Otázky ke státní bakalářské zkoušce z ekonomie 1. Fungování trhu a konkurence (nabídka a poptávka na trhu zboží a služeb, rovnovážná a tržní cena, formování rovnováhy na trhu, vliv změny nabídky a poptávky na rovnováhu, formy konkurence, dokonalá a nedokonalá konkurence) Nabídka – je to množství peněz, které jsou prodávající ochotni vyrobit za určitou cenu. Vztah mezi množstvím a cenou se nazývá nabídková funkce a je to přímý vztah. Na trhu se nabídka řídí zákonem rostoucí nabídky (čím je vyšší cena, tím výrobci vyrábějí a nabízejí množství zboží). cena
S
množství faktory ovlivňující nabídku: 1, cena zboží 2, výrobní náklady – dominující faktor, jde o techniku a ceny vstupů 3, ceny výrobních substitutů 4, organizace trhu 5, specifické faktory cena S2 S S1
množství
Posun křivky nabídky způsobují faktory Obecná rovnice nabídky: Ps= c + dQ c-kladná konstanta d – kladná konstanta vyjadřuje pozitivní sklon nabídkové křivky Individuální nabídka-nabídka jednoho výrobce Celková agregátní nabídka – souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh. Je daná objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí výrobci výrobky prodat. Dílčí tržní nabídka – grafickým znázorněním je bod na křivce nabídky (objem nabídky při konkrétní ceně). Zákon rostoucí nabídky – růst ceny vyvolá růst nabídky, pokles ceny vyvolá pokles nabídky. Za další a možná hlavní příčinu rostoucí nabídky bává považován zákon klesajících výnosů. Poptávka – je množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu – existuje určitý vztah mezi tržní cenou a množstvím, tj. poptávková funkce. Je to vztah nepřímý. Řídí se zákonem klesající poptávky. Hlavní důvody tendence klesání: a, substituční efekt: tzn. cena určitého statku roste, dochází k nahrazování za jiný statek (příbuzný) B, důchodový efekt: pokud roste cena, spotřebitel je o něco chudší. cena
D
Množství Hlavní faktory ovlivňující poptávku: 1, cena zboží 2, průměrný důchod obyvatelstva 3, počet obyvatel 4, ceny příbuzných statků 5, vkus 6, specifické faktory Posun křivky poptávky způsobují faktory, u posunu dochází ke změně jedné ze dvou proměnných. cena
D1 D2
D Množství
Obecná rovnice poptávky: Pd=a-bQ A – kladná konstanta (průsečík s osou y) B – záporná konstanta vyjadřuje negativní sklon poptávkové křivky Celková agregátní poptávka – souhrn všech zamýšlených koupí na trhu. Je určena objemem poptávaných výrobků a jejich cenami. Individuální poptávka – poptávka jediného kupujícího (poptávka po produkci jediného výrobce) Dílčí tržní poptávka – poptávka po jednom výrobku Ekonomickou teorii zajímá právě jen poptávka v rámci rozpočtového omezení – efektivní koupěschopná poptávka. Rovnovážná a tržní cena Trh je v rovnováze, jestliže se nabídka rovná poptávce. Rovnovážní cena je cena za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky. Stav rovnováhy je velmi vzácný a výjimečný – dochází k neustálému střetávání nabídky a poptávky. Tržní cena je cena, která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky. cena S přebytek rovnováha E nedostatek
D Množství
Strana nabídky a poptávky se setkávají na trhu, aby si vyměnili dohodnuté množství zboží za dohodnutou cenu. Funkce trhu: A, zprostředkování směny zboží B, zajišťuje alokaci zdrojů tím nejefektivnějším způsobem Přebytek: nabízející nabízejí větší množství zboží, než jsou kupující ochotni koupit, trh se snaží dostat do E = snížení ceny statků, tudíž snížení nabídky a zvýšení poptávky Nedostatek: poptávající by kupovali větší množství zboží,, než nabízející vyrábějí, trh nesnaží dostat do E = zvýšení ceny statků, tudíž zvýšení nabídky a snížení poptávky. E – bod rovnováhy, je to průsečík křivky poptávky a nabídky, to je tržní rovnováha. Pro E platí: Qe=Qd=Qs
Formování trhu Člověk nevyrábí sám a tak dochází k dělbě práce. Dělba práce: specializace účastníků výroby na jednotlivé pracovní činnosti nebo pracovní operace Přirozená dělba práce: spočívá v rozdělování pracovní činnosti podle osobních přirozených dispozic Společenská dělba práce: znamená specializaci různých lidí na výrobu různých statků Dělba práce v pracovních operacích: je řízena stejnými principy jako jakákoli územní specializace (vznikala v manufakturách) Mezinárodní dělba práce: řízena stejnými principy jako kterákoli územní specializace. Z důvodů různých přírodních a klimatických podmínek v jednotlivých obdobích. Typy trhu: 1, Podle území: a, místní b, národní c, světový 2, Podle počtu zboží a, dílčí – trh určitého statku b, agregátní – trh veškerého koše 3, Podle předmětu koupě: a, trh výrobních faktorů b, trh peněz c, trh výrobků a služeb Tržní kategorie a, nabídka b, poptávka c, cena d, konkurence Trh je doposud nejdokonalejší poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje Peníze jsou zvláštním statkem, který zprostředkovává výměnu ostatních statků Tržní subjekty – domácnost, stát, firmy Konkurence – je to proces, ve kterém se střetávají různé zájmy různých ekonomických subjektů. Střetávání poptávky a nabídky nazývám konkurencí mezi nabídkou a poptávkou. A, na straně poptávky – při nedostatku zboží na trhu b, na straně nabídky – každý výrobce chce maximální zisk, snaží se oslabit pozice svých konkurentů. Nabídka převyšuje poptávku. c, cenová konkurence – dochází ke snižování cen výrobců pro přilákání co nejvíce spotřebitelů. d, necenová konkurence – jejím cílem je přilákat spotřebitelé jiným metodami než cenou. Dokonalá konkurence – abstrakce ekonomické teorie (tržní cena se změní, když se změní i cena všech ostatních výrobků na tomto trhu). Jedinou metodou jak maximalizovat zisk v dokonalé konkurenci při nezměněném rozsahu produkce je odstraňování zbytečných nákladů ve výrobě. Bezprostředně zainteresování výrobce na vyhledávání úspor – dokonalost Nedokonalá konkurence – v reálném světě se můžeme setkat s různými formami nedokonalé konkurence Monopolistická konkurence – trh jednoho výrobku s mnoha výrobci, produkt je diferencovaný Oligopol – několik výrobců se značnou ekonomickou silou, nutí spotřebitele kupovat za vyšší ceny Monopol – jediný výrobce určitého produktu na trhu = absolutní moc nad spotřebitelem, likvidace konkurence
2. Chování spotřebitele a formování poptávky (celkový a mezní užitek, zákon klesajícího mezního užitku, variabilní náklady, fixní náklady, explicitní a implicitní náklady, průměrné a mezní náklady, příjmy a rovnováha firmy, zisk celkový, čistý a účetní) Užitek - je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Celkový užitek (TU) – vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý na objemu spotřebovaného zboží, vlastnostech a kvalitě zboží, míře s jakou je schopno potřeby uspokojovat. Je dán maximální peněžní částkou, kterou je za ně spotřebitel ochoten zaplatit. Je také ovlivněn subjektivním vztahem spotřebitele ke zboží – preference. Mezní užitek (MU)- vyjadřuje o kolik vzroste celkový užitek, jestli se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. (TU = součet MU). Je určen částkou, kterou je spotřebitel ochoten vynaložit na nákup další jednotky zboží. Závisí na: významu a intenzitě potřeby – naléhavost, disponibilním množstvím – vzácnost. Zákon klesajícího mezního užitku – mezní užitek s růstem objemu spotřebovávaného zboží má tendenci klesat Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první spotřebovávaná jednotek zboží, každá další má pro spotřebitele menší význam. Celkový užitek se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji Chce-li spotřebitel udržovat svoji rovnováhu musí na zvýšení ceny reagovat snížením poptávaného množství. To samé platí i při snížení ceny. Křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku (peněžní jednotky). TU P TU
Q
d
MU MU
Q
Q
Optimální množství tedy spotřebitel nakoupí, pokud se mezní užitek rovná ceně: MU=P Podmínkou rovnováhy – rovnost MU všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám Poptávka spotřebitele při neměřitelnosti užitku Indiferenční soubor – je soubor spotřebitelských kombinací, z nichž každá přináší stejný užitek, a žádný prvek souboru proto není preferován před ostatními.
Indiferenční křivka – graficky znázorňuje indiferenční soubor, Soubor indiferenčních křivek dvou zboží nazýváme indiferenční mapou. Jednotlivé indiferenční křivky se od sebe liší tím, že kombinace statků, které představují, přinášejí spotřebiteli jiný užitek. Indiferenční křivka indiferenční mapa Linie příjmu
Linie příjmu – zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží
Zákon substituce – zboží, které se stává vzácnějším má větší relativní hodnotu substituce. Jeho mezní užitek roste ve vztahu k meznímu užitku zboží, které se stává hojnějším. Mezní míra substituce – MRS – poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a Y, aniž se mění užitek. V grafickém vyjádření určuje sklon indiferenční křivky. MRS = Rovnováha spotřebitele se nachází v bodě E, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky. Substituční efekt – jedná se o změnu relativních cen, jenž nemůže být spojována se změnou reálného důchodu (spotřebitel omezí nákup zboží a zvýší nákup ostatních statků – jsou relativně levnější). Důchodový efekt – jedná se o část změny poptávaného zboží vyvolanou změnou reálného důchodu spotřebitele v důsledku cenové změny. Vliv změn cen ostatních zboží na poptávku Nezávislé statky – pokud nemá změna jednoho zboží zvláštní vliv na poptávku po jiném zboží Substituty – růst ceny jednoho zboží vyvolá růst poptávky po druhém zboží. Efekt poklesu ceny je opačný (káva-čaj, chléb-houska) Komplementární zboží – růst ceny jednoho z nich vyvolá nejen pokles poptávaného množství tohoto zboží, ale i pokles poptávky po komplementárním zboží Poptávku po zboží ovlivňují také: necenová konkurence, změna preferencí, očekávání změn cen Elasticita poptávky Cenová elasticita poptávky (price elasticity of demand) – vyjadřuje se jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procentním změnám cen: Elasticita poptávky= Koeficient cenové elasticity poptávky (EDP) udává, o kolik procent se zvýší (sníží) poptávané množství, když se cena sníží (zvýší) o jedno procento. Neelastická poptávka: EDP<1 Procentní změna ceny vyvolá menší procentní změnu poptávaného množství zboží
Elastická poptávka: EDP>1 Procentní změna ceny vyvolá větší procentní změnu poptávaného množství Jednotkově elastická: EDP=1 Procentní změna ceny vyvolá stejnou procentní změnu poptávaného zboží Dokonale elastická: EDP=∞ Změny jsou vyvolány jinými faktory než cenou Dokonale neelastická: EDP=0 Dokonale elastická poptávka
Dokonale neelastická poptávka
P
P
Neelastická
Elastická poptávka
d
P1 d
d
P2
P1
d
P2
P3
P3
Q
Q
d
Q1 Q2 Q3
Q1
Q2
Q3
Q1
Důchodová elasticita poptávky vyjadřuje závislost změn poptávaného množství zboží na změnách důchodu spotřebitele Faktory ovlivňující elasticitu poptávky:
Povaha potřeb, které uspokojuje. Podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele. Existence a dostupnost substitutů. Elasticita poptávky se rovněž mění v čase. Tržní poptávka – je součtem poptávky jednotlivých spotřebitelů. Na tržní poptávku působí stejné vlivy jako na individuální poptávku, především: vliv změn v důchodech spotřebitelů, změny cen ostatních zboží = posun křivky poptávky. Posun po křivce poptávky : změna individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů, změna počtu spotřebitelů. Křivka tržní poptávky – součet individuálních poptávkových křivek (horizontální součet).
Tržní poptávka v grafu: P
d1 d2
D=d1+d2 Q
Q2
Q3
3. Chování firmy a formování nabídky (celkový, průměrný a mezní fyzický produkt, náklady celkové, variabilní náklady, fixní náklady, explicitní náklady, implicitní náklady, průměrné a mezní náklady, příjmy a rovnováha firmy, zisk celkový, čistý a účetní)
Produkční funkce -Výše nákladů je ovlivněná množstvím a cenou používaných vstupů. -Objem vyrobené produkce je výsledkem kombinace používaných výrobních faktorů. Q = f ( F1, F2,…, Fn ) -> -> Produkční funkce – vyjadřuje maximální objem produkce, jež je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie. Celkový produkt - Objem vyrobené produkce se mění se změnami množství vstupu. - Celkový fyzický produkt (Total Physical Product – TPP) – celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím inputu (měříme ve fyzických jednotkách). - Růst celkového fyzického produktu se s růstem množství inputu zpomaluje. zákon klesajících výnosů
Průměrný a mezní produkt Průměrný fyzický produkt (Avarage Physical Product – APP) – objem produkce připadající na jednotku inputu (výrobního faktoru). APP = TPP / F
Mezní fyzický produkt (Marginal Physical Product – MPP) – změna objemu vyrobené produkce vyvolaná změnou množství vstupu o jednotku. MPP = TPP / F C
TPP
B TPP
Kč
TC
A
A APPL MPPL
L
A´
VC
B´ APPL
FC
C´ L MPPL
QA
Q
Celkové náklady (Total Costs –TC) – mají dvě složky: - Variabilní náklady (Variable Costs – VC) – náklady, které s růstem objemu výroby rostou. - Fixní náklady (Fixed Costs – FC) – náklady, které se s objemem výroby nemění. Firma je musí hradit, i když je objem výroby nulový (nájemné,..).
Explicitní náklady – náklady, které musí firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů. Můžeme je tedy zjistit v účetních výkazech. Implicitní náklady – náklady, které firma reálně neplatí. Jedná se o „ušlý příjem“ z výrobních faktorů, které jsou ve vlastnictví firmy. Takovéto náklady nazýváme alternativní náklady, resp. Náklady obětované příležitosti.Implicitní náklady jsou alternativní náklady výrobních Kč/Q MC faktorů ve vlastnictví majitele firmy Průměrné náklady (AC) – náklady na jednotku produkce ( AC = TC / Q )
AC
AVC
Průměrné náklady můžeme dále rozdělit na: (AC = AFC + AVC ) AFC
Q
Mezní náklady (MC) – náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku. ( MC = TC / Q ) MC nejdříve klesají a od určitého množství produkce rostou. -> zákon klesajících výnosů MC začínají růst dříve než AC. To proto, že MC nejsou ovlivněny fixními náklady. MFC jsou nulové, protože fixní náklady se s objemem výroby nemění. MC se proto vždy rovnají mezním variabilním nákladům.
Z grafu můžeme pozorovat, že křivka MC protíná křivku AC v jejím minimu. MC = ACmin Je-li MC
AC je další jednotku produkce možno vyrobit pouze s náklady vyššími než jednotky předcházející. Pouze MC=AC jsou průměrné náklady minimální (stejně tak průměrné variabilní náklady - AVC) Křivka TC v dlouhém období vychází z počátku => v dlouhém období firma může měnit rozsah všech výrobních faktorů.tzn. že jak práce, tak kapitál jsou v dlouhém období variabilními výr. faktory a neexistují zde fixní náklady TC Kč
C3 C2 C1
A
B
C
Q1 Q2 Q3
Q
Optimum (rovnováha) firmy (optimální výše výstupu firmy) Je-li MR = MC , zisk je maximální, protože změnou objemu produkce není možno zisk zvýšit. Objem výroby je v této oblasti optimální, firma je v optimu.
Je-li MR > MC , potom při zvýšení výroby o jednotku vzrostou TR více než TC a vzroste tedy i zisk.
Je-li MR < MC , zvýšení objemu výroby o jednotku způsobí větší růst TC než TR a zisk tedy klesne. Objem produkce je vyšší než optimální. Celkový příjem (Total Revenue – TR) – je celková částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. TR = P . Q Zvolení objemu produkce a ceny – mohou nastat : Cena je konstantou nezávislou na firmě – firma může prodat všechnu vyrobenou produkci, bez ohledu na výši ceny, poptávka je dokonale elastická. Rozhoduje jen o objemu výroby. - dokonalá konkurence Cena závisí na objemu produkce – cena s růstem objemu klesá, firma musí snížit cenu, aby prodala větší množství produkce. poptávka není dokonale elastická. - nedokonalá konkurence
Průměrný příjem (Average Revenue – AR) – je příjem na jednotku produkce AR = TR / Q -> AR = (P.Q) / Q -> AR = P
Křivka AR je vždy totožná s křivkou poptávky po produkci firmy. Mezní příjem (Marginal Revenue – MR) je změna celkového příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku. MR = ∆TR / ∆Q
ZISK Zisk (z) – je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Z = TR - TC Zisk na jednotku produkce Z /Q = AR - AC Z/Q=TR/Q-TC/Q Celkový zisk můžeme vyjádřit následujícím způsobem Z = (AR – AC) . Q
Zisk (účetní a ekonomický) čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady účetní zisk = TR - explicitní náklady čistý ekonomický zisk = účetní zisk - implicitní náklady Čistý ekonomický zisk dosahuje firma jen tehdy když je zisk větší než tzv. normální zisk . normální zisk = implicitní náklady
4. Firma v podmínkách dokonalé konkurence a tržní rovnováha (křivka poptávky, příjmy v dokonalé konkurenci, podmínka rovnováhy, křivka nabídky a bod uzavření firmy, bod vyrovnání nákladů s výnosy, vliv změn necenových faktorů na nabídku, cenová elasticita nabídky, tržní nabídka, tržní rovnováha v dokonalé konkurenci) Nejdůležitějším rysem dokonalé konkurence je nezávislost ceny na objemu produkce firmy a tedy dokonale elastická poptávka po jejích výrobcích. P
Křivka poptávky po produkci firmy
P
d
P1
Tržní křivka poptávky
P1
D
Q
Q
Optimum (rovnováha) dokonale konkurenční firmy Pokud je cena konstantou, jsou celkové příjmy závislé pouze na objemu vyrobené produkce a jsou mu přímo úměrné. V dokonalé konkurenci je konstantní cena a tedy i průměrné příjmy. A protože průměrné příjmy jsou konstantní, mezní příjmy se jim rovnají. Křivka MR je proto totožná s křivou AR. Celkové příjmy
Průměrné a mezní příjmy
Kč
P TR
MR = AR = P
Q
Q
Podmínkou optima firmy MR = MC můžeme tedy pro dokonalou konkurenci napsat i takto : MC = P Bod v němž se mezní příjmy rovnají mezním nákladům představuje situaci, v níž firma dosahuje maximálního zisku.
