Original title: Erin McCahan: LOVE AND OTHER FOREIGN WORDS

Superlaska.indd 1

12.03.14 16:06

Superlaska.indd 2

12.03.14 16:06

Superlaska.indd 3

12.03.14 16:06

Original title: Erin McCahan: LOVE AND OTHER FOREIGN WORDS Copyright 2014 by Erin McCahan Czech edition © Fortuna Libri, Praha 2014 Translation © Štěpánka Svobodová, 2014 Cover design © Milan Očenáš, 2014 Vydalo nakladatelství Fortuna Libri. www.fortunalibri.cz Odpovědná redaktorka Veronika Klementová První vydání Všechna práva vyhrazena Žádná část této publikace nesmí být reprodukována, ukládána do informačních systémů nebo rozšiřována jakýmkoli způsobem, ať už elektronicky, mechanicky, fotografickou cestou nebo jinými prostředky bez souhlasu majitele práv. ISBN 978-80-7321-829-4

Superlaska.indd 4

12.03.14 16:06

Timovi, mému manželovi

Superlaska.indd 5

12.03.14 16:06

Superlaska.indd 6

12.03.14 16:06

PRVNÍ KAPITOLA

Nějak to musí jít vyřešit. Zvažuju vzorce, které připadají v úvahu. Ležím na Stuově posteli, koukám do stropu, ale vidím jen samá x a y a závorky a otazníky. Na druhé straně místnosti u kláves sedí zády ke mně Stu, hraje nahodilé kombinace akordů, a co chvíli se zarazí, aby si zapsal jakési hudební hieroglyfy do sešitu, nebo je vygumoval. „Nejde to,“ prohlásím. „Je tu moc proměnných.“ „Vždyť to pořád říkám,“ ozve se Stu. „Ale já to potřebuju vědět.“ „Myslím, že klidně přežiješ, když to prostě vědět nebudeš. Já teda bez toho určitě žít můžu.“ Posadím se, popostrčím si brýle na nose a vidím, že na přikrývce s cihlově červenými pruhy v tom latinskoamerickém pestrém stylu jeho pokoje je zatržená nitka. „Tohle se musí opravit, než se to celé vypáře,“ řeknu. „Opravit co?“ Řeknu mu to. „Tak to utrhni,“ navrhne Stu. „Nic trhat nebudu.“ „No tak si toho teda nevšímej.“ 7

Superlaska.indd 7

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Snad chápeš, že bych nikdy nemohla spát pod dekou, z které takhle trčí nitka. Jen pouhé pomyšlení by mě trápilo celou noc.“ „Tys tady chtěla spát?“ koukne se na mě přes rameno Stu. „No, teď už rozhodně nechci.“ „Takže to mám brát tak, žes to jednu chvíli připustila?“ „Ber to tak, že ať už budu v budoucnu spát kdekoliv, nebude to pod touhle dekou.“ „Netušil jsem, že naše kamarádství počítá i s přespáváním,“ řekne Stu. „Budeme se taky navzájem česat?“ „Ano. Strašně tě toužím vidět s vlasy vyčesanými nahoru.“ „Tak dobře, a teď si poslechni tohle,“ říká Stu a hraje dál. Hraje dokonale, ozývají se úžasné úvodní trylky jedné z nejbáječnějších písniček všech dob, „Come Sail Away,“ (text i hudba Dennis DeYoung, bývalý frontman skupiny Styx, nyní skladatel, herec na Broadwayi a po všech stránkách dokonalá lidská bytost. Věřím, že ve svém volném čase zachraňuje po celé zemi motoristy v úzkých, pronásleduje kapesní zloděje a daruje krev a krevní plazmu, dokud mu to v  jeho vlastním zájmu dočasně nezakáže Červený kříž. Jo a taky má někde v šatně pelerínu jako Superman.) Potom začne Stu zpívat. Dost poslouchám hudbu, takže pokud můžu soudit, řekla bych, že pouze Stu dokáže vystihnout Dennise DeYounga, a to je ten nevyšší kompliment, jaký můžu složit někomu, kdo zpívá. Stu zpívá v několika sborech a je tak muzikální, že i náš školní sbormistr s ním často konzultuje aranžmá pro muzikály i sborové skladby. Já, co se týče zpěvu, mám vcelku průměrný hlas, a  co se týče hry na  hudební nástroje, tak jsem naprosto neschopná. Když mi bylo devět, chodila jsem na hodiny klavíru celých dlouhých šest měsíců svého života. Ta věc mi nedávala žádný smysl a moje učitelka odmítla zodpovědět můj seznam otázek začínajících proč. Proč hrát určitým prstem na určitou klávesu? Proč 8

Superlaska.indd 8

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska je v notovém záznamu ligatura a nehraje se radši jen jedna dlouhá nota? Proč se má používat pravý pedál na tlumení tónů, proč tu dotyčnou notu prostě nehrát? Proč mě neučíte, jak se tohle zpívá? Proč nejsou piana modrá? No vážně, proč neexistujou modrá piana? Byly jsme obě moc šťastné, když mě rodiče odhlásili. Těsně předtím, než se „Come Sail Away“ začne zrychlovat, přestane Stu zpívat a přechází ke klasické verzi díla, něčemu mezi menuetem a provedením pro celý velký orchestr, jako by to složil sám velký Johann Sebastian. Kdybych ho neviděla na vlastní oči, přísahala bych, že hraje rozhodně víc klavíristů než jeden. A sotva po minutě nebo minutě a půl přestává a otáčí se na židli, aby mi viděl do obličeje. „Tak až sem jsem se zatím dostal,“ říká. „Mně se to líbí.“ „O to se taky snažím,“ říká Stu ve chvíli, když Sophie volá přes halu: „To není Come Sail Away!“ „Podle mě to tak je,“ odpovídá jí Stu. „To proto, že seš pošahanej magor.“ „A ty seš zase načinčaná fiflena.“ „Magore!“ „Fifleno!“ „Tak dost,“ objeví se ve dveřích hlava Stuovy matky. „Josie, zdržíš se na večeři?“ „Děkuju, teto Pat, ale nemůžu. Večer k nám přijde Kate a já ji konečně musím pořádně podusit na téma její současný přítel, kterého mimochodem ještě nikdo z nás neviděl.“ „Ty ji chceš vyslýchat? Ale Josie,“ povzdechne teta Pat. „Musím. Je to jen pro její dobro.“ „Pro její dobro?“ pronesou Stu a jeho matka simultánně, což tetu Pat pobaví mnohem víc než Stua. 9

Superlaska.indd 9

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Ano. Potřebuju zjistit, jestli s ním není něco v nepořádku, a to nejspíš je, podle mě ze tří důvodů.“ Teta Pat povytáhne obočí, zatváří se skepticky, ale čeká. To Stu taky občas dělává. „Tak za  prvé – zvednu ukazovák, abych dodala důraz svému tvrzení: „S každým jejím přítelem bylo vždycky něco v nepořádku. Za druhé – druhý prst nahoru: „Už s ním chodí čtyři měsíce a ještě ho k nám nevzala, tak asi něco tají. A za třetí, a to vyplývá z bodu číslo jedna, pokud jde o kluky a o to, aby si vybrala toho správnýho, nepobrala Kate na rozdíl od Maggie ani špetku soudnosti,“ řeknu o své starší sestře. „A jak jsi na tom se soudností ty?“ chce vědět Stu. Než odpovím, cuknu sebou a vybavím si poslední školní ples. „No, určitě dokážu vybrat Kate nějakého kluka líp, než si dokáže vybrat sama. A víš proč? Nejsem tak zaslepená láskou jako ona. Přistupuju k celé záležitosti daleko racionálněji.“ „Tobě se její kluci nikdy nelíbili,“ řekne Stu. „Můj názor vychází z toho, jaký ten který kluk je.“ „Aha. No tak nám teda řekni, co bylo tak špatného na tom posledním.“ „Kukuřice.“ „Kukuřice?“ diví se teta Pat. „Kukuřice?“ opakuje Stu. „Ten kluk jedl jen kukuřici, maso a čokoládu,“ vykládám tetě Pat. „Vidíš, a právě tady propadla Kate v testu soudnosti. Ráda vaří. Taky jí přímo tuny brukvovité zeleniny. Dlouhodobě by bylo zcela nemožné mu ji jako dospělému muži vařit, když ji nejí. Proto se logicky pro Kate jako partner naprosto nehodil. Já hned věděla, že se rozejdou. A jen jsem to prostě řekla o trochu dřív, než na to byla připravená.“ 10

Superlaska.indd 10

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Brukvovité,“ opakuje Stu zamyšleně. „A hlíznaté ne?“ „Té taky.“ „A co luštěniny?“ „Vidím, že mě chápeš.“ „A jak se její přítel jmenuje?“ chce vědět teta Pat. „Geoff a na konci má ještě u a j, jenomže ty dvě poslední písmenka se nečtou.“ Geoffuj. „Tak to tedy doufám, už kvůli Kate, že Geoff, jehož jméno končí na f, má rád nejrůznější druhy zeleniny,“ říká. „To mám právě v plánu dneska večer zjistit,“ říkám já, a když se teta Pat otočí a chystá se k odchodu, ještě ji zarazím. „Vědělas, že je tady zatržená nitka?“ „Ukaž,“ vrací se a podívá se, kam ukazuju. „Ach ano, tady. Tak ji utrhni.“ Stu pokrčí rameny. „Přesně to jsem jí říkal.“ „Když já nemůžu. Co když se mi ji nepodaří utrhnout a naopak ji ještě víc vytáhnu? Co když se to celé nakrabatí? Co když se tam udělá díra –“ „Ukaž.“ Teta Pat se přese mě natáhne, nit utrhne, a já jen syknu. „Hotovo,“ řekne a cestou z místnosti mi ještě věnuje letmý úsměv. Kouknu se na hodinky. Je skoro pět třicet. „Už musím jít.“ Seskočím z postele, podvrtnu si kotník a zřítím se na zem. Stu se zlomyslným úsměvem zahraje prvních pár tónů Beethovenovy páté symfonie. Pa-pa-pa-páááá, pa-pa-pa-páááá „Dennis DeYoung by mi pomohl vstát,“ říkám, když se zvednu, celá rudá, ale nezraněná, a srovnávám si na nose brýle. „Stu Wagemaker si myslí, že jsi nemotora.“ „Tak hele,“ zastavuju se ve dveřích. „Jen Auerbachová mi dneska řekla, že si myslí, že se jí líbíš.“ 11

Superlaska.indd 11

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Ona to neví jistě?“ Pokrčila jsem rameny. „Líbí se jí teď zrovna hodně kluků, ale u tebe je to jedno, protože jsem jí řekla, aby se od tebe držela co nejdál.“ „Vážně? A proč?“ „Myslíš kromě toho, že teď chodíš se Sarah Selmanovou?“ „Ano, kromě toho.“ „Řekla jsem jí, že jsi takový ten typ, co by se dal nazvat pomiluj-je-a-odkopni-je.“ „Ale to já přece nejsem.“ „Ale jsi.“ „Ne,“ pronese Stu zřetelně. „Nejsem.“ „Ale jsi,“ volá odkudsi Sophie. „Vidíš?“ „Obě se pletete,“ řekne Stu a zahraje pár taktů na klávesy. „Sarah je v tomhle roce tvoje třetí holka, a to je teprve duben.“ „Ale už pětadvacátého,“ namítne Stu. „A taky přece poslední úterý v měsíci.“ „Ale pořád je to úterý třetího měsíce v roce. To je jedna holka měsíčně. Zatím.“ Zvedám tři prsty, abych vše podtrhla. „To ti snad stačí, ne, nebo mám pokračovat?“ „Ne, protože se pleteš, a já bych nesnesl, kdyby ses ztrapnila.“ „Nepletu se,“ říkám a Sophie mi to potvrzuje. „Neplete se!“ „Musím fakt jít,“ dodám. Rozloučím se nejdřív se Sophií a zastavím se ještě v kuchyni, abych pohladila Mosese, Wagemakerovic osmikilového kocoura, který mi konečně zas dovolil, abych se ho dotkla poté, co jsem mu minulý týden šlápla na ocásek. Dvakrát. 12

