OSOBNÍ POČÍTAČ JAKO ASISTIVNÍ TECHNOLOGIE
OSOB SE SENZORICKÝM POSTIŽENÍM Bakalářská práce
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Vedoucí práce: Vypracoval:
2012
PhDr. Mgr. Zita Nováková, Ph.D. Tomáš Hlaváček
PODĚKOVÁNÍ V první řadě děkuji vedoucí této práce, tedy PhDr. Mgr. Zitě Novákové, Ph.D., za její trpělivost, rady, konstruktivní kritiku (kterou jsem si ne vždy vzal k srdci) a speciálně za seznámení s pojmem asistivní technologie. Dále děkuji Ren, Janě, ale i ostatním přátelům za jejich pomoc, děkuji našemu kocourovi, že si mi na klávesnici lehl a počítač mi vypl všehovšudy dvakrát a hlavně děkuji mým rodičům, bez jejichž podpory bych nikdy nezačal studovat, natož psát bakalářskou práci. Tu věnuji památce otce, který byl mužem s nekonečným smyslem pro humor.
1
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2
Obsah
OBSAH Úvod .......................................................................................................................................5 1.
2.
3.
4.
Senzorické postižení .......................................................................................................7 1.1
Zrakové postižení................................................................................................... 7
1.2
Sluchové postižení ............................................................................................... 11
1.3
Hluchoslepota....................................................................................................... 14
Důsledky senzorického postižení ................................................................................17 2.1
Rané dětství .......................................................................................................... 17
2.2
Školní věk ............................................................................................................. 19
2.3
Dospělost a stáří.................................................................................................... 19
Zpřístupnění informací ................................................................................................21 3.1
Úvod k asistivním technologiím ......................................................................... 21
3.2
Výběr monitoru ................................................................................................... 23
3.3
Usnadnění přístupu v systému Windows 7 ....................................................... 29
Programy pro rozvoj paměti a vnímání ......................................................................39 4.1
N-Back ................................................................................................................. 39
4.2
Myšlenkové mapy ................................................................................................ 43
4.3
SRS ........................................................................................................................ 45
4.4
Další informace .................................................................................................... 50
Závěr .....................................................................................................................................51 Shrnutí...................................................................................................................................52 3
Obsah Summary ...............................................................................................................................53 Bibliografie ...........................................................................................................................54 Seznamy a odkazy ................................................................................................................62 Seznam obrázků............................................................................................................... 62 Seznam tabulek ................................................................................................................ 63
4
Úvod
ÚVOD Jak by asi ve své době dopadl středověký vizionář, který by byl schopen popsat každodenní život člověka či společnosti jedenadvacátého století, předvídat technické možnosti světa, ve kterém v gigahertzových rytmech tepou srdce z křemíku? Ale není potřeba se vracet v čase tak daleko. Stačí projít od čtyřicátých let na konec dvacátého století. Od utajovaných vojenských strojů k vybavení domácnosti, od sálových rozměrů až ke krabičkám do kapsy. Dnes, alespoň co se týká rozvinutých zemí, patří počítače k běžnému spotřebnímu zboží. Ke zboží různorodé kvality, ceny, vzhledu, s různými možnostmi použití. Toto spotřební zboží bývá někdy zmiňováno ve studijních materiálech, jako nástroj sloužící osobám se speciálními vzdělávacími potřebami. Většinou jsem se setkal s tím, že popisovaná řešení, ať už z oblasti hardware či software, byla svými tvůrci zamýšlena od počátku přímo pro osoby s postižením. Ale jaké možnosti jim nabízí zcela běžný osobní počítač? To je jedna z otázek, které mne vedly k výběru tématu této práce. Vzhledem k dynamičnosti technologického vývoje a vzhledem k šíři problematiky mi nezbylo než vypustit řadu informací a pokusit se vytvořit určitý výřez, ve kterém konkrétní údaje mohou zastarat ještě v době psaní této práce, ale základní myšlenky by měly přetrvat. Tento výřez je ohraničen zrakovým a sluchovým postižením na straně jedné a osobním počítačem s operačním systémem Windows 7 na straně druhé. Cílem práce je přinést stručný přehled v oblasti senzorického postižení, pokusit se najít v průběhu života lidí s tímto postižením některé styčné body a ty pak použít jako východisko pro zhodnocení možností usnadnění vestavěných v operačním systému, jakož i výchozí bod pro výběr a zhodnocení některého dalšího softwaru. Speciální podkapitolu jsem se rozhodl věnovat výběru monitoru, protože ho pokládám za důležitý, leč někdy opomíjený faktor, který se značnou měrou podílí na komfortu práce s počítačem. Práce sestává ze čtyř kapitol, z nich první dvě jsou čistě teoretické, část třetí kapitoly a celá čtvrtá kapitola svým pojetím, tedy explorativním testováním softwaru, stojí na roz5
Úvod hraní teorie a kvalitativního výzkumu. Předmětem první kapitoly je zrakové, sluchové a souběžné postižení, tedy hluchoslepota. Ve druhé kapitole se zabývám dopady těchto druhů postižení na osoby ve fázi raného dětství, školního věku, dospělosti a stáří. Třetí kapitola je věnována úvodu k asistivním technologiím, výběru monitoru a usnadnění přístupu v systému Windows 7. Ve čtvrté kapitole popisuji konkrétní software, jehož používání by podle mého názoru mohlo být pro osoby se senzorickým postižením přínosné. V teoretických částech vycházím z analýzy a srovnání odborné literatury, webových zdrojů a z vlastních zkušeností. Veškerý popisovaný software jsem explorativně testoval, v případě SRS mám zkušenosti s používáním déle, než půl dekády.
6
Senzorické postižení
1. SENZORICKÉ POSTIŽENÍ 1.1 Zrakové postižení „80 procentům všech zrakových postižení lze předejít nebo je vyléčit“1 [1], může se dočíst návštěvník webu WHO, pokud zavítá na správnou stránku. Jak uvádí P. Hamadová et al. [2], na zrakové postižení, respektive na osoby se zrakovým postižením lze v podstatě nahlížet třemi možnými způsoby: medicínsky, psychologicky, edukačně. Jestliže se zpětně podíváme na úvodní statistickou informaci, zaregistrujeme v ní slovo „vyléčit“ a současně si uvědomíme, že WHO je česky „Světová zdravotnická organizace“, můžeme zmíněnou 80% možnost léčby a prevence zrakových postižení přiřadit pohledu medicínskému. Velmi zjednodušeně by šlo napsat, že zatímco lékař bude hledat příčiny a mechanismus vzniku (etiopatogenezi) zrakového postižení, způsoby jeho případné nápravy a prevence, pro pedagoga budou důležité možnosti vzdělávání a rozvoje osoby se zrakovým postižením a konečně psycholog se bude zabývat vlivem zrakového postižení na člověka jako na osobnost, na jeho vývoj, na jeho okolí. Našli bychom řadu dalších způsobů, jak vnímat (nejen) zrakové postižení. Zaměstnavatel, tvůrce legislativy, každý z nich může mít svá měřítka. Nakonec svůj vlastní pohled – ačkoliv toto slovo v kontextu snad
1
V původním znění: „80% of all visual impairment can be avoided or cured“
7
Zrakové postižení zdá se působit nepatřičně – bude mít člověk námi ne/označený za zrakově postiženého na svoje cíle, možnosti, omezení, sám na sebe. Proto při snaze o objektivní popis, kvantifikaci a kategorizaci nelze zapomínat na to, že výsledky z nich vzešlých kroků budou vždy individuální. A to neplatí jen v případě osob se zrakovým postižením.
Klasifikace Celosvětově je osob se zrakovým postižením kolem 285 milionů. Z tohoto počtu jich odhadem celých 90 % žije v rozvojových zemích. Zhruba 19 milionů z oněch celkovým 285 milionů představují děti mladší 15 let. Z těchto 19 milionů dětí je naprostá většina, konkrétně 12 milionů, zrakově postižených v důsledku nekorigované refrakční vady, ačkoliv ji lze snadno diagnostikovat a následně i korigovat [1]. V České republice je s poukazem na neexistenci oficiálních statistik uváděn počet osob se zrakovým postižením přibližně mezi 60 tisíci až 120 tisíci [3, 4]. Níže jsou uvedeny některé možnosti klasifikace.
Podle stupně Pro určení závažnosti zrakového postižení považuje M. Vágnerová [5] za podstatnou míru zrakové ostrosti. A zraková ostrost je i jedním ze dvou faktorů, který patří k „medicínskému“ vymezení zrakového postižení. Faktorem druhým je zachovaný rozsah zorného pole. Na jejich základě WHO v aktuální verzi MKN-10 [6] rozeznává několik stupňů zrakového postižení2 (visual impairment). Podkódy kategorie H54 v sobě zahrnují pět typů/stupňů zrakového postižení (visual impairment, zrakové vady, poškození zraku, eventuálně slabozrakosti) a dva stupně nevidomosti (blindness, slepoty): H54.0
Slepota binokulární Zraková vada kategorie 5
H54.1
Těžká zraková vada, binokulární Zraková vada kategorie 2
2
Poznámka k terminologii: V klasifikaci ICD-10, česky v MKN-10, jejímž autorem je WHO, se kategorie „zrakové postižení“ nachází spolu s nevidomostí pod kódovým označením H54. Původní anglický název této kategorie zní „Visual impairment including blindness (binocular or monocular)“ [6], v české verzi MKN-10 (platné k 1. 1. 2012) je přeložen jako „poškození zraku včetně slepoty (binokulární nebo monokulární“ [72 s. 307]. Visual impairment však bývá ve speciální pedagogice – například Nováková, Z. in Pipeková, J. [8 s. 253] – překládáno a chápáno jako zrakové postižení. Stejně tak ekvivalentem pro blindness nemusí být slepota ale i nevidomost. Zde uvedená klasifikace vychází s oficiálního českého překladu.
8
Senzorické postižení H54.2
Středně těžká zraková vada, binokulární Zraková vada kategorie 1
H54.3
Mírná nebo žádná zraková vada, binokulární Zraková vada kategorie 0
H54.4
Slepota monokulární Zraková vada kategorií 3, 4, 5 u jednoho oka a kategorie 0, 1, 2 nebo 9 u druhého oka
H54.5
Těžká zraková vada monokulární Zraková vada kategorie 2 u jednoho oka a kategorie 0, 1 nebo 9 u druhého oka
H54.6
Mírná zraková vada monokulární Zraková vada kategorie 1 u jednoho oka a kategorie 0 nebo 9 u druhého oka
H54.9
Neurčená ztráta zraku (binokulární)
Mimo těchto kódů WHO [6] uvádí klasifikaci závažnosti zrakových vad, kde jsou následující kategorie: Mírná nebo žádná zraková vada 0, Středně těžká zraková vada 1, Těžká zraková vada 2, Slepota 3, Slepota 4, Slepota 5. Vyjádřeno vizem jsou hodnoty horší než 6/18; 6/10 (0.3); 20/70 až stejné nebo lepší než 3/60; 1/20 (0.05); 20/400 zrakové vady (středně těžká až těžká) a hodnoty horší než 3/60; 1/20 (0.05); 20/400 až po žádné vnímání světla slepota. Světová zdravotnická organizace tedy aktuálně rozeznává dvě základní kategorie/stupně, a sice visual impairment (zrakové postižení, zraková vada, poškození zraku) a blindness (nevidomost, slepota). Dříve užívaný termín Low Vision (těžce slabý zrak) byl z klasifikace odstraněn [7]. V české literatuře se píše o dělení na tři kategorie podle stupně zrakové vady. Konkrétní názvy se mohou v závislosti na autorovi a roku uvedení lišit. Po srovnání M. Vágnerové, P. Rozsívala a webu SONS uvádí Z. Nováková [8]: slabozrakost, těžce slabý zrak (případně zbytky zraku), nevidomost. Český svaz zrakově postižených sportovců [9] podle stupně zrakového postižení sportovce zařazuje do jedné ze tří tříd, označených jako B1 (binokulární ztráta světlocitu až světlocit bez schopnosti rozeznat tvar ruky), B2 (schopnost rozeznat tvar ruky až zraková ostrost 2/60 a/nebo zorné pole menší než 5 stupňů) a B3 (zraková ostrost 2/60 až 6/60 nebo zorné pole větší než 5 stupňů a menší než 20 stupňů).
9
Zrakové postižení
Podle oblasti poruchy zrakového vnímání Pokud zrakové vnímání rozložíme na jednotlivé fáze, nebo rozložíme zrakový vjem na jednotlivé prvky, můžeme těchto prvků/fází (funkcí) a jejich poruch použít k podrobnější klasifikaci, než umožnoval výše uvedený dvouprvkový systém (zraková ostrost/zorné pole). Docílíme tak jemnějšího rozlišení heterogenity projevů zrakového postižení, lidštěji řečeno více se přiblížíme možným dopadům tohoto postižení na člověka. International Classification of Functioning, Disability and Health (ICF), česky Mezinárodní klasifikace funkcí, disability a zdraví (MKF) obsahuje tyto zrakové funkce: funkce zrakové ostrosti (monokulární/binokulární ostrost vidění do dálky/na blízko), funkce zorného pole, kvalita vidění (citlivost na světlo, barevné vidění, citlivost na kontrasty, kvalita vidění obrazu), kvalita vidění, jiné, kvalita vidění, blíže neurčené [10, 11]. Přehled jednotlivých oblastí poruch nabízí i D. Moravcová [12]. Podobně jako v MKF jsou to: zraková ostrost; okulomotorické poruchy, porucha prostorového vidění, dvojité vidění; obtíže při zpracování zrakových vjemů; poruchy barvocitu; poruchy adaptace na tmu a osvětlení; porucha citlivosti na kontrast.
