snižování rovnosti a efektivnosti – nevolnictví – přerozdělování od chudých k bohatým
Grafy Bod dotyku W a UPF – str. 87 Snížení společenského užitku z důvodu přerozdělování str. 87 Tradiční chápání vztahu rovnosti a efektivnosti – str. 91 (str. 94) Vztah mezi rovností a efektivností podle Gočeva – str. 92
8.
Teorie blahobytu. Hranice současné hodnoty budoucího příjmu (Y´PF), bod optima na Y´PF a paretovská zlepšení na Y´PF. Přímá a nepřímá role státu. Princip přenesené ceny.
-
jedná se o nové pojetí teorie blahobytu v současné mikroekonomii nahlíží na spotřebu jako na současnou spotřebu budoucího příjmu pohybuje se na kapitálovém trhu, transakce probíhá mezi dlužníky a věřiteli, bez zásahu státu místo subjektivního užitku porovnává objektivně budoucí příjmy křivka UPF je nahrazena křivkou Y’PF – křivkou příjmových možností tato teorie přináší oproti původní teorii blahobytu následující výhody o je založena na paretovských zlepšeních o je schopna jednoznačně určit bod optima o nepracuje s křivkou W, která je kontroverzní a diskutabilní, ale nahrazuje ji přímkou pod úhlem 45 o minimalizuje přerozdělování a tím i přímou redistribuční roli státu
Hranice současné hodnoty budoucího příjmu Y’PF -
znázorňuje veškeré kombinace maximální současné hodnoty budoucích příjmů prvního a druhého spotřebitele má konkávní tvar, který vychází z faktu vzácnosti zdrojů a zákona klesajících mezních výnosů v jejím pojetí má spotřeba produktivní charakter – každý svým rozhodováním maximalizuje současnou hodnotu budoucího příjmu
Bod optima -
nachází se na křivce Y’PF, v místě, kde se potkává s přímkou pod úhlem 45°, situace je pareto-optimální lze dokázat že z kteréhokoli jiného bodu na Y’PF se lze přesunout do bodu optima tak, že se zvýší příjem jednoho spotřebitele o více, než o kolik se sníží příjem jiného spotřebitele, tj. dochází k paretovskému zlepšení >> každým tímto přesunem lze zvýšit současnou hodnotu budoucího příjmu nějakého ze spotřebitelů, aniž by se snížila současná hodnota budoucího příjmu druhého spotřebitele
>> v praxi: na kapitálovém trhu, věřitel půjčí dlužníkovi část prostředků, které měly původně sloužit k jeho vlastní spotřebě. Dlužník je však využije lépe a vrátí věřiteli dlužnou částku i s příslušnou částí výnosu, který tím navíc vznikl, tj. s úrokem. Přímá a nepřímá role státu -
-
-
trh je svobodná, tedy ničím jiným kromě svobodné volby směňujících subjektů neomezovaná, směna statků, existuje však v určitém prostředí, přičemž parametry tohoto prostředí vytváří mj. stát mikroekonomickou roli státu můžeme rozlišit na o přímou – spočívá v nahrazení role tržního mechanismu funkcí státu – alokační, redistribuční, regulační, stabilizační o nepřímou – spočívá v podpoře tržního mechanismu a odstraňování jeho nedokonalostí, resp. jeho nevyvinutosti, tj. § vytváření pravidel, která odstraňují nedostatky tržního mechanismu § vytváření organizací, které napomáhají odstraňovat nedostatky tržního mechanismu nepřímá forma je spojena s využitím principu přenesené ceny, předpokládá rozvinutý kapitálový trh a státní oporu při zabezpečení příslušného typu kontraktů, ale vede k vyšší efektivnosti a současně i spravedlnosti než forma přímá o př. při populační politice stát může alokovat zdroje a přerozdělit finance rodičům s dětmi na mateřské (výsledkem jsou sociální případy, kteří se „živí“ vysokou porodností, ale výchova zaostává) nebo domácnost bude stimulována i k porodu i k výchově, tj. část prostředků, kterými disponuje již odrostlé vychované dítě, bude odváděno na pokrytí důchodu jeho rodičů o př. ve zdravotnictví může stát stimulovat občany k preventivní péči o zdraví atd. při využití nepřímé role státu hraje významnou roli vzdělání, z čehož plynou individuální i společenské výnosy (lepší lidský kapitál, lepší produktivita celé společnosti), které mohou mít peněžní i nepeněžní charakter v současné době je vývoj tržního mechanismu spojen s procesem konstituování vzdělanostní společnosti, která má řadu obdobných rysů, jako proces vzniku průmyslové společnosti – zde se stává dominantním ekonomickým sektorem sektor produkce lidských schopností (lidského a sociálního kapitálu)
Princip přenesené ceny -
se uplatňuje při investování do schopností apod., kdy ten, kdo dané schopnosti nabývá, platí tomu, od koho jej získává, ex post, až podle výše příjmů, který byl díky této investici získán umožňuje napravit selhání kapitálového trhu v oblasti investování do lidských schopností prostřednictvím poskytování vzdělávacích služeb, tj. odstranit nedokonalosti kapitálového trhu
Přenesená cena plní následující funkce: investiční: každý má přístup ke vzdělání bez ohledu na to, zda má či nemá prostředky na úhradu studia solidární-pojišťovací: úspěšnější absolventi zaplatí více než ti neúspěšní – ochrana před rizikem absolventů a rozptýlení rizika, které nese poskytovatel vzdělávacích služeb ceny: poskytovatel služeb je motivován k co nejlepší kvalitě, aby se jeho student uplatnil a následně splácel určený podíl z co nejvyšších vydělaných příjmů Př. investice do vzdělání – př. prvotním věřitelem je VŠ, student platí až podle toho, co mu přinese nabyté vzdělání, platí se tzv. „budoucím výnosem“, tj. o platí až z toho, co mu poskytnuté prostředky vynesou o platí podle toho, kolik mu prostředky vynesou o platí přímo tomu, kdo mu příslušné prostředky poskytl, tj. VŠ poskytovatel vzdělávacích služeb je také zainteresován na kvalitě poskytnutých služeb, rozvíjí se konkurence mezi VŠ atd. ve vytváření podmínek pro vznik „zdravé“ konkurence může významnou roli sehrát stát (viz nepřímá role státu), nesmí existovat bariéra přístupu ke vzdělání Komplexní reforma systémů sociálního investování a sociálního pojištění s reformou vzdělávacího systému souvisí i reforma daňové soustavy a veřejné správy daňová soustava musí být jednoduchá, srozumitelná, konstruovaná tak, aby zabránila daňovým únikům k dalším sociálním systémům patří zdravotní péče, penzijní pojištění, kultura, bytová politika, péče o rodinu atd. Reformy by měly zahrnout o Propojení veřejných pojišťovacích a investičních systémů o Místo centrálního přerozdělování využívat nové produkty kapitálového a pojišťovacího trhu pokud stát vytvoří podmínky pro komplexní reformu těchto systémů, tj. půjde cestou rozvoje nepřímé role, lze se domnívat, že daná reforma bude mít pozitivní vliv na fungování celého tržního mechanismu př. efekty komplexní reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění a paretovská zlepšení skupin, které jsou si navzájem dlužníky a věřiteli – viz grafy 116 - 119 Grafy Maximalizace současné hodnoty budoucího příjmu – str. 98 Paretovská zlepšení na Y’PF – str. 100 Efekty komplexní reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění – str. 116 - 119
9.
Teorie rozdělování. Trh výrobních faktorů a jejich oceňování. Clarkův graf. Problematika reprodukčních nákladů (RC) a nákladů obětované příležitosti (OPC). Důvody vzniku přebytku na trhu VF.
