OSNOVY PRO VEDENÍ WORKSHOPŮ

OSNOVY PRO VEDENÍ WORKSHOPŮ Program prevence užívání drog "Romano Sastipen"

Autorka kompilace:

Carmen Arbexová Romský generální sekretariát (Fundación Secretariado General Gitano - FSGG)o Oddělení Romského generálního sekretariátu pro oblast zdravotnictví a závislosti na drogách

SBÍRKA PRACOVNÍCH MATERIÁLŮ Č. 11

Bez uvedení autorství a výslovného písemného souhlasu Romského generálního sekretariátu je toto dílo i jeho části zakázáno reprodukovat. VYDAVATEL: Fundación Secretariado General Gitano (Romský generální sekretariát) Antolina Merino, 10 28025 Madrid Tel. 914220960 Fax: 914220961 e-mail: [email protected] [email protected] www.fsgg.org AUTORKA Carmen Arbexová TECHNICKÁ KOORDINACE Isidro Rodríguez Romský generální sekretariát GRAFICKÝ DESIGN Amparo Navarro TISK Gráficas Juma PŘEKLAD DO ČEŠTINY Mgr. Jindřich Bayer ODBORNÁ KOREKTURA ČESKÉHO PŘEKLADU Mgr. Blanka Korčišová I.S.B.N.: 84-9221352-8-X Povinné výtisky jsou rozesílány podle zákona o autorských právech (značka M-21391-2002) Originál byl publikován v roce 2002. Finančně přispěli: EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND Španělské Ministerstvo práce a sociálních věcí Generální ředitelství pro oblast sociálních opatření pro děti a rodinu

Obsah • Co je podstatou tohoto programu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

• Workshop o tom, co jsou vlastně drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11

– Aktivita č. 1: “Drogy podle mého názoru…”. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17

– Aktivita č. 2: “Prodavač lží” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19

– Aktivita č. 3: “Stojí to riziko za to?” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

23

• Workshop o alkoholu, tabáku, marihuaně a hašiši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

25

– Aktivita č. 1: Žít bez hranic … omezte alkohol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

37

– Aktivita č. 2: “Piškvorky skutečností a mýtů obklopujících alkohol”. . . . . . . . . .

41

– Aktivita č. 3: “Kouříš? … Děkuji, ne” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

45

– Aktivita č. 4: “Tabákový kouř” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

47

– Aktivita č. 5: Když se nezhulíš… To je nuda! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

51

• Workshop o skupinovém tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

55

– Aktivita č. 1: “Záhadná krabice” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61

– Aktivita č. 2: “Takhle se rozhodujeme”. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

65

– Aktivita č. 3: “Jak říct NE” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

69

• Workshop o sebehodnocení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

73

– Aktivita č. 1: “Prostě jsem takovej”. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

79

– Aktivita č. 2: “Obálky s překvapením” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

81

– Aktivita č. 3: “Újma na pozitivním sebehodnocení” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

83

• Workshop o kulturní identitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

85

– Aktivita č. 1: “Naše kulturní prostředí” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

89

– Aktivita č. 2: “Toto je má komunita… toto je naše budoucnost” . . . . . . . . . . . .

91

– Aktivita č. 3: “Historie Romů” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

95

Romský generální sekretariát již řadu let vyvíjí a distribuuje na míru připravené materiály pro provádění intervencí v oblasti závislosti na drogách a stimuluje a podporuje preventivní programy a opatření zaměřená na romskou komunitu. V současnosti pořádá programy nebo preventivní aktivity pro naše obyvatelstvo řada romských organizací a institucí. Zároveň se objevují zajímavé iniciativy v oblasti zdravotní péče i prevence zaměřené na děti a mládež a Romům začínají věnovat stále více pozornosti veřejné i soukromé drogové služby. Prezentovaný materiál se zabývá aktivitami tohoto typu. Cílem materiálu s názvem Workshopy na téma drogové prevence pro romskou mládež i dalších preventivních materiálů specificky přizpůsobených romské populaci (Pokyny pro učitele a komix s názvem Dikando, videokazeta Příběhy strýce Miguela), které jsme připravili v rámci programu Romské zdraví (Romano Sastipen), je zavést ve španělských romských asociacích specifická preventivní opatření a vyhodnotit, jaký dopad mají používané postupy. Workshopy nabídnou pedagogům a mediátorům a všem dalším, kteří pracují s romskou mládeží, informace, užitečné tipy a návrhy, jak provádět preventivní aktivity, které mohou obohatit a doplnit již prováděnou práci a poslouží i jako kvalitní nástroje, které jim pomohou čelit rizikům, jimž jsou především vystaveny mladší části populace. Rádi bychom poděkovali všem osobám a institucím, které se podílely na přípravě tohoto materiálu, zejména pedagogům a mediátorům z různých španělských romských asociací, kteří se svými návrhy, kritikou a radami podíleli na práci pracovních skupin. Dále děkujeme Koordinátorovi nevládních neziskových organizací působících v oblasti závislosti na drogách za to, že nám poskytl prostory k pořádání workshopů. Děkujeme i Vládní delegaci pro národní strategii v oblasti drog za stimulování naší práce s romskou komunitou a trvalou, nejen finanční, podporu. Závěrem děkujeme autorce těchto materiálů Carmen Arbexové, která s námi spolupracuje již řadu let a praktickými i teoretickými znalostmi o Romech přispívá k lepšímu propojení obsahu materiálů a metodologie.

Co je podstatou tohoto programu?

Program byl připraven tak, aby se mohl realizovat ve formě workshopů zaměřených na problémy spojené s užíváním drog. Skládá se z pěti workshopů, které se zabývají preventivními aktivitami pro romskou mládež. Workshopy mají tři základní charakteristiky: • Referenční i cílovou skupinou těchto osnov jsou děti. • V roli vedoucích, kteří budou provádět aktivity zahrnuté v různých workshopech, budou působit mediátoři, kteří pracují s romskou mládeží. • Workshopy byly připraveny tak, aby se prováděly v rámci romských asociací. Rozdělením programu na pět samostatných nezávisle strukturovaných workshopů lze flexibilně pracovat s jednotlivými workshopy bez nutnosti jakkoli se odvolávat na další workshopy. V ideálním případě by účastníci měli navštívit všech pět workshopů, aby bylo možno probrat co nejvíce témat a cílů v oblasti prevence závislosti na drogách. Workshop a v něm obsažené aktivity není nutno provádět v uvedeném pořadí. Spíše byste si jej měli přizpůsobit tomu, jaké představy o něm má vedoucí i samotná skupina. Není-li z nějakého důvodu možné realizovat všechny aktivity, doporučujeme, abyste si pročetli celé osnovy a vybrali si, které aktivity nejlépe odpovídají potřebám mladých účastníků workshopu. K řádnému provádění workshopů by se mělo pracovat se skupinami o maximálním počtu třiceti dospívajících, aby byla zachována možnost osobního kontaktu mezi vedoucím a mladými i mezi nimi navzájem.

Na co se workshopy zaměřují? Jaké jsou cíle?

Workshopů by se měli účastnit mladí Romové ve věku jedenáct až osmnáct let.

• Poskytnout mediátorům, kteří pracují s romskou mládeží, pokyny a nástroje, které jim usnadní práci a umožní dobře provádět preventivní práci v oblasti užívání drog. • Nabídnout mladým lidem kritéria a prostředky, které jim umožní zaujmout stanovisko k užívání drog.

7•

Co najdete vjednotlivých workshopech?

Workshopy se skládají z následujících částí: 1º. Čeho by se pomocí tohoto workshopu mělo dosáhnout? V této části je uvedeno, jakých specifických krátkodobých cílů by se pomocí workshopu mělo dosáhnout. 2º. Věděli jste… Základem všech forem učení jsou obecné koncepty a několik základních myšlenek, s jejichž pomocí lze snadněji porozumět probíranému tématu. Proto by měly aktivity začínat obecným nástinem probíraného tématu. V této části workshopu je uveden krátký informativní seznam, několik údajů a doplňující odkazy, aby měl vedoucí workshopu k dispozici základní informace k tématu. Tento krátký teoretický úvod do tématu probíraného ve workshopu zároveň slouží jako motivace pro pozdější práci. Myšlenky uvedené v části s názvem Věděli jste, že není nutno sdělovat účastníkům, měly by spíše pomáhat v práci vedoucím workshopů. 3º. Průběh a vývoj workshopu V každém workshopu jsou obsaženy tři konkrétní aktivity, u kterých jsou popsány následující parametry: • Jaký účel má tato aktivita? Tu nájdete špecifické ciele, na docielenie ktorých bola aktivita navrhnutá. Zde je uvedeno, jakých specifických cílů by se pomocí aktivity mělo dosáhnout. Jsou velmi důležité k pochopení fungování, průběhu a obsahu každé aktivity. Lze je použít i ke srovnání zamýšlených a skutečných výsledků. • Jak budeme postupovat? Zde je uveden do jednotlivých kroků rozvedený popis realizace aktivit. Popisuje se zde, jak co dělat. • Kolik času si máme vyhradit? Zde se dozvíme, kolik času je na aktivitu třeba vyhradit. Je to jen informativní časový údaj, který se může měnit v závislosti na tempu a dynamice jednotlivých skupin. • Co potřebujeme? Zde je uvedeno, jaké specifické materiály a prostředky potřebují účastníci a vedoucí k provedení aktivity. U materiálů pro dospívající je zároveň uvedeno, ke kterým aktivitám budou zapotřebí (karty, případové studie…). Každá stránka je označena logem.

•8

Jak provádět workshopy?

Cílem používané metodologie, která spočívá především v práci se skupinovou dynamikou, je přimět komunitu, aby sama prováděla potřebná preventivní opatření. Za tímto účelem nabízíme praktické nástroje, které lze snadno použít bez komplikované přípravy.

Navrhovaná metodologie chápe účastníka programu jako jednotlivce schopného vývoje vlastních dovedností a prostředků potřebných ke snížení rizika drogové závislosti. Jedná se tedy o metodologii, která vyžaduje aktivní spoluúčast a využívá různých technik a typů aktivit, které podněcují zábavu, tvrdou práci, autonomní učení atd.

Podle navrhované metodologie má vedoucí následující roli: • Organizuje učební situace, při nichž účastníci mohou diskutovat a analyzovat otázky spojené s užíváním drog. • Umožňuje, aby účastníci mohli diskutovat a analyzovat jednotlivé otázky (subjekty). • Podporuje sdílení a analýzu zkušeností a hledání možných řešení.

V průběhu workshopů se snažte o následující: • Měla by se zachovat vřelá atmosféra důvěry a vzájemného respektu, v níž se mladí cítí dobře, relaxují a mohou se svobodně vyjadřovat.. • Rozsaďte účastníky do kruhu, aby na sebe lépe viděli. Všichni tak budou stejně vzdáleni od středu, a tak si nikdo nebude připadat ani důležitější, ani opomíjen. • Stimulujte aktivní spoluúčast účastníků, aby si osvojili to, co se naučí, jako jejich vlastní schopnosti. • Umožněte, aby se účastníci mohli svobodně vyjadřovat. Neměli byste je k vyjádření nutit. I ti nejstydlivější či nejtišší se obvykle přirozeně zapojí, pokud vidí, že se zapojili i ostatní ze skupiny a mluví otevřeně. • Respektujte individuální rozdíly. • Snažte se o to, abyste společně vyzkoušeli nové způsoby chování a pokuste se vysvětlit, jak fungují. • Zabývejte se analyzováním problému a hledáním vhodných řešení, nejlépe na konkrétní situaci. Pokud mají účastníci problém vybavit si nějakou konkrétní situaci, kterou zažili, požádejte je, aby si nějakou vymysleli. K vymyšlené situaci sice nebudou mít tak silný citový vztah, jako ke skutečné, ale tato strategie jim pomůže, aby se uvolnili a začali vyjadřovat své názory. • Není nutné vždy dojít k nějakému definitivnímu názoru. Přesto může být užitečné, pokud děti nebo dospívající vlastními slovy vyjádří, k čemu dospěli.

9•

Workshopy jsou rozděleny na tři aktivity. V průběhu úvodní aktivity by si účastníci měli uvědomit, jaké specifické rizikové faktory souvisí s užíváním drog (skupinový tlak, nízké pozitivní sebehodnocení, ztráta kulturní identity...) a měli by všimnout výskytu těchto rizikových faktorů. V dalších dvou aktivitách se seznámí s informacemi o drogách a tím, jakých strategií, dovedností a protektivních faktorů lze v kontaktu s drogami využít.

O čem jsou jednotlivé workshopy?

Obsahem všech workshopů je fenomén užívání drog a s tím spojené otázky. Dva workshopy se zaměřují na specifické aspekty užívání drog a další tři se zabývají nespecifickými aspekty spojenými s užíváním drog. Konkrétně jde o následující témata: • Co je závislost na drogách? • Alkohol, hašiš a tabák • Skupinový tlak • Pozitivní sebehodnocení, sebeúcta (self-esteem) • Hodnoty a romská kulturní identita

• 10

WORKSHOP O TOM, CO JSOU VLASTNĚ DROGY

1 Workshop o tom, co jsou vlastně drogy Čeho by se pomocí tohoto workshopu mělo dosáhnout? Věděli jste… Co je to droga?

• Analyzovat, jaké mají členové skupiny znalosti, stanoviska a názory o drogách. • Pochopit a seznámit se s několika základními koncepty o užívání drog; zvýšit povědomí o tom, jaká jsou s tím spojena rizika a jak užívání poškozuje romské občany. • Zaujmout kritický postoj, především pokud jde o užívání drog jako způsob řešení osobních problémů.. Droga je látka, jejíž užití může vyvolat změnu nebo modifikaci tělesných funkcí, smyslového vnímání, nálady (relaxace, vzrušení, únik), chování nebo toho, co vidíme, slyšíme, cítíme nebo děláme… Na drogách je nejnebezpečnější, že jejich užívání může vést k závislosti (obvykle psychické a někdy i fyzické) a různým nemocem. Drogy se užívají různými způsoby a z různých důvodů. Někdy je užívání drog (léků) nezbytné, např. když kvůli nemoci pod lékařským dohledem užíváme předepsané léky – např. morfin na zmírnění bolesti při různých nemocech. Některé látky (drogy) se za normálních okolností konzumují kontrolovaně, např. když se pijí alkoholické nápoje na svatbách nebo oslavách atd. Stejné nebo podobné látky (morfin, metadon, léky na uklidnění atd.) ale lze užívat i bez předpisu nebo lékařského dohledu, a tím se značně zvyšuje míra rizika spojeného s jejich užíváním. Neměli bychom zapomínat, že drogy samy o sobě nejsou ani špatné, ani dobré; jsou to prostě chemické nebo polochemické produkty, které samy o sobě „nic nedělají“. Nebezpečí vzniká až při konzumaci a závisí také na tom, proč a za jakým účelem jsou užívány. Všem by nám mělo jasné, že je dobré vyhnout se vzniku závislosti. V naší společnosti existuje mnoho drog – některé jsou legální (alkohol, tabák, léky...) a některé nelegální, tzn. je zakázáno je prodávat (hašiš, kokain, heroin...). To ale nutně neznamená, že legální drogy jsou bezpečnější než drogy nelegální.

Co je to závislost na drogách?

Pravidelným a častým užívání drogy, ať již legální, např. alkoholu, nebo nelegální, např. heroinu, může dojít ke vzniku závislosti. Délka tohoto období je u každého jiná. Vykouření jointu nebo vyšňupání několika dávek kokainu neznamená, že se z člověka stane závislý uživatel, přesto se ale zvýší riziko, že bude mít problémy.

13 •

O závislosti hovoříme tehdy, když se někomu nedaří přestat užívat drogu, ačkoli je mu/jí známo, jaké problémy vyvolává. Takový člověk neustále přemýšlí o své droze. Získávání a braní drog pro něj začne být nejdůležitější v životě, a všechno ostatní začne odsouvat stranou. Pak přijde doba, kdy již drogu neužívá pro příjemné prožitky, které dříve přinášela, ale prostě proto, aby se bez ní necítil špatně. V tomto momentu již takové osoby lze považovat za závislé.

Kdo je závislý na drogách?

K závislosti nedochází přes noc a navíc existují různé typy uživatelů. Jsou takoví, kteří prostě vyzkoušeli nějakou drogu, ale dále ji neužívají. Další užívají drogy občas při zvláštních příležitostech, např. na party nebo na oslavě, na svatbě, o víkendech atd. a další je zase berou pravidelně, někteří dokonce každý den. Posledně jmenovaný typ užívání drog vede ke vzniku závislosti nejčastěji. Při pravidelném nebo každodenním užívání drog nebo při konzumaci vysokých dávek jedné či více drog může dojít ke vzniku fyzické nebo psychické závislosti (případně obou). Ty pak mají na svědomí potíže spojené s tím, jak se zbavit návyku na drogu. Závislý se po vysazení drogy obvykle cítí špatně, a to ho často přiměje k relapsu (tedy k opětovnému užívání drogy, na níž je závislý).

Proč někteří mladí berou drogy?

Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, protože každý jsme jiný, a tak i každý mladý ve svém braní drog hledá něco jiného. Nechceme se dopustit přílišné generalizace, ale uveďme, že k drogám nejčastěji vedou následující důvody: touha vyzkoušet, jaké to je, touha pobavit se, cítit se plný energie, co nejvíce si užít aktivit prováděných ve volném čase, vycházet lépe s ostatními, cítit se dospělejší, uniknout problémům, zbavit se pocitů nervozity nebo smutku atd. Užívání nelegálních drog lze vysvětlovat i jinak: jako projev revolty, pohrdání právními normami, projev odvahy tváří v tvář nebezpečí, která u uživatele vede k pocitu, že je lepší než ostatní ve skupině, když všem ukáže, jak je odvážný a úžasný. Další roli hraje pocit, že kdo chce být “in”, musí přece mít zkušenosti s drogami a užívat je… Dalším obvyklým důvodem užívání drog je touha cítit se součástí skupiny a chovat se “správně” v prostředí, kde je členství ve skupině spojeno s užívání drog. Poprvé drogu obvykle nenabídne “dealer”, ale spíše kamarád, příbuzný nebo nějaký známý… K prvním zkušenostem obvykle dochází v rámci skupiny přátel. Jeden z nich přinese drogu a dá ji ostatním. Poté ji společně vyzkoušejí, čímž se mezi nimi vytvoří jisté “skupinové pouto”.

• 14

Není vhodné řešit problémy pomocí drog

Pomocí drog lze skrýt problémy pouze po omezenou dobu. Máme-li obtíže, můžeme využít i jiné podpůrné mechanismy než užívání drog. Můžeme si promluvit s přáteli, rodiči nebo dalšími, kterým věříme. Drogami se problémy nevyřeší, a navíc jejich užívání způsobí nové ekonomické, zdravotní, právní, rodinné nebo jiné problémy..

Lidé obvykle vidí problémy ostatních lidí a své zcela přehlížejí. Platí to i Já to mám pod kontrolou, a tak se mi u drog. nic nestane

Než mladí skončí u zneužívání drog, nikdy si nemyslí, že budou na droze závislí, protože „to se stává pouze feťákům“. Výroky jako „mně se to nikdy nestane, protože já s tím můžu přestat, kdykoli budu chtít“ jsou příkladem jistoty mladých, že jsou schopni mít všechno pod kontrolou, zároveň to představuje další rizikový faktor. V souvislosti s užíváním drog vede názor, že máme všechno pod kontrolou, k pocitu sebeuspokojení a neuvědomování si, s jakým nebezpečím se tu hazarduje. U mnohých, kteří berou drogy, nedojde ke vzniku závislosti, u těch závislých k ní ale nedošlo přes noc. Začali tak, že prostě zkoušeli různé látky, aby se seznámili s jejich účinky, potom je začali užívat sem tam, později ještě častěji… až si, aniž by si to uvědomili, na drogách vytvořili návyk, kterého se nemohou zbavit. Do určité doby si všichni myslí, že to mají pod kontrolou, a i ti, kteří už jsou závislí, tvrdí, že mohou přestat, kdykoli budou chtít.

Není pravda, že lidé, kteří kouří marihuanu, nakonec začnou brát jiné drogy

Neexistuje žádná řetězová biochemická reakce, která by způsobovala, že konzumace určitých látek nutně povede k užívání dalších, silnějších drog. Kouření jointů přímo nevede k tvrdším drogám. Pravdou ale zůstává, že kuřáci marihuany či hašiše jsou v bližším kontaktu se světem nelegálních drog, a proto je pro ně snadnější dostat se k jiným nelegálním drogám. Zdá se prokázáno, že dospívající, kteří v útlém věku začali užívat značná množství tabáku a alkoholu, budou s vyšší pravděpodobností kouřit marihuanu nebo hašiš, případně začnou mít zájem užívat další typy nelegálních drog.

Drogy mají nepříznivý V tisku, televizi či rádiu mají Romové image skupiny, která se specializuje na prodej a konzumaci drog, a zdá se, jako by se na tom podíleli všichni Romové… dopad na všechny Romy Je pravda, že především na předměstích některých velkých měst žijí minorit-

ní skupiny, které ztrácejí kontakt s romskými tradicemi, mají velké problémy získat zaměstnání a zbytek společnosti se jim vyhýbá… V takovém prostředí, a především v rodinách, které si neuvědomily, že drogy nejsou řešení ale prokletí, a které se rozhodly užíváním drog řešit problémy nebo se prodejem drog živit, dochází k nejzávažnějším problémům spojeným s drogami.

15 •

Drogový problém má negativní dopad na všechny Romy. Užívání drog problémy zdaleka neřeší, naopak je ještě zhoršuje: • Užívání poškozuje pověst Romů v rámci komunity a způsobuje vyhošťování či zamítání určitých členů komunity, což vede k tomu, že jsou marginalizováni (vytlačováni na okraj) i mezi vlastními lidmi. • Vyvolává konflikty v rodinách a rozděluje je.. • Ti, kteří si ruinují zdraví užíváním drog, se vystavují nebezpečí nákazy nakažlivými chorobami, narušení osobního vývoje a poškození vztahů s okolím a především s vlastní rodinou.

• 16

Aktivita č. 1: "Drogy podle mého názoru…" Jaký účel má tato aktivita?

• Zamyslet se nad konceptem užívání drog a najít správnou definici termínu užívání drog. • Seznámit se s tím, jak skupina chápe a vnímá drogy. • Identifikovat a pochopit prezentované názory na užívání drog a rozlišit mezi realistickými a chybnými názory.

Jak budeme postupovat?

Krok jedna: Vedoucí požádá, aby účastníci spontánně řekli první slovo, které se jim vybaví nebo co si představí, když slyší slovo droga. Všechna tato slova poté bez konkrétního pořadí zapíše na tabuli a počká, dokud všem nedojdou nápady. Krok dva: Poté se společně se skupinou pokusí vydefinovat, jakou mají drogy image. Názory označující negativní vnímání drog označí písmenem N a písmenem P označí pozitivní názory o drogách. Poté společně proberou výsledky. Tato část aktivity se uzavře společným nalezením definice termínu “droga”. Krok tři: Vedoucí rozdělí účastníky do malých skupinek (po třech nebo čtyřech) a rozdá jim karty s otevřenými větami o drogách a jejich užívání (viz kartu s názvem Otevřené věty o drogách). Poté je požádá, aby popřemýšleli a dokončili věty podle svého uvážení. Krok čtyři Každá skupina jmenuje mluvčího, který prezentuje, k jakým společným závěrům skupina dospěla. Vedoucí zapíše prezentované názory na tabuli. Poté seskupí významově podobné názory a podtrhne ty, které se objevily nejčastěji. Krok pět: Vedoucí začne rozebírat jednotlivé názory, označí správné myšlenky a seznámí posluchače s informacemi uvedenými na začátku těchto osnov v části s názvem Věděli jste, že…

Co potřebujeme?

• Karty označené názvem Otevřené věty o drogách.

Kolik času si máme vyhradit?

• Přibližně dvě hodiny.

17 •

“OTEVŘENÉ VĚTY O DROGÁCH“

• Těm, kteří berou drogy, by se mělo říct, že/aby.................................................... ............................................................................................................................... • Myslím, že mladí, kteří si myslí, že jim drogy mohou pomoct vyřešit problémy, ............................................................................................................................... ............................................................................................................................... • Podle mého názoru je zkouřit se marihuanou nebo hašišem na party................ ............� • Myslím, že zakouřit si občas marihuanu nebo hašiš.............................................. ..............� • Pokud nějaký mladý člověk bere několik měsíců hodně drog, může to být, protože... ............................................................................................................................... • Podle mě se začne marihuanou nebo hašišem a potom...................................... ...........� • Někteří mladí říkají, že mají všechno pod kontrolou, ale já bych jim řekl/a, že.. ..............� • Říká se, že mladí poprvé berou drogu, protože jim ji nabídne „dealer“, já si ale myslím, že.................................................................................................................. .ˈ • Podle některých lidí je každý, kdo bere drogy, závislý, já si ale myslím, že............ ................................................................................................................................... ................................................................................................................... • Někteří mladí berou drogy, protože......................................................................... ......................................................................................................................... • K problému vzniku závislosti dochází, když............................................................. .ˈ • Říká se, že nejnebezpečnější droga je heroin, ale já si myslím, že........................... ..........................................................................................................................

• 18

Aktivita č. 2: “Prodavač lží” Jaký účel má tato aktivita?

• Informovat mladé o tom, že se mohou objevit lidé, kteří jim budou nabízet “zázračné lektvary”, jimiž si údajně mohou vyřešit osobní problémy. • Dávat si pozor na jakékoli nabízené neznámé chemické látky. Krok jedna


Vedoucí navrhne, aby skupina nazkoušela krátkou divadelní hru. Scénář je uveden na listu s názvem PRODAVAČ LŽÍ. Krok dva Vyberte pět dobrovolníků, kteří nazkouší hru. Na její přípravě se budou podílet všichni účastníci a měli by na to dostat tolik času, kolik budou potřebovat. Je důležité, aby se na přípravě scénky podílela celá skupina: jako statisti, při přípravě dekorací nebo kostýmů, při výběru hudby, výrobě rekvizit atd. Podle návrhů a příspěvků účastníků lze scénář pozměnit či prodloužit.. Krok tři Po nazkoušení hry zorganizujte vystoupení. Připravte plakáty a pozvánky a pozvěte lidi ze sousedství, rodiče, sourozence, příbuzné atd. Je-li to možné, měl by se představení konat v budově romské asociace. Krok čtyři Po několika dnech, kdy mají účastníci hru stále v paměti, by se měli znovu sejít a na základě hry provádět další aktivity.

Co potřebujeme?

• scénář hry PRODAVAČ LŽÍ • čarodějský kostým (plášť, klobouk, kufr…) • koláč • květinu • zářící hvězdu • láhev se sirupem (zázračný lektvar)


• Tolik, kolik jej skupina bude potřebovat k přípravě hry. • Vystoupení potrvá přibližně hodinu.

19 •

“PRODAVAČ LŽÍ” (Scénář vychází ze stejnojmenné aktivity z knihy La Educación sobre las drogas en el Ciclo Superior de la E.G.B. (Drogová výchova na druhém stupni základních škol), jejímiž autory byli R. Mendoza, A. Vilarasa a X. Ferrer. Vydalo ji španělské Ministerstvo vědy a vzdělávání v roce 1986.) Scéna 1 Čaroděj jménem Kamelo má na sobě kalhoty a bundu, tmavé brýle a nese velký kufr. Představí se publiku, že je významný obchodník a chce vydělat hodně peněz. Myslí si, že kvůli nízkému vzdělání a kulturní úrovni se Romové dají snadno napálit. Řekne publiku, že by mu někteří Romové mohli pomoct vydělat hodně peněz. Během řeči se začne převlékat do čarodějského úboru. Vyndá z kufru plášť, čarodějský klobouk atd. a oblékne si je, sundá si sluneční brýle a uklidí je do kufru. Scéna 2 Na scénu vchází Honza. Je hodně naštvaný, protože si z něj ve škole neromští spolužáci zase dělali legraci a nenechali ho hrát s nimi fotbal. Čaroděj si s Honzou začne povídat a ptá se ho, co se stalo. Vyndá z kufru „magický koláč“ a řekne mu, že když ho sní, tak se vyřeší všechny jeho problémy. Stane se z něj zábavný společník a bude skvělý fotbalista. Všichni, včetně neromských dětí, s ním budou chtít hrát fotbal. Honza mu uvěří, s chutí si koláč koupí a potom odejde. Čaroděj si dá peníze do kufru, spokojeně si zamne ruce a řekne: „pěkně jsem ho napálil…”

Scéna 3 Na scénu přichází Růžena a Anděla. Jsou velmi smutné. Anděla řekne publiku, že u ní doma mají neustále všichni blbou náladu. Otec nemůže najít práci a neustále jí peskuje. Nechová se tak laskavě jako dřív. Růžena řekne publiku, že ji baví studovat a je jí ve škole dobře. Podle její matky už ale studovala dostatečně dlouho a přišel čas, aby pomáhala doma a starala o mladší sourozence. Nyní se na scéně znovu objeví čaroděj, přijde k oběma děvčatům a řekne jim, ať si nedělají starosti, protože pro ně má řešení.

• 20

Vyndá z kufru „kouzelnou květinu“, jejíž vůně uspává, vyvolává sny a příjemné pocity… a dá ji Anděle. Potom vyndá „zářící hvězdu“, dá ji Růženě s tím, že když si ji dá na čelo, tak bude snít, cestovat do nejvzdálenějších koutů zeměkoule a zažije báječná dobrodružství… To je mnohem lepší zábava než studium! Obě děvčata jsou z květiny i hvězdy, které jim dal čaroděj, velmi nadšené. Čaroděj je ale potom požádá, aby mu za ně daly peníze, které měly na kino. Dají mu je a odejdou. Scéna 4 Na scénu vstoupí Dežo a pojídá sendvič. Čaroděj o něm říká publiku, že má velké deprese, protože je tlustý a nemotorný a špatně tancuje. Děvčata si ho nevšímají, protože je s ním nuda, a proto se s nimi obecně těžko seznamuje. Aby toho nebylo dost, zamiluje se do Adély, která si ho vůbec nevšímá. Čaroděj mu řekne, že pro něj má řešení. Vyndá z kufru zázračný lektvar a řekne mu, že když ho vypije, tak bude čilý, bude s ním spousta legrace a jeho nohy budou na parketu samy vědět, co mají dělat. Dežo si s nadšením vezme lektvar, zaplatí čarodějovi a odejde. Scéna 5 Na scénu přichází Honza a říká publiku, že snědl koláč a cítil se plný energie, jako fotbalová hvězda. Hrál s kamarády zápas a myslel si, že je z nich nejlepší. Uprostřed hry mu ale došla energie a začal být příšerně unavený. Vypadal jako blázen a všichni se mu smáli – i jeho romští kamarádi. Čaroděj mu vysvětlí, že si možná měl dát více koláčů a že jakmile začnou účinky ustupovat, musí si dát další koláč. Poté mu nabídne, že mu prodá další. Na scénu poté vstoupí Anděla a Růžena. Anděla říká, že se vůbec necítí dobře. Po „kouzelné květině“ se jí chtělo spát, ale její problémy nezmizely. Jen je jí teď všechno jedno. Nezajímá ji rodina, přátelé ani příbuzní, prostě nic a nikdo… chce se jen vrátit do toho stavu, ovonět květinu a znovu usnout. Čaroděj jí vysvětlí, že důvodem je, že kytka zvadla. Aby se cítila dobře, potřebuje čerstvou květinu.

Růžena řekne, že si zkusila dát hvězdu na čelo a že to byla ze začátku zábava, která ale trvala jenom pár hodin. Potom se začala cítit letargicky a ztratila veškerou energii. Pár dní nešla do školy a matka si začala myslet, že ji konečně přešla chuť pokračovat ve studiích, a tak zašla do školy a oznámila tam, že její dcera se už do školy nevrátí. Růžena je nyní velmi smutná a zmatená. 21 •

Čaroděj jí řekne, že to bylo, protože záře hvězdy rychle vybledne, ale že jí může záři znovu „dobít“, aby si mohla znovu užít. Poté na scénu přijde Dežo a řekne, že vypil zázračný lektvar a opravdu se cítil velmi čile a zdálo se mu, že je příjemný a přitažlivý. Potom ale účinek rychle vyprchal, Dežo se začal chovat jako blázen a Adéla se mohla potrhat smíchy. Čaroděj mu vysvětlí, že si musí dávat větší dávky lektvaru a že mu ho dá víc, pokud mu přinese všechny peníze z matčiny peněženky. Děti začnou pochybovat, jestli jim čaroděj opravdu chce pomáhat. Může to dělat proto, že se je snaží obrat o všechny peníze? Začnou ho podezírat, že chce, aby si od něj neustále kupovali jeho zboží. Scéna č. 6 Děti začnou diskutovat o tom, jaká pro a proti má to, co jim čaroděj nabízí. Potom se obrátí k divákům a zeptá se jich, co si o tom myslí. Uvědomí si, že je čaroděj chce znovu napálit a dojdou k závěru, že nejdůležitější je najít skutečné řešení problémů vzájemnou podporou a tím, že požádají o pomoc ty, kteří je milují. Drogy nejsou řešení a ublíží nám. Na závěr představení herci zamávají publiku, vezmou se kolem ramen a recitují následující verše (které lze také zhudebnit): Když máš problémy A nic není, jak chceš´ Hledej hned řešení Nenech to na další den Kamelo ti to řekl´ Ale pštrosa ze sebe nedělej Nedávej hlavu pod křídlo Ani do písku ji nestrkej Když nám prodavač lží Kolem úst zkouší mazat med Nenecháme se napálit A pryč ho pošleme hned

• 22

Aktivita č. 3: "Stojí to riziko za to?" Jaký účel má tato aktivita?

Seznámit se s tím, jaké znalosti mají členové skupiny o účincích drog a pomoci jim uvědomit si, že všechny drogy nějakým způsobem působí na mozek. Analyzovat, jaká rizika představují drogy pro romskou komunitu.