Podle doby vzniku Na základě doby vzniku zrakového postižení je možno hovořit o poruchách vrozených, nebo získaných v průběhu života. Vrozené lze dále rozdělit podle navazujících fází na prenatální, perinatální a postnatální [8].
Etiologie Globálně jsou za hlavní příčiny zrakového postižení (s výjimkou nevidomosti) označovány nekorigované refrakční vady (43 %), katarakty (33 %) a glaukomy (2 %). Za nimi následují poruchy sítnice, konkrétně věkem podmíněná makulární degenerace a diabetická retinopatie. U nevidomosti se etiologicky uplatňují nejčastěji katarakty (51 %) glaukomy (8 %), věkem podmíněná makulární degenerace (4 %) a dokonce i sem patří k příčinám nekorigované refrakční vady (3 %). Ze sociologického hlediska je rizikovým faktorem věk nad 50 let včetně, dalšími rizikovými skupinami jsou děti mladší 15 let a osoby žijící v rozvojových zemích [1, 13, 14].
Dětský věk Vrozená nevidomost je podle citovaných zdrojů v nejrozvinutějších zemích způsobena v 16–51 procentech případů genetickými faktory, nejčastěji s autozomálně recesivní dědičností. Další příčiny vzniku vrozeného a časně získaného zrakového postižení jsou: nedostatek vitaminu A, působení mechanických, fyzikálních (radiace) a chemických (př. rtuť, tetracyklin, kokain, alkohol) nox, poruchy metabolismu matky, abnormální porod, onemocnění jako konjunktivitida (zánět spojivek), rubeola (zarděnky), toxoplazmóza atd. 10
Senzorické postižení Tyto faktory (spolu s dědičnými a neznámými) mohou vést například ke vzniku Leberovy amaurózy, retinopatie nedonošených (ROP), kongenitální katarakty, kongenitálního glaukomu, astigmatismu, albinismu, mikroftalmu, anoftalmu, fetálního alkoholického syndromu, kolobomu [2, 15, 16].
Průběh života V průběhu dalšího života může porucha zraku vzniknout jako následek vlivu degenerativních procesů spojených se stárnutím, k dalším etiologickým činitelům patří úrazy, poruchy metabolismu (př. diabetes), infekční a chronická onemocnění, různé škodliviny apod. Ve výsledku se objevují například věkem podmíněná makulární degenerace, diabetická retinopatie, glaukomy, katarakty, presbyopie [13, 15, 2].
1.2 Sluchové postižení 3 březen je na webu WHO [17] označen za International Day for Ear and Hearing, což se dá volně přeložit jako Mezinárodní den sluchu. Posláním Dne je zvýšení informovanosti a propagace komunitně zaměřených aktivit směřujících ke zdravému sluchu, k bezproblémovému slyšení. K této příležitosti byla na webu uvedena následující fakta: roku 2004 bylo celosvětově přibližně 275 milionů lidí se sluchovým postižením středního (41 až 60 dB) až hlubokého (81 dB a více) stupně, 80 % z těchto 275 milionů žije v rozvojových zemích. Produkce sluchových protetik pokrývá pouze 10 % z celosvětové potřeby.
Klasifikace Podle místa M. Lejska píše o dělení sluchových vad a poruch na dvě velké skupiny, a to senzorineurální (percepční) a převodní (konduktivní). U převodní poruchy podle autora najdeme příčinu ve vnějším či středním uchu, u poruchy percepční ve vnitřním uchu nebo sluchovém nervu a dalších centrálních strukturách [18]. Rovněž WHO dělí na svém webu s klíčovými fakty sluchové postižení na senzorineurální a percepční. Oproti M. Lejskovi do míst příčin percepčních vad nezahrnuje „další centrální struktury“ [19]. Někteří další autoři, například Jedlička in Škodová [20], Šlapák a Florianová [21] a Šlapák, Janeček a Lavička [22] klasifikují poruchy periferní a centrální. Periferní poruchy pak dělí na nedoslýchavost nebo hluchotu převodní, percepční a smíšenou. Po srovnání informací lze napsat: Převodní vady: příčina převodní nedoslýchavosti je ve vnějším nebo středním uchu. Narušen je systém přenosu mechanické energie na hlemýžď, například z důvodu překážky ve zvukovodu, při perforaci bubínku nebo při destrukci středoušních kůstek. Většinou se projevují rovnoměrným poklesem amplitudy v celém 11
Sluchové postižení frekvenčním rozsahu. Subjektivně tak vytvářejí dojem snížení hlasitosti, který I. Jedlička [20 s. 448] přirovnává k pocitu „zalehnutí“ ucha. Převodní poruchy jsou oproti percepčním uváděny jako lépe odstranitelné. Alternativní názvy jsou nedoslýchavost (hluchota) konduktivní. Percepční vady: patologie vnitřního ucha (kochleární, nitroušní) nebo sluchového nervu (retrokochleární, suprakochleární). Narušena je transformace mechanické energie na nervový impuls (evokovaný potenciál) nebo jeho přenos. Na rozdíl od převodních poruch dochází ke kvalitativní změně, ke zkreslení především v oblasti vysokých tónů, což negativně ovlivňuje vnímání řeči. Percepční vady zhusta doprovází ušní šelest (tinnitus), tedy hučení, šum, pískání, který může sekundárně působit psychické potíže. U kochleárního typu percepční poruchy je snížen dynamický rozsah sluchu. Minimální práh je posunut směrem k většímu akustickému tlaku, ale práh nepříjemného slyšení je na stejné úrovni, jako u osob intaktních. Také nedoslýchavost (hluchota) senzoneurální, senzorineurální. Smíšené vady: různě se kombinují projevy a příčiny percepčních poruch s projevy poruch převodních. Centrální vady: příčinou je postižení CNS v oblasti od mozkového kmene výše. I. Jedlička [20] upozorňuje, že centrální poruchy mají odlišný charakter od poruch periferních a proto se neoznačují termínem nedoslýchavost. Symptomy jsou značně heterogenní.
Podle stupně sluchové vady Podle stupně sluchové vady, tedy podle velikosti ztráty rozlišujeme nedoslýchavost a hluchotu. A. Novák [23 s. 60]o hluchotě; o nejtěžším stupni sluchové vady: „Hluchota je stav, který definujeme jako situaci, kdy sluchový orgán nemůže být využit pro komunikaci sluchovou cestou, ani při použití sluchadla.“ Vyhláška 359/2009 Sb., o posuzování invalidity [24]: „Hranicí mezi nedoslýchavostí a hluchotou je, že sluchově postižený vybavený sluchadlem, v tiché místnosti, ve které úroveň rušivých zvuků nepřesahuje 50 dB, rozumí bez odezírání vyslovení jednoduchých vět alespoň 90 procenty.“
12
Senzorické postižení WHO [25] rozlišuje podle velikosti ztráty na lepším uchu následující stupně3 STUPEŇ Stupeň 0:
NÁZEV A PROJEV bez postižení (25 dB a méně); žádné nebo jen nepatrné problémy se slyšením. Může slyšet šepot. mírné (lehké) postižení (26-40 dB); může slyšet a opakovat slova, která byla vyslovena normálním hlasem ze vzdálenosti 1 metru. střední (středně těžké) postižení (41-60 dB); může slyšet a opakovat slova, která byla vyslovena zvýšeným hlasem ze vzdálenosti 1 metru. těžké postižení (61-80 dB); může slyšet některá ze slov, která byla křičena do lepšího ucha. hluboké (velmi těžké) postižení spolu s hluchotou (81 dB a více), není chopen slyšet a porozumět ani křičenému
Stupeň 1: Stupeň 2:
Stupeň 3: Stupeň 4:
Tab. 1: Stupně sluchových vad podle WHO [25]
Podle doby vzniku Z. Šedivá [26] podle doby vzniku rozlišuje sluchové poruchy vzniklé prelingválně (před dokončením rozvoje řeči) a postlingválně (po dokončení rozvoje řeči). V oblasti prelingvální etiologie autorka píše o geneticky vzniklých poruchách, dále o poruchách získaných v prenatálním období, perinatálním období a v období od porodu do tří až čtyř let. Prelingválně vzniklé postižení je z hlediska dalších následků chápáno jako závažnější. E. Vymlátilová [27] v souvislosti s nejtěžším stupněm sluchové vady – tedy s hluchotou – píše o prelingválně postižených jako o neslyšících, o postlingválně postižených jako o ohluchlých.
Etiologie Stručně podle WHO [17, 19] mezi obvyklé příčiny ztráty sluchu patří dědičnost, nízká porodní hmotnost, novorozenecká žloutenka a poruchy zásobování kyslíkem při poro-
3
Lze se setkat s klasifikací (př. na J. Hrubého odkazující Horáková, R. in Pipeková, J. [70 s. 147]), která velikost ztráty sluchu přebírá od WHO a terminologicky vychází z vyhlášky MPSV č. 284/1995 Sb. Značná část (ust. §§ 5 až 8 a přílohy 2 až 4) této vyhlášky byla zrušena a s účinností od 1. 1. 2010 nahrazena vyhláškou MPSV č. 359/2009 Sb., která upravuje a vymezuje náležitosti spojené s posuzováním míry poklesu pracovní schopnosti a invalidity. K její charakteristice MPSV zmiňuje mimo jiné systematizaci kapitol postižení v souladu s MKN – 10 a „promítnutí nových hodnotících kritérií s ohledem na funkční poruchy a jejich dopad na kvalitu života (denní aktivity a schopnost participace), a to na základě principů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví“ [71].
13
Hluchoslepota du, dále choroby jako je rubeola, spalničky, příušnice, meningitida, záněty středouší, působení hluku, úrazy hlavy a ucha působení ototoxických léků (př. gentamycin a streptomycin), stárnutí (presbyakuzie).
1.3 Hluchoslepota VIA Sdružení hluchoslepých uvádí, že v ČR žije nejméně 4 000 hluchoslepých osob [28]. Informaci rozšiřuje Václav Zeman [29] na webu infoservis.net, když píše, že údaj o počtu je z Evropské konference hluchoslepých v Dánsku z října 2003 a že vychází z definice hluchoslepoty používané LORMem. Znamená to, že několik tisíc obyvatel České republiky je uzavřeno ve tmě a v tichu, nic nevidí ani neslyší? Pojem hluchoslepota totiž (alespoň u laika) evokuje představu, že se jedná o totální postižení zraku a sluchu, tedy o hluchotu a současně o nevidomost. Kdo je hluchoslepá osoba? Co je vlastně hluchoslepota?
Definice, vymezení pojmu hluchoslepota Nejprve definice hluchoslepoty, přijatá při založení Evropské unie hluchoslepých (EDBU4) v Dánsku roku 2003, jak ji uvádí web LORMu [30]: „Hluchoslepota je jedinečné postižení, které je způsobeno různorodými kombinacemi sluchového a zrakového postižení. Způsobuje potíže při komunikaci a sociální a funkční interakci a zabraňuje plnohodnotnému zapojení do společnosti.“ Část: „… je způsobeno různorodými kombinacemi sluchového a zrakového postižení…“ vyvrací možný omyl o úplné ztrátě zraku a sluchu. Ve skutečnosti má velká část jedinců pouze lehký nebo střední stupeň postižení těchto smyslů [2]. Hluchoslepotu je však poměrně obtížné vymezit, o čemž svědčí řada dalších definic, se kterými je možné se setkat. Pro ilustraci může posloužit zákon 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. V § 2 zmíněného zákona [31] je uvedeno: „Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.“
4
The European Deafblind Union
14
Senzorické postižení Problematikou definování hluchoslepoty se podrobněji zabývá například Ludíková, která píše o možném dvojím pojetí. Toto pojetí v sobě zahrnuje hledisko lékařské a hledisko funkční. Lékařské hledisko odvozuje ze stavu zraku a sluchu a současně obojí přesně kvantifikuje. Funkční hledisko se soustředí spíše na důsledky hluchoslepoty pro člověka jako pro celek, na možnost komunikace, socializace, vztah k okolí [32]. Obecně je hluchoslepota v různých definicích chápána jako individuální, jedinečné postižení, pro které je vždy společným faktorem souběžné postižení zraku a sluchu.
Klasifikace Jako je obtížné hluchoslepotu vůbec definovat, je i obtížné provést smysluplnou klasifikaci. Lze využít stupně postižení, věku, přítomnosti dalšího postižení, spontánního rozvoje řeči, typu komunikace, samostatnosti, míry vyloučení ze sociálního prostředí, atd. Některé varianty jsou dále uvedeny.
Podle stupně postižení Dělení podle stupně postižení smyslového orgánu vypovídá málo o individuálním dopadu na konkrétního jedince, vylučuje některé kombinace zrakového a sluchového postižení, ale na druhou stranu umožňuje pohybovat se v pevně vymezených mantinelech. I když spíše teoreticky, protože v praxi záleží na tom, zda a jak přesně lze provést vyšetření sluchu a zraku. Tento typ členění je v příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Ta rozlišuje čtyři stupně, a to od oboustranné středně těžké nedoslýchavosti spolu se silnou slabozrakostí5 až po hluchotu spojenou s nevidomostí [33].