Trh výrobních faktorů a jejich oceňování, teorie rozdělování Výrobní faktory jsou specifické svou vzácností (omezené zdroje) pro výrobní proces je nutné tyto výrobní faktory spojit – jeden VF se nabízí k zaměstnání (použití) druhému VF a současně vytváří příležitost zaměstnání (použití) druhého VF Specifický je i trh výrobních faktorů vlastníci jednoho výrobního faktoru poptávají druhý výrobní faktor vystupují tedy současně na straně nabídky i poptávky, mají rovnoprávné postavení spojením výrobních faktorů pak dochází k jejich ocenění Teorie rozdělování pak odpovídá na otázku, jaký příjem vzniká při tržní směně vlastníkům jednotlivých výrobních faktorů jak vzniká přebytek nad náklady jak se tento přebytek rozděluje kdo si tento přebytek přivlastňuje Významné zdroje: Karel Marx –německý ekonom, zakladatel tzv. marxistické ekonomie – teorie nadhodnoty Josef Schumpeter – rakouský ekonom žijící v USA, proslavil se svou teorií inovací Příjem VF se skládá z nákladů (C) včetně nákladů obětované příležitosti (OPC) čistého přebytku (ekonomického zisku / ekonomické renty) Náklady chápeme jako náklady na reprodukci VF náklady na pořízení VF náklady na provozování VF Čistý přebytek tvoří kladný rozdíl mezi příjmy a náklady, které jsou spojené s dosažením daného příjmu a zahrnují i náklady obětované příležitosti v případě firmy se jedná o ekonomický zisk, v případě vlastníka výrobních faktorů má podobu ekonomické renty čistý přebytek realizuje ten vlastník výrobního faktoru, jehož nabídka je nižší než poptávka po výrobním faktoru Clarkův graf -
autorem John B. Clark – americký ekonom, představitel teorie mezního užitku v USA jeden VF považujeme za fixní - existuje omezená zásoba (půda) druhý VF (práce) je zaměstnáván postupně až do vyčerpání zásoby půdy, mezní příjem postupně klesá (zákon klesajících mezních výnosů), nejnižší je při zaměstnání poslední jednotky klesající křivka mezního produktu VF je zároveň i poptávkou po VF práce je vnímána jako homogenní produkt, proto bude všem jednotkám vyplacen příjem z poslední zaměstnané jednotky celkový příjem se dělí na dvě části – důchod z VF půda (renta) a důchod z VF práce (mzdy) část mezd se však stává pro vlastníka VF půda ekonomickým ziskem (zde má určitý význam marxova teorie nadhodnoty) pozn. pro objasnění rozdělení celkového příjmu z obou výrobních faktorů je rovněž důležitý předpoklad neměnnosti zásob VF a omezení vstupu do odvětví a výstupu z odvětví
Reprodukční náklady -
náklady na reprodukci dané jednotky výrobního faktoru, aby mohla být používána i v budoucnu resp. náklady, které je třeba vynaložit na to, aby daná jednotka výrobního faktoru mohla být používána delší dobu, tj. jídlo, bydlení v případě vlastníků VF práce, částka na obnovu kapitálového statku v případě vlastníku VF kapitál př. je-li cena práce nižší než reprodukční náklady na práci, tak se vlastníci VF práce nenechají zaměstnat mají vliv na omezení nabídkové křivky VF (pokud existuje jediný způsob, jak VF využít – viz otázka č. 10)
Nabídka VF je s ohledem na reprodukční náklady dána buď: je-li zásoba příležitostí zaměstnat příslušný VF druhým VF větší než zásoba daného VF (reprodukční náklady na poslední zaměstnanou jednotku daného VF z její celkové zásoby jsou menší než mezní příjem z příslušné zaměstnané jednotky, je křivkou nabídky daného VF hranice jeho celkové zásoby o zaměstnavatelé zaměstnají zaměstnance za cenu vyšší, než jsou jejich reprodukční náklady je-li zásoba příležitostí zaměstnat příslušný VF druhým VF menší než zásoba daného VF (reprodukční náklady na poslední zaměstnanou jednotku daného VF z její celkové zásoby jsou větší než mezní příjem z této jednotky, je křivkou nabídky daného VF úroveň reprodukčních nákladů o zaměstnavatelé zaměstnají zaměstnance za cenu jejich reprodukčních nákladů (konkurence stlačí potenciální zaměstnance na cenu jejich reprodukčních nákladů, zaměstnavatelé si mohou vybírat z nabídky zaměstnanců) Další možné situace, které mohou nastat ve vztahu k reprodukčním nákladům: jsou-li reprodukční náklady na výrobní faktor nulové (např. půda), bude použita veškerá půda, která přináší nějaký kladný výnos, celková zásoba se rozdělí na použitou a nepoužitou část, příjem z použití výrobního faktoru se dostane na nulovou úroveň a celý čistý přebytek si přivlastní vlastníci druhého výrobního faktoru (např. práce) – viz graf str. 130 – pouze teoretická konstrukce je-li mezní výnos ze všech jednotek VF nižší než reprodukční náklady na tyto jednotky a příslušný faktor nemá žádné alternativní využití (např. půda), nebude využíván, což může způsobovat negativní externality. Chce-li společnost této negativní externalitě zabránit, bude vlastníky jednotek VF dotovat. Náklady obětované příležitosti OPC -
-
v realitě neexistuje pouze jediný způsob, jak daný VF využít, většinou se nabízí alternativní možnost použití každého VF alternativní využití VF může být buď aktivní (majitel VF jej sám využívá) nebo pasivní (majitel VF jej někomu nabízí) právě možnost alternativního využití VF vede k tomu, že cena práce je v současné době mnohem vyšší, než jsou reprodukční náklady na práci tím, že se nějaký VF nechá zaměstnat, vznikají mu náklady obětované příležitosti (OPC) v podobě ušlého výdělku rozlišujeme: o transferový výdělek – představuje takovou výši příjmu z VF, který by mohl být získán při jeho nejlepším alternativním využití o ekonomickou rentu – je rozdíl mezi skutečnou odměnou vlastníka VF a transferovým výdělkem – čistý přebytek zaměstnány tedy budou pouze ty jednotky VF, jejichž OPC jsou nižší nebo rovny jejich meznímu výnosu nabídka VF je tedy ovlivněna náklady obětované příležitosti jednou z cest, jak plně dosáhnout růstu příjmů za odvedenou práci je lidský kapitál – schopnost plně využívat princip OPC, schopnost reagovat na šíření inovačních vln a schopnost přejít v návaznosti na ně k příjmově výhodnějšímu zaměstnání)
Nabídka VF je ovlivněna náklady obětované příležitosti, resp. reprodukčními náklady jednotlivých vlastníků VF – žádný z vlastníků VF nenechá danou jednotku používat za nižší odměnu, než jaké jsou její náklady obětované příležitosti, resp. reprodukční náklady Poptávková křivka po VF má klesající charakter – čím vyšší cena, tím nižší poptávka a naopak je rovna křivce mezního výnosu výrobního faktoru počátek leží v průsečíku křivky příjmu z mezního produktu VF a křivky průměrného příjmu z VF a protíná ji v bodě maxima o firma musí v krátkém období pokrýt alespoň variabilní náklady, jinak se firmě nevyplatí vyrábět, průsečík lze označit za bod uzavření firmy - odměna vlastníka VF nemůže být dlouhodobě vyšší než příjem z průměrného produktu VF. Tato maximální odměna potom limituje čistý přebytek vlastníků použitých jednotek VF o viz graf na str 145 Důvody vzniku čistého přebytku na trhu VF (více v otázce č. 11) Čistý přebytek nevzniká v případě, že existuje volný vstup do odvětví a výstup z odvětví neexistuje výhodnější alternativní zaměstnání ani jednoho z výrobních faktorů oba výrobní faktory jsou homogenní Čistý přebytek může vzniknout vlastníkovi VF, pokud není volný vstup do odvětví, v němž dochází ke spojení dvou VF
-
výrobní faktor je nehomogenní (pokud disponuje speciálními vlastnostmi či kvalitnější produkcí po spojení dvou VF) daná jednotka VF může být použita jiným způsobem než na který je používána (zde ale připouštíme možnost odchodu z odvětví a vstupu do odvětví) má-li daná jednotka VF možnost výhodnějšího alternativního využití
Grafy: Clarkův graf – str. 124 Reprodukční náklady na trhu výrobních faktorů – str. 126 Zásoba výrobního faktoru a zásoba příležitostí zaměstnat výrobní faktor – str. 128 Náklady obětované příležitosti na trhu výrobních faktorů – str. 135
10. Teorie rozdělování. Homogenita a nehomogenita na trhu VF. Důsledky volného vstupu na trhu VF. Trh kapitálových statků a trh půdy. Homogenita a nehomogenita na trhu VF V realitě nejsou nabízeny homogenní výrobní faktory (rozdíly jsou např. ve schopnostech pracovní síly, v úrodnosti či dostupnosti půdy nebo produktivitě kapitálového statku) Příkladem homogenního produktu může být snad role nevolníka / otroka nebo rozdělení půdy při kolonizaci USA, v současné době mě žádný homogenní produkt nenapadá Zvažujeme-li nehomogenní výrobní faktor, bereme v úvahu náklady na jednotku a jeho použití a různou kvalitu typově stejné produkce Čistý přebytek pak vlastníkovi VF vzniká, pokud daná jednotka disponuje speciálními vlastnostmi (míněno kvalitnějšími, lepšími) po spojení s druhým výrobním faktorem poskytuje větší kvalitu produkce >> za jednotky VF, které jsou schopny poskytovat kvalitnější produkci, jsou vlastníci druhého VF ochotni zaplatit více, protože i za výnosy z produkce vzniklé spojením dvou VF jsou odběratelé ochotni zaplatit více >> jednotka VF sama za své kvality získá mzdu obsahující ekonomickou rentu, bude poptávána a zaměstnána za nejvyšší možnou mzdu, která bude vyšší než OPC a RC Důsledky volného vstupu na trhu VF Odvětví VF je vymezeno tím, že se v něm spojují dva výrobní faktory. Pokud existuje možnost volného vstupu do odvětví, bude čistý přebytek vytvářený v daném odvětví pro jeden i druhý VF , které se v daném odvětví spojují, klesat / stoupat, až se ustálí na hodnotě rovné 0, protože do odvětví , budou vstupovat další vlastníci VF, což povede k poklesu ceny, za kterou bude daný VF nabízen v odvětvích, odkud budou vlastníci VF odcházet, cena jednotlivých VF poroste cena se ustálí na takové úrovni, jakou mohou dostat vlastníci VF v jiných odvětvích – tj na úrovni jejich nákladů obětované příležitosti, resp. reprodukčních nákladů na daný VF Trh kapitálových statků -
-
kapitálové statky se používají k produkci dalších statků jsou využívány dlouhodobě (budovy, stroje, technologie apod.) mají dlouhou dobu životnosti opotřebování kapitálu je vyjádřeno odpisy firmy mohou kapitálové statky buď o krátkodobě najímat (firmy je používají ke své produkci) o koupit (firmy do nich investují, tj. chtějí je využívat dlouhodobě) firmy budou kapitálové statky používat pouze v případě, že příjem z mezního produktu dané jednotky statku je vyšší nebo roven ceně, která se platí za používání tohoto statku vlastníci kapitálových statků mohou statky buď využívat pro své záměry nebo se jim vyplatí jej pronajmout pokud se firmy rozhodují, zda investují do kapitálových statků, zvažují, zda výnos z budoucí investice bude vyšší než o náklady obětované příležitosti o opotřebení materiálu (reprodukční náklady) křivka poptávky po kapitálových statcích má klesající charakter (zákon klesajících výnosů, zákon klesajících výnosů z rozsahu) křivka nabídky je rostoucí – čím vyšší cena, tím větší nabídka – bude začínat v bodě, kde je cena rovna součtu OPC + RC na produkci statků kapitálové statky nejsou homogenní, investoři berou v úvahu spoustu dlouhodobých faktorů, např. o technologický pokrok o příjem z mezního produktu daného kapitálového statku po dobu jeho životnosti o růst ekonomiky po dobu životnosti statku o výnos z alternativního investování peněz o politická stabilita, právní prostředí apod.
