Osudy ãeského divadla v roce 1957

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 3

Jindfiich âern˘

Osudy ãeského divadla v roce 1957

Politická situace roku 1957 nebyla v zemích sovûtského bloku proreformní. V Polsku zavládlo vystfiízlivûní z reformní role Wladyslawa Gomulky, kdyÏ v kvûtnu odmítl odsoudit krvavé potlaãení nepokojÛ v Poznani v ãervnu 1956, protoÏe “z ãerného poznaÀského ãtvrtku se snaÏí profitovat reakce, a tomu musíme zabránit”. V SSSR si sice upevnil svou pozici Chru‰ãov, kdyÏ odstavil od moci Malenkova, Molotova a Kaganoviãe, do roz‰ífieného politbyra v‰ak dosadil svého budoucího pfiemoÏitele, konzervativního dogmatika Leonida BreÏnûva. Ani chru‰ãovovské vedení ov‰em nehodlalo rezignovat na vedoucí postavení mezi dvanácti vládnoucími stranami svého bloku. Nebyla uÏ moÏná Ïádná Kominterna ãi Informbyro, dokonce v listopadové deklaraci, zakonãující poradu tûchto stran v Moskvû, ne‰lo uÏ ani prosadit tezi o vedoucí úloze KSSS a bylo nutno pfiipustit existenci “zvlá‰tních cest” ke komunismu. Tyto “zvlá‰tní cesty” v‰ak musely respektovat tzv. proletáfisk˘ a socialistick˘ internacionalismus a pfiipustit, Ïe dogmatismus je ménû závaÏná úchylka neÏ revizionismus. CoÏ jugoslávské delegaci zabránilo deklaraci podepsat. SSSR v tomto roce získal ov‰em velkou prestiÏ fiíjnov˘m úspû‰n˘m startem první umûlé druÏice zemû Sputnik 1, kterou za mûsíc následoval Sputnik 2 se psem Lajkou na palubû. Spojené státy velmi zneklidnily tyto dÛkazy, Ïe je Sovûty pfiedstihly ve vojensky dÛleÏitém raketovém v˘zkumu. Ani v âeskoslovensku se nevyvíjela politická situace proreformnû, spí‰e naopak. V ãervnu KSâ vyhlásila revizionismus za hlavního nepfiítele jednoty komunistick˘ch stran a za cestu, jíÏ do socialistick˘ch zemí proniká imperialistická propaganda, ãímÏ vlastnû deklarovala nechuÈ k jak˘mkoli reformám (i hospodáfisk˘m) a brzdila ideologickou kritiku stalinistick˘ch deformací. Tato politika, zametající cestu star˘m, stalinismem zprofanovan˘m kádrÛm, byla zdánlivû naru‰ena po listopadovém úmrtí prezidenta Antonína Zápotockého, na jehoÏ post

STUDIE ANAL¯ZY

pfiekvapivû místo zaslouÏilého stalinisty Viliama ·irokého nastoupil málo znám˘ aparátãík, poststalinsk˘ první tajemník KSâ Antonín Novotn˘. Novotn˘ byl ov‰em stejnû zaslouÏil˘ dogmatik jako ·irok˘ a ve své nové funkci jako ‰éf strany i státu dal hned v prosinci vyhlásit politické provûrky, v jejichÏ rámci bylo v roce 1958 ze sv˘ch funkcí odstranûno kolem pûti tisíc politicky i tfiídnû nespolehliv˘ch osob. V tomto roce také pokraãoval za úãasti prominentních ideologÛ (Kopeckého, ·tolla, Hendrycha, Petrmichla a dal‰ích) pokus o likvidaci “reakãního ducha” loÀského spisovatelského sjezdu a celostátnû byla pfiipravena velká ateistická kampaÀ, zostfiující boj proti náboÏenství. Ten se zintenzivÀoval aÏ do konce roku 1959 a úãastnili se ho i nûktefií ãe‰tí básníci (napfi. v Kvûtnu publikující ãtyfiiatfiicetilet˘ imunolog Miroslav Holub). V této atmosféfie boje za komunistick˘ svûtov˘ názor a ateistickou v˘chovu vypátrala a zatkla StB katolického knûze-básníka, sedmaãtyfiicetiletého Jana Dokulila, kter˘ se od roku 1950 skr˘val a byl nyní za doprovodu novináfisk˘ch nadávek v duchu zaãátku padesát˘ch let odsouzen na 12 let.1 Státní bezpeãnost a soudy, u nichÏ sovûtsk˘ zásah v Maìarsku “zastavil pokles mocenského sebevûdomí a bezradnosti”2, pokraãovaly ve své ãistící ãinnosti: hned v lednu dva rozsudky smrti v kauze “‰pionáÏní skupiny britské rozvûdky”3, v bfieznu byla “zne‰kodnûna skupina ‰pionÛ”, mezi nimiÏ byl komentátor ãs. televize Vladimír Vesel˘ (dostal 25 let)4, soudili se tzv. rozkradaãi (coÏ byli vût‰inou b˘valí podnikatelé) a samozfiejmû neposlu‰ní zemûdûlci. Teprve v tomto roce byl na 17 let odsouzen sociálnû demokratick˘ ministr Bohumil Lau‰man, unesen˘ pfied ãtyfimi lety z Rakouska. V fiíjnu také skonãila práci tzv. Barákova komise na revizi politick˘ch procesÛ. “Její v˘sledek byl hanebn˘ a zpÛsob, jak˘m se provádûla, lze povaÏovat za druhé kolo politick˘ch procesÛ.”5 Hlavnû si v‰ak v tomto roce nikdo u nás nev‰iml, Ïe do‰lo k uzavfiení dvou smluv o “doãasném umístûní sovûtsk˘ch 3

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 4

jednotek” na území státu sovûtského bloku: v bfieznu s NDR a v kvûtnu s Maìarskem. âeskoslovensko si myslelo, Ïe se ho to net˘ká. SvÛj omyl poznalo za jedenáct let. Co se socialistick˘m realismem? Psalo se sice, Ïe byl v roce 1956 “odtrouben”, ale to bylo jen zboÏné pfiání nûkter˘ch vzdorujících umûlcÛ, ktefií zaãali dogmatick˘ monolit nakopávat, ten dostával trhliny a do spár se ãile hrnuli nadrÏení kum‰t˘fii. Zato Rudé právo se v roce 1957 zab˘vá socialistick˘m realismem velmi intenzivnû. 15. února zpovídá na toto téma bulharského akademika Todora Pavlova, kter˘ prohla‰uje, Ïe “my, socialistiãtí realisté, si vysoce ceníme nejen celé kladné literární a kulturní dûdictví, ale také soudobou kladnou literaturu a umûní v nesocialistick˘ch zemích, stejnû jako nûkterá kladná díla a úspûchy spisovatelÛ a umûlcÛ v na‰ich vlastních zemích, i kdyÏ mnozí z nich nejsou je‰tû socialistick˘mi realisty”. Z na‰eho KLADNÉHO dûdictví Pavlov jmenuje Jiráska a Fuãíka (kterého pr˘ popravila nûmecká fa‰istická burÏoazie za pomoci ãeskoslovenské burÏoazní agentury), z na‰ich souãasn˘ch KLADN¯CH dûl pak Antonína Zápotockého, z nûhoÏ si “dovolil zobecnit skvûl˘ symbolick˘ název pfiekrásného díla Vstanou noví bojovníci: vstává tu vlastnû cel˘ nov˘, socialistick˘, komunistick˘ svût; a s ním povstává kvalitativnû nov˘ objekt a subjekt umûlecké tvorby a vnímání; vznikají stále novûj‰í, stále vzne‰enûj‰í, stále lid‰tûj‰í city, estetické ideje a ideály; vzniká kvalitativnû nová pravda-krása a krásapravda; a rudá záfie plane nejen nad Kladnem, ale nad cel˘mi na‰emi zemûmi a nad celou na‰í planetou, která se po boufin˘ch revoluãních letech probouzí pod kouzeln˘m sluneãn˘m jasem opravdové svobody, demokracie a humanismu, o jak˘ch se nesnilo ani nejvût‰ím socialisticko-utopick˘m hlavám v minulosti. A tûm nepatrn˘m, ubohouãk˘m ãlovíãkÛm, ktefií zbloudili v dusn˘ch a zlovûstn˘ch sférách sv˘ch vûÏí ze slonoviny nebo se rovnou prodávají (aÈ vûdomû ãi nevûdomky) svûtov˘m agresorÛm, reakcionáfiÛm a tmáfiÛm, tûm opravdu nemáme co závidût. My bychom jim rádi pomohli, i je bychom rádi vyprostili z toho smrdutého bahna, ale kdyÏ si to oni sami nepfiejí, pfiipravují tím jen sami sobû nevyhnutelnû smutn˘ osud.” A pokud se nûkomu zdá, Ïe s. Pavlov zaspal chru‰ãovovskou destalinizaci, opak je pravdou: “My v‰ichni teì,” ãteme v jeho textu, “vypalujeme Ïhav˘m Ïelezem tento nebezpeãn˘ vfied kultu osobnosti. Operace dopadla úspû‰nû a rána uÏ mizí z tûla na‰eho státního, politického a kulturního Ïivota.”6 4

Socialistickému realismu se obsáhle vûnovalo Rudé právo i 5. bfiezna, kdy uvefiejnilo v˘Àatky z projevu tajemníka ÚV KSSS Dimitrije ·epilova na 1. sjezdu sovûtsk˘ch v˘tvarníkÛ. Byl to nesmûl˘ pokus o revizi Ïdanovov‰tiny, z níÏ tu ov‰em pfieÏily pojmy jako “mr‰ina formalismu” ãi “zhoubnost a vraÏednost abstraktní tvorby”, byly v‰ak odsouzeny pokusy “svévolnû a bezdÛvodnû ochuzovat, unifikovat a zuÏovat rámec sovûtského umûní”. Rudé právo si ov‰em pfiipomínkou jména osmimûsíãního sovûtského ministra zahraniãí (kter˘ v ãervnu 1956 nahradil Molotova a v únoru 1957 byl nahrazen Gromykem) moc nepomohlo, protoÏe kdyÏ na zaãátku ãervence Chru‰ãov likvidoval protistranickou skupinu Molotova, Malenkova a Kaganoviãe, byl k ní “pfiimknut” i ·epilov.7 Svaz ãeskoslovensk˘ch divadelních umûlcÛ (SâDU) mûl svÛj ustanovující sjezd 12. bfiezna ve Velkém sále restauraãního paláce na Slovanském ostrovû. Jak bylo v té chvíli obvyklé, úvodní projev pfiedsedy pfiípravného v˘boru, herce Vítûzslava VejraÏky, byl otevfien odsouzením tzv. “maìarsk˘ch událostí” a pfiedev‰ím tûch dosud lev˘ch západních intelektuálÛ v ãele J. P. Sartrem, ktefií se kvÛli sovûtské vojenské intervenci rozhodli “nejít nadále v fiadách pokrokového politického hnutí”. Tady zaznûla ve VejraÏkovû projevu fieãnická pirueta, charakteristická pro tehdej‰í stranick˘ v˘klad Chru‰ãovova projevu: “A protoÏe síla budoucnosti vzrostla energick˘m ãinem 20. sjezdu KSSS v mífie neb˘valé, nezb˘vá stoupencÛm upalování ãarodûjnic v Salemu neÏ pokou‰et se zachránit, co se dá.” Nesmíme si ov‰em pfiedstavovat, Ïe si “v˘bûrovou” organizaci svazu zaloÏili sami divadelníci, byÈ i vybraní. Vznikl na pÛdû divadelního odboru ministerstva kultury, kde byla vytvofiena komise, “která del‰í dobu pracovala na návrhu stanov budoucího svazu. Divadelní odbor ministerstva kultury pak pfiedloÏil ministru kultury návrh na vytvofiení Svazu ãs. divadelních umûlcÛ a kolegium ministra na schÛzi dne 1. bfiezna 1956 za úãasti nûkter˘ch k jednání pfiizvan˘ch umûlcÛ a zástupcÛ a za úãasti odborového svazu návrh po del‰í diskusi pfiijalo. Na pÛdû ministerstva kultury byl pak svolán na 23. dubna 1956 mal˘, asi padesátiãlenn˘ aktiv pfiedních divadelních umûlcÛ.” V tomto státnû-byrokratickém procesu vzniku SâDU ov‰em není obsaÏena pfiedcházející i soubûÏná fáze rozhodování stranického, které pfiedem posvûcovalo konání ministersk˘ch slouhÛ.

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 5

Ideové úkoly SâDU formuloval VejraÏka jako obvykle dialekticky. Odvolal se na pfiedstalinskou rezoluci VKS(b) z roku 1925, hlásající v kultufie “svobodnou soutûÏ rÛzn˘ch skupin a smûrÛ”, aktualizoval tuto zásadu souãasn˘m ãínsk˘m heslem “NechÈ kvetou v‰echny kvûty umûní” a toto heslo pak precizoval ãerstv˘m v˘rokem s. ·epilova, Ïe “jsou také, jak známo, kvûty zla, jedovaté kvûty, vÛãi nimÏ bude nutno vyslovit jasné ne. Ale nikoliv Ne! jako kategorick˘ imperativ, n˘brÏ takové ne, které musí pfiesvûdãovat a pfiesvûdãit.” Jako obvykle nebylo fieãeno, kdo rozhodne, které kvûty jsou jedovaté a co bude s tûmi nepfiesvûdãen˘mi. A tak, také jako obvykle, s. VejraÏka shrnul tuto triádu do patetického blábolu: “Svaz musí urãovat pfiímo ‘generální linii’ umûlecké tvorby a umûleck˘ch programÛ – opravdu osobit˘ch, individualizovan˘ch, pokud jde o jednotlivá divadla – generální linii na‰ich divadel a ve‰keré divadelní práce. Urãovat ji moudfie, prozíravû a podnûtnû a pouãenû [...]. A musí, musí to b˘t bojovná generální linie, generální linie toho divadelního umûní, které chce vá‰nivû pÛsobit, strhovat, dojímat a vzru‰ovat diváka, a tfieba nejpÛsobivûj‰ími, a tfieba pfiekvapivû nov˘mi tvárn˘mi prostfiedky, ale vÏdycky s bezpeãn˘m vûdomím proã, s vûdomím spoleãensk˘ch cílÛ, které nelze nijak a nikterak zpronevûfiit (!) od spoleãného cíle základního: vybudovat socialismus v na‰í vlasti, promûnit ji ve vûãnû kvetoucí zahradu, v níÏ budou Ïít nejsvobodnûj‰í, nejlid‰tûj‰í lidé.” UÏ z VejraÏkova projevu bylo patrno, Ïe nejrizikovûj‰í oblastí nového Svazu bude jeho vztah k odborovému Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie. VejraÏka sám pfiipomnûl “zásadní problém v podobû sociálního ochranáfiství, které prakticky nedovoluje dnes tvÛrãím zpÛsobem formovat soubory”, a uÏ pfiedem se smífiil s tím, Ïe se “ãlenové odborové organizace v divadlech nevzdají sv˘ch práv, pokud jde o umûlecké otázky jejich divadla”. To ve svém projevu potvrdil i zástupce odborového Svazu prohlá‰ením, Ïe “ideov˘ Svaz fie‰í problémy centrálnû a nemÛÏe zasahovat pfiímo do ãinnosti divadla a mít své orgány v divadle”.8 Ustavující sjezd SâDU, na kter˘ bylo pozváno 598 vybran˘ch “zakládajících ãlenÛ” a z pozvan˘ch se jich dostavilo 341, byl bez velk˘ch diskusí zakonãen pozdravy dvou hereck˘ch penzistÛ, M. Svobodové a R. Deyla, a zvolením Z. Nejedlého za ãestného ãlena. Vedoucím tajemníkem ÚV SâDU byl zvolen pûtapadesátilet˘ reÏisér Národního divadla Franti‰ek Salzer, kter˘ byl v té dobû uÏ dávno za zenitem své-

ho umûleckého v˘znamu. Národní umûlec Zdenûk ·tûpánek, laureát státní ceny, byl odklizen do revizní komise. Nebyla to moc velká sláva. Nov˘ divadelní zákon vstoupil v platnost 16. listopadu. Nebudeme se podrobnû zab˘vat jeho jednotliv˘mi paragrafy, urãujícími, kter˘ státní orgán fiídí ten nebo onen typ divadla, protoÏe víme, Ïe stát a jeho orgány byly jen pfievodovou pákou, jíÏ komunistická strana uplatÀovala své vedoucí postavení v republice. Na tomto zákonû je dÛleÏitá jen jediná vûc: Ïe dovolil socialistick˘m právnick˘m osobám zfiizovat a provozovat nestátní divadla. To je totiÏ v˘chozí bod vzniku tzv. mal˘ch divadel, z nichÏ vyrostla ãeská divadelní revoluce ‰edesát˘ch let. Ta revoluce, která byla vlastnû nastartována Otomarem Krejãou v Národním divadle, ale na pÛdû tohoto státního divadla by byla brzo dohasla, kdyby mezitím nevznikla malá divadla (Zábradlí, Semafor a dal‰í) a Krejãa se nemohl uch˘lit do nich a posléze si zaloÏit své vlastní. Zajímavé je, Ïe proti mal˘m studiov˘m divadlÛm se v této situaci vyslovil reÏisér A. Dvofiák, kter˘ jednak sám z takového divadélka vze‰el a je‰tû na zaãátku roku9 se pokou‰el obnovit u TopiãÛ Divadélko pro 99 (oznámen˘ repertoár: Lysistrata, pantomima, Howard Fast). “Dnes Ïivû souhlasím s E. F. Burianem, kter˘ v projevu na zasedání ÚV umûleck˘ch svazÛ hovofiil o divadelním experimentu jako o obcházejícím stra‰idle. V minulosti Ïil divadelní experiment pod praporem tzv. avantgardy. Té ‰lo o opozici vÛãi tzv. oficiálnímu umûní. JenÏe dnes jsou zavázána k vyhlazovacímu boji proti mû‰Èáctví v‰echna divadla – a nikoli jen experimentální divadélka, jaksi privilegovaná v tomto smûru.”10 A je po Îatvû Jistû to nebylo proto, Ïe pfiehlídka nejlep‰ích pfiedstavení sezony 1956/57 pfiehlédla Krejãovy ‰piãkové inscenace v Národním divadle. Ale monstrózní podnik, v nûmÏ jako by doÏíval duch Miroslava Koufiila (ten si právû zakládá Scénografickou laboratofi, budoucí Scénografick˘ ústav), uÏ nebylo moÏné ukoãírovat – a asi ani ufinancovat (o tom se ale tehdy nemluvilo). Poté, co v listopadu skonãila v Praze pfiehlídka vítûzÛ 7. roãníku Divadelní Ïatvy, navrhl nov˘ divadelnick˘ Svaz její ukonãení a vytvofiení sítû men‰ích festivalÛ v rÛzn˘ch místech republiky, v nichÏ by byly oddûleny 5