Podle věku Další možností je systém klasifikace založený na věku, ve kterém zrakové nebo sluchové postižení vzniklo. E. Souralová a R. Horáková [34] uvádějí čtyři základní varianty kombinovaného postižení zraku a sluchu, s poznámkou, že většina organizací s takovým členěním obvykle vystačí: osoby se současným postižením zraku a sluchu od narození, osoby s postižením sluchu od narození a získanou zrakovou vadou, osoby s postižením zraku od narození a získanou sluchovou vadou, osoby se získanou sluchovou i zrakovou vadou. Pro posouzení komunikačních kompetencí může být také důležitá informace o tom, zda získané postižení vzniklo prelingválně, nebo až postlingválně. Web LORMu [30] informuje, že nejpočetnější skupinu osob s hluchoslepotou tvoří
5
Konkrétní číselné údaje viz. vyhláška
15
Hluchoslepota lidé, kteří postižení zraku a sluchu získali ve vyšším věku života. Přitom mnozí z nich se podle LORMU za hluchoslepé nepovažují a své potíže charakterizují slovy, že jen o něco hůře vidí a slyší a považují to za důsledek svého vyššího věku.
Etiologie Ve velké části případů se příčinu vzniku hluchoslepoty nepodaří identifikovat. U známé etiologie jsou na předních místech uváděny hereditární (dědičné) vlivy, komplikace v období těhotenství a při porodu, jako je biologická nezralost spojená s předčasným porodem a s nutností umístit dítě do inkubátoru, zarděnky, cytomegalovirus, syfilis, toxoplazmóza a jiné patogeny, syndrom CHARGE, Usherův syndrom, Downův syndrom, Moebiův syndrom a řada dalších syndromů. V průběhu dalšího života mohou vznik hluchoslepoty zapříčinit například některá infekční onemocnění, jako je meningitida nebo encefalitida, dále závažný úraz hlavy a mozku, mozková cévní příhoda, tumor, a také progrese zrakových a sluchových vad. [32, 35].
16
Důsledky senzorického postižení
2. DŮSLEDKY SENZORICKÉHO POSTIŽENÍ
Důsledky jakéhokoliv postižení jsou vždy individuální. Za primární efekt u zrakového, sluchového nebo duálního postižení (hluchoslepoty) lze považovat – jak je zřejmé ze samé podstaty – ztížený příjem informací zrakovou a sluchovou cestou. Zde je nutné si uvědomit, že pokud není informace kompletní, nebo dokonce zcela chybí, pak nemůže dojít ke správné reakci. Tato reakce nemusí být z vnějšku pozorovatelná, může se jednat třeba o zápis do paměťových struktur u nových informací, o emocionální prožitek z uměleckého díla, atd. Osoby s prostým sluchovým postižením nebo s prostým zrakovým postižením mohou v některých situacích využít druhého smyslu, pro doplnění chybějící části informace alternativní cestou (kompenzace). U hluchoslepoty se však kombinují důsledky zrakového postižení s důsledky sluchového postižení, a tak výše zmíněná kompenzace není vždy možná. K tomu lze doplnit citaci z webu LORMu [30]: „Hluchoslepotu nelze chápat jako prostý součet dvou vad – sluchu a zraku, ani jako součet jejich důsledků. Míra postižení obou smyslů se nesčítá, ale násobí, neboť hluchoslepý člověk si nemůže postižení jednoho smyslu kompenzovat smyslem druhým.“
2.1 Rané dětství V raném dětství – kterým zde bude rozuměna fáze života od narození do konce předškolního věku – dítě prodělá zásadní vývoj. Naučí se rozumět, mluvit, samostatně se pohybovat, vyvíjí se biologicky, psychicky i sociálně, stává se z něj autonomní osobnost, byť relativně snadno manipulovatelná. V tomto období je podle O. Čačky [36] pro zdraví dětského organismu a pro jeho optimální psychický vývoj nutné uspokojit nejen 17
Rané dětství biologické, ale i základní psychické potřeby dítěte: senzomotorickou stimulaci, sociální kontakt a sebeuplatnění. Důležitou aktivitou, která je spojena se značnou částí raného dětství, je hra. Hra přitom neslouží pouze zábavě, ale podle svého zaměření má i řadu funkčních efektů, jako je rozvoj motoriky, percepce, koordinace, paměti, myšlení, zkoušení sociálních rolí, atd. Dítě při hře nemusí být pouhým pasivním příjemcem, objektem, ale může se stát i aktivním spolutvůrcem. U dítěte se zrakovým postižením je podle D. Moravcové [12] třeba včas diagnostikovat a pokud je to možné i odstranit zrakovou vadu, která tvoří překážku v optické ose (př. kongenitální katarakta) nebo jinak brání fixaci. Následně je nutné zahájit intenzivní zrakovou stimulaci, aby v důsledku nedostatku zrakových informací nedošlo až k opožďování ve vývoji. Potřeba dostatečné zrakové stimulace a zrakového výcviku přetrvává až do ukončení vývoje oka a binokulárních funkcí, tedy zhruba do 6–8 let. Dítě je až do rozvoje samostatného pohybu v přísunu podnětů podle M. Vágnerové [5] více závislé na aktivitě jiných lidí. Zrakové postižení negativně ovlivňuje vývoj senzomotorické inteligence, opožďuje se motorický vývoj. Odložené osvojení samostatného pohybu pak nedovoluje rozvíjení orientace v prostředí a pochopení prostorových vztahů, což spolu s nevhodným přístupem rodičů může vést k dalšímu zvyšování závislosti dítěte na okolí. Při kvantitativně i kvalitativně dostačeném uspokojování biologických, psychologických a sociálních potřeb nemusí být u dítěte se zrakovým postižením narušen vývoj řeči, která se navíc pro dítě stává alternativním způsobem pro získávání informací, je pro něj kompenzačním prostředkem. Oproti zrakovému postižení je sluchové postižení v řečové oblasti více diskvalifikující, protože ztěžuje nebo zcela znemožňuje sluchovou kontrolu při mluvení. I zde platí nutnost včasné diagnostiky a následného zahájení rehabilitace. Podle E. Vymlátilové [27] by dítě mělo být co nejdříve vybaveno sluchadly a co nejdříve by měla být zahájena logopedická péče. Před tím samozřejmě musí dojít ke zjištění sluchové vady. J. Holmanová [37]zmiňuje, že prelingvální sluchovou vadu nejčastěji odhalí rodiče, a to mezi 2. až 6. měsícem věku. Fakultní nemocnice Ostrava ve své prezentaci k vyšetření sluchu [38] píše, že ideálně by měl do 1. měsíce věku proběhnout screening, do 3. měsíce diagnostika, v 6. měsících by měla být zahájena rehabilitace sluchadlem a v případě potřeby v 1. roce implantace kochleárního implantátu. Sluchadla či kochleární implantát jsou pouze prostředky, které pomáhají vnímat sluchem zvuky okolního prostředí. Aby se pozitivně projevil efekt těchto pomůcek, musí být okolí stimulující, musí poskytovat dostatek pestrých sluchových podnětů a motivovat k rozlišování a napodobování zvuků, řeči.
18
Důsledky senzorického postižení
2.2 Školní věk Akt vstupu do školy, ať už speciální nebo mainstreamové, je jedním z důležitých kroků na cestě člověka k dalšímu rozvoji, ke své budoucí soběstačnosti a nezávislosti, odpovědnosti, stručně řečeno vzdělávání pootevírá dveře k dospělosti. Podle M. Vágnerové [5 s. 111] znamená pro děti s postižením nástup do školy „potvrzení určité úrovně normality.“ Na předškolní věk tato fáze navazuje opětovnou nezbytností rozvoje zrakového a sluchového vnímání, motoriky, myšlení, koncentrace, paměti. Primárním důvodem tentokrát není biologické zrání organismu, ačkoliv k němu stále dochází, ale upevnění základů, na kterých může být učením postaven komplex vědomostí a dovedností. Učení se v tomto období stává oficiální hlavní aktivitou. O. Čačka [36] ohledně výchovněvzdělávacího procesu upozorňuje, že za konečný cíl nelze pokládat pouhé zvyšování úrovně poznatků, schopností nebo celkové inteligence, ale vždy rozvoj celé osobnosti. Na začátku školní docházky je podle autora speciálně nutné posilovat pozornost, analytičnost vnímání a záměrné vštěpování. Jednou z podmínek pro úspěšné zahájení školní docházky, jak je uvádí I. Přinosilová [39], je dostatečná zralost CNS, coby předpoklad rozvoje zrakového i sluchového vnímání. Zrakové vnímání by na konci předškolního věku mělo (intaktnímu) dítěti umožňovat naučit se číst a psát; sluchem by mělo být schopno diferenciovat fonémy v mluvené řeči. Řeč dětí se zrakovým postižením má podle autorky jistá specifika. Zmiňována je přesnější artikulace, perseverace, echolálie. K nim lze doplnit i verbalismus nevidomých kdy: „nevidomí požívají mnohá slova a pojmy, jejichž obsahu ne zcela rozumí nebo je jim nedostupný“ [2 s. 63]. U dítěte se sluchovým postižením se mohou objevovat různé formy narušené komunikační schopnosti, neslyšící dítě pak nemusí mluvenou řečí (aurálně-orálním systémem) komunikovat vůbec. Oba typy senzorického postižení jsou pro žáka či studenta omezující, což plyne ze samotné podstaty „tradičního“ vzdělávání, k jehož neodmyslitelným prvkům patří výklad učitele doplněný textovými a obrázkovými informacemi v učebnici.
2.3 Dospělost a stáří Dospělost je období, ve kterém by se měla zúročit energie, která byla ve školním období do člověka investována jeho okolím i jím samým. V posledních letech možná částečně ubylo na významu klasické rodiny, avšak možnost jejího založení i nadále zůstává privilegiem pro dospělého člověka. Na rozdíl od práce, která se v jisté podobě promítá už do činností dítěte. Dospělý bude zřejmě práci chápat ve smyslu výkonu určitého povolání. Výkon povolání je pro něj jednou z možností seberealizace a takto získané finanční prostředky tvoří materiální pilíř, jehož existence je v dnešní společnosti nezbytnou podmínkou pro osamostatnění, pro založení rodiny.
19
Dospělost a stáří S pozvolným stárnutím přichází podzim života. Tento poetický název stáří už méně poeticky obsahuje postupně probíhající degenerativní procesy, které se stávají pozvánkou pro rozličné nemoci. Pokud snad někdy v mladším věku zmizela, tak se nyní znovu objevuje potřeba stimulace, jež by se dala shrnout slovy: „nezahálet a stále něco dělat.“ Ono zmíněné „něco dělat“ není jen synonymem pro manuální činnost, pro pohyb, ale zahrnuje v sobě také činnost duševní. Stále stimulovat své smysly, svůj mozek, svoje já. Tentokrát nikoliv za účelem rozvoje, ačkoliv i ten je stále možný, ale kvůli co nejdelšímu udržení veškerých schopností. Hamadová et al. [2 str. 61-62] k tomuto v souvislosti se zrakovým postižením píše že: „Výcvik smyslů je u zrakově postižených dětí i později osleplých lidí zásadní. Velký důraz musí být kladen na využívání zbylého vidění, ať formou zrakové stimulace v raném a předškolním věku nebo reedukace zraku ve školním a dospělém věku.“ Celým životem se jako tenká nit proplétá potřeba práce s informacemi. Jejich vnímání, zpracování, zapamatování, vybavování, propojování do širších souvislostí, porovnávání, korigování, zkrátka neustálé rozvíjení sebe sama i svého okolí.
20
Zpřístupnění informací
3. ZPŘÍSTUPNĚNÍ INFORMACÍ 3.1 Úvod k asistivním technologiím Volně přeloženo z anglické Wikipedie [40] jsou asistivní (podpůrná, adaptivní, adaptabilní) technologie: „zastřešující termín pro podpůrná, adaptivní a rehabilitační zařízení, jakož i pro proces spojený s vybíráním, umisťováním a používáním těchto zařízení.“ Dokument Assistive Technology Act of 1998 [41] vymezuje assistive technology device, tedy zařízení asistivní technologie (nebo jednoduše asistivní zařízení) a assistive technology service, čili služba asistivní technologie (asistivní služby). Volně přeloženo a shrnuto: Zařízení je jakékoliv zařízení, součást vybavení nebo soustava výrobků, která je použita ke zvýšení, udržování nebo zlepšení funkčních schopností osob s disabilitami. Služba je jakákoliv služba, která přímo asistuje osobám s disabilitami při výběru, získávání nebo používání (asistivního zařízení). Patří sem i školení nebo technická asistence pro osoby s disabilitami (včetně rodiny a blízkých) a pro osoby pomáhající lidem s disabilitami. Web Informatika pro občany [42] asistivní technologie popisuje jako: „postupy a principy, které umožňují zpřístupnit určité informace a to nejen hendikepovaným (nevidomým a dalším zdravotně postiženým), ale třeba i alternativním přístrojům, zařízením a programům. Oblast asistivních technologií je velice široká. Nejedná se jen o samotnou přístupnost webů a dokumentů, ale i technické úpravy informací obecně, respektive tomu, jak informace již od počátku prezentovat tím správným způsobem.“ H. Bubeníčková a R. Pavlíček [43], v článku věnovaném přístupnosti webů veřejné správy, zmiňují asistivní technologie jako speciální software nebo hardware, který umožňuje nevidomým pracovat s počítačem, prohlížet webové stránky.