Trh půdy -
pod pojmem půda se rozumí veškerý povrch na planetě Zemi, který lze použít ke stavbě budov, k zemědělské či lesnické činnosti a k dalším aktivitám celková nabídka půdy je fixní – množství půdy, které je na Zemi k dispozici, nelze zvyšovat (pomineme-li vysoušení moří apod.), tj. křivka nabídky tohoto VF je svislá (kolmá) půdu si majitelé ostatních VF mohou pronajmout nebo koupit
-
v případě investic do půdy musí být výnos z půdy vyšší nebo roven výnosu z alternativního použití peněz, které chceme do půdy investovat, přičemž suma peněz zahrnuje peníze za koupi půdy, její zúrodnění, rekultivaci apod. rozdíl mezi cenou za prodej a výnosem z alternativního využití půdy je rentou majitele půdy (ekonomická renta) nemá-li půda žádné využití a nepřináší žádný nebo nízký výnos (reprodukční náklady jsou vyšší než výnos), vzniká tím negativní externalita – pokud ji chce společnost odstranit, musí vlastníka VF dotovat
Grafy Příchod VF do odvětví a odchod VF z odvětví – str. 137 Nehomogenní výrobní faktor v důsledku větší kvality – str. 140
11. Čistý přebytek a tržní struktura. Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z toho plynoucí. Analýza přirozeného monopolu a monopolu na základě inovace. Čistý přebytek a tržní struktura Čistý přebytek tvoří kladný rozdíl mezi příjmy a náklady, které jsou spojené s dosažením daného příjmu a zahrnují i náklady obětované příležitosti v případě firmy se jedná o ekonomický zisk, v případě vlastníka výrobních faktorů má podobu ekonomické renty čistý přebytek realizuje ten vlastník výrobního faktoru, jehož nabídka je nižší než poptávka po výrobním faktoru Čistý přebytek může vzniknout vlastníkovi VF, pokud není volný vstup do odvětví, v němž dochází ke spojení dvou VF výrobní faktor je nehomogenní (pokud disponuje speciálními vlastnostmi či kvalitnější produkcí po spojení dvou VF) daná jednotka VF může být použita jiným způsobem než na který je používána (zde ale připouštíme možnost odchodu z odvětví a vstupu do odvětví) má-li daná jednotka VF možnost výhodnějšího alternativního využití Čistý přebytek nevzniká v případě, že existuje volný vstup do odvětví a výstup z odvětví neexistuje výhodnější alternativní zaměstnání ani jednoho z výrobních faktorů oba výrobní faktory jsou homogenní Nezaměstnanost na trhu VF vzniká v případě, že z daného odvětví není volný výstup zásoba příležitostí k jeho zaměstnání je menší než zásoba daného VF Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z toho plynoucí -
v krátkém období rozlišujeme variabilní a fixní náklady v dlouhém období mají všechny náklady firmy variabilní charakter a křivka průměrných variabilních nákladů AVC se posouvá do polohy AC a na rozdíl od krátkého období můžeme zvyšovat všechny vstupy, tj. křivka LRAC se liší od křivky SRAC u SRAC (znázorňuje pouze jednotlivé vstupy) platí, že každá další křivka je položena o něco níže než předcházející, ale po určité době začne být položena výše než předchozí LRAC znázorňuje změnu všech vstupů, bude mít obalový charakter, povede na spodní hranici mnoha křivek SRAC a bude mít tvar širokého písmene U – nejprve je s růstem produkce klesající a později rostoucí (začne působit zákon klesajících výnosů z rozsahu) Křivka LRAC umožňuje vysvětlit i jednu z příčin existence oligopolu a monopolu – porovnáním s křivkou D – na tvaru křivky LRAC pak záleží, zda se firmám vyplatí rozšiřovat produkci zvyšováním jednoho nebo několika výrobních faktorů
Tvar křivky LRAC jednotlivých firem působících v odvětví určuje druh konkurence, která v daném odvětví panuje je-li LRAC většiny firem úzká, firmy mohou s nízkými náklady na jednotku vyrábět malý objem produkce a odvětví bude mít charakter monopolistické konkurence je-li LRAC široká, značí, že jedna firma může s nízkými náklady na jednotku vyrábět velké množství produktů a odvětví tak bude mít charakter oligopolu je-li LRAC neustále klesající, firmě se vyplatí rozšiřování produkce a každou další jednotku vyprodukuje s nižšími náklady, odvětví pak bude mít charakter přirozeného monopolu Analýza monopolu Příčiny přirozeného monopolu výnosy z rozsahu a jimi podmíněné klesající AC administrativní omezení vlastnictví významného omezeného zdroje inovace Síťové monopoly – zvláštní případ přirozeného monopolu – železnice, telefonní síť, vodovodní a kanalizační síť, ropovody, plynovody atd. – produkt je spotřebitelům dodáván prostřednictvím nějaké vybudované sítě, náklady na výstavbu jsou velké, ale kapacita je neomezena, tj. s každou další jednotkou klesají mezní i průměrné náklady
Analýza přirozeného monopolu – graf. str. 159 křivky MC a AC mají klesající charakter (i v krátkém období platí, že s každou přibývající jednotkou klesají náklady na produkci) společensky optimální množství produkce se nachází v průsečíku poptávky a mezních nákladů (d = MC) – při výrobě tohoto množství by byl monopolista v ekonomické ztrátě optimální produkce by byla v místě d (AR) = AC (bod zvratu) – monopolista by měl nulový ekonomický zisk i monopol však bude dodávat pouze množství MC = MR (optimum/rovnováha firmy) – tj. monopol realizuje vysoký ekonomický zisk, tj. přebytek výrobce >> monopol může zneužívat svého postavení – uzavírat nevýhodné smlouvy, nesnažit se o kvalitu produkce atd. Má proto smysl monopol regulovat státem. Stát však nemá dostatek informací, aby cenu reguloval na úroveň nulového ekonomického zisku, monopol proto bude dosahovat vysokého čistého přebytku po dlouhé období. Monopol lze regulovat i jinými způsoby, např. zákony. Nejlepší cestou však je omezení příčin existence monopolu v podobě umožnění volného vstupu a výstupu z odvětví a vytvoření konkurence. Analýza dočasného monopolu na základě inovace – graf str. 161 MC a AC v krátkém období mají tvar nedokonalé konkurence křivka D (AC) je klesající křivka MR je klesající, klesá však rychleji než d (AR), neboť pro každou další vyprodukovanou jednotku klesá rychleji (zákon klesajících mezních výnosů), proto je umístěna pod křivkou AR monopolista vyrábí optimální množství MC = MR – realizuje tak ekonomický zisk díky tomu, že inovaci časem začnou využívat i jiní výrobci, se křivky d (AR) i MR posunou jihovýchodně až do bodu, kde AR = AC – inovátor přestává být monopolistou a realizuje nulový ekonomický zisk >> pokud nějaká firma dokáže snížit AC pod úroveň svých konkurentů nebo uvede na trh nový statek, stává se inovátorem a dočasným monopolistou. Zde nelze prohlásit, že tento druh monopolu je společensky neefektivní, neboť zvyšuje postavení spotřebitelů Čistý přebytek výrobci slouží k pokrytí nákladů za výzkum inovace. Pokud by dočasný monopolista nerealizoval čistý přebytek, neměl by motivaci k inovacím a nedocházelo by k žádnému pokroku. Dočasný monopol se navíc sám tržně reguluje a vymizí poté, co inovaci začnou využívat i ostatní výrobci. Grafy Křivky krátkodobých průměrných nákladů SRAC a dlouhodobých průměrných nákladů LRAC – str. 154 LRAC vysvětlující podmínky dokonalé konkurence, oligopolu, monopolu – str. 155 – 157 Analýza přirozeného monopolu – str. 159 Analýza dočasného monopolu v důsledku inovace – str. 161
12. Nedokonalá konkurence. Charakteristika oligopolu, oligopol a problematika přebytku. Cenová diskriminace v nedokonalé konkurenci. Monopson na trhu VF. Oligopol -
na trhu nedokonalé konkurence existuje relativně málo firem, jejichž náklady na vstup do odvětví jsou relativně vysoké, nicméně vstup do odvětví je možný tyto trhy jsou náročné na výrobní faktory (omezené množství) výrobci dosahují ekonomického zisku v krátkém i dlouhém období působení v odvětví se jim vyplatí v případě, že produkují velké množství produktů – viz graf křivky LRAC pro oligopol na str. 156 vstup nového producenta způsobí, že oligopolisté budou dosahovat záporného ekonomického zisku, tj. ekonomické ztráty, tudíž někdo z nich z trhu odejde křivka d (AR) se pohybuje buď nad nebo pod nulovým ekonomickým ziskem, nedojde k jejímu ustálení na bodu nulového ekonomického zisku