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 6

jednotlivé jevi‰tní Ïánry (ãinohra, opera, balet), a bylo ponecháno na vÛli divadlÛm, zda a s ãím se chtûjí na ten kter˘ festival pfiihlásit.11 Hostování zahraniãních souborÛ Rok 1957 byl uÏ bohat‰í na vystoupení zahraniãních souborÛ, Ïádná svûtová ‰piãka v‰ak mezi nimi nebyla. âinoherní soubory nebyly ani dramaturgicky, aÏ na jedinou v˘jimku, objevné. Státní akademické divadlo E. Vachtangova vedle fádního sovûtského repertoáru pfiedvedlo jen dva tûÏce realistické ruské klasiky (dramatizace Mamin-Sibirjaka a Gorkého), neorealistu de Filippa a dvacet let starou inscenaci Shakespearova Mnoho povyku pro nic. Vzdûlanûj‰í kritici (vãetnû Opavského v Rudém právu) dali více nebo ménû zfietelnû najevo, Ïe pfiedstavení se od zkostnatûl˘ch loÀsk˘ch mchatovcÛ li‰í jen o trochu vût‰í divadelností, bystfiej‰ími rytmy a kontrastnûj‰í plastikou hereck˘ch postav. Divácky zabral hlavnû cirkusovû zkomediálnûl˘ Shakespeare, vyÏívající se v drsn˘ch karikaturách kon‰elsk˘ch scén, které morozovská shakespearologie dosud povaÏovala za mravní jádro hry.12 Zato v˘marské Národní divadlo, hostující ve vinohradském armádním divadle, pfiivezlo vedle Schillerov˘ch LoupeÏníkÛ ideovû velmi nekonformní dramatick˘ text zemfielého ‰estadvacetiletého Wolfganga Borcherta, nazvan˘ Venku pfied dvefimi. “Hra, kterou Ïádné divadlo nechce hrát a Ïádné obecenstvo vidût”, byla hrou o mladém nûmeckém vojákovi, kter˘ se sice vrátil z války Ïiv˘, ale necítí se b˘t jen obûtí nacistické váleãné ma‰inérie, byl pfiece její souãástí: pfiijímal rozkazy a dával je. Je to sice drama ostfie protiváleãné, ale ve zcela jiném duchu, neÏ to chápala komunistická propaganda: vinni nejsou jen ti druzí, ti imperialistiãtí váleãní ‰tváãi, vinen jsem i já, jejich zmanipulovaná obûÈ: ten opu‰tûn˘ “pfiede dvefimi” sv˘ch spoluobãanÛ, ktefií tuto odpovûdnost nepfiijali. Je zajímavé, Ïe ãasopis Divadlo, kter˘ dráÏìanské uvedení v Praze vÛbec nereflektoval, uÏ ve tfietím ãísle pfií‰tího roãníku tiskne Luke‰ovu “recenzi s ukázkami” této hry.13 “Mnoho nového a nepoznaného, s ãím je tfieba se vyrovnat a co nás nutí k pfiem˘‰lení” pfiivezla do Prahy jen hudební divadla. Záhfiebská opera obohatila program PraÏského jara Stravinského Îivotem prostopá‰níka a baladickou operou Peter Grimes od Benjamina Brittena. Pfied obûma díly referující Jan Hanu‰ sice s úctou poklekl, ale ideové v˘hrady si neodpustil. Stejnû tak jeho kolega Vladimír Bor v Literárkách. Ani jeden z nich si také nevzpomnûl, Ïe Petera Grimese uved6

li uÏ v roce 1947 v brnûnské opefie a leviãácká kritika ho tam tvrdû zlískala.14 Dramaturgicky inspirující byl i zájezd baletu budape‰Èské Státní opery v fiíjnu ve Smetanovû divadle. Soubor uvedl balet Bély Bartóka Podivuhodn˘ mandarín, kter˘ Praha vidûla jedinkrát pfied tfiiceti lety v Nûmeckém divadle. JenÏe referující Jan Rey byl Ïdanovovsky znechucen “drastick˘m, morbidním libretem” tohoto “sexuálního grand guignolu, jehoÏ kofieny jsou v rozkladné atmosféfie let po první svûtové válce” a kter˘ v nûm vzbudil “odpor proti v‰emu nezdravému a nechutnému, co pfiímo ãi‰í z tohoto pfiíbûhu”, a doporuãoval proto pouze koncertní provedení.15 Koneãnû Bertolt Brecht Tak to napsal Jifií Hájek v Rudém právu 8. bfiezna a pokraãoval: “Kolem Brechta pfiecházelo na‰e divadlo celá léta nev‰ímavû. Staãilo vyslovit mínûní, Ïe je expresionista ãi formalista, tím byl pro nás nadlouho mrtev.” Jifií Hájek byl ov‰em pokrytec, kdyÏ dosavadní nechuÈ k Brechtovi pfiisoudil jakémusi “na‰emu divadlu”, ale co byl, povûzte mi, Sergej Machonin, kter˘ ‰est nedûl pfiedtím v témÏe Rudém právu (26. 1.) napsal: “BrechtÛv odkaz roste do úchvatné podoby pfied na‰ima oãima. Je to velké dílo umûlce-komunisty, k nûmuÏ se hlásí v‰ichni pokrokoví lidé svûta”? Takhle vypadalo v reálu to “prohlédání do pravdy” na‰ich osma‰edesátníkÛ, k nimÏ patfiil – a to uÏ je témûfi humor – Machonin a nikoli Jifií Hájek. Na‰im “prohlédaãÛm do pravdy” ov‰em tehdy nahrál i ministr zahraniãí NSR Brentano, kter˘ pfiirovnal Brechtovu pozdní lyriku k lyrice “muãedníka” nacismu Horsta Wessela. A tak v roce 1957 nastal velk˘ brechtovsk˘ boom, kter˘ jistû nebudeme vyãítat umûlcÛm, ktefií se jenom nahrnuli do dosud uzavfieného prostoru. Zahájil ho reÏisér Lohnisk˘ inscenací Matky KuráÏe v libeÀském Divadle S. K. Neumanna. Pfiedstavení se nepokusilo o originální pfiístup k dosud neznámému textu, ale nechalo se inspirovat souãasnou inscenací Brechtova Berliner Ensemble: jeho hereck˘m stylem, vãetnû odcizujícího zaãlenûní songÛ, i jeho scénografií. V˘sledek sice odpovídal nezku‰enosti souboru s autentick˘m brechtovsk˘m v˘razem, ale bylo to vlastnû první brechtovské pfiedstavení u nás, kde byl dosud Brecht ztotoÏÀován se stylem Îebrácké opery E. F. Buriana. KuráÏí byla P. Mar‰álková, Katrin V. Tichánková, Kuchafiem I. Prachafi. Zcela jin˘ pfiístup zvolil reÏisér Oldfiich Danûk v liberecké inscenaci Kavkazského kfiídového kruhu. Vûdomû se odch˘-

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 7

lil od berlínského vzoru a zvolil samostatné fie‰ení dvou linií pfiíbûhu, hrál na jediné scénû – válkou zniãené kavkazské vesnice – jak spor dvou kolchozÛ, tak pfiíbûh soudce Azdaka. Obe‰el se dokonce i bez Dessauovy hudby, promûniv zpûváka v herce, recitujícího texty songÛ, podloÏené domácí scénickou hudbou s názvuky brechtovsk˘ch melodií. Liberecké pfiedstavení s Azdakem K. Vlãka a Gru‰ou E. Klepáãové se stalo jednou z nejúspû‰nûj‰ích inscenací tehdej‰í liberecké ãinohry.16 Dvû dal‰í pfiedstavení tohoto roku, v nûmÏ byl Brecht do ãeského divadla pfiijat tak samozfiejmû, jako v nûm dosud samozfiejmû neexistoval17, nebyla uÏ ani dobrá, ani úspû‰ná: Îivot Galileiho sehráli v brnûnském SD jako “rozvleklou historickou biografii”, v níÏ exceloval A. Navrátil v titulní roli18, a Vidûní Simonky Machardové (Brechtem nikdy neinscenovan˘ text, vznikl˘ ve spolupráci s L. Feuchtwangerem) se ve vinohradském armádním divadle nedoãkalo ani vysokého ocenûní, ani osmé reprízy. Kouzelná flétna Zaãátek roku 1957 symbolicky poznamenala strhující Hrdliãkova inscenace Mozartovy Kouzelné flétny v Národním divadle. Inscenace, jejíÏ hodnota byla uÏ v precizním hudebním nastudování Krombholcovû a v jeho citlivém vedení pfiedních pûvcÛ Národního divadla, ktefií tu vytvofiili své ‰piãkové role. Hrdliãkova reÏie, zbavující operu balastu orientální nádhery a otvírající její humanistické poselství modernímu ãlovûku, na‰la svÛj adekvátní prostor v pÛsobivé svûtelné scénû Svobodovû. Pfiedstavení se dostalo na jevi‰tû aÏ po konci Mozartova roku a víme proã: divadlo neposkytlo reÏisérovi vyhovující podmínky pro práci. A stalo se je‰tû nûco v âechách nevídaného: inscenace byla v prÛbûhu pfiedstavení pískáním a v˘kfiiky z publika skandalizována. Na druhé stranû lze v‰ak jen tûÏko fiíci, Ïe byla celou oficiální kritickou frontou jednoznaãnû odsouzena. Kromû útoku Oãadlíkova19, kter˘ se neubránil Ïdanovovsk˘m nadávkám typu “‰kodliv˘ a scestn˘ ãin”, bylo vlastnû v‰ude cítit, Ïe inscenace hluboce zaujala. Jen pfiíli‰ zcivilnûná Sarastrova fií‰e dobra referenty znejistûla, protoÏe fií‰í dobra by pfiece mûla b˘t fií‰e komunistického ráje, ale zde náboÏenské atributy a bankovní elegance postav ukazovaly – proboha! – spí‰ na ráj kapitalistick˘. A tak se v‰ichni zajíkali hrÛzou, aby to v referátu nezapomnûli odsoudit. To se t˘ká i obou referátÛ Bohumila Karáska, jak ve Veãerní Praze (21. 1.), tak v Rudém právu (22. 1.).

Vût‰ina referentÛ v‰ak také odsoudila pískot skupinky mlad˘ch konzervatoristÛ “a jedné odkvetlé krasavice”, na nichÏ bylo vidût, Ïe “to, co dûlají, není z jejich hlavy. Byl to zfiejm˘ projev malicherné a osobní zá‰ti. Tûch lidí? Nikoliv! – K˘m byli zneuÏiti?”20 Staãí se ov‰em podívat, kdo byl podepsán pod Prohlá‰ením v˘boru pro oslavy W. A. Mozarta21, v nûmÏ ãteme: “Umûlecká správa ND dovolila provést Kouzelnou flétnu zpÛsobem, kter˘ narazil na nesouhlas hudební vefiejnosti”? Podepsán tehdej‰í fieditel hudební konzervatofie Václav Holzknecht. Kouzelná flétna byla vrcholn˘m, ale také posledním Hrdliãkov˘m dílem na ãeské scénû. Vedení Národního divadla se za jeho práci nepostavilo, i kdyÏ tak vefiejnû uãinila vût‰ina sólistÛ inscenace, kromû M. Tauberové a M. ·ubrtové22 (na rozdíl od operního sboru, kter˘ se od Hrdliãkovy práce distancoval23), a po rozpaãitû nasazovan˘ch reprízách inscenaci po sedmi pfiedstaveních na konci sezony stáhlo. Znechucen˘ Hrdliãka se proto uÏ nevrátil z letní dovolené a zvolil emigraci.24 Pavel Kohout ochotn˘m souhlasem s loÀsk˘m staÏením uÏ rozestudovaného Chudáãka dokázal, Ïe jeho kritické postoje jsou limitovány stanovisky komunistické strany a jejích vedoucích orgánÛ. Proto mu nepfiipadlo nijak nelogické, kdyÏ vzápûtí po zakázané “obrodné” satifie nechal uvést vlastní dramatizaci stalinského románového ‰palku StráÏ na Amuru od nositelky státní ceny SSSR Vûry Ketlinské, díla glorifikujícího otrockou dfiinu zfanatizovan˘ch sovûtsk˘ch mládeÏníkÛ na stavbû nového mûsta v sibifiské tajze. Kohout, kter˘ v roce 1955 jezdil po brigádách âSM a kfiísil s nimi na‰e zdemolované pohraniãí, o ãemÏ chtûl napsat hru, rozhodl se nakonec pro snaz‰í fie‰ení: zdramatizovat prestiÏní sovûtsk˘ román o budování mûsta Komsomolsk na dolním toku fieky Amur. Domníval se, Ïe v duchu 20. sjezdu staãí ubrat na stalinském budovatelském patosu a upfiednostnit citové problémy mlad˘ch budovatelÛ komunismu. Se zlou se v‰ak potázal: “Autor nepozoruje, jak mu s bezstarostnou bravurou a sebejistotou ‰lehají pod rukama dialogy, jak zruãnû pfieskakuje a svazuje dûje v pfiesvûdãení, Ïe dramatizovat znamená obratnû vypou‰tût a horkou jehlou sestehovávat”, horlil S. Machonin25. Nakonec ten “beztvar˘ proud dûjÛ”, nesoucí titul Odvaha a zreÏírovan˘ v Realistickém divadle K. Palou‰em s Dítûtovou a Vinkláfiem v klíãov˘ch rolích, zapadl v praÏském divadelním dûní jako trapná vzpomínka na minulost. 7

