Organizační struktura monisticky řízené akciové společnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Organizační struktura monisticky řízené akciové společnosti Bakalářská práce

Autor:

Petra Jandlová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ivana Slavíková

Duben, 2015

Prohlášení: Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 29. 4. 2015

Petra Jandlová

Poděkování

Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí práce JUDr. Ivaně Slavíkové za cenné rady a připomínky při psaní mé bakalářské práce.

Anotace Tato práce se zabývá hlavními změnami v právní úpravě akciových společností po rekodifikaci soukromého práva. Pozornost je věnována analýze konkrétních změn ve vztahu k orgánům a vnitřní struktuře akciové společnosti se zaměřením na monistický typ správy společnosti, který byl do českého právního systému zaveden novou legislativou účinnou od 1. 1. 2014. V práci je dále monistický systém komparován s dualisticky řízenou akciovou společností a s monistickým systémem dle francouzské právní úpravy.

Klíčové pojmy: akciová společnost, nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, monistický systém, dualistický systém, francouzská právní úprava

Annotation This thesis deals with main changes in legislation regulating joint-stock companies after recodification of private law. The attention is paid to analysis of specific changes regarding corporate bodies and internal structure of joint-stock company with a focus on the one-tier system of corporate governance which was introduced to the Czech legal system by the new legislation effective as of January 1, 2014. Also in the thesis the onetier system is being compared to the two-tier corporate governance system of joint-stock company and to the one-tier system under the French legislation.

Key words joint-stock company, new civil code, business corporations act, one-tier system, two-tier system, French legislation

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 7 1 Rekodifikace soukromého práva a orgány korporací ......................................... 9 2 Charakteristika monisticky řízené akciové společnosti .................................... 14 2.1 Teoretická východiska ................................................................................... 14 2.2. Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ................................................................. 16 2.3 Legislativní základ v ZOK ............................................................................ 17 2.3.1 Obecná ustanovení .................................................................................. 17 2.3.2 Zvláštní ustanovení ................................................................................. 18 2.3.3 Správní rada ........................................................................................... 19 2.3.4 Předseda správní rady ............................................................................. 24 2.3.5 Statutární ředitel ..................................................................................... 25 3 Komparace monistického systému s dualisticky řízenou akciovou spole čností 27 3.1 Dualistický systém a monistický systém ........................................................ 27 3.2 Představenstvo a správní rada ........................................................................ 28 3.3 Představenstvo a statutární ředitel ................................................................. 29 3.4 Předseda představenstva a předseda správní rady ........................................... 30 3.5 Dozorčí rada a správní rada ........................................................................... 31 3.6 Shrnutí komparace ........................................................................................ 32 3.6.1 Grafické shrnutí komparace .................................................................... 33 4 Komparace s francouzskou právní úpravou ..................................................... 35 4.1 Historický exkurz .......................................................................................... 35 4.2 Obecná východiska ....................................................................................... 36 4.3 Správní rada .................................................................................................. 36 4.4 Předseda správní rady ................................................................................... 39 4.5 Statutární ředitel ........................................................................................... 40 4.6 Shrnutí komparace ........................................................................................ 42 5

4.6.1 Grafické shrnutí komparace .................................................................... 45 5 Výhody a nevýhody monistického systému ....................................................... 47 Závěr ..................................................................................................................... 48 Seznam použité literatury .................................................................................... 49

6

Úvod Tato práce má za úkol zaobírat se nástinem hlavních změn v právní úpravě akciových společností v souvislosti s proběhnuvší rekodifikací soukromého práva (tedy zejména díky přijetí nového občanského zákoníku – zákona č. 89/2012 Sb.) se zaměřením na vyjasnění konkrétních změn ve vztahu k orgánům a vnitřní struktuře akciové společnosti se zaměřením na monistický typ správy společnosti. V práci je zejména přistoupeno k charakteristice monisticky řízené akciové společnosti, popisu postavení a vzájemných vztahů jejích orgánů, změn v právní úpravě akciových společností po rekodifikaci soukromého práva, ale také je provedeno srovnání s dualisticky řízenou akciovou společností a srovnání s právní úpravou v jiném členském státě EU. Výše uvedené náležitosti jsou analyzovány v této bakalářské práci z toho důvodu, že jednou z nejpřevratnějších novinek, kterou přinesla rekodifikace soukromoprávních kodexů na poli korporátního práva, je právě možnost volby systému vnitřní správy akciové společnosti. Kromě obvyklého dualistického modelu, jehož nedílnou součástí bylo představenstvo a dozorčí rada, mají podnikatelé nyní nově právo volby, zda hodlají pro provoz svého podniku zvolit tradiční dualistický systém anebo systém monistický – v čele se správní radou a statutárním ředitelem. Cíl práce je rozdělen (v souladu s výše uvedeným) do dvou rovnocenných částí, vzájemně se doplňujících. Charakter prvního cíle práce lze považovat za poněkud deskriptivní. Jeho podstatu představuje analýza, utřídění a popis změn, které v rámci rekodifikace soukromého práva proběhly v legislativě regulující strukturu obchodních společností (korporací) se zvláštním zaměřením na novou formu organizace akciové společnosti – tzv. monistický systém. Druhý cíl práce představuje konstruktivní porovnání nové dotčené legislativy monistického systému s dualisticky řízenou akciovou společností. Následně je provedeno srovnání české právní úpravy s právní úpravou konkrétního členského státu Evropské unie, a to Francie.

7

Primární metoda práce použitá ke zpracování této bakalářské práce je metoda analytická, sekundární metodou práce je metoda komparativní.

8

1 Rekodifikace soukromého práva a orgány korporací Nový občanský zákoník (dále také jen „NOZ“), který byl dne 22. 2. 2012 vyhlášen ve Sbírce zákonů 1, je základním předpisem tzv. rekodifikace soukromého práva. Spolu s NOZ byl přijat také zákon o obchodních korporacích, který upravuje právo obchodních společností a družstev (dále také jen „ZOK“),2 a dále zákon o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb. Na tyto základní normy rekodifikace soukromého práva navazují rozsáhlé doprovodné legislativní změny. Rekodifikace soukromého práva zásadním způsobem zasahuje celý právní řád a má mnoho dopadů do běžné podnikatelské praxe. 3 Rozsáhlé doprovodné legislativní změny tvoří dále např. změny zákona o účetnictví, změny daňových předpisů včetně přijetí nového zákona o dani z nabytí nemovitých věcí, nový katastrální zákon 4 nahrazující starý katastrální zákon č. 344/1992 Sb. i zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem č. 265/1992 Sb., změny zákona o oceňování majetku, nový rejstříkový zákon5 a jiné. Až do nabytí účinnosti výše uvedených předpisů byl v platnosti starý obchodní zákoník6, který upravoval právo obchodních společností a družstev (část druhá, tj. § 56 a násl.). Tato problematika je s účinností nově od 1. ledna 2014 upravena samostatným předpisem - tímto předpisem je výše zmíněný zákon o obchodních společnostech a družstvech. Vztah NOZ k zákonu o obchodních korporacích je poněkud odlišný od vztahu starého občanského zákoníku a úpravy práva obchodních společností a družstev v části druhé obchodního zákoníku - více se uplatňuje princip NOZ jako předpisu obecného a ZOK jako předpisu zvláštního, a proto se např. i na obchodní korporace použije obecná úprava pro založení právnických osob v NOZ a ZOK tuto problematiku neřeší.

1

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) 3 BĚHOUNEK, Pavel. Rekodifikace soukromého práva od 1. 1. 2014, Účetnictví v praxi, 2013, č. 7, s. 18 4 Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) 5 Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických oso b 6 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 2

9

Obecnou úpravu korporací nalezneme v §§ 210 až 217 NOZ. Podstatou korporací jsou společníci (společenství osob), ale pokud tak stanoví zákon, může mít korporace i jediného společníka. NOZ jako právní formu korporace upravuje spolky, ZOK upravuje obchodní korporace (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské zájmové sdružení, družstvo se speciální úpravou pro bytová družstva a pro sociální družstva, evropské družstvo). Z povahy obchodních korporací jako právnických osob vytvořených obvykle společenstvím více fyzických, případně právnických osob plyne, že musí ustavit přinejmenším jeden, ale zpravidla více vnitřních organizačních útvarů, jejichž členové nahrazují vůli obchodní korporace a následně ji pak projevují navenek - vůči třetím osobám, popřípadě zajišťují jiné funkce, jejichž výkon nepřísluší společníkům či členům obchodních korporací. Ustanovení § 151 NOZ stanoví, že zákon, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli. Zákon současně předpokládá, že dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá zastupované právnické osobě 7 a že právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen jejího orgánu. Jaké orgány se zřizují v jednotlivých formách obchodních korporací, stanoví zákon v rámci právní úpravy těchto forem, přičemž nad tento rámec mohou společnosti vytvářet i další orgány ve společenské smlouvě, zakladatelské listině či ve stanovách. V rámci takové úpravy však musí také stanovit, jaká působnost takto ustaveným orgánům náleží, a to tak, aby nezasahovala do působnosti zákonem přidělené orgánům zřizovaným povinně. Obchodní korporace tvoří kolektivní nebo individuální orgány. Individuálními orgány jsou společníci osobních společností v postavení statutárního orgánu a jednatel (či jednatelé) společnosti s ručením omezeným, nestanoví-li společenská smlouva, že více jednatelů této společnosti tvoří orgán statutární. Individuálním orgánem je i statutární ředitel akciové společnosti s monistickým systémem řízení. Kolektivním orgánem je vždy valná hromada společnosti s ručením omezeným

7

Viz § 151 odst. 2 a § 436 odst. 2 NOZ

10

a akciové společnosti. Kolektivním orgánem jsou i představenstvo, správní rada a dozorčí rada akciové společnosti, ledaže jsou (vzhledem k dispozitivnosti jejich úpravy) dle stanov vytvořeny jako jednočlenné (individuální). V družstvu je kolektivním orgánem představenstvo a kontrolní komise. 8 Některá pravidla z nového občanského zákoníku pak lze vztáhnout pouze na členy kolektivního orgánu. 9 V rámci zákona o obchodních korporacích lze konečně rozlišovat orgány obchodní korporace podle jejich působnosti, a to: - nejvyšší orgán obchodní korporace (§ 44 odst. 1 ZOK), - kontrolní orgán obchodní korporace (§ 44 odst. 2 ZOK), - statutární orgán obchodní korporace (§ 44 odst. 4 a 5 ZOK - vymezení statutárního orgánu pro osobní společnosti a společnost s ručením omezeným, § 125 odst. 1 pro komanditní společnost, § 435 pro akciovou společnost s dualistickým systémem vnitřního řízení, § 456 odst. 1 pro akciovou společnost s monistickým systémem vnitřního řízení, § 705 pro družstvo, resp. obecná úprava obsažená v § 163 až 165 NOZ), - orgán obchodní korporace sui generis (správní rada, případně výbor pro audit). Vedle pojmenovaných orgánů mohou obchodní korporace zřizovat i fakultativní nepojmenované orgány; těm však nelze svěřit zákonnou působnost obligatorního orgánu. Ustanovení § 44 odst. 1 ZOK představuje proklamativní vyjádření, který orgán v rámci vnitřní struktury obchodní korporace se považuje za nejvyšší. Skutečnost, že se jedná o proklamativní prohlášení, nicméně neznamená, že by § 44 odst. 1 neměl normativní význam, neboť zákon o obchodních korporacích v mnoha případech odkazuje na nejvyšší orgán obchodní korporace. Zákon rozlišuje nejvyšší orgán podle toho, zda se jedná o osobní společnost, kapitálovou společnost nebo družstvo. Osobní společností je ve smyslu § 1 odst. 2 veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Kapitálovou společností je ve smyslu § 1 odst. 2 společnost s ručením omezeným, akciová společnost, případně evropská (akciová) společnost. Družstvem se pak ve smyslu § 1 odst. 3 rozumí družstvo ve smyslu § 552 a násl. a evropská družstevní společnost. 8