>> u oligopolního trhu tudíž nejde zajistit takový počet firem, pro které by bylo možné dosáhnout nulového ekonomického zisku, tj. oligopolní firmy vždy dosahují čistého přebytku. Pokud však oligopol dosahuje čistého přebytku, dosahují jej i vlastníci výrobních faktorů, kteří v oligopolu působí, tj. zaměstnanci těchto firem. Oligopol však nelze vnímat negativně – na tomto trhu dochází ke konkurenci, tj. ke snaze co nejvyšší poskytované kvality (pokud nedojde ke kartelovým dohodám – viz teorie her). Oligopolní trh se může v dlouhém období změnit na trh monopolistické konkurence (klesnou náklady na vstup do odvětví nebo se zvýší poptávka po produktech). Cenová diskriminace je to stav, kdy jsou producenti schopni diferencovat jednotlivým zákazníkům cenu podle toho, kolik jsou zákazníci ochotni platit výrobce zpravidla stanoví dvě nebo několik málo cen, které rozšiřuje počet spotřebitelů, kteří jsou ochotni si daný statek koupit, aniž by klesal zisk firmy v důsledku diskriminace zvyšují producenti svůj přebytek má řadu podob – cenová sleva, sleva pro studenty / důchodce, výprodeje, nárok na slevu po splnění určité podmínky atd. Výrobci přistupují k cenové diskriminaci pouze tehdy, když se jim to vyplatí, tj. MR >= MC Úplná cenová diskriminace (cenová diskriminace prvního stupně) nastává tehdy, když každý zákazník platí zvláštní cenu, která je rovna maximální částce, již je ochoten a schopen zaplatit v takovém případě producent maximalizuje svůj čistý přebytek a spotřebitel naopak nerealizuje žádný přebytek křivka poptávky po produktu d se stává zároveň křivkou mezního příjmu MR a křivka AR leží nad přímkou d (MR) cena není možná na grafu jednoznačně určit, nachází se na jakémkoli bodě křivky D až do průsečíku s MC Monopson na trhu výrobních faktorů obecně se jedná o situaci, kdy je na trhu mnoho prodávajících a jediný kupující (např. ČEZ – jediný kupující schopný odebrat jadernou energii a zároveň) na trhu výrobních faktorů je monopsonem jediný vlastník druhého výrobního faktoru, který má zájem o daný výrobní faktor (např. ČEZ je jako jediná firma schopna zaměstnat pracovníky jaderných elektráren) v podmínkách monopsonu je omezena možnost volného vstupu do odvětví a výstupu z odvětví – pro výkon dané profese jsou nutné speciální předpoklady a počet zájemců je tím omezen monopson nejprve zaměstná, stejně jako v jiných případech, jednotku VF pouze tehdy, kdy mezní příjem z poslední zaměstnané jednotky je větší nebo se rovná mezním nákladům, které se zaměstnáním dané jednotky vzniknou – avšak chce-li pokračovat v rozšiřování produkce, časem bude muset cenu za zaměstnání dané jednotky zvýšit a tím i všem předcházejícím zaměstnaným jednotkám (křivka poptávky monopsonu je křivkou tržní poptávky a zaměstnané jednotky zvýšení ceny zjistí) tito zaměstnanci tudíž budou dostávat část čistého přebytku monopsonu zvýšení ceny však povede k tomu, že monopson nezaměstná optimální počet jednotek, ale méně – tím dojde k přebytku jak na straně monopsonu, tak na straně zaměstnaných jednotek výrobního faktoru, kteří by byly ochotny se nechat zaměstnat za nižší cenu (tj. ne ta poslední jednotka, která výši ceny určila) Grafy Přebytek oligopolu – str. 163 Oligopolní trh, na kterém je příliš mnoho firem – str. 164 Úplná cenová diskriminace – str. 166 Monopson na trhu výrobních faktorů – str. 171
13. Přebytek na trhu statků. Reálná podoba poptávkové a nabídkové křivky, situace tržní rovnováhy. Co určuje přebytek na trhu statků, kdy dochází ke snižování přebytku. Ztráta přebytku při nepřímém zdanění. Engelova křivka a typologie statků Přebytek na trhu statků Na trhu statků může docházet k tomu, že se přebytek výrobce promění (překlopí) na přebytek spotřebitele. konečným spotřebitelem statku jsou většinou domácnosti, ale dříve, než se k nim finální statek dostane, projde procesem několika nabídek a poptávek od surovin přes mezistatky v tomto procesu je určitý subjekt nejprve na straně poptávky po určitém statku (spotřebitelem) a následně na straně nabídky hotového statku (výrobcem) tj. navazují-li na sebe dvě skupiny výrobců v procesu společenské výroby (a abstrahujeme-li od ostatních vstupů a výstupů jejich ekonomické činnosti), pak přebytek výrobců druhého statku (jako výrobců tohoto statku) odpovídá jejich přebytku spotřebitelů (jako spotřebiteli prvního statku) dobře patrné na grafech str. 173 - 174 Reálná podoba poptávkové a nabídkové křivky, situace tržní rovnováhy Reálná podoba poptávkové křivky za běžných podmínek je vyjádřením preferencí spotřebitelů a její tvar lze odvodit prostřednictvím IC při velmi vysokých cenách však začíná působit faktor rozpočtového omezení spotřebitelů nebo možnost substituce daného statku jiným, tj. křivka D se zakřivuje směrem k ose P a má výrazně plochý sklon při velmi nízkých cenách bude docházet k využití daného statku pro jiné účely, tj. stane se substitutem pro jiné statky a poptávka bude velmi vysoká, tj. křivka D bude mít opět plochý sklon v některých případech může mít i schodovitý tvar – např. v horní části, budou-li skupiny obyvatelstva výrazně příjmově odlišeny nebo v dolní části, pokud bude existovat více možností využití daného statku jako substitutu Reálná podoba nabídkové křivky výrobců, kteří jsou schopni nebo ochotni dodávat na trh určitý statek s nejnižšími náklady, bude určitý počet – v této části bude mít křivka S plochý sklon dříve nebo později bude přecházet do strmého sklonu – bude se tak dít zejména v důsledku kapacitních či zdrojových omezení, náklady na vstup do odvětví budou vysoké, takže i přes růst ceny statků se vyplatí na trh vstoupit pouze malému množství výrobců Rovnováha v horním či dolním úseku poptávkové křivky obě situace se liší poměrem mezi přebytkem výrobce a přebytkem spotřebitele je-li průsečík křivek ve strmé části nabídky, množství statků poptávaných spotřebiteli je větší než množství statků nabízených výrobci D > S je-li průsečík křivek v ploché části nabídky, množství statků poptávaných spotřebiteli je menší než množství statků nabízených výrobci D < S oba případy jsou standardní, velmi často dochází k přechodům mezi těmito situacemi v určité fázi vývoje vztahu mezi D a S daného statku Přebytek spotřebitele, resp. přebytek výrobce realizuje ve větší míře ta strana, jejíž křivka má v bodě tržní rovnováhy vyšší sklon. Co určuje přebytek na trhu statků, kdy dochází ke snižování přebytku Příčinou přebytku výrobce nebo přebytku spotřebitele jsou inovace. snížením nákladů na dosažení jednotky užitečného efektu mají přebytek výrobci zvýšením užitečného efektu spotřebitelů, kteří jsou ochotni zaplatit vyšší cenu, vzniká přebytek výrobci efektivnějším využitím statku spotřebitelem, než proč je nabízen na trhu, vzniká přebytek spotřebiteli Vývoj inovačního procesu – graficky znázorněno na str. 182 možnost úspory nákladů vygeneruje nepružnou část křivky D – spotřebitelé jsou ochotni zaplatit vyšší cenu v první fázi je na trhu méně výrobců, kteří jsou schopni nabídnou inovovaný statek na trhu, než těch, kteří statek poptávají – rovnováha vzniká v horním úseku křivky S a přebytek výrobce je výrazně větší než přebytek spotřebitele postupně přibývá výrobců schopných nabídnout danou inovaci – rovnováha se přesouvá do spodní části poptávkové křivky D – snižuje se přebytek výrobce a roste přebytek spotřebitele využití inovace spotřebiteli se stává také inovací – zvyšuje se přebytek těch spotřebitelů, kteří začnou inovaci využívat první poté, co spotřebitelé zjistí, že mohou realizovat přebytek využitím dané inovace, začne množství spotřebitelů přibývat – křivka D se posouvá doleva dolů k větší konkurenci spotřebitelů a sníží se jejich přebytek
