OSÍDLENÍ KULTURY LUŽICKÝCH

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav archeologie a muzeologie

Miroslav Novák

OSÍDLENÍ KULTURY LUŽICKÝCH POPELNICOVÝCH POLÍ V JAROMĚŘI Rigorózní práce

Brno 2008

2

Prohlašuji, že jsem rigorózní práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně 31. ledna 2008

____________________

3

4

OBSAH

1. ÚVOD........................................................................................................................................................... 7 2. LOKALIZACE ..................................................................................................................................... 8 5. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY .............................................................................................................. 9 3. DĚJINY BÁDÁNÍ ............................................................................................................................. 10 4. KRITIKA PRAMENŮ .................................................................................................................. 11 6. PŘEHLED NALEZIŠŤ................................................................................................................. 12 7. KATALOG NEPUBLIKOVANÝCH NÁLEZŮ ......................................................... 20 7.1. NALEZIŠTĚ 1 ................................................................................................................................... 20 7.2. NALEZIŠTĚ 2 ................................................................................................................................... 20 7.3. NALEZIŠTĚ 4 ................................................................................................................................... 61 7.4. NALEZIŠTĚ 7 ................................................................................................................................... 61 7.5. NALEZIŠTĚ 12................................................................................................................................. 62 7.6. NALEZIŠTĚ 15................................................................................................................................. 62 7.7. NALEZIŠTĚ 17................................................................................................................................. 63 7.8. NALEZIŠTĚ 18................................................................................................................................. 63 7.9. NALEZIŠTĚ 20................................................................................................................................. 73 7.10. NALEZIŠTĚ 21 .............................................................................................................................. 73 7.11. NALEZIŠTĚ 22 .............................................................................................................................. 73 8. POHŘEBIŠTĚ ..................................................................................................................................... 74 8.1. PODOBA POHŘEBIŠŤ ................................................................................................................... 74 8.2. POHŘEBNÍ RITUS........................................................................................................................... 76 8.3. HROBY LUŽICKÉHO OBDOBÍ.................................................................................................. 77 8.4. HROBY SLEZSKÉHO OBDOBÍ .................................................................................................. 80 9. SÍDLIŠTĚ ............................................................................................................................................... 82 10. CHRONOLOGICKÉ SYSTÉMY A TERMINOLOGIE KULTURY ..... 84 11. ROZBOR NÁLEZŮ ..................................................................................................................... 86 11.1. METODA.......................................................................................................................................... 86 11.2. KERAMIKA .................................................................................................................................... 87 11.2.1. Terminologie keramiky ................................................................................................ 87 11.2.3. Nádoby s výdutí a odsazeným hrdlem ................................................................. 89 11.2.4. Okříny .................................................................................................................................... 101 11.2.5. Okřínky ................................................................................................................................. 103 5

11.2.6. Mísy......................................................................................................................................... 105 11.2.7. Misky a koflíky................................................................................................................. 106 11.2.8. Hrncovité nádoby ........................................................................................................... 108 11.2.9. Zvláštní tvary .................................................................................................................... 110 11.3. NEKERAMICKÉ NÁLEZY ...................................................................................................... 111 11.3.1. Bronz ...................................................................................................................................... 111 11.3.2. Zlato ........................................................................................................................................ 113 11.3.3. Jantar..................................................................................................................................... 114 11.3.4. Sklo.......................................................................................................................................... 115 12. CHRONOLOGICKÉ POSTAVENÍ LOKALIT ................................................... 116 13. SÍDELNÍ STRUKTURA NA ÚZEMÍ JAROMĚŘE .......................................... 120 14. ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 129 SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................................... 131 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................... 131

6

1. Úvod Více než osm staletí trvání doby popelnicových polí zanechalo v obraze pravěkého osídlení východních Čech nesmazatelnou stopu. Počtem nalezišť se toto období řadí na druhé místo hned za středověk. Na sledovaném území katastrů Jaroměře, Josefova, Jezbin, Horních Dolců a přilehlé části katastru Čáslavek, na ploše pouhých 20,5 km2, je dnes evidováno nejméně 23 lokalit z doby popelnicových polí. Tento vysoký počet je pravděpodobně způsoben strategickou polohou na soutoku tří řek, ale i dlouhou tradicí archeologického bádání od rozsáhlých terénních úprav při stavbě železnice v 50. letech 19. století po moderní velkoplošné výzkumy. Řada unikátních nálezů z 19. a 1. poloviny 20. století nabízí široké možnosti interpretací. Ty byly doposud omezeny izolovaností souborů a absencí nálezových okolností. Tato práce si klade za cíl sledovat, jak se situace změnila pod vlivem novodobých velkoplošných výzkumů. Protože většinu současných znalostí hmotné kultury doby popelnicových polí ve východních Čechách čerpáme z poměrně omezeného počtu ve větším měřítku zkoumaných pohřebišť, je zvláště významné odkrytí části pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách. Ačkoliv se původní počty hrobů na popelnicových pohřebištích odhadují na několik set až tisíce hrobů, mají ty nejúplněji zkoumané lokality desítky, nejvýše stovky hrobů. Záchrannými výzkumy z let 1999 a 2002 se do této kategorie zařadilo také výše zmíněné pohřebiště. Dva novodobé výzkumy osvětlují také další složku sídelní struktury na Jaroměřsku, a to sídliště. První z mladší doby bronzové bylo prozkoumáno v letech 1981 a 1994 v Dolních Dolcích a druhé halštatské v roce 2000 jen o 400 metrů severněji v průmyslové zóně mezi západním okrajem města a údolím Doleckého potoka. Mozaiku doplňuje také intenzivní prospekce povrchovými sběry, která vyvrcholila zejména v 80. letech 20. století. Vysoká hustota nalezišť, rozsáhlé novodobé odkryvy i luxusní předměty ze starých výzkumů nabízejí možnost rekonstrukce struktury osídlení v Jaroměři s širšími dopady pro poznání východočeské skupiny kultury popelnicových polí

7

2. Lokalizace Z uvedených 23 lokalit na území Jaroměře je 15 lokalizováno na parcelní číslo, z toho dvě také přesně geodeticky. Parcelní čísla byla podrobena řadě oprav, a to jak z důvodu pozdějšího přečíslování, tak i chyb a překlepů v publikované literatuře. Ostatní lokality, a to se týká především nálezů učiněných před druhou světovou válkou, bylo možné identifikovat pouze na základě pomístních názvů nebo objektů označených zpravidla jménem původního majitele. Pro konfrontaci slovního popisu polohy nálezu s tehdejší realitou se stala nepostradatelnými všechna tři vojenská mapování a mapy Stabilního katastru. Lokalizovaná naleziště byla následně opatřena v současnosti platnými identifikačními údaji. Podrobnější komentář zaslouží především lokalizace pohřebiště na rozhraní katastrů Jaroměře a Čáslavek, která se v literatuře objevuje v různých verzích s řadou chyb a dále lokalizace dnes již zaniklé lokality v poloze Valáškův kopec. Pohřebiště se nachází mezi hlavní silnicí ve směru Jaroměř–Náchod a pravobřežní terasou řeky Úpy, přibližně v poloviční vzdálenosti mezi okrajem intravilánu Jaroměře a Čáslavek. V nejstarších zprávách se uvádí Matuškovo pole, Tomanův písník nebo Baudyšova cihelna na k.ú. Jaroměře, parc.č. 523. Během odmlky mezi lety 1958 a 1983, kdy nebyly na lokalitě přes pokračující těžbu zjištěny žádné nálezy, došlo k posunu katastrální hranice mezi k.ú. Jaroměř a Čáslavky o 625 metrů jihozápadním směrem do prostoru lokality. Tuto novou hranici překročila těžba v letech 1982–1983. Všechny staré nálezy a rovněž objekt 12 zkoumaný roku 1983 se nacházejí podle současného stavu na k. ú. Jaroměře, parcelách č. 3597, 3598, 3600, 3602 a 3603. Ostatní nálezy z let 1983–1984, 1999 a 2002 již náleží k.ú. Čáslavky, a to jihozápadní části parcely č. 202/1. Poloha Valáškův kopec byla při nedávném zpracování (Vokolek – Sankot 2001) lokalizována severovýchodně od jaroměřského nádraží, mezi železniční tratě Jaroměř–Dvůr Králové a Jaroměř–Trutnov. Vytěžená pískovna byla vymezena ulicemi Ot. Španiela, Mánesova a Bavlnářská. Při pohledu na 3. vojenské mapování z roku 1877 je však prostor pískovny dobře patrný o 200 metrů severněji, v prostoru dnešního stadionu při hraně labské terasy. Podle písemných zpráv nálezy přesahovaly i na druhou stranu trati Jaroměř–Dvůr Králové.

8

5. Přírodní podmínky Jaroměř leží na soutoku Labe a jeho dvou levostranných přítoků Úpy a Metuje. Význam pro pravěké osídlení má ještě drobný pravostranný přítok Labe – Dolský potok. Geomorfologicky tvoří území Jaroměře průnik Královéhradecké kotliny tvořené převážně VII. labskou terasou. Výše se nacházejí tabule se štěrkovými náplavy staropleistocénních teras. Ostrovy sprašových sedimentů se nacházejí na úrovni V. terasy. Oblast západně od údolí Labe včetně prostoru Doleckého potoka vyplňuje okrsek Velichovské tabule, východně od údolí Labe a severně od rozvodí Úpy a Metuje okrsek Českoskalické tabule a jižně od rozvodí okrsek Novoměstské tabule. Uspořádání teras naznačuje, že Labe se postupně přesouvalo k východu, zatímco Úpa si udržela od středního pleistocénu dnešní polohu (Demek 1965, 197, 203; Faltysová, H. – Mackovčin, P. – Sedláček, M. 2002, 18). Podloží kotliny tvoří holocenní fluviální a deluviofluviální sedimenty provázené na labském pravobřeží pásem pleistocénních eolických sedimentů – spraší. Mezi Doleckým potokem a Labem navazují jílovce a slínovce středního turonu. Složitější je situace na levém břehu Labe. Ostrůvky pleistocénních fluviálních sedimentů – písčitých štěrků se střídají zejména severně od Úpy s výběžky spraší a slínovců spodního turonu. Obdobný pokryv má také území mezi Úpou a Metují, vyjma návrší Brdce tvořeného pleistocénními fluviálními sedimenty – písčitými štěrky. Také návrší josefovské pevnosti tvoří převážně pleistocénní písčité štěrky. Ještě jižněji navazují jílovce a slínovce středního turonu (Geologická mapa ČSSR 1990, List HK; Faltysová, H. – Mackovčin, P. – Sedláček, M. 2002, 14). Aluviální půdy v labské nivě následují na pravém břehu Labe s odstupem od vodního toku hnědozemní středoevropské půdy s ostrovem rendzinů v prostoru Vinic. Do meziříčí Úpy a Metuje zasahuje pás rendzinů a v poloze Na Brdcích hnědozemní středoevropské půdy. Na labském levobřeží jižně od toku Metuje převládají rendziny s ostrovem slabě podzolovaných půd na návrší josefovské pevnosti (Válek 1964, Tab. 7). Původní vegetační pokryv sestává z lužních lesů, na které navazují západně od Labe a severně od Metuje dubohabřiny a lipové doubravy, jižně od Metuje acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy (Faltysová, H. – Mackovčin, P. – Sedláček, M. 2002, 37; Geobotanická mapa ČSSR 1969, M-33-XVI Hradec Králové). Klimaticky se dnes jedná o mírně vlhkou oblast pahorkatinného rázu s mírnou zimou. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 600–650 mm a průměrná teplota v rozmezí 7–8°C, z toho ve vegetačním období srážky 400–550 mm a teplota 13–14°C (Válek 1964, 19, 21).

9

3. Dějiny bádání Nejstarší zprávy o nálezech z doby bronzové nebo halštatské se objevují v souvislosti s výstavbou železniční dráhy Pardubice–Liberec v 50. letech 19. století. První dva nálezy byly učiněny v letech 1857 a 1858, a to právě v okolí budované železniční stanice. Během 80. a 90. let 19. století přibylo dalších pět lokalit, a to především v souvislosti se zakládáním písníků a některými vojenskými stavbami. Většině těchto stavebních prací byl osobně přítomen kněz František Petera-Rohoznický (1798–1877), z jehož pera pochází řada podrobných popisů nálezových situací na stránkách Památek archeologických a místopisných. V některých případech lze tušit, o jaký nález se jednalo, avšak tehdejší úroveň znalostí tuto interpretaci zpravidla značně znejasňuje. Většinu nejstarších archeologických objevů shrnul v letech 1898 a 1900 archeolog královéhradeckého muzea J. Duška. Ačkoliv měl již k dispozici řadu nových poznatků archeologického bádání, ani on nevyhnul některým zkreslujícím údajům. Bohužel pro většinu těchto starých nálezů jsou výše uvedené písemné zprávy jediným zdrojem informací, který dnes máme k dispozici. Nálezy se většinou ztratily, byly zničeny krátce po nálezu nebo je dnes nelze v muzejních sbírkách identifikovat.. Na počátku 20. století a v meziválečném období byly zjištěny další tři lokality včetně prvních dochovaných nálezů z pohřebiště na rozmezí katastrů Jaroměře a Čáslavek. V 50. letech proběhlo několik drobných záchranných výzkumů, a to jak v prostoru zmíněného pohřebiště, tak i na dalších dvou lokalitách. Povrchové sběry M. Vávry a J. Bočka ze 70. a 80. let odhalily dalších 6 lokalit a sledovány byly i ostatní již dříve známé lokality. V dalších případech se jedná o různě rozsáhlé záchranné archeologické výzkumy 2. pol. 20. století. Z nejrozsáhlejších je třeba jmenovat výzkum při přeložce hlavní silnice Jaroměř–Hradec Králové v roce 1981 a s ním související výzkum na staveništi autobazaru Autoprofi v roce 1994. V roce 1984 proběhl první moderní výzkum na výše zmíněném pohřebišti Jaroměř–Čáslavky. Prozkoumáno a zdokumentováno bylo 9 hrobů. Dalších 6 hrobů přibylo v roce 1999. Rozsáhlý záchranný archeologický výzkum v roce 2002 odhalil 112 objektů. V roce 1995 byl zahájen plošně nejrozsáhlejší výzkum na území Jaroměře, a to v prostoru mezi západním okrajem města a údolím Doleckého potoka. Veškeré nálezy z období popelnicových polí pocházejí ze sezóny 2000, kdy bylo prozkoumáno nejméně 29 objektů datovaných do mladší doby bronzové a především do doby halštatské.

10

4. Kritika pramenů Nálezy z 19. století, pokud se vůbec dochovaly, provázejí většinou jen stručné zprávy. Ojediněle byl publikován i detailnější popis, avšak pozornost byla věnována spíše situaci, za jaké k nálezu došlo, případně dalšímu osudu nalezených předmětů, než nálezové situaci samotné. Některé postřehy sice přinášejí pozoruhodné informace, ale obvykle i další otázky. Z meziválečného období se dochovaly první nálezové celky, ovšem stále ještě bez dokumentace. To je také případ početné skupiny hrobů z pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách. Teprve od 50. ojediněle a od 80. let 20. století systematicky provází nalezené soubory také kresebná dokumentace doplněná slovním popisem. V téže době se však objevuje také fenomén povrchových sběrů. Výsledkem bývá početně velmi omezený soubor nálezů, který jen zřídka kdy obsahuje znaky umožňující detailní chronologické zařazení. Pokud se v průběhu sběru neprojevily povrchové půdní příznaky zahloubených objektů, je pochybná i interpretace na základě charakteru keramiky, zda šlo o sídlištní lokalitu nebo pohřebiště. Ani nejnovější výzkumy se neobešly beze ztrát na důležitých informacích. Ve všech případech se jednalo o výzkumy záchranného charakteru s nasazením těžké techniky. Ani stálý dozor při mechanické skrývce ornice nemohl zabránit ztrátě nálezů z ornice a dokonce i zániku některých mělčích objektů. Zvláště pro výzkum pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách je charakteristický další problém, a to, že keramika často nebyla vyzvedávána po jednotlivých nádobách a takto popsána. Z tohoto důvodu dnes již nelze přiřadit většinu vyzvednutých tvarů k nádobám zachyceným v kresebné dokumentaci. To nedovoluje v plné míře rekonstruovat podobu hrobů, zvláště pak rozmístění jednotlivých tvarů a jejich případné využití ve funkci popelnice.

11

6. Přehled nalezišť 1. Jaroměř–Staré město Poloha: ústí Komenského třídy na Náměstí ČSA a prostor za čp. 16 Typ lokality: sídliště, hradiště (?) Nálezy: keramika (M Jaroměř, inv.č. 10620) Okolnosti: vzorkování výkopů Literatura: nepublikováno 2. Jaroměř–Jakubské předměstí (po posunu katastrální hranice SV část na katastru Čáslavek) Poloha: Všechny staré nálezy a hrob 12/1983 se nacházejí podle současného stavu na k. ú. Jaroměře, parcelách č. 3597, 3598, 3600, 3602 a 3603 (SMO 5 Jaroměř 2–2: 193/59, 210/83, 231/46, 217/27). Ostatní nálezy z let 1983–1984 (SMO 5 Jaroměř 2–2: 219/63, 225/68, 256/58), 1999 (SMO 5 Jaroměř 2–2: 241/73, 242/71, 239/72) a 2002 (SMO 5 Jaroměř 2–2: 217:85, 238/99, 245/86, 225/73) již náleží k.ú. Čáslavky, a to v JZ části parcely 202/1. Typ lokality: pohřebiště Nálezy: keramika bez celků (M Náchod), keramika bez celků (M Jaroměř), okřín, 32 náramků z doby před 1930 (NM Praha), keramika, bronzové předměty a závaží z let 1931 a 1936 (NM Praha), keramika a bronzy z 10.6.1935 (NM Praha), 5 nádob z roku 1940 (M Jaroměř), střepy, bronzové kruhy, jehlice, zlaté náušnice z r. 1940, keramika, železné předměty, uhlíky, žárový pohřeb, kamenná sekerka z roku 1951 (NM Praha), keramika a bronzy z r. 1958 (M Jaroměř), keramika z roku 1959 (MVČ HK, inv.č. 13681–13839), keramika, zlomek bronzového náramku z r. 1966 (MVČ HK, př.č. 38/75, inv.č. 28997–29000), keramika z r. 1967 (MVČ HK, inv.č. 28976), keramika, spálené kůstky z r. 1969 (M HK př.č.6/70, inv.č. 28977–28990), keramika z r. 1972 (MVČ HK, nál.č. 68/77, inv.č. 28991–28996), keramika z r. 1979 (MVČ HK, inv.č. 59163–59165), keramika z 15.3.1981 (MVČ HK, př.č.91/81), keramika z 11.5.1981 (MVČ HK, př.č.188/81), keramika z r. 1983 (MVČ HK, př.č. 125/84), keramika, opálené kosti, brousek, bronzové předměty, zlomky železa z r. 1984 (MVČ HK, př.č. 114–123/84, př.č. 198–201/89, inv.č. 70154–70156), keramika ze sběrů z r. 1984 (MVČ HK, př.č. 124/84), keramika z r. 1999 (MVČ HK, nál.č. 1–48/99, M Náchod), keramika, kosti, bronzové předměty, zlatý plíšek, jantarový korál, skleněné korále z r. 2002 (MVČ HK, nál.č. 1–652/02)

12

Okolnosti: pískovna v provozu před pol. 19.stol., zpočátku jen příležitostně zachraňováno při rozšiřování těžby (hrob XII s kruhy před 1930), výkopy Z. Fiedlera roku 1931, J. Dufka roku 1936, V. Exnera v letech 1937 a 1940, J. Tomského při orbě roku 1940, výzkum NM vedený Z. Fiedlerem v letech 1951 a 1958 při stavbě chaty p. A. Vajse, sběr M. Vávry na jaře 1966 a 2.3.1967, záchranný výzkum M. Vávry 27.10.1969, průzkum MVČ 7.4.1972, sběr 7.4.1972, sběr J. Bočka roku 1979, sběr J. Bočka 15.3. a 11.5.1981, sběr J. Bočka 10.10.1983, záchranný výzkum J. Bočka 26.6.–2.11.1984 (10 hrobů), sběr J. Bočka 12.4.–2.11.1984, v roce 1999 Mgr. Chmelík zachránil inventář jednoho hrobu, téhož roku záchranný výzkum R. Bláhy a J. Tůmy (6 hrobů), záchranný výzkum Muzea východních Čech provedený firmou Peres odkryl roku 2002 na ploše 0,9 ha 112 hrobů. Literatura: Boček 1985, č. 38b (zpráva); Filip 1936/37, 30 (výběr starých nálezů); Filip 1939, 15–18, 28–31 (výběr starých nálezů); Hralová 1966, 137–139 (publikace jednoho objektu); Charvátová – Spurný – Venclová 1992, 75 (zpráva); Kalferst 1995, č.198 (zpráva); Kalferst – Sigl 1985, č. 14 (zpráva); Martinec 1958, 312–315 (publikace části nálezů); Kalferst – Sigl – Vokolek 1990, č. 19 (zpráva); Novák 2005 (souhrnné zpracování lokality); Sigl – Vokolek 1982, č. 33 (zpráva); Sigl – Vokolek 1984, č. 130 e, i (zpráva); Vokolek 1975, č. 91 (zpráva); Vokolek 1993a, 575–584 (publikace výzkumu z r. 1984); Vokolek – Boček 1987, č. 46 (zpráva) 3. Jaroměř–Jakubské předměstí Poloha: po levé straně silnice do Čáslavek, parc.č. 3282, 100 m Z od pohřebiště v Tomanově písníku Typ lokality: sídliště, 1 zásobní jáma Nálezy: keramika (M Jaroměř) Okolnosti: při kopání patky sloupu elektrického vedení roku 1957, předal p. Crkal Literatura: Martinec 1958, 312–315 (výběr nálezů); Vokolek 1994, 10–12 (celková publikace nálezu)

13

4. Jaroměř–Jakubské předměstí Poloha: severní část štěrkovny p. Justa, zrušená pískovna mezi kasárnami a levým břehem Labe, S okraj zástavby v ul. Slovenského nár. povstání, parc.č. 581/3, 5, 8 (původně 585), 9, 587/1, 2, 588/1 Typ lokality: sídliště, 6 objektů Nálezy: keramika z roku 1980 (KMVČ HK, př.č. 10, 11, 18–21/80), keramika (MVČ HK, př.č. 36/83, inv.č. 59139–59156), keramika z roku 1983 (M HK, inv.č. 59057–59064, 59093–59130, 59067–59092), keramika z roku 1983 (KMVČ HK, př.č. 26/84, inv.č. 59157–59160), další nálezy (M Jaroměř, inv.č. 10417–10421, 10426, 10462, 10503, 10504) Okolnosti: sběr J. Bočka 5.–13.3.1980, 20. a 29.7.1980, sběr J. Bočka 8.10.1981; průzkum V. Vokolka 1980, záchranný výzkum J. Bočka 1983, sběr J. Bočka 10.4.1983 Literatura: Frolík – Kalferst – Sigl 1984, 27 (zpráva); Sigl – Vokolek 1984, 130h (zpráva); Vokolek 1982, 1–35 (zpráva); Vokolek 1994 (publikace lužických objektů); Vokolek 1985, 144e (zpráva) 5. Jaroměř–Jakubské předměstí Poloha: Návrší, severní část pískovny p. Justa (naleziště 4) Typ lokality: pohřebiště Okolnosti: zachráněno 1911 Nálezy: keramika, 8 nádob (M Jaroměř, inv.č. 4609) Literatura: Zouzal 1912, 69–71 (podrobná zpráva) 6. Jaroměř–Jakubské předměstí Poloha: zmínce „na obecním pozemku v místě zeměbraneckých kasáren“ odpovídá především dnešní parc.č. 617/38, cvičiště zemské obrany leželo podle 3. vojenského mapování 1:75 000 zřejmě severněji, v takovém případě navazuje nebo přímo splývá s nalezištěm 4 Typ lokality: sídliště, pohřebiště (?) Nálezy: keramika, tuhované střepy, kosti, patka pochvy meče, 2 náramky, jehlice, nákončí pásu, spirálky zlatého drátu z roku 1887 (M Jaroměř, inv.č. 617–620, 635, 10617, 10618, 10622–10624, 10631–10635) Okolnosti: nalezeno při rovnání cvičiště zemské obrany roku 1887, zlatá spirálka ukradena na Národopisné výstavě v Praze

14

Literatura: Duška 1898, 35n (výběr nálezů); Duška 1900, 16 (zpráva); Filip 1936/1937, 160 (zpráva); Šnajdr 1891, 46 (zpráva); Vokolek 2003 (publikace části nálezů jako hrobových) 7. Jaroměř–Jakubské předměstí Poloha: jižně od krematoria, parc.č. 3507 na k.ú. Jaroměř a přilehlá část parc.č. 199/1 na k.ú. Čáslavky Typ lokality: sídliště ? Okolnosti: sběr J. Bočka 11.5.1981 Nálezy: keramika, mazanice (KMVČ HK, př.č. 189/81) Literatura: Sigl – Vokolek 1984, 130ch (zpráva) 8. Jaroměř–Jakubské předměstí Poloha: v místě hřbitova nad sv. Ivanem, nový hřbitov na parc.č. 3251 Typ lokality: pohřebiště Nálezy: “popelnice rázu lužického bez milodarů“ Okolnosti: při zakládání hřbitova Literatura: Duška 1898, 36 (zpráva); Duška 1900, 17 (zpráva); Zouzal 1909, 12–23 (zpráva) 9. Jaroměř–Jakubské předměstí / Josefov Poloha: Brdce, na levé straně Labe na návrší u josefovské tvrze, na poli p. Václava Šlosárka, parc.č. 3942, 3959 Typ lokality: pohřebiště (?), jámy vyplněné popelem a střepy Nálezy: střepy „nádob tvaru slezského“ Okolnosti: porušeno při stavbě železničního mostu roku 1890 Literatura: Duška 1898, 35–36 (zpráva); Duška 1900, 22 (zpráva); Zouzal 1909, 22 (zpráva) 10. Jaroměř–Pražské Předměstí Poloha: severní část Valáškova kopce na pravém břehu Labe, poloha Na Ptákách, na Chmelíkově poli v místech kamenného mezníku pevnostního obvodu, štěrkovna po obou stranách železniční trati směr Dvůr Králové n. L., dnes v prostoru stadionu na parc.č. 1537/1. Typ lokality: pohřebiště, 15 mohyl, několik desítek jam, jáma s okrovou popelovitou výplní, depot (?)

15

Nálezy: keramika, přeslen; bronzová nádoba, bronzový diadém, 12 bronzových falér, 2 bronzové náramky (M Berlín, 4 faléry v NM Praha), keramika (M Jičín, inv.č. 395–396; st.č. 287), bronzová sekerka s tulejkou, bronzová čtverhranná nádobka, přepálený paroh z roku 1882 (MVČ HK, inv.č. 15004–15008) Okolnosti: v letech 1858 a 1862 při těžbě písku, zlatý drát prodán v Jaroměři, část bronzových nálezů zachránil F. Petera-Rohoznický pro Národní muzeum, zbytek o váze 6 liber prodán na kov Literatura: Dehn 1966 (publikace falér z Berlína); Duška 1898, 36 (výběr nálezů); Filip 1936/1937, 160 (zpráva); Petera-Rohoznický 1858, 277–283 (podrobná zpráva); Sankot – Vokolek 2001 (souhrnná publikace); Schránil 1928, 219 (zpráva) 11. Jaroměř–Pražské Předměstí Poloha: Na Špici, prodejna jednota v sousedství čp. 480, st.č. 1856 Typ lokality: sídliště, část oválné jámy 8/75 Okolnosti: stavba nákupního střediska Jednota, záchranný výzkum M. Vávry 7.1.1975, záchranný výzkum J. Sigla a V. Vokolka 11.–14.3.1975 Nálezy: keramika, mazanice, kameny, zvířecí kosti (MVČ HK, př.č. 29/75, př.č. 96/75, inv.č. 35809–35820, 35855–35858) Literatura: Vokolek 1978, 84 (zpráva); Vokolek 1987, 570–573 (publikace nálezu) 12. Jaroměř–Cihelny Poloha: ul. Na Cihelnách, před čp. 87 Typ lokality: pohřebiště (?) Nálezy: zvířecí kosti; keramika (MVČ HK, přír.č. 49/99) Okolnosti: narušený objekt, ovzorkoval M. Fassati 14.11.1994 Literatura: Kalferst – Sigl – Vokolek 1999, č. 124 (zpráva); Novák 2005, 208–211 (publikace nálezu) 13. Jaroměř–Pražské předměstí Poloha: dům zahradníka F. Hrdého čp. 268 u nádraží, novostavba p. Jánského na parc.č. 1982 u rozcestí silnic Jezbiny–Jaroměř u odbočky k nádraží, průkop na chodníku na rozhraní parc.č. 1984 a 1986, parc. 2278 Typ lokality: pohřebiště

16

Okolnosti: roku 1908 při stavbě domu F. Hrdého, další výkopy nebyly povoleny, v červenci 1929 výkop sklepa, většina předmětů zničena dělníky, roku 1958 nález hrobu na rozhraní parcel 1984 a 1986, 5 hrobu zničeno při výkopu plynovodu podél silnice, hrob na parc.č. 2278 Nálezy: keramika, dno popelnice s kostmi a hlavicí bronzové jehlice z roku 1908, keramika, 10 bronzových jehlic z roku 1929, keramika a jehlice z r. 1958 (M Jaroměř, inv.č. 347, 422, 423, 425, 441, 442, 454, 473) Literatura: Filip 1939, 14–51 (zmínka s. 30, jehlice obr. 12:5); Novák 1930, 15–18 (publikovány náčrtky); Vokolek 2003 (publikace části nálezů); Zouzal 1912, 36–40, 69–71, 69 (zpráva) 14. Jaroměř–Pražské Předměstí/Josefov Poloha: v místě kolny pro parostroje zbořené roku 1866, východně od nádraží, asi 10 kroků na Z od strážního domku č. 45 při redutě, patrně v jižní části dnešního průmyslového areálů mezi ulicemi 5. května a Nádražní, parc.č. 4341/9 Typ lokality: žárový hrob Nálezy: keramická nádoba se zlatým řetězem/spirálou, bronzová sekerka, 2 kroužky s 2 ozdobami, malá nádobka, 2 srpy, 2 kladiva, přeslen z roku 1857 (část NM v Praze) Okolnosti: roku 1857 při kopání štěrku pro stavbu železniční trati, nalezl Antonín Kalenda ze Smržova, zlato prodal dozorce Hrbka zlatníku Rudyšovi v Josefově a zbytek Židovi Literatura: Duška 1898, 41 (zpráva); Duška 1900, 16 (zpráva); Filip 1936/1937, 160 (zpráva); Petera-Rohoznický 1859, 280 (zpráva); Šnajdr 1891, 45 (zpráva) 15. Jaroměř–Dolní Dolce Poloha: parc.č. 2401, 2403 (někdy uváděno chybně 2394/1) Typ lokality: ? Nálezy: keramika (MVČ HK, př.č. 40/82) Okolnosti: sběr J. Bočka 27.11.1979 Datace: mladší doba bronzová Literatura: nepublikováno

17

16. Jaroměř–Cihelny–Přední Dolce Poloha: Fejtkova a Knížkova cihelna pod Libinou, parc.č. 2370 Typ lokality: pohřebiště Nálezy: keramika, bronzové kruhy, jehlice, „lžíce“, pazourkový šíp (M Jaroměř) Okolnosti: při zakládání cihelny roku 1880 Datace: popelnicových polí Literatura: Duška 1898, 38 (výběr nálezů); Duška 1900, 20 (zpráva) 17. Jaroměř–Dolní Dolce Poloha: přeložka silnice E 67 mezi nádražím a Doleckým potokem, areál parkoviště prodejny AUTOPROFI, st.č. 2247/1 Typ lokality: sídliště, 4 ze 14 objektů z roku 1981 (obj. 2, 3, 12, 13), 5 jam roku 1994 (obj. C) Nálezy: keramika, ŠI, mazanice, kameny (MVČ HK, př.č. 74, 75/96, 64–68/2004, inv.č. 52763–771, 52773–837, 52838–53209, př.č. 15, 17, 18/83, 52640–52670, 52572–52639) Okolnosti: záchranný výzkum při přeložce silnice 1981 (Boček, Kalferst), záchranný výzkum při stavbě parkoviště autobazaru 28.7.–2.8.1994 Literatura: Helhal 1998, 30–36 (publikace nálezů z r. 1994); Kalferst 1981, 43 (zpráva); Kalferst 1984, 131a (zpráva); Kalferst 1995, 36–40 (zpráva o výzkumu z r. 1994); Vokolek 1994, 12–15 (publikace lužických objektů) 18. Jaroměř–Dolní Dolce Poloha: areál firmy Kimberly-Clark, SZ část st.č. 2407/10 Typ lokality: sídliště, dvorec Nálezy: keramika, spona, korál (MVČ HK) Okolnosti: záchranný výzkum 2000 při rozšiřování areálu Kimberly-Clark Literatura: Sigl – Vokolek 2001, 73–80 (zpráva) 19. Jaroměř–Dolní Dolce Poloha: parc.č. 2244/1, 2246 (chybně uváděno 2346, 2347/1) Typ lokality: sídliště, na povrchu pole znatelé objekty se střepy Okolnosti: sběr J. Bočka 1980 a 1981 Nálezy: keramika z roku 1980 (MVČ HK, př.č. 190–192/81, inv č. 59172–59187), keramika z roku 1981 (MVČ HK, inv.č. 59188–59192) Literatura: Sigl – Vokolek 1981, č. 45 (zpráva); Sigl – Vokolek 1984, č. 131b (zpráva); Vokolek 1994, 10–12 (publikace nálezů)

18

20. Jezbiny Poloha: ppč 950/1 – jižní část, Typ lokality: ? Okolnosti: sběr J. Bočka 21.4.1987 Nálezy: keramika (MVČ HK, př.č. 203/88) Literatura: Kalferst – Sigl – Vokolek 1989, č. 83 (zpráva) 21. Horní Dolce Poloha: pole Rtyňská, parc.č. 2768, západní část pole u silnice do Rtyně Typ lokality: ? Okolnosti: sběr M. Vávry 6.4.1969 Nálezy: keramika (MVČ HK, př.č. 35/75) Literatura: Nepublikováno 22. Horní Dolce Poloha: západní část 2907/1, 4455 Typ lokality: ? Okolnosti: sběr J. Bočka 28.2.1982 Nálezy: keramika (MVČ HK, př.č. 91/82) Literatura: nepublikováno 23. Čáslavky Poloha: JV od obce, parc.č. 74, 82, 83, 91, 92/2, 100, 110 Typ lokality: sídliště Okolnosti: sběr J. Bočka z r. 1985 z naoraných objektů Nálezy: keramika (MVČ HK, př.č. 110/83) Literatura: Vokolek 1994, 10–12 (publikace nálezů)

19

7. Katalog nepublikovaných nálezů 7.1. Naleziště 1 Náměstí ČSA 1. Zlomek osudíčka s lomenou výdutí (Tab. 7:1).

Za čp. 16 1. Spodní část okřínku nebo misky s výzdobou svislých rýh (Tab. 7:2). 2. Okřínek s vysokou válcovitou horní částí (Tab. 7:3). 3. Okřín s prohnutou horní částí (Tab. 7:4).

7.2. Naleziště 2 Hrob z roku 1959 1. Osudíčko s lomenou výdutí zdobené svazky rýh na plecích (Tab. 7:5). 2. Zlomek misky nebo koflíku s páskovým uchem (Tab. 7:6). 3. Zlomek nezdobené kulovité mísy (Tab. 7:7). 4. Spodní část nezdobeného okřínu (Tab. 8:1). 5. Zlomek kónické mísy s ven vykloněným okrajem (Tab. 8:2). 6. Zlomek osudíčka nebo džbánku s lomenou výdutí (Tab. 8:3). 7. Okřín s prstovanou spodní částí (Tab. 8:4). 8. Horní část osudíčka s válcovitým mírně vyklenutým hrdlem (Tab. 8:5).

Sběr z roku 1966 1. zlomek bronzového kroužku s tordováním (Tab. 8:6).

Sběr z roku 1967 1. Zlomek tenkostěnné nádobky, snad hrdla koflíku se svazkem vodorovných rýh (Tab. 8:7). 2. Zlomek páskového ucha (Tab. 8:8).

Sběr z roku 1979 1. Zlomek těla esovité mísy (Tab. 8:9).

Sběr z 15.3.1981 1. Zlomek osudí nebo okřínu se svazkem vodorovných rýh (Tab. 8:10).

20

Objekt 1/99 Oválná jamka o V–Z rozměru 70 cm se skupinou střepů uprostřed.

1.–4. Dna odoraných nádob hrubého písčitého povrchu tmavě šedé barvy (Tab. 9:1–4). 5. Okraj oblé misky nebo koflíku jemného uvnitř leštěného povrchu s obdélným pupkem (Tab. 9:5). 6., 7. Zlomky hrubého písčitého povrchu tmavě šedé barvy s oválnými pupky (Tab. 9:6, 7). 8. Zlomek plecí osudí hrubého písčitého povrchu tmavě šedé barvy s náběhem hrdla (Tab. 9:8).

Objekt 2/99 Jáma kruhového půdorysu o průměru 0,3 m.

1. Zlomek soudkovitého hrnce hrubého oranžového povrchu s okrajem a uchem (Tab. 9:9). 2. Horní část nezdobené mísy jemného šedého povrchu s ostře nasazeným prohnutým hrdélkem (Tab. 9:10). 3. Výrazně prohnuté hrdlo hrubšího uvnitř hlazeného povrchu šedohnědé barvy se seříznutým okrajem (Tab. 9:11). 4. Ven vyhnutý okraj jemného šedého povrchu tenkostěnné nádobky s lalokem (Tab. 9:12). 5. Tunelové ouško jemného šedého povrchu (Tab. 9:13). 6. Zlomek jemného hlazeného povrchu šedé barvy s obloukovým motivem z velkého osudí (Tab. 9:14). 7. Zlomek hrncovité nádoby s uchem hrubého oranžového povrchu (Tab. 9:15). 8. Nezdobená miska nebo koflík jemného hlazeného povrchu šedé barvy s ostře nasazeným hrdélkem (Tab. 9:16). 9. Zlomek šedohnědého povrchu s nepravidelným svislým rýhováním (Tab. 9:17).

Objekt 3/99 Nepravidelná jamka s lalokem v jižním směru s průměrem 0,3 m.

1. Nezdobený oblý okřínek jemného šedého uvnitř leštěného povrchu (Tab. 9:18). 2. Dno hrubého bahnitého povrchu vně oranžové a uvnitř tmavě šedé barvy (Tab. 9:19). 3. Výduť patrně osudíčka jemného šedohnědého povrchu zdobeného svazky vodorovných rýh a zlomkem výzdoby sestávající z trojic šikmých rýh (Tab. 9:20). 4. Prohnuté hrdlo tenkostěnné nádobky velmi jemného hlazeného povrchu tmavě šedé barvy (Tab. 9:21). 5. Výduť jemného šedohnědého povrchu se svazkem tří vodorovných rytých linií (Tab. 9:22). 6. Kulovitá miska nebo koflík velmi jemného uvnitř hlazeného povrchu šedočerné barvy (Tab. 9:23). 21

Objekt 4/99 Oválná jáma orientovaná ve směru SV–JZ

1. Esovitý džbánek šedého povrchu s ouškem na maximální výduti. Dva vodorovné svazky rýh propojené skupinami svislých rýh tvoří metopový vzor. Další svazek oběžných rýh rámuje dno (Tab. 10:1). 2. Okřínek hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř světle šedé barvy s výrazně vykloněným okrajem zdobený pásem vlčích zubů (Tab. 10:2). 3. Miska nebo koflík jemného leštěného povrchu šedé barvy s ostře nasazeným hrdélkem. Lom je ohraničen svazky rýh. Do horního svazku je vložen trojúhelníček (Tab. 10:3). 4. Miska nebo koflík jemného leštěného povrchu šedé barvy s ostře nasazeným hrdélkem zdobený čtyřmi svazky rýh mezi lomem a dnem a skupinami šikmých rýžek na lomu (Tab. 10:4). 5. Koflík jemného povrchu vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého hlazeného se slabě nasazeným hrdélkem. Lom je ohraničen dvěma svazky oběžných rýh. Horní rýha je přerušena skupinou šikmých rýh. Omfalos je zevnitř ozdoben kruhem s různě šrafovanými čtvrtinami a ohraničen soustřednými kruhy žlábků (Tab. 10:5). 6. Miska nebo koflík jemného hlazeného povrchu šedé barvy s ostře nasazeným hrdélkem. Lom ohraničují dva svazky vodorovných rýh. Okraj je protažen v lalok zdobený seshora šrafovaným trojúhelníčkem (Tab. 10:6). 7. Dna hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 10:7). 8. Zlomek osudí jemného hlazeného povrchu šedohnědé barvy zdobený na hrdle dvěma svazky rýh proloženými skupinami šikmých rýh (Tab. 10:8). 9. Zlomek bronzu se šroubovicí (Tab. 10:9). 10. Zlomek bronzu (Tab. 10:10). 11., 12. Zlomky patrně osudí s pravoúhle ven vykloněným, rovně seříznutým okrajem zdobeným šrafováním (Tab. 10:11, 12). 13. Miska nebo koflík jemného uvnitř hlazeného povrchu hnědé barvy s ostře nasazeným hrdélkem. Na lomu a okraji jsou ve stejném místě nad sebou laloky (Tab. 10:13). 14. Páskové ouško jemného tmavě šedého povrchu (Tab. 10:14). 15. Hraněné ouško velmi jemného leštěného povrchu tmavě šedé barvy (Tab. 10:15). 16. Jemné páskové ouško jemného světle šedého povrchu se dvěma žlábky (Tab. 10:16). 17. Osudí s pravoúhle ven vykloněným okrajem. Hrdlo plynule navazuje na plece a je odděleno pouze řadou podkovovitých nahoru otevřených pupků. Okraj je hrubého hlazeného povrchu tmavě šedé barvy vykloněný ven v pravém úhlu, nahoře seříznutý a zdobený šrafováním (Tab. 11:1). 18. Zlomek výdutě hrubšího vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu s kruhovým důlkem (Tab. 11:2). 19. Nezdobená mísa hrubšího hlazeného povrchu hnědé barvy s ostře nasazeným prohnutým hrdlem (Tab. 11:3). 20. Nezdobená mísa hrubšího šedého povrchu s ostře nasazeným hrdlem a tunelovým ouškem (Tab. 11:4). 21. Dno a spodek uvnitř hlazeného šedohnědého povrchu patřící snad předchozí nádobě (Tab. 11:5). 22. Zlomek 22

hrubšího šedohnědého povrchu se dvěma svazky rýh náležející výše jmenovanému osudí z Tab. 10:8 (Tab. 11:6). 23. zlomek hrubšího šedohnědého povrchu pokrytý rýhami různých směrů (Tab. 11:7). 24. Zlomek jemného tmavě šedého povrchu zdobený dvěma svazky šikmých rýh s pravděpodobným náběhem ucha (Tab. 11:8). 25. Zlomek hrubšího šedohnědého povrchu se svazkem rýh (Tab. 11:9). 26. Zlomek ucha hrubého písčitého povrchu oranžové barvy (Tab. 11:10). 27. Zatažený okraj tenkostěnné misky nebo koflíku jemného uvnitř hlazeného povrchu tmavě šedé barvy (Tab. 11:11). 28. Miska jemného šedohnědého povrchu s přehrnutým okrajem (Tab. 11:12).

Objekt 5/99 Uskupení keramiky kruhového tvaru o průměru 0,4 m bez jámy.

1.

Velké

bohatě

zdobené osudí

jemného

šedého

povrchu.

Výduť

je

zdobena

několikanásobnými rytými oblouky se skupinou svislých rýžek na vrcholu. Mezi oblouky se nalézají vždy dvě trojice svislých rýh oddělené od oblouků slunečními motivy. Hrdlo zdobí dvojice svazků rýh doplněná souvislým pásem šikmých rýžek. Skupiny svislých rýh mezi vodorovnými svazky vytvářejí metopový vzor (Tab. 12:1). 2. Zlomek těla nezdobeného koflíku hnědošedého jemného povrchu se zaobleným lomem (Tab. 12:2). 3. Esovitá miska nebo koflík jemného hlazeného povrchu šedé barvy s pásem dolíčků na výduti ohraničeným oboustranně svazkem rýh doprovázeným skupinami šikmých rýžek (Tab. 12:3). 4. Nízká esovitá miska nebo koflík jemného šedého povrchu s široce rozevřeným okrajem a omfalem vyzdobená pásem dolíčků na maximální výduti ohraničeným z obou stran svazkem rýh se skupinami šikmých rýžek (Tab. 12:4).