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 8

V bfieznu roku 1957, kdy byla dramatická epopej Odvaha uvedena, pracoval uÏ ov‰em Kohout na dvou dal‰ích textech, které nemûly pranic spoleãného s budovatelsk˘m patosem sovûtského dávnovûku. Obû hry byly souãasn˘mi dramaty manÏelsk˘ch vztahÛ. Ta první, která se tehdy moÏná je‰tû jmenovala Májové ráno (ten název zfietelnû navazoval na pfiede‰lé Záfiijové noci), bude uvedena v záfií v Plzni a v listopadu na Vinohradech, ov‰em pod kosmopolitnûj‰ím názvem Sbohem, smutku! podle francouzského bestselleru Dobr˘ den, smutku! devatenáctileté Françoise Saganové. To druhé drama se bude jmenovat Taková láska a uvede ho v fiíjnu Realistické divadlo. Hra Sbohem, smutku! se odehrává v zapadlém posádkovém mûsteãku, oÏivovaném jen fievem motorÛ cviãn˘ch letÛ. Nudí se tu dvû lampasácké paniãky, jedna, cyniãka StaÀková (v ÚDâA ji hrála V. Chramostová), to fie‰í obãasnou nevûrou a starostí, kdy do místní prodejny pfiivezou silonové prádlo, druhá, Ïena pevn˘ch zásad Brandejsová (hlavní hrdinka pfiíbûhu, v Plzni ji hrála Z. Jiráková, v ÚDâA samozfiejmû J. ·vorcová) se uãí ‰panûlsky a st˘ská si, Ïe nemá Ïádn˘ Ïivotní cíl, o kter˘ by mohla bojovat. Dramatick˘ konflikt rozjede nov˘ obyvatel mûsteãka, elegantní MUDr. ·Èastn˘ (prvé vystoupení M. RÛÏka v ÚDâA), kter˘ si pfied dvojdomek obou dam pfii‰el pro vodu do chladiãe. B˘val to kdysi a kdesi milenec StaÀkové, tady ale hned zaãne balit Brandejsovou. Vzniklá krize manÏelství obou dÛstojníkÛ (Stanûk odhalí starou Ïeninu nevûru, Brandejsová sama zaãne zpochybÀovat svÛj vztah k manÏelovi) je umocnûna náhl˘m noãním leteck˘m cviãením, které vyvolá pocit, Ïe snad vypukla válka, v tehdej‰ích pfiedstavách válka nukleární. CoÏ ·Èastnému umoÏní demagogicky vystupÀovat tlak na Brandejsovou: “Kdo ví, moÏná, Ïe (na‰e láska) je ta poslední láska na planetû!”26 Toto noãní drama, které je hlavní dûjovou linkou hry, konãí ranní poráÏkou ·Èastného a pfiedpokládan˘m odchodem manÏelÛ Brandejsov˘ch do prvomájového prÛvodu, v kterém kdysi jejich vztah zapoãal a nyní by se mûl znovu upevnit. Kohoutova hra u kritiky propadla, hlavnû uÏ nezabralo “ideové” fie‰ení manÏelského rozkolu v májovém prÛvodu27. Kohout, kterého odmítavé kritiky hry urazily28, pfiedstírá ve sv˘ch pamûtech z roku 200529, Ïe soukromé krize hry “byly jen vedlej‰ím produktem oné v‰eobecné, v níÏ se po degradaci Velkého Stalina zmítala s armádou opût celá spoleãnost”, a fantazíruje, jak efektní tragickou katarzí mohl hru zakonãit, kdyby mu v tom nezabránila autocenzura. JenÏe v‰echny ty tlusté fieãi o “papalá‰ích s rukama od krve”, o “skoro zázraã8

ném v˘voji v Maìarsku” a jak se “v novém svûtle zaãal jevit soud nad poslankyní Miladou Horákovou”, kter˘mi k letÛm 1956 – 58 h˘fií Kohoutova ãerstvá autobiografie, se razantnû neshodují s tím, jak se ve hfie Sbohem, smutku! vyjadfiuje centrální hrdina hry, pan doktor ·Èastn˘, o destalinizaãním procesu, jehoÏ se stal obûtí a ode‰el proto z Prahy do pohraniãního Balíkova. Praví tam: “Mûl jsem ãisté ruce, vysoké nároky ... za tûch deset let na to pár kverulantÛ doplatilo. Teì se trochu pfievrátily hodnoty, muÏi s kufiími oky se zaãali cítit muãedníky ... KaÏdá epocha má své moufieníny.” âímÏ míní pan doktor sebe. A kdybyste prstíãkem fiádek po fiádku v Kohoutovû hfie hrabali, nikde není tato pozoruhodná charakteristika obûtí stalinismu (“muÏi s kufiími oky”) byÈ jen maliãko zpochybnûna. Zcela jin˘ pfiípad je Kohoutova slavná Taková láska, která mûla mûsíc pfied praÏsk˘m uvedením Smutku premiéru v Realistickém divadle. AniÏ bychom v ní hledali a nacházeli nûjakou více nebo ménû odváÏnou protistalinistickou rétoriku, k níÏ mûl v té chvíli Kohout je‰tû velmi daleko, musíme popravdû konstatovat, Ïe je to první slu‰n˘ dramatick˘ text ãeského komunistického autora, nepokfiiven˘ partajní optikou. Ano, odehrává se v souãasném reálu komunistického státu, vystupuje tu kádrovák, existuje tu strana, hovofií se o socialismu, ale postavy hry nejsou apriori roztfiídûny do dvou sort, té jedné, která má jasnou komunistickou budoucnost, a té druhé, která za sebou vleãe tíhu temné kapitalistické minulosti. Taková láska je osobitû podan˘m pfiíbûhem jedné tragédie, zavinûné komplikovan˘m milostn˘m vztahem. Lída se v pfiedveãer své svatby setká náhodou s Petrem, svou b˘valou velkou láskou, stráví s ním noc a nedostaví se na svatbu s Milanem, kter˘ byl beztak jen náhradou za její vztah s Petrem. Petr je ov‰em uÏ Ïenat˘ a má nakroãeno ke kariéfie, kterou by rozvod naru‰il. Váhá tedy nejdfiív s pfiiznáním svého závazku a i po pfiiznání kamufluje svou nerozhodnost lÏí o manÏelãinû souhlasu s rozvodem. Tato nerozhodnost spolu s neblah˘mi zásahy do celé kauzy ze strany Petrova i Lídina okolí vedou nakonec k tomu, Ïe se rozru‰ená Lída zabije (úmysln˘m?) pádem z jedoucího vlaku. Na rozdíl od v‰ech sv˘ch pfiedchozích her zru‰il Kohout realistickou kauzalitu vyprávûného pfiíbûhu a podává ho v podobû odhalenû divadelního soudního procesu, v nûmÏ hlavní postava hry, Pán v taláru, vy‰etfiovatel a soudce v jedné osobû, hledá viníka Lídiny smrti. Hraje se na holém jevi‰ti s “po-

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 9

nurou lavicí, obrácenou opûradlem k divákÛm” (lavicí obÏalovan˘ch), v prostoru, kter˘ je publiku otevfien do té míry, Ïe do nûho vstupují nûkteré postavy hry, pfiedev‰ím Pán v taláru, z hledi‰tû. Na horizont této scény se promítají potfiebné “realistické” hrací prostory, dokumentující projednávanou kauzu. UÏ tímto zru‰ením konzervativní socrealistické ‰ablony, tímto totálním zdivadelnûním pfiedvádûného pfiíbûhu, poru‰il Kohout v této chvíli ov‰em uÏ politicky nehlídané tabu. Je‰tû dÛleÏitûj‰í bylo, Ïe samo téma milostného vztahu tu bylo vyvázáno z tfiídních politick˘ch vazeb, do nichÏ ho t˘Ï autor je‰tû pfied pár lety tvrdû zamontoval ve své slavné, ryze stalinské prvotinû Dobrá píseÀ. Stojíme tu tedy pfied jasn˘m dÛkazem prozfiení Pavla Kohouta z mladistv˘ch “omylÛ”? Nepfiedbíhejme. Je dobfie známo, Ïe milostn˘ konflikt Dobré písnû byl reáln˘ a t˘kal se autora, jehoÏ svazácké manÏelství bylo naru‰eno burÏoazním elementem. Odtud ideologické furore dramatu. Ménû je známo, Ïe i Taková láska vyvfiela z Kohoutov˘ch milostn˘ch emocí. JenÏe tady to byl on, Ïenáã s tfiemi dûtmi, kdo se chystal rozbít stranicky nezpochybnitelné herecké manÏelství Jany Dítûtové s Josefem Vinkláfiem, a tudíÏ nebylo moÏno ‰ermovat ideologií. A tak hra, napsaná pro zboÏÀovanou Janu Dítûtovou a trochu inspirovaná i sebevraÏdou Jany Rybáfiové, nemohla neÏ se lidsky – ne stranicky – zoufale prodírat k neuchopitelné pravdû lidského vztahu. Skoro bych fiekl, Ïe ten Pán v taláru, kterého pozdûji západní Nûmci obvinili z bol‰evického inkvizitorství, byl sám uboh˘ Pavka Kohout, pokou‰ející se tímto milostn˘m kádrováním prodrat k srdci své lásky, kterou miloval “jako Tich˘ Don, jako písnû z Tyla, jako Rudé námûstí v noci”30. Nemyslím, Ïe odideologizovaná Taková láska je dÛkazem Kohoutova prozfiení k pravdû. Ale prozfiít k pravdû mu nepochybnû pomohla. ProtoÏe to byla první hra, se kterou pronikl na zahraniãní – i kapitalistické – scény a zaãal inkasovat bohaté tantiémy. Odev‰ad – kromû z toho dosud milovaného Sovûtského svazu, kde se Taková láska pfiitom hrála nejvíc. Krejãova ãinohra ND se staví do ãela T˘den poté, co v Národním divadle zazáfiila Hrdliãkova Kouzelná flétna, rozsvítilo se v Tylovû (Stavovském) divadle první svûtélko velké éry Krejãovy. Krejãa se pfiedstavil dramatem Nazima Hikmeta, hrou o promûnách advokáta Ahmeda

Rizi, ãestného podivína, kter˘ se na obrátku promûní v bezohledného vydfiiducha, aby se v závûru definitivnû promûnil v podivína uvûdomûlého, pokrokového, socialistického. S tímto chladnû vymy‰len˘m, ‰patn˘m Hikmetov˘m dramatem Podivín udûlal ov‰em Krejãa mal˘ zázrak. Opfien o vynikající HögrÛv v˘kon v postavû Ahmeda Rizy, zkomponoval polyfonickou scénickou skladbu, jeÏ ‰okovala diváky mnoÏstvím a organickou vazbou pouÏit˘ch scénick˘ch prvkÛ: filmové projekce, stínohry, hudby, hudebních zvukÛ, dialogÛ pfies mikrofon a z magnetofonového záznamu. Efektní inscenaci, v níÏ Krejãa maximálnû zhodnotil scénickou fantazii Franti‰ka Tröstra, pfiijali v‰ichni straniãtí kritici, Machonin, Opavsk˘, Popp a dal‰í, s nad‰ením. Jen nestraník Pavel Grym v Lidové demokracii si dovolil zapochybovat o genialitû Hikmetovû.31 Hned dal‰í premiérou byla Radokova inscenace hry Leonida Leonova Zlat˘ koãár. To byl “zvlá‰tní a problematick˘”32 text, kter˘ vznikl uÏ v roce 1945, ale na scénách se zaãal objevovat aÏ po smrti Stalinovû. MCHAT ho studoval uÏ dva roky a dosud nedostudoval, v roce 1956 ho nepfiíli‰ úspû‰nû inscenoval Pistorius v Plzni. Uvedli ho uÏ ve Var‰avû a v Budape‰ti. Zlat˘ koãár je hra o cestû sovûtského ãlovûka za ‰tûstím. Pfiijede v nûm (samozfiejmû symbolicky) do válkou zcela zniãeného sovûtského mûsteãka úspû‰n˘ akademik (M. Nedbal) se synem, aby se pfiedvedl své b˘valé lásce (nyní pfiedsedkyni mûstského sovûtu v podání M. Vá‰ové), od níÏ byl pro svou chudobu kdysi odehnán. To je hlavní motiv hry, která v‰ak pfieváÏnû zachycuje materiální i mravní devastaci pováleãné sovûtské malomûstské komunity. Bylo tedy docela pfiirozené, Ïe se Radok tuto hru (kterou sám pozdûji oznaãil za prÛmûrnou) odváÏil inscenovat ne jako svûtlou vizi svûta otevfieného hrdinské lidské vÛli k promûnû, ale jako tesknou baladu o lidsk˘ch osudech, rozvrácen˘ch válkou a utrpením. Vûdûl totiÏ, co nechtûl vûdût – spí‰ v‰ak nemohl napsat – ani Leonov, Ïe ta oslavovaná zemû sovûtÛ plodí sv˘m lidem stejnû hrÛzná utrpení jako ti, kdo do ní vojensky vpadli. Na‰tûstí se uÏ psal rok 1957 a vût‰ina inteligentních – i stranick˘ch – kritikÛ jeho inscenaci s mal˘mi nebo vût‰ími v˘hradami kladnû – ba témûfi nad‰enû – pfiijala (coÏ ov‰em neznamenalo, Ïe ji v plném v˘znamu chtûli pochopit). Popravili ji jen Jifií Pober v Zemûdûlsk˘ch novinách (5. 3.) a Zdenûk Míka ve Veãerní Praze (7. 3.). Ty odmítl sám Jifií Hájek, kter˘ v Literárních novinách (16. 3.) oznaãil Radokovu inscenaci, “intonovanou nûkolika muÏnû teskn˘mi motivy ze Sibelia 9

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 10

a postavenou na scénû J. Svobody jakoby v neohraniãeném prostoru na pozadí modrého horizontu”, za dílo skuteãného básníka jevi‰tû, kter˘ “s magick˘m realismem dává zcela prost˘m faktÛm bohat˘ v˘znamov˘ podtext a symbolickou platnost”. Dal‰í svou reÏií uchvátil Radok i ty, ktefií mu doposud vyt˘kali reÏisérskou artistnost. âechovovskou atmosféru Podzimní zahrady od americké dramatiãky L. Hellmannové vtûlil do intenzivní hry a souhry hereck˘ch postav, které i siloãarami pohybu po stfiízlivé Svobodovû dekoraci om‰elého salonu dramatizovaly beznadûj sv˘ch monologick˘ch dialogÛ. Byl to skuteãn˘ hereck˘ koncert ‰piãek tehdej‰ího silného souboru, Högera, Fabianové, Vá‰ové, Dostalové, Scheinpflugové, Záhorského, Kreuzmanna a dal‰ích. Inscenace nepfiíli‰ atraktivní hry se hrála aÏ do dubna 1961 a dosáhla 83 repríz.33 âtvrtou profilovou inscenací Krejãova umûleckého programu se v tomto roce stala prosincová premiéra Pleskotova nastudování Molièrova Dona Juana s Krejãou v titulní roli. Na Tröstrovû scénû, rafinovanû zaloÏené na symetrickém stfiídání ãern˘ch a bíl˘ch polí, postavil Krejãa impozantní charakter chladného libertinského individualisty a cynického destruktéra v‰ech lidsk˘ch, nejen milostn˘ch vztahÛ. Pfiesazením komturov˘ch v˘stupÛ ze scénického reálu do pouhé pfiedstavy obou hereck˘ch postav, Juana a Sganarella (v podání B. Záhorského), ktefií na samém prahu matnû osvûtleného hledi‰tû komunikují s hlasem vycházejícím z pozadí hledi‰tního prostoru, dokumentovalo, Ïe tohoto Juana nesoudí nebesa, ale spoleãnost sama. Tehdy se ov‰em psalo, Ïe to je ztûlesnûní zápasu “nové” spoleãnosti proti “dÛsledkÛm kultu osobnosti”34. Poslední klíãovou inscenací prvního roku Krejãovy éry v Národním divadle bylo Radokovo nastudování hry souãasného anglického dramatika Johna Osborna Komik. Inscenace, která dosáhla 149 repríz a hrála se aÏ do léta 1962, byla v˘jimeãná uÏ tím, Ïe poprvé po válce uvedlo ãeské divadlo v˘znamnou západní novinku je‰tû v roce její lond˘nské premiéry. Byla to zásluha ãtyfiiadvacetiletého Milana Luke‰e, kter˘ uÏ o rok dfiíve obohatil ãesk˘ repertoár o americkou komedii Obchodník s de‰tûm a nyní se podílel i na Radokovû reÏijní úpravû svého vynikajícího pfiekladu. Radokovo pfiedstavení bylo dílem strhující divadelní fantazie, která poprvé nebyla ani vyhlá‰en˘mi dogmatiky sefivána za úpadkov˘ formalismus. Jan Kopeck˘ ov‰em v Rudém právu namítl, Ïe hra, která se “chvûje patosem velkého hnûvu” na kapitalistickou spoleãnost, byla pfiesazena do “obecnû lidské polohy” a vy‰la proto “málo útoãnû”, coÏ 10