Krok jedna Vedoucí požádá účastníky, aby si vybavili představení, se kterým před pár dny vystoupili. Pak mu skupina odpoví na několik otázek: • Kdo je podle vás opravdu Kamelo? • Čaroděj nabídl mladým řešení problémů pomocí “koláče”, “kouzelné květiny” a “zázračného lektvaru”. Co podle vás tyto koláče atd. představují? • Mají všechny drogy stejné účinky? Krok dva Vedoucí vysvětlí, že mezi jednotlivými drogami jsou rozdíly i v tom, jak působí na mozek. Některé drogy jsou stimulanty (budivé látky), jiné tlumivé látky (depresanty) a další zase mají halucinogenní účinky. Nakreslete na tabuli tři sloupce. Levý sloupec nadepište slovem tlumivé látky, prostřední slovem stimulanty a pravý slovem halucinogeny. Objasněte, že se jedná o základní typy účinků drog na mozek a krátce je popište (informace najdete např. v každé sekci v oddílu s názvem VĚDĚLI JSTE, ŽE…). Zdůrazněte, že podobné účinky každý z nás někdy cítil i bez drog: Tlumivý účinek: např. když jste nachlazení, otupělí, ospalí, nebo velmi unavení či přespalí. Stimulační účinek: když vyhrajete nějaké sportovní utkání nebo se dozvíte nějakou velmi dobrou novinku. Halucinogenní účinek: když uděláte pár kotrmelců a máte pocit závrati. Vedoucí poté požádá účastníky, aby popřemýšleli, jakými dalšími způsoby se dají podobně jako ve výše uvedených příkladech vyvolat pocity podobné účinkům drog. Krok tři Vedoucí se zeptá, jaké drogy podle účastníků představuje koláč (stimulant), květina (tlumivé látky ), hvězda (halucinogen) a lektvar (stimulant), který čaroděj nabízel mladým. Krok čtyři Vedoucí požádá účastníky, aby vyjmenovali všechny drogy, které znají, a zapíše je na tabuli. Krok pět Poté je vedoucí vyzve, aby rozdělili drogy na tabuli do uvedených kategorií podle toho, jak podle nich působí na mozek a centrální nervovou soustavu. Takto lze provést klasifikaci jim známých drog.

23 •

Cílem této části aktivity je zhodnotit, jaké mají účastníci znalosti, aby je bylo možno podle potřeby rozšířit či korigovat na základě informací uvedených na začátku workshopu v části s názvem Věděli jste…. Poznámka: Je důležité, aby si vedoucí nemyslel(a), že o drogách musí vědět všechno. Zůstanou-li nějaké pochyby nebo otázky bez odpovědi, lze informace dohledat a dodat později. Krok šest: Vedoucí se zeptá, proč čaroděj Kamelo říkal, že by mu někteří Romové mohli pomoct zbohatnout? Krok sedm: Rozdělte skupinu na skupinky (po třech nebo čtyřech) a požádejte je, aby každá skupinka odpověděla na výše uvedenou otázku a patnáct minut debatovala o tom, jaké účinky mají drogy na romskou etnickou skupinu. Jednotlivé skupiny by se měly věnovat různým kategoriím rizik vyvolaných drogami: • První skupina se zaměří na zdraví mladých Romů. • Druhá skupina se zaměří na romské rodiny. • Třetí skupina se zamyslí nad tím, jakou image mají Romové jako lidé. • Čtvrtá skupina se zaměří na romské zvyky a tradice. Krok osm: Každá skupina si zvolí mluvčího, který představí závěry práce celé skupině. Krok devět: Zahájí se debata o těchto otázkách. Vedoucí vede debatu a pokud se o nich skupina sama nezmíní, uvádí fakta z oddílu Věděli jste…

Co potřebujeme?


• Křídu a tabuli.

• Přibližně čtyři hodiny. • Tato aktivita může zabrat poměrně hodně času, a tak může být lepší rozdělit ji do dvou dvouhodinových sezení. • V prvním sezení proveďte kroky jedna až pět. • Kroky šest až devět zařaďte do druhého sezení..

• 24

WORKSHOP O ALKOHOLU, TABÁKU, MARIHUANĚ A HAŠIŠI

2 Workshop o alkoholu, tabáku, marihuaně a hašiši • Čeho by se pomocí tohoto workshopu mělo dosáhnout?

Věděli jste…

Zhodnotit dosavadní informovanost o negativních účincích alkoholu, tabáku a hašiše na tělo a o chování s jejich užíváním spojeným, tyto informace korigovat a dostatečně doplnit.

Alkohol je droga jako každá jiná. Je to droga společensky přijímaná, je součástí naší kultury, také proto je v naší společnosti nejčastěji užívaná i zneužívaná a je na ní závislý nejvyšší počet lidí. Alkohol v pivu, vínu, whisky nebo ginu je vždy stejná látka. Jedná se o jedovatou (toxickou) látku, která poškozuje tělo a v některých případech stejně jako další drogy, např. heroin, kokain atd., může vyvolat závislost. Jednotlivé alkoholické nápoje se od sebe neliší tím, jaký typ alkoholu je v nich obsažen, ale spíše množstvím alkoholu a dalšími ingrediencemi použitými k přípravě. Alkoholické nápoje se dělí na dva druhy: kvašené a destilované. Kvašené nápoje se získávají tak, že se při správné teplotě nechají po dlouhou dobu kvasit určité druhy ovoce s vysokým obsahem cukru, např. jablka, hrozny atd. Určité mikroorganismy ze vzduchu nebo povrchu ovoce poté začnou přetvářet cukr na řadu látek, mezi nimiž je i alkohol. Kvašením se např. vyrábí víno, pivo nebo cider (zkvašený ovocný mošt). Tyto nápoje sice mají nižší obsah alkoholu, pravidelná konzumace velkých množství alkoholu ale může vést ke vzniku závislosti. Existují alkoholici (tj. závislí na alkoholu), kteří pijí pouze pivo. Při výrobě destilovaných nápojů se pomocí umělých prostředků zvyšuje koncentrace alkoholu. K destilaci dochází při varu a následném rychlém odpařování látek s obsahem alkoholu. Zachycené výpary se poté zkapalňují a vzniká čistý alkohol. Mezi destilované nápoje patří tzv. tvrdý alkohol, např. whisky, rum, gin, brandy, tvrdý alkohol a likéry.

27 •

Jaký má alkohol účinek na naše tělo?

Alkohol je toxická látka a proto nemá na nikoho ryze pozitivní účinky. Mnozí lidé jsou ale schopni pít střídmě a netrpí kvůli žádným bezprostředním následkům. Účinky alkoholu a množství, které může každý vypít, závisí na řadě okolností: osobní charakteristiky, věk, váha, jak tělo vstřebává alkohol, zdravotní stav a množství vypitého čistého alkoholu (připomeňme, že jednotlivé nápoje mají rozdílný obsah alkoholu). Alkohol je toxická látka, tzn. je to jed. Proto se po konzumaci musí z těla vyloučit. Velmi malé množství vypitého alkoholu se vylučuje dechem či močí. Jediným orgánem, který dokáže odbourávat alkohol, jsou játra. Alkohol zůstává v krvi, dokud jej játra nepřemění na neškodné látky. Játra jsou ale jen jedním z lidských orgánů a mají omezenou kapacitu. Po vypití příliš velkého množství alkoholu se játra mohou přepracovat a ztratit na výkonnosti, případně mohou zcela přestat fungovat. V játrech se nejdříve objeví méně závažná poškození, ze kterých může vzniknout velmi vážné onemocnění. Jsou-li játra delší dobu přetěžována (nadměrnou konzumací alkoholu), dojde k zánětu, jaterní buňky začnou odumírat a játra ztrácejí schopnost čistit krev. Toto onemocnění se nazývá cirhóza a může být smrtelné. Alkoholické nápoje se tráví jinak než ostatní potraviny. Především platí, že alkohol nijak neovlivňují sliny. Znamená to, že se alkohol dostává do žaludku v nezměněném chemickém složení. Jakmile se alkohol dostane do žaludku, na rozdíl od ostatních potravin se nemusí čekat, až jej začnou žaludeční šťávy přeměňovat na jednodušší látku. Přibližně 20% zkonzumovaného alkoholu se přes žaludeční stěny dostává přímo do krve. Zbytek postupuje do tenkého střeva, z nějž se bez jakékoli transformace vstřebává do krevního oběhu. Do tlustého střeva, které, jak si asi pamatujete, zpracovává odpadní látky, se alkohol nikdy nedostane. Cesta alkoholu z úst do krevního oběhu je od začátku do konce přímá. Cesta alkoholu trávicím ústrojím sice trvá velmi krátce, zanechává za sebou ale stopy: vyvolává záněty jícnu a žaludku. Zneužívání alkoholu vyvolává pálení žáhy, průjem a pocity nevolnosti. Při dlouhodobé nadměrné konzumaci dochází k zánětům žaludku a slinivky břišní, žaludečním vředům a ke zhoršení nebo blokování vstřebávání vitamínů, cukrů a tuků. V procesu vstřebávání alkoholu do krevního oběhu hraje velmi důležitou roli jídlo.

• 28

Rychlost vstřebávání alkoholu do krevního oběhu totiž velmi záleží na tom, co konzument snědl před, v průběhu i po pití alkoholu. Čím více jídla se sní před konzumací alkoholu, tím pomaleji se bude alkohol dostávat do krevního oběhu. Platí to i naopak, pije-li někdo nalačno nebo téměř nalačno, alkohol se bude vstřebávat rychleji. Důvodem je, že po smíchání s jídlem se alkohol i jídlo vstřebávají stejnou rychlostí. Alkohol také působí na další části těla. Po dlouhodobější konzumaci alkoholu dochází k poškození srdce. Může se změnit tepová frekvence: u někoho se zvýší, u jiných se může tak zpomalit, že v některých velmi vážných případech může dojít k úmrtí. Alkohol také může působit nepříznivě na tepny a žíly. Alkohol zároveň může vyvolat poškození látky, která se nachází v kostech a přispívá k tvorbě bílých i červených krvinek. Proto se u těžkých pijáků hůře vytváří přirozená obrana proti onemocnění (imunita). Je rozdíl mezi tím, jestli je člověk opilý a jestli je alkoholik. Ne všichni alkoholici se opíjejí a ne všichni, kteří se opijí, jsou alkoholici. Ke stavu opilosti dochází, když hladina alkoholu v krvi přesáhne míru tolerance dané osoby. Velikost této dávky závisí na každém jedinci, věku, váze, postavě a fyzické kondici atd. V průběhu počátečních fází tohoto onemocnění alkoholik potřebuje k dosažení stejných účinků jako při začátku pití stále vyšší množství alkoholu (říká se tomu zvyšování míry tolerance). Po nějaké době už ale účinky může vyvolat i jedna sklenice alkoholu, protože alkohol z tohoto nápoje se pouze přidá k předchozí vysoké hladině alkoholu v krevním oběhu.

Jak alkohol působí na chování?

Alkoholické nápoje mají schopnost vyvolat změny lidského chování. Řada lidí se domnívá, že je alkohol stimuluje a dodává jim energii atd. I přes svou nesprávnost je tento názor velmi rozšířený. Alkohol ve skutečnosti redukuje funkce částí mozku, které řídí zábrany. Ty jsou kontrolním mechanismem, kterým se řídí naše jednání, aby naše chování bylo pro ostatní přijatelné. Po konzumaci nadměrných množství alkoholu lidé bývají bezstarostní, nepozorní, šťastní, veselí, nezodpovědní… přestanou jim fungovat běžné kontrolní mechanismy. Je jim jedno, jaké následky bude mít jejich konání. Začnou přemýšlet zmateně, sníží se jim nebo úplně vytratí schopnost koncentrace a pomaleji nebo těžkopádněji chápou, co se kolem nich děje. Bylo prokázáno, že i jeden doušek alkoholu vyvolává účinky, kterých si ten, kdo se napil, ani není vědom: zpomalené reflexy a ztrátu koordinace. Zpomalí se nebo ztěžkopádní reakce potřebné k čemukoli, co vyžaduje koncentraci nebo přesnost. Proto je tak nebezpečné (a zakázané) řídit, když má člověk více popito.

29 •

Alkohol může také vyvolávat náhlé změny nálady, ztrátu paměti atd. Alkohol může vyvolat kóma, např. při konzumaci většího množství alkoholu za dobu příliš krátkou na to, aby je tělo mohlo vstřebat. Výsledkem je ztráta vědomí. Alkohol výrazně zredukuje funkci centrální nervové soustavy, která řídí tělesné orgány, a může dojít k selhání nebo úplnému zastavení činnosti srdce, plic atd. Kvůli srdečnímu nebo respiračnímu selhání může v extrémních případech dojít kvůli alkoholem vyvolanému kómatu k úmrtí. Souvislá nadměrná konzumace alkoholu může vyvolat duševní změny, delirium a alkoholickou demenci. V některých případech jsou stavy duševního zmatení a změny osobnosti tak závažné, že opilost lze srovnávat s přechodným pomatením smyslů.

Jaké následky má alkoholismus?

Alkoholik neubližuje pouze sám sobě. Ještě před fyzickými problémy se u alkoholiků často objevují změny osobnosti. Začnou být vznětliví, podráždění, nervózní a agresivní, což začne mít přímé důsledky pro jejich rodinné prostředí. V domácnostech alkoholiků nejsou ničím výjimečným bitky, křik, násilné hádky a hrubé zacházení atd. Těmito problémy obvykle nejvíce trpí děti, protože se jim v takovém prostředí nelíbí a snaží se trávit co nejvíce času mimo domov, a tak by se mohlo stát, že se budou celý den toulat po ulicích a chovat nepřístojně. Alkoholici si s obtížemi udržují zaměstnání a někdy bývají propouštěni z práce. Pijáci potřebují peníze na financování své závislosti, a tak mívají i ekonomické problémy.

Několik mýtů o alkoholu

Vysvětlíme si několik z řady mylných představ o konzumaci alkoholu: • Alkohol má výživnou hodnotu. V alkoholických nápojích je hodně kalorií, místo ukládání se ale okamžitě spalují, a tak nejsou zdrojem energie. Alkohol je sice zdrojem kalorií, nemá ale žádnou nutriční hodnotu. Navíc platí, že snižuje zásoby cukru v krevním oběhu, z čehož vznikají pocity únavy. • Alkohol zahřeje.. Ve skutečnosti má přesně opačný účinek, protože narušuje přirozenou reakci těla na chlad. Po konzumaci alkoholu se rozšiřují krevní cévy a krev se navíc přesouvá do nejpovrchovějších vrstev těla, např. do pokožky a sliznic. Proto míváme po alkoholu červené tváře a alkoholici často mívají červené nosy. Pokožka se postupně zahřeje, naše vnitřní orgány (srdce, plíce atd.) ale nejsou chráněny, protože klesá vnitřní tělní teplota. Krátce řečeno, alkohol nedokáže zahřát tělo a ve skutečnosti jeho účinky snižují vnitřní tělní teplotu.

• 30

• Alkohol zvyšuje chuť k jídlu. Víno např. vyvolává jedinou reakci, a to vylučování žaludečních šťáv a stejné pohyby žaludeční stěny jako při pocitu hladu. Po delší době ale může vyvolat žaludeční katar, který vyvolává ztrátu chuti k jídlu. U mnoha lidí ve skutečnosti alkohol vyvolává ztrátu chuti k jídlu. • Alkohol je budivý (tj. stimulant). Nezmírňuje smutek ani deprese ani nezlepšuje reflexy. Právě naopak. Ze začátku sice vyvolává ztrátu zábran, která dává lidem pocit štěstí, svobody, smělosti a hovornosti, ve skutečnosti ale dochází k tomu, že se oslabí obecné funkce, které řídí nervový systém, a zpomalí se jak pohyb, tak reflexy. Nemělo by se zapomínat, že alkohol působí jako látka s tlumivým účinkem na centrální nervovou soustavu, což vyvolává zpomalení reflexů a zhoršené vidění a pohybovou koordinaci. • Opilost lze "vyléčit" studenou sprchou nebo kávou. Nikomu se ještě nepodařilo objevit látku, s jejíž pomocí by se tělo rychle zbavilo alkoholu. Na vyloučení alkoholu potřebuje tělo nějakou dobu. I játra potřebují k tomu, aby splnily svou funkci, pouze čas. Kofein v kávě má stimulující účinek na centrální nervovou soustavu. Po kávě se člověk probere a zbystří se mu smysly, je ale třeba rozlišovat mezi střízlivostí a pocitem, kdy se člověk cítí probraný. Káva sice může snížit pocit únavy, neeliminuje ale, jak alkohol působí na mozek. • Alkohol je dobrý pro srdce. Alkohol nutí srdce ke zvýšené činnosti, a tak může vyvolat poškození srdečního svalu a narušit využívání kyslíku. Nerozšiřuje srdeční tepny. • Alkohol nám pomáhá lépe komunikovat s ostatními a chovat se přátelštěji. V mnoha případech je tomu přesně naopak a dochází k agresivitě nebo násilí, pasivitě, melancholii či ztrátě paměti. Snižuje naši míru sebekontroly i úroveň vědomí. Pocit euforie ve skutečnosti není ničím jiným, než přechodným projevem ztráty zábran, vyvolané tlumivým účinkem alkoholu na nervovou soustavu.