Objekt 6/99 1. Okřínek hrubého špatně vypáleného povrchu oranžové barvy s výrazně prohnutými stěnami. Horní část zdobí svazek tří vodorovných rýh a oblou výduť oválný šikmo šrafovaný „kolek“ (Tab. 12:5). 2. Soudkovitá nádoba hrubého oranžového povrchu zdobená střídavě se rozšiřující a zužující plastickou páskou a řadou vpichů na ven vyhnutém okraji (Tab. 12:6). 3. Osudíčko jemného tmavě šedého povrchu s výzdobou skupin svislých širokých rýh kombinovaných s důlky na výduti. Hrdlo zdobí svazek oběžných rýh doprovázený souvislým pásem trojúhelníkovitých vpichů (Tab. 12:7). 4. Zlomek ven vykloněného okraje hrubého šedohnědého povrchu (Tab. 12:8). 5., 6. Oblá dna hrubého bahnitého povrchu šedohnědé barvy (Tab. 12:9, 10). 23

Sběry z roku 1999 1. Zlomek nezdobené kulovité misky jemného šedohnědého uvnitř hlazeného povrchu (Tab. 12:11). 2. Zlomek výdutě jemného šedohnědého povrchu s obdélným pupkem. 3. Zlomek těla jemného leštěného povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy nádobky zdobený třemi vodorovnými rýhami (Tab. 12:12). Objekt z roku 1999 – Muzeum Náchod 1. Nezdobená mísa jemného šedého uvnitř hlazeného povrchu s ostře nasazeným hrdélkem a uchem na lomu (Tab. 13:1). 2. Drobná esovitá nádobka šedého jemného hlazeného povrchu se skupinami svislých rýh na výduti a třemi rýhami na nejužším místě pod okrajem (Tab. 13:2). 3. Zlomek soudkovité nádoby hrubého okrového povrchu s plastickou páskou s šikmo postavenými oválnými důlky (Tab. 13:3). 4. Kónicky rozevřený okraj středně hrubého hlazeného okraje hnědé barvy (Tab. 13:4). 5. Okraj kónické mísy hrubého hnědého povrchu s vodorovnou rýhou ohraničující svisle rýhovaný spodek (Tab. 13:5). 6. Svisle rýhovaný spodek šedého vně hrubého a uvnitř leštěného povrchu (Tab. 13:6). 7. Osudí středně hrubého vně okrového a uvnitř šedého povrchu s hrdlem odděleným dvěma vodorovnými žlábky (Tab. 13:7). 8. Miska nebo koflík šedého jemného kovově lesklého povrchu s ostře nasazeným hrdélkem. Lom je ohraničen svazky rýh nahoře se skupinami vpichů. Další svazek rýh se nachází na spodku nádoby (Tab. 13:8). 9. Okřínek jemného šedého leštěného povrchu s oblým lomem a vyhnutým okrajem zdobený pásem „vlčích zubů“ ohraničeným nahoře svazkem rýh a dvojitým pásem šikmých rýžek (Tab. 13:9). 10. Nezdobená tenkostěnná výduť osudíčka hrubého povrchu okrové barvy (Tab. 13:10). 11. Dno hrubého hnědého povrchu (Tab. 13:11). 12. Kónicky se zužující hrdlo hrubšího okrového povrchu (Tab. 13:12). 13. Dno hrubého povrchu okrové barvy (Tab. 13:13). 14. Kónická spodní část nádoby hrubého šedého povrchu (Tab. 13:14).

Sběr z roku 2002 1. Nezdobená kónická mísa hrubého šedohnědého povrchu (Tab. 14:1). 2. Zlomek okřínu hrubého písčitého povrchu vně šedohnědé uvnitř tmavší barvy s prstovaným a rýhovaným spodkem (Tab. 14:2). 3. Jemné šedohnědé hrdlo se svazkem rýh provázeným skupinami vpichů (Tab. 14:3). 4. Výduť jemného šedohnědého povrchu s rytou obloukovou výzdobou (Tab. 14:4). 5. Zvonovité hrdlo jemného šedohnědého povrchu patřící zřejmě džbánku (Tab. 14:5). 6. Část etážovitého osudí jemného vně šedohnědého a uvnitř světle šedého povrchu zdobeného svislým žlábkováním a svazkem rýh na spodní části hrdla (Tab. 14:6). 7. Výduť

24

jemného leštěného povrchu tmavě šedé barvy s výzdobou svazku rýh (Tab. 14:7). 8. Dno hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř tmavě šedé barvy (Tab. 14:8). 9. Svislé hrdlo jemného šedohnědého povrchu s plastickou páskou a pravoúhle vykloněným okrajem profilovaným dvěma žlábky (Tab. 14:9). 10. Okraj kulovité mísy hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 14:10). 11. Zlomek vykloněného hrdla jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 14:11). 12. Zlomek výdutě jemného šedohnědého povrchu s výzdobou skupin svislých rýh (Tab. 15:1). 13. Spodní část mísy nebo okřínu hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy s rytým stromečkovým motivem (Tab. 15:2). 14. Nepravidelně svisle rytý zlomek hrubšího vně šedohnědého a uvnitř tmavšího povrchu (Tab. 15:3). 15. Zlomek tenkostěnné nádoby jemného povrchu vně šedohnědé a uvnitř tmavě šedé barvy s náběhem ucha oválného průřezu (Tab. 15:4). 16. Zlomek hrubého šedohnědého povrchu zdobený svislým rýhováním (Tab. 15:5). 17. Zlomek výdutě se svislým žlábkováním (Tab. 15:6). 18. Zlomek výdutě s trojicí vodorovných rýh (Tab. 15:7). 19. Zlomek okřínku či koflíku jemného šedohnědého povrchu se svazkem oběžných rýh nad lomem (Tab. 15:8). 20. Zlomek výdutě jemného šedohnědého povrchu se šikmo kanelovanou plastickou páskou ohraničenou svazky vodorovných rýh (Tab. 15:9). 21. Zlomek kónicky se zužujícího hrdla jemného šedohnědého povrchu (Tab. 15:10). 22. Okraj kulovité misky jemného oranžového povrchu (Tab. 15:11). 23. Rovně seříznutý, mírně zatažený okraj hrubého písčitého šedohnědého povrchu (Tab. 15:12). 24. Vykloněný okraj hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 15:13). 25. Kónický okraj jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 15:14). 26. Ostře nasazený vyhnutý zesílený okraj jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavšího povrchu (Tab. 15:15). 27. Ostře nasazený ven vyhnutý a na konci zesílený okraj jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 15:16). 28. V pravém úhlu ven rozšířený okraj kulovité nádobky leštěného povrchu tmavě šedé barvy (Tab. 15:17). 29. Hrubé dno vně oranžového a uvnitř šedého povrchu (Tab. 15:18). 30. Ucho oválného průřezu na lomu plecí a hrdla jemného šedohnědého povrchu (Tab. 15:19).

25

Objekt 1/2002 Objekt číslo 1 se na povrchu projevoval jako nepravidelná výplň o délce 40 cm v S–J směru a shluk keramiky a uhlíků západním směrem. Po vyjmutí nálezů vznikla osmičkovitá jáma s delší osou V–Z o délce 115 cm a hloubce 10 cm od úrovně skrývky.

1., 3.–5. Zlomky okřínu hrubšího povrchu a hlazeného hrdla šedohnědé barvy zdobený na spodku poli střídavě svislého a vodorovného rýhování (Tab. 16:1, 3, 4, 5). 2. rozevřený okraj drobné nádobky šedohnědého hrubšího povrchu (Tab. 16:2).

Objekt 2/2002 Objekt číslo 2 byla nepravidelná jamka o největším V–Z rozměru 80 cm a hloubce necelých 20 cm. Výplň byla promíšená se zlomky kostí a keramiky.

1. zlomek jemného šedohnědého povrchu zdobený šikmými žlábky (Tab. 16:6). 2. Fragmentárně dochovaný nízký okřínek jemného hnědožlutého povrchu zdobený dvěma oběžnými rýhami nad lomem (Tab. 16:7).

Objekt 3/2002 Jako objekt číslo 3 byla označena téměř kruhová jáma o průměru 55 cm s téměř svislými stěnami a plochým dnem v hloubce 25 cm od úrovně skrývky. Obsahovala uprostřed kámen a v jižní polovině shluk střepů a zlomků kostí.

1. zlomek kónického hrdla jemného hnědožlutého povrchu (Tab. 16:8). 2. Okřínek jemného okrového povrchu zdobený svazkem sedmi rýh a skupinou tří šikmo šrafovaných trojúhelníčků nad oblým lomem (Tab. 16:9). 3. Zlomek kónicky rozevřené mísy jemného tmavě hnědého povrchu (Tab. 16:10). 4. Drobný zlomek bronzu (Tab. 16:11).

Objekt 4/2002 Drobná kruhová jamka číslo 4 o průměru 50 cm byla zahloubena 15 cm pod úroveň skrytého terénu. Výplň obsahovala uhlíky a zlomky patrně jediné nerekonstruovatelné nádoby hnědožluté barvy z hrubého písčitého materiálu.

26

Objekt 5/2002 Objekt číslo 5 na povrch vystupoval jen fragmentárním okrajem nádoby. Po vybrání měl kruhový tvar se svislými stěnami a plochým dnem v hloubce asi 20 cm od úrovně skrývky. Průměr činil téměř 50 cm. Jediná rozpadlá keramická nádoba stála na dně uprostřed jámy. Složení výplně není známo.

1. Zlomkovitý okřínek tmavě hnědého hrubého písčitého povrchu zdobený svazkem pěti oběžných rýh a šikmo šrafovanými trojúhelníky nad lomem (Tab. 17:1).

Objekt 6/2002 Objekt číslo 6 měl nepravidelně obdélný tvar s délkou 30 cm a hloubkou pouze 7–8 cm pod úrovní skrývky ornice. Výplň obsahovala zlomky kostí, uhlíky a hrudky vypálené hlíny.

Objekt 7/2002 Nepravidelný přibližně kruhový půdorys měla také jamka číslo 7 o průměru 55 cm a hloubce 15 cm. Výplň objektu obsahovala uhlíky, zlomky kostí a střep hrubšího šedohnědého povrchu z nerekonstruovatelné nádoby.

Objekt 8/2002 Nepravidelná jamka číslo 8 měřila v nejširším místě 60 cm a byla zahloubena jen 8–10 cm pod úroveň skrývky ornice. Ve výplni byly nalezeny zlomky kostí.

Objekt 9/2002 Téměř kruhová jamka číslo 9 o průměru 40 cm měla maximální hloubku od úrovně skrývky 10 cm. Výplň obsahovala zlomek zeleného skla recentního původu.

Objekt 10/2002 Objekt číslo 10 tvořila jen 5 cm pod úroveň skrývky zapuštěná přibližně kruhová prohlubeň o průměru necelých 30 cm.

Objekt 11/2002 Jamka číslo 11 měla mírně oválný půdorys ve směru V–Z o délce asi 35 cm. Hloubka pod úrovní skrývky činila pouhých 4–5 cm. Výplň objektu byla promíšená s uhlíky.

27

Objekt 12/2002 Hrob číslo 12 se na skrytém povrchu projevoval pouze jako shluk střepů bez znatelné hrobové jámy. Po vyjmutí nálezů vznikla oválná hrobová jáma orientovaná ve směru JV–SZ měřící 110 cm a mísovitě zahloubená asi 15 cm pod úroveň skrývky. Pozůstatky keramické výbavy s uhlíky a zlomky kostí se nacházely uprostřed objektu.

1. Zlomek dna tenkostěnné nádobky hrubšího šedého povrchu (Tab. 17:2). 2. Okřínek se silně přepáleným jemným povrchem na spodku černé a na hrdle hnědožluté barvy zdobený svazkem pěti oběžných rýh střídaných šesti pásy vpichů nad vysazeným lomem a střídavě šikmo šrafovanými trojúhelníčky (Tab. 17:3). 3. Drobný zlomek okraje hrubšího povrchu šedé barvy (Tab. 17:4). 4. Spodní část nádoby hrubého šedého povrchu (Tab. 17:5).

Objekt 13/2002 Hrob číslo 13 byl na skryté ploše patrný pouze horní částí nádoby. Po dokopání měl kruhový půdorys o průměru 30 cm, svislé stěny a ploché dno v hloubce 10 cm. Uprostřed jámy se zachovala fragmentární keramická výbava hrobu včetně výplně obsahující uhlíky a zlomky kostí sahající až na úroveň skrývky.

1. Zlomek těla nezdobeného osudíčka s lomenou výdutí. Materiál je hrubý okrové barvy (Tab. 18:1). 2. Horní část nezdobeného kónického koflíku hrubého šedohnědého povrchu (Tab. 18:2). 3. Zlomek horní části nádobky esovitého profilu snad koflíku hrubého oranžového povrchu (Tab. 18:3). 5. Horní část drobné esovité, snad téže nádobky (Tab. 18:4).

Objekt 14/2002 Jáma číslo 14 má lichoběžníkovitý půdorys s největším rozměrem 75 cm a stupňovitým dnem v hloubce 10 a 18 cm pod úrovní skrývky. Ve výplni objektu byly nalezeny uhlíky a zlomky kostí.

Objekt 15/2002 Objekt číslo 15 měl tvar nepravidelné jamky s nejdelší osou ve směru V–Z o délce 40 cm. Maximální naměřená hloubka od úrovně skrytého terénu činila pouhých 10 cm. Výplň obsahovala drobné beztvaré zlomky keramiky a kostí.

28

Objekt 16/2002 Obdélníkový objekt číslo 16 s delší osou ve směru V–Z o délce 70 cm měl východní stěnu šikmou, na západ spadající dno s maximální hloubkou 25–27 cm pod podebranou západní stěnou. Ve výplni byly zjištěny hrudky přepálené hlíny.

Objekt 17/2002 Oválná jáma číslo 17 s orientací SV–JZ o délce 115 cm a šířce 55 cm měla šikmé stěny a ploché dno v hloubce 15 cm pod úrovní skrývky. Několik zlomků keramiky se nacházelo ve střední části objektu. Kromě keramiky byly ve výplni zjištěny zlomky kostí a uhlíky.

1. Zlomky patřící patrně téže nezdobené misce esovitého profilu s kalichovitě rozevřeným okrajem a odsazeným dnem. Materiál je jemný, ale špatně vypálený, uvnitř barvy šedé a vně oranžové (Tab. 18:5).

Objekt 18/2002 Nepravidelná mísovitá prohlubeň číslo 18 měla maximální rozměr 80 cm a hloubku 15 cm pod úrovní skrývky. Ve výplni byly zjištěny zlomky kostí a hrudky přepálené hlíny.

Objekt 19/2002 Mísovitě zahloubený hrob číslo 19 měl oválný půdorys o délce 135 cm a hloubce 25 cm. Jáma byla orientována ve směru SV–JZ. Pozůstatky keramiky se nacházely mimo střed objektu mělce pod povrchem v JZ a spolu s kůstkami i v SV části a vystupovaly až na úroveň skrývky.

1. Drobná esovitá nádobka jemného šedohnědého povrchu zdobená na maximální výduti svazkem čtyř oběžných rýh ohraničeným pásy šikmých rýžek (Tab. 19:1). 2. Zdobená výduť osudíčka jemného šedohnědého povrchu. Výzdoba sestává z dvou oběžných rýh na něž jsou zavěšeny trojúhelníky nebo šikmé pásy dvojitých rýh doplněných pásem rýžek (Tab. 19:2). 3. Polokulovitý nezdobený koflík jemného na povrchu šedohnědého a uvnitř šedého leštěného povrchu (Tab. 19:3). 4. Spodní část nádoby, nejspíše koflíku jemného šedohnědého povrchu, zdobená nade dnem svazkem linií nahoře doplněným skupinami rýžek (Tab. 19:4). 5. Kulovitý spodek nádoby hrubšího šedého povrchu s odsazeným dnem (Tab. 19:5). 6. Mísa kónického těla jemného vně oranžového a uvnitř šedého povrchu s ostře odděleným nízkým hrdlem a mírně vyhnutým okrajem (Tab. 19:6). 29

Objekt 20/2002 Objekt číslo 20 tvořila drobná nepravidelně kruhová jamka o průměru 30 cm a hloubce pouhých 8 cm pod úrovní skrytého terénu. Objekt byl zcela bez nálezů.

Objekt 21/2002 Objekt číslo 21 měl příkré stěny a mísovité dno v hloubce 18 cm. Mírně oválný půdorys měl délku 50 cm. Vedle pozůstatků keramické výbavy v severní části jámy byly v zásypu zjištěny uhlíky a zlomky kostí.

1. Zlomek rozevřeného okraje tenkostěnné nádobky (Tab. 20:1). 2., 3. Drobné zlomky bronzu (Tab. 20:2, 3). 4. Kulovitá nezdobená mísa hrubého šedohnědého povrchu s odsazeným dnem (Tab. 20:4).

Objekt 22/2002 Hrob číslo 22 měl na povrchu tvar obdélníku se severojižní orientací a délkou 32 cm. Po vyjmutí keramiky měl objekt pětiúhelníkový půdorys o velikosti 65 cm s plochým dnem v hloubce 15 cm. Výbava se dochovala ve fragmentárním stavu v jižním cípu objektu.

1. Zlomky těla drobného osudíčka jemného šedohnědého povrchu s výzdobou skupin svislých rýh a žlábků doprovázených svislými pásy šikmých rýžek a kombinovaných skupinami důlků. Hrdlo je odděleno zřejmě jedinou vodorovnou rýhou (Tab. 20:5). 2., 3. Zlomky dna a okraje hrncovité nádoby s pupkem tvaru širokého M. Povrch je hrubý bahnitý oranžové barvy (Tab. 20:6, 7). 4. Část hrdla hrubšího oranžového povrchu s vodorovně přehnutým okrajem (Tab. 20:8).

Objekt 23/2002 Objekt číslo 23 tvořila oválná jáma o délce 70 cm, maximální šířce 30 cm, téměř svislými stěnami a plochým dnem mírně se svažujícím k jihu do hloubky 20 cm od úrovně skrývky. Pozůstatky keramické výbavu hrobu se dochovaly u povrchu ve výběžku v západní části objektu. Ve výplni byly rozpoznány uhlíky.

1. Tři zlomky plochého bronzového pásku (Tab. 20:9). 2. Mísa kónického těla s ostře odděleným nízkým hrdlem a mírně vyhnutým okrajem. Materiál je jemný oranžové barvy (Tab. 20:10). 30

Objekt 24/2002 Celková délka objektu číslo 24 činila ve směru V–Z více než 100 cm. Jáma měla tvar osmičky pro uložení dvou velkých nádob, jejichž zbytky sahaly od plochého dna v hloubce 17 cm až na úroveň skrývky. Stěny objektu byly kolmé. Popelnice (nádoba č. 3 a 6 se zlomky kostí) stála v západní části jámy.

1. Nezdobená okřínovitá nádoba hrubšího uvnitř šedého a vně hnědožlutého povrchu s oblou výdutí a ven vyhnutým okrajem (Tab. 21:1). 2. Drobné osudíčko s hrdélkem naznačeným dvěmi oběžnými rýhami a výdutí zdobenou skupinami svislých rýh ohraničených svislými pásy rýžek střídajících se skupinami vpichů. Materiál je jemný šedohnědý (Tab. 21:2). 3. Plochý bronzový pásek (Tab. 21:3). 4. Část misky nebo koflíku s ostře odděleným hrdélkem zdobeného na lomu skupinami „šipek“, svazkem linií doprovázeným skupinami rýžek na hrdle a dvěma svazky oběžných rýh na spodku. Povrch nádoby je jemný šedohnědý (Tab. 21:4). 5. Miska nebo koflík velmi jemného černého leštěného povrchu s ostře odděleným hrdélkem zdobený na lomu skupinami „šipek“ a protlačenými ovály, rýhou na hrdle a dvěma svazky rýh na spodku nádoby (Tab. 21:5). 6. Osudíčko jemného šedého povrchu s hrdlem odděleným dvěma oběžnými rýhami a pásem šikmých rýžek. Výduť je pokryta skupinami žlábků (Tab. 21:6).

Objekt 25/2002 Bohatý hrob číslo 25 tvořila oválná 145 cm dlouhá a 75 cm široká mísovitá jáma o hloubce pouhých 14 cm pod úrovní skrytého terénu. Většinu výplně zabírala rozpadlá keramická výbava, která sahala až k povrchu. Podle rozmístění uhlíků a kostěného materiálu lze konstatovat, že jako popelnice sloužily 4 nádoby, z nichž je možné podle dokumentace identifikovat nádobu č. 4.

1. Zlomek se širokým ouškem náležející patrně soudkovitému hrnci hrubého oranžového povrchu (Tab. 22:1). 2. Zesílené dno menší nádobky hrubého šedohnědého povrchu (Tab. 22:2). 3. Zlomek hrdla koflíku. Svazek tří rýh doplněný skupinou rýžek a přerušený snad v místech ucha (Tab. 22:3). 4. Spodní část vyšší nezdobené nádoby, patrně hrnce jemného vně okrového a uvnitř šedého povrchu sloužící jako popelnice (Tab. 22:4). 5. Spodní část kulovité nádobky jemného šedého povrchu s omfalem a pozůstatkem výzdoby svazků rýh (Tab. 22:5). 6. Výduť nezdobené esovité misky nebo koflíku jemného hnědožlutého povrchu (Tab. 22:6). 7. Spodní část drobné nádobky hrubšího šedohnědého povrchu s omfalem (Tab. 22:7). 31

8. Výduť osudíčka jemného uvnitř hlazeného povrchu šedohnědé barvy s rýhou a řadou oválných vpichů (Tab. 22:8). 9. Koflík jemného šedého povrchu zdobený na výduti skupinami mandlovitých vpichů a na hrdle svazkem pěti oběžných rýh doprovázených pásem šikmých vpichů (Tab. 22:9). 10. Zlomky těla drobné nádobky, snad koflíku jemného šedého vně leštěného povrchu, zdobeného svazkem rýh, třemi žlábky a pásem šikmých vpichů (Tab. 22:10). 11. Spodní část tenkostěnné nádobky jemného šedého povrchu (Tab. 22:11). 12. Tělo drobné nádobky jemného hnědožlutého povrchu, snad osudíčka, zdobené pásy rytých linií a vpichů. Horizontální výzdobu doplňují trojúhelníky a radiální řady vpichů ode dna (Tab. 22:12). 13. Mísa hrubšího povrchu vně oranžového a uvnitř černého hlazeného s kónickým tělem s ostře odděleným nízkým hrdlem a mírně vyhnutým okrajem (Tab. 22:13). 14. Osudíčko jemného šedého povrchu s pásem rýh a skupinami šikmých rýžek na hrdle a obloukovou výzdobou sestávající z rýh a žlábků střídaná se svislými skupinami žlábků, rýh a šikmých rýžek (Tab. 23:1). 15. Spodní část zřejmě osudí hrubšího uvnitř šedého a na povrchu oranžového povrchu s proraženým „dušníkem“ ve dně (Tab. 23:2).

Objekt 26/2002 Také v případě hrobu číslo 26 byly zlomky keramické výplně rozptýleny v celé ploše objektu. Rozměry oválné vanovité jámy činily 130 a 80 cm. Po dokopání dosáhla hloubka 15 cm od úrovně skrývky ornice. Kosterní materiál obsahovaly nádoby číslo 1., 9. a 10.

1. Zlomek dna soudkovité nádoby hrubého povrchu vně hnědé a uvnitř šedohnědé barvy (Tab. 23:3). 2. Kónický koflík z jemně plavené hlíny šedého uvnitř leštěného povrchu s třemi oběžnými rýhami nade dnem (Tab. 23:4). 3. Zlomek tenkostěnné nádoby jemného vně šedohnědého a uvnitř černého povrchu se třemi rýhami (Tab. 23:5). 4. Horní část nezdobeného koflíku nebo misky jemného vně šedohnědého a uvnitř černého leštěného povrchu s kónickým spodkem ostře odděleným od nízkého hrdla s vykloněným okrajem. (Tab. 23:6). 5. Zlomek horní části nezdobené misky nebo koflíku jemného hlazeného povrchu šedohnědé barvy s hrdélkem ostře odděleným od těla (Tab. 23:7). 6. Zlomek okraje kónického nebo kulovitého koflíku jemného šedohnědého povrchu s náběhem na ucho (Tab. 23:8). 7. Tělo osudí hrubého šedohnědého povrchu s dvojitými pupky nad výdutí (Tab. 24:1).

32

Objekt 27/2002 Objekt číslo 27 měl oválný tvar s delší JZ–SV osou o délce 125 cm a šířkou téměř 100 cm. Ploché dno se nacházelo 20 cm pod úrovní skrývky. Stěny klesaly z jihozápadu pozvolně a ze severovýchodu svisle. Většina keramické výbavy se nacházela v jižní části objektu. Pozůstatky nádob sahaly ode dna po úroveň skrývky. Pouze jediná nádoba, dnes podle dokumentace obtížně identifikovatelná, obsahovala kosterní materiál a uhlíky.

1. Tělo okřínku jemného hlazeného povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy s výzdobou pásu „vlčích zubů“ (Tab. 24:2). 2. Zlomek jemného šedohnědého povrchu s výzdobou skupin jemných svislých a šikmých žlábků (Tab. 24:3). 3. Zlomek ucha kruhového průřezu z hrubšího šedého materiálu (Tab. 24:4). 4. Zlomek hrdla hrubšího šedého povrchu s ven vykloněným okrajem (Tab. 24:5). 5. Nezdobená okřínovitá nádoba hrubšího vně šedohnědého a uvnitř šedočerného povrchu s vykloněným okrajem a odsazeným dnem (Tab. 25:1). 6. Koflík jemného leštěného povrchu šedohnědé barvy s hrdélkem ostře nasazeným na kónické tělo. Dolní část hrdélka je zdobena skupinami „šipek“ a tělo dvěma svazky oběžných rytých linií..Okraj je v místech připojení ucha zatlačen (Tab. 25:2). 7. Koflík nebo miska jemného leštěného povrchu šedohnědé barvy s kónickým tělem zdobeným dvěma svazky oběžných rýh, ostrým lomem přesekávaným šikmými rýžkami a prohnutým hrdlem s výzdobou svazku rýh a skupinami šikmých rýžek (Tab. 25:3).

Objekt 28/2002 Nepravidelný hrob číslo 28 měl nejdelší V–Z rozměr 100 cm. Stěny klesaly velmi pozvolně v nepravidelné dno v hloubce pouhých 10 cm pod úrovní skrytého terénu. Pozůstatky nádob zabíraly celou střední část objektu. Dvě nádoby v jižní části sloužily jako popelnice. Identifikována jako popelnice je nádoba číslo 6. Druhá popelnice se nedochovala v rekonstruovatelném stavu. Šlo zřejmě o drobnotvarou nezdobenou nádobku jemného šedohnědého povrchu o síle stěny 0,4 cm.

1. Miska nebo koflík jemného šedohnědého povrchu s hrdélkem ostře nasazeným na kónické tělo. Výzdoba sestává ze dvou svazků oběžných žlábků (Tab. 25:4). 2. Koflík jemného šedého povrchu s hrdélkem ostře nasazeným na kónické tělo. Ucho je zatlačeno dovnitř nádoby. Výzdoba sestává ze tří svazků rýh na těle a jednoho svazku doprovázeného skupinami svislých rýžek na hrdle. Lom je přesekáván skupinami „šipek“. Dno má tvar uprostřed protlačeného zevnitř nádoby prstencovými žlábky zdobeného omfalu (Tab. 25:5). 3. Spodní 33

část osudí hrubšího vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu se zlomkem výzdoby v podobě dvou svislých žlábků zakončených rytými kroužky a doprovázených dvojicemi svislých rýh (Tab. 25:6). 4. Spodní část větší nezdobené nádoby z hrubého bahnitého materiálu vně oranžové a uvnitř světle šedé barvy s odsazeným dnem. Několik velmi špatně dochovaných zlomků nalezených uvnitř nádoby snad patřilo ploché pokličce (Tab. 26:1). 5. Nezdobené hrdélko osudíčka nebo okřínku hrubšího povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy (Tab. 26:2). 6. Zlomek kónického spodku nádoby a plochého dna velmi hrubého povrchu šedé barvy (Tab. 26:3). 7. Horní část hrnce hrubého písčitého povrchu oranžové barvy s vykloněným zesíleným okrajem (Tab. 26:4).

Objekt 29/2002 Hrob číslo 29 se po skrývce projevoval pouze jako malý shluk zlomků keramiky a kostí. Po vybrání měl tvar pravoúhlého trojúhelníku s V–Z přeponou o délce 90 cm. Stěny byly šikmé a ploché dno necelých 10 cm pod úrovní skrývky. Pozůstatky keramických nádob zabíraly celé dno objektu. Pouze jedna nádoba zřejmě sloužila jako popelnice. Zjištěny byly uhlíky avšak žádné pozůstatky kostěného materiálu.

1. Zlomek kónického hrdla hrubého povrchu oranžové barvy s vyhnutým okrajem. Tělo osudí nebo oblého okřínu hrubšího vně oranžového a uvnitř černého hlazeného povrchu. (Tab. 26:5). 2. Hrnec jemného hnědožlutého povrchu s ostře odděleným prohnutým hrdélkem se zbytky leštění. Dno snad patřící témuž tvaru je hrubší oranžového povrchu (Tab. 26:6). 3. Zlomek nezdobeného koflíku jemného uvnitř leštěného šedohnědého povrchu s hrdélkem ostře nasazeným na kónické tělo a náběhem ucha. (Tab. 26:7). 4. Zlomek ouška oválného průřezu (Tab. 26:8).

Objekt 30/2002 Hrob číslo 30 byl na skryté ploše patrný pouze jako kumulace keramiky a kostí bez patrné výplně. Umělou jámu vzniklou vybráním nálezů tvořila mísovitá prohloubenina trojúhelníkovitého tvaru o hloubce 15 cm a největším rozměru 105 cm. Pozůstatky keramické výbavy zabíraly celé dno objektu a sahaly na úroveň skrývky. Základ výbavy tvořily dvě větší popelnice s kosterním materiálem a uhlíky doplněné na severní straně menšími nádobkami.

34

1. Hluboký nezdobený mísovitý tvar hrubšího šedohnědého povrchu s prohnutým hrdlem ostře nasazeným na kónické tělo (Tab. 27:1). 2. Zlomek osudí jemného povrchu vně šedohnědé a uvnitř šedočerné barvy s plastickou páskou s důlky na rozhraní těla a hrdla (Tab. 27:2). 3. Miska nebo koflík jemného šedohnědého povrchu na hrdle leštěného se dvěma svazky oběžných rýh a skupinami šikmých rýžek na lomu (Tab. 27:3). 4. Spodek nádoby a ploché dno z hrubého písčitého materiálu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy (Tab. 27:4). 5. Drobné osudíčko jemného šedohnědého povrchu se svazkem rýh na hrdle doprovázeným skupinami šikmých rýh a svislými vrypy na lomu (Tab. 27:5). 6. Nezdobená kónická mísa jemného šedohnědého povrchu (Tab. 27:6). 7. Drobná nádobka esovitého profilu s pásem „vlčích zubů“ a svazkem oběžných rýh. Materiál je poměrně jemný šedohnědé barvy vně světlejší s leštěným hrdlem (Tab. 27:7).

Objekt 31/2002 Z hrobu číslo 31 byl na skryté ploše patrný jen fragmentární okraj popelnice. Po vybrání nálezů získal kruhový tvar zahloubený pouhé 3 cm pod úroveň skrytého terénu. Zlomky keramiky z velmi hrubého materiálu šedohnědé barvy byly nalezeny uprostřed prohlubně. Výplň objektu neobsahovala zlomky kostí ani uhlíky či jiné známky žárového pohřbu.

Objekt 32/2002 Jen několik drobných úlomků keramiky rozptýlených po skrytém povrchu prozrazovalo nepravidelný přibližně oválný objekt číslo 32 s delší osou o délce téměř 100 cm, šikmými stěnami a plochým dnem v hloubce asi 15 cm. Zbytky keramické výbavy byly soustředěny v JZ části a několik dalších střepů po celém objektu. Dispozice hrobové výbavy byla silně poškozená. Ve výplni nebyly zjištěny žádné kosterní pozůstatky ani uhlíky.

1. Široké osudí jemného šedohnědého povrchu s výzdobou skupin svislých rýh a svazkem oběžných rýh doprovázeným šikmými vrypy na hrdle (Tab. 28:1). 2. Osudíčko jemného šedohnědého povrchu s trojicemi svislých žlábků na výduti a svazkem tří rýh doprovázených dvojitým pásem šikmých vrypů na hrdle (Tab. 28:2). 3. Spodní část nádoby, zřejmě misky nebo koflíku jemného leštěného tmavě šedého povrchu se svazkem rýh u dna a skupinami šikmých vrypů na maximální výduti (Tab. 28:3). 4. Miska nebo koflík jemného leštěného tmavě šedého povrchu s prohnutým hrdélkem nevýrazně nasazeným na kónické tělo. Horní část těla zdobí svazek oběžných rýh a hrdlo skupiny svislých oválných důlků (Tab. 28:4). 5. Větší páskové ucho z hrubého písčitého materiálu oranžové barvy (Tab. 28:5). 35

6. Tenkostěnný zlomek kónického okraje jemného černého povrchu (Tab. 28:6). 7. Spodek nádoby hrubého písčitého povrchu oranžové barvy s odsazeným dnem (Tab. 28:7). 8., 9. Drobné ouško a zlomek s náběhem drobného páskového ouška patřící některým z jemných tvarů (Tab. 28:8, 9). 10. Zlomek hrubého písčitého povrchu oranžové barvy s pupkem obdélného tvaru (Tab. 28:10).

Objekt 33/2002 Objekt číslo 33 představovala oválná jamka s délkou přibližně 40 cm a plochým dnem 10 cm pod úrovní skrývky. Při JV okraji se nacházela drobná jamka o velikosti 6 cm a přibližně stejné hloubce. Výplň objektu obsahovala zlomky keramiky, kostí, uhlíky a hrudky spečené hlíny.

1. Žárem zpečené bronzové vinutí spony (Tab. 28:11). 2. Zlomek výdutě hrubšího povrchu hnědožluté barvy (Tab. 28:12).

Objekt 34/2002 Nepravidelná přibližně kruhovitá mísovitá prohlubeň číslo 34 měla velikost 60 cm a hloubku necelých 10 cm od úrovně skrývky. V nejhlubším místě uprostřed objektu byly nalezeny dva kameny. Kromě zlomků keramiky byly ve výplni zjištěny rovněž hrudky spečené hlíny, avšak žádné kosterní pozůstatky.

1. Zlomek misky nebo koflíku hrubšího povrchu vně šedohnědé a uvnitř šedé barvy s lomem a dvěma oběžnými rýhami (Tab. 28:13).

Objekt 35/2002 Jamka číslo 35 měla oválný půdorys s nejdelší Z–V osou o délce 40 cm a hloubkou 15 cm pod úrovní skrytého terénu. Objekt neobsahoval žádnou keramiku ani zlomky kostí. Ve výplni byly zjištěny kromě bronzové jehlice rovněž uhlíky a hrudky spečené hlíny.

1. Bronzová jehlice s malou hřebíkovitou hlavicí (Tab. 28:14).

36

Objekt 36/2002 Mísovitá oválná prohlubeň číslo 36 měřila v S–J směru na délku 45 cm a na hloubku 10 cm. Ve výplni byly zjištěny zlomky keramiky, kostí a uhlíky.

1. Zlomek tenkostěnného kónického hrdla hrubšího povrchu šedé barvy (Tab. 28:15).

Objekt 37/2002 Hrob číslo 37 tvořila rozpadlá keramická výbava sahající do hloubky 25 cm pod úroveň skrývky. Uměle vybraná kruhová jáma měřila v průměru 60 cm. 35 cm jižně od objektu byla nalezena jen 3 cm hluboká jamka o průměru 20 cm rovněž se zbytky keramické výbavy. Zrekonstruovat lze podobu dvou velkých nezdobených osudí, zřejmě popelnic, náležejících snad dvěma blízko ležícím hrobům. K osudí číslo 8 náleží nádobky číslo 1, 4, 6 a 7. Spolu se zlomky osudí číslo 9 byly vyzvednuty také nádobky číslo 2, 3 a 5.

1. Nezdobený nízký okřínek jemného šedočerného povrchu (Tab. 29:1). 2. Okřínek jemného žárem rozpraskaného povrchu černohnědé barvy s vysokou horní částí a svazkem oběžných rýh nad lomem (Tab. 29:2). 3. Zlomek tenkostěnné nádobky šedočerného jemného povrchu se svazkem tří oběžných rýh (Tab. 29:3). 4. Nezdobený kónický koflík hrubého písčitého povrchu oranžové barvy (Tab. 29:4). 5. Kónický koflík z hrubého písčitého materiálu s šedohnědým uvnitř tmavším leštěným povrchem, s nepravidelným svislým rýhováním a páskovým uchem (Tab. 29:5). 6. Nezdobené osudí hrubšího povrchu šedohnědé barvy s prohnutým spodkem, vysoko posazenou výdutí a kónicky se zužujícím hrdlem (Tab. 30:1).

Objekt 38/2002 Hrob číslo 38 měl tvar dobře znatelné kruhové jámy o průměru 50 cm se svislými stěnami a plochým dnem v hloubce 20 cm pod úrovní skrývky. Pozůstatky popelnice s výplní zabíraly střed objektu. Ve výplni byly zjištěny zlomky kostí, uhlíky a hrudky přepálené hlíny.

1. Zlomek nezdobené tenkostěnné pravděpodobně mísovité nádoby nebo džbánku hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy s odsazeným výrazně kalichovitě rozevřeným okrajem (Tab. 30:2). 2. Kulovitá spodní část větší nádoby středně hrubého povrchu šedohnědé barvy s plastickou páskou s důlky na maximální výduti (Tab. 30:3). 3. Nezdobená mísa středně hrubého povrchu šedohnědé barvy s odsazeným široce rozevřeným okrajem (Tab. 31:1).

37

Objekt 39/2002 Objekt číslo 39 byl zřejmě pozůstatkem hrobu. Výplň nebyla znatelná, avšak po vybrání střepového materiálu měla jamka hloubku 3 cm a průměr 25 cm. Kromě keramiky výplň neobsahovala žádné stopy žárového pohřbu.

1. Nezdobený zaoblený lom z přepáleného hrubého materiálu oranžové barvy (Tab. 31:2).

Objekt 40/2002 Hrob číslo 40 se skládal ze dvou propojených jam vzniklých uměle vyjmutím nálezů orientovaných ve směru SZ–JV o rozměrech 75 a 30 cm a hloubkách 20 a 10 cm. Stěny byly šikmé a dno ploché. Keramickou výbavu obsahovala pouze větší z těchto jam. Ve výplni byly kromě keramiky zjištěny i zlomky kostí a uhlíky. Vzhledem k poškození hrobové jámy nelze sledovat rozložení keramických milodarů ani popelnic a jejich počtu.

1. Okraj tvaru středověkého žlábkovaného okruží, materiál však má pravěký charakter s jemným vně oranžovým a uvnitř šedohnědým povrchem (Tab. 31:3). 2. Zlomek těla misky, koflíku či džbánku jemného vně oranžového a uvnitř šedohnědého s jen mírně zaobleným lomem přerušovaným vpichy a ohraničeným svazky oběžných rýh (Tab. 31:4). 3. Horní část nezdobené kónické misky nebo koflíku jemného vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 31:5). 4. Okřín středně hrubého tmavě šedého na hrdle hlazeného povrchu s oblým lomem, mírně ven vyhnutým okrajem a prstovaným spodkem (Tab. 32:1). 5. Zlomky horní části a dna osudí hrubého písčitého okraje vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy se svislým hrdlem (Tab. 32:2). 6. Zlomek soudkovité nádoby středně hrubého povrchu oranžové barvy s nízkým výrazně vyhnutým hrdélkem (Tab.33:1 ). 7. Zlomek plecí a hrdla nezdobeného osudí z hrubého písčitého špatně vypáleného materiálu oranžové barvy (Tab. 33:2). 8. Hrdlo okřínku jemného šedohnědého uvnitř tmavšího povrchu se šikmo rýhovaným trojúhelníkem (Tab. 33:3). 9. Nízká mísa oblého těla se šikmo žlábkovaným okrajem. Materiál je hrubý písčitý barvy vně šedohnědé a uvnitř tmavě šedé (Tab. 33:5). 10. Zlomek zvonovitě rozevřeného okraje se šikmým žlábkováním hrubého vně oranžového a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 33:6). 11. Horní část nezdobené kónické mísy jemného vně šedohnědého a uvnitř oranžového povrchu (Tab. 33:7). 12. Etážovité hrdlo osudí jemného špatně vypáleného povrchu vně oranžové a uvnitř tmavě oranžové barvy a široké ploché tenkostěnné dno téže nádoby jemného hlazeného povrchu šedohnědé barvy (Tab. 34:1).

38

Objekt 41/2002 Malý hrob číslo 41 se na povrchu projevoval jen vyčnívající horní částí popelnice. Po vybrání objekt tvořila oválná mísovitá jamka o délce 35 cm a hloubce 7 cm s pozůstatkem popelnice obsahující kosterní pozůstatky uprostřed objektu.

1. Prohnutá spodní část nádoby a ploché dno středně hrubého přepáleného černohnědého povrchu (Tab. 34:2).

Objekt 42/2002 Orbou nebo skrývkou narušený hrob číslo 42 měl tvar trojúhelníkovité mísovité prohlubně s největším rozměrem 35 cm a hloubkou asi 7 cm. Pozůstatek popelnice se nacházel uprostřed objektu. Ve výplni byly nalezeny zlomky kostí a hrudky přepálené hlíny.

1. Sada žárem zdeformovaných bleděmodrých skleněných korálků (Tab. 34:3). 2. a 3. Zlomky bronzových tyčinek (Tab. 34:4, 5). 4. a 5. Zlomky odsazeného dna a lomu okřínu hrubšího vně oranžového a uvnitř šedočerného povrchu (Tab. 34:6, 7)..

Objekt 43/2002 Hrob číslo 43 prozrazovala na povrchu jen vyčnívající horní část popelnice. Po vyjmutí nálezů sestával z umělé obdélné jámy, která v S–J směru měřila 80 cm a na šířku 50 cm. Objekt byl zahlouben mísovitě pouhých 7 cm pod úroveň skrytého terénu. Ve výplni byly nalezeny zlomky kostí a uhlíky.

1. Nezdobený okřínek jemného na spodku šedohnědého a na hrdle hnědožlutého povrchu (Tab. 35:1). 2. Zlomek vodorovně vyhnutého a zploštělého okraje z hrubého písčitého materiálu šedohnědé barvy (Tab. 35:2).

Objekt 44/2002 Hrob číslo 44 bez patrné výplně získal po vyjmutí keramického inventáře tvar kruhové jamky, která byla mísovitě zahloubena 10 cm pod úroveň skrytého terénu. Průměr činil 55 cm. Většinu objektu vyplňovala fragmentární nádoba šedohnědé barvy s 0,6 cm tlustou stěnou. Ve výplni byl zjištěn kosterní materiál.

39

Objekt 45/2002 Hrob číslo 45 projevující se na skryté ploše jen vyčnívající horní částí popelnice získal po vybrání umělý výrazně trojúhelníkovitý tvar s nejdelším rozměrem v S–J směru 60 cm. Objekt měl šikmé stěny a ploché dno v hloubce 6–7 cm pod úrovní skrývky. Ve východní části se nacházela jediná fragmentární nádoba z hrubého nekvalitně vypáleného materiálu vně šedohnědé a uvnitř tmavší barvy obsahující zlomky kostí.

Objekt 46/2002 Hrob číslo 46 se na povrchu jevil jako ledvinovitý útvar s několika střepy v okolí. Vybráním nálezů vznikla umělá téměř čtvercová jáma s příkrými stěnami a plochým dnem. Objekt byl rohy orientován k hlavním světovým stranám. Čtverec měl hranu o délce 75 cm a byl zahlouben přes 10 cm pod úrovní skrývky. Dno bylo vyloženo kameny. Na této podlážce spočívaly zbytky keramické výbavy. Nádoba číslo 1 obsahovala kosterní pozůstatky a uhlíky.

1. Spodní část nádoby, patrně osudí hrubého písčitého povrchu světle šedé barvy (Tab. 36:1). 2. Okřínek jemného světle šedého povrchu s výrazně odsazeným dnem a svazkem oběžných rýh a šikmo šrafovaným trojúhelníkem nad lomem (Tab. 36:2). 3. Džbánek hrubšího vně šedohnědého uvnitř tmavšího povrchu se souvislým pásem svislých žlábků na výduti a páskovým uchem (Tab. 36:3). 4. Spodní část menšího okřínu jemného povrchu hnědožluté barvy se svazkem rytých oběžných linií nad lomem (Tab. 36:4). 5. Okraj tenkostěnné misky jemného vně šedohnědého a uvnitř šedého povrchu tenkostěnné nádobky jemného vně šedohnědého a uvnitř šedého povrchu (Tab. 36:5). 6. Spodní část tenkostěnné nádobky jemného vně šedohnědého a uvnitř šedého povrchu (Tab. 36:6). 7. Spodek tenkostěnné kulovité nádobky s odsazeným dnem jemného šedohnědého povrchu (Tab. 36:7). 8. Drobný zlomek okraje hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy (Tab. 36:8). 9., 10. a 11. Zlomky zdobené nepravidelným rýhováním patřící téže nádobě z hrubého písčitého materiálu vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 36:9, 10, 11).

Objekt 47/2002 Hrob číslo 47 měl oválný tvar o délce téměř 85 cm ve směru V–Z. Při východním okraji spadala stěna svisle necelých 15 cm pod úroveň skrývky, kde přecházela v mísovité dno stoupající západním směrem až k povrchu. Několik zlomků keramiky se nacházelo spíše v mělčí západní části objektu. Výplň rovněž obsahovala zlomky kostí.

40

1. Okřínek jemného vně oranžového a uvnitř tmavě šedého povrchu s odsazeným dnem odděleným plastickou páskou, svazkem oběžných rýh, pásem vpichů a trojicí vícenásobných trojúhelníků nad lomem (Tab. 37:1). 2. Okřínek jemného silně přepáleného povrchu hnědošedé barvy se svazkem oběžných rýh a skupinou šikmo šrafovaných trojúhelníku nad lomem (Tab. 37:2). 3. Zlomek jemného šedohnědého povrchu s vodorovným a svislým rýhováním (Tab. 37:3). 4. Kónická mísa jemného šedohnědého povrchu se střádavě svisle a vodorovně rýhovaným tělem (Tab. 37:4).

Objekt 48/2002 Trojúhelníkovitý tvar objektu číslo 48, který se rýsoval na skrytém povrchu změnil při vybírání zlomků popelnice v umělou mísovitou kruhovou jamku o průměru téměř 50 cm a hloubce 6–7 cm pod úrovní skrývky. Ve výplni byly zjištěny kosterní pozůstatky.

1, 2. Zlomky spodní části svisle rýhovaného okřínu nebo mísy hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 37:5, 6).

Objekt 49/2002 Jamka číslo 49 měla téměř kruhový tvar o průměru 45 cm a oblé dno v hloubce 20 cm pod úrovní skrytého terénu. Objekt obsahoval zlomky kostí a uhlíky, avšak žádnou keramiku.

Objekt 50/2002 Mísovitá jamka číslo 50 měla průměr téměř 40 cm a hloubku přes 10 cm pod úroveň skrytého terénu. V objektu se nacházely pouze uhlíky, žádná keramika ani zlomky kostí.

Objekt 51/2002 Drobný hrob číslo 51 s jedinou popelnicí měl kruhový půdorys o průměru 30 cm a hloubku 14 cm pod úrovní skrývky. Kromě zlomků keramiky byly ve výplni zjištěny uhlíky.

