Jiří ČERNÝ
ORGANIZAČNÍ A VELITELSKÉ STRUKTURY A JEJICH VLIV NA ORGANIZACI VELENÍ A ŘÍZENÍ VOJSK U BRIGÁDNÍHO ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ Abstract: The mission of the Command and Control system is unique presently and in the future. This role it is not possible to impeach, in despite of comprehensive fulfilment. Command and Control system is opened for running changes on the basic of new experiences, pieces of know ledges from operations and under technological process. This system is intended to be absolutely open for searching of fresh ways to perfection. ÚVOD Autor se v článku zabývá vlivem organizačních a velitelských struktur na organizaci velení a řízení u brigádního úkolového uskupení. Pokouší se analyzovat současný stav v organizaci sil v Armádě České republiky (AČR) a předvídá pojetí tvorby organizačních struktur Společných sil v podmínkách současných a budoucích operací. Hledá řešení v přístupu k optimalizaci organizačních a velitelským struktur, nastiňuje možné řešení struktur budoucnosti a navrhuje novou organizační strukturu štábu mechanizované brigády (mb) -brigádního úkolového uskupení ( BÚU) pozemních sil společně s modulárním uspořádáním míst velení. V základu svého přístupu k řešené problematice autor vychází z principu budovat v AČR jedny síly, které budou nasazovány do operací mezinárodních bezpečnostních organizací (OSN, NATO, EU), případně do operací vedených ad hoc mezinárodní koalicí, tak budou schopny poskytnout asistenci Policii ČR (PČR) a Integrovanému záchrannému systému (IZS) na území ČR. Základním principem pro výstavbu sil a dalších schopností AČR bude především naplňování klíčových operačních schopností1. 1
LITERÁRNÍ PŘEHLED
K problematice velení a řízení existuje v NATO celá řada standardizačních dohod STANAG (2014, 2020, 2100, 2278, 2467, 5500 a další) a doktrína Velení a řízení spojeneckých pozemních sil AJP-3.2.2. Výchozím dokumentem pro plánování dosažení požadovaných operačních schopností je „Úkolový list NATO“ (Bi-SC 80-90 -„NATO Task List-NTL“). Navazuje na dokument MC 400/2 a je katalogem úkolů na strategické, operační a taktické úrovni. Slouží k identifikování úkolů a standardů, jakých mají velitelé a štáby dosáhnout. Klíčové operační schopnosti jsou definovány v „Pokynech vojenského výboru pro vojenskou realizaci Strategické koncepce Aliance“ (MC 400/2). Z dalších dokumentů je možno uvést např. NATO Capability Statement-2018, spojenecké publikace (AP), programy (v USA Command and Control Research Program- CCRP) a výzkumné studie („Code of Best Practice C2 Assessment“) a přednáškových cyklů (SAS-051 Lecture Series 243 o „NATO Code of Best Practice-
1
Klíčové operační schopnosti jsou nezbytné operační schopnosti pro splnění poslání a úkolů ozbrojenými silami. Jedná se o tyto schopnosti: včasná dostupnost sil; efektivní zpravodajská činnost; nasaditelnost a mobilita; účinné nasazení; efektivní velení, řízení a spojení; udržitelnost; odolnost a ochrana
61
COBP- for C2 Assessment“. Okruh problémů velení a řízení je také publikován v řadě veřejně vydávané literatury, např.: „ Understanding Command and Control (CCRP USA 2006), Advances in Command, Control & Communication Systems (UK 2007), Power to the Edge (CCRP USA 2004), Command Concepts (NDRI USA 1999) a další. V AČR existuje v současnosti řada materiálů, popisujících a vymezujících velení a řízení. Jedním ze základních materiálů je Vojenská strategie (2008), dále Transformace resortu MO ČR (2007), Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany MO (2008) a Rozpracování koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec pro oblast míst velení organizačních prvků AČR (2008). K dalším materiálům patří především vojenské publikace Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích (2006) a další navazují vojenské publikace Pub-53-01-2,3, Štábní práce v operacích (2007, 2008), Pub-53-20-02 Velení a řízení ve vzdušných silách AČR (2007). K problematice velení a řízení existuje i celá řada závěrů konferencí, např. Mezinárodní konference NEC-ITTE (2005-2009), konference Rozvoj systému velení a řízení v rámci ambic ČR vedoucích k získání operačních schopností (2005). Ve výčtu literatury lze na závěr uvést i Polní řád Pozemních sil AČR Všeob-Ř-1 (návrh z roku 2002) a Bojový předpis Pozemních sil AČR, část 1, Mechanizovaná divize (mechanizovaná brigáda) Vševojsk-1-2 (návrh z roku 2003). 2
MATERIÁL