“dokazuje, Ïe Radok je pfiedev‰ím reÏisér nervÛ, a ne reÏisér my‰lenky”35. Jako polemika s Kopeck˘m vyznívá MachoninÛv referát v Literárních novinách, nazvan˘ Divadlo my‰lenky a fantazie: “Plodná, my‰lení jitfiící radiace Radokovy skvûlé reÏijní fantazie dovede ze zmûti moÏností vyzdvihnout s jistotou právû ty, které znamenají vÏdy víc neÏ jenom svÛj doslovn˘ v˘klad. V‰echno mífií u Radoka k v˘znamov˘m uzlÛm a bez v˘slovného komentáfie, bez kladného hrdiny vûdomû bofiícího tento svût cizoty, roste z celku pfiedstavení v divákovi aktivní odpor a nenávist ke v‰emu, co zpÛsobuje takové vykloubení a mrzaãení lidsk˘ch vztahÛ, a touha, aby svût byl jin˘, pfiirozen˘, aby lidi spojovala druÏnost, pravdivost vztahÛ, úcta a láska. A tato touha divákÛ je mocn˘ socialistick˘ kladn˘ hrdina Radokova pfiedstavení.”36 Radok ov‰em pfii studiu Komika na “uhnívající kapitalismus” ani nepomyslel. “Sloh celého pfiedstavení je dán úsilím o v˘raznou symboliãnost a sugestivní zfietelnost. Radok zachoval s obdivuhodnou zfietelností spoleãensk˘ a dobov˘ pÛdorys hry a s pomocí podmanivosti Svobodovy scény rozÏil, zdá se ti, i podobu mûsta, v kterém se Komik odehrává. Vrcholné události v‰ak vynesl do osudové velikosti, v které se uÏ nest˘kበse sociálním a politick˘m dokumentem, ale s plnû procítûnou lidskou tragédií,” napsal Jan Grossman ve své anal˘ze Radokova pfiedstavení37, která se pozoruhodnû shoduje s Radokov˘m vysvûtlením jeho vlastních inscenaãních postupÛ38. Radokovo strhující pfiedstavení, obsahující fiadu pÛsobiv˘ch jevi‰tních metafor, jako napfi. zástupné pohfibívání klavíru zemfielého starého kabaretiéra, bylo pfiitom veãerem tfií strhujících hereck˘ch v˘konÛ, Ladislava Pe‰ka v titulní postavû krachujícího ‰oumena, Jifiiny ·ejbalové v roli jeho primitivní Ïeny a Jaroslava Marvana v roli jeho otce a slavného pfiedchÛdce na music-hallovém jevi‰ti. Snad by se Krejãa ani nemusel stydût, Ïe jeho první velkou sezonu zdobí i Tovstonogovova inscenace Vi‰nûvského Optimistické tragédie. Na tom pfiedstavení bylo trapné jen to, Ïe se v‰ichni – i inscenátofii, i kritici – tváfiili, Ïe tuto hru Stalin nezadupal na ãtvrt století pod podlahu a Ïe se místo ní v‰ichni neplazili pfied Kremelsk˘mi orloji a âestn˘mi soudy. Optimistická tragédie vûru není Ïádné humanistické dílko, je to surová bol‰evická agitka, ale tak skvûle napsaná, Ïe ji tûÏko nadobro vymaÏeme z dûjin svûtového dramatu. A Tovstonogova inscenace s Marií Glázrovou v roli Komisafiky a Karlem Högrem v roli anarchisty Alexeje byla práva jejím kvalitám.39

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 11

Jugoslávské extempore ProtoÏe mar‰ál Tito uÏ jist˘ ãas nebyl “krvav˘ pes”, ale nበsocialistick˘ spojenec, obnovovaly se s Jugoslávií i divadelní styky. PfiijíÏdûli hosté a odjíÏdûli jsme hostovat. Repertoár Stavovského divadla odlehãil v bfieznu komediální text, kter˘ mnohonásobnou úpravou (jíÏ dal u nás definitivní podobu reÏimem nemilovan˘ básník Jifií Koláfi) povstal ze hry renesanãního dubrovnického autora Marina DrÏice Dundo Maroje. V pohostinské reÏii slovinského herce a reÏiséra Bojana Stupici vznikla pfiesná, h˘fiivû barevná, aÏ uliãnicky bujará ta‰kafiice, které dominoval Ladislav Pe‰ek v roli sluhy Pometa. Inscenace nám pfiipomnûla, co u nás dovedl s takovou komedií udûlat Jifií Frejka.40 Stupica pak v ãervnu je‰tû pfiedvedl svÛj jiÏansky temperamentní um v Burianovû Déãku na Shakespearovû Veãeru tfiíkrálovém s Olivií V. Zinkové, Violou Z. Koãové, s Ondfiejem V. Men‰íka a Vnouãkov˘m Malvoliem. Národní divadlo odvezlo pak v listopadu Stupicova Dunda Maroje ukázat v Lublani, Rjece a Záhfiebu, kam s sebou pfiivezlo i Mary‰u, a dokonce tam mûla neoficiální premiéru i ãerstvû nastudovaná inscenace Dona Juana, v níÏ se temperamentním jiÏanÛm málo líbil u nás obdivovan˘ intelektuální KrejãÛv svÛdce. Opera Národního divadla uÏ po Hrdliãkovû Kouzelné flétnû Ïádnou novou v˘znamnou inscenaci v tomto roce neuvedla. Naopak obû operní novinky, které nastudovala, pfiímo protifieãily tomu, co by se dalo nazvat pokusem o moderní operní v˘raz. Opera Boleslav I. od sedmdesátiletého Boleslava Vomáãky, oblíbence ZdeÀka Nejedlého a ãerstvého nositele ¤ádu práce, dílo komponované na státní objednávku podle dramatu jiného komunistického laureáta Milana Jari‰e, bylo kvintesencí starooperní konvence v Pujmanovû starooperním reÏijním podání a v kost˘mech, pfiipomínajících ilustrace Vûnceslava âerného k Jiráskov˘m Star˘m povûstem ãesk˘m.41 Nic nového nepfiinesla ani Cikkerova opera Beg Bajazid, postavená na romantickém pfiíbûhu ze 16. století, kdy turecké hordy pfiepadaly Slovensko. Autor byl vesmûs ocenûn víc jako symfonik neÏ jako operní skladatel.42 Byla v‰ak doba revivalÛ. Na jevi‰tû se vrátila Talichova KáÈa Kabanová v Tröstrovû scénû a Theinovû reÏii, jen místo Talicha nastudoval inscenaci Jaroslav Krombholc, ov‰em v Talichovû úpravû partitury. S velk˘m furore byla pfiijata ta-

ké Verdiho Aida, pfied sedmi lety vyhnaná z Národního divadla nejedlovsk˘m klanem. Prostû se napravovaly staré kfiivdy a nové se dûlaly. VÏdycky pfiece záleÏelo na tom, kdo komu vadil v dané chvíli. Obrat v baletu Národního divadla 1. bfiezna byl jmenován ‰éfem baletu ND tfiiatfiicetilet˘ Jifií Nûmeãek, Ïák Jelizavety Nikolské, za války jednu sezonu ãlen baletního sboru ND, po válce ‰éf baletu v Opavû, poté sólista v Psotovû souboru v SD Brno a v letech 1951 – 1957 úspû‰n˘ ‰éf baletu v Plzni. AÏ tento NûmeãkÛv nástup ukonãil “údobí zmatkÛ a umûleckého tápání”43 baletu ND, trvající od politicky motivované sebevraÏdy Machovovy v roce 1951. Nûmeãek hned po svém nástupu stopnul uvedení Lisztov˘ch Preludií v choreografii ãerstvé absolventky moskevského baletního uãili‰tû RÛÏeny Mazalové a z pÛvodnû trojdílného baletního veãera uvedl jen Ogounovo nastudování Beethovenova Prométhea44 a KÛrovu choreografii Schumannova Karnevalu, jíÏ se Miroslav KÛra, obûÈ stejného politického skandálu, kter˘ stál Ïivot S. Machova, pfiedvedl v Praze poprvé jako choreograf.45 Do nové dramaturgie Nûmeãkovy nepatfiila ov‰em je‰tû ani podzimní premiéra BlaÏkovy choreografie Chaãaturjanova baletu Spartakus, která byla sice ohla‰ována s velkou pompou, ale oãekávání zklamala. I Jifií BlaÏek (1923), v˘znamn˘ pováleãn˘ sólista baletu ND, se ãerstvû vrátil z moskevsk˘ch choreografick˘ch studií, ale sousto, které si ukrojil ke svému praÏskému choreografického debutu, bylo nad jeho síly. Dekorativní, bfieskná a efektní partitura Spartaka byla radikálnû krácena uÏ pfii své leningradské premiéfie a v Praze, kde se díla ujaly oba baletní soubory ND, muselo razantní se‰krtávání pokraãovat. BlaÏek úkol nezvládl pfiedev‰ím reÏijnû, i kdyÏ taneãníci, mezi nimiÏ byl i KÛrÛv Spartakus, podali i herecky obdivuhodné v˘kony.46 Armádní Vinohrady Poctivû mû‰Èanská secesní budova vinohradského divadla dál úpûla pod byrokratickou firmou Ústfiední divadlo ãeskoslovenské armády, jeho dramaturgie se v‰ak stále úspû‰nûji vymykala kasárenskému drilu. Rok 1957 sice armádní soudruzi je‰tû zaãali Mladou gardou, ale hned v únoru nasadili naivní malostranskou vyprávûnku o lásce a nezdafieném manÏelství horlivého svazáka s dcerkou vltavského vodníka, nazvanou Pohádka z Kampy. Ota ·afránek v této komedii 11

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 12

operetnû zneuÏil motiv Rusalky zrazené ãlovûkem. Jeho Vltavka se v‰ak po zradû svazáka Emila klidnû vrátí k tatíãkovi vodníkovi, a kdyÏ kariéristick˘ Emil koneãnû pochopí její ãistou lásku, skoãí mu do náruãe podruhé. A aby opereta byla dokonalá, plácá se tu po vltavském bfiehu a po Vltavce nyje i hodn˘ a skromn˘ Kadlík, vrchní z restaurace U Mû‰ÈánkÛ.47 Premiéra hry propadla v lednu v Liberci, z praÏské inscenace, jíÏ se na Vinohradech uvedl reÏisér F. ·tûpánek, pfiijala kritika sliãnou Vltavku Jifiiny ·vorcové, “symbol v‰eho dobrého a ãestného v nás”, a vodníka F. Hlavatého.48 Hned pfií‰tí premiérou byla dal‰í ãeská novinka, drama Svítání nad vodami od Jifiího Procházky (autora hry Ohnû na horách). Tato “baladická hra o lidech z mrtvé vesnice” – tedy vesnice, odsouzené k zatopení v pfiehradním jezefie – má v‰echny prvky starého naturalistického vesnického dramatu, tvrdost selského lpûní na rodné hroudû, ne‰títící se ani vraÏdy vzpurného potomka, fanatickou víru v BoÏí pfiízeÀ a nenávist k jakémukoli pokroku. ZároveÀ v‰ak má i rysy poststalinského dramatu, nezastírajícího si uÏ oãi pfied chybami stranické politiky, vyznívá v‰ak jako dogmatická budovatelská hra padesát˘ch let s vítûzn˘m esenbákem, kter˘ v‰echno pfiedchozí tápání odsune jako “marné spory” a za nímÏ “jako za pravdou” se hne celá vesnice. Nejpozoruhodnûj‰í je Procházkovo zacházení s motivem církve a víry: pût aktÛ hry sice nese názvy dnÛ velinoãních svátkÛ, od ·karedé stfiedy po Vzkfií‰ení, postava faráfie je propagandisticky nezkreslen˘m portrétem pokorného past˘fie, jeho bezmoc a závûreãná prohra je zato umocnûna apokalyptick˘m obrazem zkázy zvonÛ, znûjícího symbolu Vzkfií‰ení. – Rozporuplné hfie se také dostalo rozporuplného pfiijetí: nad‰eného u referentÛ Svobodného slova a Lidové demokracie, rozpaãitého ve stranicky autoritativním Rudém právu a Literárních novinách49, i kdyÏ se v˘tky t˘kaly pfieváÏnû problémÛ dramatické stavby a “trochu zu‰lechtûného schematismu” v kresbû nûkter˘ch postav. ·lo v‰ak zfiejmû o víc, protoÏe inscenace (v dubnu následovaná je‰tû nastudováním v Hradci Králové) se záhy ti‰e vytratila z programu. A v kvûtnu repertoár armádního divadla radikálnû vylehãila tfietí ãeská novinka, Stehlíkova vesnická komedie Hej, pane kapelníku. Nebyla to uÏ komedie budovatelská, i kdyÏ se i tady zakládá druÏstvo a v pozadí se mihne kulak. Tady ‰lo v‰ak o jinou revoluãní akci, o ru‰ení star˘ch kapelnick˘ch koncesí, coÏ se tu stalo pfiedmûtem legrace opravdu od podlahy a bez míry. Herci, reÏírovaní autorem, levou rukou vy‰ili 12

prÛvod bfieskn˘ch lidov˘ch ‰arÏí a dÛm se otfiásal chechtotem. Nebylo to nic proti velké ideji komunismu, ale dalo se na ni pfiitom zapomenout. Nízká ideová závaÏnost tfií ãesk˘ch novinek mûla b˘t asi vyváÏena novinkou ãtvrtou, dal‰í Kohoutovou armádní hrou Sbohem, smutku!, uvedenou k datu v˘roãí fiíjnové revoluce. Sám Kohout ji totiÏ pfiedstavil frází o “údern˘ch brigádách lidstva”, vûãnû bojujících o uskuteãnûní socialitického snu50. O tom, jak hra tento úkol nesplnila, jsme se doãetli v kapitole o Pavlu Kohoutovi. Ani z ostatních premiérov˘ch titulÛ roku 1957 nevznikla v ÚDâA Ïádná v˘razná inscenace, nepoãítáme-li jednu z vrcholn˘ch hereck˘ch kreací Vlasty Chramostové ve ·tûpánkovû konvenãním pfiedstavení Lorcovy Mariany Pinedové. Zmínit se musíme i o ãeské premiéfie americké dramatizace Deníku Anny Frankové s Jifiinou Jiráskovou v titulní roli a s Vladimírem Semrádem v roli kritika Veãerní Prahy51, kter˘ neunesl, Ïe by mohl existovat je‰tû nûjak˘ jin˘ protinacistick˘ muãedník neÏ Julek Fuãík. Na jiném místû pfiipomínáme Brechtovo Vidûní Simonky Machardové. Tady se v‰ak je‰tû musíme zastavit u klíãového autora ãeského divadla tûchto let: Leonida Leonova. Stehlíkovu slabou inscenaci Leonovovy hry Metelice neuvedlo divadlo k v˘roãí ¤íjna, ale aÏ na konci listopadu. ReÏisér nepfiipustil, aby v inscenaci hry o návratu bílého emigranta do sovûtské vlasti pfievládly chmurné barvy jako v Radokovû Zlatém koãáru v ND. Zbavil tím Leonova nejpodstatnûj‰ího rysu jeho poetiky: kontrastu svûtla a tmy, optimismu a deprese. Sergej Machonin hru uvítal frázemi o “myslitelské odpovûdnosti za osudy spoleãnosti” a jak jen “naprostá pravdomluvnost vede ke skuteãnému dûjinnému optimismu”. Nikdo nenapsal, Ïe to byla vlastnû svûtová premiéra hry v roce 1939 napsané a vzápûtí zakázané jako dílo, jehoÏ “slupka je shnilá a plod ãerviv˘”, “fantasmagorie, jiÏ tvofií pfií‰erná monstra, lumpové s proplivan˘mi du‰emi pfiízemních uboÏákÛ a tupcÛ”.52 I Metelice, stejnû jako Zlat˘ koãár, je hra slu‰n˘ch literárních kvalit a ãasto atmosféry jak z Dostojevského. Je to pfiíbûh, odhalující temná zákoutí sovûtské skuteãnosti, chudobu, alkoholismus, strach, zákefiné udavaãství. Lidé se tu tfiesou hrÛzou, kdyÏ obdrÏí dopis s cizí známkou: “Schováme ho, dcerko, do ohnû, nebudeme ho ãíst. A rozhrab popel pohrabáãem.” Leonov svou hrou poru‰uje hluboké tabu, kdyÏ pí‰e