>> tím zanikla část přebytku, která spočívala ve využití konkurenční výhody, nicméně nezanikla část přebytku, která vznikem daného statku zlepšila obecnou kvalitu života -
pokud se v určité oblasti dlouhodobě nevyskytly inovace a nepůsobí faktor omezenosti vstupů, má vztah nabídky a poptávky po nějakém výrobku tradiční tvar protínajících se přímek s bodem rovnováhy v jejich průsečíku
!! Výrazný přebytek výrobce a spotřebitele se dlouhodobě udržuje jen v případech, kdy je omezen vstup do odvětví produkce statku nebo odvětví produkce spotřeby statku. Toto omezení může být jak na straně spotřebitele, tak na straně výrobce. Pokud do odvětví existuje volný vstup, vede to ke snižování přebytku spotřebitele a přebytku výrobce !! Ztráta přebytku při nepřímém zdanění Redistribuční funkce státu může vést k poklesu efektivnosti. Praktickým projevem poklesu efektivnosti je snížení přebytku spotřebitele a snížení přebytku výrobce v případě nepřímého zdanění. Tuto ztrátu přebytku spotřebitele a výrobce nazývá ekonomická teorie nadměrné daňové břemeno (ztráta mrtvé váhy) bez ohledu na to, zda je daň uvalena na spotřebitele či výrobce – ztráty přebytku spotřebitele i výrobce jsou stejné. Názorné vysvětlení viz grafy 185 - 187 v případě platby jednotkové daně prodávajícím se posouvá křivka S doleva nahoru v případě platby jednotkové daně kupujícím se posouvá křivka D doleva dolů v případě daně ad valorem (procentuální daně z ceny statku, např. DPH – daň je zahrnuta již v ceně a platí ji prodávající) se posouvá křivka D „nůžkami“ doleva dolů – čím vyšší cena, tím větší posun V mnohých případech jsou částky toho, co osoby na daních zaplatí a co dostanou od státu v podobě dávek prakticky stejné. Navíc redistribuční funkcí vznikají další náklady – platy úředníků) a nestimulují příjemce sociálních dávek řešit svou situaci vlastními silami, např. pomocí zvyšování kvalifikace, přestěhování se apod. Proto je smysl redistribuční funkce a nepřímého zdanění diskutabilní. Engelova křivka -
znázorňuje závislost mezi množstvím zboží (Q), které bude spotřebitel kupovat a spotřebitelovým důchodem (Y) lze ji odvodit z indiferenční analýzy (optimum spotřebitele v bodě dotyku IC a BL – čím je optimum více vzdálené od základních os Q1 a Q2, tím vyšší optimum spotřebitele – tyto body přeneseme na nový graf s osami Q a Y a získáme rostoucí Engelovu křivku EC rostoucí funkce – s růstem spotřebitelova důchodu roste i poptávané množství statku důležitou roli hraje důchodová elasticita poptávky
Důchodová elasticita poptávky -
vyjadřuje procentuální změnu poptávaného množství v závislosti na procentuální změně důchodu Důchodová elasticita (ey) = procentuální změna poptávaného množství procentuální změna důchodu ey =
Q‘2 – Q‘1 ½ * (Q‘2 + Q‘1)
: Y2 – Y1 ½ * (Y2 + Y1)
-
pozor!! narozdíl od cenové elasticity zde nepočítáme s absolutní hodnotou, protože s růstem důchodu může spotřebované množství nejen růst, ale i klesat do záporných hodnot
-
z hlediska důchodové elasticity platí následující vztahy: 0 < ey < 1
změna důchodu o 1 % vede k růstu poptávaného množství o méně než 1 % Engelova křivka je neelastická (v grafu znázorněna v úhlu 60°) - tento případ nastává v případě normálních statků nezbytných
ey > 1
změna důchodu o 1 % vede k růstu poptávaného množství o více než 1 % Engelova křivka je elastická (v grafu znázorněna v úhlu 30°) - tento případ nastává v případě normálních statků luxusních
ey = 1
změna důchodu o 1 % vede k růstu poptávaného množství právě o 1 % Engelova křivka má sklon 45° - jedná se jen o teoretický konstrukt
Ey < 0
s růstem důchodu spotřeba statku klesá - čím více peněz spotřebitel má, tím méně jednotek daného statku spotřebovává nebo je nespotřebovává vůbec Engelova křivka má klesající charakter - tento případ nastává v případě podřadných statků
Typologie statků Normální statky nezbytné u těchto statků platí zákon klesajícího užitku, tj. postupně je omezuje, statky jsou ale nezbytné, spotřebitel si je bude kupovat i při nízkém důchodu v tomto případě producenti mohou realizovat vysoký čistý přebytek, neboť spotřebitelé daný statek potřebují, tj. budou jej kupovat i za vysokou cenu Normální statky luxusní tyto statky neuspokojují základní potřeby, v případě nízkého důchodu si je spotřebitel nekupuje vůbec nebo jen v malém množství s růstem důchodu zvyšuje jejich spotřebu dříve nebo později však také začne platit zákon klesajícího užitku, od určitého okamžiku spotřeba začne také klesat zvýšení ceny tohoto statku nepovede k realizaci čistého přebytku producentů daného statku Podřadné statky statek základní spotřeby, který spotřebitelé kupují, když mají nízký příjem a nemohou si dovolit žádný substitut s růstem důchodu jeho spotřebu omezují a nahrazují jej dražšími substituty k poklesu spotřeby však musí docházet hned od počátku, tj. už při malém růstu důchodu z jeho počátečních nízkých hodnot při poklesu ceny podřadného statku začne spotřebitel jeho spotřebu omezovat, tj. zde působí důchodový efekt proti substitučnímu efektu – který převládne, nelze jednoznačně určit z bakalářského studia víme, že substituční efekt a důchodový efekt se navzájem doplňují substituční efekt – spotřebitel začne substituovat dražší statky levnějšími důchodový efekt – spotřebitel zvyšuje spotřebu statku, u kterého klesá cena a tím roste jeho reálný důchod Giffenovy statky zvláštní a v dnešní době již neobvyklý případ statků, kdy důchodový efekt již od začátku převažuje nad substitučním efektem platí pro ně následující vztah: o roste-li cena daného statku, jeho poptávané množství roste o klesá-li cena daného statku, jeho poptávané množství klesá při růstu jeho ceny tak spotřebitel je ochoten omezit spotřebu všech ostatních statků, neomezí však spotřebu Giffenova statku, naopak jej ještě zvýší při poklesu ceny Giffenova statku začne spotřebitel hned ušetřené peníze používat na nákup jiných statků a snižuje spotřebu Giffenova statku natolik, že jeho poptávané množství ve výsledku klesá př. v Irsku brambory v 1. polovině 19. století, ke kterému neexistoval vhodný substitut a brambory tvořily základ veškeré potravy. Velká neúroda brambor pak vedla až k hladomoru. Ve 21. století jsou zaznamenány dva takové statky – rýže nebo obilné placky v některých odlehlých čínských provinciích. Grafy Trh statku Q‘2 a trh statku Q‘1 – str. 173 - 174 Reálný tvar S a D a tržní rovnováha – str. 177 – 179 Posun křivky S a křivky D v inovačním procesu – str. 182 Grafy po zavedení jednotkové daně či daně ad valorem – str. 185 – 187 Engelova křivka a její sklony dle typologie statků – str. 191, 193
14. Teorie her. Základní pojmy, hry s konstantním součtem 2 hráčů. Hry s nekonstantním součtem 2 hráčů. Sedlový bod u obou typů her. Teorie her !! Teorie her se obecně zabývá situacemi, kdy jednání nějakého subjektu závisí na jednání ostatních subjektů, přičemž zároveň platí, že jednající subjekt svým jednáním působí na jednání jiných subjektů. !! -
jako vědní obor vznikla až v polovině dvacátého století dokáže popsat mnoho reálných rozhodovacích situací a poskytnout návody na řešení konfliktních situací a následně vybrat optimální strategie využívá se zejména v sociálních vědách a ekonomii, politologii a mezinárodních vztazích prakticky vždy v reálných situacích rozhoduje nejen naše volba, ale i to, jak se rozhodne někdo jiný – lze ji proto nazvat teorií rozhodování „někdo jiný“ nemusí být jen člověk, může to být losovací stroj nebo sama příroda teorie her se pohybuje ve specifických matematických modelech, kdy se soustředíme na konflikty dvou stran, aby situace byla přehledná. V realitě hry hraje více hráčů.