Porozumět, co je velení a řízení v praxi znamená, porozumět jeho základním vlastnostem, tzn. jeho cílům, účelu, charakteristickým rysům, prostředí a základním funkcím. Bez velení a řízení není reálné vedení operací2 a ozbrojených zápasů. Velení a řízení je základ pro veškeré armádní operace a činnosti. Uvedené konstatování platí jak v přípravě do operace, tak i zároveň při nasazení v operaci. K diskusi o těchto závěrech lze položit první řečnickou otázku: „ Jak důležité je velení a řízení ( Command and Control- C2) pro současnou AČR?“ Zároveň je možno odpovědět: “ Není důležitější činnosti pro naši armádu, než je velení a řízení“. Armáda přece potřebuje vědět, co mají jeho zaměstnanci-vojáci dělat a musí zároveň si být vědoma, že k tomu musí mít i potřebné schopnosti, dovednosti a zdroje. Při řešení této problematiky lze připomenout, co prohlásil gen. Patton3: „ Neříkejte lidem, jak to mají udělat. Řekněte jim, co mají udělat a budete překvapeni jejich vynalézavostí.“ Následující otázka v uvedené diskuzi by v této souvislosti měla být následující: „ Jako roli sehrává ve vojenské činnosti velení a řízení?“ Jednoduchá odpověď zní: „Velení a řízení zahrnuje všechny vojenské funkce a procesy, dává jim význam, harmonizuje je ve smysluplný celek. Žádná z funkcí vojska by neměla význam ani úspěch bez velení a řízení.“ Historicky převládá jednoznačné přesvědčení, že základem velení a řízení je velitel a uplatňování jeho schopnosti velet a řídit. Toto tvrzení je determinováno nejen jeho funkcí, hodností a právním podkladem (úřední mocí), poskytující pravomoci a sílu k realizaci velení, ale především jeho osobností. Osobnost se profiluje dlouhodobě v armádních podmínkách (poznáním armády absolvováním jednotlivých velitelských postů ne pro osobní kariéru, ale ve prospěch dalšího velitelského rozvoje)
2
AAP-6(2009)- Vojenská činnost nebo provedení vojenského strategického, taktického, výcvikového, administrativního úkolu nebo poskytnutí pomoci, proces vedení boje, včetně přesunů, zásobování, útoku, obrany a manévru, které jsou nezbytné pro dosažení cílů jakékoli bitvy nebo kampaně. 3 George Smith Patton ml. (11. listopad 1885, San Gablier, Kalifornie – 21. prosince, 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a generál armády Spojených států amerických.
62
a společenských podmínkách. V naplňování hlavního obsahu velení a řízení jsou zahrnuty procesy, které velitel, jeho štáb a podřízení velitelé používají k rozhodování, plánování, usměrňování, koordinaci a řízení operací.4 Z tohoto pohledu je nepopiratelné, že základní složkou vojenské organizace jsou lidé, ale také síly zabezpečující velení a řízení. Orgány velení s využitím vybavení, technologií, doktrín, postupů, organizačních struktur a procesů vytvářejí systém velení a řízení. Systém velení a řízení představuje rozsáhlý rozsah aktivit, procesů a je charakteristický komplexem směsic různorodých lidských činností, systémů a technologií. Při stručné analýze současného stavu systému velení a řízení je možno konstatovat, že existuje řada implicitních problémů: doposud neexistuje v AČR ucelená teorie velení a řízení (Doktrína velení a řízení), která (ať se to v současnosti odpovědným líbí, nebo nelíbí) musí vycházet z potřeb vojenského umění a na základě strategie, a její spojitosti s operačním uměním a taktikou (dosavadním problémem je neaktuální a neplatný Polní řád a z něho vycházející Bojové předpisy); i přes kvalitativní i kvantitativní posun v tvorbě vojenských publikací se projevuje absence reálné Koncepce rozvoje AČR (KAČR), která je určena k zohlednění změn, plynoucích z rozhodnutí Vlády ČR o snížení rozpočtu MO na roky ve střednědobém horizontu a bude koncipována jako určující dokument pro rozvoj AČR; součástí této KRAČR musí být i empirická koncepce rozvoje systému velení a řízení AČR pro plné spektrum operací - přece je velmi krátkozraké a nekoncepční nechat se strhnout názorovou lavinou, že se v AČR zaměříme pouze na operace na podporu míru; ve společném působení koaličních sil v operacích se zrychlujícím tempem projevují technologické rozdíly mezi ekonomicky silnými státy koalice (USA, Velká Británie, Německo, Francie) a ostatními státy koalice, které znesnadňují naplnění interoperabilních schopností; tato skutečnost ovlivňuje především dosažení interoperability a kompatibility v transformaci NATO a AČR požadovaném systému C4ISR (velení, řízení, spojení, výpočetní technika a zpravodajství, průzkumu a přehledování)-(např. několik let se za vynaložení velkého množství prostředků provádí výzkum a vývoj prostředků UAV5, které se v určité fázi nutné potřebnosti stejně nakoupí -RQ-11 Raven místo SOJKA III, nebo problematická použitelnost OTS VŘ pozemních sil v operacích mimo území ČR,atd); projevuje se organizační chaos nestálosti hlavních manažérů resortu AČR (personální mizérie), který je trvale podporován pomalým a nekoncepčním rozvojem velkého množství projektů výzbroje, výstroje a zařízení, které buď jsou určeny pouze pro konkrétní prostor a konkrétní operaci, nebo nejsou interoperabilně (kompatibilně) podporovány- (technika, výzbroj a komunikační a informační prostředky zapůjčené českému kontingentu v Lógaru v operaci ISAF); zároveň proces a snaha vytvořit interoperabilní velitelské a organizační struktury je dlouhá, nepružná, možno říci i zkostnatělá; nadále je „trpěna“ neefektivní organizační i velitelská struktura.
4 5
Pub-53-01-1, část 1, str. 6,7 UAV (Unmanned Aerial Vehicle)- bezpilotní letoun je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku, nebo létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů .
63
3
VÝSLEDKY 3.1 STRUKTURY SIL
Praktická činnost orgánů velení a řízení v operaci úzce souvisí s organizací sil. V závislosti na organizační struktuře se jednoznačně projevují vzájemné vztahy, souvislosti a zároveň jsou ovlivněny metody práce. Čím je struktura jednodušší, tím se rychleji a efektivněji daří dosáhnout sladěné činnosti i v řetězci velení a řízení. Efektivní řízení vojsk v přípravě do operací a při jejich vedení, (část prvek organizování), zahrnuje zřízení účelné struktury vojenského celku ke splnění úkolů. Organizační struktura se stane nástrojem řízení tehdy, jestliže vytvoří prostředí a podmínky pro efektivní plnění úkolů. Těžiště rozvoje schopností pro vedení budoucích operací mimo jiné spočívá ve vyvíjení a rozvinování organizačních struktur. Organizační struktura ozbrojených sil musí umožňovat v souladu s politickovojenskými ambicemi AČR6 nejen vytvoření taktických úkolových uskupení sestavovaných primárně na bázi organických jednotek, útvarů a svazků, ale zároveň musí vytvořit předpoklady pro zabezpečení efektivního velení a řízení těmto uskupením. Úkolová uskupení by měly mít ve struktuře síly bojové podpory (CS) a zabezpečení (CSS). Organizační struktura je jednoznačně kostrou řízení. Na základě řady dlouhodobě analyzovaných a zkoumaných indikátorů lze vyslovit, že současná struktura sil (i v souvislosti s deklarovanými politicko-vojenskými ambicemi a snížením zdrojových možností resortu MO), je pro AČR neefektivní. Toto moje tvrzení vychází z následujících indicií: 7 jen poměrně malá část sil je připravena na působení v operacích (nasaditelné síly) ; armádní struktura je předimenzovaná (především v roce 2003 vytvořeném organizačním systému u dělostřelectva, protiletadlového vojska, průzkumném a chemickém vojsku), zároveň neefektivní a neekonomická (např. průzkumný prapor ve vztahu k brigádě pasivních systémů a elektronického boje, existence účetních celků a vytvořené infrastruktury u brigád druhů vojsk); v souvislosti s výše uvedeným tvrzením lze položit hypotetické otázky: „Jakou roli budou hrát velitelství brigád druhů vojsk a jejich zabezpečují jednotky v případě naplňování ambic brigádních úkolových uskupení“? „Je možno tyto prvky počítat mezi nasaditelné síly, a pokud ano, kde je jejich opodstatněná využitelnost?“ „Je to ekonomické a efektivní mít pro 2 oddíly (prapory) brigád druhů vojsk štáby brigád se zabezpečovacími jednotkami?“ svazky a útvary pozemních sil, v kombinaci s prvky vzdušných sil, nejsou budovány tak, aby v závislosti na charakteru operace mohly vzájemnou kombinací vytvářet potřebná společná úkolová uskupení (viz Vojenská strategie 2008); v současném vojenském, ale i akademickém prostředí existuje velmi frekventovaná a důležitá otázka: „ Co v základu tvoří a naplňuje použitelnost pozemních sil AČR v operacích, resp. na co je ze všech stupňů velení a řízení soustředěná veškerá pozornost?“ Lze odpovědět: „Přece na vytváření a k dosažení schopnosti brigádních
6 7
Vojenská strategie ČR, Praha 2008, C. Politicko-vojenské ambice, čl. 11., 12., 13. a 14; Vojenská strategie ČR, Praha 2008, D. Rozvoj schopností. čl.20- „Nasaditelnost. Bojové jednotky, jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení budou vytvářeny jako nasaditelné pro plnění úkolů v celém spektru koaličních operací, při současném zvyšování udržitelnosti jednotek v operacích. U součástí ozbrojených sil, které vzhledem ke svému charakteru nejsou v principu budovány jako nasaditelné, budou k nasazení připravovány jejich určené části – nositelé vybraných schopností. Nasazení v operacích, na území nebo mimo území ČR, budou schopni všichni příslušníci ozbrojených sil“.
64
úkolových uskupeních a v závislosti na tom i vytváření praporních a rotních úkolových uskupeních.“; tato neoddiskutovatelná důležitost a postavení BÚU by se měla projevit především v přehodnocení organizačních a velitelských struktur jak u pozemních sil, tak částečně i u vzdušných sil; pro přípravu sil do operací není rozvíjena modernizace učebně výcvikové základny (UVZ) v souladu s požadavky (např. prostor pro boj v urbanizovaném-zastavěném prostředí), není dokončen plán, stanovující perspektivy a rozvoj UVZ na současné podmínky, chybí záměr případného využití UVZ jiných zemí a armád a analýza možností a výhodnosti jejich využití; požadované schopnosti v udržitelnosti sil jsou nedostatečné (logistika- schopnosti v oblasti příjmu, soustředění a přesunu osob a techniky v prostoru operace- (RSOM – Reception, Staging and Onward Movement), schopnost funkčního systému zpravodajství, sledování a průzkumu - (ISR - Intelligence, Surveillance, Reconnaissance); nasaditelná uskupení nemají schopnost zajištěného pohybu (AM – Assured Mobility) cestou vyčlenění jednotky pro průzkum cest a zabezpečení pohybu (RRCU – Route Reconnaissance and Clearance units); „Jak jednoznačně propojené a smysluplné jsou současné organizační struktury a působnosti jednotlivých úrovní velení k požadovanému stavu dosažení nasaditelných (strategická přeprava, operační zásoby) a především udržitelných schopností úkolových uskupení v operacích mimo území ČR? Jsou plnohodnotnou odpovědností velitele kontingentu vyjíždějícího do operace problémy vyplývající z neujasněných působností nadřízených struktur (otázky spojené s funkčností Force Provider a Force User) a má velitel stoprocentní jistotu, že ty stupně, které odpovídají za operační plánování, řízení a rozdělení zdrojů uspokojí potřeby jednotky v souladu se situací v prostoru operace?“ problematická úroveň v oblasti velení a řízení se projevuje nejen v propojení systémů (interoperabilita jako společný aspekt všech schopností), ale také v požadované schopnosti operačně-taktického systému velení a řízení (OTS VŘ) a existenci dalších systémů (informační systém logistiky ISL, personální informační systém PIS); lze položit další otázku: „Jsme tak bohatý stá (a jeho armáda)t, abychom mohli OTS budovat tak dlouhodobě a neefektivně?“; problémy i přes velice kvalitativní nastartování procesu se jeví i v dalším pokračování naplňování schopnosti NEC ( Network Enabled Capability) a tím se vzdaluje naplnění schopnosti úplné integrace všech nástrojů Aliance (jak vojenské, tak i nevojenské části); řešení potřebné kybernetické obrany (Cyber Defence) proti útokům vedeným v prostředí komunikačních a informačních systémů se prozatím ztrácí v nedohlednu.