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 13

o kladném bílém emigrantovi Porfirijovi, kter˘ se vrací do vlasti, a o záporném sovûtském ãinovníkovi, kter˘ z ní chce prchnout. JenÏe autor si uÏ nedûlá hlavu z toho, Ïe Porfirij si otevfiel cestu zpátky spoluprací se sovûtskou tajnou sluÏbou, a vnímá po dvaceti letech pobytu na západû kapitalistickou skuteãnost jen jako “brloh, v nûmÏ hnil”, coÏ pfiesnû odpovídá nejprimitivnûj‰í sovûtské propagandû. Mûstská divadla praÏská V roce, ve kterém zaãíná slavná Krejãova éra ãinohry ND, uchvátily Prahu i tfii inscenace Komorního divadla, Neapol, mûsto milionÛ, Obchodník s de‰tûm a Raketa, a dvû inscenace komediální, v Komorním Bezv˘znamná Ïena a v Komedii Benátská vdoviãka. Byl to slavn˘ rok “Ornestina” (jak se fiíkalo Ornestov˘m Mûstsk˘m divadlÛm praÏsk˘m) a bohatá odmûna za fieditelovu chytrou perzonální politiku. âtyfii z tûch pûti sukcesÛ totiÏ vytvofiili dva ‰tvanci, vyhnaní v minul˘ch letech dogmatickou smeãkou z Prahy: reÏiséfii Miroslav Macháãek a Karel Dostal. Macháãek se italskou, dvanáct let starou neorealistickou hrou Eduarda De Filippo, ideologicky uÏ poji‰tûnou inscenací v SSSR, v MDP pfiedstavil jako invenãní reÏisér nejen individuálního hereckého v˘konu, ale pfiedev‰ím temperamentní herecké souhry. Mûl ov‰em koho reÏírovat: Danu Medfiickou, která se po matefiské dovolené chtivû vrhla na tu neapolskou proletáfiku, kterou americká invaze promûní v tvrdou ‰melináfiku, Rudolfa Hru‰ínského, dobráckého tramvajáka, kter˘ v‰echno to bûsnûní své Ïeny zkrotí neoblomn˘m klidem, submisivního úãetního Josefa Kemra a dal‰í. Po letech uzouãk˘ch, ‰ed˘ch ideov˘ch schémat pfiinesla tato hra na na‰i scénu plnou protikladnost lidského charakteru v dramaticky úãinné situaci. Podruhé Macháãek uchvátil inscenací je‰tû pfiedsovûtského dramatu Alexeje Tolstého Raketa, v nûmÏ milostné vrtochy nudící se paniãky jsou dodateãnû vyloÏeny jako pfiedzvûst bol‰evické revoluce. I tomuto pfiedstavení vévodila Dana Medfiická v roli oné nudící se dámy, podané s “obrovsk˘m bohatstvím nejrÛznûj‰ích ambivalentních psychick˘ch poloh”. Nad touto inscenací sám Sergej Machonin, kter˘ pfied nûkolika málo lety Macháãka témûfi fyzicky likvidoval, nad‰enû horuje o “pfiesnosti a udivující ostrosti pohledu umûlcereÏiséra a herce” a dodává: “Macháãek umí reÏírovat mlãení mezi lidmi, umí volit hudbu a s jeho herci se dûje plodná pro-

mûna. UskuteãÀují umûní komorních poloh, kultivujíce se k obdivuhodné jemnosti... Takové inscenace potfiebujeme. Jimi roste ãeské divadlo.”53 Medfiická byla i hlavní hrdinkou tfietího slavného veãera v Komorním divadle, Hru‰ínského inscenace Nashova Obchodníka s de‰tûm. Dramaturgicky to byl veãer nejdÛleÏitûj‰í, protoÏe se jím na ãeskou scénu vrátila normální souãasná americká dramatika, neprovûfiená Moskvou a nevykoupená leviãáck˘mi postoji autora.54 Zásluhu na tom mûl Milan Luke‰, kter˘ si tímhle pfiekladem (spolu se svou kritickou ãinností) prorazil cestu do ãela reformního proudu ãeského divadelnictví, cestu, kterou pozdûji dovr‰il postem ‰éfa ãasopisu Divadlo (zaplacen˘m vstupem do strany). Nashova romantická komedie, v níÏ titulní roli skvûle ztvárnil Radovan Lukavsk˘, vrátila na ãeské jevi‰tû autentické tóny lidské touhy po kráse a po lásce, její inscenace byla “pfiedstavením vzácné ãistoty, plného zvuku, uhranãivého kouzla”. Tak ji ocenil Sergej Machonin v referátu, k nûmuÏ se buìto sám mûsíc tûÏce odhodlával, nebo mu ho v Rudém právu tak dlouho rozpaãitû su‰ili.55 Komorní divadlo si úspû‰n˘m Obchodníkem prodlouÏilo sezonu aÏ do konce ãervence. Dvû pfiedstavení Karla Dostala nemûla, pravda, tak pronikavou odezvu v tisku, zapÛsobila v‰ak jemn˘m reÏijním vytvarováním v˘born˘ch hereck˘ch v˘konÛ V. Vosky, J. Smejkalové, Z. Procházkové ãi E. Cupáka v inscenaci Wildovy Bezv˘znamné Ïeny56 a mladû komediálním temperamentem Goldoniho Benátské vdoviãky, v níÏ triumfovala pÛvabná Irena Kaãírková, rozko‰ná Voskova parodie francouzského nápadníka a Vr‰Èalovo rozbolnûné nûmecké princátko, kter˘m Dostal vtipnû nahradil nápadníka ‰panûlského.57 A snad bychom mûli je‰tû zaznamenat, Ïe tento rok se v Divadle komedie vrátil na praÏskou scénu Franti‰ek Langer, a to Hru‰ínského inscenací Obrácení Ferdy‰e Pi‰tory. E. F. Burian: silné návraty, slabé novinky I rok 1957 zahájil Burian návratem ke své lep‰í minulosti, vrátil se dokonce ke sv˘m návratÛm z roku ‰estaãtyfiicátého a teprve odtud aÏ do pomnichovského podzimu roku 1938, kdy zaãíná dlouhá, 117 repríz trvající cesta inscenace Vûry Luká‰ové, dramatizace poslední novely prozaiãky BoÏeny Bene‰ové. Pfiíbûh vítûzné lásky dvou témûfi je‰tû dûtí, bloudících v labyrintu stafiecké nefiesti a zavilosti, promûnil Burian prostfiednictvím dvou kvartet, jednoho smyãcového pod jevi‰13

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 14

tûm a druhého hereckého na jevi‰ti (A. Kreuzmannová, S. Fi‰er, F. le Breux a O. Bení‰ková) v barvitou, melodickou, lyricky zti‰enou a emotivní básnickou hru, jakou jsme na na‰em jevi‰ti uÏ dlouho postrádali. Odcházeli jsme tenkrát z divadla nad‰eni, Machonin ov‰em, “naplnûn nev˘slovností Ïivota, vzlétal bít se za nov˘ svût”.58 V rámci návratu k sobû samému obnovil Burian téÏ svou váleãnou inscenaci Dykova Krysafie, i kdyÏ i jí se chtûl vlichotit soudruhÛm aspoÀ vnûj‰ím odkazem na “zvûrstva loÀské maìarské kontrarevoluce” coby metaforického díla Krysafiova. Inscenace se tomu nesmyslu sama vzepfiela a zapÛsobila jen silou Dykova textu a jeho scénického podání, “svûtla, zvuku, hudby, promítan˘ch náznakov˘ch prostorÛ a krajin, jejímiÏ básníky jsou Burian a N˘vlt”. Ménû uÏ zapÛsobili mladí herci, Krysafi Vladimíra Brabce a Agnes Marty Kuãírkové, ktefií zÛstali ve stínu hofikého, ironického Vladimíra ·merala a podmanivé Marie Bure‰ové. “Tento krásn˘, básniv˘ veãer by si zaslouÏil konkrétnûj‰ího herectví,” napsal Jan Kopeck˘.59 Rok 1957 uzavfiel Burian dal‰ím z tehdej‰ích návratÛ ke své slavné prvorepublikánské éfie, k První lidové suitû, sestávající ze tfií barokních lidov˘ch dramatick˘ch kompozic: Hra o Dorotû, Saliãka a Îebrav˘ Bakus. Veãer, kter˘ v roce 1938 vznikl jako politicky polemická souãást v˘stavního projektu PraÏské baroko a nyní byl pfiipraven pro zájezd Burianova souboru do SSSR, nebyl tvarovou kopií. Místo dÛrazu na protestní, odbojné tóny textÛ vyostfiil nyní Burian komediálnost ochotnického herectví a ‰umafiení. Jana Kopeckého, kter˘ pfiedstavení pochopil jako BurianÛv “ãin tvÛrãí umûlecké polemiky vÛãi tûm, kdo divadelnost dováÏejí za devizy” (asi tím mínil Ornestova Obchodníka s de‰tûm), nejvíc uchvátila Dorota L. Havelkové a lidsky dojímavá V. Zinková v roli Andûla.60 Jeden z tûch návratÛ se v‰ak nepovedl a asi ani povést nemohl: nová jevi‰tní podoba Pu‰kinova EvÏena Onûgina, uvedená v záfií 1957. Je pfiíznaãné, Ïe v pfiípadû tohoto pfiedstavení ani tvÛrce, ani jeho kritici (kromû A. Scherla) moc nevzpomínali na pfiedváleãnou inscenaci v D 37. Ta byla totiÏ svázána s Burianov˘mi antistalinsk˘mi postoji a kritikou likvidátorÛ Mejercholdova “formalistického” divadla, coÏ nebylo ani rok po Chru‰ãovovû odhalení Stalinova “kultu osobnosti” radno pfiipomínat. Burian pfiitom leviãáckou deformaci Pu‰kinovy poemy z roku 1937, v níÏ pfiedstavil Onûgina jako studeného floutka a TaÈánu s Lensk˘m jako citovû pozitivní mládeÏ budoucnosti, v nové inscenaci nejen zopakoval, ale navíc se uÏ nenechal ob14

tûÏovat ani básnick˘mi pfiekladateli Pu‰kina, Horou a Kfiiãkou a s razancí sobû vlastní sjel Pu‰kinovy ver‰e po svém. A tak v pfiedstavení bylo moÏno obdivovat vynikající Burianovu hudbu, tvofiící jakousi “symfonickou scénu”, a sloÏit˘ a jemn˘ scénick˘ obrazov˘ materiál, stvofien˘ reÏírujícím Burianem a v˘tvarníkem V. N˘vltem, ne‰lo v‰ak vÛbec o Pu‰kinovu poému, ale o její volnou, aktualizující transkripci do zcivilÀujících Burianov˘ch ver‰Û, snaÏících se o umûleck˘ obraz souãasného ãlovûka a jeho problémÛ. JenomÏe tak, jak ãernobíle vidûl svût tehdej‰í komunismus, tak zjednodu‰enû, do frází kladn˘ch a záporn˘ch postav, se mu scvrkly postavy pu‰kinovské. A vtûleny do hereck˘ch v˘konÛ Burianov˘ch hvûzd druhé a tfietí kategorie – Oldfiich Janovsk˘ hrál Onûgina, Jaroslav Vágner Lenského a TaÈánu Zuzana Koãová – znicotnûly v‰echno interesantní Burianovo scénické ãarování.61 Na konci bfiezna se po nûkolikaletém odmlãení vrátil E. F. Burian na jevi‰tû svého divadla jako autor. Napsal “scény ze Ïivota za na‰ich dnÛ”, které nazval Ani láska není sama, a dal je inscenovat ãerstvému absolventovi reÏijní katedry DAMU ãtyfiiadvacetiletému Josefu Henkemu. Hra i inscenace byly tûÏk˘ propadák, coÏ musel pfiiznat i jedin˘ BurianÛv obhájce Jan Kopeck˘, kter˘ sice vidûl v‰echny nechutné naturalismy a trapné kalendáfiovitosti Burianova textu, ale pfiesto – jako vÏdy v tûchto letech, jimiÏ se prolhal svou neúnavnou nad‰eností – mu to z té hry hfiálo “touhou fiíci lidem, Ïe krása je v‰ude”. Pfiitom hrdinové tûch “scén ze Ïivota dne‰ních mlad˘ch lidí”, dûlnická dvojice Jana a Anny (hráli je S. Fi‰er a A. Kreuzmannová) pocházela snad z let dávno pfied ‰rámkovsk˘m zlyriãtûl˘m erotismem, to byli milenci z mariánské druÏiny, kde milostn˘ cit zakrnûl do pohledÛ, ost˘chav˘ch slov a vzdu‰n˘ch dotykÛ prstÛ. Co bylo nad to, to autor velmi razantnû zafiadil do oblasti kurevnictví a vytvofiil z toho soubûÏnou kontrastní linii svého pfiíbûhu. Hlavní mileneck˘ pfiíbûh se komplikuje zji‰tûním, Ïe Jan je postiÏen tuberkulózou, a musí se léãit v sanatoriu, kde je vystaven náporu sestfiiãek. Z toho vznikne tragická zápletka Burianova nûÏného pfiíbûhu, kter˘ ov‰em konãí kladnû. A to jsme z toho proletáfiského kalendáfie nûkdy z doby tatínka prezidenta Zápotockého vynechali beznohého otce hlavního hrdiny.62 Hotel Astoria Repertoár Déãka byl tento rok obohacen je‰tû ãerstvou sovûtskou novinkou od Alexandra ·tejna, autora stalinského âest-

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 15

ného soudu. Hra se jmenovala Hotel Astoria a v dekoracích hotelového pokoje se vracela do záfiijov˘ch nocí roku 1941 v Nûmci obleÏeném Leningradu. Do nepfiehledn˘ch soukrom˘ch dûjÛ, poznamenan˘ch váleãnou situací, zakomponoval ·tejn pfiíbûh ‰panûlského interbrigadisty-letce majora Konovalova, kter˘ byl v Sovûtech odsouzen za to, Ïe byl ve ·panûlsku sestfielen. Propu‰tûn po ãtyfiletém pobytu v lágru, kdy ho opustila manÏelka a pfiátelé, vrací se do obleÏeného Leningradu, aby “se osvûdãil v tûÏké provûrce charakterÛ”. Abychom lépe pronikli do dialektiky bol‰evického uvaÏování o osudu stalinsk˘ch obûtí, musíme se pozornû zaposlouchat do centrálního dialogu druhého jednání: “Majora nûkdo poloÏil na lopatky – a kdo – to se neví. Nerozumím tomu. Problém je pfiece jasn˘. Major byl obvinûn. Ale pustili ho. Neprávem? Nic se nedûje zbyteãnû. Chápete? KdyÏ ho zavfieli, bylo tu zfiejmû obvinûní. Bylo to tfieba. A kdyÏ ho pustili, to taky bylo tfieba. Rozumím. I kdyÏ je to trochu nejasné. Nic není nejasné. Kolem nás je kapitalistické obklíãení. Konovalov je – také kapitalistické obklíãení? Copak to bolí jenom tebe? Myslí‰, Ïe to byli samí niãemové? Lidé to byli ... jenomÏe – kdyÏ se kácí les, tfiísky lítají. Co se dá dûlat... Ale on teì pfiece chce dokázat, Ïe je vûrn˘m synem vlasti. Jak je moÏné, Ïe k nûmu nemají dÛvûru na sto procent? V takovéhle dobû? ... Komu mበotevfiít náruã a koho na místû odstfielit? ... DÛvûry si ãlovûk musí zaslouÏit. Má-li si ji zaslouÏit, musí ji mít, ne?