31 •

Věděli jste…

Tabák je rostlina. Je známo přes padesát odrůd tabáku, které se mimo jiné liší obsahem nikotinu. Po zpracování se listy kouří v dýmkách nebo ve formě cigaret či doutníků, případně se tabák šňupá nebo žvýká. Při spalování tabáku se uvolňují tisíce látek (ve formě plynů, výparů atd.), které se spolu s kouřem dostávají do plic. Tyto látky především působí na dýchací ústrojí, některé se ale vstřebávají a dostávají do krevního oběhu, kde působí na další tkáně a orgány. Toto působení na dýchací a oběhové ústrojí je zejména nebezpečné pro děti, a ještě více pro mladé děti, protože se jejich dýchací ústrojí stále ještě vyvíjí. Zdraví kuřáků především ohrožují následující čtyři složky tabákového kouře:

Nikotín

Nikotin je látka s nízkým stimulačním účinkem na centrální nervovou soustavu a vyvolává nejvíce účinků, které má tabák na tělo. Tato látka dodává tabáku charakteristickou vůni. Nikotin obsažený v cigaretách se nerozpouští ve slinách ani se nevstřebává přes ústní sliznice, a tak kuřák musí hluboce vdechnout kouř, aby se dostal do plic, přes které se dostane do krevního oběhu. Po vstřebání do krevního oběhu se nikotin během sedmi sekund dostane do mozku a zůstává v krvi ještě dvě hodiny. Po snížení dávky nikotinu v krvi dostane kuřák chuť zapálit si další cigaretu. Nikotin vyvolává fyzickou závislost, a tak při pokusu přestat kouřit dochází k příznakům z odnětí. Mezi abstinenční příznaky spojené s odnětím tabáku patří pocity úzkosti, nervozita, špatná nálada, nespavost, problémy soustředit se, bolesti hlavy, únava a obrovská touha kouřit. Podle některých odborníků může nikotin vyvolat dokonce silnější závislost než heroin. Zároveň vyvolává velmi silnou psychickou závislost. Z kouření se postupně stane návyk, automatická činnost spojená s veškerými každodenními aktivitami kuřáka. Kuřák si myslí, že bez tabáku nic nezvládne, a tak se veškeré jeho aktivity točí kolem tabáku.

Oxid uhelnatý

Velmi jedovatý bezbarvý plyn, který se vytváří při hoření tabáku a papíru, do kterého je ubalený. Velmi rychle se přes plíce vstřebává do krevního oběhu a snadno se dostává do celého systému. Jeho nejvýznamnějším účinkem je snížení schopnosti krve přenášet pro tělo potřebný kyslík.

• 32

Tato látka podporuje u zdravých lidí vznik určitých srdečních chorob a dále komplikuje stav osob s nějakými problémy s krevním oběhem. Proto lékaři zakazují kouřit těm, kteří měli i velmi málo závažné srdeční onemocnění.

Dehet

Tyto látky vyvolávají určité druhy rakoviny, které vznikají v souvislosti s kouřením, především rakovinu plic, ale také rakovinu dalších částí těla, např. úst, hltanu, hrtanu, jícnu atd.

Dráždivé látky

Kvůli nim má dýchací ústrojí potíže zbavit se mikroorganizmů ze vzduchu, který dýcháme. Vyvolávají pro kuřáky typický kašel a zvýšené vylučování hlenu a zároveň jsou důvodem, proč kuřákům trvá déle vyléčit se z obyčejného nachlazení. V dlouhodobé perspektivě u kuřáků vyvolávají choroby, např. chronickou bronchitidu a rozedmu plic.

Jaké má účinky?

Po vykouření cigarety se zrychlí tep i frekvence dýchání a zvýší se krevní tlak. Kuřáci si myslí, že jim tabák uklidňuje nervy, není to ale pravda. Ve skutečnosti je to látka s povzbuzujícím účinkem a dochází spíše k tomu, že po vytvoření návyku cigareta uklidňuje pocity úzkosti a nervozity, které vyvolává, když ji kuřák nemá při příležitosti, kterou má s tabákem spojenou. Po několika létech návyku na každodenní kouření se objevuje řada méně závažných příznaků. Jedná se o následující varovné signály našeho těla: únava při jakékoli fyzické aktivitě, vyšší riziko bolesti na prsou v souvislosti se srdcem, častější nachlazení, častý kašel a vykašlávání hlenů především po ranním probuzení, ztráta chuti k jídlu, nepravidelný puls, zápach z úst a žloutnutí zubů a prstů.

Proč lidé kouří? Lidé obvykle začínají kouřit z následujících důvodů: • Ze zvědavosti vyzkoušet něco nového a neznámého. • Kvůli vrstevnickému nátlaku kamarádů a známých. Mladí lidé cítí velkou potřebu mít kolem sebe partu přátel a mít s nimi společného něco, co je odlišuje od ostatních skupin. Pomáhá jim to kompenzovat při dospívání běžné pocity nejistoty. Díky tomu, že kouří, se cítí starší, zajímavější a osobitější atd. • Společenský tlak z reklamy, napodobování hudebních idolů mládeže, z kina, sportu atd. … i z vlastní rodiny. Vyrůstají-li děti v rodině, kde rodiče a/nebo sourozenci kouří, přispěje to k tomu, že budou považovat kouření za něco normálního, za něco, co dělají všichni.i. • Vstupování do světa dospělých. Kouření se považuje za znamení vstupu do světa dospělých. Vykouřit první cigaretu, naučit se vypadat s ní přirozeně, opovážit se poprvé opít atd. jsou symboly, že dospívající opouštějí dětské návyky a obavy a přecházejí k “neomezeným možnostem svobody”, kterou podle nich mají dospělí.

33 •

• Postavení se autoritě dospělých. Pro dospívající jejich první cigareta znamená, že se postavili proti pravidlům určeným dospělými. Podobně je tomu s dalšími pravidly, např. ohledně pobytu venku v noci, sexuálních vztahů atd. • Dostupnost tabáku. Tabák je legální snadno dostupná droga a prodává se na řadě míst.

Kdo je pasivní kuřák?

Pasivní kuřák je člověk, který je rozhodnutý nekouřit, ale musí snášet kouření ostatních kolem sebe. Pasivní kuřáky kouř obtěžuje a kromě toho jim pravděpodobně i ohrožuje zdraví. Bylo zjištěno, že za jednu hodinu strávenou v uzavřené místnosti, ve které ostatní kouří, nekuřák inhaluje tolik kouře, jako by vykouřil jednu cigaretu. Pokud se kouří v uzavřených a špatně větraných prostorách, zůstávají v tomto prostředí toxické látky, které poškozují lidské zdraví. Dráždí oči, vyvolávají bolení hlavy, kýchání, kašel, zánět hltanu, ztrátu hlasu…

• 34

Věděli jste, že hašiš…

Hašiš se vyrábí z rostliny, která obsahuje látku ovlivňující centrální nervovou soustavu. Pro své účinky se konzumují dva hlavní deriváty konopí: hašiš a marihuana. Hašiš se vyrábí z pryskyřice z květů konopí. Lisováním získané pryskyřice se vytváří tmavě hnědá pasta (proto se hašiši také říká čokoláda). Obvykle se míchá s tabákem a balí do cigaret, kterým se říká „joint“ nebo „špek“. Výrobci hašiše se obvykle snaží zvýšit hmotnost hašiše, a tak do pryskyřice přidávají další látky. Obchodníci s drogami si tak zvyšují zisky a neváhají použít jakoukoli látku se správným vzhledem a konzistencí: hnůj, henu na barvení vlasů, dehet, arabskou gumu, kondenzované mléko, vaječné bílky atd.

Jaké má účinky?

Konopí (cannabis) má tlumivé účinky na centrální nervovou soustavu. Kromě specifického působení na vnímání, které je trochu podobné účinkům halucinogenů, má v podstatě podobné účinky jako alkohol. Po vykouření se konopí velmi rychle vstřebává v plicích a dostává do mozku. Účinky se dostavují několik minut po požití. Uveďme si, jaké účinky má „zhulenost“ konopím: euforie, relaxace, ztráta zábran, změny v percepci a smyslovém vnímání, pocit, že čas ubíhá pomaleji, smích, potíže s vyjadřováním, změna krátkodobé paměti a potíže naučit se něco složitého. Dochází k následujícím fyzickým účinkům: zvýšená chuť k jídlu, sucho v ústech, zarudlé a lesklé oči, rychlý tep, pocení, ospalost a potíže s koordinací. Je velmi důležité zdůraznit, že drogy působí v různých situacích rozdílně. Účinky hašiše závisejí na různých okolnostech:: • odrůda rostliny • složení a čistota výrobku (hašiše), tj. podíl přísad • osobnost konzumenta • předchozí zkušenosti s jointy, tj. očekávání • jak často se konzumuje (frekvence) • prostředí, ve kterém je hašiš užit (lidé, prostředí atd.). Chemické sloučeniny, které vyvolávají změnu činnosti mozkových neuronů, mají několik zvláštních charakteristických vlastností. Na jednu stranu se usazují v tělesných tucích a na druhou stranu jejich biologický poločas trvá sedm dní, což znamená, že po týdnu se odbourá pouhá polovina zkonzumované látky. Jinými slovy zůstávají dlouho v těle. Kouří-li tedy někdo každý víkend jointy, tělo nemá dostatek času na to, aby drogu kompletně eliminovalo z tělesných tkání, a tak se droga dále usazuje, a to především v mozku. Setrvávání konopných chemických látek v mozku může vyvolat: • narušování paměti, především krátkodobé, kvůli němuž vznikají potíže zapamatovat si, co se dělo pod vlivem drogy. • snižování schopnosti učit se a soustředit.

35 •

U mladých lidí tyto účinky mohou významně ovlivnit proces vývoje a dospívání. Užívání konopí podle dostupných důkazů nevyvolává fyzickou závislost, ale vede k velmi vážné psychické závislosti, která se při vysazení drogy projevuje potížemi zvládat konflikty a cítit radost ze života. Kombinace kouření jointů a pití alkoholu znásobuje účinky obou drog a může vyvolat přechodné ztráty vědomí (náhlý pokles krevního tlaku spojený s omdléváním a pocity závrati).

• 36

Aktivita č. 1: Žít bez hranic… omezte alkohol Jaký účel má tato aktivita?

• Rozlišit mezi kontrolovaným pitím a nepřiměřeným a nebezpečným pitím alkoholu.


Krok jedna: Vedoucí zahájí aktivitu tím, že v naší společnosti je konzumace alkoholu velmi rozšířená a kulturně přijímaná. Mělo by se připomenout, že stejně tak jako lze alkohol pít nebezpečně a zneužívat jej, lze jej užívat i rozumně, pokud jej konzumuje osoba odpovídajícího věku, střídmě a jen při určitých příležitostech. Krok dva: Vedoucí rozdělí účastníky na skupinky po třech až čtyřech a rozdá jim devět karet, na kterých jsou popsány různé situace, při nichž se pije alkohol (jako příklad mohou posloužit karty uvedené na konci popisu této aktivity). Krok tři: Účastníci během třiceti minut rozeberou ve skupinách jednotlivé situace. Měli by se především zaměřit na následující otázky: • Je tento typ konzumace alkoholu nebezpečný? • Proč podle vás je nebo není nebezpečný? Krok čtyři: Poté si skupinky zvolí mluvčího, který ostatní seznámí s tím, k jakým závěrům dospěli. Krok pět: Vedoucí má pro každou situaci připravené „klíčové body“, kterými doplňuje prezentované nápady. Situace 1: Nejedná se o nebezpečný typ konzumace. Dávka nebyla příliš vysoká a navíc se jednalo se o dospělou osobu, která je toto množství alkoholu schopna odbourat během krátké doby. Alkohol se podával při oslavě, tudíž se jednalo o mimořádnou příležitost. Situace 2: Jedná se o nebezpečný typ konzumace, ani ne kvůli množství nebo tomu, při jaké příležitosti se pilo, ale spíše kvůli následně vykonávané aktivitě. Tělo nemělo dostatek času odstranit požitý alkohol, a proto je nebezpečné dělat cokoli, co vyžaduje reflexy a soustředění. Situace 3: Nejedná se o nebezpečný typ konzumace. Požitá dávka není příliš vysoká, vypila ji dospělá osoba. Navíc pokud se alkohol konzumuje zároveň s jídlem, účinky nastupují pomaleji a vyprchávají mnohem rychleji. V tomto případě se alkohol pije střídmě jako doplněk k jídlu. Situace 4: Jedná se o nebezpečný typ konzumace, protože i malé množství vypitého alkoholu se dostává přes matčin krevní oběh přímo do těla plodu. Těhotné ženy by alkohol neměly pít ani při zvláštních příležitostech. Situace 5: Jedná se o nebezpečný typ konzumace. Především proto, že pitím alkoholu nalačno (bez snídaně) se zvyšují jeho účinky, a za druhé proto, že se mylně domnívá, že ho pití alkoholu zahřeje. Situace 6: Jedná se o nebezpečný typ konzumace. Alkohol na děti působí mnohem silněji než na dospělé. Vzhledem k menší postavě a nižší váze na ně působí rychleji a ještě ne zcela vyvinutá dětská játra se musejí více snažit, aby odstranily alkohol z krve. Pro děti je velmi nebezpečné konzumovat alkohol, protože může

37 •

ovlivnit jejich vývoj, především pokud jde o jejich játra, a proto může mít pití alkoholu obecně negativní důsledky pro jejich budoucí vývoj. Situace 7: Jedná se o nebezpečný typ konzumace. Užívání určitých forem léků způsobuje změnu fyzického stavu, a tak po nich je člověk citlivější a zranitelnější. Alkohol zvyšuje účinky léku, který koluje v krevním oběhu, a to může vyvolat nepředvídané negativní následky. Bere-li někdo nějaký lék, neměl by vůbec pít alkohol. Situace 8: Při střídmé konzumaci se tento typ nepovažuje za nebezpečný. Pití je spojeno se společenskými vztahy a alkohol slouží jako doplněk společenských setkání s přáteli, není ale ani centrálním, ani tím nejdůležitějším prvkem. Situace 9: Jedná se o nebezpečný typ konzumace, protože se zde alkohol používá jako „berlička“, aby chlapci prolomili pomyslný led a povídali si s dívkami. Je důležité rozvíjet osobní schopnosti a překonat stud, aniž by bylo nutno uchýlit se k alkoholu. Nedojde-li k tomuto vývoji, budou alkohol nadále používat, aby se vypořádali s každou situací, která vzbuzuje pocity úzkosti, strachu nebo studu.

Co potřebujeme? Kolik času si máme vyhradit?

• 38

• Karty s popisem různých situací, při nichž se konzumuje alkohol.


SITUACE SPOJENÉ S KONZUMACÍ ALKOHOLU

1

NA SVATBĚ SI STARŠÍ ROM DÁ NĚKOLIK SKLENEK WHISKY A PO OSLAVĚ SE JDE DOMŮ VYSPAT.

2

STRÝČEK MIGUEL SI NA OSLAVĚ DÁ NĚKOLIK SKLENEK, NASEDNE DO AUTA A ODJEDE NA PARTY.

3

STARŠÍ PÁR SI DÁ K VEČEŘI NĚKOLIK SKLENEK VÍNA.

4

TĚHOTNÁ ROMKA SI NA OSLAVU NOVÉHO ROKU DÁ NĚKOLIK SKLENEK ŠAMPAŇSKÉHO.

5

BRATRANEC ONDŘEJ SI RÁNO HNED PO PROBUZENÍ DÁVÁ PANÁKA SLIVOVICE NA ZAHŘÁTÍ.

6

NA SVATBĚ DĚTI PIJÍ NA OSLAVU ŠAMPAŇSKÉ. VLEZE JIM TO DO HLAVY A ZAČNOU SE CHOVAT TROCHU ZTŘEŠTĚNĚ A VŠECHNY JE TO BAVÍ.

7

ROM MÁ INFEKČNÍ CHOROBU A BERE NA NI ANTIBIOTIKA A DÁVÁ SI K JÍDLU VÍNO.

8

CHLAPI SE POTKAJÍ NA TRŽNICI S KAMARÁDY A JSOU SI POKECAT DO BARU, KDE SI DAJÍ PÁR SKLENEK VÍNA A NĚCO MALÉHO K JÍDLU.

9

PEPE A MANUEL SI V SOBOTU ODPOLEDNE NA DISKOTÉCE VYHLÍDLI NĚJAKÉ HOLKY. UVIDÍ MARII A ALICI A NEŽ SI ZA NIMI JDOU POPOVÍDAT, DAJÍ SI NĚKOLIK PANÁKŮ NA KURÁŽ.

39 •

Aktivita č. 2: “Piškvorky skutečností a mýtů obklopujících alkohol” Jaký účel má tato aktivita?

• Přemýšlet, diskutovat a korigovat některé mylné představy a mýty spojené s alkoholickými nápoji, což má vést ke správným informacím o vlastnostech alkoholu.


Krok jedna. Vedoucí zahájí aktivitu poukazem na to, že v naší společnosti je dovoleno konzumovat alkohol již několik století. V naší zemi bylo a je víno tradičním nápojem, a víno a vinice spoluvytvářejí naši kulturu. Kultura vede k tomu, abychom si mysleli, že alkoholické nápoje mají řadu dobrých a pozitivních vlastností, což jednoduše není pravda. Krok dva. Vedoucí rozdá všem účastníkům fotokopii testu o alkoholu. Krok tři. Vedoucí navrhne, že si zahrají hru. Budou proti sobě hrát dva týmy. Hráči musejí určit, zda jsou věty uvedené v testu o alkoholu pravdivé nebo nikoli. Krok čtyři: Vedoucí nakreslí na tabuli "mřížku" na hraní piškvorek. Krok pět: • Vedoucí vysvětlí pravidla hry. • Na tabuli jsou nakreslené horizontální a vertikální čáry na piškvorky. • Jeden tým hraje s křížky (X) a druhý má kolečka (O). • Týmy se střídají větu po větě. • Pokud tým správně odpoví, jestli je tvrzení pravdivé nebo nepravdivé, může si na tabuli namalovat svůj symbol (křížek nebo kolečko). • Každý tým si zvolí mluvčího a každý člen týmu by měl dostat příležitost promluvit, aby se postupně vystřídali všichni ve skupině. • Tým musí hádat, jestli tvrzení ze seznamu vět (testu o alkoholu) je mýtus, tj. nepravdivé, nebo skutečnost, tj. pravdivé. Tým také musí vysvětlit, proč si to myslí. • V případě správné odpovědi mohou účastníci do vybraného políčka namalovat svůj symbol (X nebo O). Cílem je dostat tři symboly do řady vedle sebe. Poté je řada na druhém týmu. • Je důležité nechat mladé, aby sami začali pochybovat o svých názorech. • Týmy analyzují tvrzení, dokud se jednomu z nich nepodaří dostat do řady tři křížky resp. kolečka. • Vyhrává tým, kterému se to povede jako prvnímu..