Významné zdroje: John Nash – americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii (film Čistá duše) Základní pojmy -
hra – rozhodovací situace, konflikt hráč – účastník konfliktu, rozhodovatel (firma, jedinec,politická strana, ale i příroda, losovací zařízení atd.) strategie – konkrétní alternativa, kterou může hráč zvolit optimální strategie – hráčem zvolená alternativa, která je pro něj nejvýhodnější prostor strategií – seznam všech možných alternativ, které jsou hráči dostupné výplatní funkce – výsledek hry, výhra, případně prohra hráče v závislosti na zvolených strategiích inteligentní hráč – racionální účastník konfliktu, maximalizuje svůj užitek
Rozhodující faktory pro dělení typologie her: počet hráčů racionalita - každý z hráčů maximalizuje svůj užitek – inteligentní / neinteligentní hráči (neinteligentní = příroda, losovací stroje – náhodný rozhodovací mechanismus) spolupráce - kooperativní a nekooperativní hry informace – dva hlavní modely – první předpokládá kompletní informovanost hráčů, druhý toto omezení nemá a počítá i s možností nekompletních informací strategie – hry s konečnými strategiemi (šachy) a nekonečnými možnostmi, jak hráči mohou jednat výhra – hry s konstantním součtem (vítěz bere vše) a s nekonstantním součtem (vyhrát může více hráčů počet tahů – strategické a tahové hry Základní modely -
hra v normálním tvaru – strategická hra – všichni hráči se rozhodují současně hra v rozvinutém explicitním tvaru – tahová hra – hráči se rozhodují postupně
-
kooperativní hry – hráči se mohou domlouvat a spolupracovat, uzavírat koalice atd., pokud je to pro hráče výhodné nekooperativní hry – hráči spolupracovat nemohou, mohou pak tedy všichni klidně vyhrát nebo i prohrát
-
hry s konstantním součtem – vítěz bere vše naopak ten, kdo prohrál, přichází o všechno hry s nekonstantním součtem – vyhrát může i více hráčů najednou
Hry s konstantním součtem dvou hráčů jedná se o základní model teorie her s antagonistickým konfliktem – jeden hráč získává a druhý všechno ztrácí součet výplatní funkce je vždy roven nějaké konstantě, pro jejíž libovolnou hodnotu můžeme hru převést na hru s nulovým součtem (na jedné straně je kladná hodnota, na druhé straně rovnice záporná hodnota) f1 (x,y) = - f2 (x,y) Předpoklady tohoto modelu inteligentní (racionální) hráči – oba chtějí maximalizovat svůj užitek dokonalá informovanost všech hráčů – každý hráč zná nejen své strategie, ale i strategie druhého hráče -
V této hře se pracuje s maticí strategií, kdy hráč 1 volí své strategie v řádcích a hráč 2 volí své strategie ve sloupcích. Poněvadž hráč 1 musí brát v úvahu rozhodnutí hráče 2, hledá své optimální strategie ve sloupcích (očima hráče 2). Naopak hráč 2 hledá své optimální strategie v řádcích (očima hráče 1). V této hře vítěz bere vše, tj. hráč 1 hledá ve sloupcích maximální hodnoty (chce vyhrát), naopak hráč 2 v řádcích hledá minimální hodnoty (minimalizuje své ztráty). Řešením je nalezení sedlového prvku, což je hodnota, která zároveň obsahuje maximum ve sloupci a minimum v řádku. Vzhledem k tomu, že jsou hráči plně informovaní o jednotlivých strategiích, je jedno, který z nich by se teoreticky rozhodoval jako první či jako druhý. Oba vědí, co je nejvýhodnější hodnota pro oba a tu volí bez ohledu na pořadí. V případě, že matice neobsahuje žádný sedlový prvek, lze snížit rozměr matice tak, že se vyloučí řádky, resp. sloupce, ve které jsou všechny prvky s nižší hodnotou, než obsahují jiné řádky, resp. sloupce – tzv. princip dominovanosti – nebo se k řešení využívá tzv. smíšených pravděpodobnostních strategií (př. hra kámen, nůžky, papír str. 205) !! Při hře s konstantním součtem dvou hráčů platí, že hodnota vyhrané částky jednoho hráče je rovna hodnotě prohrané částky druhého hráče. !! Nashovo rovnovážné řešení !! Nashovo rovnovážné řešení je taková strategie, pro kterou platí, že pokud se kterýkoli hráč odchýlí od své strategie vedoucí k Nashovu rovnovážnému řešení, tak si pohorší. !! Sedlový bod u obou typů her -
-
v matici, resp. dvou-matici se nachází tzv. sedlový prvek určující optimální strategii – tzv. Nashovo rovnovážné řešení u hry s konstantním součtem je to hodnota, která je maximální hodnotou ve sloupci a zároveň minimální hodnotou v řádku matice u hry s nekonstantním součtem jsou to dvě vedle sebe umístěné maximální hodnoty, kdy první je maximální hodnotou sloupce a druhá je maximální hodnotou řádku u obou her mohou nastat tyto situace: o matice / dvou-matice má jeden sedlový prvek o matice / dvou-matice má více sedlových prvků o matice / dvou-matice nemá žádný sedlový prvek u hry s nekonstatním součtem však může nastat tato situace, má-li dvou-matice více sedlových prvků: o existuje více rovnovážných řešení, jedno je však pro hráče výhodnější než jiné – potom oba hráči zvolí to, které vede k dominujícímu řešení o existuje více rovnovážných řešení, hráči se však neshodnou na tom, které zvolí, protože každý hráč preferuje jiné
15. Teorie her. Jednotlivé modely her s nekonstantním součtem. Kooperativní hry 2 hráčů. Teorie redistribučních systémů jako součást teorie her Hry s nekonstantním součtem – nekooperativní dvou-maticová hra -
v této hře platí, že jednotliví hráči spolu nemůžou spolupracovat své strategie volí současně každý hráč má svou samostatnou výplatu pro nalezení sedlového bodu musíme obě matice spojit do jedné dvou-matice hráč 1 volí své strategie z řádků, ale hledá maximální hodnoty svých strategií ve sloupcích (očima druhého hráče) hráč 2 volí své strategie ze sloupců, ale hledá maximální hodnoty svých strategií v řádcích (očima prvního hráče) !! Zde neplatí, že druhý hráč hledá minimum, oba mají šanci vyhrát !! Nashovo rovnovážné řešení, tj. sedlový bod, se nachází v místě dvou-matice, kde se vyskytuje maximální hodnota obou hráčů u tohoto typu her může nastat tzv. dominantní strategie jednoho hráče existuje několik možností Nashových rovnovážných řešení (jedno, více, žádné) – více viz otázka 14
Dominantní (rovnovážná) strategie je situace, kdy hráč má pro sebe jako nejvýhodnější jednu strategii bez ohledu na to, jakou strategii uplatní druhý hráč. Jednotlivé modely her s nekonstantním součtem -
pro jednotlivé modely se používají dvou-maticová schémata nutný je znát velmi přesný popis celé situace (dilematu, které nastává) musí se přesně definovat hráči stanovení dostupných strategií a zdůvodnění, proč je k dispozici pouze tento prostor strategií klíčové je stanovení výplat na základě zvolené strategie – hodnoty musí být logické a zdůvodnitelné
Vězňovo dilema – základní model pro ostatní modelové situace situace dvou vězňů, kteří spáchali určitý trestní čin a byli dopadeni. Při výslechu jsou oba odděleni a mají na výběr dvě možnosti – přiznat se, nebo se nepřiznat Vězeň 1 spekuluje: pokud se vězeň 2 přizná a on se také přizná, čekají ho 3 roky, ale pokud se nepřizná, dostane 4 roky pokud se vězeň 2 nepřizná a on se přizná, za polehčujících okolností dostane 1 rok, pokud se také nepřizná, dostane 2 roky stejně jako druhý vězeň Vězeň 2 spekuluje: pokud se vězeň 1 přizná a on se také přizná, čekají ho 3 roky, pokud se jako jediný nepřizná, dostane 4 roky natvrdo pokud se vězeň 1 nepřizná a on se přizná, dostane za polehčujících okolností 1 rok, pokud se nepřizná žádný z nich, odsedí si oba 2 roky Při zpracování dvou-matice zjišťujeme, že Nashovo rovnovážné řešení existuje sedlový bod a dominantní strategie obou hráčů je přiznat se (tj. oba dostanou 3 roky) tato strategie je však pro oba hráče horší, než kdyby se oba nepřiznali problém je v tom, že kdyby se jeden přiznal, druhý by si ještě více pohoršil (dostal by 4 roky) a první by z toho lehce vyvázl pouze s jedním rokem vězení proto budou oba volit jistotu a oba se přiznají Přiznat se Přiznat se Nepřiznat se
Nepřiznat se -3 -4
-3 -1
-1 -2
-4 -2
Pro tento model hry musí být v dalších situacích splněny následující nerovnosti: NK > KK > NN > KN Nespolupracovat/spolupracovat > spolupracovat/spolupracovat > nespolupracovat/nespolupracovat > spolupracovat/nespolupracovat !! Hra vězňovo dilema je hra, kdy má každý z hráčů dominantní strategii. Pokud však všichni zvolí tuto strategii, tak na tom ve výsledku budou hůře, než když si ji nezvolí. !! Další modely: str. 215 – 219 Tragédie společenského vlastnictví Černý pasažér Zbabělec Dilema dobrovolníka