21
Úvod k asistivním technologiím Existuje tedy řada způsobů, jak chápat asistivní technologie. V širším slova smyslu by tento pojem mohl zastřešovat termíny: kompenzační pomůcky a reedukační pomůcky; v užším slova smyslu by pro ně mohl být alternativním názvem. K asistivním technologiím pro zrakově postižené můžeme podle D. Moravcové6 [12], řadit pomůcky neoptické, optické a elektronické. Do těchto skupin podle autorky patří třeba: Neoptické pomůcky: kontrastní barvy v obytném prostoru pro usnadnění orientace, zvětšení a zjednodušení písma na informačních tabulích, piktogramy a jiné navigační prvky, neoslňující rovnoměrné osvětlení, čtecí pulty, stojánky, sklopné desky, psací potřeby zanechávající sytou stopu, kontrastní modelovací hmoty, atd. Optické pomůcky: k optickým pomůckám patří rozličné typy lup, dalekohledové systémy, brýlové filtry (neutrální šedý, oranžový, polarizační, apod.) Elektronické pom ůcky: do této kategorie spadají počítače, televizory, kamerové zvětšovací televizní lupy a digitální (počítačové) zvětšovací televizní lup Výčet výše zmiňovaných pomůcek doplňme s informacemi od L. Ludíkové [44] o lupové brýle, kapesní kalkulátor se zvětšeným displejem, přenosná zvětšovací zařízení a různé typy speciálního zvětšovacího softwaru. Když se od zraku přesuneme do kategorie sluchového postižení, tak zde Z. Kašpar [45] dělí asistivní technologie podle jejich určení, a to následujícím způsobem: Komunika ční p omůcky pro mluvenou řeč: sluchadlo pro vzdušné vedení, sluchadlo na kostní vedení, sluchadlo BAHA, sluchadlo VORP, kochleární implantát, náhlavní sluchátka, telefon, atd. Komunikační pomůcky pro jiný princip vnímání: fax, psací telefon, zprávy SMS, počítač a jeho příslušenství, internet, atd. Signalizační pomůcky: signalizace zvonění bytového a domovního zvonku, signalizace jiných dějů (zvuků, pláče dítěte, telefonu), signalizace času, atd. Osoba s hluchoslepotou může – v závislosti na svých potřebách a možnostech – pro zvýšení kvality života využívat pomůcky, které jsou primárně určeny osobám s prostým zrakovým nebo sluchovým postižením. Specifickou pomůckou pro hluchoslepé je červenobílá hůl. Tato barevná kombinace upozorňuje okolí, že nositelem hole je osoba s hluchoslepotou. Je takto zakotvena i v § 67 zákona 361/2000 Sb., o provozu na po6
Autorka používá termín: rehabilitační a kompenzační pomůcky
22
Zpřístupnění informací zemních komunikacích [46]: „Ke svému označení jako účastníci provozu na pozemních komunikacích užívají osoby nevidomé bílé hole a osoby hluchoslepé červenobílé hole“ a v §27 vyhlášky 30/2001 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, kde jsou přesně vymezeny parametry [47]: „(2) Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm. Bílá hůl i hůl s bílými a červenými pruhy musí být opatřena nejméně jedním reflexním bílým pruhem šířky 50 mm a nejméně souvislá třetina její délky musí mít průměr nejméně 12 mm“.
Osobní počítače Na pojem osobní počítač se lze dívat z pohledu „historického“ a považovat za něj takový počítač, který je IBM PC kompatibilní. Nebo nahlížet prizmatem uživatele, pro kterého je osobní počítač osobním asistentem, společníkem, „pravou rukou“, bez ohledu na jeho fyzickou podobu, velikost, přenositelnost, hardwarové či softwarové vybavení. Osobním počítačem pro takového uživatel může být i smartphone, mobilní telefon s operačním systémem. V této práci je za osobní počítač považován takový počítač, který hardwarově vychází z původního konceptu IBM, může mít podobu stolního počítače nebo je přenosný, zpravidla je poháněn operačním systémem Microsoft Windows, používáme ho pro svoji osobní potřebu. Dnešní osobní počítače teoreticky nabízí neomezené multimediální možnosti, v praxi pak záleží na konkrétním vybavení a jeho uživateli, jak z nich dokáže těžit. Multimedialita – schopnost využít obraz v kombinaci se zvukem – řadí počítač do kategorie technologií, které umí aktivovat poškozený smysl (reedukovat) a zároveň využívat smysl nepoškozený (kompenzovat). Z toho důvodu lze považovat počítač za technologii, která má v rozvoji osob se senzorickým postižením zvláštní význam. Ve spojení s internetem dokáže zprostředkovat přístup k obrovskému množství informací, komunikovat, bavit se, pracovat, rozvíjet se.
3.2 Výběr monitoru Proč vůbec věnovat volbě monitoru pozornost? Jeho vlastnosti spolu se světelnými charakteristikami prostředí se značnou měrou podílejí na zrakovém komfortu, únavě. Platí to u osob se sluchovým postižením, které musejí více spoléhat na zrak, jako na svůj kompenzační smysl. Pro osoby se zrakovým (či duálním) postižením se může neuvážený nákup později ukázat jako značně limitující, omezující je v jejich schopnosti vnímat informace nezkresleně Každý monitor má řadu charakteristik. K těm základním patří povrchová úprava obrazu, minimální jas, maximální jas, minimální kontrast, maximální kontrast, odezva. Jas kontrast a odezvu do značné míry určuje typ matice, vždy však záleží na konkrétním technickém řešení konkrétního výrobce u konkrétního prodávaného modelu. 23
Výběr monitoru Aktuálně jsou nejrozšířenější monitory, které pro vytváření obrazu používají LCD – panely z tekutých krystalů (Liquid Crystal Display). Bude jim věnována následující podkapitola. LCD vytlačily dřívější vakuové obrazovky (CRT – Cathode Ray Tube), kterým ani zde nebude věnován další prostor. V nedávné době se jako první vlaštovky začaly objevovat televizory a monitory postavené na bázi OLED (Organic lightemitting diode). K výraznějšímu komerčnímu rozšíření zatím nedošlo, pokud pomineme displeje tzv. smartphonů, tj. typicky displeje s malou úhlopříčkou, kde své řešení nabízí v některých modelech zejména Samsung. Další zajímavou technologií je tzv. elektronický papír, který nachází využití především v elektronických čtečkách knih. Jeho současné parametry, „dětské nemoci“, z nichž nejvíce limitující je značná doba nutná k překreslení obrazu, ho v této podobě vylučují z použití v monitorech. LCD displeje potřebují podsvícení, v OLED displejích je obraz tvořen na matici z diod emitujících světelné záření (LED) a elektronický papír, stejně jako papír skutečný, využívá pouze světla, které na něj dopadá z okolí.
Základní vlastnosti LCD Lesklé panely: k výhodám panelů s lesklou povrchovou úpravou patří (oproti matným) živější barvy, vyšší kontrast a vyšší ostrost obrazu v detailech (textury, drobné písmo, atd.) Zásadní nevýhodou je náchylnost k zrcadlení okolí (odrážení světla). V lepším případě jdou hůře rozlišit jednotlivé prvky obrazu, zvláště s podobnou úrovní jasu nebo barev, v extrémním případě vidí uživatel na monitoru pouze odraz sebe a okolí. Míra zrcadlení je závislá na světelných podmínkách okolí (celková úroveň jasu, typ, rozmístění a směřování světelných zdrojů, barva okolí a jeho schopnost pohlcovat světlo, atd.). Panely s lesklou úpravou jsou výhodnější pro osoby, které s počítačem pracují většinou v noci nebo v zatemněném prostředí, neboť tehdy panel „nemá co odrážet“ a projeví se pouze jeho kladné vlastnosti. Matné panely: jejich výhodou oproti lesklým panelům je znatelně nižší náchylnost k zrcadlení. Toho je dosaženo přidanou antireflexivní/polarizační vrstvou, která světlo místo odrážení rozptyluje. Díky této vrstvě však mají matné panely nižší kontrast, méně živé barvy a nižší ostrost. Pokud je světelný zdroj (třeba stolní lampa) směřován přímo na panel, může být rozptylování světla nevýhodou – projevuje se jako zdánlivé, plošné „utlumení“ obrazu. Nižší ostrost se projevuje v detailech, a proto zřejmě nebude na překážku osobám s nízkým vizem, které nejsou schopny vnímat a číst běžné, softwarově nezvětšené písmo. Kontrast a jas: kontrast je obecně rozdíl/poměr mezi mezními hodnotami, v tomto případě poměr mezi svítivostí černé a bílé barvy (např. 1000:1). Výrobci na svých monitorech někdy uvádějí fantastický kontrastní poměr (desetitisíce či statisíce ku jedné). Je třeba se mít na pozoru, zda tyto hodnoty nepatří dynamickému kontrastu. 24
Zpřístupnění informací Ten je spíše marketingovou nálepkou a nemá smysl se jím příliš zabývat. Při zapnutém dynamickém kontrastu je podle zobrazované scény elektronicky regulována intenzita podsvětlení. U tmavé scény (třeba noční obloha) se intenzita sníží, jas poklesne. U světlé scény (zasněžená krajina) se naopak intenzita, a tedy i jas zvýší. To působí spíše dyskomfortně, navíc se při sníženém jasu ztrácejí detaily ve tmavých částech obrazu, při zvýšeném naopak ve světlých částech. Statický kontrast udává poměr mezi černou/bílou při stejném jasu, v jedné scéně. Vysoký jas a vysoký kontrast budou důležitější pro uživatele, kteří s počítačem pracují převážně při vyšší hodnotě okolního osvětlení (ve dne) mají sníženou citlivost na kontrast nebo poruchu adaptace na tmu. Nižší jas a nižší kontrast naopak potřebují uživatelé, kteří počítač využívají za tmy nebo mají poruchu adaptace na světlo. Výrobci se však snaží dosáhnout co největších hodnot a u některých monitorů může být problém, že i minimální nastavitelný jas je stále příliš vysoký. P. Kovač [48] v této souvislosti píše: „…U levných monitorů však vysoký kontrast může být i na škodu. Někteří výrobci totiž, aby zvýšili kontrast, zvětší celkový jas monitoru a ten pak v noci dost nepříjemně září do očí (oslňuje). …Občas dokonce výrobci zvýší jas natolik, že se z černé barvy stane šedá…“ Dále může docházet ke značné ztrátě detailů („slévání“ obrazu), či se může ozývat slyšitelné pískání z útrob monitoru. Platí tedy, že uživatel by měl před nákupem pokud možno osobně vyzkoušet podle svého zraku, předpokládaného použití a individuálních preferencí nastavit jas i kontrast monitoru na oba extrémní protipóly, na maximální i minimální hodnoty, aby zjistil, zda pro něj bude obraz příjemně pozorovatelný. Odezva: je zpoždění, s jakým monitor překresluje obraz. U LCD s velkým zpožděním je pohyb zobrazovaných objektů (např. kurzor myši, posun textu) doprovázen „duchy“. Při zobrazení statické scény se délka odezvy neprojevuje. Pozorovací úhly: se udávají ve stupních jako úhel, ve kterém je na panelu pozorovatelný obraz s určitými vlastnostmi. Podle P. Kovače z webu Svět hardware [48] je to „úhel, pod kterým má obraz kontrast 10:1 popř. 5:1 (záleží na výrobci).“
Obr. 1: Orientační zobrazení pozorovacích úhlů z webu Barco [49]
25
Výběr monitoru Pozorovací úhel může být jiný v rovině vertikální a jiný v rovině horizontální, v závislosti na konkrétní technologii. Čím širší je pozorovací úhel, tím větší může být úhlopříčka monitoru, kratší vzdálenost, ze které monitor sledujeme a větší odchylka diváka od centrální osy – středu monitoru, aniž by došlo k degradaci obrazu. Pouze ve specifických podmínkách lze špatné pozorovací úhly považovat za výhodu, například při použití v bankomatech, kde bokem stojícím osobám zabraňují nebo alespoň ztěžují čtení informace na displeji.
Typy matic LCD displejů Skupina LCD panelů je značně široká, spadá sem několik odlišných technologií matic7. Snad žádná z nich nyní není „nejlepší“, o žádné z nich se nedá prohlásit, že ve všech parametrech předčí své rivaly. Každý z dnes běžně dostupných matic má své silné, ale i slabé stránky. Pokud chceme říct, který typ matice je nejvhodnější, musíme brát v úvahu předpokládané použití, zrak uživatele, individuální preference – sympatie k určitému řešení, finanční možnosti. Jako vodítko budou níže bez přílišných technických podrobností (ty může případný zájemce dohledat třeba podle citovaných odkazů) popsány specifické vlastnosti tří základních technologií: TN, MVA/PVA, IPS. TYP MATICE TN MVA/PVA
IPS
SILNÉ STRÁNKY + rychlost odezvy + nízká cena + vysoký kontrast + hluboká černá + široké pozorovací úhly
+ věrné barvy + široké pozorovací úhly + bez posunu barev při pohledu pod úhlem
SLABÉ STRÁNKY - úzké pozorovací úhly - kvalita barev - při pohledu z úhlu dochází k barevnému posunu - slévání detailů v tmavších částech obrazu - vyšší spotřeba energie - delší odezva - menší kontrast proti VA - vyšší spotřeba energie
Tab. 2: Stručné srovnání LCD matic
7 Matice je lidově řečeno celá plocha displeje, kterou pozorujeme a která pomocí rozsvěcování jednotlivých bodů vytváří celkový obraz. Matice se tedy skládá z bodů, pixelů, a každý z pixelů se skládá ze tří subpixelů. Ty mají základní barvy: červená, zelená a modrá (RGB). Pokud svítí stejným jasem všechny tři subpixely, výsledkem je bíle zářící pixel. Pokud žádný subpixel nesvítí, pixel je černý.
26
Zpřístupnění informací
TN (Twisted Nematic) Jaké výhody proti MVA/PVA a IPS mají LCD panely postavené na technologii TN? Rychlou odezvu a nízkou cenu. K nevýhodám patří v první řadě úzké pozorovací úhly (zejména vertikálně), dále horší kontrast a horší podání barev, někdy vadné (svítící) pixely nebo subpixely. Nízké pozorovací úhly nemusí při běžné práci příliš vadit, projevují se negativně zejména u monitorů s větší úhlopříčkou a při práci z kratší vzdálenosti. V těchto případech lze pozorovat, že horní/dolní/levá/pravá část obrazu je barevně odlišná; tmavší nebo světlejší, případně dochází až k barevné inverzi obrazu. Ke zdánlivému jasovému a barevnému posunu v různých částech obrazu dochází i při pohybu hlavou. Stručně řečeno – obraz uprostřed vypadá jinak, než obraz v rozích. Čím větší je úhlopříčka a čím kratší je pozorovací vzdálenost, tím je degradace obrazu patrnější. Tento efekt může být umocněn nehomogenním podsvícením a odrazy z okolí.