41 •

Na konci hry řekne vedoucí skupině, že myslí, že je třeba vyvrátit mylné názory uvedené v testu o alkoholu. Potřebné informace lze vyčíst v části textu na začátku workshopu s názvem Věděli jste…


• 42

• Fotokopie "testu o alkoholu" pro všechny zúčastněné • Tužky nebo pera

• Přibližně hodinu a půl.

TEST O ALKOHOLU

pravdivé / nepravdivé

Alkohol je droga Pití alkoholických nápojů ovlivňuje chování Alkoholikem se nikdy nestane ten, kdo sice pije hodně alkoholu, ale pije pouze pivo Pití alkoholu je méně škodlivé než braní ostatních drog Po sprše nebo kávě člověk vystřízliví Alkoholik ubližuje pouze sám sobě Alkohol poškozuje mladé lidi více než starší osoby Naše tělo tráví a vstřebává alkoholické nápoje stejným způsobem jako další potraviny Pijí-li rodiče dítěte víno nebo nějaký jiný alkoholický nápoj, má dítě také právo pít tento nápoj Pokud někdo každý den pije hodně alkoholu, může s tím kdykoli podle vlastní vůle přestat Pitím alkoholu se člověk zahřeje Alkohol má nutriční hodnotu a zvyšuje chuť k jídlu Alkohol nepůsobí na všechny stejně Alkohol je dobrý na srdce Po alkoholu se uvolníme a pomáhá nám cítit se dobře Alkohol nám pomáhá zapomenout na starosti Je možné vytvořit si návyk na alkohol Pokud někdo vypije během krátké doby hodně alkoholu, může upadnout do kómatu Alkohol nepomáhá vyřešit problémy Opilost a alkoholismus nejsou totéž Party bez alkoholu není žádná party Bez alkoholu nejsou setkání s přáteli tak zábavná

43 •

Aktivita č. 3: “Kouříš?… Děkuji, ne” Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit účastníky s tím, jak tabák působí na zdraví, a zdůraznit, jaká krátkodobá poškození může vyvolat.


Krok jedna

• Zaujmout kritický postoj ke kouření a zvážit, jaké výhody má nekouřit.

Vedoucí požádá, aby skupina sehrála scénku na základě případové studie, která se zaměřila na konzumaci tabáku ve skupině mladých lidí. Mělo by se jasně a stručně vysvětlit, jakých cílů by se pomocí této aktivity mělo dosáhnout. Krok dva Poté se vybere šest dobrovolníků, kteří budou hrát ve scénce. Vedoucí buď může použít list o případové studii, který je uveden na konci aktivity, nebo si může připravit vlastní. Krok tři Po scénce se herci vrátí na své místo. Krok čtyři Vedoucí rozdělí účastníky na skupinky po čtyřech až pěti a požádá, aby účastníci přemýšleli a diskutovali o následujících otázkách: • Jaké má alkohol účinky na tělo těchto mladých lidí ze skupiny? • Myslíte, že tabák opravdu nechutná dobře a zanechává ve vlasech a oblečení nepříjemný zápach? • Čeho si můžeme všimnout, pokud jsme vedle někoho, kdo kouří? A když se ocitneme v místnosti zaplněné kouřem? • Mohou kuřáci bez problémů hodně sportovat? Proč? • Jaké další krátkodobé účinky má podle vás kouření? • Proč podle vás kouří mladí v této partě přátel? • Myslíte, že k tomu, aby začal kouřit někdo, kdo nikdy nekouřil, stačí nátlak od přátel? Proč? Krok pět Poté si skupinky zvolí mluvčího, který se podělí o závěry své skupinky s celou skupinou, a poté se celá skupina pokusí dosáhnout shody (konsensu). Vedoucí musí udržovat debatu při životě a doplňovat potřebné informace z části s názvem Věděli jste…, která je uvedena na začátku popisu workshopu.


• List s popisem konkrétního případu, na jehož základě se bude hrát scénka.

• Přibližně hodinu a půl.

45 •

“KOUŘÍŠ? … DĚKUJU, NE”

Několik bratranců se sejde na odpoledním narozeninovém pikniku. Hrají na kytaru, tleskají do rytmu a zpívají. Někteří z nich kouří a podávají dokola cigarety. Ve vzduchu je plno kouře a sem tam někdo začne kašlat a nebo ho začnou z kouře v místnosti pálit oči. Manuel nikdy nekouřil a nechce s tím začínat. Carlos kdysi kouřil, ale už toho nechal. Ostatní mu podávají cigarety a trvají na tom, že si také musí zakouřit. Manuel řekne, že mu tabák nechutná a nelíbí se mu ani, jaký zápach zanechává v oblečení a vlasech. Od jednoho z bratranců se doví, že kouření ze začátku opravdu nechutná dobře, ale že si na to člověk za chvíli zvykne a nakonec mu to zachutná. Zápach ve vlasech a oblečení prý vyřeší dobrý šampón nebo prací prostředek. Všichni se začnou smát. Carlos řekne, že přestal kouřit, protože ho opravdu baví hrát fotbal a přišel na to, že když kouřil, tak snadno ztrácel dech, byl brzo unavený a ostatní ho přehráli. Jeden z bratranců se mu vysměje a řekne mu, že to nebylo kvůli kouření, ale kvůli tomu, že stárne.

• 46

Aktivita č. 4: "Tabákový kouř" Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit se s účinky tabákového kouře na plíce. • Pochopit, že tabák má negativní účinky na různé části lidského těla a dovědět se o některých dalších složkách tabákového kouře. • Zauvažovat nad výhodami nekouření.


Krok jedna: Den před prováděním tohoto experimentu požádá vedoucí členy, aby si z domovu přinesli následující pomůcky: • plastovou láhev • kousek vaty • dudlík (takový, jaký je na kojeneckých láhvích) Krok dva: Jakmile si žáci přinesou potřebné pomůcky, vedoucí jim navrhne, aby provedli pokus. Dostanou podrobné instrukce a sestrojí „aparát na kouření“ (viz list s instrukcemi pro provádění pokusu). Vedoucí poté každému účastníkovi rozdá cigarety. Krok tři: Po dokončení pokusu se zahájí debata o následujících otázkách: • Co mi můžete říct o tom, jakou má vata barvu? Voní nebo ne? Proč? • Mohlo by se při kouření stát něco podobného s nějakou částí jejich těla? • Na jaké části těla podle vás působí tabák? Krok čtyři: Vedoucí si vyslechne, jak účastníci odpovídají na tyto otázky. Poté je požádá, aby se rozdělili na skupinky po čtyřech a dá jim list papíru s jednoduchým popisem škodlivých složek tabákového kouře: • oxid uhelnatý • dráždivé látky • dehet • nikotin Krok pět: Vedoucí požádá, aby si účastníci ve skupinkách přečetli a rozebrali tento popis a určili, jaké části těla může poškozovat složka tabákového kouře, kterou měli za úkol analyzovat. Krok šest: Vedoucí pověsí na zeď plakát se schematickým nákresem lidského těla tak, aby na něj všichni viděli. Krok sedm: Poté vedoucí požádá mluvčí jednotlivých skupin, aby skupině vysvětlili, kterou složku tabákového kouře podrobili analýze, a mluvčí na plakátu začerní části lidského těla, na které by daná látka mohla působit.

47 •

Krok osm: Na základě informací o tabáku uvedených v části s názvem Věděli jste… vedoucí doplní jakékoli další potřebné informace.

Co potřebujeme?

• plastovou láhev • kousek vaty • dudlík • několik cigaret • list s instrukcemi, jak provádět pokus • čtyři karty, na kterých jsou napsány složky tabákového kouře: oxid uhelnatý, dráždivé plyny, dehet a nikotin (viz část s názvem Věděli jste…) • list se schematickým obrázkem lidského těla • velký kus kartonu, na který připíchneme zvětšený obrázek lidského těla • tužky • tabuli nebo velké listy papíru.


• Přibližně tři hodiny • Aktivitu lze rozdělit do dvou částí, přičemž v první části budou zahrnuty kroky jedna až tři včetně. • Jsou-li mladí ve skupině starší (tj. 15-17), lze provést i druhou část, tj. kroky 4, 5, 6, 7 a 8.

• 48

APARÁT NA KOUŘENÍ

1. Naplňte plastovou láhev vodou.

4. Do dírky v dudlíku na láhvi zasuňte filtr hořící cigarety (dírka v dudlíku je velmi malá, a tak ji bude potřeba zvětšit) a udělejte díru do spodní části láhve..

2. Do hrdla láhve nacpěte kousek vaty tak, aby se vata nedotýkala vody..

3. Přidělejte k láhvi dudlík, jakoby to byla láhev pro děti.

5. Dívejte se, jak se při klesání hladiny vody láhev postupně plní kouřem..

6. Jakmile všechna voda odteče, sundejte z láhve dudlík a podívejte se, jak se vata zabarvila dehtem..

49 •

Aktivita č. 5: Když se nezhulíš… To je nuda! Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit se s fyzickými a psychickými účinky kouření marihuany a hašiše. • Uvědomit si, že jointy za různých okolností působí rozdílně. • Popřemýšlet o tom, jak se činí osobní rozhodnutí, a jaký vliv na ně mohou mít přátelé.


Krok jedna: Vedoucí rozdá každému členovi skupiny fotokopii kresleného příběhu se situací spojenou s kouřením jointů. Všichni si ji přečtou sami. Buď lze použít uvedený kreslený příběh, nebo je možno připravit vlastní. Krok dva: Jakmile jsou všichni hotovi s čtením příběhu, vedoucí navrhne k diskusi následující otázky: • Víte, co je joint? • Cítí se člověk po jointu ospale, jak se zmínil jeden z mladých lidí, nebo to spíše člověka "nakopne!", jak říkají všichni ostatní? • Působí na všechny lidi stejně? Proč nebo proč ne? • Působí za stejných situací vždy stejně? Proč nebo proč ne? Krok tři: Vedoucí vyslechne, jaké má skupina názory a podle toho si udělá představu o tom, co vědí a jaké názory a postoje mají ohledně kouření jointů. Krok čtyři: Vedoucí porovná znalosti účastníků ohledně hašiše s krátkým, jednoduchým a objektivním výkladem krátkodobých účinků hašiše uvedeným v podkapitole s názvem Věděli jste, že.... Je důležité zdůraznit, že: • Žádná droga nevyvolává za všech situací stejné pocity. Účinky drog obecně závisejí na řadě různých okolností (vysvětlit). Krok 5: Vedoucí rozdělí účastníky na skupinky po čtyřech nebo pěti a rozdá jim fotokopie kresleného příběhu, na kterém jsou od momentu, kdy se joint dostane k Davidovi, pouze prázdné bubliny na repliky. Účastníci by měli doplnit chybějící dialog tak, jak by sami odpovídali, kdyby byli vystaveni tlaku kamarádů. Krok 6: Poté se posbírají kreslené příběhy s doplněnými odpověďmi a zahájí se diskuze s celou skupinou. Vedoucí klade zvláštní důraz na ty nejvíce relevantní závěry, které se vztahují k tomu, jak se v osobních rozhodnutích odrážejí názory a nátlak ostatních. Zdůrazní, jak důležité je nenechat se vláčet skupinou a dělat jen to, co člověk chce.

51 •

Co potřebujeme?

• Kreslený příběh s názvem "Když se nezhulíš… To je nuda!" • Kopie stejného kresleného příběhu s prázdnými bublinami pro dialog.

• Kolik času si máme vyhradit?

• 52

Přibližně dvě hodiny

POPIS PŘÍBĚHU KRESLENÉHO PŘÍBĚHU S NÁZVEM KDYŽ SE NEZKOUŘÍŠ… TO JE NUDA!!

Na oslavě (na svatbě, svatém přijímání atd.) jde skupina mladistvých (ve věku 13 – 14 let) ven, aby si zakouřili joint. Jeden z nich ho ubalí, zapálí a podá ho vedle stojícímu. Joint putuje dokola. Nakonec se dostane k Davidovi, který se na něj jen dívá a neví, co má dělat. Všichni se něj dívají a čekají. – No tak, pospěš si...! David váhá: – No, když já nevím. Ještě jsem to nikdy nezkusil. Nechme to na jindy. Zbytek mladíků na něj tlačí: – No tak, nebuď bábovka. Vždyť to dohoří. Nakonec si dá práska a podá jointa vedle sebe. Joint dále obíhá dokola. Když se dostane k Pedrovi, ten ho jen vezme a rovnou podá osobě vedle sebe. Kamarádi mu říkají: – Co děláš? Proč to nezkusíš? Budeš se pak cítit dobře. – (Pedro) Ale já už se cítím dobře. – Ale po tomhle se budeš cítit ještě líp. Když se nezkouříš, tak se budeš nudit. – (Pedro) Po jointech se mi chce spát. – To je blbost! Joint koluje mezi zbytkem skupiny. Když se dostane zpátky k Davidovi, dá si dalšího práska. Je poměrně bledý a říká: – Tak to teda nevím… tohle asi není úplně to pravé ořechové.

53 •

• 54

WORKSHOP O SKUPINOVÉM TLAKU

3 Workshop o skupinovém tlaku Čeho by se pomocí tohoto workshopu mělo dosáhnout?

• Umožnit účastníkům zjistit, jaký vliv má skupinový tlak na osobní rozhodnutí a naučit se a realizovat strategie, jak se vypořádat se skupinovým tlakem.

Věděli jste…

Jsme společenské bytosti, a tak k tomu, abychom se rozvíjeli, potřebujeme být ve skupinách. Skupiny nám pomáhají komunikovat, dělit se s ostatními, cítit se milováni a milovat ostatní, být efektivnější v práci, naučit se řešit konflikty různými způsoby, cítit uznání a přijetí ostatními atd. Především pro děti jsou skupiny přátel zásadním faktorem a hrají hlavní roli v jejich sociální adaptaci.

• Pozitivně zhodnotit vyjádřené názory a osobní preference, i když se třeba neshodují s názorem většiny ve skupině.

Role skupiny bývá nejdůležitější v průběhu dospívání, protože v této fázi se snižuje význam rodiny a zintenzivňují se sociální vztahy mimo domov. Charakteristickým projevem dospívání je odmítat dospělé, hledat vlastní osobnost a nové hodnoty, a toužit po svobodě a nezávislosti. Dalším charakteristickým rysem dospívání je silná závislost na skupině, ve které mladý člověk hledá azyl, cítí se tam pochopen a podporován a může se dělit o řadu nových zkušeností. Skupiny přátel se dělí o myšlenky, pocity, hodnoty a postoje. Mladí lidé mají pocit, že ve své skupině mohou být sami sebou. Být tím, kým by chtěli, je pro ně snadnější mezi přáteli než v rodinných situacích. Pokud rodiče situaci takového mladého člověka chápou, dostává mladý možnost uvědomovat si, jak správně rozdělit pozornost mezi rodiče a přátele. Pokud ale rodiče se svým potomkem nekomunikují adekvátně a soustavně např. vyjadřují nesouhlas se změnami, kterými prochází, dojde k tomu, že se mladý člověk odkloní od rodiny a začne se stále více uchylovat ke svým přátelům. Tak je více vystaven vlivu a nátlaku svých přátel. Mladí se většinou přátelí se svými vrstevníky. Jsou to jejich důvěrníci, vzory, rádci a kamarádi a dělí se s nimi o názory, emoce i zkušenosti. Výměnou za to musí mladý člověk dělat jen to, co od něj skupina přátel očekává.

