22. 10. 2015
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY RNDr. Milan Šmídl, Ph.D.
Organizační formy výuky • způsob a podmínky realizace výchovně vzdělávacích cílů, jak
pracujeme s metodami (prostředky) klasifikace podle 1) počtu žáků
a) Individuální a individualizovaná b) Skupinová, kooperativní, projektová c) Hromadná
2) místa výuky
a) Ve třídě b) Mimo školu (exkurze)
3) času
a) Hodina základního typu b) Rozšířená hodina c) Epocha
1
22. 10. 2015
PODLE POČTU ŽÁKŮ
Individuální výuka • charakteristika o výuka jednoho učitele a jednoho žáka o fylogeneticky nejstarší o nejefektivnější a nejpřijatelnější
o finanční nereálnost
• institucionalizovaná • neinstitucionalizovaná • Individualizovaná výuka
=> Daltonský plán
2
22. 10. 2015
Hromadná (frontální) výuka UČITEL VOLNÝ PROSTOR ŽÁCI
Výhody: + levná + vztahy mezi lidmi, práce v kolektivu, komunikace Nevýhody: - kompromis mezi financemi a počtem žáků - méně času a prostoru na individuální přístup - učitel vnímá třídu jako celek (nevnímá zvláštnosti žáků) - nedostatečně rozvíjí samostatnost, tvořivost,
Skupinová a kooperativní výuka • výhody individuální a hromadné + potlačit negativa obou forem
Týmová výuka – více učitelů na jednu skupinu
→ horizontální (6.A, 6.B) → vertikální (6.A, 7.A)
Diferencovaná výuka – více žáků, jeden učitel → vnější diferenciace (víceletá gymnázia, sportovní a jazykové třídy, …) → vnitřní diferenciace (skupiny na jazyky v rámci třídy, tělesná výchova dívky a chlapci, volitelné předměty,…)
3
22. 10. 2015
Skupinová a kooperativní výuka FÁZE
UČITEL
ŽÁCI
Přípravná
- vytvoření pracovních skupin - volba tématu a časového harmonogramu - zajistí koordinátora skupiny
- najít zdroje informací - plánovat vlastní činnost - analýza problému, - dělba práce mezi členy skupiny
Realizační
-práce přesunuta na žáky - učitel řídí směr jejich práce
- prezentace každé skupiny - motivace žáků k soutěživosti - zapojení všech žáků skupiny
Hodnotící
- slovně hodnotí: a) konečnou prezentaci hodiny b) práci jednotlivých skupin c) celkový přínos pro výuku
- ve skupině hodnotí jeden druhého a sami sebe - výsledek hodnocen jinou skupinou
PODLE MÍSTA VÝUKY
4
22. 10. 2015
Podle místa výuky 1) BĚŽNÁ UČEBNA nebo SPECIALIZOVANÁ UČEBNA 2) TERÉNNÍ VÝUKA Exkurze vzdělávací cíle výchovné cíle zařazení do výuky etapy exkurze 1. příprava učitele 2. příprava žáků 3. průběh exkurze 4. závěrečné zhodnocení
PODLE TYPU HODINY
5
22. 10. 2015
Podle typu hodiny Vyučovací hodina základního typu (45minut) → klasifikační zkoušení → orientační zkoušení → výklad → závěr hodiny Rozšířené hodiny - laboratorní cvičení, tělocvik, výchovy (2 hodiny) Epocha - základní jednotka Waldorfských škol
Podle závaznosti výuky a) Povinná výuka - předmět chemie → náplň dána ŠVP b) Volitelná výuka - Seminář z chemie, Praktika → náplň dána ŠVP c) Nepovinná - kroužky, Cvičení z chemie, soutěže, zájmová činnost → záleží na vybavení, počtu žáků
6
22. 10. 2015
Podle závaznosti výuky Zájmová činnost •
organizuje je škola, dům dětí a mládeže, průmyslové závody
•
vedeny učitelem či VŠ studentem, rodičem nebo pracovníkem závodu
•
dělení: A. Podle času
Pravidelná - kroužky, sekce, kluby Příležitostná - soutěže, prázdninová soustředění, přednáškové cykly, tábory, expedice
B. Podle počtu žáků
Skupinové – zájmový kroužek, doučovací kroužek Hromadné - chemická besídka, olympiáda Individuální - konzultace, samost. práce
Podle závaznosti výuky 1) Pravidelná činnost - chemický kroužek organizace fáze kroužku typy kroužků