Jedna z možných představ o tom, jak by měla organizační struktura AČR v budoucnosti být koncipována, je následující: je opodstatněná existence strategického velitelství (Generální štáb AČR) jako uživatele sil-FORCE USER (velení a řízení kontingentů nasazených v operacích mimo a na území ČR, zpracovávání dokumentů - Nařízení NGŠ, Nařízení ZNGŠ ŘSOC MO - k přípravě a vyslání kontingentů včetně souvisejících operačních plánů); jedno operační velitelství Společných sil- FORCE PROVIDER (vygenerování sil a vypracování Nařízení VeSpS, zpracování Souhrnného plánu přípravy uskupení k operačnímu nasazení na i mimo území ČR), jako poskytovatele připravených sil do operace, realizátora zabezpečení běžného života AČR v logistickém a zdravotnickém zabezpečení a provozovatele komunikační a informační podpory;
65
vytvoření kompletu pozemních sil zahrnující ženijní brigádu v současné organizační struktuře, vytvoření pluku ISR (průzkumný prapor a prapor PS EB), ponechání spojovacího praporu a zabezpečovacího praporu; vytvoření dvou brigádních bojových úkolových uskupení ( BBÚU) na bázi 4. brn a 7. mb s organickými útvary bojové podpory a zabezpečení v jejich současných posádkách dislokace. Generální štáb AČR-FORCE USER
STRATEGICKÝ STUPEŇ
VELITELSTVÍ SPOLEČNÝCH SIL FORCE PROVIDER
OPERAČNÍ STUPEŇ
VZDUŠNÉ SÍLY
21.zTL
22.zVrL
24.zD L
26.bVŘPz
VELITELSTVÍ VÝCVIKU VA
4. brn
TAKTICKÝ STUPEŇ
PODPORA
POZEMNÍ SÍLY
7. mb
BRIGÁDA LOGISTIKY
ZDRAVOTNICKÁ BRIGÁDA
SKLADY, OPRAVNY,…
KOMPLET POZEMNÍCH SIL
ŽENIJNÍ BRIGÁDA
SPOJOVACÍ PRAPOR
PRAPOR ISR
ZABEZPEČOVACÍ PRAPOR
Schéma 1 Možná varianta organizační struktury AČR Zdroj: vlastní
Organizační struktura BÚU by měla se začít přibližovat k naplnění schopností v souladu s NATO Capability Statement – 2018.
Tabulka 1 Organizační struktura brigády dle Dl NATO Capability Statement – 2018 Zdroj: Dl NATO Capability Statement – 2018
66
3.2 VELITELSKÉ STRUKTURY Schéma velitelské struktury (řetězec velení a řízení - „Chain of Command and Control“8) stanovuje pravomoci a zodpovědnosti v přímé následnosti z jednoho velitele na dalšího. Velitel na každé úrovni velení a řízení reaguje na úkoly, požadavky a pokyny obdržené od nadřízeného velitele a postupně obdržené problémy řeší a vydává pokyny podřízeným. V souladu s uvedeným, takováto velitelská struktura upevňuje autoritu a odpovědnost na každé úrovni velení a řízení. Velení, řízení a s nimi spojené podpůrné vazby, vytvářejí systém velení a řízení, specifikující typ a míru pravomocí každého jednotlivého velitele. Každý velitel podporovaný personálem představuje integrovaný tým - soudržný tým orgánů velení, profesionálů, kteří jsou oddáni úspěchu v operaci. Například, velitel praporu a velitelé rot představují tým spolupracující ve prospěch úspěchu praporní operace. Velitelská struktura zároveň podtrhuje skutečnost, že každý tým pracuje jako jednotlivý, celistvý organismus, charakterizovaný vzájemnou spoluprací s potřebnou horizontální a vertikální komunikací a vzájemnou propojeností. Velitelská struktura bude vždy charakteristická hierarchickým uspořádáním lidí pro danou operaci ve vertikální a horizontální poloze, vybavením a schopnostmi přijetím, sběru, zpracováním a distribucí informací. Proces budování velitelských struktur v současné AČR by měl být jednoznačně do budoucnosti směřován k vytvoření struktur se schopnostmi nasaditelných a nenasaditelných velitelství. Dosažení požadované schopnosti ve velení a řízení vojsk musí být založeno na principu vytváření struktur v celém spektru operací NATO a EU, pro velení a řízení vojsk při přípravě a pro výcvik k nasazení do operace, k velení a řízení v běžném životě v míru. Zároveň výstavba a budování struktur velitelstvích a štábů musí být pevně založena na politicko-vojenských ambicích ČR. Při tvorbě nové architektury při výstavbě velitelských struktur by měla být přijata zásada, že nenasaditelná velitelství a štáby jsou budovány a připravovány tak, aby v případě potřeby vyčleňovaly své organické týmy a příslušníky pro výstavbu dalších nasaditelných velitelství a štábů a k zabezpečení potřeby udržitelnosti a obnovitelnosti orgánů velení v operaci. Z uvedeného závěru vyplývá, že v nejbližší době bude nutno provést optimalizaci velitelských struktur, tzn. revidovat struktury velení, optimalizovat úrovně velení a počty velitelství a štábů upravit v souvislosti s nově tvořenými organizačními strukturami vojsk. Tato optimalizace by měla vycházet ze sníženého zdrojového rámce na jednotlivých stupních velení a řízení s cílem minimalizovat negativní dopady očekávané početní restrikce v AČR se zachováním obnovitelnosti sil v souladu s cíly, úkoly a prioritami. Jakým směrem do budoucna by se vzhledem k uvedenému a na základě analýzy současného stavu měly ubírat cesty při tvorbě velitelských struktur? jeví se potřebné Generální štáb AČR (GŠ AČR) vyčlenit ze struktury MO k plnohodnotné realizaci velení a řízení na strategické úrovni; stálé operační centrum