1. Zlomek páskového ucha z hrubého písčitého materiálu šedohnědé barvy (Tab. 37:7).

Objekt 52/2002 Hrob číslo 52 neměl znatelnou výplň. Po vybrání zlomků keramických milodarů získala jamka mísovitý tvar s přibližně okrouhlým půdorysem o průměru 60 cm a hloubce 10 cm. Ve výplni objektu byly zjištěny uhlíky, avšak žádné zlomky kostí. 41

1. Nádoba hrubého písčitého povrchu vně hnědožluté a uvnitř tmavě hnědé barvy s mělce žlábkovanými oblouky střídajícími se svislými dvojicemi žlábků. Okraj a hrdlo jsou zvonovitě rozevřené. Snad se jedná o krajáčovou mísu nebo široký džbán s nedochovanými uchy (Tab. 38:1). 2. Zlomek jemného vně šedohnědého a uvnitř oranžového povrchu se svazkem tří oběžných rýh pod největší výdutí (Tab. 38:2).

Objekt 53/2002 Hrob číslo 53 se po skrývce ornice jevil jako okrouhlý objekt o průměru 50 cm. Rozměr odpovídal velikosti popelnice do hrobu uložené. Po vybrání se jáma zvětšila na 70 cm. Stěny byly svislé a mísovité dno dosáhlo hloubky 23 cm pod úrovní skrytého terénu. Kromě keramiky byly zjištěny také zlomky kostí a uhlíky.

1. Okřínek jemného oranžového povrchu se svazkem oběžných rýh nad mírně zaobleným lomem (Tab. 39:1). 2. Nezdobená mísa hrubšího šedohnědého povrchu s páskovým uchem (Tab. 39:2). 3. Okraj tenkostěnné konické nádobky hrubého oranžového povrchu (Tab. 39:3). 4. Kónický nezdobený koflík hrubšího oranžového povrchu s páskovým uchem (Tab. 39:4). 5. Okřín hrubého písčitého povrchu vně šedohnědé a uvnitř šedé barvy se svisle rytým spodkem (Tab. 39:5).

Objekt 54/2002 Jamka číslo 54 měla přibližně oválný půdorys o délce přesahující 50 cm a hloubce 30 cm. Stěny byly téměř svislé a dno ploché, mírně se sklánějící k severu. Ve výplni byly kromě keramiky zjištěny uhlíky.

1. Zlomek jemného přepáleného povrchu oranžové barvy se zaobleným lomem (Tab. 40:1).

Objekt 55/2002 Oválná mísovitá prohlubeň číslo 55 měřila v S–J směru 50 cm a byla zahloubena 10 cm pod úroveň skrývky ornice. Z jižní části objektu bylo vyzvednuto několik kamenů. Výplň obsahovala uhlíky a zlomky kostí.

42

Objekt 56/2002 Hrob číslo 56 se na povrchu skryté plochy rýsoval pouze díky vyčnívajícímu okraji popelnice o průměru asi 20 cm. Po vybrání měla umělá jáma kruhový půdorys o průměru 65 cm, téměř svislé stěny a mísovitě zahloubené dno 25 cm od úrovně skrývky. V nádobě zjištěny kosterní pozůstatky.

1. Nezdobená kulovitá miska hrubého písčitého povrchu černohnědé barvy s páskovým uchem (Tab. 40:2). 2. Nezdobené osudí hrubého hnědého povrchu s vysokým kónickým hrdlem a odoraným okrajem (Tab. 40:3).

Objekt 57/2002 Hrob číslo 57 byl na skrytém povrchu patrný jen několika vystupujícími částmi uložených keramických nádob. Vybráním nálezů vznikl umělý objekt s půdorysem tvaru osmičky orientované ve směru V–Z s menší mělkou jamkou připojenou na jižní straně. Ploché dno bylo zapuštěno 20 cm do podloží. Délka hlavní jámy činila 110 cm. Tvar osmičky odpovídal také dvěma koncentracím keramických nádob uložených do hrobu. Jako popelnice sloužila zřejmě jen nejzápadněji položená nádoba, která obsahovala zlomky kostí.

1. Zlomek hraněného ouška jemného šedohnědého povrchu (Tab. 41:1). 2. Hraněné ouško hrubého šedohnědého povrchu (Tab. 41:2). 3. Džbánek jemného šedohnědého povrchu se zvonovitě vykloněným hrdlem a vypnulinami na maximální výduti. Na plecích jsou vytlačeny tenké svislé žlábky (Tab. 41:3). 4. Spodní část větší nádoby hrubého šedohnědého povrchu s plochým dnem (Tab. 41:4). 5. Spodní část nádoby hrubšího šedohnědého povrchu se svazkem vodorovných žlábků (Tab. 41:5). 6. Nezdobené osudí hrubého písčitého povrchu oranžové barvy se svislým, u okraje mírně zataženým hrdlem (Tab. 42:1). 7., 8. Zlomek výdutě jemného vně hnědožlutého a uvnitř šedohnědého povrchu se souvislým šikmým žlábkováním. Zlomek se šikmým žlábkováním (Tab. 42:2). 9. Spodní část osudí hrubého písčitého povrchu šedé barvy s oválnými vypnulinami na největší výduti (Tab. 42:3). 10. Nezdobené osudíčko jemného šedohnědého povrchu (Tab. 43:1). 11. Drobný nezdobený džbánek jemného vně hnědého a uvnitř šedého povrchu se zvonovitě rozšířeným ústím a vývalky na maximální výduti (Tab. 43:2). 12. Tělo tenkostěnné nádobky hrubého šedohnědého povrchu zdobené svislým žlábkováním (Tab. 43:3). 13. Nezdobené osudí hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy se svislými zářezy po výpalu na okraji (Tab. 43:4). 14. Zlomek těla nezdobeného osudíčka jemného leštěného povrchu vně šedohnědé 43

a uvnitř tmavě šedé barvy (Tab. 43:5). 15. Svisle rýhovaná mísa jemného šedočerného povrchu (Tab. 43:6). 16. Okřínek jemného povrchu oranžové barvy se svazkem oběžných rýh nad lomem (Tab. 43:7). 17. Nepatrný bronzový zlomek (Tab. 43:8). 18. Kónický nezdobený koflík hrubšího vně světle hnědého a uvnitř šedohnědého povrchu s uchem oválného průřezu (Tab. 44:1). 19. Tělo nezdobené nádoby jemného šedohnědého povrchu s rozšiřujícím se ústím, patrně džbánu, avšak ucho se nedochovalo (Tab. 44:2). 20. Horní část nezdobené kónické mísy jemného oranžového povrchu (Tab. 44:3). 21. Tělo osudíčka jemného šedohnědého povrchu se svislým žlábkováním (Tab. 44:4). 22. Zlomek tenkostěnné nádobky až halštatského charakteru jemného leštěného povrchu šedohnědé barvy s výzdobou svazku jemných rýžek (Tab. 44:5). 23. Zlomek s náběhem páskového ucha hrubšího oranžového povrchu (Tab. 44:6).

Objekt 58/2002 Okrouhlá mísovitá jamka číslo 58 měla průměr 45 cm a byla zahloubena 15 cm pod úroveň skryté plochy. Ve výplni byly nalezeny jen drobné zlomky keramiky z hrubého materiálu oranžové nebo šedé barvy.

Objekt 59/2002 Objekt číslo 59 tvořila velká obdélná jáma s delší osou ve směru SZ–JV o délce 150 cm. Stěny byly šikmé a ploché dno mírně klesalo směrem k severozápadu až do hloubky 30 cm pod úroveň skrývky. Nebyly zde objeveny žádné nálezy.

Objekt 60/2002 Hrob číslo 60 se po skrývce ornice rýsoval vyčnívajícím fragmentárním okrajem velké popelnice o průměru asi 30 cm. Po vyzvednutí nálezů získala umělá jáma kruhový tvar se šikmými stěnami a plochým dnem o průměru 60 cm a hloubce asi 10 cm od úrovně skrývky. Výplň nádoby obsahovala zlomky kostí.

1. Spodní část patrně okřínu velmi hrubého písčitého materiálu vně šedohnědé a uvnitř šedočerné barvy s oblou výdutí a svisle prstovaným spodkem (Tab. 44:7).

44

Objekt 61/2002 Téměř kruhový půdorys hrobu číslo 61 o průměru 30 cm s rýsujícími se zlomky keramiky se po dokopání změnil v oválnou mísovitou jámu s delší SV–JZ osou o délce 65 cm a hloubce asi 10 cm pod úrovní skrývky. Ve výplni objektu nebyl zjištěn kosterní materiál.

1. Okřínek jemného okrového povrchu se svazkem rýh nad oblým lomem doplněným skupinami šikmo šrafovaných pravoúhlých a vstřícně šrafovaných souměrných trojúhelníků (Tab. 45:1). 2. Nezdobený okřínek s oblým lomem jemného okrového povrchu (Tab. 45:2). 3. Okřínek jemného vně okrového a uvnitř šedého povrchu s oblým lomem zdobený svazkem oběžných rýh se skupinami svisle šrafovaných pravoúhlých trojúhelníků a skupinami svislých vrypů (Tab. 45:3). 4. Malý nezdobený džbánek jemného hnědého povrchu (Tab. 45:4). 5. Zlomek výduti jemného šedohnědého povrchu se šikmým žlábkováním (Tab. 45:5). 6. a 7. Tělo osudí nebo džbánku jemného šedohnědého povrchu se svislým žlábkováním (Tab. 45:6, 7). 8. Hrdlo menší nádobky jemného šedohnědého povrchu (Tab. 45:8). 9. Zlomek hrnce hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy s uchem a ven vyklenutým okrajem (Tab. 45:9). 10. Zlomek osudí jemného hnědožlutého povrchu s výzdobou šikmého žlábkování (Tab. 45:10). 11., 12. Dna jemného vně šedočerného a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 45:11, 12). 13. Vejcovitá nádobka s nálevkovitým ústím hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy (Tab. 45:13).

Objekt 62/2002 Hrob číslo 62 se na povrchu rýsoval pouze vyčnívající horní částí popelnice. Po vybrání vznikla umělá jáma s mírně oválným půdorysem s delší osou ve směru SV–JZ o délce 45 cm. Keramika se nacházela na místě plochého dna v západní části objektu. Jižní a východní stěna pozvolně stoupala na úroveň skrývky. Ve výplni byly zjištěny uhlíky, avšak žádné zlomky kostí.

1. Okřínek šedého jemného povrchu s oblým lomem zdobený jediným stromečkovým motivem (Tab. 46:1). 2. Zlomek výdutě jemného šedohnědého povrchu s jemným žlábkováním (Tab. 46:2). 3. Zlomek těla osudíčka jemného šedohnědého povrchu zdobený širšími žlábky (Tab. 46:3).

45

Objekt 63/2002 Oválná jáma číslo 63 měla delší osu ve směru V–Z o délce 95 cm. Stěny byly šikmé. Nejhlubší místo tvořila prohlubeň o hloubce 15 cm ve východní části jinak plochého dna. Výplň objektů obsahovala uhlíky a velké množství zlomků kostí, ale žádnou keramiku. Objekt lze označit jako jámový hrob.

Objekt 64/2002 Kruhový hrob číslo 64 se rýsoval na povrchu několika fragmenty okraje bez znatelné výplně. Umělý útvar po vybrání měl svislé stěny a mísovité dno sahající do hloubky 25 cm. Celkový průměr umělé jámy činil 75 cm.

1. Nezdobená kónická mísa hrubšího vně šedohnědého a uvnitř šedočerného hlazeného povrchu (Tab. 46:4). 2. Osudí jemného šedého povrchu s řadou mělkých důlků na výduti (Tab. 46:5). 3. Okraj kulovité misky nebo koflíku jemného vně hnědošedého a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 47:1). 4. Horní část okřínku hrubšího oranžového povrchu s třemi oběžnými rýhami nad ostrým lomem (Tab. 47:2).

Objekt 65/2002 Objekt číslo 65 se na povrchu rýsoval fragmentárním okrajem popelnice o průměru přes 35 cm. Po vyzvednutí keramiky měla umělá jáma průměr 65 cm, svislé stěny a schodovitě klesající dno do hloubky přes 20 cm. Výplň popelnice obsahovala zlomky kostí.

1. Okřín hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř šedé barvy se svisle rýhovaným spodkem (Tab. 47:3).

Objekt 66/2002 Nepravidelná mísovitá prohlubeň číslo 66 měla největší rozměr 25 cm a byla zahloubena 8 cm pod úroveň skrývky. Objekt byl bez nálezů.

46

Objekt 67/2002 Okrouhlá mísovitá prohlubeň číslo 67 měřila v průměru 55 cm a na hloubku 12 cm. Uprostřed objektu ležely dva valouny. Výplň objektu obsahovala také zlomky kostí.

1. Okřínek hrubšího šedohnědého povrchu se svisle rýhovaným spodkem a svazkem rýh nad lomem provázeným šikmo rýhovaným trojúhelníkem (Tab. 47:4).

Objekt 68/2002 Mělká mísovitá prohlubeň částečně čtverhranného půdorysu číslo 68 o straně 75 cm a hloubce 8 cm byla zřejmě recentního původu. Výplň obsahovala kousky železa a dřeva.

Objekt 69/2002 Hrob číslo 69 nebyl na povrchu znatelný. Uprostřed uměle vytvořené oválné jámy se šikmými stěnami, delší osou 90 cm a hloubkou 20 cm byla nalezena menší kumulace střepů. V objektu nebyly zjištěny stopy žárového pohřbu.

1. Zlomek soudkovitého hrnce hrubého vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu s uchem při okraji (Tab. 48:1). 2. Nezdobená kónická miska hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 48:2). 3. Spodní část nádoby s oblou výdutí, snad osudí, hrubého vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 48:3). 4. Dno nádobky jemného oranžového povrchu (Tab. 48:4). 5. Zlomek nezdobeného osudíčka s lomem mezi hrdlem a plecemi hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy (Tab. 48:5). 6. Hrnec esovitého profilu hrubého písčitého povrchu vně hnědožluté a uvnitř šedé barvy (Tab. 48:6).

Objekt 70/2002 Hrob číslo 70 se na povrchu projevoval pouze dvěma kumulacemi střepů po jejichž vybrání vznikla umělá osmičkovitá jáma s delší osou SV–JZ o délce 55 cm. Mísovité dno klesalo až do hloubky 15 cm pod úrovní skrývky. Ve výplni nádoby číslo 2 byly zjištěny zlomky kostí.

1. Mísa kulovitého těla s uchem při okraji. Materiál je hrubý bahnitý vně šedohnědé vně hnědožluté barvy (Tab. 49:1). 2. Hrnec nebo džbánek jemného vně šedohnědého uvnitř tmavšího povrchu s ostře nasazeným prohnutým hrdlem a rohy při napojení ucha k okraji (Tab. 49:2).

47

Objekt 71/2002 Téměř okrouhlá hrobová jáma číslo 71 měřila v průměru 45 cm. Příkré stěny přecházely plynule v mísovité dno zahloubené 12 cm pod úrovní skrytého terénu. Uprostřed objektu se nalézal valoun a v jižní polovině fragmentární popelnice. Ve výplni byly zjištěny zlomky kostí, uhlíky a hrudky spečené hlíny.

1. Zlomek výduti hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy s pupkem (Tab. 49:3). 2. Okřínek jemného okrového povrchu s prohnutými stěnami zdobený širokými svazky rytých linií pod i nad lomem (Tab. 49:4). 3. Okřínek hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy se svazkem rýh nad lomem, dvěma svislými rýhami pod lomem ohraničenými půloblouky rytých čar (Tab. 49:5). 4. Okřínek se svazkem oběžných rytých linií nad lomem a spodkem zdobeným poli střídavě vodorovných a svislých rýh (Tab. 49:6).

Objekt 72/2002 Kruhová hrobová jamka číslo 72 měřila v průměru 25 cm a na hloubku 10 cm. Uprostřed se nacházela kumulace střepů z nerekonstruovatelné popelnice hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy a okřínku promísená se zlomky kostí a hrudkami spečené hlíny.

1. Tělo nezdobeného okřínku jemného vně hnědožlutého a uvnitř černohnědého povrchu s oblým lomem (Tab. 49:7).

Objekt 73/2002 Okrouhlá mísovitě zahloubená jamka číslo 73 měla v průměru 35 cm a maximální hloubku 10 cm pod úrovní skryté plochy. Ve výplni objektu byly nalezeny zlomky kostí.

1. Zlomek široce rozevřeného okraje tenkostěnné nádobky hrubšího oranžového povrchu. Další zlomky hrubého písčitého dobře vypáleného povrchu šedohnědé barvy o tloušťce střepu 0,7 cm patřily zřejmě další nedochované nádobě (Tab. 49:8).

Objekt 74/2002 Okrouhlý hrob číslo 74 měřil v průměru téměř 50 cm. Objekt měl kotlovitý tvar o hloubce 25 cm. Výplň obsahovala valoun a fragmentární okřínek, avšak žádné kosterní pozůstatky.

48

1. Okřínek jemného hnědého povrchu s oblým lomem zdobený svazkem oběžných rýh doprovázeným šikmo šrafovanými a do sebe vsazenými trojúhelníky (Tab. 49:9). 2. Nezdobená vejčitá nádobka jemného vně tmavěhnědého a uvnitř šedohnědého povrchu s esovitě ven vykloněným okrajem (Tab. 49:10).

Objekt 75/2002 Hrob číslo 75 měl tvar osmičky s delší osou ve směru S–J o délce 75 cm. Jižní část byla zahloubena 5 cm a v severní polovině schodovitě klesla do hloubky 10 cm. Dno obou částí bylo ploché a stěny šikmé. Hlubší severní část obsahovala podlážku vyskládanou z valounů. Na valounech leželo několik zlomků keramiky a kostí. Zlomky keramiky byly z velmi hrubého písčitého materiálu vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu.

Objekt 76/2002 Hrob číslo 76 se na povrchu rýsoval jako nepravidelný pětiúhlý útvar o velikosti 55 cm. 25 cm jižně se nacházela další akumulace střepů. Větší severní jáma měla po vybrání šikmé stěny a ploché dno v hloubce 7 cm pod úrovní skrývky. Jižní umělá mísovitá prohlubeň měla po vybrání keramiky průměr 35 cm a hloubku pouhých 5 cm. Výplň neobsahovala žádné známky žárového pohřbu.

1. Zlomek těla nezdobené misky nebo koflíku hrubého vně světle šedého a uvnitř tmavě šedého povrchu s ostře nasazeným hrdélkem (Tab. 50:1).

Objekt 77/2002 Hrob číslo 77 tvořila mělká mísovitá prohlubeň okrouhlého půdorysu o průměru 90 cm a hloubce pouhých 7 cm. Ve výplni objektu byly nalezeny zlomky kostí, uhlíky a hrudky přepálené hlíny, ale žádná keramická výbava.

Objekt 78/2002 Hrob číslo 78 měl okrouhlý tvar se severním lalokem. Svislé stěny klesaly až po mísovité dno v hloubce 25 cm. V nejdelší severojižní ose objekt měřil 80 cm. Keramika byla soustředěna v severním výběžku. Hlavní část objektu obsahovala podlážku z valounů. Výplň obsahovala zlomky kostí a uhlíky.

49

1. Okřínek na válcovité nožce jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu. Svazky oběžných rýh jsou nad lomem a na nožce (Tab. 50:2). 2. Horní část nezdobené kónické misky hrubšího vně černohnědého a uvnitř béžového povrchu s vodorovně vyhnutým okrajem (Tab. 50:3). 3. Zlomek bronzu s kulatým a obdélným průřezem (Tab. 50:4).

Objekt 79/2002 Hrob 79 byl na povrchu patrný pouze okrajem nádobky o průměru asi 7 cm. Po vybrání keramiky vznikla umělá jáma o průměru 25 cm a hloubce 5 cm pod úrovní skrývky. Výplň neobsahovala žádné známky žárového pohřbu.

1. Spodní část okřínku nebo misky hrubšího vně šedohnědého a uvnitř tmavšího povrchu se svislým rýhováním (Tab. 51:1).

Objekt 80/2002 Mísovitá okrouhlá jamka číslo 80 měla průměr 80 cm a hloubku 30 cm pod úrovní skrytého terénu. Objekt obsahoval zlomky kostí a uhlíky, avšak žádné keramiky.

1. Zlomek bronzové tyčinky s kulatým průřezem (Tab. 51:2).

Objekt 81/2002 Hrob číslo 81 byl na povrchu zřetelný pouze několika zlomky keramiky, kostí a okrajem nádobky. Po vybrání keramiky vznikla umělá oválná jáma v severojižním směru o délce 140 cm a průměrné šířce 50 cm. Dno objektu bylo nepravidelné a jeho hloubka odpovídala rozmístění vyjmutých fragmentárních nádob, nepřesáhla však 7 cm. Jen 10 cm západněji se nacházela okrouhlá mísovitá prohlubeň o průměru 40 cm. Kromě keramické výbavy výplň obsahovala uhlíky, zlomky kostí a hrudky spečené hlíny. Z pravděpodobných dvou popelnic v jižní části hlavní jámy lze jednu identifikovat jako nádobu číslo 3. Jako popelnice sloužila rovněž nádoba číslo 9 v západněji ležící prohlubni.

1. Větší válcovitý bronzový předmět (Tab. 51:3). 2. Zlomek těla osudíčka hrubšího vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu s pásem vodorovných rytých linií a polem svislých rýh na výduti (Tab. 51:4). 3. Kulovitá nádobka jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu s esovitě vyhnutým okrajem zdobená na výduti souvislým šikmým žlábkováním (Tab. 51:5). 4. Zlomek páskového ucha hrubého písčitého povrchu šedohnědé 50

barvy (Tab. 51:6). 5. Zlomek výdutě hrubého písčitého povrchu vně hnědožluté a uvnitř šedohnědé barvy s výzdobou žlábkovaných půloblouků vně a rytých půloblouků uvnitř nádoby (Tab. 51:7). 6. Páskové ucho pocházející patrně z mísy hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy (Tab. 51:8). 7. Zlomek nezdobeného osudí hrubého šedohnědého povrchu s nevýrazně nasazeným hrdlem (Tab. 51:9). 8. Zlomek okraje kulovité misky nebo koflíku jemného povrchu oranžové barvy (Tab. 52:1). 9. Zlomky kulovité nezdobené misky nebo koflíku jemného oranžového povrchu (Tab. 52:2). 10. Horní část misky nebo koflíku esovitého profilu hrubšího oranžového povrchu (Tab. 52:3). 11. Zlomek výdutě jemného šedohnědého povrchu se svazkem svislých rýh (Tab. 52:4). 12. Tělo osudíčka jemného šedohnědého povrchu se svislým žlábkováním (Tab. 52:5). 13. Zlomek hrdla jemného šedohnědého povrchu s ven vykloněným okrajem (Tab. 52:6). 14. Spodní část nádoby hrubšího šedohnědého povrchu s pásem mandlovitých důlků na maximální výduti (Tab. 52:7).

Objekt 82/2002 Mísovitá jáma číslo 82 recentního původu měla čtvercový půdorys o straně 40 cm. Hloubka činila 7 cm pod úrovní skrývky. Výplň obsahovala kousky recentního železa a textilu. Keramické nálezy mají pravěký charakter, nebyla však zjištěna přítomnost zlomků kostí nebo uhlíky.

1. Zlomky nezdobeného okřínu jemného vně oranžového a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 52:8).

Objekt 83/2002 Trojúhelníkovitá jamka číslo 83 se šikmými stěnami a dnem klesajícím k jihu do hloubky 10 cm měla největší rozměr 30 cm. Nalezeny nebyly žádné artefakty.

Objekt 84/2002 Okrouhlá jáma číslo 84 měla průměr 45 cm, šikmé stěny a ploché dno v hloubce 10 cm. Objekt obsahoval zlomky keramiky a kostí.

1. Zlomek kalichovitě rozevřeného hrdla hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 52:9).

51

Objekt 85/2002 Okrouhlá mísovitě zahloubená hrobová jamka číslo 85 měla průměr 40 cm a maximální hloubku 10 cm pod úrovní skrývky. Výplň obsahovala pouze menší rozptýlené zlomky keramiky a kostí.

1. Okraj kulovité misky hrubého písčitého materiálu vně šedohnědé a uvnitř tmavě šedé barvy (Tab. 53:1). 2. Zlatý plíšek (Tab. 53:2). 3. Zlomek dna (Tab. 53:3). 4. Část těla okřínku hrubého písčitého povrchu šedohnědé barvy s pásem oběžných rýh nad lomem a svislým rýhováním spodku (Tab. 53:4). 5. Zlomek spodku okřínku hrubšího oranžového povrchu zdobený svislým rýhováním (Tab. 53:5). 6. Hrdlo osudíčka hrubšího šedohnědého povrchu (Tab. 53:6). 7. Zlomek těla okřínku hrubšího oranžového povrchu se svisle rýhovaným spodkem (Tab. 53:7).

Objekt 86/2002 Hrob číslo 86 se na povrchu projevil pouze několika zlomky keramiky. Po vybrání nálezů vznikla okrouhlá umělá jáma s příkrými stěnami a plochým dnem o průměru 90 cm a hloubce 12 cm. Ve východní části objektu byla pod vrstvou keramiky nalezena podlážka nebo spíše kruh z valounů. Ve výplni byly zjištěny zlomky keramiky a hrudky spečené hlíny.

1. Spodek tenkostěnné nádobky jemného šedého povrchu (Tab. 53:8). 2. Zlomek okraje hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř šedé barvy snad patřící okřínu číslo 4. Orientace okraje je však odlišná od jiného nalezeného spolu s okřínem (Tab. 53:9). 3. Zlomek okraje kónické mísy hrubšího vně oranžového a uvnitř tmavě šedého povrchu se svislým rýhováním (Tab. 53:10). 4. Okřín hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř šedé barvy s ven vyhnutým okrajem a prstovaným spodkem (Tab. 53:11). 5. Zlomek hrubšího vně šedohnědého a uvnitř šedočerného povrchu s různě orientovanými rýhami (Tab. 53:12). 6. Tělo pravděpodobně menšího okřínu jemného oranžového povrchu s oblou výdutí a svisle rýhovaným spodkem (Tab. 53:13).

Objekt 87/2002 Hrob číslo 87 tvořila okrouhlá jamka o průměru 32 cm. Nejhlubší bod objektu se nacházel při JZ okraji a směrem na sever a východ stoupalo dno pozvolně k úrovni skrývky. Výplň obsahovala jen několik zlomků keramiky, kostí a hrudek spálené hlíny. Zlomky keramiky mají hrubší oranžový povrch a tloušťku 0,5 cm. 52

Objekt 88/2002 Hrob číslo 88 nepravidelného půdorysu s nejdelší severojižní osou o délce 70 cm byla mísovitě zahloubena 7 cm pod úroveň skrývky. Výplň obsahovala kromě keramiky také zlomky kostí.

1. Tři zlomky hrubého písčitého povrchu vně šedohnědé a uvnitř tmavě šedé barvy pokryté různě orientovanými rýhami (Tab. 54:1).

Objekt 89/2002 Jamka číslo 89 měla lichoběžníkovitý půdorys o rozměrech 40 a 30 cm. Hloubka mísovité prohlubně činila 10 cm a nad úrovní skrývky zůstalo zachováno dalších 5 cm výplně. Ve výplni byly nalezeny zlomky kostí a keramiky cihlové barvy recentního vzhledu. Rovněž recentního původu je i železný předmět.

Objekt 90/2002 Nepravidelná mísovitě zahloubená jáma číslo 90 měla nejdelší severojižní osu o délce 30 cm. Maximální hloubka činila 7 cm pod úrovní skrývky. Objekt obsahoval zlomky kostí, avšak žádnou keramiku.

Objekt 91/2002 Mísovitě zahloubená jáma číslo 91 měla delší osu V–Z o délce 50 cm a maximální hloubku 10 cm. Objekt byl bez nálezů.

Objekt 92/2002 Hrob číslo 92 byl po skrývce ornice patrný pouze prostřednictvím shluku keramických zlomků. Po vyjmutí nálezů vznikly dvě umělé mísovité prohlubně o průměrech 35 a 45 cm umístěné v severojižním směru a vzdálené od sebe 10 cm. Na dně větší severní jámy bylo v kruhu rozloženo 6 kamenů. V obou prohlubních byla zjištěna keramika i zlomky kostí. Mohlo jít také o zbytky dvou samostatně blízko ležících hrobů.

1. Ploché dno nádoby velmi hrubého povrchu hnědožluté barvy pocházející z jižní prohlubně. Další keramické zlomky patřily nepochybně jiné nádobě tmavě šedého povrchu tloušťky 0,4–0,8 cm (Tab. 54:3).

53

Objekt 93/2002 Hrob číslo 93 se na skrytém povrchu jevil jako oválný objekt o rozměru 25 cm. 40 cm jižněji z podloží vystupovaly další zlomky keramiky. Po vybrání vznikla umělá oválná jáma mísovitého tvaru s delší osou ve směru SV–JZ o délce 80 cm. Ze dna o hloubce 7 cm pod úrovní skrývky vystupovala podélně k objektu situovaná obdélná podlážka z kamenů o rozměrech 25 a 55 cm. V SZ části se nacházely zbytky popelnice se zlomky kostí.

1. a 2. Mísa s ostře nasazeným prohnutým hrdlem hrubého písčitého povrchu vně hnědožluté a uvnitř šedohnědé barvy. Spodek i hrdlo je svisle rýhováno (Tab. 54:4). 3. Zlomek výduti tenkostěnné nádobky jemného šedohnědého povrchu s vývalkem ohraničeným rytým obloukem (Tab. 54:5). 4. Zlomek kónicky se zužujícího hrdla jemného povrchu tmavě šedé barvy (Tab. 54:6).

Objekt 94/2002 Hrob číslo 94 byl na povrchu zřetelný v podobě nepravidelného objektu s největším rozměrem o velikosti 40 cm a několika střepů 55 cm JV směrem. Umělá jáma po vybrání nálezů měla osmičkovitý tvar ve směru SZ–JV o délce 115 cm. Stěny byly příkré a dno ploché v hloubce 8 cm. Keramické nádoby byly rozloženy v celé ploše dna objektu. Z výplně objektu pocházejí zlomky kostí, uhlíky a hrudky spečené hlíny. Z předpokládaných čtyř popelnic lze takto identifikovat pouze nádobu číslo 2.

1. Hruškovité chřestítko hrubého šedého povrchu zdobené dvojitým pásem „vlčích zubů“ (Tab. 55:1). 2. Miska nebo koflík jemného leštěného povrchu šedočerné barvy s ostře nasazeným hrdélkem. Výduť zdobí skupiny svislých rýh, hrdlo svazek oběžných rytých linií doprovázených skupinami vpichů (Tab. 55:2). 3. Miska nebo koflík jemného leštěného povrchu tmavě šedé barvy s ostře nasazeným hrdélkem. Lom je přesekáván skupinami „šipek“ ohraničenými shora i zdola vodorovnými svazky rýh se skupinami vpichů (Tab. 55:3). 4. Zahrocený pupek jemného vně šedočerného a uvnitř hnědožlutého povrchu ohraničený půlobloukem dvojice rýh (Tab. 55:4). 5. Zlomky nezdobené ploché kruhové pokličky s „dušníkem“. Materiál je hrubší oranžový (Tab. 55:5). 6. Miska nebo koflík hrubšího šedohnědého povrchu s ostře nasazeným hrdélkem. Lom přesekávaný skupinami šikmých rýžek je odsazen. Pod lomem jsou dvě a nad lomem tři vodorovné rýhy doprovázené skupinami šikmých rýžek (Tab. 55:6). 7. Zlomky okřínku jemného šedočerného povrchu zdobeného pásem „vlčích zubů“ (Tab. 55:7). 8. Zlomek jemného šedého povrchu s náběhem 54

ouška kruhového průřezu (Tab. 55:8). 9. Jantarový korálek (Tab. 55:9). 10. Zlomek jemného šedočerného uvnitř leštěného povrchu výduti se dvěmi pásy proti sobě zešikmených rýžek a spodkem zdobeným šikmými rýhami (Tab. 55:10). 11. Džbánek hrubšího šedohnědého povrchu se zvonovitě rozevřeným hrdlem odděleným pásem vodorovných rýh a páskovým uchem. Výduť zdobí symetricky uspořádané skupiny šikmých a svislých rýh (Tab. 55:11).

Objekt 95/2002 Okrouhlý objekt číslo 95 o průměru 107 cm měl šikmé stěny plynule přecházející v mísovité dno v hloubce téměř 30 cm. Ve výplni byly rozptýleny kameny, uhlíky, hrudky spečené hlíny a keramiky.

Objekty 96/2002 a 97/2002 Objekty číslo 96 a 97 zřejmě patří jednomu hrobovému celku. Na povrchu se rýsoval oválný objekt s délkou 70 cm v S–J směru. Asi 30 cm východněji vystupoval 100 cm dlouhý pás fragmentů keramiky. Severní objekt byl vybrán a v jižní části vznikla po vyjmutí nálezů obdélná až osmičkovitá jáma o délce 135 cm a šířce 85 cm. Hloubka při hlavní Z–V ose činila konstantních 10 cm. Stěny byly šikmé. Celkem po vybrání vznikl propojený trojdílný objekt o délce 200 cm ve směru Z–V. Západní část byla prázdná. Bohatá keramická výbava byla uložena jen ve východnějších 2/3. Ve výplni byly zjištěny zlomky kostí a hrudky spečené hlíny. Z předpokládaných šesti popelnic lze takto identifikovat nádoby číslo 6, 8, 11, 15 a 18.

1. Kónicky se zužující hrdlo s vyhnutým okrajem. Jediný částečně rekonstruovatelný tvar z objektu 97. Následující nálezy pocházejí z objektu 96 (Tab. 56:1). 2. Okřínovitá nádobka jemného oranžového povrchu se třemi svazky vodorovných rýh mezi maximální výdutí a svisle zahnutým okrajem (Tab. 56:2). 3. Miska nebo koflík jemného leštěného povrchu šedé barvy s ostře nasazeným hrdélkem. Spodek zdobí dva svazky vodorovných rýh, lom skupiny vpichů a hrdlo svazkem rýh doprovázeným skupinami šikmých rýžek (Tab. 56:3). 4. Bronzové kroužky kruhového průřezu a jejich zlomky. Zlomek tordovaného drátku čtverhranného průřezu s koncem zalomeným v pravém úhlu (Tab. 56:4). 5. Miska nebo koflík jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého leštěného povrchu s ostře nasazeným hrdélkem. Výduť zdobí skupina oválných důlků a hrdlo svazek oběžných rýh (Tab. 56:5). 6. Osudí hrubšího šedohnědého povrchu dvojkónického tvaru s odsazeným hrdlem. Plece zdobí půloblouky dvou svazků rýh střídající se dvěmi trojicemi svislých rýh. Jednotlivé prvky výzdoby jsou odděleny důlky (Tab. 56:6). 7. Páskové ucho jemného šedého povrchu (Tab. 55

57:1). 8. Spodní část nezdobeného okřínu s oblou výdutí nebo osudí hrubého bahnitého povrchu vně šedohnědé uvnitř tmavší barvy (Tab. 57:2). 9. Zlomek hraněného ouška jemného šedohnědého povrchu (Tab. 57:3). 10. Miska nebo koflík jemného leštěného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého s ostře nasazeným hrdélkem. Spodek nádoby zdobí tři svazky oběžných rytých linií. Lom je přesekáván souvislou řadou šikmých vrypů. Hrdlo pokrývá svazek vodorovných linií doprovázených skupinami vpichů (Tab. 57:4). 11. Kulovité tělo nezdobené nádobky hrubého vně okrového a uvnitř hnědého povrchu (Tab. 57:5). 12. Prohnuté hrdlo osudíčka hrubšího vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 57:6). 13. Zlomek těla nezdobeného osudíčka jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu (Tab. 57:7). 15. Spodní část nezdobeného osudí jemného povrchu tmavě šedé barvy se širokým hrdlem (Tab. 57:8). 16. Zlomek ven vyhnutého okraje (Tab. 57:9). 17. Osudíčko jemného vně oranžového a uvnitř tmavě šedého povrchu s výdutí zdobenou skupinami svislých rýh střídavě orámovaných svislými pásy šikmých rýžek. Nad svazkem vodorovných rýh na hrdle pokračuje výzdoba souvislým pásem šikmých rýžek (Tab. 57:10). 18. Osudíčko jemného tmavě šedého povrchu zdobené na výduti skupinami svislých rýh. Nad svazkem vodorovných rýh na hrdle se střídají skupiny svislých rýžek, svisle šrafované a několikanásobné trojúhelníky (Tab. 57:11).

Objekt 98/2002 Objekt 98 byl na povrchu patrný pouze jako koncentrace střepů. Po vybrání vznikla umělá jáma přibližně okrouhlého půdorysu s průměrem 65 cm, šikmými stěnami a plochým dnem v hloubce 8 cm. Pozůstatky keramických nádob a jednoho kamene byly seřazeny v řadě od SV na JZ. Severnější z nádob identifikovatelná s nádobou číslo1 sloužila jako popelnice.

1. Zlomek výdutě hrubší tmavě šedé barvy se šikmým žlábkováním (Tab. 58:1). 2. Zlomek jemného tmavě šedého povrchu zdobený pásem rýh doprovázeným šikmými vpichy (Tab. 58:2). 3. Zlomek jemného tmavě šedého povrchu s výzdobou dvou vodorovných žlábků a dvou rýh (Tab. 58:3). 4. Spodní část nádobky, pravděpodobně osudíčka, jemného vně šedohnědého a uvnitř tmavě šedého povrchu se svazkem čtyř oběžných rýh na maximální výduti (Tab. 58:4).

56

Objekt 99/2002 Objekt číslo 99 představoval pozůstatek hrobu. Na skryté ploše se projevoval pouze koncentracemi keramiky. Ve východní části byla neznámým vandalem vyhloubena jamka. Po vyzvednutí zbývajícího keramického materiálu vznikla trojice nepravidelných mísovitých jamek o rozměrech 25 až 40 cm a hloubce 7 cm. Kosterní materiál obsahovala pouze nerekonstruovatelná nádoba tmavě šedého7010 jemného povrchu o tloušťce střepu 0,7 cm v nejjižnější prohlubni.

1. Zlomek mírně odsazeného dna hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy (Tab. 58:5).

Objekt 100/2002 Objekt číslo 100 představuje nepravidelnou jamku o maximální velikosti 30 cm a hloubce 7 cm pod úrovní skrývky. Na dně byly v kruhu rozloženy kameny a z výplně pochází několik zlomků keramiky, kostí a uhlíky.

1. Zlomek okraje hrubého písčitého okraje vně oranžové a uvnitř tmavě šedé barvy (Tab. 58:6).

Objekt 101/2002 Hrob číslo 101 se na povrchu rýsoval několika shluky keramiky. Po vybrání nálezů vznikla oválná jamka s delší S–J osou o délce 45 cm, téměř svislými stěnami a plochým dnem v hloubce asi 7 cm pod úrovní skrývky. V SV rohu na objekt navazovala nepatrná prohlubeň s několika zlomky keramiky. Výplň objektu neobsahovala zlomky kostí ani uhlíky.

1. a 2. Nezdobená miska jemného šedohnědého povrchu s ostře nasazeným hlazeným hrdélkem (Tab. 58:7, 8). 2. Zlomek páskového ouška hrubšího oranžového povrchu (Tab. 58:9). 4. Dno hrubého písčitého povrchu oranžové barvy (Tab. 58:10).

57

Objekt 102/2002 Hrob číslo 102 se na povrchu rýsoval jako oválný objekt o délce 55 cm s několika koncentracemi keramiky 40 cm směrem na jih. Po vybrání vznikla nepravidelná zčásti umělá jáma s nejdelší osou ve směru S–J o délce 125 cm. Stěny byly příkré a ploché dno klesalo mírně západním směrem až do hloubky 12 cm pod úrovní skrytého terénu. Výplň obsahovala zlomky kostí a uhlíky. Jako popelnice lze identifikovat nádoby číslo 7, 10 a 11.

1. Hluboká miska nebo koflík jemného šedohnědého povrchu s ostře nasazeným hrdélkem. Lom překrývá svazek vodorovných rýh doprovázený souvislým pásem šikmých rýžek (Tab. 59:1). 2. Drobná nezdobená kulovitá nádobka hrubšího povrchu vně oranžové a uvnitř a na hrdle šedohnědého povrchu (Tab. 59:2). 3. Ucho hrncovité nádoby hrubě bahnitého oranžového povrchu (Tab. 59:3). 4. Zlomek těla a okraj hrncovité nádoby velmi hrubého písčitého povrchu oranžové barvy s pásem trojúhelníkovitých důlků (Tab. 59:4). 5. Spodní část nezdobené soudkovité nádoby jemného vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 59:5). 6. Horní část tenkostěnné nádobky hrubého bahnitého materiálu oranžové barvy (Tab. 59:6). 7. Osudí situlovitého tvaru hrubšího vně šedohnědého až oranžového a uvnitř šedého povrchu s vysoko posazenou výdutí a prohnutým hrdlem odděleným pouze pásem tří rýh. Pod svazkem rýh jsou umístěny dvojice kulatých pupků (Tab. 59:7). 8. Nezdobená miska jemného hnědošedého uvnitř a na hrdle leštěného povrchu s ostře nasazeným hrdélkem a tunelovým ouškem (Tab. 60:1). 9. Koflík jemného šedohnědého povrchu s ostře nasazeným hrdélkem. Lom ohraničují dva svazky vodorovných rýh. U dna je umístěn svazek žlábků a rýh (Tab. 60:2). 10. Nezdobená soudkovitá nádoba hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy (Tab. 60:3). 11. Horní část soudkovité nádoby s uchem hrubého bahnitého materiálu oranžové barvy (Tab. 60:4). 12. Zlomek výdutě hrubšího povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy se dvěma rýhami (Tab. 60:5).

Objekt 103/2002 Drobná nepravidelná jamka mísovitého tvaru číslo 103 měřila asi 25 cm a byla zahloubena 5 cm pod úroveň skrývky. Objekt obsahoval zlomky kostí.

1. Zlomek s náběhem páskového ucha z hrubého písčitého materiálu oranžové barvy (Tab. 60:6). 2. Hřebíkovitá hlavice jehlice (Tab. 60:7).

58

Objekt 104/2002 Oválná jáma ve směru SZ–JV měřící 70 cm byla mísovitě zahloubena 20 cm pod úroveň skrývky. Objekt byl bez nálezů.

Objekt 105/2002 Z hrobu číslo 105 vystupovala na povrch horní část popelnice. Po vybrání vznikla umělá okrouhlá mísovitě zahloubená jáma o průměru 55 cm a hloubce téměř 15 cm pod úrovní skrývky. Ve výplni byly nalezeny zlomky kostí a hrudky spečené hlíny.

1. Okřín hrubšího povrchu vně hnědožluté a uvnitř šedohnědé barvy se svazky vodorovných rýh radiálně vybíhajících z prázdného místa (Tab. 61:1).

Objekt 106/2002 Objekt 106 byl vybrán uměle do tvaru oválu ve směru SV–JZ o délce 130 cm s jižním lalokem. Měl šikmé stěny a ploché dno v hloubce 10 cm pod úrovní skrytého terénu. Z objektu nepocházejí kromě keramiky žádné další nálezy.

1. Dno hrubého povrchu oranžové barvy (Tab. 61:2). 2. Okraj hrubého písčitého povrchu oranžové barvy s náběhem páskového ucha (Tab. 61:3). 3. Hrdlo jemného povrchu oranžové barvy s vodorovně vykloněným okrajem (Tab. 61:4). 4. Zlomek těla nádoby jemného oranžového povrchu se svazkem tří vodorovných rýh (Tab. 61:5). 5. Zlomek výdutě jemného oranžového povrchu s vodorovnou rýhou a dalšími dvěmi zahnutými do oblouku (Tab. 61:6). 6. Výrazně prohnuté hrdlo jemného šedohnědého povrchu (Tab. 61:7).

Objekt 107/2002 Objekt číslo 107 představoval téměř nezahloubený přibližně čtvercový shluk keramiky o straně 90 cm. Objekt neobsahoval kosterní materiál ani jiné doklady žárového pohřbu.

1. Zásobnicová nádoba hrubšího vně hnědožlutého a uvnitř šedohnědého povrchu se šikmo přesekávanou plastickou páskou a výrazně vyhnutým hrdlem (Tab. 61:8).

59

Objekt 108/2002 Objekt 108 vznikl po vybrání shluku keramiky do oválného tvaru o délce 120 cm ve směru SV–JZ. Nepravidelné dno dosáhlo hloubky 25 cm pod úrovní skrývky. Z nálezů objekt obsahoval pouze zlomky keramiky.

1. Kónicky se zužující okraj nádobky jemného tmavě hnědého povrchu. Další nerekonstruovatelná nádoba má střepy hrubšího vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 61:9).

Objekt 109/2002 Objekt číslo 109 tvořila nepravidelná schodovitě zahloubená jáma o maximálním rozměru 145 cm a hloubce 30 cm pod úrovní skrytého terénu. Ve výplni byly zjištěny uhlíky a hrudky spálené hlíny nebo beztvaré kousky keramiky z jemného oranžového materiálu.

Objekt 110/2002 Z hrobu číslo 110 byly na povrchu zřetelné pouze horní části 3 nádob s výplní. Po vyjmutí nálezů jáma získala trojdílný tvar ve směru SV–JZ o délce 95 cm (Objekt 110B). Pouhých 10 cm jižněji se nacházela menší oválná jamka o velikosti 30 cm (Objekt 110A). Trojdílný objekt vznikl propojením tří mělkých mísovitých prohlubní s hloubkou nepřesahující 7 cm. Menší objekt 110A měl kotlovitý tvar se šikmými stěnami a malým plochým dnem v hloubce 15 cm. Členitost útvaru odpovídala uložení 4 nádob. Ve výplni nejjižnější z nádob byly nalezeny zlomky kostí a hrudky spálené hlíny.

1. Výrazně vykloněný okraj jemného šedohnědého povrchu (Tab. 62:3). 2. Zlomky hrubého písčitého povrchu vně oranžové a uvnitř šedé barvy se svislým rýhováním (Tab. 62:2). 3. Osudíčko jemného povrchu vně oranžové a uvnitř šedohnědé barvy s vodorovnými rýhami a pětinásobným rytým obloukem přerušeným svislou rýhou (Tab. 62:4). 4. Hrncovitá nádoba jemného šedohnědého povrchu s páskovým uchem při okraji (Tab. 62:1).