2) Příležitostná činnost •
LETNÍ TÁBORY A EXPEDICE
•
PRÁCE S TALENTOVANÝMI ŽÁKY
•
PREZENTACE CHEMIE
•
CHEMICKÁ OLYMPIÁDA
•
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST (SOČ)
7
22. 10. 2015
Výklad ZÁSADY UČITELE PŘI VÝKLADU: • vzájemné souvislosti a podmíněnost jevů • nesmí být dogmatický • návaznost na předchozí znalosti, zkušenosti, či výsledky experimentu,
poznatky by neměly být v rozporu s jejich předchozími zkušenostmi
Výklad má být: 1. Vědecky správný, logicky členěný 2. Jasný a srozumitelný 3. Hlavní hesla a osnovu psát na tabuli 4. Délka přiměřená věku a úrovni žáků (zhruba 15 až 20 minut) 5. Během výkladu je třeba klást kontrolní otázky
VYUČOVÁCÍ METODY
8
22. 10. 2015
Metody a jejich účinnost Vyučovací metody = cesta k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů (učitelem stanovené, žáky akceptované) Účinná metoda (Mojžíšek): plnohodnotné a nezkreslené informace racionální ale emotivní, působivá respektuje vědní obor propojení s běžným životem
didaktická, ekonomická, hygienická přirozená a přiměřená
Pyramida učení
Kritéria pro volbu metod • kvalita závisí na vhodné volbě vzhledem k aktuální situaci
(rozmanitost, zajímavost, náročnost na soustředění,…) 1) výchovně-vzdělávací cíl 2) obsah učiva 3) zvláštnosti žáků a třídy 4) osobnost učitele 5) vybavení
9
22. 10. 2015
Charakteristika metod 1. Metoda práce s knihou 2. Metody názorně demonstrační 3. Didaktické hry
4. Participativní metody 5. Situační (případové) metody 6. Inscenační metody 7. Brainstormingové metody (burza dobrých nápadů) 8. Vrstevnické vyučování
Charakteristika metod MONOLOGICKÉ SLOVNÍ METODY patří mezi nejvyužívanější a nejefektivnější využívají souvislého mluveného projevu jedince 1. 2. 3. 4. 5.
Vysvětlování Přednáška Vyprávění Instruktáž Výklad
10
22. 10. 2015
Charakteristika metod DIALOGICKÉ METODY: předpoklady funkčního dialogu: naslouchání odrážení hledání příkladů tázání se METODY:
• Rozhovor • Diskuse • Dramatizace • Sokratovská metoda • Heuristická metoda
Přírodovědný experiment
11
22. 10. 2015
Charakteristika •
vychází z pokusu vědeckého → oproti němu ale již známe předem výsledek
•
jedná se o činnost plánovanou, cílevědomou, duševní i fyzickou
Funkce: • informativní - zdroj informací, např. že chlór je zelený plyn • formativní - formování vlastností, přesná a správná práce žáků • metodologická - osvojení používaných výzkumných metod se správným postupem (tvorba hypotéz, vážení, roztoky)
Zásady pokusů 1. Vědecká a odborná správnost 2. Přiměřenost 3. Estetičnost 4. Dobrá viditelnost 5. Časová úspornost 6. Bezpečnost a hygiena práce
12
22. 10. 2015
Klasifikace pokusů 1. Podle vnějších forem výuky a) domácí b) školní
2. Podle vnitřních forem výuky a) demonstrační b) pokusy žáků
3. Podle fází výuky a) při motivaci (motivační) – před výkladem b) při osvojování (uváděcí) - během učení c) při upevňování a kontrole (např. shrnující, navazující, kombinovaný)
INOVATIVNÍ A AKTIVIZAČNÍ METODY - ÚKOL
13
22. 10. 2015
Obsah Problémové (heuristické) vyučování Projektová výuka Kooperativní výuka Konstruktivistické vyučování
Divergentní úlohy Didaktické hry
Problémové vyučování
14
22. 10. 2015
Charakteristika •
poznávání pomocí řešení problémů a problémových situací
•
žák nemá potřebná data k vyřešení, musí je teprve získat postupem řešení → zapojení myšlenkových operací (analýza, syntéza, srovnávání, generalizace) → předpokládá jisté vědomosti, dovednosti a zkušenosti
Klasifikace postupů •