8
„Chain of command and control“ – vyjadřuje stanovení pravomoci a odpovědnosti ve stanoveném sledu od velitele k ostatním prvkům vojenského celku. Velitel na každém stupni je odpovědný střídavě plnit rozkazy nadřízeného a zároveň vydávat rozkazy podřízeným. V tomto procesu řetěz velení a řízení upevňuje odpovědnosti a zdroje pravomoci na každém stupni. Každý velitel je odpovědný za tvorbu pravomocí a odpovědností v příslušném rozsahu. (FM 22-10)
67
(SOC) optimalizovat a reorganizovat s cílem navýšit schopnosti k plánování a řízení operací; obecně velitelská struktura AČR je příliš robustní, početně předimenzovaná na operačním stupni, zastaralá vzhledem k požadovaným schopnostem (EBAO, informační požadavky, ISR, TARGETING, Reach Back systém) a především nereagující na potřebu velení a řízení v přípravě a výcviku vojsk do operací a v operacích; současná velitelská struktura je nadále založená na neexistujícím velitelství divize a jeho potřeby; na tento fakt nebylo od roku 2002 vůbec reagováno; není plně naplněna požadovaná schopnost zpravodajství, sledování a průzkumu (ISR); změny současného stavu se jeví do budoucna nanejvýš opodstatněné nejen vzhledem k zohlednění změny politicko-vojenských ambic AČR, ale i k dopadům celosvětové finanční krize na resort MO; pro AČR v plánovaných deklarovaných počtech po roce 2010 (32 000 zaměstnanců, 23 000 vojáků) je existence dvou operačních velitelství neudržitelná, neopodstatněná a neekonomická; cestou pro budoucí rozvoj AČR je vytvořit pouze jedno operační velitelství, které bude složeno z jedné části odpovědné za mírové řízení sil, za přípravu sil k nasazení a za velení prvkům AČR, nasazeným mimo i na území České republiky, a z druhé části, odpovědné za operační plánování pro nasazené síly a plnohodnotnou logistickou podporu; uvedeným krokem by se uvolnily další potencionální počty pro nasaditelné síly a dosáhlo by se zvýšení efektivnosti systému velení a řízení, transparentnosti a jednoznačnějšího vymezení působnosti ve prospěch operačního a taktického stupně; budoucí změnové řízení prvků velitelské struktury musí být podloženy charakterem jejich činnosti a spojeny s adekvátní úpravou jejich mikrostruktury a počtům osob; ke změnám velitelských a organizačních struktur by mělo docházet i s ohledem k budování NEC, na které se vzhledem k zdrojovým možnostem pozapomíná.
Základním schématem pro tvorbu velitelských struktur a tím vytvoření základních podmínek pro efektivní splnění úkolu v přípravě do operace a v operaci, by se měl stát vzorec: „úkol x schopnost = struktura“. V praxi to předpokládá znalost a rozpracování všech dostupných politických (NATO, NATO koncepčních, NATO vojensko-politických) dokumentů na všech stupních velení a řízení, z jejichž obsahu musí vyplynout organizační a velitelská struktura sil. Podstatou v procesu tvorby struktury se musí stát také racionální posuzování zkušeností z předchozích nasazení AČR a efektivní snaha využít oprávněné zkušenosti a požadavky pro tvorbu struktur. Není přípustné tvořit organizační strukturu stejně tak, jak byla již předtím koncipována pro jiný úkol, mandát, odlišné bezpečnostní operační prostředí a pro jinou koaliční strukturu9. 3.3 MÍSTA VELENÍ (MV) Modulárnímu uspořádání organizačních struktur štábů a míst velení na taktické úrovni je v posledním období věnovaná vcelku velká pozornost10. Přesto je zde velký,
9
Začátkem 80. let proběhla v sovětské armádě určitá reorganizace, aby struktura velení odpovídala potřebě "občasných válek". Vojáci, ať již se to týká stíhačů, pilotů vrtulníků či třeba tankistů, byli cvičeni pro mohutné útočné tažení na pláních západní Evropy, neuměli si ale poradit s partyzánskou válkou ve vysokých horách. 10 Pub- 53-01-1,2,3; Koncepce míst velení, Rozpracování koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec pro oblast míst velení organizačních prvků AČR- 2009.