Objekt 111/2002 Umělá čtvercová jáma číslo 111 o straně 80 cm byla vybrána do hloubky 7 cm kvůli shluku keramiky hrubého vně oranžového a uvnitř šedého povrchu tloušťky 1,1 cm a dále střepů z jemnějšího šedohnědého materiálu o tloušťce 0,4 cm.

60

Objekt 112/2002 Umělý objekt číslo 112 vznikl po vybrání shluku keramiky. Má nepravidelný osmičkovitý tvar o délce 80 cm ve směru SZ–JV. Nepravidelné dno klesá v JV části do hloubky 10 cm. Výplň neobsahovala zlomky kostí ani jiné stopy žárového pohřbu.

1. Osudí jemného šedohnědého povrchu se skup. svislých a šikmých žlábků na plecích (Tab. 62:5).

7.3. Naleziště 4 Sběr z roku 1980 1. Zlomek stupňovité mísy (Tab. 63:1). 2. Zlomek mísy se zataženým okrajem (Tab. 63:2). 3. Zlomek tenkostěnné nádobky se zesíleným okrajem (Tab. 63:3). 4. Zlomek kulovité mísy s vně zesíleným okrajem (Tab. 63:4). 5. Zlomek kalichovitě rozevřeného okraje (Tab. 63:5). 6. Zlomek soudkovité nádoby se shora promačkávanou lištou (Tab. 63:6).

Sběr z roku 1981 1. Jazykovitý pupek ze spodní části nedochované nádoby (Tab. 63:7). 2, 3. Zlomky těla nádoby opatřené svislým prstováním (Tab. 63:8, 9). 4. Zlomek okraje bez prohybu, snad součást pokličky nebo vodorovně vykloněného okraje mísy (Tab. 63:10). 5. Prohnuté hrdlo s mírně zesíleným okrajem (Tab. 63:11). 6. Zlomek ucha (Tab. 63:12).

Sběr z roku 1983 1. Zlomek hrncovité nádoby s hladkou lištou (Tab. 63:13).

7.4. Naleziště 7 Sběr na parc.č. 3507 1. Zlomek nízké kónické misky (Tab. 64:1). 2. Zlomek hluboké esovité misky (Tab. 64:2). 3. Zlomek soudkovité nádoby nebo hluboké kulovité mísy (Tab. 64:3). 4. Zlomek hrdla s odsazeným okrajem a drážkou pro pokličku (Tab. 64:4). 5. Zlomek výduti s rytým obloukem (Tab. 64:5). 6. Zlomek nádoby s dvojitým pupkem (Tab. 64:6).

61

Sběr na parc.č. 199/1 1. Zlomek hrdla zásobnice s ven zalomeným okrajem (Tab. 64:7). 2. Zlomek těla tenkostěnné profilované misky nebo koflíku (Tab. 64:8). 3. Zlomek páskového ucha (Tab. 64:9). 4. Zlomek výduti se dvěma drobnými prstovými vrypy (Tab. 64:10).

7.5. Naleziště 12 Objekt z roku 1994 Z porušeného objektu bylo vyzvednuto 45 zlomků keramiky kultury popelnicových polí, 1 zlomek kulovité nádoby kultury s lineární keramikou, zlomek štípané industrie a 15 zvířecích kostí.

1., 13., 14. Zlomky soudkovitých nádob s plastickou promačkávanou lištou (Tab. 65:1, 66:7, 8). 2. Zlomek nádobky černého leštěného povrchu s výrazně vysedlým nahoru stočeným lomem (Tab. 65:2). 3. Zlomek osudí s důlky pod lomem mezi hrdlem a plecemi (Tab. 65:3). Masivní hrdlo šedého jemného povrchu s nálevkovitě rozevřeným okrajem (Tab. 65:4). 5., 9., 10. Zlomky zatažených mís jemného tmavě šedého povrchu, v posledním případě s vnitřní vlešťovanou výzdobou sestávající z různě orientovaných svazků čar a trojúhelníků s vloženými příčkami (Tab. 65:5, 66:3, 4). 7. Kónická spodní část mísy poměrně jemného černého povrchu s vnitřní výzdobou. Výzdoba sestávala z rytého kříže na dně a radiálních vlešťovaných paprsků na vnitřní stěně spodku nádoby (Tab. 66:1). 8. Kulovitý koflík šedohnědého jemného povrchu s uchem nad okraj (Tab. 66:2). 11. Zlomek jemné tenkostěnné nádobky s výzdobou pásu drobných důlků na výduti a nepravidelným rastrováním spodku (Tab. 66:5). Zlomek koflíku jemného leštěného povrchu s náběhem ucha (Tab. 66:6).

7.6. Naleziště 15 Sběr z roku 1979 1. Zlomek hrdla džbánku s páskovým uchem (Tab. 67:1). 2. Zlomek osudíčka s nevýrazně odsazeným hrdlem (Tab. 67:2).

62

7.7. Naleziště 17 Objekt IIB z roku 1981 1. zlomek výrazně prohnutého ven vykloněného okraje (Tab. 67:3). 2. Okraj soudkovité nádoby nebo kulovité mísy (Tab. 67:4).

Objekt III z roku 1981 1. Okraj drobné kulovité nádobky (Tab. 67:5). 2. zlomek nádoby s dvojicí vodorovných rýh (Tab. 67:6).

7.8. Naleziště 18 Objekt 10/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 42 kusů keramiky a 3 zlomky mazanice (př.č. 437/2000).

1. Spodní část soudkovité nádoby hrubého uvnitř černého a vně oranžového povrchu se zesíleným lemem na přechodu ke dnu (Tab. 89:6). 2.–4. Drobné zlomky okrajů kulovitých mís nebo koflíků jemného černohnědého povrchu se zataženým nebo svisle orientovaným okrajem (Tab. 89:7, 8, 9). 5. Zlomek cedníku nebo vykuřovadla s nožkou (Tab. 89:10).

Objekt 15/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 24 kusů keramiky a 4 kameny (př.č. 437/2000).

1. Zlomek mísy jemného šedohnědého povrchu se zataženým okrajem (Tab. 91:5).

Objekt 17/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 25 kusů keramiky (př.č. 25, 38, 58, 436, 466, 467).

1. Zlomek rovně seříznutého okraje silnostěnné nádoby nebo pokličky z bahnitého materiálu šedohnědé barvy (Tab. 91:6).

63

Objekt 18/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 576 kusů keramiky, 70 zlomků mazanice a 4 kameny (př.č. 28, 35, 59, 73, 77, 93, 123, 229, 465, 490, 516, 524, 525, 532, 542, 546, 547, 555, 556, 557, 566, 573, 585, 598 a 601/2000)

1. Soudkovitá nádoba žlutohnědé barvy se silně zataženým okrajem, radiálně rýhovaným spodkem a ostře profilovanou promačkávanou lištou (Tab. 75:1). 2. Horní část kulovité mísy nepravidelně vypáleného většinou hnědého povrchu s vlnitým okrajem (Tab. 75:2). 3. Kónický přeslen hnědočerné barvy s pásem svislých rýžek na širší hraně (Tab. 75:3). 4. Grafitový špalíček mastného šedočerného povrchu s prohlou stěnou (Tab. 75:4). 5. Kulovitá nádobka z velmi tvrdě vypáleného materiálu hnědé barvy s výraznou příměsí slídy s mírně esovitě prohnutým zesíleným okrajem a pásem svislých podlouhlých vrypů na maximální výduti (Tab. 75:5). 6. Nízká hrncovitá nádoba černohnědé barvy s nízkým mírně zataženým okrajem a střídavě promačkávanou lištou. Nádoba je opatřena značným množstvím zřejmě reparačních otvorů (Tab. 75:6). 7. Mísa jemného tmavě šedého zevnitř hlazeného povrchu se zataženým jemně esovitým okrajem a prohnutým spodkem (Tab. 76:1). 8. a 9. Zlomky mís se zataženým okrajem jemného černého zevnitř hlazeného povrchu (Tab. 76:2, 3). 10. a 11. Zlomky kónických mís hrubšího černého povrchu (Tab. 76:4, 5). 12. Zlomkovitě dochované kulovité vykuřovadlo či cedník cihlově červené barvy (Tab. 76:6). 13. Zlomky hrdla a výrazně ven vyhnutého okraje osudí jemného vně černého a uvnitř šedého povrchu. Hrdlo je zdobeno svazkem pěti svislých rýh (Tab. 77:1). 14. Kalichovitě rozevřené hrdlo osudí černého povrchu (Tab. 77:2). 15. Zlomek hrdla osudí šedožluté barvy s esovitě ven vyhnutým okrajem (Tab. 77:3). 16. Zlomek prohnutého hrdla šedé barvy s vykloněným mírně dovnitř zesíleným okrajem (Tab. 77:4). 17. Kónická spodní část nádoby černého až tmavě hnědého povrchu (Tab. 77:5). 18. Spodní část nádoby s mírně odsazeným dnem žlutohnědé barvy (Tab. 77:6). 19. Ostře profilovaná mísa jemného leštěného povrchu černé barvy s prohnutým hrdlem (Tab. 78:1). 20. Tenkostěnná esovitě profilovaná mísa jemného oranžového povrchu s nevýrazným omfalem ohraničeným žlábkem (Tab. 78:2). 21. Esovitě profilovaná mísa jemného povrchu šedé barvy (Tab. 78:3). 22. Mísa hlazeného povrchu černé barvy s ostře nasazeným výrazně prohnutým hrdélkem (Tab. 78:4). 23. Zlomek mísy nebo koflíku hrubšího šedého povrchu se svislým hrdélkem a mírně ven vykloněným okrajem (Tab. 78:5). 24., 25. a 27. Dna tenkostěnných nádobek jemného šedého povrchu s dovnitř vydutým dnem (Tab. 78:6, 7, 9). 26. Zlomky mísy tmavě šedého leštěného povrchu mírně esovitého profilu s pásem svislých oválných vrypů na největší výduti (Tab. 78:8). 64

Objekt 22/2000 Z výplně objektu byl vyzvednut jediný střep podle materiálu náležející době popelnicových polí (př.č. 50/2000)

Objekt 26/2000 Objekt obsahoval 270 keramických zlomků, 14 zlomků mazanice včetně fragmentu výmazu pece a 2 kameny (př.č. 91, 124, 172, 201, 463, 517, 541, 577, 584, 592, 607/2000).

1. Zlomkovitě dochovaná horní část osudí vně černého a uvnitř oranžového až hnědočerného bahnitého povrchu s kónickým hrdlem a ven vykloněným okrajem zdobená na plecích řadou nepravidelných vrypů (Tab. 80:1). 2. Kulovité tělo osudí jemného černého povrchu se svisle orientovaným protáhlým pupkem na plecích (Tab. 80:2). 3. Horní část soudkovité nádoby velmi hrubého béžového povrchu s lištou zdobenou nepravidelně rozmístěnými vrypy (Tab. 80:3). 4. Mísa černého leštěného povrchu s odsazeným hrdlem a střídavě zezdola a shora promačkávaným lomem. Pod lomem je uměle proražen otvor (Tab. 81:1). 5. Mísa kulovitého těla a jemného černého povrchu se zbytky tuhování s velmi nízkým dovnitř prohnutým odsazeným hrdélkem (Tab. 81:2). 6. Soudkovitá nádoba z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy zdobená hladkou lištou (Tab. 82:1). 7.–10. Zatažené okraje kulovitých mís z jemného černého až šedožlutého materiálu (Tab. 82:2, 3, 4, 5). 11. Prohnuté hrdlo s mírně zesíleným okrajem z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy (Tab. 82:6). 12. Zlomek dna a spodku nádoby středně hrubého povrchu šedohnědé barvy s okrouhlou základnou pupku nebo ucha (Tab. 82:7). 13. Spodní část tenkostěnné nádobky středně hrubého povrchu černé barvy s vodorovně protáhlým pupkem (Tab. 82:8). 14. Výrazně vykloněný okraj hrubého šedého povrchu svisle seříznutý a na řezu opatřený vrypy (Tab. 82:9). 15. Zlomek nádoby světle šedého hrubého povrchu opatřený prstováním (Tab. 82:10). 16. Páskové ucho hrubšího nepravidelné vypáleného povrchu černé až šedožluté barvy (Tab. 82:11). 17. Zlomek mísy jemného povrchu šedočerné barvy s ostře odsazeným prohnutým hrdlem a zásekem na lomu (Tab. 82:12). 18. Kalichovitě rozevřené hrdlo jemného šedého povrchu (Tab. 82:13). 19. Kulovitá mísa hrubšího šedého povrchu se svisle orientovaným okrajem (Tab. 82:14). 20. Výrazně symetricky prohnuté hrdlo osudí hrubšího oranžového povrchu (Tab. 82:15). 21. Zlomek koflíku z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy se šikmo posazenými protáhlými vpichy na lomu (Tab. 82:16). 22. Zlomek svisle nasazeného a ven vykloněného okraje z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy (Tab. 82:17).

65

Objekt 28/2000 V objektu bylo nalezeno 47 kusů keramiky a 3 zlomky mazanice (př.č. 212, 237/2000).

1. Zlomek soudkovité nádoby hrubého povrchu šedohnědé barvy se silně zataženým vně zesíleným okrajem (Tab. ).

Objekt 32/2000 Z objektu bylo vyzvednuto 29 zlomků keramiky, 3 kusy mazanice a 2 fragmenty závaží tkalcovského stavu (př.č. 695, 712, 713/2000).

1. Kulovitá mísa hrubšího vně světle hnědého a uvnitř černého povrchu se zataženým okrajem (Tab. 89:1). 2. Soudkovitá nádoba ze šedočerného bahnitého materiálu s lištou zvýrazněnou řadou pupků. Ve zlomcích jsou vyvrtány snad reparační otvory (Tab. 89:2). 3. Kulovitá spodní část mísy nebo koflíku jemného oranžového povrchu s ostře odsazeným hrdlem (Tab. 89:3). 4. Zlomek koflíku jemného šedohnědého povrchu s výrazně vysazeným lomem opatřeným vpichy (Tab. 89:4). 5. Spodní část závaží tkalcovského stavu z hrubého materiálu červené barvy (Tab. 89:5).

Objekt 37/2000 Z objektu pochází 45 zlomků keramiky, 2 kameny a 3 fragmenty mazanice (př.č. 691, 706, 707/2000)

1. Mísa jemného šedočerného povrchu s kulovitým spodkem a ostře nasazeným symetrickým hrdlem (Tab. 90:4).

Objekt 39/2000 Objekt obsahoval 5 zlomků keramiky a dva kusy mazanice (př.č. 727/2000).

Objekt 46/2000 Z objektu bylo vyzvednuto 97 zlomků keramiky a 3 kusy mazanice (př.č. 685, 721/2000).

1. Mísa kulovitého těla s nízkou prstencovou nožkou a leštěným povrchem černé barvy (Tab. 90:5).

66

Objekt 67/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 905 kusů keramiky, 5 přeslenů, 36 kusů mazanice, 4 kameny (př.č. 468, 557, 761, 771, 773, 786, 796, 798, 800, 804, 835, 838, 845, 868, 953, 967, 975, 976, 978, 982, 983, 989, 995, 1000/2000).

1. Soudkovitá nádoba hrubého povrchu oranžové barvy s lištou zdobenou střídavě zdola a shora šikmými vrypy (Tab. 83:1). 2. Soudkovitá nádoba z bahnitého materiálu šedožluté barvy s mírně ven vyhnutým okrajem a lištou opatřenou podélnými úzkými vrypy (Tab. 83:2). 3. Soudkovitá nádoba z bahnitého materiálu oranžové barvy s lištou opatřenou pravidelnými kulatými vrypy (Tab. 83:3). 4. Zlomek soudkovité nádoby jemného hnědého povrchu s lištou zdobenou oválnými vrypy (Tab. 83:4). 5. Nižší soudkovitá nádoba hrubého šedého povrchu zdobená na maximální výduti šikmými prstovými vrypy (Tab. 83:7). 6. Kulovitá nádoba středně hrubého okrového povrchu s nevýrazně odsazeným hrdlem a skupinami oválných vrypů na lomu (Tab. 83:6). 7. Zlomek nádoby hrubého povrchu šedohnědé barvy s lištou zdobenou oválnými podélnými vrypy (Tab. 83:7). 8. Zlomek nádobky z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy s odsazeným hrdlem a pásem šikmých záseků na lomu (Tab. 83:8). 9. Zlomek výrazně kalichovitě rozevřeného okraje (Tab. 84:1). 10. Zlomek svisle rýhované výdutě jemného šedého povrchu (Tab. 84:2). 11. Zlomek kónicky se zužujícího hrdla osudí jemného povrchu šedohnědé barvy s vykloněným okrajem (Tab. 84:3). 12. Zlomek plecí nádoby jemného černého povrchu se svisle orientovaným podélným pupkem (Tab. 84:4). 13. Plynule esovitě profilovaná mísa z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy s rozšířeným vodorovně seříznutým okrajem (Tab. 84:5). 14. Zlomek mísy hnědého jemného povrchu s dovnitř zalomeným okrajem (Tab. 84:6). 15. Svislý mírně ven vystouplý okraj nádoby z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy (Tab. 84:7). 16. Zlomek nádoby hrubého povrchu okrové barvy s lištou zdobenou oválnými podélnými vrypy (Tab. 84:8). 17. Kulovitá mísa jemného uvnitř černého a vně hnědého povrchu s mírně zataženým okrajem a dnem zevnitř ohraničeným žlábkem (Tab. 84:9). 18. Rovný dovnitř se vklánějící okraj jemného šedohnědého povrchu se zbytky leštění na vnější straně nasazený na plece lomem (Tab. 84:10). 19. Zaoblená mísa jemného leštěného povrchu černé barvy s mírně zataženým okrajem (Tab. 84:11). 20. Mírně ven vykloněný zesílený okraj hrubého oranžového povrchu (Tab. 85:1). 21. Mísa jemného šedého povrchu s dovnitř zalomeným okrajem (Tab. 85:2). 22. Mísa nebo koflík hrubšího šedého povrchu s ostře nasazeným prohnutým hrdlem a skupinou tří pupků na lomu (Tab. 85:3). 23. Kulovitá mísa jemného hlazeného povrchu černé barvy se zataženým okrajem a vyvrtaným otvorem (Tab. 85:4). 24. Kulovitá mísa hrubého 67

šedého povrchu se svisle orientovaným okrajem (Tab. 85:5). 25. Hrncovitá nádoba hrubého šedého povrchu s pásem šikmých vrypů odděleným od zesíleného smolným nátěrem opatřeného okraje širokým žlábkem (Tab. 85:6). 26. Mísa mastně šedočerného povrchu s velmi výrazným podílem tuhy s odsazeným prohnutým hrdlem zdobená na lomu šikmými přeseky (Tab. 85:7). 27. Kulovitá mísa jemného povrchu šedé barvy s téměř svisle orientovaným okrajem (Tab. 85:8). 28. Zlomek silně zataženého okraje jemného černého povrchu (Tab. 85:9). 29. Zlomek široké soudkovité nádoby hrubého povrchu šedohnědé barvy s nepatrně vystouplou lištou přerušovanou kulatými důlky (Tab. 85:10). 30. Kónický přeslen šedohnědého jemného povrchu zdobený na širší hraně šikmými vrypy (Tab. 86:1). 31. Dvojkónický nezdobený přeslen jemného šedohnědého povrchu (Tab. 86:2). 32. Přeslen bochánkovitého tvaru z hrubého materiálu oranžové barvy (Tab. 86:3). 33. Nízký dvojkónický přeslen jemného černého povrchu zdobený na lomu pásem svislých rýžek (Tab. 86:4). 34. Válcovitý oboustranné kónicky se zužující přeslen z černého materiálu s příměsí tuhy s výzdobou pásu šikmých vrypů (Tab. 86:5). 35. Přeslen jemného hnědožlutého povrchu tvaru ozubeného kola z jedné strany kónicky se zužující a zdobený hlubokými vrypy (Tab. 86:6). 36. a 37. Kónicky se zužující hrdla jemného oranžového povrchu s ven vykloněným okrajem (Tab. 86:7). 38. Plynule esovitě profilovaný vysoký pohárek jemného oranžového povrchu (Tab. 86:9). 39. Zlomek nádoby mastně šedočerného povrchu s příměsí tuhy s oválnými svisle orientovanými vrypy (Tab. 86:). 40. Zlomek nádoby hrubšího šedožlutého povrchu zdobený vodorovně orientovanými prstovými vrypy (Tab. 86:11). 41. Zlomek nádoby hrubého povrchu šedohnědé barvy s oválnými svisle orientovanými vrypy (Tab. 86:12). 42. Zlomek koflíku s nízkou zaoblenou výdutí zdobenou pásem kulatých vpichů a s kónicky se zužujícím hrdlem s ven vykloněným okrajem (Tab. 86:13). 43. Zlomky okraje soudkovité nádoby hrubšího povrchu šedožluté barvy (Tab. 86:14). 44. Zlomek stěny nádoby z bahnitého materiálu oranžové barvy s pupky obdélného tvaru (Tab. 86:15). 45. Hrncovitá nádoba hrubšího světle šedého povrchu zdobená pásem šikmých vrypů a zesíleným okrajem odděleným širokým žlábkem (Tab. 86:16). 46. Hluboký koflík nebo pohárek jemného oranžového povrchu kulovitého těla s ostře odsazeným dovnitř prohlým hrdélkem (Tab. 86:17). 47. Zlomek těla cedníku nebo ohřívadla (Tab. 86:16). 48. Ucho jemné hnědožluté barvy kruhového průřezu (Tab. 86:19). 49. Zlomek těla nádoby z hrubšího materiálu šedohnědé barvy s náběhem na ucho (Tab. 86:20). 50. Zlomek stěny nádoby hrubšího povrchu vně černé a uvnitř oranžové barvy s provrtaným otvorem (Tab. 86:21). 51.–59. Skupina mís a jejich zlomků jemného šedohnědého až černého povrchu někdy se zbytky leštění kulovitého či kónicky rozevřeného těla se zataženým okrajem (Tab. 87:1–9). 68

60. Horní část masivního osudí či zásobnice hrubého povrchu šedohnědé barvy s vodorovně ven zalomeným zevnitř fasetovaným okrajem, prstovanou lištou na přechodu plecí a hrdla a uchem se svislým středovým žebrem. Nelze vyloučit, že byl chybně přiřazen k objektu 67. Blízké analogie pocházejí z lužického objektu 547 (Tab. 88:1).

Objekt 72/2000 V objektu bylo nalezeno 45 kusů keramiky a 7 zlomků mazanice (př.č. 793, 827, 830/2000).

1. Zlomek kulovité mísy černého hlazeného povrchu se zataženým okrajem (Tab. 79:4).

Objekt 73/2000 Z objektu pochází 4 zlomky keramiky (př.č. 85, 508/2000).

Objekt 79/2000 Z objektu byl vyzvednut jediný zlomek keramiky (př.č. 70/2000).

1. Zlomek prstované lišty z hrubého materiálu oranžové barvy (Tab. 91:3).

Objekt 193/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 20 kusů keramiky (př.č. 1008, 1021/2000).

1. Zlomek prstovaného spodku nádoby hrubého zevnitř šedohnědého a vně oranžového povrchu (Tab. 91:9). 2. Prohnuté hrdlo nádoby s hrubým povrchem oranžové barvy (Tab. 91:10).

Objekt 235/2000 Z objektu byl vyzvednut jediný keramický zlomek (př.č. 1023/2000) 1. Zlomek z hrubšího černého materiálu zdobený dvěma svazky horizontálních rýh (Tab. ).

Objekt 249/2000 Z objektu bylo vyzvednuto 106 zlomků keramiky (př.č. 536, 586, 608/2000)

1. Zlomek tenkostěnné nádobky soudkovitého tvaru oranžové barvy s dvojitým pupkem (Tab. 79:1). 2. Zlomek nádoby červené barvy s prstovanou lištou (Tab. 79:2). 3. Zlomek koflíku 69

leštěného povrchu černé barvy s výrazně vysazeným lomem (Tab. 79:3). 4. Zlomek nádoby z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy s vně zesíleným okrajem (Tab. 79:4). 5. Zlomek hrdla nádoby z mastně šedočerného materiálu s příměsí tuhy se svisle orientovaným mírně zesíleným okrajem (Tab. 79:5). 6. Vrchní část soudkovité nádoby nažloutlé barvy se zataženým okrajem a hladkou lištou (Tab. 79:6). 7. Zlomek polokulovité mísy zevnitř šedého a vně šedohnědého leštěného povrchu s ostře odsazeným dovnitř prohlým hrdélkem a mírně dovnitř zakloněným okrajem (Tab. 79:7). 8. Zlomek kulovité mísy šedočerného povrchu s řadou oválných vpichů pod okrajem (Tab. 79:8). 9. Zlomek nádoby šedé barvy s kónicky rozevřeným okrajem (Tab. 79:9). 10. Zlomek kónické mírně zaoblené mísy oranžové barvy s pupkem (Tab. 79:10). 11. Zlomek kulovité tenkostěnné mísy či koflíku světle šedé barvy se zataženým okrajem (Tab. 79:11). 12. Zlomek polokulovité mísy (Tab. 79:12). 13. Mísa zevnitř černé barvy se zataženým rovně seříznutým okrajem (Tab. 79:13). 14. Skleněný korál s očky (Tab 92:1). 15. Certoská spona (Tab. 92:2). 16. Jehlice (Tab. 92:3).

Objekt 479/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 111 kusů keramiky a 1 kámen (př.č. 297, 307, 326, 337, 379, 390/2000).

1. Zlomek kalichovitě vykloněného okraje hrubého povrchu šedé barvy (Tab. 90:6). 2. Zlomek výrazně kalichovitě vykloněného okraje jemného hnědého povrchu (Tab. 90:7). 3. Drobný zlomek prstované lišty hrubého vně šedého a uvnitř oranžového povrchu (Tab. 90:8). 4. Zlomek lišty hrubého šedočerného povrchu s drobnými vrypy (Tab. 90:9). 5. Okraj tenkostěnné soudkovité nebo pohárovité nádobky hrubého oranžového povrchu s mírně zataženým okrajem (Tab. 90:10). 6. Drobný zlomek okraje hrubého šedého povrchu opatřený na hraně vrypy (Tab. 90:11).

Objekt 483/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 155 kusů keramiky (př.č. 347, 348/2000)

1. Spodní část osudí hrubého hnědočerného povrchu (Tab. 91:1).

Objekt 533/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 36 kusů keramiky snad náležejících době popelnicových polí a 1 kámen (456, 671/2000). 70

Objekt 547/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 963 kusů keramiky (př.č. 614, 617, 621, 628, 631, 634, 642, 643, 648, 649, 651, 652, 655/2000).

1. Zlomkovité osudí s plynule nasazeným válcovitým hrdlem a pupkem na maximální výduti (Tab. 68:1). 2. Horní část osudí s nižším prohnutým hrdlem bez dochovaného ucha (Tab. 68:2). 3. Zlomky osudí hrubého zevnitř šedého a vně nažloutlého povrchu s nižším výrazně prohnutým ven vykloněným hrdlem odděleným od těla nádoby žlábkem. Nelze doložit přítomnost uch (Tab. 69:1). 4. Zlomky horní části osudí uvnitř černého hlazeného a vně šedého hrubšího povrchu s masivními stěnami a nízkým rovným kónicky vykloněným hrdlem (Tab. 69:2). 5. Zlomek nádoby hrubého povrchu šedohnědé barvy s výrazně nálevkovitě vykloněným okrajem (Tab. 69:3). 6. Hrdlo osudí hrubého oranžového povrchu s vodorovně ven vykloněným okrajem (Tab. 70:1). 7. Zlomek masivního osudí či zásobnice hrubého oranžového povrchu s mírně nálevkovitě rozevřeným hrdlem a s plynule navazujícím zevnitř fasetovaným vodorovně vykloněným okrajem (Tab. 70:2). 8. Zlomek kónického hrdla jemného černého hlazeného povrchu s výrazně ven rozevřeným, zevnitř fasetovaným okrajem (Tab. 70:3). 9. Zlomek nálevkovitě rozevřeného hrdla žluté barvy s ven vykloněným zesíleným okrajem (Tab. 70:4). 10. Zlomek konicky rozevřeného okraje načervenalého středně hrubého povrchu (Tab. 70:5). 11. Horní část masivního osudí hrubého povrchu načervenalé barvy či zásobnice s dochovaným uchem, téměř válcovitým jen mírně rozevřeným hrdlem a ostře nasazeným vodorovným okrajem (Tab. 71:1). 12. Zlomky mazanicové desky z nažloutlého bahnitého materiálu s pravoúhle zalomeným okrajem (Tab. 71:2). 13. Velmi setřelý zlomek s lištou opatřenou svrchu pravoúhlými vrypy. Zlomek zcela postrádá zaoblení obvyklé pro nádobu. Materiál je hrubý oranžový připomínající spíše mazanici (Tab. 71:3). 14. Velký okřín uvnitř hlazeného hnědého a vně hrubšího oranžového povrchu s nízkou mírně prohnutou horní částí a prstovaným spodkem (Tab. 72:1). 15. Zlomek okřínku jemného oranžového povrchu zdobený radiálními rýhami na spodku a nad lomem svazkem vodorovných rýh prokládaných skupinami svislých rýžek a zakončeným skupinou vstřícně šrafovaných trojúhelníků (Tab. 72:2). 16. Tenkostěnný pohárek hrubého šedého povrchu s rovným dnem a kónicky vykloněnými stěnami (Tab. 72:3). 17. Symetrický nezdobený okřínek šedého velmi hrubého povrchu (Tab. 72:4). 18. Zlomek dna a spodku nádoby jemného načervenalého a vně žlutého povrchu zdobený nepravidelným rýhováním (Tab. 72:5). 19. Zlomek okraje hluboké esovitě prohnuté mísovité nebo hrncovité nádoby hrubého oranžového povrchu s uchem k okraji (Tab. 73:1). 20. Zlomek nádoby hrubého 71

oranžového povrchu s plochým pupkem (Tab. 73:2). 21. Zlomek osudí jemného černého povrchu s lomem hrdla a plecí a páskovým uchem (Tab. 73:3). 22. Kulovitá spodní část tenkostěnné mísovité nádoby oranžové barvy s mírně odsazeným dnem (Tab. 73:4). 23. Zlomek okraje patrně kulovitého koflíku jemného šedého povrchu s uchem jdoucím jen mírně nad okraj (Tab. 73:5). 24. Horní část rozevřené mísy či koflíku černého hlazeného povrchu se zalomením stěny (Tab. 73:6). 25. Zlomek spodku koflíku černého hlazeného povrchu s horizontálními žlábky (Tab. 73:7). 26. Zlomek kónického mírně zaobleného koflíku jemného vně oranžového a uvnitř šedohnědého povrchu (Tab. 73:8). 27. Zlomek dna tenkostěnné nádobky šedého hrubého povrchu s uměle proraženým otvorem (Tab. 73:9). 28. Zlomek okraje zaoblené mísy černého hlazeného povrchu (Tab. 73:10). 29. Hluboká mísa či atypický široký okřín středně hrubého povrchu oranžové až hnědé barvy s kónicky se zužující a nad ostrým lomem rozevřenou horní částí (Tab. 74:1).

Objekt 553/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 5 kusů keramiky snad datovatelných do doby popelnicových polí (př.č. 679/2000).

Objekt 594/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 4 kusy keramiky snad datovatelné do dob popelnicových polí a 1 kámen (př.č. 729/2000).

Objekt 599/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 3 kusy keramiky (př.č. 731/2000).

Objekt 609/2000 Z výplně objektu bylo vyzvednuto 54 kusů keramiky (př.č. 819/2000) z toho nejméně 2 kusy náležejí kultuře s vypíchanou keramikou.

1. a 2. Zlomky hrubšího oranžového povrchu zdobené nepravidelnou sítí rýh (Tab. 91:7, 8).

Objekt 717/2000 Objekt obsahoval 4 zlomky keramiky (př.č. 898/2000).

72

Objekt 736/2000 V objektu bylo nalezeno 47 keramických fragmentů, 65 kusů mazanice a koule z pálené hlíny o váze 1,16 kg (př.č. 734, 805, 807, 810).

1. Kónická mísa hrubšího hnědočerného povrchu (Tab. 90:1). 2. Kalichovitě ven vykloněný okraj kónické mísy hnědého jemného povrchu (Tab. 90:2). 3. Pravidelná mazanicová koule s otisky prstů (Tab. 90:3).

Objekt 865/2000 V objektu bylo nalezeno 14 zlomků keramiky (př.č. 954/2000).

Objekt 893/2000 Z objektu pochází 21 zlomků keramiky (př.č. 1064/2000)

7.9. Naleziště 20 Sběr z roku 1987 1. Zlomek prohnutého hrdla (Tab. 67:7). 2. Zlomek kalichovitě rozevřeného hrdla (Tab. 67:8).

7.10. Naleziště 21 Sběr z roku 1969 1. Zlomek rovně ven vykloněného okraje (Tab. 67:9). 2. Zlomek tenkostěnné nádobky se dvěma vpichy v místě lomu (Tab. 67:10). 3. Zlomek nádobky s prstovanou lištou (Tab. 67:11). 4. Zlomek nádobky s lomem (Tab. 67:12).

7.11. Naleziště 22 Sběr z roku 1981 1. Zlomek soudkovité nádoby s pásem vrypů (Tab. 67:13).

73

8. Pohřebiště 8.1. Podoba pohřebišť Na sledovaném území bylo interpretováno jako pohřebiště nebo místo pohřbu 9 nalezišť, z toho jen jediné na základě nálezů podepřených terénní dokumentací. V ostatních případech jsou dochovány jen nálezy bez kontextu nebo se dochovala jen písemná zpráva. Nejrozsáhlejší a současně jediné pohřebiště v Jaroměři (naleziště 2) umožňující rozbor pohřebního ritu se nachází na pomezí katastrů Jaroměře a Čáslavek. Známo bylo zřejmě již v 19. století. První nálezové celky byly zachráněny ve 30. letech 20. století. a od 80. let byla pořizována také dokumentace hrobů. Těch prvních je známo 14. Druhá skupina zahrnuje 95 nepochybných hrobů z celkového počtu 132 zkoumaných objektů. Tyto hroby se mohou stát předmětem dalšího rozboru. Patrně jediný hrob čítající 8 nádob byl nalezen roku 1911 v severní části Justovy pískovny na Jakubském předměstí (naleziště 5). Mnohem spornější je interpretace zmínky o objektu obsahujícího keramiku, bronzové i zlaté předměty nalezeném při budování cvičiště kasáren na Jakubském předměstí (naleziště 6). Nález byl učiněn roku 1887. Autor zmínky J. Duška nemluví o hrobu, ačkoliv takto běžně rozlišuje. Ani popsané složení nálezů neodůvodňuje interpretaci pohřbu. Naopak výslovně zmíněno je pohřebiště lužicko-slezského rázu narušené při zakládání nového hřbitova (naleziště 8), kde byly zjištěny popelnice bez dalších milodarů. Obdobná zpráva se váže také k poloze Brdce (naleziště 9), kde byly porušeny hroby roku 1890 při stavbě železničního mostu. Nejpozoruhodnější, ale zároveň nejsložitější situace byla zaznamenána na nalezišti v poloze Na Ptákách (naleziště 10). Dochovalo se torzo unikátního souboru bronzových předmětů zřejmě jihoalpského původu. V jednotlivých zprávách je řada rozdílných i protichůdných informací a situaci znejasňuje také polykulturní charakter naleziště. K době popelnicových polí, přesněji k jejímu závěru, by se mohly vztahovat údaje o 15 mohylových náspech a desítkách dalších plochých hrobů v okolí. Patrně jedinému z pohřbů náležel zmíněný soubor luxusních bronzových předmětů. Zřejmě máme před sebou sociálně stratifikované pohřebiště z 5. století př. n. l. Informace o zlatých nálezech vedly také k předpokladu lužického pohřebiště, avšak k tomu chybí pádnější argumenty. Podobně i úvahy o sídlišti těsně předcházejícímu zmíněnému pohřebišti se opírají pouze o několik keramických zlomků sídlištního charakteru a nekonkrétní písemné zprávy. Vzhledem k rozsahu naleziště a jeho stavu nelze přilehlé sídliště vyloučit, avšak spíše za předpokladu

74

jeho současnosti. Úroveň poznání vývoje pozdně halštatské keramiky ani velký rozdíl mezi sídlištní a funerální keramikou takové úvahy jen na základě studia keramiky neumožňují. Sporná je interpretace nálezu z ulice Na Cihelnách (naleziště 12). S objektem v místě bývalé prodejny Jednoty čp. 750 (naleziště 11) má společnou nejen dataci do doby halštatské, ale také vzájemnou vzdálenost pouhých 200 metrů a obdobný charakter nalezené keramiky, vykazující na sídlištní charakter objektu nezvyklou jemnost a bohatství výzdoby. Zdokumentovaný profil prvního z uvedených objektů i obsah mazanice, kamenů a zvířecích kostí skutečně neklamně svědčí o jeho sídlištní funkci. Také objekt zjištěný roku 1994 ve stěně výkopu před domem čp. 87 obsahoval zvířecí kosti, avšak zároveň i ojedinělý zlomek keramiky neolitického charakteru. Nebyl zdokumentován profil, nelze tedy potvrdit ani vyvrátit případnou superpozici. Zvířecí kosti mohly náležet neolitickému sídlištnímu objektu a nelze tedy vyloučit, že halštatský soubor byl součástí hrobové výbavy. Interpretaci pohřebiště podpírá také zpráva F. Petery-Rohoznického o „4 černých baňatých hrncích s pokličkami v jamce s popelem“ nalezených na zahradě domu čp. 15 na protější straně ulice Na Cihelnách. Zcela nepochybné je pohřebiště v prostoru křižovatky hlavní silnice do Hradce Králové a odbočky k jaroměřskému nádraží (naleziště 13), a to i přes sporadické nálezy postrádající nálezové okolnosti. Všechny doposud získané nálezy, zejména keramika a bronzové jehlice z různých částí poměrně rozsáhlého naleziště pocházejí prozatím z jediné fáze z mladší doby bronzové. Dochované náčrtky dvou hrobů dokládají tradiční pohřební ritus na lužických pohřebištích (Novák 1930). Hrob s jediným osudím sloužícím jako urna je zcela běžným typem lužického pohřbu. Zajímavější je pak pohřeb se dvěma osudími umístěnými nad sebou. Chybí bohužel informace, která z nádob sloužila jako popelnice. Nález severně od jaroměřského náměstí (naleziště 14) vykazuje podle dostupných písemných zpráv jak znaky žárového pohřbu tak i depotu uloženého v keramické nádobě. Vzhledem k přítomnosti další menší nádobky a přeslenu lze spíše předpokládat existenci pohřbu. Podobně jako v případě hrobu z naleziště 5 nejsou k dispozici žádné doklady pro existenci celého pohřebiště. Nelze tedy vyloučit ani volnější poměry v pohřebním ritu umožňující vznik ojedinělých hrobů nebo jejich skupin mimo velké nekropole. Další pohřebiště bylo zachyceno roku 1880 při zakládání tzv. Fejtkovy cihelny pod Libinou v prostoru Dolních Dolců (naleziště 16). I tentokrát nezbývá, než věřit závěrům očitých svědků a ojedinělým dochovaným nálezům.

75

8.2. Pohřební ritus Prvořadým úkolem při studiu pohřebního ritu na lokalitě 2, která jediná takové studium umožňuje, je odlišení hrobů od ostatních objektů, ať již jam náležejících jiným kulturám či objektů současných, které však mají jinou než pohřební funkci, například nadzemní kůlové stavby či žároviště. Pokud jako hlavní kritérium stanovíme přítomnost zpravidla spáleného kostěného materiálu1, vyčleníme tak ze 118 objektů zkoumaných v letech 1999 a 2002 celkem 71 hrobových celků, tedy 60,2%. Známe však případy nálezových situací, často s veškerou hrobovou výbavou, které žádný kosterní materiál neobsahují. Může se jednat o kenotafy (Hralová 1962; Veliačik 1983, 155; Vokolek 1999) či o skupiny nádob uložených na úpatí mohyly a náležejících tedy pohřbu pod mohylou (Vokolek – Rataj 1964, 26; Vokolek 2002, 112). Přijmout lze rovněž interpretaci, že jde o pohřby novorozenců s nedokončenou osifikací, jejichž kosterní pozůstatky se nedochovaly (Sedláček 2001, 89). O který z uvedených případů se jedná, již závisí na konkrétní terénní situaci. Ta však v našem případě, jak bylo uvedeno v kritice pramenů, toto rozlišení umožňuje jen v některých případech. Zmíněných objektů bez kosterních pozůstatků, avšak zřetelně hrobového charakteru můžeme napočítat v Čáslavkách nejméně 10 (hrob 5, 29, 31, 32, 51, 52, 61, 62, 74, 101), tedy 8,5% z celkového počtu. Dalším výrazným znakem hrobu je přítomnost keramiky. Toto kritérium splňuje 95 ze 118 objektů, z toho 61 obsahuje zároveň i kosterní materiál (51,7%). Keramiku však mohou a také běžně obsahují i jiné objekty, například sídlištního charakteru. Na druhou stranu nacházíme na pohřebištích i jamky vyplněné popelem a přepálenými kostmi, které zcela postrádají keramický inventář (Vokolek 2002, 113). V Čáslavkách bylo odkryto nejméně 10 takových jamek, tedy opět 8,5% z celkového počtu řešených objektů. Například objekt 63/2002 obsahoval tak velké množství kosterních pozůstatků, že lze vyloučit absolutní ztrátu keramiky, pokud by v něm původně nějaká byla. Můžeme ho zařadit do variabilní skupiny jámových hrobů, jejichž jediným společným motivem je ukládání kremace do prosté země ať již s dalšími milodary keramickými, bronzovými či zcela bez nich. V ostatních případech se tak mohou projevovat rovněž rozorané pozůstatky klasických popelnicových hrobů (Vokolek 2002, 112). K interpretaci jámových hrobů je třeba poznamenat, že zbytky kremace mohly být 1

Objem kostěného materiálu z kremace jedné dospělé osoby se odhaduje na 3,5 l. Tuto hodnotu zásadně ovlivňují ekonomické možnosti pohřbeného. Na větších hranicích z kvalitnějšího dřeva lze předpokládat dokonalejší spálení kosterních pozůstatků. (Veliačik 1983, 153).

76

uloženy také do schránek z organického materiálu (Veliačik 1983, 155). V takovém případě nelze mluvit o jámových, nýbrž o standardních popelnicových hrobech. Pokud tedy sečteme 61 hrobů s přítomností keramiky i spáleného kosterního materiálu, 10 snad kenotafických hrobů bez kosterních pozůstatků a rovněž 10 hrobů patrně jámových bez přítomnosti keramické popelnice i dalších milodarů, máme tedy k dispozici 81 nepochybných hrobových celků. Za zbytky hrobů lze s jistou opatrností označit i dalších 28 objektů se zlomky keramiky či se stopami nakládání s ohněm v podobě uhlíků nebo hrudek mazanice. Zbývajících 9 objektů je zcela bez jakýchkoliv nálezů. Celkem 81 nepochybných hrobových celků ještě nepředstavuje soubor použitelný pro rozbor pohřebního ritu. Nejméně 20 hrobů má totiž silně poškozenou dispozici a ne všechny zbývající jsou spolehlivě datovatelné. Předběhneme-li chronologické závěry, zůstává ve výběru pouhých 29 hrobů lužických (hroby 5, 12, 13, 37, 38, 40, 42, 43, 46, 48, 52, 53, 56, 57, 60, 61, 62, 64, 65, 70, 71, 74, 78, 79, 81, 86, 93, 105, 110/2002) a 18 hrobů slezských (hroby 1, 2, 3, 4, 5, 6/1999, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 32, 94, 96, 98, 102/2002) vhodných ke sledování pohřebního ritu v příslušném období.

8.3. Hroby lužického období Prozkoumaná část pohřebiště v Čáslavkách se vyznačuje převahou jednoduchého uspořádání hrobové jámy v podobě mísovité prohlubně s popelnicí zpravidla překrytou mísou uprostřed. Do popelnice bývá nezřídka vložen okřínek nebo koflík. Z 29 sledovaných lužických hrobů tomuto popisu vyhovuje 16, tedy více než polovina. Ne vždy je dnes možné podle dokumentace identifikovat popelnici, ale pokud za ni v nejistých případech budeme považovat největší centrálně umístěnou nádobu, byl jí nejčastěji okřín (hroby 40, 53, 60, 65, 105/2002) či okřínek (hroby 5, 71/2002), méně často se vyskytlo osudí (hroby 5/99, 37, 38, 56, 64/2002), profilovaná mísa (hroby 86, 93/2002) nebo hrncovitá nádoba (hrob 70/2002). Bohužel právě popelnice byla většinou nejvíce poškozena a často nelze ani určit její tvar. Na popelnicích se vyskytly také „dušníky“, a to ve dně (hroby 56, 86, 93/2002) nebo ve stěně nízko nade dnem (hrob 105/2002). Otvor pro duši by se snad vyskytl častěji nebýt většinou fragmentárního stavu dochování popelnic. Je však třeba upozornit, že na jiných lokalitách zdaleka ne všechny popelnice jsou tímto otvorem opatřeny (Veliačik 1983, 154).