algoritmické - přesně stanoví určitý sled operací, které musí postupně řešit
•
heuristické - musí sami (zcela či částečně) navrhovat další následná řešení
•
intuitivní - žáci na základě svých předchozích zkušeností určí postup
Problém by měl vycházet z reálných životních situací, nebo na ně navazovat •
být přiměřený věku žáků, aby je vůbec mohli řešit
•
podněcovat žáka k uvažování, hledání, zkoumání, k dalšímu studiu
Fáze problémové výuky učitel ,,nadhodí“ problémovou otázku (pokud možno zajímavou pro žáky), na
kterou nelze odpovědět okamžitě či bezprostředně → hledání odpovědi obsahuje mezičlánky, které žáci sami objevují na základě
již osvojených poznatků
1) Přípravná fáze (učitel) 2) Identifikace problému, tj. jeho postižení, nalezení a vymezení 3) Analýza problémové situace, proniknutí do problému (co znám, co hledám) 4) Vytváření hypotéz, domněnek, návrhy řešení problému 5) Ověření hypotéz, vlastní řešení problému
15
22. 10. 2015
Fáze problémové výuky Funkce •
osvojení metod hledání řešení a jejich aplikace na problémové situace
•
rozvíjí tvořivost, aktivitu, samostatnost a hodnocení svých výkonů
•
získá schopnost rozlišovat hlavní problém od pseudoproblémů PŘÍKLADY :
Fyzika •
Proč je krev červená a rostliny zelené?
Chemie: •
Proč nehoří oxid uhličitý?
Botanika: •
Proč mohou být parazitické rostliny nezelené?
•
Vysvětlete příčiny změny barvy listů na podzim?
Projektové vyučování
16
22. 10. 2015
Charakteristika •
zakladatel John Dewey
•
učení pro život, vychovávání manažerů a podnikatelů, osvojování metod hledání poznatků, respektování individuálních schopností žáků
•
žáci si informace získávají sami (s využitím mezipředmětových vztahů) → obohacují a konfrontují své původní zkušenosti → na závěr jsou žáky prezentovány výsledky → rozvíjí spolupráci i samostatnou činnost žáků, komunikativnost, vztahy
Funkce a postup POSTUP: •
Volba problému
•
Diskuze s žáky
•
Realizace projektu
•
Prezentace výsledků projektu (konference, referáty, výstavka)
•
Zhodnocení
Funkce •
naučí se spolupracovat, obhajovat své názory a přijímat názory druhých
•
rozvíjí fantazii, schopnost komunikace, organizace a plánování práce, tvořivost a kritické posouzení
•
díky integrovanosti několika předmětů si osvojuje si poznatky v související formě (ne izolovaně)
17
22. 10. 2015
Pozitiva a negativa Pozitiva: samostatnost – samostatné vyhledávání a prezentace výsledků kooperace - účast na projektu všech členů skupiny komunikace - rozdělování úkolů, diskuze, obhajování názorů interdisciplinarita - nejčastěji Ze-Bi-Ch-Fy motivace - žáky baví, zajímá je kreativita - rozmanité tvůrčí řešení zobecnění - shrnutí a zobecnění získaných poznatků
Pozitiva a negativa Překážky (náročnost) pro učitele nenahrazují ostatní metody, je pomalejší a náročnější nedostatek času na realizaci ve vyučování i mimo něj náročnost přípravy projektu → nechuť či nedostatek času na přípravu neodpovídající a náročné pomůcky, vybavení, materiály, zdroje informací neodpovídající schopnosti žáků pro uskutečnění PPV (nechuť, nekázeň) relativně složité hodnocení (není tak jednoznačné, jako u zkoušení) přílišné využívání však vede k oslabení pojmového učení (vyžadováno na
gymnáziích a VŠ) problematická integrace některých předmětů (učitel neví co a jak integrovat) → nemají materiály, učebnice, příručky
18
22. 10. 2015
Kooperativní vyučování
Charakteristika Kooperativní vyučování = založena na spolupráci žáků při dosahování cílů a řešení složitějších úkolů (není to totéž, co skupinová výuka) → jedinec má prospěch ze skupiny, skupina z jedince (hodnocena skupina) → výsledek patří celé skupině, čímž je potlačena soutěživost uvnitř skupiny