Manželský spor Lov jelena Kooperativní hry 2 hráčů -
pro kooperativní hry platí, že hráči spolu mohou spolupracovat, dohodnout se, pokud se jim to vyplatí, mohou tedy uzavřít koalici a zvolit společný postup při volbě optimální strategie pokud hráči nespolupracují, rovněž dostanou určitou výplatu, která se nazývá zaručená výhra při spolupráci je důležité, jak si hráči výherní částky mezi sebou rozdělí, podmínkou je, že si každý hráč rozdělí minimálně takovou výplatu, jakou dostane v případě nespolupráce (tj. každý hráč musí dostat minimálně zaručenou výhru) množina všech rozdělení, která odpovídá daným podmínkám, se nazývá jádro hry v případě kooperativní hry N hráčů vyvstane mnohem více řešení, než v případě dvou hráčů (dvě řešení), je třeba rozlišit počet koalic a počet řešení a vychází se z následujících předpokladů: o volná disjunktní koaliční struktura – přípustné jsou jakékoli koalice a hráč může být členem pouze jedné z nich o hra s konstantním součtem – koalice bere vše o princip kolektivní racionality – v prvním kole by se měla sestavit koalice s největší celkovou výhrou o princip skupinové stability – celá výhra koalice je vždy rozdělena mezi hráče a každý má zajištěnou zaručenou výhru
Teorie redistribučních systémů jako součást teorie her -
v redistribuční systému dochází k přerozdělování prostředků mezi členy systému oproti skutečnému výkonu systému – v důsledku tohoto přerozdělování klesá výkonnost systému
-
jedná se o koaliční (kooperativní) hry N hráčů, které obsahují prvek vyjednávání
-
patří sem případy her, které se vyznačují: o vyjednáváním koalic, dohod a způsobů zabezpečení dohod – kdo bude ve vítězné koalici a kdo bude mimo ni o koalice mohou být zjevné či skryté a sloužit k získání výhod jedněch hráčů a diskriminaci zbývajících hráčů o hráči řeší dilema mezi vlastním prospěchem a výkonností celého systému o každý stav systému je výsledkem předcházejícího vývoje a výchozím stavem pro další vyjednávání
-
v těchto hrách existuje primární tendence k tomu, aby dohody mezi sebou uzavírali nejméně schopní hráči s průměrnými a vypudili nejvýkonnějšího hráče. Důvodem je snaha obou hráčů si polepšit, což by se koalicí s nejschopnějším hráčem nepodařilo. Pokud však mohou být nejvýkonnější hráči vypuzeni, postupným spojováním průměrných a neschopných dochází k degeneraci systému - důvodem je nedostatečný faktor konkurence
-
nejschopnější hráč pak má možnost obrany a to způsobem, že si polepší on i hráč, který s ním uzavře koalici – závěrem pak je, že nejvýkonnější hráč bude mít tendenci podbízet se nejslabšímu a uzavřít s ním koalici, protože tím získá největší odměnu
Teorie redistribučních systémů se zabývá tím, jak při vývoji systémů nejrůznějšího typu (takovým systémem může být firma, pracoviště, organizace, instituce, sdružení apod) dochází k tvorbě dohod odpovídajícím jednotlivým typům rovnováhy vytvářením pozic hráčů souvisejících s ochranou dohod i jejím prolamováním (jak se vytváří institucionální struktura systému a jaké role jednotliví hráči přijímají nebo si nechají vtisknout)
Analýza redistribučních systémů má praktický význam, v reálných systémech lze poměrně přesně rozlišit tři případy: -
vyjednávání diskriminujících koalic vyjednávání společně přijatelné rovnováhy působení vnějších vlivů, které predeterminují vznik diskriminujících koalic určitého typu
Grafy Jádro hry při kooperativní strategii – str. 222
16. Teorie veřejné volby. Rozhodování ve veřejném sektoru a příčiny neefektivity tohoto rozhodování, základní postupy veřejné volby. Hlasovací paradox. -
naprostá většina rozhodnutí na úrovni státu a jeho součástí (obce, kraje), tj. veřejného sektoru, probíhá prostřednictvím veřejné volby, např. o které činnosti bude stát zajišťovat o na co budou použity peníze o jaká bude výše veřejných příjmů atd.
Teorie veřejné volby -
se zabývá problematikou rozhodování ve veřejném sektoru poukazuje na problémy, které jsou s tímto rozhodováním spojeny hledá rovnováhu mezi tím, co by měl zajišťovat veřejný sektor a tím, co by mělo zůstat ponecháno spontánnímu tržnímu řádu rozvíjí se od 60. let 20. století - ekonomická teorie dlouho nahlížela na stát jako na neutrálního arbitra sledujícího státní zájmy (zájmy občanů státu), současná ekonomická teorie zdůrazňuje, že osoby zastupující stát často sledují své vlastní zájmy
Rozhodování ve veřejném sektoru a příčiny neefektivity tohoto rozhodování -
řada statků je zajišťována prostřednictvím veřejného sektoru, neboť konkrétnímu spotřebiteli přinášejí příliš malý užitek, není proto v jeho zájmu jej pořizovat v soukromém sektoru základním problémem je skutečnost, že ti, co ve veřejné volbě rozhodují, nerozhodují o svých penězích, proto nejsou bezprostředně stimulováni k tomu, aby našli optimální množství spravovaných statků nebo realizovali optimální rozhodnutí není jasně definováno, co je veřejný zájem – zařazení je ovlivněno řadou faktorů (momentálními postoji veřejnosti, tlakem zájmových skupin, stupněm poznání apod.)
Základní postupy veřejné volby -
rozhodování všech občanů (referendum) je příliš nákladné, proto je tento způsob veřejné volby spíše výjimečný – navíc zde hraje roli neinformovanost všech občanů, rozhodnutí nebude kvalitní – racionální neznalost voliče je legitimní, nemohou znát všichni všechno proto je rozhodování o tom, co je veřejný zájem, svěřeno zástupcům - jejich forma výběru ovlivňuje vlastní rozhodování o veřejném zájmu
Základní rozdělení volebních systémů o systém poměrného zastoupení – počet křesel určitého seskupení zástupců odpovídá percentuálně počtu hlasů, které dané seskupení získalo, obvykle zaručuje reprezentativní složení zastupitelského sboru, ale vede ke slabé vládě – vznik koalic, dohod, ustupuje se od vlastních programů o většinový systém – jsou zvoleni ti kandidáti, kteří získají nejvyšší počet hlasů – vede k silné, akceschopné vládě, ale složení zpravidla není reprezentativní (a spravedlivá, dojde-li k vítězství v poměru 51:49) v praxi jsou volební systémy různě modifikovány Dále má smysl zkoumat vztah zvolených zastupitelů a osob, které je zvolili, tj. do jaké míry mají být zastupitelé při volbě samostatní bez ohledu na mínění těch, kteří je zvolili. Rozhodnutí je vždy ovlivněno tím, mezi kterými variantami způsobů hlasování se vybírá: Způsob hlasování zastupitelů o kvalifikovaná většina – k přijetí rozhodnutí je potřeba více než nadpoloviční většina hlasů, obvykle se používá při hlasování o závažných otázkách (ústava ČR) o nadpoloviční většina – k přijetí určitého rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většina hlasů o prostá většina – schváleno je rozhodnutí, pro které je nejvíce hlasů -
výhodou většinového hlasování je jeho jednoduchost nevýhodou většinového hlasování je možná neefektivita – suma užitků (výnosů) z daného rozhodnutí je menší než suma nákladů nutných k realizaci daného rozhodnutí – plyne právě z faktu, že rozhodovatelé nerozhodují o vlastních penězích
Hlasovací paradox (Condorcetův paradox) -
při většinovém rozhodování mohou nastat situace, kdy přijetí výsledné varianty závisí na pořadí v jakém se o jednotlivých variantách hlasuje dochází k němu za poměrně specifických okolností – musí existovat poměr mezi počtem projednávaných variant, počtem rozhodovatelé a některý z rozhodovatelů musí mít tzv. dvouvrcholové preference př. tři rozhodovatelé rozhodují o třech variantách rozpočtu, každý z nich preferuje jinou variantu – každá varianta má jeden hlas, tudíž je porovnáváme mezi sebou a záleží na pořadí, ve které je budeme porovnávat – vítězí ta poslední porovnávaná varianta (viz graf str. 244) rozhodující moc mají ti, kteří jsou oprávněni řídit program jednání a určit pořadí variant, které mají být odsouhlaseny ve většinovém hlasování – výsledek může být zmanipulován
Další způsoby hlasování Princip jednomyslné shody používá se velmi zřídka, neboť takové rozhodnutí se rodí velmi obtížně, pravděpodobnost preferencí jedné varianty je velmi malá to pak vede k velkým kompromisům a hrozí rovněž nebezpečí vydírání velké většiny jedincem Pluralitní hlasování rozhodovatelé seřazují jednotlivé varianty podle pořadí, vítězí ta varianta, která má nejmenší celkový součet Hlasování podle bodů každý rozhodovatel má k dispozici určitý počet bodů, vítězí ta varianta, která má největší součet přidělených bodů