77

Bohatší lužické hroby s větším počtem nádob byly většinou značně poškozeny. Podobně jako na řadě jiných lužických pohřebišť (Vokolek 1962, 7), také zde byly výplně hrobů velmi nezřetelné a tvary hrobů obtížně rekonstruovatelné. Orientace ke světovým stranám je u hrobových jam či uspořádání keramického inventáře značně variabilní. Hrob 81/2002 se dochoval v podobě podlouhlé kumulace keramiky ve směru JZ–SV. Původní uložení nádob je možné odhadovat na základě pozůstatků výplní na dně jámy. V SZ části se nacházela oddělená prohlubeň s popelnicí. Další popelnice původně stály v jižní části hrobové jámy. Nápadnou podobnost s předchozím vykazoval také lužický hrob 110/2002. Opět to byla podlouhlá jáma tentokrát výrazně členěná na tři části ve směru JZ–SV. SZ směrem se opět nacházela prohlubeň a jediná popelnice byla nalezena v jižní části. Stejná orientace delší osy lužických hrobů byla popsána také na pohřebišti v Lochenicích (Vokolek 1990, 65). Dvě větší nádoby vedle sebe ve směru Z–V byly nalezeny v hrobě 70/2002. Totéž lze konstatovat i v případě hrobu 86/2002. V hrobě 57/2002 byly uloženy v trojúhelníku tři velká osudí, avšak pouze v případě nejzápadnějšího lze doložit funkci popelnice. Ve stejném postavení byly nalezeny menší nádobky v hrobě 61/2002, tentokráte zcela bez známek pohřbu. V případě hrobu 10 v Dnebohu ležela v jámě mísa dnem vzhůru a přikrývala kumulaci kostí a střepy jiné nádoby (Hralová 1957, 29). Snad podobný typ pohřbu může představovat na našem pohřebišti hrob 78/2002, kde byl na okraji jámy nalezen téměř neporušený na boku ležící okřínek na nožce a v zásypu jámy mezi popelem a kůstkami také střepy mísy s vodorovně ven vykloněným okrajem. V případě hrobů 40 a 52/2002 má destrukce keramiky podobu souvislé vrstvy poměrně velkých střepů. V těchto případech se můžeme oprávněně domnívat, že k rozbití nádob došlo záměrně už během pohřbu. Podobný doklad záměrného uložení již rozbitých nádob byl popsán také u hrobu 112 z pohřebiště v Pouchově (Vokolek 1962, 7). Snad je možné tento typ pohřbu srovnat se skupinou tzv. hnízdových hrobů, jak je vytyčila J. Hralová (1957, 29). Tyto praktiky byly popsány i na pohřebištích ve Slezsku (Nowiński 2000, 266). Záměrné rozbíjení může souviset s představami, které se udržely v některých evropských regionech až do 19. století a podle kterých musely být předměty, které přišly do styku se zemřelým poškozeny, aby nemohly být znovu použity. Zlomky těchto předmětů byly poté přidány mezi ostatní milodary. S tímto jevem může souviset také výše zmíněný výskyt otvorů ve dnech popelnic. Kromě nejrozšířenější interpretace otvoru pro duši (Veliačik 1979, 79) se objevil názor, že jde 78

o podobný princip znehodnocení nádoby která se dostala do kontaktu se zesnulým, jako v případě jejího rozbití (Buśko 1987, 66). Záměrné znehodnocování milodarů má své analogie v některých pravěkých kulturách i v antickém prostředí, kde je spojováno s myšlenkou, že mrtvý může v záhrobí používat jen mrtvé předměty. Z etnografických pramenů známe doklady, kdy musí být milodar rozbit, aby jeho duše mohla odejít s mrtvým a ten ho mohl v posmrtném životě používat (Kolník 1979, 92). Velmi výrazným prvkem, který byl objeven výhradně v lužických hrobech, byla kamenná podlážka na dně hrobové jámy. Tento konstrukční prvek snad vychází ze stejného základu, jako kamenné konstrukce starolužických hrobů ve Slezsku a severozápadních Čechách. Podlážka se dochovala obzvláště dobře v hrobech 46, 75 a 93/2002. V prvních dvou případech měla kruhový tvar pod jedinou popelnicí a ve třetím případě kameny dláždily na dně pohřební jámy obdélník. Obdélný tvar může naznačovat přítomnost pravoúhlé schránky z organického materiálu. Také v některých dalších hrobech, kde se vyskytl větší počet valounů, mohlo jít o pozůstatek po podlážce (hroby 3, 12, 46, 67, 100/2002). Pokud se v hrobové jámě objevil osamocený, nepochybně záměrně vložený kámen (hroby 56, 74/2002), můžeme předpokládat, že se jednalo spíše o roztloukač kostí. Z fáze II na pohřebišti v Kietrzi známe případy popelnic uložených blízko sebe, avšak v samostatných jamkách. Mohlo by se jednat o rodinné hrobky s dodatečnými pohřby. Nesoučasné uložení se podařilo v některých případech doložit stratigraficky. Tato seskupení pohřbů známe také z dalších lokalit v Horním Slezsku a na severní Moravě. V mladších fázích pohřebiště v Kietrzi se s takovými případy již nesetkáváme (Gedl 1979, 21, Tab. XIII:A–C). Obdobné případy, i když stratigraficky nedoložené se objevily také na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách. Hrob 37/2002 sestával ze dvou blízko sebe ležících jamek. Také hrob 57/2002 má zřejmě složitější strukturu. Východní polovinu jámy vyplňují dvě osudí, které spolu s přídatnými nádobkami mohly být vzhledem k uspořádání vloženy do obdélné schránky. V západní polovině jámy v nevelké vzdálenosti, ale odděleně stála další nádoba s pohřbem. Téměř totožnou podobu má také hrob 102/2002. Jáma hrobu 75/2002 má osmičkovitý tvar s hlubší severní polovinou opatřenou kamennou podlážkou a možná ne zcela současnou mělčí jižní část, která bohužel neobsahovala nálezy. Podobného typu je i hrob 1/2002. Také hrob 96/2002 sestává ze dvou částí. Východní obsahuje velmi bohatý pohřeb uložený pravděpodobně původně v obdélné schránce. Západní menší část obsahovala pouze zlomek hrdla velké nádoby. Dvě jamky tvořily hrob 101/2002. Západní obsahovala zbytky dvou a východní jedné nádobky. Ze tří oddělených jamek sestává hrob 99/2002. Ve dvou se 79

dochovala nádobka. Nejzřetelnější je tento jev v případě již zmíněného hrobu 81/2002, který má poměrně komplikovaný půdorys s hlavní podlouhlou jámou orientovanou ve směru JZ–SV. Do této jámy je zapuštěna ve východní části hlubší dvojitá jamka s keramickou výbavou a další oddělená jamka s popelnicí a pohřbem v těsné blízkosti západním směrem. Obdobný případ představuje hrob 110/2002. Složitější typy lužických pohřbů mají své protějšky v hrobech III. fáze pohřebiště v Kietrzi, avšak nemusí jít nutně o chronologicky jinak postavené hroby oproti jednoduchým pohřbům s jednou popelnicí. Obecný trend bohatnutí hrobů je sice zjevný, ale nemá absolutní platnost. Hustota hrobů je oproti předchozímu i následujícímu období menší. Vzdálenost mezi lužickými hroby se pohybovala většinou kolem 4 m. Pouze malá skupina hrobů 49–55/2002 v centrální oblasti byla navzájem oddělena vzdáleností 1,5–2 m. Nevíme, kolik lužických hrobů zaniklo orbou nebo později mechanickou skrývkou, avšak obdobné rozestupy zaznamenáváme i na řadě jiných pohřebišť.

8.4. Hroby slezského období Jiný charakter mají slezské hroby. Ačkoliv se podobně jako lužické hroby vyskytují často v jednoduchých formách s jednou (hroby 2/99, 3/99, 5/99) nebo dvěma nádobami (Vokolek 1966, 85), lze v obecné rovině konstatovat vzrůst jejich bohatství (Gedl 1979). Nejpočetnější soubory keramiky osahovaly 14 nádob (hroby 4/99, 25/2002), což je poměrně málo ve srovnání s pohřebištěm ve Skalici kde se běžně vyskytlo 10 nádob, ale bylo zaznamenáno až 54 kusů v jediném hrobě (Vokolek 2002, 112). Vyskytla se dvojčlenná dispozice ve směru V–Z nebo mírně na JZ–SV (hrob 24, 30, 98), jak se setkáváme také u hrobů odkrytých v letech 1983–1984 (Vokolek 1993a, 581). V posledně jmenovaném hrobě 98/2002 byl v jedné řadě s nádobami uložen i kámen, patrně roztloukač kostí. Nepravidelné protáhlé dispozice s větším počtem nádob vykazují hroby číslo 26, 27, 28 a 102/2002. Zaujme rovněž orientace ve směru JZ–SV, která byla zachycena již u lužických hrobů a nesetkáváme se s ní na tomto místě naposledy. Hrob 29/2002 má spíše trojúhelníkovité rozložení keramických milodarů. Vrchol představují bohaté dobře dochované hroby číslo 25 a 96/2002 s obdélným uspořádáním nádob neklamně svědčícím o původním uložení v obdélné, patrně dřevěné schránce. Soudobé analogie můžeme nalézt na pohřebištích v Ostroměři, Skalici i slezské Kietrzi (Vokolek 2002, 111, 113). Tyto bohaté hroby nápadně připomínají halštatské „komorové“ hrobky z Kostelce nad Orlicí opatřené ale navíc kruhovým žlábkem

80

(Vokolek – Kalferst 1985, 68). Orientace jámy se opět opakuje ve směru JZ–SV. Patrně ke stejnému typu hrobů náleží poněkud více poškozený hrob 94/2002, ovšem s rozdílnou orientací otočenou o 90° ve směru JV–SZ, se kterou se ve větším počtu setkáváme na nedalekém pohřebišti ve Vlkově (Vokolek 1984, 17). V orientaci hrobových jam se může odrážet snaha o sledování pohybu slunce (Točík 1979, 81) podobně, jak tomu bývalo také u hrobů kostrových, za jejichž relikt lze považovat podélné uspořádání značné části žárových hrobů (Veliačik 1983, 157). Mnohem variabilnější než v lužických hrobech je rozložení popelnic, kterých bývá větší počet. Popelnice bývají rozptýleny na různých místech hrobové jámy (Vokolek 2002, 112), avšak na naší lokalitě převažuje koncentrace v jižní nebo jihozápadní části objektu. Oproti nejvýše dvěma popelnicím v jediném hrobě zaznamenaným na pohřebišti ve Skalici (Vokolek 2002, 112), zaznamenáváme v Čáslavkách dvě popelnice nejméně ve dvou případech (hroby 28, 30/2002), tři popelnice třikrát (hroby 4/99, 26, 102/2002), dvakrát po čtyřech (hroby 25, 94/2002) a v jednom případě dokonce po 6 současně uložených popelnicích v jednom hrobovém celku (hrob 96/2002). Na základě terénních pozorování se soudí, že každá popelnice odpovídá jednomu pohřbu. Nelze také vyloučit dvojpohřby v jediné urně (Veliačik 1983, 154). Jako popelnice slouží většinou osudí (hroby 28, 30, 96, 102/2002), méně často též hrncovité tvary (hroby 25, 96, 102/2002), ale zdá se, že též drobné tvary, jako například koflíky či misky (hrob 94/2002). Opačný poměr mezi okříny a osudími sloužícími jako popelnice oproti lužické kultuře můžeme podložit analogiemi. Mezi slezskými hroby na pohřebišti v Třebešově mělo funkci popelnice 35 osudí, z toho 9 s prstovanou páskou, 3 s výčnělky na rozhraní plecí a hrdla, 12 okřínů, 6 osudíček a 5 hrncovitých nádob (Vokolek 1966). Tato změna je plně v souladu s ústupem okřínů v jejich mladší variantě s oblým lomem. Ke specifickým znakům pohřebního ritu slezského období patří převážně ploché pokličky s otvory – „dušníky“. Jediný doklad pochází z hrobu 94/2002. O nejednotnosti ritu v tomto období svědčí i nález „dušníku“ ve dně nádoby z hrobu 25/2002, jak je běžnější spíše v lužickém období (Sedláček 2001, 90). Přesto známe na území Moravy nečetné analogie i z této doby (Štrof 1993, 316).

81

9. Sídliště Poznání sídlišť doby popelnicových polí na Jaroměřsku je významně ovlivněno charakterem dostupných informací o jednotlivých lokalitách. Nejvíce omezena je vypovídací hodnota lokalit bez nálezového kontextu. Těm je společný dochovaný soubor nálezů či jeho torzo a zpravidla pouze stručná písemná informace o terénní situaci. Chybí jak dokumentace jednotlivých objektů, tak i jejich rozložení v prostoru. Kromě výzkumů starších poloviny 20. století, mezi něž patří také povrchové sběry realizované převážně v 70. a 80. letech. Soubor nálezů je označen jako sídlištní pouze na základě druhového zastoupení artefaktů a zejména kvality keramiky. Ojediněle se lze spolehnout i na slovní informaci výkopce o povrchových příznacích objektů. Nálezy z historického jádra Jaroměře, zejména ústí Komenského třídy na Náměstí ČSA a z prostoru za domem čp. 16 (naleziště 1) byly získány vzorkováním. Charakter naleziště je odvozen pouze z ostrožné polohy opevněné ve slovanském období. Vzhledem k časté shodě ve výběru polohy v raném středověku a době popelnicových polí nelze vyloučit ani existenci nedochované nebo dosud neobjevené fortifikace z doby popelnicových polí. Severně od silnice Jaroměř–Čáslavky na parcele č. 3282 (naleziště 3) byla roku 1957 při kopání patky sloupu elektrického vedení zdokumentována zásobní jáma s nálezy z mladší doby bronzové. Vztah sídliště k pohřebišti v prostoru Tomanova písníku vzdálenému pouze 100 metrů západním směrem je zřejmý. Také prostor tzv. Justovy štěrkovny na Jakubském předměstí, parcelách č. 581/3, 5, 8 (původně 585), 9, 587/1, 2, 588/1 (naleziště 4) poskytl navzdory pouze schematické dokumentaci a ovzorkování profilů nepochybné doklady sídlištních aktivit, a to nejméně dva objekty z mladší doby bronzové. Halštatské osídlení je doloženo pouze povrchovým sběrem. Objekt zjištěný v roce 1887 při rovnání cvičiště v areálu kasáren na Jakubském předměstí (naleziště 6) je znám pouze z písemné zprávy hovořící o „jámě černou prstí naplněné“. Následuje výčet nálezů a jejich osudů po nalezení. Jen na základě absence informací o přítomnosti lidských kosterních pozůstatků a dalších stop po kremaci, lze usuzovat na sídlištní charakter objektu. Dvě pohřebiště jsou navíc vzdáleny jen několik set metrů severně a východně od naleziště. Povrchové sběry prováděné roku 1981 v okolí jaroměřského krematoria na pozemcích č. 3507 na katastru Jaroměře a 199/1 na katastru Čáslavek (naleziště 7) přinesly pouze drobný soubor keramiky sídlištního charakteru.

82

Objekt v místě bývalé prodejny Jednoty čp. 750 (naleziště 11) datuje jemná a bohatě zdobená keramika téměř funerálního charakteru do doby halštatské. Zdokumentovaný profil i obsah mazanice, kamenů a zvířecích kostí však neklamně svědčí o jeho sídlištní funkci. Povrchový sběr provedený roku 1979 na pozemcích č. 2401 a 2403 (naleziště 15) přinesl soubor keramiky patrně sídlištního charakteru datovatelnou do mladší doby bronzové. Bezpečnější zjištění přinesl výzkum na přeložce hlavní silnice Jaroměř–Hradec Králové z roku 1981 (naleziště 17). Ze 14 prozkoumaných objektů nejméně 3 náleží sídlišti z mladší doby bronzové. Mísovitá prohlubeň č. 12 obsahovala keramický materiál sídlištního charakteru. Totéž platí také o objektu č. 13, který má tvar mělké, avšak v profilu charakteristické zásobní jámy. Snad také době popelnicových polí, tentokrát mladšímu období, náleží část složitého objektu 2. Obdobně je datován také objekt C prozkoumaný roku 1994 při stavbě přilehlého autobazaru. Oba posledně jmenované objekty i nálezy v nich zjištěné mají rovněž sídlištní charakter. Nejvýznamnější příspěvek pro poznání sídlištního prostředí doby popelnicových polí přinesl záchranný archeologický výzkum na stavbě haly Kimberly-Clark v Dolních Dolcích (naleziště 18), přesněji výzkumná sezóna 2000. Tři prozkoumané objekty lze datovat do mladší doby bronzové a nejméně 13 dalších objektů do pozdní doby halštatské. Všechny tři jámy z mladší doby bronzové měly mísovitý profil a kruhový půdorys a zejména v případě jámy 547 neobyčejně velké množství žárem zdeformované keramiky. Mohlo jít o likvidaci odpadu po požáru nebo také o zápalnou oběť. Mladohalštatské objekty tvoří zřejmě západní okraj většího sídliště. Zdokumentovány byly 3 zemnice o rozměrech 4,7 x 3,6, 5,9 x 5,1 a 6,3 x 4,7 metru, shodné JVV–SZZ orientace s pravidelnými vzájemnými rozestupy kolem 20 metrů. Z dalších objektů stojí za pozornost čtyři jámy kruhového půdorysu, patrně pozůstatky zásobních jam. Značné množství keramiky ve všech zemnicích doplňují doklady výrobních aktivit na sídlišti. K nim patří početná skupina různě zdobených i tvarovaných přeslenů nebo špalíček grafitu, podle prohnuté stěny používaný na tuhování povrchu nádob. O místní výrobě keramiky svědčí snad i vypálená hrouda hrnčířské hlíny s otisky prstů. V letech 1980 a 1981 byl z povrchu znatelných sídlištních objektů na poli p.č. 2244/1 a 2246 u Dolních Dolců (naleziště 19) získán soubor keramiky datovatelný do mladší doby bronzové. V roce 1987 byl na pozemku č. 950/1 na katastru Jezbin (naleziště 20) nalezen soubor keramiky sídlištního charakteru obdobného stáří.

83

Mladší soubor byl získán roku 1969 z pole p.č. 2768 v poloze Rtyňská na katastru Horních Dolců (naleziště 21). Rovněž z Horních Dolců , z pracel č. 2907/1 a 4455 (naleziště 22) pochází keramika nalezená při povrchovém sběru roku 1982. Poslední na řešeném území je sídliště na parcelách č. 74, 82, 83, 91, 92/2, 100, 110 na katastru Čáslavek (naleziště 23) s naoranými na povrchu znatelnými objekty z nichž byl roku 1985 získán povrchovým sběrem soubor sídlištní keramiky. Z výše uvedeného přehledu sídlištních nálezů je zřejmé, že všechny doklady sídlištních aktivit patří mezi větší zahloubené objekty. Zcela tak postrádáme doklady nadzemních kůlových staveb. Jediné naleziště 18 poskytuje informace o uspořádání areálu sídliště. V ostatních případech lze pouze konstatovat umístění v krajině, které se však neodchyluje od obecně známých pravidel využití stanovišť poblíž vodního toku, avšak mimo jeho přímý dosah, nejčastěji na mírných svazích s převahou jižní orientace.

10. Chronologické systémy a terminologie kultury Pro období popelnicových polí, a to především pro jejich severní tzv. lužickou oblast, je příznačná chaotická terminologie s rozsáhlou změtí periodizačních systémů. Rozdílnost chronologických systémů spočívá především v jejich lokálním zaměření a také ve zdroji informací. Některé jsou založeny na studiu bronzové industrie, jiné vycházejí z vývoje keramického inventáře. Pro oblast východních Čech je využíván systém J. Filipa (1936–1937, 46) rozpracovaný V. Vokolkem (1962). Je velmi detailní a je založen na vývoji keramické produkce, která představuje hlavní zdroj informací i pro území Jaroměře. V neposlední řadě je aplikován na převážnou část soudobého nálezového fondu z území východních Čech, v rámci něhož budeme hledat nejbližší analogie. Terminologicky je však tento systém v rozporu s chápáním vývoje v okolních oblastech, což značně komplikuje jeho uplatnění na tamní keramickou produkci. R. Sedláček (2005) tento sytém úspěšně použil také pro moravskou skupinu lužických popelnicových polí. Důvodem je samozřejmě velice blízký vývoj obou regionálních skupin. Nevyřešil však rozpor s tamní převládající koncepcí vývoje. Rozpor spočívá v koncepci diskontinuity vývoje mezi mladší a pozdní dobou bronzovou ve východních Čechách, v jejímž důsledku byl vývoj popelnicových polí rozdělen na dvě samostatné kultury. V tomto směru se přikláníme i pro východní Čechy ke koncepci jedné kultury s počátkem na konci střední doby bronzové a vyzníváním až pod příkrovem

84

historických Keltů. Kolem problematiky příchodu nového obyvatelstva ze Slezska se rozvinula rozsáhlá diskuse, kterou se na tomto místě není možné podrobně zabývat, proto se omezíme na konstatování, že bez ohledu na existenci či neexistenci přílivu nového obyvatelstva nebo jeho intenzitu a dopad, lze o těchto přesunech uvažovat jako o lokálních v rámci jediné kultury. Nemůže být pochyb, že ve východních Čechách na střední a severní Moravě i ve Slezsku žilo přinejmenším kulturně blízce příbuzné obyvatelstvo. Vyčlenění samostatných kultur se v tomto světle jeví jako samoúčelné a zavádějící. Na druhou stranu přínosný není ani opačný extrém, a to je tendence hovořit o jediné kultuře popelnicových polí. Jde o velmi rozsáhlý a různorodý kulturní komplex spíše na úrovni civilizace. Nepochybně má řadu společných znaků, avšak ne vždy je lze vymezit prostorově. Často lze hovořit spíše o dobovém stylu, zvyklostech či tendencích. Kromě toho by v archeologické terminologii vznikla silná nevyváženost v chápání termínu kultura. Protože se na tomto místě dotýkáme dalšího okruhu problémů, který by poskytl dostatek prostoru pro zvláštní práci, postačí konstatování, že z hlediska terminologie je zde termín kultura lužických popelnicových polí chápán tradičně, jako prostorově ohraničitelný soubor společných znaků postižitelných archeologickými metodami, a to časově v jeho nejširším smyslu od mladší doby bronzové po časný latén. Chronologicky lze rozlišit čtyři období – lužické, slezské, platěnické neboli halštatské a pozdně halštatské neboli halštatsko-laténské. Z hlediska maximální objektivity je výsledná datace převedena do všeobecně přijímaného Reineckova systému.

85

11. Rozbor nálezů 11.1. Metoda Chronologie keramiky východočeské skupiny popelnicových polí není navzdory výše uvedeným kvalitám v publikované literatuře dosud příliš zakotvena. Vyjma lužického pohřebiště v Pouchově, jehož nálezový fond zpracovali s poněkud odlišnými přístupy hned dva autoři (Martinec 1960; Vokolek 1962), je založena spíše na subjektivních pocitech nebo je jen konstatována bez bližšího zdůvodnění. Proto nezbývá, než najít nezávislý postup. Pro zpracovávaný nálezový fond z Jaroměřska bylo zavrženo použití statistiky. Pro tento účel byl vytvořen soupis přibližně dvou set sledovaných znaků, a to jak tvarových, tak i výzdobných a samostatně též plastických aplikací. Vzájemnou kombinací, těchto znaků vzniká tak velké množství kombinací, že téměř každý keramický exemplář je originál. Navíc studovat jednotlivé, z kontextu vytržené keramické jedince je zvláště pro kulturu s tak výraznou převahou hrobového keramického inventáře nad sídlištní zavádějící. Spolehlivá datace keramiky musí nezbytně vycházet ze studia celých souborů. I zde je však aplikace statistických metod silně limitována, tentokrát stavem výzkumu. Velmi vysoké procento hrobových nálezů z doby popelnicových polí pochází ze starých výzkumů a tudíž většinou postrádá bližší nálezové okolnosti, zejména pak příslušnost ke konkrétnímu hrobovému celku. Počet spolehlivě zdokumentovaných hrobových celků, které zároveň obsahují dostatečný počet sledovatelných znaků, tj. alespoň jednu zdobenou nádobu a alespoň jeden kompletně nebo z větší části rekonstruovatelný tvar, nejlépe osudí, jen málo překračuje pro celou východočeskou oblast stovku. Jako výchozí pozici tedy zvolíme prvky, které se vyskytují již v předchozím období, tedy koncem střední doby bronzové. Osídlení východních Čech je jen sporadické, ať již vlivem úbytku obyvatelstva nebo stavem výzkumu, nicméně tyto staré prvky známé z okolních oblastí přežívají i v nejstarší lužické keramice. Porovnáváním nejbližších analogických hrobových celků pak lze stanovit posloupnost základních znaků a sledovat stoupající tendence nových prvků. Největší komplikace přináší především neznalost délky trvání těchto znaků. V tomto se také rozcházejí oba autoři zpracovávající nálezy z pohřebiště v Pouchově. Na tento problém bude upozorněno niže, a to u konkrétních případů, kde se projevil při aplikaci výše uvedeného přístupu.

86

11.2. Keramika 11.2.1. Terminologie keramiky Vlivem dlouhého vývoje bádání, často výrazně lokálně orientovaného, nedošlo pouze ke vzniku rozdílů v terminologii a chronologii celé kultury, ale rovněž k rozdílům v terminologii hmotné kultury. S nadsázkou lze říci, že se liší publikace od publikace. Napříč všemi keramickými skupinami prochází dělící linie podle velikosti nádob. Jak hrobová, tak i sídlištní keramika zná ke všem velkým tvarům také protějšky mezi drobnými tvary: okřín–okřínek, osudí–osudíčko, džbán–džbánek, mísa–miska. Osamoceně pak stojí z malých tvarů koflíky. Je však třeba zdůraznit, že pro odlišení skupin nádob podle velikosti nelze stanovit žádné pevné hranice. Mezi oběmi základními skupinami velkých tvarů a drobnotvaré keramiky existuje celá řada nádob zařaditelných jen intuitivně podle struktury konkrétního hrobového souboru (Sklenář 1998, 5), proto někteří autoři mluví nezřídka také o středně velkých nádobách. Velké nádoby jsou většinou uzpůsobeny k uskladnění potravin či tekutin, popřípadě k vaření. Právě tyto tvary bývají v drtivé většině v hrobech použity jako popelnice. Zásobní funkci lze vzhledem k uzavřenému tvaru předpokládat u nejpočetnějšího z velkých tvarů. Výduť s ostře nasazeným kónicky se zužujícím hrdlem a uchy na rozhraní plecí a hrdla vzdáleně připomíná antické amfory, které mají konec konců rovněž zásobní funkci. Tyto tvary jsou však oproti antickým výrazně stlačenější. Vyskytnou se také nádoby identického tvaru bez uch. Přitom právě dvojice uch je nejvýraznějším a zcela nezbytným znakem amfory v antickém slova smyslu. Někteří autoři používají termín bezuchá amfora, který lze považovat z výše uvedeného důvodu za nesmyslný (Sklenář 1998, 18). Přijatelnějším termínem pro bezuchou variantu tohoto tvaru je amforovitá nádoba (Vokolek 1999, 24). Protože se pouhá přítomnost či absence uch neprojevuje chronologicky ani rozdílným použitím nádoby a často nám stav dochování nádoby ani neumožňuje přítomnost uch posoudit, nejsou dva rozdílné termíny pro fakticky stejný tvar, jak to činí K. Sklenář (1998, 18) na místě. Z tohoto důvodu se jeví i přes určitou archaičnost vhodnější termín osudí (Nekvasil 1970; Sedláček 2001; 2005, 17), a to dvojuché nebo bezuché. Jde sice o pojem umělý a svým způsobem i bezobsažný (Sklenář 1998, 2), ale na druhou stranu díky tomu mnohem flexibilnější a dnes již v archeologické literatuře dostatečně známý a vžitý. Zásobní funkci plnil i další typický lužický tvar dvojkónického tvaru označovaný tradičně jako okřín (Nekvasil 1970). V německé literatuře je užíván velmi přiléhavý termín „Doppelkonus“. Tento tvar vychází pravděpodobně ze soustružených dřevěných nádob. Mohl 87

tedy sloužit především k uskladnění potravin či jiných pevných nebo sypkých hmot. Etnografické paralely dokládají užívání dřevěných tvarů i pro přenášení tekutin, avšak tvar okřínu se pro takový účel nejeví jako nejvýhodnější. Mladší varianty se zaobleným lomem bývají někdy nazývány okřínovitými nádobami. Pro sjednocení termínů budeme mluvit o oblém okřínu nebo o okřínu se zaobleným lomem. Hranice mezi okřínem a osudím je někdy nejasná. Je-li hrdlo neboli horní část okřínu prohnutá, může mít charakter plecí a hrdla, jak je známe právě u osudí. Tyto dva tvary bývají často zaměňovány či naopak spojovány pod společný pojem. Tvarem určeným pro uchování tekutin je džbán. Charakterizuje ho jediné velké ucho spojující plece a okraj. Hrdlo je většinou zvonovitě rozevřené s ven vykloněným okrajem, což indikuje určení pro tekutý obsah. Výzdobně je tento tvar blízký osudím. Tvarem i funkcí je možné sem zařadit ještě krajáčovou mísu. S největší pravděpodobností pro kuchyňské účely je určen další velký keramický tvar většinou soudkovitého tvaru. Masivnější stěny z hrubého materiálu a ne příliš uzavřený tvar je předurčen pro přípravu pokrmů. Svědčí o tom také fakt, že jde o nádobu s velkou četností na sídlištích. Nejčastěji se mluví o květináči (Vokolek 1999, 29), na Moravě o látce nebo o hrnku2 (Nekvasil 1970), v Polsku též o vejcovitém hrnci3 (Gedl 1979). První dva termíny však vyjadřují pouze vnější podobnost. Květináče byly na mladolužickém pohřebišti v Dnebohu charakterizovány jako nádoby hrncovitého tvaru (Hralová 1957, 22). K příbuzným tvarům patří situly. Ty se vyznačují ostře odděleným nízkým hrdélkem. Na opačném konci tvarové škály stojí nádoby, které můžeme vzhledem k absenci hrdla a spíše uzavřenému tvaru označit jako soudkovité nádoby. Mezi těmito keramickými tvary stojí hrnec, který kombinuje znaky obou (Sedláček 2001). Ač to není pravidlem, předpokládá termín hrnec i přítomnost uch a někdy je tento význam omezen pouze na exempláře s prohnutým hrdlem nebo esovitého profilu. Z tohoto důvodu a také pro jejich častou fragmentárnost o obtížnou rekonstruovatelnost zde tyto tvary souhrnně označíme jako hrncovité nádoby. Posledním z velkých tvarů jsou mísy, nejčastěji kónického nebo kulovitého těla, se zataženým okrajem, esovitého profilu nebo s ostře nasazeným hrdélkem. Ucho či pupek je situován pod okrajem nebo na lomu. Do této skupiny patří i tzv. talíře (Sedláček 2001), které nejsou ničím jiným než mísou s ven vykloněným okrajem.

2

Do této skupiny řadí J. Nekvasil i varianty s jedním uchem nad okraj, které by bylo možné zařadit spíše mezi džbány. 3 Eiförmige Töpfe.

88

Malé tvary známe jako protějšky ke všem skupinám velkých nádob: osudíčka, okřínky, džbánky, kulovité nádobky, misky a jim blízké koflíky. S výjimkou koflíků se podle J. Hralové (1957, 20) jedná o zvláštní funerální keramiku. Tomuto tvrzení je však v rozporu výskyt drobnotvaré keramiky i na sídlištích (Vokolek 1988). Koflíky pak patří do skupiny nádob, jejichž funkcí je nabírání a pití tekutin. První z těchto funkcí jim vynesla termín naběračky (Nekvasil 1970). Jindy jsou označovány jako šálky, avšak v užším významu pro miskovité tvary s ostře nasazeným hrdlem (Sklenář 1998, 23). Mezi malými tvary jsou mnohem menší tvarové rozdíly a tím i obtížnější přiřazení k některému z nich. Mezi miskou, koflíkem a džbánkem často nelze odlišit, nedochová-li se ucho. Hranice splývají rovněž mezi osudíčky a okřínky. Některé hraniční tvary zde budeme z uvedených důvodů nazývat přiléhavějšími názvy, například esovité či kulovité (Nekvasil 1970) nádobky.

11.2.3. Nádoby s výdutí a odsazeným hrdlem V rámci rozboru keramického inventáře se na prvním místě zaměříme na tvary s výdutí a odsazeným hrdlem. Do této skupiny náleží vedle osudí jim tvarově a také výzdobou blízké džbány. Oproti ostatním tvarům, například okřínům a okřínkům, kdy je výzdoba velkých a malých tvarů značně rozdílná, můžeme v tomto případě připojit i tvary malé. Pokusíme-li se začlenit nádoby z Čáslavek do širšího chronologického pořádku, pak na prvním místě budou stát nádoby s prvky předchozí mohylové kultury. K nejvýraznějším znakům spojovaným se střední dobou bronzovou patří vypnuliny ohraničené podkovovitými rýhami a někdy oddělenými od sebe svislými žlábky nebo žebry. Čtyři doklady tohoto typu pocházejí z objektu 13 ze sídliště zkoumaného roku 1981 při přeložce silnice v Jaroměři–Dolních Dolcích (naleziště 17). Chronologicky v rozporu nejsou ani ve stejném kontextu nalezené zlomky mís na prstencových nožkách, esovité misky nebo koflíky a také nízká válcovitá hrdla osudí. Některé další nalezené keramické zlomky mají spíše mladší charakter. Do této skupiny patří vejcovité hrnce se dvěma uchy nebo prstované zásobnice s plastickou promačkávanou lištou. Jejich dataci lze založit na výskytu v hrobových souborech, i když nepatří na pohřebištích k hojným tvarům. Pokud se v hrobech objeví, pak ty nejstarší nalézáme v kontextu s nezdobenými osudími s hladkými vypnulinami a válcovým hrdlem nebo s tvary s lomenou výdutí, tedy znaky počínajícího středního stupně. Takovou skladbu znaků můžeme vidět například v inventáři hrobu 21 z Libenic (Vokolek 2003, Tab. 152). Přestože je sídlištní keramika konzervativnější, jsou tvary s vysokým nálevkovitě rozevřeným hrdlem a orámovanými vypnulinami natolik spjaté s předchozím obdobím, že

89

o dataci do staršího stupně nemůže být pochyb. Aplikovat zásadu datace souboru podle nejmladšího znaku je velmi ošemetné v situaci, kdy systém chronologie keramiky stojí na uzavřených hrobových celcích, kam obvyklé sídlištní formy pronikají zřídka a možná i se zpožděním. V sídlištním prostředí najdeme obdobnou škálu znaků například na nalezišti v Černé u Bohdanče (Vokolek 1988), kde můžeme uvažovat obdobným způsobem. Mezi funerální keramikou z Jaroměře se tomuto typu nejvíce blíží zlomek s vypnulinkou obklopenou půlkruhovým žlábkem (Tab. 54:5) z hrobu 93/2002 na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2), avšak ten pochází z hrobu s ostře profilovanou, svisle rýhovanou mísou. Tento tvar mísy se vyskytuje v oblejším provedení již spolu s výše zmíněnými ohraničenými vypnulinami, například v inventáři mohyly I v Hvozdnici, avšak v provedení se svislým rýhováním spodku a hrdla je vázáno spíše na mladší celky s přítomností osudí s lomenou výdutí (Pouchov, hr. 3), s výskytem žlábkování (Malá Bělá hr. 44) nebo symetrickými okříny (Poděbrady hr. 6/1905)4. Z toho vyplývá, že zmíněný zlomek s vypnulinou má souvislost, i když ne technologickou, spíše s mladším horizontem, ve kterém jsou vypnuliny nahrazeny nalepovanými pupky. Přímým vývojovým stupněm starolužických orámovaných vypnulin jsou nádoby opatřené hladkými vypnulinami (Vokolek 1962). Vyskytují se již spolu se starší orámovanou variantou (Hvozdnice, mohyla I), avšak jejich trvání je delší. S tvary s lomenou výdutí je spojuje nejen společný výskyt (např. Velký Osek, hr. 1)5, ale také většinou shodná nižší válcovitá profilace hrdla. Na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) jsou zastoupeny třemi exempláři z jediného hrobu 57/2002. Dva z nich jsou džbánky, jeden větší zdobený svazky svislých velmi mělkých rýh (Tab. 41:3) a druhý drobný nezdobený džbánek (Tab. 43:2). Potřetí se vypnuliny vyskytly na nezdobeném osudí (Tab. 42:3). Válcovité hrdlo typické rovněž pro tento horizont reprezentuje další nezdobené osudí z téhož hrobu (Tab. 42:1). Pod pojem osudí zahrnujeme na rozdíl od většiny ostatních autorů také další tvar z hrobu 57/2002 (Tab. 43:4), který se vyznačuje výrazně vykloněným okrajem. Většina analogických exemplářů bývá navíc opatřena plastickou páskou na přechodu hrdla a plecí. Obvyklé označení zásobnice nebo amforovitá zásobnice není vzhledem k osudí blízké velikosti i tektonice nádoby na místě. Vyhnutý zevnitř fasetovaný okraj je na obvodě opatřen svislými zářezy. Nejbližší analogií je nádoba z hrobu XXI/1935F na pohřebišti ve Skalici (Vokolek 2003, Tab. 329:11), kterou doprovázejí osudíčko a džbánek s lomenou výdutí. Vedle těchto spíše archaických znaků se 4 5

Vokolek 2003, Hvozdnice: Tab. 69; Pouchov: Tab. 277; Malá Bělá: Tab. 181; Poděbrady: Tab. 269. Vokolek 2003, Velký Osek: Tab. 374.

90

v tomto objektu vyskytla také hraněná ouška a souvislé žlábkování výdutě v šikmé i svislé variantě. To jsou prvky mnohem pokročilejší. Velmi podobné složení znaků, a to včetně těch nejmladších, má hrob 2 z Libenic (Vokolek 2003, Tab. 149), který navíc obsahuje i osudí s hraněnou výdutí. Z výše uvedeného vyplývá, že doklady nezdobených vypnulin z hrobu 57/2002 patří k nejmladším dokladům svého druhu a celý inventář hrobu předznamenává vrcholnou fázi středolužického stupně. Hrob 57/2002 a jemu analogické soubory reprezentují již výše naznačený metodický problém stanovení délky trvání jednotlivých prvků. Aby mohla být stanovena relativní posloupnost jednotlivých sledovaných prvků, je třeba se metodicky vypořádat s existencí souborů spojujících ty nejvzdálenější chronologické znaky. V těchto souborech se současně vyskytují prvky vázané na nejstarší horizont orámovaných vypnulin i prvky obvyklé například na mladolužickém pohřebišti v Dnebohu. Pokud tyto celky v chronologii umístíme doprostřed, mezi oba extrémy, pak bychom měli před sebou velice progresivní lokalitu s nejstarším výskytem řady novinek. Naopak uplatnění zásady – nejmladší datuje – by vedlo k vyřazení všech přítomných archaických prvků jako chronologicky necitlivých. Lze předpokládat, že nejblíže pravdě je opět střední cesta. V tomto případě se tedy oslabuje chronologický význam nejen nezdobených vypnulin, ale rovněž žlábkované výzdoby. Často uváděnou oporou pro dataci jsou nádoby s lomenou výdutí. Ta je považována za znak starší fáze středolužického období, a to dokonce za znak vůdčí (Vokolek 1962; Kytlicová – Vokolek – Bouzek 1964, 165). Oproti nádobám s vypnulinami lze tento prvek nalézt ve skupině hrobů s chronologicky jednolitější výbavou. Kromě tvarů s lomenou výdutí se v nich vyskytnou osudí s vysoko posazenou nepříliš širokou výdutí a nižším válcovým hrdlem (Poděbrady hr. 13/1905, Pouchov hr. 83, 110, 119 nebo Skalička hr. VIII/1907), jak můžeme vidět také v inventáři hrobu zachráněném roku 1959 (Tab. 7:5; 8:5) na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Stejnému horizontu náleží také kombinace ostré výdutě s vysokým kónickým hrdlem (Kunětice hr. 36/1912, Sadská hr. VII), která předznamenává zvláštní skupinu osudí s velmi nízkou širokou výdutí a velmi vysokým kónickým hrdlem. Osudí s těmito znaky se často vyskytují spolu s osudími téměř dvojkónického tvaru s nevýrazně odsazeným hrdlem (Chrudim hr. 6, Kunětice hr. 1, 2, 3, 9/1934, D/1958, Poděbrady – hráz hr. II/1942 nebo Pouchov hr. 20). Tato skupina znaků je charakteristická pro přelom starší a mladší fáze středolužického období. Problematický je výskyt osudí s lomenou výdutí společně s bohatě zdobenými, někdy již zaoblenými okřínky. Ty samy o sobě vykazují vztah k mladolužickému stupni a naznačují též další vývoj do pozdní doby bronzové. Typickým příkladem takové kombinace 91

archaických a velmi mladých prvků je hrob 3 z Pouchova (Vokolek 2003, Tab. 277:13–17). Opět zde narážíme na problém spojení starých a naopak velmi mladých prvků, a to tím naléhavěji, že oba zastoupené prvky mají velmi silné chronologické postavení na základě zastoupení v typologicky homogenních souborech. Máme-li věřit celistvosti souboru nalezeného roku 1908, pak je pravděpodobné, že jde o důkaz delší doby trvání bohatě zdobených zaoblujících se okřínků. Z pohřebiště v Pouchově dosud nejsou známy čistě mladolužické nálezy, se kterými by bylo možné tyto okřínky spojit. Podobného charakteru je také keramický inventář z izolované kruhové jámy 547 odkryté roku 2000 při stavbě areálu Kimberly-Clark v Jaroměři (naleziště 18), která obsahovala značné množství žárem zdeformované keramiky. Škála prvků sahá od přelomu starší a mladší fáze středolužického stupně dále. Výrazněji se opět vymyká okřínek s bohatou značně pokročilou výzdobou. Vzhledem k celkově mladšímu charakteru souboru nepůsobí zde tento okřínek tak „nepatřičně“, jako v předchozím případě, přesto jde o další doklad delšího trvání těchto nádobek. Na Jaroměřsku je lomená profilace nejpočetněji zastoupena na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Ve fragmentárním stavu se dochovala na zlomku výdutě s náběhem na hrdlo (Tab. 18:1), a to z výbavy hrobu 13/2002. Téměř identický exemplář (Tab. 8:3) byl nalezen na stejném pohřebišti v roce 1959, a to v doprovodu typického zástupce této skupiny – kompletně dochovaného osudíčka s lomenou výdutí a svazky svislých rýh na plecích (Tab. 7:5). Náběh k lomené profilaci má také torzo drobného osudíčka nalezeného na Náměstí ČSA (naleziště 1). Další potenciální zástupce tohoto typu z hrobu 39/2002 na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách umožňuje více interpretací a může patřit i okřínku nebo některému typu mís (obr. 31:2). Snad také nezdobený fragment malého džbánku z hrobu 38/2002 (obr. 30:2) můžeme řadit k těmto ostře hraněným tvarům. Představu o jeho celkovém vzhledu si lze učinit na základě jiného exempláře ze starých výzkumů, avšak bohužel bez příslušnosti k nálezovému celku (Vokolek 2003, tab. 82:14). Profilem tento exemplář připomíná nádobku z Pouchova (Filip 1939, obr. 23:2) blízkou opět skupině ostře hraněných osudí. Ve stejném hrobovém celku byla nalezena také spodní část osudí s plastickou prstovanou lištou na maximální výduti. Tento znak je spojován s nejstarším lužickým stupněm, avšak vždy v kombinaci se svislým rýhováním nebo prstováním na spodku nádoby, jak lze dokladovat na příkladě exemplářů z hrobů 65, 66, 89 na pohřebišti v Pouchově (Vokolek 1962, tab. XIII:1, 4; XVI:5; XVIII:9) nebo z hrobu 3 z Třebešic (Vokolek 2003, Tab. 363:13). J. Martinec uvažuje o delším trvání některých forem prstované lišty na maximální výduti i do mladších fází 92

(Martinec 1960, 898). Problém spočívá v osamocenosti tohoto prvku v hrobových souborech. Exemplář z Jaroměře–Čáslavek je ojedinělý přítomností dalších nádob v inventáři. I na základě přítomnosti zmíněného zlomku s lomenou výdutí je možné uvažovat spíše až o starší části středolužického stupně. Všechny další typy osudí z Jaroměře–Čáslavek (naleziště 2) patří nepochybně mladším vývojovým fázím. Klasickým tvarem osudí mladší fáze středolužického stupně je bezuchý exemplář z hrobu 56/2002 s oblou výdutí, jen mírně prohnutým spodkem a vysokým kónicky se zužujícím hrdlem (Tab. 40:3). Ještě mladší tendence jeví exemplář z hrobu 37/2002 s vysokým tělem a výrazně prohnutým spodkem. Hrdlo nádoby je vzhledem k tělu poměrně nízké a mírně se zužuje směrem k okraji (Tab. 30:1). Tvarově zcela identický dvojuchý protějšek byl nalezen v hrobě 3 v Malé Bělé (Vokolek 2003, tab. 169:18). Obdobné je i složení zbytku hrobového inventáře. Pro dataci má význam torzo menšího džbánku s rozpadlou žlábkovanou výzdobou. Obdobný, avšak širší tvar s vykloněným okrajem žlábkovanou výzdobou pochází z hrobu 4/1887 ze Sovenic (Vokolek 2003, tab. 334:1). Tento i několik dalších obdobných osudí ze stejné lokality provázejí více či méně výrazné mladolužické prvky. Zvýšenou pozornost zaslouží osudí z hrobu 64/2002 (Tab. 46:5). Široká dvakrát mírně zalomená výduť má až halštatský charakter. Také řady důlků na plecích najdeme spíše až v halštatském inventáři. V případě exempláře z Čáslavek však možnou záměnu vylučuje přítomnost klasického malého okřínku se svazkem rýh nad lomem. V náplni východočeské lužické skupiny jen nesnadno hledáme analogie. Vzdáleně se tvarem výdutě blíží dvojuché osudí z hrobu 12 ze Starého Kolína (Vokolek 2003, tab. 347:1), kde již můžeme sledovat náznak etážovité profilace. Obdobný prvek lze nalézt i na dalších kusech z téhož pohřebiště a spíše než o chronologický znak se jedná o místní prvek. Ještě lepší doklady nabízí pohřebiště v Sovenicích, a to v již citovaném hrobě 4/1887 a také 14/1888 (Vokolek 2003, tab. 334:1, 20). Oba jsou zdobeny šikmými žlábky a mají rovněž náznak etážovité profilace. První z uvedených osudí doprovází navíc žlábkovaný džbánek a koflík s uchy zdviženými nad okraj, tedy opět znaky závěru lužického období. Souvislý pás důlků na plecích není v inventáři kultury lužických popelnicových polí příliš častý. Jeho výskyt narůstá směrem k halštatskému období. Obecně je použití důlků častější v moravském prostředí. Totéž platí i pro mnohem běžnější výzdobu sestávající z jednoho (obr. 4/99:18) až tří důlků ve skupinách v řadě nebo v trojúhelníku a také pro sluneční motivy. Tyto výzdobné prvky se často vyskytují v kombinaci s obloukovými motivy

93

(Tab. 56:6; 12:16). Ve středním Slezsku tato výzdoba vrcholí na tvarech I. pozdně bronzové fáze (Gollub 1960, např. tab. 4:11; 6:18; 10:20; 50:6,…). Osudí této fáze mají oproti východočeským spíše dvojkónický charakter a hrdlo těsně pod okrajem výrazně ven vyhnuté. B. Gediga (1967, 42, 46, typ II/B2) datuje motiv řady důlků na plecích na samotný závěr IV. a celý průběh V. periody. Zcela mladolužické tvary osudí reprezentuje torzo s náznakem etážovitého členění hrdla (Tab. 14:6) nalezené na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) během výzkumu roku 2002 při skrývce ornice. Také ve výbavě hrobu 40/2002 na stejném pohřebišti lze některé zlomky interpretovat jako doklady přítomnosti etážovitého osudí (Tab. 33:1; 34:1). V hrobovém inventáři jsou jen velmi slabě zastoupeny znaky, tvořící spojovací článek mezi mladolužickým a slezským osídlením. Patří sem především vyšší tvary osudí dvojkónické (Tab. 21:6; 24:1) nebo vázovité (Tab. 59:7) profilace s výzdobou svislých žlábků nebo jen vodorovného svazku rýh provázeného pupky. Také další znaky provázející tyto exempláře se v různých obměnách objevují již na konci mladší doby bronzové, například oblé okříny, okřínky zdobené jednoduchým pásem „vlčích zubů“, kónické mísy a koflíky zdobené jen vodorovným svazkem rýh nebo naopak svislým rýhováním (Tab. 13:6). Velmi blízkou skladbu znaků vykazuje hrob 25 na pohřebišti v Ostroměři (Vokolek 1999, Tab. 13, 14). Využívání pohřebiště v pozdní době bronzové je však soustředěno především na pokročilejší úsek vývoje. Tvary osudí mají široké výrazně stlačené tělo pokryté bohatou výzdobou. V inventáři hrobů se setkáváme se dvěma variantami osudí. První typ má velmi široké tělo s širokým plochým nebo jen mírně dovnitř vyklenutým dnem a nízkým rovněž velmi širokým hrdlem. Vysoko položená výduť, která muže mít náznak hranění ponechává na plecích nádoby jen poměrně úzký pruh vhodný pro výzdobu. Tato osudí jsou zastoupena v hrobech 32 a 96/2002 (Tab. 28:1; 56:6). Osudí z hrobu 32/2002 stojí svými rozměry již na pomezí osudí a osudíček, avšak vzhledem k přítomnosti ještě menšího osudíčka ve stejném hrobovém celku ho zařadíme do skupiny osudí. Druhý typ je zastoupen na našem pohřebišti jediným, zato však mimořádně zdařilým exemplářem. Nádoba má úzké mírně odsazené dno, širokou oblou výduť a ostře nasazené značně vysoké a silně se zužující hrdlo, které dodává celému profilu až lahvovitý charakter (Tab. 12:1). Bohužel převážná většina osudí z Čáslavek má nejvíce poškozené či ještě častěji zcela zničené právě hrdlo, které je citlivým chronologickým ukazatelem.