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2013, s. 114 9 Vláda ČR, Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 90/2012 Sb., zvláštní část

11

Kontrolním orgánem obchodní korporace se pro potřeby zákona rozumí dozorčí rada, kontrolní komise nebo jiný obdobný orgán 10. Osobní společnosti (tj. veřejná obchodní společnost, resp. komanditní společnost) žádný kontrolní orgán povinně nevytvářejí. Ve společnosti s ručením omezeným se zřizuje dozorčí rada v případě, že tak určí společenská smlouva nebo jiný právní předpis (například v rámci zaměstnanecké participace za podmínek stanovených v zákoně o přeměnách 11). V akciové společnosti s dualistickým systémem vnitřního řízení se zřizuje dozorčí rada povinně. Jedná se o obligatorní orgán akciové společnosti, nicméně zákon již neupravuje tzv. zaměstnaneckou participaci (tj. povinnou účast zástupců zaměstnanců v dozorčí radě akciové společnosti). Dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a na činnost akciové společnosti 12, je oprávněna nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti a kontrolovat, zda jsou účetní zápisy vedeny řádně a v souladu se skutečností a zda se podnikatelská či jiná činnost společnosti děje v souladu s jinými právními předpisy a stanovami 13, případně přezkoumává řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, popřípadě také mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo na úhradu ztráty a předkládá svá vyjádření valné hromadě14. V případě akciové společnosti s monistickým systémem vnitřního řízení je kontrolním orgánem správní rada. Statutárnímu orgánu osobní společnosti náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu osobní společnosti; statutární orgán osobní společnosti může zásadně jednat ve všech věcech, není-li ve své působnosti omezen ve prospěch jiného orgánu. Ustanovení § 44 odst. 4 ZOK představuje odchylku od § 164 odst. 2 NOZ. Působnost statutárního orgánu sice náleží více osobám, a tedy společníci by měli tvořit kolektivní statutární orgán, nicméně § 44 odst. 4 ZOK stanoví, že statutárním orgánem osobní společnosti je každý její společník samostatně. Společníci v eřejné obchodní společnosti proto kolektivní statutární orgán nevytváří. Ustanovení § 44 odst. 5 ZOK představuje další odchylku od pravidla, podle kterého vícečlenný statutární orgán je orgánem kolektivním 15. Má-li společnost více 10

§ 44 odst. 2 ZOK Srov. § 215 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev 12 § 446 odst. 1 ZOK 13 § 447 odst. 1 ZOK 14 Viz § 447 odst. 3 ZOK 15 § 164 odst. 2 NOZ 11

12

jednatelů, náleží působnost statutárního orgánu více osobám, které by ve smyslu § 164 odst. 2 NOZ měly společně tvořit kolektivní statutární orgán. Nicméně § 44 odst. 5 ZOK stanoví, že „statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je každý její jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů společnosti s ručením omezeným tvoří kolektivní orgán“. V takovém případě je ovšem nezbytné určit též název příslušného kolektivního statutárního orgánu, neboť ze zákona neplyne (viz § 123 NOZ.).16 Výše analyzované změny v koncepci orgánů obchodních korporací se promítly i do problematiky odpovědnosti za jednání členů statutárních orgánů obchodních korporací. Pojem povinnosti péče řádného hospodáře tak, jak plynul z § 194 odst. 5 obchodního zákoníku 17, byl obsahově vykládán zejména judikaturou Nejvyššího soudu a právní naukou, neboť zákonná úprava neobsahovala dostatečný či spíše žádný výklad tohoto pojmu. S novou právní úpravou se to podstatně změnilo, avšak pro výklad pojmu je nutné nahlédnout nejen do příslušných ustanovení ZOK, ale i do souvisejících ustanovení NOZ. Zatímco § 159 odst. 1 NOZ jako dvě základní složky pojmu označuje loajalitu a pečlivost, § 51 odst. 1 ZOK nově pojmově uchopuje pravidlo podnikatelského úsudku a § 52 odst. 1 ZOK odkazuje na objektivizovaný standard péče.18

16

ALEXANDER, Juraj. Komentář k Zákonu o obchodních korporacích [Systém ASPI] (Wolters Kluwer) [cit. 2015-2-24] ASPI_ID KO90_2012CZ, Dostupné v Systému ASPI 17 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 18 BALÝOVÁ, Lucie, Péče řádného hospodáře ve volených orgánech obchodních korporací ve světle rekodifikace, Obchodněprávní revue, 2014, č. 7-8, s. 212

13

2 Charakteristika monisticky řízené akciové společnosti 2.1 Teoretická východiska Podle povahy jednotlivých forem obchodních korporací, zejména podle povahy účasti jejích společníků či členů, se vytváří v jednotlivých formách obchodních korporací buď pouze jeden - statutární - orgán (který může být kolektivní nebo individuální anebo může existovat vedle sebe více individuálních statutárních orgánů), anebo orgánů více. Vytváření pouze jednoho orgánu je typické pro osobní společnosti, ve kterých nahrazují vůli společnosti její společníci, zatímco vytváření dvou a více orgánů je typické pro kapitálové obchodní společnosti a družstva, kde se společníci či členové obchodní

korporace

podílejí

na

nahrazování

její

vůle

zprostředkovaně,

prostřednictvím k tomu účelu vytvářených orgánů. Úprava právnických osob je v novém soukromém právu postavena na tzv. teorii fikce, podle níž právnická osoba představuje pouze umělý konstrukt, který reálně neexistuje, a je jí pouze přičítána vůle fyzických osob (členů orgánů), které za ni právně jednají (zastupují ji) a nahrazují její vůli. Obchodní korporace sice má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku, avšak sama o sobě žádnou vůli nemá. V případě právnické osoby proto ani nelze hovořit o její svéprávnosti (tj. o způsobilosti právnické osoby pro sebe vlastním jednáním nabývat práva a povinnosti). Vůli mohou projevit pouze členové orgánů právnické osoby, konstituovaných na základě zákona nebo zakladatelského právního jednání, a ta je následně přičtena právnické osobě. Z teorie fikce současně plyne, že právnická osoba sama nejedná, resp. jednání členů statutárního orgánu právnické osoby není, na rozdíl od dosavadní koncepce, přímým jednáním právnické osoby. Členové orgánů právnické osoby vystupují pouze jako (zákonní) zástupci právnické osoby.

14

Zahraniční právní úpravy systémů vnitřní organizace akciové společnosti jsou vesměs založeny na některém ze dvou základních modelů - dualistickém a monistickém systému, které zpravidla ve větší či menší míře modifikují. Některé státy připouštějí oba uvedené systémy a ponechávají na zakladatelích akciových společností, který z obou systémů si zvolí. Tak je tomu v současné době i v českém právu. Monistické uspořádání správy a řízení společnosti se vyznačuje jediným orgánem slučujícím řídící a kontrolní funkce, který se označuje jako správní rada. Naproti tomu v klasickém dualistickém systému jsou tyto funkce rozděleny mezi dva samostatné orgány - dozorčí radu a představenstvo. V monistickém systému náleží výkon obchodního vedení i dohledová působnost pouze jednomu orgánu, kterým je správní rada. Jde tedy o centrální manažerský správní orgán, kterému je svěřena funkce řízení a kontroly všech vnitřních jednotek společnosti. Správní rada v zásadě stanoví strategii spole čnosti, schvaluje významné obchody a dohlíží na členy managementu, které jmenuje do svých funkcí. Pro monistický systém je přitom typická možná slučitelnost funkce člena managementu s funkcí člena správní rady. V praxi je časté, že generální ředitel je zároveň předsedajícím ve správní radě. Nicméně pro správní radu je charakteristické určité vnitřní členění. Tradičně se členové správní rady rozlišují na členy výkonné a členy nevýkonné. Výkonní členové jsou pověřeni každodenním vedením společnosti. Neexekutivní členové se neúčastní na každodenním řízení společnosti, nýbrž jsou pověřeni kontrolními funkcemi a rovněž mají na starosti strategii společnosti. Monistický systém byl až do nabytí účinnosti zákona o obchodních korporacích v českém právním řádu připuštěn výhradně pouze pro evropskou společnost (Societas-Europaea).19 V důsledku zavedení nové právní úpravy monistické struktury akciové společnosti do zákona o obchodních korporacích byla zvláštní právní úprava monistické struktury pro evropskou společnost doprovodným zákonem ze zákona o evropské společnosti vypuštěna. Na evropskou společnost se subsidiárně použije 19

Tuzemská úprava monistického modelu je obsažena v zákonu č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti

15

úprava akciové společnosti v zákoně o obchodních korporacích. Právní úprava monistické struktury ovšem ze zákona o evropské společnosti nebyla vypuštěna beze zbytku, v zákoně byla zachována platnost ustanovení § 26, podle kterého „správní rada evropské společnosti musí mít nejméně 3 členy. Stanovy určí počet členů správní rady, který nesmí překročit 18 členů“.

2.2. Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 Reflexem tuzemské legislativy, vedoucí k zavedení monistického systému v českém zákoně o obchodních korporacích, je bezpochyby nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti. Nařízení nabídlo zakladatelům možnost volby mezi jednoúrovňovou strukturou vnitřního řízení (reprezentovanou správní radou) a dvojúrovňovou strukturou vnitřního řízení (představenstvo a dozorčí rada). Z článku 39 nařízení v této souvislosti plyne, že počet členů představenstva evropské (akciové) společnosti, respektive pravidla jeho určení v rámci dvojúrovňové struktury, stanoví stanovy evropské společnosti. Začínající podnikatelé stáli díky tomuto nařízení před volbou, zda vytvořit dvojúrovňovou strukturu vnitřního řízení evropské společnosti s tím, že mohli mít jednoho člena dozorčí rady a jednoho člena představenstva, anebo jednoúrovňovou strukturu vnitřního řízení, v rámci které české právo vyžadovalo, aby společnost měla alespoň tři členy správní rady. Patrně z uvedeného důvodu si čeští podnikatelé realizující své podnikání pod hlavičkou evropské (akciové) společnosti volili převážně dualistickou strukturu vnitřního řízení, nikoliv monistickou strukturu. 20 Legislativci spatřovali v této skutečnosti zjevnou disproporci, a proto využili rekodifikace soukromého práva v tom smyslu, že v souladu s potřebami praktického života, v souladu s novým pojetím Societa Europaea a po vzoru francouzské a italské právní úpravy se do českého práva zavádí opce vnitřní struktury řízení. Znamená to, že zakladatelé akciové společnosti mají právo se v okamžiku založení (ve stanovách) společnosti rozhodnout, zda pro vnitřní organizaci společnosti využijí systém

20

LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky, Obchodněprávní revue, 2012, č. 2, s. 49

16

dualistický (představenstvo a dozorčí rada) nebo systém monistický (správní rada a statutární ředitel). Toto rozhodnutí však není povinné.21 Právní úprava monistického systému evropské společnosti je upravena v článcích 43 až 45 nařízení, přičemž důležité je třeba zdůraznit zejména znění článku 45, podle nějž „správní orgán zvolí ze svého středu předsedu. Jmenují-li polovinu členů zaměstnanci, může být za předsedu zvolen pouze člen jmenovaný valnou hromadou akcionářů“. Stojí tak za povšimnutí, že právní úprava evropské společnosti počítá skutečně jen se zřízení správní rady (a jejího předsedy) a je tedy na rozdíl od právní úpravy obsažené v ZOK skutečně monistická a nikoliv skrytě dualistická.