17. Teorie veřejné volby. Boj o středového voliče, zájmové skupiny byrokracie a další aspekty ovlivňující veřejnou volbu. Asymetrie informaci a její řešení. Možná tržní řešení externalit. Boj o středového voliče -
středový volič - volič, který zastává umírněné názory, jsou mu cizí extrémistické postoje (volič medián)
-
strany často bojují o středového voliče, protože pokud osloví tohoto voliče, zároveň osloví i voliče z krajních částí politického spektra o př: zmrzlináři na pláži – každý je na jednom konci, mají do středu stejně daleko – oba nabízejí stejnou zmrzlinu za stejné peníze – posune-li se jeden zmrzlinář do středu pláže, osloví jak svou polovinu pláže, tak navíc ještě polovinu z druhé poloviny pláže, která bude mít k tomuto zmrzlináři blíž
-
negativní účinky o voliči mohou shledávat volební programy stejné a mohou začít preferovat extrémistické strany o politici se vyhýbají kontroverzním tématům, bojí se, že o voliče přijdou o vznikají polovičatá řešení, která nevedou k žádnému cíli o radikální řešení, která by mohla zajistit prosperitu na další období, nebudou nikdy realizovány z obavy ztráty volebních preferencí
Zájmové skupiny a dobývání renty Zájmové skupiny – skupiny osob se společným zájmem, které mají velký vliv na rozhodování zastupitelů veřejného zájmu: -
rozhodovatelé často vycházejí vstříc jednotlivým zájmovým skupinám, neboť je pravděpodobné, že příslušníci daných skupin je budou pak volit rozhodovatelé se domnívají, že problémy, které nastolují zájmové skupiny jsou ve veřejném zájmu, nejsou dostatečně informováni největší šanci mají malé a dobře organizované zájmové skupiny – nízké transakční náklady, vysoký přínos na jednoho člena skupiny zájmovou skupinou může být i jeden podnik (velká korporace - mezinárodní investor)
Dobývání renty přínos, který zájmové skupiny získávají rozhodnutím zastupitelů v jejich prospěch je rozdělen mezi malý počet členů, takže jednotliví členové mají z daného rozhodnutí vysoký užitek náklady na dané rozhodnutí jsou zpravidla rozprostřeny mezi všechny obyvatele daného státu a na jednoho člověka jsou relativně malé může mít řadu podob o omezení konkurence o získání nejrůznějších výhod (daňové prázdniny odpočet na daních, dotace) o pravomoc rozhodovat o určitých otázkách – nebezpečí prosazování vlastního zájmu na úkor veřejného zájmu Pozitivní vlivy zájmových skupin vyzdvihování aktuálních témat zdroj informací pro politickou sféru rekrutace politiků prostřednictvím zájmových skupin prostředek politické socializace – utváření postojů, hodnot, názorů občanů Kontrola nad vlivem zájmových skupin přijetí zákonů o střetu zájmů vznik pravidel pro lobbying silná a rozvinutá občanská společnost silný zájem o věci veřejné pluralita a konkurence zájmových skupin Byrokracie -
součást moci výkonné, která přímo realizuje rozhodnutí (ministerstva, správní úřady, výkonné složky samosprávy) pozitivní aspekty byrokracie je o jasně a pevně vymezena zákony a pravidly - rozhodnutí moci jsou předvídatelná bez vlivu osobností rozhodovatele (M. Weber) o založena na odborné znalosti, připravenosti a způsobilosti k administrativní práci (M. Weber) o nutná součást správy věcí veřejných a zabezpečování veřejných statků
-
o záruka politické stability – stát musí plnit své funkce nevýhodou je tzv. kariérní systém – příslušníci byrokracie nejsou vyměňováni, pokud se změní vláda, což způsobuje, že mají „své jisté“ a získávají tím pozici monopolu o alternativou je tzv. meritní systém – se změnou vlády se mění i zaměstnanci státu
Podle ekonomické teorie jsou akcentována tato (spíše negativní) hlediska byrokracie: postavení monopolu informační převaha forma zájmové skupiny stimulace k získávání co nejvíce pravomocí Problémům byrokracie je možné čelit následovně: bude podřízena kontrole moci zákonodárné i soudní, bude vedena k odpovědnosti za své činy částečným zavedením meritního systému zavedením tržních prvků do byrokracie – ne vše musí vykonávat veřejné instituce, řada činností může být řešena v soukromém sektoru svobodné, rovné, časté demokratické volby nezávislost centrální banky Politický cyklus Z hlediska politického cyklu upozorňuje teorie veřejné volby na fakt, že politik se rovněž snaží maximalizovat svůj užitek, který spočívá v opětovném zvolení, proto volí až populistická opatření, aby získal voličské hlasy a po volbách pak s výmluvami přijímá opatření, která jsou spíše nepopulární fakt, že důsledky jakékoli politiky se projeví až za nějaký čas, tudíž je třeba volit optimální délku volebního období (4-5 let je optimální) konají-li se volby příliš často, politici nemají čas řešit jiné záležitosti, než volební kampaně a věnují se vesměs přesvědčování voličů ve snaze získat jejich hlasy Ve veřejné volbě může proto rozhodnutí záviset na politickém cyklu – např. době, která uplynula od voleb, zbývá do voleb a dalších faktorech. Racionální neznalost politika a voliče -
informace jsou statek jako každý jiný, při rozhodování, zda si daný statek opatříme, bereme v úvahu mezní užitek z dodatečné informace a mezní náklady na její získání pokud je tento užitek menší než náklady, nevyplatí se nám informaci získat v případě voličů jsou užitky z informací o politických stranách relativně malé, náklady naopak vysoké proto je neznalost voličů v tomto ohledu zcela racionální – tato neznalost je jedním z důvodů odmítání referenda politici jsou voleni proto, aby tuto racionální neznalost odstranili a zastoupili voliče v řešení otázek veřejného zájmu ani politik však nemůže být dokonale informován o každém z témat, které se řeší v zastupitelském sboru, jehož je členem, princip zastupitelské demokracie tak selhává řešením je omezení rozsahu aktivit, o kterých stát musí rozhodovat, decentralizovat rozhodování a provádět kontrolu rozhodnutí
Asymetrie informací Je stav, kdy jedna ze stran nějakého kontraktu disponuje více informacemi než zbývající strana (strany). Strana, která má informační převahu, může své převahy zneužít. Důsledkem asymetrie informací mj. je, že se nerealizují některé transakce, které by se ve stavu bez asymetrie informací realizovaly. -
různé subjekty jsou různě informovány, to může způsobovat problémy ekonomická teorie nazývá subjekty s nedostatkem informací jako slabší smluvní stranou obecným důsledkem asymetrických informací je, že se neuskuteční některé transakce, které by se ve světě bez asymetrických informací uskutečnily a tím nedochází k maximalizaci přebytku spotřebitele a výrobce tržní způsoby, jak snížit asymetrii informací: o poskytnutí věrohodného závazku – záruky o doporučení a jiné referenční znaky, na jejichž základě lze lépe odhadnout kvalitu asymetrii informací může snižovat i stát, např. příkazem povinně zveřejňovat určité informace (GDA a složení na potravinách apod.)
-
ve veřejné volbě má stát někdy informační převahu, někdy trpí nedostatkem informací – i zde má smysl usilovat o omezenou roli státu, o stát, který neřeší veškeré otázky a nezasahuje do každé sféry lidské činnosti
Možná tržní řešení externalit -
externality jsou uváděny jako jeden z důvodů existence státu i v případě externalit lze dle ekonomické teorie řešit problémy s jejich výskytem i bez státních zásahů, soukromým vyjednáváním nutnou podmínkou je, že náklady na vyjednávání subjektů – transakční náklady - jsou nízké pozitivní externalita - pokud mezní užitek další jednotky statku s pozitivní externalitou bude nižší než cena, kterou jsou spotřebitelé ochotni za tuto jednotku platit, nebude producent daný statek nabízet negativní externalita – pokud mezní náklady na odstranění další jednotky způsobující škodu vyšší než škoda z této jednotky, resp. než mezní užitek vzniklý z odstranění škody, bude škoda způsobována >> neexistuje nulové znečištění, pouze optimální znečištění skutečnost, že problematiku externalit lze řešit tržním způsobem, se nazývá Coasův teorém
Coasův teorém – v případě nízkých transakčních nákladů je možno problematiku externalit řešit tržní vyjednáváním, přičemž nezáleží na tom, které straně kontraktu jsou přiznána určitá práva