Superlaska.indd 12

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska *** Sophie je taky ten typ pomiluj-je-a-odkopni-je. Mají se Stuem stejné blonďaté vlasy, dlouhé ruce a nohy, symetrické tváře a bezstarostný úsměv. Stu skládá hudbu. Sophie maluje – dělá koláže jásavých barev, když je spokojená, a  ponuré krajinky, když není. Protože je znám ale oba odjakživa, můžu říct, že Sophie, pokud odhlédnete od jejího milostného života, je daleko méně komplikovaná. Ne že by doopravdy byla načinčaná fiflena, ale s klidem vypustí věci, které ji nezajímají nebo se jí netýkají. Nikdo by nemohl Sophii obvinit, že to přehání s přemýšlením, což já jako zarytý (můj táta říká nenapravitelný) myslitel obdivuju. Nechápu, jak to dělá. Musím říct, že pro mě je naprosto fascinující. Teta Pat říká, že se Sophie se Stuem pořád handrkujou, protože jsou tak málo od sebe. Jen třináct měsíců. Stuovi je šestnáct a Sophii patnáct, je o tři měsíce starší než já, i když já jsem ve škole o rok napřed. Přeskočila jsem druhou třídu a díky tomu jsem teď ve třeťáku – stejně jako Stu. Teta Pat předpovídá, že až bude Stuovi třicet a Sophii devětadvacet a budou se oba starat o své vlastní rodiny, budou mít svá zaměstnání a budou bydlet každý v jiném státě, tak spolu budou vcelku vycházet. Dům přes ulici od Wagemakerových patří už skoro dvaadvacet let mým rodičům, a minimálně tak dlouho jim Kate a naše starší sestra, Maggie, říkají teta Pat a strýček Ken. Proto si taky všichni ve škole myslí, že Stu a Sophie jsou můj bratranec a sestřenice. A my jim to nebereme. Je určitě jednodušší to tak nechat, než vysvětlovat spletitosti tak důvěrného vztahu, který není v rámci rodiny, ale měl by být. *** 13

Superlaska.indd 13

12.03.14 16:06

Erin McCahanová Vycházím z  domu Wagemakerových a  přecházím ulici. Je zima a ve vzduchu je vlhko, tak jako po typické přepršce pozdního dubna. V  duchu se znovu vracím k  dilematu, které mě vylákalo ze Sophiina pokoje poté, kdy jsem, zcela fascinovaná jejím entuziasmem, vyslechla drama jejího posledního rozchodu včetně detailního popisu toho „hajzla s krysím knírkem“, a pak jsem vešla do pokoje ke Stuovi, kde jsem se snažila vypočítat rovnici, o níž Stu prohlásil, že nemá řešení. Určitě se ale plete. Přece by mělo jít – musí jít – nějak průkazně určit, jestli jsem za svých patnáct celých čtyři let života snědla jednu celou krysu.

14

Superlaska.indd 14

12.03.14 16:06

DRUHÁ KAPITOLA

Dokážu vcelku přesně určit průměrnou velikost krysy. Co ale přesně určit nedokážu, je konzistence, v níž krysy padají do kádí v  masokombinátech. Rovněž nedokážu vyčíslit ani to, kolikrát jsem jedla maso zpracované v podnicích, kde se krysy omylem stávají součástí hotového výrobku, natož četnost, s  jakou má matka kupuje určité značky v určitých obchodech. A celé je to založené na předpokladu, že krysy do takových kádí skutečně padají a najdou si tak cestu do hotdogů a hamburgerů, které jsem doteď snědla. Takže to vypadá, že měl Stu pravdu. Figuruje zde příliš mnoho proměnných a já holt budu muset žít dál s tím, že to nebudu vědět. A to ani přibližně. Jenomže já nesnáším přibližné představy, stejně jako odhady, a každopádně je mi daleko bližší přesnost matematických vzorců a doslovných překladů. Matematika je taky jazyk, a já jazyky zbožňuju. Jenom se podívejte na všechna ta cizí slova, která jsem dneska použila: Hieroglyfy: řečtina Aranžmá: francouzština Koncert: italština Menuet: francouzština 15

Superlaska.indd 15

12.03.14 16:06

Erin McCahanová Hamburger: němčina Geoffuj: josieština Vůbec nejúžasnější slovo ze všech řečí na světě je týpí. Pochází z jazyka Siouxů. A klidně bych se mohla narodit v rodině francouzsky mluvících pastevců koz ve  švýcarských Alpách a  stejně bych hned věděla, co týpí je, jen bych to slovo slyšela vyslovit. Tady nehrozí žádná záměna. Je to naprosto jasné. Je to prostě vrchol lingvistické geniality. Týpí. Kéž by byla každá řeč tak jasná jako siouxština. Vcházím do kuchyně zadními dveřmi a jsem tam sama dostatečně dlouho na to, abych si dala dohromady, co bude dneska k večeři. Maminka mi tu připravila jednoduchou kulinářskou úlohu s omezeným počtem proměnných. Když vezmu v úvahu vzájemnou polohu mletého hovězího, cibule a čerstvých rajčat v lednici a červených fazolí a koření na kuchyňské lince, snadno si spočítám, že bude chilli. (Patrně se stopovým množstvím krysy. To se ale nikdy nedozvím.) Ani jeden z mých rodičů většinou nedorazí domů před šestou. Chilli se musí připravovat zvolna, tak se dám okamžitě do díla jako zástupce šéfkuchaře, vyškolený a hojně využívaný sestrou i matkou. Stačila jsem tak akorát dát vhodný hrnec na sporák, když zadními dveřmi do kuchyně vpluje Kate a v ruce drží mobil jako vysílačku. „Ne,“ říká do sluchátka a odkládá si kabelku a kufřík. „V úterý musím být v Cincinnati, ve středu v Daytonu a ve čtvrtek jsem skoro celý den na školení, takže si vás můžu napsat jedině na pondělí nebo na pátek.“ Zářivě se na mě usměje, pošle mi vzdušný polibek, ukáže na telefon, rozhodí oběma rukama, zakoulí nad se16

Superlaska.indd 16

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska bou očima, což u mě vyvolá úsměv, a ukáže s tázavým výrazem na hrnec. „Chilli,“ informuju ji. „Ne,“ pokračuje Kate do telefonu. „Už jsem u něj v kanceláři byla třikrát a pokaždé mě nechal přes hodinu čekat. Nebudu se mu omlouvat za to, že si svého času vážím stejně jako on svého,“ říká, tiskne si mobil ramenem ke krku a vyndává maso a cibuli – já popadnu rajčata – z lednice. „A stejně nikdy nepřestane předepisovat Lederhosen-maxon.“ Tak mi to aspoň zní, ale asi to bude jméno nějakého léku, o němž jsem nikdy neslyšela. Kate nalije trochu olivového oleje do hrnce a dál pokračuje v pantomimě, jejímž cílem je večeře. Telefon zavěsí, když už je cibule do zlatova a všechna rajčata pečlivě nakrájená na kostičky. „Takže,“ říká a znovu ke mně vyšle zářivý úsměv. „Ahoj.“ Pak od ní dostávám pořádnou pusu a ptám se, kolik si myslí, že za život snědla upraveného mletého masa. Kate jezdí jako cesťák s léky – teda, je obchodní zástupkyní jedné farmaceutické firmy – takže je pořád po doktorech v ordinacích a nemocnicích a nabízí nejnovější hity v boji s plešatostí nebo na podpoření vaginální vlhkosti. Zásobuje mě takovými těmi poznámkovými bloky a propiskami. Vždycky je na nich jméno a efektní logo nějakého léku. Zatím patřil mezi mé favority bloček tak deset na patnáct centimetrů s velkými modrými písmeny na horním okraji – CYLAXIPRO: Jedna denní dávka omezí výskyt herpesu v intimních partiích. Požádala jsem matku, aby mi na to napsala omluvenku, ale odmítla. Napsala jsem loni na takový papírek poděkování za narozeniny strejčkovi Vicovi a tetě Toot. Poslali mi deset dolarů a gratulaci s opičkou, a já jim za to byla upřímně vděčná a taky jsem to řekla. Pak jsem ale musela použít kartičku, kterou matka schválila, 17

Superlaska.indd 17

12.03.14 16:06

Erin McCahanová abych se omluvila za odkaz na genitální herpes, který jsem připojila k původnímu poděkování, a vysvětlit, jak se Kate podílí na prevenci jeho rozšíření. Od té doby nese většina mých propisek a bločků jména léků proti alergii nebo na snižování hladiny cholesterolu. Dneska přichází máma domů dřív než táta. Čtyři dny v týdnu vyučuje zdravotní sestřičky na Ohio State University’s College. Je to ve staré části Bexley, tak asi třicet minut od nás. Přitom to ale tak nějak vypadá, že je to blíž než Katin byt, a ten je přitom pouhých patnáct minut od nás v centru Columbusu. Od té doby, co se odstěhovala, mi to připadá jako lán světa. Obzvlášť když k nám chodí na večeři čím dál míň, s ohledem na svou práci a na své kluky, kteří jedí jen kukuřici nebo mají nemoci, o nichž nás odmítá informovat. V sedm třicet – čas na večeři, kterému můj táta říká kosmopolitní, ale nikdy s vážnou tváří – sedíme my čtyři Sheridanové u kuchyňského stolu a Kate se přímo rozplývá nad chilli. Je dobré, ale zase žádný zázrak. „Zrovna myslím na Geoffa,“ řekne, když máma podotkne, že vypadá šťastně. „Já už na něj myslela dřív,“ podotknu, „A vsadím se, že jsme si nemyslely totéž.“ „Josie,“ začne Kate povzbudivým tónem, „zamiluješ si ho.“ „A kdy se s ním seznámíme?“ „No,“ začne Kate a dychtivě se zadívá na matku a otce, „myslela jsem, že bych ho přivedla v pátek. Na večeři? A možná dokonce i na velkou rodinnou večeři?“ Velká rodinná večeře znamená v  sheridanštině matka, otec, Maggie s manželem Rossem, Kate a já. A jsme tak vysocí a upo18

Superlaska.indd 18

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska vídaní, že vyplníme celou místnost, jako by nás bylo víc než šest. Máma s tátou si ve vteřině vymění pohledy i podivné neznatelné pokývnutí, které Kate neregistruje. „To bude prima,“ řekne matka. „Na  večeři. Nějaké zvláštní přání?“ „Špagety,“ vyhrkneme obě s Kate v šťastné jednotě. Při všech slavnostních příležitostech, kde nutně nemusí být jejich součástí podnos s obří krocaní zdechlinou, máme totiž jako rodina už dlouho nejradši špagety. Pro většinu lidí to není žádné slavností jídlo, ale většina lidí taky neochutnala matčinu domácí omáčku. Teta Pat chce, aby ji uvedla na trh, a matka vždycky znova přijímá její kompliment, ale nějak zvlášť nadšeně se na to netváří. Tenhle její výraz musí mít kořeny někde v dávné minulosti. Už skoro po večeři, během níž nás Kate baví sáhodlouhým líčením ne zcela konkrétních, ale rozhodně mimořádných kvalit svého přítele a  používá přitom adjektiva jako nádherný, skvělý, zajímavý, jedinečný, úžasný, dáme dohromady i plán na páteční speciální rodinnou večeři. „Zůstaneš tady dneska přes noc?“ zeptá se otec Kate a podívá se na hodinky a potom na kuchyňské hodiny – což znamená v naší soukromé sheridanštině – zůstaň anebo jdi, ale teď je ten správný okamžik, aby ses rozhodla. „Bude tu spát,“ odpovídám já za ni, beru ji za ruku a říkám: „Tak pojď,“ a spolu běžíme nahoru do mého pokoje. Skočím na postel, nohy si složím pod sebe, na nose si narovnám brýle a říkám: „A teď mi pověz všechno, cos neřekla o Geoffujovi mámě a tátovi.“ „Už jsem ti řekla všechno.“ Kate se hrabe v mé zásuvce s pyžamy. Vytahuje dvě noční košile – obě, které mi sama dala – a já si ukazuju na modrou a vínovou jí nechávám. 19