Obr. 2: Pozorovací úhly monitoru s TN maticí [50]
TN panely jsou i přes převažující negativní vlastnosti nejvíce rozšířené, což S. Baker na webu TFT Central [51] přikládá nízkým výrobním nákladům, které umožňují držet také nízkou prodejní cenu. Rychlost panelu – v porovnáním s ostatními typy nejlepší odezva – zřejmě také sehrála svoji historickou roli, protože je důležitým faktorem pro hráče akčních, sportovních nebo jiných dynamických žánrů počítačových her, a hráči počítačových her často patří do kategorie tzv. „early adopters“. Výrobce monitoru se TN většinou „nechlubí“ a typ – na rozdíl od IPS nebo VA – neuvádí. TN existuje také ve variantě s přidaným filmem (TN + Film), který podle P. Kovače [52] z webu Svět hardware vylepšuje pozorovací úhly panelu.
VA (Vertical Alignment) Technologie VA má dvě základní podoby: MVA a PVA. Obě existují v řadě modifikací (například P-MVA, S-PVA, cPVA), s různými vylepšeními, nebo zjednodušeními, ale základ tvoří stejná technologie, stejný princip. Matice MVA (Multi-domain Vertical 27
Výběr monitoru Alignment) se objevily jako první. Vyvinula je firma Fujitsu, jako kompromis mezi TN a IPS [52].
Obr. 3: Pozorovací úhly monitoru s maticí PVA [53]
Ve srovnání MVA a TN jsou MVA výrazně lepší v oblasti pozorovacích úhlů, mají vysoký kontrast (který je ještě lepší než u IPS) a jsou schopné nejlépe zobrazit hlubokou čerň. Horší než TN jsou v oblasti odezvy – MVA jsou pomalejší, a tak i méně vhodné pro zobrazování dynamicky se měnících scén. Zde přinesly výrazné zlepšení inovace PMVA a S-MVA. Typickým problémem VA matic je slévání detailů u tmavých barev, při pohledu z úhlu se objevuje colour shift – barevný posun. O PVA se dá říci, že je vylepšením MVA. Má o něco širší pozorovací úhly, vyšší kontrast a ještě lepší podání černé. Při rychlé změně scény, typicky při přehrávání filmů, se objevuje šum a nežádoucí artefakty. S-PVA je dražší variantou PVA, cPVA naopak variantou ekonomickou [51, 52, 54].
IPS (In Plane Switching) Technologie IPS byla roku 1996 vyvinuta firmou Hitachi, aby vyřešila tehdejší dva hlavní nedostatky TN matic, a sice úzké pozorovací úhly a špatnou reprodukci barev [51]. P. Kovač [52]uvádí, že původní název tohoto typu matice byl Super TFT a až o dva roky později, spolu s vylepšením odezvy, přišlo označení S-IPS. Technologie byla kontinuálně zdokonalována, a tak se postupně objevovaly AS-IPS s výrazně lepším kontrastem, H-IPS s jiným tvarem subpixelu, e-IPS jako ekonomická varianta H-IPS s užšími pozorovacímí úhly a obvykle s nižší bitovou hloubkou barev. Aby zkratek nebylo málo, NEC svoje panely IPS označuje jako A-SFT, A-AFT, SA-SFT a SA-AFT [51, 52].
28
Zpřístupnění informací
Obr. 4: Pozorovací úhly monitoru s maticí IPS [55]
K nedostatkům IPS patří IPS glow – „zářící černá“ (nelze dosáhnout hluboké černi jako u PVA/MVA; skrze krystaly při pohledu z úhlu prosvítá podsvětlení, které na starších IPS černé dodává modrofialový nádech, u novějších černá přechází v šedou), panely vyžadují výkonnější podsvětlení a s tím souvisí i vyšší spotřeba elektrické energie, u starších panelů byl problém s nízkým kontrastním poměrem a dlouhou odezvou. Kladem je především vysoká věrnost barev (nejvyšší v porovnání s TN a MVA/PVA), která je zachována i při pohledu pod úhlem (neobjevuje se barevný posun) a předurčuje panely pro použití v oblasti profesionální grafiky. Dalším plus jsou široké pozorovací úhly [51, 54, 56, 57].
3.3 Usnadnění přístupu v systému Windows 7 Operační systém Windows 7 obsahuje několik programů a funkcí pro usnadnění přístupu k informacím. Pro začátečníka je v systému připraven průvodce výběrem těchto nástrojů, pokročilý uživatel je může spouštět samostatně. Které nástroje lze využít? Microsoft na svém webu věnovaném asistivním technologiím uvádí následující: Centrum usnadnění přístupu, programy Lupa, Klávesnice na obrazovce a Předčítání, dále rozpoznávání řeči, změna velikosti textu, individuální nastavení, dotykové ovládání, klávesové zkratky, funkce Jedním prstem, Myš klávesnicí a Filtrování kláves, vizuální upozornění, titulky [58]. Pokud zůstaneme pouze v oblasti senzorického postižení, tak se dá konstatovat, že většina možností usnadnění je určena uživatelům se zrakovým postižením. Průvodce usnadněním: zjišťuje konkrétní potíže uživatele a na základě odpovědí navrhne a přednastaví funkce usnadnění. Spuštění se dá provést přes Ovládací panely (v nich musí být vybráno zobrazení podle kategorie) nebo přímo a jednodušeji 29
Usnadnění přístupu v systému Windows 7 přes nabídku Start, kde do políčka „Prohledat programy a soubory“ napíšeme: „nechat“ a klepnutím vybereme položku „Nechat systém Windows navrhnout…“ Pět obrazovek průvodce je rozděleno podle oblasti potíží se: zrakem, omezenou pohyblivostí, sluchem, řečí a uvažováním. Na každé z těchto obrazovek může uživatel (nebo asistující osoba) zatrhnout některou z nabízených položek, například: „Jsem nedoslýchavý“. Po zatržení odpovídajících možností následuje šestá obrazovka Doporučené nastavení (obsah se liší na základě předchozích voleb), kde lze zvolit upřesňující nastavení a aplikovat výsledek tlačítkem OK. Centrum usnadnění přístupu: centralizovaný přístup k asistivním funkcím a nástrojům, umístěný v Ovládacích panelech. Může být poměrně matoucí, že mimo Centra usnadnění přístupu (dále Centrum) existuje v Ovládacích panelech i Usnadnění přístupu (dále Usnadnění). V čem se liší? V přístupu, v hierarchii a v obsahu.
Obr. 5: Usnadnění přístupu ve Windows 7
Usnadnění je přes Ovládací panely dostupné pouze v případě, že je v nich vybráno zobrazení podle kategorie. Centrum je hierarchicky níže a je dostupné přes Usnadnění nebo při zobrazení Ovládacích panelů podle velkých/malých ikon. Jednodušší je zřejmě vyhledání přes nabídku Start, pomocí políčka Prohledat soubory a složky. Do něj stačí napsat „usnadnění“ a z vyhledaných zástupců následně zvolit Centrum nebo Usnadnění. Nejjednodušší je stisknout klávesovou zkratku klávesa s logem Windows a klávesa U. Otevře se okno Centra, ze kterého se dá v případě potřeby jednoduše vrátit o krok zpět na Usnadnění.
30
Zpřístupnění informací
Obr. 6: Centrum usnadnění přístupu
V horní části Centra se nachází zástupci pro spuštění nástrojů Lupa, Předčítání, Klávesnice na obrazovce a Vysoký kontrast. Pod nimi je odkaz Získat doporučení, jak usnadnit ovládání počítače, který spustí výše zmíněného průvodce.
Obr. 7: Různé typy kurzorů myši dostupné přes Centrum usnadnění přístupu
Následují položky zaměřené tematicky na použití počítače bez obrazovky, myši nebo klávesnice, dále na nastavení zobrazení, chování myši a zobrazení kurzorů, chování klávesnice, atd. Lupa:
už z názvu Lupy je zřejmý účel tohoto programu, který je digitální analogií
analogového hardwaru. Srozumitelně řečeno: stejně jako skutečná lupa zvětšuje. A k tomuto účelu nabízí tři režimy zobrazení: čočka, ukotvené, celá obrazovka.
31
Usnadnění přístupu v systému Windows 7
Obr. 8: Hlavní okno programu Lupa
Čočka zvětší obdélníkový výřez obrazovky se středem v místě kurzoru. Spolu s pohybem myší se adekvátně posunuje i čočka. Ukotvení rozdělí obrazovku na poloviny. V horní části bude zvětšený obraz. V režimu celá obrazovka je výřez plochy zvětšen přes celou obrazovku. Při pohybu myší se mění oblast výřezu.
Obr. 9: Lupa v režimu čočka, se zvětšením nastaveným na 300 %
Faktor zvětšení/zmenšení Lupy se dá upravovat pomocí modrých tlačítek na Lupě se symboly plus/mínus nebo stisknutím kombinace kláves klávesa s logem Windows a klávesa +/klávesa s logem Windows a klávesa -. Možnosti lupy skrývají několik funkcí, které se liší v závislosti na aktuálně zvoleném režimu zobrazení. Jednou z těchto funkcí je Zapnout inverzi barev. Ta zobrazí zvětšenou část obrazu jako negativ.
32
Zpřístupnění informací
Obr. 10: Lupa v režimu čočka se zapnutou inverzí barev
Klávesnice na obrazovce: zobrazí na obrazovce virtuální klávesnici, která umožní vkládat text bez psaní na skutečné klávesnici, a to pomocí dotykové obrazovky, myši nebo jiného polohovacího zařízení. Jednou z funkcí je podle webu Microsoft [58] predikce textu. Ta je však dostupná pouze v osmi jazycích, mezi kterými není čeština.
Obr. 11: Klávesnice na obrazovce
Další funkce jsou: volitelné zobrazení numerické části, zvuková odezva (cvaknutí) při stisku klávesy a vybrat jeden ze tří režimů pro vkládání textu: kliknutí na klávesy, ukázání kurzorem (klávesa se po časové prodlevě sama stiskne), nebo procházení oblastí klávesnice (skupiny kláves) třeba pomocí herního ovladače. To může být přínosné pro osoby, které mají kombinaci senzorického postižení s postižením tělesným a je pro ně obtížné, pokud ne přímo nemožné, psát na hardwarové klávesnici. Osobám se zrakovým postižením by mohlo vyhovovat, že velikost Klávesnice lze plynule měnit, třeba na horní/dolní polovinu obrazovky.
33
Usnadnění přístupu v systému Windows 7
Obr. 12: Výřez klávesnice. Vlevo při roztažení na celou šířku obrazovky, vpravo při minimální velikosti.
Použitelnost částečně degraduje fakt, že se zvětšováním celé klávesnice se stejným poměrem nezvětšují popisky jednotlivých kláves. Zřejmé je to na Obr. 12. Zatímco znaky na zmenšených klávesách vyplňují značnou část prostoru, při roztažení klávesnice jsou znaky k poměru plochy kláves poměrně drobné. Předčítání: úkolem tohoto programu je čtení textu na obrazovce pomocí řečové syntézy. Český hlas Microsoft nenabízí a je třeba ho samostatně zakoupit nebo nainstalovat některou bezplatnou variantu. To je například eSpeak a Epos. U obou je třeba počítat se slyšitelnou „syntetičností“, hlasy Eposu jsou však proti eSpeaku přece jen bližší hlasu lidskému. K placeným řešením patří hlasy Eliška od firmy Acapela a Eliška od firmy Nuance.
Obr. 13: Okno programu Předčítání
Po doinstalování syntézy a po spuštění předčítání se zobrazí upozornění, že je nutno zvolit hlas, který odpovídá jazyku uživatele. To lze učinit z hlavního okna Předčítání, stisknutím tlačítka Nastavení hlasu. Během výběru hlasu lze v devíti stupních na34
Zpřístupnění informací stavit jeho rychlost, výšku a hlasitost. Předčítání nabízí pouze základní funkčnost, jak ostatně uvádí sám Microsoft, a hodí se spíše pro orientaci v systému, než pro používání rozmanitých aplikací. Umí číst obsah Poznámkového bloku, avšak s textem ve Wordu si neporadí. Čte text v záhlaví oken, dostupné ovládací prvky, obsah složek v průzkumníku, název vybrané položky. Hlas lze okamžitě umlčet stisknutím klávesy Ctrl na klávesnici. Pokud je otevřena nějaká nabídka, zahlásí počet položek a při přesunu kurzoru na některou z nich řekne, zda ji lze vybrat. Někdy tak činí až po delší časové prodlevě. Rozpoznávání řeči: zatímco Předčítání se staralo o převod textu na řeč, Rozpoznávání řeči slouží opačnému úkolu – převádění mluvené řeči na text. Ani tento program není k dispozici pro uživatele, kteří hovoří česky. A na rozdíl od Předčítání ani není možné jednoduše dokoupit data, která by Rozpoznávání řeči v češtině umožnila používat. Na české verzi operačního systému Windows 7 se program dokonce vůbec nepodařilo spustit, a proto zde nebudou bližší informace. Změna velikosti textu: je dostupná přes: Ovládací panely → Vzhled a přizpůsobení → Zobrazení. Velikost zobrazovaného textu a ostatních prvků na obrazovce je možné nastavit ve třech přednastavených stupních na: 100 %, 125 % a 150 %. Pokud by žádné zvětšení uživateli nevyhovovalo, má v Zobrazení k dispozici odkaz Nastavit vlastní velikost textu, který po rozkliknutí umožňuje přímo vepsat percentuální hodnotu.