2.3 Legislativní základ v ZOK

2.3.1 Obecná ustanovení Je

třeba

věnovat

pozornost

vymezení,

respektive

zákonné

definici

monistického systému, jelikož zde na této obecné úrovni mohou být adresáti právních norem poněkud mateni. V souladu se zákonnou definicí obsaženou v ustanovení § 396 odst. 2 ZOK se monistickým systémem akciové společnosti rozumí takový systém vnitřní struktury, ve kterém se zřizuje správní rada a statutární ředitel. Uvedená definice monistického systému není příliš odlišná od dualistického systému řízení, jakým je dle § 396 odst. 1 ZOK takový systém struktury společnosti, ve kterém se zřizuje představenstvo a dozorčí rada. Co do počtu obligatorních orgánů se tedy podle české právní úpravy oba systémy struktury vnitřního řízení příliš neliší, což je naopak v zahraničí obvyklé. Odlišný je ale jejich název, působnost a dále to, že pouze v monistickém systému je možné u jedné fyzické osoby22 kumulovat působnost obou obligatorních orgánů společnosti.

21 22

Vláda ČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zvláštní část Nikoliv právnické osoby – viz § 463 odst. 2 ZOK

17

Je tedy možné považovat z věcného i jazykového hlediska za nesprávné, že vedle valné hromady má podle české právní úpravy monistický systém vnitřního řízení akciové společnosti ještě další dva obligatorní orgány. Že by zde mimo valnou hromadu měl být pouze jeden obligatorní orgán, lze usuzovat již z pojmu monistický. Tento orgán se tradičně označuje jako „správní orgán“, v české terminologii pak jako „správní rada“. Tomu nasvědčuje jednak úprava těchto systémů v unijním právu, ale i národní úpravy ve státech s tradičním monistickým systémem. Ředitelé, kteří zastupují společnost a případně jsou oprávněni k běžným záležitostem obchodního vedení operativním rozhodnutím, nejsou považováni v rámci standardního monistického systému vnitřního řízení za orgán korporace. Správní rada na ně může, ale nemusí, delegovat

obchodní

vedení

společnosti

nebo

jeho

část.

Česká

konstrukce

monistického systému se statutárním ředitelem jako obligatorním orgánem s vlastní působností, která není derivována od správní rady, tudíž vzbuzuje oprávněné pochybnosti, zda jde vůbec o „pravý“ monistický systém. Co je však závažnější, nepochopení podstaty monismu v rámci monistického systému vnitřního řízení akciové společnosti přináší celou řadu zásadních výkladových problémů, kterých bychom byli ušetřeni, pokud by (v souladu se zahraničními předlohami) statutární ředitel nebyl orgánem společnosti. 23

2.3.2 Zvláštní ustanovení Podrobnější právní úpravu uspořádání monistického systému nalezneme v §§ 456 až 463 ZOK. § 456 odst. 1 ZOK uvádí, že „kde se v tomto zákoně stanoví o představenstvu, rozumí se tím podle okolností statutární ředitel nebo jiný orgán společnosti, který má obdobnou působnost“. Tímto jiným orgánem s obdobnou působností přitom může být v některých případech i správní rada, která je vedle statutárního ředitele též výkonným orgánem akciové společnosti. Z § 456 odst. 2 ZOK pak plyne, že „kde se v tomto zákoně stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností“. 23

DĚDIČ, Jan a kol. Monistický systém řízení akciové společnosti : výkladové otázky (1. část), Obchodněprávní revue, 2013, č. 3, s. 65

18

Je proto možné mít za to, že může vzniknout problém ohledně nejasnosti, jaké právní normy regulující postavení dozorčí rady se vztahují jen na správní radu anebo jen na předsedu správní rady, nebo kdy se mají příslušná ustanovení použít jak na správní radu, tak na předsedu, nemluvě ovšem ještě i o jiném orgánu s obdobnou působností. Takovým orgánem je zjevně auditor, byť i ten v jistém směru vykonává kontrolní působnost. Jde o to, že auditor - či výbor pro audit - je orgán, který se zřizuje také v rámci dualistického systému vnitřního řízení v případech stanovených v ZOK. Pokud tedy zákon stanoví o dozorčí radě (v kontextu dualistického systému), nesměřuje tím zásadně k úpravě auditora, ledaže by z právního předpisu v konkrétním případě vyplynul opak. Zatímco otázka působnosti mezi jednotlivými orgány vnitřního řízení může být poněkud komplikovaná, neměla by činit potíže aplikace ustanovení upravujících právní postavení představenstva, která se netýkají jeho působnosti. Z uvedeného důvodu se na statutárního ředitele aplikují bez dalšího ustanovení o zákazu konkurence členů představenstva 24, nebo ustanovení o důsledcích zániku funkce člena představenstva25.

2.3.3 Správní rada S odkazem na znění § 456 odst. 2 ZOK lze konstatovat, že nejdůležitějším orgánem vnitřního řízení monistické struktury akciové společnosti je správní rada. Z tohoto ustanovení plyne, že „kde se v tomto zákoně stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností“. Vymezení

a

povahu

správní

rady

je

nutné

konstruovat

především

prostřednictvím odkazu na postavení dozorčí rady, resp. z vymezení působnosti správní rady, která je pouze výjimečně vymezena přímo 26. Zjevně se dá konstatovat, že správní rada akciové společnosti není jejím statutárním orgánem.

24

§ 441 a 442 ZOK § 443 ZOK 26 Viz § 460, § 463 odst. 1, § 511 ZOK 25

19

Svým způsobem se správní rada dá považovat za stěžejní orgán monistické obchodní korporace. Nejedná se sice ani o statutární orgán 27, ani o nejvyšší orgán společnosti28, nicméně její postavení výrazně přesahuje význam dozorčí rady v dualistickém systému. Tato skutečnost nemusí být zřejmá z ustanovení § 456 odst. 2 ZOK, podle kterého stanoví-li zákon něco o dozorčí radě, „rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností“, nicméně ze zvláštní právní úpravy 29 vyplývají důležité odchylky, jež postavení správní rady posilují. 30 Každá akciová společnost s monistickým systémem vnitřního řízení může mít libovolný počet členů správní rady. Počet členů správní rady se bude zásadně určovat ve stanovách společnosti, nejde ovšem o povinnou náležitost. Jako povinnou náležitost zákon v § 250 odst. 2 písm. f) předepisuje zachycení pravidel určení počtu členů dozorčí rady. Z toho lze dovozovat, že samotný počet členů správní rady nemusí být nezbytnou součástí stanov. Stanovy musí obsahovat pouze pravidlo, na jehož základě bude možné určit počet členů správní rady (např. lze uvažovat o vazbě počtu členů správní rady na počet zaměstnanců, výši základního kapitálu společnosti apod.). Nebude-li počet členů ve stanovách určen, použije se podpůrné pravidlo, že správní rada je tříčlenná. Zákonná úprava ohledně počtu členů má tedy dispozitivní povahu. Počet členů správní rady nebude možné ve stanovách vyjádřit rozpětím, např. maximální počet členů. Určení počtu členů správní rady nebude možné ponechat ani na orgánu, který členy správní rady volí do funkce. Určitý minimální počet členů správní rady může vyplývat ze zvláštních zákonů; např. správní rada banky musí mít alespoň 3 členy31. Je možné se domnívat, že v souvislosti se stanovením počtu členů správní rady může vyvstat určitý problém v nejasnosti, zda zákon připouští, aby správní rada byla zastoupena (tvořena) jen jediným členem, který bude zároveň i statutárním ředitelem (viz níže). Tedy - zda ZOK umožňuje, aby akciová společnost s monistickým 27

§ 463 odst. 1 ZOK a contrario § 44 ZOK a contrario 29 § 457-460 ZOK 30 ZACH, Tomáš. Monistický systém správy akciové společnosti - I. část [online]. [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/obchodni -pravo/monisticky-system-spravy-akciovespolecnosti 31 § 8 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 28

20

systémem řízení měla v organizační struktuře jen jednu osobu, která by simultánně vykonávala působnost obou orgánů společnosti: statutárního ředitele a solitérního člena správní rady. S poukazem na ustanovení § 457 ZOK se dá usuzovat, že v zásadě to možné je. Současně z ustanovení § 463 odst. 1 ZOK plyne skutečnost, že statutárním ředitelem může být i předseda správní rady. Může být ovšem sporu o tom, zda tím legislativa umožňuje, aby statutárním ředitelem byl i jeden jediný člen správní rady. Ten sice vykonává působnost patřící předsedovi správní rady, nicméně tímto předsedou není. Ustavování správní rady akciové společnosti je upraveno pouze v souvislosti se vznikem společnosti a působností valné hromady, nikoliv přímo v rámci právní úpravy správní rady. Podle § 421 odst. 2 písm. f) ZOK patří do působnosti valné hromady volba a odvolání členů dozorčí nebo správní rady a jiných orgánů společnosti určených stanovami, s výjimkou členů dozorčí rady, které nevolí valná hromada. Dle § 250 odst. 3 písm. f) ZOK musí stanovy akciové společnosti při založení obsahovat, mimo jiné, údaj, koho zakladatelé společnosti určují členy orgánů společnosti, kteří mají být podle stanov voleni valnou hromadou. Doslovná interpretace tohoto ustanovení ovšem vede k rozporuplnému závěru. Podle citovaného ustanovení musí stanovy společnosti obsahovat určení členů správní rady, jen budou li stanovy určovat, že členové správní rady jsou voleni valnou hromadou. To je však problematické, neboť zákon nevyžaduje jako povinnou náležitost stanov určení, členy kterých orgánů volí valná hromada. U členů správní rady to ostatně plyne přímo z působnosti valné hromady stanovené zákonem a nemusí to být proto opisováno do stanov.32 ZOK v § 458 odst. 1 rozšiřuje výčet povinných náležitostí stanov v případě, že si akciová společnosti zvolila nebo zvolí monistický systém vnitřního řízení. Úprava dozorčí rady žádná subsidiární pravidla pro svolávání neobsahuje 33 a je tedy na stanovách společnosti, aby tato pravidla (lhůtu ke svolání, formu svolání správní rady, způsob oznamování konání správní rady statutárnímu řediteli apod.) upravila. V případě, že stanovy akciové společnosti s monistickým systémem vnitřního řízení

32

HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou, 1. vyd., Ostrava: Sagit, 2012, s. 181 33 Viz § 456 odst. 2 ZOK