Superlaska.indd 19

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Jí listovou zeleninu?“ „Co se týče jídla, má Geoff skutečně velmi vytříbený vkus,“ řekne Kate a začíná ze sebe stahovat jednu slupku po druhé. „A ano, vařím mu, a ano, má rád zeleninu. Vaříme často spolu.“ Pak se na moment zamyslí. „Ano, vaříme spolu vlastně docela dost.“ „Ale není to eufemismus pro sex, že ne?“ „Ale Josie! Jasně že ne.“ „Protože by mohl klidně být, ale byla bych radši, kdyby nebyl.“ „Nech toho. Geoff a  já spolu vaříme. V  hrncích a  pánvích. A jemu to chutná a oceňuje jídla, která uvaříme.“ „Hmm, kloním se k tomu, že bych ho mohla mít ráda,“ říkám a kladu důraz na kloním se. „Já z toho mám dobrý pocit. Říkala jsem ti, že je skvělý?“ zasní se Kate. „Několikrát.“ Kate mizí v koupelně a za pár minut se vynoří v mé noční košili. Vypadá, jako kdyby se zrovna vrátila domů z profesionálního fotbalového zápasu, kde fandila ze všech sil. Přesto i v tuto pozdní hodinu jsou její vlasy takřka dokonalé. Já si roztržitě chviličku hraju s culíkem a Kate vzápětí sáhne po kartáči, který leží na mém toaletním stolku, a zavelí mi, abych se otočila. Okamžitě poslechnu. Kate mi stáhne z vlasů gumičku a začne mě česat, já si sundávám brýle a pokládám je na bezpečné místo na nočním stolku. To, jak mi Kate kartáčuje vlasy, patří k prvním věcem, které si z dětství pamatuju. Bylo mi tři a půl. Jí bylo skoro čtrnáct a povídaly jsme si o ptácích. Chtěla jsem vědět, jak to, že v zimě nezmrznou a nepadají nám s hlasitým pleskáním na dvůr. Kate mi řekla, že se z nebe snesou andělé a udržují svými křídly ptáky v teple, ale když jsem se zeptala, proč se ptáci nezahřívají pomocí svých vlastních křídel, na to už odpověď neměla. 20

Superlaska.indd 20

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Umím si představit, že mě chceš kvůli Geoffovi pořádně podusit,“ říká, a mně div nevstávají vlasy na hlavě nad tím, jak mě má prokouknutou. „Ani ne,“ řeknu. „Ale pořádně si podám jeho.“ „Josie,“ směje se nahlas Kate. „Měla bys ho varovat dřív než v pátek, že mám svůj seznam sedmatřiceti věcí, na které se ho musím zeptat.“ „Jen třicet sedm? A proč ne rovnou čtyřicet?“ „Protože počet otázek nemá nic společného s otázkami samotnými. A mám jich zkrátka tolik, kolik potřebuju.“ „To myslíš vážně?“ „Ano.“ „Tak mi dej příklad.“ Otočím se k ní. „Tak například, kdyby každý den pouštěl v autobuse sednout těhotnou paní, a  pak by zjistil, že není těhotná a jen to hraje, aby přinutila svého přítele, aby si ji vzal, pouštěl by ji sednout i pak? A řekl by to tomu příteli?“ „Je to jedna otázka nebo dvě?“ chce vědět Kate. „Jedna, jen má dvě části.“ „Hmm,“ bručí Kate. „To je dobrá otázka,“ řekne a  otočí mi hlavu, aby mě mohla dál česat. „To by ses ho měla zeptat. Už se nemůžu dočkat, co ti odpoví. Bude to určitě skvělé,“ vrká a já po ní to slovo šeptem opakuju. Jsem ráda, že k ní nejsem otočená čelem, protože cítím, jak se mi začíná kroutit pusa. „A jaké má chyby?“ vyzvídám. „Nemá žádné.“ „To není možné a ty to dobře víš.“ „No, tak jinak. Žádných chyb jsem si nevšimla, protože všechno ostatní je na něm tak úžasné.“ 21

Superlaska.indd 21

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Takže bys to mohla popsat tak, že jsi slepá k jeho chybám?“ navrhnu. „Klidně. Tohle se ti děje, když jsi zamilovaná. Přehlížíš bezvýznamné věci. Spokojená?“ ptá se zas Kate, odkládá kartáč a leze do postele. „Ne, protože potřebuju vědět, jak definuješ slovo bezvýznamné.“ „Co myslíš tím, jak ho definuju?“ Zhasnu. „Bezvýznamné jako že si čte dlouho do noci,“ říkám a vklouznu na svou stranu postele, „nebo bezvýznamné jako velké chlupaté bradavice na obličeji a bezděčné dloubání se v nose?“ „Bezděčné – ale Josie.“ Kate se hihňá. „To ne.“ „Hrb? Vlasy rozježené jako troll?“ „Nic takového.“ „Syfilis v terciárním stadiu?“ „Dobrou noc, Josie,“ říká Kate, zlehka mě políbí a otáčí se zády. „Zvrácený zájem o břichomluvectví?“ „Ne.“ „Nekontrolovatelná vodnatá stolice? Plenky? Nosí plenky pro dospělé? Nebo nosí plenky pro dospělé a přitom je nepotřebuje? Hele, to by bylo něco docela důležitýho, co bys přehlížet neměla, nemyslíš?“ Kate si přetáhne polštář přes hlavu, usmívá se od ucha k uchu a zachumlává se do deky. Ušklíbnu se a přisunu se k ní blíž. Jak mě může Stu obviňovat z toho, že nemám ráda kluky, se kterými Kate chodí, když díky jim prožívám takové okamžiky? Doufám, že už nikdy nebude sama.

22

Superlaska.indd 22

12.03.14 16:06

TŘETÍ KAPITOLA

Dneska po škole se Jen Auerbachová prudce opře o mou skříňku v šatně a začne to na mě pálit. Její doširoka otevřené tmavohnědé oči jako by se usmívaly bez jejího přičinění, takže díky tomu vypadá, jako by právě měla vyslechnout ne jen dobrou, ale přímo skvělou zprávu. Je mi vždycky trochu líto, když pro ni žádnou úžasnou novinu nemám. „Takhle daleko od mýho obličeje,“ říká Jen. „Říkám ti, vážně, byl takhle daleko od mýho obličeje.“ Jen drží palec od ukazováku pět centimetrů. „Ach, a tak nádherně voněl. Čím to jenom je, že kluci, který vypadaj skvěle, taky krásně voněj, a to bez ohledu na to, jak opravdu voněj. Víš, je to jako že i kdyby voněl jak den starej omastek z pizzy, tak bych si řekla, ach, tak ráda bych si s ním teď dala pizzu. Hned. Teď hned.“ V  duchu jsem se přeladila na  Jenin přirozený jazyk a  došlo mi, že mluví o Joshovi Brandstetterovi, nejhezčím klukovi z naší třídy. Jen s ním byla od ledna ve dvojici v chemickém praktiku, protože si ji vylosoval. Říkala, že se snažila tvářit, jako že je jí to jedno, když vytáhl papírek s jejím jménem z velké kádinky, ale u Jen Auerbachové je téměř nemožné se tvářit jako by nic, ať už jde o cokoliv. 23

Superlaska.indd 23

12.03.14 16:06

Erin McCahanová S Jen spolu kamarádíme už od sedmičky. Jsme nejvyšší holky na škole. Jen, Emmy Newallová a ještě pár dalších holek, co hrajeme volejbal. Já jsem, díky matčině DNA, nejvyšší z týmu, ale ne nejlepší. Nejlepší jsou Jen a Emmy. Už teď mají můj hlas jako dvojice kapitánek. „A co jste dělali?“ ptám se. „Myslím v tom praktiku?“ „Nevím. Nějakou pitomost, ale bylo to super, protože jsme museli být u sebe tak blízko“ – a Jen už zase ukazuje nepatrnou vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem – „abychom mohli odečítat výsledky.“ „A ty ani nevíš, co vyšlo, že jo?“ „To si piš. Nemám tušení. Všechno jsem od něj opsala. Měla jsem plnou hlavu toho, že tak nádherně voní.“ „Kdo nádherně voní?“ vstoupila nám do hovoru i do prostoru Emmy Newallová. „Josh Brandstetter,“ ochotně hlásí Jen. „A jako co voní?“ „Jako den starej omastek na pizze,“ říkám já a Jen se neubrání úsměvu, když vidí, jak Emmy při té představě ohrnuje nos. „A to ti připadá jako příjemná vůně?“ „Ne. Dělala jsem si legraci,“ culím se. „Nějak mi to nedochází,“ stěžuje si Emmy, a  Jen jí to rychle ve zkratce vysvětluje, Emmy nakonec ne zrovna nadšeně kývne a hodnotí celou věc jako boží. Natáhnu se po věcech na běhání. Emmy taky běhá, tak čeká, že půjdeme dolů do šatny spolu. „Hej, poslyš, Jen,“ říkám a zavírám skříňku. „V pátek se s tebou v Eastonu sejít nemůžu.“ Easton Town center je supermoderní nákupní centrum, které je částečně pod střechou a částečně pod širým nebem a kde se s oblibou poflakuje půl města pod třicet. Mně to obvykle připadá 24

Superlaska.indd 24

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska jako pestré bludiště fluorescentních světel a pulsující hudby a taky nekonečného množství cizích lidí, proložené okamžiky úlevného vysvobození, když se s kamarády dobíjíme limonádami a křehkými preclíky v občerstvovacím koutku. Jo, a taky mám ráda, když pak jedeme domů v Jenině autě a hodnotíme, jak se nám akce vydařila, takže vím přesně, jak moc jsem se bavila. „Ty jedeš v pátek do Eastonu a mě jsi nepozvala?“ ptá se Emmy Jen a současně se snaží sundat z lesku na rty pár přilepených vlasů. „Tak to ti teda děkuju.“ „Tak se podívej do  mobilu,“ brání se Jen. „Zvala už jsem tě nejmíň před týdnem. Jedem všichni.“ Všichni znamená pro Jen všichni, většina, několik nebo taky jenom jedna kamarádka z volejbalového družstva. „A proč ty ne?“ obrací se Emmy na mě. „Ségra si přivede k nám na večeři svýho kluka a já ho ještě neviděla, tak musím zůstat doma.“ „A nemohla by ses s ním seznámit a pak jet s námi?“ navrhne Emmy. „Řekni vašim, že už něco máš. Klidně tě vyzvednu, jestli chceš,“ nabízí trochu podrážděně. „Ne. Chci být u toho. Říká, že je do něj zamilovaná, tak se tam musím chvíli zdržet, abych si ho prověřila,“ říkám a Jen se proti Emmy staví na mou obranu. „Přece víš, jak je na tom Josie se sestrami.“ „Vím, jak je na tom s celou rodinou. Je to fakt prapodivný,“ říká Emmy tónem, který nesnáším. Disponuje ale jen omezeným repertoárem tónů a žádný není zrovna dvakrát příjemný, takže je vcelku snadné nebrat na vědomí – nebo v duchu interpretovat jinak – některé věci, které říká. Nejsou to jenom slova, co dodává věcem smysl. Je to daleko víc. A někdy, jako třeba v Emmině případě, je to naopak mnohem míň. 25

Superlaska.indd 25

12.03.14 16:06

ČTVRTÁ KAPITOLA

V pátek už je skoro pět třicet, když se dostanu domů. Jdu rovnou do kuchyně plné výrazné vůně čerstvě nasekané bazalky, vyrovnané do  úhledné hromádky na  kuchyňské lince vedle sporáku. Máma, která má pátky volné, se vynoří ze spíže s velkou lahví olivového oleje v  ruce, přivítáme se a  dáme si pusu na  tvář. „Tak jak bylo dneska?“ ptá se máma. „Zajímavý den?“ Nikdy se neptá, jestli se den vydařil. Pokud se stalo něco zajímavého, tak už to samo o sobě vypovídá, že se den vydařil, a máma nikdy neříká nic zbytečného. „Ano,“ říkám a  stručně jí popisuju konverzaci, kterou jsem dneska vedla na hodině francouzštiny. Měl to být takový ten spontánní rozhovor mezi dvěma studenty u tabule – který měl obsahovat slova chleba, sýr, starosta, violoncello a smrt. „C’est une longue histoire,“ říkám. „Je to dlouhý příběh.“ Běžím se nahoru vysprchovat a převlíknout k večeři a cestou esemeskuju Stuovi, abych mu připomněla dnešní zcela jedinečnou událost. 26

Superlaska.indd 26

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska SMS Stuovi, 17:31 Geoffuj prijde dnes na veceri.