57 •

Skupina vyžaduje, aby se dodržovala určitá pravidla a dává najevo, jaké postoje a způsoby chování jsou podle ní „vhodné“. Tomuto vlivu skupiny na své členy, ať již je pozitivní nebo negativní, se říká “skupinový tlak”. Díky němu se lidé chovají tak, jak si to představují a chtějí ostatní. Strach z vyloučení (exkluze) a odvrhnutí (ze skupiny) je stejně silný jako touha být akceptován a milován. Chovat se tak jako ostatní je někdy jediná možnost, jak se cítit součástí skupiny. Způsobuje to především potřeba cítit se skupinou akceptován a také strach, že se člověk před přáteli zesměšní. Skupinový tlak může být pozitivní i negativní. Díky pozitivnímu skupinovému tlaku se lidé cítí šťastní a spokojení a mohou se těšit ze soudržnosti a spokojenosti mezi členy skupiny. Podvolí-li se někdo skupinovému tlaku, aniž by se musel vzdát osobní svobody, tj. svých zájmů, hodnot a myšlenek, zažívá příjemný pocit integrace a sounáležitosti. Pokud se mladí nemusejí vzdávat svých priorit, zároveň tolerují priority těch ostatních a nahrazují vlastní priority prioritami skupiny, posilují se vztahy ve skupině a všichni z toho mají prospěch. Objevují-li se ve skupině síly, které mají nepříznivý vliv na autonomii a svobodu jednotlivců, může být skupina i zdrojem negativních zkušeností. Dochází totiž k nátlaku, který ovlivňuje a v mnoha případech dokonce diktuje, jak se mají členové skupiny rozhodovat. Nutí-li někoho tento tlak zříci se svých zásad a myšlenek, jde o negativní sílu, protože ta nepřispívá k pocitu sounáležitosti se skupinou a postižená osoba se snadno může začít cítit špatně. Tlak je velmi silný a členové skupiny přicházejí o osobní autonomii a nezávislost. Nejčastější obavou členů skupiny je pak strach, že neudělají dobrý dojem, že budou vypadat jako hlupáci, že se nebudou zdát stejně dobří jako ostatní, že se nebudou podílet na tom, co skupina plánuje, že nebudou u toho, když se bude dít něco důležitého… a především, že je ostatní nebudou mít rádi. Proto někteří lidé poslouchají hudbu, která se jim nelíbí, říkají něco, čemu docela nerozumí, pijí drinky, po kterých je pálí v krku, nebo kouří jointy, po kterých se jim točí hlava a není jim dobře. Dělají to, protože v daný moment jsou pro ně vlastní priority a myšlenky méně důležité než cítit se součástí skupiny. Mladí lidé tráví ve skupinách takřka veškerý svůj čas, především když mají volno: rodina, škola, přátelé atd. a drogy hrají v mnoha případech roli, která usnadňuje navazování společenských vztahů. K experimentálnímu a příležitostnému užívání drog většinou dochází ve skupinách přátel a hlavní roli v konzumaci určitých drog hraje skupinový tlak. Pokud členové skupiny nechtějí, aby je ostatní odmítali nebo posuzovali negativně, může se snadno stát, že se vzdají svého přání nebrat určitou drogu jednoduše proto, že tu drogu užívají všichni ostatní ve skupině.

• 58

Užívání drog je hodně spojeno se skupinovým tlakem, a tak je důležité vědět, že tento tlak existuje a jak funguje. Pochopíme-li fungování skupinového tlaku, můžeme snížit jeho vliv. Každý jednotlivec by měl být ostražitý a měl by umět vědět, jaké následky bude mít jeho chování ve skupině. Negativní skupinový tlak může totiž ohrozit to, co je pro danou osobu důležité, např. jeho či její zdraví. Mladí lidé si musejí rozvinout schopnost rozhodovat se sami a musejí se naučit říkat ne, jsou-li konfrontováni s případným negativním skupinovým tlakem. To není snadné a musíme se naučit: • Využívat svobodu vyjádřit, co cítíme, co si myslíme, jaké máme názory a co chceme. • Přímo a upřímně komunikovat s různými lidmi – přáteli, rodinnými příslušníky a cizími lidmi. • Mít v životě nějaký plán a cíl: jinými slovy, vědět, co chceme od života a bojovat za to. Setkáme-li se se skupinovým tlakem, měli bychom se na chvíli zastavit, zapřemýšlet a využít svého intelektu, abychom se rozhodli, jestli se budeme chovat tak, jak by to po nás chtěla skupina. V tu chvíli musíme zachovat pevný postoj a vyvarovat se všeho, co by nám mohlo ublížit. Musíme hájit vlastní touhy, zájmy a hodnoty i své právo být jiný než ostatní. Máme-li zachovat pevný postoj, setkáme-li se s negativním skupinovým tlakem, musíme mít na paměti řadu kroků: 1º) Přemýšlejte, proč a jak by skupina chtěla, abychom se chovali; 2º) Rozhodněte se, co SAMI CHCETE dělat; 3º) Přemýšlejte, jak říct ostatním, co chcete dělat; 4º) Řekněte skupině, jak jste se rozhodli.

59 •

Aktivita č. 1: “Záhadná krabice” Jaký účel má tato aktivita?

• Uvědomit si, jaký vliv má skupinový tlak na individuální chování.


Krok jedna: Vedoucí položí na stůl krabici a překryje ji ubrusem, který sahá až na zem. Vloží do krabice nějaký předmět a neukáže ostatním, co to je. Krok dva: Vybere se šest dobrovolníků pro jednotlivé role ve scénce, a vedoucí individuálně každému předá pokyny ohledně role (buď na papíru nebo ústně). Pokyny jsou tajné a ostatní dobrovolníci nebo členové skupiny by je neměli slyšet/vidět. Poté se vybraní dobrovolníci očíslují od jedné do šesti, tj. postava 1, postava 2, postava 3, postava 4, postava 5 a postava 6. Zbytek skupiny se usadí a podívá se na scénku. Postava 1: Velmi pomalu dejte ruku do papírové krabice a bez mluvení gestikulujte, co cítíte v ruce. Poté beze slova o tom, co jste cítili, musíte přesvědčit ostatní, aby také strčili ruku do krabice. Postava 2: Postava 1 se vás bude snažit přimět dát ruku do krabice. Než to nakonec uděláte, musíte říkat, že máte strach, co byste tam našli, a chvíli otálet. Nakonec se podvolíte a prostrčíte ruku otvorem v krabici. Poté beze slov gestikulací vyjádřete, co cítíte v ruce. Poté je čas přesvědčit ostatní, aby i oni strčili ruku do otvoru v krabici. Postava 3: Ostatní se vás budou snažit přesvědčit, abyste strčili ruku do krabice. Ze začátku musíte chvíli váhat, nakonec ale souhlasíte a strčíte ruku do otvoru v krabici. Jakmile budete mít ruku v krabici, vyjádřete beze slov gestikulací, co tam cítíte. Postava 4: Ostatní se vás budou snažit přesvědčit, abyste strčili ruku do krabice. Ze začátku musíte chvíli váhat, nakonec ale souhlasíte a strčíte ruku do otvoru v krabici. Jakmile budete mít ruku v krabici, vyjádřete beze slov gestikulací, co tam cítíte. Postava 5: Za žádných okolností nestrkejte ruku do krabice, i kdyby vám říkali cokoli. Postava 6: Za žádných okolností nestrkejte ruku do krabice, i kdyby vám říkali cokoli. Krok tři Vedoucí umístí do krabice předmět tak, aby nikdo neviděl, co to je. Dá tam kousek vaty nebo vlhké látky, houbu na mytí, kostky ledu… 61 •

Poté požádá účastníky, aby přišli ke stolu s krabicí. Krok čtyři: Vybraných šest dobrovolníků se postaví ke stolu a postava č. 1 dá ruku do otvoru v krabici a poté se bude snažit přesvědčit ostatní, aby tam taky strčili ruku. Zbytek skupiny sleduje scénku a snaží se zvyšovat nátlak a přesvědčit dobrovolníky, aby dali ruku do krabice. Když je vedoucí vyzve, mohou i tleskat. Krok pět: V průběhu scénky postupně postavy č. 1, 2, 3 a 4 strčí ruku do krabice, ale postavy 5 a 6 to odmítnou. Krok šest: Jakmile je hra u konce, vedoucí požádá dobrovolníky, aby se vrátili na svá místa. Krok sedm: Vedoucí položí následující otázky: Postavám č. 5 a 6: • Jak jste se cítili, když se vás celá skupina snažila přinutit udělat něco, co jste nechtěli udělat? Postavám č. 3 a 4: • Jak jste se cítili na začátku, když jste odmítali dát ruku do krabice? Jak jste se cítili, když se postava č. 2 poddala a začala na vás vyvíjet nátlak? Jak jste se cítili, když jste se sami poddali a strčili jste ruku do krabice? Postavě č. 1: • Jak ses cítil(a), když jsi vyvíjel(a) nátlak na ostatní? Bylo to snadnější, když se s tebou spojila postava č. 2? Krok osm: Vedoucí položí skupině, která byla v roli pozorovatele, následující otázky: • Jaká slova či slovní spojení jste používali, abyste vyvinuli nátlak na své přátele? • Jaká slova či slovní spojení jste používali, abyste tomu nátlaku odolali? • Je to divné nedělat to co ostatní? Proč? • Lze čelit nátlaku ostatních, když se nás snaží přimět udělat něco, co nechceme udělat? • Je skupinový tlak dobrý nebo špatný? Proč? Krok devět: Vedoucí vyslechne komentáře a vytáhne z nich nejdůležitější závěry. Aktivita se uzavře krátkou prezentací o skupinovém tlaku, která může vycházet z informací z podkapitoly s názvem “Věděli jste…”.

• 62

Co potřebujeme?

• Stůl a ubrus, který dosáhne přes krabici až na zem. • Krabici s otvorem nahoře, aby se skrz ni dala prostrčit ruka. Ve spodní části krabice by měl být další zakrytý otvor, aby bylo možno dávat do krabice různé předměty a zase je vyndávat. • Různé předměty: např. vatu, vlhký kousek látky, nádobu s ledem, měkkou houbu na mytí, nádobu s pískem nebo pilinami atd.


• Přibližně hodinu • Hra by měla trvat přibližně deset minut.

63 •

Aktivita č. 2: “Takhle se rozhodujeme” Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit se se základními kroky, které by se měly podniknout při setkání se skupinovým tlakem. Identifikovat reálné situace, při nichž dochází k nátlaku, aby bylo možno popsat a pochopit pocity, které během skupinového tlaku cítíme.


Krok jedna: Vedoucí rozdělí účastníky na dvě skupiny a požádá, aby každá skupina odešla do svého rohu místnosti. Krok dva: Poté účastníkům poví příklad o mladých lidech, kteří se setkávají se situacemi, kdy dochází ke skupinovému tlaku. Poté požádá o návrhy možných řešení. Jako standardní situaci lze použít příklad uvedený na konci popisu této aktivity. Krok tři: Skupina, která bude vyvíjet nátlak na druhou skupinu, dostane za úkol sepsat, které výrazy a fráze se nejčastěji používají k tomu, aby se někdo nechal přesvědčit a udělal něco, co nechce - v tomto případě aby se dopustil výtržnictví. Skupina, která bude vystavena nátlaku, dostane za úkol sepsat, které výrazy se nejčastěji používají, když chtějí odolat, pokud ostatní chtějí, aby dělali něco, co je proti jejich vůli. Na tento úkol mají skupiny deset minut. Krok čtyři: Poté vedoucí vyzve, aby jedna skupina začala přesvědčovat druhou: jedna skupina má přesvědčit členy druhé skupiny, aby s nimi šli spáchat nějakou výtržnost. Druhá skupina má za úkol postupovat podle toho, co jim řekl vedoucí, odporovat a hlasitě odpovídat. • Krok jedna: “Přemýšlej o tom, co druhá skupina chce, abys dělal(a) a proč to chce”. Cílem je poslouchat ostatní a pokusit se pochopit, co vlastně říkají a chtějí, abys udělal(a). • Krok dva: “Setkáš-li se se skupinovým tlakem, rozhodni se sám, co opravdu chceš dělat”. V tomto případě je jasné, že se nechceš podílet na výtržnostech. • Krok tři: “Přemýšlej, jak jim řekneš, že se nechceš podílet na jejich výtržnostech”. Můžeš vysvětlit proč, individuálně promluvit s každým členem skupiny, bez ohledu na cokoli se držet svých názorů atd. Právě nyní je příležitost použít výrazy, které jste vyjmenovali na začátku aktivity. Je důležité zdůraznit, že odolávat skupinovému tlaku neznamená zaujmout defenzivní postoj ani verbálně či fyzicky atakovat členy druhé skupiny. • Krok čtyři: “Řekněte skupině, jak jste se rozhodli”. 65 •

Krok pět: Po ukončení scénky požádá vedoucí členy skupiny vystavené skupinovému tlaku, aby zbytku skupiny vysvětlili: • Jaké to je mít jiný názor než ostatní? • Jaké to je, když tě někdo tlačí do něčeho, co nechceš dělat? • Je obtížné odmítnout přátele? Proč? Skupina, která vyvíjela nátlak, by měla vysvětlit: • Jaké to je, když vaši přátelé nepostupují podle tvých plánů? • Je těžké přijmout cizí názory a rozhodnutí? • Myslíš, že je to důležitá část toho, jak spolu vycházet? Krok šest: Poté proběhne diskuze nad závěry obou skupin. Účastníci obou skupin dostanou za úkol vybavit si osobní zkušenosti a situace, ve kterých se ocitli pod nátlakem udělat něco, co nechtěli udělat. Zároveň si mají vybavit, jak se v jednotlivých případech cítili a jak reagovali. Poté vedoucí požádá, aby se ti, kterým to nevadí, podělili o své zkušenosti se zbytkem skupiny.

Co potřebujeme?


• 66

• Příklad situací, kdy dochází ke skupinovému tlaku, které si skupina je schopna představit. • Papír a tužky.

• Přibližně hodinu.

‘TAKHLE SE ROZHODUJEME” (tento text rozdejte účastníkům)

"V jedné čtvrti stojí stará a poněkud zchátralá budova. Lidem ze čtvrti se podařilo posbírat peníze na opravu budovy a přestavbu na rekreační centrum pro mládež. Parta místních dětí plánuje, že tam večer zajdou rozbít pár oken. Několik členů této skupiny se na této výtržnosti nechce podílet, ale nevědí, jak čelit nátlaku a odmítnout."

67 •

Aktivita č. 3: “Jak říct NE” Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit se, pozorovat a vyzkoušet různé způsoby, jak říct ne, aniž byste zranili city ostatních.


Krok jedna: Vedoucí se zeptá, jestli se najdou nějací dobrovolníci, kteří by chtěli předvést několik příkladů skupinového tlaku, případně je sám vybere (několik příkladů uvádíme na konci popisu této aktivity). Můžete přehrát tolik situací, kolik budete chtít. Počet vybraných účastníků bude záviset na tom, kolik rolí bude třeba. Poté se vybere dalších osm mladých, kteří předvedou osm různých způsobů, jak se vypořádat se skupinovým tlakem a říct ne, když něco nechcete udělat. Každý z nich dostane kartu s popisem role a jedním ze způsobů, jak říct ne, a jakmile na ně přijde řada, budou podle této karty odolávat nátlaku. Na konci aktivity posbírejte karty, na kterých jsou popsány jednotlivé role. Krok dva: Účastníci dostanou deset minut na přípravu svých rolí. Krok tři: Skupina se rozsadí do kruhu a doprostřed se posadí dobrovolníci a hlavní herec, který bude vystaven různým situacím, kdy dochází ke skupinovému nátlaku, a bude odmítat podle návodu na kartě, kterou dostal. Cílem této aktivity je procvičit, jak lze různě říct ne, a tak by se měly přehrát všechny role uvedené na kartách. Krok čtyři: Jakmile se přehraje všech osm rolí (nebo po skončení každé scénky), zahájí se diskuze o následujících otázkách: • Jak jste se cítili v průběhu scénky? • Jaké to bylo říkat ne? • Který způsob, jak říct ne, se vám v praxi nejhůře realizuje? Proč? • V jakých každodenních situacích může být lepší odmítnout nějakým určitým způsobem? • Jaké to je chovat se tak, jak si sami přejeme?

69 •

Co potřebujeme?

• Příklady situací, kdy dochází ke skupinovému tlaku.


• Přibližně hodinu a půl podle počtu scének na téma skupinového tlaku.

• Karty s různými způsoby, jak říct NE.

PŘÍKLADY SITUACÍ SPOJENÝCH SE SKUPINOVÝM TLAKEM

• Skupina se před vchodem do školy setká s kamarádem a trvá na tom, že nemá chodit do třídy a má s nimi raději jít do parku. • Skupina mladých lidí si jde zaplavat v řece. Dospělí je varovali, aby do té vody nelezli, protože tam jsou nebezpečné proudy. Jeden ze skupiny hecuje ostatní, aby našli odvahu přeplavat na druhý břeh. Jeden mladík se toho nechce účastnit. • Skupina mladých lidí vyvíjí nátlak na jednoho ze svých členů, aby s nimi šel ukrást nějaké nápoje z kamionu.

• 70

KARTY S POPISEM RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ, JAK ŘÍCT NE 1. “Prostě řekni ne” – No, možná bude lepší, když to neudělám. – Ne, děkuju. Nechci. – Běž do háje. Už jsem jednou odmítl. – Řekl jsem NE. Nerozumíš tomu? 2. “Vymlouvání” – Nemám chuť to dělat, raději bych si to rozmyslel(a). – Mám dnes na práci něco jiného. – Nechci nic komplikovat. Dnes už jsem měl dost problémů.. 3. “Odkládání” – No, uvidíme – Zítra je taky den. – Možná, ale ne dnes. Snad někdy jindy. – Popřemýšlím o tom. 4. “Možná” – Možná máš pravdu. Možná jo. – Jo, možná jsem trošku zbabělec. – Všichni ostatní to možná dělají, ale já nejsem stejný jako oni. – Možná se mýlím, možná ale ne. 5. “Nabídnutí jiných alternativ” – Co kdybychom…? – Pojďme raději…, než…? 6. “Řekni, co cítíš” – Budu k tobě upřímný. Myslím, že… – Podívej, ve skutečnosti je to tak, že mám pocit, že... – Myslím, že… 7. “Zaujměte pevný postoj” – V tomhle nesmyslu se mnou nepočítejte. – O čem to proboha přemýšlíš? Zbláznil ses nebo co? – Podívej, na tenhle nápad zapomeňte. Snažíte se jen předvádět. 8. “Opakující se gramofonová deska” – Lituju, nemám zájem. – Lituju, nemám zájem. – Lituju, nemám zájem. Nebo: – Máš možná pravdu, ale nemám zájem. – Mohl bys mít pravdu, ale nemám zájem. – Mohla by to být zábava. Ale nemám zájem. 71 •

WORKSHOP O SEBEHODNOCENÍ

4 Workshop o sebehodnocení Čeho by se pomocí tohoto workshopu mělo dosáhnout?

• Pomoci mladým zhodnotit, jaké o sobě mají mínění (self-image) a identifikovat a kompenzovat negativní aspekty jejich mínění o sobě, a tak rozvíjet jejich pozitivní sebehodnocení.