21

pravidla svolání správní rady obsahovat nebudou, bude dán důvod k odmítnutí zápisu akciové společnost do obchodního rejstříku. Nejedná se však o důvod, pro nějž by soud mohl prohlásit akciovou společnost za neplatnou podle § 92 ZOK. Pokud stanovy neurčí pravidla pro svolání valné hromady, nelze z toho dovozovat, že by se správní rada scházet nemohla. Svolání správní rady by se v takovém případě zřejmě uskutečňovalo způsobem stanoveným správní radou, byť věta druhá § 458 odst. 1 ZOK nicméně stanoví, že jednání správní rady zásadně svolává její předseda 34. Bude-li správní rada jednočlenná, z povahy věci se nebude svolávat; v takovém případě lze mít za to, že stanovy nemusí obsahovat pravidla svolání správní rady. Pokud však společnost své stanovy změní a zvýší počet členů správní rady, měla by současně do stanov doplnit pravidla jejího svolání. 35 Pokud jde o periodicitu konání správní rady, limit vyplývá z § 459 odst. 1 ZOK, který upravuje důsledky pro případ, že správní rada není svolána po dobu delší než 2 měsíce. Z uvedeného lze dovozovat, že správní rada by se měla konat alespoň jednou za dva měsíce. ZOK dále zakládá povinnost správní rady vždy na její jednání přizvat statutárního ředitele. To je logické, neboť jak statutární ředitel, tak správní rada jsou orgány, jejichž působnost zasahuje do obchodního vedení společnosti - v případě správní rady prostřednictvím rozhodování o základním zaměření obchodního vedení.36 Základní podmínkou vzniku povinnosti předsedy správní rady svolat její schůzi podle § 459 odst. 1 ZOK je, že se správní rada nejméně po zákonem stanovenou dobu nesešla a že o její svolání požádaly oprávněné osoby. Další podmínkou pak je, že oprávněné osoby navrhly pořad jednání. Uvedené podmínky jsou kumulativní. Lze usoudit, že neuvede-li oprávněná osoba v žádosti o svolání správní rady pořad jednání, není předseda povinen správní radu svolat. Zákon nestanoví formu žádosti o svolání správní rady, žádost tedy může být přednesena jakoukoliv formou a adresována předsedovi správní rady. Navržený

34

K výjimce viz § 459 odst. 2 ZOK ALEXANDER, Juraj. Komentář k Zákonu o obchodních korporacích [Systém ASPI] (Wolters Kluwer) [cit. 2015-3-4] ASPI_ID KO90_2012CZ, Dostupné v Systému ASPI 36 Vláda ČR, Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 90/2012 Sb., zvláštní část 35

22

program správní rady mohou tvořit pouze ty záležitosti, které patří do působnosti správní rady. K projednání záležitostí nespadajících do působnosti správní rady nemusí předseda její jednání svolat, tyto body může z pořadu vypustit. Poruší-li předseda správní rady povinnost svolat správní radu, ač byly splněny podmínky pro její svolání, porušuje péči řádného hospodáře a společnost se na něm může domáhat náhrady újmy, která jí tím vznikla. 37 Ustanovení § 460 ZOK určuje základní právní postavení správní rady 38. Obchodní vedení právní teorie i praxe chápe jako řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech, případně jako organizaci a řízení podniku, který náleží společnosti, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, tj. např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví - apod.39 Ze skutečnosti, že statutární ředitel je ze zákona v akciové společnosti s monistickým systémem vnitřního řízení nejen statutárním orgánem, nýbrž i orgánem, jemuž přísluší obchodní vedení 40, je možné dovozovat, že základním zaměřením obchodního vedení je třeba rozumět vytyčení určitých „mantinelů“, v nichž se může statutární ředitel jako orgán obchodního vedení pohybovat. Za rozhodování o základním zaměření obchodního vedení lze považovat především schvalování jakýchkoliv plánů na určité období (např. plán výroby, odbytu, obchodní, marketingový, investiční, plán personálního a sociálního rozvoje, finanční plán apod.) nebo rozpočtu.

37

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2013, s. 720 38 „Správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon. Do působnosti správní rady náleží jakákoliv věc týkající se společnosti, ledaže ji tento zákon svěřuje do působnosti valné hromady“. 39 rozhodnutí Nejvyššího soudu, čj. 29 Odo 479/2003 a rozhodnutí Nejvyššího soudu, čj. 5 Tdo 94/2006 40 § 463 odst. 4 ZOK

23

2.3.4 Předseda správní rady Správní rada jako kolektivní orgán společnosti musí zvolit svého předsedu, který řídí její zasedání a koordinuje její činnost 41. Funkce předsedy správní rady se zapisuje do obchodního rejstříku. Bude-li správní rada jednočlenná, taková povinnost odpadá, neboť nepředstavuje kolektivní orgán a předsedu tedy nemá kdo volit. Předseda správní rady se ustanovuje do funkce zvolením. K jeho volbě i odvolání jsou oprávněni všichni členové správní rady. Členové správní rady předsedu správní rady též odvolávají. K volbě předsedy správní rady není oprávněn žádný jiný orgán akciové společnosti. Lze se tedy domnívat, že k úpravě ve stanovách, kterou by se tato působnost přenášela na jiný orgán společnosti, by se nepřihlíželo. Zákon normuje, že předsedou správní rady může být jen fyzická osoba 42. Jedná se o zákonnou výjimku z pravidla, podle kterého členem orgánu obchodní korporace může být i právnická osoba. Alespoň jedním členem správní rady tudíž - na rozdíl od dozorčí rady - musí být fyzická osoba. Fyzická osoba musí splňovat zákonem stanovené požadavky na výkon funkce člena správní rady. Do působnosti předsedy správní rady patří organizace a řízení její činnosti a dohlížení na řádný výkon funkce správní radě podřízených orgánů společnosti. O svých poznatcích a o činnosti správní rady informuje předseda správní rady valnou hromadu. Generální oprávnění zastupovat společnost v řízení před soudy a jinými orgány náleží statutárnímu orgánu (tedy statutárnímu řediteli). Úprava obsažená ve druhém odstavci § 462 ZOK má charakter zvláštní úpravy, která se použije vždy, půjde-li o řízení, v němž proti sobě stojí sama společnost a její statutární ředitel. Taková situace zakládá střet zájmů mezi společností a statutárním ředitelem.43 Dle § 462 odst. 2 ZOK tedy „předseda správní rady zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány proti statutárnímu řediteli. Je-li předseda správní rady současně statutárním ředitelem, zastupuje společnost jiný správní radou určený člen“. 41

§ 462 odst. 1 a § 44 odst. 3 ZOK totéž platí i pro statutárního ředitele podle § 463 odst. 2 ZOK 43 ALEXANDER, Juraj. Komentář k Zákonu o obchodních korporacích [Systém ASPI] (Wolters Kluwer) [cit. 2015-3-15] ASPI_ID KO90_2012CZ, Dostupné v Systému ASPI 42

24

2.3.5 Statutární ředitel Statutární ředitel je statutárním orgánem společnosti (zastupující společnost) a náleží mu obchodní vedení společnosti 44. V monistickém systému je statutární orgán vždy orgánem individuálním, a jedná tedy za společnost vždy samostatně - na tom nemůže nic změnit ani rozhodnutí valné hromady či stanovy. Přesto, že § 163 NOZ stanoví, že statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou stanovy, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby, z § 460 odst. 2 ZOK plyne, že u akciové společnosti s monistickým systémem tomu tak není. 45 Statutární ředitel je pouze jeden a musí se jednat o fyzickou osobu. Jmenuje jej správní řada. Zde ovšem dochází ke kolizi s § 421 odst. 2 písm. e) ZOK 46. Jde zřejmě o diskrepanci

způsobenou

dodatečným

zapracováním

připomínek.

Z povahy

monistického systému a z logiky věci plyne, že statutárního ředitele jmenuje správní rada, nesvěří-li stanovy tuto působnost valné hromadě. Bude praktické určit orgán příslušný k ustavení statutárního ředitele do funkce ve stanovách vždy výslovně. Statutární ředitel může být zároveň předsedou správní rady a tak zřejmě i jediným členem správní rady. Na statutárního ředitele se ve zbytku využije úprava představenstva. 47 Statutárnímu řediteli také dle zákona přísluší obchodní vedení společnosti 48. Obchodní vedení právní teorie i praxe chápe jako řízení společnosti, tj. zejména organizování

a

řízení

její

podnikatelské

činnosti,

včetně

rozhodování

o

podnikatelských záměrech. 49 Statutární ředitel si může v souladu s §51 odst. 2 ZOK vyžádat od nejvyššího orgánu obchodní korporace pokyn týkající se obchodního vedení. Je nicméně zavádějící, že v rámci právní úpravy akciové společnosti s monistickým systémem vnitřního řízení má právě tuto možnost statutární ředitel, kterému zřejmě náleží pouze 44

Viz § 463 odst. 4 ZOK ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2013, s. 723 46 „Do působnosti valné hromady náleží volba a odvolání členů představenstva nebo statutárního ředitele, pokud stanovy neurčují, že tato působnost náleží dozorčí radě. “ Zákon se zde dostává do problematického rozporu dvou ustanovení 47 JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích s komentářem. Právní stav k 1. 1. 2014, 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 2014, s. 21 48 Viz § 463 odst. 4 ZOK 49 Blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu čj. 29 Odo 479/2003 45

25

prosté obchodní vedení společnosti, nikoliv jeho základní zaměření, které zákon vkládá do působnosti správní rady. Má-li přitom valná hromada udělit pokyn týkající se obchodního vedení, nelze očekávat, že se tento pokyn bude týkat jiného segmentu obchodního vedení než jeho základního zaměření.

26

3 Komparace monistického systému s dualisticky řízenou akciovou společností 3.1 Dualistický systém a monistický systém Oproti monistickému systému lze ohledně systému dualistického říci, že tento má v České republice jistou ustálenou tradici; v jeho režimu byla koncipována akciová společnost i v legislativním předchůdci ZOK, tedy v obchodním zákoníku. Dualistický systém je tvořen představenstvem a dozorčí radou, kdy jsou klíčové funkce rozděleny mezi tyto dva orgány. Systém monistický je oproti tomu založen na principu správy jediným orgánem, jímž je dle českého zákonodárce správní rada. Dualistický systém spočívá na koncepci, kdy je vnitřní struktura společnosti tvořena představenstvem jako výkonným a statutárním orgánem a dozorčí radou jako orgánem kontrolním. 50 Zdá se, že dualistický systém je na úkor monistického systému také v současné době zákonodárcem poněkud protěžován, neboť neplyne-li ze stanov jednoznačně, který z obou systémů v české akciové společnosti platí, uplatní se nevyvratitelná právní domněnka, že je to systém dualistický.51 Volbu systému vnitřního řízení je nutno provést ve stanovách společnosti 52. Zákon nestanoví, jak volbu systému ve stanovách provést (resp. vyjádřit). Dá se tedy usuzovat, že je možné buď výslovně do stanov uvést, že společnost zvolila systém dualistický nebo monistický, nebo postačí volbu provést tak, že se ve stanovách společnosti uvedou příslušné orgány.