SMS od Sua, 17:31 Kdo fuj?

Ví moc dobře, kdo je Geoffuj a  určitě se bude později zajímat o veškeré podrobnosti. Je chvíli po šesté, když se vracím do kuchyně, kde mě Ross s Maggií vítají, objímají a letmo líbají. Ross voní mojí oblíbenou kolínskou. „Teda! Voníš líp než omastek na den starý pizze,“ říkám mu. „No, omastek z pizzy došel,“ říká Ross. „Tak jsem musel vzít zavděk vodou po holení.“ Sklání se ke mně, abych si k němu mohla čichnout, a já si to užívám znovu. „Josie, doufám, že jednou budeme mít dceru, jako jsi ty,“ říká Maggie. „Takovou, co má obdivuhodně vyvinutý čich?“ ptám se. „Takovou, která nás vždycky uvítá tím nejnepředvídatelnějším způsobem.“ „A mně by nevadil ani obdivuhodně vyvinutý čich,“ obrací se Ross na Maggii. „Kdy vlastně hodláte mít děti?“ vyzvídám. Jsou svoji už pět let a konečně mají oba atestaci. Maggie je pediatrička a Ross je pediatr se specializací na endokrinologii. Mají společnou prosperující praxi. Koupili si dům pár bloků od nás. Se založením rodiny už vážně není na co čekat a já už bych moc chtěla přestat být nejmladší Sheridanová. 27

Superlaska.indd 27

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Dáme ti vědět,“ řekne Ross. „Já jen abyste si nemysleli, že se vám o škvrně budu starat, dokud se nenaučí čistotě. „Lepkavé odpornosti pro mě nejsou.“ Otřesu se. „My víme,“ halasí Ross a Maggie veselým unisonem. „Hele,“ pokračuje pak Ross a vytáhne svůj mobil. „Už jsi viděla tohle?“ Stojíme těsně vedle sebe a díváme se na aktuální seznam koncertů Dennise DeYounga a skupiny Styx. „V Columbusu zatím nic, ale aspoň už se sem trochu přibližují,“ řekne Ross. To právě Ross mě seznámil s hudbou Dennise DeYounga a jsem mu za to neskonale vděčná. Miluju svoje sestry a nikdy jsem netoužila po bratrovi, ale když mi ho Maggie obstarala, byť v podobě švagra, jsem strašně ráda, že si vybrala Rosse. Ross hraje na klavír a na kytaru a v práci se potýká s lepkavými odpornostmi – já nezvládám ani jedno – a proto u mě taky stoupnul v ceně a usnadnil mi celou situaci, takže jsem mohla Maggii povolit, aby si ho vzala. A udělala jsem to dokonce i písemně. Bylo mi tehdy jedenáct. Maggie si dopis zarámovala a teď jí visí u nich doma v místnosti, která slouží jako kancelář, aby jim neustále připomínal, že jsem jim požehnala. Zakrátko už je doma taky táta. Usadíme se v  kuchyni, kterou jsme před třemi lety přestavěli a zvětšili kvůli skromnému posezení u krbu, který nepoužíváme. Přestavba trvala o celé měsíce déle, než se původně čekalo, až se nakonec máma poprvé v životě složila. Než se z ní stala lektorka, pracovala jako sestra na chirurgii a za normálních okolností ji jen tak něco z míry nevyvede. Dokonce ani já ne. Kate má samozřejmě klasicky zpoždění. Je to v podstatě taková její trochu pasivně agresivní reakce na Maggii, která na sebe ne28

Superlaska.indd 28

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska úmyslně upoutá veškerou pozornost v  jakékoliv místnosti prostě tím, že do ní vstoupí. Je, a to nepřeháním, tak úžasná, a působí dokonce ještě úžasněji tím, že si svojí krásy není ani trochu vědoma. Na veřejnosti ji zastavují cizí lidé – viděla jsem to na vlastní oči – jenom aby jí řekli, jak je hezká, a ona pokaždé přijímá kompliment s uzarděním a rozpačitým děkuji vám. Kamarádi – já se mezi ně taky počítám – taky pořád říkají Sophii Wagemakerové, jak je krásná. Ona to přijímá s  nedbalým sklapni, což v hantýrce nás středoškoláků znamená děkuji vám. Sophie a Maggie mluví – každá na jiném stupni formálnosti – jazykem krásných žen. Já si to dovedu přeložit, protože jsem ten jazyk slýchala odjakživa, ale moje mateřština to není. Když se Kate konečně objeví, je skoro šest třicet, takže se opozdila o půl hodiny, ale na náladě jí to rozhodně neubírá. Za ní jde vysoká, prapodivná, patrně mužská bytost. Vypadá, jako by si nějaký malíř načrtl skicu muže, ze kterého se stal čáp, několikrát ho vygumoval a znovu nakreslil a nikdy úplně nedokončil. Vzhledem k tomu, že se v ničem nepodobá tomu, jak nám ho Kate vylíčila, docházím k závěru, že to není Geoffuj. Všichni vstáváme. Kate se zavěsí do náčrtku člověka a pronese trochu poplašeně: „Hele, vždyť vy jste zasnoubení!“ No tak dobře, to jsem řekla já. „Josie. Ehm. Mami.“ To je Kate. „To je zásnubní prstýnek,“ říkám a ukazuju prstem. „A co je tohle teda za chlápka?“ „Josie, to je Geoff,“ řekne Kate. „Ne, není,“ říkám já a vzápětí mě přehluší matka, která prohlásí tázavým tónem: „Kate?“ „No, ehm –“ sestra zaváhá. 29

Superlaska.indd 29

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Nechceš nám něco říct?“ řekne matka, aby ji povzbudila. „Už to řekla Josie.“ „Jestlis chtěla, aby to bylo překvapení, tak jste si neměli nasazovat prstýnky,“ řeknu. „I když Geoffuj mě každopádně hodně překvapil. Víš určitě, že je to on?“ „To je Josie,“ řekne Kate, aby zamluvila Geoffuje, a potom dodává: „Ano, jsme zasnoubení.“ Místnost se okamžitě zaplní gratulováním a  veselým štěbetáním a já Kate objímám, ale své nadšení si držím na uzdě, dokud si důkladně neproklepu Geoffuje, který čeká, až veselí trochu opadne, a teprve se představí. „Geoffrey Stephen Brill. Velice mě těší,“ říká mému otci. A matce: „Geoffrey Stephen Brill. Velice mě těší.“ A Rossovi a Maggii: „Geoffrey Stephen Brill. Velice mě těší.“ A mně: „Geoffrey Stephen Brill. Velice mě těší.“ „Co prosím?“ zeptám se. Kate se hihňá, matka po  mně šlehne očima, a  Geoffrey Stephen Brill říká s děsivou upřímností: „Geoffrey Stephen Brill. Velice mě těší.“ „Ty jo, tak to je na mě fakt moc,“ řeknu a snažím se dostat z kuchyně, ale matka mě popadne za zátylek a vtáhne mě zpátky. Přitom mi málem spadnou brýle, tak si je honem narovnávám. Všech sedmatřicet otázek vyprchá ve chvíli, kdy Geoffuj stiskne svou studenou vlhkou rukou moji a drží – trochu se mi dělá špatně – jednu… dvě… tři… čtyři… blé… vteřiny a říká s podivně pokřiveným úsměvem: „Josie, hodně jsem o tobě slyšel.“ „Vážně?“ řeknu a utírám si vlhkou ruku do džínů. 30

Superlaska.indd 30

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Myslím, že spolu budeme dobře vycházet,“ řekne, pak se usměje na mé rodiče a dodává: „S pubescenty mám bohaté zkušenosti.“ „Dneska jsem na večeři u Wagemakerových,“ hlásím matce. „Ne, nejsi,“ řekne matka. „No tak se najím sama v kuchyni.“ „Ne, nenajíš.“ Chci se ohradit, když se do toho vloží táta. Odvádí pryč Geoffreye Stephena Brilla-velice-mě-těší pod záminkou, že ho provede po domě. Kate jim kráčí v patách. První zastavení je v pracovně, kde se má prohlížet a obdivovat tátova sbírka podivných a poněkud hrůzostrašných lékařských starožitností. Před tuhle povinnost je postaven každý, kdo k nám poprvé přijde na návštěvu. Otec je psychiatr, což znamená, že je šílený. „Bohaté zkušenosti s pubescenty?“ přímo vybafnu na matku. Pak se otočím k Rossovi s naléhavou otázkou: „Ty bys nikdy nepoužil slovo pubescent, že ne?“ „U tebe ne.“ „Vidíš to,“ říkám a ukazuju na Rosse prstem, abych svým slovům dodala důraz. Na matku to ale zjevně dojem nedělá. „Čekám od  tebe, zlato, že mu dáš šanci,“ řekne. „Vždyť ses s  ním viděla poprvé. A  když nic víc, tak čekám, že budeš milá a nezkazíš celý večer, už kvůli své sestře.“ Ta slova mě přímo bodají u srdce. Už kvůli své sestře. Miluju svoje sestry a doufám, že to u nás nebude jako u Stua a u Sophie, a že v budoucnu nebudeme nikdy bydlet v různých státech. „Vynasnažím se, kvůli Kate,“ řeknu. „Ale jestli ještě jednou použije slovo pubescent a bude tím myslet mě, tak hodlám trvat na tom, aby se rozešli. Aspoň do té doby, než mi bude jednadvacet.“ Když se o pár minut později opět všichni sejdeme v kuchyni, zeptá se Maggie Geoffa – který zjevně není ten typ chlapíka, je31

Superlaska.indd 31

12.03.14 16:06

Erin McCahanová hož jméno se překládá do josieštiny, takže vypustím to koncové uj, nebo ho možná dám Stuujovi: „Tak co, líbila se vám prohlídka domu s naším tátou?“ „Převážná část ano. Je hezký,“ říká Geoff. „Je trochu velký a rozlehlý a extravagantní, než aby mohl vyhovovat mé představě intimity, ale vlastně jsem přesně tohle čekal, když mi Kate řekla, že vyrostla v Bexley.“ „Prosím?“ neudržím se. „Ach, promiňte, jestli jsem se snad právě dopustil faux pas,“ řekne Geoff. „Předpokládal jsem, že jsou zde všichni obeznámeni s reputací Bexley.“ „Jistě, jistě,“ říká otec a nalévá do skleniček víno, když vtom mě matka – au – štípne do ruky. Nikdy to doopravdy nebolí. Chce mě jen upozornit, abych si rozmyslela, co dál řeknu. Ano, je to pravda, Bexley má všude ve středním Ohiu pověst místa, kde bydlí rodiny obdařené bohatstvím minulých generací, kde se dědění považuje za talent, a kde jsou školy plné dětí, které by daleko radši protivníka zažalovaly, než by se s ním popraly. To je ale jen pověst a neplatí to na všechny. My tady máme prima kamarády a prima dům, ale naši museli tvrdě pracovat, aby si ho mohli dopřát, a já se při Geoffově poznámce celá naježím. Au. Dobře. Tak už nic říkat nebudu. Zatím. „A co vlastně děláte, Geoffe?“ ptá se Ross. „Jsem ředitelem lékařské knihovny v  Mount Carmel West,“ říká Geoff, jmenuje nemocnici dole ve městě, sundává si z nosu brýle, opře se elegantně o jednu z kuchyňských skříněk, překříží nohy v kotnících, složí ruce na prsou a udělá si zkrátka pohodlí. Můj otec okamžitě napodobí jeho polohu – oblíbený psychiatrický trik, který používá, a to někdy i mimoděk – a snaží se, aby 32