Co kdyÏ má ten ãlovûk je‰tû v sobû zlobu? Co kdyÏ ji v sobû stfiádá? Vidí‰ mu tak do du‰e?” A k tomu prozíravû dodává ten, o nûmÏ je fieã, sám major Konovalov: “Nejsem plnûhodnotn˘ ãlovûk. Chápe‰? Co kdyÏ tfieba najednou pfiebûhnu k NûmcÛm?”63 Dodejme, Ïe Konovalova hrál Otakar Brousek a hru i Burianovu inscenaci odbyl referent Rudého práva zpochybÀujícími vûtami. Realistické divadlo vstoupilo v tomto roce do dûjin ãeského divadla jedinou premiérou: Kohoutovou Takovou láskou. Druh˘ KohoutÛv opus tam zabloudil z let stalinského budování. O obou tûchto inscenacích jste se doãetli v kapitole, vûnované Kohoutovi. Dal‰í dvû pÛvodní hry – “satirická” komedie Pavla Páska a Leo Spáãila Já nejsem on a “ãerno‰ská” komedie Jaroslava Zrotala Hospodin a auto – nestojí ani za zmínku. Palou‰Ûv pokus o Macbetha bylo moÏno brát váÏnû v jediné roli: Taubovû vrátném. OdváÏné uvedení O’Caseyho sociální balady Rudé rÛÏe pro mne zkrachovalo na poetice hry, která se stala nezvládnutelnou pfiekáÏkou pro reÏiséra, vût‰inu souboru a nakonec i pro diváka. A tak zbyly dva letní bulváry: na závûr sezony souãasn˘, Benedettiho Dobrou noc, Patricie o “nemorálním zákulisí diplomatick˘ch salonÛ prohnilého západního svûta”, a na zahájení nové sezony Molièrova raná fra‰tiãka Popleta, v níÏ se slibnû pfiedstavil nováãek souboru Dalimil Klapka. Pokus o filozofickou agitku v Libni Byl to vlastnû dramaturgick˘ objev: mlad˘ reÏisér Dudek inscenoval v Divadle S. K. Neumanna nikdy na jevi‰tû neuvedenou hru prvního sovûtského komisafie lidové osvûty A. V. Lunaãarského Osvobozen˘ don Quijote. Tyto “nové pfiíbûhy rytífie Smutné postavy” byly spí‰ filozofujícím pásmem neÏ plnokrevn˘m divadlem a vzniklo z nich “pfiedstavení mûlké, mdlé, nev˘razné”. Nevy‰el tak dramaturgicko-reÏijní zámûr, aby quijotovsk˘ apokryf odhalil ‰kodlivost mû‰Èáckého pojetí svobody a pravdy, které neumí rozli‰it, komu takov˘ slep˘ humanismus slouÏí, a je schopno osvobodit i nepfiítele lidové revoluce. Takové “quijotovské chápání ideálÛ je‰tû dnes Ïije a není vlastní jen inteligenci. O tom nás pfiesvûdãil loÀsk˘ maìarsk˘ podzim”, ãteme v programu inscenace. A aby ti, ktefií ‰patnû pochopili Chru‰ãovÛv dvacát˘ sjezd, dál netápali, dramaturgie 15

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 16

divadla ocitovala “na cestu Lunaãarského Quijotovi nûkolik my‰lenek svého patrona, S. K. Neumanna”. Toto je jedna z nich: “Lidstvo, jehoÏ první metou jest, aby se zbavilo teroru vÛbec, musí nejprve bez pokrytectví postavit oficiální i neoficiální formy teroru do sluÏeb svobody a kultury. Teror je vûc, která se provozuje obecnû, aã obecnû se proti ní kfiiãí. BûÏí v‰ak o to, kdo a proã ji provozuje. Proto se nebojíme toho slova. Existuje svat˘ teror.” Takhle uvaÏovali v bfieznu 1957 v libeÀském divadle!64 Dal‰í libeÀsk˘ repertoár byl dost rÛznorod˘. Rok zaãali Brechtem a skonãili âechovem, po Lunaãarském ho mixli veseloherním Shakespearem, Sardouem a Klicperou a ãervnov˘ konec sezony vûnovali pfiekvapivû hned dvûma pÛvodním novinkám: Stanislavovû Domu na rozcestí a Prachafiovû Intermezzu. Ten Stanislav bylo drama z palce vycucané, neboÈ star˘ ãetnick˘ podplukovník, kter˘ byl pfied válkou velitelem protistávkové ãety na Mostecku, by tûÏko po únoru doÏíval v pfiepychové vile a je‰tû pfiitom tyranizoval Ïenu a tfii dospûlé dcery. Navíc toho krvavého ãetníka hrál roztomil˘ figurkáfi Arno‰t Falt˘nek. To Prachafiovo Intermezzo, které se shlédlo v âapkovû LoupeÏníkovi, bylo aspoÀ nezastfien˘ slaìák, ve kterém se krátce pfied libeÀskou premiérou prezentovali v televizi ·vorcová s Valou a v Libni mlad‰í pár, Gajerová s Haniãincem. Autofii uÏ prostû nemuseli b˘t tfiídnû bdûlí, ale k umûleckému mistrovství jim to nepomohlo. Zato veselé Zkrocení zlé Ïeny vázlo stále je‰tû na tom, Ïe krotit neposlu‰nou Ïenu se pfiíãilo socialistické morálce. Ne v‰ichni byli tak ideovû vyspûlí jako Jan Martinec v Práci (7. 5.), kter˘ pochopil, Ïe “ti dva ta‰káfii (t.j. Katefiina a Petruccio) jsou domluveni a vyzrají po svém nad celou kupãící spoleãností, která by stejnû nepochopila, Ïe lidé, kdyÏ se mají rádi, nemohou se zotroãovat”. Ideovû vylep‰it bylo samozfiejmû tfieba i Sardouovu Madame Sans-Gêne, coÏ pro ten vyãichl˘ komerãní kousek dopadlo tragicky65. Témûfi objevem byl v listopadu âechovÛv Racek v reÏii V. Lohniského s Haniãincov˘m Treplevem a Ninou N. Gajerové. Nesmíme zapomínat, Ïe aÏ do Krejãov˘ch inscenací byl u nás âechov vÛbec, a pfiedev‰ím Racek, hrán velmi sporadicky. A to i po roce 1945. A pfiitom právû Lohnisk˘ ho nyní reÏíroval uÏ podruhé (poprvé v Disku 1946). Myslím, Ïe rozporuplnost kritick˘ch svûdectví o této inscenaci svûdãí právû o malé zku‰enosti z reflexí âechovova textu. 16

Divadlo satiry se mûní v Divadlo ABC Do‰lo k tomu se zaãátkem sezony 1957/58 a dodnes, tedy uÏ celé pÛlstoletí, podzemnímu sálu ve Vodiãkovû ulici, b˘valému Osvobozenému divadlu, ten WerichÛv název zÛstal. Na jafie je‰tû pod starou firmou uvedl Werich dal‰í titul z repertoáru Osvobozen˘ch, adaptaci slavné Labichovy komedie Slamûn˘ klobouk pod nov˘m názvem Helenka je ráda. To vûru nebyla satira, ale klasická mû‰Èanská fra‰ka, ov‰em v excelentním hereckém obsazení R. Deyl ml., M. Kopeck˘, N. Gollová, J. Adamová, S. Zázvorková, B. Veverka, V. Trégl a V. Hrub˘, v reÏii komediálního matadora O. Lipského a mladého J. Roháãe. Proti roku 1934 ov‰em chybûla JeÏkova hudba i politické forbíny V + W, byl to jen bfieskn˘ komediální veãer, bez jak˘chkoliv konotací ideov˘ch. A v samém závûru roku 1957 do‰lo na dal‰í komedii, tentokrát italskou novinku âert nikdy nespí od Alberta Perriniho. ·lo o ryzí bulvár, postaven˘ na figufie revoltujícího ãerta, kter˘ v pfiestrojení za kaplana pfiichází zachraÀovat du‰e, k peklu uÏ odsouzené. Pfiivádí tím do nesnází vûãnû ospalého faráfie, jenÏ své poslání zanedbal. ReÏíroval to Horníãek, uvedené figury hrál Kopeck˘ a Deyl ml., napravované hfií‰níky Gollová, Bohdalová, Kostelka a Zázvorková. Publikum i v‰ichni recenzenti, vãetnû tûch ideologicky remcajících, byli spokojeni, jen Franti‰ek âern˘ si spletl ‰patné hry pÛvodní a sovûtské s dobrou italskou komercí a stra‰nû se rozhofiãil.66 Mezitím divadlo 28. fiíjna uvedlo slavnou Baladu z hadrÛ, dal‰í “osvobozenou” revui s JeÏkovou hudbou a s Werichem a Horníãkem v rolích hlavních klaunÛ. Kritikou byla opût pfiivítána jako vyãpûlina, navíc ‰patnû zahraná – ov‰em aÏ na Wericha s Horníãkem. Narvané hledi‰tû jí zato pfií‰tích nûkolik let nad‰enû aplaudovalo. Ve skuteãnosti není tûÏké tyto rozpory vysvûtlit. Revue V + W nikdy nevynikaly hlubok˘m prokreslením postav a dûjÛ vlastního pfiíbûhu. Vesmûs to byly jednoduché kabaretní typy, procházející jednoduch˘mi komediálními situacemi ãi gagy. Pfiitom dûjová i situaãní struktura hry zrcadlila spoleãenskou situaci první republiky. Dogmatick˘m kritikÛm nyní vadilo, Ïe hra nedostateãnû bojuje “proti imperialismu, váleãn˘m ‰tváãÛm, zabednûn˘m reakcionáfiÛm i proti ne‰varÛm na‰eho Ïivota”67, kritiky opaãného gardu68 oprávnûnû iritovala – zvlá‰È v pfiípadû Balady z hadrÛ – okázale levicová tendence pfiíbûhu, kterou byli z pováleãného desetiletí pfiesyceni. Zklamání z toho, Ïe Werich nic neudûlal s (vyãpûl˘m) textem hry a logická neusazenost premiéry, umocnûná opatrností pfiedscén vÛãi

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 17

politicky nebezpeãnému oficiálnímu premiérovému publiku, mohla dokonce vytvofiit i pocit nudy v sále. To je v divadelním svûtû znám˘ a vûãn˘ rozpor mezi (snobsk˘m) premiérov˘m a vstfiícn˘m reprízov˘m publikem, kter˘ se multiplikuje, kdyÏ divadelní fieditel a jeho divák smûfiují k politické satifie ve státû, ve kterém je politická satira zakázána. Divák, kter˘ se pfiicházel uÏ jenom bavit, podnûcoval samozfiejmû Wericha a jeho soubor víc neÏ v hledi‰ti rozsazení komunistiãtí papalá‰i, cenzofii a – kritici. Werichovo divadlo mûlo v tûchto letech zvlá‰tní atmosféru. Tam ãlovûk mohl zaÏít, co nezaÏil v Ïádném jiném ãeském divadle té doby. Mám na to doklad: svÛj vlastní písemn˘ záznam z uzavfieného pfiedstavení Roháãovy inscenace dnes ‰iroce známé Kesselringovy komedie Jezinky a bezinky v ãervenci roku 1957, tfiiãtvrtû roku pfied její vefiejnou premiérou. Pfiedstavení se odehrálo v pfiedveãer Chru‰ãovova pfiíjezdu do Prahy a jmenovalo se je‰tû Dvû tety a tucet. V improvizovaném proslovu ho uvedl sám Werich. A takto jsem ho jako divák cítil: “KdyÏ pfii závûreãné dûkovaãce vyjde ze sklepa v‰ech dvanáct mrtvol, aby se poklonily obecenstvu, zdálo se mi, Ïe za maskou té crazy-komedie se skr˘vá pfií‰erná tváfi: tento reÏim. Tento dÛm ‰ílencÛ, ktefií vraÏdí a jsou vraÏdûni, padají do propadla a zase z nûho vystupují, odsuzují, rehabilitují, rehabilitují, odsuzují. Mrtvoly jako dÛsledek lidumilné ãinnosti dvou star˘ch sleãen. Mrtvoly jako v˘sledek pracovního úsilí profesionálního vraha (Bez práce nejsou koláãe, fiíká jeho spoleãník). Mrtvoly po truhlách a ve sklepû. VraÏdy, jeÏ nejsou vraÏdami. A vraÏdy, které jsou vraÏdami. Policie, která vidí. A policie, která je slepá. DÛm ‰ílencÛ s oním, jenÏ se pokládá za prezidenta, v ãele.” Werich to tak asi nemyslel. Ale pÛsobilo to aÏ obludnû drze. MimopraÏská hudební divadla V první ãeské opefie, v Národním divadle, nebyl, jak jsme uÏ vidûli, o novoty zájem. Ani inscenaãní, ani dramaturgické. Není pochyb o tom, Ïe toto lpûní na socrealistick˘ch regulích mûlo podporu komunistické vrchnosti. Ale uÏ nebylo kriminálním ãinem dan˘m normám se vzepfiít. Zaãínalo záleÏet na odhodlání tvÛrcÛ sam˘ch a ov‰em také na porozumûní jejich bezprostfiedních domácích nadfiízen˘ch (a na mnoÏství mocichtiv˘ch v místní stranické organizaci). Dlouholet˘ olomouck˘ operní ‰éf I‰a Krejãí nasadil na repertoár s velk˘m úspûchem umûleck˘m i diváck˘m “deka-

dentní” Salome Richarda Strausse. A v brnûnské opefie nastudovali dokonce Straussova “úpadkového” RÛÏového kavalíra. V nûm hostující reÏisér z NDR vymûnil divadlem urãenou pfiedstavitelku Octaviana za neÏádoucí SoÀu âervenou, s níÏ pak inscenace dosáhla pronikavého úspûchu, pfiilákav‰i i v˘znamné zahraniãní náv‰tûvníky. Tento úspûch pomohl pozdûji Sonû âervené prosadit se v zahraniãí. Asi nejvût‰í bombou, vhozenou do poklidného realistického proudu operního repertoáru, bylo plzeÀské uvedení Prokofjevovy opery Hráã, sloÏené v letech 1915 – 16, jejíÏ definitivní verze vznikla 1928 pro leningradské divadlo, kde v‰ak, ani jinde v Sovûtech, nebyla dosud uvedena. Kritikou byly dílo i inscenace dirigenta A. Rosena, reÏiséra V. ·pidly a v˘tvarníka V. Hellera pfiijaty s jednoznaãn˘m nad‰ením.69 Psalo se o vzru‰ujícícm záÏitku, ohromujícím dojmu, reprodukãnû zdravém, krásném a hluboce pravdivém umûleckém díle a o ãinu v pravém slova smyslu avantgardním. Tentokrát uÏ nevadilo, Ïe Prokofjevova hudba nemá uzavfiená operní ãísla, lahodné árie a ansámbly, Ïe je naopak nelibozvuãná, ostrá, dynamická, rytmicky sloÏitá, divoce se fiítící vpfied. V superlativech se psalo o dirigentovi, reÏisérovi, v˘tvarníkovi i o pûvcích, jmenovitû o pfiedstavili titulní postavy O. Spisarovi, a zdÛrazÀovalo se nad‰ení sovûtsk˘ch skladatelÛ, ktefií byli právû na náv‰tûvû v âSR. Doãetli jsme se, Ïe “Hráã byl dlouhá léta rozhodnû odmítán. Tato v˘borná inscenace je ãinem v pravém slova smyslu avantgardním. Její tvÛrci dokázali otevfiít jevi‰tû moderní opefie v okamÏiku, kdy se jiÏ zdálo, Ïe tato oblast je na‰im umûlcÛm naprosto nedostupná. V˘sledek plzeÀské inscenace nutí vzít ve váÏnou pochybnost dosavadní hodnocení Prokofjevovvy pfiedrevoluãní tvorby a tvorby za hranicemi.”70 Hráã mûl premiéru pfied Vánocemi, Offenbachova opereta Krásná Helena uÏ v únoru. PlzeÀ‰tí inscenátofii, Karel Berman a Josef Koenigsmark, si ov‰em usmysleli, Ïe se nebudou vysmívat francouzsk˘m mû‰ÈákÛm druhého císafiství, ale Ïrav˘m bol‰evick˘m mû‰ÈákÛm své vlasti. A libreto v tomto duchu pfiepracovali. O v˘sledku mÛÏeme dnes soudit uÏ jenom z kritick˘ch ohlasÛ – a ty sice naznaãují, Ïe adaptátofii inscenaci obãas pfiehltili vtipy a nápady, zásadnû v‰ak bylo odsouzeno jen to, Ïe pfiedstavení “nahrává reakãní ãásti na‰í spoleãnosti”. V tomto duchu nakonec vyznûl i sofistikovanûj‰í posudek ScherlÛv v ãasopise Divadlo, kter˘ ov‰em pfiiznal: “Ukázalo se, Ïe pfies mnohou nedomy‰lenost pojetí reÏie bylo na prospûch, Ïe reÏie vÛbec nûjaké pojetí mûla. Pfiedstavení zcela jistû vyniká vkusem a neotfielostí prostfiedkÛ nad dosa17