68
dlouhodobě sice diskutovaný, nicméně neřešený problém, kterým je skutečnost, že na brigádní úrovni mírová struktura velitelství a štábu nekoresponduje s modulárním uspořádáním na místě velení, tzn., že v denní praxi štáby pracují v jiném složení a podle jiných standardů, než je obvyklé v operacích.
ŠTÁB MECHANIZOVANÉHO PRAPORU
ŠTÁB PRT V ISAFF
Schéma3 Velitelské struktury velitelství a štábu mechanizované brigády štábu PRT ISAFF Zdroj: štáb 7. mb, štáb PRT
Místa velení musí být tvořena strukturami, které umožní velitelům a štábům rychle a správně pracovat a plnit úkoly v podmínkách mírové mise stejně jako i v nejtěžších podmínkách, které si lze v boji představit. Současná místa velení doznala řadu modernizačních změn především v oblasti kulturního prostředí pro práci (nafukovací stany, agregáty pro zateplení prostorů, pomůcky, tabule,….), ale i v oblasti technologiíkomunikační informační systémy (KIS), komunikační informační prostředky (KIP), ochrana informací,…. Bohužel stagnuje progresivní rozvoj operačně- taktického systému velení a řízení (OTS VŘ), který by měl rozvinou a zároveň podpořit schopnosti v plánování a řízení operací. Místa velení musí představovat reálné centrum řízení, koordinace a komunikace nejen na daném národním stupni, ale i v rámci společných sil (Joint Forces). Orgány velení musí mít zde vytvořeny maximální podmínky k plánování operační-bojové činnosti, k trvalému udržování spojení s podřízenými a spolupůsobícími prvky, plnícími operační úkol v prostoru odpovědnosti na velké vzdálenosti a zároveň podmínky k řízení reálné činnosti. Vzhledem k předpokládanému nasazení po dobu 6 měsíců musí mít tato místa velení z pohledu velitelské struktury schopnost zabezpečit nezbytnou směnnost (realita je v současné době bohužel jiná). Struktura míst velení úkolového uskupení musí odpovídat principu modulárního uspořádání, tzn., musí naplňovat možnost rozvinout se jako kompletní celek (např. začleněním jednotlivých struktur do operačního centra, představovaného stanovým,
69
nebo kontejnerovým modulem), nebo je budovat rozděleně po modulech podle potřeby úkolu (mandátu, mise) a podmínek (terénu, vlastní bojové sestavy, nepřítele a času, který je k dispozici). Také prostředky velení a řízení musí být modulární se schopností zabezpečit pro velitele možnost velet a řídit podřízená vojska z více míst velení v různých prostorech (zabezpečení možnosti rozvinutí více taktických míst velení). V závislosti na stupni velení musí současné mobilní místo velení sestávat z malého počtu vozidel nebo kontejnerů na vozidlech a dále stanů a přístřešků, které umožní fyzicky spojit vozidlové soupravy (kontejnery) tak, aby vznikl jeden společný pracovní prostor. V nedávném období byla řešena otázka, zdali je výhodnější se v budoucnu zaměřit v budování míst velení na kontejnerizaci, nebo na využívání štábních vozidel v kombinaci se stavěním stanů a stanových přístřešků. Lze se domnívat, že na základě současných zkušeností a z pohledu řady otázek předpokládaného budoucího operačního prostředí (zabezpečení strategické přepravy do prostoru operace) jednoznačně podtrhuje směr dalšího rozvoje v kontejnerizaci míst velení. Současné mobilní místo velení musí být možné konfigurovat mnoha různými způsoby, ale vždy tak, aby jeho propojitelnost nebyla prakticky nikdy narušena. Musí být navrženo tak, aby je bylo možné sestavovat v různém uspořádání a aby přitom byla zachována možnost návratu k původní konfiguraci a dalšího rozvinutí v novém místě se zajištěním jeho samostatnosti a soběstačnosti. Při výstavbě míst velení je vždy nutné brát do úvahy hledisko obrany a ochrany MV nejen proti pozemním útokům, ale zároveň proti dělostřeleckým útokům, napadení prostředky ZHN, působení prostředků elektronického působení (boje) a zároveň umožňovat rychlé opuštění prostoru rozmístění, rychlého svinutí (rozvinutí) při hrozbě nenadálého napadení a ničení MV. Organizační struktura štábu musí zabezpečovat a plně umožňovat formulování a vydávání úkolů nejen pro manévrové prvky a posilující prvky, ale zároveň musí být jazykově a znalostně uzpůsobena k dlouhodobějšímu působení v koaličních silách (v systému velení a řízení spojence) a působení s bezpečnostními složkami státu v prostoru operace. Úkol je určující pro stanovení rozhodnutí, které konkrétní činnosti budou plněny. Tyto aktivity by zákonitě měly ovlivnit rozhodování velitele ( ne strategického, nebo