Superlaska.indd 32

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska se neusmíval, když se zeptá: „A co přesně takový ředitel lékařské knihovny v Mount Carmel West celý den dělá? Řekl bych, že to bude mít asi něco společného s knihami.“ „No, víte, je to přece jen poněkud komplikovanější. Má práce sestává z osmi specifických složek a každá z nich se vyznačuje svými podpovinnostmi a odpovědnostmi, začínajícími přirozeně administrativou.“ „Takže žádné knihy?“ dobírá si ho otec. „Administrativa,“ trvá na  svém Geoff a  následujících asi tak osmapadesát hodin popisuje každý jednotlivý detail svého nesnesitelně nudného pracovního života a všechny jeho mrazivě nudné podskupiny. A Kate při tom na něj obdivně upírá oči. Jeden by se z toho pozvracel. „Skvělé,“ řekne konečně otec. „Nejpodrobněji vylíčené zaměstnání, jaké jsem kdy slyšel.“ „No, asi skutečně nevím, kdy přestat. Je to ale opravdu úžasné zaměstnání,“ říká Geoff. „A navíc jsem mu nevýslovně vděčný, protože právě tam jsem se seznámil s Kate, což byla opravdu ironie.“ „Ironie?“ ptám se. „Ano.“ „Ironie by to byla, kdybyste ani jeden neuměli číst.“ „Josie,“ zasáhne matka. Já už se ale naštěstí přesunula na druhou stranu kuchyně, a tedy z dosahu jejích dlouhatánských paží a štípavého téměř langustího klepete. „No, byla to ironie, protože jsem nečekal, že bych na tak suchopárném místě mohl potkat někoho tak úžasného,“ řekne Geoff. „To není ironie,“ namítám. „To není dokonce ani shoda okolností.“ „Tak dost,“ zasáhne matka, a já ustupuju se slovy: „Dobře, ale stejně to není ironie.“ 33

Superlaska.indd 33

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „No, jsem moc rád, že vás práce baví,“ řekne otec. „A navíc celý den čtu,“ pronese Geoff. „A  čtete rád i  potom, ve  svém volném čase?“ zajímá se Maggie. „Geoff čte úplně všechno. Teda vážně všechno, jako že se ho můžete na cokoliv zeptat a on o tom nejspíš četl,“ rozplývá se Kate a Geoff se na ni blahosklonně usmívá. „Jaké máte oblíbené autory?“ zajímá se Ross. „No, víte, já jsem intelektuál, tak si vybírám dost náročné věci. Nevím, jestli byste vůbec znali autory, které mám rád. Jsou dost neznámí.“ „No jo, my v naší rodině máme rádi jen knížky, co jsou v nich pěkný obrázky,“ řeknu a Geoff ze sebe vydá cosi jako smích nebo spíš takové zvláštní povýšené odfrknutí, doprovázené pokřiveným úsměvem jedním koutkem. „Ach ano, jistě,“ říká a luská prsty – no dovolte?! – a ukazuje na mě. „Zapomněl jsem, že mluvím s tou nadanou sestrou,“ říká a názorně předvádí uvozovky kolem slova nadanou. „S tou co?“ vyštěknu. Teď už jsem vážně vzteklá a dotčená. „Josie,“ začne Kate a odbývá mě kombinací úsměv a chvění víček. „Jsi tak rozkošná. Vždyť to přece víš.“ „Jo? A jaké sestry jste teda vy dvě s Maggií?“ „Možná jsem potkal sobě rovnou,“ říká Geoff. „Geoff je taky nadaný, víš?“ dodává Kate. „Nadaný?“ vyjeknu. „Nebo“ – napodobím jeho nesprávně zahrané uvozovky – „nadaný?“ „Josephino,“ pronesou matka s otcem zároveň. „No, víte…“ Geoff předstírá, že se stydí, než začne vyprávět, jak musel v první třídě číst texty ze čtvrté a jak byl oblíbencem školní knihovnice. Nejspíš měli taky podobné boty. 34

Superlaska.indd 34

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Neříkala jsem vám, že je chytrý?“ zavrká Kate a opře si hlavu o Geoffovo rameno. „Pořád říkám, že by sis měl od táty nechat změřit IQ. Josii už testoval.“ „Právě mi tehdy došly v laborce krysy,“ upřesňuje otec. „Nevěděl jsem, co s tím vším zbylým sýrem.“ „Víte, že já si ještě nikdy měřit IQ nedal,“ přiznává Geoff. „Taková označení jen lidi škatulkují. A vůbec, nepotřebuju, aby ještě nějaké číslo potvrdilo, co už mám stejně v indexu.“ „Kdybyste se nechal otestovat a zjistil, že jste ve skutečnosti retardovaný, tak to by potom byla ironie,“ říkám a jsem obdařena pro dnešní večer zatím tou nejvyčítavější verzí mámina pohledu. Jestli budu pokračovat, tak přijdu o iPod na celý týden. „A kolik máš teda ty?“ vyzvídá Geoff. „Neříkal jste asi před minutou, že na tom nezáleží?“ „No, to kvůli mně, ale když ty své znáš, tak jsem si myslel, že se zeptám.“ „Víte, naši nechtějí, abych to říkala.“ „Vážně?“ diví se Geoff. „Vážně. Je to takové naše domácí pravidlo. Domácí pravidlo o velkých a nadměrných záležitostech,“ pronesu, máma si odkašlává, ale najednou vidím, že má co dělat, aby se nesmála. „Jehož porušení se trestá smrtí.“ „Vlastně ne smrtí, ale mučivým domácím vězením,“ pronese otec. „Není úplně jisté, co z toho. Je to vlastně stejné překvapení, jako jsi byla ty, co, Josie?“ Strkáme do sebe lokty a culíme se na sebe, zatímco Kate polohlasně vysvětluje snoubenci, že jsem se narodila, když byla matka v menopauze. Myslela si tenkrát, že má chřipku. „Ach,“ obrací se Geoff k otci. „To pro vás jistě byla skutečná výzva.“ 35

Superlaska.indd 35

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Ano,“ říká otec s vyumělkovanou vážností. „Ale já věřím, že jsem zvládl každou kontrakci přímo obdivuhodně. Nemám pravdu, miláčku?“ „Byl jsi moc statečný,“ říká matka a já se dobrovolně přihlásím, že prostřu jídelní stůl, abych mohla utéct z kuchyně. Měla jsem se nabídnout, že dobrovolně prostřu stůl i u Wagemakerů. A taky u paní Easterdayové. Bydlí vedle. Není náhodou tohle způsob, jak lidi nenápadně mizí? Dělají, že si musí něco zařídit. Skočím si jenom pro balíček cigaret. Hned jsem zpátky. Budu se muset naučit kouřit. Později, když se vydáme do jídelny na večeři, se do mě otec zavěsí a jde se mnou kousíček stranou od ostatních. „Josephino, byl bych rád, kdybys u  stolu hodně pozorovala a mluvila co nejmíň,“ říká, než na tváři vykouzlí svůj autoritativní výraz, čímž mi dá najevo, že to myslí smrtelně vážně. „A budeš chtít, abych ti pak hlásila, co jsem vypozorovala?“ „Rozhodně.“ „V kompletní nezkrácené verzi?“ „Nic jiného nečekám.“ „Tak dobře, domluveno.“ „Jsi hodná holka, Josie,“ pochválí mě táta. „Teda většinou.“ Geoff se na mě během večeře obrátí jenom jednou, a sice s celkem předvídatelnou otázkou na téma hudba. Je to jedno ze slov, která patří do jazyka dospělých, kteří nevědí, jak mluvit s pubescenty. Jejich řeč sestává z několika otázek, a sice většinou nebo spíš vždycky na téma hudba, škola a záliby. Je to jazyk, který nevytváří podmínky pro skutečný rozhovor, pouze se tak tváří. 36

Superlaska.indd 36

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska Odpovědí na Geoffovu otázku je můj úsměv od ucha k uchu věnovaný Rossovi, když se rozhovořím o dokonalosti skupiny Styx a Dennise DeYounga. „Styx,“ opakuje Geoff. „Jakási okrajová rocková skupina, z níž se pak stala progresivní rocková skupina, pak přešla na synťákový pop a nakonec vydala koncepční album. Nedá se říct, že by to byl vyloženě střední proud, ale zdaleka se nedá charakterizovat jako janglepop, natož pak powerpop, co říkáš?“ Uběhne několik vteřin v naprostém tichu. „Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíte,“ řeknu pak. „No, konečně jsi našla někoho, kdo do muziky vidí,“ šprýmuje Kate a já si rvu do pusy obrovskou porci salátu a mlaskám i přes otcova pravidla. „Ne, tak úplně to není,“ mele dál Geoff. „Oni jen experimentují s žánry a podžánry. Nemyslím, že by se byli někdy plně s některým z nich identifikovali. A to je taky jeden z důvodů, proč mě jejich hudba nikdy neoslovila.“ „Hmm,“ říkám já. „Ale myslím, že je skvělé, že se ti líbí hudba předchozí generace. Mně taky,“ říká Geoff. „Myslím, že to svědčí o skutečně vyzrálém vkusu. Rozhodně tě to šlechtí.“ Mrkne na mě a po zbytek večeře poučuje Rosse o současných trendech v léčbě diabetu, opravuje Maggiinu dokonalou výslovnost slova Renoir na Ren-uár a nepřestává laskat Katina ňadra. No dobře, ne tak docela, ale sahá jí na paži nebo na ruku, jakmile začne něco říkat on či ona, a dělá to tak často, že to téměř hraničí se sexuálním harašením. Nemůžu uvěřit, že to nikdo u stolu nezatrhne. Po večeři my ženské sklidíme se stolu a necháme Geoffa přednášet otci a Rossovi, který má poněkud skelný pohled, o množství 37

Superlaska.indd 37

12.03.14 16:06

Erin McCahanová chorob, které přenáší klíště kromě „té snad až příliš zprofanované lymské boreliózy“. Otec celou dobu jen hýří přehnaným nadšením jako například: „Kdo by to řekl?“ a „Ale to se podívejme.“ Když odnáším poslední talíř, řekne otec: „Josie, věřila bys tomu? Tularemii můžou šířit stejně dobře ovádi rodu Chrysops jako klíšťata.“ „Ne?“ vytřeštím teatrálně oči se stejným nadšením jako otec a vracím se zpátky do kuchyně. Ross a Maggie už větší rychlostí prchnout nemůžou. Myslím, že jak hrabali, když se rozjížděli, nechali na přístupové cestě docela slušné koleje. Geoffa to vůbec netrkne, ale Kate se dovtípí a oznámí, že už taky budou muset jít. Otvírám hlavní dveře ještě dřív, než si stačí obléknout kabáty. Na prahu Geoff ještě řekne: „Ach, a za dnešní večer složte můj kompliment kuchaři.“ „Děkuju,“ říká matka. „Snad mi odpustíte drobnou připomínku. V omáčce bylo trochu moc bazalky, ale tady v Americe je to běžná chyba, které se kuchařky dopouštějí.“ „Opravdu?“ matka se pobaveně podiví. „Když příště přidáte tak o třetinu méně, hned zaznamenáte ten rozdíl. Budete si moci vychutnat ostatní příchutě a nebudete mít pocit, že na vás stále útočí jen bazalka.“ Matka mu naoko vděčně poděkuje a ve chvíli, kdy se za nimi zavřou dveře, vyhrknu: „Cítím naléhavou potřebu sdělit vám oběma, že se mi nelíbí… ale fakt strašně, strašně moc.“ Naši se totiž ježí nad slovem nenávidím, pokud není použito v  souvislosti s  bezprávím, vulgárností a  gaunery, co přepadají a olupují na ulici staré dámy. Dneska už jsem to slovo ale málem použila. 38