P
Tehdy je nejvyšší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Odvození křivky nabídky MC firmy P
Odvození křivky nabídky firmy P
MC
PE
E
P =MR = AR
P 3
P 1 P
MR3=AR3
E
MR1=AR1 MR2=AR2
Q
E
P
1
2
2
Q
Q
Q
2
1
3
Q
1
E
1 P
2
2
QE
3
3
E E
E
P
3
Q
Q
Q
2
1
3
Q
Křivka nabídky Pro každou úroveň ceny existuje rovnovážný objem produkce daný průsečíkem křivek MR a MC. Křivka mezních nákladů (resp. její rostoucí část – od určitého bodu) je tedy současně křivkou nabídky firmy v podmínkách dokonalé konkurence. Jestli tvar křivky MC je určen působením zákona klesajících výnosů, rostoucí křivka nabídky tedy rovněž plyne ze zákona klesajících výnosů. Bod uzavření firmy Krátkodobě bude firma i při situaci kdy TC > TR pokračovat ve výrobě, a to až do bodu, kdy : TR = VC Jsou-li TR >VC je ztráta menší, pokud firma vyrábí, než když výrobu zastaví. Pokud však TR
P
MC
TR = VC s P 1 P
AC
ZTRÁTA M
potom platí :
AVC
P = AVC -> AVC = MC = P
M
Bod, v němž tato podmínka vyhovuje nazýváme bodem uzavření firmy. QM
Q
Křivka nabídky firmy je totožná s křivkou mezních nákladů od bodu, kdy se mezní náklady (a tedy i cena) rovnají průměrným variabilním nákladům Bod zvratu Podmínka rovnováhy firmy i odvětví v podmínkách dokonalé konkurence v dlouhém období je: MR = MC = AC = AR P = MC = AC Bod, který představuje rovnovážnou situaci, se nazývá bod zvratu (Breakeven Point), resp. Bod vyrovnání nákladů a výnosů.
P = AC
P>AC P
P MC
MC
AC
AC
E
PE
MR = AR
ZISK
PA
Q E
Q
MR = AR A
QA
Q
Cenová elasticita nabídky Elasticita nabídky = % změna nabízeného množství / % změna ceny
Hlavní faktory, které ovlivňují elasticitu nabídky : Možnosti a náklady skladování – čím je skladování nesnadnější a nákladnější, tím je elasticita nižší. Charakter technologie a výrobního procesu – čím obtížnější je vyrábět s daným výrobním zařízením (technologií), tím je nabídka méně elastická. Elasticita se prodlužuje s prodlužováním časového horizontu. Velmi krátké období – neelastická. S prodlužováním časového horizontu se elasticita nabídky zvyšuje.
Tržní rovnováha Rovnováha spotřebitele: P = MU Rovnováha firmy: P = MC Tržní rovnováha – nastává tehdy, když se mezní užitek zboží rovná mezním nákladům na jeho výrobu MU = MC Graf tržní rovnováhy
optimum spotřebitele
optimum firmy
tržní rovnováha P
P
P
S MC
E
PE
PE
E
MR=AR
E
PE
D MU QE
Q
QE
Q
QE
Q
Efektivnost Efektivní rozdělení výrobních faktorů je takové, kdy není možno zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží. Současně žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svou situaci, aniž se zhorší situace jiných subjektů. Rovnováha
Pokud je MU nějakého statku vyšší než MC, znamená to, že tohoto zboží je vyrobeno málo. Jeho MU je vyšší než náklady na jeho získání. Efektivnost se zvýší přesunem části výrobních faktorů na výrobu tohoto statku. MU = P > MC, firmy nejsou v rovnováze. Zvýšení výroby zvýší zisk firem, aniž se to projeví na užitku spotřebitelů. MU > P = MC, spotřebitelé nejsou v rovnováze. Poptávané množství je vyšší než nabízené. V důsledku toho vzroste cena a objem vyrobené produkce, zvýší se užitek spotřebitelů, aniž se sníží zisk firem. V případě, že MU je nižší než MC, je ho vyrobeno více, než odpovídá optimu. Efektivnost je možno zvýšit snížením výroby tohoto zboží a zvýšením výroby ostatních statků. V rovnovážné situaci platí, že příjem jednoho ekonomického subjektu je roven výdajům jiného ekonomického subjektu. Cena, jako výdaj, je rovna ceně jako příjmu výrobce MU, jako efekt pro spotřebitele, je roven MC jako výdajům firmy Rovnováha z hlediska různých období Podmínky rovnováhy se v jednotlivých časových obdobích liší Velmi krátké období – nabídka je zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny. Krátké období – elasticita nabídky je vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období. Dlouhé období – je elasticita nabídky opět vyšší než v předcházejících případech, pohyb ceny je ještě nižší. Velmi dlouhé období – růst poptávky vede ke zvýšení objemu prodávaného zboží.změna ceny různá
Teorém pavučiny Zatím jsme předpokládali, že nabídka a poptávka reagují na změnu ceny okamžitě. Ve skutečnosti tomu tak není. Lidé potřebují určitý čas, aby přizpůsobili objem svých nákupů změněným cenám. Také výrobci jsou schopni přizpůsobit objem nabídky až po určité době. Větší časové zpoždění mají výrobci. Na změnu cenu bude nejdřív reagovat poptávka a teprve po určité době nabídka. Zda se trh bude automaticky vracet do stavu rovnováhy závisí na sklonu křivky poptávky a nabídky.
5. Firma v nedokonalé konkurenci (příčiny vzniku nedokonalé konkurence, rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci, monopol a jeho rovnováha, monopolní síla, neefektivnost monopolu, monopson, oligopol smluvní, oligopol s dominantní firmou, monopolistická konkurence) Nedokonalá konkurence má tři formy: monopol , oligopol , monopolní konkurence Zaměříme se na charakteristické rysy nedokonalé konkurence, které jsou společné pro všechny tři formy: Hlavním rysem nedokonalé konkurence - firma vyrábí diferencovaný produkt (případně má výrazný podíl na trhu). => firma může ovlivnit tržní cenu (míra ovlivňování ceny firmou závisí na konkrétní formě konkurence). Protože se výrobek dané firmy liší od výrobků jiných firem, může daná firma stanovit jeho cenu. Nedokonalá konkurence - trh, na kterém existuje alespoň jeden prodávající (firma), který může ovlivnit tržní cenu. Rozhodování nedokonale konkurenční firmy - volba optimálního objemu produkce, stanovit výši ceny, Schopnost firmy ovlivňovat cenu tržní cenu své produkce je označována jako monopolní síla
P
V dokonalé konkurenci
P
V nedokonalé konkurenci
d
d
Q
Q
Hlavní příčiny vzniku nedokonalé konkurence 1.Nákladové podmínky - v podobě tzv. úspor z rozsahu výroby. Při výrobě velkého objemu produkce se náklady rozpočítávají na větší počet výrobků = průměrné náklady s růstem produkce klesají. 2.Bariéry konkurence : - Právní restrikce - ochranná známka, patenty, copyright, ... Dává majitelům výsadní právo vyrábět daný produkt. - Diferenciace produktu - každý výrobce přichází na trh s produkcí, která se liší od produkce konkurence 3. Dále pak : Nedostatečná informovanost tržních subjektů Vlastnictví důležitého výrobního faktoru v rukou jedné firmy Zásahy státu do tržního mechanismu (regulace cen) Politické okolnosti (vznik OPEC - Organisation of Petrol Exporting Countries) Optimum firmy v nedokonalé konkurenci
Firma je tedy v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při němž maximalizuje svůj zisk - rovnovážný objem produkce tedy odvozuje ze vztahu MR = MC . Náklady jsou ovlivněny výrobou a charakter konkurence je neovlivňuje. Charakter příjmů je avšak charakterem konkurence ovlivněn zásadně. Výrobci můžou ovlivnit ceny a víme, že s růstem objemu produkce tuto cenu snižují. Pokles ceny bude tedy mít vliv na příjmy firmy (otázka je, jaký vliv?). eD = 1
Celkový objem produkce získáme ze vztahu TR = P.Q • Celkové příjmy mohou růst nebo klesat (závisí to na elasticitě poptávky po produkci firmy). • Poptávka je elastická - procentní růst objemu prodané produkce je větší než procentní pokles ceny, takže přestože cena klesá, celkový příjem roste. • Poptávka je neelastická - procentní růst objemu prodané produkce je menší než procentní pokles ceny, takže snižuje-li firma cenu, její celkový příjem klesá.
Kč/Q eD > 1
Celkový příjem
Mezní a průměrný příjem eD = 1
TR eD > 1
eD < 1
eD < 1 AR=d Q
MR
Q
Protože v případě nedokonalé konkurence poptávková křivka klesá, mezní příjem (MR) klesá s růstem výroby a musí být nižší než ceny, za které se prodává poslední jednotka ( MR < P ). MR je podobně jako TR ovlivněn elasticitou poptávky : MR > 0 - když je poptávka elastická MR = 0 - když je poptávka jednotkově elastická MR < 0 - když je poptávka neelastická
Monopol je protipólem dokonalé konkurence. Základní předpoklady pro existenci monopolu : Existence jediného výrobce (firmy) na trhu Diferenciace produktu Bariéry vstupu jiných firem do odvětví Protože je monopol jediný výrobce daného zboží, jeho produkce je produkce celého odvětví. individuální poptávky = tržní poptávka Existence monopolu je úzce spojena s vymezením daného trhu. Rovnováha monopolu Na rozdíl od dokonalé konkurence individuální křivka klesá. Křivka mezních příjmů klesá rychleji než křivka poptávky. MR = MC P > MC Podstatná odlišnost od dokonalé konkurence je v tom, že monopol sám stanoví cenu své produkce. Protože je jediným výrobcem na trhu prodává za cenu, která maximalizuje jeho zisk. Kupující však musí být ochotní ji akceptovat. Kč/Q
MC
G
PM
ZISK
AC
F E MR QM
D = AR = d Q
Křivka nabídky v podmínkách monopolu V podmínkách monopolu neexistuje nabídková křivka, protože neexistuje jediný vztah mezi cenou a množstvím. Firma v dokonalé konkurenci může nabízet různá množství při různých cenách. U monopolu firma může nabízet různá množství při stejné ceně nebo stejné množství při různých cenách. Proto nemůžeme jednoznačně nakreslit jeho nabídkovou křivku.
Monopolní síla Monopolní síla je schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Stupeň monopolní síly je možno vyjádřit pomocí Lernerova indexu (L). L = P – MC / P Pro vyjádření monopolní síly se používá: Míra koncentrace - % podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci odvětví Zisk – diskutabilní kritérium Neefektivnost monopolu Monopolní síla, která vede k stanovování ceny nad úroveň mezních nákladů je z hlediska společnosti neefektivní (neefektivní výroba). Monopol není veden tržním mechanismem (monopol stanovuje ceny – ne trh) k optimálnímu využití společenských zdrojů. Regulace monopolu V podmínkách monopolu nejsou plně využity zdroje, které má společnost k dispozici a ty, které jsou využívány, jsou využívány málo efektivně. Nejdůležitější usměrňovací nástroje: Antitrustové zákony – zakazují určité chování firmy na trhu a omezují různými způsoby sílu monopolu. Daňová politika Možnost převést monopol do státního vlastnictví Cenová regulace - dovoluje monopolistovi stanovit cenu jen tak vysokou, aby pokryla AC - Při regulované ceně zaniká monopolní zisk a monopol realizuje jen normální zisk Monopson je v ekonomii stav, kdy existuje pouze jeden subjekt na straně poptávky a zpravidla více subjektů na straně nabídky. Je to jedna z forem nedokonalé konkurence, souměrná s monopolem. Monopson Monopson - monopolní síla na straně poptávky po práci Monopson – jediný kupující určitého vstupu (jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace nebo jediný zaměstnavatel práce v určité oblasti) Firma má monopsonní sílu ve všech případech, kdy se setkává s rostoucí křivkou nabídky práce. Monopson může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců. Mzdová sazba tedy není monopsonistovi dána trhem.
Jestliže monopsonista najímá dodatečného zaměstnance, zvyšuje mzdu všem dosud zaměstnaným pracovníkům.
MC firmy, spojené se zaměstnáním dodatečného pracovníka se rovnají w tohoto pracovníka plus zaplaceným vyšším mzdám již najmutých pracovníků.
Proto jsou MC práce vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce a tento rozdíl se zvyšováním množství práce roste : MFCL > w Firma maximalizující zisk převyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnané dodatečné jednotky (příjem z mezního produktu práce) převyšuje dodatečné náklady na práci (mezní náklady na práci). V této firmě nebude dána zaměstnanost vyrovnáním křivky poptávky a nabídky práce, jako je tomu v dokonalé konkurenci. Mezní příjem z produktu práce převyšuje v rovnováze mzdovou sazbu. Pracovníci v této situaci rozhodují pouze o tom zda pracovat, či nepracovat pro danou firmu (monopson). Oligopol je tržní struktura, která v praxi převažuje. Charakteristické rysy oligopolu : Existence několika firem v odvětví Zpravidla diferencovaný produkt Bariéry vstupu znemožňující příchod nových firem Chování firem v oligopolu je ovlivněno jejich vzájemnou závislostí (každá firma vyrábí část odvětví). Existuje několik modelů oligopolů: Smluvní (koluzivní) oligopol – vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně stejné a že vzájemná cenová válka by je oslabila. Výhodnější pro ně je zvyšovat společný zisk zvyšováním cen na trhu nebo rozdělením trhu. Uzavřou tajnou dohodu a stanoví monopolní ceny pro jednotlivé firmy, případně výrobní kvóty – každá firma v oligopolu se pak chová jako monopol. Kartel – dohoda o výhodné spolupráci (OPEC). Oligopol s dominantní firmou Oligopol s dominantní firmou vzniká tam, kde je pro silnou firmu, která dominuje trhu, výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. V rámci větší části trhu se pak dominantní firma chová jako monopol. Cenové vůdcovství – znamená, že menší firmy v odvětví respektují ceny dominantní firmy. Kdyby menší firmy zvýšili cenu, ztratili by zákazníky.
Snížení ceny si menší firmy nemůžou dovolit – nákladové podmínky (malá firma). Kč/Q
Kč/Q
Smluvní oligopol MC
G
MCD
AC
Oligopol s dominantní firmou
PO F
B
PD
C
DT A
d1
dD
E QO
MR
Q
QD
QT
Q
monopolistická konkurence Monopolistická konkurence se nejvíce blíží dokonalé konkurenci. Základní předpoklady monopolistické konkurence: Velký počet firem v odvětví Diferencovaný produkt Neexistence bariér vstupu firem do odvětví Každá firma vyrábí natolik diferencovaný produkt, že si stanovuje vlastní cenu. To znamená, že se v rámci svého produktu chová jako monopol . Firma má monopol nad svou produkcí – sama si stanoví ceny. Poptávková křivka po produkci firmy je vysoce elastická, protože další firmy nabízejí substituty. V krátkodobém období firma může realizovat monopolní zisk – sklon poptávkové křivky
V krátkém období Kč/Q
LMC
SMC SAC
PSR
V dlouhém období je ale tento monopolní zisk stlačen na nulu v důsledku pohybu mezi odvětvími. Monopolní zisk přiláká konkurenci a poptávka po produkci firmy klesne. Nové firmy přicházejí do odvětví do doby, kdy není monopolní zisk nulový.
v dlouhém období
Kč/Q
AC
PLR PDK
ZISK
LAC AR=d
AR=d
MR
MR QSR
Q
QLR
QDK
Q
6. Formování cen na trzích výrobních faktorů (poptávka a nabídka výrobních faktorů, cena výrobních faktorů, příjem z mezního produktu, mezní náklady na výrobní faktor, formy cen výrobních faktorů, pozemková renta, čistá ekonomická renta) Na trzích výrobních faktorů jsou určujícími elementy poptávka a nabídka výrobního faktoru. Opak trhu výrobků a služeb – domácnosti nabízejí a firmy poptávají výrobní faktory. Trh výrobků a služeb – domácnosti poptávají zboží za účelem maximalizace užitku. Trh výrobních faktorů – firmy poptávají takovou kombinaci vstupů, která jim umožňuje maximalizovat zisk. Odlišnost trhu vstupů od trhu výrobků a služeb Poptávka po výrobních faktorech : Poptávka je závislá – odvozená od poptávky po zboží, na jehož výrobu se daný faktor používá. Firmy je poptávají jen z toho důvodu, že s nimi chtějí vyrobit zboží. Nabídka výrobních faktorů : Vlastníkem výrobních faktorů jsou spotřebitelé (snaží se maximalizovat užitek). V případe práce(L) užitek podmiňují jak příjmové, tak nepeněžní aspekty zaměstnání. Je třeba rozlišovat nabídku výrobních faktorů celé ekonomice a nabídku faktorů jednotlivé firmě. Cena výrobního faktoru Je cena spojená se službou tohoto faktoru, tzn. s jeho pronájmem. Práce – za její službu se platí mzda a cenou této služby je mzdová sazba. Půda – za tuto službu se platí pachtovné a cenou je sazba pozemkové renty. Kapitál – za tuto službu se platí úrok a cenou je úroková míra. Na trzích výrobních faktorů ovlivňuje zásadním způsobem vývoj rovnováhy časový horizont (délka období) a podmínky konkurence (dokonalá, nedokonalá).
Transferový výdělek Transferový výdělek – výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití. Je to tedy částka, kterou musí získat, aby přemístil svou službu do daného způsobu použití. Ekonomická renta – část výdělku daného vstupu, která převyšuje transferový výdělek. Představuje přebytek nad transferovým výdělkem. Čistá ekonomická renta – je ekonomická renta, která vzniká v případě vstupu s dokonale neelastickou nabídkou (výjimečné schopnosti, talent, pozemková renta). PF PF PF Trh výrobního faktoru Ekonomická renta S
E
E D
F
Transferov ý výdělek
S D F
Ekonomick á renta
S
PF
E
PF*
S
E
D D
F
F*
Pozemková renta (R) – cena za pronájem půdy. Určitý způsob využívaní půdy přináší pozemkovou rentu tehdy, když je celková nabídka půdy fixní (dokonale neelastická) a neexistuje jiná možnost jejího použití. Výši pozemkové renty určuje výše sazby pozemkové renty a množství pronajaté půdy.