operačního stupně) o organizaci štábní struktury. Úkol by zároveň měl jednoznačně určovat velikost a konečné složení štábu. Bez ohledu na úkol každý armádní štáb má základní funkční odpovědnosti, které určují způsob rozhodnutí velitele o rozdělení a stanovení povinností a odpovědností, které jsou zahrnuty ve funkčních povinnostech. Seskupování souvisejících činností dovoluje efektivní rozsah řízení a zaměření úsilí při plnění úkolu. Funkční povinnosti a odpovědnosti se samozřejmě mohou měnit v závislosti na velitelském stupni velení, úkolu a prostředí. V budoucnosti by měla být organizační struktura štábů u BÚU strukturovaná týmově. V praxi to znamená uvažovat, zda-li současné uspořádání na jednotlivé obory, oddělení a skupiny u štábu brigády se ukázalo funkční z pohledu probíhajících procesů v operacích. Organizační struktura štábu musí být schopna zajistit přístup ke společně vytvářeným a sdíleným schopnostem. K organizaci štábu každý velitel využívá své profesionální znalosti, zkušenosti a svůj styl vedení. Měl by brát v úvahu i to, že čím je štáb větší, tím déle mu trvá plnění jeho funkcí. Větší štáb také potřebuje větší prostor pro rozmístění míst velení, rozsáhlé vybavení, produkuje více elektromagnetického záření a je méně mobilní než malý štáb, čímž je více zranitelný z hlediska jeho zjištění a útoku. Velký 70
štáb s množstvím specialistů je schopen provést podrobné analýzy, kalkulace a rozbory, ale úkolové velení upřednostňuje rychlost a svižnost nad důkladností a jistotou. K tomu by měl velitel spolu s náčelníkem štábu přihlédnout při organizování štábu a měli by omezit velikost štábu na minimum, aby zajistili vysoké operační tempo a minimalizovali nároky na prostor a vybavení, které štáb potřebuje. Nezbytnost ověřovat a optimalizovat současnou organizační strukturu štábu u brigád, tvořících páteř BÚU a přejít na systém dvou základních modulů štábu brigádního úkolového uskupení se jeví jako nezbytnost. Z pohledu sladění jednotlivých činností v přípravě do operace a v operaci samotné to znamená vytvořit ve velitelské struktuře mechanizovaných brigád:
MODUL OPERAČNÍ (koordinační) - je určen k přípravě jednotek do operace, k plánování a řízení plnění operačního úkolu v prostoru odpovědnosti; MODUL PODPORY - je určen k plánování, řízení a realizaci podpory; k velení, řízení, koordinaci a realizaci součinnostních vazeb v informačních, plánovacích a rozhodovacích procesech a pro řízení operace se jeví nezbytné postavit do čela modulů zástupce náčelníka štábu (ZNŠ), kteří by zároveň stali odpovědnými za návrhy veliteli pro použití útvarů a jednotek v procesech velení a řízení. náčelník štábu (NŠ), který je pro velitele nejdůležitějším štábním důstojníkem (výkonným důstojníkem), a který je určen především k výkonnému řízení práce štábu, by touto změnou v organizační struktuře mohl naplňovat svoji hlavní roli- tzn. být hlavním poradním a pracovním orgánem (asistentem), který je určen k podpoře velitele při přijímání a realizaci rozhodnutí. Na splnění tohoto cíle by mohl soustředit veškeré své úsilí mnohem intenzivněji, než při současném stavu, kdy je omezen rozsáhlým množstvím úkolů a povinností. Zástupci náčelníka štábu (ZNŠ) by se automaticky stali nejdůležitějšími pomocníky velitele v přímé podřízenosti NŠ. Jejich odpovědnosti by byly soustředěny do více sloučených širokých oblastí a tím by efektivněji napomáhali veliteli při plánování, přípravě, řízení, provádění a vyhodnocování operací a činností. Prostřednictvím NŠ by společně byli zodpovědní za všechny oblasti odpovědnosti velitele kromě funkčních oblastí, které se velitel rozhodl řídit osobně (personální, finanční, právní,…). MODUL ZABEZPEČENÍ MÍSTA VELENÍ - je určen k plnohodnotnému zabezpečení a organizaci činnosti na místě velení, které by bylo tvořeno rotou zabezpečení a silami podpory místa velení.
71
MODUL OPERAČNÍ
MODUL PODPORY
Rota zabezpečení MODUL ZABEZPEČENÍ MÍSTA VELENÍ Obrázek 4 Možná varianta velitelské struktury velitelství a štábu mechanizované brigády Zdroj: vlastní
Takto modulárně uspořádané organizační struktury by v této struktuře zároveň měly působnost jak v době přípravy do operace, tak i k vytvoření základních modulů míst velení v operaci, společně s modulem zabezpečení místa velení. Tato struktura by zároveň zabezpečila odstranění rozdílů ve velení a řízení v přípravě vojsk do operace a v samotné operaci, kde jsou v současnosti velké disproporce.