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 18

vadní plzeÀsk˘ prÛmûr.” A vyzdvihl navíc scénu Tröstrovu, kost˘my Skalického i (s urãitou v˘hradou) hudební nastudování J. O. Karla. Navzdory tomu Scherl uvítal, Ïe plzeÀské pfiedstavení Krásné Heleny bylo nakonec pfiestudováno, “inscenátofii se pevnûji pfiidrÏeli Offenbacha a ménû spoléhali na aktualizující ‰pílce”71. UÏ bylo málo tûch, ktefií se snaÏivû vrhali na nov˘ sovûtsk˘ operní repertoár, kter˘ navíc uÏ na první pohled pfiesahoval moÏnosti souboru. V Ostravû se rozhodli oslavit “velk˘ ¤íjen” první mimosovûtskou inscenací jediné opery skladatele Jurije ·aporina Dûkabristé. Byla to rozlehlá freska, roztfií‰tûná do mnoÏství epizod, ru‰ících souvislou linii dramatického dûje. “Síly souboru nebyly úmûrné poÏadavkÛm díla,” napsal referent Divadelních novin a pokraãoval: “InscenátorÛm se v‰ak povedlo naznaãit pfiesvûdãivé fie‰ení dvou velk˘ch problémÛ, které nevyfie‰ila ani moskevská Ochlopkovova inscenace: jak dokázat divákovi, Ïe dûkabrismus nebyl pouh˘m pokusem o palácov˘ pfievrat, a jak pfiedstavit cara v jeho zvûrské podobû, nejsou-li pro to dány v hudbû podmínky”. ToÏ toto “byl váÏn˘ pfiíspûvek do diskuse o souãasné opefie”, jak pravil nበreferent.72 Divadlo J. K. Tyla PlzeÀ Nakonec se ukázalo, Ïe v plzeÀské ãinohfie vládne parta rázn˘ch bol‰evikÛ. KdyÏ “pfii‰ly tragické fiíjnové a listopadové události v sousedním Maìarsku, vedlo to ‰éfa Pistoria, fieditele Kubáãka a mladého nadaného reÏiséra ·pidlu” k tomu, Ïe dodateãnû nastudovali Gorkého hru Dostigajev a ti druzí, která ukazuje, “Ïe burÏoazie se nevzdává a neustále ve skrytu ãíhá na svou pfiíleÏitost”. Jak to na jevi‰ti dopadlo, o tom se tisková svûdectví – i ta pravovûrná – podstatnû li‰í. Armádní Obrana lidu nad‰enû hlásila, Ïe “toto nastudování se ãestnû fiadí do historie slavn˘ch plzeÀsk˘ch provedení posledního dvacetiletí”, komunistické Pravdû “vyznûla inscenace vlaÏnû a pfiedstavení jen tûÏkopádnû pfiekraãuje jevi‰tní rampu”. MoÏná Ïe Pravda tentokrát napsala pravdu.73 Jedinou událostí plzeÀské ãinoherní sezony byla v tomto roce první inscenace Kohoutovy hry Sbohem, smutku!, o níÏ pí‰i na jiném místû. Pistoriova reÏie Othella s F. Krahulíkem a E. Wimmerovou v hlavních rolích nevzbudila mimofiádnou pozornost a jeho dal‰í reÏie, Trenûvova Ljubov Jarová se Z. Jirákovou v titulní roli, potvrzovala jenom trend, kter˘ divadlo udalo lednov˘m Dostigajevem. 18

Pardubick˘ Skfiivánek Jernekova jediná pardubická sezona vyvrcholila v lednu atraktivním návratem k dramatice Jeana Anouilha, a to k jeho zpracování legendy o Janû z Arcu v dramatu Skfiivánek z roku 1953. Barvit˘ historick˘ pfiíbûh podal Anouilh v “neurãité dekoraci” závûreãného soudního procesu s Pannou, do nûhoÏ Ïivû prolínají epizody Janiny historie, ov‰em kromû Karlovy reme‰ské korunovace, kterou hra jako Ïiv˘m obrazem vrcholí, kdyÏ byl pfieru‰en uÏ poãínající proces popravy ohnûm. Toto pfieváÏnû diskusní drama, nesené antigonovsk˘m konfliktem mezi pfiirozen˘m lidsk˘m instinktem a nelidskou strnulostí systému, znûlo v tuto chvíli stejnû aktuálnû jako v roce 1946 Anouilhovo drama antigonské. Nevadilo ani to, ba moÏná Ïe to u prostého diváka vûci prospûlo, Ïe Jernek pojal inscenaci ve stylu velkého v˘pravného divadla s barvitou dekorací, projekcemi, transparenty, látkami, svûtlem, hudbou a rekvizitami, coÏ protáhlo divadelní veãer na pÛlpáté hodiny. Ten moÏná trochu naddimenzovan˘ veãer mûl v‰ak jednu pfiirozenou dominantu: tfiiadvacetiletou Janu ·tûpánkovou jako svatou Janu, asi jeden z nejsilnûj‰ích Ïensk˘ch hereck˘ch v˘konÛ té chvíle, pfiekonávající i shawovské Jany v praÏském Národním divadle.74 Umûleck˘ ‰éf Karel Jernek uvedl na jafie zcela nepochopitelnû je‰tû ·tejnÛv stalinsk˘ âestn˘ soud a rozlouãil se s Pardubicemi Jiráskovou Lucernou, v níÏ Jana ·tûpánková ztûlesnila Haniãku. V srpnu Jerneka na ‰éfovském postu nahradil Karel Dostal. PáskÛv Hradec byl stále v centru kritické pozornosti, ale Páskovo “divadlo velk˘ch citÛ nedozrálo dosud v pevn˘ tvar”. Tento rok hradeck˘ ‰éf repertoár divadla témûfi odideologizoval, citovû vzepjaté texty (Vojnoviãova Ekvinokce, Hrubínova adaptace hry Lope de Vegy Dívka se dÏbánem, Lermontovova Ma‰karáda, ·rámkovo Léto) stfiídaly odlehãené komedie (Gregora-Tajovského Îensk˘ zákon, Nu‰iãÛv Dr., Balada z hadrÛ). Pásek sám vedle Dívky se dÏbánem pokraãoval ve sv˘ch vzru‰en˘ch Shakespearech Richardem III. Vytvofiil z nûj ãtyfiapÛlhodinové pfiedstavení, podle pfiísného Milana Luke‰e nesené “rozvláãn˘m stylem rozváÏné patetické deklamace” a reprezentované “vnitfinû jakoby stafiecky zeslábl˘m Richardem Rudolfa ·imary”. Obecnû v‰ak byl PáskÛv Richard III. povaÏován za krok vpfied v práci divadla, byla ocenûna strohá ãerná závûsová scéna J. Fialy a ·imarÛv Richard byl hodnocen jako vynikající komediant, zruãnû

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 19

mûnící masky, pod nimiÏ byla v‰ak vyãerpaná tváfi unaveného zloãince.75

tfietí hfie víc neÏ v hrách pfiedchozích” a inscenaci oznaãil za “solidní doklad aspirací i moÏností varnsdorfského divadla”.76

Kladno Pod nov˘m umûleck˘m ‰éfem EvÏenem Sokolovsk˘m se kladenská ãinohra rychle vzpamatovala a obrátila smûrem k publiku. Sen noci svatojánské, Paliãova dcera, Dobr˘ voják ·vejk, Obrácení Ferdy‰e Pi‰tory, Manon Lescaut, Sluha dvou pánÛ, Nebe na zemi, Chytrá milenka, zpÛlky komediatsky ru‰né reÏie Sokolovského, to byl repertoár, kter˘ se dokázal prosadit i v letní Praze. AÏ v prosinci pfiidal Sokolovsk˘ nároãnûj‰í titul, Dykovo Zmoudfiení dona Quijota se siln˘m v˘konem ZdeÀka Martínka a Evy Jirou‰kové.

V brnûnské ãinohfie pozvolna dohasínala poslední ‰éfovská éra Ale‰e Podhorského. Bylo mu teprve sedmapadesát, ale “jeho tvÛrãí síly zaãínají projevovat známky ochabování”77 a jeho schopnost obklopit se reÏiséry, ktefií by jeho ‰éfovské renomé pozvedli, je víc neÏ nulová. V‰ichni ti Seemani, Zejdové a dokonce i proslul˘ likvidátor divadel Antonín Dvofiák jen zviditelÀují Podhorského slábnoucí síly. On sám se v tomto roce pokusil o Goethova Fausta a o remake Sokolovovy reÏie Lavrenûvova Pfielomu – první se nepovedlo a druhé – jak jinak – zÛstalo na povrchu. O Seemanovû reÏii Brechtova Îivota Galileiho jsme se tu uÏ zmínili. V Seemanovû inscenaci Ostrovského VlkÛ a ovcí oslavila Jarmila Urbánková v roli Murzavecké pÛlstoletí své herecké práce. A velk˘ ideolog A. Dvofiák neorealistickou komedii LeÏ má dlouhé nohy od Eduarda de Filippo promûnil v nezávaznou legrácku. I komunistická brnûnská Rovnost toho mûla dost a otevfiela diskusi o situaci v brnûnské ãinohfie. V srpnu 1958 ode‰el Podhorsk˘ definitivnû z Brna.

Rezidua níÏin “pokrokové” ãeské dramatiky Je‰tû v roce 1957 se na jevi‰ti objevilo dal‰í dílo mladofrontového novináfie Miroslava Kroha. Sice jen ve Varnsdorfu, ale obsáhle ho reflektoval Jan Kopeck˘ v Rudém právu. Hra se jmenovala ·tvanice a byla o heydrichiádû, tedy o tom, jak s. Kroh atentát na Heydricha a jeho dÛsledky ideovû nazfiel: jako akci anglické ‰pionáÏe, provedenou ve spolupráci s Canarisem, akci, která zabila dvû mouchy jednou ranou: jednak prokázala, Ïe ãesk˘ západní odboj poslouchá britské ‰éfy, a za druhé likvidovala ãinitele protektorátního národnû-osvobozeneckého hnutí, ktefií stáli v cestû jejich protilidov˘m cílÛm. Jan Kopeck˘ to formuloval takto: “Rukama ãesk˘ch lidí tu byl proveden ãin, jehoÏ iniciátory nutno hledat v tûch kruzích nûmeckého generálního ‰tábu, které uÏ vûtfiily neodvratnost poráÏky a potfiebovaly alibi pro pováleãné jednání se Západem”. Krohova hra nás svou primitivností vrací aÏ kamsi k Asylu ZdeÀka Brodského-Podlipného z roku 1945. Je koncipována jako velké historické tabló, odehrávající se v Heydrichovû hradãanské pracovnû, v zámeck˘ch pokojích jeho sídla v BfieÏanech, v sídle ‰éfa abwehru admirála Canarise, v kanceláfii ‰pionáÏní ústfiedny v Lond˘nû a v chudé praÏské garsoniéfie ãeské hrdinky, osmnáctileté Pavly, koketující s mlad˘mi i star˘mi komunistick˘mi aktéry pfiíbûhu. Pfiitom autor vyfabuloval takové nesmysly jako dva anglické v˘sadkáfie, ktefií vniknou do salonu Heydrichov˘ch v BfieÏanech a namíchají tu do vína jed, jímÏ se pak otráví milenec Heydrichovy Ïeny. Podle Kroha koná se v Heydrichovû hradãanské pracovnû v˘slech ãeského sabotáÏníka a umírajícího “protektora” nav‰tíví na Bulovce sám Hitler. A to v‰e podáno ãe‰tinou typu “vedli jsme se zavû‰enû”. Navzdory tomu prohlásí Jan Kopeck˘, Ïe “schopností prokázal Kroh ve své

Ostravská ãinohra Milo‰ Hyn‰t pozitivnû ovlivÀoval sv˘mi reÏiemi profil ostravské ãinohry uÏ od roku 1952 a nyní, kdyÏ nastoupil jako ‰éf, pozval si na dva nejatraktivnûj‰í tituly v˘znamné hosty – Karla Dostala na Sen noci svatojanské s nezapomenuteln˘m Pukem Jifiiny FroÀkové a Karla Nováka na Othella, pfiesn˘m hereck˘m gestem vytvarovanou inscenaci s v˘razn˘m Othellem Miloslava Holuba, jemn˘m, rafinovan˘m Jagem Radima Kovala a pÛvabnou Desdemonou J. FroÀkové. Hyn‰t sám se ujal dvou skoro povinn˘ch ideov˘ch kusÛ, Pavlíãkova Chtûl bych se vrátit a polské realistické hry Základy na písku od P. Choynowského, k nimÏ si pfiidal sezonní trhák, KoÏíkovu vlastní dramatizaci populárního románu Nejvût‰í z pierotÛ s vynikajícím Ottou ·imánkem v roli Deburaua. Mlad˘ Hyn‰t tak osvûdãil ‰éfovskou moudrost, kterou postrádali mnozí ostfiílení bardi. Olomouc ReÏisér Karel Novák pokraãoval v umûlecké obrodû olomoucké ãinohry. V inscenaci dramatizace Balzacovy Sestfienice Bûty vytvofiil silné drama utajen˘ch psychick˘ch sráÏek a v˘19

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 20

buchÛ, vtûlené do intenzivních hereck˘ch v˘konÛ pfiedev‰ím dvou hlavních Ïensk˘ch postav, Bûty Zory Rozsypalové a kurtizány Valerie Slávky Budínové.78 Stejnû pÛsobivé pfiedstavení vzniklo i z Rollandovy Hry o lásce a smrti. Také to se opíralo o úspornû vedené, odpatetizované herecké v˘kony, pfiedev‰ím T. ·ece a S. Budínové v rolích manÏelÛ Courvoisierov˘ch. Novák neakcentoval revoluãní dûje, v jejichÏ obleÏení se pfiíbûh odehrává, nechal revoluci znít v pozadí jako hrozbu “kráse a velikosti lidsk˘ch citÛ”. Nikoliv jako “souãást veliké písnû revoluce”, jak by si b˘vali pfiáli nûktefií interpreti Rollandova dramatu.79 Velké pfiedstavení vzniklo z Novákovy inscenace Hamleta, postavené na Rackovû vnitfinû ãistém Hamletovi, kter˘ nemá sílu meãem rozfie‰it svár mravnosti a moci, na dramaticky rozpolcené Gertrudû Z. Rozsypalové a zralé Ofelii V. Bublíkové, jejíÏ scény ‰ílenství patfiily k vrcholu veãera.80 Objevem byla i sovûtská hra, nastudovaná k v˘roãí revoluce, Jediná noc Borise Gorbatova. Novák tuto nedokonãenou, do ‰uplíku psanou hru, která ukazuje nejen hrdinství, ale i zradu rusk˘ch lidí v druhé svûtové válce, hru, v níÏ nezní duté fráze o lásce k socialistické vlasti, uvedl na na‰e jevi‰tû poprvé. V tichém, stfiízlivém dialogu vedl herce (·ec jako kavkazsk˘ stafiec Bogatyrjev, Budínová jako mû‰Èaãka Polina a dal‰í) k propracovan˘m postavám, zbaven˘m tfiídní typiãnosti.81 Ro‰áda Brno – Jihlava Horácké divadlo v Jihlavû nemûlo v posledních letech dobrou povûst. Zásadní zmûna pfii‰la aÏ v létû 1957 nástupem dvaatfiicetiletého reÏiséra a vystudovaného teatrologa Ladislava Panovce do funkce fieditele. Panovec byl do Jihlavy pfiesunut z brnûnského Divadla bratfií Mr‰tíkÛ na pfiíkaz krajského stranického v˘boru, aby se v brnûnském divadle uvolnilo místo pro Antonína Kur‰e, kter˘ v novû vytvofiené funkci umûleckého ‰éfa de fakto odstavil z rozhodování i fieditele ZdeÀka Dopitu. Panovec se s Brnem rozlouãil dvûma nejúspû‰nûj‰ími inscenacemi roku, Shawov˘m âokoládov˘m hrdinou a zápletkovou komedií Lope de Vegy Taneãní mistr, které obû pfiekroãily padesátku repríz. Kur‰ se v Divadle bratfií Mr‰tíkÛ pfiedstavil dramatizací rozlehlé románové epopeje A. N. Tolstého KfiíÏová cesta, zachycující osudy ruské inteligence v posledních letech carské a v prvních letech sovûtské Rusi. Text daleko pfiekraãoval technické i perzonální moÏnosti brnûnské scény, která s ním nemohla plnit ani své zájezdové povinnosti. Inscenace musela b˘t po 12 pfiedstaveních sta20