F
Pozemková renta může vznikat při: Pěstování určité plodiny , Těžba surovin, Stavební pozemek Poptávka firmy po výrobním faktoru Firma se na trhu výrobních faktorů rozhoduje, jaké vstupy a v jakém množství poptávat. Toto rozhodování firmy je určováno cílem firmy maximalizovat zisk = vyrábět s co nejvyššími výnosy a současně s co nejnižšími náklady. Poptávka firmy po výrobních faktorech závisí na tom : jaký je výnos z výrobního faktoru (produktivita výrobního faktoru a cena produktu tímto faktorem vytvořená) jak vysoký je náklad na daný faktor Změna poptávky firmy po výrobním faktoru Změnu poptávky, která se projeví posunem křivky poptávky, mohou způsobit zejména následující faktory : Změna poptávky po finální produkci Množství jiných vstupů Změny v technologii Poptávka po výrobním faktoru Cena za faktor v dokonalé konkurenci nezávisí na chování jedné firmy, může se však měnit v závislosti na podmínkách trhu (změna tržní poptávky). Protože MFC = PF, změna ceny způsobí posun přímky MFC a v důsledku toho se posune bod rovnováhy – průsečík této přímky s křivkou MRP. Pro různé úrovně ceny vstupu existují rovnovážná množství daného faktoru daná průsečíkem MRP a MFC, křivka MRP je tedy od určitého bodu (výše ceny) současně křivkou poptávky firmy po faktoru. Poptávka firmy po vstupu v nedokonalé konkurenci Stejně jako v podmínkách dokonalé konkurence, tak i v nedokonalé konkurenci, určuje poptávku firmy po výrobním faktoru MRP. Velikost MRP vstupu je však na podmínkách konkurence závislá. MRP výrobního faktoru je v případě nedokonalé konkurence na trhu výrobků a služeb násobkem MPP a MR, získaného prodejem dodatečné jednotky zboží MRP = MPP . MR Příjem z mezního produktu Každá dodatečná jednotka vstupu přináší firmě dodatečný příjem. Výši tohoto příjmu určuje: Přírůstek produktu, který dodatečná jednotka vytvoří. Přírůstek příjmu, který firmy získá z prodeje tohoto produktu. V podmínkách dokonalé konkurence na trhu výrobků a služeb se tento přírůstek příjmu, tedy - mezní příjem shoduje s cenou.
To znamená, že každá dodatečná jednotka vstupu přináší firmě dodatečný příjem, jehož výši určuje : Mezní fyzický produkt Cena výrobku Tento přírůstek se nazývá příjem z mezního produktu. Příjem z mezního produktu (Marginal Revenue Product - MRP) – je dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky vstupu do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní Jinými slovy vyjadřuje změnu celkového příjmu při zaměstnaní dodatečné jednotky vstupu. MRP = MPP . P Při změně množství jednoho vstupu a při fixním množství ostatních vstupů produkt roste, přičemž se od určitého okamžiku jeho přírůstek snižuje. Od tohoto okamžiku produktivita vstupu klesá. V podmínkách dokonalé konkurence na trhu výrobků a služeb firma nemůže ovlivnit tržní cenu svého výrobku, cena, za níž své zboží prodává se při změně výše výstupu nemění. Příjem z mezního produktu se mění pouze v závislosti na změně mezního fyzického produktu. Mezní náklady na faktor Množství výrobního faktoru, které firma najímá, závisí nejen na výnosech, ale také na nákladech. Mezní náklady na výrobní faktor (Marginal Factor Costs – MFC) – jsou dodatečné náklady, které firmě vznikají při najmutí dodatečné jednotky výrobního faktoru. Jde o změnu v celkových nákladech firmy v důsledku zaměstnání dodatečné jednotky výrobního faktoru. MFC = TC / F Při dokonalé konkurenci na trhu výrobních faktorů firma najímá vstupy za ceny určené trhem – firma přijímá tržní cenu. Firma totiž najímá tak malý podíl daného vstupu, že její činnost nemůže ovlivnit jeho cenu. Přírůstek nákladů na faktor je proto určen výší jeho ceny MFC = PF
7. Trh kapitálu a trh práce (kapitál, investice, nabídka na trhu kapitálu, úrok a úroková
míra, poptávka na trhu kapitálu, současná hodnota toku očekávaných budoucích výnosů, trh práce v podmínkách dokonalé konkurence, poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce) Definice kapitálu a trhu kapitálu Hned na začátku ztotožníme kapitál a kapitálové statky. K tomu, aby bylo možno vyrábět kapitálové statky, je třeba aby se uvolnila část činitelů z výroby spotřebních statků. Výroba kapitálových statků je spojena s omezováním přítomné spotřeby. Zapojování kapitálu do výroby má však za následek růst objemu výroby větší spotřeba v následujících obdobích. Tato situace je označována jako nepřímé metody výroby používající kapitálové statky. Spotřeba (na obyvatele)
Nepřímé metody výroby používající kapitálové statky země B země A
t
t+x
čas (logický)
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou = pouze se opotřebovávají, takže se jejich hodnota nepřenáší do nových výrobků najednou, ale postupně formou odpisů, neboli amortizace. Kapitálové statky ztrácejí svou funkčnost na základě : Doby, po kterou jsou využívány Rozvoje vědy a techniky = vyšší produktivita nových kapitálových statků Nelze přesně zjistit, jaká část původní ceny kapitálového statku byla skutečně přenesena do vyrobeného produktu proto se amortizace stanovuje na základě účetního předpisu. Odpisy představují významnou součást výrobních nákladů a tudíž i významným způsobem ovlivňují velikost zisku. Odpisy ale taktéž představují významný zdroj prostředků na nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit již opotřebené kapitálové statky. Tento zdroj prostředků nazýváme obnovovací (restituční) investice (IR). Jestli lze z částky, kterou jsme získali amortizací koupit nový kapitálový statek s vyšší produktivitou, potom mohou být obnovovací investice současně i zdrojem rozšiřování výroby. Hlavní podmínkou rozšiřování výroby je rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálových statků, tzv. čistých (netto) investic (IN). Celkový vklad nových kapitálových statků do výroby, neboli tzv. hrubé (brutto) investice (IB) se tedy
dělí na dvě složky: obnovovací a čisté investice.
IB = IR + IN
Kapitál je významným výrobním faktorem, ovlivňujícím růst celkové produktivity a společenského bohatství. Dále budeme vycházet z klasické teorie kapitálu, která využívá nabídku a poptávku jako hlavní nástroje Pokud se firma rozhodne pořizovat nové kapitálové statky, musí mít k dispozici dostatečné množství finančních prostředků. Ty může získat z : Vlastních zdrojů (amortizace, nerozdělené zisky u akciových společností) Cizích zdrojů (půjčky) Nabídka na trhu kapitálu nabídku tvoří úspory ekonomických subjektů. Na trhu kapitálu dostávají úspory domácností (běžné i terminované vklady, pojistné, atd.) podobu kapitálu nabízeného podnikům.
Poptávka po kapitálu – je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Formy získávaní prostředků : výpůjčky u bank, příjem z prodeje vlastníc cenných papírů. Na trhu kapitálu se tedy střetává nabídka úspor (domácnosti) s poptávkou po těchto úsporách (firmy). Cena, která se stanovuje na trhu kapitálu je úroková míra (ir), která plní funkci tzv. vyčišťující ceny, tj. uvádí do souladu nabídku s poptávkou. Rovnováha na trhu kapitálu Krátkodobé hledisko : Průsečík křivky poptávky po kapitálu a křivky nabídky po kapitálu (krátkodobé hledisko) představuje bod krátkodobé rovnováhy, ve kterém je při dané nabídce kapitálu a při dané funkci poptávky po kapitálu určena krátkodobá rovnovážná úroková míra irE(SR), která vyrovná nabídku s poptávkou a vytvoří krátkodobou rovnováhu na trhu kapitálu.
Dlouhodobé hledisko: Z dlouhodobého hlediska se předpokládá, že se mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka na trhu kapitálu je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Křivka nabídky po kapitálu (dlouhodobé hledisko) má kladnou směrnici, protože s růstem úrokové míry roste ochota domácností vytvářet úspory.
Průsečík křivek D a dlouhodobé křivky SLR určuje výši dlouhodobé rovnovážné úrokové míry irE(LR) a rovnovážnou úroveň zásoby kapitálu KE(LR) Krátkodobé hledisko: ir
irE(SR)
Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry a je determinována na základě příjmu z mezního produktu kapitálu.
SSR
E
ir
irE(LR)
Dlouhodobé hledisko: SLR
E
D
D KE(SR)
zásoba K
KE(LR)
zásoba K
Rovnovážná úroková míra irE(LR) vyrovnává úspory a investice. Při dané technologii podněcuje takovou poptávku po kapitálu, která odpovídá zásobě kapitálu vytvořené v předcházejícím období z krátkodobého hlediska, resp. vyčerpá všechny úspory, ke kterým tato úroková míra podnítila domácnosti v dlouhém období. Přebytek úspor pokles úrokové míry
pokles úspor a růst poptávky po kapitálu
Nedostatek úspor – opačný efekt Z toho vyplývá, že úroková míra plní funkci tržní ceny, která vyrovnává nabídku a poptávku a její pohyby vedou k nastolování rovnováhy na trhu kapitálu. Úroková míra tedy plní dvě významné funkce: Vede domácnosti k tomu, aby obětovali současnou spotřebu a zvyšovali zásobu kapitálu. Podněcuje firmy k vyhledávaní co nejefektivnějších investičních příležitostí. Z toho vyplývá, že úroková míra plní funkci tržní ceny, která vyrovnává nabídku a poptávku a její pohyby vedou k nastolování rovnováhy na trhu kapitálu. Úroková míra tedy plní dvě významné funkce: Vede domácnosti k tomu, aby obětovali současnou spotřebu a zvyšovali zásobu kapitálu. Podněcuje firmy k vyhledávaní co nejefektivnějších investičních příležitostí. Výnosy z kapitálu Při rozhodování o tom, zda vůbec investovat, či kam nejlépe investovat firmy potřebují nějaké měřítko výnosu z kapitálu. Míra výnosu z kapitálu – udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu (v % za rok). Odhad potencionálních měr výnosu z investičního projektu = vypočítají se náklady spojené s nákupem kapitálových statků, pak firma odhadne roční čisté výnosy a vydělí je vypočtenými náklady. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly (náš výchozí předpoklad) platí, že se míra výnosu z kapitálu rovná tržní úrokové míře. Výnosy z kapitálu můžou mít různé formy : Nájemné – vlastní kapitál statky, ale nevyrábějí Zisk – nejčastější forma výnosu z kapitálu Míra čistého zisku může převyšovat úrokovou míru. Důvody: Existence monopolu , Zavádění technických inovací , Riziko Problematika výpočtu míry výnosu z kapitálu je komplikovaná výrobním procesu po delší časový období.
statky setrvávají ve
Výnos ve stávajícím roce má pro firmu větší význam než výnosy očekávané v pozdějších letech. Proto je důležité zjistit, jaká je současná hodnota celého toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku
Firma zvolí tu příležitost pro investování, která je spojena s nejvyšší současnou hodnotou očekávaného toku budoucích výnosů. nominální a reálná úroková míra Nominální úroková míra Nominální úroková míra značí přírůstek uložené částky v procentech, vyskytuje se v úvěrových smlouvách. Při jejím stanovování bereme v úvahu mnoho faktorů, mezi které patří např. míra inflace, minimální úroková sazba výpůjček, úroková sazba plynoucí z bezrizikových investic, aj. Reálná úroková míra Reálná úroková míra nám udává, o kolik procent zboží můžeme koupit více, pokud toto zboží na začátku období prodáme, takto získané peníze uložíme a na konci období je i s úrokem vyzvedneme a dané zboží opět zakoupíme. Reálná úroková míra tedy v sobě zahrnuje už i míru inflace. nominální úroková míra = reálná úroková míra + očekávaná míra inflace kapitál a investice, úrok a míra časové preference
Nabídka na trhu kapitálu – tvorba úspor Úspory – představují tu část disponibilního důchodu domácnost, která nebyla vydána na spotřebu; byla přeměněna na nabídku úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Předpokládáme, že domácnosti dávají přednost spotřebě a odmítají čekat = vlastnost „netrpělivost“ (Impatience). Domácností jsou ochotny se vzdát přítomné spotřeby a vytvářet úspory jen za předpokladu, že jim to zajistí zvýšení jejich budoucí spotřeby Odměnou za čekání a vzdání se přítomné spotřeby je pro domácnosti vložená částka (S0), která se jim v budoucnosti vrátí zvýšená o určitý přírůstek. Tento přírůstek označujeme jako výnos z uspořené částky. Nejčastější podoba tohoto výnosu je úrok z vkladu, či obligace, resp. kapitálového výnosu vyplývajícího z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou cenného papíru. Domácnosti však nezajímá absolutní výše úroku z uspořené částky. Zajímá je tzv. úroková míra. Úroková míra (ir) - je daná poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité časové období (zpravidla 1 rok) k této uspořené částce. ir = ( ∆ S / S0 ) . 100 Obě položky jsou měřeny v peněžních jednotkách dané měny. Úroková míra se zpravidla vyjadřuje v procentech p. a. (za jeden rok).
Při dané úrokové míře se budoucí hodnota (S1) dnešní částky (S0) po uplynutí jednoho roku bude rovnat : S1 = ( 1
+ ir ) . S0
Obecně je možné budoucí hodnotu dnešní částky po uplynutí n let (Sn) – za předpokladu, že se úroková míra nezmění – vyjádřit následovně : Sn = ( 1 + ir )n . S0 Kde (1 + i)n je tzv. úročitel, který nám říká, kolikrát se zvýší počáteční vklad za n let při dané úrokové míře
Za předpokladu, že neexistuje riziko, rozhodují se domácnosti o úsporách při daných časových preferencích na základě úrokové míry.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor daná.
Z dlouhodobého hlediska vede růst úrokové míry k růstu úspor. To znamená, že úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk. Z tohoto důvodu ovlivňuje práci řada neekonomických faktorů, což působí zejména na vývoj nabídky po práci na tomto trhu. Při rozhodování firmy na trhu práce budeme nejprve vycházet z předpokladu existence dokonalé konkurence – velký počet nabízejících i poptávajících a žádný nemůže ovlivnit mzdovou sazbu. Poptávka po práci Poptávka po práci je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (při různých mzdových sazbách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává mezní příjem z produktu práce s mezními náklady na práci, resp. mzdou. MRPl= MFCl = w Už víme, že příjem z mezního produktu práce (MRPl) je násobkem mezního fyzického produktu (MPPl) a ceny produktu (P). Vývoj produktivity práce určuje zákon klesajících výnosů, tzn. že přírůstky produktu se s každou dodatečnou jednotkou práce snižují. Protože mezní náklady na faktor určuje tržní výše mzdy, je klesající část křivky mezního produktu práce základem pro určení křivky poptávky po práci. Odvození křivky po práci spočívá v nalezení optimální výše zaměstnanosti pro jednotlivé výše mzdy, resp. MFCl. Křivka poptávky po práci w
Wa
A
MFCl
La
MRPl=D L
Nabídka práce Člověk jakožto spotřebitel poptává na trhu zboží takové množství výrobků a služeb, jaké mu umožňuje jeho příjem a ceny zboží. Nadále budeme předpokládat, že jediným zdrojem příjmu je pro něj jeho pracovní činnost. Podoba pracovní činnosti: - Práce ve firmě – pronájem práce na trhu práce za účelem získání peněz. - Domácí práce – umožňuje vytvářet výrobky či služby, pro přímou spotřebu nebo zvyšovat znalosti a dovednosti, které mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnosti. Práce ve firmě a domácí práce zaberou část dne, zbytek je volným časem. Pro určení tržní nabídky je účelné předpokládat pouze dvě možnosti využití času: - Práci – která je pronajímána za mzdu - Volný čas
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku = jak maximalizovat užitek rozdělením času mezi práci ve firmě a volný čas. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud se mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Tedy maximálního užitku je dosaženo tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný. Substituční a důchodový efekt Změna mzdové sazby má na rozhodování mezi prací a volným časem dvojí účinek: - Substituční efekt – při vyšší mzdě každá hodina práce přináší větší množství výrobků a služeb, což vede k tendenci více pracovat na úkor volného času (vede k zvyšování nabízeného množství práce) - Důchodový efekt – vyšší mzda zvyšuje reálný příjem (za předpokladu, že ceny výrobků a služeb se nemění) a vede tak k tendenci mít více volného času (vede k snižování nabízeného množství práce). - Substituční a důchodový efekt působí protichůdně. - Dopad na změny mzdy na nabízené množství práce záleží na tom, který z nich převažuje: - Substituční >důchodový= s růstem mzdy nabízené množství práce roste - Substituční
Rovnováha na trhu práce -
-
Rovnováha na trhu práce vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou = rovnovážná zda Tržní křivka poptávky je horizontálním součtem individuálních křivek poptávky všech firem na trhu Tržní křivka nabídky je taktéž horizontálním součtem individuálních křivek nabídky práce, ale přesto není zpět zakřivená Důvody proč není zpětně zakřivená: a, různí lidé mají rozdílné alternativní náklady a různý vztah k práci b, rostoucí mzda přitahuje na trh nové pracovníky s vyššími transferovými výdělky Při vychýlení mzdy (mzdové sazby) z rovnovážné úrovně vzniká na trhu nedostatek nebo přebytek práce.
Rovnováha a mzdové rozdíly V podmínkách dokonalé konkurence působí na trhu identického výrobního faktoru tendence k ustalování rovnovážné výše jeho ceny - Jestliže se bude mzdová sazba lišit, pracovníci budou přecházet ze zaměstnání hůře placeného do zaměstnání s vyšší mzdovou sazbou. - To zapříčiní, že nabídka práce v zaměstnání s nižší mzdovou sazbou bude klesat a mzdová sazba bude růst, v zaměstnání sazba bude klesat – dokud se mzdová sazba u všech zaměstnaných nevyrovná - Přesto existují často i velmi výrazné mzdové rozdíly Nerovnovážné rozdíly - V těchto případech různá mzdová sazba povede ke změnám poptávky a nabídky práce - Mzdové rozdíly vedou k přesunům pracovních zdrojů a vyrovnávání mzdových rozdílů - V těchto případech se jedná o nerovnovážné rozdíly Rovnovážné rozdíly Rovnovážné rozdíly jsou vysvětlovány: - Nedostatečnou mobilitou zdrojů a segmentací trhu práce - Rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech, které jsou dané zděděnými vlastnostmi a rodinnou výchovou - Rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností a schopností - Rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání
8. Makroekonomický produkt a úloha státu v ekonomice (metody měření makroekonomického produktu, HDP, HNP, produkt nominální a reálný, ekonomická úroveň, mezinárodní srovnávání ekonomické úrovně, tržní selhání, hospodářská politika a její cíle, formy a nástroje zásahů státu do ekonomiky, expanzivní a restriktivní hospodářská politika) Makroekonomický produkt a důchod Metody zjišťování produktu • Produktová (odvětvová) • Důchodová (nákladová) • Výdajová (spotřební). Produktová metoda • Celkový hrubý produkt = součet hodnoty finálních statků vyrobených v určité zemi za jeden rok (popř. součet hodnoty přidané zpracováním za rok) podle jednotlivých odvětví • Meziprodukty = výstupy určené k dalšímu zpracování • Hodnota přidaná zpracováním (VA, value added) = mzda + úrok + zisk + renta + amortizace (odpisy) Finální statky • Spotřební statky (nakupované domácnostmi nebo vládou) • Exportované statky • Investiční statky (vracejí se do výroby; člení se na investice do fixního kapitálu a na investice do zásob) • HDP /GDP/ • Celková hodnota finální produkce v určité zemi bez ohledu na vlastníka výrobních faktorů (pouze na území daného státu – fy ve vlastnictví občanů této země, ale i zahraniční vlastníci). • • HNP /GNP/ • Finální produkce určité země ve vlastnictví jejích občanů na území této země, ale i v zahraničí za období 1 rok.