Obrázek 5 Možná varianta struktury místa velení brigádního úkolového uskupení Zdroj: vlastní
72
Tak jak jsou vytvářeny a upravovány standardní operační postupy (SOP), pravidla použití síly v operaci (ROE) a další dokumenty potřebné pro činnost jednotek při plánování a řízení jednotlivých druhů operací, obdobným způsobem je využíván a budován systém velení a řízení v jednotlivých operacích v úzké návaznosti na charakter operace a prostředí, ve kterém je daná operace prováděna. Tyto zásady mají významný vliv i na počet a organizaci míst velení a jejich vnitřní organizační strukturu. Složitější situace nastává v případě „skládání“ jednotlivých stupňů velení a jednotek nasazených do operace na mezinárodní úrovni, zejména v otázce použitelnosti a nasaditelnosti sil a prostředků, zabezpečením komunikačními a informačními prostředky (KIS) a dalšími prostředky velení. 4
DISKUSE
Při ohlédnutí před rok 2003 a srovnání organizace mechanizované brigády, v jejichž organizační struktuře byly útvary bojové podpory a zabezpečení, a vzhledem k trendům v rámci NATO (The Brigade Combat Team, nebo v armádě Spojených států Amerických-U.S. Army Reworks FUTURE COMBAT SYSTEMS Brigade Structure11) s nutností soustředit pozornost na dosažení požadovaných schopností (Bi-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements 2008), lze jednoznačně konstatovat, že je nutno po důsledné verifikaci provést optimalizaci organizačních struktur nejen ve strukturách orgánů velení, ale zároveň i na taktické úrovni především u pozemních sil. Je otázkou, zdali ve srovnání struktur před rokem 2003 a současnými strukturami jsou plnohodnotně chápány pojmy jako např.: „ Plně nasaditelné síly (nasazení do operací mimo území ČR do plného spektra operací a do stanovených geografických podmínek), částečně nasaditelné síly (pouze část jednotky nasaditelná do operace mimo území ČR) a nenasaditelné síly (stacionární jednotky schopné plnit úkoly jen na území ČR)“. Zároveň s tímto tvrzením se vybavuje i neujasněnost pojmů expediční síly a síly s expedičními schopnostmi, či pochopení pojmu síly pro naplnění vnějších i vnitřních ambicí s naplněním požadovaných klíčových schopností dle NATO Capability Statemets, EU Reference Unit a národních standardů. V souvislosti s uvedeným je možno položit otázky: „ Jak často a především s jakou efektivitou se připravují štáby a orgány velení, politicko-vojenským ambicemi deklarovaných, úkolových uskupení na brigádní a praporní úrovni? Jak jsou procvičovány postupy, metodiky, plánování a především řízení? Jak velitel brigádního
11
Americká armáda prošla od první války v Perském zálivu řadou výrazných změn a to zejména v oblasti velení a řízení. Americká armáda v průběhu uplynulých 20 let vyzkoušela několik možných variant organizačních struktur štábů brigád i praporů. Základem byla pevná organizační struktura, která se postupně vzhledem k předpokládanému nasazení měnila, a docházelo ke skládání tzv. úkolových uskupení, kde zejména operační skupiny jednotlivých podpůrných a přidělených jednotek se dlouhodobě připravovaly s organickým štábem. Při přípravě na jednotlivé mise je tedy zvýšená pozornost věnována modulárnímu skládání štábů. Systém přípravy jednotek do nasazení zahrnuje celé spektrum činností, vedoucích ke sladění štábu a optimalizaci jeho organizačních struktur (štáb šitý na míru). Tomuto odpovídá i nastavení systému rotací operačních skupin a jednotlivých styčných týmů u štábů v operacích. Organizační struktura štábu je přizpůsobována podmínkám dané operace (různý počet příslušníků skupin, středisek, různý počet jednotlivých odborností, absence některých odborností apod.).
73
úkolového uskupení zná „SVÉ“ velitele a štáby zdrojového rámce BÚU a jak vstupuje do jejich přípravy k zabezpečení dosažení požadovaných schopností, které umožní naplnění vojensko-politických ambicí? Jsou štáby prvků CS a podpory CSS opravdu sladěny se štáby mechanizovaných brigád, nebo to není na pořadu dne? Umíme komunikovat se spojenci (není myšleno pouze používání anglického jazyka) v jednotlivých oblastech a mají k tomu nezbytnou organizační strukturou danou podporu, umíme sdílet informace?“ Tyto neřešené problémy ovlivňují nejen pohled na Armádu České republiky při vedení operací v mnohonárodním prostředí, ale zároveň vytváří již zmiňovaný organizační chaos v systému velení a řízení. Zásadním přístupem k další transformaci AČR je nutnost přehodnocení počtů osob, struktury velení a řízení, struktury sil ve prospěch nasaditelných sil. Struktura systému velení a řízení vojskům bezprostředně odráží organizační strukturu vojsk vyčleněných pro konkrétní operaci. Podřízené síly jsou v operaci, z pohledu objektu velení, velice složitým systémem, který se skládá z množství řetězově a hierarchicky uspořádaných týmů, jednotek a útvarů, které jsou odlišné z hlediska určení, způsoby činnosti, výzbrojí a organizací. ZÁVĚR Neustále přetrvají požadavky na zvýšení pružnosti (z hlediska složení, možností rychlého doplnění, volné organizace se schopností rychlých organizačních změn, rychlého přizpůsobení podmínkám válčiště, charakteru protivníka a na další zkracování časové náročnosti plánovacích a výkonných procesů) a rostou požadavky na všechny činitele informačního zabezpečení, směřující až k nezbytnosti vybojování informační nadvlády jako nezbytné podmínky dosažení vítězství. To sebou přináší nezbytnost změn v AČR, které v systému velení a řízení budou neodkladně znamenat optimalizaci organizačních a velitelských struktur na všech úrovních. LITERATURA: [1] HARRIS, C. J., WHITE, I.Advances in Command, Control and Communication System. The Institution of Engineering and technology, Washington DC 2007. 402 s. [2] AJP 3.2.2 Command and Control of Allied Land Forces. Ratification Draft. Brussel 2005. [3] FM 6-0, Mission Command: Command and kontrol of Army forces. Washington DC. 2003. [4] AAP-6(2009) – Terminologický slovník pojmů a definic (anglicky a francouzsky) je spojeneckou publikací NATO. Dohoda mezi státy o použití této publikace je uvedena ve STANAG 3680. [5] Dlouhodobá vize Ministerstva obrany ČR. MO Praha 2008 [6] Koncepce míst velení. Rozpracování koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec pro oblast míst velení organizačních prvků AČR. GŠ, Praha 2009. [7] SOP MNTF KFOR. MNTF C, Kosovo, 2007.
74