Historie: kořeny ve starém Římě (filozof Seneca vyzdvihoval efektivnost spolupráce při
vyučování) J. A. Komenský uvádí prospěšnost vyučování žáků jinými žáky
Funkce: naučí se rozdělení rolí, naplánování činnosti, rozdělení úkolů, radit si, pomáhat, kontrolovat sebe sama a jeden druhého zvyšuje efektivitu učení
19
22. 10. 2015
Tvorba spolupracujících skupin •
minimálně 2 členy, nejčastěji 5 až 7 (předpoklad spolupráce)
•
Spíše heterogenní z žáků o různých schopnostech, zájmech, výkonech,
1.) velká skupina → POZ - větší odvaha oponovat učiteli, více argumentů → NEG- pomalejší rozhodování a rozhodování 2.) malá skupina → POZ - méně pasivních jedinců, rychlejší rozhodování → NEG - učitel musí sledovat více subjektů
Metody, pozitiva a negativa Metody •
diskuze a řešení problému
•
práce na společném produktu - výsledkem je nějaký produkt, výrobek
•
simulace a rolové hry - vylosují si situaci, roli a tu pak hrají
POZITIVA: + pracuje s individuálními zkušenostmi a prekoncepty žáků a napojuje nové + žáci jsou vedení k samostatnosti, vyhledávání, zpracování a hodnocení dat + využívá (spolu s projektem) praktických zkušeností a experimentů + značně efektivní pro slabší žáky NEGATIVA: •
časově náročná na přípravu i realizaci (takřka nelze využít na gymnáziích, kde je tlak na množství informací a zavedení státní maturity)
20
22. 10. 2015
Fáze FÁZE
UČITEL (kooperativní vyučování)
ŽÁCI (kooperativní učení)
Přípravná
- vytvoření pracovních skupin - příprava vhodné pracovní atmosféry (motivace) - volba tématu a časového harmonogramu - zajistí koordinátora skupiny
Realizační
- prezentace každé skupiny vybarným - práce přesunuta na žáky, ale učitel je řídí žákem podle směru jejich práce, koordinuje, - následné dotazy žáků z jiných skupin usměrňuje - zapojení všech žáků skupiny
Hodnotící
- slovně hodnotí: a) konečnou prezentaci hodiny b) práci jednotlivých skupin c) celkový přínos pro výuku
- upřesnit problém - plánovat vlastní činnost, analýza problému, jeho rozdělení do dílčích úkolů - dělba práce mezi členy skupiny - najít zdroje informací, zpracovat je, ověřit
- skupiny hodnotí celoskupinové procesy - členové skupiny hodnotí jeden druhého - jednotlivci hodnotí sami sebe ve skupině - konečná prezentace, anebo výsledek je hodnocen jinou skupinou
Ostatní metody
21
22. 10. 2015
Divergentní úlohy •
mají více řešení, na rozdíl od konvergentních úloh, které mají pouze jedno
•
vyžadují od žáků solidní vědomosti
•
výchova žáků k tvořivému myšlení
Například: → Napište co nejvíce chemických a fyzikálních vlastností, kterými se liší organické sloučeniny od sloučenin anorganických. → Ethylen je významnou surovinou v moderní organické technologií. Napište co největší počet jeho rozličných využití. → Napište rovnice reakcí, kde jedním z reaktantů je HCl.
Didaktické hry •
měly by rozvíjet aktivitu, fantazii a tvůrčí schopnosti žáků
•
musí být pro žáky přitažlivé (děti musí mít chuť ji hrát), přirozené a spontánní
•
prostřednictvím hry lze látku naučit, zopakovat i upevnit
•
apatická třída může být zpočátku neochotná, je potřeba být nadšený a neústupný => nevěnujte nejmenší pozornost žákům, kteří říkají, že hrát nechtějí, nakonec je pro hru získáte
•
Stolní hry – Chemiku, nezlob se, karetní hry (pexeso, kvarteto), domino
•
Paměťové – Co vidíte?
•
Pohybové – Chemická vybíjená
•
Hry s využitím počítače - skrývačky, křížovky,…
22