Věděli jste…

Základem sebepojetí je, jak se lidé sami vnímají. Hlavní důraz se klade na to, jak si cení sami sebe a svých schopností, protože podle toho si pak váží sebe samých nebo se naopak nepřijímají. Každý o sobě má nějaké mínění a nějak se vidí, tj. má určité představy spojené s ceněním sama sebe. Děti a dospívající postupně získávají povědomí o tom, jaké mají pozitivní i negativní charakteristiky, a tím si vytvářejí vlastní vidění sebe sama (sebepojetí). Sebepojetí je základem pozitivního sebehodnocení. Hodnotit sám sebe pozitivně znamená důvěřovat svým schopnostem, mít se rád a cítit, že jsem výkonný a užitečný; krátce řečeno, věřit si. Lidé s velmi pozitivním sebehodnocením se cítí důležití a myslí si, že svou přítomností obohacují svět. Věří svým dovednostem a schopnosti rozhodovat se a zcela se akceptují jako lidské bytosti. Život nám nabízí řadu zážitků a zkušeností. Mohou být příjemné, smutné, veselé i tragické, a my na ně reagujeme. Sami si můžeme vybrat, jak zareagujeme na nepříznivou situaci, jak moc se jí podvolíme a co si o ní budeme myslet. Jak se s ní vypořádáme do velké míry záleží na tom, jak pozitivně se vnímáme, a toto sebehodnocení je později naopak ovlivněno tím, jak zareagujeme. Dostanou-li se osoby s vysokým pozitivním sebehodnocením do problémů, obvykle tuto špatnou situaci i nastalé pocity berou jako něco přechodného, jako dočasnou krizi, kterou překonají. Lidé s nízkým pozitivním sebehodnocením ale naproti tomu neustále pochybují o své ceně či hodnotě. Myslí si, že vzniklou situaci nemohou nijak napravit a mají pocit, že se ocitli ve slepé uličce. Nevěří, že za něco stojí, za všech okolností očekávají to nejhorší a předpokládají, že je ostatní podvedou a budou jimi opovrhovat. V rámci obranného mechanismu se ukryjí za pomyslnou zeď nedůvěry a zahalí se strachem, izolací a samotou. Mají-li problémy a procházejí složitým obdobím, začnou si zoufat a může se stát, že začnou hledat únik v drogách 75 •

Mají-li lidé na sebe lidé příliš vysoké nároky a posuzují-li se velmi přísně, povede to k tomu, že začnou sami sebe zavrhovat. Je to velmi bolestivý pocit, kromě toho je také velmi škodlivý a často vede k sebedestruktivnímu chování, které omezuje možnosti dosáhnout osobního naplnění. S pocitem, že si cením sám sebe, se nikdo nenarodí, musí se to naučit až v průběhu života. Sebedůvěra (pozitivní sebehodnocení) se buduje od útlého věku a již malé děti si začnou určovat, jestli se vidí pozitivně nebo negativně. Mezi šestým až osmým rokem života se děti definují a odlišují od ostatních na základě fyzických charakteristik. Mezi osmým až devátým rokem začínají v definování sebe sama hrát roli určité psychické vlastnosti. V tomto věku děti začínají vyjadřovat své pocity a dávají najevo, jestli jsou na sebe pyšné nebo jestli se za sebe stydí. Formování vlastního sebepojetí ovlivňují následující aspekty: • Sebepojetí se začíná vytvářet na základě toho, jak nás soudí ostatní, především ti, kteří jsou pro nás důležití, např. rodiče a učitelé. Učíme se na základě zkušeností ostatních lidí z našeho okolí a také z toho, jaké „signály“ od těchto lidí dostáváme v souvislosti s tím, jestli za něco stojíme jako jednotlivci. Znamená to, že se dítě učí na základě toho, co si „myslí, že si o něm myslíme“. Čím důležitější je daná osoba v životě dítěte nebo dospívajícího, tím větší váhu pro něj mají její názory. Tím pádem má i větší vliv na to, jaké pojetí sebe sama si dítě vytváří. Vždy keď s iným človekom nadviažeme vzťah, hodnotíme tohto človeka alebo Při navázání vztahu s další osobou vždy vyjádříme, jak ji hodnotíme, nebo jak vidíme její chování (schválení nebo odmítnutí, očekávání, důvěra nebo nedůvěra v její schopnosti atd.). Důležité jsou jak verbální poznámky (verbální komunikace), tak postoje (neverbální komunikace včetně gestikulace, výrazů tváře atd.). Dítě tuto komunikaci vnímá a na jejím základě si začne částečně formovat, jak se samo vidí. Signály o tom, jestli za něco stojí, získává z každého slova, výrazu tváře, gesta či činu. Je časté, že si dospělí, kteří se dostávají do kontaktu s dětmi nebo dospívajícími, nebývají vědomi toho, jak na děti působí (tj. jaké „signály jim vysílají“) a jaký to na ně má vliv. V nejútlejším dětství se děti učí hodnotit sebe sama v rámci rodinného prostředí. Později se objeví další vlivy, které ale často jen posílí pocit vlastní ceny nebo bezcennosti, který dítě získá v domácím prostředí. Ve školním prostředí se dítě dostane do kontaktu s širší společenskou realitou, ve které mívají velký vliv učitelé a spolužáci. Každý, kdo je v kontaktu s dětmi či dospívajícími, by si měl položit následující otázku: jakým způsobem přispívám k tomu, jak se děti samy vidí (tedy jakou o sobě mají představu, tj. self-image)? V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že dospělí mívají tendenci častěji zdůrazňovat negativní než pozitivní charakteristiky a vlastnosti dětí nebo dospívajících. Je velmi důležité mít na paměti, že názor každého na sebe samotného se může změnit v kterémkoli věku. Lze se naučit, jak se brát pozitivněji a více si vážit sama sebe a stejně tak se lze naučit mít větší ohledy k ostatním. • To, jak se lidé sami vidí, má smysl pouze tehdy, když je to možno srovnat s tím, jak vidí ostatní. Zdravé sebevědomí se vytváří na základě porovnávání sama sebe se schopnostmi a chováním ostatních.

• 76

• K budování pozitivního nebo negativního sebepojetí přispívají zkušenosti s úspěchy nebo neúspěchy. Časté zkušenosti s neúspěchem vedou k nejistotě, strachu z chybného výkonu, vyhýbavému jednání a pasivitě. Zkušenosti s úspěchem na druhou stranu u lidí vytvářejí důvěru ve vlastní schopnosti a pocit jistoty a odpovědnosti. Naznačili jsme, jak velký význam má postoj dospělých v rozvoji pozitivního nebo negativního sebepojetí dětí a dospívajících. Nyní se v krátkosti zmíníme o tom, které postoje přispívají k pozitivnímu zdravému sebevědomí mladých lidí. • Projevujte své city a snažte se vytvářet ovzduší vzájemné důvěry a eliminujte hrozby a zkušenosti, které vyvolávají strach a nejistotu. Znamená to vytvořit atmosféru, ve které se děti a dospívající cítí akceptováni, jsou si jisti svými schopnostmi a mají pocit, že mají svou cenu a jsou výkonní. Pokud mladí žijí v prostředí, kde mají neustále pocit, že jsou posuzováni a musejí neustále něco dokazovat a často se cítí v ohrožení z toho, že budou posuzováni nebo zamítáni, může dojít k újmě na zdravém sebevědomí. Je důležité: • Vytvořit vřelou a participační atmosféru, do které může přispívat každý. • Vyjadřovat se o ostatních pozitivně a rozpoznávat, jaké má kdo schopnosti, aby mohl každý zažít pocit, že je výjimečný; • Vyjadřovat pozitivní názory a vyhýbat se negativním soudům a srovnávání. Vyzdvihujte úspěchy, kterých mladí dosáhli, a oceňte i to, že se snaží. • Rozlišovat mezi tím, jaký kdo je a jak se chová, tedy rozlišovat mezi „ty jsi špatný“ a "tohle jsi udělal špatně". Snažte se pomoci napravit nesprávné jednání a vyhněte se generalizování, které by mohlo vést k tomu, že daná osoba bude posuzována negativně. Pokud mladí neustále slyší něco negativního, začnou si myslet, že dělají špatně úplně všechno. • Umožňovat mladým aktivně spolurozhodovat o tom, co se bude dělat (resp. co po nich chcete) a jak se toho dosáhne. Ukažte, že důvěřujete jejich dovednostem a schopnostem poradit si s potížemi v různých situacích. Pokud jim pomůžete naučit se řešit problémy pozitivně, nebudou mít potíže se zdravým sebevědomím. Tato strategie se jim bude navíc časem velmi hodit. • Pomáhejte mladým, aby se mohli cítit šťastní a spokojení sami se sebou a snažte se, aby se naučili pozitivně vyjadřovat o sobě i o ostatních. • Snažit se, aby mladí přijímali odpovědnost. Dokážete jim tak, že jim věříte. Tyto odpovědnosti by měly odpovídat jejich věku a schopnostem, aby je mladí mohli úspěšně splnit.

77 •

Aktivita č. 1: “Prostě jsem takovej” Jaký účel má tato aktivita?

• Identifikovat a zdůraznit, kvůli kterým pozitivním vlastnostem jsme na sebe hrdí.


Krok jedna:

• Rozvinout schopnost rozpoznat osobní vlastnosti (kvality) a naučit se jich vážit.

Vedoucí několik dní před prováděním této aktivity požádá žáky nebo studenty, aby si z domova přinesli nějakou poměrně novou vlastní fotografii. Jakmile si všichni přinesou fotografie, můžete začít s aktivitou. Krok dva: Vedoucí začne tím, že vysvětlí, že každý z nás je jiný a že každý máme řadu pozitivních vlastností a zároveň bychom také na sobě chtěli něco změnit. Základním předpokladem pozitivního obrazu sebe sama je znát sám sebe a vážit si svého vkusu, schopností, charakteristik atd. a zároveň přijímat i to, co se nám na sobě líbí ze všeho nejméně. Rozdíly mezi lidmi ještě neznamenají, že někteří lidé jsou důležitější než ostatní. Každý člověk je důležitý a každý má svou cenu. Mluvte s dětmi o tom, jak důležité je mít rád sám sebe a cítit, že nás mají rádi ostatní. Krok tři: Rozdejte účastníkům listy barevného papíru (lze použít různé barvy) a požádejte, aby do středu nalepili svou fotografii. Poté se podle toho, kolik aspektů je třeba znázornit, rozdělí papír na několik částí. Do každé části nebo políčka by se měl napsat jeden aspekt. Krok čtyři Požádejte, aby se účastníci především zamysleli nad tím, co je na nich dobrého, jaké mají dobré vlastnosti, jaké fyzické charakteristiky se jim na sobě líbí, a aby tyto pozitivní aspekty napsali okolo fotografie. Měli by zaznamenávat pouze to pozitivní a mohou to udělat jakkoli: mohou to napsat, nakreslit, použít výstřižek z časopisu, fotografie, obrázkové karty, nálepky atd. Účastníci by spolu v průběhu této aktivity neměli hovořit. Stejně tak by od sebe neměli opisovat. Lze zmínit řadu různých aspektů, např: • Jméno • Barva vlasů • Barva očí • Má ústa jsou............................................................................................…. • Můj nos je...........................................................................................…. 79 •

• Co se mi na sobě nejvíc líbí? • O co se nejvíce zajímám? • Co nejraději dělám (sport, koníčky, aktivity atd.)? • Co dělám nejlépe? • Co mi dělá radost nebo potěšení? • Právě teď bych o sobě chtěl slyšet tyhle tři věci… • Něco, co jsem udělal a jsem na to hrdý… • Kvůli čemu je na mě hrdá má rodina? Krok pět: Jakmile jsou všichni hotovi, každý připíchne svůj list na zeď. Poté dostanou čas, aby se mohli projít po místnosti a podívali se na výtvory ostatních účastníků. Tyto listy lze účastníkům buď vrátit, nebo je lze po nějakou dobu vystavit v prostorách, kde se pořádal workshop. Krok šest: Poté se na základě následujících otázek zahájí diskuze s celou skupinou. • Byla tato aktivita snadná nebo obtížná, zábavná nebo nepříjemná atd.? • Jak ses cítil(a) v průběhu aktivity? • Objevilo se ve výtvorech ostatních účastníků něco, čemu jsi nerozuměl(a)? • Zjistili jste o ostatních něco, co jste předtím nevěděli? • Skládá se image člověka pouze z jeho fyzických charakteristik? Jaké další prvky nás spoluvytvářejí? • Mají všichni lidé stejné vlastnosti? • Má každý člověk nějakou kvalitu nebo něco, co dělá dobře? • Soustředíme se u ostatních spíše na jejich pozitivní nebo negativní charakteristiky (vlastnosti)? • Zaměřujeme se sami u sebe více na to dobré, nebo na to špatné?

Co potřebujeme?

• Listy barevného papíru, fotografii každého člena skupiny, nůžky, barevné zvýrazňovače, výstřižky z časopisů, další typy fotografií atd.



• 80

Aktivita č. 2: “Obálky s překvapením” Jaký účel má tato aktivita?

• Zjistit, jaké máme pozitivní vlastnosti a seznámit se s tím, co s o nás myslí ostatní.


Krok jedna:

• Naučit se vyjadřovat a zaměřovat se na pozitivní vlastnosti a aspekty ostatních.

Vedoucí rozsadí účastníky do tří kroužků po maximálně deseti osobách. Krok dva: Každý účastník dostane tužku a několik papírových kartiček podle počtu účastníků ve skupině (jednu kartičku na každého člena skupiny). Krok tři Všichni napíší na jednotlivé kartičky dvě věci, které se jim líbí na jednotlivých osobách ve skupině. Musí to být něco pěkného. Např.: líbí se mi tvoje oči, líbí se mi, jak se směješ, líbí se mi tvůj smysl pro humor, líbí se mi, že jsi solidární, líbí se mi, jak mluvíš, jak se chováš k ostatním…............... Krok čtyři: Vedoucí potom dá před každého účastníka obálku s jeho/jejím jménem a slovy "CO SE LIDEM NA MNĚ LÍBÍ" Krok pět: Postupně dá každý do odpovídající obálky svou kartičku s tím, co se mu/jí na dané osobě líbí. Krok šest Jakmile se všechny kartičky dostanou do správných obálek, každý si otevře svou obálku a nahlas celé skupině přečte, co dostal. Je důležité nikoho do ničeho nenutit a na nikoho nenaléhat Krok sedm: Poté se všichni vrátí na svá místa a celá skupina začne diskutovat o následujících otázkách: • Jak ses cítil(a)? • Líbilo se ti, co si o tobě ostatní myslí? • Myslíš, že jsou tyto vlastnosti opravdové nebo přehnané? Proč? • Je jednodušší vidět na ostatních to dobré nebo to špatné? • A na nás samotných? Proč?


• Nastříhané karty z papíru, tužky a malé obálky.


81 •

Aktivita 3: "Újma na pozitivním sebehodnocení" Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit se s koncepty sebeobrazu a sebepojetí a uvědomit si, že náš vývoj je velmi ovlivněn tím, co říkají ostatní. Identifikovat, jaká sdělení by mohla přispět k narušování vývoje. • Naučit se cenit a vážit si sama sebe a toho, jací jsme, se všemi našimi chybami a pozitivními vlastnostmi.


Krok jedna: Vedoucí vysvětlí, že vnímání sebe sama a pozitivní sebehodnocení se formuje na základě našich vztahů s ostatními, především s nejbližšími rodinnými příslušníky, bratranci a sestřenicemi, spolužáky, přáteli atd. a přenáší se především pomocí verbálních a neverbálních poznámek, které slyšíme od ostatních. Tyto poznámky ne vždy přispívají k pozitivní image dané osoby a někdy se v nich zdůrazňují jen její negativní aspekty, což může vést k zobecněné kritice dané osoby. Proto je důležité dát si pozor na to, jak mluvíme o ostatních, a také vědět, že jim tím můžeme ublížit. Krok dva: Účastníci si přečtou kreslený příběh. Vedoucí rozdá kreslený příběh s názvem Újma na pozitivním sebehodnocení a požádá, aby si jej účastníci pozorně přečetli. Krok tři: Účastníci dostanou úkol označit sdělení, která by mohla způsobit újmu na pozitivním sebehodnocení postav z komixu. Krok čtyři Zahájí se diskuse, ze které účastníci pochopí, jakým způsobem lze v rodině, škole, s příbuznými, s partou přátel a obecně ve vztazích zvýšit nebo snížit pozitivní sebehodnocení ostatních na základě toho, jaké mají postoje, co říkají a co dělají. Krok pět Poté je vedoucí požádá, aby přemýšleli, jakým způsobem lze říci stejnou myšlenku, aniž by ublížili pozitivnímu sebehodnocení jejich přátel.

Co potřebujeme?

• Kopie kresleného příběhu s názvem Újma na pozitivním sebehodnocení.