Hrubé investice IB se dělí na: – Investice obnovovací (restituční, IR) – Investice čisté (netto, IN) IB=IR+IN
Čistý produkt • Čistý produkt = hrubý produkt – amortizace • Hrubý domácí produkt (HDP, GDP) = HP, a to bez ohledu na státní příslušnost vlastníků výrobních faktorů • Hrubý národní produkt (HNP, GNP) = HP vytvořený příslušníky daného státu bez ohledu na místo, kde byla tato hodnota vytvořena (doma i v zahraničí) • Hrubý národní produkt (HNP, GNP) = HDP + čistý důchod z aktiv v zahraničí. Důchodová metoda • HDP (popř. HNP) = souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů (HDP v cenách výrobních faktorů) • Čistý domácí důchod (ČDD) = w + i + z + r + o (vždy před zdaněním) • Hrubý domácí důchod = ČDD + a • Čistý národní důchod (ND) = ČDD + čistý důchod z aktiv v zahraničí • Osobní důchod (PI, personal income) PI=HNP - znehodnocení kapitálu - daně ze zisku podniků
- příspěvky na sociální a zdravotní pojištění - nepřímé daně (zmenšené o subvence) - nerozdělené zisky firem - úroky získané vládou + úroky získané domácím sektorem od vlády + transfery domácnostem • Osobní disponibilní důchod (disposal income): DI=PI – přímé (osobní) daně (daň z příjmu a majetku) Výdajová metoda HDP = C + I + G + NX, kde C = výdaje domácností na spotřební statky I = hrubé soukromé domácí investice G = výdaje vlády na nákup zboží a služeb NX = čistý export (E – M)
Nominální a reálný produkt Nominální produkt = vyjádřený v běžných cenách (běžného roku), zahrnuje i inflaci Reálný produkt = vyjádřený ve stálých cenách určitého roku (přepočítávání na cenu v roce x)
Národohospodářský koloběh AE=Q=Y AE=C+I+G+NX Spotřební výdaje (C) Spotřební výdaje (C) dělíme na: – Autonomní spotřební výdaje (Ca), tj. výdaje nezávislé na YD. Jsou vynaloženy i při YD = 0 (např. nájemné, výdaje na nezbytné potraviny apod.). Jsou financovány z dřívějších úspor nebo z úvěru (tzv. záporné úspory) – Indukované spotřební výdaje (cYD) - mění se v závislosti na změně YD.
Tržní selhání a stát Nedokonalá konkurence - Reakcí státu je cenová regulace – snaha regulovat ceny na úroveň mezních nákladů nebo na úroveň průměrných nákladů. Externality - 1. možnost řešení : přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování – umožní definovat původce externality i subjekt, na který účinky dopadají. 2. možnost : zdanění záporných externalit – licence na výrobu určitého množství produkce, pokuty, poplatky, daně Je nabízeno množství výrobků Q1 za cenu P1 – firma přihlíží pouze ke svým mezním nákladům, nikoli k mezním externím nákladům. Efektivní výstup odpovídá úrovni produkce QE. Daň odpovídající externím mezním nákladům zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů.
a) Záporných externalit
b) Kladných externalit
Kč/Q
Kč/Q SMC = MC s daní SMU
MC bez dotace
MC bez daně MC s dotací
D PE
Ovlivňování rozsahu externalit státem
PE EMC = daň
P1
P1
D EMU = dotace QE Q1
Q
Q1 QE
Q
Kladné externality Firmy vyrábějí málo produkce při vysokých cenách – řešení = státní dotace. Dotace sníží MC firem na potřebnou úroveň, aby produkovali vyšší objem produkce – viz graf b) – posun křivky MC vpravo dolů, zvýšení objemu výroby z Q1 na QE. K odstranění kladné externality dojde v průsečíku křivky EMU a osy X. Dotace by ale byly příliš velké, je proto třeba zvolit určitou optimální míru dotací. Dotaci by měl hradit zřejmý příjemce externího užitku, pokud tomu tak není, musí stát najít prostředky na hrazení dotací (daně). Asymetrické informace Jedna strana má méně informací než druhá, pro jejich získání je třeba vynaložit další náklady. Některé informace by mohli za úplatu nabízet specializované firmy. Některé podstatné informace je třeba šířit formou veřejných statků (např. informace o závadnosti výrobků apod.). Stát a tržní rovnováha Stát získává peníze na svou činnost odčerpáváním zdrojů spotřebitelů i firem – snižuje jim tím příjmy a zároveň poptávku těchto subjektů. Za tyto prostředky nakupují státní orgány výrobky a služby, které se ovšem liší strukturou od struktury nákupů spotřebitelů a firem. Mění se tak nejen rovnováha na jednotlivých dílčích trzích, ale i rovnováha celková. Selhávání státu Je třeba porovnávat náklady na minimalizaci důsledků tržního selhání a užitek, který se tím získá. Zjistit zda je efektivní tyto prostředky vynakládat. Stát by proto měl mít : přesné informace (problém asymetrických informací) správné načasování rozhodovacího procesu (vstup zákona v platnost dokud platí podmínky, které řeší)
V ostatních případech dojde k selhání státu – místo minimalizace tržních selhání může dojít k jinému typu selhání.
9. Celkové výdaje a produkt (dvousektorový model, sklon ke spotřebě a k úsporám, poptávka po investicích, jednoduchý výdajový multiplikátor, třísektorový a čtyřsektorový model, multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor tranferových plateb, multiplikátor autonomních daní, multiplikátor v otevřené ekonomice) Dvousektorový model - spotřeba a investice Spotřební funkce C = Ca + c . YD • linie C má podobu přímky v důsledku konstantního MPC • sklon linie C je určen MPC, je konstantní (poměr AB/BE) a pozitivní v důsledku růstu spotřeby s růstem YD • APC je klesající s růstem YD. APC je větší než MPC. S růstem důchodu se APC přibližuje MPC. Spotřební a úsporová funkce • Spotřební funkce: – osa kvadrantu (linie pod úhlem 45o) slouží k vyjádření situace, kdy YD = C, – E je bod vyrovnání C a YD, kdy úspory S = 0. Kladné úspory vznikají až od okamžiku, kdy YD je větší než C. Při YD menším než C vznikají záporné úspory • Úsporová funkce: – sklon linie S odpovídá MPS a je konstantní při každé úrovni YD Příčiny změny polohy linie spotřební a úsporové funkce • posun linie C nahoru a S dolu (změna autonomní spotřeby a autonomních úspor) • změna MPC a MPS (změna sklonu linie C a S) • kombinace a) i b). Úspory domácností YD = C + S APC + APS = 1 MPC + MPS = 1 Úsporová funkce: S = - Sa+ sYD Příčiny změny APC • nejednoznačný vliv změny úrokové sazby na úspory (zvýšení úrokové sazby může vést k růstu úspor, ale i k růstu spotřeby) • růst podílu spotřeby na YD může být způsoben rozšířením možnosti nákupů na úvěr • výše úspor je ovlivněna bohatstvím domácností a jeho změnami (růst kurzu cenných papírů může vést k nižším úsporám domácností) • optimistická očekávání budoucího vývoje ekonomiky vedou k nižším úsporám • spotřební funkce se může posunovat pod vlivem všeobecné změny etických hodnot ve společnosti • rozsáhlý systém sociálního zabezpečení vede k poklesu úspor domácností. Dlouhodobá spotřební funkce • dlouhodobá spotřební funkce je vyjádřena přímkou C = c . YD • dlouhodobý vývoj spotřebních výdajů a úspor je vysvětlován hypotézou životního cyklu (F. Modigliani) nebo hypotézou permanentního důchodu (M. Friedman).
Plánované investiční výdaje • plánované investiční výdaje jsou ovlivněny hlavně úrokovou sazbou a jejím vztahem k očekávanému čistému výnosu z daného investičního statku Poptávka po investicích • model poptávky po investicích vyjadřuje vztah mezi objemem plánovaných investičních výdajů a úrokovou sazbou • přepokládá se po celou dobu životnosti investičního statku konstantní očekávaný roční čistý výnos daného statku a předpokládá se stabilní úroková sazba i
• • •
různé investiční statky mají různou míru výnosu, tj. výnosnost r (poměr mezi očekávaným ročním čistým výnosem a cenou investičního statku) nejméně možností je investovat do vysoce výnosných projektů (výnosnost 40 % nabízejí projekty v celkové výši pouhých 5 mld. Kč). Projekty s výnosem 5 % nabízejí možnost investování ve výši 50 mld. Kč, tj. 160 mld. - 110 mld. při dané úrokové sazbě i budou poptávány investiční statky v celkové hodnotě 30 mld Kč, tj. takové, u nichž je r větší než i. Při poklesu i by se poptávka po investicích zvýšila (křivka poptávky po investicích má proto negativní sklon).
Vyhlazená křivka investiční poptávky • poptávku po investicích ovlivňuje výše úrokové míry (posun po křivce), míra zdanění zisků ze zamýšlených investičních projektů, očekávání budoucího vývoje (podnikatelská důvěra nebo pesimizmus), změna objemu HDP (růst posune křivku I doprava).
Poptávka po investicích • PV = současná hodnota toku očekávaných budoucích výnosů • Poptávka po investicích bude zahrnovat projekty, u nichž: NPV > 0 • NPV (čistá PV) = PV – cena investičního statku Celkové plánované výdaje • stále předpokládáme, že Y = YD • AE = celkové zamýšlené (plánované) výdaje = A + c . YD, kde A = Ca + I
Rovnovážný produkt • vytvořený (reálný) produkt (důchod) dosáhl výše Y1, který je však větší než AE1 (celkové zamýšlené výdaje) • rozdíl mezi Y1 a AE1 je tvořen neplánovanými investicemi v podobě neplánovaných zásob IU1, tj. produkce, která nenašla odbyt a zůstala ležet na skladech (IU1 je součástí celkových skutečných výdajů, a to součástí skutečných investičních výdajů) • v dalším období bude Y1 klesat, aby byly neplánované zásoby vyprodány • vytvářený produkt (důchod) ve výši Y2 je nižší než plánované výdaje, a proto dojde k poklesu zásob ve výši IU2 a k následnému zvyšování produkce, aby byl neplánovaný pokles zásob doplněn • pouze na úrovni reálného produktu Y0 (IU = 0) je produkt na své rovnovážné úrovni, produkt se rovná celkovým plánovaným výdajům (Y0 = AE0) • v bodě rovnováhy E se úspory z běžného důchodu tvořené domácnostmi přesně rovnají plánovaným investičním výdajům (S = I) AE=Y C+I=C+S I=S
Multiplikátor • Ke změně rovnovážného produktu dochází pod vlivem změny autonomních plánovaných spotřebních a investičních výdajů • Výsledná změna produktu je větší (multiplikovaná, násobná), než objem výdajů, který ji vyvolal • Podmínka rovnováhy: Y = AE AE = A + cY Y = A + cY Jednoduchý výdajový multiplikátor • Jednoduchý výdajový multiplikátor vyjadřuje, jak se změní produkt (důchod) při změně autonomních výdajů o jednotku • přírůstek produktu je větší než je přírůstek autonomních výdajů.
Změna výdajového multiplikátoru • s růstem MPC roste multiplikátor, a tedy roste sklon křivky AE, stává se strmější (osa 45o = sklon 1) • MPC vzrostl ze 2/3 na 3/4, Y2 vzrostl na Y2 ´.
Paradox spořivosti (keynesovský přístup) • •
křivka celkových plánovaných agregátních výdajů AE se posune dolu o stejnou vzdálenost jako činil posun křivky úsporové funkce nahoru rozhodnutí o zvýšení úspor není spojeno se zvýšením plánovaných investičních výdajů
Třisektorový model: vládní výdaje a daně Y = YD + TA – TR TA = TAa + tY Průměrná míra zdanění: TA/Y = TAa /Y + t Mezní míra zdanění: t = ∆TA/∆Y Zdanění důchodu • konstantní podíl (sazba) t je vyjádřen přímkou TA • Celkové plánované výdaje v třísektorovém modelu AE = C + I + G AE = Ca + c(Y - tY – TAa + TR) + I + G AE = A + c(1 - t) Y , kde A = Ca - cTAa + cTR + I + G •
Podmínky rovnovážného produktu: AE = Y (IU = 0) C + I + G = C + S + (TA - TR) I + G = S + (TA - TR) I + G = S + NT
• • •
TA - TR = NT = čisté daně S + (TA - TR) = S + NT = celkové úniky sklon spotřební funkce je ovlivněn nejenom výší c, ale i t, neboť z důchodu domácností uniká dále část v podobě daní c (1 - t) = mezní sklon ke spotřebě z důchodu při existenci důchodové daně t při t větším než 0 je sklon přímky AE nižší a počátek přímky AE je výše, než ve dvousektorovém modelu (A byly rozšířeny o G + cTR - cTAa )
• Veřejný rozpočet TA = daně, tj. příjmy rozpočtu G + TR = výdaje rozpočtu BS = TA - (G + TR) = saldo rozpočtu S = I + [(G + TR) - TA] • Jednoduchý výdajový multiplikátor se sazbou důchodové daně t: Y = AE, kde AE = A + c (1 - t) Y Y = A + c (1 - t) Y
Čtyřsektorový model: čistý export NX = X - M X = Xa M = Ma + mY m = MPM = mezní sklon k importu z důchodu Vývoj čistého exportu je dán funkcí:
NX = NX a - mY NXa = X - Ma = autonomní čistý export Celkové plánované výdaje ve čtyřsektorovém modelu: AE = C + I + G + NX AE = A + c(1 - t)Y – mY (mY = únik do dovozů) AE = A +[c(1 - t) - m]Y A = Ca - cTAa + cTR + I + G + NXa
Čistý export • sklon přímky M je dán m, sklon přímky NX má stejnou hodnotu, ale negativní • s růstem důchodu klesá kladná hodnota NX (klesá aktivum čistého exportu), po dosažení Yo začíná být NX pasivní • křivku NX (při daném m) posune nahoru expanze v zahraničí a tím vyvolaný růst našich vývozů • vývoj X a M bude ovlivněn vývojem měnových kurzů, různou mírou inflace doma a v zahraničí, ochranářskou obchodní politikou, proexportní politikou.
Celkové plánované výdaje ve čtyřsektorovém modelu • sklon křivky AE2 je nižší než sklon křivky AE1 (únik do úspor, do daní a do importu), • sklon křivky AE2 je dán mezním sklonem k výdajům z důchodu Y, tedy c (1 - t) - m • autonomní výdaje se změnily o NXa, rovnovážný produkt klesl z Y1 na Y2. Multiplikátor: α=1/(1-c.(1-t) + m)
Podmínky rovnováhy (čtyřsektorový model) AE = Y IU = 0 I + G + X = S + NT + M I = S + (NT - G) + (M - X)
Široké pojetí investic, úspor a rovnováhy Celkové hrubé národní investice: IT = I + (X - M) I = hrubé soukromé domácí investice X - M = přírůstek zahraničních aktiv, tj. čisté zahraniční investice
Celkové hrubé úspory: ST = PS + GBS + BS PS = osobní úspory domácností GBS = hrubé úspory podniků (odpisy + nerozdělené zisky) PS + GBS = soukromé úspory BS = TA - (G + TR) = rozpočtové saldo C + I + G + NX = C + PS + GBS + (TA – TR) I + NX = PS + GBS + BS IT = ST
Jednoduchý výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice
Y = AE AE = A + c (1- t)Y – mY Y = A + c (1 - t) Y - mY
Přehled multiplikátorů • jednoduchý výdajový (investiční) multiplikátor: • jednoduchý výdajový multiplikátor se sazbou důchodové daně t: • multiplikátor transferových plateb: • multiplikátor autonomních daní: • jednoduchý výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice: • multiplikátor čistého exportu:
10. Agregátní poptávka a agregátní nabídka (agregátní poptávka a její složky, agregátní nabídka při stabilních mzdách, agregátní nabídka v dlouhém období, potenciální produkt, agregátní nabídka v podmínkách pružných mezd, rovnovážný produkt a cena, keynesiánský a klasický přístup k agregátní nabídce)
Agregátní poptávka, Agregátní nabídka Agregátní poptávka • AD představuje objem celkového produktu, který jsou domácnosti, firmy, vláda a cizinci ochotni v daném období nakoupit při dané cenové hladině • Příčiny změn reálných celkových plánovaných výdajů při změně cenové hladiny: – Keynesův efekt. Pokles cenové hladiny vede k růstu kupní síly peněz, a tak roste poptávka po obligacích (alternativních finančních aktivech), protože k běžným výdajům postačuje nižší nominální suma peněz. Následující růst cen obligací bude spojen s poklesem nominální úrokové sazby. To má vliv na růst poptávky po investicích, po dlouhodobých spotřebních statcích a na výdaje G. P
AD y – Efekt bohatství a jeho složka tzv. efekt reálných peněžních zůstatků (Pigouův efekt). S poklesem cenové hladiny se nezmění nominální výše peněžních zůstatků držených domácnostmi, ale roste jejich reálná hodnota, tj. kupní síla. Domácnosti jsou proto bohatší a více utrácejí. Při poklesu cenové hladiny klesá dále nominální úroková sazba a rostou ceny cenných papírů. To opět vede k růstu bohatství domácností a k růstu spotřebních výdajů. – Efekt čistého exportu NX. S poklesem domácí cenové hladiny roste poptávka zahraničních subjektů (X) a klesá poptávka domácích subjektů po relativně dražším dováženém zboží (M) • na ose y měříme celkovou cenovou hladinu P a na ose x poptávané množství statků, které můžeme považovat za rovnovážný reálný produkt Y • změna poptávaného množství je představována pohybem po křivce AD • změna poptávky je vyjádřena posunem křivky AD • Agregátní poptávka : AD = C + I + G + NX • Makroekonomická rovnováha (Y, P) : AD = AS Pigouův efekt Při poklesu cenové hladiny jsou lidé bohatší, mají větší kupní sílu, proto roste spotřeba a s ní produkt Kvantitativní rovnice Transakční podoba kvantitativní rovnice: M.V=P.T M – množství peněz V – rychlost oběhu P – cenová hladina T – počet transakcí Důchodová podoba kvantitativní rovnice: M.V=P.Y Agregátní rovnice P=M.V/Y
Příčiny změn AD Posun křivky AD vpravo (tzn. pozitivní poptávkové šoky): – růst bohatství domácností (např. růst cen akcií), – pokles míry zdanění osobního důchodu (roste C, I), – pokles úrokové sazby (roste I, C, G, NX) vlivem zvýšení peněžní zásoby centrální bankou (nepřímý, keynesovský vztah peněžní zásoby a AD) nebo vlivem poklesu poptávky po penězích, – zvýšení peněžní zásoby se může projevit i přímo v rostoucí poptávce po statcích (např. prodej obligací centrální bance zvýší zdroje domácností na nákup spotřebních předmětů dlouhodobé spotřeby, domů, bytů apod.), – optimistická očekávání budoucího hospodářského vývoje ze strany domácností i podniků, – růst populace, – rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy G popř. výdaje na TR, – export stimulovaný expanzí v zahraničí, popř. růstem zahraniční cenové hladiny, devalvací domácí měny, proexportní politikou vlády, – očekávání růstu cenové hladiny (inflace), – ostatní faktory (např. vlivy klimatické, administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů aj.). Agregární nabídka = produkce nabízená při určité cenové hladině Většinou je rostoucí S růstem HDP se zvyšuje strmost agregátní nabídky Keynesiánský model agregátní nabídky Cena = přirážka ke mzdovým nákladům Mzdy jsou fixované P=w(1+b)/a P-cena w-mzda b-přírážka a-produktivita práce (produkt připadající na jednotku práce)=cena je fixovaná Extrémní keynesiánská verze SRAS= krátkodobá nabídka P AD1 AD2 SRAS
Y
Základní keynesiánská verze Při zvyšování produkce bude nabídka pozitivně skloněná (klesá produktivita práce a roste cena) AD1
AD2
SRAS
Pozitivně skloněná křivka SRAS • AS je představována množstvím produkce, kterou bude sektor podniků ochoten vyrábět a prodávat v daném období při určité cenové hladině Verze poptávkových křivek • Extrémní keynesovská verze (křivka). S růstem AD (do AD2) vzroste objem nabízené produkce (reálné výdaje a produkt) do Y2, ale cenová hladina zůstane nezměněna. Důvodem fixní cenové hladiny mohou být fixní mzdy, vládní regulace cen, dlouhodobé smlouvy o pronájmu půdy, domů, dodávkách materiálu aj. • Základní keynesovská verze. S dalším růstem AD (do AD3) dojde k zapojování proměnlivých výrobních vstupů, bude klesat mezní produkt práce (zákon klesajících výnosů), porostou jednotkové pracovní náklady, tím i mzdové náklady (i při fixním W) a ceny ostatních vstupů. Roste cenová hladina, křivka SRAS získává pozitivní sklon (tzv. první asymetrie chování AS). • K zajištění růstu produkce musí podniky vydávat stále vyšší dodatečné náklady za práci přesčas, rekvalifikaci. Růst cenové hladiny se zrychlí a dosáhne P2. • Při dalším zvýšení AD (do AD4) budou výrobci pouze zvyšovat ceny (a tím i zisky), aniž poroste objem nabízené produkce Y3 (reálné výdaje a produkt se nemění).