Obr. 14: Nastavení vlastní velikosti textu a jiných prvků
Při porovnání s Lupou může být lepší volbou Změna velikosti, a to z důvodu vyšší kvality zobrazení objektů. Lupa totiž zvětšuje už vykreslený text (a ostatní prvky), což sebou přináší značnou nevýhodu ve formě pozorovatelných artefaktů. Ty jsou dobře rozpoznatelné na obrázku Obr. 9, strana 32, kde je na hranách textu vidět barevné pixely, způsobené zapnutým subpixelovým vyhlazováním textu ClearType. Při vypnutém vyhlazování se bude Lupou zvětšený text jevit jako „zubatý“. Změna zobrazení popsaným neduhem netrpí, neboť text je ve větší velikosti přímo vykreslen 35
Usnadnění přístupu v systému Windows 7 a k žádnému následnému převzorkování (které by zvětšilo i artefakty) už nedochází. Je však třeba počítat s tím, že při Zvětšení se na obrazovku vměstná méně objektů. Individuální nastavení: zahrnuje vlastní nastavení zvukové odezvy, která se přehraje při různých akcích systému, nastavení pozadí, ikony myši, barevné nastavení. Přístup k těmto možnostem je přes Ovládací panely à Vzhled a přizpůsobení à Individuální nastavení. Lze zde například zvolit jedno ze čtyř barevných témat s vysokým kontrastem.
Obr. 15: Barevné motivy s vysokým kontrastem
Vysoký kontrast se dá zapnout také pomocí Centra usnadnění přístupu nebo přímo přes klávesovou zkratku levý Alt + levý Shift + Print Screen.
Obr. 16: Náhled obrazovky při aktivovaném vysokém kontrastu
36
Zpřístupnění informací
Obr. 17: Náhled obrazovky při deaktivovaném vysokém kontrastu
Dotykové ovládání: je dostupné v případě, že uživatel počítače má k dispozici dotekový displej. Přímo přes něj – bez použití klávesnice, myši, případně jiných polohovacích zařízení – pak prsty či stylusem (v závislosti na použité dotekové technologii displeje) může ovládat systém. Nejde o funkci, kterou by bylo potřeba speciálně zapnout. Klávesové zkratky: umožňují stisknutím určité kombinace kláves spustit program nebo jeho funkci. Například klávesová zkratka pro Lupu je: klávesa s logem Windows a klávesa se křížkem plus. STISKNUTÁ KLÁVESA PRAVÝ SHIFT po dobu osmi sekund LEVÝ ALT+LEVÝ SHIFT+PRINT SCREEN (nebo PRTSCN) LEVÝ ALT+LEVÝ SHIFT+ NUM LOCK SHIFT pětkrát po sobě NUM LOCK po dobu pěti sekund Klávesa s logem systému Windows + U
AKCE Zapnutí a vypnutí funkce Filtrování kláves Zapnutí nebo vypnutí funkce Vysoký kontrast Zapnutí nebo vypnutí funkce Myš klávesnicí Zapnutí nebo vypnutí funkce Jedním prstem Zapnutí nebo vypnutí funkce Ozvučení kláves Otevření ovládacího panelu Centrum usnadnění přístupu
Tab. 3: Klávesové zkratky funkcí usnadnění přístupu [59]
Funkce jedním prstem: je určena osobám, kterým činí potíže stisknout kombinaci kláves – vyvolat klávesové zkratky. Pro zapnutí této funkce stačí stisknout 5x klávesu Shift. Když je funkce jedním prstem aktivní a uživatel potřebuje stisknout například klávesovou zkratku pro spuštění Lupy, což je klávesa s logem Windows a klávesa plus, nemusí stlačit obě klávesy zaráz, ale nejprve stiskne klávesu s logem Windows, pustí ji a potom stiskne klávesu + Myš klávesnicí: po aktivaci dovolí ovládat kurzor šipkami na numerické klávesnici, místo pohybem myši. Lze zapnout v Centru usnadnění nebo pomocí klávesové zkratky levý Alt, levý Shift a Num Lock. 37
Usnadnění přístupu v systému Windows 7 Filtrování kláves: ignoruje nechtěné stisknutí kláves na klávesnici. Podle nastavení filtrování jsou jako nechtěné vyhodnoceny opakovaná stisknutí stejné klávesy, nebo stisknutí klávesy na příliš krátkou dobu. Časové prodlevy lze nastavit. Vizuální upozornění, titulky: ve výchozím nastavení systém Windows při specifických akcích uživatele přehraje zvukové varování. Tou specifickou akcí může být snaha o manipulaci s nějakým programem, který má v popředí otevřené dialogové okno, jež je třeba nejprve zavřít. Například pokud ve Wordu 2007 a novějším otevřeme vestavěného správce bibliografických pramenů a pokusíme se do dokumentu v pozadí vepsat text nebo s oknem Wordu jakkoliv jinak manipulovat, přehraje se zvukové varování. Funkce Vizuální upozornění podle nastavení zabliká „zavazejícím“ správcem bibliografických pramenů, celou plochou, nebo aktivním popiskem. Stejně tak zabliká okno Průzkumníku souborů při otevření některé složky, atd. Vizuální upozornění jsou dostupná přes Centrum usnadnění přístupu à Použít text nebo vizuální alternativy zvuků. Zde se dá aktivovat také funkce Zapnout titulky u mluvených dialogů (jsou-li k dispozici). Funkčnost se prakticky nepodařilo ověřit.
38
Programy pro rozvoj paměti a vnímání
4. PROGRAMY PRO ROZVOJ PAMĚTI A VNÍMÁNÍ
4.1 N-Back N-Back je technika, pro stimulaci pracovní paměti s poměrně jednoduchým principem, na kterém lze vystavět řadu různých variací. Písmeno N zastupuje celočíselnou kladnou proměnnou, back znamená zpět. Přiřaďme N hodnotu 2. To znamená, že si musíme zapamatovat předchozí dva prvky; dva prvky zpět. Představme si, že se na obrazovce monitoru po jednom rytmicky objevují (na první pohled) náhodná písmena. Každé je zobrazeno jednu sekundu, a jakmile zmizí, je okamžitě na další sekundu nahrazeno následujícím.
O
B
G
B
G
Q
B
Obr. 18: Znaky abecedy pro stimulaci tvarové paměti
Podle Obr. 18 by bylo jako první zobrazeno O. Následovalo by B, G. U písmene G by musel uživatel provést srovnání s písmenem o dvě zpět, v našem případě O (G bylo třetí, O je první). Písmena G a O se neshodují. Čtvrté v řadě je B, uživatel je srovná se druhým v řadě. Druhé i čtvrté je B, uživatel provede odpovídající akci – kliknutí myší, stisknutí určité klávesy, apod. Při porovnávání tedy nestačí pamatovat si pouze, které znaky byly zobrazeny, ale je třeba pamatovat si i jejich sekvenci, správné pořadí. Obtížnost ovlivňuje rychlost, s jakou jsou znaky zobrazovány, prodloužení pořadí porovnávaných znaků (3-Back, 4-Back, atd.), dále jejich tvarová a zvuková podobnost a 39
N-Back mírné odchylky od porovnávaného pořadí, tzn. u 2-Back se stejný znak objeví ne o 2, ale o 1 nebo 3 místa zpět. Další varianta N-Back zaměstnává prostorovou paměť. Tentokrát se nestřídají znaky, ale vybarvená políčka v mřížce s 3 x 3 políčky. Namísto tvaru a pořadí, jako tomu bylo v předchozím případě, si uživatel musí pamatovat pozici a pořadí.
Obr. 19: Mřížka pro stimulaci prostorové paměti
Na Obr. 19 by u 2-Back měl provést akci – stisknout klávesu – ve chvíli, když je vybarveno třetí políčko v řadě, neboť to se shoduje s prvním. Komplexnější varianta techniky má název Dual N-Back. Ta by měla rozvíjet pracovní paměť a v případě pravidelného cvičení alespoň 20 minut denně také fluidní (vrozenou) inteligenci8, která byla původně považována za pevně danou [60]. Dual N-Back nutí uživatele ve stejném momentu a nezávisle na sobě porovnávat dva různé prvky. Ty nemusí být pouze obrazové, ale může se jednat o multimediální kombinaci typu obraz/zvuk. Teoreticky se dá využít také střídání obrázků, barev, různě směřovaných šipek, střídání pohyblivých prvků, zvuků z okolí, zvuků s různou výškou apod. Některé z těchto možností nabízí program Brain Workshop.
Brain Workshop Brain Workshop je dostupný zdarma pro počítače s operačními systémy rodiny Microsoft Windows, Mac OS X 10.3 (a vyšší), a Linux. Ve verzi 4.8.1 může tento program fungovat v manuálním režimu, kdy si uživatel sám mění obtížnost, nebo v režimu automatickém, kdy je obtížnost samočinně snižována či zvyšována podle dosahovaných výsledků. Úspěšné splnění podmínek pro postup na obtížnější úroveň Brain Workshop odmění přehráním zvukové znělky.
8
Podrobné informace obsahuje výzkum z roku 2008, který je dostupný na adrese: http://www.pnas.org/content/105/19/6829.full
40
Programy pro rozvoj paměti a vnímání Rozhraní je řešeno stručnými textovými popisky bez ikon, což je poměrně spartánské, ale na druhou stranu docela přehledné. Veškerá interakce se odehrává pomocí klávesnice, myší lze pouze přesunovat okno.
Obr. 20: Titulní obrazovka programu Brain Workshop
Po stisknutí klávesy C se otevře nabídka pro výběr herního režimu, kde je možno konfigurovat typ hry a použití vizuálních, zvukových, barevných, prostorových a numerických podnětů. U jednotlivých voleb se nezobrazuje podrobný popis; výsledný efekt při aktivaci/deaktivaci.
Obr. 21: Nastavení herního módu a výběr zvuků
Mimo toho program dovoluje podrobně povolit/zakázat konkrétní zvukové sady, a to nezávisle pro dva zvukové kanály. Každý z těchto kanálů může být levý, pravý, případně středový. Jinak řečeno: jiný zvuk můžeme poslouchat levých uchem, jiný zvuk pravým uchem, jiný zvuk oběma ušima současně (střed). Ke zvukovým sadám, které jsou v Brain Workshopu standardně ve výchozí instalaci obsaženy, se řadí například anglické hlásky, čísla, kódy NATO a kódy Morseovy abecedy. V praxi to znamená, že v závislosti na nastavení pro levé ucho budou přehrávány třeba hlásky a ve stejném momentu budou pro pravé ucho přehrávána kupříkladu čísla. 41
N-Back Výše uvedená nabídka zvuků nemusí vyhovovat, lze ji však poměrně jednoduše rozšířit. Řekněme, že chceme použít hlásky s českou výslovností. Nejprve je musíme získat, tedy typicky nahrát pomocí mikrofonu a uložit jako soubory WAV. Poté otevřeme složku, v níž máme nainstalován Brain Workshop, zde podsložku res a v ní podsložku sounds. Běžná cesta je C:\Program Files\Brain Workshop\res\sounds V sounds vytvoříme novou složku, pojmenujeme ji bez diakritiky a bez mezer – obojí je podmínkou – například ceske-hlasky a překopírujeme do ní námi připravené nahrávky vyslovených hlásek, tedy výše zmíněné soubory s příponou WAV. Pokud nyní spustíme Brain Workshop a stiskneme klávesu S, ve výběru zvuků uvidíme novou možnost, reprezentovanou textem Use sound set ‘ceske-hlasky‘ for channel 1/for channel 2, kterou stačí šipkami na klávesnici vybrat a stisknutím mezerníku aplikovat. Nemusíme se omezovat pouze na hlásky, popsaný postup platí pro přidání jakýchkoliv jiných krátkých zvuků, třeba dopravní prostředky, zvířata, slova, běžné ruchy z okolí (tekoucí voda, cinknutí skleniček, cvaknutí kliky, atd).
Obr. 22: Brain Workshop v manuálním módu
Obdobně se dají modifikovat obrazové prvky. Ve standardní nabídce Brain Workshopu jsou různé geometrické tvary, symboly užívané v národním parku, kreslené obličeje. Jestliže chceme, aby se zobrazovaly kresby/fotografie písmen prstové abecedy, nebo pro děti dejme tomu pohádkové postavičky, tak uložíme potřebné obrázky jako ve formátu PNG a nakopírujeme do složky, kterou vytvoříme v podsložce Brain Workshopu res\sprites. Jestliže bychom naši novou složku pojmenovali pohadkove-postavicky, pak by typická cesta pro uložení obrázků byla C:\Program Files\Brain 42
Programy pro rozvoj paměti a vnímání Workshop\res\sprites\pohadkove-postavicky. Při příštím spuštění Brain Workshopu stačí stisknout klávesu I a v nabídce aktivovat pohadkove-postavicky.
4.2 Myšlenkové mapy Za autora myšlenkových map se označuje Tony Buzan [61], americký autor knih z oblasti populární psychologie, zabývající se rozvojem paměti, myšlení a rychločtením [62]. Myšlenkové mapy jsou hierarchický systém, který kombinací textu a grafiky umožňuje vizualizovat souvislosti mezi různými prvky mapy. Je to vlastně „strom souvislostí“, rozrůstající se ze středu – kde je centrální idea – do všech stran, jak je vidět na Obr. 23. Počítačové myšlenkové mapy respektive software pro jejich tvorbu dovoluje vytváření dynamických map, tedy takových map, se kterými se dá dále pracovat. Mazat, přesunovat, přebarvovat, přejmenovávat, doplňovat, zvětšovat a zmenšovat, skrývat jednotlivé větve – to vše softwarové provedení dovoluje navíc oproti papíru.