50

ŠPERKOVÁ, Kateřina. Systém vnitřní struktury akciové společnosti po rekodifikaci - dualistická a monistická struktura řídících orgánů [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/system-vnitrni-struktury-akciove-spolecnosti-po-rekodifikacidualisticka-a-monisticka-struktura-ridicich-organu-94068.html 51 Viz § 396 odst. 3 ZOK 52 jak plyne z § 250 odst. 2 písm. f) ZOK

27

3.2 Představenstvo a správní rada Pro účely komparace je třeba (opětovně) upozornit na význam ustanovení § 456 odst. 1 ZOK, podle nějž „kde se v tomto zákoně stanoví o představenstvu, rozumí se tím podle okolností statutární ředitel nebo jiný orgán společnosti, který má obdobnou působnost“. Tímto jiným orgánem s obdobnou působností přitom může být v rámci monistické akciové společnosti v některých případech správní rada, která je vedle statutárního ředitele též výkonným orgánem akciové společnosti. Představenstvo je - stejně jako správní rada v monisticky řízené společnosti obligatorně zřizovaným orgánem ve společnosti s dualistickým systémem řízení . Představenstvo je dle § 435 odst. 1 ZOK v první řadě statutárním orgánem společnosti; v tomto bodě se rozchází s působnostmi správní rady, neboť statutárním orgánem monisticky řízené společnosti je statutární ředitel. Co se týče obchodního vedení společnosti, zde se působnosti obou orgánů setkávají. Orgánem obchodního vedení společnosti je v monistickém systému dle § 460 odst. 1 ZOK správní rada, která určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon. Stejně tak je obchodní vedení společnosti svěřeno představenstvu. 53 Co se týče zbytkových působností, pak je představenstvo determinováno svým postavením statutárního orgánu a tedy i ustanovením § 163 nového občanského zákoníku, dle nějž „statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby“. Handicap spočívající v nedostatku postavení statutárního orgánu na straně správní rady je vyrovnán díky ustanovení § 460 odst. 2 ZOK, dle kterého „do působnosti správní rady náleží jakákoliv věc týkající se společnosti, ledaže ji tento zákon svěřuje do působnosti valné hromady“. Představenstvo má zásadně 3 členy, ledaže stanovy společnosti určí jinak. Totéž platí i pro správní radu. Představenstvo volí a odvolává valná hromada. ZOK výslovně neurčuje, jak je tomu u správní rady, ale s odkazem na § 456 odst. 1 můžeme dovozovat totéž.

53

Viz § 435 odst. 2 ZOK

28

3.3 Představenstvo a statutární ředitel Ustanovení § 456 odst. 1 ZOK výslovně formuluje určitou zástupnost orgánů představenstva a statutárního ředitele. Jak ovšem vyplývá z předchozí kapitoly, platí to jen do té míry, do jaké si jsou oba orgány podobny ve svém postavení statutárního orgánu. Zatímco otázka působnosti mezi jednotlivými orgány vnitřního řízení může být poněkud komplikovaná, neměla by činit potíže aplikace ustanovení upravujících právní postavení představenstva, která se netýkají jeho působnosti. Z uvedeného důvodu se na statutárního ředitele aplikují bez dalšího ustanovení o zákazu konkurence členů představenstva 54, nebo ustanovení o důsledcích zániku funkce člena představenstva55. Postavení představenstva coby statutárního orgánu je definováno obecně v NOZ z hlediska své působnosti. Jak bylo vzpomenuto výše, podle § 163 NOZ statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Navazující § 164 odst. 1 nového občanského zákoníku zakládá obecnou působnost člena statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Půjde li o vícečlenné představenstvo, zákon jej pak prohlašuje za kolektivní statutární orgán56, na což navazuje zákonná úprava způsobu zastupování společnosti 57. Statutární ředitel má oproti tomu své postavení statutárního orgánu zvlášť vymezeno v § 463 ZOK. Statutární ředitel je na rozdíl od představenstva monopersonální

orgán,

vždy

jej

představuje

pouze

jediná

fyzická

osoba.

S představenstvem má oproti tomu společné to, že dle § 463 odst. 2 ZOK může tuto funkci

vykonávat

pouze

osoba

splňující

podmínky

zákona

pro

členství

v představenstvu. Statutární

ředitel

a

představenstvo

k obchodnímu vedení společnosti.

54

§ 441 a 442 ZOK § 443 ZOK 56 Viz věta první § 164 odst. 2 NOZ 57 Viz věta druhá § 164 odst. 2 NOZ 55

29

mají

společnou

také

působnost

3.4 Předseda představenstva a předseda správní rady Představenstvo i správní rada jsou oba kolektivní orgány a oba si volí a odvolávají svého předsedu. Postavení předsedy správní rady je vymezeno v §§ 461 a 462 ZOK. Na postavení předsedy představenstva se použije obecná právní úprava obsažená v § 44 odst. 3 ZOK v kombinaci s § 439 odst. 2 ZOK. K volbě i odvolání jsou tedy oprávněni členové obou orgánů (představenstva a správní rady). K volbě předsedy představenstva není oprávněn orgán, který je oprávněn volit (resp. jmenovat) členy představenstva (tzn. valná hromada, příp. dozorčí rada). Případná úprava ve stanovách, kterou by se tato působnost přenášela na jiný orgán společnosti, není možná a nepřihlíželo by se k ní. Předseda obou orgánů musí být vybrán z řad jeho stávajících členů. Zákon nevymezuje přímo působnost předsedy představenstva. Z § 44 odst. 3 ZOK lze dovozovat, že s funkcí předsedy představenstva je spojeno právo rozhodujícího hlasu, dojde-li při hlasování členů představenstva k rovnosti hlasů. Jiná zvláštní oprávnění či povinnosti zákon s touto funkcí nespojuje. Ta mohou určit stanovy společnosti. Předseda představenstva tradičně svolává zasedání představenstva a řídí jeho průběh. Předseda představenstva bude zpravidla osobou oprávněnou zastupovat společnost a činit za ni právní jednání. Z občanského soudního řádu plyne, že předseda představenstva je ze zákona oprávněn jednat za společnost v soudním řízení58. Oproti tomu zákon poměrně určitě vymezuje v § 462 ZOK působnost předsedy správní rady: „Předseda správní rady organizuje a řídí její činnost a dohlíží na řádný výkon funkce správní radě podřízených orgánů společnosti. O svých poznatcích a o činnosti správní rady informuje valnou hromadu. Předseda správní rady zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány proti statutárnímu řediteli. Je -li předseda správní rady současně statutárním ředitelem, zastupuje společnost jiný správní radou určený člen“. Obě funkce tedy v zásadě mají stejnou náplň, byť tato je

58

Viz § 21 odst. 1 písm. a) zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád

30

v případě předsedy představenstva dovozována na základě zvyklostí a je spíše záležitostí stanov společnosti. Na rozdíl od dualistického systému ZOK v § 461 odst. 3 upravuje důsledky dočasné nezpůsobilosti předsedy správní rady. U jiných předsedů volených orgánů obchodních korporací (to platí tedy i pro předsedu představenstva) zákon důsledky dočasné nezpůsobilosti neupravuje, nicméně to lze odůvodnit tím, že na rozdíl od předsedy správní rady zákonodárce žádnou zvláštní působnost předsedům jiných volených orgánů obchodních korporací nezakládá. Nezpůsobilost znamená, že zvolený předseda správní rady je dočasně, nikoliv však trvale, nezpůsobilý vykonávat působnost předsedy správní rady. Tehdy je správní rada na základě svého kolektivního rozhodnutí oprávněna pověřit jiného člena správní rady funkcí předsedy, který tuto působnost bude po dobu nezpůsobilosti předsedy dozorčí rady vykonávat. Pověření výkonem funkce předsedy správní rady může být tzv. jiná právní skutečnost, na které může mít zapsaná akciová společnost s monistickým systémem vnitřního řízení zájem podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona o veřejných rejstřících.

3.5 Dozorčí rada a správní rada Z § 456 odst. 2 ZOK plyne, že „kde se v tomto zákoně stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností“. To znamená, že správní rada, jakožto obdoba dozorčí rady, je orgánem, na postavení jehož členů se použijí obdobně ustanovení o dozorčí radě. Postavení dozorčí rady lze vyvozovat z ustanovení § 446 ZOK a násl., zatímco správní rada se v zákoně v otázkách své dohledové a kontrolní činnosti omezuje jen na zmínku v § 460 odst. 1 in fine: „… a dohlíží na jeho řádný výkon“ (obchodního vedení). S odkazem na § 456 odst. 2 ZOK lze konstatovat, že dohledové a kontrolní oprávnění správní rady bude stejné, jako je tomu u dozorčí rady. Odlišnost

přirozeně

spočívá

v tom,

že

dozorčí

rada

je

samostatný

specializovaný orgán a na rozdíl od správní rady v sobě nekumuluje další sféry působnosti. Je tedy zjevné, že na podmínky činnosti správní rady se nepoužijí 31

ustanovení § 448 a násl. ZOK, které předepisují počet členů dozorčí rady (v zásadě 3 členové), volbu jejího předsedy, zvláštní pravidla ohledně průběhu jednání, účast na valné hromadě atd.

3.6 Shrnutí komparace Shrneme-li

poznatky

obsažené

v této

kapitole,

dojdeme

k zajímavým

zjištěním. Na prvním místě je třeba se zamyslet na kompozicí ZOK a jeho filosofií. Tento zákon obsahuje dualistický systém řízení společnosti v podstatě ve stejné podobě, v jaké byl obsažen v někdejším obchodním zákoníku; dualistický systém řízení společnosti tak má nejen svou tradici, ale je svým způsobem i nadále zákonem protěžován a upřednostňován. Přestože je tedy monistický systém kladen ve svém významu až na druhé místo, nelze jednoznačně říci, že by byl tento systém nějak výrazně odlišný od systému dualistického. Jediný velký rozdíl v podstatě spočívá ve štěpení výkonných a kontrolních působností do dvou různých orgánů v rámci dualistického systému (soustředěných v rámci monistické společnosti do rukou správní rady), přičemž výkonnou složku obstarává představenstvo, zatímco kontrolní působnost náleží dozorčí radě. Je příhodné poznamenat, že výše uvedené orgány jsou u obou typů řízení společnosti zřizovány obligatorně a je třeba k nim přiřadit i funkci statutárního ředitele v rámci monistického systému. Nahlédneme-li však blíže na komparaci jednotlivých práv a povinností, které jsou svěřeny v rámci obou systémů jednotlivým orgánům, zjistíme, že tyto se do značné míry shodují. Jednoznačně to platí o působnosti představenstva ve srovnání s působností správní rady. To platí i o působnosti dozorčí rady ve srovnání s působností správní rady (přirozeně s tou výhradou, že dozorčí rada je samostatný specializovaný orgán, zatímco správní rada v sobě kumuluje další funkce). Největší rozdíl v podobě představenstva a statutárního ředitele spočívá v tom, že v prvním případě se jedná zásadně o kolektivní orgán, zatímco v případě druhém o orgán monopersonální.

32

S určitou mírou tolerance se zjištění o shodě působnosti v celku dá vztáhnout i na případ komparace funkcí předsedy představenstva a předsedy správní rady, i když zde nalezneme některé podstatné rozdíly. Působnosti předsedy představenstva jsou nadále dovozovány spíše zvyklostmi a stanovami společnosti nežli výslovnou zákonnou úpravou, jak je tomu právě u správní rady. Za rozdíl musíme brát i skutečnost, že zákon zná právní režim dočasné nezpůsobilosti výkonu funkce předsedy správní rady, zatímco u předsedy představenstva tento institut nezná.