Superlaska.indd 38

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Viděli jste, jak na  ni pořád sahal?“ domáhám se odpovědi a svíjím se, jen když si na to vzpomenu. „Mně to přišlo roztomilé,“ řekne k mé hrůze matka. „Cože?!“ vyhrknu. „Podívej, Josie,“ začne táta, zavěsí se do mě a pomalu si nás tři vede do pracovny. „V téhle rodině máme rádi ty, co se mají rádi navzájem, a když musíme, tak je dokonce i milujeme.“ „Ne, tak to není. Strýce Vica rádi nemáme. Po posledním Díkůvzdání jsi o něm prohlásil, že je organicky nepříjemný.“ „To je pravda. To jsem řekl. Myslíš, že mě slyšel?“ ptá se otec hlasem plným naděje.“ „Tvůj otec myslí naši nejbližší rodinu.“ „Geoffrey Stephen Brill nebude nikdy patřit do  naší nejbližší rodiny,“ řeknu rozhodně. „Tak za prvé to nedopustím já a řekla bych, že vy byste taky neměli. Musíte ještě teď večer zavolat Kate a říct jí, aby vrátila ten prsten. Vůbec se k ní nehodí a v naší rodině by rozhodně neměl mít místo.“ „Ale, ale,“ mírní mě otec. „Musíš dát Geoffovi větší šanci než tenhle jeden večer. Třeba se pak tvůj současný odhad zlepší.“ „To se nestane nikdy.“ „S takovým přístupem asi ne. Ale jednou budeš možná ráda, že znáš někoho jako Geoffa,“ řekne otec. „To se taky nikdy nestane.“ „A víš, že si myslím, že možná ano? Jenom si představ, že by se Sophie Wagemakerová šla projít do lesa s některým z mnoha svých obdivovatelů a nakazila by se klíšťovou infekcí, která by se jí neustále vracela. Koho asi bychom zavolali? No přece Geoffreye Stephena Brilla.“ Otec mě pohladí po ruce. „Ano, skutečně možná zjistíme, že je velmi užitečný. Já věřím, že by ses toho mohla od Geoffa hodně naučit, pokud mu ovšem dovolíš, aby tě učil.“ 39

Superlaska.indd 39

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „O klíšťatech?“ „O  klíšťatech a  spoustě jiných věcí, zlato.“ Táta mě pohladí po tváři a pološíleně se usmívá. „Nikdy nevíš, co se od druhého můžeš naučit – o něm anebo o sobě.“ „Takže vy Kate nehodláte nic říkat?“ „Já ne,“ připustí otec. No tak to teda budu muset udělat já, říkám si v  duchu, beru do ruky svou šedou kameninovou dózu s nápisem Pijavice, padnu do jednoho z velkých ušáků a začnu si promýšlet strategii, zatímco cucám lentilky, které mi táta do mého tajného úkrytu dává.

40

Superlaska.indd 40

12.03.14 16:06

PÁTÁ KAPITOLA

První věc, kterou hned ráno udělám, je, že volám Kate. No, vlastně je to až druhá věc. Před pár minutami jsem si zjistila na internetu, že Geoffrey Stephen Brill není otec, který neplatí alimenty, ani hledaný uprchlík, ani registrovaný sexuální delikvent. Tedy aspoň ne v tomto státě. Pro tuto chvíli a  asi ani blízkou budoucnost nejsem schopna dostat z hlavy triptych jeho jména, ani nemůžu zapomenout na to, jak odporné bylo si s ním potřást pravicí. Jen při té představě se otřesu, utřu si ruku do tepláků a vytočím Katino číslo. Telefon zvoní a já sklouznu pohledem na zarámovanou podepsanou fotku Dennise DeYounga na  svém psacím stole a  povídám mu, když se na mě tak dychtivě dívá: „O to se postarám, a to hned teď.“ Udělal by to samé. „Josie,“ ozve se v aparátu Kate ospalým chraplavým hlasem. „Je sobota. Kolik je hodin?“ Kate není ranní ptáče jako já a táta. Ten vstává ještě dřív než já, takže je klidně v kanceláři nejpozději v 7:30. Pro mě je normální, že vstávám brzo i o sobotách a chodím spát tak kolem desáté. Díky tomu jsou pro mě všechny tancovačky i párty kruté. Ve sku41

Superlaska.indd 41

12.03.14 16:06

Erin McCahanová tečnosti si většinou před takovou akcí potřebuju trochu zdřímnout. Nebo jdu brzy domů. Nebo oboje. „Je sedm třináct,“ hlásím. „A vím, že je na tebe brzo, ale nemůžu čekat. Musím s tebou nutně mluvit o Geoffreym Stephenu Brillovi.“ „Je úžasný, co?“ rozplývá se Kate. „Ne. Není. Je příšerný.“ „Není.“ „Je odporný, protivný, namyšlený, a kdybych pokračovala, tak dojdu ve výčtu až ke kreténovi. Já s tím teď ale končím, abych tě příliš neranila.“ „Josie! Vždyť ho neznáš.“ „Kate, on je ten nejnezajímavější člověk na světě. Nehodláš si ho vážně vzít, že ne? Je to trochu opožděné období vzdoru, viď? Je to ten kluk –“ „Přestaň s tím, Josie!“ „– se kterým bys byla měla chodit v šestnácti, jen abys dožrala mámu a tátu?“ „Josie, pokládám to.“ „Nemoci přenášené klíšťaty? K tomu není co dodat, nemyslíš?“ „Ach jo,“ hlesne Kate. „No.“ Slyším, jak si sedá. „Byl zkrátka nervózní, že tam budete všichni. Jen si to vem. Víš, z vás, jako rodiny, do které by se měl člověk dostat, jde docela hrůza.“ „Z nás? Cože? A koho jako myslíš?“ „No vás. Vás všechny.“ „Ale ty k nám přece taky patříš,“ říkám podrážděně. „Hlavně ty a táta.“ „My žádnou hrůzu nenaháníme.“ „Jasně. Těm s vyšším IQ než Einstein určitě ne.“ „To tys začala s tím, kdo je nadaný. Copak tě táta nenaučil, že se to nemá?“ 42

Superlaska.indd 42

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Mně teda nic takovýho neříkal.“ „Cože?“ „No a  co, Geoff by na  to stejně přišel sám, a  jen chtěl, aby všichni věděli, že mu to taky pálí.“ „Jo, a tak se rozhodl, že nás ohromí svými rozsáhlými znalostmi o klíšťatech? Kate, prosím tě.“ „Josie, už toho nech. No tak dobře,“ připustí sestra. „Bylo to trochu zvláštní téma, ale zrovna si o tom přečetl článek. To ti pak vytane jako první.“ „Hmm, tak to jsme měli celkem kliku, že si zrovna nepřečetl článek o řitních lézích.“ „Josie, tak to už by opravdu stačilo. Je to báječný kluk. Vážně. Jen mu dej šanci. Líp ho poznáš. Nebude tak nervózní, uvidíš.“ „Ne, to ty by ses měla zamyslet. Ty bys to měla vidět.“ „Vidět? A co jako?“ „Že se k  sobě naprosto nehodíte. Jako obvykle. Nádherný, skvělý, zajímavý.“ Vypočítávám na prstech a Kate o tom ví svoje. Každý prst se jí zabodává do duše. „Tohle všechno jsi o něm říkala.“ „A taky je to pravda.“ „To teda není. Nic z toho na něj neplatí. Ty máš zřejmě nějak pošramocenou schopnost správně ohodnotit muže, se kterými chodíš. Tady bys teda neměla věřit vlastnímu úsudku, z čehož vyplývá, že bys měla poslouchat mě a  okamžitě se s  ním rozejít.“ „Josie, já ho miluju a on miluje mě. Budeme se brát a ty si ho určitě zamiluješ.“ „On je – “ „A jestli ne hned, tak se to časem naučíš,“ už na mě téměř vyštěkne. 43

Superlaska.indd 43

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Jo, a jak je vidět, tak se budu taky muset naučit něco o klíšťatech.“ „Josie, nech toho.“ „Ne, Kate. Říkám ti, že se pro tebe vůbec nehodí.“ „Jsi sice na svůj věk přemoudřelá, ale pořád je ti patnáct,“ říká Kate a slovo patnáct přímo ukrajuje ostrým nožem, „a co se toho týče, tak vůbec nevíš, co mluvíš.“ „Co se týče čeho?“ „Lásky.“ „Vím, co je láska.“ „No jistě, ty se svými obrovskými zkušenostmi.“ Au, au, teď zakroutila nožem v ráně. „To je víc, než je definice ve významovém slovníku,“ pokračuje Kate. „Hezky se zamiluj a pak si promluvíme. A do té doby nemáš právo se na tohle pole vůbec pouštět. Takže jsem na to téma s tebou skončila.“ „No, víš, já –“ Cvak. „– ne.“ Zavěšuju parádně naštvaná a  pod svým soukromým černým mrakem se pěkně dusím. Já ten mrak nenávidím. Smrdí jako nemyté nohy. Vždycky když mě máma přistihne v téhle černomračné náladě, říká, že vypadám, jako kdybych někomu čichala k prstům u nohou. Proto černé mraky smrdí jako zpocené nohy. A kdo ví, jak je to doopravdy? „Nevzdávám to,“ říkám fotografii s Dennisem a ukazuju na něj prstem, aby věděl, jak je situace vážná. SMS od Stua, 9:05 Jaka byla vecere?

44

Superlaska.indd 44

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska SMS Stuovi, 9:06 Mel pocit, ze na nej zautocila bazalka.

SMS od Stua, 9:06 To me mrzi. Otrava jidlem?

SMS Stuovi, 9:07 Skoro

SMS od Stua, 9:07 Je ti lip?

SMS Stuovi, 9:07 Pracuju na tom.

SMS od Stua, 9:08 A co je teda spatne na tom Geoffujovi?

SMS Stuovi, 9:08 Vyslovuje spatne svoje jmeno.

SMS od Stua, 9:09 Tragedie.

SMS Stuovi, 9:09 Vedela jsem, ze to pochopis.

Kate má pravdu. Pokud jde o lásku v praxi, jsem žalostně nezkušená a zcela odkázaná na informace ze sekundárních zdrojů jako je Stu, Sophie a Jane Austenová. 45

Superlaska.indd 45

12.03.14 16:06

Erin McCahanová Mezi mými dosud žijícími odborníky vede, myslím, Sophie, nebo má rozhodně lepší skóre než Stu. Její vztahy, i když je jich taky hodně, trvají déle než ty Stuovy, rozchody jsou vždycky dramatické a z její strany, což pro Stua platí jen velmi zřídka. Ale stejně ho nikdy skutečně nevyvedou z míry. SMS Stuovi, 9:11 To ty jsi ten typ pomiluj-je-a-odkopni-je.

SMS od Stua, 9:12 Uvedomuju si, ze ty to nevidis jako non sequitur, ale... jako CO?

Za celý svůj život jsem byla na jakémsi rande přesně se třemi kluky – jen si je spočítejte jako já, zvedám pochmurně jednotlivé prsty: jeden ples v prváku, jeden loni a večeře a školní ples se Stefanem Kottem v říjnu, před pěti měsíci. A od té doby nic, nula, láska žádná. Doufám, že dosavadní skóre s jedním tanečkem na rok se nestane pravidlem. Jenže to jsem taky doufala, že se Stefanem budeme chodit trochu déle než jeden večer, ale nestalo se. Je příjemný a i docela hezký, i když tak trochu samá ruka samá noha, se kšticí kudrnatých vlasů pískové barvy, které když rostou, nejsou delší, ale hustší. A hraje na basovou kytaru ve skupině se třemi kamarády. Říkají si Blue Lint Monkey. Zatím nehráli ještě nikde za peníze, ale třeba jednou budou. Musím přiznat, že pro muzikanty mám slabost. SMS Kate, 9:15 Umi Geoff zpivat nebo hrat na kytaru?