Obr. 23: Ukázka myšlenkové mapy z webu Mind Tools [63]
Myšlenková mapa se dá použít například jako pomůcka pro učení, kreativní rozvíjení myšlenek, organizaci času a úkolů, slovní zásoby, rozhodování, či jako rozcestník pro přechod k dalším informacím.
iMindMap iMindMap, zaštítěný jménem Tonyho Buzana, je ve verzi 5.5 multiplatformní software, který mohou používat uživatelé Linuxu, Windows a Mac OS. Dostupná je i mobilní 43
Myšlenkové mapy aplikace – tedy aplikace pro mobilní zařízení – spustitelná na iPadu a iPhonu od Apple. Pokud se budeme držet stolních operačních systému, zde ThinkBuzan.com nabízí celkem tři funkčně odlišné verze: Ultimate, Home & Student, Basic. Za Ultimate a Home & Student musí uživatel zaplatit. Poslední jmenovaná je zdarma (současně umožňuje po 7 dní užívat i obě vyšší verze), pro stažení je nutná registrace [64]. Program se dá v nastavení volitelně přepnout do některé ze třinácti dostupných jazykových lokalizací (čeština chybí). Ze startovní stránky v iMindMap lze snadno spustit videotutorialy na webu, příručku pro rychlý start či pdf obsahující tabulku klávesových zkratek. Pomocí klávesnice je možno velmi rychle vytvářet a editovat myšlenkové mapy; například stisknutí klávesy Enter vytvoří sesterskou větev, Ctrl + Enter (také Tab nebo Insert) vytvoří dětskou větev, Ctrl + Insert vloží rodičovskou větev, šipkami klávesnice se po větvích pohybujeme.
Obr. 24: Ukázka myšlenkové mapy v iMindMap
K jednotlivým uzlům program dovoluje pořizovat přes mikrofon nahrávky zvukových poznámek/komentářů, zvládne vkládání odkazů vedoucích na weby, vkládání odkazů na libovolné soubory (video, zvuk, textové dokumenty, spustitelné programy, atd.) umístěné v počítači, které je pak možné kliknutím v mapě spustit, k dalším možnostem patří přímé vkládání ikon a obrázků do mapy, kreslení, přebarvovaní větví, jejich přesunování a změna tvaru, zmenšování a zvětšování mapy, změna písma, vyhledávání textu, 3d zobrazení, zobrazení textového stromu, rozbalování a sbalování větví do uzlů, vytváření a editace událostí v kalendáři, filtrování informací, přidávání komentářů.
XMind XMind, nyní ve verzi 3.2.1, je dostupný v klasické verzi s instalátorem a jako portable (pro přenosná média typu flash disk); pro uživatele Windows, Mac OS X a pro uživate44
Programy pro rozvoj paměti a vnímání le 32bit/64 bit Linuxu s balíčkovacím systémem Debianu (Debian/Ubuntu). Ve dvou větvích nabízejí autoři své řešení komerční sféře (for Business) i jednotlivcům (for Individual). Jednotlivci mají na výběr mezi placenou verzí Pro a mezi zdarma dostupnou verzí, která je ve srovnání s Pro funkčně omezena [65].
Obr. 25: Myšlenková mapa vytvořená v programu XMind
Obdobně jako iMindMap i XMind umí vytvářet mapy pomocí klávesových zkratek. Poskytuje menší volnost při formátování, zobrazení je do jisté míry řešeno pomocí přednastavených šablon. Dovolí vkládat poznámky, odkazy na soubory a webové adresy, obrázky, ikony, nahrává zvukové poznámky, dovoluje zvětšovat a zmenšovat celou mapu, sbalit a rozbalit větev do uzlů, přidávat titulky k uzlům, obklopit vybrané větve oblakem, atd.
4.3 SRS Akronym SRS odpovídá anglickému Spaced Repetition System, což můžeme přeložit jako systém rozloženého opakování nebo jednodušeji jen rozložené opakování. Co je podstatou SRS? Snad napoví, že SRS programy jsou v češtině někdy zjednodušeně nazývány jako kartičkové programy, nebo programy pro učení se pomocí kartiček. To vystihuje více formální stránku, než skutečný princip. Z pohledu uživatele práce se SRS softwarem vypadá obecně takto: program nejprve zobrazí pouze otázku, uživatel si na ni odpoví a poté si nechá zobrazit odpověď. Porovná správnost a stiskne tlačítko, kterým ohodnotí svoji znalost. Tlačítka mohou jen dvě (správně/špatně), ale může jich být více, pro přesnější sebehodnocení (například špatně/správně s chybou/správně s přemýšlením/správně). Podle hodnocení obtížnosti uživatelem se SRS snaží odhadnout, jak dlouho si bude uživatel odpověď pamatovat a podle toho nastaví interval pro příští opakování. Obtížné kartičky zobrazí brzy, snadné kartičky později. Intervaly se postupně mění, u snadno zodpovězených kartiček se prodlužují. Ve výsledku uživatel neopakuje to, co dobře zná a šetří časem. Sebehodnocení je pro něj navíc zpětná vazba, 45
SRS která může být posílena analytickými informacemi, které je konkrétní software schopen zobrazit. Mohou to být grafy či textové informace typu: jak dlouho kartičku znám, kolikrát jsem neznal odpověď, atd. U každého SRS je klíčová vlastní aktivita uživatele. Na jeho přístupu do značné míry záleží, na kolik bude SRS efektivní a zda nebude sloužit k pouhému mechanickému, byť efektivnímu drilování. Při opakování je třeba přemýšlet o souvislostech, zařadit si otázku a odpověď do kontextu. Opakování by mělo být pravidelné. D. Calinsky [66], autor programu FullRecall k tomu píše, že je lépe věnovat učení každý den minutu, než každých sedm dnů sedm minut. Mezi dalšími zásadami zmiňuje nevzdávat se – po nějaké době může mít uživatel pocit, že není schopen se nic naučit. To je však způsobeno faktem, že k opakování dostává pouze otázky, které pro něj byly obtížné. Neopakuje zbytečně známé věci.
Anki Anki, momentálně9 ve verzi 1.2.8, je jedním z řady zdarma10 dostupných multiplatformních SRS programů. Multiplatformita v tomto případě zahrnuje operační systémy Windows, Mac OS X, Linux, Free BSD, dále mobilní zařízení iPhone, zařízení se systémem Android a Maemo [67]. Funkčnost Anki se dá modifikovat pomocí zásuvných modulů (pluginů) napsaných v programovacím jazyku Python. Ty mohou vytvářet sami uživatelé a jednoduše je zpřístupnit ostatním, aby si je mohli stáhnout přímo z Anki. Dostupné jsou pluginy, které přidávají podporu pro převod textu na řeč, v otázkách a odpovědích barevně odlišují samohlásky, jako nápovědu zobrazují po písmenech odpověď, při určitém hodnocení přehrají za odměnu zvuk, atd.
9 D. Elmes, tvůrce Anki, pracuje na verzi 2.0 tohoto softwaru. Ta přinese značně odlišné rozhraní a určitou změnu v práci s programem. Dvojková verze je během psaní této práce ve stádiu alfa a není určena pro běžné použití. 10 Uživatel může autorovi Anki podle svého uvážení darovat libovolný finanční obnos.
46
Programy pro rozvoj paměti a vnímání
Obr. 26: Stažení zásuvného modulu do Anki
Mimo zásuvných modulů lze sdílet také balíčky s daty, kdy může více uživatelů upravovat jeden balíček, nebo jeden člověk (učitel) balíček vytváří a ostatní (žáci, studenti) ho používají.
Obr. 27: Editace šablony, která určuje formátování kartiček při jejich zobrazení
V nastavení vzhledu kartiček je Anki flexibilní. Otázky a odpovědi formátuje pomocí šablon. Do těch lze vkládat HTML kód a značně upravit výchozí vzhled. Například otázka nebo odpověď může být formátována jako odkaz, který po kliknutí zobrazí doplňující informace na webu, do všech kartiček může být vkládána určitá instrukce, pís-
47
SRS mo pro otázku a odpověď může být rozličného typu, barvy, velikosti.
Obr. 28: Dialog pro přidání nové položky do databáze
Kartičky nemusí být pouze textové, Anki zvládne vkládání obrázků, s pomocí externiho software zobrazí vzorce v LaTeXu, přehraje video i zvuk. Ten lze vložit nebo nahrát přímo pomocí Anki během přidávání nebo editace kartičky. Pro osoby se senzorickým postižením tedy lze vytvořit multimediální kurzy, například znakové řeči.
Obr. 29: Ukázka kartičky s obrázkem: Advanced English - Comics Deck
48
Programy pro rozvoj paměti a vnímání Nevýhodou programu je určitá „roztříštěnost“ nastavení. Různé možnosti jsou dostupné z různých nabídek, což z počátku může působit nepřehledně.
Supermemo UX Supermemo UX, aktuálně ve verzi 1.5.0.8, je dostupné pro počítače s operačním systémem Windows, pro mobilní zařízení iPhone, iPod Touch a pro smartphony s Windows Mobile. Existuje také online verze [68]. Autoři [69] Supermema mezi jeho funkcemi zmiňují testy typu: doplňování odpovědí, výběr jedné správné odpovědi, zatržení více správných odpovědí, seřazování slov do věty. V kontextu této práce patří k zajímavým nástrojům vestavěný analyzátor řeči. Ten pro své použití vyžaduje, aby kartička obsahovala zvukový záznam. Uživatel promluví do mikrofonu a analyzátor provede srovnání vloženého zvuku s nahrávkou z mikrofonu.
Obr. 30: Trenér výslovnosti v programu Supermemo UX, zobrazení amplitudy.
Obě stopy zobrazí nad sebou, volitelně jako amplitudu, nebo spektrogram. Kromě toho dokáže zobrazit intonační křivku a akcent. Správnost (shodnost) je rovněž hodnocena ve smyslu intonace a akcentu, dále je se porovnává tempo a přesnost. K nevýhodám Supermema UX patří zdlouhavé vytváření a editace kartiček v prostředí programu. Ten například neumožňuje pomocí tažení myší vložit obrázek či zvuk, vše je třeba dělat přes několik nabídek a tak vložení audia znamená: kliknout pro symbolu play pro přehrání, kliknout na symbol play, v nově otevřeném okně kliknout na tlačítko přidat, najít na harddisku zvukový soubor, vybrat v další nabídce identifikační znač-
49
Další informace ku souboru (otázka, odpověď, vlastní), potvrdit, potvrdit. Stejnou proceduru musí tvůrce kurzu znovu podstoupit, pokud chce přidat zvuk k odpovědi.
4.4 Další informace Metoda N-Back je zapracována v několika online hrách, které dovolují vyzkoušet tuto techniku přímo v internetovém prohlížeči; například na adresách: http://dual-n-back.com/ http://cognitivefun.net/test/4 Druhý zmíněný web se nezabývá pouze N-Back, je zde i fórum a hry pro stimulaci pozornosti, paměti, vnímání, atd. Ohledně myšlenkových map lze uvést další programy, k nimž patří třeba FreeMind, MindManager, nebo MindMapper. Více informací o samotném konceptu nabízí stránky na Wikipedii či specializované weby. Jeden ze specializovaných webů, tentokrát v oblasti SRS, je: http://www.supermemo.com/ Pro zájemce jsou připraveny rozsáhlé informace nejen o samotném programu SuperMemo, ale také o samotném konceptu SRS, spolu se zásadami efektivní práce, dále informace o paměti obecně a o jejím využívání a o jejím rozvoji. K rodině SRS programů dále patří třeba FullRecall, jMemorize nebo Mnemosyne.
50
Závěr
ZÁVĚR Osoby se senzorickým postižením představují natolik heterogenní skupinu, že je velice obtížné přesně vymezit a předvídat jejich skutečné možnosti a jejich opravdové potřeby, pokud nemáme na mysli konkrétního jednotlivce, ale mluvíme obecně o skupině těchto osob. Problematické je objektivní definování a klasifikace zrakového, sluchového a duálního postižení, kdy existuje několik různých přístupů s odlišnými hodnotícími kritérii, s odlišnou terminologií. Společným jmenovatelem těchto osob je bez ohledu na jejich věk a konkrétní charakter obtíží potřeba práce s informacemi. Informace slouží jednak ke stimulaci správného vývoje, k udržování schopností, tedy jako pouhý prostředek, a pak v případě aktivního vyhledávání a zpracovávání jako konečný cíl. Běžný osobní počítač s operačním systémem Windows 7 je vhodným zařízením pro zprostředkování informací ve vizuální a akustické podobě, zvláště pokud takto byly primárně vytvořeny, tj. není potřeba převádět vizuální informace na akustické a naopak. Vestavěné asistivní programy a funkce v tomto systému lze považovat spíše za jednoduché co do ovládání i do možností. Ty nemusí uživateli zcela dostačovat (příkladem je program pro odečítání textu z obrazovky) a pak je nucen použít externí řešení. Ze širší nabídky mohou volit uživatelé se zrakovým postižením, což lze zřejmě přičítat jednak technologické náročnosti (například je obtížnější použitelně převést mluvenou řeč na textovou informaci, než naopak) a pak také faktu, že typickým výstupem osobního počítače jsou informace v obrazové podobě. Jako příklad software, který mohou využít uživatelé se zrakovým i se sluchovým postižením, posloužily programy Brain Workshop, iMindMap, XMind, Anki a Supermemo UX. Každý z nich má jiné určení, všechny jsou do určité míry konfigurovatelné. Všechny jmenované mohou pracovat s vizuálními informacemi i s informacemi akustickými. Často se jedná o software dostupný zdarma.