6

Důlek je součástí složitějšího slunečního motivu. Je obklopen žlábkem a teprve poté šikmými rýžkami – paprsky.

94

Mezi drobnotvarou keramikou známe skupinu nádobek, která věrně kopíruje velká osudí. Protože rozmach těchto tvarů přichází až s nástupem slezské keramiky, napodobují tyto nádobky slezská osudí. I když je zde tvarová rozmanitost větší než u velkých nádob, i zde můžeme odlišit dvě základní skupiny. První skupina obsahuje široké tvary s nízkým širokým hrdlem (Tab. 57:10). Druhá skupina se opět vyznačuje oblejší výdutí a vysokým prohnutým hrdlem (Tab. 43:1; 57:11). Tvary vyváženějších proporcí stojí mezi oběma extrémy (Tab. 28:2; 12:7). Vzhledem ke skutečnosti, že obě varianty jsou přítomny v inventáři hrobu 96/2002, nemají zřejmě ve vzájemném postavení velký chronologický význam. Ojedinělá je nádobka s vysokým prohnutým hrdlem nasazeným ostrým lomem přímo v místě maximální výdutě (Tab. 27:5). Na tuto skupinu, kterou můžeme bez váhání označit jako osudíčka, navazuje ještě početnější skupina nádobek bez ostře nasazeného hrdla. Dělení znesnadňuje torzovitost těchto tvarů na pohřebišti, přesto zde shledáváme tři skupiny. Jsou to nádobky esovité profilace s plynule ven vykloněným okrajem (Tab. 18:3; 19:1; 27:7; 13:2), nádobky nízkého plynule navazujícího hrdélka s náběhem k dvojkónické profilaci (Tab. 22:12; 24:2; 56:2; 62:4) a ostatní nádobky, kam můžeme zařadit zejména kusy kulovité profilace (Tab. 18:4; 21:2; 59:2). Nejmladší se jeví nádobka z hrobu 96/2002 s horizontální výzdobou (Tab. 56:2) s blízkou analogií z hrobu 11 z pohřebiště Domamyslice–Klínky (Sedláček 2005, 21, Tab. 3:11/1). Setkáváme se zde poprvé s prvky charakteristickými pro přechodný stupeň mezi pozdní dobou bronzovou a halštatskou. Totéž lze konstatovat také v případě dvou nádobek z hrobu 25/2002 s výzdobou vodorovných rýh a žlábků (Tab. 22:10) s analogií z hrobu 175 v Domamyslicích–Klínkách (Sedláček 2005, 21, Tab. 63:175/3) a s nepravou šňůrovou výzdobou (Tab. 22:12). Pro oblast Jaroměře chybí srovnávací hrobový materiál z doby halštatské. Vyjma rozsáhlého souboru pocházejícího z plošného záchranného archeologického výzkumu při stavbě haly Kimberly-Clark (naleziště 18), známe pouze značně omezené kolekce sídlištního nebo neznámého původu. Přesto můžeme v Jaroměři sledovat vývoj halštatského období až do časné doby laténské. Skupinu osudí reprezentuje hrdlo zdobené nepravidelným svazkem svislých rýh (Tab. 77:1) z objektu 18/2000 v areálu Kimberly-Clark (naleziště 18), dva exempláře z objektu 26/2000 z téže lokality, v jednom případě s podlouhlými pupky na plecích (Tab. 80:2) a ve druhém s pásem nepravidelných důlků (Tab. 80:1). Dochované zlomky dávají tušit vyšší proporce než tomu bylo v případě slezských osudí. Ani v jednom případě se nesetkáváme s klasickou halštatskou trojčlennou profilací, přesto se jedná o vrcholné halštatské tvary s početnými analogiemi. Naopak výrazně symetricky prohnutá hrdla (Tab. 77:3, 4; 82:13, 15; 84:3, 90:6, 7) se váží na kulovité tvary pozdního halštatu, jak 95

můžeme vidět v inventáři hrobů 11, 21 z Opatovic nebo 1/1941 z Kunětic (Vokolek 1999, Tab. 55:9; 64:20; 69:1, 7). Úzkou souvislost s osudími mají také džbány. Vyjma několika specifických typů jde o tvarově poměrně kompaktní a chronologicky necitlivou skupinu s oblou nebo až dvojkónicky profilovanou výdutí a nálevkovitě rozevřeným hrdlem s jediným uchem od plecí k okraji. Osudím bližší je především vývoj výzdoby. Čtyři exempláře můžeme nazvat i přes nevelké rozměry jako džbány (Tab. 36:3; 41:3; 49:2; 55:11). Další dva kusy (Tab. 43:2; 45:4) pak vzhledem k přibližně poloviční velikosti oproti předchozím zařadíme mezi džbánky. Nevhodnost tohoto tvaru pro datování lze doložit srovnáním bezpečně lužických džbánků (Tab. 36:3; 41:3) s jediným rekonstruovatelným tvarem slezským (Tab. 55:11). Pozoruhodný exemplář z hrobu 70/2002 (Tab. 49:2) postrádá oblou výduť a ostře odsazeným prohnutým hrdlem se blíží spíše ke skupině ostře hraněných krajáčových mís mladší fáze středolužického stupně. V halštatském sídlištním prostředí v Jaroměři platí téměř úplná absence uch. Význam džbánků tedy přebírá jiné nádobí. Na polovině cesty mezi mísami a džbány stojí krajáčové mísy (Tab. 38:1). Jejich profil má znaky shodné se džbány, ale výrazně širší. Oproti džbánům jsou opatřeny dvěma uchy, ale podobného uspořádání a tvaru. Náš exemplář krajáčové mísy má poměrně plynulý profil. Ve východočeském inventáři nalezneme tomuto tvaru početné analogie. Důležitá je zejména mísa z hrobu VII/1929 z Krnska (Vokolek 2003, Tab. 97:3) doprovozená drobným osudíčkem s válcovým hrdlem zdobeným oblouky oddělenými svazky žlábků, tedy téměř shodnou výzdobou, jakou nacházíme i na exempláři z Jaroměře–Čáslavek (naleziště 2). Také tvarem i výzdobou analogický kus z hrobu 43/1912 z Lukovny (Vokolek 2003, Tab. 163:8) provází archaičtější osudí s válcovým hrdlem. Zcela identický tvar z hrobu 27 z Malé Bělé (Vokolek 2003, Tab. 177:7) bohužel neumožňuje upřesnění datace. Nicméně všechny uvedené i méně výrazné analogické tvary a zejména jejich doprovodný inventář vykazují zřetelný vztah k starší fázi středolužického stupně. S ohledem na přisuzovaný chronologický význam si zaslouží zvláštní pozornost několikrát výše zmiňovaná žlábkovaná výzdoba. Ta je obecně spojována s mladolužickou keramikou, což má dalekosáhlé dopady pro diskusi o kontinuitě osídlení mezi mladší a pozdní dobou bronzovou. Vývoj tohoto výzdobného stylu však v různé intenzitě prochází celým obdobím popelnicových polí. Žlábkovaná výzdoba nabývá řady forem, co do tvaru i orientace žlábků. Nejasná hranice vede i mezi žlábky a rýhami, pokud jsou použity na stejné výzdobné motivy, což způsobuje řadu terminologických nejasností. Pro střední Slezsko vytyčil B. Gediga několik typů žlábkované výzdoby (Gediga 1967). Soudě podle datace do druhé 96

poloviny IV. a především do V. periody, lze předpokládat, že se nejedná o žlábky, ale o rýhy, neboť autor nerozlišuje mezi klasickým žlábkováním a poměrně širokými mělkými rýhami obvyklými ve slezském období. Také příliš schematická kresba řady autorů nedovoluje, zvláště chybí-li slovní popis, rozlišit některé druhy výzdoby, například ryté a žlábkované oblouky. Pro potřebu této práce chápeme, vyjma extrémních případů, jako rýhu, je-li od sousední oddělena plochou. Žlábky obvykle přecházejí plynule jeden v druhý nebo jsou odděleny hřebínkem. Rovné svislé žlábky obklopující nádobu v souvislém pásu se objevily na džbánu (Tab. 36:3) z hrobu 46/2002 na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Výzdobou mírně oddělených svislých žlábků se blíží osudíčkám z Kunětic (Vokolek 2003, Tab. 127:12; Vokolek 1992), Dražkovic (Vokolek 2003, Tab. 47:17) a Úmyslovic (Vokolek 2003, Tab. 371:8), ve všech případech nalezeným bez kontextu. Kromě tohoto exempláře se v Čáslavkách setkáváme se souborem zlomků, patřícím snad podobným džbánům nebo džbánkům (Tab. 43:3; 45:6; 46:2, 3; 52:5). V souboru z hrobu 57/2002 patří žlábkované zlomky k nejmladším prvkům. Převládající datace souboru na přelom starší a vrcholné fáze středolužického stupně však dále platí. Značnou podobnost lze vidět se souborem z hrobu 2 z Libenic. I zde se souvislé žlábkování objeví spolu s převážně staršími prvky, jako jsou válcovitá hrdla osudí, hladké vypnuliny, dvojkónicky tvarované osudí a dokonce i osudí s lomenou výdutí. Zdá se tedy, že svislé i šikmé žlábkování se může objevit již před vrcholnou lužickou fází. Naopak dvojuché osudí s etážovitým hrdlem a svislými žlábky na výduti (Tab. 14:6) představuje typický tvar mladolužického stupně s vazbami na knovízkou oblast (Hralová 1957, 18). Také doklady žlábkované výzdoby z hrobů 61, 62 a 81/2002 již podle dalších znaků v souborech, ať už se jedná o doklad vnitřní výzdoby (Tab. 51:7), zaoblené okřínky s ven vykloněným okrajem a s rozpadající se trojúhelníkovou výzdobou (Tab. 45:1, 3, 46:1) nebo celkově hojné zastoupení žlábkované výzdoby různých variant, stojí na prahu mladolužického stupně. Do téhož horizontu náleží také dva hroby se žlábkovaným osudím a džbánkem ze starších výzkumu v Jaroměři–Čáslavkách, a to hrob X prozkoumaný Z. Fiedlerem a hrob II/1958 (Vokolek 2003, tab. 86:6, 89:4). Z výše zmíněných hrobů 57, 61 a 81/2002 pocházejí také doklady zešikmené varianty souvislého žlábkování. Na lokalitě je zastoupen skupinou poměrně malých zlomků výdutí (Tab. 16:2; 42:2; 45:5, 10; 51:5; 58:1). Hrob 2/2002 lze snad pouze s výjimkou nejstaršího lužického stupně datovat jen obecně do mladší doby bronzové. Naopak exemplář z hrobu

97

98/2002 je doprovozen zlomkem s výzdobou obrvených linií, což je charakteristická výzdoba slezského období. Nejrozsáhlejší

keramický

soubor

s výskytem

šikmého

žlábkování

pochází

z hrobu 4 v Uhersku, který je svým inventářem ve východočeském prostředí poměrně anomální, přesto je možno osudím najít tvarové analogie v souborech s výskytem ostře lomené výdutě, například v souboru z hrobu 6 z Chrudimi (Vokolek 2003, tab. 78:6). Obdobné vazby mají také džbán a osudí se šikmými žlábky z hrobu 43/1912 z Kunětic (Vokolek 1992; Vokolek 2003, Tab. 123:2) a z hrobu zkoumaného L. Hájkem v Jaroměři–Čáslavkách (Vokolek 2003, obr. 86:2). Ještě početněji je šikmé žlábkování zastoupeno v mladolužických souborech. Souvislý pás šikmých žlábků se rozpadá do skupin šikmých žlábků buď v řadě za sebou nebo symetricky s vloženou skupinou svislých žlábků (Tab. 62:5). Tento motiv doprovází již osudí dvojkónické profilace s nevýrazně odděleným hrdlem obvyklé na prahu vrcholné lužické fáze, například z hrobu I/1911 na pohřebišti v Kuněticích (Vokolek 2003, Tab. 115:22), ale nalézáme ho i na nádobách s etážovitou profilací na pohřebišti v Dnebohu (Vokolek 2003, tab. 33:6). Nejinak si stojí výzdoba ze skupin svislých žlábků. Setkáváme se s ní již od přechodné středolužické fáze až po slezské období. Takto zdobená výduť (Tab. 21:6) pochází z hrobu 24/2002 na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Jinou formou rozpadu souvislé žlábkované výzdoby je souvislé střídání širokých a úzkých žlábků. Poprvé je doloženo ještě z nepochybně lužického kontextu hrobu 18 v Hrušově (Vokolek 2003, Tab. 66:1). Tento typ výzdoby vrcholí v pozdní době bronzové. Na pohřebišti ve Skalici (Vokolek 2002) lze napočítat nejméně 30 takto zdobených exemplářů. Velmi typickým výzdobným motivem je pro kulturu lužických popelnicových polí obloukový motiv. Objevuje se v několika vlnách vždy s poněkud pozměněným charakterem. S tímto motivem bývají někdy spojovány také podkovovité rýhy či žlábky rámující vypnuliny starolužických osudí a džbánků. Této výzdobě se blíží zlomek s vypnulinkou obklopenou půlkruhovým žlábkem (obr. 93:2), avšak jde o mladší doklad, jak již bylo uvedeno výše. Takto zdobené nádoby jsou ve středním Slezsku datovány do třetí periody jen s menšími přesahy do předchozího a následujícího období (Gediga 1967, 30, 39, typ I/A2, D1). Znovu se oblouky objevily v průběhu středolužického období, kdy byly provedeny žlábky. V knovízkém prostředí se tento typ výzdoby objevil ve fázi HA1 (Jiráň 2001). Na nalezišti 2 se oblouky objevily mezi skupinami svislých žlábků, jak to můžeme vidět na džbánu nebo spíše krajáčové míse z hrobu 52/2002 (Tab. 38:1). Žlábkovaná oblouková 98

výzdoba se zřetelně váže na soubory s převahou prvků starší středolužické fáze, především osudí s válcovitým hrdlem nebo dvojkónická osudí s nevýrazně odděleným hrdlem. Snad pod vlivem drobnotvaré keramiky bývá žlábkovaná výzdoba zjednodušena na rýhovanou, a to se shodným výzdobným repertoárem. Ať již kombinace žlábků a rýh nebo výzdoba provedená pouze rýhami, obojí je již doménou pozdní doby bronzové. Totéž platí i pro

střídání

skupin

různě

širokých

žlábků.

Kombinaci

technik

známe

také

z Jaroměře–Čáslavek, a to ze dvou osudíček (Tab. 20:5; 23:5), kde byly tyto skupiny doplněny navíc svislými pásy šikmých rýžek. Třetí doklad z téže lokality (Tab. 25:6) náleží zřejmě osudí a liší se od předchozích tím, že pod žlábky je opatřen rytými kolečky. Tento typ výzdoby je na pohřebištích doby bronzové poměrně běžný. Totéž platí i pro různě orientované svazky rýh na výduti tentokrát již bez žlábků. Ve svislé podobě byly na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách zjištěny v osmi případech (Tab. 28:1, 2; 51:4; 52:4; 57:10, 11; 13:2). Dvakrát byly svazky odděleny důlky (Tab. 21:2; 12:7) a jednou se vyskytly mezi dvěma vodorovnými pásy rýh na způsob metopového vzoru (Tab. 11:1). Posledně jmenovaný typ má analogie v soudobé knovízké kultuře pozdní doby bronzové (Jiráň 2001). Tentýž metopový vzor se objevil také na hrdle velkého osudí z hrobu 5/1999 (Tab. 12:1). Pro severozápadní Čechy bylo konstatováno, že se svazky svislých rýh objevují již ve stupni IIA, avšak teprve ve fázích IIIB a IIIC se vyskytnou spolu s vodorovným svazkem rýh na spodní části hrdla (Bouzek – Koutecký 2000, 19; Tab. 5:4, 7, 8, 16).V Jaroměři–Čáslavkách doprovázejí nádoby zdobené svazky svislých rýh na výduti velká osudí s obloukovou výzdobou. Podle dělení J. Nekvasila (1970, 20) se však zdají být mladší. Mají se objevovat od 5. fáze, většinou ještě s oblouky a od 7. fáze již samostatně. Také zešikmené (Tab. 27:5) nebo symetricky umístěné (Tab. 55:11) svazky rýh mají četné analogie na dalších východočeských lokalitách, a to po celou pozdní dobu bronzovou. Z Jaroměře–Čáslavek známe dva klasické doklady osudí s obloukovou výzdobou sestávající ze širokých rýh oddělených svislými rýhovanými svazky a důlky nebo slunečními motivy (Tab. 56:6; 12:1). Třetí doklad této výzdoby představuje osudíčko zdobené obloukovou výzdobou složenou ze žlábků a rýh (Tab. 23:1). Osudí z hrobu 5/1999 je na hrdle zdobeno již výše zmíněným metopovým vzorem. V případě druhého osudí z hrobu 96/2002 se dochovala jen malá část hrdla s jedním svazkem rýh. Ani v jednom případě se pod oblouky neobjevil pupek, jak bylo v této době běžné. Absence tohoto mladého prvku však nemá chronologický význam. Tyto tvary mají všechny atributy pokročilé fáze slezského období. Celkově lze konstatovat, že žlábkovaná a z ní odvozená rýhovaná výzdoba netvoří příliš kvalitní oporu pro datování. Její čisté varianty žlábkování se objevují již od starší fáze 99

středolužického stupně a vrcholí v mladolužickém stupni. V menším měřítku se objevují i v dalším vývoji. Naopak kombinace žlábkované a rýhované výzdoby nebo čistě rýhovaná výzdoba je až na ojedinělé případy doménou slezského období. Na závěr je třeba zmínit také plastickou výzdobu. V Jaroměři–Čáslavkách se s ní setkáváme zejména v podobě opatřování nádob pupky (Tab. 24:1; 11:1). Pupky mohou být doplněny na přechodu mezi tělem a hrdlem svazkem rýh (Tab. 59:7). Exemplář z hrobu 102/2002 má poměrně blízkou analogii ve středním Slezsku v hrobě 6 z Domslau (Gollub 1960, tab. 9:16), v nezdobeném provedení z hrobu 581 z pohřebiště v Moravičanech (Nekvasil 1982, Tab. 162:1) a tvarově se blíží také nezdobené osudí z hrobu 25 v Ostroměři (Vokolek 1999, Tab. 14:11) typické pro přechodnou slezsko-platěnickou fázi. Výzdoba z Čáslavek se nejvíce blíží typu kladenému B. Gedigou (1967, 32, 39, typ I/B2) do IV. periody. V Jaroměři–Čáslavkách je doložena také výzdoba v podobě vodorovné plastické pásky, a to buď prstované (Tab. 27:2; 30:3) nebo šikmo přesekávané (Tab. 61:8). Důležité je rovněž umístění pásky. Dvakrát se objevila na přechodu mezi plecemi a hrdlem (Tab. 27:2; 61:8) a ve zbývajícím případě na výduti (Tab. 30:3). Do této skupiny náleží i zlomek nalezený během skrývky náležející hrdlu nádoby s pravoúhle ven vykloněným podélně žlábkovaným okrajem a nízkou hladkou páskou (Tab. 14:9). K plastickým aplikacím, spíše praktického rázu, patří i ucha. Jen v případě exempláře z hrobu 56/2002, kde se dochovala nádoba celá, ji lze označit jako bezuchou (Tab. 40:3). Osudí z hrobu 57/2002 je naopak jediné prokazatelně dvouuché (Tab. 42:1). Tento typ osudí se objevuje na území sousedního středního Slezska v nezdobené variantě poprvé ve druhé polovině III. periody a pokud je opatřen uchy, dokonce až s počátkem IV. periody, kdy lze obecně konstatovat vrchol výskytu. V následující V. periodě bezuchých tvarů ubývá, zatímco dvouuché pokračují dále v neztenčené míře (Gediga 1967, 35–46, typ I/D). Navzdory změnám v četnosti je přítomnost nebo absence uch znakem chronologicky zcela nevýznamným, a to i vzhledem k většinou fragmentárnímu dochování nádob. Nepočetnou skupinu nádob, jíž jsme se nyní zabývali, lze rozšířit o některé zlomky, které sice neumožňují tvarový rozbor, ale je možné alespoň konstatovat příslušnost k některé keramické skupině. Několik nezdobených zlomků (Tab. 13:7; 32:2; 33:2; 51:9) zahrnuje profil lomu či přechodu mezi plecemi a hrdlem. Tyto střepy nepochybně pocházejí z osudí. Nemalé potíže způsobuje nejčastější způsob poškození žárových hrobu, a to odorání horní části nádoby. Zachová-li se pouze spodek nádoby (Tab. 11:2; 23:2; 26:1; 36:1; 41:4; 57:2, 8), pak zpravidla nelze určit, zda se jedná část osudí nebo okřínu se zaobleným lomem. Jen pokud je dochovaný spodek kulovitý (Tab. 19:5; 48:3), můžeme označit nádobu za osudí. 100

11.2.4. Okříny Okřín je tvar méně chronologicky citlivý oproti osudím. Je považován za typický lužický tvar, i když je na mladší dobu bronzovou omezen jen ve své variantě s ostrým lomem. Na základě zastoupení v hrobových souborech lze konstatovat, že zcela chybí v těch nejstarších se zastoupením osudí s orámovanými vypnulinami. V mladolužických souborech mění charakter. Lom se zaobluje a okraj vyklání. V této podobě, zcela bez výzdoby, prochází v menší míře celým slezským i halštatským odobím. Tyto pozdní tvary jsou pro dataci ještě méně vhodné. Jediným vodítkem se stávají celkové proporce nádoby nebo u halštatských exemplářů přítomnost jazykovitých pupků na spodku nádoby. Okříny jsou nádoby dobře známé především z pohřebišť. Jejich specifický tvar neunikl ani nejstarším známým nálezcům památek z doby popelnicových polí na Jaroměřsku z 2. poloviny 19. století, jak se dozvídáme ze soudobé literatury. Horší je situace na sídlištích, odkud jsou doloženy především zlomky okrajů, někdy tak drobné, že je jejich orientace velmi pochybná. Jediným poměrně spolehlivým znakem lužické varianty je lom. Záměna je možná snad jen s osudím s lomenou výdutí nebo některými exempláři krajáčových mís. Na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách

(naleziště 2) bylo nalezeno nejméně

10 exemplářů okřínů. Protože se jedná o poměrně velké tvary, byly vystaveny během doby, po kterou byly uloženy v zemi větší zátěži než drobnější nádobky. Když k tomu připočítáme obecně nekvalitní výpal hrobové keramiky kultury lužických popelnicových polí, můžeme se oprávněně domnívat, že hrubé blíže neurčitelné zlomky z některých hrobů často patří právě okřínům. Ze zmíněných 10 tvarů můžeme ve třech případech hovořit o ostrém lomu (Tab.. 14:2; 39:5; 61:1). Náznak zaoblení lze pozorovat na exempláři z hrobu 65/2002 (Tab. 47:3). Ze zbývajících tvarů s oblým lomem se ve třech případech dochovalo prohnuté hrdlo s ven vyhnutým okrajem (Tab. 10:2; 21:1; 32:1) a u ostatních je můžeme předpokládat (Tab. 25:1; 44:7). Výzdoba okřínů se omezila pouze na různé formy drsnění spodku. Dvakrát se jednalo o svislé rýhování (Tab. 39:5; 47:3), dvakrát o svislé prstování (Tab. 32:1; 44:7), v jednom případě šlo o vodorovné prstování (Tab. 61:1) a rovněž v jednom případě o drsnění pomocí úzké stěrky (Tab. 14:2). Svými rozměry na pomezí okřínů a okřínků leží nádoba z hrobu 4/99 (Tab. 10:2), která je zdobena jedním pásem vlčích zubů. Ze sídlištního prostředí lze rekonstruovat pouze nezdobený souměrný okřín s vystouplým lomem z naleziště 1 (Tab. 7:4) a mohutný okřín s prstovaným spodkem, ostrým lomem a nižším mírně prohnutým hrdlem z objektu 547 na nalezišti 18.

101

Oba základní tvary okřínů, jak s výrazně šikmým spodkem, nízkým lomem a vysokým válcovitým hrdlem, tak i souměrný tvar s více či méně prohlým hrdlem nebo i spodkem, se vyskytují po celý střední lužický stupeň od souborů s archaickými osudími s nízkým válcovitým hrdlem nebo lomenou výdutí po pokročilé žlábkované tvary. Také svislé prstování či rytí je zcela průběžné s přesahem k mladolužickým zaobleným tvarům. Často se obě varianty výzdoby vyskytují ve stejném souboru, jak můžeme vidět například ve výbavě hrobu 7/1956 na pohřebišti v Pardubicích–Hůrce (Vokolek 2003, Tab. 245:6, 10). Na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) lze sledovat, že na tvary s ostrým lomem se váže rýhovaná výzdoba a na zaoblené tvary spíše prstování. Přestože při tak malém počtu exemplářů nelze vyloučit náhodu, je na jiných východočeských pohřebištích rovněž patrná změna četnosti obou technik drsnění. Také V. Martinec (1958, 313) datoval variantu s prstováním až do druhé poloviny středního až počátku mladšího stupně podle chronologie J. Filipa. Z nádoby nalezené v hrobě 60/2002 zdobené svislým prstováním se dochovalo pouze dno a zaoblený spodek (Tab. 44:7). Nelze vyloučit, že jde o osudí. Prstování na osudích je ještě vzácnější než v případě okřínů, ale patrně má stejný chronologický význam. Zvláštní aplikaci prstování nacházíme na ostrém okřínu z hrobu 105/2002 na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (Tab. 61:1). Hrnčíř obtáhnul spodek nádoby oběma rukama a vytvořil tak dva svazky po pěti vodorovných jen mírně radiálních žlábcích. K tomuto způsobu drsnění nenacházíme srovnatelné analogie. Že se ostrá výduť okřínů dožívá i mladolužického období, svědčí exemplář nalezený ve výbavě hrobu II/1957 na pohřebišti v Čáslavkách (Martinec 1958, 315). To však nic nemění na převaze zaoblených tvarů v tomto období. Oblé okříny z hrobu 24 (Tab. 21:1) a snad také z hrobů 26 a 27 (Tab. 24:1; 25:1) reprezentují již pozdní dobu bronzovou. Protože je lom situován ještě poměrně vysoko, patří spíše starší slezské fázi. U mladších tvarů se oblý lom snižuje (Sedláček 2005, 22). Neobvyklé umístění dvojitých pupků nad výdutí má nádoba z hrobu 26/2002 (Tab. 24:1). Protože je horní část zničena, nelze bezpečně určit, zda se jedná o oblý okřín nebo o tělo osudí. Takové postavení pupků známe z halštatských osudí. V jednoduchém provedení nacházíme pupky například na plecích osudí ze sídliště v Libišanech (Vokolek 1998, Tab. 2:5). Menší rozměry, ale shodný tvarem jako předchozí nezdobené oblé tvary je menší okřín z hrobu 4/1999 (Tab. 11:2), který je zdoben výzdobou tzv. vlčích zubů, která je přes sporadický výskyt na konci vývoje lužické kultury již ryze slezským druhem výzdoby. Nepravidelnosti ve výzdobě, jako je stejnosměrné šrafování dvou sousedících trojúhelníků snad vypovídá o zařazení do mladší fáze slezského období na počínající rozpad této výzdoby. 102

11.2.5. Okřínky Oproti okřínům jsou jejich drobnější varianty sledovatelné pouze v průběhu mladší doby bronzové. V dalším vývoji mění tvar tak výrazně, že je lze označit spíše za esovité nebo kulovité nádobky. Vyjma tří rekonstruovatelných tvarů z naleziště 1 (Tab. 7:3) a z naleziště 18 (Tab. 72:2, 4) a několika drobných úlomků lomu nebo výzdoby vodorovného svazku rýh, ve všech případech ze sídlištního prostředí, tento tvar zcela dominuje na pohřebištích. V Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) umožňuje nejméně 32 exemplářů alespoň z části rekonstruovat tvar a výzdobu. Z tohoto počtu pouhých 7 není zdobeno charakteristickým svazkem rýh nad lomem a někdy též různě šrafovanými trojúhelníčky. Jen čtyři okřínky ze zmíněného pohřebiště a další dva ze sídlištních nálezů jsou zcela bez výzdoby. Patrně nejstarší formou okřínku je nezdobený tvar z naleziště 1 s velmi nízkým spodkem a vysokým téměř válcovitým hrdlem (Tab. 7:3). Většině zdobených i některým nezdobeným okřínkům je společné odsazení dna. To se nejvýrazněji projevuje v případě okřínku z hrobu 46/2002 (Tab. 36:2), kde můžeme mluvit dokonce o nožkovitém dnu a také u nádobky z hrobu 47/2002, kde je odsazené dno ještě odděleno plastickou lištou (Tab. 37:1). Výjimečný v celém souboru je okřínek s dutou dolů otevřenou prstencovou nožkou zdobenou svazkem vodorovných rýh z hrobu 78/2002 (Tab. 50:2), která se může vyskytnout již ve starší fázi středolužického období (Vokolek 1962). V inventáři hrobu 61/2002 se setkáváme s dokladem nastupujícího zaoblování profilu okřínů (Tab. 45:2, 3). První z nádobek je nezdobená a druhou zdobí svazek linií nad lomem doplněný na lomu skupinami vpichů a nad svazkem skupinami zkosených šikmo rýhovaných trojúhelníčků. Tyto pravoúhlé asymetrické trojúhelníčky mají analogie na mladolužickém pohřebišti v Dnebohu (Filip 1939, obr. 5:2). Vedle této pokročilé výzdoby a profilu s náznaky zaoblování je třeba upozornit také na tvar okraje, který je zevnitř zúžen a ven vykloněn, což je obecně považováno za znak mladolužického stupně (Martinec 1958, 315). Okřínek z objektu 547 na nalezišti 18 je tvarově i výzdobným schématem, i když v bohatším provedení, natolik blízký všem okřínkům z hrobu 61/2002, že lze uvažovat i o stejném autorovi nebo přinejmenším o velmi blízké době vzniku. Tvarově se blíží také zlomek z hrobu 72/2002 (Tab. 49:7) na nalezišti 2. Obdobnou tendenci spatřujeme na okřínku z hrobu 74/2002, který má vypouklé stěny nejen na hrdle, nýbrž i na spodku a je zdobený nad svazkem linií šikmo šrafovanými a do sebe vloženými trojúhelníčky (Tab. 49:9). Rovněž u tohoto exempláře se setkáváme se zúženým ven vykloněným okrajem. Také z hrobu 86/2002 pochází zlomek ořínku se svisle rýhovaným spodkem a vypouklými stěnami (Tab. 53:13). Tento vývoj

103

směřuje k již zcela zaobleným tvarům, které si však stále zachovávají jistý náznak dvojkónického členění. To zcela mizí až na kulovitých nebo esovitých tvarech slezského období. Jak již bylo konstatováno v souvislosti s osudími, zaoblené okřínky patrně nejsou výhradně mladolužickým tvarem. Sporadicky se mohou objevit nejméně od přechodné středolužické fáze. Touto skutečností se nejen značně snižuje jejich význam pro chronologii, ale má svůj dopad i na chápání vztahu malých a velkých tvarů. Obvykle se malé tvary odvozují od velkých. V tomto případě však zaoblený okřínek o několik generací předbíhá obdobný trend u velkých tvarů. Zcela opačný, avšak současně probíhající trend směřuje k okřínkům s výrazně vystouplým lomem. Zatím ještě ne zcela výrazný je na dvou bohatě zdobených okříncích z hrobu 47/2002 (Tab. 37:1, 2). Na prvním z obou exemplářů se setkáváme s výzdobou do sebe vložených trojúhelníčků a řady vpichů nad svazkem linií. Také hrob 71/2002 obsahuje dva takové okřínky, z nichž jeden je zdoben svazky rýh nejen nad lomem, ale i pod ním (Tab. 49:4) a druhý exemplář, dochovaný bohužel pouze zlomkovitě pokrývá pod lomem výzdoba několikanásobných oblouků přerušených svazkem svislých rýh (Tab. 49:5). Třetí okřínek ze stejného hrobu zdobený na spodku střídavě svislými a vodorovnými skupinami rýh (Tab. 49:6) má lom vysazený o poznání méně. Stejný profil jako předchozí vykazuje také nezdobený kus z hrobu 43/2002 (Tab. 35:1). Do mladolužického stupně náleží četné analogie s oblým nebo naopak vysedlým lomem zdobené různými kombinacemi svazků rýh, vlčích zubů, trojúhelníčků a téměř vždy prokládaných řadami vpichů z pohřebiště v Dnebohu (Hralová 1957, 21, tab. 10:3–7, 12) či z Koldína (Vokolek 2003, Tab. 99:9). Ještě výraznější profilaci má okřínek z hrobu 6/1999 s výrazně prohnutými stěnami, vykloněným okrajem a oblým silně vysazeným lomem (Tab. 12:5). Svazky rýh se posouvají od lomu téměř ke středu prohnutého hrdla. Lom zdobí oválný šikmo rýhovaný otisk připomínající kolek. Tento exemplář zřejmě navazuje na mladolužické okřínky s vysedlým lomem, avšak v našem případě již patří slezskému období. Jiným typem výzdoby okřínů prostřednictvím rýh je střídavě svislé a vodorovné rýhování. V Jaroměři–Čáslavkách je tato výzdoba zastoupena spíše na menších tvarech, okřínku z hrobu 71/2002 (Tab. 49:6) a také jedné míse z hrobu 47/2002 (Tab. 37:4). Snad jednomu okřínu patří skupina zlomků z hrobu 1/2002 (Tab. 16:1, 3–5). Patrně opět nejde o výhradně mladolužický prvek. Objevuje se již v předchozím stupni.

104

11.2.6. Mísy Hranice mezi mísou a miskou popřípadě koflíkem není ostrá. Vzhledem k tomu, že mísy patří mezi převážně hrubší tvary a velikostí i tvarem jsou náchylnější k rozbití, lze předpokládat, že značné množství neurčitelných keramických zlomků patří také této skupině. Ze sídlišť lze rekonstruovat patrně 3 mísy z naleziště 23, nejvýše 6 kusů z naleziště 3, po jedné z nalezišť 4 a 19, nejvýše 3 z naleziště 17 a 2 mísy z naleziště 18 (Tab. 73:1, 10). Většinou se jedná o prosté kónické, někdy svisle rýhované tvary. Vymykají se esovité tvary, především velmi blízké exempláře z naleziště 3 (Vokolek 1994, Tab. 15:8) a 18 (Tab. 73:1) a dále mísa s nízkým hrdélkem z naleziště 17 (Vokolek 1994, Tab. 22:11). Z hrobových nálezů můžeme mezi mísy zařadit nejméně 26 nádob z pohřebiště na nalezišti 2, z nichž 14 je kónických či kulovitých a 12 profilovaných. Z kónických mís se ve čtyřech případech dochovalo ucho k okraji (Tab. 29:5; 53:2; 39:1; 49:1). Osm kusů je nezdobených (Tab. 27:6; 33:7; 39:2; 40:2; 46:4; 48:2; 49:1; 50:3) a čtyři exempláře této skupiny byly zdobeny rýhami, z toho dva běžnými svislými rýhami (Tab. 29:5; 43:6), v jednom případě byly svislé rýhy seshora ohraničeny vodorovnou linií (Tab. 13:6) a čtvrtý kus zdobila střídavě svisle a vodorovně šrafovaná pole (Tab. 37:4), tedy výzdoba, jejíž výskyt je soustředěn především do mladší fáze středního stupně (Martinec 1960, 900). Mísa z hrobu 78/2002 (Tab. 50:3) má vodorovně ven přehrnutý okraj s analogií například z hrobu 5 v Rokytně (Vokolek 2003, Tab. 304:13), z hrobu 1a/1943 v Rosicích nad Labem (Vokolek 1994b, Obr. 5:2) i ze sídliště na nalezišti 3 v Jaroměři (Vokolek 1994, Tab. 15:10) s datací do stupně HA2. Zbývající dva exempláře ze skupiny kónických mís byly opatřeny tordovaným okrajem (Tab. 33:5, 6) a mají analogie na mladolužickém pohřebišti v Dnebohu. Tordování okraje je rozšířeno v soudobé knovízké i slezské kultuře (Hralová 1957, 32; Vokolek 2003, Tab. 34:1; 129:13). Na hornoslezském pohřebišti v Kietrzi jsou doklady těchto mís naopak kladeny již do III. fáze (Gedl 1979, Tab. XV:5; XVIII:2, 9). Ze 12 profilovaných mís z Jaroměře–Čáslavek jsou pouze dvě zdobené. Mísa z hrobu 86/2002 je na spodku drsněná svislým prstováním (Tab. 53:11). Druhá mísa z hrobu 93/2002 má spodek i hrdlo pokryto svislými rýhami (Tab. 54:4). Obě náleží ještě mladší době bronzové. Tři profilované mísy s tunelovým ouškem na lomu (Tab. 60:1; 11:4; 13:1) pocházejí z hrobů datovaných do pozdní doby bronzové podobně, jako mísa s okrajem vytaženým v lalok z hrobu 23/2002 (Tab. 20:10).

105

Vrcholné období mísy zaznamenávají především v době halštatské, kdy se objevuje široká škála tvarů. Nejpočetnější jsou mísy se zataženým okrajem, které početně až dvojnásobně převyšují ostatní varianty. Hranice mezi velkými a malými tvary, jako i hranice mezi mísami a vyššími kulovitými až hrncovitými tvary je velmi neostrá. Na nalezišti 18 patří k mísám se zataženým okrajem nejméně 3 exempláře z objektu 10 (Tab. 89:7, 8, 9), 4 kusy z objektu 18 (Tab. 76:1–5), 5 kusů z objektu 26 (Tab. 82:2–5, 14), 16 kusů z objektu 67 (Tab. 84:6, 9, 11; 85:2, 4, 5, 8; 87:1–9), 3 kusy z objektu 249 (Tab. 79:11, 12, 13) a po jednom z objektů 15, 32 a 72 (Tab. 89:1; 91:4, 5). Do tohoto počtu jsou zahrnuty i mísy spíše polokulovité bez výrazného zatažení okraje. Spolu s několika spíše kónickými tvary tvoří poměrně málo chronologicky citlivou skupinu jemné, mnohdy tuhované a leštěné stolní keramiky. Výzdoba chybí zcela, zaujme snad jen mísa s vlnitým okrajem z objektu 18 (Tab. 75:2). Také na nalezištích 4 (Tab. 63:2), 6 (Tab. 64:3), 12 (Tab. 65:5; 66:3, 4) a 17 (Tab. 67:4) je tento typ zastoupen. Druhou významnou skupinou mís jsou esovité (Tab. 78:8; 83:6; 84:5) až ostře profilované mísy (Tab. 78:1; 81:1, 2; 82:12; 85:3, 7; 89:3, 4; 90:4). Ani tyto tvary nepatří k nejcitlivějším. Vynikají mísy s nízkým prohnutým hrdélkem blížící se tvarem pozdně halštatským na kruhu dotáčeným mísám braubašského typu (Tab. 78:2–4).

11.2.7. Misky a koflíky Misky a koflíky jsou velmi blízké kategorie. Vyjma některých bohatě zdobených koflíků je jediným rozlišovacím znakem přítomnost nebo naopak absence ucha. Protože se však nedochovala ani jedna kompletně zachovaná miska, nelze vyloučit, že jde o koflík s nedochovaným uchem. Jediným tvarem mís či misek bez analogického tvaru koflíku jsou mísy se zataženým okrajem. Koflíky procházejí celým vývojem kultury popelnicových polí. Vyjma jednoho kónického, jednoho esovitého koflíku a dalšího osamoceného ucha z objektu 547 na nalezišti 18 (Tab. 73:1, 8), pocházejí všechny doklady datovatelné do mladší nebo pozdní doby bronzové výhradně z pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Z předpokládaných 37 koflíků tohoto pohřebiště si pouze 11 zachovalo alespoň část ucha. Ze zmíněných 37 koflíků má 11 kusů jednoduchý kónický tvar. U všech šesti kónických koflíků, u nichž se dochovalo ucho nebo jeho část, lze konstatovat, že toto ucho nevystupuje nad okraj. Na pohřebišti v Kietrzi jsou uchem k okraji opatřeny koflíky II. fáze. Až později se ucha zvedají nad okraj (Gedl 1979). Výzdoba je u těchto tvarů poměrně vzácná.

106

Pouze dvakrát se setkáváme se svazkem rýh nade dnem (Tab. 19:4; 23:4), přičemž první z nich obsahuje nad rýhami ještě skupinu vpichů a náleží již slezskému období. Na lužické kónické nebo kulovité koflíky navazují vzácnější již převážně kulovité koflíky slezské. Takový kulovitý koflík s omfalem a mírně nad okraj vystupujícím hraněným ouškem byl nalezen v hrobě 19/2002 (Tab. 19:3). Zlomky uch střechovitě hraněných na nádobách lužických (Tab. 41:1, 2) jsou spíše příznakem mladého stupně (Hralová 1957, 23) popřípadě konce středního stupně (Martinec 1960, 900). Běžnější jsou ve slezských hrobech (Tab. 19:3; 57:4; 11:15, 16) a zpravidla jsou tuhována a leštěna. Ke skupině 24 ostře profilovaných koflíků a jejich zlomků můžeme volně přičlenit také skupinu tří exemplářů (Tab. 22:9; 55:2; 56:5), které nemají lom, ale stlačenou výduť zdobenou svislými skupinami rýžek nebo oválných důlků. Z profilovaných koflíků je pouze jediný exemplář nezdobený (Tab. 26:7). V ostatních případech výzdoba respektuje stejné rámcové schéma. Lom může být nezdobený nebo přesekávaný rýžkami, šipkami, vpichy či protlačený oválnými důlky. Z obou stran bývá ohraničen dvěma svazky rýh. Nad svazkem rýh na hrdle je běžný výskyt skupin šikmých rýžek. Celkový počet svazků rýh pod lomem se pohybuje od jednoho až po čtyři (Tab. 11:4). Ucha se dochovala v pěti případech. Dvakrát bylo ucho vtlačeno dovnitř nádoby (Tab. 25:2, 5). Z jevů, které v souvislosti s koflíky stojí za zmínku je přítomnost laloků na okrajích v nezdobené formě (Tab. 22:9; 27:3; 11:13) a dokonce s výzdobou šrafovaného trojúhelníčku (Tab. 11:6). Přítomnost dalších koflíků v hrobech naznačují také zlomky hrdélek (Tab. 23:7; 57:9; 9:21) nebo zdobených lomů (Tab. 28:13; 58:3; 15:8, 9). První zdobené hraněné koflíky začínají na Moravě v mladolužickém stupni (Kvíčala 1954, 266). V Jaroměři–Čáslavkách však již náleží výhradně souborům z pozdní doby bronzové. Výzdoba vnitřní plochy koflíků není na této lokalitě obvyklá. Objevila se na koflíku z hrobu 4/1999 (Tab. 11:5). Sestává ze soustředných žlábků ohraničujících zploštělý omfalos rozdělený do kříže a rýhovaný. Analogie nacházíme v hrobě 479 v Kietrzi s datací do fáze III (Gedl 1979, Tab. XVIII:9). Obdobné doklady z knovízkého prostředí byly oproti tomu datovány až do stupně HB1 (Jiráň 2001). Ve východočeském prostředí nalezneme obdobnou výzdobu ze slezské fáze Ia na pohřebišti ve Skalici v hrobě 81/1957 (Vokolek 2003, Tab. 112:8). Soustředné žlábky na dně, tentokrát bez středové výzdoby se objevily ještě na koflíku z hrobu 28/2002 (Tab. 25:5). Takové nacházíme v mladolužické keramice s četnými analogiemi například na pohřebišti v Malé Bělé (Hralová 1957, 24). Kromě těchto dvou zdobenějších dokladů se setkáváme s různorodou skupinou prostých nezdobených omfalů,

107

která čítá nejméně 9 dokladů, pokud je možné odlišit od kulovitých nádobek nebo osudíček, kde je omfalos rovněž často uplatněn. Doba halštatská je obdobím ústupu koflíků. Ty jsou zatlačeny do pozadí masovou produkcí mís, přesto až do pozdní doby halštatské nevymizely zcela. Jediný zastupce halštatských koflíků z území Jaroměře pochází z naleziště 12 v ulici Na Cihelnách (Tab. 66:2). Je to prostá nezdobená polokulovitá nádobka s uchem nad okraj. Několik dalších nedochovaných exemplářů prozrazují zlomky uch z lokalit 4 (Tab. 63:12), 6 (Tab. 64:9), 12 (Tab. 66:6), 15 (Tab. 67:1) a 18 (Tab. 86:19). Naopak na vzestupu je v době halštatské vnitřní výzdoba. Vzhledem k malému počtu koflíků, zaujímá především dna mís a talířů. Obvyklou technikou je vlešťování. Jediné dva doklady z Jaroměřska pocházejí z naleziště 12 v ulici Na Cihelnách. První exemplář má zevnitř na dně vyrytý kříž, k němuž se zbíhají vlešťované radiální paprsky (Tab. 66:1). Ve druhém případě se výzdoba soustřeďuje pouze na vnitřní plochu boků mísy se zataženým okrajem. Výzdoba je velmi jemně provedená po technické stránce. Z hlediska provedení motivů je však značně neumělá. Vychází z obvyklého halštatského motivu trojúhelníku s vnitřními příčkami, v tomto konkrétním případě však ve značně nepravidelné podobě (Tab. 66:4).