46

Superlaska.indd 46

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska SMS od Kate, 9:17 Ne. Proc?

Já to věděla, bručím si pod vousy a pokládám mobil na stůl. Stefan mi tehdy před slavnostním školním plesem řekl, když jsme se v zájmu konverzace zoufale snažili najít nějaké společné téma – no teda já se snažila – že mě pozval na slavnost jen kvůli tomu, že jsem tak vysoká. Je jeden z nejvyšších kluků z naší třídy a já jsem samá ruka samá noha – a v tomto případě noha jako od plameňáka, dlouhá, vyzáblá, s vystouplými koleny a skoro stejně růžová. Někdy si myslím, že mám snad víc než dvě. Pak dodal co nejpříjemněji: „Ale teď to vypadá, že je mi s tebou taky celkem fajn.“ Já mu poděkovala, ale mé sebevědomí docela utrpělo, jednak kvůli té výšce a potom taky kvůli tomu jeho „taky celkem“, takže jsem se začala mlčky soustředit na ty věci a nemohla jsem myslet na nic jiného, než že Jsem vysoká a jenom se mu taky celkem líbím. Abych nějak vyvážila těch pár minut trapného ticha, které následovalo, mluvila jsem skoro celou zbývající část večera způsobem, který by se dal označit jako proud vědomí v josieštině. Během prvního ploužáku mi řekl: „Myslíš, že bys mohla do konce písničky přestat mluvit?“ Jistě. Samozřejmě. Došlo mi to. Během ploužáků, kterých bylo tak málo, že bylo dost prostoru k proudu vědomí jindy, žádné žvanění. Na výlevy jsem měla ještě dost času celou cestu až k naší příjezdové komunikaci, kde jsem vyskočila z auta, než stačil vypnout motor, a vystřelila domů. Úplně vyřízená. Jo, a zakopla jsem a někde mezi receptem na matčiny špagety 47

Superlaska.indd 47

12.03.14 16:06

Erin McCahanová a stručným přehledem na téma, jak se stal z angličtiny v moderní době světový jazyk, jsem upadla a natrhla si šaty. Pak další den zavolal a  já, abych dokázala, že když chci, tak můžu být klidně zticha, jsem vědomě do telefonu skoro nic neříkala, a stejnou taktiku jsem zvolila i následující pondělí, když jsem ho viděla ve škole. V úterý taky. V pátek už jsme na tom byli tak, že jsme si jen řekli ahoj na chodbě, když jsme se míjeli. A ano, já jsem byla zklamaná, protože se mi líbil, ale jemu šlo jen o výšku? U něj hrála roli výška? Vytvářím si seznam kvalit, které u mě hrají důležitou roli v souvislosti s klukem, do kterého se zamiluju. Už mám dvacet bodů, a musím přiznat, že výška je mezi nimi taky, ale rozhodně není jediná. SMS Sophii, 10:02 Vis o nejakym mladikovi, ktery se me chysta pozvat na skolni ples?

SMS od Sophie, 10:04 Coze? OK. Pozeptam se. Kdo se ti libi? Mimochodem nikdo nerika MLADIK

SMS Sophii, 10:04 Dik. Mel by byt co nejvic jako Dennis DeYoung. Mimochodem, ja rikam MLADIK

SMS od Sophie, 10:04 Ja vim. Miluju to. Asi ti prijdu pitoma.

SMS Sophii, 10:05 Ty mi nikdy neprijdes pitoma.

48

Superlaska.indd 48

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska SMS od Sophie, 10:05 ♥ SMS Sophii, 10:06  To, že jsem nechala na Sophii, aby mi našla někoho, kdo se mnou půjde na závěrečný školní ples, není sice moderním ekvivalentem známého „v sále plném lidí se jakoby zázrakem setkaly právě jejich oči“, ale je to začátek. Jak správně říká Kate, potřebuju získat nějaké milostné zkušenosti. A jestli je nezískám co nevidět, nebudu schopná zabránit tomu, aby Kate udělala nejhorší chybu mého života. A svého.

49

Superlaska.indd 49

12.03.14 16:06

ŠESTÁ KAPITOLA

„Jsem jednoznačně připravená se zamilovat,“ prohlásím. „Hele, myslíš, že to chci slyšet?“ zeptá se mě Stu. Je pondělí. Sedíme ve Stuově autě a jedeme do školy. Je posledního března a je to zas jen další ráno v řadě, kdy je venku zima a mží. Stu sedí za volantem svítivě žlutého Subaru kombi, které si koupil loni v létě od nějaké paní, která si polepila celý zadní nárazník samolepkami propagujícími quiltování. Stu, Sophie a já jsme trávili celou jednu sobotu drhnutím nápisů jako I  ♥ Quilting, Love To Bee A Quilter nebo Když začnete quiltovat, uvítáte, že se vám život rozpadne na kousky. Stu si tam nechal jenom jeden, který neměl s quiltováním nic společného: Superbabča v kabině. Dneska ráno se Sophie celou dobu na sedadle pro spolujezdce otáčí dozadu na mě, oči jí svítí vzrušením, které já nedokážu sdílet ani ho nejsem schopná. „Už jsem to vyřešila,“ řeknu. „Lásku nemůžeš jen tak vyřešit,“ říká Sophie a  roztouženě si hodí svoje dlouhé světlé vlasy přes rameno. „Já dokážu vyřešit všechno,“ namítnu. 50

Superlaska.indd 50

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Jako třeba kolik jsi už v  životě snědla krys?“ řekne mi Stu do zpětného zrcátka. „No dobře. Tak dokážu vyřešit většinu věcí,“ připouštím. „Heleďte, přestaňte, vy dva,“ vloží se mezi nás Sophie, odepne si bezpečnostní pás a přeleze přes centrální panel dozadu ke mně. „A teď mi hezky všechno řekni,“ obrátí se na mě. „Jakýho kluka sháníš?“ Stu pustí rádio víc nahlas – nějakou nedefinovatelnou jazzovou skladbu. „Vážně to chceš slyšet? Já mám totiž seznam.“ „Vím, že ho máš,“ obrací Sophie oči v sloup a současně se usmívá. Tak dokonale, aniž někoho urazí, se umí koukat jenom Sophie s tou svou lehkovážnou veselostí. „Ano. Jdem na to.“ „Tak dobře. Musí být starší než já. A vyšší. Radši hezký, ale ne zas tak krásný, aby si toho byl vědom. A tak chytrý, abych chtěla jen tak sedět a poslouchat, co vypráví.“ „A o čem?“ zajímá se Sophie. „No – o všem, co je zajímavé. Chtěla bych, abychom dokázali vést přímo konverzační maratony. Ale taky bude třeba, aby nám bylo spolu dobře, když budeme mlčet.“ Chci ještě dodat, že by měl ocenit hodnotu rozvážného mlčení a bude je rozumně praktikovat, ale neřeknu to. „Taky by měl hrát na  nějaký nástroj,“ pokračuju. „Nejradši na  kytaru nebo na  klavír, ale nevadil by mi ani nějaký dechový nástroj. Taky bych brala dudy, zato bicí nepřipadají v úvahu.“ „Dudy? Ale Josie,“ neudrží se Sophie. „No, bude muset umět spoustu věcí, které já neumím, a přitom mi nejdou na nervy, aby mě dokázal zaujmout.“ „Jako třeba jít rovně a neupadnout?“ vloží se do hovoru Stu. 51

Superlaska.indd 51

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Jo. Něco na ten způsob,“ kývnu, ukazuju na Stua a naoko se culím. „Přestaň nás poslouchat,“ nakazuje mu Sophie. „Hezky se vrať k řízení.“ „Snad sis všimla, že jsem řídit nepřestal, ne?“ brání se Stu. „Buď zticha,“ říká Sophie a obrací se na mě: „A co ještě?“ Ještě je toho víc. Ještě je toho mnohem, mnohem víc. Nikdy po mně nebude chtít, abych jedla jakékoli šedé, slizké, sulcovité jídlo, ani mi nebude cuchat vlasy. Ne že bych mu k cuchání poskytovala mnoho příležitostí, protože je nosím denně utažené do úpravného culíku, ale jsou chvíle – třeba ve sprše, nebo při vysoušení fénem – kdy jsou mé vlasy skutečně rozcuchatelné. Byla bych vůbec nejradši, kdyby mi vůbec nesahal na hlavu, nebo kdyby mi na ni sahal jen s mým povolením, a to bych mu udělovala jen při zvláštních příležitostech, jako je třeba Svátek sázení stromů, ubohý, zanedbávaný svátek, ale nikdy ne na mé narozeniny. Nebude mít ospalky v očních koutcích ani takovou tu hnusnou bílou hmotu v koutcích úst. Bude mít atletickou postavu, ale jeho zájem o sportovní události bude mít do posedlosti daleko. Bude vědět, jaký je rozdíl mezi: – souhrou okolností a ironií – slovy chytrý a nadaný – klíšťaty a věcmi, které jsou zajímavé Bude souhlasit s tím, že jediný skutečný soudobý hudební talent je Dennis DeYoung, jehož portrét budeme uctívat v hale našeho prvního společného domova. Nikdy nebude kritizovat kuchařské umění mé matky ani dům mých rodičů, ale místo toho bude naprosto dokonale zapadat do dynamiky rodiny Sheridanových. A bude mít všech pět p. Bude Ppppperfektní. 52

Superlaska.indd 52

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska „Nic z toho ale Sophii neříkám. Místo toho se zeptám: „A co ještě chceš vědět?“ „No, líbí se ti někdo ze školy?“ „Ani ne,“ trochu váhám. „Ani Stefan?“ „Ten z loňského školního plesu?“ předstírám, že jsem si právě vzpomněla. „Jo,“ říká Sophie a zubí se až příliš. Stu zajíždí před školou k obrubníku a Sophie se natahuje pro svůj batoh. „Tak jo, tak se u mě stav odpoledne, a já ti podám hlášení, co jsem zjistila,“ řekne Sophie v souvislosti s novým posláním. Stu si mě prohlíží ve zpětném zrcátku, rty pootevřené tak napůl, strnulé mezi úsměvem a řehotem. Trochu se přihrbuju na sedadle a jedu zbytek cesty do Capu takhle, netrpělivá a současně dost pesimistická při představě svého budoucího milostného života. Cap je zkrácený název pro Capital University, a to je malá všeobecně zaměřená univerzita tvořená starými cihlovými budovami na  šťavnatém zeleném trávníku asi míli od  střední školy Bexley High a  dvě míle od  našeho domu. Stu a  já letos dokončujeme v Capu první ročník. Jsme v našem středoškolském programu Early College Program tak trochu mimo. Je obvykle jen pro studenty z posledních ročníků, ale my se Stuem jsme byli do programu přijatí už loni jako druháci. Měli jsme loni končit střední školu, ale táta za nás rozhodl, že to bude jinak. Specializuje se na programy pro vysoce nadané dospívající, které taky splňují potřebu sociálního a psychologického rozvoje. Trval na studiu v programu, který spojuje střední a vysokou školu, a říká tomu „věku přiměřená socializace“. 53