3.6.1 Grafické shrnutí komparace

KONCEPCE Monistický systém

Dualistický systém

Shoda

Pluralita orgánů

Ne

Ano

Ne

Štěpení působností

Ne

Ano

Ne

Zákonné zvýhodnění

Ne

Ano

Ne

Legislativní tradice

Ne

Ano

Ne

Obligatorně zřizované orgány

Ano

Ano

Ano

Monistický systém

Dualistický systém

Shoda

Kolektivní orgán

Ano

Ano

Ano

Výkonná působnost

Ano

Ano

Ano

Kontrolní působnost

Ano

Ne

Ne

Zbytková působnost

Ano

Ano

Ano

Počet členů

Zásadně 3

Zásadně 3

Ano

PŘEDSTAVENSTO A SPRÁVNÍ RADA

33

PŘEDSTAVENSTVO A STATUTÁRNÍ ŘEDITEL Monistický systém

Dualistický systém

Shoda

Statutární orgán

Ano

Ano

Ano

Kolektivní orgán

Ne

Ano

Ne

Obchodní vedení

Ano

Ano

Ano

PŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA A PŘEDSEDA SPRÁVNÍ RADY Monistický systém

Dualistický systém

Shoda

Volená funkce

Ano

Ano

Ano

Působnost ze zákona

Ano

Ne

Ne

Právní režim dočasné nezpůsobilosti

Ano

Ne

Ne

Monistický systém

Dualistický systém

Shoda

Kontrolní orgán

Ano

Ano

Ano

Kumulace funkcí

Ano

Ne

Ne

DOZORČÍ RADA A SPRÁVNÍ RADA

34

4 Komparace s francouzskou právní úpravou 4.1 Historický exkurz Základem právní úpravy je francouzský obchodní zákoník z roku 1807, který si přes veškeré četné novely stále uchoval svojí aktuálnost. 59 Code de commerce byl přijat v rámci velkých legislativních reforem provedených ve Francii počátkem 19. století z podnětu císaře Napoleona Bonaparta. Zákon byl přijat jako doplněk civilního kodexu – Code Napoleon (Code civil des Français) – z roku 1804 a stal se nedílnou součástí francouzského právního okruhu, který měl následně v průběhu dvou staletí podstatný vliv na formulování právních řádů v jiných státech – včetně zemí Latinské Ameriky a zemí Dálného východu. 60 Code de commerce ve své původní podobě upravoval především otázky obchodních transakcí, smluv a jiných závazků, dále otázky úpadku (bankrotu) a také procesní pravidla a pravomoci obchodních soudů. Zákon upravoval i otázky korporátního práva již od počátku a obsahoval legální konstituci akciových společností a společností s ručením omezeným. Otázky právní regulace těchto právnických osob obchodního práva ovšem byly známy již legislativnímu předchůdci Code de commerce z roku 1673. Podoba Code de commerce se za více než dvě století své existence dynamicky vyvíjela a pochopitelně doznala značných změn. Postupem času se Code de commerce poněkud vyprázdnil a jednotlivá jeho ustanovení byla převzata zvláštními zákony, jež jsou nyní taktéž součástí francouzského obchodního práva. Struktura Code de commerce nicméně zůstala stále stejná. Právní úprava monistického a dualistického modelu akciové společnosti se v Code de commerce objevila v roce 2000 a byla součástí velkého legislativního projektu, v jehož rámci se kodex kompletně přepracoval.

59

obecně označovaný jako Code de commerce (dále také jen „CC“) KNAPP, Viktor. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 1996, s. 114 60

35

4.2 Obecná východiska Francouzská právní úprava obchodního práva je neskonale rozmanitější a složitější, nežli je tomu v českých podmínkách. Francouzský právní řád nezná pouze jediný typ akciové společnosti, jako je tomu v českých podmínkách, nýbrž doznává hned pěti různých podob: akciová společnost 61, zjednodušená akciová společnost 62, zjednodušená jednočlenná akciová společnost 63, evropská akciová společnost 64 a konečně jednoduchá komanditní společnost na akcie 65. Z pochopitelných důvodů, daných omezeným rozsahem této práce, nelze sledovat nuance organizační skladby všech těchto typů akciových společností; tato práce se zaměří toliko na první typ z výše uvedeného výčtu, tedy na akciovou společnost (bez přívlastku). Francouzská akciová společnost je v zákoně koncipována - stejně jako je tomu v českých podmínkách (ZOK) – ve dvou organizačních podobách: monistický systém a dualistický systém. Úprava monistického systému řízení akciové společnosti je v Code de commerce zahrnuta pod ustanovení článků L225-17 až L225-56. Česká právní úprava – jak již vyplynulo z výše analyzovaných kapitol - je shrnuta pod §§ 456 až 463 zákona o obchodních korporacích. Stejně jako je tomu v České republice, také ve Francii je monistický systém reprezentován správní radou a statutárním ředitelem (ovšem nikoliv nevyhnutelně, viz níže), zatímco dualistický systém je takový systém vnitřní struktury společnosti, ve kterém se zřizuje představenstvo a dozorčí rada.

4.3 Správní rada Česká i francouzská zákonná verze znají institut správní rady 66.

61

la société anonyme la société par actions simplifiée 63 la société par actions unipersonelle 64 la société européenne 65 la société en commandite simple 66 conseil d’administration 62

36

Koncepčně je v obou případech zachován teleologický princip, že správní rada je orgánem řídícím a zároveň i kontrolním. Dále je třeba podotknout, že právní regulace správní rady je v CC neskonale podrobnější, nežli je tomu v ZOK. Francouzská správní rada smí mít stejně jako ta česká minimálně 3 členy, nicméně – na rozdíl od české právní úpravy – je stanoven i horní limit tohoto počtu, totiž maximum 18 členů správní rady, a sice za podmínky, že je tak určeno stanovami společnosti 67. Není bez zajímavosti, že ačkoliv toto ustanovení nemá reflexi v českém ZOK, můžeme totožné pravidlo nalézt v ustanovení § 26 zákona o evropské společnosti. Podobnost článku L225-17 CC a § 26 zákona o evropské společnosti nabízí domněnku, že obě ustanovení vycházejí z nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ovšem není tomu tak, neboť takové pravidlo v něm není obsaženo. Na rozdíl od české právní úpravy se CC poměrně dopodrobna zaobírá tím, kdo může být členem správní rady. Je tak stanoveno, že členem správní rady může být nejen osoba fyzická, ale i osoba právnická. Členem správní rady ve Francii může být i nezletilec, je-li soudem prohlášen za zletilého. CC stanoví pro členy správní rady horní věkový limit fyzických osob (je to maximálně 70 let věku) s tím, že stanovy mohou určit i vyšší věkový limit, ovšem s tou podmínkou, že počet osob starších 70 let věku nesmí být ve správní radě vyšší nežli jedna třetina všech jejích členů. 68 Takový limit v ZOK neexistuje. Francouzský předpis stanoví, že je-li členem správní rady právnická osoba, musí pro účely výkonu této funkce delegovat svého stálého zástupce, který za své jednání ve správní radě nese stejnou občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost, jako kdyby vystupoval sám za sebe. 69 Přestože takové pravidlo nemá odpovídající 67

Article L225-17 CC: La société anonyme est administrée par un conseil d'administration composé de trois membres au moins. Les statuts fixent le nombre maximum des membres du conseil , qui ne peut dépasser dix-huit. 68 Article L225-19 CC: A défaut de disposition expresse dans les statuts, le nombre des administrateurs ayant dépassé l'âge de soixante-dix ans ne peut être supérieur au tiers des administrateurs en fonctions. Toute nomination intervenue en violation des dispositions de l'alinéa précédent est nulle. 69 Article L225-20 CC: Une personne morale peut être nommée administrateur. Lors de sa nomination, elle est tenue de désigner un représentant permanent qui est soumis aux mêmes conditions et obligations et qui encourt les mêmes responsabilités civile et pénale que s'il était administrateur en son nom propre, sans préjudice de la responsabilité solidaire de la personne morale qu'il représente. Lorsque la personne morale révoque son représentant, elle est tenue de pourvoir en même temps à son remplacement.

37

reflexi v českém předpise, lze usuzovat, že bude imanentně interpretováno do praxe ve stejném rozsahu. ZOK totiž připouští (resp. nezakazuje), aby se členem správní rady v zásadě stala i právnická osoba; tato přirozeně bude muset pro účely výkonu funkce vyslat svého zástupce, který ponese odpovídající míru právní odpovědnosti. Dle CC mohou stanovy společnosti vyžadovat po členu správní rady, aby byl držitelem určitého počtu akcií společnosti. Pakliže člen správní rady v den jmenování do funkce nevlastní předepsaný počet akcií anebo těchto akcií v době výkonu své funkce pozbude, má se za to, že ze své funkce odstoupil, ledaže by těchto akcií opět nabyl (nejpozději však ve lhůtě šesti měsíců).70 Takováto povinnost, stanovená zákonem, není obsažena v žádném českém právním předpise. Nicméně lze se domnívat, že by mohla být členu správní rady předepsána vnitřním předpisem akciové společnosti (stanovami), který by tak vznik členství ve správní radě touto povinností podmiňoval. CC na rozdíl od ZOK určuje, že členové a funkcionáři správní rady mohou pobírat za výkony svých funkcí odměny. Tyto odměny musí být ovšem schváleny valnou hromadou akciové společnosti. 71 Nic přirozeně nebrání valné hromadě české akciové společnosti, aby pravidla odměňování členů správní rady byla určena stanovami. Působnost

správní

rady

je

vymezená

v zásadě

shodně

v českých

i

francouzských zákonných podmínkách. CC formuluje působnost správní rady tak, že určuje či usměrňuje činnost akciové společnosti a zajišťuje její provoz. Kromě úkolů, které jsou zákonem vyhrazeny výlučně valné hromadě, zajišťuje chod společnosti ve všech ostatních obchodních záležitostech. 72 To v podstatě odpovídá náplni činnosti správní rady v českém právním řádu.73

70

Article L225-25 CC: Les statuts peuvent imposer que chaque administrateur soit propriétaire d'un nombre d'actions de la société, qu'ils déterminent. Si, au jour de sa nomination, un administrateur n'est pas propriétaire du nombre d'actions requis ou si, en cours de mandat, il cesse d'en être propriétaire, il est réputé démissionnaire d'office, s'il n'a pas régularisé sa situation dans le délai de six mois. 71 Article L225-45 CC: L'assemblée générale peut allouer aux administrateurs en rémunération de leur activité, à titre de jetons de présence, une somme fixe annuelle que cette assemblée détermine sans être liée par des dispositions statutaires ou des décisions antérieures. Le mont ant de celle-ci est porté aux charges d'exploitation. Sa répartition entre les administrateurs est déterminée par le conseil d'administration. 72 Article L225-35 CC: Le conseil d'administration détermine les orientations de l'activité de la société et veille à leur mise en oeuvre. Sous réserve des pouvoirs expressément attribués aux

38

V českém i francouzském předpisu lze nalézt pravidlo, že stanovy společnosti určují pravidla pro svolávání a jednání správní rady. Naprosto shodně jsou pak v obou předpisech stanoveny základní postupy pro situaci, jestliže není správní rada svolána po dobu delší než 2 měsíce – pak může o její svolání požádat jedna třetina členů správní rady svého předsedu. Předseda také svolá správní radu, požádá-li o to statutární ředitel, a to s konkrétním pořadem jednání. 74 ZOK navíc v § 459 odst. 4 stanoví normu, podle níž „předseda správní rady nesmí zúžit návrh pořadu jednání podle odstavců 1 až 3, ledaže s tím souhlasí ti, kdo svolání správní rady požadovali“. V zásadě lze konstatovat, že v těchto záležitostech si jsou oba předpisy velice podobné a lze tedy usuzovat, že francouzský CC byl v tomto smyslu předlohou českému ZOK. CC se na rozdíl od ZOK zaobírá i usnášeníschopností správní rady. Dle znění zákona je správní rada usnášeníschopná, jestliže je přítomna alespoň polovina jejích členů. Rozhodnutí jsou pak v zásadě (není–li dohodnuto jinak) přijímána prostou většinou přítomných členů. 75

4.4 Předseda správní rady Česká i francouzská právní úprava obsahují institut předsedy správní rady 76. Francouzská právní úprava na rozdíl od té české dává správní radě akciové společnosti k volbě, zda do svého čela postaví pouze předsedu správní rady anebo

assemblées d'actionnaires et dans la limite de l'objet social, il se saisit de toute question intéressant la bonne marche de la société et règle par ses délibérations les affaire s qui la concernent. 73 § 460 odst. ZOK: Správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon. Do působnosti správní rady náleží jakákoliv věc týkající se společnosti, ledaže ji tento zákon svěřuje do působnosti valné hromady. 74 Arcticle L225-36-1 CC: Les statuts de la société déterminent les règles relatives à la convocation et aux délibérations du conseil d'administration. Lorsqu'il ne s'est pas réuni depuis plus de deux mois, le tiers au moins des membres du conseil d'administration peut demander au président de convoquer celui-ci sur un ordre du jour déterminé. Le directeur général peut également demander au président de convoquer le conseil d'administration sur un ordre du jour déterminé. Le président est lié par les demandes qui lui sont adressées en vertu des deux alinéas précédents. 75 Article L225-37 CC: Le conseil d'administration ne délibère valablement que si la moitié au moins de ses membres sont présents. Toute clause contraire est réputée non écrite. A moins que les statuts ne prévoient une majorité plus forte, les décisions sont prises à la majorité des membres présents ou représentés. 76 CC jej označuje jako le président-directeur général; z důvodu zachování jednotné terminologie je termín président překládán jako předseda.