Příčiny změn AS posun AS vlevo (negativní nabídkové šoky): – růst nákladů na pracovní sílu (růst P a rostoucí zdanění osobního důchodu vyvolává tlak na růst nominálních mezd). Růst míry zdanění osobního důchodu přitom působí jako negativní poptávkový i nabídkový šok, – růst cen surovin na světových trzích (např.v důsledku ropných šoků 1973/74 a 1979/80, v důsledku devalvace domácí měny, zavedením dovozních cel), – růst nepřímých daní (přímo zvyšují ceny statků) nebo daní z důchodů výrobců (výrobci je budou přenášet do cen svých výstupů), – negativní změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zhoršení kvalifikace pracovníků, zhoršení technické úrovně strojů, snížení úrodnosti půdy, zhoršení klimatických podmínek aj.), – snížení množství disponibilních výrobních faktorů (např. likvidace výrobního zařízení, přirozený úbytek obyvatelstva, odliv pracovních sil do zahraničí apod.).
Posun křivky SRAS • výsledkem posunu pozitivně skloněné křivky SRAS je souběžná změna rovnovážného produktu, a tím i zaměstnanosti • současně se mění i rovnovážná cenová hladina Dlouhodobá agregátní nabídka P LRAS
AD Y* Y* - potenciální produkt
y
Potenciální produkt • růst nominálních mzdových sazeb ( W ) vede k posunu křivky SRAS1 do SRAS2 (růst mzdových nákladů vede k růstu cenové hladiny, k poklesu poptávaného množství statků, k poklesu zaměstnanosti a k poklesu produktu na úroveň potenciálního produktu) • ekonomika je v rovnováze, tj. výrobní faktory jsoucně využívány – je určen výrobními faktory a technologií, nikoli poptávkou = podle klasiků takto vypadá krátkodobá nabídka • růst nominálních mzdových sazeb a P se zastaví na úrovni, kdy je dosažena rovnováha na trhu práce. Nerovnováha na trhu práce by vyvolávala tlak na růst nebo pokles nominálních mzdových sazeb, a tedy i tlak na posun SRAS do pozice SRAS2
• • •
potenciální produkt je produkt vytvořený při plné zaměstnanosti (L) neboli při dosažení přirozené míry nezaměstnanosti (u) krátkodobě se může nezaměstnanost snížit pod úroveň u a také rovnovážný produkt Y se může pod vlivem poptávkových a nabídkových šoků odchylovat od potenciálního produktu dlouhodobě se produkt neustále vrací k úrovni potenciálního produktu. Míra inflace je stabilní při plné zaměstnanosti, kdy nepůsobí poptávkové a nabídkové šoky (cenová hladina roste jen vlivem inflačních očekávání).
Křivka LRAS • dlouhodobá křivka agregátní nabídky LRAS má vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potenciálního produktu • růst nebo pokles AD povede při stabilní LRAS dlouhodobě pouze ke změně cenové hladiny, a tím i nominálního produktu (reálný produkt se nemění) • dlouhodobě se reálný produkt může zvýšit jen zvýší-li se potenciální produkt (posune-li se křivka LRAS doprava).
Obnovení plné zaměstnanosti • růst AD se zastavil pod úrovní potenciálního produktu, popř. AD klesla pod úroveň potenciálního produktu např. v důsledku pesimistických očekávání podniků. Celkové plánované „injekce“ jsou nižší než celkové úniky. Vznikají kladné neplánované zásoby, zaměstnanost a produkt klesají. Mezní produkt práce roste, cenová hladina klesá (nominální mzdové sazby jsou přitom fixní). Vzniká tzv. nedobrovolná nezaměstnanost (nabídka práce je větší než poptávka po práci) • v podmínkách vysoké nezaměstnanosti zaměstnavatelé prosadí snížení nominálních mzdových sazeb (posun křivky SRAS1 dolu do polohy SRAS2). Dojde k poklesu cen, k růstu poptávaného množství a k růstu zaměstnanosti i produktu na úroveň plné zaměstnanosti a na úroveň potenciálního produktu (celý proces se zastaví při dosažení rovnováhy na trhu práce) • v dlouhém období se rovnovážný produkt opět ustaluje na své potenciální (přirozené) úrovni. Rychlost dosažení rovnovážného produktu závisí na rychlosti přizpůsobování nominálních mzdových sazeb situaci na trhu práce.
Růst potenciálního produktu • v případě růstu produktivity nebo množství výrobních faktorů se bude posunovat doprava křivka LRAS i SRAS a přírůstek Y bude trvalý, a to v podobě přírůstku potenciálního produktu Klasická křivka agregátní nabídky • růst AD povede při dokonale pružných W k růstu P a nominálních veličin (mezd, produktu). Křivka SRAS bude vertikální • křivka SRAS je současně i křivkou LRAS, protože chování cen vstupů i výstupů je stejné i v dlouhém období (tzv. klasická křivka AS).
Růst potencionálního produktu • S růstem potencionálního produktu se posunula křivka LRAS i křivka SRAS doprava • Vývoj potencionálního produktu můžeme znázornit i posunem křivky hranice výrobních možností PPF doprava • Tempo růstu produktu Yt nom. (přesně) =Yt-1nom. * Yt * Pt Celková cenová hladina (deflátor HDP): Pt = Ytnom / Yt-1nom * Yt Reálný produkt:Yt = Yt nom. / Y t-1 nom. * Yt Produktivita práce (tj. produkt na 1 pracovníka) = Y/L
Zdroje ekonomického růstu • Lidské zdroje (množství práce a její kvalifikace)
• • • • • • •
Přírodní zdroje (množství půdy, nerostného bohatství a jejich kvalita) Kapitálové zdroje (množství strojů, zařízení, budov, aj. a jejich technická úroveň Kvantitativní (při jejich převaze jde o extenzívní růst) Kvalitativní (intenzívní růst) - jde o růst produktivity výrobních faktorů (produkce/množství výrobních faktorů) Kapitálová vybavenost práce = K/L Růst kapitálové vybavenosti práce se nazývá prohlubování kapitálu (capital deepening) Při stejném tempu růstu zásoby kapitálu a růstu množství pracovní síly (K/L je konstantní) jde o tzv. rozšiřování kapitálu.
Růstové účetnictví Neoklasická teorie předpokládá, že část produktu je tvořena kapitálem a část produktu připadá na práci: Y = MPPk * K + MPPl *L • Mezní fyzický produkt práce: MPPl = ∆Y/∆L • Mezní fyzický produkt kapitálu: MPPk = ∆Y/∆K • Přírůstek produktu ∆Y = MPPk * ∆K + MPPl * ∆L • Podíl K a L na vytvořeném důchodu (jednotky důchodu) za dokonalé konkurence: MPPk * K / Y + MPPl *L / Y = 1 • Tempo růstu produktu (neoklasický model růstu): • ∆Y/Y = ∆K/K * θ + ∆L/L * (1-θ) • Tempo růstu produktu při technologickém pokroku: • ∆Y/Y = ∆K/K * θ + ∆L/L * (1-θ) + κ Agregátní produkční funkce Y = T * Ka + Lb (Cobb-Douglasova produkční funkce – R.Solow) – Y = makroekonomický produkt – T = stav technologie (úrovňová konstanta) – K = zásoba kapitálu – L = množství práce – Pružnost Y vůči K (podíl K na vytvořeném Y), tj. théta – Pružnost Y vůči L (podíl L na vytvořeném Y), tj.1- théta • Jinak řečeno, koeficient a, popř. b udává o kolik procent se změní Y, když se množství K, popř. L změní o 1 %.
Modely ekonomického růstu Klasický model • (D. Ricardo, T. Malthus) považuje za jediný zdroj ekonomického růstu zvyšování počtu obyvatelstva, což je spojeno s klesajícím mezním produktem práce. Klesá produkt na 1 obyvatele, klesají reálně mzdy až na úroveň životního minima, kde se růst obyvatelstva (a tím i produktu) zastaví • Zvýšení produktu na 1 obyvatele a reálných mezd: – zvýšení úmrtnosti (války, epidemie, apod.) – snížení porodnosti • Tzv. „železný zákon mzdový“: – výše reálných mezd se udržuje dlouhodobě na úrovni životního minima (při nulovém růstu množství práce i produktu) Neoklasický model • (R. M. Solow) předpokládá růst množství fixního kapitálu (akumulaci). - Při stabilním množství práce dochází k prohlubování kapitálu (roste kapitálová vybavenost práce)
• • • • •
- Při neexistenci technologického pokroku dochází k poklesu míry výnosu kapitálu a úrokové sazby. Mezní produkt práce bude růst a poroste i reálná mzdová sazba Dlouhodobý pokles úrokové sazby vede k zastavení tvorby úspor na financování čistých investic, zásoba kapitálu začne stagnovat Ustává prohlubování kapitálu, stagnují reálné mzdy, míra výnosu kapitálu i úroková sazba – jde o tzv. nulový růst. Při konstantním růstu L by bylo dosaženo stálého stavu za podmínky rovnosti tempa růstu Y, L a K Při uplatnění technologického pokroku nedojde k poklesu výnosu kapitálu a reálné úrokové sazby (tomu odpovídá i skutečný vývoj např. v USA)
Keynesovské modely růstu • (R. Harrod, E. Domar) – rovnovážný růst je růstem produktu při plném využití zásoby kapitálu a při plné zaměstnanosti • Jedná se o jednofaktorové modely, kde zdrojem růstu je akumulace (zvýšení zásoby kapitálu) Domarův model • Přírůstek poptávaného produktu Y = 1/s * ∆I • Přírůstek nabízeného produktu • ∆Y = 1/k * ∆K k = K/Y ∆K = I • Koeficient efektivnosti investic • 1/k = E = ∆Y/I
Bariéry ekonomického růstu • Nedostatečná zásoba kapitálových statků • Nízká produktivita práce (Y/L) • Nedostatečný technologický pokrok • Nízká úroveň kvalifikace pracovních sil • Přírodní vlivy a katastrofy • Institucionální překážky • Vysoká neproduktivní spotřeba
Možnosti zvýšení tempa růstu • Ekonomický start spojený s industrializací – podpora výroby vycházející z příhodných přírodních podmínek, levné pracovní síly, aj. • Vládní regulace – podpora vývozu, aj. • Zahraniční finanční a technická pomoc – příliv zahraničního kapitálu, úvěry, dotace, aj.
11. Trh peněz a měnová politika (formy a funkce peněz, peněžní agregáty, komerční banky, centrální banka, tvorba peněz, multiplikátor peněžní nabídky, peněžní trh a úroková sazba, nabídka peněz, poptávka po penězích, rovnováha na peněžním trhu, nástroje a cíle měnové politiky, měnová politika a agregátní poptávka, kvantitativní teorie peněz) Funkce peněz • Prostředek směny (oběživo a platidlo) • Zúčtovací jednotka (míra hodnoty při oceňování směňovaných statků) • Uchovatel hodnoty (prostředek akumulace úspor domácností a kapitálu)
Formy peněz • Mince (z různých slitin) • Papírové peníze (vydávané centrální bankou) • Depozitní peníze na požádání (na viděnou, šekovatelná depozita) • Termínovaná depozita s určitou výpovědní lhůtou a obligace s vyšším stupněm likvidity, které lze přeměnit na peníze
Peněžní agregáty • Peněžní agregát M1 (transakční peníze) – hotové peníze v oběhu, depozitní peníze na požádání a jiná šekovatelná depozita •
Peněžní agregát M2 – peněžní agregát M1 a termínované vklady včetně vkladů na devizových účtech
Rozvaha komerčních bank Dostávají peníze Část drží jako rezervy v trezorech centrální banky v hotovosti Ostatní mají na půjčky a nákupy V ČR jsou povinné rezervy asi 2% Komerční banka: aktiva pasiva Rezervy vklady Úvěry vlastní jmění Nemovitosti
Úkoly centrální banky (ČNB, Fed, aj.) • Uskutečňování monetární politiky (měnové politiky) – samostatně nebo podle pokynů vlády prostřednictvím: – Stanovení diskontní sazby – Operací na volném trhu – Stanovením povinných minimálních rezerv • Udržovat stability komerčního bankovního systému prostřednictvím bankovního dohledu: – limitování rizikových úvěrů – časová struktura pohledávek a závazků bank – povolování vzniku nových bank – stanovení minimální výše základního kapitálu – povinné pojištění depozit, – personální vybavení, atd.
•
Realizace ostatních aktivit – Správa oficiálních devizových rezerv – Emise bankovek – Regulace měnového kurzu, atd. Rozvaha centrální banky Aktiva pasiva Cenné papíry, cizí rezervy komerčních Měny (devizové bank, oběživo rezervy), domácí (měnová báze úvěr = mocné peníze) Tvorba peněz (generování bankovních peněz) • Finanční aktiva rozdělujeme na: – Peníze (hotovost a depozita na požádání) s předpokladem, že nepřinášejí žádný výnos – Ostatní alternativní finanční aktiva (termínovaná depozita, obligace, akce apod.) přinášející výnos vyjádřený úrokovou mírou • Do bankovního systému přijdou nové peníze: – Nákupem vládních cenných papírů centrální bankou (od bank komerčních či veřejnosti) – Úvěrem centrální banky komerčním bankám – Přílivem cizí měny ze zahraničí (kterou komerční banky směňují u centrální banky za domácí měnu) Příklad procesu tvorby bankovních peněz • Centrální banka nakoupila vládní cenné papíry ve výši 100 peněžních jednotek (p.j.). To vede k růstu pasiv komerční banky (tj. k růstu depozit klientů, kteří prodali CB své obligace ve výši 100 p.j.). Současně dojde k růstu aktiv komerční banky v podobě zvýšení rezerv ve výši 100 mld. p.j. (hotovost + pohledávka vůči CB). • komerční banka z nově přijatých depozit (100 p.j.) poskytne 9/10, tj. 90 p.j. jako úvěry, vzniká její pohledávka (předpokládáme v = 1/10) • zapůjčené peněžní prostředky ve výši 90 p.j. se objeví v komerčních bankách jako nová depozita (2. stadium expanze bankovních depozit), z nichž budou ve výši 10 % (9 p.j.) drženy povinné rezervy a zbytek (81 p.j.) banka zapůjčí popř. nakoupí cenné papíry • celý proces tvorby bankovních depozit se zastaví až vyčerpáním dělení prvotního přírůstku rezerv 100 p.j. na povinné rezervy a úvěry • přírůstek depozit je součtem nekonečné geometrické řady: multiplikátor depozitních peněz ∆D = ∆R + (1-v)* ∆R + (1-v)2 * ∆R …. v = rezervní poměr (míra rezerv) ∆D = přírůstek depozit ∆R = prvotní přírůstek peněz (rezerv) Multiplikovaná expanze bankovních depozit - příliv nových peněz se projeví jako: • růst pasív (jako růst depozit klientů, kteří prodali Cbance své obligace) • současně jako růst aktiv (zvýšení rezerv Cbankou) Úroková sazba In = úrok / N * 100 N = termínovaný vklad Reálná úroková sazba:¨ vyjadřuje přírůstek kupní síly dané sumy peněz (= promítá míru inflace π) 1 + iN iR = ( -------- - 1) * 100% 1+π
Nabídka peněz • nabídka peněz je často považována za dokonale neelastickou na změnu úrokové sazby (křivka nabídky peněz MS je vertikální) • za předpokladu vytváření dobrovolných rezerv komerčními bankami (jejich růst při nízkém výnosu finančních investic) by křivka MS byla pozitivně skloněna • poloha křivky MS je určena monetární politikou CB (posouvá se doleva při restriktivní politice, doprava při expanzivní politice).