Superlaska.indd 53

12.03.14 16:06

Erin McCahanová My jsme pro něj jako pár koťat, která si nejdřív zvykají na určité věci v krabici, v níž se narodila, aby je pak vypustili zkoumat skutečný svět. Otec má strach, že když nebudeme dostatečně socializovaní, tak taky můžeme být už po zbytek života lekaví a divní, budeme čurat na kytky v květináči a syčet na lidi, kteří se nás právě chystají pohladit. Takže když se to vezme podle socializovaných koček, nedovolí mi jít na vysokou, dokud mi nebude osmnáct, ale to už budu na Capu v posledním ročníku, takže jsem si dala dohromady, že tam budu skládat závěrečné zkoušky a půjdu někam jinam, abych zas jen dělala závěrečné zkoušky. Pokud mě ovšem otec nepřistihne, jak močím na jednu z matčiných kapradin odborně zvaných ledviník. Jednou bych to měla udělat a mít po ruce foťák, abych zvěčnila jeho výraz. „Tak co teda ten maník, ten Geoff?“ zeptá se Stu, když vystupujeme z auta. Vystřeluju deštník, ještě než jsem z auta úplně venku, protože déšť a brýle nejdou dohromady. „Kate si ho nevezme.“ „Vážně ne?“ „Vážně. Je to jenom takové stadium. Zásnubní stadium.“ Zaparkovali jsme pár bloků od kampusu, aby Stu nemusel platit za studentské parkovací povolení. Když je hezky, tak parkujeme u střední školy a sem jdeme pěšky. „Ale ona přijde brzo k rozumu a zruší to,“ dodávám. „A taky úplně přesně nevím, jak vypadá, ale jsem si dost jistá, že není úchvatný.“ „Ty nevíš, jak vypadá?“ „No, v tuhle chvíli nemůžu věřit svý paměti. Pamatuju si jeho slova a fakt se mi nelíbilo ani jedno, takže když si ho teď snažím vybavit, pamatuju si, že se mi nelíbí, a to mi v mé mysli zkres54

Superlaska.indd 54

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska luje jeho obraz. Potřebovala bych si ho tudíž vybavit odděleně od svých pocitů, což není snadný úkol.“ „Takže by mohl vypadat i docela slušně?“ „To ne. Já si musím vybavit stupeň jeho odpornosti odděleně od stupně jeho nudnosti.“ „Tak až to budeš mít, tak řekni.“ „A  dělá tohle,“ říkám a  naznačuju ve  vzduchu uvozovky. „V souvislosti se mnou.“ Stu se pousměje. „A taky na mě luská prsty,“ říkám. „A potom taky bagatelizoval IQ testy, a sice těsně předtím, než se mě zeptal na mé. Byl neskonale nevychovaný.“ „Třeba ne,“ říká Stu. Už jsme skoro na  rohu Drexel Street a  Main Street, přímo naproti kampusu, tedy i  na  kraji malého centra Bexley s obchůdky, bezva restauracemi, kavárničkami a bytovými domy. „Když vezmu v úvahu, čím je tvůj otec, a když znám tebe, tak se ani nedivím, kde se to téma vzalo.“ „Přišla s ním Kate.“ „Je na tebe pyšná.“ Na rohu jsme se zastavili, než naskočí zelená. „Ne, začala s tím v souvislosti s Geoffem, který o sobě na základě toho začal mluvit jako o intelektuálovi.“ „Hm,“ zabručí Stu, pokrčí rameny a  ústa se mu rozjedou do stran v jakémsi váhavém úsměvu, jak to dělává, když se rozhoduje, jestli říct, co si myslí, nebo ne. „Řekni to,“ povzbuzuju ho. „No, víš, myslím, že když jsi intelektuál, tak to nemusíš nikde vytrubovat, a pokud jde o IQ, tak nevím, no. Výzkumu si rozhodně vážím, ale –“ Už zase krčí rameny. „Znám lidi jako je tenhle Geoff, jenomže ti o svém IQ nemluví.“ 55

Superlaska.indd 55

12.03.14 16:06

Erin McCahanová Stu má IQ sto padesát jedna – podle některých stupnic jedenáct jednotek nad hranicí geniality. Já mám o tři body víc než on. Teda, beru to jako fakta, žádné vychloubání, protože tak jsme přišli na svět, s tímhle IQ, tak jako s těmihle světlými vlasy – moje jsou trochu tmavší, než má Stu – s těmahle očima, s těmihle prsty, s touhle výškou, s těmihle plochými hrudníky atd. atd. S tím nemůžeme nic dělat. Ráda si představuju lidské bytosti jako něco, co vylézá z kouzelného automatu, jaké jsou v hotelových hernách a na starých benzinových pumpách, kde zmáčknete písmeno a číslo a díváte se, jak vaše výhra vypadne na zem. B-3 vyhráváte Sigmunda Freuda D-12 to je Beyoncé C-7 jsem já A-8 vyhráváte Tyčinku Twix Uprostřed kampusu se naše cesty se Stuem rozcházejí. On jde na  hodinu historie, já na  algebru. Ještě se uvidíme později dopoledne na literární hodině, které se tu říká Moderní drama. Pak půjdeme společně do Fair Grounds, naší oblíbené kavárničky pár bloků východně od kampusu. Já tomu, co si dám, říkám oběd, kdežto Stu tomu svému krátký odklad smrti hladem. Stu to do sebe hází jako do pece a přitom vůbec netloustne. Spíš bych řekla, že roste. Onehdy jsem si všimla, že má ramena trochu výš než já. Každý den dělíme mezi dvě školy – dopoledne jsme na Capu a odpoledne zpátky na střední Bexley High. Když ukazuju ve dveřích na  střední svůj studentský průkaz, připadám si skoro jako na letišti na celnici. A je to takhle každý školní den. Každý se skládá z dvou odlišných kultur a vyžaduje dva rozdílné jazyky odlišné od mé mateřštiny. 56

Superlaska.indd 56

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska Jazyk střední školy by se dal nazvat ohmigodština, protože každý vykřikuje Oh my God! snad stokrát za den. Já to ale nemůžu pomalu ani vyslovit, protože si myslím, že je to nefér k Bohu. On se taky neválí jen tak někde v nebi a nevykřikuje Oh my Josie! pokaždé, když ztratí klíče nebo mu klekne počítač. Pouze v  ohmigodštině slovo sklapni znamená děkuju, boží je buď široce oblíbený nebo sexy, v poho znamená uvolněný a hustý a super jsou synonyma. Na vysoké se mluví ohmigodštinou 2.0. Některá slovní zásoba se překrývá, na něco jsou úplně jiná slova. Na střední jsem holka, kdežto na vejšce ženská. Takže v jednom dni dospívám a zas se vracím do mladých let a záleží to na tom, kde se zrovna nacházím. Baví mě studovat řeči. Na Capu už jsem si zapsala jako hlavní předmět románské jazyky, ale zatím nevím, co bych chtěla s dosaženým vzděláním dělat. Nezdá se mi, že bych byla nějak divoce ambiciózní, tedy snad kromě věcí, jejichž studium mě baví, a  navíc jsem hodně tvrdohlavá v  předmětech, které se mi nelíbí a v nichž dělám jen absolutní minimum, abych vůbec prolezla, a na znalosti kašlu. Vím jen, že chci v budoucnu dělat něco, co mě bude pořád zajímat, a hádanka jménem cizí jazyky a propletenec, jakým je občas angličtina, mi to prozatím dopřávají. Stejně jako ohmigodšina a ohmigodština 2.0 existuje na světě mnohem víc jazyků, než jen ty, které jsou vymezené národnostmi nebo hranicemi. Odpoledne chvilku po třetí hodině se sejdu se Sophií u její skříňky v šatně. Je zabraná do hovoru s několika kamarády z Art klubu a já se chystám na běžecký trénink, takže říkám: „Zavolám ti později.“ Sophie mě ale chytne za zápěstí a říká kamarádům: „Počkejte chvilku. Tohle je důležitý.“ 57

Superlaska.indd 57

12.03.14 16:06

Erin McCahanová „Tak jsem rozhodila sítě,“ říká, když se otočí ke  mně. „Jdu do  toho hezky zvolna. Snažím se být fakt nenápadná, chápeš?“ „No, určitě jsem spíš pro nenápadnost, než abych měla na skříňce nápis, který říká: Pomoc, zoufale sháním někoho, kdo by se mnou šel na školní ples.“ „Ale ceduli bych ti vyrobila krásnou.“ „To si dovedu představit.“ Vtom se vedle mě objeví Emmy Newallová a naléhavě se mě ptá: „Tak už jdeš?“ Nerada chodí někam sama. Kamkoliv. Sophie se otočí zpátky k přátelům s tím, že mi ale slíbí, že mě pak dohoní. „Helejte, jen si to představte,“ říká Jen a běží, aby nás s Emmy dohnala, než vejdeme do tělocvičny. „Dneska při chemii – už jste to slyšely?“ „O Stefanu Kottovi?“ ptá se Emmy a Jen kývá: „Ano“, ale já se ptám: „A co?“ „Stefan Kott,“ pokračuje Jen, zastavuje se a odmlčí se kvůli dramatické pauze. I my už stojíme. „Si zapálil vlasy.“ „Cože?“ ptám se. „A je v pořádku?“ „Jo, vůbec nic mu není,“ říká Jen. „Schytal to akorát zepředu, ale –“ „Má hrozně hustý vlasy,“ říkám s obavou v hlase. „Přesně. A ty mu najednou takhle –“ Jen luská prsty, „chytly. Ohmigod, a jak to smrdělo.“ „A víš určitě, že se mu nic nestalo?“ ujišťuju se. „Jasně. Teda, no, plácal se, až to uhasil. Vůbec se nepopálil. Ale to víš, ty jeho vlasy,“ říká, dělá smutný obličej. „S tím bude muset asi něco udělat. A nejspíš jako hned dneska.“ „Ohmigod, ten je tak pitomej,“ řekne Emmy a já se k ní otočím 58

Superlaska.indd 58

12.03.14 16:06

Cizí slovo láska a významně se na ni zadívám dlouhým pohledem. „Co je?“ podiví se a vrátí mi pohled. „Není pitomej. Možná je trochu nemotora, ale to není totéž jako pitomec.“ „No nic, tak promiň,“ našpulí na mě pusu. „Tak pojď, jdem na to.“ Odpojíme se od Jen a vyrazíme do šatny. „Náhodou mu to docela pálí,“ řeknu. Emmy si malíčkem uvolňuje pramínek vlasů přilepený do lesku na rty, svraští čelo a opakuje: „No nic.“ O pár vteřin později ještě dodává: „Jsem ráda, že se mu nic nestalo.“ „Jo,“ přikývnu celá šťastná, že to řekla, a připouštím: „Někdy se úplně nesoustředí.“ Chci dodat, že taky nedokáže ocenit hodnotu rozvážného ticha a nebude je zřejmě rozumně praktikovat, ale neudělám to. Naše ticho kromě ahoj na chodbách není rozvážné. Je to normální trapné ticho.

59

Superlaska.indd 59

12.03.14 16:06

SEDMÁ KAPITOLA

Stu po několik vteřin neříká nic, jenom se na mě občas úkosem podívá a čeká, že připustím, že přeháním, což přiznávám, když to skutečně dělám, ale dneska mluvím ryzí nefalšovanou pravdu. „Jako pták na skákací tyči? Myslíš jako Pogo Stick?“ zeptá se nakonec. „Ano. To mě napadalo dneska ráno. Tak Geoff fakt vypadá.“ Je úterý ráno a my kráčíme kampusem Capu. Dneska je chladno a  fouká, což na  časný duben v  Columbusu není tak špatné. Loni touhle dobou jsme tu měli sníh. Stu a  já se musíme dvakrát zastavit, abych si mohla vytáhnout a pak ještě jednou narovnat šev na levé ponožce. Jsem z toho zběsilá, když mi pořád sjíždí. Stu nemá na žádných ponožkách švy – nesnáší je, takže mě chápe. „Nejsem si úplně jistý, jestli je tvůj popis zcela nezaujatý,“ říká. „Tak hele, za prvé ti nikdy nikdo neposkytne stoprocentně nezaujatý popis čehokoliv. To je zkrátka nemožné. Ale mně se podařilo povětšinou mentálně oddělit Geoffa od mé zkušenosti s Geoffem, a výsledkem je, že mi připadá, že vypadá jako pták na skákací tyči.“ „Tak počkej, na něco se tě zeptám. Myslíš, že je možný, aby někdo mohl považovat někoho, kdo se mu nelíbí, za přitažlivého?“ 60

Superlaska.indd 60

12.03.14 16:06

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.