11.2.8. Hrncovité nádoby Ačkoliv představují hrncovité tvary poměrně bohatou a různorodou skupinu, nepatří k chronologicky citlivým tvarům. I přesto lze postihnout určitý jejich vývoj. Chronologické znaky se soustřeďují na ucha, případně pupky nebo lišty a na orientaci okraje. Pokud se nedochová tato část nádoby, lze zpravidla konstatovat jen přítomnost hrncovitého tvaru. Jako znak lužické kultury lze považovat ovoidní tělo, prohnuté hrdlo a ucha při okraji. Oproti tomu za znaky slezské kultury se považuje umístění postupně se zmenšujících uch níže pod okrajem a baňaté nebo až kónické tělo a částečná ztráta prohnutí hrdla (Hralová 1957, 32, 37; Kvíčala 1954, 264; Sedláček 2005, 24). Protože druhému typu odpovídají také hrncovité nádoby z lužických hrobů 61, 69/2002 z pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách (Tab. 45:9), můžeme je klást spíše do mladolužického období. Toto tvrzení podporuje i přítomnost dalších keramických tvarů, zejména pokročilých forem okřínků v inventáři z hrobu 61/2002. Stejné znaky můžeme sledovat i na hrncovitých nádobách ze slezských hrobů 2/1999 (Tab. 9:9) nebo 102/2002 (Tab. 60:4).

108

Z celkového počtu 16 hrncovitých nádob na zmíněném pohřebišti je 9 opatřeno uchy. Ve dvou případech se objevilo odsazené hrdlo, jednou s uchem od lomu k okraji a se dvěma rohy při napojení na okraj (Tab.49:2) v hrobě s lužickým inventářem a podruhé s tunelovým ouškem pod odsazením (Tab. 26:6) ve slezském hrobě. To lze považovat za další doklad výše zmíněného trendu zmenšování a poklesu uch. Ostatní kusy mají plynulou profilaci. Jen ve dvou dalších případech sahalo ucho až k okraji (Tab. 48:1; 62:1) a v obou případech šlo opět o lužický kontext. Další hrncovité nádoby prozrazují zlomky s uchy (Tab. 22:1; 59:3; 9:9, 13, 15). Ucha se nedochovala u tří soudkovitých (Tab. 57:5; 60:3) a jednoho esovitě profilovaného tvaru (Tab. 45:13). Dvě hrncovité nádoby byly vybaveny namísto uch plastickou páskou (Tab. 12:6; 13:3) a v hrobě 2/1999 se objevily nevýrazně vystupující oblé pupky (Tab. 9:6, 7). Plastické výčnělky či lišty jsou obecně charakteristické pro celý průběh slezského období (Vokolek 2003, 126; Vích 2004, 377). Oba prvky pokračují dále do halštatského období, kdy však výrazně získávají na vrch plastické lišty. Vyskytnou se také hloubené aplikace, například na okraji zdobeném řadou trojúhelníkovitých vpichů (Tab. 59:4) z hrobu 102/2002. Doprovodný materiál vykazuje slezské znaky. Podobný izolovaný zlomek pochází také z naleziště 22 (Tab. 67:13). Všechny další hrncovité tvary nalezené mimo pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách patří halštatskému období. Výraznou převahu mají především soudkovité tvary s plastickou lištou nejrůznějších forem. Takové nalézáme na lokalitách 4 (Tab. 63:6, 13), 12 (Tab. 65:1; 66:8), 21 (Tab. 67:11) a zejména na lokalitě 18. Nejméně 27 exemplářů představuje širokou škálu typů. Kromě klasických jednoduchých soudkovitých tvarů s lištou (Tab. 75:1, 6; 79:6; 80:3; 82:1; 83:3, 4, 5 nebo 89:2) se vyskytnou i varianty se zúženým okrajem oděleným hrankou (Tab. 83:5, 6), které se blíží spíše hlubokým mísám. Pozoruhodné jsou varianty se zesíleným okrajem (Tab. 75:5; 83:2; 85:6; 86:16). První z nich vyniká po technologické stránce nezvykle tvrdým kvalitním výpalem dosahujícím až středověkého charakteru. Pozoruhodný je i třetí jmenovaný exemplář s pásem černého smolného nátěru pod okrajem. K hrncovitým nádobám z lokality 18 se váží ještě dva velmi významné jevy. Prvním z nich, který má rovněž chronologický význam, je použití značného množství tuhy v keramické hmotě. To se týká téměř výhradně hrncovitých nádob a jim tvarově blízkých hlubokých mís. Pro pozdně halštatské prostředí se jedná o spolehlivý poznávací prvek. Překvapující je výskyt reparačních otvorů a to paradoxně právě u hrncovitých tvarů a mís, které mají nejvíce spotřební charakter (75:6; 81:1; 85:4; 89:2).

109

11.2.9. Zvláštní tvary Zvláštním tvarem keramiky jsou chřestítka. Jde o uzavřené nádobky kulovitého, hruškovitého, cívkovitého tvaru nebo ve formě polštářku, uvnitř s kamínky nebo hliněnými kuličkami. Chřestítko (Tab. 55:1) z naleziště 2 patří do nejpočetnější skupiny vyznačující se hruškovitým tvarem, která prochází celým trváním pozdní doby bronzové (Vokolek 2002, 128n). Zdobeno je mladou výzdobou dvou pásů tzv. vlčích zubů. Interpretace chřestítek kolísá mezi rituálním nástrojem (Podborský 1994, 81) a dětskou hračkou (Filip 1934). J. Kvíčala (1950) uvádí několik z tohoto pohledu zajímavých hrobových souborů z Domamyslic. Hroby 12/2002 a 85/2002 obsahovaly pohřeb dospělé osoby a další kultovní náčiní jako hliněná kolečka, picí roh či ve druhém případě množství drobných nádobek snad obětního významu. V případě výbavy hrobu 94/2002 je situace podobná. Nedochovala se žádná větší nádoba, ale nejméně šest bohatě zdobených nádobek s tuhovaným povrchem, poklička a zvláště jantarový korálek. Jde jistě o hrob vymykající se běžnému standardu slezských hrobů. Mimo běžné nádoby stojí i kategorie keramických pokliček. V průběhu slezského stupně se setkáváme se třemi základními typy. Jsou to pokličky ploché diskovité, ploché se šikmo či kolmo zahnutým okrajem a pokličky kuželovité. První nejhojnější typ se vyskytuje na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách v jednom nezdobeném exempláři (Tab. 55:5). Přestože je poklička dochovaná pouze ve fragmentech, je patrný nejméně jeden otvor pro duši. Častěji, a to jak v lužickém tak i ve slezském stupni, se pro překrytí popelnice používá mís. Na závěr je třeba zmínit ještě dva keramické předměty vázané zejména na sídlištní prostředí. Prvním jsou keramické přesleny a ve druhém případě se jedná o keramická vykuřovadla neboli cedníky. Šest ze sedmi dochovaných přeslenů (Tab. 75:3¨; 86:1–6) pochází z jediného objektu 67 na nalezišti 18. Ani jeden typ se neopakuje. Jedná se o vzácný doklad výrobních aktivit na sídlišti. Tzv. vykuřovadla jsou doložena ve více objektech (Tab. 76:6; 86:18; 89:10). Jejich skutečná funkce je předmětem diskuzí. Proti funkci cedníku většinou svědčí velký záměrný otvor ve dně. To není případ exempláře z objektu 18 na nalezišti 18, který má rekonstruovatelný kulovitý tvar s jediným velkým otvorem. V širším slova smyslu mezi keramiku patří také velká hliněná koule s otisky prstů z objektu 736 na nalezišti 18. Nelze určit, zda byla vypálena záměrně nebo šlo o připravenou hrnčířskou hmotu vypálenou náhodně při požáru. Velmi vzácný nález představuje špalíček grafitu z objektu 18 na téže lokalitě. Bez pochyby se jedná o doklad tuhování povrchu nádob přímo v objektu nebo jeho bezprostřední blízkosti. Na základě průhybu stěny lze odhadnout i konkrétní mísu se zataženým okrajem, která byla tímto špalíčkem naposledy tuhována.

110

11.3. Nekeramické nálezy 11.3.1. Bronz Z osmi nalezišť na sledovaném území jsou doloženy nálezy bronzových předmětů datovatelné do doby popelnicových polí. Nejvíce dochovaných exemplářů pochází z pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Bohužel jen menší část lze přiřadit ke konkrétnímu hrobovému celku. Mezi ty bez nálezových okolností patří trojice bronzových hrotů kopí s tulejkou o délce 177, 204 a 255 mm, jehlice s kulovitou hlavicí a trojice příčně rýhovaných náramků o průměru 47 až 49 mm (Vokolek 2003, Tab. 82:15, 16, 22–27). Z hrobových celků se dva honosí nezvykle bohatou výbavou. Z hrobu VII zkoumaného Z. Fiedlerem byl vyzvednut kromě čtyř keramických nádob také soubor 15 bronzových předmětů. Dominuje šestice bronzových náramků, tři tordované, dva šikmo rýhované na způsob tordování a jeden hladký. Dále bylo nalezeno nejméně devět modelů kol s loukotěmi o průměru 28 mm, zdobená jehlice dvojdílné spony, jehlice s dvojkónickou rýhovanou hlavicí, 151 mm dlouhý esovitě prohnutý nůž, bronzový kroužek a nejméně 8 dalších artefaktů nejistých tvarů a funkcí (Vokolek 2003, Tab. 87:1–18). Ještě bohatší hrob XII zkoumaný rovněž Z. Fiedlerem obsahoval působivý hrot kopí o délce 426 mm, unikátní dvojdílnou růžicovou sponu, dva velké rýhované náramky přesahující v průměru 90 mm, dva tordované náramky s průměrem kolem 65 mm a tři další příčně rýhované náramky shodných rozměrů. Z drobných nálezů zaujme sada pěti litých kroužků čočkovitého nebo čtverhranného průřezu, jehlice s cívkovitou hlavicí, plechová rýhovaná trubička a plochá nášivka se dvěma otvory (Vokolek 2003, Tab. 88). Zmíněna je další plechová trubička, spirálovitý náramek a tyčinka. Z 12 nalezených keramických nádob se dochoval pouze pohárek na vysoké nožce. Z dalších hrobů již pocházejí jen jednotlivé kusy. Z hrobu II zkoumaného roku 1935 L. Hájkem je zmiňován bronzový kroužek o průměru 40–48 mm a z hrobu XIII zkoumaného Z. Fiedlerem sada velké (průměr 100 mm) a pěti menších (průměr 50 mm) puklic s oušky. Hrob I/1958 vydal zlomek jehlice se svinutou hlavicí (Vokolek 2003, Tab. 86:17). Že se nedochovaly zdaleka všechny bronzové nálezy ze starších výzkumů dokazuje i zpráva o nálezu 32 bronzových náramků z doby před rokem 1930, ale také zlomku náramku nalezeném roku 1966. Všechny zmíněné bronzové předměty pocházejí z kontextu lužických hrobů nebo je lze do stejného období zařadit typologicky. Soubor bronzových milodarů nalezený roku 2002 ostře kontrastuje s bohatstvím souboru z předválečných nálezů. Za zmínku stojí zlomky plochého bronzového pásku z hrobu 23/2002 (Tab. 20:9). Obdobný zlomek pochází také z hrobu 24/2002 (Tab. 21:3). Podle 111

zlomků jehly můžeme usuzovat na přítomnost blíže neurčitelné jehlice nebo spony v hrobech 42/2002 a 80/2002 (Tab. 34:4, 5; 51:2). Pouze dvě jehlice lze přes jejich chronologickou necitlivost alespoň rámcově zařadit. První z jehlic opatřená pečetítkovou hlavicí (Tab. 60:7) náleží

do

skupiny

jehlic

datovaných

do

mladší

fáze

středolužického

období

(Kytlicová – Vokolek – Bouzek 1964, 151). Několik amorfních bronzových zlomků jehlice se širokou pečetítkovou hlavicí známe také z mladolužického v Dnebohu (Hralová 1957, 27) a poněkud starší také ze Srchu (Vokolek 2003, Tab. 343:10). Druhá jehlice z hrobu 35/2002 je opatřena nevýraznou hřebíkovitou hlavicí (Tab. 28:14). Srovnatelný typ jehlice byl zařazen na počátek pozdní doby bronzové (Kytlicová – Vokolek – Bouzek 1964, 154). Z hrobu 33/2002 pochází žárem přetavené vinutí blíže neurčitelné spony (Tab. 28:11). Kroužky z tyčinky čtverhranného průřezu s jedním koncem tordovaným (Tab. 56:4), prsteny či náušnice, mají četné analogie na mladolužickém pohřebišti v Dnebohu (Hralová 1957, 27) nebo ve Starém Kolíně (Vokolek 2003, Tab. 354:4, 6–8) a v Sezemicích (Vokolek 2003, Tab. 329:7, 8). Při stavbě areálu kasáren na Jakubském předměstí (naleziště 6) byla nalezena lunicovitá prolamovaná patka pochvy meče, 2 nezdobená náramky, jehlice se šikmo provrtanou žebrovanou hlavicí a nákončí pásu (Duška 1898, 35n, Tab. V:2, 9–11). Zmíněné lunicovité nákončí do souboru nepochybně nepatří. Pokud se nejedná o falzum, lze mu hledat analogie především v době římské. Jehlice se tvarově nachází na rozmezí několika příbuzných typů s možností datace od pokročilejšího lužického období po počátek halštatu, obvyklé však není provrtání hlavice (Říhovský 1979). Pravděpodobně nejvýznamnější soubor bronzových artefaktů z doby popelnicových polí byl nalezen roku 1882 v poloze Valáškův kopec (naleziště 10). Soubor údajně tvořila sada 12 bronzových falér, bronzová nádoba, diadém, 2 náramky, sekerka s tulejkou a bronzová čtverhraná nádobka. Dále je v souvislosti s touto polohou uváděna spona italské provenience a snad sem patří také prolamovaná plaketa se dvěma držícími se postavami uložená v Národním muzeu pod inv.č. 105 613, přesto že je označena jako laténská. Celý soubor má zřetelný vztah k východoalpské a severoitalské oblasti. Již J. Duška (1900, 11, 12) uvádí analogické kusy falér ze štýrské lokality Vies nebo přímo z pohřebiště v Halštatu. Na našem území byla podobná puklice nalezena v Týnci nad Labem na Kolínsku. Dataci celého souboru byla věnována značná pozornost. Udávaný vznik jednotlivých předmětů kolísá kolem přelomu 5. a 4. století (Vokolek – Sankot 2001). V místech domu čp. 268 zahradníka F. Hrdého a novostavby p. Jánského u rozcestí silnic Jezbiny–Jaroměř u odbočky k nádraží (naleziště 13) byly učiněny tři nálezy bronzových 112

jehlic. V roce 1908 to byla hlavice jehlice, roku 1929 sada 10 jehlic a roku 1958 další jehlice. Publikovány byly tři jehlice, a to dvě s pečetítkovou hlavicí (Novák 1930; Vokolek 2003, Tab. 89:12) a další s prostou hřebíkovitou hlavicí a s rytým krčkem (Filip 1939, 30, Tab. 12:5). Datace uvedených jehlic nevylučuje současnost s nalezenou keramikou, avšak jejich chronologická citlivost není tak vysoká, aby dataci dále zpřesnily (Říhovský 1979). Severně od nádraží, v sousedství pevnostní reduty (naleziště 14), byla roku 1857 nalezena bronzová nádoba se zlatou spirálou, bronzová sekerka, 2 kroužky s 2 ozdobami, 2 srpy a 2 kladiva. Nálezy se nedochovaly. Při zakládání Fejtkovy cihelny pod návrším Libiny byly zachráněny bronzové kruhy, jehlice a „lžíce“ (Duška 1989, Tab. V:13). Tzv. lžíce podle vyobrazení spíše připomíná některé západoevropské exempláře seker s lištami ze starší až střední doby bronzové. Při výzkumu halštatského sídliště na stavbě haly Kimberly-Clark byly nalezeny tři bronzové artefakty – certoská spona, jehlice a bronzový kroužek. Na základě jihoněmeckých souborů lze sponu (Tab. 92:2) datovat od sklonku stupně HD2 po stupeň LA (Říhovský 1993, 116). Jehlice se třemi vývalky a s odlomeným drobným očkem se až překvapivě podobá jehlicím ze starší doby římské, ačkoliv pochází z bezpečně datovaného souboru (Tab. 92:3). Kotel bronzových předmětů byl podle ústní tradice nalezen v místě domu Dr. Netla na Jakubském předměstí. Jeho datace do doby bronzové je však pouze hypotetická.

11.3.2. Zlato Zlaté artefakty byly na sledovaném území zjištěny ve čtyřech případech. Spirálka či spirálky nalezené roku 1887 při stavbě areálu kasáren na Jakubském předměstí byly ukradeny během Národopisné výstavě v Praze. Podobný osud postihl i zlatý řetěz či spirálu nalezenou roku 1857 Antonínem Kalendou ze Smržova při kopání štěrku pro stavbu železniční trati. Nález prodal dozorce Hrbka zlatníku Rudyšovi v Josefově. Taktéž zlatý drát nalezený v poloze Valáškův kopec byl prodán a neunikl tedy zřejmě zkáze. Dochovaly se pouze nálezy z pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách. Mezi starými nálezy bez hrobových celků se nacházejí tři zlomky zlatých spirálek (Vokolek 2003, Tab. 82:16). Ve 30. letech nalezl Z. Fiedler v hrobě VII dva zlaté kroužky z dvojitého drátu a v hrobě XII čtyři zlomky zlaté spirálky (Vokolek 2003). Nedochovaly se zlaté náušnice nalezené roku 1940. Z novodobých výzkumů pochází pouze drobný zlatý plíšek z lužického hrobu číslo 85/2002 (Tab. 53:2). Výskyt zlata na lokalitě odpovídá obecnému rozšíření zlatých předmětů ve východočeské skupině lužické kultury.

113

11.3.3. Jantar Nejunikátnější nález představuje drobný jantarový korálek ze slezského hrobu číslo 94/2002 (Tab. 55:9). Na rozdíl od některých žárem poškozených kusů z Moravičan musel být korálek z pohřebiště v Čáslavkách–Jaroměři do hrobu vložen až po kremaci. Podobně jako v případě nálezů zlata se na přelomu střední a mladší doby bronzové mění také situace ve výskytu jantaru na našem území. Po bohatství nálezů jantaru v průběhu starší doby bronzové nastává útlum. Poslední doklady pocházejí z přechodné protolužické fáze na rozhraní střední a mladší doby bronzové ze Skalky u Velimi, z Bezměrova u Kroměříže, Hradiska u Kroměříže7. Vzácněji se jantar vyskytuje ještě v počátečním stupni Blučina–Kopčany středodunajských popelnicových polí. Kromě korálků z depotu v Blučině byl jantar nalezen ještě v mohyle IV v Bošovicích a v kostrovém hrobě ze Šatova. Z lužické oblasti se s jantarem setkáváme v jednom starolužickém hrobě 676 z Moravičan. Z téže lokality známe další doklad jantaru z halštatského kontextu, kde se vyskytl spolu se skleněnými perlami. (Plesl 1993) Podobný nedostatek jantaru je charakteristický pro celý okruh kultur popelnicových polí, zvláště pak v kontrastu se starší a střední dobou bronzovou. Že příčinnou nedostatku jantaru není výlučně žárový ritus svědčí výskyt nepřepálených jantarových korálků v žárových hrobech i hojný výskyt v rovněž žárových hrobech Pobaltí. Jedinou výjimkou s bohatším zastoupením jantaru ve středoevropském prostoru je pilinská kultura. Z knovízké kultury známe pouze jantar z depotu bronzů z Jenišovic u Mělníka. Z milavečské oblasti zatím nálezy chybí. Ani v lužické kultuře v Polsku nejsou jantarové nálezy během popelnicových polí nijak časté. Jejich výskyt vrcholí ve starolužickém období a poté až v průběhu halštatu, podobně jako na již zmíněném pohřebišti v Moravičanech. V halštatské fázi popelnicových polí zaznamenáváme také první hromadné nálezy jantaru. Za nepřímý doklad práce s jantarem v Čechách bývá považován nález kruhů ze zlatého drátu s navlečenými jantarovými korály z Tíryntu datovaný S. Marinatem do 12. století př. n. l. Nejbližší analogii po technické stránce výroby mají tyto kruhy u východočeských zlatých osmiček z Černilova, Hradce Králové, Chotěšic u Nymburka, Studců u Nymburka a Býchor u Kolína, které jsou datovány do Reineckeho stupně HA1 (Hrala – Šumberová – Vávra 2000, 255; Plesl 1993).

114

11.3.4. Sklo Z lužického hrobu číslo 42/2002 pochází sada žárem zdeformovaných prostých kroužkových skleněných korálků bleděmodré barvy (Tab. 34:3). Objekt bohužel postrádá vhodný datovací materiál, avšak svým charakterem odpovídají tyto korálky spíše lužickému období. Nálezy skla v lužických skupinách v Čechách převyšují nálezy v okolních kulturách. Přestože stoupá celkový počet exemplářů, počet objektů ve kterých se objevují zůstává téměř stejný jako v předchozích obdobích (Venclová 1989, 228; 1990). To znamená, že se zvětšila velikost jednotlivých souborů. Také naše sada čítá 13 kusů a vzhledem k poškození hrobu mohl být původní počet ještě vyšší. Jsme tedy zřejmě svědky dalšího dokladu zrychlující se společenské stratifikace v lužickém období. Vzhledem k tomu, že nebyly provedeny žádné analýzy, můžeme se o původu skla na naší lokalitě jen dohadovat. V této době nemáme z našeho území doklady místní výroby. Výskyt je omezen téměř výhradně na pohřebiště. Jde tedy nejspíše o import. Významným centrem výroby skla ve stupni BD je především severní Itálie. Nejblíže pak je místní výroba doložena v Tyrolsku (Venclová 1989, 229). Z objektu 249 na nalezišti 18 pochází zlomek korálu ze žluté skelné pasty s modrobílými očky. Jeho datace se shoduje s horizontem výskytu certoské spony, rovněž přítomné v témže objektu. Analogické exempláře pocházejí z nedalekých Holohlav a zejména ve velkém souboru z Lípy.

7

Ze Skalky u Velimi známe trojúhelníkovitý závěsek nalezený v kontextu objektu 11 datovaného do mladé mohylové kultury. Další dva korálky snad téže datace pocházejí z vnějšího příkopu. Jak z Bezměrova, tak i z Hradiska u Kroměříže známe po dvou kusech jantarových korálků (Hrala – Plesl 1989).

115

12. Chronologické postavení lokalit Naleziště 1 lze na základě zlomku osudíčka s lomenou výdutí datovat na přelom stupně BD a HA1. V rozporu s tím nejsou ani všechny nalezené zlomky okřínů. Na pohřebišti v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) lze rozlišit dvě vývojové fáze projevující se i v horizontální stratigrafii. V průběhu mladší doby bronzové se okrajově projevily znaky starší fáze středního stupně BD/HA1 a zejména pak přechodné období k mladší fázi (HA1). Pohřbívání vrcholí v první polovině stupně HA2. Početně jsou zastoupeny také mladolužické prvky datovatelné do druhé poloviny stupně HA2. Horizont osudí s lomenou výdutí, nízkým válcovitým hrdlem nebo plastickou lištou na výduti či lomu kladený na přelom stupňů BD a HA1 se nejzřetelněji projevil v inventáři hrobu z roku 1959 a v hrobech 38 a 52/2002. Méně zřetelně se tento horizont projevil v inventáři hrobu II zkoumaného L. Hájkem, kde je přítomna řada mladších prvků, a také v hrobech 13, 39/2002. Okřínem s vysokou válcovitou horní částí se sem řadí také výbava hrobu 14/1984 (Vokolek 1993a, 581). Hroby II a V zkoumané Z. Fiedlerem byly datovány na přelom starší a mladší středolužické fáze (Vokolek 2003, 117) korespondující již s počátkem stupně HA1. Do této skupiny charakteristické již poměrně významným zastoupením žlábkované výzdoby a zejména skupinou osudí se stlačeným tělem a velmi vysokým hrdlem nebo naopak téměř dvojkónickým profilem s nevýrazným přechodem hrdla a plecí je možné zahrnout i bohaté hroby VII (Z. Fiedler) a 57/2002. Hrob I zkoumaný L. Hájkem, hroby III, VIII, X, XI, XII zkoumané Z. Fiedlerem a hrob II/1958 mají společnou škálu znaků charakteristickou pro mladší fázi středního stupně datovanou do mladší části stupně HA1 a počátku HA2. V keramice převládají osudí s esovitě prohnutým tělem a ostře odděleným kónickým hrdlem. Běžně se objevuje žlábkovaná výzdoba různých forem. Velmi početně jsou zastoupeny souměrné okřínky s výzdobou nad lomem, opatřené někdy nožkou nebo odsazením dna. Obvyklá je i hraněná profilace uch. Z novějších výzkumů lze takto datovat hroby 1, 2, 3, 5, 43, 46, 53, 56, 60, 65, 78, 85, 93, 105 a 107/2002 Mladolužické prvky se objevují v hrobech 12, 37, 40, 47, 61, 62, 64, 67, 69, 70, 71, 72, 74, 81, 86, 110 a 112/2002. Kromě nejvýraznější etážovité profilace hrdel osudí se zaoblují okřínky a rozpadá se jejich výzdoba. Také okříny zaoblují profil a vyklánějí hrdlo. Ucha hrncovitých nádob klesají od okraje. Jen rámcově lužické jsou hroby 42, 48, 79, 82 a 103/2002. Také hroby 106 a 107/2002 lze datovat do lužického období, avšak mají spíše sídlištní charakter.

116

Mezi slezskými hroby se jen ojediněle vyskytnou ještě starší prvky společné pro mladolužické a slezské osídlení, například vyšší tvary osudí dvojkónické nebo vázovité profilace s výzdobou svislých žlábků nebo jen vodorovného svazku rýh provázeného pupky, oblé okříny, okřínky zdobené jednoduchým pásem „vlčích zubů“, kónické mísy a koflíky zdobené jen vodorovným svazkem rýh nebo naopak svislým rýhováním. Takové prvky nacházíme v inventáři hrobu z roku 1999 uloženém v náchodském Muzeu v Náchodě a také ve výbavě hrobů 3, 6/1999, 19, 24, 26, 30, 98 a 102/2002. Klasickému slezskému stupni HB2 je možné připsat hroby 2, 4, 5/1999, 27, 28, 32/2002, 94/2002. Hroby z pozdní doby bronzové zkoumané v letech 1983–1984 náleží mladé fázi Ib se znaky II. stupně, tedy stupňů HB3/HC1 pozorovatelnými například v bronzovém inventáři či přítomnosti jazykovitých výčnělků na spodcích nádob (Vokolek 1993a, 581). Nepravá šňůrová výzdoba a výrazná orientace na horizontální výzdobu i profilaci řadí do této skupiny hrobů také hroby 25 a 96/2002. Jen rámcově do pozdní doby bronzové lze datovat inventáře hrobů 1/1999, 29, 34, 35 a 101/2002 Nedaleké sídliště na parcele č. 3282 (naleziště 3) poskytlo několik dokladů přechodné fáze středolužického stupně, tedy stupně HA1, zejména dvojkónické osudí s plynulým přechodem hrdla a plecí, okřín se svislejší horní částí. Přes rozdílnost mezi hrobovou a sídlištní keramikou můžeme za analogický soubor označit inventář hrobů 38 a 57/2002. Sídliště v místech Justova písníku na Jakubském Předměstí (naleziště 4) řadí přítomnost nízkých válcovitých hrdel osudí spíše do starší fáze středolužického období. Mladší prvek představují okřínky se svazkem rýh nad lomem nebo důlky na plecích osudí projevující se poprvé až v prostředí následující přechodné fáze (první polovina HA1). Halštatskou fázi osídlení dokládají zlomky keramiky z povrchových sběrů. Jedná se o běžný halštatský inventář – soudkovité nádoby s plastickou lištou, mísa se zataženým okrajem, stupňovitá mísa a jazykovitý pupek. V těsném severním sousedství výše uvedeného sídliště na nalezišti 4 byl objeven hrob s 8 nádobami (naleziště 5) zahrnující podle slovního popisu zejména okřín a okřínek s ostrým lomem se střídavě svisle a vodorovně šrafovaným spodkem, okřín s oblým lomem, uvnitř tuhovaný koflík, osudíčko se 4 pupky místo uch a širokým mírně kónickým hrdlem a také krajáčovou mísu s uchy nad okraj. Klasické okříny s ostrým lomem dokazují, že se ještě pohybujeme v lužickém období, avšak na jeho samém závěru, jak lze soudit podle bohaté výzdoby, tuhování, zaoblení druhého okřínu i uch vystupujících nad okraj. Tyto znaky lze označit za společné s následujícím slezským obdobím. Velmi nejasné a zmatené zprávy se vztahují k nalezišti v prostoru kasáren na Jakubském předměstí (naleziště 6). Jediné publikované nálezy uvádí J. Duška (1898). Mezi 117

předměty datovanými do doby bronzové uvádí autor také nákončí pochvy meče patrně z doby římské. Nalezené spirálky zlatého drátu vedly k hypotetické dataci do mladší doby bronzové, avšak podobně jako v případě nálezů v poloze Na Ptákách (naleziště 10), mohou náležet i mladšímu období. Jediný datovatelný nález dokazující aktivity z doby popelnicových polí je jehlice s provrtanou žebrovanou hlavicí. V. Vokolek (2003) konstatuje bez uvedení zdroje informace také existenci slezskoplatěnických hrobů. Ve skutečnosti Duškův popis ani nepředpokládá pohřebiště. Spíše naopak, zvířecí kosti svědčí spíše o sídlištním nálezu, podle zmíněné jehlice a zmínek o tuhovaných střepech datovatelný do doby halštatské. Nelze vyloučit, že se jedná o součást téže lokality, které patří také nálezy zlomků halštatských keramických nádob z nedalekého Justova písníku. V prostoru jaroměřského krematoria (naleziště 7) bylo nalezeno menší množství zlomků keramiky a mazanice. Všechny zastoupené znaky lze nalézt v inventáři pozdní doby bronzové i doby halštatské. Vyšší četnost obloukové výzdoby a rozevřenější profilace koflíků v pozdní době bronzové dokládá zařazení spíše do tohoto období. V místech hřbitova na Jakubském předměstí (naleziště 8) bylo při jeho zakládání porušeno několik hrobů s popelnicemi „rázu lužického bez dalších milodarů“ (Zouzal 1909, 22). J. Filip (1936–1937) uvádí slezské hroby, přičemž se odvolává se zmínku J. Dušky (1989). Ten však zmiňuje jen hroby „lužicko-slezského rázu“ bez dalšího upřesnění. S kvalitou informací je na tom obdobně také lokalita v poloze Brdce mezi Úpou a Metují (naleziště 9). Zde bylo narušeno několik jam s popelem a střepy „nádob tvaru slezského“ (Zouzal 1909, 22), snad tedy pohřebiště z pozdní doby bronzové. Největšímu zájmu z jaroměřských nalezišť se těší naleziště v poloze Na Ptákách (naleziště 10). Útržkovité informace a polykulturní charakter lokality celkový obraz zatemňují, což vedlo v minulosti k řadě rozdílných interpretací. Z písemných zpráv víme o 15 mohylách a několika desítkách jam. Dochovaly se zbytky unikátního souboru artefaktů patrně severoitalského původu datovaných četnými rozbory kolem přelomu 5. a 4. století př. n. l. Pro předpokládané sídliště těsně předcházející pohřebišti chybí kromě drobného souboru keramiky sídlištního charakteru veškeré doklady. Také předchozí lužické aktivity jsou odvozovány pouze

od

přítomnosti

zlatých

nálezů,

což

je

v kontextu

bohatých

pozdněhalštatských nálezů argument více než chatrný. Jen nedaleko od sebe ležící naleziště 11 v místech bývalé prodejny Jednoty v poloze Na Špici a naleziště 12 před čp. 87 v ulici Na Cihelnách jsou shodně datovány do vrcholné halštatské fáze. Nelze vyloučit současnost nebo časovou blízkost obou nalezišť. Oba nálezy se vyznačují jemnou keramikou téměř funerálního charakteru, avšak přinejmenším v prvním 118

případě v nesporně sídlištním kontextu. Není tedy zřejmé, jestli se jedná o dva konce téhož sídliště nebo sídliště s příslušným pohřebištěm. Vzdálenost 200 metrů a některé písemné zmínky vztahující se ke starým nálezům z prostoru ulice Na Cihelnách svědčí spíše pro druhou variantu. Pohřebiště v prostoru odbočky z hlavní silnice k jaroměřskému nádraží (naleziště 13) poskytlo zejména doklady osudí s válcovitým hrdlem a okřínu s ostrým lomem, tedy prvky starší fáze středolužického stupně. V rozporu s tím není ani datace jehlic, avšak detailnější závěry neumožňuje. Žárový hrob s keramickou nádobou obsahující bronzové a zlaté předměty byl nalezen severně od jaroměřského nádraží (naleziště 14). Zprávy o vesměs zničených předmětech umožňují jen hypotetickou dataci do mladší doby bronzové. Sběrem získané nálezy z naleziště 15 na parc.č. 2401 a 2403 umožňují jen rámcovou dataci do mladší doby bronzové. Mezi velmi dlouho známá naleziště postrádající jasnější nálezové okolnosti patří také to z prostoru tzv. Fejtkovy nebo Knížkovy cihelny (naleziště 16). Zprávy mluví o pohřebišti. Ojediněle dochované především bronzové nálezy byly datovány do mladší doby bronzové. Tento závěr dnes již nelze spolehlivě potvrdit. Inventář sídliště zjištěného při překládání hlavní silnice Jaroměř–Hradec Králové (naleziště 17) vykazuje řadu znaků starší fáze středolužického stupně s přesahem do staršího období v podobě orámovaných vypnulin. Mladší fáze osídlení je reprezentována je několika zlomky keramiky ze sběru z objektů IIB a III z roku 1981 a z objektu C z roku 1994. Charakter zlomků neumožňuje bližší určení než do pozdní doby bronzové nebo doby halštatské. Zejména v případě starších zlomků nelze vyloučit ani přiřazení k době římské, která je na lokalitě rovněž zastoupena. Sídliště odkryté v prostoru areálu Kimberly-Clark v Dolních Dolcích (naleziště 18) přineslo doklady osídlení z mladší doby bronzové (objekt 15, 17, 547) i pozdněhalštatského období (objekt 10, 18, 26, 28, 32, 37, 46, 67, 72, 79, 249, 479, 736). Časové rozpětí prvků, vzhledem k nedostatku výzdoby převážně tvarových charakteristik osudí, sahá od přelomu starší a mladší fáze středolužického stupně dále. Jediný okřínek s bohatou značně pokročilou výzdobou vykazuje znaky mladolužického stupně. Halštatskou část naleziště charakterizuje keramický inventář s řadou znaků vrcholného halštatského stupně. Certoská spona se oproti tomu v jihoněmeckých souborech objevuje nejdříve na konci stupně HD2. Podobně tuhová keramika je obvyklá až v pozdně halštatském období. Aktivity na nalezišti lze tedy nejspíše

119

klást kolem přelomu stupňů HD2 a HD3. Na druhou stranu nelze předpokládat přesah do časného laténu. Nálezy ze sběrů na parcele č. 2347 (naleziště 19) umožňují konstatovat pouze příslušnost k lužickému období a vzhledem k přítomnosti okřínu s ostrým lomem s vyloučením nejstaršího a naopak nejmladšího stupně. Naleziště 20 jižně od jaroměřského nádraží na katastru Jezbin poskytlo z povrchového sběru několik zlomků keramiky sídlištního charakteru. Zlomky náleží obecně době popelnicových polí. Jejich tvar a orientace okrajů se s vyšší četností objevuje v mladší době bronzové. K interpretaci lokality je třeba poznamenat, že se nachází v prostoru, odkud jsou známy zmínky o starých nálezech žárových hrobů. V poloze Rtyňská (naleziště 21) na katastru Horních Dolců bylo povrchovým sběrem získáno několik zlomků z keramiky s výzdobným repertoárem obvyklým jak pro pozdní dobu bronzovou, tak pro dobu halštatskou. Jemností zpracování, úpravou povrchu a zalomenou profilací dvou zlomků je tento soubor bližší spíše halštatské produkci. Zlomek z naleziště v Horních Dolcích (naleziště 22) patří do skupiny soudkovitých nádob s pásem vrypů rozšířené zejména po celou dobu halštatskou. Sídliště v Čáslavkách (naleziště 23) poskytlo poměrně nevýrazné podklady pro dataci. Snad jen zlomek žlábkovaného osudí má analogii v patrně mladolužickém hrobě 112/2002 na nedalekém pohřebišti (naleziště 2). Také ucho nad okraj esovitého koflíku spíše svědčí pro mladší stupeň HA2.

13. Sídelní struktura na území Jaroměře Archeologická literatura se při zveřejňování jednotlivých nálezů či výzkumů, ale i v některých souhrnných pracích soustředí často na pouhé konstatování počtu objektů na sídlišti nebo počtu sídlišť a pohřebišť na konkrétním území. Z těchto čísel jsou odvozovány závěry vztahující se k demografickému vývoji pravěké populace. Skutečnost, že nalezené objekty nenáleží zpravidla jediné vývojové fázi, bývá pouze konstatována bez dopadu na konečné závěry. Pro objasnění vývoje sídlištní struktury na vybraném území je nutné nejprve zhodnotit vstupní údaje. Velmi významný činitel je stav vědeckého poznání daného naleziště nebo celého území. Této otázce byla věnována zvláštní pozornost v kapitole Kritika pramenů. Dále musíme znát některé základní demografické údaje, jako je průměrný věk a délka trvání jedné generace. Nutné je také zhodnotit údaje technického a hospodářského rázu, zejména životnost 120

dřevěných staveb, maximální ekonomicky přijatelná vzdálenost obdělávané půdy od sídliště, rozloha takto dosažitelné půdy, rozloha v konkrétním okamžiku obdělávané či obdělatelné půdy, délka cyklu obnovy živin v půdě a strategie boje s potravními konkurenty. Řada těchto údajů je přitom odvozena jen hypoteticky nebo má v publikované literatuře značně široký rozptyl hodnot. Doba popelnicových polí je charakteristická postupným přerodem žárového hospodářství na přílohovou soustavu. Pokročilé žárové hospodářství využívající rádlo umožnilo obdělávat půdu 3–4 roky. Po této době omezil nástup plevelů a houbových chorob výnosy obilí natolik, že musela následovat 5–7 let dlouhá tzv. přílohová fáze, po kterou byly pionýrské plevele a houbové choroby vytlačeny travino-bylinnými společenstvy. Po dvou cyklech muselo být pole převedeno na vyšší vegetační stádium, avšak s ohledem na použití rádla již ne lesní o délce 12–20 let, ale nejvýše na křovinné. V průběhu halštatu pokračoval přechod v přílohovou soustavu vypouštějící i stádium křovinné. Důsledkem bylo i definitivní vyčlenění obdělávané půdy a její stabilizace v krajině vyžadující zároveň i stabilizaci sídlištní struktury. Půda v přílohu musela převyšovat obdělávanou půdu dvoj až trojnásobně (Löw – Míchal 2003, 283n). Zemědělsky využitelné byly patrně jen plochy se sklonem do 4–5° (Smrž 1994, 90). Protože řešené území o výměře 20,5 km2 není izolované od okolního osídlení, jeho hranice jsou politické a ne zcela odrážejí přirozené rozmístění pravěkého osídlení, sledovat budeme také související enklávy. Rozsah sledovaného území tak vzroste na 65 km2. Největší souvislou plochou vyhovující výše zmíněným požadavkům je severní úpská terasa mezi Jakubským Předměstím a intravilánem Svinišťan, o celkové rozloze 470 ha, z toho 210 ha uvnitř řešeného prostoru. Druhá nejrozsáhlejší plocha zabírá labské pravobřeží v prostoru Pražského Předměstí, Cihelen a Dolních Dolců o rozloze 270 ha. Ze západu je ohraničena tokem Doleckého potoka. Příznivé podmínky poskytuje také východní okraj katastru Horních Dolců, a to o rozloze 50 ha, jihovýchodní (75 ha) a západní (60 ha) část katastru Hořenic. Západně od Doleckého potoka poskytoval příznivé podmínky pro zemědělství pás území ohraničený návrším Libiny o využitelné rozloze nejvýše 70 ha. Severněji je hranice jaroměřské sídelní komory nejasná, protože plynule přechází (100 ha) do povodí potoka Jordán s významnými koncentracemi osídlení zejména v okolí Vestce a Rtyně a o něco níže na území Neznášova, Habřiny a severního okraje katastru Holohlav. Z rozsáhlého území jižně od dolního toku Úpy a na labském levobřeží jsou aktivity z doby popelnicových polí jen sporadické. Za pozornost stojí snad jen plošina o rozloze 140 ha vybíhající až v ostrožnou polohu Brdce s jedinými doklady osídlení v tomto prostoru. Hypotetické osídlení

121

josefovského návrší již dnes nelze potvrdit, přestože se dochovaly zmínky o nálezech pravěkých střepů v tomto prostoru. Z plochy území 65 km2 tvoří obdělávatelná plocha 12,35 km2, tedy 19%. Pro vlastní řešené území je to 7 km2 z celkových 20,5 km2, tedy 34%. Kolik obyvatel mohla tato rozloha obdělatelné půdy uživit? Za tímto účelem potřebujeme znát spotřebu člověka doby bronzové. Vyjma většinou jen teoretické možnosti počítání objemů zásobních jam na sídlišti, lze jen stěží hledat v archeologickém pramenném fondu oporu pro takové úvahy. Zbývá tedy obrátit se na novověké etnografické paralely. V některých parametrech se odhady těchto údajů shodují až překvapivě se současnými daty organizace FAO pro jednu z nejchudších zemí světa – Etiopii8. Průměrný věk v této zemi dosahuje pouhých 49 let, podle jiných údajů dokonce jen 42 let. Průměrný obyvatel spotřebuje potraviny v hodnotě 1846,3 tis. Kcal za rok. To odpovídá 55% spotřeby průměrného obyvatele ČR. Podíl obilnin ve výživě přesahuje 70% oproti 43% v ČR. Tento podíl odpovídá 387,5 kg obilnin za rok na jednu osobu (faostat.fao.org). Tedy průměrná 4 členná rodina potřebuje 1550 kg obilí za rok. Při předpokládaných výnosech kolem 900 kg/ha a poměru výsevu a výnosu 1:4 (Löw – Míchal 2003, 283n) je na vyprodukování zmíněných 1550 kg obilí třeba obdělávat nejméně 2,3 ha půdy. Při výše zmíněném žárovém systému o cyklu 3 roky orby, 6 let přílohu, 3 roky orby a 12 let křovinného stupně, by taková rodina potřebovala alespoň čtyřnásobek aktuálně obdělávané půdy, tedy 9,2 ha. Úpská terasa v prostoru mezi Jaroměří a Svinišťany by tedy uživila současně nejvýše 51 rodin, tedy mírně přes 200 obyvatel. Pro celé řešené území pak připadá horní hranice osídlení na 300 obyvatel, spolu s okolními enklávami necelých 540 obyvatel. To odpovídá hustotě 10 obyvatel/km2 uvnitř sledovaného území a 8,3 obyvatel/km2 spolu s okolními enklávami. Je třeba upozornit, že hustota obyvatel je velmi snadno manipulovatelné a tedy ne příliš objektivní číslo, a to v závislosti na rozloze a terénním charakteru zvoleného území9. Celková čísla se téměř zcela shodují se závěry, které učinila D. Dreslerová pro areál Vinařického potoka. Na území 24 km2 mohlo žít až 320 lidí. Při nezměněných podmínkách a uváženém přístupu by zde tato komunita mohla žít neomezeně dlouhou dobu, aniž by narušila ekologickou rovnováhu prostředí (Gojda 2000). Odhadovaná odlesněná plocha 8

Pro potřeby výpočtu roční energetické spotřeby pravěkého člověka pomineme některé méně významné údaje, jako je jiná energetická hodnota současných plodin nebo jiný tělesný typ srovnávaných populací a s tím spojený odlišný metabolismus. Pro pravěkou pšenici dvouzrnku se předpokládá mírně vyšší výživná hodnota na kilogram při nižším výnosu z obdělávané plochy (Löw – Míchal 2003). 9 Sledované území o rozloze 20,5 km2 odpovídá politicky vymezenému prostoru katastrů Jaroměře, Josefova, Jezbin, Horních Dolců a západní poloviny katastru Čáslavek. Údaj 65 km2 se vztahuje k území vymezenému mapovým listem v obrazovách přílohách. Zřejmě nejobjektivnější by bylo vymezení území pomocí rozvodí a přirozených překážek. Ani v takovém případě nelze závěry plnohodnotně srovnávat s jiným územím jen na základě celkové rozlohy.