51
Další informace
SHRNUTÍ Práce se zabývá zrakovým, sluchovým, duálním postižením a důsledky těchto postižení. Zjišťuje, jaké možnosti nabízí osobám s tímto postižením běžný osobní počítač s operačním systémem Windows 7, zabývá se výběrem LCD monitoru a některým softwarem pro práci s vizuálními a akustickými informacemi.
52
Summary
SUMMARY This bachelor thesis deals with the visual, auditory, dual sensory disabilities and their implications. It explores possibilities of PC running Windows 7 for people with sensory disabilities, provides information about LCD monitor selections and deals with some software for working with visual and acoustic information.
53
Bibliografie
BIBLIOGRAFIE 1. World Health Organization. Fact Sheet N°282. Visual impairment and blindness [online]. říjen 2011 [cit. 21. října 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB:
. 2. HAMADOVÁ, Petra, KVĚTOŇOVÁ, Lea a NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 126 s. ISBN 978-80-7315-145-4. 3. MACHÁČEK, Pavel. Osvětlení a slabozrakost : jak správně svítit a vytvořit vhodné podmínky pro slabozrakého člověka. 1. vydání. Praha : Tyfloservis, 2002. 48 s. ISBN 80-238-9231-2. 4. bfi Steiermark / EDV-Schulungszentrum. EUROCHANCE – English and German for Visually Impaired people. European Labour Market Report [online]. 19. února 2004 [cit. 28. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . Nr. CZ/03/W/F/LA-161832. 5. VÁGNEROVÁ, Marie. Oftalmopsychologie dětského věku. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1995. 182 s. ISBN 80-7184-053-X. 6. World Health Organization. International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems 10th Revision (ICD-10) Version for 2010. Visual impairment including blindness (binocular or monocular) [online]. [cit. 19 února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: .
54
Bibliografie 7. World Health Organization. Change the Definition of Blindness [online]. 7. dubna 2008 [cit. 27. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 8. NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie. In PIPEKOVÁ, Jarmila et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepracované a rozšířené vydání. Brno : Paido, 2010, str. 253– 272. ISBN 978-80-7315-198-0. 9. Český svaz zrakově postižených sportovců. Klasifikace. Klasifikace zrakového postižení [online]. 2011-2012 [cit. 27. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 10. World Health Organization. International Classification of Functioning, Disability and Health (ICF). ICF Browser : b210 Seeing functions [online]. [cit. 20. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 11. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví [online]. 16. srpna 2010 [cit. 1. března 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . ISBN 978-80-247-1587-2. 12. MORAVCOVÁ, Dagmar. Zraková terapie slabozrakých a pacientů s nízkým vizem. 1. vydání. Praha : Triton, 2004. 216 s. ISBN 80-7254-476-4. 13. PASCOLINI, Donatella a MARIOTTI, Silvio Paolo. VISION 2020. Global estimates of visual impairment: 2010 [online]. 5. prosince 2011 [cit. 28. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 14. The European Blind Union. Information on blindness and partial sight. Causes [online]. [cit. 29.. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 15. KUCHYNKA, Pavel et al. Oční lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 812 s. ISBN 978-80-247-1163-8. 16. World Health Organization and International Agency for the Prevention of Blindness. VISION 2020. Childhood blindness [online]. 2004 [cit. 28. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 55
Bibliografie 17. World Health Organization. International Day for Ear and Hearing, 3 March 2012 [online]. 2012 [cit. 3. března 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 18. LEJSKA, Mojmír. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno : Paido, 2003. 158 s. ISBN 80-7315-038-7. 19. World Health Organization. Fact sheet N°300. Deafness and hearing impairment [online]. únor 2012 [cit. 2. března 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 20. JEDLIČKA, Ivan. Vady a poruchy sluchu z hlediska otorinolaryngologie a foniatrie. In ŠKODOVÁ, Eva et al. Klinická logopedie. 1. vydání. Praha : Portál, 2003, str. 439-461. ISBN 80-7178-546-6. 21. Šlapák, Ivo a Floriánová, Pavla. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno : Paido, 1999. 88 s. 80-85931-67-2. 22. ŠLAPÁK, Ivo, JANEČEK, Dalibor a LAVIČKA, Lukáš. Základy otorinolaryngologie a foniatrie pro studenty speciální pedagogiky [online]. 8. května 2009 [cit. 14. prosince 2011]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 23. NOVÁK, Alexej. Foniatrie a pedaudiologie I. Praha : Vlastním nákladem autora, 1994. 132 s. 24. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity [online]. 2003-2011 [cit. 29. ledna 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 25. World Health Organization. Grades of hearing impairment [online]. 2012 [cit. března 4, 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 26. ŠEDIVÁ, Zoja. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. 1. vydání. Praha : Septima, 2006. 64 s. ISBN 80-7216-232-2.
56
Bibliografie 27. VYMLÁTILOVÁ, Eva. Problematika sluchových vad z hlediska klinické psychologie. In ŠKODOVÁ, Eva et al. Klinická logopedie. 1. vydání. Praha : Portál, 2003, str. 463–488. ISBN 80-7178-546-6. 28. VIA Občanské sdružení hluchoslepých. Okamžik. Manifest hluchoslepých [online]. 26. Říjen 2011 [cit. 28. ledna 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 29. ZEMAN, Václav. Infoservis. Červenobílý den s Bárou [online]. 21. Duben 2004 [cit. 29. Leden 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 30. LORM. O hluchoslepotě. Definice hluchoslepoty [online]. [cit. 26. ledna 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 31. Zákon 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. [online]. [cit. 29. ledna 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 32. LUDÍKOVÁ, Libuše. Vzdělávání hluchoslepých I. 1. vydání. Praha : Scientia, 2000. 76 s. ISBN 80-7183-225-1. 33. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity [online]. [cit. 29. ledna 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 34. SOURALOVÁ, Eva a HORÁKOVÁ, Radka. Problematika osob s hluchoslepotou a kontaktní tlumočení u hluchoslepých preferujících český znakový jazyk. Druhé, opravené vydání. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 80 s. ISBN 97880-87218-08-2. 35. The National Consortium on Deaf-Blindness. Causes of Deaf-Blindness. Primary Etiologies of Deaf-Blindness - Frequency [online]. [cit. 7. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: .
57
Bibliografie 36. ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. 3., doplněné vydání. Tišnov : Sursum, 1997. 156 s. ISBN 80-85799-03-0. 37. HOLMANOVÁ, Jitka. Raná péče o dítě se sluchovým postižením. 2. vydání. Praha : Septima, 2005. 96 s. ISBN 80-7216-213-6. 38. Fakultní nemocnice Ostrava. Vyšetřování sluchu u dětí [online]. 27. červenec 2011 [cit. 29. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 39. PŘINOSILOVÁ, Dagmar. Diagnostika ve speciální pedagogice : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 178 s. ISBN 978-80-7315-142-3. 40. Wikipedia, the free encyclopedia. Assistive technology [online]. 2. březen 2012 [cit. 9. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 41. Section508. S.2432. Assistive Technology Act of 1998 [online]. 1998 [cit. 9. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 42. Iniciativa informatiky pro občany. Asistivní technologie [online]. 2009 [cit. 11. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 43. BUBENÍČKOVÁ, Hana a PAVLÍČEK, Radek. Budou weby veřejné správy skutečně přístupné? Knihovna [online]. 2008, roč. 19, č. 2, s. 68-75 [cit. 29. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . ISSN 1801-3252. 44. LUDÍKOVÁ, Libuše. Vzdělávání hluchoslepých III. 1. vydání. Praha : Scientia, 2001. 80 s. 80-7183-256-1. 45. KAŠPAR, Zdeněk. Technické kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením. Druhé, opravené vydání. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 118. ISBN 978-80-87218-15-0. 46. Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona 133/2011 Sb. [online]. [cit. 9. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: .
58
Bibliografie 47. Vyhláška 30/2001 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích [online]. [cit. 6. února 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 48. KOVAČ, Pavel. Technologie LCD panelů : Přehled vlastností LCD panelů [online]. 5. prosinec 2011 [cit. 27. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 49. Barco. Glossary [online]. [cit. 27. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 50. KÖB, Damian. PRAD ProAdviser. Viewing angles on the 2333HD [online]. 29. květen 2009 [cit. 23. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 51. BAKER, Simon. TFT Central. Panel Technologies : TN Film, MVA, PVA and IPS Explained [online]. 30. duben 2011 [cit. 12. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 52. KOVAČ, Pavel. Technologie LCD panelů : Popis jednotlivých technologií [online]. 5. prosinec 2011 [cit. 12.. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 53. KÖB, Damian. PRAD ProAdviser. Review : Eizo EV2333WH-BK Part 8 [online]. 23. listopad 2009 [cit. 26. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 54. WOJCIECH, Sandra. Panel technologies – there’s one for everyone [online]. 14. březen 2008 [cit. 24. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 55. KÖB, Damian. PRAD ProAdviser. Review : Fujitsu P27T-6 IPS Part 8 [online]. 2. únor 2011 [cit. 25. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: .
59
Bibliografie 56. Wikipedia, the free encyclopedia. TFT LCD. [online]. 13. březen 2012 [cit. 31. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 57. KWOLEK, Jirka. Průvodce plochými panely: TN, IPS, MVA, který je lepší? [online]. 16. květen 2005 [cit. 28. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 58. Microsoft. Microsoft Accessibility Technology for Everyone. Accessibility in Windows 7 [online]. © 2012 [cit. 18. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 59. Microsoft. Nápověda systému Windows 7. Klávesové zkratky [online]. © 2012 [cit. 24. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 60. Introduction. Brain Workshop - a Dual N-Back game [online]. [cit. 29. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 61. ThinkBuzan. Inventors of Mind Mapping [online]. © 2010–2011 [cit. 26. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 62. Wikipedia, the free encyclopedia. Tony Buzan [online]. 24. březen 2012 [cit. 26. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 63. Mind Tools Ltd. Mind Maps® : A Powerful Approach to Note-Taking [online]. © 1996–2012 [cit. 26. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 64. ThinkBuzan. Products [online]. © 2010–2011 [cit. 26. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 65. XMind Ltd. XMind : Collaborative Minds [online]. © 2006-2011 [cit. 30. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 66. CALINSKY, David. Hints & Tips. FullRecall [online]. 10. duben 2008 [cit. 3. duben 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 67. ELMES, Damien. Anki [online]. [cit. 31. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: .
60
Bibliografie 68. SuperMemo World . SuperMemo versions. SuperMemo UX [online]. © 1991-2012 [cit. 25. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 69. SuperMemo World. Learning on-line. What is supermemo.net Academy [online]. © 1991-2012 [cit. 25. březen 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 70. HORÁKOVÁ, Radka. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, Jarmila et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepracované a rozšířené vydání. Brno : Paido, 2010, str. 141-156. ISBN 978-80-7315-198-0. 71. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Odbor 23. Posuzování invalidity od 1.1.2010 [online]. 31. prosince 2009 [cit. 5. března 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . 72. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů [online]. 1. leden 2012 [cit. 19. únor 2012]. Dostupné z WORLD WIDE WEB: . ISBN 92-4154649-2.
61
Seznamy a odkazy
SEZNAMY A ODKAZY Seznam obrázků Orientační zobrazení pozorovacích úhlů z webu Barco ...................................................25 Pozorovací úhly monitoru s TN maticí ............................................................................27 Pozorovací úhly monitoru s maticí PVA ..........................................................................28 Pozorovací úhly monitoru s maticí IPS .............................................................................29 Usnadnění přístupu ve Windows 7 ....................................................................................30 Centrum usnadnění přístupu...............................................................................................31 Různé typy kurzorů myši dostupné přes Centrum usnadnění přístupu ..........................31 Hlavní okno programu Lupa ..............................................................................................32 Lupa v režimu čočka, se zvětšením nastaveným na 300 % ...............................................32 Lupa v režimu čočka se zapnutou inverzí barev ................................................................33 Klávesnice na obrazovce ......................................................................................................33 Výřez klávesnice. ..................................................................................................................34 Okno programu Předčítání .................................................................................................34 Nastavení vlastní velikosti textu a jiných prvků ................................................................35 Barevné motivy s vysokým kontrastem .............................................................................36 Náhled obrazovky při aktivovaném vysokém kontrastu ...................................................36 Náhled obrazovky při deaktivovaném vysokém kontrastu ...............................................37 Znaky abecedy pro stimulaci tvarové paměti ....................................................................39 Mřížka pro stimulaci prostorové paměti .............................................................................40 Titulní obrazovka programu Brain Workshop..................................................................41 Nastavení herního módu a výběr zvuků ............................................................................41 Brain Workshop v manuálním módu.................................................................................42 Ukázka myšlenkové mapy z webu Mind Tools ...............................................................43 62
Seznamy a odkazy Ukázka myšlenkové mapy v iMindMap.............................................................................44 Myšlenková mapa vytvořená v programu XMind ............................................................45 Stažení zásuvného modulu do Anki....................................................................................47 Editace šablony, která určuje formátování kartiček při jejich zobrazení .........................47 Dialog pro přidání nové položky do databáze ...................................................................48 Ukázka kartičky s obrázkem: Advanced English - Comics Deck ....................................48 Trenér výslovnosti v programu Supermemo UX, zobrazení amplitudy. ........................49
Seznam tabulek Stupně sluchových vad podle WHO .................................................................................13 Stručné srovnání LCD matic...............................................................................................26 Klávesové zkratky funkcí usnadnění přístupu ...................................................................37
63