39

jeho působnost rozdělí do dvou různých funkcí, které jsou pak v akciové společnosti reprezentovány pozicí předsedy správní rady společně s pozicí statutárního ředitele společnosti 77. Statutární ředitel si smí zvolit své delegované výkonné ředitele 78, kteří vykonávají funkci jeho asistentů. Těchto delegovaných výkonných ředitelů nesmí být více než pět. Správní rada je oprávněna určit výši odměn všech těchto funkcionářů. 79 Francouzský právní řád je rozdílný od toho českého také v tom, že dle CC předsedou správní rady může být jmenována pouze fyzická osoba, která není starší 65 let. Existuje dokonce pravidlo, že dosáhne-li předseda správní rady tohoto věkového limitu, jeho funkce je de lege ukončena. Náplň působnosti předsedy správní rady ve francouzském právním prostředí je zcela odpovídající působnosti českého předsedy správní rady. V obou případech tento funkcionář organizuje a řídí činnost správní rady a orgánů jí podřízených a je povinen o svých krocích pravidelně informovat valnou hromadu. 80 Ve francouzském CC absentuje (výše zmíněné) pravidlo, obsažené v ZOK, podle nějž předseda správní rady zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány proti statutárnímu řediteli.81

4.5 Statutární ředitel Jak již bylo zmíněno, funkce statutárního ředitele, jež je v českém právním řádu obligatorní, je ve francouzských podmínkách fakultativní. Je tedy na volbě správní rady akciové společnosti, zda do čela společnosti postaví vedle předsedy správní rady i statutárního ředitele. Ovšem je možné se domnívat, že tato distinkce 77

le président du conseil d’administration, v podstatě odpovídá pozici českého statutárního ředitele, z účelu soudržnosti komparace se přidržím termínu statutární ředitel 78 le directeur général délegué 79 Article L225-53 CC: Sur proposition du directeur général, le conseil d'administration peut nommer une ou plusieurs personnes physiques chargées d'assister le directeur général, avec le titre de directeur général délégué. Les statuts fixent le nombre maximum des directeurs généraux délégués, qui ne peut dépasser cinq. Le conseil d'administration détermine la rémunération du directeur général et des directeurs généraux délégués. 80 srov. § 462 odst. 1 ZOK: Předseda správní rady organizuje a řídí její činnost a dohlíží na řádný výkon funkce správní radě podřízených orgánů společnosti. O svých poznatcích a o činnosti správní rady informuje valnou hromadu a Article L225-51 CC: Le président du conseil d'administration organise et dirige les travaux de celui-ci, dont il rend compte à l'assemblée générale. Il veille au bon fonctionnement des organes de la société et s'assure, en particulier, que les administrateurs sont en mesure de remplir leur mission. 81 v podrobnostech viz § 462 odst. 2 ZOK

40

neplatí úplně, neboť je třeba pamatovat na znění § 463 odst. 3 ZOK, který dává správní radě možnost učinit statuárním ředitelem předsedu správní rady, který pak kumuluje své působnosti. Francouzští akcionáři a dotčené třetí strany jsou formou vyhlášky informováni o výsledku volby (jmenování) do funkce statuárního ředitele. Pakliže není jmenován vedle předsedy správní rady také statutární ředitel, platí, že jeho působnost náleží předsedovi správní rady. 82 Takováto jasně daná možnost volby v rámci organizace monistického systému akciové společnosti nemá v českém právním prostředí obdoby. Ve francouzské i české verzi platí, že působnost ke jmenování statutárního ředitele náleží správní radě. Ve francouzském CC nenalezneme pravidlo, obsažené také v § 463 odst. 1 in fine ZOK, podle nějž je statutární ředitel zásadně ve své funkci vázán tzv. smlouvou o výkonu funkce. Pro statutárního ředitele ve Francii platí stejně jako pro předsedu správní rady věkové omezení, podle nějž nesmí tyto funkce vykonávat fyzická osoba starší 65 let.83 Již bylo zmíněno výše, že takové pravidlo nemá v českém ZOK svůj protějšek. Ve francouzských podmínkách není dovoleno, aby fyzická osoba zároveň vykonávala funkci statutárního ředitele ve více než jediné akciové společnosti, která má sídlo na území Francie. Osoba, která by se tomuto zákazu protivila, by se musela jednoho svého mandátu vzdát nejpozději do 3 měsíců od svého jmenování správní radou do funkce. Pakliže by tak neučinil, nastoupila by neplatnost jeho jmenování ze zákona a navíc by se na jeho vyplacené odměny pohlíželo jako na bezdůvodné obohacení se na společnosti a také jeho rozhodnutí, vykonaná v tomto období, by byla anulována.

82

Article L225-51-1 CC: La direction générale de la société est assumée, sous sa responsabilité, soit par le président du conseil d'administration, soit par une autre personne physique nommée par le conseil d'administration et portant le titre de directeur général. Dans les conditions définies par les statuts, le conseil d'administration choisit entre les deux modalités d'exercice de la direction générale visées au premier alinéa. Les actionnaires et les tiers sont informés de ce choix dans des conditions définies par décret en Conseil d'Etat. Lorsque la direction générale de la société est assumée par le président du conseil d'administration, les dispositions de la présente sous -section relatives au directeur général lui sont applicables. 83 Article L225-54 CC: Les statuts doivent prévoir pour l'exercice des fonctions de directeur général ou de directeur général délégué une limite d'âge qui, à défaut d'une disposition expresse, est fixée à soixante-cinq ans. Toute nomination intervenue en violation des dispositions prévues à l'alinéa précédent est nulle. Lorsqu'un directeur général ou un directeur général délégué atteint la limite d'âge, il est réputé démissionnaire d'office.

41

Statutární ředitel smí být dle francouzských právních poměrů správní radou ze své funkce kdykoliv odvolán, a to na svůj vlastní návrh nebo na návrh delegovaného výkonného ředitele. Je-li ze své funkce odvolán neoprávněně, náleží mu následně náhrada škody. V mezidobí mezi odvoláním statutárního ředitele z jeho funkce až do doby jmenování nového statutárního ředitele vykonává jeho funkci některý z delegovaných výkonných ředitelů. 84 Už z důvodu značné stručnosti české právní úpravy a zákonné absence funkcí delegovaných výkonných ředitelů je zjevné, že obdobné pravidlo v ZOK nenalezneme. Působnosti statutárního ředitele jsou dle CC stanoveny poměrně široce. Stejně jako český statuární ředitel jménem společnosti vystupuje navenek, jedná se třetími osobami a společnost je jeho akty vázána. Na rozdíl od českého právního řádu nesvěřuje ten francouzský do rukou statutárního ředitele výslovně „obchodní vedení společnosti“ 85, ovšem z kontextu je zřejmé, že statutární ředitel bude mít v zásadě v obchodních věcech stejné postavení ve Francii jako i v České republice.

4.6 Shrnutí komparace Výše provedené srovnání české a francouzské právní úpravy monistického systému řízení akciové společnosti přineslo zejména zjištění, že francouzská právní úprava je mnohem podrobnější a propracovanější nežli je tomu v českých podmínkách. Je to zřejmé už jen z rozsahu komparovaných částí obou analyzovaných zákonů: francouzský Code de commerce obsahuje dotčené regulativy v článcích L225-17 až 225-56, což obnáší (včetně devíti vložených ustanovení) 48 ustanovení; zákon o obchodních korporacích pak zahrnuje §§ 456 až 463, které dohromady čítají pouhých 8 ustanovení.

84

Article L225-55 CC: Le directeur général est révocable à tout moment par le conseil d'administration. Il en est de même, sur proposition du directeur général, des directeurs généraux délégués. Si la révocation est décidée sans juste motif, elle peut donner lieu à dommages-intérêts, sauf lorsque le directeur général assume les fonctions de président du conseil d'administration. Lorsque le directeur général cesse ou est empêché d'exercer ses fonctions, les directeurs généraux délégués conservent, sauf décision contraire du conseil, leurs fonctions et leurs attributions jusqu'à la nomination du nouveau directeur général. 85 Viz § 463 odst. 4 ZOK

42

Nelze se zbavit dojmu, že čeká právní úprava, byť neskonale stručnější, je koncipována poněkud elegantněji a efektivněji, nežli je tomu u úpravy francouzské. Code de commerce je totiž zjevně postižen tradiční francouzskou byrokratičností a komplikovaností, a proto i koncepce provozu akciové společnosti ve Francii bude zasažena jistou těžkopádností. Tomu odpovídá i fakt, že francouzský předpis pokládá za nutné ustanovit pravidla pro to, jakým způsobem a za jakých podmínek si statutární ředitel jmenuje své asistenty (fr. „le directeur général délegué“), což je jinak v kultuře českých obchodních korporací tradičně ponecháno na vnitřním uvážení každé organizace (resp. jejích stanov). Je pozoruhodné, že francouzský předpis je – dalo by se říci – posedlý nutností regulovat věkové hranice členů orgánů akciové společnosti; takové tendence v českých právních předpisech nenalézáme. Přestože nelze soudit, z jakých pohnutek vzešly takovéto záměry, lze konstatovat, že soukromoprávním předpisům obecně prospívá větší míra liberalismu, která je ostatně zřetelně patrná z české rekodifikace soukromého práva a jejich ustanovením pak náleží spíše dispozitivnost nežli sevřená kogentnost. Z francouzské právní úpravy je více patrné, že její pojetí má od začátku ambice

být

skutečně

monistické.