Motivy držby peněz Transakční motiv – Držba peněz za účelem běžných výdajů domácnosti, podniků na mzdy, materiál apod.) – Vyplývá z toho, že výdaje se časově nekryjí s příjmy, a proto je nutné držet určitou zásobu peněz Opatrnostní motiv – Držba peněz pro případ neočekávaných výdajů nebo poklesu příjmů Spekulační motiv – Vychází z nejistoty výnosů z OFA (úroků, kapitálové ztráty nebo zisku) v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů
Poptávka po penězích • Poptávka po penězích MD je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě • Poptávané množství peněz roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD), při velmi nízkých úrokových sazbách křivka MD klesá až k ose x (tzv. past likvidity) Změna poptávky po penězích • s růstem cenové hladiny P bude růst i množství peněz potřebných k nákupu stejného množství statků • růst reálného důchodu Y je spojen s růstem transakcí • změny ostatních transakcí a plateb (nákup finančních aktiv, nemovitostí, platby daní apod.) • vývoj počtu podnikových subjektů v ekonomice • změna platebních zvyklostí (výplata mezd jednou měsíčně apod.) • finanční inovace k urychlení platebního styku (pokles poptávky po penězích) • změna preferencí při vytváření struktury aktiv (pokles averze k riziku sníží držbu peněz)
Růst nabídky peněz • expanzivní měnová politika CB zvýšila nabídku peněz z M1 na M2, jejímž výsledkem je změna rovnováhy E2 a pokles úrokové sazby na i2 (přitom klesne transakční rychlost oběhu peněz)¨ • Růst poptávky po penězích • Poptávka po penězích vzrostla (např. v důsledku růstu cenové hladiny), úroková sazba vzroste, peněžní zásoba se nezmění • Ekonomické subjekty budou ochotny držet i po zvýšení poptávky po penězích stejné množství peněz v důsledku vyšší výnosnosti alternativních finančních aktiv (přitom vzroste transakční rychlost oběhu peněz).
Rovnovážná úroková sazba • nominální úroková sazba neustále směřuje ke své rovnovážné úrovni i1 , která je výsledkem střetávání poptávky po penězích a nabídky peněz • Při úrokové sazbě i2 je poptávané množství peněz M2 nižší než nabízené množství M1 a bude následovat převod do alternativních finančních aktiv v podobě obligací, akcií aj., poroste jejich cena, poklesne míra
výnosnosti těchto aktiv (úroková sazba) a klesající úroková sazba povede k růstu poptávaného množství peněz. Při úrokové sazbě i3 je poptávané množství peněz M3 vyšší než nabízené množství M1. Reakcí bude růst úrokové sazby a pokles poptávaného množství peněz. Nástroje měnové politiky 1. Přímé nástroje (= administrativní) • úvěrové limity (stanovení max. výše úvěru, které může KB poskytnout) • omezení objemu úvěrů, které poskytuje CB komerčním bankám • stanovení max. výše úrokových sazeb Tyto nástroje nejsou v rozvinutých stabilizovaných ekonomikách běžně používány
2. Nepřímé nástroje • operace na volném trhu • změna sazby PMR • diskontní politika – CB ovlivňuje úvěrové schopnosti komerčních bank prostřednictvím úvěrů, které jim poskytuje. Tyto úvěry jsou úročeny tzv. diskontní sazbou
Cíle měnové politiky • jde o konečné cíle MaE politiky = ovlivňování vývoje zaměstnanosti nebo cenové hladiny • do vazby mezi konečnými cíli a nástroji měnové politiky vstupují tzv. zprostředkující cíle: a) nabídka peněz b) úroková sazba
Měnová politika a agregátní nabídka = keynesiánský přístup k měnové politice Tento přístup probíhá: • jako aktivistická (aktivní) politika = CB aktivně reaguje na vývoj ekonomiky • v podobě „jemného dolaďování“ ekonomiky = neřeší závažné problémy • volnost v rozhodování Transmisní Keynesiánský Mechanismus • CB mění svými nástroji nabídku peněz • na změnu úrokové sazby reagují výdaje, citlivé na úrokovou sazbu – zejména soukromé investiční výdaje, případně i výdaje G, C eventuelně též NX • změna uvedených výdajů znamená zároveň růst agregátní poptávky, včetně příslušného multiplikačního efektu Monetaristický přístup Kvantitativní teorie peněz • souvislost mezi změnou peněžní zásoby a cenovou hladinou • výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu (a to jak reálného produktu, tak cenové hladiny • důležitá je stabilita soukromého sektoru = stabilita poptávky po penězích (růst) • v důsledku růstu peněžní zásoby dojde k růstu agregátní poptávky a k růstu nominálního produktu • konečný cíl monetaristické politiky = nízká inflace
MD = k * P * Y
MD ⇒ nominální poptávka po penězích k ⇒ koeficient (podíl reálného důchodu Y - konstanta) Y ⇒ reálný důchod
Rychlost oběhu peněz V = P * Y/M
V ⇒ rychlost oběhu peněz M ⇒ peněžní zásoba
Měnová politika v otevřené ekonomice 1. CB není omezena potřebou udržovat stabilní kurz své národní měny = nominální měnový kurz je pohyblivý • může dojít k poklesu domácí úrokové sazby = odliv finančních aktiv do zahraničí • roste poptávka po zahraniční měně ⇒ klesá kurz domácí měny (devalvace) • v důsledku toho roste čistý export a agregátní poptávka • současně roste poptávka po penězích a tedy i úroková sazba • růst nákladů pod vlivem znehodnocení kurzu domácí měny 2. CB udržuje fixní nominální měnový kurz Změna úrokové sazby vede k mezinárodnímu pohybu finančních aktiv, čímž je vytvářen tlak na změnu měnového kurzu. Aby k této změně nedošlo, je CB nucena reagovat intervencemi měnového kurzu: • v případě restriktivní měnové politiky (s cílem zpomalení růstu agregátní poptávky a cenové hladiny) musí CB kupovat zahraniční měny za domácí měnu s cílem udržení stabilního kurzu • v případě expanzivní měnové politiky (s cílem růstu zaměstnanosti a produktu) a odlivu kapitálu do zahraničí (tlak na znehodnocení kurzu domácí měny) musí CB kupovat domácí měnu za devizy
12. Otevřená ekonomika a kurzová politika (mezinárodní obchod, absolutní a komparativní výhoda, obchodní bilance, platební bilance,, zahraniční zadluženost, měnový kurz a jeho determinanty, parita kupní síly, vnější ekonomická rovnováha, protekcionizmus a volný obchod, kurzový systém, pevné měnové kurzy, pružné měnové kurzy, devalvace, revalvace, mezinárodní koordinace ekonomických intervencí) Otevřená ekonomika Míra otevřenosti ekonomiky = vývoz / HDP
Absolutní a komparativní výhoda • Absolutní výhoda země A spočívá v absolutně nižších nákladech na oba statky ve srovnání se zemí B (3x nižších u potravin a 2x nižších u oděvů) • Komparativní výhoda určitého odvětví v jedné zemi oproti jiné zemi spočívá v relativně nižších nákladech daného odvětví, tj. nižších ve srovnání s poměrem domácích a zahraničních nákladů na jiný výrobek (země A má komparativní výhodu při výrobě potravin a země B při výrobě oděvů)
Zvýšení produkčních možností • Země A má k dispozici 300 jednotek práce, s kterými může vyrobit (a spotřebovat) 300 jednotek potravin, nebo 150 jednotek oděvů, nebo určitou kombinaci mezi těmito krajními možnostmi (podobně země B) • Sklon křivky PPF je dán domácí směnnou relací • Původní kombinace dvou produktů v zemi A odpovídá bodu PA , v zemi B bodu PB a celkem je před mezinárodní specializací vyrobeno 298 jednotek potravin a 55 jednotek oděvů (bod PA+B) • Po zavedení mezinárodní specializace bude se stejnými zdroji (300 + 300 hod. práce) vyrobeno 300 jednotek potravin a 60 jednotek oděvů (bod PA+B s čarou).
Přínosy z obchodu
• • • •
Země A bude produkovat 300 jednotek potravin, které je možné směnit za 165 jednotek oděvů Země B může směnit svých 60 jednotek oděvů za 109 jednotek potravin Plnou čarou je vyjádřena hranice PPF před mezinárodní specializací Po mezinárodní specializaci může země A zvýšit spotřebu o 2 jednotky potravin při nezměněné spotřebě oděvů a země B může zvýšit spotřebu oděvů o 5 jednotek při dané spotřebě potravin.
Bariéry realizace komparativních výhod • Protekcionizmus
• • • •
Omezená odvětvová mobilita pracovních sil a kapitálu Dopravní, pojišťovací aj. náklady Deformace cen (např. při exportních subvencích) Výkyvy měnových kurzů apod.
Mezinárodní pohyb kapitálu • Příčiny mezinárodního pohybu kapitálu – platby za dodávky statků, za služby výrobních faktorů (platby úroků, mezd, dividend apod.) – rozdílná očekávaná výnosnost finančních aktiv (obligací, akcií, depozit) v různých národních ekonomikách (rozdílný úrok, dividendy, kapitálové výnosy apod.) – různé zdanění výnosů z finančních aktiv – očekávaná změna měnového kurzu – různá likvidita aktiv – snaha o diverzifikaci rizika apod.
Měnový kurz • Nominální měnový kurz je cena cizí měny vyjádřená v jednotkách měny domácí (např. 1 USD = 35,40 CZK) • Determinanty měnového kurzu – parita kupní síly – stav a vývoj platební bilance • Parita kupní síly (PPP - Purchasing Power Parity) dvou měn (např. USD a CZK) je rovnost kupní síly uvedených měn dosažená při tzv. rovnovážném měnovém kurzu, kdy za určité množství peněz můžeme uskutečnit ve dvou zemích stejné nákupy (ECZK/USD = PCR / PUSA ) • Dlouhodobě kurz národní měny závisí na vývoji domácí platební bilance • Při střetávání poptávky FD a nabídky FS po dolarech se utváří kurz USD (vyjádřený v markách), rovnovážný kurz je v bodě E • Při poklesu kurzu USD (za 1 USD méně než 1,50 DEM) roste poptávané množství a klesá nabídka USD (za menší množství cizí měny např. DEM je možné zakoupit stejné množství statků aj. aktiv oceněných v dolarech) • Při růstu kurzu dolaru křivka nabídky FS má rostoucí průběh, nabízené množství dolarů roste s růstem kurzu dolaru (při vyšším kurzu dolaru získáme za stejnou sumu dolarů větší množství jiné měny např. DEM, a tím i větší množství statků či aktiv oceněných fixní cenou v DEM.
Pokles kurzu USD • Poklesla poptávka po USD např. vlivem nižší poptávky po americkém zboží, při propuknutí recese v zahraničí, při očekávání vyššího zdanění obligací v USA apod. • kurz klesá na nižší, rovnovážnou úroveň, kde se vyrovnává nižší FD s FS
Stabilní kurz USD • Některé faktory vedly k růstu poptávky po USD (např. při zájmu investorů o americké cenné papíry) • Současně došlo k růstu nabídky USD (např. v důsledku růstu importu do USA) • Výsledkem protichůdných změn je kompenzace různých vlivů a stabilní kurz USD
Změna kurzu DEM • Příčiny vedoucí k poklesu (znehodnocení) kurzu dolaru se nyní projeví v poklesu nabídky na měnovém trhu marek a v růstu (zhodnocení) kurzu marky
Zhodnocení a znehodnocení kurzu • Depreciace (znehodnocení) • - znamená pokles kurzu dané měny ve vztahu k jiné měně (stimuluje export, znevýhodňuje import, a tak vede k růstu čistého vývozu NX) • Apreciace (zhodnocení) • - představuje růst kurzu dané měny vůči jiné měně (zvýhodňuje dovoz a ztěžuje vývoz Protekcionizmus a volný obchod Protekcionizmus (ochranářství) znamená omezení zahraniční konkurence vůči domácí výrobě.
Nástroje protekcionizmu • cla ⇒ kromě účinků na mezinárodní obchod představují cla zároveň rozpočtový příjem • mimocelní bariéry ⇒ přímo omezující množství dovážených statků - množstevní dovozní kvóty - dobrovolné exportní restrikce ⇒ dovozce se zavazuje omezit svůj export do určité země - technické (neboli neviditelné) překážky ⇒ požadavky na technické, zdravotní, ekologické a jiné podmínky dovozu, administrativní postupy při celním odbavování, …
Cíle protekcionizmu 1. Neekonomické v tomto případě je před obecným principem volného obchodu dána přednost např. • strategickým vojensko-politickým zájmům ⇒ zbrojní výroba, těžba vybraných surovin • udržení národní tradice určitý výroby (otázka „národní prestiže“) • udržení odvětví, kde je vysoce koncentrován výzkum • ekologickým aspektům při ochraně zemědělství, … 2. Zaměření na strukturální problémy určitého národního hospodářství • příčinou může být obava z příliš úzké specializace daného národního hospodářství a z ní plynoucí možné zranitelnosti ekonomiky při výkyvech zahraniční poptávky • zavedení cla s cílem vytvoření prostředí pro vznik a počáteční rozvoj určitého odvětví v dané zemi, které by jinak (tlakem zahraniční konkurence) vzniknout nemohlo • zavedení ochranného cla na odvětví, které prochází úpadkem (clo dává čas na postupný přesun VF z daného odvětví do jiných odvětví – minimalizování přechodné strukturální nezaměstnanosti) 3. Podpora domácí výroby s cílem udržení pracovních míst a vysoké zaměstnanosti
Důsledky protekcionizmu ⇒ negativní dopady: • protekcionistická opatření vedou jednak k vyšším nákladům domácích výrobců ve srovnání se zahraniční konkurencí, jednak k vyšší (než světové) ceně a tím ke ztrátě části spotřebitelského přebytku • vyšší zaměstnanost a produkce je dosaženo na úkor zahraničních ekonomik tzv. „ožebračování svého bližního“ ⇒ povede dříve nebo později buď k mezinárodnímu tlaku na zrušení prot. opatření, nebo k odvetným opatřením obchodních partnerů • prot. opatření mají pouze krátkodobý účinek Proexportní politika Obsahem obchodní politiky může být též podporující export
Nástroje proexportní obchodní politiky • subvence, daňové úlevy, … ⇒ umožňují udržet výrobu pro domácí trh, ale eventuálně proniknout i na trhy zahraniční • poskytování nebo pojišťování úvěrů exportérům různými vládními agenturami • vlády mohou organizovat a financovat poradenskou činnost a informace, podporující export
Regulace mezinárodního pohybu kapitálu Cíle regulace: 1. Stabilizace mezinárodního pohybu kapitálu • s cílem stabilního vývoje peněžní zásoby ⇒ dosažení vnější ek. rovnováhy v podobě vyrovnané platební bilance • omezení kolísání měnových kurzů • závazné administrativní stanovení poměrů bank. pohledávek a závazků vůči zahraničí • speciálním zdaňováním výnosů z mezinárodně se pohybujících finančních aktiv, … 2. Doplnění nedostatečných národních úspor • regulační opatření stimulují zejména příliv přímých zahraničních investic např. poskytování daňových úlev zahraničním finančním investorům odkladem daní, speciálními celními podmínkami, … Regulace měnových kurzů Kurzy neregulované 1. Volně plovoucí (pohyblivé) • je utvářen nabídkou a poptávkou, aniž by do tohoto procesu zasahovaly příslušné autority • pod vlivem řady okolností kurzy více či méně kolísají (jsou pružné) 2. Kurzy relativně stabilní • používané v minulosti(v období mezi dvěma světovými válkami) šlo o systém tzv. zlatého standardu • systém se v mezinárodních vztazích vyznačoval: - směnitelností národních měn za zlato - nebo směnitelností za národní měnu směnitelnou za zlato (tzv. zlatou devizu) - volným mezinárodním pohybem zlata - poměry měn vyplývaly ze zlatých obsahu (tzv. zlatá parita) • relativní stabilita kurzu spočíval v tom, že docházelo jen k malým odchylkám kurzů od zlaté parity
Kurzy regulované • měnové kurzy jsou regulovány CB zejména kurzovými intervencemi • ty spočívají v nákupu nebo prodeji zahraničních měn CB za domácí měnu tak, aby cena domácí měny (její kurz) dosahovala požadované úrovně Účinky intervencí působí na měnový kurz s různou intenzitou v závislosti zejména • na rozsahu intervence – účinné jsou koordinované intervence řady Cbank • v důsledku nákupu / prodeje zahraničních měn Cbankou roste / klesá domácí peněžní zásoba s následným dopadem na úrokové míry, agregátní poptávku, cenovou hladinu, …
Kurzové intervence mají přímý dopad na vývoj měnového kurzu. Kurz však může být ze strany autorit ovlivňován i nepřímo tj. ovlivňováním faktorů, utvářejících poptávku a nabídku na měnových trzích např. devizovou regulací, ovlivňováním vývoje úrokové sazby, … Mezinárodní koordinace ekonomických intervencí = slaďování (koordinace) postupů jednotlivých národních vlád, CB a jiných institucí
Přínosy mezinárodní koordinace • odstraňování překážek v mezinárodním obchodě • přínosy plynoucí z realizace komparativní výhody • na nižší úrovni této koordinace jde např. o společné snižování cel, odstraňování dovozních kvót, … • dále se připojuje úspora nákladů plynoucí např. ze zjednodušení administrativních postupů v mezinárodním obchodě, … • dalším motivem je snaha eliminovat konfrontační politiku stimulující domácí ekonomický růst a zaměstnanost na úkor zahraničních ekonomik.
13. Ekonomický růst a hospodářské cykly (pojetí ekonomického růstu, tempo růstu, zdroje ekonomického růstu, modely ekonomického růstu, bariéry ekonomického růstu, charakteristika hospodářského cyklu, vnější a vnitřní příčiny cyklu, interkace akcelerátoru s multiplikátorem)
Ekonomický růst Ekonomický růst = dlouhodobý růst potenciálního reálného produktu
Měření vývoje produktu = rozdíl produktu v období t (Yt) a produktu v předchozím období (Yt-1) Tempo růstu reálného produktu:
Tempo růstu nominálního produktu: = za Y dosadíme YN , π (tempo růstu cenové míra inflace)
hladiny =
Yt – Yt-1 gYt =
---------------
* 100%
gYNt = gYt + πt
Yt-1 Ukazatel produktu na 1 obyvatele Yt nebo Yt-1 dělím Lt nebo Lt-1 (množství použité práce = pracovní vstup). -ukazatel produktu na 1 obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň dané země Ekonomický rozvoj = širší pojem než ekonomický růst, zahrnuje zpravidla i další aspekty vývoje ekonomiky, jako strukturální změny v národním hospodářství, technologické změny, zvyšování životní úrovně obyvatelstva, …
Růst potencionálního produktu • S růstem potencionálního produktu se posunula křivka LRAS i křivka SRAS doprava • Vývoj potencionálního produktu můžeme znázornit i posunem křivky hranice výrobních možností PPF doprava • Tempo růstu produktu Yt nom. (přesně) =Yt-1nom. * Yt * Pt Celková cenová hladina (deflátor HDP): Pt = Ytnom / Yt-1nom * Yt Reálný produkt:Yt = Yt nom. / Y t-1 nom. * Yt Produktivita práce (tj. produkt na 1 pracovníka) = Y/L
Zdroje ekonomického růstu • Lidské zdroje (množství práce a její kvalifikace) • Přírodní zdroje (množství půdy, nerostného bohatství a jejich kvalita) • Kapitálové zdroje (množství strojů, zařízení, budov, aj. a jejich technická úroveň • Kvantitativní (při jejich převaze jde o extenzívní růst) • Kvalitativní (intenzívní růst) - jde o růst produktivity výrobních faktorů (produkce/množství výrobních faktorů) • Kapitálová vybavenost práce = K/L • Růst kapitálové vybavenosti práce se nazývá prohlubování kapitálu (capital deepening) • Při stejném tempu růstu zásoby kapitálu a růstu množství pracovní síly (K/L je konstantní) jde o tzv. rozšiřování kapitálu.