Ïena. V Divadelních novinách ji oznaãili za “rozmûlnûn˘ a neumûleck˘ v˘tvor” a Rudé právo za “nevûrohodnou mozaiku”, odtrÏenou od moÏností a cílÛ divadla i od jeho divákÛ.82 Jihlavsk˘ soubor se je‰tû v létû pfiedstavil v Praze inscenací Langerovy Periferie a nov˘ fieditel se v divadle uvedl reÏií hry bratfií âapkÛ Ze Ïivota hmyzu. Tímto dvojím pfiedznamenáním dosud neÏádoucí prvorepublikánskou dramatikou (která podle Jana Kopeckého “z dÛvodÛ stûÏí pochopiteln˘ch zmizela v divadelním propadli‰ti”83) byla uvedena nezvykle dlouhá, tfiicet let trvající jihlavská éra Panovcova. Závûr I kdyÏ po maìarském podzimu 1956 uÏ nic v ãeskoslovenské politice nesvûdãilo o nûjakém uvolÀování, v kultufie bylo pfiece jen cítit, Ïe o ní pfiestala rozhodovat zatuchlá nejedlovsko-‰tollovská klika, vyzbrojená tfiídní nenávistí a bubákem formalismu. A tak, jak se zaãali pomalu obrozovat talentovanûj‰í soudruzi, dostávali víc prostoru i kum‰t˘fii druhé obãanské kategorie, totiÏ nestraníci, ktefií se ani nemuseli obrozovat a potfiebovali jen prostor k práci. Pro divadlo byl nejdÛleÏitûj‰í nov˘ divadelní zákon, kter˘ v následujících letech umoÏní vrátit do Koufiilem zglajch‰altované divadelní sítû malá divadla; ta pak uÏ celá dal‰í léta, tzv. obrodná i tzv. normalizaãní, aÏ do pádu reÏimu budou udrÏovat rozpt˘lené ohníãky nepokofiené divadelní kultury. Rok 1957 sice je‰tû malá divadla nezná, v ãinohfie Národního divadla v‰ak uÏ vydala první zralé plody “divadelní dílna” ãinoherního ‰éfa Otomara Krejãi a jeho spolupracovníkÛ, dramaturga Karla Krause a reÏisérÛ Alfréda Radoka a Jaromíra Pleskota. Jindfiich âern˘ (1930) divadelní kritik a historik. Po absolvování divadelní vûdy na Filozofické fakultû a DAMU v roce 1952 byl z politick˘ch dÛvodÛ odsouzen. Regulérní pracovní úvazek získal aÏ v roce 1960 v divadelní redakci agentury DILIA. V roce 1969 nastoupil do Kabinetu pro studium ãeského divadla âSAV, na zaãátku normalizace byl v‰ak vyhnán a opût mu byla zakázána ãinnost v oboru. Od roku 1977 pracoval v Archivu ND. V letech 1991 – 1993 byl fieditelem praÏského Národního divadla. Publikoval fiadu kritik v denících a divadelních ãasopisech, je autorem nûkolika kniÏních monografií reÏisérsk˘ch a hereck˘ch osobností, v loÀském roce vy‰la jeho nejvût‰í práce Osudy ãeského divadla po druhé svûtové válce (Divadlo a spoleãnost 1945 – 1955).

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 21

Poznámky 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

8) 9) 10) 11) 12)

13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24)

25) 26) 27)

Kratochvíl, A.: Îaluji 2, Praha 1990, s. 112n. Kaplan, K.: Nebezpeãná bezpeãnost, Brno 1999, s. 207. Rudé právo 17. 1. 1957. Rudé právo 17. 3. 1957 a 9. 8. 1957. Kaplan, K.: Nebezpeãná bezpeãnost, c.d., s. 206. Rudé právo 15. 2. 1957. Je‰tû v Rudém právu 21. 6. 1957 si L. ·toll stûÏuje, Ïe Todor Pavlov za své praÏské náv‰tûvy narazil na politováníhodné nepochopení. Rudé právo 5. 3. 1957. Rudé právo 13. 7. 1957 pfietiskuje ãlánek z ãasopisu Kommunist, kter˘ útoãí na revizionistu ·epilova. A v Rudém právu z 29. a 30. 8. ve dvou ãláncích o Chru‰ãovov˘ch projevech o kultufie se uÏ dovídáme, Ïe “Stalin se dopustil v posledním období své ãinnosti mnoha chyb, av‰ak uãinil i mnoho uÏiteãného pro na‰i zemi, pro na‰i stranu, pro celé mezinárodní dûlnické hnutí”. Protokol Zakládacího sjezdu SâDU, 1957, s. 4, 5, 8, 9, 12, 13, 22, 32. Rudé právo 17. 1. 1957. Divadelní noviny 1957/8, ã. 4. Citát je radikálnû zestruãnûn. Divadelní noviny 1957/8, ã. 3; Danûk, O., Literární noviny 1957, ã. 49; Pober, J., Rudé právo 8. 12. 1957. M. M. Morozov (1897 – 1952) byl sovûtsk˘ teatrolog, specializovan˘ na dílo W. Shakespeara, o nûmÏ vydal v roce 1947 monografii, která se stala základem Ïdanovovské interpretace Shakespeara; Vrba F., Divadlo 1957, ã. 6, s. 501; obálka Akce 309 v dokumentaci DÚ. âern˘, F., Rudé právo 15. 10. 1957; Luke‰, M., Divadlo 1958, ã. 3, s. 217. Hanu‰, J., Divadlo 1957, ã. 7, s. 574; Bor, V., Literární noviny 1957, ã. 21; âern˘. J.: Osudy ãeského divadla po druhé svûtové válce, Praha 2007, s. 142. Rey, J., Divadlo 1957, ã. 12, s. 1034. Balvín, J., Divadlo 1957, ã. 8, s. 686. Grossman, J., Divadlo 1957, ã. 6, s. 455. Host do domu 1957, ã. 7. Tvorba 7. 2. 1957. ·efl, V., Hudební rozhledy 1957, ã. 3. Hudební rozhledy 1957, ã. 4. Literární noviny 26. 1. 1957. Práce 7. 2. 1957. Kromû pfiipomenut˘ch referátÛ bych rád upozornil na ãlánek Jaroslava Hacha v ãasopise Divadlo 1957, ã. 3, s. 219n, kter˘ inscenaci nejnázornûji popsal, a také na dÛstojnou odpovûì Lubomíra Linharta v Tvorbû 28. 2. 1957 na OãadlíkÛv pamflet v témÏe ãasopise. Bez zajímavosti není ani Machoninova obrana inscenace, vmontovaná do referátu o de Filippovû Neapoli v Literárních novinách 2. 3. 1957: “Hrdliãka neexperimentuje s Mozartem proto, Ïe ho znudilo tradiãní inscenování Kouzelné flétny, ale proto, Ïe ho trápí ãlovûk dne‰ní doby, chce mluvit k jeho mozku, k jeho citu, odpovídat na velké otázky, kter˘ch je pln jeho v‰ední Ïivot.” Literární noviny 23. 3. 1957. Kohout, P.: Tfii hry, Praha 1958, s. 154. To odmítl jak J. Opavsk˘ v Rudém právu 1. 10. 1957, tak S. Machonin

28) 29) 30) 31) 32) 33) 34) 35) 36) 37) 38) 39)

40) 41) 42) 43) 44) 45) 46) 47)

48) 49) 50) 51) 52)

v Literárních novinách z 5. 10. 1957 a J. Kopeck˘ v Divadelních novinách 1957/8, ã. 2. Veãerní Praha 29. 11. 1957. Kohout, P.: To byl mÛj Ïivot??, Praha 2005, s. 118, 122, 128. Kosatík, P.: Fenomén Kohout, Praha 2001, s. 154. Opavsk˘, J., Rudé právo 30. 1. 1957; Machonin, S., Literární noviny 2. 2. 1957; Popp, O., Mladá fronta 9. 2. 1957; Vostr˘, J., Divadlo 1957, ã. 3; Grym, P., Lidová demokracie 26. 1. 1957. Pober, J., Zemûdûlské noviny 5. 3. 1957. Luke‰, M., Divadlo 1957, ã. 9, s.773; Machonin, S., Literární noviny 6. 7. 1957; jtg (Träger, J.), Svobodné slovo 2. 7. 1957. Luke‰, M., Divadlo 1958, ã. 1, s. 58; Kopeck˘, J., Divadelní noviny 1957/8, ã. 4. Kopeck˘, J., Rudé právo 30. 12. 1957. Machonin, S., Literární noviny 11. 1. 1958. Grossman, J., Divadlo 1958, ã. 2. Hedbávn˘, Z.: Alfréd Radok. Zpráva o jednom osudu, Praha 1994, s. 257. A alternace tûchto rolí zase potvrdily zhoubnost perzonální politiky reÏiséra Jindfiicha Honzla. V nepodepsaném referátu bratislavského Kulturného Ïivota z 15. 2. 1957 ãteme pod názvem Optimistická tragédia trochu matná, jak vyzdvihovaná inscenace vypadala v druhém obsazení: s komisafikou Jarmily Kruli‰ové a Alexejem Josefa Mixy. Opavsk˘, J., Rudé právo 28. 3. 1957; Luke‰, M., Divadlo 1957, ã. 5, s. 411. BroÏovská, J., Kultura 14. 3. 1957; Kotek J., Mladá fronta 19. 3. 1957; Barvík, M., Literární noviny 16. 3. 1957; Jirko, I., Rudé právo 16. 3. 1957. Barvík, M., Divadlo 1958, ã. 3, s. 238; Bachtík, J., Divadelní noviny 1957/8, ã. 5; Jirko, I., Hudební rozhledy 1958, ã. 1. KAR, Obrana lidu 13. 4. 1957. Lubo‰ Ogoun (1924) byl Nûmeãkov˘m nástupcem v Plzni. Petfiíková, V., Kultura 18. 4.1957; Pospí‰il, V., Hudební rozhledy 1957, ã. 9.; (w), Mladá fronta 12. 4. 1957. fis, Lidová demokracie 5. 11. 1957; (w), Mladá fronta 6. 11. 1957; BroÏovská, J. – Va‰ut, V., Kultura 14. 11. 1957. Zajímavé je, Ïe Kadlík, Karlíãek, ‰tamgast u Mû‰ÈánkÛ, je i postavou z jiného vodnického dramatického pfiíbûhu na tehdej‰ím jevi‰ti: v loutkové pohádce Pivoda, vodník pod vy‰ehradskou skálou od Franti‰ka Langera. Toto skromnûj‰í, ale vnitfinû ucelenûj‰í dílko nenabylo takové popularity jako splácanina ·afránkova. Kopeck˘, J., Literární noviny 16. 2. 1957; Opavsk˘, J., Rudé právo 7. 3. 1957; Machonin, S., Literární noviny 6. 4. 1957. kn, Svobodné slovo 17. 3. 1957; Gm (Grym, P.), Lidová demokracie 16. 3. 1957; Opavsk˘, J., Rudé právo 26. 3. 1957; Machonin, S., Literární noviny 6. 4. 1957. Kohout, P.: Tfii hry, c.d., s. 109. Veãerní Praha 25. 6. 1957. Opavsk˘, J., Rudé právo 7. 12. 1957; Machonin, S., Literární noviny 7. 12. 1957; informaci o kritice hry v roce 1939 napsal M. Drozda (M.D.) v Literárních novinách 3. 11. 1962.

21

003-022_CERNY 1.9.2008 18:02 Stránka 22

53) Luke‰, M., Divadlo 1957, ã. 7, s. 604; Machonin, S., Literární noviny 1957, ã. 40. 54) Ornest se ov‰em jednou takovou hrou tento rok ideologicky vykoupil. Napsal ji Howard Fast, jmenovala se Generál Washington a ãarodûj a mûla u nás v Ornestovû pfiekladu a reÏii svûtovou premiéru. Ani ideologická kritika nena‰la moc dÛvodÛ, proã to hrát, ale Ornest dobfie vûdûl proã. Fast tu totiÏ postavil George Washingtona pfied V˘bor pro neamerickou ãinnost! JenÏe ke smÛle Ornestovû Fast se zrovna v tomto roce zaãal z komunistické opratû vysmekávat. 55) Rudé právo 8. 6. 1957. 56) Machonin, S., Literární noviny 26. 1. 1957; jtg (Träger, J.), Svobodné slovo 20. 1. 1957. 57) Urbanová A., Tvorba 31. 10. 1957; jã (âern˘, J.), Divadelní noviny 1957/8, ã. 1. 58) jtg (Träger, J.), Svobodné slovo 13. 1. a 17. 1. 1957; Machonin, S., Literární noviny 26. 1. 1957; Opavsk˘, J., Rudé právo 16. 1. 1957; jer, Zemûdûlské noviny 15. 1. 1957; autorÛv rukopisn˘ referát. 59) Kopeck˘, J., Rudé právo 23. 2. 1957; Machonin, S., Literární noviny 23. 2. 1957; Justl, V., Divadlo 1957, ã. 4, s. 311. 60) Kopeck˘, J., Divadelní noviny 1957/8, ã. 5; jtg, Svobodné slovo 24. 12. 1957. 61) Vesel˘, L., Literární noviny 19. 10. 1957; Scherl, A., Divadlo 1957, ã. 11, s. 935; Hájek, J., Divadelní noviny 1957/8, ã. 0. 62) V dokumentaci Divadelního ústavu má tato inscenace obálku ã. 3133. V ní jsou i dva Kopeckého referáty (Rudé právo b.d. a Literární noviny z 13. 4. 1957). Text hry je v knihovnû DÚ sign, P 5908. 63) Text hry vydala Dilia 1957 (knihovna DÚ sig. A 1329), citát ze s. 5155. 64) Program a referáty v dokumentaci DÚ, obálka ã. 6033. 65) Träger, J., Svobodné slovo 19. 5. 1957; Kopeck˘, J., Rudé právo 28. 5.; Grym, P., Lidová demokracie 18. 5. 1957. 66) âern˘, F., Divadelní noviny 1957/8, ã. 7. 67) ·afafiíková, D., Práce 10. 11. 1957; Zvoníãek, S., Veãerní Praha 1. 10. 1957; -hom, Obrana lidu 5. 11. 1957.

22

68) Luke‰, M., Divadlo 1957, ã.12, s. 1046. 69) Odmítavé stanovisko zaujal v Divadelních novinách 1957, ã. 5 jenom M. Barvík: “Tato opera sotva mÛÏe b˘t prospû‰ná tomu, kdo hledá cestu ze souãasné krize na‰í opery, není-li to ov‰em nûkdo, kdo si myslí, Ïe i pro nás je dnes správná dramaturgická cesta sousedního západního Nûmecka.” 70) Kotek, J., Mladá fronta 28. 12. 1957; Karásek, B., Rudé právo 9. 1. 1958; ·p, Lidová demokracie 30. 12. 1957; Bajer, J., Svût sovûtÛ 6. 3. 1958; Ps (Pospí‰il, V.), Svobodné slovo 23. 12. 1957; Sommer, V., Kultura 1958, ã. 1; ·míd, M., Pravda (PlzeÀ) 31. 12. 1957; Vojtûch, I., Literární noviny 18. 1. 1958 a Divadlo 1958, ã. 4, s. 275. Vût‰ina referátÛ je k dispozici v dokumentaci Divadelního ústavu, obálka ã. 9487. 71) Scherl, A., Divadlo 1957, ã. 4, s. 323. TéÏ ·míd, M., Pravda 8. 3. 1957. Zde informace, Ïe SD Ostrava, které Krásnou Helenu uvedlo t˘Ï den co PlzeÀ, se plzeÀské úpravy pfiedem “vzdalo s poznámkou, Ïe by si nûco podobného pfied ostravsk˘m publikem netrouflo”. 72) Bajer, J., Divadelní noviny 1957/8, ã. 0, s. 3. 73) Pravda 18. 1. 1957; Petrák, Z., Obrana lidu 23. 1. 1957; R˘dl, Z., Pravda 28. 1. 1957. 74) sj, Lidová demokracie 22. 1. 1957; Gm (Grym, P.), Lidová demokracie 13. 3. 1957; Gabriel, V., Kultura 24. 1. 1957; Hefiman, Z., Kvûten 1957, ã. 4, s. 300. 75) Císafi, J., Divadlo 1957, ã. 11, s. 944; Luke‰, M., Kultura 26. 9. 1957. 76) Kopeck˘, J., Rudé právo 20. 6. 1957; reÏisér S. PapeÏ v programu inscenace, viz dokumentace DÚ, obálka 2472. Text hry je v knihovnû DÚ pod sign. P 10854. 77) Vûra Ta‰lová v Postavách brnûnského jevi‰tû 1, Brno 1984, s. 67. 78) Machonin, S., Literární noviny 8. 6. 1957. 79) Uhlífiová, E. – Císafi, J., Divadlo 1957, ã. 7, s. 578. 80) sj, Lidová demokracie 19. 6. 1957 a program pfiedstavení. 81) sj, Lidová demokracie 7. 11. 1957; Gabriel, V., Kultura 21. 11. 1957. 82) Macák, B., Rudé právo 15. 12. 1957; Smetana, M., Divadelní noviny 1957/8, ã. 2. 83) Nov˘ Ïivot, 1957, ã. 8.