122

dosahovala 25% území, což je srovnatelné s 19, respektive 34% obdělatelné plochy na Jaroměřsku. Obtížnější je konfrontace těchto údajů s reálně zjištěnými archeologickými prameny. Zejména v případě pohřebišť komplikuje přesnější poznání stav výzkumu. Pouze pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) dovoluje některé dílčí závěry. Pokud budeme za průměrný věk považovat 40 let a délku generace 20 let, pak 57 datovatelných lužických hrobů odpovídá časovým rozsahem 7–9 generacím. Přibližně stejnému časovému úseku odpovídá 31 slezských hrobů. Pokud tedy předpokládáme, že se 3,5 až 4,5krát za dobu využívání lokality obměnila celá populace komunity, pak 57 doložených hrobů z tohoto období odpovídá komunitě 12–16 lidí a 31 hrobů z následující fáze jen 7–9 jedincům. Pro slezskou část pohřebiště je pozoruhodné, že výsledný počet obyvatel přibližně odpovídá počtu hrobů ve všech třech skupinách oddělených vždy volným prostorem bez pohřbů. Pravděpodobnější však je, že se tyto skupiny časově alespoň částečně překrývají a vzhledem k předpokládanému výrazně vyššímu původnímu počtu hrobů vyjadřují spíše sociální členění komunity. Stejným postupem se lze v případě zmínky o 9 hrobech na nalezišti 13 dopočítat komunity o velikosti 6 lidí a v případě mohylníku v poloze Na Ptákách (naleziště 10) 7–8 členů vyšší společenské vrstvy. Vzhledem ke zmínce o dalších desítkách plochých hrobů z posledně jmenované lokality, je možné očekávat odhadem 3–5krát vyšší počty řadových obyvatel. Původní počet hrobů na nalezišti 2 lze dnes obtížně odhadovat. Většina lokality byla zničena již v 19. a 1. polovině 20. století. Okrajové části dosud nebyly prozkoumány, ačkoliv se zdá, že výzkum z roku 2002 zachytil vyznívání hrobů severním a severozápadním směrem. Z terénní konfigurace vyplývá, že původní plocha patrně nepřesáhla 5 hektarů. Při obdobné hustotě a pokračování naznačené horizontální stratigrafie by bylo možno očekávat až 240 lužických a 130 slezských hrobů. Takový hypotetický stav by odrážel existenci komunity 53–68 obyvatel v mladší době bronzové a 29–37 v průběhu pozdní doby bronzové. Ostatní pohřebiště postrádají dostatek nálezů, které by umožnily stanovit časový rozsah využívání lokality. K dispozici je buď jen časový bod nebo naopak jen rámcové určení na období. Lze pouze předpokládat, že doba využívání pohřebišť je obvykle delší, než doba využívání konkrétního sídliště. Pro mladší dobu bronzovou jsou na labském levobřeží, severně od toku Úpy k dispozici dvě přesněji datovaná pohřebiště, a to přinejmenším za současného rozsahu vědomostí nesoučasná. Jediný známý hrob z polohy Na Vrších (naleziště 5) vyplňuje časovou mezeru ve využívání 1,4 km vzdáleného pohřebiště Jaroměř–Čáslavky (naleziště 2). Mezi pravým břehem Labe a Doleckým potokem je známo jediné datované lužické pohřebiště na

123

nalezišti 13. Přibližně 1,3 km dělí toto naleziště od pravděpodobného pohřebiště v Knížkově cihelně na opačném břehu Doleckého potoka. Vzdálenost k dalšímu přepokládanému lužickému hrobu při severovýchodním okraji jaroměřského nádraží činí pouhých 700 metrů. Oba posledně jmenované případy jsou však značně nejisté jak datací tak i interpretací. Lužických sídlišť je známo nejméně 9. Dvě sídliště (naleziště 3 a 23) lze vztáhnout umístěním i datací k velkému pohřebišti Jaroměř–Čáslavky (naleziště 2). Dvojice pohřebiště – sídliště je známa také z prostoru Justova písníku na Jakubském předměstí (naleziště 4 a 5). Jejich nesoučasnost může být způsobena nedostatečnými informacemi o časovém rozsahu využití pohřebiště. Je totiž velmi nepravděpodobné, aby pohřebiště vzniklo v těsném sousedství bývalého sídliště pouhé 2–3 generace po jeho zániku. Poslední lokalitou sídlištního charakteru na labském levobřeží je návrší jaroměřského Starého města. Nelze vyloučit, že bylo opevněno. Doklady chybí, avšak mezi dobou popelnicových polí a dobou hradištní, která je v tomto prostoru prokázána, existuje pozoruhodná shoda ve výběru míst pro vybudování opevnění. Časový rozsah jednotlivých lužických nalezišť podložený datovanými nálezy

BD naleziště

1 2 3 parc.č. 3282 4 Justův písník 5 Na Vrších 8 hřbitov sv. Ivana 13 dům p. Jánského 14 nádraží, u lunety 15 Př. Dolce, parc.č. 2401 16 Fejtkova cihelna 17 přeložka, Autoprofi 18 Kimberly-Clark 19 D. Dolce, parc.č.2347 20 Jezbiny Čáslavky, parc.č. 74–100 23

LI

HA1 L IIA

HA2 L IIB

L IIA/B

980

1000

1020

1040

1060

1080

1100

1120

1140

1160

1180

1200

1220

mladší doba bronzová

1240

(tmavě) i maximální předpokládaný (světle) je uveden v následující tabulce10:

HB1 L III

SPK Ia

S

Náměstí ČSA

P

Čáslavky, Tomanův pís.

S S P P P P/D S P S

S S S S? S

Pro pozdní dobu bronzovou je překvapivě doloženo jen jediné spolehlivě datované pohřebiště, a to v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2). Další, snad současná lokalita, pravděpodobně rovněž s pohřební funkcí, se nachází na návrší Brdce jižně od Úpy. O nic lepší není ani stav poznání sídlišť pozdní doby bronzové. Pokud chybí spolehlivý znak pro pozdní 10

Jemné dělení absolutních dat není snahou o natolik přesnou chronologii, jako spíše pokusem dát v tabulce uvedeným informacím „lidský rozměr“ přiřazením škály dělené na délku lidské generace.

124

dobu bronzovou nebo halštatskou, opírá se datace jen o četnost některých méně výrazných znaků. Jedno takové sídliště lze spojit s výše uvedeným pohřebištěm na nalezišti 2. Další sídliště na levém břehu Doleckého potoka postrádá odpovídající pohřebiště. Snad by k němu mohlo náležet některé z dosud neověřených žárových pohřebišť podél labské terasy a jaroměřského nádraží. Tyto zprávy se vztahují především k hraně terasy přímo areálu nádraží a další k prostoru kolem železničního přejezdu na silnici Jaroměř–Jezbiny. Naopak zcela postrádáme jakékoliv doklady osídlení se vztahem k pohřebišti v poloze Brdce. Tento úzký ostroh široký nejvýše 80 metrů a v délce téměř 1 km obklopený nivou Metuje a Úpy sice neposkytuje dostatečnou plochu pro hospodářské zázemí sídliště, v žádném případě ale nelze očekávat příslušné sídliště na opačném břehu obou řek ani v nivě. Nelze vyloučit, že příslušné sídliště překryla stavba přesunutých opevnění josefovské pevnosti. Časový rozsah využívání jednotlivých nalezišť v pozdní době bronzové podložený datovanými nálezy (tmavě)

HB1 naleziště

2 Čáslavky, Tomanův pís. 5 Na Vrších 7 u krematoria 9 Brdce 17 přeložka, Autoprofi

L III

HB2 SPK Ia

740

760

780

800

820

840

860

880

900

920

940

960

980

1000

1020

pozdní doba bronzová

1040

i maximální předpokládaný (světle) je uveden v následující tabulce:

HC 1

HB3 SPK Ib

SPK II

P P S P S

Výrazně vyšší počet lokalit lze datovat do doby halštatské. Vyjma z povrchových sběrů známého rozsáhlého naleziště při jihovýchodním okraji intravilánu Čáslavek, které v sobě patrně skrývá jak sídliště tak i pohřebiště z doby halštatské, a snad souvisejících nalezišť 4 a 6, se všechny ostatní známé lokality koncentrují do prostoru mezi Labe a Dolecký potok. Platí to pro dvě pohřebiště vzdálená vzájemně nejvýše 400 metrů, avšak podle dosavadních znalostí nikoliv současná. Staršímu z pohřebišť podél ulice Na Cihelnách přísluší i spolehlivě prokázané sídliště. Mladší pohřebiště v poloze Na Ptákách proslulo unikátními časně laténskými nálezy. Také některé znaky keramiky a zejména bronzová certoská spona ze sídliště v areálu firmy Kimberly-Clark svou datací mohou zasahovat až do časně laténského období. I když celý soubor keramiky působí starším dojmem, je třeba uvážit, že ani jedna z lokalit nebyla prozkoumána v úplnosti. Přes poměrně velkou vzdálenost 1,1 km nelze vyloučit, že se v tomto případě jedná o nejpozoruhodnější provázanou dvojici lokalit na Jaroměřsku. Další současné lokality se nacházejí 2 km severněji v prostoru Hořenic a 3,5 km

125

jihozápadně, na katastru obce Neznášov. Časový rozsah využívání nalezišť v době halštatské podložený datovanými nálezy (tmavě) i maximální předpokládaný (světle) je uveden

HC1 naleziště Justův písník kasárny Na Ptákách Na Špici Cihelny, čp. 87 přeložka, Autoprofi Kimberly-Clark Rtyňská, parc.č. 2768 H. Dolce, parc.č. 2907/1

HD1

HD2

HD3

SPK III

LA1

380

400

420

440

460

480

500

520

540

560

580

600

HC2

SPK II

4 6 10 11 12 17S 18 21 22

620

640

660

680

700

720

740

doba halštatská

760

v následující tabulce:

LA2

SPK IV

S S P S P S S? S

Je pozoruhodné, že v mladší a pozdní době bronzové se známé aktivity soustřeďují jen uvnitř řešeného území. Okrajové sídelní komory v rámci Jaroměřska byly obsazeny až v době halštatské. V mladší době bronzové, a to především před polovinou období jsou tedy nepochybně současné 3 samostatné enklávy osídlení, čtvrtá je nejistá. Jen dvě komunity lze doložit pro stupeň HA2. Pro pozdní dobu bronzovou je znám nejmenší počet lokalit, avšak se značným prostorovým rozptylem. Navíc kvalita informací neumožňuje s výjimkou pohřebiště na nalezišti 2 detailnější dataci. Přes značné vzdálenosti je možné, že jsou všechny zjištěné aktivity dílem jediné komunity. Výrazně odlišná je situace v době halštatské, kdy jsou uvnitř řešeného území doložitelné dvě současné enklávy osídlení. Další koncentrace se nachází na území Časlavek a Dolan a také v okolí Hořenic. Obě pravobřežní koncentrace osídlení se s jistotou dožívají časné doby laténské. Počet obyvatel, žijících v době popelnicových polí na Jaroměřsku, vzhledem k vysokým ztrátám archeologických pramenů zaznamenaným přinejmenším v posledních 150 letech, nesporně několikanásobně překračuje obraz, který dochované prameny prezentují. Na druhou stranu lze předpokládat, že tento počet ani zdaleka nedosahoval limitů daných pro jejich obživu reliéfem krajiny a úrovní tehdejší ekonomiky. Výsledný počet obyvatel byl vypočítán zprůměrováním několika čísel, které odrážejí různé charakteristiky stavu poznání archeologických pramenů. Tímto postupem lze alespoň snížit riziko slabých stránek, které obsahují všechny následující výpočty. Minimální archeologicky doložitelný počet obyvatel byl stanoven jako součet výše uvedených hodnot populace pro konkrétní fázi pohřebiště a za každé sídliště nejméně počtu 126

předpokládaného pro jednu rodinu, tedy 4 osoby, v případě více rozeznatelných současných objektů nebo částí sídliště pak příslušného násobku tohoto čísla. Ještě střízlivějšího výsledku dosáhneme, zahrneme-li do výpočtu riziko překrývání populace na pohřebišti a jemu příslušném sídlišti, tím, že bude odečtena nižší hodnota z této dvojice. Pro odhad skutečného počtu

obyvatel

byla

čísla

použita

vyplývající

z počtu

hrobů

na

pohřebišti

v Jaroměři–Čáslavkách (naleziště 2) a protože měla vlivem více proměnných jistý rozptyl, další výpočty byly provedeny odděleně s dosazením horních i spodních hodnot výsledného rozmezí. Do vyšší hranice odhadu byly započítány i lokality nejisté nebo neznámé, pokud lze o jejich existenci uvažovat na základě existence druhého z páru sídliště – pohřebiště. Hodnoty zmíněného pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách jsou platné pro mladší a pozdní dobu bronzovou. Pro halštat je předpokládaný počet obyvatel jednoho sídliště nižší, a to z důvodu ještě větší torzovitosti stavu výzkumu. Protože nelze vyloučit, že reálný počet obyvatel sídliště v průběhu vývoje kolísal, avšak zřejmě ne tak výrazně, jak umožňují soudit dochované archeologické prameny, bylo odděleně počítáno jak s těmito proměnlivými hodnotami, tak i s představou konstantní velikosti sídlišť. Vzhledem k tomu, že výsledný průměr tlačí dolů data ovlivněná stavem výzkumu, byly do něj zahrnuty také v předchozích úvahách vypočítané maximální limity obyvatelstva, které krajina za dané úrovně hospodářství může uživit. Výsledné hodnoty uvádí následující graf: 600 550

horní mez obživy - širší region 65 km2

500

horní mez obživy - užší region 20,5 km2

450 400

výpočet z vyšších dat - konstantní velikost sídlišť

350

výpočet z vyšších dat - kolísající velikost sídlišť

300

výpočet z nižších dat - konstantní velikost sídlišť

250

výpočet z nižších dat - kolísající velikost sídlišť

200

doloženo - prostý součet sídlišť a pohřebišť

150

doloženo - u souvisejících lokalit odečtena nižší hodnota

100

průměrná hodnota osídlení 50

127

HD2 HD3 LA1 LA2

HD1

HC2

HC1

HB3

HB2

HB1

HA

HA

BD

0

Z hlediska hierarchie lokalit na Jaroměřsku vyniknou z obvyklé úrovně lokálního významu dvě lokality, a to je jaroměřské Staré město (naleziště 1) a poloha Na Ptákách na Pražském předměstí (naleziště 10). V prvním případě se s hypotetickým hradištěm časově shoduje zvýšená aktivita v okolí po dobu trvání stupně HA1. To by byl logický důsledek zvýšené potřeby pracovních sil na budování opevnění i vyšších nároků na hospodářské zázemí. Při pohledu na jiná bezpečně doložená lužická hradiště, jejich zázemí a zejména pohřebiště je zřejmé, že tyto areály nevznikají jako sídla aristokracie, ale jsou dílem větší komunity. Některé bohatší hroby mohou odrážet existenci spíše širší privilegované vrstvy než jediné „vládnoucí dynastie“. Zcela opačné argumenty poskytuje druhá jmenovaná lokalita datovaná na samý konec časné doby laténské. Mohylník s 15 mohylami, z nichž jedna skrývala luxusní výbavu patrně severoitalské provenience, a ploché žárové hroby mezi mohylami svědčí o existenci privilegované vrstvy, která kontrolovala strategický prostor, kde jedna z větví jantarové stezky překračovala Labe. K tomuto pohřebišti postrádáme odpovídající rezidenci zmíněné privilegované vrstvy obyvatel, zřejmý je však vztah ke koncentraci soudobých nálezů z Hořenic a zejména pak k lokalitám s výskytem dalších importů – snad sídlům „družiny“. V tomto směru zaujme především zemnice s nálezem certoské spony z areálu Kimberly-Clark a také keramika braubašského typu z okolí Neznášova (Novák 2005). Přilehlé halštatské hradiště Prašivka s doklady osídlení sahajícími až do pozdního halštatu (Vokolek 1979) však již v této době zřejmě využíváno nebylo a zmíněnou rezidenci, ve shodě s dobovými zvyklostmi patrně v podobě palisádou ohrazeného dvorce, je třeba hledat zřejmě někde v prostoru dnešního Pražského předměstí.

128

14. Závěr Koncentrace lokalit z doby popelnicových polí na Jaroměřsku patří k nejhustším ve východních Čechách. Navzdory limitům daným torzovitostí stavu výzkumu představuje jeden z nejhodnotnějších

dosažitelných

zdrojů

informací

pro

studium

sídlištní

struktury

2

a demografického vývoje populace. Celkem 23 lokalit na ploše pouhých 20,5 km doplněných o 9 dalších lokalit v širším zázemí o ploše 65 km2 reprezentuje kompletní vývoj od počátku mladší doby bronzové až do příchodu historických Keltů v průběhu 4. století př.n.l. Na základě detailního studia nálezového inventáře z těchto lokalit, znalostí terénní konfigurace a přírodních poměrů a navazujících nadstavbových úvah se vynořuje obraz značně odlišný od strohých souhrnných čísel, které přináší archeologické bádání. Nejméně zřetelné jsou samotné počátky osídlení kulturou lužických popelnicových polí. Ve východních Čechách představuje střední doba bronzová jedno z nejméně známých období vývoje. Dnes je zřejmé, že východní Čechy nebyly v této době liduprázdné. Ukazují se možnosti v posunech datace některých předcházejících a zejména pak následných starolužických souborů. Budoucí studium patrně umožní tuto časovou mezeru z obou stran uzavřít. Přesto lze stěží předpokládat dostatečnou základnu, z níž by mohl vzejít tak silný růst, k jakému během několika málo následujících generací došlo. Musíme tedy předpokládat příchod nového obyvatelstva. Pokud k němu skutečně došlo z prostředí Slezska, pak bylo území Jaroměře jedním z nejdříve osídlených. Snad pouhých 4 až 5 generací stačilo k dosažení maximálního populačního rozvoje, který v dalším vývoji zůstal nedostižen. Ve stupni HA1 mohlo žít na Jaroměřsku současně přes 250 lidí. Patrně až čtyři sídliště tvořila zázemí předpokládanému hradišti na úzké ostrožně v prostoru dnešního historického jádra Jaroměře. Ve stejné době mohly současně fungovat také dvě další opevněné polohy v okolí, a to poněkud odlehlé hradiště Rotemberk u Habřiny 6,5 km západním směrem a nevýrazná, ale rovněž opevněná poloha u Holohlav vzdálená 6,1 km jihozápadně. Přes mírný pokles přetrvalo husté osídlení i v následujícím stupni HA2. V jeho závěru patrně došlo k prudkému poklesu populace. Pokud budeme důvěřovat nenápadné zprávě o pohřbu zachráněném v poloze Na Vrších v roce 1911 (Zouzal 1912), pak vývoj nebyl zcela přerušen a plynule navázal na osídlení pozdní doby bronzové. Po toto období zůstal stav populace téměř o polovinu nižší. Počet současných sídlišť lze jen těžko odhadnout. Tři současná sídliště se jeví jako nejoptimističtější odhad. Spíše je možno předpokládat ještě o jedno méně. Mezi lokalitami žádná výrazněji nevyniká. Zaujme snad jen nepatrný jantarový korálek v hrobě plném drobných bohatě zdobených

129

nádobek doplněných chřestítkem z pohřebiště v Jaroměři–Čáslavkách. Na přelomu pozdní doby bronzové a doby halštatské se patrně nastartoval nový vzestup, který vedl k druhému výraznému vrcholu osídlení. Kolem 200 obyvatel mohlo tehdy obývat až 4 sídelní komory současně. V této době také fungovalo 6 km opět jihozápadním směrem od Jaroměře hradiště na vrchu Prašivka u Habřiny. Přes pokles v pozdní době halštatské se jedná patrně o nejzajímavější období vývoje. Snad to byla jedna z větví jantarové stezky, která přinesla Jaroměřsku značnou prosperitu spojenou s přílivem jižních importů. Patrně kolem 150 obyvatel ekonomicky zajišťovalo skupinu privilegovaných jedinců, která však mohla mít pod kontrolou území výrazně větší, zahrnující také sousední údolí potoka Jordán s rozsáhlým sídlištěm jižně od obce Neznášov. Další soudobé bohaté nálezy pocházejí z Holohlav i 10 km vzdálených Lochenic. Pohřebiště v prostoru Hořenic pak dokládá splynutí obyvatelstva kultury popelnicových polí s nově příchozími Kelty. Zdali k tomu došlo násilně nebo třeba formou „palácového převratu“ lze jen spekulovat. Za dobu bezmála 900 let zanechávalo přes 44 generací reprezentujících snad až 4000 lidských jedinců za sebou četné stopy, z nichž mnohé nepochybně unikly zkáze a dosud čekají na objevení. Studium doby popelnicových polí na Jaroměřsku poukázalo ještě na jeden rozměr poznání, a to je studium starých muzejních sbírek a dobového tisku, kde se skrývá překvapivé množství cenných informací. Oba tyto zdroje mohou v budoucnu potvrdit, poopravit nebo zcela vyvrátit zde představený obraz vývoje regionu Jaroměřska v mladší době bronzové až časné době laténské.

130

Seznam zkratek AAC – Acta archaeologica carpatica AR – Archeologické rozhledy ČMMZ – Časopis Moravského muzea zemského ČNM – Časopis Národního muzea ČSM – Časopis Slezského muzea FAP – Fontes archaeologici Pragenses PBF – Prähistorische Bronzefunde PA – Památky archeologické SbFFMU – Sborník prací Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně SbNM – Sborník Národního Muzea SlA – Slovenská archeológia StAÚ – Státní archeologický ústav ÚAM – Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně ZMVČ – Zpravodaj Muzea východních Čech v Hradci Králové (dříve ZKMVČ)

Seznam použité literatury Boček, J. 1985: Čáslavky. BZO 1982/83, č. 38b, Praha. Bouzek, J. – Koutecký, D. 2000: Lužická kultura v severozápadních Čechách. Most. Buśko, C. 1987: Rekonstrukcja niektórych elementów obrzadku pogrzebowego ludności kultury luźyckiej. Silesia Antiqua, t. XXIX, s. 59–93. Dehn, W. 1966: Eine böhmische Zierscheibe der Frühlaténezeit in Berlin. SbNM XX, s. 137–148, Praha. Demek, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí. Praha. Duška, J. 1898: Nálezy předhistorické v kraji královéhradeckém. Hradec Králové. Duška, J. 1900: Památky po našich pohanských předcích v kraji královéhradeckém. Jaroměř. Faltysová, H. – Mackovčin, P. – Sedláček, M. a kol. 2002: Chráněná území ČR V. – Královéhradecko. Praha. Filip, J. 1934: Kultovní předměty v pravěku. PA XXXV, s. 103–109, Praha. Filip, J. 1936/1937: Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách. Praha. Filip, J. 1939: Lužická kultur v Československu, PA XXXXI, s. 14–51, Praha.

131

Frolík, J. – Kalferst, J. – Sigl, J. 1984: Archeologické nálezy v roce 1983. ZKMVČ XI/1, Hradec Králové. Gediga, B. 1967: Plemiona kultury luzyckiej w epoce brązu na Ślasku środkowym, Wrocław – Warszawa – Kraków. Gedl, M. 1979: Stufengliederung und Chronologie des Gräberfeldes der lausitzer Kultur in Kietrz. Práce archeologiczne 27. Geobotanická mapa ČSSR 1969, M-33-XVI Hradec Králové. Geologická mapa ČSSR 1990, Mapa předčtvrtohorních útvarů 1:200 000. List Hr. Králové. Gojda, M. 2000: Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha. Gollub, S. 1960: Endbronzezeitliche Gräber in Mittel- und Oberschlesien, Bonn. Hejhal,

P.

1998:

Záchranný

archeologický

výzkum

na

staveništi

autobazaru

v Jaroměři–Dolních Dolcích v roce 1994, ZMVČ 24, s. 30–36, Hradec Králové. Hrala, J. – Šumberová, R. – Vávra, M. 2000: Velim, A Bronze Age fortified site in Bohemia. Praha. Hralová, J. 1957: K problémům pozdní doby bronzové v Pojizeří. SbNM XI-A-1, Praha. Hralová, J. 1962: Lužické pohřebiště v Malé Bělé. FAP 5, Praha. Hralová, J. 1966: Lužická dělená nádobka z Jaroměře. ČNM 135, s. 137–139. Praha. Charvátová, K. – Spurný, V. – Venclová, N. 1992: Nálezové zprávy StAÚ 1919–1952, 75. Praha. Jiráň, L. 2001: Symbol und Schema – bildliche Bestimmungsmittel in der jüngeren Vorgeschichte. In.: Sztuka epoki brązu i wczesnej epoki źelaza w Europie środkowej. Wrocław – Biskupin. Kalferst, J. 1981; Zpravodaj KMVČ IX/1, s. 1–43, Hradec Králové. Kalferst, J. 1984: Jaroměř. BZO 1980/81, 131a, Praha. Kalferst, J. 1995: Jaroměř. BZO 1990/2, č.198, Praha. Kalferst, J. 1995: Výzkum na staveništi autobazaru v Jaroměři–Dolních Dolcích. ZMVČ 21, s. 36–40, Hradec Králové. Kalferst, J. – Sigl, J. – Vokolek, V. 1989: Archeologické nálezy získané v letech 1987–1988. ZKMVČ XVI/1, s. 3–19. Hradec Králové. Kalferst, J. – Sigl, J. – Vokolek, V. 1990: Nové archeologické přírůstky KMVČ v Hradci Králové v r.1989. ZKMVČ XVII/1, s. 3–21. Hradec Králové. Kalferst, J. – Sigl, J. – Vokolek, V. 1999: Přírůstky sbírky AO MVČ v Hradci Králové za roky 1998 a 1999. ZMVČ 25, s. 3–31, Hradec Králové. Kalferst, J. – Sigl, J. 1985: Archeologické nálezy v roce 1984. ZKMVČ XII/1, s. 5–20.

132

Kolník, T. 1979: Predstavy človeka v praveku a včasnej dobe dejinnej o posmrtnom živote vo svetle pohrebísk so žiarovým rítom. In.: Historické korene vzniku náboženstva a jeho prejavy v praveku a včasnej době dejinnej, s. 88–93. Kvíčala, J. 1950: Příspěvek ke kultovním poměrům mladší doby bronzové na Hané. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 59, s. 3–11. Kvíčala, J. 1954: Vznik slezské kultury na Moravě. PA XLV, s. 263–275, Praha. Kytlicová, O. – Vokolek, V. – Bouzek, J. 1964: Zur urnenfelderzeitlichen Chronologie Böhmens. Acta musei reginaehradecensis, Scientiae sociales VII, Hradec Králové. Löw, J. – Míchal, I. 2003: Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy. Martinec V. 1958: Lužické nálezy v Jaroměři. AR X, s. 312–315, Praha. Martinec, V. 1960: Pohřebiště lužické kultury v Pouchově u Hradce Králové. AR XII/1960, s. 860–903, Praha. Nekvasil, J. 1970: Konečný vývojový stupeň středního (slezského) období lužické kultury na Moravě. PA LXI/1, s. 15–92, Praha. Nekvasil, J. 1982: Pohřebiště lužické kultury v Moravičanech, Fontes Archaeologiae Moravicae, Tomus XIV-1, 2, Brno. Novák, M. 2005: Halštatský soubor z Jaroměře–Na Cihelnách. ZMVČ 31, s. 208–211. Hradec Králové. Novák, M. 2005: Pohřebiště lidu popelnicových polí v Jaroměři–Čáslavkách (Rukopis diplomové práce uložený na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně). Novák, V. 1930: Praehistorické nálezy na Jaroměřsku. Ročenka městského musea v Jaroměři I, s. 15–18, Jaroměř. Nowiński, J. T. 2000: Grzechotki ludności kultury luźyckiej w kontekście przestrzeni sakralnej. In.: Kultura symboliczna kregu pól popielnicowych epoki brązu i wczesnej epoki źelaza w Europie środkowej, Warszawa – Wrocław – Biskupin. Petera-Rohoznický, F. 1859: Archeologické zprávy z Jaroměře od roku 1858. PA III, s. 277–283. Praha. Plesl, E. 1993: Zur Frage des Bernsteinvorkommens während der Urnenfelderperiode in der Tschechoslowakei. In: Bouzek, J – Beck, C. W. (ed.): Amber in archaeology. Procedings of the second international conference on amber in archaeology, Liblice 1990. s. 164–170, Praha. Podborský, V. 1994: Náboženství našich prapředků. Brno. Říhovský, J. 1979: Die Nadeln in Mähren und in Ostalpengebiet (von der mittleren Bronzezeit bis zur älteren Eisenzeit). PBF, Abteilung 13, Band 5, Stuttgart. 133

Říhovský, J. 1993: Die Fibeln in Mähren. PBF, Abteilung 14, Band 9, Stuttgart. Sedláček, R. 2001: Pohřebiště lidu popelnicových polí v Domamyslicích (Rukopis diplomové práce uložený na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně). Sedláček, R. 2005: Domamyslice, pohřebiště lidu popelnicových polí. Pravěk Suppl.13, Brno. Schránil, J. 1928: Vorgeschichte Bohmens und Mahrens. Berlin und Leipzig. Sigl, J. – Vokolek, V. 1982: Archeologické nálezy v letech 1980–81, ZKMVČ IX/1, s. 5–14. Sigl, J. – Vokolek, V. 1984: Jaroměř. BZO 1980/81, 130h, ch, 131b, Praha. Sigl, J. – Vokolek, V. 2001: Záchranný archeologický výzkum na „přístavbě výrobního závodu Kimberly-Clark a.s.“ v Jaroměři v roce 2000. ZMVČ 27, s.73–80, Hr. Králové. Sklenář, K. 1998: Archeologický slovník 3. Keramika a sklo. Praha. Smrž, Z. 1994: Výsledky studia pravěkého přírodního prostředí v mikroregionu Lužického potoka na Kadaňsku (severozápadní Čechy). In: Beneš, J. – Brůna, V. (ed.): Archeologie a krajinná ekologie. Most. Šnajdr, L. 1891: Počátkové předhistorického místopisu země české a některé úvahy odtud vycházející. Pardubice. Štrof, A. 1993: Kultura lužických popelnicových polí. In.: Podborský, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy, Brno. Točík, A. 1979: Predstava človeka v praveku a včasnej dobe dejinnej o posmrtnom živote vo svetle archeologických prameňov z pohrebísk. In.: Historické korene vzniku náboženstva a jeho prejavy v praveku a včasnej dobe dejinnej, s. 81–87. Válek, B. 1964: Půdy východních Čech. Havlíčkův Brod. Veliačik, L. 1979: Historické korene náboženstva a jeho prejavy v dobe bronzovej. In.: Historické korene vzniku náboženstva a jeho prejavy v praveku a včasnej době dejinnej, s. 74–80. Veliačik, L. 1983: Die Lausitzer Kultur in der Slowakei. Nitra. Venclová, n. 1989: Sklo mladší a pozdní doby bronzové a doby halštatské a interregionální kontakty v Evropě. In.: Problemy kultury luźyckie na Pomorzu. s. 227–237, Slupsk. Venclová, N. 1990: Prehistoric glass in Bohemia. Praha. Vích, D. 2004: Pohřebiště kultury lužických popelnicových polí ve Ptení, okr. Prostějov. AR LVI, s. 348–382, Praha. Vokolek 1982: ZKMVČ IX/1, s. 1–35, Hradec Králové. Vokolek, V. 1962: Příspěvek k poznání východočeské lužické kultury. Práce muzea v Hradci Králové a v Pardubicích, Seria B, 4, s. 3–124, Hradec Králové. Vokolek, V. 1966: Pohřebiště a sídliště lidu popelnicových polí v Třebešově. Hradec Králové. 134

Vokolek,V. 1975: Jaroměř. BZO 1972, č. 91. Praha. Vokolek,V. 1978: Jaroměř. BZO 1975, 84. Praha. Vokolek, V. 1979: Nové slezskoplatěnické hradiště „Prašivka“ v Habřině. ZKMVČ VI/1, s. 19–22, Hradec Králové. Vokolek, V. 1984: Záchranný výzkum žárového pohřebiště ve Vlkově, ZKMVČ X/1, s. 16–19, Hradec Králové. Vokolek,V. 1985: Jaroměř. BZO 1982/83, 144e, Praha. Vokolek, V. 1987: Slezskoplatěnický objekt z Jaroměře. AR XXXIX, s. 570–573, Praha. Vokolek, V. 1988: Osady lužické kultury ve východních Čechách. Část I. Fontes Musei Reginaehradecensis XVI-1, HradecKrálové. Vokolek, V. 1990: Pohřebiště lužické kultury, In: Lochenice, Praehistorica XVI, s. 51–67. Vokolek, V. 1992: Slezskoplatěnické pohřebiště v Kuněticích. Východočeský sborník historický II, s. 1–32, Pardubice. Vokolek, V. 1993: Žárové hroby z Jaroměře. AR XLV, s. 575–584, Praha. Vokolek,V. 1994: Osady lužické kultury ve východních Čechách II, Fontes musei reginaehradecensis XVI/2, Hradec Králové. Vokolek, V. 1994: Pohřebiště kultury popelnicových polí v Rosicích nad Labem. Východočeský sborník historický IV, s. 1–14, Pardubice. Vokolek, V. 1998: Sídliště lidu popelnicových polí v Libišanech, Východočeský sborník historický 7, s. 3–17, Pradubice. Vokolek, V. 1999: Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři. Hradec Králové. Vokolek, V. 2002: Gräberfeld der Urnenfelderkultur von Skalice/Ostböhmen. Praha. Vokolek, V. 2003: Pohřebiště lužické kultury ve východních Čechách I., II. Praha. Vokolek,V. – Boček, J. 1987: Čáslavky. BZO 1984/85, č. 46, Praha. Vokolek, V. – Kalferst, J. 1985: Výzkum v Kostelci nad Orlicí v roce 1984, ZKMVČ XII/1, s. 67–72, HradecKrálové. Vokolek, V. – Rataj, 1964: Lužický mohylník v Jeřicích. AR XVI, s. 20–27. Vokolek, V. – Sankot, P. 2001: Ein neuer Blick auf den frühlatènezeitlichen Fund in Jaroměř. AR LIII, s. 236–255. Zouzal, T. 1909: Lid polí popelnicových na Jaroměřsku. Hradecký kraj VI, s. 12–23, Jaroměř. Zouzal, T. 1912: Nové předhistorické nálezy v Jaroměři, Hradecký kraj VII, s. 36–40, 69–71. Jaroměř.

135

Seznam obrazových příloh: Tab. 1: 3D model území Jaroměřska s vyznačením nalezišť z doby popelnicových polí, hranic sledovaného území a přirozeného vymezení regionu. Tab. 2: Mapa nalezišť z mladší doby bronzové. Tab. 3: Mapa nalezišť z pozdní doby bronzové. Tab. 4: Mapa halštatských nalezišť. Tab. 5: Tab. 5: Chronologická tabulka lokalit s datací podepřenou nálezy (tmavě) a datací předpokládanou (světle); Tabulka vzájemných vzdáleností lokalit (v metrech). Tab. 6: Situační plán naleziště 2, dole detail plochy výzkumu z roku 2002. Tab. 7: 1 lokalita 1 – Náměstí ČSA; 2–4 lokalita 1 – za čp. 16; 5–7 lokalita 2 – hrob z roku 1959 na poli Arnošta Vajse Tab. 8: 1–5 lokalita 2 – hrob z roku 1959 na poli Arnošta Vajse; 6 lokalita 2 – sběr z r. 1966; 7, 8 – lokalita 2 – sběr z r. 1967; 9 lokalita 2 – sběr z r. 1979; 10 lokalita 2 – sběr z 15.3.1981 Tab. 9: 1–8 lokalita 2 – hrob 1/99; 9–17 lokalita 2 – hrob 2/99; 18–23 lokalita 2 – hrob 3/99. Tab. 10: 1–16 lokalita 2 – hrob 4/99. Tab. 11: 1–12 lokalita 2 – hrob 4/99. Tab. 12: 1–4 lokalita 2 – hrob 5/99; 5–10 lokalita 2 – hrob 6/99; 11, 12 lokalita 2 – sběr 1999. Tab. 13: 1–14 lokalita 2 – hrob z r. 1999, M Náchod. Tab. 14: 1–11 lokalita 2 – sběr z r. 2002. Tab. 15: 1–19 lokalita 2 – sběr z r. 2002. Tab. 16: 1–5 lokalita 2 – hrob 1/2002; 6, 7 – lokalita 2 – hrob 2/2002; 8–11 lokalita 2 – hrob 3/2002. Tab. 17: 1 lokalita 2 – hrob 5/2002; 2–5 lokalita 2 – hrob 12/2002; obj. 6–11/2002 bez nálezů. Tab. 18: 1–4 lokalita 2 – hrob 13/2002; 5 lokalita 2 – hrob 17/2002; objekty 14, 15, 16, 18/2002 bez nálezů. Tab. 19: 1–6 lokalita 2 – hrob 19/2002. Tab. 20: 1–4 lokalita 2 – hrob 21/2002; 5–8 lokalita 2 – hrob 22/2002; 9, 10 lokalita 2 – hrob 23/2002; objekt 20/2002 bez nálezů. Tab. 21: 1–6 lokalita 2 – hrob 24/2002. Tab. 22: 1–13 lokalita 2 – hrob 25/2002. Tab. 23: 1, 2 lokalita 2 – hrob 25/2002; 3–8 lokalita 2 – hrob 26/2002.

136

Tab. 24: 1 lokalita 2 – hrob 26/2002; 2–5 lokalita 2 – hrob 27/2002. Tab. 25: 1–3 lokalita 2 – hrob 27/2002; 4–6 lokalita 2 – hrob 28/2002. Tab. 26: 1–4 lokalita 2 – hrob 28/2002; 5–8 lokalita 2 – hrob 29/2002. Tab. 27: 1–7 lokalita 2 – hrob 30/2002. Tab. 28: 1–10 lokalita 2 – 32/2002; 11, 12 lokalita 2 – hrob 33/2002; 13 lokalita 2 – hrob 34/2002; 14 lokalita 2 – hrob 35/2002; 15 lokalita 2 – hrob 36/2002; objekt 31/2002 bez nálezů. Tab. 29: 1–5 lokalita 2 – hrob 37/2002. Tab. 30: 1 lokalita 2 – hrob 37/2002; 2, 3 lokalita 2 – hrob 38/2002. Tab. 31: 1 lokalita 2 – hrob 38/2002; 2 lokalita 2 – hrob 39/2002; 3–5 lokalita 2 – hrob 40/2002. Tab. 32: 1, 2 lokalita 2 – hrob 40/2002. Tab. 33: 1–7 lokalita 2 – hrob 40/2002. Tab. 34: 1 lokalita 2 – hrob 40/2002; 2 lokalita 2 – hrob 41/2002; 3–7 lokalita 2 – hrob 42/2002. Tab. 35: 1, 2 lokalita 2 – hrob 43/2002; hroby 44 a 45/2002 s keramickým inventářem v nerekonstruovatelném stavu. Tab. 36: 1–11 lokalita 2 – hrob 46/2002. Tab. 37: 1–4 lokalita 2 – hrob 47/2002; 5, 6 lokalita 2 – hrob 48/2002; 7 lokalita 2 – hrob 51/2001; objekty 49 a 50/2002 bez nálezů. Tab. 38: 1, 2 lokalita 2 – hrob 52/2002. Tab. 39: 1–5 lokalita 2 – hrob 53/2002. Tab. 40: 1 lokalita 2 – hrob 54/2001; 1, 2 lokalita 2 – hrob 56/2002; objekt 55/2002 bez nálezů. Tab. 41: 1–5 lokalita 2 – hrob 57/2002. Tab. 42: 1–3 lokalita 2 – hrob 57/2002. Tab. 43: 1–8 lokalita 2 – hrob 57/2002. Tab. 44: 1–4 lokalita 2 – hrob 57/2002; 5 lokalita 2 – hrob 60/2002; objekty 58 a 59/2002 bez nálezů. Tab. 45: 1–12 lokalita 2 – hrob 61/2002. Tab. 46: 1–3 lokalita 2 – hrob 62/2002; 4, 5 lokalita 2 – hrob 64/2002; objekt 63/2002 bez nálezů. Tab. 47: 1, 2 lokalita 2 – hrob 64/2002; 3 lokalita 2 – hrob 65/2002; 4 lokalita 2 – hrob 67/2002; objekty 66 a 68/2002 bez nálezů. 137

Tab. 48: 1–6 lokalita 2 – hrob 69/2002. Tab. 49: 1, 2 lokalita 2 – hrob 70/2002; 3–6 lokalita 2 – hrob 71/2002; 7 lokalita 2 – hrob 72/2002; 8 lokalita 2 – hrob 73/2002; 9, 10 lokalita 2 – hrob 74/2002. Tab. 50: 1 lokalita 2 – hrob 76/2002; 2, 3 lokalita 2 – hrob 78/2002; hroby 75 a 77/2002 bez keramických milodarů. Tab. 51: 1 lokalita 2 – hrob 79/2002; 2 lokalita 2 – hrob 80/2002; 3–9 lokalita 2 – hrob 81/2002. Tab. 52: 1–7 lokalita 2 – hrob 81/2002; 8 lokalita 2 – hrob 82/2002; 9 lokalita 2 – hrob 84/2002; objekt 83/2002 bez nálezů. Tab. 53: 1–7 lokalita 2 – hrob 85/2002; 8–13 lokalita 2 – hrob 86/2002. Tab. 54: 1 lokalita 2 – hrob 88/2002; 2 lokalita 2 – hrob 89/2002; 3 lokalita 2 – hrob 92/2002; 4–6 lokalita 2 – hrob 93/2002; hrob 87/2002 bez keramických milodarů; objekty 90 a 91/2002 bez nálezů. Tab. 55: 1–11 lokalita 2 – hrob 94/2002; hrob 95/2002 bez dochovaných keramických milodarů. Tab. 56: 1–6 lokalita 2 – hrob 96 + 97/2002. Tab. 57: 1–11 lokalita 2 – hrob 96/2002. Tab. 58: 1–4 lokalita 2 – hrob 98/2002; 5 lokalita 2 – hrob 99/2002; 6 lokalita 2 – hrob 100/2002; 7–10 lokalita 2 – hrob 101/2002. Tab. 59: 1–7 lokalita 2 – hrob 102/2002. Tab. 60: 1–5 lokalita 2 – hrob 102/2002; 6, 7 lokalita 2 – hrob 103/2002; objekt 104/2002 bez nálezů, hrob 105/2002. Tab. 61: 1 lokalita 2 – hrob 105/2002; 2–7 lokalita 2 – hrob 106/2002; 8 lokalita 2 – hrob 107/2002; 9 lokalita 2 – hrob 108/2002; objekt 109/2002 bez nálezů. Tab. 62: 1–4 lokalita 2 – hrob 110/2002; 5 lokalita 2 – hrob 112/2002; objekt 111/2002 bez nálezů. Tab. 63: 1–6 lokalita 4 – sběr z r. 1980; 7–12 lokalita 4 – sběr z r. 1981; 13 lokalita 4 – sběr z r. 1983. Tab. 64: 1–6 lokalita 6 – parc.č. 3507, k.ú. Jaroměř; 7–10 lokalita 6 – parc.č. 199/1, k.ú. Čáslavky. Tab. 65: 1–6 lokalita 12 – objekt z r. 1994; mapa lokalit 11 a 12. Tab. 66: 1–8 lokalita 12 – objekt z r. 1994.

138

Tab. 67: 1, 2 lokalita 15 – sběr z r. 1979; 3, 4 lokalita 17 – objekt IIB z r. 1981; 5, 6 lokalita 17 – objekt III z r. 1981; 7, 8 lokalita 20 – sběr z r. 1987; 9–12 lokalita 21 – sběr z r. 1969; 13 lokalita 22 – sběr z r. 1981. Tab. 68: 1, 2 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 69: 1–3 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 70: 1–5 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 71: 1–3 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 72: 1–5 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 73: 1–10 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 74: 1 lokalita 18 – objekt 547. Tab. 75: 1–6 lokalita 18 – objekt 18. Tab. 76: 1–6 lokalita 18 – objekt 18. Tab. 77: 1–6 lokalita 18 – objekt 18. Tab. 78: 1–9 lokalita 18 – objekt 18. Tab. 79: 1–13 lokalita 18 – objekt 249. Tab. 80: 1–3 lokalita 18 – objekt 26. Tab. 81: 1, 2 lokalita 18 – objekt 26. Tab. 82: 1–17 lokalita 18 – objekt 26. Tab. 83: 1–8 lokalita 18 – objekt 67. Tab. 84: 1–11 lokalita 18 – objekt 67. Tab. 85: 1–10 lokalita 18 – objekt 67. Tab. 86: 1–21 lokalita 18 – objekt 67. Tab. 87: 1–9 lokalita 18 – objekt 67. Tab. 88: 1 lokalita 18 – objekt 67. Tab. 89: 1–5 lokalita 18 – objekt 32; 6–10 lokalita 18 – objekt 10. Tab. 90: 1–3 lokalita 18 – objekt 736; 4 lokalita 18 – objekt 37; 5 lokalita 18 – objekt 46; 6–11 lokalita 18 – objekt 479. Tab. 91: 1 lokalita 18 – objekt 483; 2 lokalita 18 – objekt 28; 3 lokalita 18 – objekt 79; 4 lokalita 18 – objekt 72; 5 lokalita 18 – objekt 15; 6 lokalita 18 – objekt 17; 7, 8 lokalita 18 – objekt 609; 9, 10 lokalita 18 – objekt 193. Tab. 92: 1 – 3 lokalita 18 – skleněný korál a bronzové nálezy z objektu 249; 4 lokalita 18 – bronzový kroužek z objektu 18; A – celkový plán zkoumané plochy na lokalitě 18; B – detail plochy s výběrem lužických a hlaštatských objektů.

139