Růstové účetnictví Neoklasická teorie předpokládá, že část produktu je tvořena kapitálem a část produktu připadá na práci: Y = MPPk * K + MPPl *L • Mezní fyzický produkt práce: MPPl = ∆Y/∆L • Mezní fyzický produkt kapitálu: MPPk = ∆Y/∆K • Přírůstek produktu ∆Y = MPPk * ∆K + MPPl * ∆L • Podíl K a L na vytvořeném důchodu (jednotky důchodu) za dokonalé konkurence: MPPk * K / Y + MPPl *L / Y = 1 • Tempo růstu produktu (neoklasický model růstu): • ∆Y/Y = ∆K/K * θ + ∆L/L * (1-θ) • Tempo růstu produktu při technologickém pokroku: • ∆Y/Y = ∆K/K * θ + ∆L/L * (1-θ) + κ Agregátní produkční funkce Y = T * Ka + Lb (Cobb-Douglasova produkční funkce – R.Solow) – Y = makroekonomický produkt – T = stav technologie (úrovňová konstanta) – K = zásoba kapitálu – L = množství práce – Pružnost Y vůči K (podíl K na vytvořeném Y), tj. théta – Pružnost Y vůči L (podíl L na vytvořeném Y), tj.1- théta • Jinak řečeno, koeficient a, popř. b udává o kolik procent se změní Y, když se množství K, popř. L změní o 1 %. Modely ekonomického růstu Klasický model • (D. Ricardo, T. Malthus) považuje za jediný zdroj ekonomického růstu zvyšování počtu obyvatelstva, což je spojeno s klesajícím mezním produktem práce. Klesá produkt na 1 obyvatele, klesají reálně mzdy až na úroveň životního minima, kde se růst obyvatelstva (a tím i produktu) zastaví • Zvýšení produktu na 1 obyvatele a reálných mezd: – zvýšení úmrtnosti (války, epidemie, apod.) – snížení porodnosti • Tzv. „železný zákon mzdový“: – výše reálných mezd se udržuje dlouhodobě na úrovni životního minima (při nulovém růstu množství práce i produktu) Neoklasický model • (R. M. Solow) předpokládá růst množství fixního kapitálu (akumulaci). - Při stabilním množství práce dochází k prohlubování kapitálu (roste kapitálová vybavenost práce) - Při neexistenci technologického pokroku dochází k poklesu míry výnosu kapitálu a úrokové sazby. • Mezní produkt práce bude růst a poroste i reálná mzdová sazba • Dlouhodobý pokles úrokové sazby vede k zastavení tvorby úspor na financování čistých investic, zásoba kapitálu začne stagnovat • Ustává prohlubování kapitálu, stagnují reálné mzdy, míra výnosu kapitálu i úroková sazba – jde o tzv. nulový růst. • Při konstantním růstu L by bylo dosaženo stálého stavu za podmínky rovnosti tempa růstu Y, L a K • Při uplatnění technologického pokroku nedojde k poklesu výnosu kapitálu a reálné úrokové sazby (tomu odpovídá i skutečný vývoj např. v USA) Keynesovské modely růstu
• •
(R. Harrod, E. Domar) – rovnovážný růst je růstem produktu při plném využití zásoby kapitálu a při plné zaměstnanosti Jedná se o jednofaktorové modely, kde zdrojem růstu je akumulace (zvýšení zásoby kapitálu)
Domarův model • Přírůstek poptávaného produktu Y = 1/s * ∆I • Přírůstek nabízeného produktu • ∆Y = 1/k * ∆K k = K/Y ∆K = I • Koeficient efektivnosti investic • 1/k = E = ∆Y/I
Bariéry ekonomického růstu • Nedostatečná zásoba kapitálových statků • Nízká produktivita práce (Y/L) • Nedostatečný technologický pokrok • Nízká úroveň kvalifikace pracovních sil • Přírodní vlivy a katastrofy • Institucionální překážky • Vysoká neproduktivní spotřeba
Možnosti zvýšení tempa růstu • Ekonomický start spojený s industrializací – podpora výroby vycházející z příhodných přírodních podmínek, levné pracovní síly, aj. • Vládní regulace – podpora vývozu, aj. • Zahraniční finanční a technická pomoc – příliv zahraničního kapitálu, úvěry, dotace, aj. Charakteristika cyklu • hospodářský cyklus = výkyv v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin 1. Krátkodobé kolísání • v několikaměsíčních po sobě následujících obdobích pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě, …) 2. Dlouhé Kondratěvovy vlny (v délce 50 – 60 let) Vysvětleny působením takových událostí jako např. • války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny • rozšiřování světového trhu (např. rozvojem koloniálních soustav) • výstavba železnic, … 3. Juglarovy střednědobé hospodářské cykly • dochází k nim pod vlivem poptávkových a nabídkových šoků Fáze hospodářského cyklu 1. Fáze kontrakce (= pokles reálného produktu) • je zakončena dolním bodem obratu (sedlo , dno) • trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako recese • zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazýváme deprese • nulové přírůstky produktu jsou nazývány stagnace 2. Fáze expanze (= rozmach, vzestup reálného produktu)
• je zakončena horním bodem obratu = vrchol Trendem produktu je probíhat nad i pod trendovou linií. Cyklus je období mezi dvěma stejnými body obratu Mechanismus cyklu Kolísání agregátní poptávky a nabídky • střídání jednotlivých fází (= mechanismus cyklu) vychází z příčin jednotlivých poptávkových a nabídkových šoků Keynesiánský přístup • zaměřuje se na rozkolísanost agregátní poptávky pod vlivem výkyvů v investičních a spotřebních výdajích, které jsou vyvolány např. pesimistickými očekáváními podniků a domácností • výpadek těchto výdajů není nahrazen jinými výdaji Monetaristické pojetí • rozkolísanost agregátní poptávky je podmíněna peněžní iluzí pracovníků (jejich nesprávné inflační očekávání) • Monetaristé se zaměřují na vliv měnové politiky na agregátní poptávku Nová klasická MaE • založená na hypotéze racionálních očekávání • připouští efekt neočekávané změny agregátní poptávky na produkt pouze za předpokladu krátkodobě mylné interpretace vývoje cenových relací podniky a pracovníky Příčiny hospodářských cyklů Vnější • poptávkové a nabídkové šoky (vládní výdaje, změny cen surovin na světových trzích apod.), • politický hospodářský cyklus (expanzivní fiskální politika před volbami, restriktivní politika po volbách), • monetární politika CB (popř. nesprávné inflační očekávání s tím spojené apod.), • změny produkční funkce (vlivem změn ve vybavenosti práce kapitálem, vlivem technologických změn, vlivem inovací apod.). Vnitřní • investice a jejich úloha v interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
Proticyklická politika • probíhá nejčastěji jako regulace agregátní poptávky: 1. politika vysoké zaměstnanosti 2. protiinflační politika 3. fiskální politika, v rámci které se mění vládní výdaje (nákupy, transferové platby) a daňové zatížení ekonomických subjektů 4. monetární politika – CB ovlivňuje množství peněz v ekonomice a tím i úrokovou sazbu a výdaje na ni citlivé (tedy i agregátní poptávku) 5. politika bezprostředně ovlivňující čistý export (usměrňování vývoje měnových kurzů, cla, importní kvóty, …) Pro účinnou proticyklickou politiku je nezbytné předvídání hospodářských cyklů. K tomu slouží předstihové konjunkturní indikátory (předstihové, současné, zpožděné)
14. Nezaměstnanost (měření nezaměstnanosti, poptávka po práci, nabídka práce, příčiny a formy nezaměstnanosti, rovnováha na trhu práce, přirozená míra nezaměstnanosti, důsledky nezaměstnanosti, Okunův zákon, snižování nezaměstnanosti) Měření nezaměstnanosti • nezaměstnanost a její vývoj lze vyjádřit pomocí míry nezaměstnanosti nezaměstnaní = ---------------------------------------ekonomicky aktivní obyvatelstvo
* 100%
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (= pracovní síla dané země) Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání. Nezaměstnaní - lidé, kteří nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Ostatní – ženy na MD, studenti, invalidé, penzisté
Příčiny a formy nezaměstnanosti
Druhy nezaměstnanosti 1. Frikční nezaměstnanost • často bývá označována jako dobrovolná • vzniká na základě pohybu pracovníků - pracovníci ztratili práci na základě propouštění - dobrovolně opustili práci a hledají lépe placené místo - lidé se stěhují a hledají práci v novém bydlišti - mladí lidé hledající první práci (po SŠ, VŠ, …) 2. Strukturální nezaměstnanost • na základě nedostatečné poptávky po statcích a tudíž i po pracovnících v určitých odvětvích • existuje nerovnováha na jednotlivých regionálních trzích práce téže profese. • existence strukturální nezaměstnanosti je zřejmě hlavní příčinou regionálních rozdílů v míře nezaměstnanosti 3. Plná zaměstnanost • neznamená, že by neexistovala žádná nezaměstnanost, ale existující počet volných pracovních míst je stejně velký, jako počet nezaměstnaných osob L=L*, Y=Y*, u=u* Produkt je na potencionální úrovni Existuje frikční a strukturální nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti, dosažená při plné zaměstnanosti, je u*= přirozená míra nezaměstnanosti U*= NAIRU (inflaci neakcelerující míra nezaměstnanosti) 4. Cyklická nezaměstnanost • je podmíněna nepružností mezd směrem dolů při klesající agregátní poptávce • pokles poptávky po určité produkci ⇒ vznikají kladné neplánované zásoby, podniky propouštějí, snižují své ceny a klesá cenová hladina ⇒ klesá poptávka po práci a roste nabídka práce (nominální mzdová sazba je přitom fixní.
• jde o nezaměstnané pracovníky, kteří jsou při dané mzdě ochotni pracovat, ale poptávka po jejich práci je příliš nízká, neexistuje pro ně volné pracovní místo (= nezaměstnanost nedobrovolná)
Příčiny nezaměstnanosti 1. Silnější regulační zásahy vlády: • příliš vysoké sociální dávky ⇒ lidé nemají potřebu ani motivaci rychle si najít práci • od intenzivního hledání práce může odrazovat též vysoká mezní míra zdanění pracovního důchodu 2. Rostoucí význam sociálně psychologických faktorů • omezují migraci za prací (např. svázanost s prostředím, bydlení rodičů s dětmi, …) 3. Hystereze na trhu práce • růst přirozené míry nezaměstnanosti sleduje automaticky skutečnou míru nezaměstnanosti • efekt hystereze se projevuje např. lidé po určité době bez zaměstnání ztrácejí svou kvalifikaci a po odeznění recese hledají práci obtížně a déle, než je obvyklé • hystereze může mít podobu: lidé se přizpůsobí své nezaměstnanosti, najdou způsoby, jak získávat k podpoře v nezaměstnanosti nelegálně další příjmy a fakticky (nikoliv však formálně) přestávají práci hledat 4. Dynamické strukturální změny v posledních desetiletích • změna politického režimu 5. Demografické změny • nezaměstnanost je vyšší v určitých skupinách např. mladí lidé, ženy, rasové menšiny, … Důsledky nezaměstnanosti 1. Ekonomické důsledky • jsou představovány ztrátou produkce – jde tedy o dopad cyklické nezaměstnanosti • ekonomickým dopadem je také snížení, případně ztráta kvalifikace pracovníků Pokles produkce = Okunův zákon 2. Sociální důsledky • psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností ⇒ růst nemocnosti, rozpady rodin (nedostatek financí, výčitky, …) • destrukce etických hodnot ⇒ kriminalita, alkoholismus, narkomanie, prostituce, … • sociální problémy vyvolané nezaměstnaností např.: rasově nebo xenofobně motivované nepokoje Snižování nezaměstnanosti 1. Snižování nezaměstnanosti v rámci proticyklické politiky ⇒ snižování cyklické nezaměstnanosti = poptávkově orientovaná politika (v případech, kdy je cyklická nezaměstnanost vyvolána negativním poptávkovým šokem) Specifická bývají opatření ke zvýšení zaměstnanosti v rámci fiskální politiky: • výdaje veřejných rozpočtů k financování „společensky účelných pracovních míst“ • krátkodobá pracovní místa prostřednictvím financování poptávky po „veřejně prospěšných pracích“
2. Snižování přirozené míry nezaměstnanosti (= dlouhodobé snižování frikční a strukturální nezaměstnanosti) • zlepšování informací o volných pracovních místech • vládou financované programy rekvalifikace • podpora migrace lidí za prací (např. příspěvky na dopravu, …) • redukce sociálních dávek (podpora v nezaměstnanosti) • redukce zákonem stanovených minimálních mezd může rozšířit pracovní příležitosti pro pracovníky s nízkou kvalifikací
Poptávka po práci Poptávka po práci MR = ∆TR/∆Q MRPL = MPPL * MR Podmínka rovnováhy a maximalizace zisku: MFCL = MR W = MRPL Změna poptávky po práci je vyvolána: • změnou MPPL (technologickým pokrokem nebo prohlubováním kapitálu), • změnou poptávky po produkci (a navazující změnou cen statků).
Trh práce s pružnými mzdovými sazbami • za předpokladu dokonale pružné W a ceny statků dojde po růstu AD ke vzniku záporné neplánované zásoby, roste zaměstnanost a pod vlivem klesajícího MPP rostou i ceny a cenová hladina P. Roste MRPL a křivka LD se posunuje nahoru • na růst P reaguje poklesem nabídka práce a W rostou ve stejném rozsahu jako cenová hladina P. To neumožňuje i přes růst P zaměstnávat více pracovníků. Při rychlém sledu těchto procesů se reálná mzdová sazba (W/P), zaměstnanost a produkt nezmění (předpokládáme, že se nezmění ani MPPL) • nezaměstnanost je dobrovolná (za předpokladu dokonalé informovanosti o volných pracovních místech a při možnosti jejich okamžitého obsazení), nezaměstnaní hledají práci s vyšší W. Nabídka práce Člověk jakožto spotřebitel poptává na trhu zboží takové množství výrobků a služeb, jaké mu umožňuje jeho příjem a ceny zboží. Nadále budeme předpokládat, že jediným zdrojem příjmu je pro něj jeho pracovní činnost. Podoba pracovní činnosti: - Práce ve firmě – pronájem práce na trhu práce za účelem získání peněz. - Domácí práce – umožňuje vytvářet výrobky či služby, pro přímou spotřebu nebo zvyšovat znalosti a dovednosti, které mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnosti. Práce ve firmě a domácí práce zaberou část dne, zbytek je volným časem. Pro určení tržní nabídky je účelné předpokládat pouze dvě možnosti využití času: - Práci – která je pronajímána za mzdu - Volný čas Cílem spotřebitele je maximalizace užitku = jak maximalizovat užitek rozdělením času mezi práci ve firmě a volný čas. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud se mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Tedy maximálního užitku je dosaženo tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný. Substituční a důchodový efekt Změna mzdové sazby má na rozhodování mezi prací a volným časem dvojí účinek:
-
Substituční efekt – při vyšší mzdě každá hodina práce přináší větší množství výrobků a služeb, což vede k tendenci více pracovat na úkor volného času (vede k zvyšování nabízeného množství práce) Důchodový efekt – vyšší mzda zvyšuje reálný příjem (za předpokladu, že ceny výrobků a služeb se nemění) a vede tak k tendenci mít více volného času (vede k snižování nabízeného množství práce). Substituční a důchodový efekt působí protichůdně. Dopad na změny mzdy na nabízené množství práce záleží na tom, který z nich převažuje: Substituční >důchodový= s růstem mzdy nabízené množství práce roste Substituční
Zpět zakřivená křivka nabídky po práci - Tvar křivky individuální nabídky práce závisí na tom, který z efektů změny mzdy převládá - Při nižší mzdové sazbě převládá substituční efekt a množství nabízené práce roste: křivka individuální nabídky práce má pozitivní směrnici. - Při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový efekt a množství nabízené práce klesá: křivka individuální nabídky práce má zápornou směrnici. - Jedná se o tzv. zpět zakřivenou individuální křivku nabídky práce.
Rovnováha na trhu práce - Rovnováha na trhu práce vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou = rovnovážná zda - Tržní křivka poptávky je horizontálním součtem individuálních křivek poptávky všech firem na trhu - Tržní křivka nabídky je taktéž horizontálním součtem individuálních křivek nabídky práce, ale přesto není zpět zakřivená - Důvody proč není zpětně zakřivená: a, různí lidé mají rozdílné alternativní náklady a různý vztah k práci b, rostoucí mzda přitahuje na trh nové pracovníky s vyššími transferovými výdělky - Při vychýlení mzdy (mzdové sazby) z rovnovážné úrovně vzniká na trhu nedostatek nebo přebytek práce.
Rovnováha a mzdové rozdíly V podmínkách dokonalé konkurence působí na trhu identického výrobního faktoru tendence k ustalování rovnovážné výše jeho ceny - Jestliže se bude mzdová sazba lišit, pracovníci budou přecházet ze zaměstnání hůře placeného do zaměstnání s vyšší mzdovou sazbou. - To zapříčiní, že nabídka práce v zaměstnání s nižší mzdovou sazbou bude klesat a mzdová sazba bude růst, v zaměstnání sazba bude klesat – dokud se mzdová sazba u všech zaměstnaných nevyrovná - Přesto existují často i velmi výrazné mzdové rozdíly
Nerovnovážné rozdíly - V těchto případech různá mzdová sazba povede ke změnám poptávky a nabídky práce - Mzdové rozdíly vedou k přesunům pracovních zdrojů a vyrovnávání mzdových rozdílů - V těchto případech se jedná o nerovnovážné rozdíly Rovnovážné rozdíly Rovnovážné rozdíly jsou vysvětlovány: - Nedostatečnou mobilitou zdrojů a segmentací trhu práce - Rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech, které jsou dané zděděnými vlastnostmi a rodinnou výchovou - Rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností a schopností - Rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání
Příčiny růstu přirozené míry nezaměstnanosti • demografické změny zesilující frikční nezaměstnanost (růst podílu mladých lidí, žen, menšin, u kterých je vyšší míra nezaměstnanosti i v důsledku diskriminace) • regulační zásahy vlády (vysoké podpory v nezaměstnanosti, vysoké minimální mzdy apod.) • sociálně psychologické faktory (svázanost s prostředím apod.) • dynamické strukturální změny • hystereze na trhu práce, tj. růst přirozené míry nezaměstnanosti vlivem nezaměstnanosti na sebe samu (nezaměstnaní po určité době ztrácejí svou kvalifikaci nebo zájem práci hledat, nemají vliv a nevytvářejí tlak na snižování mezd, a tak se zvyšuje frikční popř. strukturální nezaměstnanost)
Trh práce při nepružné nominální mzdové sazbě • s poklesem poptávky po produkci vznikají kladné neplánované zásoby, podniky propouštějí, snižují své ceny a klesá P. Klesá poptávka po práci (klesá též MRPL) a roste nabídka práce (v důsledku růstu reálných mzdových sazeb). W1 je fixní
Okunův zákon Y/Y* = 1 + 0,02(u* - u) Popisuje důsledky cyklické nezaměstnanosti – ztráta produkce je rozdíl mezi skutečným a potenciálním produktem •
Dynamická podoba Okunova zákona: ∆u = - 0,5 ( y - 2,25 )
15. Inflace (definice a měření ěření inflace, deflátor HDP, index spotřebitelských spot ebitelských cen, inflace poptávková a nákladová, příčiny př a formy inflace, důsledky sledky inflace, protiinflační protiinfla politika, inflace a nezaměstnanost – Phillipsovy křivky)
Inflace znamená růst všeobecné cenové hladiny. hladiny. Současně dochází k poklesu kupní síly peněžní jednotky.