83 •

• 84

WORKSHOP O KULTURNÍ IDENTITĚ

5 Workshop o kulturní identitě Čeho by se • pomocí tohoto workshopu mělo dosáhnout? Věděli jste, že...

Budováním pocitu sounáležitosti a pýchy na sounáležitost s touto komunitou posílit romskou identitu.

Kulturní identita znamená, jakou hodnotu lidé přisuzují své komunitě nebo prostředí, ze kterého pocházejí. Projevuje se v tom, jak jednají, jak se vyjadřují, jak se vypořádávají s problémy a jak je řeší… Je to plod práce lidí, kteří vytvářením a budováním společných záležitostí dosáhli určité úrovně vývoje a solidarity mezi členy vlastní společnosti nebo komunity. Lidská kultura je nesmírně rozmanitá a uvnitř kultur existují vztahy vytvářející komplexní kulturní systémy, v nichž nikdo není nadřazený, ani podřazený, a každý má svou vlastní hodnotu i diverzitu. Romská komunita má velmi bohatou historii, ovlivněnou různými skupinami lidí z různých částí světa, které rozhodným způsobem přispěly k formování romské identity. Romské kulturní hodnoty se z velké míry formují v rámci rodiny a domovské komunity a projevují se v chování jednotlivých osob v různých aspektech jejich života. Mezi základní prvky romské kultury patří: • Způsob přemýšlení a mluvení Jazyk umožňuje komunikaci, a tak stojí v samotném středu kultury. Jazykem Romů je romština, která se stále aktivně používá takřka ve všech zemích kromě Španělska, kde se vytratila kvůli pronásledování a řadě vládních pokusů asimilovat romskou kulturu do hlavního proudu společnosti. Nyní se ve Španělsku používá směs španělštiny a španělské gramatiky s některými romskými slovíčky. • Způsob chování: Zvyklosti jsou postupem času osvojené způsoby chování, které nám umožňují šetřit čas a energii, protože se při každé situaci nemusíme zastavit a přemýšlet, jak se zachovat. Vyjadřujeme se a vzájemně se odlišujeme i tím, jak se představujeme, oblékáme, zdravíme, pohybujeme rukama, díváme se a jakou máme mimiku. Stejně tak se učíme, jak zvládat a řešit konflikty. V romské komunitě se zvyklosti tradičně předávají v rámci rodiny.l

87 •

• Způsoby formulování morálních zásad Morální zásady mají vliv na sociální život. Představují adekvátní způsoby chování přijímané komunitou. Lidské chování se řídí systémem pravidel a morálních hodnot, které jsou základním prvkem pro regulování nebo navrhování řešení potřeb a problémů, které vznikají v romské komunitě. V dnešní romské komunitě tato možná řešení procházejí významnými změnami. Vyvíjením tlaku mohou členové romské komunity regulovat dodržování pravidel nebo výskyt určitého typu chování a zaručit, aby členové této komunity respektovali vztahy a mírumilovné soužití. Dnešní romská kultura se přizpůsobuje novým změnám. Změny v kulturní integraci ovlivňuje řada různých faktorů, např. míra vzdělání a společenská či ekonomická úroveň. Další faktory mají vliv na změny v povolání, životním prostředí, technologii, trendech, pozitivním hodnocení toho, co je považováno za moderní atd. • Způsoby vyjadřování pocitů: Existuje obecně uznávaný názor, že pocity a emoce jsou zcela osobní záležitost. Není tomu ale tak. V rozdílných kulturních prostředích se emoce a pocity vnímají a vyjadřují rozdílnými způsoby. V romské komunitě se například při úmrtí blízké osoby pláče. V jiných kulturách se zase např. zpívají písně. Mladí se díky velmi odlišnému způsobu procesu socializace přizpůsobují dnešnímu světu snadněji než starší generace. Romská kulturní identita se ale zachovala – porovnejme typické projevy romské kultury a moderní či módní neromskou identitu (pokud jde o odívání, jídlo, verbální vyjadřování, volnočasové aktivity). V rámci romské komunity bychom se měli zaměřit na to, co přispěje naší kulturní identitě a co jí naopak nepomůže. Měli bychom asimilovat určité prvky neromské komunity a moderní společnosti, neměli bychom ale dopustit, aby došlo k jakékoli újmě na naší kulturní identitě. V rámci romské komunity je třeba podporovat kulturní identitu. Zahrnuje to: • Znát naši historii a oživovat koncept svornosti a solidarity jako životního stylu. Jinými slovy bychom v každodenních vztazích měli rozeznávat přítomnost dalších lidí se stejnými charakteristikami a životní filozofií a podílet se na budování společného blaha. • Cenit si toho, co máme, a respektovat existující kulturní rozdíly za účelem podpory solidarity a odpovědnosti za způsoby chování, které přispívají k lepší kvalitě života. • Zaměření na naše kulturní hodnoty. Znamená to seznámit se s naší historií, původem romského lidu a získat pocit hrdosti na svou kulturu, tj. získat kulturní identitu. Lidé, kteří budují a asimilují svou kulturní identitu přispívají k spravedlivému a vyváženého rozvoji ostatních lidí na celém světě.

• 88

Aktivita č. 1: "Naše kulturní prostředí" Jaký účel má tato aktivita? Jak budeme postupovat?

• Podělit se o informace o různých kulturních aspektech romské komunity a uvědomit si její kulturní bohatství.

Krok jedna: Účastníci se rozsadí do kruhu. Krok dva: Vedoucí se zeptá účastníků, jaké znají romské zvyky, svátky, hodnoty, rčení nebo jídla, jakou roli hraje u Romů rodina a jaká znají romská slova. Krok tři: Vedoucí rozdá účastníkům list s názvem Naše kulturní prostředí. Uzná-li to vedoucí za vhodné, každý účastník popřemýšlí a zapíše komentáře o třech příkladech z každé části tohoto listu. Krok čtyři: Vytvoří se páry, aby účastníci prodiskutovali příklady, které přednesli a/nebo zapsali ostatní participanti. Krok pět: Každý pár si poté najde další pár a vzájemně se podělí o názory. Krok šest: Vedoucí požádá účastníky, aby řekli celé skupině, jaké mají názory o příkladech z jednotlivých částí a poté se zahájí diskuze o následujících otázkách: • Jak se účastníci cítili, když mluvili o své kultuře? • Co nového jste se naučili? • O jakých tématech spojených s romskou kulturou byste si rádi promluvili s ostatními Romy? • Jaké jsou podle vás nejdůležitější aspekty romské kultury?


• List s názvem “Naše kulturní prostředí”. • Tužku nebo pero. • Přibližně hodinu.

89 •

NAŠE KULTURNÍ PROSTŘEDÍ

Rčení

Hodnoty

Svátky

Potraviny

Role rodiny

Zvyky

Slova v romštině

• 90

Aktivita č. 2: “Toto je má komunita… toto je naše budoucnost” Jaký účel má tato aktivita?

• Popsat a uvědomit si romskou komunitu a cenit si pozitivních aspektů naší kultury.


Krok jedna: Vedoucí požádá účastníky, aby si představili, že planetu Zemi navštíví neznámí obyvatelé z cizí planety. Přejí si poznat, zda jsou pozemšťané dobří lidé, a tak požádají o setkání s představiteli různých obyvatel planety Země. Chtějí slyšet o všem dobrém, co se týká všech nejrůznějších obyvatel této planety. Krok dva: Vedoucí rozdělí účastníky do dvou skupin o víceméně stejném počtu osob. Každá skupina musí zapřemýšlet a povědět bytostem z meziplanetárního prostoru, jaké jsou nejdůležitější charakteristiky romského lidu, a že by se v budoucnosti chtěli stát součástí jejich kultury. Účastníci dostanou list papíru se seznamem otevřených vět, které jim pomohou splnit tento úkol, a skupiny je podle svého přesvědčení dokončí tak, aby co nejlépe popisovaly Romy. Krok tři: Vedoucí rozdá skupinám seznamy s větami na dokončení. Jedna skupina dostane seznam A a druhá seznam B.. Krok čtyři: Každá skupina si určí mluvčího, který ostatní seznámí s tím, jak skupina doplnila otevřené věty. Krok pět: Na základě následujících otázek zahajte diskuzi s celou skupinou: • Souhlasíte s tím, co řekla druhá skupina? Dodali byste něco? • Naučili jste se něco nového o Romech? Krok šest: Vedoucí navrhne, aby všichni společně připravili nástěnku. Všichni účastníci by si za tímto účelem měli přinést fotografie, obrázky atd. Na nástěnku také napíšou vybrané věty z kroku 3, které podle nich nejlépe definují romskou komunitu. Nástěnka bude mít název TOTO JE MÁ KOMUNITA, TOTO JE NAŠE BUDOUCNOST a bude viset na nápadném a dobře přístupném místě v budově, kde se konal workshop.

91 •

Co potřebujeme?


• 92

• Otevřené věty o různých aspektech života romské komunity pro obě skupiny. • Výstřižky z časopisů, fotografie, obrázky, barevné pastelky nebo fixy, nůžky, lepidlo atd. Cokoli, co je zapotřebí k výzdobě nástěnky nebo výrobě koláže.


OTEVŘENÉ VĚTY O ASPEKTECH ŽIVOTA ROMSKÉ KOMUNITY - SKUPINA A

• Pro Romy je v životě nejdůležitější ..................................................................... .................................................................................................................................... .........…………..…………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………... • Rom má na ostatních ze všeho nejméně rád .................................................................................................................................. .................................................................................…………..……………………… …………………………………………………………………………………………….. • Pro Roma znamená rodina .................................................................................................................…………… …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………... • Romy nejvíce baví ................................................................................................................................... .....................................................................................……..………………………… ……………………………………………………………………………………………... • Pro Romy jsou staří lidé .................................................................................................................................... .............................................................................…...................................………... ……………………………………………………………………………………………... • Pro Romy je majetek a hromadění majetku .......................................................................................................................………. .ˈ ………………………………………………………………………………………………

93 •

OTEVŘENÉ VĚTY O ASPEKTECH ŽIVOTA ROMSKÉ KOMUNITY - SKUPINA B

• Romové si na ostatních lidech nejvíce váží ..ˈ ..................................................................................………………......……..………. ……………………………………………………………………………………………... • Romové mají ze všeho nejraději ................................................................................................................................... ..........................................................................................................................…….. ……………………………………………………………………………………………... • Rom je dojat nebo vyjadřuje emoce, když ................................................................................................................................... .....................................................................................…......................................... ……………………………………………………………………………………………... • Pro Romy znamená svoboda ...........................................................………………….......……………………….….. ............................................................................................……........……................. ……………………………………………………………………………………………... • Pro Romy znamená práce ................................................................................................................................... ..............................................................................…………..…………..………….. ……………………………………………………………………………………………... • Pro Romy je matka ................................................................................................................................... ..................................................................................................................………….. ……………………………………………………………………………………………...

• 94

Aktivita č. 3: “Historie Romů” Jaký účel má tato aktivita?

• Seznámit se s určitými aspekty, které souvisí s původem a historií Romů.


Krok jedna: Vedoucí požádá účastníky o odpovědi na několik otázek o původu a historii Romů a získá tak představu o míře informovanosti skupiny: • Víte, odkud původně přišli Romové? • Byli Romové perzekuováni (stíháni) po celou historii lidstva? • Proč si to myslíte? • Chrání současná ústava Romy? Krok dva: Řekněte účastníkům, že si přečtou krátký popis romské historie: “Podíváme se krátce na naši historii, na historii romského lidu. Jistě jste již někdy slyšeli hodně z toho, co si společně přečtete, určitě se ale dozvíte i něco nového. Při budování budoucnosti je vždycky dobré nezapomínat na minulost.” Krok tři: Vedoucí zahájí diskusi o následujících otázkách: • Co si myslíte o tomto příběhu? Znali jste již dříve, co jste v něm dočetli? • Co nového jste se naučili? • Které lidské vlastnosti Romů byly podle vás v příběhu nejvíce patrné?


• Dokument nebo referát o romské historii.


95 •

Historie Romů: svobodní lidé

Je to již velmi dávno, co Romové opustili svou rodnou Indii. Žili tam severně od oblasti nazývané Paňdžáb. Z jakého důvodu tehdy odešli ze své země není příliš jasné. Někdy se uvádí, že odešli kvůli velmi krvavé válce, podle jiných pramenů byl důvodem k odchodu král, který je chtěl zotročit. S jistotou ale víme, že Romové vytvořili karavanu a začali cestovat, objevovat svět a potkávat se s novými lidmi. Karavana se časem rozdělila na dvě části, jedna cestovala směrem k Egyptu a druhá směrem k severní Evropě. Skupina, která se vydala do Egypta, se tam poté usadila na řadu let. Jednoho dne je ale egyptský král vykázal ze země a nazval je Egypťany (anglicky Egyptians – čti ídžipšns). Z tohoto pojmenování postupně vzniklo anglické slovo “Gypsy (čti džipsi)“, kterým se označují Romové, cikáni i ti, kteří žijí tímto životním stylem. Část karavany, která se vydala směrem na severní Evropu, se ale na své cestě nezastavila. Prošla Německem a Francií a v roce 1425 překročila španělskou hranici v regionu dnes zvaném Katalánie. V té době se dalo slušně uživit prací na poli. V katalánštině se vesničané označují slovem „payés“. Romové toto slovo nevyslovovali správně, a tak se dodnes ve Španělsku říká ne-Romům „payo“ místo „payés“. Romové vždycky byli a jsou velmi veselí lidé, kteří neustále zpívají, tančí a slaví u ohně nebo pod zářícími hvězdami. I naše oděvy jsou krásné, rozmanité a plné různých barev. Štěstí a svoboda Romů ve Španělsku ale netrvala příliš dlouho. V roce 1499 katoličtí panovníci královna Izabela a král Ferdinand vydali první protiromský zákon s názvem Královská vyhláška z Mediny del Campo. Podle něj byl každý, kdo se oblékal nebo mluvil jako cikán, potrestán amputací ucha; při opakovaném přestupku hrozilo, že mu uříznou druhé ucho. Pokud byl někdo přistižen ještě potřetí, stal se z něj na zbytek života otrok. My, Romové, jsme nemohli tolerovat tresty jen za to, že se jinak oblékáme, tančíme a myslíme a žijeme. Katoličtí panovníci svého cíle nakonec nedokázali dosáhnout, protože Romové se nebývale semknuli. Příběh pronásledování Romů tímto ale neskončil. V následujících letech král Filip II (druhý) rozšířil výše uvedený zákon i na knihy. Romové to ale společným úsilím přežili, zachovali si veselého ducha, přešli do ilegality, a dále prodávali koně a živili se, jak to šlo. Tímto se dostáváme do osmnáctého století, kdy se král Filip V (pátý) rozhodl trvale vyhladit romskou populaci. 29. červenec 1717 se pro naše lidi stal strašným dnem, protože od tohoto dne došlo k odloučení romských mužů a žen na více než padesát let. Muži byli posláni na galeje a ženy šly sloužit na hradech a zámcích. Král už si nepřál žádné další romské děti, ale Romové zůstali semknutí a odhodlaní jako nikdy dříve, bojovali za svobodu a odmítli sklonit hlavu před tímto zákonem.

• 96

V roce 1864 královna Isabel II (druhá) zřídila policii Občanské gardy, s jejíž pomocí měla mimo jiné v plánu pronásledovat Romy. Z období z konce předminulého století se zachoval následující příběh: V jedné španělské vesnici chodila po ulici Romka a prodávala květiny. Zastavil ji policista Občanské gardy, sebral jí květiny, hodil je na zem a pošlapal. Ženu to překvapilo a trochu se bála, ale sebrala odvahu a řekla mu: – Člověče boží, těžko se mi věří, že jsme vyrostli ve stejné vesnici. Na to policista odpověděl: – Za odmlouvání ti uříznu jazyk. Žena na to zareagovala: – Jasně, že mi ho vyřízneš, máš na to právo. Než mi ale cokoli uřízneš, něco ti řeknu. A v cikánštině, mezinárodním romském jazyce, mu řekla: “DRERELE TRERELE TRUKUE DRUPO”, což znamená „Proklínám tvé tělo k tragickému konci“. Byl to příklad toho, co je tzv. cikánčina kletba. Policista neměl ponětí, o čem to mluví, jistě ale neskončil dobře. Konečně se dostáváme k dvacátému století, době, kdy se zdálo, že lidé začnou Romy brát pozitivněji. Bohužel k tomu nedošlo. Všichni víme, a všechny nás upřímně rmoutí, že Hitler zabil hodně Židů. Přesto bychom ale neměli zapomínat, že také zabil i mnoho Romů. Byl to jen o další pokus vyhladit náš lid. Romové byli ve Španělsku pronásledováni i za Frankova režimu, kdy platil jeho zákon proti potulce a zločinnosti. Tím se dostáváme do roku 1978, kdyby byla podepsána španělská Ústava. Romové se nyní mohou vyjadřovat a chovat tak, jak je to pro ně přirozené. Přesto jsou stále lidé, kteří Romy pohrdají a svalují na ně vinu za řadu věcí, které jsou ve společnosti špatné, a to včetně drog. Snaží se nás tak marginalizovat (tedy stavět na okraj) a separovat od neromské populace. Tento krátký příběh zahrnuje přes pět set let skutečné historie. Romové si rozhodně zažili ledacos, ale nijak je nezměnila ani separace, ani otroctví, ani Hitler či řada dalších faktorů.

Juan David Santiago

97 •

•2

OSNOVY PRO VEDENÍ WORKSHOPŮ

Recommend Documents