Netrpí

již

zmíněným

neduhem,

trefně

zaznamenaným Janem Dědičem, totiž že česká konstrukce monistického systému se statutárním ředitelem jako obligatorním orgánem s vlastní působností, která není derivována od správní rady, tudíž budí oprávněné pochybnosti, zda jde vůbec o „pravý“ monistický systém. 86 Francouzská právní úprava oproti tomu trvá na tom, že funkce statutárního ředitele vůbec nemusí být součástí monistického systému vedení akciové společnosti. V tomto bodě je možno spatřovat prostor pro inspiraci české právní úpravy z úpravy francouzské. Skutečností je totiž to, že ani ustanovení § 463 odst. 3 ZOK, dle nějž statutárním ředitelem může být i předseda správní rady, nedává správní radě na výběr, zda si tento orgán v akciové společnosti zřídit či nikoliv, neboť se jedná o funkci, která musí v rámci monistického systému organizace být vždy obsazena. Můžeme se domnívat, že elementární možnost volby ohledně zřízení či nezřízení

86

DĚDIČ, Jan a kol. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otázky (1. část), Obchodněprávní revue, 2013, č. 3, s. 65

43

funkce statutárního ředitele by měla být v zákoně zakotvena a měla by být v rukou správní rady. Největší pozornost budí v rámci komparace naprostá shoda pravidel ohledně svolávání a jednání správní rady, jejichž totožnost nás může utvrdit v přesvědčení, že francouzský CC byl předlohou českému ZOK, a to do té míry, že z něj byly některé články českými legislativci doslova opsány. Ostatně je to přiznáno i v Důvodové zprávě k zákonu, podle níž české řešení principielně sleduje řešení francouzské a italské, ačkoliv v řadě detailů využívá také úpravy švýcarské. V rozporu s francouzskou

úpravou

(potažmo

zákonem

o

evropské

společnosti)

nebylo

z francouzské právní úpravy převzato omezení maximálního počtu členů správní rady na 18, neboť dle důvodové zprávy toto omezení není důvodné a záleží tak na volné úvaze společnosti reagující na své potřeby a ekonomické možnosti (obdobně Švýcarsko).87 Pečlivé porovnání české a francouzské právní úpravy vede ještě k dalšímu zajímavému zjištění; na první pohled je zřejmé, že francouzský Code de commerce pracuje pouze minimálně s odkazujícími právními normami. Oproti tomu český zákon o obchodních korporacích odkazuje na jiná svá ustanovení v poměrně hojném množství a to někdy v poněkud zastřené podobě. Můžeme tak pro účely výše provedené komparace zaznamenat, že v ustanovení § 463 odst. 3 in fine ZOK existuje pravidlo, podle nějž se na postavení statutárního ředitele přednostně použijí ustanovení ZOK o představenstvu; tyto je možno nalézt v §§ 435 až 445 ZOK. Systémovým výkladem lze následně dospět k závěru, že na statutárního ředitele se vztahuje tzv. zákaz konkurence, zakotvený v §§ 441 až 445 ZOK, kde je mimo jiné stanoveno, že člen představenstva (potažmo tedy i statutární ředitel) nesmí podnikat v předmětu činnosti společnosti, a ani být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti nebo osobou v obdobném postavení, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Takto dovozené pravidlo zákazu konkurence však ve francouzském CC nenalezneme. Přes veškeré drobné rozpory a nejasnosti a přes pozoruhodnou rozdílnost v šířce právní regulace v obou státech je třeba shrnout, že právní úprava monistického

87

Vláda ČR, Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 90/2012 Sb., zvláštní část

44

systému organizace akciové společnosti je v obou státech v zásadě shodná a zahrnuje totožné orgány, které mají shodné působnosti. Také proto, že právní úprava postavení monistického uspořádání akciové společnosti netrpí závažnými koncepčními rozdíly, sluší se na okraj poznamenat, že ještě zajímavější zjištění by mohlo přinést porovnání českého a francouzského systému dualistického modelu organizace. K této domněnce vede už jen rozpor ve zcela základních otázkách v obou zákonech; za pozornost kupříkladu stojí skutečnost, že

v dualistickém

systému

organizace

akciové

společnosti

je

ve

Francii

představenstvo jmenováno vždy dozorčí radou. Oproti tomu v českých legislativních podmínkách členy představenstva volí a odvolává zásadně valná hromada a teprve stanovy mohou určit, že tato působnost náleží dozorčí radě.

4.6.1 Grafické shrnutí komparace

SPRÁVNÍ RADA Česká úprava

Francouzská úprava

Shoda

Orgán

Řídící a kontrolní

Řídící a kontrolní

Ano

Počet členů

Minimálně 3

3 až 18

Ne

Člen správní rady

Fyzická i právnická osoba konkludentně

Fyzická i právnická osoba - výslovně

Ano

Věkový limit

Není

Maximálně 70 let

Ne

Povinnost držet akcie

Není

Ano

Ne

Působnost

Určuje základní činnost společnosti a dohlíží na její výkon

Určuje činnost společnosti a zajišťuje její provoz

Ano

Zbytková působnost

Ano – nenáležející valné hromadě

Ano – nenáležející valné hromadě

Ano

45

PŘEDSEDA SPRÁVNÍ RADY Česká úprava

Francouzská úprava

Orgán

Monokratický

Monokratický, dualistický

Zástupci

Nejsou

Delegovaní ředitelé

Působnost

Organizuje a řídí činnost správní rady a informuje valnou hromadu

Organizuje a řídí činnost správní rady a informuje valnou hromadu

Ano

Česká úprava

Francouzská úprava

Shoda

Orgán

Obligatorní

Fakultativní

Ne

Kumulace funkcí

S předsedou správní rady

S předsedou správní rady

Ano

Jmenování do funkce

Správní radou

Správní radou

Ano

Věkový limit

Není

Maximálně 65 let

Ne

Působnost

Vystupuje navenek jménem společnosti a zavazuje ji svými akty

Vystupuje navenek jménem společnosti a zavazuje ji svými akty

Ano

Shoda event.

Ne

výkonní

Ne

STATUTÁRNÍ ŘEDITEL

46

5 Výhody a nevýhody monistického systému Největší výhodu monistického systému řízení akciové společnosti je třeba spatřovat v samotném jeho charakteru, totiž v možnosti zřídit v rámci organizace společnosti pouze jediný orgán. Ve správní radě si jsou její členové rovni a mají stejná oprávnění. Tím se monistický systém zbavuje případných asymetrií a disproporcí, které zákonitě vznikají v jakékoliv organizaci řízené různými tělesy s různými působnostmi a dispozicemi. V praxi to znamená především tu skutečnost, že monisticky řízená společnost spravovaná správní radou není sevřena či dokonce brzděna skutečností, že by její rozhodování ex post musel kontrolovat či schvalovat další kontrolní orgán (dozorčí rada) – správní rada totiž sama disponuje kontrolní působností a kontroluje tak sama sebe. S tím souvisí další výhoda tohoto systému, a sice provádění autonomní kontroly rozhodování „v přímém přenosu“ či dokonce s předstihem a nikoliv až následně (jak je tomu v dualistickém systému). Tento systém může být nejen efektivnější, ale i ekonomičtější, nežli je tomu u systému dualistického. Výhoda monistického systému může být poněkud paradoxně také jeho slabinou. Skutečnost, že ve společnosti neexistuje zvláštní kontrolní orgán, zvyšuje riziko chybného rozhodnutí (či dokonce riziko vzniku finančních zpronevěr) v rámci správní rady, která nemá kontrolu mimo tento orgán. Tato skutečnost by mohla vyústit až v atmosféru nedůvěry mezi správní radou a valnou hromadou společnosti, která by se mohla důvodně obávat neomezených a nekontrolovaných rozhodnutí ze strany správní rady. Rizikem může také být určitá akcionářská apatie, která může nabýt podoby neochoty či neschopnosti dohlížet na kroky správní rady s takovým efektem, jakého by byla v dualistickém systému schopna dozorčí rada.

47

Závěr Skutečnost, že podnikatelé mohou v rámci vnitřní korporační organizace akciové společnosti volit mezi známým (a donedávna jediným možným) dualistickým systémem a systémem monistickým, je v rámci korporátního práva vskutku revoluční a novátorský prvek. Obecně lze říci – byť to zákon výslovně neřeší – že monistickým systémem je takový systém, kde je povinně vytvářen jeden orgán, který má výkonné členy pověřené statutární (výkonnou) činností a členy pověřené kontrolou, resp. stojící mimo exekutivu. Tato práce vedle analytické části spočívající v teoretických tezích a v rozboru legislativy přinesla také dvě kapitoly komparační. Srovnání s francouzskou právní úpravou monistického systému řízení akciové společnosti bylo po úvaze zvoleno z důvodu inspirace legislativních orgánů francouzským právním řádem při tvorbě nového zákona o obchodních korporacích. Přestože tyto shody lze v rámci komparace shledat, je třeba poznamenat, že obě verze obsahují také závažné odlišnosti. Další komparativní část práce srovnala systém monistický se systémem dualistickým a oproti původnímu očekávání komparace přinesla zjištění, že oba systémy jsou si v zásadě dosti podobné. Ze zákona je zřejmé, že v české právní úpravě zůstává dualistický model stěžejním. Pro zakladatele společnosti není volba její vnitřní struktury obligatorní s tím, že dle zákona také není vyloučeno, aby se vnitřní struktura společnosti za dobu její existence změnila. Z pohledu zjednodušení organizace společnosti a s tím spojených úspor nákladů se tedy monistický systém dá jistě považovat za výhodný. Ovšem až budoucí praxe ukáže, jestli se tato novinka mezi českými podnikateli dočká obliby. S ohledem na fakt, že v českém právu nemá tento systém tradici a judikaturou není zatím dotvořena jeho zákonná úprava, můžeme očekávat, že v budoucích pár letech bude docházet k určitým výkladovým problémům a komplikacím. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se domnívám, že se mi podařilo naplnit cíle práce vytýčené v jejím úvodu.

48

Seznam použité literatury Bibliografie 1. HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou, 1. vyd., Ostrava: Sagit, 2012, 287 s. ISBN 978-80-7208-923-9 2. JOSKOVÁ,

Lucie,

PRAVDA,

Pavel.

Zákon

o

obchodních

korporacích

s komentářem: s účinností od 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník, 1. vyd., Praha: Grada, 2014, 85 s. ISBN 978-80-247-4834-4 3. KNAPP, Viktor. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 1996, 264 s. ISBN 80-7179-089-3 4. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2013, 1008 s. ISBN 978-80-7400-480-3

Odborná periodika 1. LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky, Obchodněprávní revue, 2012, č. 2, ISSN 1213-5313 2. DĚDIČ, Jan a kol. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otázky (1. část), Obchodněprávní revue, 2013, č. 3, ISSN 1211-7307 3. BALÝOVÁ, Lucie. Péče řádného hospodáře ve volených orgánech obchodních korporací ve světle rekodifikace, Obchodněprávní revue, 2014, č. 7-8, ISSN 12135313 4. BĚHOUNEK, Pavel. Rekodifikace soukromého práva od 1. 1. 2014, Účetnictví v praxi, 2013, č. 7, ISSN 1211-7307

České právní předpisy 1. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 2. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách 3. Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti 4. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

49

5. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) 6. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) 7. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob 8. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

Komunitární předpisy 1. Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti

Zahraniční právní předpisy 1. Code de commerce

Judikatura 1. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, čj. 29 Odo 479/2003 2. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, čj. 5 Tdo 94/2006

Elektronické zdroje 1. ŠPERKOVÁ,

Kateřina.

Systém

vnitřní

struktury

akciové

společnosti

po

rekodifikaci - dualistická a monistická struktura řídících orgánů [online]. [cit. 2015-03-27].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/system-vnitrni-

struktury-akciove-spolecnosti-po-rekodifikaci-dualisticka-a-monisticka-strukturaridicich-organu-94068.html 2. ZACH, Tomáš. Monistický systém správy akciové společnosti - I. část [online]. [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/obchodnipravo/monisticky-system-spravy-akciove-spolecnosti

50

Ostatní 1. ALEXANDER, Juraj. Komentář k Zákonu o obchodních korporacích [Systém ASPI] (Wolters Kluwer), ASPI_ID KO90_2012CZ, Dostupné v Systému ASPI 2. Vláda ČR, Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 90/2012 Sb., zvláštní část

51