• •
Cenová hladina P představuje edstavuje pr průměrnou úroveň cen určitého souboru statkůů v bběžném období (ceny P1) ve srovnání s cenami určitého ur itého vybraného základního období (ceny P0) Míra inflace
•
Index spotřebitelských ebitelských cen (CPI):
•
Rozdíl mezi CPI a deflátorem HDP • • •
CPI zahrnuje jen vybraný spotřební spot koš, ale včetně dovážených výrobků,, deflátor zahrnuje všechny vyráběné statky v zemi, koš statků v CPI je stejný, v deflátoru HDP se každý rok mění, m CPI používá v čitateli itateli jako váhy spot spotřebované množství statků a služeb v základním období, deflátor používá v čitateli itateli jako váhy množství jednotlivých statků statk a služeb vyrobených v běžném b období.
Inflace tažená poptávkou • •
Po jednorázovém poptávkovém šoku vzrostla vzros cenová hladina i produkt Po určité době dojde k automatickému přizpůsobení p Y na úroveň potenciálního produktu a k dalšímu růstu stu P, která se ustálí na určité ur úrovni
Inflace tlačená náklady • •
Po negativním nabídkovém šoku roste P a klesá Y (stagflace) Při jednorázovém šoku dojde po čase k přizpůsobení Y na úroveň potenciálního produktu a P poklesne (deflace)
Inflační očekávání •
nabídkové šoky (očekávání ekávání inflace a její prosazení do mezd) jsou doprovázeny poptávkovými šoky (monetární politikou) a výsledkem je rostoucí cenová hladina (trvalá inflace) při p relativně stabilním reálném produktu na úrovni potenciálního produktu
•
růst cenové hladiny je založen na inflačních očekáváních (prosazovaném do mezd) a inflace se udržuje setrvačností (setrvačná inflace). Jde o tzv. mzdově cenovou spirálu. Inflační očekávání bude ovlivněno nejen danou mírou inflace, ale i očekáváním účinků poptávkových a nabídkových šoků.
Důsledky inflace •
• •
•
Skutečná míra inflace je většinou vyšší než očekávaná, růst mezd přichází se zpožděním, mzdy rostou jen u některých pracovníků, tj. v průměru. Negativně působí také tzv. taxflace (fiskální brzda), kdy s růstem nominálních důchodů se pracovníci dostávají do vyšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění, a tak klesá reálný disponibilní důchod Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady (náklady spojené s řízením portfolia, tj. struktury aktiv, náklady na „menu costs“, tj. náklady spojené se změnou ceníků, seřizováním prodejních automatů apod.) Vliv inflace na bohatství se projevuje v poklesu reálné hodnoty aktiv (hotovosti, vkladů na požádání). Důsledkem je snaha o diverzifikaci struktury aktiv do nemovitostí (pozemky, budovy apod.) jejichž cena inflací roste. K přerozdělování bohatství dochází, jestliže je skutečná míra inflace vyšší než nominální zhodnocení bohatství. Věřitelé inflací ztrácejí, dlužníci na inflaci vydělávají Vliv inflace na ekonomickou aktivitu je negativní, protože vytváří nejisté prostředí, ztěžuje kalkulaci, přináší nejistotu pro investování, roste riziko, narůstá spekulace.
Inflace podle míry růstu cen • • •
mírná (plíživá) do 9 % ročně rychlá (pádivá) pohybující se v desítkách procent ročně hyperinflace, která dosahuje stovky a tisíce procent ročně (peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna, používá se zahraniční měna, je nutná měnová reforma).
Inflace podle způsobu prosazování • • •
otevřená (plně se projevuje v růstu cen), skrytá (již při malé změně kvality a užitné hodnoty výrobku prudce roste cena vykazovaná jako cena nového výrobku, který není do spotřebního koše zahrnut), potlačená (růst cen je administrativně bržděn, klesá kvalita výrobků, vzniká černý trh, vytvářejí se fronty v obchodech, je zaveden přídělový systém).
Protiinflační politika • •
protiinflační politika se zaměřuje na zabránění posunu křivky AD doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti (měnová, fiskální, obchodní, kurzová politika, která nestimuluje růst AD popř. brání růstu AD restrikcí) protiinflační politika se zaměřuje na snižování inflačních očekávání (omezením či zastavením měnové akomodace vzroste nezaměstnanost i mezera produktu a křivka SRAS se posune vlevo, ale nenásleduje posun křivky AD). Při zastavení měnové akomodace ekonomické subjekty sníží své očekávání míry inflace, a to bude brzdit posun křivky SRAS.
Formy protiinflační důchodové politiky • • •
zmrazení mezd vládním nařízením (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu), limity růstu mezd v procentech (ve vztahu k inflaci), dobrovolné omezení růstu mezd při kolektivním vyjednávání pod vlivem vládních doporučení.
Krátkodobá Phillipsova křivka • • • •
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace při růstu AD vzroste zaměstnanost, klesne u a roste cenová hladina (míra inflace), naopak vyšší nezaměstnanost povede k deflaci rovnováha E2 je pouze krátkodobá, protože působí automatický mechanizmus, který navrací u na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti (a Y na úroveň potenciálního produktu) a míra inflace klesne na nulu trvale nižší nezaměstnanost by mohla udržet jen trvalá stimulace AD. Na růst P totiž reagují nabídkové šoky v podobě stejného tempa růstu W, aby byl vyrovnán pokles reálných mzdových sazeb, a proto je k nižšímu u než je přirozená míra nezaměstnanosti nutný další růst AD.
Posun SRPC • • •
poptávkový šok (růst AD) vede k poklesu u a růstu π po obnovení rovnováhy na trhu práce (u = u*) se začne prosazovat očekávání inflace ve výši π2 . Přirozená míra nezaměstnanosti u* bude spojena s očekávanou mírou inflace π 2 (π 1 bylo 0) s poklesem u roste skutečná míra inflace, vzniká proto nová, výše položená křivka SRPC2.
Snižování inflace • • •
vztah mezi u a π platí i v obráceném směru, kdy výchozím impulzem je pokles AD doprovázený růstem u nad přirozenou míru nezaměstnanosti a poklesem skutečné míry inflace atd. dlouhodobým výsledkem je míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti při nižší míře inflace (skutečné i očekávané) pohyb z E1 do E2 je označován jako „cyklus odříkání“.
16. Rozpočet a fiskální politika (státní rozpočet a jeho struktura, funkce rozpočtu, daňová soustava, nástroje a mechanizmy fiskální politiky, automatické stabilizátory, diskreční politika, cíle a důsledky fiskální politiky, Lafferova křivka, skutečný, strukturální a cyklický rozpočet, efekt vytěsňování, vládní deficity a dluhy)
Státní rozpočet je bilance předpokládaných příjmů a výdajů státu za jeden rok.
Rozpočtové příjmy: • daně (včetně příspěvků na sociální pojištění), • přijaté úroky, příjmy z pronájmu majetku apod., • prodej státního majetku (privatizace), • přijaté úvěry a emise státních obligací.
Daňová soustava ČR Přímé daně • Daně z důchodu • Fyzických osob • Právnických osob • Daně z majetku • Daň z nemovitostí včetně půdy • Daň z dědictví • Daň darovací • Daň z převodu nemovitostí • Daň silniční • Daň k ochraně životního prostředí
Nepřímé daně • daň spotřební (z uhlovodíkových paliv a maziv, z lihu a destilátů, z piva a vína, z tabáku a tabákových výrobků), • daň z přidané hodnoty (22 % a 5 %), • cla (dovozní, vývozní, tranzitní).
Rozpočtové výdaje • sociální (sociální transfery vlády domácnostem) • vládní nákupy (běžné a investiční výdaje ve školství, zdravotnictví, ve veřejné správě, pro armádu, policii, soudy apod.) • transferové platby podnikům (subvence dopravy, zemědělství, bankovnictví, těžebního průmyslu, k podpoře exportu apod.) • splátky úvěrů a vyplácený úrok z veřejného dluhu.
Funkce rozpočtu • alokační (soustřeďuje finanční prostředky k zabezpečení produkce veřejných statků jako je obrana, bezpečnost apod. a k řešení externalit) • redistribuční, tj. přerozdělovací (je nástrojem regulace nerovností v důchodech) • stabilizační, tj. fiskální (je využíván k usměrňování makroekonomického vývoje prostřednictvím své příjmové i výdajové stránky).
Expanzivní fiskální politika • expanzivní fiskální politika založená na snížení daní a růstu výdajů G, TR by vedla k posunu křivky AD doprava a křivky SRAS také doprava (restriktivní politika působí opačně).
Rozpočtové saldo BS = t . Y - (G + TR)
Lafferova křivka • růst sazby t vede ke zpomalení růstu Y, a tím i ke zpomalení růstu daňového výnosu, • po překročení určité hranice (tzv. zakázaná zóna) vysoké zdanění odrazuje od ekonomické aktivity, vede k poklesu Y, a tím i k poklesu objemu vybraných daní, • pokles daňové sazby krátkodobě vede k poklesu sumy vybraných daní, ale dlouhodobě stimulací růstu Y vede k růstu daňového výnosu.
Nástroje fiskální politiky • automatické (vestavěné) stabilizátory fungují samočinně (např. progresivní daňový systém vede v recesi s poklesem důchodu k poklesu míry zdanění, a tedy k poklesu C, ale současně se mění hodnota výdajového multiplikátoru, a tím i účinnost autonomních výdajů). Dále sem patří pojištění a podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky apod. • diskreční politika (fiskální politika s volným rozhodováním) je spojena s rozhodnutím vlády či parlamentu o použití určitého nástroje (např. vládní výdaje na investice do dálnic, přehrad, vytváření nových pracovních míst ve službách, změna daňových sazeb aj.).
Skutečný rozpočet • Skutečný rozpočet jsou skutečné naměřené příjmy, výdaje a saldo. • Strukturální rozpočet jsou příjmy, výdaje a saldo za předpokladu tzv. plné zaměstnanosti (vyjadřuje opatření aktivní, diskreční fiskální politiky). • Cyklický rozpočet je rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem (vyjadřuje vliv cyklického vývoje a s ním spojeným působením automatických stabilizátorů na rozpočet). • Vývoj skutečného deficitu je v hospodářské praxi ovlivněn vývojem strukturálního deficitu (aktivní, diskreční politikou) i vývojem cyklického deficitu (vestavěnými stabilizátory). • Cíle fiskální politiky (společné s cíli měnové politiky) můžeme charakterizovat jako usměrňování vývoje hlavních makroekonomických veličin, tj. produktu, zaměstnanosti, cenové hladiny a vnější ekonomické pozice určitého národního hospodářství.
Keyenesovská expanzivní fiskální politika • v keynesovském systému je fiskální politika významným stabilizačním nástrojem, který krátkodobě ovlivňuje expanzivními opatřeními prostřednictvím AD produkt a zaměstnanost (v případě mezery produktu).
Dlouhodobý efekt fiskální expanze • v případě dlouhodobé expanzivní (popř. restriktivní) fiskální politiky by došlo k neustálému navracení zaměstnanosti na úroveň tzv. plné zaměstnanosti a produktu na úroveň potenciálního produktu a výsledkem by byla pouze změna cenové hladiny • současně by byl pravděpodobný vznik a růst rozpočtového deficitu (popř. přebytku v případě restriktivní politiky).
Problémy uplatňování fiskální politiky • časová zpoždění způsobují značnou nejistotu v účincích fiskální politiky (např. při financování investiční výstavby z rozpočtu, při daňových reformách apod.). Fiskální expanze tak může začít působit až v době, kdy je recese již překonána a to povede k inflaci • efekt vytěsňování spočívá v tom, že důsledky expanzivní fiskální politiky v podobě růstu nominálního produktu se projeví též na peněžním trhu v podobě růstu poptávky po penězích, a tedy i v růstu úrokové sazby. V důsledku růstu i klesají plánované výdaje (především I, ale i C, G financované úvěrem popř. čistý export při prosazení změny i do pohyblivých měnových kurzů) • rozpočtový deficit a rostoucí veřejný dluh je obvykle průvodním jevem fiskální expanze • mezinárodní pohyb statků a finančních aktiv může účinnost fiskální politiky zkomplikovat. Např. v důsledku fiskální politiky dojde k odchýlení domácí úrokové sazby od průměrné zahraniční i a vzniknou tlaky na měnový kurz domácí měny • vnější ekonomická rovnováha jako cíl fiskální politiky vyžaduje v případě deficitu PB provádět restriktivní fiskální politiku (pokles AD a Y povede k poklesu importu, znehodnocení kurzu domácí měny by vedlo k růstu čistého exportu), která by znamenala pokles zaměstnanosti.
Úplný vytěsňovací efekt • předpokládáme peněžní trh s nulovou nebo nízkou citlivostí poptávky po penězích na úrokovou sazbu (křivka MD je vertikální nebo silně strmá). Růst cenové hladiny vede k růstu poptávky po penězích a to má za následek silné zvýšení úrokové sazby a pokles výdajů na úrokovou sazbu citlivých. Poklesne podíl I a vzroste podíl G, • daný model předpokládá takový růst i, při kterém probíhá úplné nahrazení investic vládními nákupy (tzv. úplný vytěsňovací efekt). Růst G vede k růstu W a P, ale ve stejném rozsahu se W a P snižuje vlivem poklesu I. P se nezmění a AD zůstane ve své původní poloze. • Nežádoucí důsledky veřejného dluhu • úspory odčerpávané vládou k financování vládních výdajů nemůže využít soukromý sektor k financování nákupu kapitálových statků (soukromý kapitál je nahrazován veřejným dluhem). Omezuje to ekonomický růst podobně jako efekt vytěsňování. Musíme však vzít v úvahu, že řada výdajů vlády nebo transferů podnikům má investiční povahu • veřejný dluh může mít destimulační účinky na ekonomickou aktivitu v případě, že potřeba jeho splacení povede ke zvýšení míry zdanění • částí veřejného dluhu jsou obvykle pohledávky zahraničních subjektů, jejichž splácení je podmíněno přebytkem exportu nad importem
Koordinace měnové a fiskální politiky (policy mix) • makroekonomická regulace je zaměřena na řízení AD, a to její stimulací, kdy je cílem růst zaměstnanosti a produktu nebo jeho omezování (v případě stlačování inflace). Např. účinnost fiskální expanzivní politiky může být zesílena expanzivní měnovou politikou • makroekonomická regulace je zaměřena na strukturu produktu. Např. při expanzivní politice měnová politika stimuluje výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména I. • Naopak fiskální politika se zaměřuje na růst úrokové sazby a tím omezení příslušných výdajů, ale také stimuluje výdaje podle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy v podobě výdajů na spotřebu či na investice, transfery domácnostem apod.). Expanzivní měnová politika spolu s restriktivní fiskální politikou umožní pokles úrokové sazby, a tím i růst soukromých investičních výdajů. • Expanzivní fiskální politika v podobě růstu transferových plateb domácnostem nebo růst výdajů spolu s měnovou restrikcí umožní zvýšení podílu spotřebních výdajů domácností při poklesu soukromých investičních výdajů.
Vládní deficity a dluhy
Bariéry vyrovnanosti rozpočtu • obtížná technická proveditelnost úmyslu dlouhodobě udržovat rozpočet vyrovnaný ⇒ předpokladem je předvídatelnost budoucího cyklického vývoje (aby příjmové i výdajové programy byly s předstihem připraveny) • bariéry v podobě tlaků na řadu nástrojů aktivní expanzivní fiskální politiky ⇒ je problém zvýšit míru zdanění, odbourání výdajů v podobě velkorysých sociálních programů, …
Dopady veřejného dluhu • veřejný dluh může mít destimulační účinky na ekonomickou aktivitu v případě, že potřeba jeho splácení povede ke zvýšení míry zdanění • úspory (odčerpané vládou k financování vládních výdajů) nemůže využít soukromý sektor k financování nákupu kapitálových statků ⇒ soukromý kapitál je nahrazován veřejným dluhem • částí veřejného dluhu jsou obvykle pohledávky zahraničních subjektů ⇒ zahraniční dluh vlády ⇒ jeho splácení je podmíněno přebytkem exportu nad importem
Koordinace měnové a fiskální politiky MaE regulace se provádí oběma politikami současně, jde tedy o jejich kombinaci. Tyto politiky jsou přitom prováděny navzájem obvykle nezávislými autoritami (CB, vláda). Dosažení koordinace může vycházet např. z následujících dvou kritérií:
1. Řízení agregátní poptávky • stimulace AD ⇒ autority usilují o růst zaměstnanosti a produktu, nebo omezováním AD ⇒ v případě stlačování inflace
2. Řízení struktury produktu • nejde o stimulaci nebo zadržování AD, ale o ovlivňování struktury produktu Měnová politika stimuluje výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje. Opatření fiskální politiky vedou k růstu úrokové sazby (omezení příslušných výdajů) a stimulují výdaje dle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy v podobě výdajů na spotřebu či na investice, transfery domácnostem nebo podnikům) Efekt vytěsňování soukromých investic - Crowding out - Fiskální expanze zvyšuje úrokové sazby - Vláda chce např. prodat obligace, snižuje jejich cenu, tím se zvýší úroky - Klesají investice a snižuje se produkt
-
Baarova-Ricardova hypotéza Baaro – neoklasik, pravicový, konzervativní Hypotéza=vládní dluh není účinný na ekonomiku Podle této hypotézy lidi vědí, že se daně po snížení zase musí časem zvýšit, protože bude třeba dluh splatit=zvýší se úroky, lidé budou peníze šetřit Tj. snížení daní nemá efekt na Y ani na i
